BUCHLOVSKÝ
ZPRAVODAJ ČÍSLO 4 • ROČNÍK XI.
DUBEN 2005
Z jarní vycházky do údolí Smraďavky. Na prvním ze snímků vidíte hájovnu před Smraďavkou a za ní v dáli hřeben Proštípené a Zbojníka. Dolní fotografie přibližuje jarní pohodu s rybníčkem u kaple sv. Kříže, stojící nad prameny vyvěrající sírové vody. (foto: Bořek Žižlavský)
informace obecního úřadu
Zasedání Rady obce č. 46 dne 11. 1. 2005 10. Tříkrálová sbírka – informace Rada obce byla informována o průběhu a výsledcích Tříkrálové sbírky 2005 v obci, která proběhla dne 8. 1. 2005. Výsledkem bylo předání 60.352,– Kč a 1,36 Eura zástupkyni pořadatele sbírky paní Anně Konvalinkové, Charita Uherské Hradiště dne 10. 1. 2005 - všechny doklady jsou přiloženy. Informace o výsledku sbírky byla publikována obecním rozhlasem a v Buchlovském zpravodaji č. 1/ 2005. 11. Informace o projektu INTERREG – Muzeum Podhradí (smlouva o spolupráci s obcí Soblahov, SR) Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o podepsání smlouvy o spolupráci s obcí Soblahov dne 1. 12. 2004, o přípravě projektu a odevzdání dne 7. 1. 2005, slovenská strana naši žádost potvrdila. Rada obce Buchlovice doporučila schválení smlouvy o spolupráci na nejbližším zasedání Zastupitelstva obce Buchlovice. 14. Žádost o vyjádření k zapsání parcel PK p.č. 1188/1 o výměře 2 m² a PK p.č. 1167 o výměře 396 m² do katastru nemovitostí pro obec Buchlovice, dopis Úřadu pro zastupování státu. ÚP Brno, odloučené pracoviště Uherské Hradiště, ze dne 5. 1. 2005 Rada obce Buchlovice doporučila Zastupitelstvu obce Buchlovice schválit zapsání parcel PK p.č. 1188/1 o výměře 2 m² a PK p.č. 1167 o výměře 396 m² do katastru nemovitostí pro obec Buchlovice.
2. Žádost o poskytnutí finančního příspěvku pro aktéry Tříkrálové sbírky – Mgr. Helena Šmolová, místní asistentka pro sbírku, Komenského 487, 687 08 Buchlovice, ze dne 5. 1. 2005 Rada obce Buchlovice (v bodě č. 10 tohoto zasedání informována o průběhu a výsledcích Tříkrálové sbírky 2005 v Buchlovicích) rozhodla o příspěvku pro dětské aktéry Tříkrálové sbírky ve výši 2.000,– Kč, které budou předány asistentce sbírky pro Buchlovice paní Mgr. Heleně Šmolové. 6. Žádost Farní rady při kostele sv. Martina v Buchlovicích o finanční pomoc v roce 2005 na nové překrytí střechy kostela šindelem, ze dne 16. 12. 2004 Rada obce Buchlovice rozhodla žádost o finanční spoluúčast obce na akci - zakoupení krytiny (šindele) na kostel sv. Martina v Buchlovicích - evidovat a rozhodovat o ní v rámci rozpočtu obce na rok 2005 také v souvislostech s výsledky jednání starosty a zástupců Farní rady při kostele sv. Martina (př. dlouhodobý pronájem pozemků v rámci hřbitova, kaple sv. Alžběty etc.). 8. Sbírka organizovaná Zlínským krajem na pomoc postiženým v jihovýchodní Asii – účast obce Buchlovice Rada obce Buchlovice schválila účast obce na pomoci postiženým v jihovýchodní Asii zasláním finanční částky ve výši 10.000,– Kč na sbírkové konto ADRA, číslo účtu 85558555/0300, var. symbol 777, účast bude následně schválena také na nejbližším zasedání Zastupitelstva obce Buchlovice.
Zasedání Rady obce č. 47 dne 25. 1. 2005 váni o založení Petanque klubu Stříbrné kule Buchlovice, seznámili se s obsahem stanov i programových cílů. Rada obce vyjádřila potěšení
Stanovy Petanque klubu Stříbrné kule Buchlovice Členové Rady obce Buchlovice byli informo1
nad aktivitami občanů a pověřila starostu jednáním s TJ Sokol Buchlovice – fotbalovým klubem o možnostech vybudování v prvé fázi tréninkového, posléze i závodního hřiště (rozměrů 4–5 metrů × 15 metrů). Bylo doporučeno vyžádat článek o petanque klubu od pana Jana Štokmana, A. Hrabala 35, 687 08 Buchlovice do Buchlovského zpravodaje. 4. Poděkování Oblastní Charity v Uherském Hradišti za pomoc při Tříkrálové sbírce 2005 Rada obce Buchlovice vyslechla poděkování občanům i pracovníkům OÚ Buchlovice za příkladnou účast na Tříkrálové sbírce a doporučila otisknout je v nejbližším čísle Buchlovského zpravodaje. 7. Oznámení o provádění hydrogeologických prací v k.ú. Buchlovice, p.č. 3366/2 – objednatel p. Špalek. Sadová 1033, 686 05 Uh. Hradiště, firma EKODRILL, s.r.o., Sokolovská 418, 760 01 Zlín, ze dne 14. 1. 2005 Rada obce vzala na vědomí oznámení o provádění hydrogeologických prací. Vzhledem k tomu, že v tomto prostoru existují opakovaně problémy s dodávkou pitné vody, je třeba firmu požádat o informování o provádění hydrogeologických vrtů i sousední uživatele pana Erika Večeřu, Raphaela Craenhalse (Buchlovpark) a Státní památkový ústav Praha – detašované pracoviště Brno.
12. Žádost pana Marka Zavřela, Husova 596, 686 06 Uherské Hradiště o vyjádření, zda na pozemku parcela č. 28779, 2880/1 v k.ú. Buchlovice bude možnost výstavby rodinného domu (srubové stavby), ze dne 24. 1. 2005 V současné době není možno na vyznačených parcelách v části obce Trnávky stavět rodinný dům (srubovou stavbu), neboť existuje stavební uzávěra. V současné době je ve stádiu konceptu nový územní plán obce Buchlovice, v konceptu je navrženo dané území za zastavitelné. Dosud není možno přesně stanovit, kdy bude nový územní plán zastupitelstvem obce schválen. Je třeba upozornit případné zájemce o stavbu, že v tomto prostoru nejsou dosud vybudovány (kromě elektrické energie) žádné inženýrské sítě. 14. „Muzeum podhradí“ - projekt Interreg Starosta Ing. Jiří Černý informoval členy rady o tom, že o projektu Interreg bude rozhodnuto nejdříve dne 6. 4. 2005 a podal návrh, aby bez ohledu na tento termín bylo vyhlášeno výběrové řízení na akci „Muzeum podhradí“. Rada obce rozhodla, aby výběrové řízení bylo zahájeno, a to s využitím profesionálního týmu firmy INVESTA Uherské Hradiště. Podmínky výběrového řízení budou obsahovat klausuli „v případě, že obec Buchlovice neobdrží finanční prostředky z projektu Interreg, akce se neuskuteční“.
Zasedání Rady obce č. 48 dne 22. 2. 2005 2. Žádost o vyjádření ke stavbě rekreační chaty, parcela č. 2152 v k.ú. Buchlovice, manželé Antonín a Květoslava Kolajovi, 687 41 Medlovice 163, ze dne 26. 1. 2005 Rada obce Buchlovice sděluje následující: V současné době je na část katastrálního území obce Buchlovice, ve kterém se nalézá parcela č. 2152 vyhlášena stavební uzávěra. V novém návrhu Územního plánu obce Buchlovice je tato část vedena jako rekreační plocha bez možnosti výstavby nových rekreačních zařízení.
3. Žádost o finanční příspěvek na činnost plaveckého oddílu TJ Slovácká Slávia Uherské Hradiště pro rok 2005, Emil Novák, předseda plaveckého oddílu, ze dne 27. 12. 2004 Rada obce Buchlovice sděluje, že obec Buchlovice podporuje Mateřskou školu Buchlovice i Základní školu Buchlovice při jejich aktivitách v oblasti plavání (přispívá na bazén v Uherském Hradišti), má na starosti tělovýchovu v obci, řadu kulturních aktivit a různých spolků. Z tohoto důvodu nemůže v tomto období financovat 2
11. Žádost o poskytnutí finančního příspěvku na činnost v roce 2005 - Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Josef Gerža, předseda, K Buchlovu 750, 687 08 Buchlovice, ze dne 27. 1. 2005 Rada obce vzala žádost na vědomí a doporučila zařadit do plánu rozpočtu na rok 2005 s kladným vyjádřením vzhledem k tomu, že spolek v loňském roce nemohl dočerpat již schválenou dotaci na překlady textů ze státních archívů, letos zvýšit o tento podíl na 7.000,– Kč. 12. Žádost ZO ČSOP Buchlovice o zvážení možnosti poskytnutí finančního příspěvku na rok 2005 – Karel Tomešek, Kostelní 403, 687 08 Buchlovice, ze dne 6. 2. 2005 Rada obce s potěšením přijala Výroční zprávu (obsah i forma – velmi důstojné) a doporučila žádost zařadit do rozpočtu obce Buchlovice na rok 2005. 13. Žádost o rozšíření parkoviště na ulici Komenského mezi domy čp. 561 a 562, za obyvatele domů (8 žadatelů) pan Antonín Zálešák, Komenského 561, 687 08 Buchlovice, ze dne 9. 2. 2005 Rada obce Buchlovice projednala žádost obyvatel bytových domů čp. 561 a 562 na ulici Komenského. Rada obce doporučuje tuto akci (po prověření finančních nákladů s ní spojených) do plánu investičních akcí obce na rok 2005. 15. Žádost o pronájem Autokempu Smraďavka – pan Antonín Dvořan, V. Kulíška 1187, 686 05 Uherské Hradiště Rada obce, která měla možnost shlédnout při výjezdním zasedání stav Autokempu Smraďavka a shledala jej uspokojivým v mezích možností, schválila pronájem Autokempu Smraďavka panu Antonínu Dvořanovi, bytem Václava Kulíška 1187, 686 05 Uherské Hradiště pro rok 2005 za stejných podmínek jako v roce 2004. 16. Žádost Nemocnice s poliklinikou, rehabilitační oddělení Bc. Monika Brožová, J. E. Purkyně 365, Uherské Hradiště o sponzorský dar na přístrojové vybavení přístrojem Extermiter, ze dne 16. 2. 2005
další aktivity mimo obec. 4. Výpověď z pracovního místa – knihovnice Místní knihovny Buchlovice, paní Miroslava Žižlavská, K Buchlovu 750, 687 08 Buchlovice, ze dne 29. 1. 2005 Rada obce Buchlovice přijala výpověď současné knihovnice s tím, že určila termín odchodu ke 30. 3. 2004, tím byl určen i nástup nového pracovníka (nové pracovnice) v knihovně. Rada obce Buchlovice dala úkol tajemníkovi OÚ Buchlovice – vypsat nové výběrové řízení v rámci obce Buchlovice. Rada obce Buchlovice rozhodla, že výběrové řízení na místo knihovnice (knihovníka) se uskuteční dne 15. 3. 2004 v rámci zasedání rady obce. 8. Výběrové řízení – místo pracovníka TIC Buchlovice Definitivní pořadí: Jan Rybář, Buchlovice Romana Bajajová, Tupesy Lenka Šustrová, Osvětimany Rada obce Buchlovice rozhodla, že uchazeči o místo pracovníka TIC Buchlovice budou osloveni v tomto pořadí. 9. Prosba Diakonie Broumov o uspořádání humanitární sbírky v obci Buchlovice nebo o případný finanční příspěvek na dopravu v roce 2005, Lenka Wiesnerová, oblastní ředitelka, Centrum sociálních služeb Broumov, Husova 319, 550 01 Broumov, ze dne 24. 1. 2005 Rada obce pověřila tajemníka OÚ Ing.Miloslava Hrdého kontaktováním zástupců Diakonie Broumov v souvislosti s pořádáním humanitární sbírky a upřesněním doby sběru v naší obci s tím, že není možno v současné době provádět několikadenní sbírku v obci. Tajemník kontaktoval oblastní ředitelku Lenku Wienerovou, telefon 603 411 229 a dohodnuto, že se ozve operátorka, která bude mít úplnou představu o pohybu sběrového vozidla ve dnech 12. 4. – 14. 4. 2005. Z naší strany přislíbeno opakované hlášení místním rozhlasem o sbírce. 3
Rada obce Buchlovice doporučila schválení finančního příspěvku z rozpočtu obce Buchlovice na rok 2005 ve výši 5.000 – 10.000,– Kč na přístrojové vybavení rehabilitačního centra Nemocnice s poliklinikou Uherské Hradiště. 18.Dopis SÚ Buchlovice, č.j.:75/2004-S 4 Rozh, ze dne 21. 2. 2005 – rozhodnutí, v němž zastavuje řízení o nařízení odstranění dočasné stavby rychlého občerstvení pod hradem Buchlovem, u níž uplynula stanovená doba jejího trvání – vlastník Ing. Čeněk Tihelka, 2.května 808, 763 61 Napajedla Rada obce Buchlovice vzala na vědomí logický krok Stavebního úřadu Buchlovice o zastavení řízení o nařízení odstranění stavby rychlého občerstvení pod hradem Buchlovem.
19.Převod kaple sv. Kříže v k.ú. Buchlovice na obec Buchlovice – návrh Smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí – kaple sv. Kříže vč. pozemku p.č. 2051, Úřad pro zastupování státu, Odloučení pracoviště Uh. Hradiště, ze dne 8. 2. 2005 Rada obce projednala návrhy Smlouvy na bezúplatný převod kaple sv. Kříže včetně pozemku p.č. 2051 ze státu na obec Buchlovice doporučuje Zastupitelstvu obce Buchlovice její schválení. Rada obce projednala i návrh smlouvy o výpůjčce kaple sv. Kříže včetně pozemku p.č. 2051 od státu pro obec Buchlovice na dobu do uskutečnění převodu. Rada obce Buchlovice pověřila starostu ing. Jiřího Černého podepsáním této smlouvy.
2. dubna 2005 – 200 let od narození Hanse Christiana Andersena Bylo jednou pětadvacet cínových vojáčků. Byli to samí bratři, neboť se všichni narodili ze staré cínové lžíce, v ruce svírali pušku a tvářili se všichni stejně a měli krásnou uniformu – červenou a modrou. První co uslyšeli na tomto světě, když se odkrylo víko krabice, ve které leželi, byla slova: „Cínoví vojáčci!“ Vzpomínáte? Tak se vám jistě vybaví další, alespoň nejznámější pohádky. Vždyť jich bylo stopětašedesát, které pro děti celého světa napsal velký vypravěč Hans Christian Andersen. Vlastně celý jeho život byl jedna veliká pohádka, v níž se střídali beznaděj s nadějí, smutek s radostmi, neprožité lásky s hlubokým přátelstvím, nepochopení s uznáním, a konečně s vděčností těch, pro něž psal a se slávou, po které tolik toužil. Proto po právu začíná svůj životopis větou: „Můj život je krásná pohádka tak bohatá a blažená.“ Narodil se 2. dubna 1805 v městě Odensee. Otec, třiadvacetiletý příštipkář, ale spíš snílek a fantasta, a matka o patnáct let starší, jež chodila prát po domech bohatých, žili v malém domečku v jedné světnici. Byla to dílna, kuchyně
i ložnice v jednom. Vévodilo v ní manželské lože sbité s pohřebních már. Sem to tohoto světa bídy se narodil Hans Christian a přesto to nebylo smutné dětství. Otec chlapce bezmezně miloval, vyřezával mu hračky ze dřeva, udělal pro něj loutkové divadlo, ale hlavně mu předčítal pohádky z Tisíce a jedné noci. Toužil dát mu vzdělání, leč současně se zařekl, že mu dopřeje, aby si svou životní dráhu zvolil svobodně. Zemřel, když bylo Hansi 11 let. To už měl chlapec za sebou školu pro chudé děti a matka si kladla otázku, co s ním dál. Hans si vedl svou. Chtěl být hercem. Divadlo mu učarovalo ze všeho nejvíc. Rozbil své hliněné prasátko a s třinácti tolary v kapse divadélkem v podpaží a uzlíkem prádla se ve svých čtrnácti letech vydal dobývat svět. Gymnázium se pro něj stalo děsivým přízrakem, který ho pronásledoval i v posledních dnech jeho života. Ředitel ústavu ho trestal a týral, vysmíval se jeho literárním pokusům, až přecitlivělý Andersen přemýšlel o sebevraždě. „Život, bez naděje je peklo,“ napsal si v září 1825 do deníku. 4
Divadlo bylo jeho největší láskou a když se nemohl uplatnit jako herec, zpěvák či tanečník, prosadil, jako autor divadelních her. Nabízel jednu za druhou, ale přestože mu skoro všechny uvedlo královské divadlo, nezůstal z nich dodnes téměř nic. Zkoušel to s básněmi, ale kritika je nemilosrdně ztrhala. Psala o něm, že je jako básník vyřízen a doporučovala mu, aby „víc studoval a méně čmáral.“ V polovině 30. let vydal svůj první román. V květnu 1835 napsal jen tak mimochodem, jen aby vyplnil volný čas, první pohádku. Zrodil se pohádkář. Třebaže mu kritika radila, aby jimi neztrácel čas, vydal ještě tři další. Když roku 1837 napsal Malou mořskou vílu a Císařovy nové šaty, začalo se v něm rodit tušení, co pro něj mohou pohádky znamenat. Byl brzy překvapen, jaký ohlas jeho pohádky vzbudily. Přinášely radost nejen dětem, ale i dospělým, prostým lidem i vzdělancům. Zastavovali Andersena na ulici, zaváděli hovor na jeho pohádky. Tenkrát mu jeho přítel, slavný fyzik Oerstet, poslal dopis, v němž předvídavě napsal: „Romány vám možná přinesou slávu, ale pohádky vás udělají nesmrtelným.“ Měl pravdu. Při jeho cestách po Evropě nadšeně vítali Andersena nikoliv jako básníka a romanopisce, ale jako milovaného pohádkáře. Jejich prostřednictvím se seznámil s největšími umělci a králové a knížata si pokládali za čest, aby jim předčítal na jejich zámcích své drobné literární skvosty. Teprve ke konci svého života dosáhl uznání i doma. V roce 1869 mu zaslala městská rada v Odensee dopis, v němž mu sdělovala, že byl zvolen čestným občanem města. Mohl to být šťastný závěr, pointa pohádky jeho života. Přišel však příliš pozdě. Andersen v sobě nenašel klid a duševní pohodu. Třebaže měl oddané přátele, zajištěný život a nyní i slávu, nezbavil se trpkosti, která se v něm hromadila po celý život. Bída v dětství, závislost na přátelích, pocit osamocenosti, bolest nenaplněných lásek, to všechno ho bolestně poznamenalo. Přecitlivělost a zranitelnost ho provázely až do posledních dnů jeho života. Často ho trápily těžké sny, v kterých
znovu prožíval utrpení v gymnáziu, posedlost, strach – tu z nemoci, z požáru či že někoho urazil, bál se, i když měl přejít volné prostranství. V mládí překonával tyto stavy úpornou prací nebo cestováním, teď k stáru rezignoval: „Připadá mi, jako bych kolo svého života vyplnil až do posledního místečka loukotěmi. V lese pod
Hans Christian Andersen starým dubem jsem si znovu připomněl, že mi ten strom vyprávěl svůj poslední sen.“ Věděl, že smrt není daleko. Ještě stačil oslavit sedmdesátiny, ještě pár dopisů, prostých záznamů v deníku, až unavený a ztichlý upadl 4. srpna 1875 v Kodani v polospánek, z něhož se už neprobudil. Pohádka jeho života skončila, pohádky, které napsal se staly nesmrtelnými a s nimi i jejich tvůrce. (z knihy Přemožitelé času) Arthur Schopenhauer: „Myšlenky přenesené na papír nejsou nic víc než poutníkova stopa v písku, čtenář sice vidí cestu, kterou poutník šel, ale chce-li vědět, co cestou viděl, musí použít vlastní oči.“ 5
řádky základní školy
Střípky ze „školního plesu“ Téměř stovka hostů letos 26. února navštívila školní tělocvičnu, aby se pobavila na společenském večeru pořádaném Sdružením rodičů a Základní školou v Buchlovicích. O úspěšnosti této akce nechť hovoří několik fotografií. Výtěžek ze společenského večera věnuje sdružení rodičů buchlovické škole a peníze budou použity na vybavení oken školní budovy novými žaluziemi. Ještě jednou všem sponzorům a přispívatelům srdečně děkujeme. Výbor Sdružení rodičů
Tělocvičnu i další školní prostory vyzdobili žáci pod vedením paní učitelek V. Janíkové, M. Šocové, a A. Mikulíkové
O perfektní program se postarala děvčata z Kroužku módního návrhářství pod vedením M. Jochymkové s přehlídkou netradičních klobouků 6
Malá děvčátka ze skupiny aerobiku se svými cvičitelkami Veronikou Šlechtovou a Obdržálkovou se také velmi líbila
Především k tanci hrála letos hudební skupina VSP Band
Nemalým překvapením pro hosty byl bohatý bufet, který připravily členky výboru sdružení rodičů
Vyvrcholením večera byla opravdu bohatá tombola, dík patří všem sponzorům, kteří letos přispěli 7
Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), schválený Parlamentem České republiky dne 24. září 2004 Z tohoto zákona citujeme:
f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy h) možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání.
§ 44 Cíle základního vzdělávání Základní vzdělávání vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění.
(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví (3) Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou. Vzdělávací programy
§ 2 Zásady a cíle vzdělávání (1) Vzdělávání je založeno na zásadách a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání 8
§ 10 Výroční zprávy
§ 22 Povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků
(3) Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zpracovává každoročně výroční zprávu o činnosti školy za školní rok, zasílá ji zřizovateli a zveřejňuje vždy na přístupném místě ve škole. Do výroční zprávy může každý nahlížet a pořizovat si z ní opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet její kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno.
(1) Žáci a studenti jsou povinni a) řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat b) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni c) plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem (3) Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni a) zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení b) na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka c) informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání d) dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem e) oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost dítěte a žáka, a změny v těchto údajích
§ 15 Vyučování náboženství (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách,10) a to i společně na základě jejich písemné dohody. (2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním. (3) Vyučovat náboženství může v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu.2) Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.
Organizace vzdělávání ve školách § 36 Plnění povinnosti školní docházky (3) Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad; dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od počátku školního roku do konce roku kalendářního, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li tělesně i duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. 9
§ 49 Průběh základního vzdělávání
(4) Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 15. ledna do 15. února kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. (5) Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce března kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.
(1) O přestupu žáka základní školy do jiné základní školy rozhoduje na základě žádosti zákonného zástupce žáka ředitel školy, do které se žák hlásí. Pokud ředitel školy rozhodne, že žádosti o přestup vyhoví, informuje o této skutečnosti bez zbytečného odkladu ředitele školy, z níž žák přestupuje. Ředitel školy, z níž žák přestupuje, zašle do pěti pracovních dnů poté, co se dozvěděl o přijetí žáka na jinou školu, řediteli této školy kopii dokumentace žáka ze školní matriky. (2) Ředitel školy může převést žáka do vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením nebo do vzdělávacího programu základní školy speciální na základě písemného doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení pouze s předchozím písemným souhlasem zákonného zástupce žáka. Ředitel školy je povinen informovat zákonného zástupce žáka o rozdílech ve vzdělávacích programech a o organizačních změnách, které ve spojení s převodem do jiného vzdělávacího programu mohou nastat. (3) Při přestupu nebo převedení žáka podle odstavců 1 a 2 vytvoří základní škola, do níž žák přestoupil nebo byl převeden, podmínky pro vyrovnání rozdílů ve znalostech žáka vyplývajících z odlišnosti školních vzdělávacích programů.
§ 37 Odklad povinné školní docházky (1) Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. (2) Při zápisu do prvního ročníku základní škola informuje zákonného zástupce dítěte o možnosti odkladu povinné školní docházky. (3) Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok. (4) Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, doporučí zároveň zákonnému zástupci dítěte vzdělávání dítěte v přípravné třídě základní školy nebo v posledním ročníku mateřské školy, pokud lze předpokládat, že toto vzdělávání vyrovná vývoj dítěte.
§ 50 (1) Zákonný zástupce žáka je povinen doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka. Podmínky pro uvolňování žáka z vyučování a omlouvání neúčasti žáka ve vyučování stanoví školní řád. (2) Ředitel školy může ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka na žádost jeho zákonného zástupce zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; zároveň určí náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyu10
čování tohoto předmětu. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. Na první nebo poslední vyučovací hodinu může být žák uvolněn s souhlasem zákonného zástupce bez náhrady. (3) Žákovi, který se nemůže pro svůj zdravotní stav po dobu delší než dva měsíce účastnit vyučování, stanoví ředitel školy takový způsob vzdělávání, který odpovídá možnostem žáka, nebo mu může povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu podle § 18. Zákonný zástupce žáka je povinen vytvořit pro stanovené vzdělávání podmínky.
vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichž byl uvolněn. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka. (4) Má-li zákonný zástupce žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o komisionální přezkoušení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad. Komisionální přezkoušení se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. (5) Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval; tomuto žákovi může ředitel školy na žádost jeho zákonného zástupce povolit opakování ročníku pouze z vážných zdravotních důvodů.
§ 51 Hodnocení výsledků vzdělávání žáků (1) Každé pololetí se vydává žákovi vysvědčení; za první pololetí lze místo vysvědčení vydat žákovi výpis z vysvědčení. (2) Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen „klasifikace“), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. (3) Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace. (4) U žáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o použití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka. Výsledky vzdělávání žáka v základní škole speciální se hodnotí slovně.
§ 53 (1) Žáci devátých ročníků a žáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník, kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjimkou předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky. (2) Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Žák může v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Opravné zkoušky jsou komisionální. (3) Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel
§ 52 (1) Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním 11
školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je žák zařazen do nejbližšího vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ročníku. (4) V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení podle § 52 odst. 4 na jiné základní škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.
(2) Žák, který úspěšně ukončil základní vzdělávání, nebo žák, který splnil povinnou školní docházku a nepokračuje v základním vzdělávání, přestává být žákem školy 30. června příslušného školního roku. Žák, který splnil povinnou školní docházku a koná opravnou zkoušku nebo bude hodnocen v náhradním termínu, je žákem školy do termínu konání těchto zkoušek, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku. Žák, který byl přijat ke vzdělávání ve střední škole, je považován za žáka základní školy do 31. srpna příslušného školního roku.
§ 54 Ukončení základního vzdělávání
Poděkování V sobotu 5. 3. 2005 se uskutečnil výlet do Centra pohybových aktivit Delfín v Uherském Brodě. Výlet byl odměnou a zároveň poděkováním pro děti, které se jako koledníci zúčastnili letošní Tříkrálové sbírky. Děti – koledníci – měly cestu i vstup na bazén hrazený z příspěvku Obce Buchlovice a KDU – ČSL. Dospělé osoby, které jely jako doprovod, si veškeré náklady včetně dopravy hradily sami. Děti si dostatečně užily všech vodních atrakcí, doprovod a dohled dospělých byl zajištěn. Po koupání jsme v budově koupaliště společně posvačili a nesedli jsme do autobusu, který nás přímo k Delfínu přivezl a zde nás také pan řidič vyzvedl na zpáteční cestu, takže nebylo nutné přecházet dlouhou trasu po venku. Děkuji Obci Buchlovice a KDU – ČSL za příspěvek a úhradu nákladů pro děti na tento výlet. Helena Šmolová
Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Paní Ludmila Kova�íková zahajuje
KURZY RU�NÍCH PRACÍ Zájemci se mohou p�ihlásit na adrese: Ludmila Kova�íková, ul. Hradiš�ská 14, 687 08 Buchlovice nebo na telefonním �ísle 572 595 326
Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! Pozor! 12
V posledním dílu „Chřibů“ se vydáte i na Buchlovicko
Dne 11. března 2005 proběhlo v uherskohradišťském knihkupectví a galerii U Sovy představení posledního, pátého dílu knihy ze série Chřiby záhadné a mytické autorů Bořka Žižlavského, Jiřího Jilíka a Michala Baščana. Kmotrovství se tentokrát ujali opět vzácní hosté. Nejprve promluvil archeolog dr. Robert Snášil, jenž ze široka a z mnoha pohledů odborně zhodnotil završený chřibský projekt a vyzval autory a zároveň i další členy expedice, která procházela pohoří po dobu více než dva a půl roku, k další společné práci. Poté vystoupil dr. Igor Stancl, vnuk prvního českého uherskohradišťského starosty Josefa Stancla – spoluzakladatele Slováckých novin, v nichž před knižním vydáním vycházel seriál o Chřibech až do konce loňského roku, po již uvedený čas. Ke kmotrům publikace se už tradičně přidal i starosta Uherského Hradiště, ing. Libor Karásek, který předal autorům plakety s městským znakem. Popřál jim vše nejlepší při dalších společných pracích a zarecitoval vlastní verše, vztahující se ke knize a Chřibům. Před samotným křtem opět vystoupil expediční přítel Vladimír Procházka, který zazpíval Zahradu Moravy, upravenou pro tuto slavnostní příležitost a předal autorům „pochvalnou listinu“. Atmosféru setkání obo-
hatily písničky v podání Sboru svatého Pluka Jana Gajdošíka, chutné moravanské víno či pochoutky Zdravé výživy. Následovala volná zábava přítomných, kteří si měli opravdu dlouho o čem vyprávět. A ještě ke knize samé: Je ze všech dosud vyšlých svazků nejobsáhlejší. Vydáte se v ní například na horu sv. Klimenta u Osvětiman a přilehlými vesnicemi k mohylovému pohřebišti na Čeložnicku. Následují texty z oblasti Buchlovicka – Boršice, Břestek s Břesteckou skálou, odkud je to už jen kousek na Velehrad. Po Bunči navštívíte trasu kdysi budované dálnice, Zdounky, Salašsko, Modrou a další místa až k Napajedlům, na rozhraní Slovácka, Valašska a Hané, jež publikaci symbolicky uzavírají. Cestami čtenáře doprovází velké množství barevných fotografií Bořka Žižlavského. Kniha je v Buchlovicích k dostání na informačním centru. - red -, foto Ladislav Kandrnál
13
Taneční veselí v domově důchodců
14
25. února 2005
Foto: Oldřich Stránský
15
Maškarní ples TJ Buchlovice
16
sobota 19. března 2005
17
Foto: Vlastimil Kořínek
Dnes vám přinášíme pohled z mostu přes potok na domky v sousedství Helštýnské ulice, které dělí od sebe více než šedesát let. (nová fotografie: Martin Žižlavský)
18
Podivné přátelství Ať je přátelství jakékoliv, vždy je vyvrcholením ušlechtilých citů. K Buchlovicím mám blízko a jsem na to pyšný. Náš rod odtud pochází. Když jsem měl jako malý černý kašel, moje tetička Mařenka Rašticová, bydlela na Benešovém, mě nosila denně na zádech „do hor“ a opravdu brzy jsem se uzdravil. Dnes, jako starý důchodce, chodím do městských lázní v Uh. Hradišti plavat o přestávkách mezi jednotlivými třídami. Hodina dětem ještě nezačala, seděly u bazénu a čekaly. „Víte, jak se zdraví vzájemně plavci v Americe a Anglii? See you later aligator, in a while crocodile!“ V překladu: Na shledanou aligátore, za chvíli krokodýle! A rázem pozdrav zdomácněl a byl užívaný při každém plavání. Děti jsou učenlivé, a tak to znělo, ba hřmělo při každém plavání. Ale aby nezůstalo jen u pozdravu, tak jsme se učili slovní hříčky – jazykolamy. Začali jsme nejdříve zavedeným, ale brzy zapadlým: „Šli dva páni z kostela (a přidávali jsme si – ze Lhotky). Vyrukavičkovali se nebo nevyrukavičkovali se.“ (Marná snaha jazykotvůrců nahradit tuto větu – obléct si rukavice.) Děti se to naučily velmi rychle, však to zkuste. Přišlo horší: „Přijde komoří ku králi a říká: Králi, přišla delegace ze Žacléře“. „Říkáš“, povídá král, „že ze Žacléře?“ A další rychlé „Žid řeže žebř“ šlo dětem brzy. Naše hrátky se jim líbily, a tak se vzájemné sympatie zvyšovaly a děti reagovaly po svém. Všechny mě na památku namalovaly své obrázky a jako správní umělci nezapomněly podpis a pozdrav. A tak, když někdy sedím doma sám a je mně jaksi trošku smutno, probírám si kresbičky a vzpomínám. Přátelství je vždycky vznešené a na stáří ani tak moc nezáleží, že milí žáci a žačky a páni učitelé a učitelky ze 2. B v Buchlovicích? A tak: „See you later…“ Váš Mirek Raštica z Uh. Hradiště
Buchlovický kostel na fotografii Vlastimila Kořínka 19
Stará buchlovická zaměstnání, která už odvál čas S rozvojem společnosti, techniky, vědy a jiných oblastí života se mění i slovní zásoba. Některé výrazy, kdysi běžné, dnes už ani neznáme a nevíme, do které oblasti je zařadit. Patří sem názvy předmětů a činností, které zmizely, protože už byly nepotřebné, jsou nahrazeny novými, pro dnešního člověka srozumitelnějšími. Kdo si dnes vzpomene, co znamenala např. slova calta (houska, pečivo), chýna (podvod), chyžka (záchod), koprvadlo (poklička), lancúch (řetěz), návist (láska), rohatina (vidle), šlachtata (jatka), zachule (zadnice), zemiplaz (had) a jiná. V minulosti byli obyvatelé Buchlovic zaměstnáváni v různých oblastech života, ponejvíce sloužili na hradě, na zámku, v zemědělství a byli zručnými řemeslníky. Připomeňme si několik zaměstnání, která už neexistují nebo dostala jiný název odpovídající dnešním poměrům. služebník k osobní posluze pána. Je to i čestný titul – papežský komoří. Nejvyšší komorník byl jedním z nejvyšších úředníků zemských, kterému byli podřízeni i soudní poslové, na Moravě se jim říkalo půhončí. lokaj – sluha ve stejnokroji, přeneseně přisluhovač. Také z tureckého ulak = pěší posel. mušketýr – z mušketa = stará zepředu nabíjená puška. Z italského moschetto = samostříl a to je zdrobnělina k mosca = moucha. Pojmenování na základě srovnání letu střely a rychle letící, bzučící mouchy. Střelec s mušketou, obránce. obroční – také obročník – ti, kteří dohlíželi na panské sýpky = špýchary (špejchary). Ze slova obrok = dávka požitků určená smlouvou, plat, naturální dávka odevzdávaná vrchnosti (píce). Nakonec denní dávka krmení pro koně. prefekt – ve Francii přednosta správního úřadu. Vysoký římský úředník. Z lat. praefectus = představený, správce, velitel. purkmistr – dříve název pro starostu města. purkrabí – v minulosti správce hradu, purkrabství. Ze starého něm. výrazu burcgrave – burc = hrad, město, grave = hrabě. rejtar – rejtar – jízdní voják. Z něm. Reiter =jezdec, ze slovesa reiten = jet, rajtovat na koni. revirník – vedoucí revíru, honitby, kontrolor. šafář – dozorce na velkostatku. Z něm. schaffen = dělat, být činný, nařizovat, poroučet. štolba – podkoní, Z něm. Stall = stáj, maštal. vrchní – souvisí s vrchem, vrchní (nikoli v hospodě) – spíše horní (část společnosti), vrchnost.
dráb – biřic, staročesky najatý voják. Asi ze zkráceného německého výrazu drabant, trabant = pěší voják, člen osobní stráže. dryáčník – výrobce dryáků – léků. Říkalo se mu i mastičkář, dnes šarlatán. důchodní – úřadník, který pro pány vybíral obrok (obročí) ne už v naturáliích, ale v penězích. Už to „nesypalo ze sýpek“, ale z peněz daňových poplatníků. dveřník – hledejme souvislost se slovy dveře a dvůr. Jde o uzavírání prostranství. Dveře jsou to, co nebo čím se zavírá, dvůr je to, co je uzavřeno. Novodobější vrátný. hejtman – vojenský vůdce, správní úředník. Z něm. Hauptmann = velitel, náčelník. Haupt je německy hlava. hofmistr – správce dvora. Z něm. Hof = dvůr a Meister (Hofmeister) = mistr. hotař – původně hlídač vinohradů, ale i hlídač polí, luk, lesů, sadů i koní. V moravských nářečích hlídač vůbec, zejména polí. kancelista – z latinského cancellarius = vedoucí kanceláře. Kancelář znamená mřížová přepážka. Nepřipomíná to některé dnešní úředníky, kteří jsou od občana odděleni přepážkou? kapitán – staročesky zástupce krále. Ze starého něm. kapitan a z lat. capitaneus = náčelník, hejtman a to z lat. caput = hlava. klíčník – staročesky klúč = klíč, hák. Primitivní klíče měly tvar háku či kliky (šperhák). Dnešní vrátný. knecht – čeledín, pacholek, sluha, služebník. komorník – z lat. camara, camera = komora, klenutá místnost. Někdy i komoří = sluha,
M. Janovský 21
Z kraja pod Buchlovem (4. část) Anežka Huťková No ale to hlavní se odbývalo až na druhý deň. Ráno dyž přišel ženich s mládencama pro nevěstu, obyčejně před něma zabúchli dveře a moseli pěkně prosit družba lebo starší mládenec, než jím otevřeli. Po podání nejaký pocty měla starší drúžka k nevěstinným rodičom tento proslov: „Tatíčku a mamičko, dovolte mi slovíčko, neb chcu místo céry vaší vrúcnú prosbu promluvit, neb jí nedá mluvit cit. Já vás prosím ponýprv, podruhý a potřetí, ať to Pánbu posvětí, byste vy jí odpustili všecky slova, všecky skutky, co vám byly na zármutky. Céra vrúcný dík vám skládá a už pro Boha vás žádá, byste jí a ženichovi pro tento stav jejich nový dali svýho požehnání.“ Po požehnání rodičů, při kerým ženich poděkoval rodičom za vychování pro něho céry, měl aji k němu družba lebo starší drúžka pěkné říkání: „Tak jak božský Spasitel, dyž on na svým kříži pněl miláčkovi svýmu Jánu, milovanú matku svú odevzdával pod ochranu. Tak i já odevzdat mám dnes, pane ženichu, vám místo otca, místo matky céru dražší nad vše statky, byste si ju za choť vzal a jí lásku věnovál. Povždy v lásce k ní se schylujte a jak sebe vždy ju milujte. Já a tito svatebčani ctění, veliké též máme potěšení, že vám možem ščestí přát a to rač vám Pánbu dat.“ A to nýpěkníší bylo, když šla potom celá svajba, nebylo-li to kór moc daleko, dycky pěšky do kostela. Nevěsta s drúžkama a mládenci a skoro všecí svatebčané v národních krojích. Družky jak kvítka z venkovský zahrádky, jedna pěkníší než druhá, enom od nich pantle odletovaly. Zrovna jak je to v tý pěsničce: „Ej od Buchlova větr věje, už tý Kačence pantle bere.“ Šak se taky kdejaká tetka nechaja všeckýho, utěkala aji s děckem na zádoch lebo v náručí na ně podívat. Bohaté svajby chodily aji s hrubú muzikú a stříláním. No a v kostele jím potom všecí hosti po zdavkách vyprošovali zpěvem božího požehnání, aby v novým stavu ščastně žili. Cestú z kostela se moseli obyčejně vykúpit z nejaký zábrany, kerá jím přes cestu natažená byla a kerú tam natahly zamaškařené tetky. Vykupovali se obyčejně sladkú gořalkú, kerú ty gořalkychtivé tetky rády. Po zdavkách se šlo obyčejně do domu ženicho-
vých rodičů, kde býval taky oběd, kde nevěsta přivítala nových rodičů a poprosila, aby ju přijali za céru. Ale taky jim rukú políbením poděkovala, že pro ňu vychovali syna. Obyčejně na síni lebo na dvoře pohodila nekerá tetka na zem metlu a nevěsta mosela dat dobrý pozór, aby ju nenechala ležet, protože se podle teho súdilo, jak bude pořádná. Parádní kroj se nosíl enom do kostela a na veliké slavnosti. Proto se šly k obědu a k tancu věčina ženských, aji drúžky, převléct do trochu obnošeníších šatů. K obědu bývala dobrá hovězí nebo slepičí polívka, k masu zelí s dobrým domácím chlebem, negde, kde se zabilo prasátko, aji itrnice a jelita. A potom mise tvarohových koláčků a makových buchet. To se ví, že aji něco na zapití. Mladí si šli potom do hospody zatančit a starší zostali ešče besedovat. Potom se šli, kdo chtěl, za mladýma podívat. Tančívalo se ve starý panský hospodě na sukovitých deskáchnegdy aji enom při harmonice, kerý přihrávala basa šúlavé valčíky a skákavé polky, šlapáky, žabské košíkové, jak gdo mohl a uměl, ale tančilo se veselo. Horší už bylo, dyž někdo při tanci skočíl druhýmu okutým holínkovým botem na kuří oko. Dyž se do vůle všecí vytancovali, bývala slavná večeřa. Zas takové trachtací, jak v poledně. S polívkú a kde měli aji dvojí maso s nejakým příkrmem, koláčkama a kde chtěli hostě moc uctit, aji s trdelníkama lebo jabkovým štrúdlem. Cukrové tenkrát nepanovalo. Zato bývalo hodně jabčáku a slivovice z ovoca. Pro děcka bývalo kafé a pro ženské aji té s rumem. Skoro ke každýmu jídlu měli družba s mládencama, keří nosili na stoly pěkné veselé říkání. Při večeři se pronéslo taky hodně přípitků drúžek mládencom a od nich zas na oplátku družičkám. Bývalo v nich negdy aji vyznání lásky, ale aji hodně takových, kde si enom jeden druhýho dobírál. Přípitky si věčinú sami skládali a lebo z druhých svateb převzaté si přizpůsobili. Tak třeba drúžka, kerá se chtěla zavděčit mládencový mamince, mu připíjala takto: „Můj mládenečku mlačí, nebuď nečí inší, připíjám ti věrně, jak srdečko ve mně, připíjám ti přes růže bílé, že se mně líbijú tvoje očka milé,ne tak ty očka, jako ty líčka, ne tak ty líčka, jak tvá matič22
ka, kerá vychovala mýho mládenečka. Já tobě z prázdný a ty mně z plný.“ A mládenec prodávaja jí naplněnú sklínečku, jí stejně mile odpovídál. Mezi připíjáním a výkladem všelijakých veselých příběhů se taky hodně zpívalo. Bývaly to napřed vážné svatební a potom všelijaké národní aji vlastenecké pěsničky, ale taky všelijaké veselé. Ze svatebních bývaly tradiční: „K Buchlovicom je chodníček, po něm se točí, má modré oči šohajíček. Co si milá, cos dělala, žes při oltářu, před božskú tvářú, přísahala. Přísahala, když mosela, k oltářu kleknút, ručenky zepnút, zaplakala. Včerás byla maminčina a dneskaj už si moja žena.“
starší drúžko přiveď nám ju ať ide za stoly.“ Starší drúžka přivedla odnekáď z venku nevěstu, kerú usadila v zástolí do kúta a zas zpěvem všeckých hostí se volal ženich na lásku a svornosť, potom obojí rodiči, nevěstini, súrozenci drúžky a mládenci a potom už všecí hosti. Házalo se „na boží požehnání“ a taky „na peřinku pro Kateřinku“ lebo „na povíjanka pro Fabijánka“, ale negdy aji „na zámek, kerý si měla nevěsta kúpit, ale né k truhle, ale k hubě“. A tak bylo všelijaký zábavy, že se negdy rozcházali hosti aji až k ránu. A jak měli pospíchat a se neporadovat, dyž jím starší drúžka tak pěkně připíjala: „Prý páni hosti, poseďte a porozprávíte a dom nepospíchíte. Veliký tam větr fúká, až na buchlovským kostelíčku šindel puká. Bar zabili krávu bez rohů a udělali svajbu chudobnú. Šak až já se budu vdávat, bohato chcu na stůl dávat. Zabijem krávu rohatú, uděláme svajbu bohatú. Pro panny družičky smažené rybičky, pro pány mládence borové šištičky, habrový křen, aby si smočili kurčičku v něm.“ (Pokračování příště)
Z dalších to byly: Hájek jako mléko kvétl; Darovalo mně děvčátko prstýnek stříbrný; Sivá holuběnko, kdes byla. Potom bylo ešče házání peněz nevěstě do věnca. To obyčejně ženy zpívaly: „Poď, nevěsto, za stoly, drúžičky tě volají,
V této budově býval taneční sál u někdejší Spáčilovy hospody na Zahradách, kde se odehrávaly mnohé svatební hostiny (foto: Martin Žižlavský) Vážení čtenáři. Omlouváme se Vám za dva překlepy v minulém díle našeho seriálu, které daly větám docela jiný smysl. Proto nyní přetiskujeme dotčené věty znovu: Přinďa na určené místo, počkali až pán hrábě k ním v kočáře dojeli, postavili se do pozoru a podávaja im obě flinty, jak při cvičéní na dopředu napřažených rukách, uctivo zařečňovali: „Pite hér gróf šajsn hózn?“ Pan hrábě se napřed trochu zarazili nad takovú všetečnú zvídavosťú, ale podívaja se na přeuctivě se tvářícího strýca, pochopili, jakýho to výbornýho znalca němčiny majú před sebú, že si to strýc trochu enom poplétli se šisn házn, vybrali si jednu flintu, maličko se usmíli a strýcovi pěkně poděkovali: Ich danke ject nicht.“
23
Buchlovské školy – 2. část Zdeňka Maršálková
byla celá naše první třída, když jsem viděla bílou rakvičku, ve které byl Toník, spouštět do hrobu, vzpomněla jsem si, že tatínek řekl, že je mrtvý a prvně jsem pochopila význam smrti. To se mnou zatřáslo. Zatřáslo tak, že paní učitelka poslala se mnou nějakého staršího žáka domů. Na druhou třídu, což je zvláštní, nemám mnoho vzpomínek. Druhá třída byla v patře nad učitelským bytem v přízemí s okny na hlavní silnici. Krátký čas, snad jenom 14 dní, nás učil pan učitel Černý, který byl také malíř a byl velmi přísný. Pak nás učila paní učitelka Hánová, ale také jenom krátkou dobu. Po ní nás učil do konce školního roku tehdy nový a mladý pan učitel Čulík. Ve druhé třídě mi umřel druhý spolužák Jožka Tomeček, nejmladší dítě pana hajného Tomeška, který měl přezdívku „Kalenica“. Umřel na zápal mozkových blan a byl nemocný několik týdnů. Během druhé třídy, nevím jestli v roce 1939 nebo 1940 byla v Buchlovicích poslední epidemie záškrtu. Tehdy ještě bylo očkování na záškrt pouze dobrovolné. Hodně mých spolužáků ve škole chybělo, ale na záškrt neumřel nikdo. Pokud vím, zemřely v Buchlovicích při epidemii tři osob: Boženka Straková, čtrnáctiletá dcera sedláka Jindřicha Straky (bydleli u potoka na rozcestí Masarykovy ulice, Příčné ulice a Helštýna) a u Hlaváčů na Zahradách (bydleli naproti panské myslivny) ze dvouletých dvojčat jeden chlapec a jejich matka. Pak už bylo očkování povinné. Ještě jedna vzpomínka. Nebyli jsme žádní andílci. Rvala jsem se s Radkem Kučíkem na náměstí tak, že jsme se rvali až vleže na zemi. Náš nový spolužák ve druhé třídě Vláďa Bublávek nás chtěl od sebe roztrhnout, ale my jsme vstali a společně jsme mu namlátili. Třetí třída byla také v prvním patře nad první třídou v přízemí s okny do parku. Učil nás v ní pan řídící Šlosar, učil již poslední rok, pak šel do penze. Ani na třetí třídu nemám moc vzpomínek. Vím jen, že do naší třídy přišla nová spolužačka Boženka Škubalová a že ji posadili vedle mně. Neměli jsme tehdy žádné čítanky, ani učebnice, protože za německé okupace byly všechny učebnice staženy a místo čítanky zastupovala knížka českých pohádek. Ke konci hodiny čtení vždy ti nejlepší předčítali třídě střídavě jednu kapito-
Z první třídy mám ještě tři vzpomínky. Na zpětný návrat hradišťského po zabrání Sudet přes Buchlovice do Hradiště je vzpomínka první. Ten den jsem nešla do školy. Byl to jeden jediný záškolácký den v mém životě. Když jsem šla ráno do školy, na náměstí dorazili první vojáci a tím pádem byl v ten den se školou amen. Všichni školáci zůstali na náměstí a dívali se s ostatními Buchlovjany na pochodující vojsko. V paměti mi zůstalo, jak menší, ale podsaditý a silný koník, který táhl těžký kulomet, začal řechtat. Přiběhl k němu přihlížející pan Cyril Šik, sedlák a hladil ho. Koník byl jeho - poznal ho. Koníček se vrátil po nějaké době šťastně domů. Za několik týdnů jsem ho potkala, jak vezl se svým druhem vůz hnoje. Druhá vzpomínka byla z doby o málo pozdější. Byli jsme - první třída - na školní vycházce na hlavní silnici u lesa. Když jsme se vraceli, u „Pastviska“ jsme dostali dětský nápad, že budeme zpívat hlasitě jako vojáci, když se vraceli do Hradiště, (ty bylo slyšet hned, jak vyšli po státní silnici z lesa), aby doma mysleli, že jdou zase vojáci. Zpívali jsme „Když jsem mašíroval ke hranici...“, „Od Prešpurka kraj Dunaja...“, „Vojáci jdou, vojáci jdou...“ atd., napínali jsme dětské hlásky co nejvíce a doufali, že zpěv byl moc dobře a silně slyšet a že všichni mysleli, že jdou zase vojáci. Třetí vzpomínka je smutná. Bylo to moje první setkání se smrtí. Několik dní před Mikulášem přejelo auto mého spolužáka Toníka Maděru. Bydleli na Lhotce, v posledním domku po pravé straně silnice. V tu dobu jezdilo ještě velmi málo aut a ta jezdila velmi pomalu, hlavně nákladní auta. Zavěšovali jsme se na korby nákladních aut vzadu a nechávali se takto vyvézt nahoru na Lhotku. Tam jsme se pustili. Udělal to tak i Toník. Náklaďák ho vyvezl až před jejich domek. Tam se pustil a chtěl přeběhnout přes silnici k jejich brance. Vběhl však přímo pod protijedoucí osobní auto (snad to mělo být auto syna tehdejšího významného politika Rašína). Byl na místě mrtvý. Když se tatínek vrátil od neštěstí domů říkal, že už mu nebylo pomoci. Nějak jsem to zvlášť nechápala. Na druhý den ve škole bylo jeho místo prázdné. To už na mně trochu dolehlo. Ale na hřbitově, kde na pohřbu 24
se začalo šeřit, než jsme šli domů, jsme aspoň chvilku zpívali. Napřed jsme zpívali dvojhlasně, ve čtvrté třídě i trojhlasně. Zpívali jsme lidové písně, písničky vlastenecké (byla doba protektorátu) „Čechy krásné, Čechy mé“, „Jsem Moravan, toť chlouba má“, „Moravo, Moravo, Moravěnko milá“, „Písně dcery ducha mého, plody srdce slovanského“, písně českých skladatelů „Když se večer stmívá“, „Rodné lány v šíř i v dál“, na jaře „Přijde jaro, přijde“, Přiletěly vlaštovičky“ atd., před Vánocemi koledy. Měla jsem zpěv i hudbu ráda, ale nezpívala jsem dobře, nebylo mi to dáno, těžko si pamatuji melodie, mám špatný hudební
lu z knížky „Robinson Crusoe“. To jsme všichni seděli tiše jako pěny a napjatě poslouchali. Ve třetí třídě se také začala učit němčina (bylo jí hodně, několik hodin týdně) a ruční práce. Ruční práce nás učila velmi hodná paní učitelka Zlámalíková ze Zlechova. Mě to moc nešlo. Háčkování a pletení jsem měla posukované, zamotané a ohmatané, jak jsem se s tím lopotila. Za to ve výrobě různých draků, větrníků, udic na ryby ve Smraďavském potoku a různém vyřezávání jsem vynikala. Netrápila mě paní učitelka s háčkováním a nechala mě dělat věci, co mě bavily. Ale ty nejzákladnější věci z jejího oboru mě přece jen naučila.
Žáci 6. ročníku buchlovické školy s pedagogy (1938) Čtvrtá třída byla rohová s okny na hlavní silnici i do parku, nad šestou třídou v přízemí. Ve čtvrté třídě nás učil pan učitel Jelínek, který se stal řídícím po panu Šlosarovi. Z té doby si toho také moc nepamatuji. Měli jsme hodně němčiny. Místo z čítanky jsme četli Babičku Boženy Němcové. Já jsem ji měla přečtenu kolikrát od začátku do konce už dávno. Když jsem byla na čtení vyvolaná, myslela jsem na bůhvíco a pravidelně jsem nevěděla, kde přede mnou žáček skončil a kde mám začít číst já. Učili jsme se nazpaměť básničky starých českých básníků - Vrchlického, Sládka, Čecha, Machara a přednášeli je ze stupínku. Tím nás pan řídící seznamoval tajně s českou historií, což se veřejně nesmělo. Ve čtvrté, ale i ve třetí třídě jsme hodně zpívali (bylo tam harmonium). I když jsme neměli zpěv, tak skoro každý den, hlavně pak v zimě, když
sluch. Kreslení ve čtvrté třídě nás učil nový mladý pan učitel Hank. K obecné škole patřily tehdy ještě dvě osoby. Paní školníková Burešová a pan Krystoň, obchodník se smíšeným zbožím obchod těsně nad školou. Paní školníková každé ráno bděla u dveří nad náručím proutěných metel a ostřížím zrakem dávala pozor, aby si každý očistil boty (tehdy se nepřezouvalo), začátek vyučování, přestávky a konec vyučování odzváněla zvoncem zavěšeným na podestě schodiště. Pan Krystoň měl ve svém krámku kromě školních potřeb také obtisky (řečené tišťátka) a před Vánocemi různé barevné a zlaté papíry, stanioly, hvězdičky, různé nalepovací obrázky s vánoční tématikou (zvané angebildy), což jsme potřebovali do ručních prací na vánoční ozdoby. Pro tyto všechny věci byl jeho krámek hojně námi navštěvován. (pokračování) 25
Den vína 2005
Na konferenci zkoušeli dělat z vody víno - neúspěšně
O velmi kvalitní vína byl velký zájem
Obsluha měla plné ruce práce
Odborníci si pochvalovali
Muzika rozezpívala celý sklep
Zábava byla vynikající
Aukce vynesla téměř 20 tisíc Kč
Výtěžek aukce byl předán paní Silvě Klimkové z Buchlovic 28
VÝZVA - KROJE Milí přátelé, Folklorní studio Buchlovice se snaží zmapovat a zdokumentovat starší varianty Buchlovského kroje, které se v Buchlovicích dochovaly do současnosti. Zajímají nás všechny varianty krojů všedních, svátečních i obřadních (nošených jen při různých příležitostech - svatby, pohřby, křtiny atd.), též různé způsoby žehlení apod.. Týká se to jak ženského, tak i mužského kroje. Proto Vás, kteří vlastníte staré krojové součásti, (případě vlastníte staré fotografie, na nichž je kroj zřetelně zachycen) velmi zdvořile žádáme o spolupráci. Ozvěte se nám, prosím, na některý z níže uvedených kontaktů. Rádi bychom zachovalé krojové součástky vyfotili a pokusili se zdokumentovat, ve kterých variantách, či při jakých příležitostech se součástka v minulosti oblékala. Paní Zdeňka Blažková a pan Karel Strýček nám přislíbili pomoc s tříděním získaných údajů. Jsme v kontaktu také se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti. Výsledkem tohoto našeho snažení by mohla být malá krojová přehlídka našeho kroje na oslavě 200 let od povýšení Buchlovic na městečko (má se konat už 22. 5. 2005). Samozřejmě podmínkou nutnou je sehnat dostatečné množství variant a ochota majitelů krojové součástky pro tento účel zapůjčit. Kontaktní osoby: paní Zdeňka Blažková, Buchlovice, Komenského 785, (bytovka), telefon 572 595 254 Lenka Rašticová, Buchlovice, Horní Podvinohradí 774, telefon 737 285 333 Pavla Večeřová (roz. Dvořanová), Buchlovice, Helštýn 93, telefon 737 739 014 Výzva: Folklorní studio začíná navštěvovat čím dál více tanečníků a tanečnic. V současné době samostatně zkouší 3 taneční skupiny (13–14 let, 15–18 let, dospělí – a kromě toho při ZŠ Buchlovice pracuje ještě dětský soubor Děcka z Buchlovic). Není v našich finančních možnostech všechny ihned vybavit krojově a v souvislosti s tím se na Vás obracíme s touto výzvou: Pokud máte doma krojové součásti, případně doplňky – třaslavice, beranice, klobouky, šátky, řemeny, boty atd., které nepotřebujete a chcete je darovat k využití, budeme Vám velmi vděční. Také nás prosím kontaktujte v případě, že nám můžete poskytnout látky, ze kterých se kroje šijí (např. staré brokátové sukně při likvidaci pozůstalostí apod.) Nemusí se jednat přímo o součásti buchlovské, ale i z okolních vesnic. Závěrem velmi děkuji všem, kteří nám pomáhají a chceme se s Vámi podělit o tuto naši malou radost: Je potěšitelné, že to slovo Buchlovice v názvu Folklorní studio Buchlovice konečně začíná být opodstatněné. Myslím to tak, že se těšíme z toho, že většina těch nově příchozích je přímo z Buchlovic. Rádi bychom přivítali ve svých řadách i další děvčata a chlapce (tanečníky a tanečnice) z Buchlovic, ale samozřejmě i z okolí. za Folklorní studio Buchlovice Ing. Pavel Dvořan 29
Uherskohradištští recesisté pořádali v období minulých 70.–90. let tradiční cyklistické výlety GIRO DE PIVKO. Vyráželi z Uh. Hradiště (horní snímek) a pokračovali po vyhlášených hospůdkách okresu. Na dolní fotografii z roku 1989 je vidíme v Buchlovicích před legendárním hotelem Malý. (z archivu -bž-)
30
folklórní okno
Duben
začínají pučet lístky dubů a tak přejímá i některé vlastnosti března (bříza počíná tehdy rašit a dává mízu k pití). To znamená, že i v dubnu se najdou důvody, aby se člověk něčeho dobrého napil, co mu přináší radost a uspokojení těla i duše.
Pranostiky
Duben je napůl březen a napůl květen. Na duben neměj spolek valný, bývá jasný dnes a zítra kalný. Duben – ještě tam budem (za kamny).
Babské recepty Pampeliškový med 200 květů, 1 litr vody, 1 citrón a 1 pomeranč oloupat a nakrájet na kolečka bez jader, vše půl hodiny vařit. Vychládlé přecedit přes plátno, přidat 1 kg cukru a vařit do zhoustnutí. Med z černého bezu 20 květů, 1 litr vody, 1 citrón a 1 pomeranč nakrájet na kolečka bez jader, vše půl hodiny vařit, vychládlé přecedit přes plátno, přidat 1 kg cukru a vařit do zhoustnutí. Meduňkový sirup 65 g čerstvé nebo 25 g usušené byliny se zalije vařící vodou do předem vyhřáté konvice, kterou zakryjeme pokličkou a ponecháme 10 minut vyluhovat. Nálev scedíme a přidáme řídkého medu (na 500 ml nálevu 500 g medu). Nalijeme vše do láhve a utěsníme korkovou zátkou.
duchovní zamyšlení Milovaní, každý den je pro každého z nás Božím darem. Vím, že jsou chvíle, kdy na nás, více než kdy jindy, dolehne to, co nazýváme křížem. Není proto snadné přijmout to, co křížem nazýváme, jako Boží řešení. Hledáme smysl svého kříže. Klademe Bohu i otázky, které se vynořují v hlubině našeho srdce. Možná, že se mnozí cítí osamoceni v tom, co prožíváte. Může se stát, že se tak někdo cítí opuštěný od lidí, ale nikdy nejsme opuštěni od Boha. Na každém z nás se naplňuje krásné Boží slovo z proroka Izaiáše: Copak může žena zapomenout na své dítě? I kdyby zapomněla, já na tebe nezapomenu. Vryl jsem si tě do dlaní …(Iz 49, 15 – 16). Jeden chlapec chodil soustavně pozdě ze školy a nikdy při tom nebyl schopný rodičům své opoždění vysvětlit nebo omluvit. Otec, když k tomu zase jednou došlo, vzal si svého syna do pracovny a s vážnou tváří mu oznámil, že když se to bude opakovat, ponechá ho o chlebě a o vodě. Hned následujícího dne se vrátil pozdě. Když nastal čas k obědu, chlapec roztrpčeně zjistil, že rodiče svůj slib mysleli vážně. Zatímco ostatní měli vrchovaté talíře dobrého jídla, před ním se ocitla sklenice vody a krajíc suchého chleba. Otec na chvíli nechal svého syna uvědomit si celou skutečnost, pak vzal svůj talíř a mlčky ho vyměnil za chlapcův. Ten do smrti nezapomněl na to, jak kdysi vzal táta na sebe trest, který měl postihnout jeho. A když po létech na to vzpomínal, řekl: „Po celý život jsem věděl, jaký je Bůh – podle toho, co tenkrát udělal můj táta.“ A Bůh je takový i v našem životě. Každý den na sebe bere i naše těžkosti, starosti, trápení, bolesti i radosti, aby je spolu s námi nesl.. Nejsme sami. Bůh na nás nezapomíná. Jsme bezpečně skryti v jeho dlani. V modlitbě vám vyprošuji sílu, myslím na vás a vám žehnám. P. Vojtěch Glogar (Život farnosti, ročník XV, č. 22, 21. listopadu. 2004, vydává Římskokatolická farnost Zlín) 31
Vzpomínka na letošní dlouhou zimu – zajímavý ledokrasový útvar letos vyrostl nedaleko bistra Tramp (foto: -vlk-) 32
společenská kronika
únor 2005 Narození: Tereza Andrýsková, Buchlovice, K Mazánku Emma Bečáková, Buchlovice, náměstí Svobody Jakub Kořínek, Buchlovice, Řadová Úmrtí: V měsíci únoru jsme se naposledy rozloučili s čestným starostou Sboru dobrovolných hasičů v Buchlovicích panem Antonínem Hrabalem, Buchlovice, Suchý řádek V DD Buchlovice zemřelo 5 občanů. Sňatky: 0 Přistěhováno: 9 občanů Odstěhováno: 10 občanů K 1. 3. 2005 bylo v Buchlovicích 2 449 obyvatel.
Strom lásky Kdyby nebe mělo barvu zelenou a v očích odrážely se pravdy taje. Já šla bych cestou necestou a hledala strom, kde jablíčko lásky zraje. Ale nebe od pradávna modrou barvu má a z očí poznáš možná radost nebo žal. Starou cestu prašnou už nikdo nehledá a strom lásky někdo krutě ořezal… m. m.
BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Obecní úřad v Buchlovicích, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 10,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tiskne HUDEC print, s. r. o., Buchlovice
