BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XXI. PROSINEC foto Petr T. Dvořan

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 • ROČNÍK XXI.

PROSINEC 2015

foto Petr T. Dvořan

Zima v Buchlovicích na fotografiích Eduarda Piačka

Vážení a milí přátelé, redakce Buchlovského zpravodaje Vám co nejsrdečněji přeje poklidný adventní čas a vánoční svátky provoněné pohodou, radostí a láskou.

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20151

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 18/2015 ze dne 1. 10. 2015

Rada městyse Buchlovice: • schválila Smlouvu o dílo č. D 040/2015 na dodávku podkladových vrstev a umělé trávy III. generace JUTA WINTER 40/160 na hřišti pro malou kopanou v Buchlovicích, s firmou JM Demicarr s.r.o., Slavkov u Brna, za celkovou cenu 523 361 Kč včetně DPH. Současně pověřila starostu městyse jejím podepsáním, • souhlasila s předloženým zněním Manipulačního a provozního řádu pro vodní nádrž Sovín, tok – Dlouhá řeka, kú. Buchlovice, IDVT: 10185722 z července 2015, ve správě Lesů ČR, s. p., Správa toků – oblast povodí Moravy, zpracovaným firmou LH Projekt a.s. Brno, bez připomínek, • se přiklonila k ochraně kulturní památky státního hradu Buchlova vyhlášením ochranného pásma, orientačně tak, jak je vymezeno ve stávajícím územním plánu městyse Buchlovice, včetně části místní části Chrastě. A i když ochranné pásmo pravděpodobně v novém územním plánu nelze zachovat, rada doporučila předat požadavek ing. arch. Vladimíru Dujkovi, zpracovateli nového územního plánu, • upozornila na nutnost respektovat schválená pravidla pro podávání žádostí o dotace z rozpočtu městyse Buchlovice – pravidla dle této směrnice budou pro rok 2016 zveřejněna na www stránkách městyse Buchlovice v prosinci 2015. Směrnice zahrnuje i předepsanou formu žádosti, • vzala na vědomí zápis ze schůze sociální a zdravotní komise rady městyse, • vzala na vědomí zápis ze schůze komise životního prostředí a zemědělství rady městyse, • projednala dosavadní stav smuteční obřadní síně v kapli sv. Alžběty na hřbitově (městys není majitelem kaple, má ji v pronájmu od římskokatolické církve) s tím, že se bude věnovat její opravou (po dohodě s památkovým úřadem) a nechá zpracovat návrh, kterým se bude zabývat stavební komise, • schválila návrh Rozpočtového výhledu městyse Buchlovice na roky 2016 až 2018 ke dni 1. 10. 2015 (v roce 2016 na opravu silnic, v roce 2017 a 2018 na stavbu víceúčelové haly).

Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 19/2015 ze dne 22. 10. 2015 Rada městyse Buchlovice: • schválila přijetí neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje dle smlouvy č. D/1837/2015/ KH ve výši 13.000 Kč a pověřila starostu městyse zapracováním částky do rozpočtu městyse Buchlovice a podpisem smlouvy, • souhlasila s opravou lesní cesty v úseku „Dvorek – Stanislav“ dle předložené projektové dokumentace, bez výhrad. Investor akce – Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Buchlovice. Akce je uskutečněna na pozemcích ve správě Lesů ČR, sp. K přepravě mechanizačních strojů a materiálů nesmí být užita zpevněná asfaltová cesta na hrad Buchlov ve vlastnictví městyse Buchlovice, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice přijetí daru oddělené části pozemku pč. 3120/17 o výměře 8 m2 (nové pč. 3120/21) s příslušenstvím (socha P. Marie) a uložila starostovi zajistit přípravu darovací smlouvy, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20152

• uložila starostovi městyse Buchlovice zrealizovat koupi pozemků pč. 232/51 (ostatní plocha o výměře 6 m2), pč. 3235/63 (ostatní plocha o výměře 575 m2), pč. 3235/65 (ostatní plocha o výměře 96 m2) a pč. 3246/430 (orná půda o výměře 271 m2) za celkovou smluvní cenu 20.000 Kč od realitní kanceláře, dle usnesení Zastupitelstva městyse Buchlovice č. 65/05/2015 ZM ze dne 15. 9. 2015, • schválila smlouvu č. OT-014330033558/001 o zřízení věcného břemene po realizaci elektrické přípojky „Buchlovice – Újezda, příp. NN, Vaněk“ na pozemcích 2687/6 a 2878/2 v k. ú. Buchlovice s dodavatelem E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice za jednorázovou náhradu 1.500 Kč + DPH, • souhlasila se zajištěním pouťových atrakcí v době konání Martinských hodů v roce 2017 firmou Otmara Kiliána, Brno, • souhlasila se zveřejněním záměru – změna nájemce prostoru sloužícího podnikání – masny v budově čp. 653 v Buchlovicích, pro společnost OBIRIN s.r.o., Kroměříž, ke dni 1. 12. 2015, • nesouhlasila s financováním obnovy dětského hřiště u restaurace Maco na soukromém pozemku majitele restaurace z rozpočtu městyse Buchlovice, • schválila Operační plán zimní údržby místních komunikací v Buchlovicích – zimní období 2015–2016 • souhlasila se zveřejněním záměru – změna nájemců prostoru sloužícího podnikání v budově Buchlovice čp. 273 – takto: pro MAS Buchlov, z.s. – 2 kanceláře a poměrnou část společných prostor o celkové výměře 39,3 m2; pro MIKROREGION Buchlov – 1 kancelář a poměrnou část společných prostor o celkové výměře 12 m2 • souhlasila se svoláním předčasného 6. zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice na den 12. 11. 2015 z důvodu potřeby schválení rozpočtového opatření č. 3 a přenesení pravomoci Radě městyse – v souladu s § 102 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, provádět rozpočtová opatření v rozsahu stanoveném Zastupitelstvem městyse, • schválila cenovou nabídku na projekční práce „Aktualizaci projektu opravy MK Váhovy“ projekční kanceláři ROAD PROJEKT – Ing. Ivan Kutín, Brno, v celkové výši 53.830 Kč včetně DPH, • souhlasila se zveřejněním záměru – prodej pozemků v majetku městyse Buchlovice – p. č. 3215/4 (zahrada o výměře 76 m2), p. č. 3216/8 (ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 8 m2), p. č. 3401/10 (lesní pozemek o výměře 130 m2) a p. č. 3217/6 (trvalý travní porost o výměře 928 m2), vše v k. ú. Buchlovice. Záměrem vyhovuje žadateli – Lesům České republiky, s. p., Hradec Králové, pro umožnění stavebního záměru vybudování nové lesní cesty pod Barborkou, za cenu dle znaleckého posudku. Náklady na znalecký posudek a vklad do Katastru nemovitostí hradí kupující.

Propojení ZŠ a MŠ Buchlovice se ZŠ a MŠ Soblahov Ve dnech 2. 11.–6. 11. 2015 jsme se v rámci výzvy č. 56 projektu EFS zúčastnily pracovní stáže na Slovensku, na základní škole naší družební obce Soblahov. Cílem bylo porovnat výuku technických předmětů. Přijetí ve škole bylo velmi milé. Paní ředitelka Mgr. Danka Nemcová i paní zástupkyně PaedDr. Ingrid Oravcová se nám věnovaly a zodpověděly všechny naše dotazy. Měly jsme možnost navštívit výuku v jednotlivých předmětech, prohlédnout si školu, školní dílny. S našimi slovenskými kolegyněmi jsme si vzájemně vyměnily zkušenosti, navázaly kontakty a věříme, že spolupráce mezi našimi školami bude nadále pokračovat. Mgr. Darina Březinová, Mgr. Helena Šmolová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20153

Jednání v Soblahově Dne 3. listopadu navštívili starosta městyse Buchlovice ing. Jiří Černý, místostarosta Bořek Žižlavský, vedoucí Československého kulturního centra Mgr. Pavla Večeřová s ředitelkou Základní školy a mateřské školy Buchlovice Mgr. Miroslavou Klímovou družební slovenskou obec Soblahov. Spolu s představiteli Soblahova, starostou Marianem Hudcem a místostarostou Ing. Jurajem Maláněm, prodiskutovali možnosti další součinnosti na společných projektech v rámci příhraniční spolupráce. (-red-)

Oznámení Sběrných surovin Vážení občané, společnost Sběrné suroviny Uherské Hradiště oznamuje, že výkupna železa, papíru a barevných kovů, která se nachází vedle hřbitova, bude po dobu zimního období dočasně uzavřena. (Poslední letošní výkup surovin proběhl 28. 11. 2015.) Příjemné prožití svátků vánočních občanům městyse Buchlovice přeje kolektiv pracovníků Sběrných surovin UH a výkupčí p. Michal Tomášů. Těšíme se na Vaši návštěvu. Jaroslav Kapusta, provozně obchodní zástupce

Hledám ke koupi dům se zahradou v Buchlovicích nebo blízkém okolí. Tel.: 608 720 716 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20154

V průběhu měsíců září a říjen se uskutečnila rekonstrukce obecní komunikace Větřák, a to v úseku od odbočky z ulice Tyršovy za poslední dům pod Větřákem. Rekonstrukci provedla pro městys Buchlovice firma Správa a údržba silnic Slovácka, s.r.o. z Uherského Hradiště v ceně 448.538 Kč. (foto Marek Ondříšek, -bž-)


Kulturní kalendář – prosinec 2015 10. 12. Advetní koncert Pěveckého sboru Stojanova gymnázia Velehrad 12. 12. Vánoční dílničky

Kostel sv. Martina

Pavla Večeřová, tel. 724 030 056

Restaurace U Páva

Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková [email protected] Děcka z Buchlovic, Mgr. Lenka Rašticová, tel. 737 285 333 FS Buchlovice, Petra Kropáčová Tel. 737869827 www.fsbuchlovice.cz Petr Špalek Tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz HB Collegium o.s. Lukáš Kunst, tel. 774 703 769 www.buchlov.info

23. 12. Děcka z Buchlovic 25. 12. Koledování po kostelech

Kostel sv. Martina

26. 12. Vepřové hody – společenská akce se zabíjačkovými specialitami 26. 12. Na Štěpána na Buchlově otevřena brána

Hospůdka u Špalka pod Buchlovem Hrad Buchlov

Dotace městyse – výzva zájemcům Pravidla pro poskytování dotací pro neziskové aktivity městyse Buchlovice. Poskytování a použití dotací se řídí obecně závaznými předpisy – zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákonem č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, vyhláškou MF č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě, zákonem č. 255/2012 Sb. o státní kontrole ve znění pozdějších předpisů. • Pravidla dle Směrnice městyse Buchlovice upravují postup pro rozhodování o poskytnutí dotací městyse Buchlovice v souladu s jeho prioritami. • Zdroje dotací jsou závislé na finančních možnostech městyse v rámci schváleného rozpočtu na příslušný rok. • O přidělení dotací a jejich výši rozhodne na základě návrhu rady městyse zastupitelstvo. Směrnice městyse Buchlovice … viz. www.buchlovice.cz Žádost o poskytnutí dotace z rozpočtu městyse Buchlovice podávejte v souladu se Směrnicí městyse Buchlovice na předepsaném formuláři nejpozději do 31. ledna 2016. Na pozdější žádosti nebude brán zřetel. Žádost o poskytnutí dotace z rozpočtu městyse Buchlovice naleznete na: www.buchlovice.cz. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20156

Český červený kříž ocenil dárce krve

V pátek 30. 10. 2015 v odpoledních hodinách proběhlo v sále Reduty v Uherském Hradišti slavnostní ocenění několikanásobných dárců krve ČČK. Mezi oceněnými mnohonásobnými dárci krve byl i pan Břetislav Andrýsek z Buchlovic, který byl oceněn zlatým křížem 3. třídy za 80 odběrů krve. Každoročně Český červený kříž oceňuje dárce krve, kteří v počtu odběrů dosáhli v daném roce stupně ocenění. - red-

Tipy na vánoční dárky V TIC BUCHLOVICE Buchlovický kroj v proměnách času O písních koseckých Kuchařka pokrmů na Slovácku I.–II. Žítkovské čarování (J. Jilík) Kalendář Chřiby 2016 Kalendář Buchlovice 2016 Studánky vyprávějí příběhy II. Studánky vyprávějí příběhy III. Chřiby záhadné a mytické 1–6 Chřiby záhadné a mytické 7 Moje Buchlovice Ze strání pod Buchlovem CD Buchlovská vánoční mše CD Vánoční CM Pentla

299 Kč 299 Kč 250 Kč 219 Kč 60 Kč 79 Kč 219 Kč 229 Kč 260 Kč 230 Kč 250 Kč 99 Kč 100 Kč 200 Kč


Vzpomínka na válečné veterány

Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice. Dne 11. listopadu 1918 v 11 hodin a jedenáct minut zazněla poslední salva na konci I. světové války. Toho dne v 5.40 hod. bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny válečné boje, které symbolicky nabylo platnosti v 11 hod. 11 minut 1918. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem příměří, a od roku 1954 Dnem válečných veteránů. Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí Dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval americký kongres Den příměří na Den veteránů.

Členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic a Českého svazu bojovníků za svobodu Buchlovice uspořádali ve středu 11. 11. 2015 k tomuto významnému dni dnes již tradiční malou pietní vzpomínku na místním hřbitově. Tam u hrobů buchlovických válečných veteránů z I. a II. světové války byly krátce vzpomenuty jejich životní osudy a položením věnečků s vlčím mákem uctěna jejich památka. Nakonec se účastníci vydali na náměstí Svobody a u pomníku padlých byla zdařilá akce ukončena. Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg, podplukovník John McCrae, jenž sloužil na západní frontě nedaleko belgického města Ypres. Ačkoliv byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka, poručíka Alexise Helmera. Očitý svědek, seržant Cyril Allison, popsal, že toho rána, kdy vál jemný východní vítr, se vlčí máky mezi hroby jakoby vlnily. John McCrae svou bolest vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915.


Na polích ve Flandrech divoké máky rostou tam mezi kříži, řada za řadou. Zde ležíme. Nahoře mezi červánky, je možná slyšet zpívat skřivánky, zde dole kanóny jen svojí píseň řvou. My už však nevstanem a je to možná zdání, že včera ještě žili jsme a byli milováni. Teď jenom tiše ležíme na polích flanderských. Náš boj však zase jiní převezmou. Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou na polích flanderských. V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil, polní maršál sir Douglas Haig, jako předseda Nadace veteránů, vlčí mák za symbol válečných veteránů a invalidů. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, padl před koncem války. Jan Štokman, foto -bž-


Děkování není nikdy dost V dnešní době je velmi módní kritizovat činnost druhých, dávat najevo, že JÁ bych to udělal líp. Je velice jednoduché říct, že tak se to nemá dělat, že tak je to špatně a tak se mně to nelíbí. Ale udělat něco proto, aby to bylo lepší, přiložit ruku k dílu a něco obětovat ze svého vlastního pohodlíčka, to už umí málokdo. Lidí, kteří dokáží obětovat něco pro druhé bez nároku na jakoukoliv odměnu, je žalostně málo. Proto bychom si jich měli vážit! Nosím v hlavě už delší dobu, že je třeba poděkovat spoustě lidí. Za různé činnosti, které mnohdy třeba nejsou tak vidět, jak činy druhých lidí, a přesto jsou jejich oběti nesmírně důležité pro dobro a blaho společnosti. Přece z malých kamínků se skládá pestrobarevná mozaika a to platí i pro náš život. Třeba dnes – dovezli jsme z místního sadu jablíčka do mikulášských balíčků, které bude Mikuláš rozdávat při rozsvěcování vánočního stromu na náměstí. Nesmírně si vážím všech, kteří již několik let byť třeba jen domluvou, odvozem nebo ochotou přispívají k tomu, že na konci tohoto řetězce, jež se celý skládá z drobných činů a pomocí, vezme dítě jablíčko do ruky, bude z něj mít radost a obohatí svůj organismus o spoustu dobrých věcí! Děkuji za ně! Děkuji taky za perníčky, které pro děti do balíčků upekly ruce ochotných a obětavých lidí! Děkuji za všechny a všem, kteří velkou část svého volného času věnují ostatním, aby s nimi nacvičili písně, tance či divadelní hru pro obohacení druhých lidí radostí a příjemnými zážitky! Děkuji taky za všechny a všem, kteří velkou část svého volného času věnují přípravě výstavy nebo přispívají k jejímu uskutečnění např. tím, že přinesou něco ze svého. Když si vzpomenu např. na výstavu ovoce, zeleniny a medu, kolik zajímavostí se v Československém kulturním centru sešlo právě díky obětavým lidem, naplňuje mě to velkou úctou k nim všem. Děkuji též všem, kteří myslí na druhé a snaží se vymyslet něco, co jim zpříjemní nebo usnadní život. Je totiž mezi námi spousta lidí, kteří dokáží svůj um využít k získání finanční částky, aby pak pomohli v těžkých životních situacích potřebným lidem. O mnohých ani nevíme. Spoustu věcí bereme jako samozřejmost. Nevidíme, že např. za čistotou a uklizeným prostředím je taky něčí poctivá práce! Děkuji tedy všem, kteří svou mravenčí, pro některé téměř neviditelnou, prací přispívají k uskutečnění „velkých“ věcí! Vždy si budu vážit všech, kteří jsou především ochotní pomoct nebo poradit. Všech, kterým stojí za to, zastavit se a vymyslet, jak pomoci. Všech, kteří nemávnou rukou s tím, že to prostě nejde. Všech, kteří dobře vědí, že vstřícnost, milé slovo, pomoc či jinak obětovaný čas je daleko víc než vyšperkovaný dům! Děkuji! Děkuji! Děkuji!

Pavla Večeřová

A připojuji vroucí přání: Kéž bychom všichni více viděli to dobré na druhých lidech než to, za co je můžeme pomluvit či zkritizovat! Kéž máme v sobě dostatek pokory, abychom si dokázali přiznat, že i my často nedobrým slovem přispíváme k rozkolům a zbytečné nevraživostmi mezi lidmi! Kéž by nám všem byla vždy největší odměnou vděčnost druhých lidí a to že si nás váží!


Zdokonalování výuky angličtiny

V říjnu letošního roku jsme se my, učitelky anglického jazyka, v rámci projektu Výzva 56, kterou vyhlásilo MŠMT, vypravily do jihoanglického přímořského města Brighton. Absolvovaly jsme zde intenzivní 14denní jazykový kurz. Výuka angličtiny probíhala v jazykové škole Sprachcaffé, kde vyučují vysoce kvalifikovaní učitelé – rodilí mluvčí s pedagogickým vzděláním. Velkým přínosem našeho pobytu bylo zcela jistě mnohonárodnostní složení tříd, což přirozeně všechny studenty nutí používat znalosti angličtiny v praxi. Setkat se tu můžete se studenty z Německa, Itálie, Koreje, Japonska, Mexika, Thajska, Turecka, Polska či Maďarska. Své znalosti jazyka jsme intenzivně prohlubovaly nejen ve výuce, ale také při konverzaci v britských rodinách, kde jsme byly ubytovány. Naše zkušenosti a zážitky se budeme snažit předat i svým žákům. Za zúčastněné Mgr. Pavla Piknerová Mgr. Pavla Piknerová, Mgr. Jana Stránská, Mgr. Markéta Šocová


Skládání skautského slibu Letošní skládání skautského slibu se neslo v duchu sychravého počasí, jelikož jsme jej z časových důvodů museli přesunout z konce školního roku na podzim, přesněji na sobotu 10. října. Tímto ceremoniálem, kdy před vlajkou dotyčný předříkává skautský slib se vztyčenou rukou, přibyly do řad buchlovických skautů nové „sestry a jeden bratr“ z mladší skupinky Káňat. Celá akce se konala na junáckých chatkách. Kvůli chladnému větru a pár kapkám se zúčastnilo méně členů, než obvykle, přesto se někteří nepoddali zimě zalézající pod bundy a přišli podpořit své kamarády, kteří se oficiálně řadili mezi ostatní junáky. Děti společnými silami pomohly dotvořit slavnostní oheň, který po vzplanutí ohříval studené tváře při přednášení slibu. U vlajky se vystřídalo celkem sedm dětí, z toho tři slečny se staly světluškami, tři skautkami a jeden zástupce za kluky

si vysliboval hodnost vlčete. Každý „pasovaný“ dostal svůj odznak, šátek a turbánek, jež jsou součástí junáckého kroje. Turbánek si letos každý vlastnoručně upletl z koženky na schůzce, kde se společně setkáváme každý pátek. Po večeři, což byl tradiční opečený špekáček, si spolu děti ještě pohrály a zadováděly, dokud nenastal čas vrátit se zpět domů.


Úspěch mladých fotbalistů Skvělý úspěch starší přípravky TJ Buchlovice, o který se výbornou a kolektivní hrou zasloužili hráči Daňhel Jakub, Marek Filip, Kořínek Jakub, Šilc Jiří (brankář), Zámečník Pavel, Vojáček Jaroslav, Vrážel Matěj. V neděli 29. 11. 2015 získali v Uherském Hradišti na turnaji ve Sportovní hale TJ Slovácká Slávia pohár za 1. místo! Celkové vítězství v turnaji bylo získáno po pěti vítězných zápasech se všemi soupeři. Úspěch je o to větší, jelikož nás postihlo onemocnění pěti hráčů, s jejichž účastí jsme na tento turnaj počítali. Daňhel Jakub byl vyhodnocen jako nejlepší střelec a hráč celého turnaje.

Konečná tabulka vítězů: 1. místo TJ BUCHLOVICE!!! 2. místo FK Kunovice 3. místo TJ Březolupy 4. místo TJ Mařatice A 5. místo SK Boršice 6. místo TJ Mařatice B Všem těmto hráčům patří velký dík za vzornou reprezentaci fotbalového klubu TJ Buchlovice a městyse Buchlovice. Všichni tito hráči mají svou medaili poctivě vybojovanou a zaslouženou! Pozadu nezůstala ani mladší přípravka TJ Buchlovice roč. 2009 (2008), 2010, která na velmi silně obsazeném turnaji mladších přípravek v sobotu 28. 11. 2015 ve sportovní hale v Uh.

Brodě skončila na skvělém 2. místě!!! za vítěznou Viktorka Otrokovice. V turnaji naši nejmenší dokázali 7× vyhrát, 1× remizovali a jen jednou, ve vyrovnaném zápase, prohráli s vítězi z Otrokovic. Snad ještě víc než umístění nás trenéry a rodiče těšila předváděná ofenzivní a technická hra, kterou uznávali i trenéři našich soupeřů na turnaji. Velkým překvapením a oporou byl svým výkonem spolehlivý brankář René Paleček. Za tento náš fotbalový úspěch zaslouží velkou pochvalu všichni naši hráči Filip Moravčík, Štěpán Marek, Kristián Buchtík, Natálka Fojtová, Jakub Petrák, Eda Bursa, Šimon Kučík, Adam Vysloužil a kapitán Tomáš Slinták. Sladká odměna za předvedenou hru na turnaji byla pro všechny hráče zasloužená! Trenéři přípravky TJ Buchlovice Jiří Moravčík, Bedřich Marek, Michal Kučík


VÁNOČNÍ PŘÍSPĚVEK buchlovických včelařů. Martinské hody za námi, zemědělský rok zahrádkářů i včelařů končí. Zahrádky zapadlé listím a tiché vrnění včel ve svém obydlí zvěstují předvánoční čas, čas pro zklidnění a pohodu. Letos vynechejme shon za výdobytky doby, za „top“ vymoženostmi technické revoluce a zkusme období Vánoc prožít staromódně. Zkusme na chvíli ztratit přístup k elektronické komunikaci a svá přání či vinše sdělme svým nejbližším osobně. Ne? Že toto nechcete slyšet? Je to na Vás, sami sobě položte otázku – Jak bychom chtěli prožít šťastné chvíle? Možná se to obejde i bez těch vinšů, ne každý vroucím slovem umí, a co pak po přáních, když nejdou od srdce. Možná postačí jenom tichá přítomnost, návštěva, doušek čaje, teplo dlaně. Že to není staromódní? To je dobře. Scházejme se, buďme pospolu, společně vnímejme vroucí pocity, kterých ve světě tolik schází. Pocity sounáležitosti a vzájemné pomoci – přesně tak, jak to dovedou včelky ve svém úlu nebo mravenci ve svém mraveništi. Při pohledu na zasněžené úly nás může napadnout otázka, co včely dělají v zimě. Jak to, že přežijí do jara? Mají zimní spánek? Vytápí si svůj vlastní úl?

Jedna osamocená včela hyne již při teplotě 5 °C. Včelstvo v úle dokáže úspěšně přežívat teploty sahající k -35 °C. Jak je to možné? Pro přežití včelstva je podmínkou, aby zimu ve zdraví přečkala včelí matka. Ostatní včely se semknou v jejím okolí do tzv. chomáče a uvnitř něho udržují teplotu 20–30 °C. Čím je větší zima, tím jsou včely k sobě více přimknuté. Aby včely z kraje nezmrzly, neustále se vyměňují. Zahřáté včely se ze středu chomáče přemisťují na povrch a včely z povrchu se naopak jdou zahřát dovnitř. Energii na vytápění chomáče včely získávají ze zimních medových zásob. Chomáč včel má tvar podobný kouli, protože ta má při daném objemu nejmenší povrch. Chomáč tvaru koule má tak nejmenší ztráty tepla. Změnou objemu a povrchu chomáče včely reagují na změny teploty a pomáhají tak regulovat teplotu uvnitř chomáče. Měřením teploty uvnitř úlu bylo zjištěno, že v úle v zimě mrzne. Nad zimním chomáčem včel je nejvyšší teplota okolo 5 °C. Včely tedy úl nevytápějí. Zahřívají pouze vnitřek svého chomáče. Včely v zimě nespí, ale žijí podobně jako v létě – přijímají potravu a jejich metabolismus funguje normálně. Kam ale v zimě „chodí na záchod“, když nemohou vylétnout z úlu? I na to příroda pamatuje. Včela své výkaly odkládá do tzv. výkalového váčku tak, aby neznečistila plásty a případně tak do včelstva neroznesla nemoci. Výkalový váček se dokáže hodně roztáhnout, hmotnost výkalů může být větší než polovina hmotnosti těla dělnice. Během zimy pak včely využívají slunných dní, kdy dochází k mírnému oteplení nad 5 °C, k vylétnutí z úlu a vyprázdnění svého výkalového vaku. Moudrá matka příroda ví, jak na to. Nesnažme se ji obelstít či nějak přechytračit. Jenom ji pozorně naslouchejme a ctěme její zákony.

Odpovědi hledejme u moudré matky přírody. Pomohou celoroční přípravy, kdy včely si do plástů pro zimní období ukládají zásoby pylu a medu. Pomůžou i fyzikální zákony.

Krásné, láskyplné Vánoce a nastávající rok 2016 bez lidského chtíče nadřazenosti, s větším darem schopnosti naslouchání a tolerance. PF 2016 Miroslav Smatana


Zima v buchlovické zámecké zahradě (foto -bž-)


Beseda o cestě do Afriky

26. listopadu jsme v sále ČSKC Buchlovice odstartovali cestu na kole až do Afriky. Naštěstí jen obrazně! I když někteří se nechali slyšet, že se lekli, že se opravdu uskuteční nějaká hromadná jízda tímto směrem. Úplně zaplněný konferenční sál sledoval fotografie z cesty buchlovického rodáka Jiřího Zámečníka, první fotografie byla samozřejmě pořízena před domem na ulici Váhovy. Spousta posluchačů se shodla na tom, že by neměla odvahu vyrazit za takto dobrodružným poznáním cizích krajů. Ale to je na lidské společnosti to krásné – každý jsme jiný. Jirka je dobrodruh, který svým zajímavým a současně i vtipným vyprávěním uchvátil snad všechny v sále. Věřím, že na další besedu Jiřího Zámečníka o cestě např. do Turecka se budeme všichni těšit. -red-



Vzpomínka na horké léto v rytmu folkloru Každý měsíc jsem se odhodlávala napsat do Buchlovského zpravodaje článek o tom, co všechno se souborem zažíváme, ale vždycky mě příprava nadcházejících vystoupení zaměstnala natolik, že jsem to nezvládla. Snad Vám proto nebude vadit trochu letní atmosféry v těchto chladných dnech a rádi si přečtete pár řádků ze života Folklorního studia v letošním roce. Letošní pořad „Zažij folklor! … tentokrát pro seniory” jsme sice kvůli vedrům museli přesunout do příjemně stinných prostor ČSKC Buchlovice, ale na atmosféře mu to nijak neubralo. Je pravda, že vymyslet folklorní aktivity, kterými bychom naše seniory překvapili, bylo docela náročné, ale musím říct, že se nám to podařilo. Folklor zažili “na vlastní nohy“ při výuce tanců z Buchlovic i “na vlastní čich a chuť“, když si vyzkoušeli roli degustátorů výborných vín z našeho kraje. Další bohatý doprovodný program je potěšil, a tak se členům souboru dostalo poděkování za příjemně prožité nedělní odpoledne. Nejlépe si svou činnost v horkých dnech dokázala naplánovat cimbálová muzika.

Rubáši se zavřeli na celý víkend do nahrávacího studia ve Veselí nad Moravou, aby připravili první část didaktického CD, které bude součástí Zpěvníku písní z Buchlovic a o Buchlovicích, který bychom rádi vydali u příležitosti nadcházejícího 25. výročí vzniku Folklorního studia. Nahrávala ovšem nejenom muzika, ale i ženský a mužský sbor a sólisté, takže se máte určitě na co těšit! Na tomto počinu nás čeká ještě mnoho práce, ale chceme, aby se díky němu rozšířilo povědomí o našich buchlovských písničkách, které si to jistě zaslouží! Aby toho nebylo málo, tak se tanečníci a muzika ještě v srpnu stihli zůčastnit velkého Mezinárodního folklorního festivalu v Červeném Kostelci. Tento festival má v rámci republikového


kulturního dění stejný význam jako pro Vás jistě známější MFF ve Strážnici. Proto jsme byli velmi poctěni, když nás jeho pořadatelé kontaktovali s nabídkou k účasti. Je pravda, že ubytování pro české soubory bylo poněkud spartánské, ale ani to nám náladu a prožitek z festivalu nezkazilo. Myslím, že jsme se ani mezi pestrobarevnými kostýmy souborů z celého světa neztratili a naše městečko jsme náležitě reprezentovali. Mužský sbor se tento rok rozhodl vyrazit na cyklistické Tour de vino do Slovinska

a všichni účastníci shodně potvrdili, že tuto, pro některé méně známou vinařskou oblast, mohou čtenářům zpravodaje jen doporučit. Nejenom kvůli kvalitám tamnějších vinic, ale i díky krásné přírodě. Díky úspěšnému programu Nevinně o víně v Senátu ČR jsme byli osloveni, abychom připravili dvoudenní doprovodný kulturní program při slavnostním otevření Slovácké tržnice v Uherském Hradišti. Tak se stalo, že jsme v rámci Slavností vína dostali největší prostor pro předvedení našeho folklorního umu ze všech souborů na Slovácku. Návštěvníků se za celý víkend vystřídalo obrovské množství. K nejváženějším ovšem patřila delegace senátorů, které jsme přivítali nejenom koláčky, slivovicí a vínem, ale i čerstvou šťávou z hroznů, kterou na místě lisoval náš mužský sbor. Nezapomněli jsme ovšem ani na reprezentaci městyse a i když byl program u Slovácké tržnice náročný, zúčastnili jsme se spolu s chasou a Děckama z Buchlovic i slavnostního průvodu městem. Jak jsem již zmínila, čeká nás v příštím roce velké výročí, na které pilně trénujeme. Nejinak tomu bylo i na podzimním soustředění na Žitkové, kde už nám pravda tak horko jako v létě nebylo, i když se především tanečníci při zkouškách dost zapotili. Celovečerní program k 25. souborovým narozeninám, na který bychom Vás již nyní rádi pozvali, se bude jmenovat Slovácká odyssea aneb putovali Martin s Jurů a uvedeme jej 2. dubna 2016 na Klubu kultury v Uherském Hradišti. V rámci tohoto dne proběhne i setkání bývalých členů Folklorního studia. Proto prosíme o rozšíření této informace i mezi ty členy, kterým se Buchlovský zpravodaj do ruky nedostane. A čemu jinému by měl patřit závěr tohoto článku než pozvání na tradiční Vánoční koncert Folklorního studia v kostele sv. Martina 25. 12. v 19 hodin. Moc se na Vás těšíme a těm, kteří se snad nebudou moci zúčastnit, přejeme požehnané prožití svátků vánočních ve znamení rodinné pohody a načerpávání sil do nadcházejícího roku 2016! Za Folklorní studio Buchlovice Petra Kropáčová



Třetí ročník zahrádkářské výstavy ovoce a zeleniny Snad se již stalo tradicí, že koncem září se pořádá v Buchlovicích výstava ovoce a zeleniny. Ještě z jara, před těmi třemi lety, jsme v naší organizaci nepočítali s uskutečněním podobné akce. Bavili jsme se sice několikrát ve výboru, že tato forma činnosti v naší organizaci již dlouho chybí. Vždyť v minulosti se poslední výstava ovoce, pořádala asi před třiceti lety. Impuls k uskutečnění výstavy vzešel při jednání na úřadě městyse, kdy nám byla nabídnuta pomoc a prostory pro pořádání výstavy. Tato nabídka rozhodla. Již při organizaci první výstavy jsme se dohodli na společné instalaci s místní skupinou Mladých včelaříků, kterou naše organizace podporuje. Navázali jsme také spolupráci s vedením místního sadu a vystavujeme jeho odrůdy jablek. Záměrem těchto výstav je prezentovat výpěstky ovoce, révy a zeleniny, kde návštěvníci mohou porovnat své výpěstky s vystavenými odrůdami. Mohou také znovu poznat názvy svých již pozapomenutých odrůd. Jak znát z reakcí návštěvníků tento záměr se zdařil. Kolikrát zazní – toto jablko máme přece na zahradě. Snažíme se vystavovat jak nové odrůdy, tak i staré málo pěstované odrůdy. Po všechny tři ročníky se dařilo vystavovat množství různých odrůd a také zajímavé zahrádkářské rarity. V souvislosti s poslední výstavou, z hlediska ovocnářského, byla zajímavá kolekce peckovin pana doktora Němečka. Ovoce a zvláště peckoviny jsou jeho velkým koníčkem. Jeho sortiment peckovin je velmi rozsáhlý a jeho znalosti o vhodnosti pěstování odrůd švestek s vysokou cukernatostí, s různou dobou dozrávání, bude dobré využít při pěstování švestek. Z hlediska perspektivy k dalšímu využití byl zajímavý vystavený sortiment semenáčů, spontánně vyrostlých jabloní na mezích našeho katastru, které vyrostly náhodně odhozenými jadérky jablek. Je naděje, že z těchto semenáčků se podaří zachytit novou odrůdu a nazvat ji buchlovskou odrůdou. Velmi zajímavá a inspirativní byla také rozsáhlá kolekce léčivých rostlin instalovaných manžely Adámkovými. Pro lepší srozumitelnost a orientaci byly léčivky popsány názvy s poučením o jejich léčivých vlastnostech. Také u těchto léčivek jsme se setkali s reakcí – vždyť tohle nám roste na zahradě. Již tradičně se našich výstav zúčastňuje velká propagátorka starých odrůd jabloní paní Hana Možíšková z organizace Uherské Hradiště. Tyto vystavené odrůdy jablek pochází ze starého vojenského výcvikového prostoru Rochusu, kde se snaží zachytit plody ze starých opuštěných sadů. V její kolekci byly některé odrůdy, např. odrůda Notář, které se vyskytují již velmi vzácně. Doufáme, že naše spolupráce při výstavách bude pokračovat i v budoucnu. Již při první výstavě jsme uvažovali, jak zpestřit program výstav, a rozhodli jsme se nalisovat jablka a návštěvníkům dávat k ochutnání jablečný mošt z jablek ze zdejšího sadu. Je to čistá šťáva z jablek, ničím neředěná, a návštěvníci ji tak mohou posoudit s kupovanými a různě upravovanými mošty. Letos jsme naši nabídku na výstavě rozšířili o ochutnávku několika odrůd jablek ze zdejšího sadu. Je třeba také vyzdvihnout všestrannou a nezištnou pomoc vedoucí kulturního centra paní Pavly Večeřové při organizaci výstav. Její pomoc nám velmi usnadňuje práci při přípravě výstav a je radost s ní spolupracovat. Přejeme si, aby v naší organizaci bylo dostatek snahy a elánu pokračovat v pořádání výstav a přinášet další ovocnářské zajímavosti. Rajskup V. st.


Vánoční rozjímání Celý prosinec je vánočním měsícem. Začíná adventem s jeho věnci a svíčkami. Je symbolem čekání na příchod Ježíše Krista na naši zem, světla v temnotách. Dříve v adventu chodily různé tajemné bytosti. I nyní sv. Mikuláš naděluje dětem. Lucky a barborky snad zbyly ještě z pohanských dob. Křesťané navštěvovali o adventu ranní mše – roráty, kdy byl celý kostel osvícený svíčkami a lid očekával příchod Krista. I příroda se obléká do bílého hávu. Z nebe padá bílý sníh a vše je přikryto bílou peřinou. Vločky se snášejí vzduchem a jakoby z nebe přinášely vánoční náladu. I hvězdy na nebi jsou jaksi jasnější, ony a měsíc více svítí, jakoby se chtěly rovnat dávné hvězdě betlémské. Vše se chystá k příchodu děťátka – spasitele, který již dva tisíce let přichází na zem, aby sňal naše hříchy. Přišel do chudé, ale řádné rodiny, kde pracovitý

pěstoun Josef dělal tesařskou práci a jeho žena Marie láskyplně vychovávala synáčka. Vánoce jsou svátky lásky, dětí a boží milosti za vzácný dar. Proto i my se milujme čistou láskou Kristovou. Pastýři přinesli chudému jezulátku dary. My si navzájem dáváme drahé dárky pod stromeček a naše prababičky dostávaly u domácího betlému krajačky, jablíčka, ořechy a perník. Pomáhejme si navzájem, mějme se rádi, mějme rádi i zvířata, neboť ony jsou také tvorové boží, kteří lásky někdy hodně potřebují. Přejme si, ať na Vánoce padá bílý sníh a sněhové vločky nesou na zem z nebe všem lidem pokoj, mír a boží lásku. Všem čtenářům Buchlovského zpravodaje přeji šťastné a pokojné Vánoce. Zdenka Maršálková

Vánoční den pod Barborkou (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201522

Doba vánoční ve zvycích a pověrách lidu moravského (napsal František Bartoš) Božího narození Na Valaších na štědrý den po večeři přinese čeledín z lesa „ščastičku“, jedlovou to větvičku o třech vrškách, a vstrčí ji do hnoje. Časně ráno před jitřním jde děvečka na potok, nabere třikráte proti proudu vody („jordánky“), vezme „ščastičku“ a namáčejíce ji ve vodě kropí všecky domácí, aniž ještě leží, takto říkajíc: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Pámbů vám daj dobrý deň, výš vodička lež (než) oheň.“ Potom ščastikuje jako na štědrý den. Tu všichni povstávají, „jordánku“ vylejí na mísu, do ní si vloží každý po penízi a pak se umývají. Potom jde děvečka s vodou do chléva a do ovčírny, kropíc dobytek a ščastikujíc i jemu. Ščastička se pak rozčesne ve tré, jeden vršek se vstrčí pod poval (strop) v jizbě, druhý ve chlévě a třetí v ovčírně, kdež zůstanou až do tak roku. Jinde chodí se časně ráno na potok myt, aby byli „pěkni a červeni“, ba otužilejší i koupat se chodí z téže příčiny do strouhy mlýnské „do ščasnej vody“. Odtroubiv hodinu dvanáctou ponocný zpívá: Stávajte, stávajte, křesťané milí, k jesličkám chvátajte v téjto božskéj chvíli, lebo sa narodil nám Ježíš Kristus sám! Potom chodí po dědině a vytrubuje, budí lidi, aby se strojili na jitřní. Ne dlouho po půlnoci otevírá se kostel, lid z okolních vesnic hrne se do něho celými zástupy, a dětem svým rodičové nemohou větší radosti způsobiti, nežli vezmou-li je toho dne s sebou „do kostelíčka“. Slavívať se posud v některých našich kostelích narození Páně přelíbeznou pastýřskou idylou. V kostele rozžato kde které světlo, zvláště jasně osvětlen postavený na ten čas „betlém“. Lid shromážděný porozžihá své sloupky a pěje koledy vánoční jednu po druhé. O čtyřech hodinách začnou se hodinky, po každé hodince

zapějí zpěváci na kruchtě koledu za průvodu hudby a jásavého klokotu slavíčího, kukání zezulčího a vrkání hrdliččího. Ptačí tento zpěv napodobuje se velmi dovedně na zvláštní nádobky hliněné. Hliněný slavík naplněn jest do jisté míry vodou, a podobnosť zvuků jím vyluzovaných ke klokotání slavičímu jest věru podivuhodna. A nešveholí tyto zvuky jen tak ledabylo. nýbrž jsou podstatnou částí průvodu hudebního, zahlaholíť vždy na svém místě určitým taktem a souladným rytmem.

Těmto hodinkám říká se vlastně jitřní. Po nich následuje slavná mše „ andělská“ a po ní „ pastýřská“. Při andělské provozuje se zvláštní slavnostní mše „valašská“, složená ze samých koled vánočních, provázených hudbou pastorální, kterýmžto prostonárodním oratoriem živě a dramaticky se znázorňuje a oslavuje narození Páně. Reformator zpěvu církevního nebyl by asi hrubě potěšen touto pastýřskou muzikou, ale kdo pováží, jak důležitá účasť ve věcech náboženských náleží srdci, nebude smělou rukou chladného rozumu a „šedé“ theorie zasahovati v tyto dětinné projevy vroucího citu náboženského dlouhým zvykem posvěcené a s názory lidu jako srostlé, v nichž právě jeho neotřesená víra a srdečná nábožnosť má svou nejsilnější


oporu. Do chrámu Páně, v němž se jitřní takto slavívá, přicházejí lidé o míle z cizích farností, obětujíce na to rádi bezesnou noc a dalekou obtížnou cestu.

(kurníku) před jitřní ohřeblem a hřady, aby hojně nesly. Přejde-li na Boží narození dědinou žid, „oprašiví masopust“, nebude toho masopustu svateb. Sv. Štěpána Na sv. Štěpána světí se v kostele po službách Božích jarní obilí na setí, každý hospodář pošle si ho po trošce do kostela a přimíchá potom k semeni. Na Morávce ve Slezsku háží při tom obilím na kněze u oltáře, až jej obsypou, to pak jest jeho. Na Podluží, pastýř, přicházeje „vinšovat ščasné a veselé svátky“ vysype na stole vším obilím křížek, kteréž obilí hospodyně potom hodí drůbeži, aby se šlechtila. Jinde pastýř přinášeje toho dne do domu „březovec“ (březový prut), dá hospodáři s hrsť ječmene smíchaného s turkyní. Kolik v ječmeni zrnek turkyňových, tolik se ulíhne selátek.

Den Božího narození jest největším svátkem v celém roce. Ráno se ani nestele ani nemete, až odpoledne, a náčiní nechává se nemyto do druhého dne. Na Podluží „statku“ (dobytku) ráno zavazovali hubu, by tak „nežváchal“ a posud nedávají mu žráti až po službách Božích. Tím méně smí se ovšem toho dne voda nositi. Na vodu se chodí od 11–12 hodin v noci štědrovečerní, kdy „se požehnání Boží rozlije po zemi“. Voda v tu dobu proměňuje se ve víno, kdo ho nabere, může se sám napiti, jinému dáti nesmí. Toho dne nejde nikdo na besedu nebo do hospody, děti nesmějí ani „na vozičky“ (na led), ani na sáňky. Toliko na Starohrozenkovsku pozve si soused souseda (polazníka) na „polazeň“, počastuje ho oplatkem, kořalku vdolkem aj., aby se hostiteli dobře vedlo. Na první neděli adventní dívka valašska zasadí si do květníka „révek“ (větvičku) višňový a polévá ho každý den z huby. Révek vyžene pupence a na Boží narození bude rozkvetlý. Toho dne „opéří“ (okrášlí) jej dívka pozlátkem a dá svému milému za klobouk. Která dívka na jitřní v kostele se obsype pšenicí, bude míti mnoho ženichův. Když přijde chasa z jitřní, dostane každý po koláči, ten musí ve chlévě snísti, aby byl dobytek žírný. Slepice poshazují se v „koplíně“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201524

Koledy, jež v některých krajinách, jako na Slovensku, celý advent pod okny se zpívají, jinde nastanou na svatého Štěpána. Přicházejí koledovat chudé děti cizí i drobné děti přízných a sousedův, a všem se dostává štědré koledy. Na Laších chodívají ráno i dospělí „ se štěstím“ (chvojkou) po sousedech, zvláště svobodní chasníci. Otužilé dívky hrozenkovské chodí se „do východ slunca“ koupat do „schodnic“ (kde se vody křižují), „aby sa lúbily galánom.“

Sv. Jana Evandělisty Na Uh.-Brodsku sbírají pacholci toho dne do měcha „ohlášky.“ Jeden se spraví v ženské šaty, druhý za žida a vezme měch na rameno. Vedouce se za ruce chodí dům od domu. Kde je pacholek anebo dívka na vdaj, dostanou hadru (= ohlášku), vstrčí do měcha a jdou dále. Hadry potom speněží. Druzí chasníci zase chodí po dědině s bílými talíři a sbírají na mši za všecky obyvatele. Nový rok Na Silvestra na západní Moravě hospodyň upeče každému domácímu po bochníčku, v němž zapíchnuto slepičí pérko, či pérko při pečení ohoří, do roka zemře. Na východní Moravě na nový rok, kolik lidí v domě tolik

hromádek soli nasype se na píst nožem. Komu do rána hromádka „skopne“ (staje), do roka nebude. Téhož dne na Hrozenkovsku, přichází „divá baba“. Nachystá se jí na stůl. Vdolek, sůl, chléb, nůž a do sklínky vody, aby to snědla. Je prý to „božiá poselkyňa“. Jaká by byla její podoba, nevědí, nikdo jí neviděl. Zdá se, že je to zbytek starého kutru Moranina. – Vidí-li se na nový rok u chalupy straka, bude tam svatba, pak-li se ukáže vrána, někdo v tom domě do roka zemře. Sv. tří králův Na tři krále přede dnem vycházejí na Brněnsku do zahrady, volajíce kolikrát místem: „Kašpare, Melichare, Baltazare!“ Jak daleko se to rozlehne, tak daleko zloděj nemá práva k domu. – Když se tříkrálová voda nese z kostela, nemá se s ní hned vstoupiti pod střechu, nýbrž má se jíti zahradou a pokropiti stromy, ponesou ovoce a hmyz jim nebude škoditi. Když pak se voda donese do stavení, hospodyň uleje jí do nádobky a třemi žitnými klásky kropí po všem stavení a stájích, hospodář píše na všechny dvéře svěcenou křídou: K+M+B. Po trošce té vody vypijí všichni domácí večer před spaním, ostatek se schová. Tou vodou kropívají pak rodičové své děti, když se vydávají na cestu nebo když vstupují do stavu manželského, včelaři jí vykropují úle, když zjara včely přehlížejí nebo když roj usazují. Něco se jí také ulije do studně, tři lžičky se solí svěcenou dá se krávě, když se omladí. Mimo vodu a sůl světí se též kadidlo, jímž se pak všechno stavení vykuřuje. – Ve Slezsku večeřejí toho dne děvuchy bělky s mlékem, aby byly bíly. Voda světí se též na sv. Hátu (5. února). Také vodou „hárovou“ vykropují stavení, komory, stáje, stodolu, zahradu, říkajíce: „Dnes je sv. Háty den, vystěhujte se všecky myši ven,“ a ta slova píšou svěcenou křídou na dvéře u komory, sklepu a stodoly. (Obzor, ročník XII., 5. února 1889, číslo 3) Vybral Miloslav Hrdý Ilustrace Ladislav Schovanec


Hospoda pod Břesteckou skalou v roce 1944 a v první polovině 90. let Při návštěvě zrekonstruované oblíbené hospůdky pod Břesteckou skalou zde můžete zhlédnout některé dnes už historické fotografie 92letého staroměstského fotografa a známého turisty pana Vojtěcha Rosůlka. Reprodukce některých fotografií přinášíme. (připravil -bž-)

Výhled z Břestecké skály v roce 1964


Buchlovice na stránkách starých topografií a regionálních průvodců IX Brzy po zániku přežilé a několik desetiletí skomírající habsburské monarchie a vzniku samostatné Československé republiky začaly vycházet nové místopisné publikace, opěvující krásy naší vlasti, s důrazem na obnovené národní sebevědomí a s popisem míst, připomínajících slavné dějiny Čechů, Slováků, Moravanů a Slezanů. Jedním z prvních, zaobírajících se naším regionem, byl více než 150stránkový průvodce dr. Karla Trpíka, nazvaný Moravské Slovensko a Malé Karpaty, vydaný v brožované podobě Sováckou knihtiskárnou Karla Novotného v Uherském Hradišti v roce 1920, jenž přišel na 6 korun. Autor v úvodu popisuje charakter území oblasti, národopis, dotýká se historie a pamětihodností. „Obyvatelé Moravského Slovenska jsou povahy ohnivé,“ píše, „vznětlivé, ano odedávna zde kvete vinařství, jehož stopy táhnou se až do dob římských. Vína zde pěstovaná jsou


Smraďavka na pohlednici z doby kolem roku 1940 silná a plná, a daří se jim proto, že Moravské Slovensko, chráněno jsouc ze všech stran horami, má podnebí daleko teplejší a sušší, nežli jiné moravské kraje. Nejlepší vína jsou z vinohradů blatnických, domanínských, mařatských… polešovských, v nichž pěstuje se rýnský řezlík, sylvánské (v řeči lidu cilifandr) aj… Poznejme tento krásný kraj! – Vzhůru na Moravské Slovensko.“ Další strany průvodce jsou již plně věnovány jednotlivým zajímavostem a místům, řazeným podle oblastí. Přes Napajedelsko a Zlínsko se dostáváme poznenáhlu až do „hor hříběcích“, které Karel Trpík popisuje následovně: „Hory tyto jsou velmi krásným pohořím, které však dosud bylo velmi málo navštěvovaným a to ještě jen turisty z nejbližších míst. Nemají sice hor velikánů, ale vynikají nádhernými rozhledy z mnohých vrcholů svých, poetickými údolími, zákoutími a zase parkovitými partiemi a loučkami uprostřed hlubokých lesů…“ Publikace dále doporučuje a popisuje 16 turistických tras po Chřibech a ze Starého Města, přes Velehrad, Břestek a Chabaně se dostává k místům popisujících Buchlovice: „Městečko Buchlovice pro své romantické údolí, jsou

kolem dokola obklíčeno rozsáhlými jehličnatými a listnatými lesy, bývá turisty četně navštěvováno pro stálý letní pobyt. Z hostinců lze dobře doporučiti záloženský hotel se zahradou a hostinec pí. Spáčilové v ulici vedoucí ku hradu Buchlovu. Povozy lze dostati u poštmistra pana Fadruse.“ Trpík nezapomíná i na Smraďavku, jež v těch dobách byla ještě klidným letoviskem: „…za půl hodiny přijdeme ke Smraďavce, sirnatým to lázním v rozkošném lesním údolí. Bydliti lze v lázeňském domě a stravovati u revírníka v myslivně, vzdálené několik kroků. Ze Smraďavky jde se několik minut údolím ještě dále a pak nutno odbočiti nalevo pěšinkou do ostřejšího kopce a mimo starého hřbitova, bývalé českobratrské kaple a školy do Buchlovic. Cesta z Buchlova přes Smraďavku do Buchlovic trvá 3 hodiny, ale chodce půvabem svým dokonale odmění.“ Z poválečné produkce, která stojí alespoň trošku za zmínku, vzpomeňme alespoň Putovník po hradišťském Slovácku, který sestavil Bedřich Beneš Buchlovan a vydal v roce 1948 Národohospodářský poradní sbor při ONV v Uherském Hradišti. Spisovatel téměř


beletristickým způsobem, velmi čtivým, provází čtenáře vesnicemi a městy regionu. „Buchlovice v zeleni ovocného stromoví,“ jak uvozuje stať o našem městečku, představuje prostřednictvím našich pamětihodností – někdejšího českobratrského kostelíku na hřbitově, zámku, kostela sv. Martina, hradu Buchlova – a svou pouť ukončuje na Smraďavce, o níž píše: „Od kostela cestou kolem hřbitova a kamenné boží muky z druhé poloviny 18. století, čtvrthodinu z kopce dolů sejde se do milého údolíčka, zahýbajícího do hor proti toku potoka. Staré jméno Smraďavka poukazuje na sirnaté prameny, které chválil už roku 1580 Tomáš Jordán z Clausenburku… V malých těchto lázních bývalo ještě v polovině minulého století rušno, konány sem výlety, velký sál sloužil za taneční. Později lázně upadaly, až zase v přítomnosti se stává Smraďavka také oblíbeným letoviskem. Postaveny zde i soukromé penziony. Dva mohutné platany jsou chráněny památkovým úřadem.“ (Konec.) Bořek Žižlavský

Buchlovice od chrasťové cesty (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201529

100 let od světové války Srbská fronta I přes přesilu rakousko-uherských vojsk se srbské armádě dařilo vzdorovat jejich útokům a 15. prosince 1914 získali zpět Bělehrad a poté zatlačili Rakušany zpět na hranice řek Dunaje, Sávy a Driny. Rakouský vrchní velitel Oskar Potiorek byl následně odvolán a bojové operace se omezily jen na lokální boje. V době tohoto relativního klidu na srbském bojišti zemřel Josef Zerzáň. Josef Zerzáň (1894–1915). Pocházel z domu čp. 47 na Lhotce, kde se v únoru 1894 narodil domkáři Isidoru Zerzáňovi a jeho ženě Barboře, rozené Zámečníkové. V roce 1910 nacházíme zmínku, že pracoval jako nádeník v pivovaru, bylo mu tehdy 16 let. Kdy byl povolán do války a k jakému pluku se bohužel najít nepodařilo, víme jen, že zemřel ve věku 21 let 30. března 1915 v srbském Vrdniku, který leží asi 20 km jižně od Nového Sadu, a stejného dne tam byl i pohřben.

Pohled na městečko Vrdnik v Srbsku, v popředí klášter Ravanica V září 1915 se na stranu ústředních mocností přidalo Bulharsko a vzájemně koordinovaným útokem s rakousko-uherskými a německými silami prolomili srbské obranné pozice. 10. října padl Bělehrad a Srbové byli donuceni k všeobecnému ústupu. I přes to, že v horách už začala zima, nevzdali se a raději zvolili strastiplný přechod hor do Albánie a Černé Hory a srbská armáda sebou odvedla i rakouské zajatce. Několikasetkilometrový pochod, kdy se nedostávalo potravin, oblečení ani zdravotní péče a navíc v zimních podmínkách, si vyžádal obrovské ztráty, zvláště pak mezi BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201530

zajatci, kteří museli nadto ještě tvrdě pracovat. Muži, kteří přežili a dorazili až k Jaderskému moři, byli částečně přepraveni do Itálie, zbytek srbských jednotek pak zůstal bojovat na řecko-makedonském pomezí až do roku 1918 a podílel se na znovuzískání Srbska. V období 1. světové války Srbsko ztratilo neuvěřitelných 1,25 milionu obyvatel z původních 2,9 milionu (842.000 civilistů a 402.000 vojáků).

Jarní ofenzíva v Haliči Zatímco vrcholila Velikonoční bitva v Karpatech, kdy ruské síly zaútočily na slabě obsazený prostor mezi 4. a 3. rakousko-uherskou armádou, německé a rakouské vrchní velení zvažovalo, kterou z front podpoří posilami. Vybrán byl nakonec sektor 4. rakouské armády mezi Karpatami a Tarnówem, který se zdál být nejvhodnější pro novou ofenzívu. Vytvořena zde byla nová 11. německá armáda, tvořená zkušenými vojáky ze západní fronty. Zatímco se připravuje nová ofenzíva, svádí 13. pěší divize boje s 8. ruskou armádou v Karpatech, kde umírá Jan Galař. Jan Galař (1881–1915). Byl synem domkáře Jana Galaře a Anežky, rozené Sovkové. Narodil se v prosinci 1881 v Hradišťské ulici čp. 232, ale vyrůstal pak na chalupě čp. 304 na Zahradách, kterou vlastnila jeho matka. Vyučen byl sedlářem a v květnu 1908 se na Starém Brně oženil. Jeho mladší sestra Marie se provdala za Josefa Rybu a odstěhovala se do Vracova. Do války je povolán 15. února 1915 k 25. zeměbraneckému pluku s posádkou v Kroměříži, ale záhy po příjezdu na frontu umírá. Padl 23. dubna 1915 v bojích na severním bojišti u Zolle v Uhrách (toto místo se mně zatím nepodařilo ztotožnit se současným názvem, ale jedná se nejspíš o oblast v Karpatech na sever od slovenské Sniny, kde operoval 25. Zeměbranecký pluk). Na pomníku je uveden jako Jan Galač, ač v matrice je zapsán jako Galař. Sloužil pravděpodobně u stejné roty jako Josef Gottfried, který si zaznamenával svoji vojenskou anabázi, ale o jeho smrti se nezmiňuje. V daném období si píše: „21. 4. 1915 ve švarlinii (střelecká rojnice), dělani dekunku (vojenský kryt) a vůbec život jako ve sklepě a přitom často vzpomínka na domov až do 1. máje.“

Kostel v Gorlici po bitvě, 1915 Od 21. dubna začínají skryté, převážně noční, přesuny do vytýčeného prostoru, jsou organizovány lokální zastírací operace a omezena je dokonce i pošta, aby bylo utajeno dění na frontě a za ní. Díky tomu byl rakousko-německý útok u Gorlice 2. května 1915 pro ruské velení zcela nečekaný. Po čtyřhodinové dělostřelecké přípravě zaútočily 11. německá, 3. rakouská a jižní polovina rakouské 4. armády a během prvního dne byla dobyta Gorlice a důležité výšiny v okolí, hlavně pak Pustki, silně opevněný kopec na severu, na nějž útočil


56. pěší pluk od 12. pěší divize polního podmaršálka Pavla Kestřanka, kde byl zařazen i kroměřížský pluk č. 3 Erzherzog Karl, který tvořil v tu chvíli zálohu. Za tři dny se podařilo německým a rakouským jednotkám postoupit až o 100 km a začaly ohrožovat týl ruské fronty v Karpatech, mnoho Rusů pak v okolí dukelského průsmyku padlo do zajetí. Okolo hořely domy a celé vesnice, továrny, kostely, k nebi stoupal šedivý dým. Vojáci 3. pluku z Kroměříže prošli vypálenými vesnicemi a dostali se do rozbité Bitcze (Biecz), pak šli k Zaslu (Jaslo). Během postupu z Gorlice k Zaslu proběhla řada bojů, jež mnoho moravských hochů od 3. pluku zaplatilo svojí krví. Rusové se pokusili postup zastavit na řece Wisloce, ale nakonec byli vytlačeni až za řeku San a 8. ruská armáda musela vyklidit svá postavení na karpatských hřebenech. 12. divize se probojovávala směrem na Jaroslaw a 12. května její první vojáci překročili řeku San. František Mikulášek od „Treťaků“ vzpomíná: „16. května jsme přecházeli jaroslawské bojiště. Za náspem ležely mrtvoly bojovníků i koní, na cestách překážely převrhnuté, rozbité vozy, v příkopech pohozeny byly zbraně a munice…, dotáhli jsme se k řece i my. Jakmile se zešeřilo, nastala práce. Skopával se vysoký břeh, kácelo se vrbičí, nosily se pontony, trámy a desky. K práci hrčely strojní pušky, nad hlavou trhaly se šrapnely a do břehů i do Sanu padaly granáty… Několik chlapců přitom padlo, několik bylo raněno. Mezi mrtvými byli i dva rodní bratři. Starší byl raněn do prsou, mladší k němu přiskočil a obvazoval bratra. Pochovali jsme je do jednoho hrobu na břehu Sanu.“ Rusové se zuřivě bránili na celé frontě a nakrátko byl postup 4. c. a k. armády zastaven. I přes ruské protiútoky se však Mackensenově 11. armádě dařilo pokračovat v náporu a Přemyšl se dostával do jejich obklíčení. Po několikadenním boji, 3. června 1915, byla pevnost dobyta a vrátila se zpět do rakouských rukou. Ruský ústup a opětovné získání Haliče umožnilo rakousko-uherskému velení přeskupit síly a odeslat 3. armádu na nově vzniklou italskou

frontu, neboť 23. května vstoupila do války Itálie, která ji vyhlásila Rakousku-Uhersku, poté co habsburská monarchie odmítla italské územní požadavky. Svobodník Josef Gottfried popisuje dění u 3. záložní kompanie 25. zeměbraneckého, která v době gorlické ofenzívy překročila karpatských vrchy a směřovala se 13. pěší divizí na Sambor (dnes Sambir, Ukrajina) a Lvov (dnes Ukrajina): „2. maje v noci 2 angryfy a dělostřelecká palba; 3. máje malé přestřelky postu; 8. máje se nám Rusové ztratili, totiž ustoupili a my jsme měli maršberait; 9. a 10. máje jsme je honili; 11. máje se nám postavili na odpor, a proto jsme měli s něma srážku, tekráte mi lítaly kulky a granáty nad hlavou tak, že jsem byl skrčený jak krtek; 12. - 16. 5. same marše; 16. 5. jsme dělali marš přes Stary Sambor do Nového Sambora. Do Nového Sambora jel s nama v automobilu jeho Exelence, a tak bylo město Nový Sambor… dekorovano a okrášleno, my jsme spali tou noc v kasárnách, kde před námi byli…, že jsem se nemohl ani hnout; 17. a 21. 5. jsme měli rast; 22., 23., 24. 5. jsme měli gefekty (23. 5. jsem dostal balíčky); 25. 5. forykování za palby granátů; 26. 5. ve sželunkách mezi mrtvýma; 27. 5. jsme měli marš do dědiny, kdež jsme ku svému maršbatalionu, kdež přišli znami z Buchlovic; 28. 5. jsme maširovali k divizi a měli jsme u divize v lesíčku rast 1 den, kdež jsem byl zapsaný k befedrunku, pak byl v noci marš do dědiny, kdež jsme 29. 5., a tam jsem první službu jako inspektor gefraitr; 30. 5. na Buchlovku právě jsme byli v jedné dědině v kostele na ….ském požehnání; 31. 5. jsme měli marš do dědiny Rajbenovice, kdež jsme měli 1. 6. rast a měli jsme službu jako kandonyrunk; 2, 3, 4. 6. zase marše.“ U 9. kompanie stejného pluku sloužil také Josef Šik (*1883 Buchlovice, +1945 Buchlovice) z domu čp. 350 na Zahradách, který byl dle seznamu ztrát c. a k. armády ze dne 29. 5. 1915 v průběhu jarních bojů raněn a vyřazen ze stavu svého pluku. Další z kroměřížských pluků, kde se nacházeli hoši ze Slovácka, je 25. Domobranecký pluk,


který operoval pravděpodobně severozápadně od města Tarnow (dnes Polsko); mezi jeho příslušníky byl i Stanislav Hrabec. Stanislav Hrabec (1878–1915). V květnu 1878 se manželům Josefu a Rozálii Hrabcovým na domě čp. 49 v Buchlovicích narodila dvojčata Stanislav a Antonie, dcera však po 8 měsících v lednu 1879 umírá. Syn Stanislav se vyučil zedníkem a v květnu 1910 se jako 32letý vdovec podruhé oženil s vdovou Juliánou Dobrozemskou z Buchlovic a odstěhoval se na její dům čp. 133 v Horním Podvinohradí. Ve stejný den se vdávala také jeho mladší sestra Marie, která si vzala za manžela Františka Joška. Manželům Hrabcovým se během manželství narodily 2

dcery. Po vypuknutí války byl Stanislav povolán k 25. domobraneckému pluku z Kroměříže a odjel s touto jednotkou do Haliče. Zemřel v hodnosti svobodníka 5. kompanie 3. května 1915 ve věku 37 let v Ujscie Jezuickie, asi 30 km severně od Tarnowa, kde byl i pohřben. Ve stejné kompanii jako Stanislav Hrabec měl podle seznamu ztrát c. a k. armády sloužit i svobodník František Křemeček (*1876 Buchlovice, v matrice narození však nenalezen), který byl v bojích raněn a u 8. kompanie pak František Chromek (*1876 Buchlovice, v matrice narození nenalezen), jenž padl do ruského zajetí. Dalším zajatým Buchlovjanem byl Cyril Dvořák (*1894) z Trnávek čp. 321, sloužící u pěšího pluku č. 4,

Seznam padlých rakousko-uherských vojáků ze hřbitova v polském městečku Ujscie Jezuickie. Je zde uveden i Stanislav Hrabec BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201533

jenž byl zajat 3. 5. 1915 u Opatowa a později se přihlásil do čsl. legií. Ve dnech 9. - 10. 5. zemřel podle seznamu ztrát v Haliči Josef Šmíd od 13. kompanie pěšího pluku č. 8. Byl synem mlynáře Michaela Šmída ze Sovína, který se narodil v Buchlovicích v únoru 1892. Manželé Šmídovi nejspíš opustili Buchlovice poté, co mlýn v roce 1895 prodali Hruškům. Toto jméno proto na našem pomníku padlých nenajdete, nemáme však další důkazy o jeho smrti a nelze tedy vyloučit, že válku přežil. V Buchlovicích se mezitím konaly sbírky na podporu vojáků a monarchie a projevovat

se začal také počínající nedostatek potravin a materiálu, které byly přednostně posílány na frontu. V kronice se píše: „29. dubna 1915 vykonána žactvem za řízení učitelského sboru vlastenecká sbírka kovů a odesláno 5 beden o váze 225 kg. Za součinnosti obecního úřadu se správou školy byl pořízen seznam mladíků 15, 16 a 17letých, jejichž výcvikem byl pověřen poddůstojník – rekonvalescent. Při školních vycházkách byly sbírány duběnky, bukvice, žaludy, jahodové a ostružinové listí k válečným účelům. Nasbíráno 19 q kaštanů“. Kamil Maděra Spolek podporovatelů historie Buchlovic

Vážení čtenáři, pokud máte fotografie, informace či dochované materiály o účasti Vašich předků ve světové válce, budeme rádi, když je poskytnete k naskenování, abychom mohli přiblížit další osudy našich občanů na různých frontách (tel. 602 591 276).

Zajímavosti o medu Pravost medů Med patří k surovinám, u kterých dochází z ekonomicky výhodných důvodů často k falšování. Jsou uvedeny české, evropské a mezinárodní požadavky na kvalitu medu a popsány nejčastější způsoby jeho falšování. V ČR byla zřízena „Banka medů“. Med produkují včely medonosné Apismallifera. Jde převážně o vysoko koncentrovaný roztok směsi sacharidů, zejména glukózy a fruktózy, ve kterém jsou často suspendované i krystaly monohydrátu glukózy. Kromě sacharidů med obsahuje proteiny, aminokyseliny, enzymy, vitaminy (zejména B1, B2, C a kyselinu nikotinovou), acetylcholin, flavonoidy, organické kyseliny, minerální látky, různé organické sloučeniny ve stopových množstvích, které dávají medu charakteristickou barvu, chuť a vůni, zrnka pylu, částečky vosku z pláství a různé mikroorganismy (kvasinky, bakterie a plísně). Z ostatních sacharidů jsou zastoupené zejména BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201534

maltóza, sacharóza a více než 20 druhů oligosacharidů. Obsah vody v medu je 12,4 až 20,3 %, průměrný obsah sacharidů 60,7 až 77,8 %. Krystalizace medu závisí na poměru sacharidů a vody v medu. Rychle krystalizuje med v vyšším obsahem glukózy (např. řepkový), med s vysokým obsahem fruktózy nemá tendenci krystalizovat (např. šalvějový, kaštanový). Z organických kyselin je nejvíce zastoupená kyselina glukónová, která se nejvíce podílí na pH medu, ostatní kyseliny jsou minoritní. Hodnota pH medu se pohybuje v rozmezí od 3,95 do 4,10. Kritéria pro kvalitu medu stanovuje: směrnice Rady 2001/110/ES z 20. 12. 2001, Codex Alimentarius, Standard forHoney, Mezinárodní komise pro med, vyhláška MZe ČR 76/2003 Sb.

Způsoby falšování medu Med patří k často falšovaným potravinám, protože jde o přírodní produkt s omezenou produkcí a relativně vysokou cenou. Objem výrobků lze zvýšit přídavkem lacinějších roztoků sacharidů nebo sirupů, přikrmováním včel takovýmito roztoky nebo krystalickou sacharózou a přípravou umělých medů např. zahříváním roztoku sacharózy s kyselinou mléčnou, přičemž se hydrolyzuje sacharóza na glukózu a fruktózu a přidává se vodný extrakt kukuřičného pylu za účelem získání chuti a vůně medu. Medová chuť se dá modelovat také zahříváním roztoku monosacharidu s fenylalaninem, neboť téměř všechny fenyloctové estery jsou známy medovou chutí. V současné době patří mezi nejpoužívanější přídavné látky pro falšování medu řepný nebo třtinový cukr, částečně hydrolyzovaný řepný nebo třtinový cukr (směs glukózy, fruktózy a zbytkové sacharózy), invertní cukr (ekvimolární směs glukózy a fruktózy) získaný úplnou hydrolýzou sacharózy, hydrolyzáty bramborového, kukuřičného a pšeničného škrobu (směs glukózy, maltózy a maltooligosacharidů), izoglukózový sirup vyráběný enzymovou hydrolýzou kukuřičného škrobu. Nejvíce problematické je odhalování přídavku izoglukózového sirupu, protože v tomto případě nedochází k porušení profilu sacharidů v medu. Z ekonomických důvodů může docházet také k záměně botanického a geografického původu medu. Problematice pravosti medu se věnuje velká pozornost. Ministerstvo zemědělství ČR prostřednictvím Národní agentury pro zemědělský výzkum financovalo výzkumný projekt (NAZV EP 097099 9411) pod názvem Vypracování souboru analytických metod pro průkaz falšování včelího medu. V rámci uvedeného projektu byla ve Výzkumném ústavu včelařském založena v roce 1999 Banka medů. Účelem založení této banky bylo získat co největší počet vzorků medů definovaného původu, a vytvořit tak soubor medů různých skupin, různých druhů, různého geografického původu, různého stáří, odlišných fyzikálních, chemických a senzorických vlastností. V roce 2001 se podařilo sestavit reprezentativní kolekci českých a moravských akátových medů (medů z nektaru stromu Robiniapseudoacacia). Zpracované výsledky analýz této kolekce byly poskytnuty pro potřeby databanky evropských jednodruhových medů, kterou zpracovává IHC (International Honey Commnssion). Více informací o bance medů je k dispozici na stránkách VÚ včelařského, Dol 94, 252 66 Libčice nad Vltavou. Závěrečná výzkumná zpráva je pod signaturou ZZ 21.263 k dispozici ve fondu knihovny ÚZPI (Ústav zemědělských a potravinářských informací, Slezská 7, 120 56 Praha 2. Podává Ing. Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201535

Reklamní obálka s motivem hradu Buchlova uherskohradišťského vydavatele pohlednic, knihaře a obchodníka Františka Petroie z roku 1898.


Jak jsem potkal anděly Všechno bylo krásně barevné, jen na blízkých horách bílá sněhová peřina. Byl krásný barevný den a k němu i dobrá nálada. Azurově modré nebe bylo skoro až kýčovité, ale přesto krásně barevné. Zrovna v ten den ukazoval život ty jeho krásné stránky a na duši bylo tak nějak dobře. V pěkném dnu pojednou zaburácela rána a najednou byla všude kolem tma. Jak neskutečné a děsivé. Barevný den byl pryč a v duši se rozhostil úzkostný pocit strachu. Oči byly zasaženy a přestaly plnit své poslání. Hlavou se honilo všechno možné i nemožné.

Kvílivý zvuk sanitky se paradoxně ozýval v pěkném dnu a její rychlost se zvyšovala. Vše se ale jakoby pojednou zastavilo a zklidnilo. Procitl jsem se na nemocničním lůžku a na rameni jsem cítil něžnou ženskou ruku zdravotní sestry. Mluvila krásnou slovenštinou. Utěšovala mne, že bude vše dobré a že se barevný svět brzy vrátí. Kolem však byla stále jen tma a do ní se ozývaly hlasy pacientů, kteří se snažili se mnou komunikovat. Byl jsem jim za to nesmírně vděčný. V sobotu a v neděli se ozval i zvuk kytary, kdy Jožo předváděl, co umí. A skutečně uměl. Svět byl však stále černý. Jednoho dne se do oka přece jen prodralo světlo. Rozmazaně jsem uviděl usmívajícího se primáře, který mě v ten moment v bílém oblečení připadal jako anděl. Neskrýval radost, že se mu povedlo mě opět vrátit barevný svět. Alespoň jedno oko se probralo do života a ten byl hned veselejší. Azurové nebe, bílá peřina na blízkých horách a také veverky, které skákaly na okno pro pamlsky. Život pojednou dostal jiný rozměr a v duši byl mnohem lepší pocit. Pobyt v nemocnici skončil a časem jsem se dostal do jiné nemocnice. Čekala mě operace druhého oka. Byla sobota a pan primář Karel se o svém volném času přišel podívat. Viděl jsem jej usmívajícího. Položil mně ruku na rameno a pronesl, že je to krásné a že se to povedlo. Svým přístupem zapůsobil jako anděl. Byl celý v bílém a vypadal velmi spokojeně. Uplynulo 33 let a já jsem si po celou tu dobu dokonale užíval barevného života. Přijel jsem do nemocnice na drobný oční zákrok. Jaké však bylo moje překvapení, když pana doktora zastupoval pan primář Karel. Ve tváři měl stále ten úsměv anděla a z jeho řeči plynula laskavost. Měl za sebou již 88 křížků života a stále příležitostně pracoval a vracel lidem barevný svět. Sestřičky na něho nedaly dopustit a s úsměvem říkaly, že je to jejich anděl a že ho mají rády. Také potkáváte anděly? Určitě ano, ale možná, že o nich ani nevíte. Jsou zde kolem nás a stačí se pořádně rozhlížet. Pak je určitě spatříte. Krásný barevný vánoční čas, milí přátelé. Vladimír Procházka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201537

Moje cestovatelské zážitky a postřehy z cest XI Nadešel den D a s Majkou jsme vyjely ze Starého Města vlakem do Prahy, a to v dostatečném předstihu, protože z ruzyňského letiště jsme měli všichni odlétat ve 23 hodin. Na letišti jsme měli být už ve 20 hodin z důvodu osobních pohovorů, které se při odletu do Izraele dělají s každým zvlášť. Otázky, které nám zaměstnanci letiště kladli, byly velmi překvapující. Ptali se, kdo nám balil kufr, zda máme v Izraeli někoho, kdo tam na nás čeká, zda mu něco vezeme, jestli někdo neměl možnost nám dát něco do kufru za našimi zády apod. Mnohým z nás byly kufry úplně vybaleny a důkladně zkontrolovány. Na letišti v Tel Avivu následovaly další prohlídky a otázky. Pak už jsme se dočkali nástupu do autobusu, se kterým jsme odjížděli na jih do Eilatu. Bylo nám trochu chladno, ale velké horko na sebe nedalo dlouho čekat. V dálce jsme viděli město Akabu a vysoký stožár, na kterém vlála jordánská vlajka. Na hranici

následovaly opět velice přísné prohlídky, jak na straně izraelské, tak na straně jordánské. Po ubytování ve městě Akabě nám zbývalo do večeře dost času, tak jsme si s Majkou vyšly na procházku. Udivovaly nás zahalené ženy i tradiční oblečení mužů. Rozhodně to byl úplně jiný svět. Moje představa byla taková, že když jsme v království, kterým Jordánsko je, tak tam musí být velký pořádek. Opak byl pravdou. Akaba byla špinavé město a já jsem poznala, že tady všechno funguje úplně jinak. Klid, pohoda, žádný spěch a chvat. Poušť Wadí Rum, která na nás ráno čekala, její nádherné skalisté scenérie a jízda džípy po písku, to všechno byl jen sen. Na každém kroku velbloudi, osli a roztroušené vesničky v poušti, kde lidé žijí velmi primitivním způsobem života. Oběd u beduínů byl velice bohatý. Bylo kuře s rýží, hodně zeleniny, ovoce a jejich typický kulatý chléb. Poseděli jsme pod baldachýnem spolu s jejich obyvateli.

Jordánská poušť Wadí Rum BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201538

Pohled na Jeruzalém Po večeři jsme se s Majkou vydaly k moři. Pozorovaly jsme, jak se noří zahalené jordánské ženy do vody Akabského zálivu v Rudém moři i v těch svých dlouhých, černých hábitech. Měly jsme možnost dát se s nimi do řeči. Byla to matka a dvě dcery. S dětmi jsme se domlouvaly lámanou angličtinou. Jakmile jsme řekly, že ještě jedeme do Izraele, tak už moc mluvit nechtěly. U moře seděly celé rodiny, kouřily vodní dýmky a relaxovaly. Cestou od moře jsme zažily písečnou bouři. Začal se zvedat písek a nebylo vidět na krok. Ráno jsme odjeli do starobylého města Petry, které je skutečnou perlou Jordánska. Je to zachovalý, nádherný skalní komplex, postavený dávným národem Nabatejců. Celou dobu naší chůze nám byly nabízeny služby zdejších obyvatel v podobě svezení se buď drožkou taženou koňmi, nebo na velbloudovi či oslu. Procházelo nás veliké množství, zejména Japonců. Cestou jsme viděli hodně stánkařů se suvenýry, i úplně malé děti

prodávaly kamínky. S Petry se stala komerční záležitost a to je velká škoda. Vzhledem k tomu, že jsme měli zajištěný nocleh přímo ve městě Petra, mohli jsme ještě navštívit Malou Petru. Byl to opět skalní komplex s průrvou mezi skalami. Na konci stoupání měla být nejkrásnější vyhlídka na světě. Jaké bylo překvapení, že se na tomto místě nacházel stan beduínů a jeho obyvatelkou byla Dánka, která si vzala místního beduína a velmi si život v poušti pochvalovala. Chtěla se zbavit civilizace a vybrala si tento poklidný život v poušti. Další den odjíždíme do Izraele, na nocleh v hotelu, do města Betléma, do místa, které patří Palestincům, čili do muslimského světa. Ráno ve čtyři hodiny nás už budil muezzin svým pevným hlasem z blízké mešity a svolával všechny k modlitbě. Bylo to velmi zvláštní probuzení. Navštívili jsme místo narození Ježíše Krista, baziliku Zrození Páně, kostel sv. Kateřiny a kostel Mléčné jeskyně, kde jsme byli vyzváni ke zpěvu. Myslím, že nebyl nikdo, komu


by neukápla slzička, protože to bylo hodně dojemné. Tolik poutníků z celého světa neuvidíme na žádném jiném místě na světě. Po prohlídce následoval nákup výrobků z olivového dřeva, kde nás čekal majitel hotelu, v němž jsme bydleli. Část výtěžku z našeho ubytování i nákupu je určeno na ošetřování starých a nemocných, o které se nemůže rodina postarat. Palestinská část Betléma, ve které jsme bydleli, je oddělena vysokou betonovou zdí a stále střežena vojenskou hlídkou. Když jsme denně město opouštěli, projížděli jsme pozorováni a někdy se nám v autobusu prošel ozbrojený voják a kontroloval nás. Nebylo to nic příjemného, ale byl to každodenní rituál. V Izraeli je povinná vojenská služba i pro ženy a to na dva roky, a pro muže na tři roky. Nedělní výlet do Jeruzaléma byl nádherný. Prošli jsme Olivetskou horu, Chrámovou horu, Omarovu mešitu Al-Aksa, Křížovou cestu, chrám Božího hrobu, horu Sion, hrob krále Davida i Getsemanskou zahradu. Zvláštní kapitolou byla Zeď nářků. Bylo velmi zajímavé pozorovat hlavně oddělenou mužskou část této zdi. Židovské oblečení i vzezření mužů bylo přece jen zajímavější, než oblečení žen. Přes drátěný plot bylo možné pozorovat obě části zdi. Jakým překvapením pro mě bylo, že když jsem se konečně probojovala do ženské části až ke zdi, tak vedle mne jedna židovská žena při modlitbě sledovala svůj mobilní telefon a prohlížela si v něm zprávy. Samozřejmě jsme s Majkou měly napsaná přání, která jsme chtěly uložit mezi kameny zdi, což se nám podařilo, ale spousta přáníček z těch škvír povyletovala a válela se po zemi. Projeli jsme celý Izrael, od jihu k severu a na východě jsme několikrát projížděli kolem Mrtvého moře a pouštěmi Judskou a Negevskou. V krásném parku města Haifa jsme pozorovali velkou svatbu černošských obyvatel, kteří všem přítomným nabízeli guláš. Bělostné šaty všech zúčastněných se na jejich černých tvářích velice vyjímaly. Přes město Tiberias jsme zamířili do Jericha, které je palestinské a je to nejstarší město na světě. V řece Jordán jsme měli možnost

pozorovat křest mladé ženy a své unavené nohy jsme po kolena do této posvátné řeky taky namočili. Poté jsme odjeli ke Galilejskému jezeru, kde následovala plavba lodí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme na nasednutí na loď uviděli stoupat na stožár českou vlajku a uslyšeli naši hymnu. Nikdo z nás se neubránil dojetí a ukápla nejedna slzička. Obsluha lodi se nás snažila během plavby naučit židovským tancům, při nichž hrála hudba, kterou oni sami složili i nazpívali. Z lodi se nám nechtělo vůbec vysedat. Dovolená se chýlila ke konci. Čekalo na nás už jen koupání v Mrtvém moři a poslední a krátký nocleh v Betlémě. Poslední večer pro nás byla připravena slavnostní večeře s dortem, ale i s přípitkem izraelského vína značky Cremisan. Vstávali jsme ve dvě hodiny v noci a vyjížděli na poslední pouť Izraelem do místa zvaného En-Gedi. Projeli jsme Judskými horami a pouští, abychom se vykoupali v nejslanějším jezeře na světě. Jeho slanost je 33,7 % a nachází se 708 m pod mořskou hladinou. Koupání v něm není nijak jednoduché. Do moře vstupujete přes nánosy soli, které jsou velice kluzké. Voda v moři je moc slaná, a když vám jenom trochu mořské vody stříkne do oka, můžete na koupání zapomenout, protože to strašně štípalo. Břehy kolem moře jsou hliněné a kamenité. Kdybych měla hodnotit moje koupání v Mrtvém moři, tak by to moc pozitivní nebylo. Asi to bude tím, že moře nemusím žádné. Několik slov na konci si zaslouží náš špičkový průvodce. Znal dobře nejen anglicky, ale i hebrejsky. Uměl se o nás postarat. Moc nám všem pomáhal při odbavování na letišti, kdy jsme nerozuměli všem příkazům a přáním zaměstnanců. Nechyběl u žádné složitější situace, které cestou občas nastaly. Nedobrým znakem poznávacích zájezdů je málo času. Je třeba vidět a být na mnoha místech a ne vždy se to dá zvládnout. Naštěstí se nám tentokrát nikdo neztratil, ani nezabloudil. Viděli jsme všechno, co jsme vidět měli a stálo to opravdu za to. Shalom Izrael a snad ještě někdy nashledanou. (Konec.) Text a foto Marie Tomanová


V listopadu před šedesáti lety si řekli své „ano“ manželé Mgr. Miloslav a Mgr. Květoslava Tabarkovi. K výročí diamantové svatby manželům Tabarkovým přišli popřát všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí matrikářka Bc. Barbora Zapletalová a Alena Šiková z Úřadu městyse Buchlovice. Vše nejlepší přejí oslavencům i členové redakce Buchlovského zpravodaje. (foto BZ)


V měsíci listopadu oslavila své devadesáté narozeniny paní Ludmila Vysocká. Vše nejlepší, hodně štěstí a zdraví jí při této příležitosti přišly popřát matrikářka Bc. Barbora Zapletalová a Alena Šiková z Úřadu městyse Buchlovice. Ke gratulaci se připojují i členové redakce Buchlovského zpravodaje. (foto BZ)

V měsíci říjnu oslavila krásné 90. narozeniny paní Eliška Hrabalová z Buchlovic. Všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví jí při této příležitosti přišli popřát zástupci městyse Buchlovice, místostarosta Bořek Žižlavský a matrikářka Bc. Barbora Zapletalová. Ke gratulaci se připojují členové redakční rady Buchlovského zpravodaje. Paní Hrabalová žije dlouhodobě v Domově pro seniory v Buchlovicích. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201542

Koncem měsíce listopadu oslavila paní Frieda Táborová, žijící v Domově pro seniory v Buchlovicích, krásné 108. narozeniny. K jejímu obdivuhodnému výročí jí za městys Buchlovice přišli popřát všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví místostarosta Bořek Žižlavský a matrikářka Bc. Barbora Zapletalová.


JUBILANTI V PROSINCI 2015 80 let

Josef Škrabálek (Domov pro seniory Buchlovice) Ludmila Tesařová Antonín Rýznar Ludmila Trávníčková

85 let

Božena Štulířová (Domov pro seniory Buchlovice) Jiřina Novotná Marie Doležalová (Domov pro seniory Buchlovice) Miroslav Gerža Miroslav Daňhel Jaroslav Petráš

Hodové poděkování Za sebe i za spoluobčany bych chtěla poděkovat účastníkům Martinských hodů a organizátorům za krásně uspořádané letošní hody, za perfektní průběh a milém zpívání od srdce. Myslím, že není třeba jen kritizovat, ale i obyčejně pochválit. Anna Lukeštíková

Vánoční kresba Arnošta Hrabala BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201544

Stárky a stárci letošních martinských hodů v Buchlovicích – Michaela Lukeštíková a Bohdana Slavíková, Adam Slavík a Vilém Šik (foto Veronika Kyliánová-Borisová)

Chřibské trojvrší Holý kopec, Buchlov a Modla v zimním hávu (foto Albert Orlita)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 17 Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XXI. PROSINEC foto Petr T. Dvořan

Recommend Documents