Buchar et al. 1987
Zemědělská botanika Vít Joza
[email protected] joza@ zf.jcu.cz
říše: Plantae (rostliny) oddělení: hlevíky (Anthoceratophyta) (dříve řazeny jako k játrovkám či jako samostatná třída)
mechorosty (Bryophyta) třída:
játrovky (Marchantiopsida) mechy (Bryopsida)
oddělení: hlevíky (Anthoceratophyta) • • • • • •
asi 6 rodů, 100 druhů redukovaný prvoklíček (protonema) stélka frondózní (šupinovitá, lupenitá), růžicovitá tobolka je dlouhá, válcovitá ve válcovitých tobolkách střední sterilní sloupek (kolumela) (Anthoceros agrestis – vlhká strniště, brambořiště, úhory aj.)
vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) - mnohobuněčné zelené výtrusné rostliny; některé mají složitou soustavu specializovaných vodivých pletiv (cévní svazky však dosud chybějí)
• charakteristická závislost na vodním prostředí • buněčné stěny jsou tvořeny celulózou • v chloroplastech: chlorofyl a,b, karoteny, xanthofyly • asimilačním produktem je škrob • většina druhů je suchozemských, některé druhotně přešly do vodního prostředí (převážně vlhkomilné rostliny)
vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) • složitý způsob pohlavního rozmnožování – rodozměna • u řady druhů známo vegetativní rozmnožování (rozmnožovacími tělísky – gemy, rozmnožovacími větévkami, úlomky stélky, prvoklíčku aj.) mechové koberce
• jediná vývojová větev vyšších rostlin, kde je sporofyt (2n) téměř vždy zcela závislý na gametofytu (n) (výživa!) • na Zemi žije ca 25.000 druhů mechorostů • doklady známy nejméně již z ordoviku (ca 470 mil. let)
vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) Rodozměna – v průběhu evoluce se více uplatňovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt) za současného potlačování gametofytu sporofyt
gametofyt
vývojová větev: mechorosty (Bryophyta)
♀
♂
♂
♀
oddělení: játrovky (Marchantiophyta) nejníže organizovaná třída mechorostů • nepatrný prvoklíček (protonema) – jen několik buněk • stélka (gametofyt) buď rozlišena v lodyžku a lístky nebo lupenitá • lístky nemají střední žebro, jsou na lodyžce ve třech řadách • v tobolkách i sterilní buňky (= mrštníky), které napomáhají šíření spor (hygroskopické pohyby) Marchantia polymorpha
oddělení: játrovky (Marchantiophyta)
oddělení: mechy (Bryophyta) • dobře vyvinutý prvoklíček (protonema) – vláknitý nebo lupenitý • stélka rozlišena (rhizoidy, kauloid, fyloidy) nejvýše organizovaná třída mechorostů • lístky mají obvykle střední žebro a jsou na lodyžce ve šroubovici • tobolka je kryta čepičkou (calyptra), otvírá se většinou víčkem; kolem ústí jsou zuby, mrštníky chybějí
podtřída: Sphagnidae nejpůvodnější mechy, nemají kořínky • neukončený růst nahoře lodyžky rostou, dole zároveň odumírají • jsou rozvětvené, větve bývají nahoře nahloučeny v hlavičku • lístky nemají střední žebro, tvoří je dva typy buněk: a) chlorocysty (drobné buňky s plastidy, vyživovací funkce)
b) hyalocysty (bezbarvé buňky, voda)
podtřída: Sphagnidae výskyt: rašeliniště
podtřída: Bryidae • • • •
vláknitý prvoklíček zřetelný štět tobolka s víčkem výskyt: převážně suchozemské (různá stanoviště), některé druhy vodní (Fontinalis)
cévnaté rostliny složitý systém vodivých pletiv (cévní svazky) diferenciace těla schopnost dosáhnout značných rozměrů
(Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta)) oddělení: psilofyty (Psilotophyta) ryniofyty (Rhyniophyta) kapraďorosty* (Pteridophyta) oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) přesličky (Equisetophyta) kapradiny (Polypodiophyta) *) často se používá také společný název „cévnaté výtrusné rostliny“
oddělení: † ryniofyty (Rhyniophyta) nejstarší známé suchozemské rostliny • • • • •
prýt nepravidelně vidličnatě větvený hadrocentrický cévní svazek rhizoidy, mykorhiza (zřejmě velmi důležitá) výtrusnice obvykle na konci větve Průřez stonkem Rhynia gwynne-vaughanii koncové větve ryniofyt = telomy (z nich vznikly podle telomové teorie listy a lodyhy vyšších rostlin)
• známy ze svrchního siluru a devonu (ca 420 mil. let)
• rod Rhynia
kapraďorosty (Pteridophyta) Rodozměna sporofyt
gametofyt
kapraďorosty (Pteridophyta) společné vlastnosti: •
prokel (gametofyt) je schopen alespoň po určitou dobu růst nezávisle na sporofytu
•
obrvené spermatozoidy, pohybující se ve vodním prostředí
•
rozmnožování výtrusy
•
mají pravé cévní svazky
•
netvoří květy ani semena
kapraďorosty (Pteridophyta) •
listy:
a) rozlišeny na sporofyly (výtrusnicové listy) a trofofyly (asimilační listy) b) trofosporofyly (asimilační i výtrusná funkce)
•
2 typy rozmnožování (podle počtu typů výtrusů): a) stejnovýtrusné (izosporní – častější) b) různovýtrusné (heterosporní – vzácné; vranečky aj.)
•
všechny 3 skupiny měly velký rozvoj v karbonu
•
stromovité typy se silně podílely na vzniku černého uhlí
kapraďorosty (Pteridophyta)
kapraďorosty různovýtrusné x stejnovýtrusné
oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) • • • • • •
vývojově jsou odvozovány od ryniofyt stálezelené vidličnatě větvené vytrvalé byliny († dřeviny) pozdemní prokel se vyvíjí několik let (mykorhizní výživa) výtrusnice bývají klasovité nejstarší fosílie: silur, devon vrcholný rozvoj v karbonu
Lycopodium clavatum
oddělení: přesličky (Equisetophyta) •
článkovaná dutá přeslenitě větvená rýhovaná lodyha s podzemní oddenkem
•
listy přeměněny v malé šupiny (na lodyhách = zuby pochvy, uzliny větví)
•
sporofyly vyrůstají v přeslenech a tvoří koncovou šištici
Equisetum sylvaticum
oddělení: přesličky (Equisetophyta)
Equisetum arvense
oddělení: kapradiny (Polypodiophyta) •
listy nejčastěji ploché, v mládí spirálovitě stočené
•
výtrusnice se sdružují do tzv. výtrusnicových kupek (sorus, sory), které mohou být alespoň v mládí kryty blanitou ostěrou (otvírají se alespoň u pokročilejších díky nestejně ztlustlým buňkám prstence)
•
izosporie, spermatozoidy mnohobrvé
•
poprvé zaznamenány v devonu
oddělení: kapradiny (Polypodiophyta)
Pteridium aquilinum
doporučená studijní literatura • • • • • • • • • • •
Kalina T. et Váňa J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. – Karolinum, Praha. 606 + 32 p. Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých rastlín. – Univ. P.J. Šafárika, Košice. 182 p. Kincl L. et al. (1997): Biologie rostlin. Fortuna, Praha. 112 p. Kubát et al. (2003): Botanika. – Scientia, Praha. 232 p. Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z. et Váňa J. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. Stát. Pedag. Nakl., Praha. 580 p. Kremer B. (1998): Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. – Ikar, Praha. 288 p. Mitchell J. [red.] et al. (1989): Rostliny a bezobratlí. – Albatros, Praha. 122 p. Buchar J., Drobník J., Hadač E., Janko J., Květ J., Lellák J. et Roček Z. (1987): Život. – Mladá fronta, Praha. 490 p. Klika J. (1935): Botanika pro vyšší třídy středních škol. – Profesor. Nakl. a Knihkupectví, Praha. 276 p. Mikeš J. (1948): Náčrtník botaniky. – Nakl. Svoboda, Praha. 96 p. + 155 tab. http://scitec.uwichill.edu.bb/bcs/bl14apl/conq.htm
Blechnum spicant Lycopodium annotinum
Děkuji za pozornost
