VY_32_INOVACE_TB_13
Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0304
Broušení děr na planetové brusce Obrobky větších rozměrů, které se nedají dobře upnout na unášecím vřeteníku se musí brousit planetovým způsobem. Obrobek je přitom nehybný a vřeteno se otáčí nejen kolem své osy, ale také kolem osy broušené díry, jejíž je poloměr R. Osa vřetena se proto musí nastavit mimo osu díry o výstřednost E.
E=R–r Kde r je poloměr brusného kotouče. Vřeteno je uloženo v bubnu v němž se natáčením dá měnit výstřednost jeho polohy od největší ( kdy E = 2e ) do nejmenší ( kdy E = e ). Buben dostává otáčivý pohyb.
Práce na vodorovné planetové brusce Bruska má lože po němž se pohybují brousící sáně s vřetenem. Obrobek se upíná na stůl. Délka pohybu je omezena narážkami. Vřeteno koná kromě otáčivého pohybu kolem vlastní osy ještě krouživý pohyb kolem osy broušené díry. Průměr tohoto kruhu lze měnit, aby se daly brousit díry různého průměru a bylo možno vřetenu udílet přísuv do záběru. U planetových brusek se podle druhů práce vyměňují vřetena, které jsou příslušenstvím stroje. Výměna je však obtížnější než u obyčejných brusek na díry, protože obojí pohonná ústrojí tvoří s vřetenem jeden celek. Přísuv se řídí změnou výstřednosti vřetena. Obrobek se upíná buď přímo nebo pomocí přípravků na stůl, který lze přestavovat svisle a vodorovně. Na stole je upevněn orovnávač brusného kotouče. Práce na planetových bruskách se v podstatě neliší od práce na jiných bruskách, brousí se většinou za sucha, s použitím odsávacího zařízení.
1
VY_32_INOVACE_TB_13
Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0304
Podélné broušení kuželových děr Postup je podobný jako při broušení vnějších povrchů. Obrobek se upne do sklíčidla a unášecí vřeteník nebo stůl se natočí o požadovaný úhel. Délka zdvihu se vymezí narážkami tak, aby kotouč na obou stranách vystupoval z díry více než o jednu třetinu své šířky
Stejně jako při broušení vnějších kuželů nestačí ani v tomto případě natočení unášecího vřeteníku podle stupnice. Proto se po obroušení první vrstvy musí kontrolovat kuželovitost díry, u níž se předepsané přesnosti dosáhne opakovaným broušením, kontrolou a seřizováním. Teprve po dosažení předepsané kuželovitosti se díra brousí nejprve nahrubo a pak načisto Zapichovací broušení kuželových děr Kratší kuželové díry lze rychleji brousit zapichovacím způsobem.Obrobek se upne ve sklíčidle natočeného vřeteníku a brousí se kotoučem, který je o něco širší než délka broušeného povrchu.
Také na univerzálních hrotových bruskách s natáčecím brousícím vřeteníkem lze brousit krátké kuželové plochy tímto způsobem
2
VY_32_INOVACE_TB_13
Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0304
Měření děr Dutinové mikrometry – mají měřící rozsah od 3 do 25mm. Používají se pro měření děr menších průměrů
Na přesná měření větších vnitřních rozměrů se používají mikrometrické odpichy. Měřící doteky mají tvar kulového vrchlíku s poloměrem zakřivení nejméně shodným nebo menším než je poloměr měřené dutiny. Výměnnými prodlužovacími nástavci lze měnit rozsah v mezích od 100 do 1000mm. Použití číselníkových úchylkoměrů je obvyklé u četných měřidel. Tyčové měřidlo – supito – nepoužívá především pro měření otvorů středních průměrů. Má vyměnitelné nástavce, umožňují měřit průměry od 20 do 250 mm.
Pevná měřidla mají obvykle pevně ustavené měřící doteky, jež se při měření nepřestavují. Nazývají se kalibry a používá se jich všude, kde je zapotřebí zjistit rychle a přesně správnost rozměru v mezích výrobní tolerance. Jedná se především o mezní válečkové trny a mezní odpichy.
3
VY_32_INOVACE_TB_13
Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0304
Kuželové kalibry slouží k měření kuželových dutin, při samotném měření se měří na rysku vyznačenou na kalibru
Použité zdroje: DOBROVOLNÝ, Bohumil. Broušení kovů. 1. vyd. Praha: SNTL, 1959, 102 s. HLUCHÝ, Miroslav, Jan KOLOUCH a Rudolf PAŇÁK. Strojírenská technologie 2. 2., upr. vyd. Praha: Scientia, 2001, 316 s. ISBN 80-718-3244-8. HLUCHÝ, Miroslav, Rudolf PAŇÁK a Oldřich MODRÁČEK. Strojírenská technologie 1. 3., přeprac. vyd. Praha: Scientia, 2002, 173 s. ISBN 80-718-3265-0. KOCMAN, K., PROKOP, K. Technologie obrábění. Brno: Akademické nakladatelství CERN Brno, s.r.o., 2001. 274 s. ISBN 80-214-196-2. KŘÍŽ, R., VÁVRA, P. a kol. Strojírenská příručka. Praha: Scientia, spol. s r. o., 1996. 220 s. ISBN 80-7183-024-0. LEINVEBER, Jan a Pavel VÁVRA. Strojnické tabulky: pomocná učebnice pro školy technického zaměření. 5., upr. vyd. Úvaly: Albra, 2011, xiv, 927 s. ISBN 978-80-7361-081-4. 4
VY_32_INOVACE_TB_13
Projekt: 1.5, Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0304
OUTRATA, Jiří. Technologie pro brusiče: Učební text pro 1.r.OU a UŠ oboru brusič kovů. Praha: SNTL, 1965. ISBN 2585.
5
