BLÁRSKÝ ZPRAVODAJ No. 15 WIEN 17. - 19. 10. 2014 Expedice patologicko-anatomicko-operně-mozartovsko-evženosavojsko-historicko-habsburská
Vzácní blárští přátelé, celá naše blárská redakce ve středobodu světa, tj. v Kamenici nad Lipou, v zahradě U 130 dubů, Vás mnohokráte zdraví v chladném čase podzimním a studeném jako nosy zlobivých pejsků... Jistě jste se všichni doslechli, že o uplynulém víkendu zavítal Kulturně-turistický spolek Blára opět do hlavního města RakouskaUherska, do naší oblíbené Vídně... Wien, Wien, nur Du allein! … Expedice byla nadmíru vydařená, byly splněny všechny body programu a počasí – inu, krásnější jsme ve Vídni snad ještě neměly... to dosvědčují i fotografie na následujících stranách... Dva dny a jeden večer bylo pochopitelně tuze málo a Blára by se musela rozdělit minimálně na 30 dílů, aby zhlédla alespoň to nejzajímavější, co se v podunajské metropoli o víkendu dělo. Jak se říká naším bývalým úředním jazykem – byla to „Qual der Wahl“, muka volby. Ale bylo to nádherné a zde je krátký raport, jen pro Vás!
1. den – pátek 17.10.14 11.25
odjezd šedou Astřičkou i se všemi 6 zvířátky z Deštné (primy B+R); jak jinak než v lijáku.
13.25
odjezd z Tábora, už i s primou L, v ještě větším lijáku. Průjezd Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Heidenreichsteinem. U Weidhofenu a/Th. déšť přestává. Příjezd do Vídně lehce zkomplikován uzavřeným nájezdem na Gürtel a tím způsobeným zhoustnutím dopravy. Za odměnu ovšem výborné parkovací místo pro Astřičku v Blumengasse. Krátký přejezd s kolečkovými kufry (zejména prima R oceňuje svůj nový „povoz“- narozeninový dar primy L) do našeho oblíbeného stammpenzionu Ani v domě Ludwiga Anzengrubera v Kinderspitalgasse/Alserstrasse. Slunce vychází z mraků.
18.00
Vyrážíme po Alserstrasse a po Ringu do Státní opery, míjíme miliony nejrůznějších pamětihodností – primy B a L měly příležitost nasbírat mnoho kladných znalostních bodů.
◄ Podívejte se, co všechno má ve znaku „naše“ čtvrť Alsergrund (jinak též 9. vídeňský okres)!
Přišly jsme k Opeře včas a lístky na stání koupily bez problémů – ovšem – brzy po nás bylo asi vyprodáno!
Gaetano Donizetti: Roberto Devereux Edita Gruberova, hlavní superstar večera, zpívala/hrála roli anglické královny Alžběty I. (Elisabetta I.). Ještě nikdy jsme neviděly fanouškovský transparent v opeře a ještě nikdy jsme neslyšely takový aplaus... a prosím – opravdu zasloužený. Edita = bravissima!!! Zde ukázka z finále ze stejné inscenace z roku 2012 (stojí to za to): http://www.youtube.com/watch?v=W5haEqmDJto Pozn.: protože letos ještě nebyla nainstalována nová sezónní železná opona (každou sezónu je tu jiná), viděly jsme konečně tu původní z 1955 – je na ní Orfeus a Eurydika. Železná opona ve Vídeňské státní opeře váží 60 tun. Vskutku rizikové pracoviště!
Jinak můžeme potvrdit, že to je pěkně tragická opera... ale prima L měla s sebou dost kapesníků a žádná z nás neomdlela. A jak tragická opera, tak tragický konec jejího tvůrce: skoro jako by to byla příprava na naši sobotní návštěvu Patologicko-anatomického muzea. Když Donizettiho (onemocněl syfilitidou a zemřel v šílenství v rodném Bergamu) chtěli po letech pohřbít jinam a otevřeli rakev, zjistili – že chybí hlava... až po dalších letech byla nalezena v pozůstalosti jednoho lékaře v okolí Bergama...
Tyto fotografie jsme pořídily speciálně pro paní M. O. z Kamenice nad Lipou. Marcelo, je to sice zajíc polní (podle Dürerova originálu z nedaleké Albertiny), ale Ouškovi to jistě nebude vadit... až tak daleko to mohou dotáhnout zajíci a králíci!
To nejsou naše stíny!!! Jen jsme cestou z Opery prošly Museumsquartierem a alespoň zvenku jsme si prohlédly krásnou upoutávku na výstavu Alberta Giacomettiho. Alberte, promiň, nestihneme Tvou výstavu navštívit... máme tu tak málo času! Alespoň tu umísťujeme odkaz: http://www.leopoldmuseum.org/en/exhibitions/57/alberto-giacometti A víš vůbec, že jsme při expedici Ara jely kolem tvého rodiště i hrobu - na průsmyk Maloja si dobře pamatujeme! A Tvá kostelní okna jsme viděly loni v Curychu...
2. den – sobota 18.10.14 Zamilovaná kniha prim B a L, bez níž by naše cesty nebyly ani představitelné: Wagnerovský cestovní průvodce.
Prima R předčítá po snídani o Patologicko-anatomickém muzeu, Prima B zbožně naslouchá na své posteli. Muzeum je umístěno v tzv. Věži bláznů (Narrenturm, obr.vpravo nahoře). Tento ústav pro choromyslné, založený osvíceným císařem Josefem II. roku 1784 v rámci Všeobecné vídeňské nemocnice (obr.vpravo dole), sloužil svému účelu až do r. 1866, dnes je tam zmíněné muzeum. Na rytině vidíte onu „starou“ všeobecnou nemocnici, na tehdejší dobu nejmodernější zdravotnický superústav v celé Evropě. Dnes je v ní kampus univerzity, která má logo v barvě trička Primy R.
Už jsme tu, v bývalé Všeobecné nemocnici. Josef II. shlíží na Bláru přátelsky ze svého podstavce a přeje pevné nervy do Patologicko-anatomického muzea.
Věru – bylo se na co dívat. Nejrůznější části lidských těl - v lihu i sušené; celé přízemí Věže bláznů si můžete projít. Expozice je tématicky rozdělena – začíná se tuberkulózou, následují např. pohlavní nemoci – třeba už zmíněná Donizettiho syfilitida; pitevna a jiná zajímavá oddělení. Také se seznámíte se všemi šéfy patologicko-anatomického institutu a muzea: velmi mnoho z nich má česká jména , nejslavnější je asi Carl Rokitansky (z Hradce Králové), který mj. proslul svou zálibou ve zkoumání spojitosti mezi uzpůsobením lidské lebky a např. geniality (neměl u sebe tajně hlavu Donizettiho, zato ale Haydnovu). A vůbec byl sympatický, zastával názor, že anatomické pokusy se nemusí dělat na ubohých (i živých) zvířatech, když je přece možno pitvat lidské mrtvoly, kterým to je dočista jedno.
Toto dentistické zákoutí jsme vyfotografovali speciálně opět pro paní M.O. z Kamenice nad Lipou a též pro pana K.M. z Deštné/J.Hradce. Ale jedná se již o poměrně novodobé zařízení ordinace, Prima R má dokonce dojem, že nějak takhle to vypadalo v deštenské ordinaci MUDr. Novotného... (Osobně Prima R ale preferuje nádherně působivý historický dentistický koutek v jindřichohradecké budově Sv.Floriána v Růžové ulici - na schodišti ještě před fontánou...)
Po návštěvě Muzea se Prima B cítila - kdo ví proč - poněkud zesláblá. Pomohla ale Stiegl-Ambulanz, Ambulance salzburského pivovaru Stiegl a také oběd na lavičce, vše stále v areálu staré Všeobecné nemocnice.
Posíleny obědem jsme se vydaly do samotného centra Vídně, do 1. okresu. Opět po Alser Strasse a kolem (- viď, Primo L! -) Votivkirche, Votivního kostela...
Die Stimme des Intelekts ist leise … Hlas intelektu je tichý … památník dalšímu rodákovi z Čech (no dobrá, tak z Moravy), Sigmundu Freudovi. Další blárská spojitost - výstavu obrazů jeho vnuka Luciana jsme viděly při minulé vídeňské expedici.
A také jsme cestou zahlédly poutač na naši sobotní operu ...
Do samotného centra jsme vstoupily přes místo zvané Mölkerbastei. Molto romantico. Zbytky prastaré Vídně, všudypřítomný Beethovenův duch. Ludvíku, promiň, zase to do Tvého bytu v Pasqualatiovském domě nestíháme , ale příště přijdeme už jistě!
Tak, jsme u dalšího muzea na dnešním programu. Kdo ví, proč jsme zde ještě dosud při žádné z expedic nebyly?? Mozarthaus Vienna. Tři patra Mozarta v domě v Domgasse 5, kde Wolferl žil v letech 1784-1787. Nachází se tam jediný až dodnes zachovaný Mozartův vídeňský byt. Z jakéhosi záhadného důvodu jsme se tam nevyfotografovaly. Stojí za návštěvu, doporučujeme.
Mimořádné výstavy v Mozarthaus: CH.W. Gluck (300 let od narození) a A. Salieri...
Od Mozartů jsme šly přímo na Františkánské náměstí. František z Asissi si Bláru nějak oblíbil a při všech expedicích se nám objevuje, tak jsme mu chtěly udělat radost. A on zase udělal radost nám a způsobil zázrak, protože se zrovna uvolnilo místo v Malé kavárně, Kleines Café, kam jsme mířily. Popily jsme výbornou Melange a Prima B se navíc nacpala Sachertortem.
A rychle třetí dnešní muzeum. Vlastně to byla taková party pan Eugen Franz, Prinz von SavoyenCarignan alias Evžen Savojský, slavil totiž ten den, 18.10., své 351. narozeniny a tak jsme mohly zdarma prosmýčit jeho Zimní palác v Himmelpfortgasse. (Jeho letním sídlem byl - no přece Belvedere). Princ Eugen to měl v Zimním paláci hezké. Viděly jsme tam výstavu obrazů Martina van Meytense, dvorního malíře Marie Theresie. To znamenalo, že jsme byly obklopeny habsburským dvorem 18. století...příprava na zítřek...
A z princova paláce jsme spěchaly zase do opery. Nikoli ale do státní, nýbrž do Divadla na Vídeňce, veleslavný Theater an der Wien, naše premiéra!!!! V rozrušení jsme se tam zapomněly vyfotografovat - toto je ovšem hned před vchodem do divadla. Náš pradědeček Antonín...
Jsme tu!!!! Jsme v Divadle na Vídeňce, místu premiéry - kromě mnoha jiných slavných věcí - např. i Beethovenova Fidelia i 2.,3.,5. i 6.symfonie! Božský Ludvík ostatně v areálu divadla i nějaký čas bydlel, stejně jako námi obdivovaný skladatel Hans Rott... A 1. ředitelem, od 1801, byl libretista kouzelné flétny, Emanuel Schikaneder...
My jsme v Divadle na Vídeňce zhlédly skvělou inscenaci dvou oper geniálního rytíře Christopha Willibalda Glucka „Ifigenie v Aulidě a na Tauridě“, který letos oslavil 300.narozeniny. Režii měl bratranec Primy R Torsten.
Po Ifigenii, která byla ještě krvavější a krutější než včerejší Roberto Devereux, jsme se navrátily do našeho útulného vyhřátého pokojíku. Při láhvi vína jsme zhodnotily dojmy dne a usnuly. Ale ne nadlouho. Primě R se do jejích snů začala vkrádat opera Don Giovanni - a sice hlas Giovanniho sluhy Leporella. Jeho silný a čistý bas zněl čím dál silněji, až si Prima R uvědomila, že to není opera, že již nespí a že nespí ani Prima L. Obě naslouchaly prudké hádce o 4 patra níže, na ulici. Bas pohněvaně cosi vykřikoval, do toho se mísily úpěnlivé ženské hlasy. Když se vzbudila i Prima B a všechny jsme vyhlédly z okna, staly jsme se svědkyněmi hrůzné rvačky, kterou musely rozehnat hned 4 policejní automobily... Bylo ½ 4. v noci a chvíli trvalo, než se nám zase podařilo usnout! Napíšeme o tom někdy kriminální román po vzoru naší obdivované Donny Leone.
3. den - neděle 19.10.2014
Mistrova fotografie cca 1860
Ale snídaně zahnala všechny noční můry a mohly jsme se metrem U6 (a poté U4) vydat do Schönbrunnu. (U6 je ona krásná část metra, která vede většinou po povrchu kolem Gürtelu, některé ze stanic navrhoval sám Otto Wagner, secesní architekt... Ale my jsme jely za jiným Wagnerem: za naším Richardem...
Z výkladu průvodkyně Primy B: nápis na tomto domě v Hadikgasse 72 (téměř naproti Schönbrunnu) je tento: In diesem Hause schuf 1863-1864 Richard Wagner während der tristesten Zeit seines Lebens an seinem sonnigsten Werke Die Meistersinger V tomto domě tvořil 1863-1864 Richard Wagner během nejtristnějšího období svého života své nejslunnější dílo Mistři pěvci (norimberští) Ano, zde pobýval náš velký Mistr... a během tohoto vídeňského pobytu se ocitl v takové finanční tísni, že musel 1864 tajně prchnout před věřiteli a skrývat se... ovšem - jak víte, prozřetelnost chtěla tomu, aby ještě téhož roku nastoupil na bavorský trůn Ludwig II. . Mistra okamžitě povolal k svému trůnu a navždy jej zbavil podobných nepříjemných přízemních starostí.
Přešly jsme po Kennedyho mostě přes řeku Vídeňku, ze čtvrti Penzing do čtvrti Hietzing, a vstoupily západní branou do schönbrunnského parku.
Mistrova vila v Hadikgasse 72
Provoz před Schönbrunnem byl čilý a někteří řidiči inu - jaksi zvláštní ...
V schönbrunnském parku jsou ořechojedné vrány, ochočené veverky a mnoho lidí. Ale park je tak obrovský, že se tam všichni snadno rozptýlí a tlačenice nenastává.
Těsně poté, kdy jsme se cestou k zámku vyfotografovaly v jedné z alejí, jsme uviděly zjevení :
Přes cestu nám přeběhla - liška. Opravdová liška, s oranžovo-hnědým kožichem a černými tlapkami. Bylo to tak rychlé a nečekané, že jsme nestačily tasit fotoaparáty. A při prohlídce zámku jsme pochopily: viděly jsme zjevení vychovatelky a později i důvěrnice císařovny Marie Terezie, viděly jsme onu hraběnku, která směla být jako jediná nehabsburkyně pohřbena v rodové habsburské kapucínské kryptě. Byla to hraběnka
Maria Karolina von Fuchs-Mollard * a my teď víme, že její neklidný duch v okolí straší v okolí Schönbrunnu i ve dne! * Fuchs = německy liška
Bylo čím dál tepleji a slunněji ...
Právě jsme si zakoupily vstupenky CombiPass, zahrnující rozšířenou prohlídku zámku Grand Tour, rovněž bludiště, vyhlídku na Gloriettě a Zahradu koruního prince.
Poznáte, čí stín je vlevo a čí vpravo???
V bludišti (Irrgarten)
Ano, musíme to přiznat: bloudily jsme v bludišti hodně a dlouho a některé z Prim téměř propadly zoufalství. Takový zlomyslný barokní bludný oříšek jsme nečekaly. Ale cíle jsme dosáhly!
V malém bludišti se zrcadly a jinými kratochvilnými zastávkami to bylo už veselejší.
Kostel Otto Wagnera na Steinhofu
Když jsme dobloudily, šťastně jsme vystoupily až nahoru na Gloriettu. Překrásný výhled na slunnou Vídeň, dokonce i na kupoli kostela (postavil Otto Wagner) v novém blázinci na Steinhofu
V prosluněné kavárně uvnitř Glorietty popíjely B a R svou oblíbenou vídeňskou melange, zatímco se L ládovala zmrzlinovým pohárem. A pozorovaly jsme, jak vrána útočí na okolo letící volavku. Volavku jsme následně spatřily ještě jednou, kterak číhá u rybníčku za Gloriettou.
V Kronprinzengarten, zahradě korunního prince. (Nazývá se tak proto, že bezprostředně u ní se nacházely pokoje korunního prince Rudolfa. Až do r. 1918 to byla privátní zahrada císařské rodiny.)
Stále Kronprinzengarten, stále slunce, čím dál méně lidí...
A potom jsme konečně vstoupily do samotného schönbrunnského zámku a prošly všech 40 místností … Bylo to překrásné a přezajímavé a tímto se vyslovuje dík Primě B, která dala podnět k tomu, abychom konečně zámek Schönbrunn navštívily i zevnitř. A protože se uvnitř nesmělo fotografovat, tak nic neuvidíte, musíte si tam zajít sami!
Česká královna Marie Terezie. Obraz maloval pochopitelně náš starý známý Martin van Meytens....
Slunce už se pomalu začínalo chýlit ke spánku, když jsme ze zámku vyšly...
Ještě ale jedna speciální fotografie pro pana Robina: speciální schönbrunnský C&K KAKOR!
A pak jsme se už vrátily U4 a U6 až do Blumengasse k čekajícím zvířátkům, během osmi minut jsme prosvištěly Vídní na dálnici a za cca 2+1/2 hod. přistály šťastně v Deštné, navzdory mlze, která Astřičku na mnoha úsecích cesty halila jako hustý mléčný závoj. To je konec vyprávění o blárské vídeňské expedici roku 2014. Paradoxně byl tento „habsburský c&k zpravodaj“ dokončen 28.10. 2014, tj. v den, kdy se České země definitivně od „Vídně“ odtrhly. Zda to bylo dobře či špatně, na to si odpovězte sami! My voláme pouze náš blárský pozdrav: Papaí, papaí, papaí - vivat Blára, vivat primy, končí podzim, přijdou zimy!
Fotografie: Blára, Wikipedia.de
© Blára 2014
