BLANÍK
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR ST¤EDNÍ âECHY
Stfiední âechy
1
CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST BLANÍK
Na pfiedcházející stranû: Okolí LouÀovic pod Blaníkem pfiedstavuje charakteristickou krajinu stfiedoãesk˘ch pahorkatin s mozaikou polí luk, men‰ích lesÛ a sídel. 1 Mal˘ a Velk˘ Blaník jsou v˘znamnou krajinnou dominantou uprostfied Blanické brázdy.
582
CHKO BL 2
CHKO Blaník leÏí ve Stfiedoãeském kraji na jih od Vla‰imi v Naãeradecké vrchovinû mezi obcemi Laby, LibouÀ, Veli‰, Kondrac, Vracovice, Naãeradec a Hrajovice a Blanické brázdû v bliωím okolí Velkého Blaníku (631 m n. m.). Její v˘mûra ãiní 40,3 km2. K 1. 1. 2001 patfiilo k CHKO sv˘mi správními územími nebo jejich ãástmi 9 mûst a obcí. Celkov˘ poãet sídel pfiesahuje 20. Vyhlá‰ení CHKO Blaník provedlo ministerstvo kultury âSR v˘nosem ãj. 17332/81 ze dne 29. 12. 1981. Hlavním dÛvodem vyhlá‰ení této CHKO je zachování harmonické, biologicky vyváÏené stfiedoãeské krajiny s ústfiední dominantou bájného Blaníku. Nacházíme zde specifickou venkovskou sídelní strukturu vãetnû zbytkÛ lidov˘ch staveb, velkého mnoÏství sakrálních
objektÛ, venkovsk˘ch zámeãkÛ atd. O historickém osídlení svûdãí keltské hradi‰tû na Blaníku a ãetné stavby z románské i pozdûj‰í doby. CHKO se rozkládá v území ãeského moldanubika, a to jeho ãeské vûtve, která je na severu omezena kutnohorsk˘m krystalinikem a na západû se st˘ká se stfiedoãesk˘m plutonem. V˘znamn˘m geologick˘m fenoménem je soustava zlomÛ blanické brázdy. Tvofií tektonickou zónu, mobilní od doby vzniku moldanubika prakticky aÏ dodnes. Blanická brázda je v terénu patrná jako ‰iroká sníÏenina, kterou protéká fieka Sázavská Blanice. Na zónu Blanické brázdy je také vázáno zrudnûní, pfiedev‰ím polymetalické. Nejroz‰ífienûj‰í horninou oblasti jsou sillimaniticko-biotitické pararuly. Ty budují
CHKO Blaník
ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY
CHKO BL 3
583
Stfiední âechy KRAJINN¯ POKRYV
pfiedev‰ím celé území, které patfií k pararulám âeskomoravské vrchoviny v˘chodnû od naãeradeckého srázu. Jsou znaãnû roz‰ífieny také západnû od hlavního zlomu Blanické brázdy. Masivní migmatity popovického komplexu s v˘razn˘mi oky Ïivce nacházíme jiÏnû od Velí‰e na zalesnûném vrchu Hfiíva (519,2 m n. m.). Severozápadnû od LouÀovic se objevují muskovit-biotitické pararuly, svorové ruly a svory, jihozápadnû od LouÀovic nalézáme biotitické ortoruly. V lomu na západním svahu KfiíÏovské hÛry (580,4 m n. m.) mÛÏeme spatfiit dvojslídné Ïuly a Ïuloruly s turmalínem a granátem. V omezené mífie se v CHKO objevují místa s intruzivními horninami, které geneticky patfií ke stfiedoãeskému plutonu. Geologicky v˘znamná je erlanová vloÏka v zafiíznutém údolí Brodce, ve které jsou vyvinuty pseudokrasové útvary (nejvût‰í známá jeskynû zde dosahuje rozmûrÛ nejménû 10 × 15 m). Velk˘ Blaník tvofií v˘razn˘ rozsáhl˘ hfibet – hrásÈ v Naãeradecké vrchovinû. Na vrcholu jsou ortorulové skalní tvary zvûtrávání a odnosu a mrazové sruby (tzv. Rytífiské skály). Nejv˘znamnûj‰í geologickou lokalitou je zlatodÛl Roudn˘ leÏící na jihozá584
CHKO BL 4
padní hranici oblasti. Jde o jedno z nejstar‰ích znám˘ch ãesk˘ch loÏisek zlata. Roudenské loÏisko leÏící v jednotvárné sérii moldanubika, tvofiené pfieváÏnû biotitick˘mi migmatitick˘mi pararulami se sillimanitem, je velmi nepravideln˘m a bohatû rozvûtven˘m Ïilníkem s tfiemi hlavními poruchov˘mi systémy. Pfiínos zlata hydrotermálními roztoky byl spjat zfiejmû s dozvuky intruzivní ãinnosti, kterou vznikal nedalek˘ masiv blanické ortoruly a jeho v˘bûÏky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysráÏely, pfiiãemÏ vznikly kfiemenné Ïilky s hojn˘m arsenopyritem, pyritem a zlatem. Na vrchu Roudn˘ se dolovalo zlato od roku 1769 do roku 1804. Dal‰í prÛzkumné práce byly provádûny od roku 1893, zmodernizovan˘ dÛl byl otevfien v roce 1904. Od zaãátku 20. století byl kov získáván kyanizací rozemleté rudniny. Odhaduje se, Ïe od poloviny 18. století se zde vytûÏilo celkem asi 6 t zlata, pfiiãemÏ nejvy‰‰í tûÏba byla zaznamenána v roce 1913 (325 kg zlata), ãímÏ zlatodÛl zaujal vedoucí místo v rakousko-uherské monarchii. LoÏisko je prozkoumáno do hloubky 510 m. Dolování bylo ukonãeno v roce 1930.
CHKO Blaník
1
Na území CHKO neznáme v˘znaãnûj‰í paleontologické nálezy, v pásmu navrhovaného roz‰ífiení CHKO je v‰ak známa slojka antracitového uhlí u Chobotu nedaleko Vla‰imi. V roce 1868 zde byly nalezeny zbytky nûkter˘ch vyhynul˘ch rostlin (Calamites, Callipteris, Odontopteris, Pecopteris, Sphenophyllum a Taeniopteris, primitivní jehliãnany rodÛ Walchia, cordaity rodÛ Cardiocarpus a Cordaites) a také ÏivoãichÛ (kor˘‰ rodu Bythocypris, ryby rodu Amblypterus). V naprosté pfievaze se v CHKO nacházejí hnûdé pÛdy (kambizemû), v nivû Blanice pÛdy oglejené a v údolích drobn˘ch tokÛ se obãas vyskytují zra‰elinûlé a glejové pÛdy. Klimaticky náleÏí CHKO Blaník do oblasti mírnû teplé, vyznaãující se dlouh˘m, tepl˘m, mírnû such˘m létem, krátk˘m pfiechodn˘m obdobím s mírnû tepl˘m jarem i podzimem a krátkou, mírnû teplou, suchou zimou s krátk˘m trváním snûhové pokr˘vky. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu je 7,5 °C a prÛmûrn˘ roãní úhrn atmosférick˘ch sráÏek se pohybuje kolem
650 mm. V CHKO pfievaÏují západní vûtry, ale vysoké ãetnosti dosahují i vûtry vanoucí z jihozápadu a severozápadu. Nadmofiská v˘‰ka území CHKO se pohybuje mezi 366 –632 m, pfiiãemÏ nejvy‰‰ím vrcholem je Velk˘ Blaník a nejniωím bodem fieka Blanice v Ostrovû, kde opou‰tí CHKO. Z údolí Blanice se zdvihá fiada vrcholÛ a hfibetÛ, napfi. Slepiãí skála (478 m n. m.), Mal˘ Blaník (580,3 m n. m.), Bûlãí hora (463 m n. m.), Hfiíva (519 m n. m.), Krasovická hÛra (485,3 m n. m.) a KfiíÏovská hÛra (580 m n. m.). Krajina v povodí Blanice je velmi rozmanitá. Z údolí vystupují na nûkter˘ch místech znaãnû svaÏité vrchy a úboãí, na nichÏ se stfiídají men‰í lesy se zemûdûlskou pÛdou. Ráz vrchoviny ve v˘chodní ãásti CHKO se projevuje tím, Ïe krajina má ráz pahorkatiny s plo‰inami (zãásti pravdûpodobn˘mi relikty holoroviny), v nichÏ nejvy‰‰í místa nejsou vût‰inou nijak nápadná. V˘‰kov˘ rozdíl (pfiibliÏnû 200 –250 m) Velkého a Malého Blaníku vÛãi jejich okolí jim umoÏnilo stát se krajinnou dominan-
1 Nápadn˘ tvar obou BlaníkÛ podmiÀuje odolná blanická ortorula vystupující v podobû skalních stupÀÛ a balvanit˘ch v˘chozÛ.
CHKO BL 5
585
Stfiední âechy
1
1 Jeden z mnoha mal˘ch rybníãkÛ na âástrovickém potoce.
586
CHKO BL 6
tou pro ‰iroké okolí. Západní ãást leÏí v Blanické brázdû na ãlenitûj‰ím georeliéfu tektonického pÛvodu. Osu CHKO tvofií fieka Blanice (sázavská), tekoucí pfiibliÏnû z jihu na sever. Na jejím dnû se nalézají pfieváÏnû ‰tûrkopísky, místy se objevují naplavené jemné sedimenty. Na nûkolika místech vytváfií Blanice pfiirozené prahy a pefieje (napfi. u PodlouÀovického ml˘na ãi nad Ostrovem). Pfiítoky Blanice nejsou pfiíli‰ vodné, ale jejich nepravidelná a zahloubená údolí s bohatou vysokou zelení dotváfiejí charakteristické rysy blanické krajiny. Nejv˘znamnûj‰ím pfiítokem Blanice na území CHKO Blaník je potok Brodec, vyznaãující se balvanit˘m korytem v soutûsce mezi Slepiãí skálou a Kondrackou hÛrou. Na území CHKO je mnoho drobn˘ch i nûkolik vût‰ích rybniãních ploch aÏ do rozlohy 10 ha (rybník Stra‰ík u Libounû); aÏ na v˘jimky jde o rybníky prÛtoãné. PÛvodnû bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala dubobukovému aÏ bukovému vegetaãnímu stupni s dubem, bukem a jedlí
s pfiímûsí javoru klenu a lípy ve specifick˘ch suÈov˘ch polohách Velkého a Malého Blaníku. Na v˘slunn˘ch jiÏních a jihozápadních stráních lze pfiedpokládat vût‰í v˘skyt dubu, dále habru a borovice, v údolích vodních tokÛ porosty ol‰e lepkavé, vrb a jasanu i vtrou‰eného smrku. Geobotanická rekonstrukãní mapa pfiedpokládá porosty bikov˘ch doubrav v niωích polohách a bikov˘ch buãin na Velkém a Malém Blaníku. Prvním v˘znamn˘m zásahem do tohoto stavu bylo pravdûpodobnû vybudování pozdnû hal‰tatského hradi‰tû asi pfied 2400 lety pfiímo v prostoru vrcholové partie Velkého Blaníku (631 m n. m.) na nejvy‰‰ím bodû zalesnûného masivu. Opevnûní je budováno koncentricky ve tfiech pásech. Vlastní vrcholová partie je tvofiena umûle urovnanou plo‰inou. Toto místo bylo vybráno jako plocha pro zaloÏení stfiedovûkého, pfieváÏnû dfievûného hradu obehnaného pfiíkopem. Dal‰í aktivity jsou spojeny se stfiedovûk˘m vyuÏitím prostoru okolo této dominanty kraje a v˘razného orientaãní-
CHKO Blaník ho bodu velké ãásti âech. Na Malém Blaníku byl postaven hrad a okolí zaãalo b˘t více osídlováno od poloviny 12. století. Rozvoj fiemesel ve stfiedovûku vyÏadoval mnoho palivového dfiíví a nastal tedy tlak na lesy. Smrk se zaãal vysazovat od poãátku 19. století a jeho podíl se stále zvy‰oval na úkor listnáãÛ. ¤ízené hospodafiení v lesích zaãíná od poloviny 19. století, ale první hospodáfisk˘ plán platil aÏ od roku 1881. Na zaãátku 50. let 20. století byla zásluhou lesníka Josefa Melichara zavedena maloplo‰ná obnova buku a jedle v kotlících a okrajov˘ch seãích. Tyto obnovní prvky se dodnes vyuÏívají s cílem dosáhnout pfiirozené skladby lesa. V souãasnosti tvofií les 31 % plochy CHKO. V 90. letech 20. století bylo procentuální zastoupení blanick˘ch lesÛ následující: smrk 64,5 %, jedle 0,7 %, buk 4,7 %, borovice 18,0 %, modfiín 5,6 %. Souãástí zdej‰ích lesÛ je i v˘znamná genová základna pro buk o v˘mûfie 157 ha. Dvû tfietiny plochy chránûné krajinné oblasti tvofií zemûdûlsky obdûlávaná krajina, louky, mokfiady a rybníky. Pfiírodovûdecky nejhodnotnûj‰í jsou malé, Ïivinami chudé vodní plochy a prameni‰tû, na která jsou vázána pfiíslu‰ná rostlinná a Ïivoãi‰ná spoleãenstva. Na malé rozloze území CHKO Blaník je zastoupena ‰iroká ‰kála vodních a mokfiadních spoleãenstev. Najdeme tu spoleãenstva volnû plovoucích rostlin (tfiída Lemnetea), spoleãenstva vzpl˘vav˘ch, ve dnû kofienujících rostlin (tfiída Potametea), spoleãenstva stfiídavû zaplavovan˘ch okrajÛ vodních nádrÏí (tfiída Litorelletea), spoleãenstva obnaÏen˘ch den vodních nádrÏí (tfiída Isoëto-Nanojuncetea), spoleãenstva rákosin a vysok˘ch ostfiic (tfiída Phragmiti-Magnocaricetea) a koneãnû spoleãenstva lesních prameni‰È (tfiída Montio-Cardaminetea). Spoleãenstva volnû plovoucích rostlin (Lemno-Spirodeletum) reprezentují okfiehky (Lemna spp.) a závitka mnohokofienná (Spirodela polyrhiza). Dal‰ími spoleãenstvy této skupiny jsou na Blanicku spoleãenstva Riccietum fluitantis, vzácné porosty s rÛÏkatcem ponofien˘m (Ceratophylletum demersi), na
1
trval˘ch louÏích lesních cest lze nalézt zárosty s hvûzdo‰em a okfiehkem (Callitricho-Lemnetum minoris). Na rÛzn˘ch lokalitách se najde i spoleãenstvo s bublinatkou jiÏní (Utricularietum australis). Spoleãenstva hydrofyt kofienících ve dnû a s listy plovoucími na hladinû (tfiída Potametea), jsou na Blanicku velmi rozmanitá. Jsou to jednak spoleãenstva rybníkÛ s bahnit˘m nebo písãit˘m dnem, kde pfievládají rdesty (Potamogeton natans, P. pectinatus, P. panormitanus, P. crispus, P. trichoides, P. obtusifolius, P. acutifolius), k nimÏ se druÏí laku‰níky (Batrachium sp.), stolístky (Myriophyllum sp.), vodní mor (Elodea canadensis), rdesno (Polygonum sp.), ‰ejdraãka (Zannichellia sp.), závitka (Spirodela polyrhiza), bublinatka (Utricularia sp.), jednak spoleãenstva proudících vod, kde se vyskytuje mech Fontinalis antipyretica a rdest kadefiav˘ (Potamogeton crispus). Ve studované oblasti bylo zji‰tûno spoleãenstvo se rdestem vzpl˘vav˘m (Potametum natantis) a pomístnû se objevuje spoleãenstvo se rdesnem obojÏiveln˘m (Polygonetum amphibii / natantis). Obû se sdruÏují do svazu Nymphaeion albae. Lekníny na Blanicku nerostou, na Bene‰ovsku byl vzácnû zji‰tûn leknín bûlostn˘ i leknín bíl˘,
1 PÛdorys hal‰tatského hradi‰tû a stfiedovûkého hradu na Velkém Blaníku (podle ·olle 1988, doplnûno a upraveno Durdíkem 2000).
CHKO BL 7
587
Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
pravdûpodobnû vysazen˘. Ze svazu Potamion lucentis ãasto najdeme v nûkter˘ch rybnících spoleãenstvo s vodním morem kanadsk˘m (Elodeetum canadensis). Ze svazu Potamion pusilli bylo zji‰tûno vzácnûj‰í spoleãenstvo se rdestem vláskovit˘m (Potametum trichoidis), bûÏné je spoleãenstvo se rdestem kadefiav˘m (Potametum crispi). V ãist˘ch potocích bylo potvrzeno mechové spoleãenstvo Fontinaletum antipyreticae. Svaz Batrachion aquatilis zde zastupují spoleãenstva s laku‰níkem vodním (Batrachietum aquatilis-peltatae) a s laku‰níkem niÈolist˘m (Batrachium trichophyllum). âisté drobné toky hostí také vzácné druhy niωích rostlin (napfi. fiasu posypanku Vaucheria globuligera). Na zraÀovan˘ch, zbahnûl˘ch substrátech se objevují pion˘rská spoleãenstva ze svazu Littorellion uniflorae, tj. spoleãenstvo s bahniãkou jehlovitou (Eleocharitetum acicularis) a vzácné spoleãenstvo pryskyfiníku plaménku a sítiny cibulkaté (Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi). Spoleãenstva tfiídy Isoëto-Nanojuncetea se objevují primárnû v fiíãních minerálních nánosech a sekundárnû na lesních cestách, zejména v‰ak na obnaÏen˘ch dnech ryb588
CHKO BL 8
níkÛ. âasté je spoleãenstvo se sítinou Ïabí (Juncus bufonius). V území roste také spoleãenstvo s kaluÏníkem ‰ruchov˘m a bahniãkou vejãitou (Peplido-Eleocharietum ovatae) i spoleãenstvo s ptaãincem bahenním a bezosetkou ‰tûtinovitou (Stellario-Isolepidetum setaceae). Spoleãenstva rákosin a vysok˘ch ostfiic (tfiída Phragmiti-Magnocaricetea) jsou v CHKO hojnû zastoupena. Ze svazu, kter˘ sdruÏuje spoleãenstva rákosin (Phragmition communis), zde byla zji‰tûna spoleãenstva se skfiípincem jezerním (Scirpetum lacustris), s orobincem úzkolist˘m (Typhetum angustifoliae), s rákosem obecn˘m (Phragmitetum communis), s orobincem ‰irolist˘m (Typhetum latifoliae) a se zblochanem nejvût‰ím (Glycerietum maximae). Mezi vzácné druhy rákosin v CHKO Blaník patfií silnû ohroÏená ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa). Roztrou‰enû se objevují spoleãenstva s dominantním pu‰kvorcem (Acoretum calami), s pfiesliãkou pofiíãní (Equisetetum fluviatilis) a porosty s Ïabníkem jitrocelov˘m (Alisma plantago-aquatica). Na okrajích stojat˘ch vod s kolísající vodní hladinou roste napfi. halucha vodní (Oenanthe aquatica), bahniãka
CHKO Blaník mokfiadní (Eleocharis palustris), b. bradavkatá (E. mammillata), vzácnû i zevar jednoduch˘ (Sparganium emersum). Podél tekoucích vod v men‰ích strouhách a potÛãcích roste spoleãenstvo se zblochanem vzpl˘vav˘m (Glycerietum fluitantis). Na zabahnûn˘ch místech v okolí rybníkÛ a prameni‰È, ale jiÏ z dosahu déle trvající záplavy, rostou mokfiadní ostfiicová spoleãenstva. Jejich diverzita je znaãná, uplatní se dominantnû ostfiice ‰tíhlá (Carex gracilis), o. zobánkatá (C. rostrata), o. mûch˘fikatá (C. vesicaria) nebo o. li‰ãí (C. vulpina). V mozaice mokfiadÛ rostou mnohé vzácné druhy, napfi. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ìáblík bahenní (Calla palustris), zábûlník bahenní (Comarum palustre), rozrazil ‰títkovit˘ (Veronica scutellata), svízel moãálov˘ (Galium uliginosum) apod. Území CHKO je bohaté na prameni‰tû. Na plochách trvale dosycovan˘ch podzemní vodou se vytváfiejí porosty velmi rÛznorodé struktury a floristické skladby, vût‰inou bohaté na mechorosty. Nejhojnûj‰ím prameni‰tním spoleãenstvem je spoleãenstvo fiefii‰nice hofiké a mokr˘‰e stfiídavolistého (Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii). Na místech, kde je zabrzdûn rozklad rostlinné biomasy, dochází k tvorbû ra‰eliny. Z ra‰elinn˘ch luãních spoleãenstev jsou charakteristická spoleãenstva patfiící do svazu Caricion fuscae (na mûlk˘ch zamokfien˘ch minerálních pÛdách), a to zejména spoleãenstvo Caricetum goodenowii, pro nûÏ je mj. diagnostick˘m druhem ostfiice ‰edavá (Carex canescens), o. obecná (C. nigra), ptaãinec bahenní (Stellaria palustris), violka bahenní (Viola palustris), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), suchop˘r úzkolist˘ (Eriophorum angustifolium), vzácnûji se zde vyskytuje i v‰ivec ladní (Pedicularis sylvatica) nebo tolije bahenní (Parnassia palustris). Objevují se tu i pfiechodová ra‰elini‰tû v pokroãil˘ch stadiích v˘voje s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) nebo suchop˘rem ‰irolist˘m (Eriophorum latifolium). Na podmáãen˘ch místech v nivû Blanice nalézáme vzác-
1
nû bazanovec kytkokvût˘ (Naumburgia thyrsiflora). V˘vojovû mladá spoleãenstva nacházíme na loukách a pastvinách. Pravidelnû nebo obãas kosené louky a Ïírné pastviny zahrnuje tfiída Molinio-Arrhenatheretea. V zájmovém území jsou zejména vyvinuty dvojseãné ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion). Na plochách pastvin ãastûji se‰lapávan˘ch nalezneme spoleãenstva svazu Cynosurion. Náhradním spoleãenstvem údolních luhÛ jsou louky s trvale zv˘‰enou vlhkostí patfiící do svazu Calthion. Neseãením se ‰ífií tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria) a tím vznikají místo travinn˘ch porostÛ spoleãenstva vysok˘ch bylin – nejãastûji se objevuje spoleãenstvo s vrbinou obecnou (Lysimachio vulgaris-Filipenduletum). Vzácnûji v nivû Blanice nacházíme spoleãenstvo s kakostem baÏinn˘m (Filipendulo-Geranietum palustris) ãi ve vy‰‰ích polohách spoleãenstvo s krabilicí chlupatou (Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum). V polohách s mûlkou pÛdou se na nehnojen˘ch plochách vyvinuly charakteristické trávníky patfiící do svazu Violion caninae, zejména porosty s kostfiavou ovãí (Thymo-Festucetum ovinae). Na mûlk˘ch silikátov˘ch skalních v˘chozech rostou ãasto nezapojená travinno-bylinná spoleãenstva Jasiono montanae-Festucetum ovinae s kostfiavou ovãí (Festuca ovina), pavincem modr˘m (Jasione montana), hvozdíkem kropenat˘m (Dianthus deltoides) a ostfiicí ãasnou (Carex praecox) ze svazu Hyperico perforati-Scleranthion perennis. Na hlub‰ích skeletovit˘ch pÛdách jiÏní expozice se v CHKO objevují zapojenûj‰í travnatá spoleãenstva s prvky su-
2
1 Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) dává pfiednost pfiechodov˘m ra‰elini‰tím. 2 Bazanovec kytkokvût˘ (Naumburgia thyrsiflora) roste vzácnû v nivû Blanice.
CHKO BL 9
589
Stfiední âechy
1
1 Ostfiice ãasná (Carex praecox) roste na mûlk˘ch silikátov˘ch pÛdách ve spoleãenstvu Jasiono montanae-Festucetum ovinae.
590
CHKO BL 10
chomiln˘ch trávníkÛ svazu Koelerio-Phleion phleoidis, pro které je typická pfiítomnost trav – kostfiavy Ïlábkaté (Festuca rupicola), váleãky prapofiité (Brachypodium pinnatum) a smûlku jehlancovitého (Koeleria pyramidata). Velmi vzácnû se na tûchto plochách vyskytuje vstavaã kukaãka (Orchis morio). Vzácnû se v CHKO objevují spoleãenstva skalních ‰tûrbin a pohybliv˘ch sutí. Nejtypiãtûj‰ími rostlinami skalních ‰tûrbin jsou sleziníky; na silikátov˘ch horninách sleziník severní (Asplenium septentrionale) a s. ãerven˘ (A. trichomanes), na vzácn˘ch v˘chozech erlanu s. routiãka (A. ruta-muraria). Na nûkter˘ch v˘slunn˘ch lokalitách v CHKO jsou dobré ukázky slabû subxerofilních dubohabrov˘ch (Melampyro nemorosi-Carpinetum luzuletosum) a dubolipov˘ch (Tilio-Betuletum) hájÛ s pestr˘m bylinn˘m patrem. Vzácnû se setkáváme s roklinov˘mi suÈov˘mi lesy (Tilio-Acerion) s atraktivními bylinami, jako napfi. lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), Ïindavou evropskou (Sanicula europaea) a udatnou lesní (Aruncus vulgaris). V minulosti byly nejroz‰ífienûj‰ími lesy kyselé bikové doubravy (svaz Genisto germanicae-Quercion). Na doubravy navazovaly ve vy‰‰ích polohách buãiny. V CHKO jsou hojnûj‰í druhovû chud‰í typy bikov˘ch buãin (Luzulo-Fagion), které se ve v˘born˘ch ukázkách dosud zachovaly na velk˘ch plochách na vrcholech Velkého (631,8 m n. m.) a Malého Blaníku (580,3 m n. m.) a na Slepiãím vrchu. Av‰ak buãiny na Blanících jsou obohaceny i o nûkteré dia-
gnostické druhy svazu Fagion, coÏ naznaãuje, Ïe tato území mohla b˘t pÛvodnû pokryta bohat˘mi kvûtnat˘mi buãinami s jedlí, popfi. i smrkem, a Ïe souãasn˘ stav je v˘sledkem staletého ovlivnûní ãlovûkem. Na lesních pasekách jsou hojné porosty vrbky úzkolisté (Epilobium angustifolium). Na star‰ích pasekách a v lesních lemech se vytváfiejí porosty kfiovin s bezem ãerven˘m, vrbou jívou, ostruÏinami a malinami spolu se starãkem vejãit˘m (Senecio ovatus). Na území CHKO pfievaÏují Ïivoãichové listnat˘ch lesÛ eurosibifiské ãásti palearktu. Z vodních bezobratl˘ch v Blanici se zmiÀme o v˘skytu v‰ech tfiech na‰ich druhÛ velevrubÛ (Unio pictorum, U. crassus, U. tumidus) ãi vzácné hrachovky Pisidium supinum, která zde byla nalezena v nejvût‰í známé populaci v celé âeské republice. Zajímavá je i velká poãetnost vodní plo‰tice hlubenky skryté (Aphelocheirus aestivalis), která je v˘jimeãná mezi na‰imi vodními plo‰ticemi tím, Ïe d˘chá kyslík pfiímo z vody pomocí tenké vrstviãky vzduchu (tzv. plastronu), která je na spodní stranû jejího tûla permanentnû udrÏována velmi jemn˘mi a hust˘mi chloupky. Ze suchozemsk˘ch plÏÛ stojí za zmínku hrotice obrácená (Balea perversa) a vrásenka pomezní (Discus ruderatus). Zoogeograficky je zajímav˘ nález zemouna skalního (Aegopis verticillus), kter˘ se zde objevuje na severní hranici areálu. PrÛzkumy potvrdily bohatost pavouãí zvífieny (pfies 200 druhÛ). K nejvzácnûj‰ím druhÛm patfií Centromerus aequalis, C. cavernarum, C. silvicola, C. incilium, Gnaphosa nigerrima, Gongylidiellum edentatum, Haplodrassus soerenseni, Kratochviliella bicapitata, Leptyphantes anguilipalpis, Mecopisthes silus, Alopecosa taeniata, Araeoncus crassiceps, Notioscopus sarcinatus, Saloca diceros a Sitticus caricis. K nápadn˘m druhÛm patfií jedin˘ vodní pavouk svûta, vodouch stfiíbfiit˘ (Argyroneta aquatica) a ãernoÏlut˘ kfiiÏák pruhovan˘ (Argiope bruennichi), kter˘ je v‰ak dnes silnû invazní. K nejzajímavûj‰ím druhÛm váÏek patfií u tekoucích vod klínatka obecná
CHKO Blaník (Gomphus vulgatissimus), k. vidlitá (Onychogomphus forcipatus) a páskovec krouÏkovan˘ (Cordulegaster boltonii). U stojat˘ch vod stojí za zmínku ‰ídlatka hnûdá (Sympecma fusca), ‰. tmavá (Lestes dryas), ‰idélko znamenané (Erythromma viridulum), váÏka podhorní (Sympetrum pedemontanum), v. jarní (S. fonscolombei) a v. jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis). Ze vzácn˘ch druhÛ broukÛ je zapotfiebí uvést stfievlíka Cychrus attenuatus, drabãíka Quedinus maurus, z mandelinek druhy Plateumaris affinis, Cryptocephalus rufipes, Smaragdina flavicollis a z nosatcÛ Tanysphyrus ater, Pelenomus waltoni, Nanophyes sahlbergi, Magdalis carbonaria. Pozoruhodn˘ je nález dvou vzácn˘ch krascÛ, Agrilus convexicollis (u tohoto druhu doposud nebyly známy larvy a jejich první popis je zaloÏen na materiálu ze zdej‰í lokality Ostrov) a A. sinuatus. Ze síÈokfiídl˘ch zde Ïije mimo jiné mravkolev Euroleon nostras a strumiãník Osmylus fulvicephalus. K vzácn˘m druhÛm blanokfiídlého hmyzu lze pfiifiadit drvodûlku Xylocopa valga a dále druhy Sphecodes albilabris, Hoplocampa chrysorhoea a Parataxonus candidata. Na nûkolika místech byla pozorována moucha bránûnka mûnlivá (Stratiomys chamaeleon). Z kruhoúst˘ch je nutno pfiipomenout v˘skyt mihule potoãní (Lampetra planeri) v nûkter˘ch pfiítocích Blanice. Z ryb zde Ïije minimálnû 16 druhÛ vãetnû bioindikaãnû v˘znamné vranky obecné (Cottus gobio). Z obojÏivelníkÛ, kter˘ch je známo z CHKO celkem 11 druhÛ, je nutno zmínit bohatou populaci skokana ostronosého (Rana arvalis) v rezervaci Podlesí, odkud je dlouhodobû potvrzován také poãetn˘ v˘skyt rosniãky zelené (Hyla arborea) a v‰ech druhÛ zelen˘ch skokanÛ (Rana esculata synkl.). Nejvzácnûj‰ím obojÏivelníkem je v CHKO mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra). Ze sedmi zde Ïijících druhÛ plazÛ lze pfiipomenout v˘skyt zmije obecné (Vipera berus), bûÏná je je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) ãi uÏovka hladká (Coronella austriaca). Ptaãí fauna zahrnuje 183 zji‰tûn˘ch druhÛ, z nichÏ zde 111 hnízdí. Ze silnû
3
1
2
ohroÏen˘ch druhÛ ptákÛ tu Ïije nebo sem zalétá drozd cvrãala (Turdus iliacus), dudek chocholat˘ (Upupa epops), holub doupÀák (Columba oenas), chfiástal kropenat˘ (Porzana porzana), kavka obecná (Corvus monedula), konipas luãní (Motacilla flava), krahujec obecn˘ (Accipiter nisus), krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla), kfiepelka polní (Coturnix coturnix), ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), lejsek mal˘ (Ficedula parva), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), moták luÏní (Circus pygargus), m. pilich (C. cyaneus), ostfiíÏ lesní (Falco subbuteo), pisík obecn˘ (Actitis hypoleucos), rybák obecn˘ (Sterna hirundo), sova pálená (Tyto alba), s˘c rousn˘ (Aegolius funereus), s˘ãek obecn˘ (Athene noctua) a Ïluva hajní (Oriolus oriolus). Z ohroÏen˘ch druhÛ se zde objevuje bramborníãek hnûd˘ (Saxicola rubetra), brkoslav severní (Bombycilla garrulus), bfiehule fiíãní (Riparia riparia), ãáp bíl˘ (Ciconia ciconia), ãírka obecná (Anas crecca), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), koroptev polní (Perdix perdix), lejsek ‰ed˘ (Muscicapa striata), moták pochop (Circus aeruginosus), ofie‰ník kro-
1 Zmije obecná (Vipera berus) je na‰ím jedin˘m jedovat˘m hadem. 2 V˘r velk˘ (Bubo bubo) je na‰í nejvût‰í sovou. Jeho hnízdo je obvykle pouze prohlubenina v zemi pod balvanem, v˘vratem, na skalní fiímse apod. 3 VáÏka jarní (Sympetrum fonscolombei) ob˘vající prohfiívané stojaté vody je v na‰í faunû mediteránním prvkem.
CHKO BL 11
591
Stfiední âechy
1
2
1 Stfiedem CHKO Blaník protéká fiíãka Blanice se zachoval˘mi meandry a luãinatou nivou. Úsek u PodlouÀovického ml˘na, v pozadí Velk˘ Blaník. 2 Vla‰tovka obecná (Hirundo rustica) hnízdí v budovách, ale potravu a úkryt v mimohnízdní dobû nachází ve volné pfiírodû.
592
CHKO BL 12
penat˘ (Nucifraga caryocatactes), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), p. roháã (Podiceps cristatus), ror˘s obecn˘ (Apus apus), sluka lesní (Scolopax rusticola), strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), Èuh˘k ‰ed˘ (Lanius excubitor), vla‰tovka obecná (Hirundo rustica) a v˘r velk˘ (Bubo bubo). V CHKO nacházíme 40 druhÛ savcÛ. Ze silnû ohroÏen˘ch savcÛ tu Ïije netop˘r ãern˘ (Barbastella barbastellus), n. velk˘ (Myotis myotis) a vydra fiíãní (Lutra lutra), z ohroÏen˘ch pak netop˘r dlouhouch˘ (Plecotus austriacus) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). OstrÛvkovitû zde Ïije hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis), vzácnû my‰ka drob-
ná (Micromys minutus), pomístnû rejsec ãern˘ (Neomys anomalus). Základní kulturní vliv na charakter zdej‰í krajiny mûlo stfiedovûké osídlování. V roce 1149 byl v LouÀovicích postaven románsk˘ klá‰ter premonstrátek, zniãen˘ pfii obsazení blanického, nebo spí‰e blanick˘ch, hradÛ. Torzo klá‰tera bylo dokumentováno pfii stavebních zásazích v intravilánu obce a patrnû i v prostoru zámku. Z klá‰tera pak zaãala postupovat kolonizace povodí Blanice. Ke klá‰teru patfiilo nûkolik vsí, v nichÏ se od poloviny 12. století vybudovala fiada staveb. Z Naãeradce je ke konci 12. století pfiipomínán kostel. Rotunda z první poloviny 13. století se nachází v Libouni, dal‰í románské kostely jsou v Kondraci a Pravonínû. Prvotním zdrojem obÏivy v novû zakládan˘ch sídlech bylo nejen zemûdûlství, ale i tûÏba nerostÛ. TûÏbu zlata v okolí dokazují doly v katastru Libounû na Roudném a zlatorudn˘ ml˘n v LouÀovicích. Sídla vznikala pfii vodních tocích na místech uprostfied obdûlávané pÛdy (LibouÀ, Krasovice). Kromû nejstar‰ích církevních staveb se uvnitfi sídel nacházejí ãasto zbytky tvrzí, které nûkdy vznikaly i oddûlenû (Ole‰ná, âástrovice). S první kolonizací souvisí vznik obrann˘ch hradÛ (údaje o hradu
CHKO Blaník
1
na Malém Blaníku mizí z psan˘ch dûjin v roce 1449). V pozdûj‰í dobû vznikaly ve správních sídlech (LouÀovice, Naãeradec, Pravonín, LibouÀ) zámecké stavby a v ménû v˘znamn˘ch sídlech statky (KfiíÏov). Nezanedbateln˘ vliv na zdej‰í krajinu mûla lidová zboÏnost, pfiedev‰ím barokní, která vnesla do panoramatu drobné stavby kapliãek a boÏích muk. Krajinu vhodnû doplÀují solitérní stromy, ponechané pfii scelování polí, i plochy polí ãlenûné cestami a mezemi s liniemi stromÛ a kefiÛ. Krajina byla v˘znamnû ovlivnûna pfiedev‰ím v období románsko-gotickém, které dalo základ osadám, soustfiedûn˘m v okrouhlici (Svûtlá) nebo podél obdélné návsi, a mûsteãkÛm trÏní charakter (Naãeradec) s dominantními církevními stavbami. Ke konci 19. století je stavební v˘voj stabilizován, rozsah sídel je témûfi totoÏn˘ se souãasn˘m stavem. Pro vesnická sídla je charakteristická velká rozmanitost v pÛdorysné stavbû, velikosti, urbanistické struktufie, v umístûní v terénu a v panoramatech. Základním typem rolnické usedlosti je zde pfiízemní dÛm s hospodáfisk˘mi staveními, kryt˘ sedlovou stfiechou. Typick˘ men‰í statek má dvû stavení v prÛãelní
frontû (obytn˘ dÛm a ‰p˘char nebo v˘minek) spojená kryt˘m vjezdem do dvora. Tato stavení b˘vají ‰títy orientována k návsi. Na nû pak navazují chlévy s hfiebenem stfiechy ve stejném smûru. Pfiíãnû je situována stodola, téÏ zastfie‰ená sedlov˘m krovem. Kryt˘ vjezd b˘val obloukov˘ nebo s rovn˘m nadpraÏím, nakryt˘ sedlovou stfií‰kou. Pfied obytn˘m stavením se vût‰inou rozkládala pfiedzahrádka na kamenném tarasu. Typické pfiíklady takovéto architektury mÛÏeme nalézt napfi. v B˘kovicích, Ole‰né, Naãeradci, Krasovicích, Hrajovicích, Karhuli a Svûtlé. BIBLIOGRAFIE: 119, 122, 149, 195, 199, 201, 211, 213, 220, 232, 273, 336, 339, 343, 344, 348, 350, 353, 359, 362, 370, 382, 388, 427, 432, 436, 499, 572, 575, 576, 577, 582, 624, 676, 722, 736, 816, 841, 928, 992, 1107, 1137, 1169, 1172, 1174, 1182, 1186, 1191, 1243, 1256, 1302, 1324, 1446, 1705, 1707, 1708, 1710, 1711, 1721, 1723, 1724, 1811, 1812, 1815, 1819, 1827, 1828
1 Zfiícenina barokního poutního kostelíka sv. Máfií Magdalény z 18. století.
CHKO BL 13
593
