blaovický poutník Roèník V. • Èíslo 1
ÈASOPIS FARNOSTI BLAOVICE
Únor 2006
Ohlédnutí za ivotem farnosti v uplynulém roce 2005 Máme za sebou další rok ivota farnosti. Zamysleme se nad uplynulým rokem, pøipomeòme si co jsme proili a co jsme s Boí pomocí mohli vyko− nat. Také vzpomeòme na ty, kteøí v uplynulém roce pøekroèili práh smrti, na naše bratry a sestry, které Pán k sobì povolal. V roce 2005 bylo v našem kostele pokøtìno 6 dìtí. Radostí nám bylo, e jsme mohli být také svìdky køtu dospì− lého Ondøeje Fialy. Svatba byla jedna. Pøi pohøebních obøadech jsme se roz− louèili s 8 zesnulými. Byli to pan Bedøich Trávníèek (69 r.), paní Terezie Putnová (87 r.), pan Oldøich Nohel (84 r.), paní Emílie Procházková (83 r.), pan Zdenìk Paulík (57 r.), paní Štìpánka Paulíková (100 r.), paní Ludmila Bašová (59 r.) a paní Ludmila Daòková (85 r.). A jim dá Pán vìèné odpoèinutí a vìèné svìtlo a jim svítí. V listopadu letošního roku se konalo spoleèné udílení svátosti nemocných. Pøi nedìlní mši sv. 6. listopadu ji pøijalo 48 farníkù. Pøi soukromých návštìvách ji pøijalo dalších 12 nemocných. Návštìvy knìze nebo akolyty se svatým pøijímá − ním probíhají pravidelnì. Je moné o nì v pøípadì nemoci své nebo nìkoho blíz− kého poádat a zajistit si pravidelné pøi− nášení eucharistie. Vyuèování náboenství probíhalo ve školním roce 2004/2005 na ZŠ v Blaovi− cích, navštìvovalo je celkem 31 ákù. V letošním školním roce jsme zahájili vyuèování starších ákù ve všední den odpoledne v pøístavbì kostela. áci jsou rozdìleni do 2 skupin po 10−12 ácích. Spolu se mnou vyuèuje náboenství paní katechetka Alexandra Kubalcová. První svaté pøijímání bylo v našem kostele minulý rok o slavnosti Seslání Ducha Svatého. Pøistoupilo k nìmu 7 dìtí. V øíjnu jsme také zahájili nový cyklus pøípravy na biømování. Scházíme se jed− nou za 14 dní v pátek po veèerní mši sv.. Vykrystalizovala se skupinka biømovancù v poètu 14. Plánujeme, e by pøíprava trvala pøiblinì 2 školní roky. Kromì tìchto pravidelných setkání bychom rádi
uspoøádali pro biømovance spoleèný víkend a pozvali mezi sebe nìjakého hosta. Na podzim zaèaly ve farnosti také pro− bíhat biblické hodiny. Jsou to spoleèná setkání s cílem hloubìji se seznámit s Písmem sv., dát rùzné události z Písma do širší souvislosti, odnést si povzbuzení pro vlastní ivot. Téma tìchto biblických hodin je: P.Maria v Písmu sv.. Na podzim jsme na základì odevzda− ných hlasovacích lístkù sestavili pasto− raèní farní radu. Jejími èleny jsou: P. Jan Nekuda, Alexandra Kubalcová, Milena Paulíková, Jana Bártková, Marie Daòko− vá, Tomáš Øièánek, Karel Øezáè, Mirka Boèková. Kadá farnost má mít ekono− mickou farní radu, pastoraèní rada ve
farnosti není povinná. Jejím úkolem je pomáhat knìzi v pastoraèních záleitos− tech farnosti. Snaíme se sbírat rùzné nápady, spoleènì nad nimi diskutovat, plánovat rùzné akce, které by mohly být oivením ivota farnosti, koordinovat ty, které ji ve farnosti probíhají, zamýšlíme se nad rùznými námìty a pøipomínkami od farníkù. Jedna z akcí, kterou jsme naplánovali, byla jednodenní duchovní obnova s P. Václavem Sloukem z Brna. Z ostatních akcí, které v loòském roce probìhly, mùeme zmínit poutì na Svatý Hostýn, pìší pou do arošic a do Køtin. Nìkteøí mladí se zúèastnili svìto− vého dne mládee v Kolínì nad Rýnem. Bylo to pro nás první setkání s novým papeem Benediktem XVI. Nìkteøí farní− ci se pøipojili k poutníkùm znojemským a vranovským a vydali se spolu s nimi pìšky na Velehrad pøes arošice a horu sv. Klimenta. Pokraèování na str. 2
Jak vidìli mladí Sv. Otce na lodi na setkání mládee
2
blaovický poutník
1/2006
Ohlédnutí za ivotem farnosti v uplynulém roce 2005 Dokonèení ze str. 1 Skupina farníkù strávila opìt týden spoleèné dovolené v rakouských Alpách. Zcela mimoøádnì nám pøálo poèasí, take máme na co vzpomínat. U pøíleitosti dvoustého výroèí bitvy u Slavkova byla v našem kostele slavena zádušní mše sv. za všechny vojáky a obìti bitvy. Hlavním celebrantem byl opat Marián Kosík z Nové Øíše. Pøed vánoèními svátky se naše farnost spolu s obcí a orga− nizací Orel podílela na uspoøádání vánoèní besídky. Bylo mnoho dalších akcí, poboností, které probìhly, a které byly obohacením ivota farnosti. Všem, kteøí se na nich podílely a je pøipravovaly, patøí veliké podìkování. Co se týká prací a oprav, v uplynulém roce byla novì ople− chována støecha na pøístavbì, bylo oploceno høištì na farní zahradì, pøed kostelem byl pøedládìn chodník, aby na nìm nestála voda a probìhly úpravy na varhanách, ve kterých se má ještì pokraèovat. Do budoucna se kromì dalších drobných oprav chceme zabývat nelehkou otázkou pøebudování fary. Chtìl bych podìkovat vám všem, kteøí se za farnost modlí− te a podílíte se na jejím ivotì, a u vyuèováním náboenství,
V záøí jsme v kostele dìkovali za úrodu sklizenou na našich polích, vinicích a zahradách. Pøinášení darù k oltáøi dopro− vodila schola milým zpìvem. Foto: M. Øièánková vedením spoleèenství, druinky, sboru, schóly, vedením poboností, pomocí pøi opravách a brigádách, èlenùm ekono− mické a pastoraèní farní rady, pracovníkùm Charity. Také vám všem, kteøí zdobíte, uklízíte v kostele, kolem kostela a v pøí− P. Jan Nekuda stavbì. Všem veliké Pán Bùh zapla.
Finanèním hospodaøení farnosti Poèátkem loòského roku mìla farnost k dispozici 933.615,25 Kè, z toho 205.000,− Kè bylo vypùjèených. Na sbírkách pøi bohoslubách bylo v loòském roce vybráno celkem 430.088,− Kè a dalších 109.030,− Kè bylo darováno mimo sbírky. Na tyto dary jsou vystavová− ny individuální pøíjmové doklady, na základì kterých je mono sníit základ danì z pøíjmu fyzických osob i právnic− kých osob za podmínek uvedených v §15 odst.5 (u fyzických osob) a v § 20 odst. 8 (u právnických osob) zákona è. 586/1992 Sb., o daních z pøíjmù, v platném znìní. Na základì nájemních smluv bylo inkasováno od spoleèností T−Mobile a Eurotel celkem 80.000,− Kè za nájem a dalších 44.039,− Kè za sluby spojené s pronájmem (zejména podíl na úhradì elektrické energie, její spotøeba je v této souvislosti vyšší). Úroky z vkladu na bìném úètu farnosti v minulém roce pøedstavovaly 6.368,87 Kè. Celkové pøíj− my farnosti za minulý rok èinily 669.525,87 Kè. V oblasti výdajù nás reijní náklady (vèetnì platby daní) v loòském roce stály 93.797,− Kè. Z toho nejvìtšími poloka− mi byly úhrady za plyn (54.689,−Kè) a elektøinu (32.411,− Kè). Poloka oprav ve výši 157.772,50 Kè zahrnuje zejména
opravu støechy na pøístavbì v hodnotì 104.046,− Kè a první etapu opravy varhan 48.797,50 Kè. V rámci sbírek vyhlášených biskup − stvím jsme v minulém roce odeslali 112.144,− Kè, na bohosluebné výdaje pøipadlo 6.087,− Kè, a na splátky pùjèek 205.000,− Kè. Celkové výdaje farnosti dosáhly v loòském roce 574 800,50 Kè. Zùstatek finanèních prostøedkù ke konci roku je 1,028.340,62 Kè. (Pøi delším pohledu zpìt v èase je dobré pøipomenout, e za pìt let exi− stence farnosti se podaøilo poøídit faru (900 tis. Kè), vybudovat nové topení a dlabu v kostele (815 tis. Kè), vymalovat kostel (140 tis. Kè), poøídit novou køtitelnici (44 tis. Kè), vybudo− vat høištì na farním pozemku (50 tis. Kè), opravit støechu na pøístavbì kos− tela (105 tis. Kè). Vezmeme−li v úvahu zhruba 100 tisícové reijní náklady roènì (vèetnì drobných oprav) a více ne 553 tisíc Kè, které farnost za uply− nulých pìt let vybrala a odeslala na biskupstvím vyhlášených sbírkách, je tøeba s velkou pokorou a vdìèností øíci „Pán Bùh zapla“! ) Marta Øièánková
Farní kronika Do naší farní kroniky zapisuji nejen aktuální dìní, ale snaím se zmapovat i his− torii našeho kostela a vše, co se dìlo kolem nìj. Ráda bych toto všechno doloila dobo− vými fotografiemi. Proto prosím vás všech− ny, abyste doma prohlédli snímky staré i ty nejstarší. První zábìry hlavního oltáøe s obrazem Boího milosrdenství máme, ale chybí nám celý zábìr oltáøe sv. Josefa. Do kroniky uvítáme fotografie oltáøù a prùvodu Boího tìla z pováleèných let nebo z roku 1967−68. I kdy si tøeba myslí− te, e nìkteré obrázky urèitì mám, pøesto je zapùjète. Moná, e nám zrovna chybí. Uvítám i zábìry z posledních let, kdy je oltáø v obci jen jeden. Potøebujeme i snímky knìí a øeholních sester, kteøí jsou našimi rodáky, ale i tìch, kteøí u nás pùsobili − tvaroenští, šlapaniètí, P. Krátký, P. Maèkal, P. Nebojsa, Prof. Mar− tínek. Stejnì tak bych potøebovala zábìry betlémù, které byly ve vánoèním období v kostele, snímky adventního betlému nebo napø. varhan. Pokud objevíte i staré fotografie høbitova, uvítám je. Stejnì tak i fotografie z prací na výsadbì kolem høbi− tova, kostela, ze zavìšování zvonù apod. Fotografie dejte do obálky a popištì. Pokud se bude jednat o nìjakou moment− ku, popištì základní údaje − napø. odkud pochází, rok nebo jména úèastníkù. Obráz− ky opìt vrátím, chci si jen pouze pùjèit. Všem vám dìkuji. L. Štìpánková
blaovický poutník
1/2006
3
Sv. Jeronym: Neznalost Písma, neznalost Krista Mohli bychom uvést i výroky jiných svìtcù, abychom se pøe− svìdèili o pravdivosti tohoto výroku. Kdo chce poznat, musí zkoumat. Sami bez pomoci bychom však sešli na scestí. „Rozumíš tomu co èteš?“ Tuto otázku poloil apoštol Filip, kdy se z vnuknutí Ducha Boího setkává na opuštìné cestì s etiopským dvoøanem, který èetl proroka Izaiáše. On odpovì− dìl: „Jak bych mohl, kdy mi to nikdo nevyloil?“ (Skutky 8, 26.) Nechme se tedy také my uvést do ètení Boího slova Duchem sv. a církví, abychom byli schopni objevit moc, veli− kost, krásu a všechny ty nepojmenovatelné vlastnosti, které bezesporu má. Èlovìk se schopnostmi pøirozenými nemùe pøijmout vìci Boího Ducha, jsou mu bláznovstvím. (1 Korint. 2, 14.) Na jiném místì èteme: „Na poèátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bùh. Všechno povstalo skrze nì. A to Slovo se stalo tìlem a pøebývalo mezi námi.“ (Jan 1, 1, 3, 14.) Toto svìdectví o Boí lásce k nám potvrzuje také list Efezským, kde èteme, e Bùh na nás myslel ji pøed stvoøením svìta. Dává nám svého Syna: „Zpùsobem byl roven Bohu a pøece na své rovnosti nelpìl, vzal na sebe zpùsob sluebníka, stal se jedním z lidí a v podobì èlovìka se poníil, v posluš− nosti podstoupil i smrt a to smrt na køíi.“ (Filip. 2, 6 a násl.) Zanechává nám své slovo a své tìlo jako pokrm. Uèí nás jak se modlit, (Mat. 6.) ohlašuje blahoslavenství. (Mat. 5.) Apoštol Pavel je si jist, e nás nic neodlouèí od lásky Kristovy: ani smrt, ani ivot, ani andìlé, ani mocnosti, ani pøítomnost ani
budoucnost, ani ádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného…(Øímanùm. 8, 38 – 39.) Mùe nás však odlouèit høích. „ Øíkáme−li, e jsme bez høí− chu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1 Jan 8.) Mùe− me si tedy podle Písma zpytovat svìdomí. Pø. Efez. 5., Øím 12., II Petr. 2., Jakub 1. Nikdy nebudeme vìdìt co se vìdìt dá. Nabízí se øešení. Spolehnout se ve všem na Boha a jeho slovo, které nás, pokud si ho zamilujeme, bezpeènì povede úskalím našeho ivota. Stejnou mìrou jako o své tìlo, bychom mìli peèovat o svou duši. Kdybychom sytili tìlo tak jako duši, nebylo by tøeba ád− ných zaruèených rad jak zdravì zhubnout. Troufám si tvrdit, e bychom byli velmi štíhlí a podvyiveni. V minulosti se u nás bible nesmìly tisknout. Na svoji adre− su jsem objednávala z Jugoslávie bible pro dìti a pøedávala je do rodin, které si je pøály mít, ale nepøály si mít nepøíjemnos− ti. Také se postupnì do našich rodin dostávaly ekumenické bible, které mi pøenechávali naši odlouèení bratøí. Patøí jim za to velký dík. Zamysleme se jak je tomu v našich rodinách dnes a prosme Ducha sv., aby v nás dennì obnovoval touhu sytit se Boím slovem. A mùeme øíci s prorokem Jeremiášem: „Kdy se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem; tvé slovo se mi stalo rado− stí a potìšením srdce, protoe znám tvé jméno Hospodine, Monika Boe zástupù.“
Farní Charita v Blaovicích
Kdy se mi na jaøe roku 1995 dostal do rukou letáèek humanitárního støedis− ka Diakonie v Úpici, napadla mì myšlen− ka uspoøádat v naší obci pro toto støe− disko charitativní sbírku. Menší pøíspìvek se dá poslat v balíku poštou, jak ale dopravit na místo urèení vzdálené pøes 200 kilometrù vìtší náklad. Finanèní nároènost u automobi− lové nákladní dopravy byla neúnosná, take jsem se obrátila na ÈSD. Zpùsob, jakým sbírku organizovat byl další problém. Potøebné skladovací prosto− ry se nepodaøilo zajistit, take se poprvé sbíralo doma. Kdy však nestaèila ani druhá sklepní místnost a zaèal se zaplòovat prù− jezd, bylo jasné, e takhle to nepùjde. Potøeba zefektivnìní dopravy mì pøi− mìla k oslovení pøedstavitelù okolních obcí a soustøedìním sbírek i od nich, se podaøilo témìø zaplnit vagón ÈSD, kte− rým jsme sbírku posílali. Faktura za
dopravu se platila z finanèních pøíspìv− kù dárcù a zbylé peníze se zaslaly na úèet Diakonie. První rok se pøipojily obce Tvaroná, Prace a Jiøíkovice. Tímto zpùsobem byly sbírky dvakrát roènì organizovány po ètyøi roky. Od roku 1999 zaèala Charita Brno vypravovat vagóny se sbírkami z hlavní− ho nádraí a organizace se tím podstatnì zmìnila. Dvakrát roènì sbíráme pøímo na nákladní auto, které materiál odveze na hlavní nádraí do Brna, kde se mate− riál pøeloí na vagóny. Štìdrým dárcem, øidièem, je pan František Paulík, který charitu do Brna vozí vlastním autem, bez nároku na odmìnu. Patøí mu za to upøímné podìkování. Pokud bude zájem Diakonie, popøípa− dì jiného humanitárního støediska o sbírky trvat, chceme v nich u nás v obci pokraèovat. Všem dárcùm dìkujeme. Ludmila Kubínková
Z výrokù sv. Ambroe: Nièemu se nemusíme uèit více ne mlèení, abychom se pak nauèili dobøe mluvit. Pravá síla èlovìka tkví v tom, e dovede pøemoci sebe, zkrotit svùj hnìv a nepovolit svým vášním.
Farní høištì Farní høištì je vyuíváno ministran− ty, farní druinkou, nìkdy i školní dru− inou. Klíèe od høištì je mono vyádat u Ètvrteèkù, nebo u Plevù. U Ètvrteèkù je té sí na volejbal i tenis. S høištìm jsme nadmíru spokojení a jsme velice rádi, e ho máme. Na konci prázdnin 2005 se na farním høišti konalo setkání úèastníkù Orelské− ho tábora a na zaèátku hlavních prázd− nin se zde tradiènì konal táborák. Mys− lím si, e by nebylo špatné zkusit pøíští zimu nastøíkat plochu, aby se zde dalo bruslit. Pavel Pleva
Ministranti V souèasné dobì je nás nìco kolem ètrnácti ministrantù. Jsou to Jiøí, Pavel a Michal Dvoøákovi, Jan a Petr Štýblovi, Tomáš a Lukáš Mazálkovi, Martin Poš− tulka, Jiøí Kubalec (4 roky), Václav Bená− èek, Tomáš Prus, Jiøí Pleva, Filip Danìk a Petr Pleva. Tento stav ale kolísá. Scházíme se kadý týden ve støedu v pøístavbì kostela, kde zauèujeme mladší ministranty a hrajeme rùzné hry. Filip Daòek, Petr Pleva
4
blaovický poutník
1/2006
FARNOST místo pro kadého? Rok 2005 vyhlásil brnìnský biskup Mons.Vojtìch Cikrle jako Rok farnosti. Loni pøiblinì touto dobou mne v ohláš− kách zaujala zpráva, e brnìnské biskup− ství poøádá konferenci s názvem „FARNOST místo pro kadého?“. Zdálo se mnì rozumné, aby se jí nìkdo z naší far− nosti zúèastnil, a proto jsem se pøihlásila. Strávila jsem krásné tøi dny v malebném prostøedí Èeskomoravské vysoèiny ve spo− leènosti zajímavých lidí, dny nabité infor− macemi a podnìty pro ivot ve farnostech. O nìkteré z nich bych se ráda podìlila. Samotná atmosféra konference byla pro mne opravdovým záitkem. Snad nej− více mne pøekvapila veliká skromnost a vstøícnost (i u lidí zvuèných jmen), dokonalá organizace vèetnì vyuití tech− niky a v neposlední øadì také humor, který celé setkání provázel. Pan biskup Mons. Vojtìch Cikrle celou konferenci zahájil a poté se posadil do tøetí lavice, kde setrval jako pozorný posluchaè a do konce. Mons. Jiøí Miku− lášek (generální vikáø) nás seznámil se situací farností brnìnské diecéze. Vysvìt− lil, proè dochází na jedné stranì ke slu− èování farností a na druhé ke vzniku nových. Pokusil se pøiblíit dùvody a okolnosti pøekládání knìí. Dozvìdìli jsme se o fungování Diecézního centra mládee, Centra pro rodinu a sociální péèi, Pastoraèního støediska a dalších aktivitách biskupství. Farnost byla nejèastìji pøirovnávána k rodinì: Sdílíme putování s lidmi, které jsme si nevybrali. PhDr. Josef Zeman øíká: „Dobré vztahy jsou dùleitìjší ne dobrá funkce!“ Charakteristikou vyspìlého spo− leèenství je uzavøenost, farnost pøesto musí zùstat otevøená všem. Nikdo nesmí být vylouèen! (Mons. A. Opatrný, biskup− ský vikáø praské arcidiecéze.) Náš pan generální vikáø dokonce øíká: „Kadé dva a tøi mìsíce by mìla být ve farnosti akce, která pøesahuje obvyklý okruh vìøících a oslovuje veøejnost.“ ThDr. Marián Bub− linec pøipomenul slova nìkdejšího kardi−
nála Ratzingera: „Bùh chce k èlovìku pøi− jít jen skrze èlovìka. Hledá èlovìka jen v jeho vzájemném lidském vztahu.“ a dál tuto myšlenku rozvinul: „Není nezbytnì nutné, aby Jeíš byl ten první dùvod, kvùli kterému jde èlovìk do kostela. Bùh u si ho tam sám najde.“ Pøekvapilo mne, jak veliký dùraz se dnes klade na úlohu laikù v církvi. Farnos− ti se samy mají starat o sobìstaènost, jejich chod nemá být fixovaný na faráøe. Novì pøíchozí knìz by mìl navázat na to, co zaèal jeho pøedchùdce. Laici by mìli na sebe pøevzít všemoné starosti a úkoly které mohou sami zajistit, aby knìze co nejvíce odbøemenili. Hodnì se v této sou− vislosti hovoøilo o farních radách, a u ekonomických, které jsou povinné, nebo o pastoraèních, jejich zøizování biskupství zatím pouze doporuèuje. (V souèasnosti je jich asi šedesát a sedmdesát.) Byla jme− nována i pastoraèní rada brnìnské diecé− ze, která se schází nìkolikrát do roka. Od Dr. Petra Slouka z Institutu pro pastorální teologii ve Vídni jsme se dozvìdìli, e v Rakousku fungují pøi bis− kupstvích skupiny poradcù (supervizo − rù), které nabízejí farnostem rùzné pora− denské sluby, pomáhají pøi obnovì far− ností. Celý systém pùsobí velice propra− covanì, nezdá se však být zárukou vìtší duchovnosti. Podobnì je tomu v Nìmec− ku, kde se farní rady zabývají všemi èin− nostmi farností, kontrolují a smìrují fará− øe. I zde má však hlavní zodpovìdnost faráø. (prof. T. Schiller, vedoucí oddìlení církevního práva v nìm. diecézi Limburg) Další probíranou otázkou bylo souití farností a laických hnutí èi komunit. Na toto téma hovoøil Ludvík Kolek, zakláda− jící èlen komunity Emmanuel. Pape Jan Pavel II. pøijal laická hnutí a nové komu− nity do církve. Nazval je novými kvìty na stromu církve. Ze strany farností však èasto bývají chápány jako narušení „jedi− né správné zbonosti“. Ony samy usilují o pøijetí do spoleènosti, ale vìtšinou jsou mladé a ještì takzvanì „nenesou ovoce“
„Kdo zpívá, dvakrát se modlí“ „Sláva na výsostech Bohu…“ zpívali andìlé pøi Kristovì narození. Z vánoèních bohoslueb (2005) jsme odcházeli s pocity, e byli pøítomni i tito betlémští andìlé. Nevšedním záitkem toti bylo nejenom samotné dílo „Rybova vánoèní mše“, ale také jeho dokonalé provedení. Byli jsme okouzleni a nevycházeli z údivu. Zpìvákùm a hudebníkùm patøí podìkování. „Kdo zpívá, dvakrát se modlí,“ tento zpìv i hudební doprovod pøedstavoval mnohonásobnou modlitbu. JN
a neumìjí splnit oèekávání okolí. Knìz se potom dostává do pozice mezi mlýnský− mi kameny. Snaí se vyhovìt všem, co není mnohdy moné. Myslím, e v naší farnosti probíhá spousta dobrých aktivit. Uvádím proto jen výèet nìkolika dalších moností, o kterých se hovoøilo: farní kavárna, farní den, setkávání seniorù, maminek s malý− mi dìtmi, manelská spoleèenství a další. Na závìr ještì pøíklad, e je moné zachovávat veselou mysl, i kdy se jedná o váných otázkách. Cituji odpovìï Mons. Aleše Opatrného na otázku, co dìlat, kdy knìz nekomunikuje s farníky: „Radikální øešení je samozøejmì vyzpoví− dat a zastøelit. Obávám se, e by s tím pan generální vikáø nebyl spokojen a otec bis− kup taky ne.“ (Vojtìch Cikrle: „Já jsem to øíkal teï pøed tebou“.) Tady vidíte tu jed− notu myslí a srdcí… Ty tøi dny strávené na Vysoèinì byly opravdu hutné. Vìtšiny témat jsem se dotknula jen letmo. Pokud vás nìkterý z problémù zajímá, ve farní knihovnì je k dispozici sborník pøíspìvkù z této kon− ference, kde se mùete doèíst mnohem víc. Pøáním organizátorù je, aby otazník v názvu bylo moné nahradit vykøièní − kem: FARNOST místo pro kadého! Jana Bártková
Naše farní knihovna Farní knihovna je umístìna v pøístav− bì kostela. K dnešnímu dni má 700 svaz− kù, které darovali pøedevším vìøící. Pøe− vahu tvoøí knihy duchovní, ale najdete zde i romány, dìtské knihy a detektivky. Nìkterá díla jsou velmi zajímavá a stojí za pøeètení, abychom si rozšíøili svoje vìdomosti. Èetba je také jedním z pro− støedkù k obohacení duchovního rozhle− du. Myslím, e v dnešním ivotním tempu je potøebí se obèas zamyslet a naèerpat z myšlenek duchovních otcù posilu do dalšího ivota. Mnohdy postaèí kratièká kapitolka a na problémy, které se zdály neøešitelné, dostaneme nový správný pohled. Romány èteme pro zába− vu, duchovní èetbu jako potravu duše, která mùe strádat nedostatkem pouèení a povzbuzení. Knihovna je otevøena kadou nedìli, vdy po mši svaté. Pøijïte se podívat, jistì si vyberete podle vaší potøeby. Jste všich− ni srdeènì zváni. Radmila Tuínová
1/2006
blaovický poutník
5
Vzpomínka na farní dovolenou
O prázdninách jsme mìli ji popáté monost proít pár dní v horách. Podob− nì jako v roce 2004 jsme se vydali do Eisenerzských Alp, abychom lépe pozna− li to, co nám v minulém roce nedovolilo poèasí. V nedìli 24. èervence 2005 si vyjelo z Blaovic do sedla Prabichl (nadmoøská výška 1220 metrù) 45 nadšencù s tou− hou strávit týden v krásné pøírodì a s cílem vystoupat alespoò na nìkteré z blízkých vrcholù. Pondìlní ráno slibovalo krásné poèa− sí, a tak jsme hned vyrazili na Reichen− stein (2166 m n.m.). Loni jsme ho také zdolali, ale tehdy šlo pouze o fyzický výkon – nahoøe byly 2 stupnì, mlha a vítr. Tentokrát byl výstup na Reichen− stein odmìnou. Naskytl se nám nádher− ný rozhled na okolní vrcholky. Nebylo ani tøeba se uchylovat do horské chaty (loni to byla naše záchrana). Zpáteèní cestu si zvolil kadý podle svého, asi nejvìtší skupina šla po vrcholcích smì− rem na Vordernberg, nìkteøí to vzali pøes „eleznou“ horu Erzberg. A k veèeru se obloha zatáhla a do chaty jsme dobìhli zrovna s prvními kapkami deštì. V úterý ráno pršelo. Po delším váhání jsme vyrazili k jezeru Leopoldsteiner See a do blízkého mìsta Eisenerz. Krátce po poledni chvilku nepršelo, proto jsme se
Na jednom z alpských vrcholù
Foto Vl. Kuklínek
vydali alespoò k horské chatì Leobner− hutte, která nám poskytla azyl pøed další bouøkou. Byla tam dokonce kytara. Take jsme zpívali tak dlouho, dokud nepøestalo pršet. Ve støedu bylo opìt krásnì. Pøi výstu−
pu na horu Hochturm (2081m n.m.) jsme byli pøekvapeni nádhernými pohle− dy do horských údolí s mírným oparem po vèerejším dešti. Ve ètvrtek se poèetnìjší skupina vyda− la na vrchol Pfaffenstein. Bártkovi, Pru− sovi a Øièánkovi jeli na výlet do Wildpar− ku u mìsta Mautern (byla to slíbená odmìna dìtem za pøedchozí tury). Na houpaèkách, lanovkách, skluzavkách a lodièkách (pouštìných samospádem do jezírka) se vyøádily dìti i rodièe. V pátek se vydala celá skupina jedno− tnì údolím Ramsau na dosud nepozna− né vrcholy Wildfeld a Stadelstein. I kdy šel kadý svým tempem (nejmladší cho− dec/nošenec Kateøinka má dva roky a nejmladší chodec Danielka 5 rokù), oba vrcholy jsme zdolali všichni. Kadodenním bodem programu byla mše svatá, ranní a veèerní chvály, zpívání s kytarou, ping−pong a stolní fotbal. Kadý si mohl pøijít na své a letos nám navíc mimoøádnì pøálo poèasí. Pro takto strávenou dovolenou mám pojmenování „dva v jednom“ − protáh− nutí tìla a povzbuzení duše. Je to jenom pár dní, ale èerpám z nich po celý rok.
Foto Vl. Kuklínek
Marta Øièánková
blaovický poutník
6
Byli jsme na pouti AROŠICE 2. DUBNA 2005 V sobotu krátce pøed polednem se houfujeme pøed kostelem v Blaovicích, u jsou tu poutníci z tvaroenské farnos− ti, ale ještì èekáme na pana faráøe, který v tuto chvíli køtí malého Obra (Michala). Po poehnání na cestu vyráíme v poètu 30 poutníkù smìrem na Køenovice. Aby byla cesta kratší, rázujeme polní cestou. U køíe nad Køenovicemi byla první zastávka a první desátek rùence. Dále jsme pokraèovali pøes Køenovice podél potoka do Váan nad Litavou, kde je druhá zastávka, druhý desátek rùen− ce. Mají zde pìknì opravený starý kostel
Cestou na Velehrad z 12. století, ale dovnitø jsme se nedosta− li, bylo zavøeno. Postupovali jsme smì− rem na Kobeøice, i tam jsme se obèerstvi− li na tìle (øízky atd.) i na duchu (3. desá− tek rùence). Kobeøice jsme tìsnì minu− li a za pùl hodinky jsme se ocitli v lese. Tam u byla cesta zajímavìjší. Otec Jan nám sliboval na pøíštím zastavení pøekva− pení. Nìkteøí skeptici se domnívali, e tam snad bude pøistaven autobus. U rozpadající se budovy bývalých lázní ve Zdravé Vodì jsme se obèerstvili skuteè− nì dobrou ledovou vodou (nìkteøí si tak zadìlali na angínu) a ètvrtým desátkem. A také bylo odhaleno to pøekvapení v podobì poutníkù z Vysoèiny, které vedl otec Peòáz (tedy poutníci pøijeli autobu− sem, on šel nìkolik dní pìšky). Do aro− šic u jsme putovali spoleènì. Polní cesta
pod Silniènou byla poøádnì rozblácená, a tak jsme hledìli dolù a snaili se uchrá− nit od bláta. Náhle otec Peòáz všechny zastavil, aby upozornil, e právì z tohoto místa (a poutnickou holí ukazuje smìrem k rákosovému porostu, tam nìkde, mezi 489 a 490 rákosem!) je moné poprvé zahlédnout støechu arošického kostela. Kdy toti èlovìk kouká poøád jenom dolù, zjevnì mu unikají dùleité postøehy. Ještì pøed vesnicí u kaplièky sv. Flori− ana se modlíme poslední desátek a u vstupujeme do arošic. Pøemýšlíme, co zazpívat? Volba je jasná – vytahujeme kancionály a ne dojdeme ke kostelu,
Foto: M. Øièánková pøezpíváme všechny sloky písnì è. 401 – Aleluja, iv buï nad smrtí slavný vítìz. Píseò více ne pøíhodná pro tento den. Chvilka odpoèinku na prostranství za kostelem, kde se potkáváme s ostatními poutníky z našich farností, kteøí pøijeli autobusem èi auty, a pak u mše svatá v kostele. Je první sobota v mìsíci a kos− tel je plný. Zpáteèní cesta autobusem ubìhla rychle a tak jsme pøed devátou veèer doma. Ještì posloucháme rozhla− sový poøad Doteky víry, který je vìnován Janu Pavlu II. Pøed desátou pøichází zprá− va z Vatikánu, e Svatý Otec pøekroèil hranice pozemského ivota. Naplní mne úas nad Boím „harmonogramem“ a velká vdìènost a radost. Jan Pavel II.byl povolán k ivotu v pøedveèer nedìle Boího milosrdenství a my jsme ho naší
1/2006 poutí kousek vyprovodili. Aleluja – iv buï nad smrtí slavný vítìz!
VELEHRAD 25. – 27. SRPNA 2005 Myšlenkou putovat pìšky na Velehrad jsme se nezávaznì zabývali zhruba od února. Z informaèního letáèku jsme se dovìdìli o ji pátém roèníku pìší poutì na Velehrad, která má zaèátek jednak ve Vranovì nad Dyjí a jednak ve Velké Mezi− øíèí. Podle plánku má jiní proud putovat ve ètvrtek z Bluèiny pøes arošice do Vìteøova. V èervenci se zaèínáme pøed− bìnì kontaktovat − vypadá to na skupin− ku 6 lidí, ale do poslední chvíle nevíme, zda dostaneme dovolenou (Taky se to kadému nepodaøilo!), take ádné velké chystání. V pøedveèer startu u jsme jen ètyøi. Protoe cestu do arošic u máme „pro− šlápnutou“, a do Vìteøova je to podle mapy u jenom dalších 8 km, plánujeme start na desátou hodinu dopoledne. Ètvrtek 25. srpna Otec Jan nám pøiklusal udìlit poe − hnání na cestu a kolem pùl jedenácté vyráíme – Jirka Danìk ze Tvaroné, Petr Pleva starší a Petr Pleva mladší a já. Po cestì do arošic dìláme zastávky na obvyklých místech, jen pomìr desátkù a snìdených øízkù je ponìkud nevyváe− ný (vyhrávají øízky). V lese U Bílého vlka fungujeme jako navigátoøi, nebo v okol− ních obcích mají o víkendu Bartolomìj− ské hody a tak les je plný stárkù, kteøí hledají polesného, aby získali tu nejhezèí máju na hody. Do arošic doráíme pøed pátou hodinou. Od místních obyvatel se dozvídáme, e „vranovští“ u nás pøede− šli. To nám nevadí – však je doeneme. Pak zaènou zvonit zvony − domníváme se, e zvoní na mši sv., a tak jsme spokojení, jak jsme to pìknì zvládli. Ale kdy pøi− jdeme na hlavní silnici, zahlédneme u jen poslední poutníky jak odcházejí od kostela (zvony jim zvonily na rozlouèe− nou). Napadne nás skoèit si „na jedno“, abychom se trochu obèerstvili a pak natáhnout krok – však do Vìteøova u je to jenom 8 km. Pro mne to byl nejtìší úsek cesty. Stala jsem se brzdou pokroku (chlapi byli v pohodì), pøes Archlebov jsem se táhla a u ádovských mlýnù u jsem nemohla. A Vìteøov poøád nikde. Naštìstí gentle− mani ještì nevymøeli a tak po kritických dvou kilometrech, kdy jsem byla zbavena bøemen, u je lépe a do Vìteøova doráí− me krátce po sedmé veèer. Zaèátek mše
1/2006
blaovický poutník asi 12 lidí. Po „ubyto− vání“ následují v tìloc− viènì veèerní chvály a burza obleèení, poz− tráceného po cestì za dnešní den (tradièní veèerní program). Ješ− tì pár esemesek tìm, kdo na nás myslí a u spát! Zítra nás èeká další úsek.
Velehradská skupina sv. jsme nestihli, ale pøicházíme právì vèas − na „Kyrie, eleison“. Pøekvapilo mne hudební tìleso sloené z poutníkù, kde nechybìly housle, kytara, flétna… Ryt − mická mše svatá. To nám nalilo krev do il. Pøesto jsem pøi promluvì mìla na chvilinku pocit, e omdlím, ale v tu chví− li mne „pøedbìhla“ jedna paní vedle mne, tak jsem se rychle vzpamatovala. Petr se opìt projevil jako gentleman a zemdlenou paní vynesl ven na vzduch (na rukou!). Po mši sv. se odebíráme s ostatními asi 150 poutníky pøes høbitov do místní školy, kde máme nocovat. Zjiš− ujeme, e kromì Petra juniora jsme vlastnì „staré páky“, vìkový prùmìr poutníkù je toti kolem pìtadvaceti let! Ale jsou zde také dùchodci, kteøí vytváøe− jí tolik potøebné zázemí (øídí doprovod− ná vozidla, opatrují batohy, vaøí èaj atd.). Ve škole nás èeká milé pøekvapení v podobì buchet, koláèù, pomazánek atd., které pøichystali místní. Vyhlédli jsme si dobré místo na spaní – podesta mezi pøízemím a prvním patrem pojmula
Pátek 26. srpna Probouzíme se ko− lem pùl šesté, aby − chom se zhruba za hodinku vydali spolu s ostatními na další úsek pouti. Dnešním cílem jsou Buchlovice. „Vyfasujeme“ brour− ku Prùvodce poutníka a velehradský køí (na Petry u nezbyl). Ces− tou zpíváme, modlíme se a taky pravidelnì odpoèíváme. P. Marek Dunda – duchovní správce z Vranova nad Dyjí, a okolních vesnic a jeden z hlavních organizátorù pouti – se k nám na chvíli pøi− dal (zøejmì jsme mu Foto: T. Øièánek byli podezøelí, e nás nezná). Kdy jsme se pøedstavili, odkud jdeme, byl nadšen, nebo ji dlouho pøe− mýšlí o „tøetím proudu“ na Velehrad − z Brna. Je to výzva. Pøi chvílích odpoèin− ku se také pøedstavují rùzné skupinky mladých kolem otce Marka – Soluòáci a Mariánky. Ti také fungují jako statistic− ká sluba a neustále poèítají, kolik nás jde, zda nìkdo nezùstal vzadu sám atd. Pro pøípad nevolnosti nebo vyèerpanosti jsou témìø na kadé jen trochu dostupné lesní cestì pøipraveni zasáhnout tzv. rychlí hoši na motorkách. Hned ráno se také dovídáme, e od prvního roèníku této poutì existuje nepsaná soutì, který proud dorazí ke sv. Klimentovi døív − zda „vranovští“ nebo „velkomeziøíètí“. Po èty− øech roènících je to 2 : 2, tak to eneme, abychom zvrátili skóre v náš prospìch. Pomìrnì dramatický je pøechod hranice mezi územím biskupství brnìnského a arcibiskupství olomouckého. Nechybí srdceryvná píseò na rozlouèenou v podá− ní Mariánek, pøechod pøes celnici s udá− ním tajného hesla, (pozor však na dráby,
7 kteøí chytají poutníky odmítající projít øádnì pøes celnici!). Na horu sv. Klimen− ta pøicházíme první. Velkomeziøíètí pøi− cházejí s plnou parádou v èele s otcem Peòázem (v typickém klobouku a s pout− nickou holí) asi po pùlhodinì a chvíli po nich ještì asi 17 poutníkù se svým panem faráøem z Veselí nad Moravou. Chvíle setkání, modlitba, zpívání, odpoèinek. Kadý si chce vyzkoušet originální zvon− kohru (a doma se dovídám, e je dílem našeho rodáka Jana Kašpaøíka). Pak se opìt rozdìlujeme (u je nás pøes tøi sta), abychom nezpùsobili dopravní kolaps – zejména pøi pøechodu frekventované silnice (kousek pod bufe− tem „U trampa“). Bìhem cesty mimo jiné probíhá také hitparáda písní, je pøílei− tost ke svátosti smíøení (za pochodu). Do Buchlovic doráíme kolem páté hodiny. Opìt na nás èeká pohoštìní na faøe a pak u mše sv. za úèasti asi 20 knìí a nejménì jednou tolika ministrantù. Slavnostnìjší bohoslubu ve všední den jsem snad nezaila. Rytmická mše svatá, profesionální doprovod muzikantù. Duchovní záitek umocnìný celodenním putováním a ji blízkým cílem. Ubytování opìt ve škole – proti pøed− chozím roèníkùm je monost pøespat pouze na chodbách a v tìlocviènì, protoe uèebny u jsou pøipraveny na nový školní rok. Rozhodnutí je jasné – chlapi do tìloc− vièny – zbytek na chodby. Zbylo na mnì perfektní místo pod ribstolama (do rána na nìm viselo asi 20 ruèníkù), cestou na WC pak bylo nutno peèlivì odhadovat, zda šlapu spolunocleníkùm na hlavu èi na nohu. Nicménì pøeili všichni. Závìreèný „galaveèer“ v tìlocviènì, pøi kterém probìhlo vyhlášení soutìe „pajda letošní pouti“, veèerní chvály a pak u hajdy do spacákù. Sobota 27. srpna Ráno si mùeme pøispat, protoe Vele− hrad u je za kopcem. Zhruba od osmi hodin se zaèínáme øadit u kostela, ale je nás u kolem 600 a tak øazení trvá nejmíò hodinu. Velké mnoství poutníkù toti pøijelo autobusem do Buchlovic a v sobotu ráno, aby se zúèastnili pìší pouti alespoò posledních pár kilometrù. Tím se vìkový prùmìr ponìkud poopra− vil, nejstaršímu poutníkovi bylo 85 let. Dnešní styl cesty, zdá se mi ponìkud pomalý a pøespøíliš organizovaný, a tak má toto putování cenu pokory. Cestou si pøipravujeme z pøírodnin køíe a vìneèky, které chceme jako zviditelnìné úmysly
blaovický poutník
8 pouti pøinést na Velehrad. Pøi pøíchodu k velehradské bazilice nechybí ani „vlny“ v podání Mariánek a Soluòákù. Následuje zakonèení pouti, zasvìcením národa, šastné setkání s øidièem, který pro nás pøijel, a pak u slavnostní mše svatá, kte− rou celebruje Otec arcibiskup Jan Graub− ner. Spolu s námi „pøiputovali“ na Vele− hrad i vozíèkáøi – a tak rychle dìkuji za další velký dar – schopnost chodit (celou cestu mne to samozøejmì ani nenapad− lo). Hlavní myšlenka kázání − není køíe bez Krista, není Krista bez køíe. V závìru mše svaté jsme pøítomni malé slavnosti – zøejmì plodu nejen této pouti − nìkolik mladých z øad poutníkù kolem Otce Marka se zavazuje ít podle ideálu èisté lásky. Kapka èisté vody do pøekrouceného povìdomí mladých lidí (a o mladých lidech), které nám vnucuje „moderní“ doba. Po mši svaté jsme chtìli jít do místní
hospody na obìd, ale aby byla naše obì dokonána, nedoèkali jsme se ho (jestli to nebylo náhodou za to pivo v arošicích). Tak jsme hlad uchlácholili alespoò klo− básou ze stánku, nasedáme do auta a za hodinku jsme šastnì doma. Bohu díky. Proili jsme svùj „nultý“ roèník Velehradské poutì a stálo to za to.
KØTINY 28. ØÍJNA 2005 Ji tradièní podzimní pou letos star− tujeme o pùl hodiny døív, nebo otec Jan musí stihnout veèer v pùl sedmé mši sva− tou v Blaovicích. Ve 5.45 vyráí z Blao− vic 12 poutníkù (vìkové rozloení 8 a 44 rokù), další se pøidávají ve Tvaroné a také v Mokré, celkovì v poètu 30. V Mokré nám kolem osmé ráno otec Jan ehná na cestu. Potom u vyráíme na pøíjemnìjší úsek cesty – pøírodním par− kem Øíèky. Cestou jsme se s nìkterými spolupoutníky sice rozešli, ale cíl byl
...o našich vìních hodinách Vìní hodiny našeho kostela byly zhotoveny a zabudovány v roce 1944, vyškovskou firmou Václav Dvoøák a od této doby fungují prakticky bez pøerušení dodnes, stejnì jako vyškovská firma. Finanèní náklady se vyšplhaly z pùvodní nabídky 40.310 Kè na 71.593 Kè. K tomu bylo nutno pøièíst náklady na zednic− ké a stolaøské práce provedené místními øemeslníky ve výši 13.794 Kè. Problémy byly té s protektorátním zákonem, který v lednu 1944 zakázal výrobu hodinových strojù i souèástek, take musela být vystavena nová fingovaná objednávka se zpìt− ným datem a veškerá korespondence znièena nebo utajena. Té materiál pro výrobu souèástí hodin nebylo snadné opatøit bìným zpùsobem, protoe napøíklad elezný materiál mohli nakupovat pouze ivnostníci ve velmi omezeném mnoství na zvláštní známky. Hodinové ciferníky, které mìly ji v pùvodní fasádì vyme− zené místo, mají prùmìr 180 cm a nachází se ve výšce 17,8 m od zemì. Standardní hodinový stroj má tìké vteøinové kyvadlo a je pohánìn tøemi více ne padesátikilogramovými závaími. Tyto se pravidelnì „natahují“ elektromotorem, take chod hodin je krátkodobì (nìkolik hodin) nezávislý na výpadcích elektrické− ho proudu. Hodiny lze natahovat i ruènì, co se vyuívalo v dobì války, kdy byl elektrický proud z dùvodù úspor dlou− hodobì vypínán. Hodinový stroj pøi svém stáøí a nepøerušené funkci nevykazuje významné opotøebení – závady, pokud se obèas vyskytují, jsou zpùsobovány vnìjšími vlivy. V minulosti èasto zastavily chod hodin vrabèí hnízda, vybudována v roz− vodovém soukolí hodinových ciferníkù, proto jsou dnes oke− nice zvonice peèlivì zasíovány. Za války, a dokonce i v pozdìj−
1/2006 jasný a cesta známá. V pùl dvanácté u slavíme mši svatou ve køtinském kostele spolu s ostatními poutníky, kteøí pøijeli auty. Ještì litanie loretánská a prohlídka ambitù se zvonkohrou. V pùl druhé odcházíme ve zmenšeném poètu, proto− e nìkteøí u jedou zpìt autem. Zpáteèní cesta je také „klasická“. Køtiny – Bøezina, pøes Nové dvory do údolí Pod hádkem, potom mírná vrcholovka ke kapli sv. Anny, Hostìnice. Od Mokrského lomu testujeme novou cestu − po pøíjemné lesní cestì mineme Mokrou a dále u spìcháme polní cestou do Tvaroné. Pøed hranièkami nás kolem pùl šesté pøedjídí otec Jan – stihl to i do zpovìd− nice. Podzimní pou do Køtin se u stala milou tradicí. Bylo by dobré v ní pokra− èovat. Cesta je velmi pøíjemná a nenároè− ná – to jen tak − pro ty, kteøí stále váhají. maøi
ší dobì, byly prostøíleny sklenìné výplnì ciferníkù a musely být vymìòovány. Asi dvakrát došlo k vánìjší poruše hodino− vého stroje nepouèenou obsluhou pøi ruèním natahování − opravy provedl místní kováø, jedenkrát shoøel elektromotor pro závadu na stykaèi. Prùbìnì je ovšem tøeba sledovat seøí− zení pohonu rozvodù k ciferníkùm a zejména ovládání „cim− bálù“ umístìných ve zvonici. J. Kašpaøík, V. Danìk
Hodinový stroj
Foto: M. Kubalec
Pro farnost Blaovice pøipravila redakèní rada ve sloení: P. Jan Nekuda, Jiøí Nohel, Jan Kašpaøík, Miroslava Boèková, Luboš Švábenský. Neprošlo jazykovou korekturou.
