Mertens R., 1958: Bitis heraldica, eine oft verkannte Otter aus Angola. Senck. Biol., 39 (3/4): 145-148.
Bitis heraldica – nejznámější zmije z Angoly Robert Mertens J. V. Barboza du Bocage popsal v roce 1889 na jednom exepláři z Angoly Vipera heraldica, přesné místo nálezu je „ Riviére Calai, l´un des affluents du Cunene, entre le 13 e et le 14 e parallele de Caconda“. Tento typ nové zmije s 27 řadami šupin, 130 ventrálními a 19 subkaudálními štítky byla samička. Další exemplář, zřejmě samec, rovněž s 27 řadami šupin, 132 ventrálními a 27 subcaudálními štítky, uvedl Bocage pod tímto jménem ve své zpracované monografii Herpetofauna Angoly ( 1895: 151, Tab. 16 Fig. 1a-1c); a pocházel z Cacondy. Pod tímto druhovým jménem heraldica, bylo publikováno jen ještě 6 dalších kusů. Podle našeho současného názoru patří heraldica nejen k rodu Vipera Laurenti ale i k Bitis Gray. Podle čeho je ale druh heraldica posuzován? Názory na to jsou jak známo odlišné, poněvadž Bocage pro své hady neudal žádné rozdíly diagnózy. Boulenger (1986:495) měl heraldica jako synonymum pro Bitis peringueyi, kterou krátce před tím (1988) popsal. Tento názor je ale rozhodně špatný: peringueyi je nepochybně písečný had, jehož oči a nozdry jsou typickým způsobem směrované nahoru, zatím co u heraldica jsou umístěny po stranách hlavy ( Fig. 1a, 2a); u peringueyi jsou tedy oči shora dobře patrné, u heraldica ne. Další rozdíly se týkají celkové velikosti, folidózy a barvy kůže (další níže). Jako důsledek této mylné synonymizace nemůže být zmije z oblasti mezi Benguella a Bihé v Angole jmenovaná Boulengerem peringueyi, ale spíš heraldica. To samé platí pro hada z Kalukembé, kterého Monard nazval peringueyi. Je otázkou, zda Bogertem uvedený had jako peringueyi z Mombolo ( 12° 10´J, 14° 50´V) s pouze 25 řadami šupin je hodnocen podobným způsobem. V každém případě jsem viděl v této nejistotě způsob, jak v ne příliš dlouhé době ( 1955) napsat : “možná není heraldica nic jiného než bezrohá forma Bitis caudalis. Tato synonimizace je více pravděpodobná než s peringueyi.“ Tento názor již ale také neplatí. Pochybnost v identitě heraldica s peringueyi široce vyjádřili Bethencourt Ferreira (1898:245) a Werner (1910:367). Toto vedlo později ( 1922:212) k samostatnému druhu, a Hellmich (1957:75) má v poslední době stejné pojetí. Autorovi dal jako dárek Dr. E. Kramer z Winterthuru statnou samičku trpasličí-bitis, pocházející z oblasti severního Kunene v Angole. To dalo podnět k tomu, znovu se zabývat problémem heraldica. Ovšem na základě tohoto jednoho kusu bylo těžké se rozhodnout, zda jeho zvláštnosti jsou individuální nebo přirozeně specifické . Teprve srovnání s dalším kusem stejné zmije ze zoologické sbírky v Mnichově (98/1954, Bela-Vista, Sanguenge, Angola), která mohla být prozkoumána díky ochotě Dr. W Hellmicha, přineslo jasno. Potom mohlo s jistotou platit, že je heraldica platná forma a další příbuzní nepatří k peringueyi ale ke caudalis a cornuta. Heraldica se od peringueyi liší kromě uvedeného postranního postavení očí a nosních dírek podstatnou velikostí. Zatímco peringueyi je maximálně dlouhá 317 mm (297+20mm) dosahuje heraldica 400 mm, někdy i více; velikost mě známého kusu (SMF 54716) má celkovou délku 405 mm (372+33mm). Počet dorzálních šupin je u peringueyi v průměru malý: kolísá mezi 23 a 27 ( nejčastěji 25), u heraldica mezi 27 a 31. Proti tomu se zdá počet ventrálních u peringueyi v průměru vyšší než u heraldica ( 125 – 140 proti 124 – 131). Co se týká barvy a kresby, je peringueyi světlá zmije pískové barvy s černou špičkou ocasu, heraldica má výraznou kresbu na hlavě a zádech a o kaudální černé barvě není známo: spodní strana u heraldica je mnohem tmavší než u peringueyi: je velmi podstatné tmavé obláčkování a husté tmavošedé skvrny, zatímco u peringueyi se ukazují na světlé břišní straně když vůbec, tak jen nepatrné malé šedé skvrny. ( Fig. 1b,2b). Méně nápadné jsou rozdíly mezi heraldica a caudalis, pokud se jedná o bezrohá individua tohoto druhu. Jak peringueyi, tak i caudalis má méně řad šupin než heraldica: u mnoha kusů caudalis z jihovýchodní Afriky jsem určil 23 – 27 řad, přičemž nejčastější počet byl 27; zřídka stoupl u caudalis na 29, nebo klesl na méně než 23. Šupiny v předposlední řadě jsou u heraldica širší a méně zřetelné než u caudalis. Počet ventrálních se ukazuje u caudalis v neobyčejné šíři variant, totiž 106 – 153, bereme-li v úvahu 106 – 118 ventrálních u poddruhu paucisquamata; na rozdíl od heraldica se zdá být tento počet daleko konstantnější ( 124 – 131), když uvážíme množství variant u caudalis. Důležitý je
1
rozdíl mezi samičkami obou druhů ve formě subcaudalií: u heraldica jsou tyto normálně vyvinuté, u caudalis jsou jak známo malé, šupinaté formy a méně nebo více kylnaté. Velmi výrazně jsou brány rozdíly mezi oběma druhy ve tvaru hlavy. Tato je u heraldica užší než u caudalis, což je nápadné především na přední části hlavy, která je u heraldica výrazně zašpičatělá, u caudalis ne ( Fig. 2a,3a). Také je u této silně vyklenutá nadočnicová oblast a ve většině případů s kolmo stojícími růžky. Kresba na hlavě, kterou vypodobnil pro svoje zmije Bocage a která začíná trojzubcem v oblasti očnice, jsem nenašel u žádného exempláře z množství caudalis, které jsem našel; také počet dorzálních skvrn ve střední řadě je u heraldica častěji v průměru větší než u caudalis. Důležitější rozdíl se týká kresby na spodní straně (Fig. 2b,3b), jako bylo označeno v předešlém odstavci v posudku peringueyi. Od cornuta, příbuzné caudalis (Fig. 4a, 4b) se heraldica liší chyběním rohových chocholek nad očima a kresby na spodní straně ocasu u samiček, které jsou u cornuta stejně potlačené jako u caudalis. Nyní ale chybí východní formě cornuta (albanica) nadočnicová chocholka; ale také potom je záměna s heraldica vyloučená, protože se u cornuta objevuje vyvýšenina nadočnicové oblasti. Toto se týkalo také inornata; tímto charakteristickým znakem a kylnaté mimo dorzální řadu šupin je inornata od heraldica k rozpoznání, celkově nehledě k odchylce v kresbě. Kylnaté dorzální šupiny nejkrajnější řady náleží rovněž atropos, takže také tento druh je proti heraldica dobře vymezen. Nakonec co se týká worthingtoni, poslední trpasličí-Puffottern, je tento východoafrický druh od heraldica dobře vymezen rozdíly - nadočnicovými růžky, nedělenou subcaudální částí a na rostrale přilehlým nasalem, u obou těchto štítků stojí 2-3 šupiny. Konečně od 3 Bitis-obrů (lachesis, gabonica a nasicornis) je heraldica tak dobře rozeznatelná, že není potřeba o tom psát. Z tohoto srovnání vyplývá, že heraldica je správně posouzena jako zvláštní druh. Její popis v krátkosti následuje: trojhraná hlava, značně zašpičatělá, nosní dírky po straně stejně jako oči, rostrale malé, širší než vyšší, hlava pokrytá malými, překrývajícími se, kylnatými šupinami, mezi očima na horní straně hlavy 11 – 13 šupin, kolem dokola očí 12 – 14 šupin, 2 – 3 řady šupin mezi očima a supralabiálii; 2 šupiny mezi nasáliemi, 13 – 14 supralabiálii; 11 – 12 sublabiálií , z toho jsou první 3 – 4 v kontaktu s štítem brady; dorzální šupiny ve 27 – 31 řadách, silně kylnaté, předposlední řada se slabým kýlem a poslední (vnější) bez kýlu; 124 – 131 ventrálních, řitní otvor neoddělen; 17 – 28 subcaudálních, které jsou i u samiček dobře vyvinuté. Hnědé s 26 – 38 kulatými nebo kosočtvercovými skvrnami ve střední části zad (vyjma ocasu); na straně trupu rovněž podélná řada málo zřetelných skvrn, každá z nich může nahoře uzavírat menší světlou skvrnu, zatímco vespod na tmavých skvrnách větší trojhranné světlé skvrny ohraničují. Na horní straně hlavy vybíhá do předu trojúhelníku tmavý heraldický obrazec; všechny štítečky na spodní straně hlavy bílé, černě ohraničené; břicho šedé s mnoha tmavošedými, částečně rozmazanými skvrnami; ocas nahoře s 6 – 7 tmavými skvrnami, vespod žlutavěbílý s nezřetelnými šedými skvrnami. Bitis heraldica je dosud známá pouze v Angole; podle Hellmicha (1957:75) se týká oblast výskytu tohoto hada vysočiny (Hochplateau) střední Angoly. Jsou známá následující místa nálezu heraldica: Rio Calae, Caconda, Bela-Vista (Sanguenge), Bengu, Bihé a Kalukambé. O jejím způsobu života není bohužel nic známo. Jako Bitis atropos a worthingtoni nesmí mít heraldica boční vítr a tak je v protikladu místa pohybu peringueyi, caudalis a cornuta. Jak uvedl Boulenger (1896: 493) druhové znaky Bitis, přes ještě nevyjasněnou funkci nadnasálních vaků, patří heraldica k ostatním druhům tohoto rodu (zahrnuje peringueyi a ostatní trpasličí formy) a k Pseudocerastes. Shrnutí. Bocagem v roce 1889 popsané zmije jako Vipera heraldica patří k rodu Bitis a představuje platný druh, který je příbuzný s caudalis a cornuta, doposud známé jenom v Angole. Literatura. Bethencourt Ferreira, J.: 1898: Lista dos reptis e amphibios que fazem parte ultima remessa de J. d´Anchieta. – J. Sci. Math. Phys. Natur Lisboa, (2) 5: 240-246. Bocage, Barboza Du, J.V.: 1889: Mélanges erpétologiques II. Sur une Vipére apparemment nouvelles d´Angola. – J. Sci. Math. Phys. Nat., (2) 2: 127-128, 1 Abb. -----------------------------------: 1895: Herpétologie d´Angola et du Congo. – Lisbonne (Imprimerie National). Bogert, Ch. M.: 1940: Herpetological resutlts of the Vernay Angola Expedition. – Bull. Amer. Mus. Nat. Hist., 57: 1-107, Taf. 1, Abb. 1-18. Boulenger, G. A.: 1896. Catalogue of the snakes in the British Museum (Natural History). – London (British Museum). ---------------------: 1905: A list of the Batrachians and Reptiles collected by Dr. W. J. Ansorge in Angola, with descriptions of new species. – Ann. Mag. (Nat. Hist.), (7) 16: 105-115, Taf. 4. Hellmich, W.: 1957. Die Reptilienausbeute der Hamburgischen Angola-Expedition. – Mitt. Hamburg. Zool. Mus.Inst., 55: 39-80, 1 Karte.
2
Mertens, R.: 1955: Die Amphibien und Reptilien Sudwes-Afrikas. – Abh. Senckenb. Naturforsch. Ges., 490. Monard, A. 1937: Contribution a l´Herpetologie d´Angola. – Arg. Mus. Bocage, Nr. 8: 19-154, 1 Abb. Werner, F: 1910. Reptilia et Amphibia in: Leonhard Schulze, zool. Anthrop. Ergebn. Forschungsreise westl. Zentr. Sudafrika 4. – Denkschr. Med. Naturw. Ges. Jena, 16: 279-370, 15 Abb., Taf. 6-11. --------------: 1922: Synopsis der Schlangenfamilien der Amblycephaliden und Viperiden nebst Ubersicht der kleineren Familien und die Colubriden der Acrohordinengruppe. Auf Grund des Boulengerschen Schlangenkatalogs )1893-1896). – Arch. Naturgesch., 88 )1922, Abt. A, Heft 8): 185-244, 13 Abb.
Mapa výskytu B. heraldica (Spawls et Branch, 1995) – není v orig. Caconda (Angola), místo výskytu B. heraldica. (obr. není z orig.)
Bitis heraldica (z Bocage, 1895) – není v orig.
3
4
5
