Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Přírodovědecká fakulta
BIOLOGIE PARAZITŮ N032 Karina Šondová
Ústí nad Labem 2013
Obor: Biologie jednooborová NMgr. (PS) Klíčová slova: parazit, hostitel, parazitóza protozoologie, helmintologie, arachnoentomologie, veterinární parazité, imunologie, diagnostické metody
Projekt „Mezioborové vazby a podpora praxe v přírodovědných a technických studijních programech UJEP“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0296 Tento projekt byl podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
PROTOZOOLOGIE • současný význam: významní parazité člověka a hospodářských zvířat, mimo jiné původci malárie (500 miliónů infikovaných, 2 miliardy ohrožených lidí, 1-3 miliony úmrtí za rok) • klasifikace dosud není jednotná – Protozoa jsou považována za podříši, v současné době se rozdělují do 5 kmenů, kdy 6. kmen (Microspora) je ve své klasifikaci v současnosti diskutabilní (prvoci x mnohobuněční)
nejvýznamnější protozoární onemocnění: • http://www.cartage.org.lb/en/themes/Sciences/LifeScience/ GeneralBiology/Microbiology/ParasiticProtozoa/ParasiticPr otozoa.htm
Řád: Kinetoplastida - bičíkovci s 1-2 bičíky - kinetoplast (mimojaderná DNA- až 40%) Podřád: Bodonina: volně žijící, 2 bičíky, rod Bodo, Ichthyobodo necator, Trypanoplasma, Cryptobia Podřád: Trypanosomatina: - pouze 1 bičík, u některých forem srostlý s tělem a vytváří undulující membránu, nejvýznamnější rody: Trypanosoma a Leishmania, morfologické formy
kinetoplast
encefalitida (zánět mozku)
meningitida (zánět obalů)
EPIDEMIOLOGICKÝ VÝVOJ SPAVÉ NEMOCI 1927-1997
• Trypanosoma congolense • Trypanosoma vivax • Trypanosoma brucei brucei - africká trypanosomiáza zvířat = NAGANA - přenašečem Glossina • Trypanosoma equiperdum - hřebčí nákaza = DURINA (koňská příjice, syphilis equorum), - přenos pohlavním stykem 1. Stadium otoků 2. Stadium tolarových skvrn 3. Paralytické stádium
Řád: Diplomonadida: - zdvojený bičíkatý i jaderný aparát, bez mitochondrií a Golgiho aparátu - adhezivní disk - nejvýznamnější rody: Giardia (č. Giardiidae) a Spironucleus, Hexamita (č. Hexamitidae)
Čeleď: Hexamitidae Spironucleus 2 tenké a překřížené cytostomy, protáhlá jádra, 2 x 4 bičíky (2 cytostomální) Spironucleus muris: patogenní endoparazit myší S. meleagridis: způsobuje enteritis u krůťat S. elegans: patogenní pro cichlidy
Významní příbuzní zástupci: Retortamonas intestinalis: hostitelem člověk (tlusté střevo) Chilomastix mesnili: 10-20 x 3-5 mm, tlusté a slepé střevo člověka, hruštičkovité cysty 7-10 mm Enteromonas hominis: 4-10 x 3-6 mm, rozšíření kosmopolitně, tlusté střevo člověka - nepatogenní Oxymonády: komenzálové ve střeve obratlovců (obojživelníci, ještěrky, morčata), bezobratlých (švábi, termiti) Oxymonas spp.
• Spironucleus meleagridis: drůbež • Spironucleus columbae: holubi • Hexamita pitheci: tlusté střevo opic • Hexamita teres: svišti a veverky • Octomitus intestinalis: slepé střevo hlodavců
Další druhy rodu Giardia: G.agilis - obojživelníci G.muris - hlodavci G.microti - hlodavci G.ardeae – vodní ptáci (volavka) G.psittaci - papoušci G.caviae - morčata
Řád: Trichomonadida: - 4-6 bičíků, parabazální aparát (GA), hydrogenozomy (mitochondrie) a lysosomy - nejvýznamnější rody: Trichomonas, Histomonas (ptáci), Dientamoeba
Významní příbuzní zástupci u člověka: Trichomonas tenax: - jednoramenný parabazální aparát, kulatější jádro, delší UM, hydrogenozomy pod kostou Hostitel: člověk - ústní dutina, bronchy Diagnostika: mikroskopický nález, kultivace Pentatrichomonas hominis: - 4-5 předních bičíku, UM dosahuje ke konci těla, vlečná část zadního bičíku, kulovité jádro, parabazální aparát drobný, diskovitý Hostitel: člověk, různí savci - tlusté střevo, nepatogenní
Dientamoeba fragilis: - nemá bičík, laločnaté pseudopodie, má parabazální aparát, hydrogenozomy. Patologie: mírně patogenní - hlenovité průjmy, bolesti břicha, tlusté střevo člověka Přenos: netvoří cysty, pomocí vajíček roupa dětského)
• č. Monocercomonadidae: • Histomonas meleagridis: krůty, kur, bažantovití a tetřevovití • Dientamoba fragilis • Č. Retortamonadidae: • Chilomastix mesnili, Ch.cuniculi, Ch.equi • • • •
Č. Trichomonadidae Tritrichomonas foetus: skot Trichomonas gallinae: holubi, kur, krůty a volně žijící ptáci Tetratrichomonas gallinarum: kur, krůta, bažantovití a vrubozobí • Trichomonas felistomae • Trichomonas canistomae • Pentatrichomonas hominis: opice, psi, kočky a hlodavci
Histomonas meleagridis
Kmen: Apicomplexa: - vývojový cyklus má tyto hlavní části: 1. excystace 2. merogonie (schizogonie) 3. gametogonie 4. sporogonie - kokcidie (podřád: Eimeriina) - hemosporidie (podřád: Haemosporina)
č. Eimeriidae : KOKCIDIÓZA - onemocnění králíků, drůbeže a holubů - akutní kokcidióza: příznaky podle patogenity každého druhu rodu Eimeria, průjmy, nechutenství, zchvácenost, léze na nakažené tkáni, po přečkání akutní kokcidiózy je jedinec odolný vůči nové nákaze stejným druhem - nejvýznamnější u králíků: epitel žlučových kanálků v játrech či ve střevě - Livacox u drůbeže Laboratorní diagnostika: 1) koprologické vyšetření s nálezem oocyst v trusu 2) mikroskopické vyšetření a seškraby sliznice střeva při pitvě 3) diferenciální diagnostika
• • • • •
Eimeria: 4 sporocysty, 2 sporozoiti Isospora: 2 – 4 (Isospora canis, I. felis) Wenyonella: 4 - 4 Tyzzeria: 0 + 8 Caryospora: 1 + 8 (Caryospora simplex)
• č. Sarcocystidae • podč. Toxoplasmatinae • Toxoplasma gondii • Neospora caninum: pes, kočka, přežvýkavci, kůň a hlodavci • Sarcocystis cruzi, S. hominis…
č. Cryptosporidiidae: KRYPTOSPORIDIÓZA - původce: Cryptosporidium parvum
- zdroj: nemocný člověk, volně žijící i domácí zvířata (hovězí dobytek) - přenos: fekálně-orální znečištěnými prsty, voda, potraviny kontaminované oocystami - inkubační doba: 5 dnů - onemocnění: a) u imunokompetentních- dospělých: *asymptomatická forma - dětí: * manifestní forma - příznaky: 14 dnů trvající vodnaté průjmy, zvracení, teplota, bolesti břicha 1976: první případ nákazy člověka
- po
ukončení vývojového cyklu prvoka spontánní uzdravení b) u imunodeficientních pacientů (zejména AIDS) představuje jednu z oportunních parazitóz - příznaky: chronické, život ohrožující těžké vodnaté průjmy, horečka, bolesti břicha, hubnutí, někdy průnik do plic » plicní komplikace Laboratorní diagnostika: přímý mikroskopický průkaz oocyst ve stolici
OSOBY S IMUNODEFICITEM (z různých příčin) • chronický vodnatý průjem, může být příčinou smrti (ČR: 3 osoby zemřely) AIDS CD4 T<180/mm3 (kritická hodnota) • celé střevo (po rektum, horní partie GIT vč. jícnu) • mimostřevní nákazy: žlučovody, žlučník, dýchací trakt • 33% osob s AIDS: nezvladatelný průjem, připomíná choleru • dehydratace, minerálový rozklad
BIOPSIE SLIZNIC, SEKČNÍ MATERIÁL
• 2 větve vývoje: 1) Střevní (kulaté oocysty): C. canis, C. hominis, C. parvum (1910), C. felis, C. wrairi: savci C. baileyi, C. meleagridis: ptáci C. saurophilum: plazi C. nasorum, C. molnari: ryby 2) Žaludeční (oválné oocysty): C. muris (1904): hlodavci C. andersoni: přežvýkavci C. serpentis: plazi C. galli: ptáci
http://www.youtube.com/watch?v=bcCcXWbGuOI
• Podřád: Hemosporina Plasmodium: savci Haemoproteus: ptáci Leucocytozoon: ptáci
č.Plasmodidae:
• Podřád: Adeleina Hepatozoon canis et felis
č. Haemogregarinidae
Řád: Piroplasmida Babesia
č. Babesidae č. Theileriidae
Theileria
Toxoplazmóza http://web.natur.cuni.cz/parasitology/vyuka/Zaklady%20TEXTY/Toxo _tyden2012.pdf http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/veda-a-technika/56084-cestivedci-parazit-toxoplasma-zasadne-snizuje-lidskou-pozornost/ http://www.youtube.com/watch?v=AMDvLuwtQ9U&feature=related
Kmen: Ciliophora: - 2 jádra, generativní=micronucleus a vegetativní= macronucleus - pohlavní rozmnožování konjugací BALANTIDIÓZA: - původce: Balantidium coli - výskyt: kosmopolitní výskyt v zemích, kde jsou chována prasata, častější v tropech - zdroj: člověk se nakazí perorálně cystami z prasat pozřením znečištěné potravy obsahující cysty z trusu prasat - onemocnění: nákaza může zůstat bez příznaků či porušení stěny tlustého střeva a vředy podobné jako u úplavice, záněty a vředy tlustého střeva, krevní cestou může pronikat do jater a do plic, těžké nákazy můžou být smrtelné Laboratorní diagnostika: 1) při akutním onemocnění pohyblivá balantidia ve stolici 2) v latentní fázi koprologické vyšetření (cysty)
Mikrosporidie Říše: Fungi Oddělení: Zygomyceta ? Třída: Microsporidia (Balbiani, 1882) • Obligátní intracelulární endoparaziti v cytoplazmě hostitelů, 1300 druhů a 150 rodů, bezobratlí, obratlovci včetně člověka • Kosmopolitní rozšíření, velikost spor cca. 1,5-2 µm • Inmunodeficientní pacienti, nicméně asymptomatický průběh i u imunokompetentních jedinců, zoonotická nákaza, ale přítomnost i u běžné populace… • Rizikové faktory: kontakt s infikovanými zvířaty, perorální přenos kontaminované vody či potravin
Mikrosporidie člověka • Enterocytozoon bieneusi • Encephalitozoon intestinalis, E. cuniculi a E. hellem • Ostatní (Vittaforma, Brachiola, Trachipleistophora….)
Přehled mikrosporidií nalezených u člověka čeleď
rod
Pleistophoridae
Trachipleistophora hominis antropophtera Pleistophora
svaly mozek, srdce, ledviny, játra svaly
Encephalitozoonidae
Encephalitozoon
cuniculi hellem intestinalis
mozek, játra, ledviny, atd. oko, plíce, ledviny střevo, plíce, ledviny
Enterocytozoonidae
Enterocytozoon
bieneusi
střevo
Nosematidae
Nosema Brachiola
ocularum vesicularum connori corneae
rohovka oka svaly plíce, srdce, játra, střevo... rohovka oka
africanum ceylonensis
rohovka oka rohovka oka
Vittaforma
nejisté řazení
Microsporidium
druh
lokalizace
Životní cyklus • Inhalace či perorální nákaza sporami, vzácně přímý kontakt přes poranění • U zvířat transplacentární přenos (u lidí nikoliv) • Epiteliální buňky gastrointestinálního a respiračního traktu, vývoj v prazitoforní vakuole (Encephalitozoon) či cytoplazmě (Enterocytozoon) -tlak na membránu a prasknutí host. buňky • Spory vyloučeny stolicí
Cyklus Fáze infekce: germinace spory a invaze hostitelské buňky Proliferační fáze: replikace, merogonie Sporogoniální fáze: diferenciace, sporogonie
Diagnostika mikrosporidií • stolice, tkáňová biopsie, histologie • močový sediment či sputum při diseminované infekci
• • • •
Barvení kalkofluorem (fluorescenční mikroskop) Specifická barvení (Trichrom, Gram, Loeffler) Elektronová mikroskopie (TEM) Molekulární metody: PCR
Diagnostika mikrosporidiových infekcí
a: kalkofluor
b: PCR produkt
Specifická barvení
TEM vyšetření
Helmintologie = parazitičtí helminti Helmintologie = studium helmintů, onemocnění helminty = helmintózy Helminti = parazitičtí zástupci „hlístů“, tedy zástupci kmene Plathelminthes (ploší hlísti), Nemathelminthes (oblí hlísti) a Acanthocephala (vrtejši) Význam helmintů: medicínský i veterinární význam, závažná onemocnění člověka především v tropických zemích rozvojového světa, schistosomóza a filarióza zvlášť významné (pod Světovou zdravotnickou organizací WHO), jaterní, střevní a plicní motolice, střevní tasemnice, parazitické hlístice (škrkavky, měchovci, roupi, svalovci, kapilárce), běžní i v mírném pásmu (roupi a škrkavky), import z tropických zemí s rozvojem turistiky, atd. Vývojové cykly = složité životní cykly, vývoj přímý, nebo nepřímý přes mezihostitele či střídání hostitelů. Podle průběhu vývojového cyklu se dělí helminti na geohelminty a biohelminty
Třída: Trematoda (Digenea = motolice, flukes) - endoparazité především obratlovců (4000 druhů) - TS a přísavné orgány (ústní přísavka a břišní přísavka = acetabulum) dobře vyvinuty, tegumentální trny či ostny kolem ústní přísavky - někdy Brandesův orgán: pomocný přichycovací orgán, podílející se na fixaci a mimotělním trávení vylučováním enzymů - jejich potravou je střevní obsah, krev či tkáňová tekutina - vajíčko (oválné, silnostěnné, s víčkem = operculem pro opuštění miracidií) – miracidium (volně pohyblivé a obrvené larvální stádium, které aktivně vyhledává 1. mezihostitele, měkkýše) – sporocysta (v 1. MH, v měkkýši, mateřská a dceřinná generace) – redie (asexuálním množením, aktivně konzumuje tkáň hepatopankreatu MH, 1 i více generací) – cerkárie (aktivní stádium, které se uvolňuje z měkkýše do prostředí a pohybem ocásku = cercu vyhledává 2.MH či DH) – metacerkárie (klidové stádium v 2. mezihostiteli či definitivním hostiteli) – dospělec
- životní cyklus: a) monoxenní (jednohostitelský) – bez mezihostele, u bezobratlých b) dixenní (dvouhostitelský) – 1MH (Fasciola, Paraamphistomum, Schistosoma) c) trixenní (tříhostitelský) – 2 MH (Clonorchis, Paragonimus, Dicrocoelium) d) tetraxenní (čtyřhostitelský) – 3 MH, u strigeoidních motolic
Biomphalaria
Bulinus
Succinea
Radix
Helicella
Lymnaea
Třída: MONOGENEA (jednorodí, žábrohlísti) • převážně ektoparaziti vodních živočichů (ryb, paryb, obojživelníků, ale i želv a hrochů) • vysoká hostitelská a tkáňová specifita • celkem asi 5000 druhů, v ČR+SR asi 200 druhů • slepě zakončená trávicí soustava • hermafroditi s vnitřním oplozením • jednohostitelský přímý vývoj s volně pohyblivou larvou (ta vyhledává dalšího hostitele) • fixace na těle hostitele přichycovacím diskem na konci těla tzv. opisthaptor (na něm různé háčky, svorky, přísavky) • nejzávažnější problémy především u plůdku ryb z čeledi Cyprinidae
Dactylogyrus vastator: parazituje na žábrách ryb, patogeny plůdku Gyrodactylus salaris: parazituje na kůži ryb, živorodý, ekonomicky významný, zamořil některé řeky ve Skandinávii Polystoma inegerrimum: dospělci v močovém měchýři žab, larvy na pulcích Diplozoon paradoxum: žaberní parazit kaprovitých ryb, larva se uchytí na hostiteli a čeká na jinou larvu, se kterou sroste
PŘÍZNAKY
Zrychlené dýchání
Blednutí kůže
LÉČIVA
Sera Mycopur
TeraP FD
Sera med Professional
Tremazol,
Třída: Cestoda (tasemnice, tapewarms) - výhradně parazitická skupina helmintů - endoparazité trávicí soustavy obratlovců (3000 druhů) - bez segmentace, příchytné orgány na předním konci těla (mělké zářezy, rýhy, kruhové svalnaté přísavky, přísavné rýhy či štěrbiny=bothria, rostellum=zasunovatelný chobotek s rostellárními háčky, zasunovatelné tentakule (chapadélka) - tělo členěno na hlavičku (scolex), krček (cervix) a tělo (strobilum), z jednotlivých článků (proglotid), polyzoické = článkované - není vytvořená trávicí trubice, absence střeva, potrava přijímána povrchem těla, vstřebávání látek pomocí tegumentu - složité, nepřímé vývojové cykly - larva s embryonálními háčky v počtu 10 (dekakant, u primitivních tasemnic) či 6 (hexakant, u ostatních „typických“)
- vajíčko s larvou (onkosféra) s embryonálními háčky (kruhovky) či z vajíček se líhne larva ve vodním prostředí = koracidium (štěrbinovky) – onkosféra perorální cestou pozřena MH – přeměna procerkoid (u štěrbinovek), cysticerkoid (u kruhovek) = larvální stádia v tělní dutině členovců, cysticercus (larvální stádium v obratlovci), coenurus, echinokok, tetrathyridium nebo strobilocercus – 3. larvální stádium = plerocerkoid (u tříhostitelských tasemnic) - dospělec
1 cysticerkus 2 cysticerkoid 3 cenurus 4 echinokokus
Zjednodušený systém tasemnic: Třídy: a) Gyrocotilida (střevo chimér) b) Amphilinida (tělní dutina jeseterů a želv) c) Eucestoda Řády: 1. Caryophyllidea (tělo tvořeno jedním článkem, MH nítěnky) 2. Pseudophyllidea (tělo tvoří více článků, přísavné rýhy = bothrie): difylobotrióza, ligulóza 3. Cyclophyllidea (4 přísavky, rostelum, háčky): teniidózy, hymenolepiózy
Echinococcus vogeli • rozšíření:
Střední a Jižní Amerika • definitivní hostitel: psovité šelmy • mezihostitel: Agoutis, paka, člověk • onemocnění: polycystická hydatidatidóza • dospělé tasemnice: 3,9-5 mm, 3 články
Echinococcus oligarthrus • rozšíření: Střední a Jižní Amerika • definitivní hostitel: divoké kočky • mezihostitel: Agoutis, paka, člověk • onemocnění: polycystická hydatidatidóza • dospělé tasemnice: 2,2-2,9 mm, 3 články
ZDRAVOTNICKY VÝZNAMNÉ TASEMNICE Řád PSEUDOPHYLLIDEA Diphyllobothriidae
CYCLOPHYLLIDEA Anoplocephalidae Davaineidae Linstowiidae Mesocesatoidae Dilepididae Hymenolepididae Taeniidae
Druh parazita
Diphyllobotrium latum D. pacificum Spirometra Bertiella spp Railliettina spp. Inermicapsifer spp. Mesocestoides spp. Dipylidium caninum Hymenolepis nana H. diminuta Taenia solium T. saginata Multiceps multiceps Echinococcus granulosus E. multilocularis E.vogeli E.oligarthrus
Počet případů
16 miliónů ? stovky nízký nízký nízký nízký nízký nízký 36 miliónů nízký 4,5 miliónů 77 miliónů nízký 2 – 5 miliónů stovky desítky nízký
Kmen: NEMATHELMINTHES (oblí hlísti = roundworms) Třída: Nematoda (hlístice) - volně žijící formy v půdě i ve vodě a cizopasníci bezobratlých, obratlovců a rostlin, významní cizopasníci člověka (např. filárie) - 20 000 druhů - velikost 0,3 mm až 8,5 m -tělo je protáhlé, válcovité, vřetenovité, niťovité, nesegmentované, s odolnou mnohovrstevnou kutikulou, povrchové kutikulární útvary - pod kutikulou a hypodermis podélná svalovina - trávicí soustava dobře vytvořená s ústním i análním otvorem - nervová soustava tvořena 2 páry nervových vláken, spojených příčnými spojkami, jícnový nervový prstenec, množství smyslových orgánů - exkreční systém 2 laterální kanálky s exkrečním pórem, protonefridiální základ - orgány zanořené do pojivové tkáně (parenchymu)
- gonochoristi, pohlavní dimorfismus, oviparní (vejcorodí), ovoviviparní (již v děloze samice se líhnou larvy 1. stadia), viviparní (již vyvinuté larvy) - životní cyklus: a) geohelminti (přímý vývoj): vajíčko – larva I. stadia – 2 svlékání – invazní larva III. stadia – definitivní hostitel se nakazí perorálně nebo perkutánně (larvy pronikají aktivně povrchem těla) b) biohelminti (nepřímý vývoj přes mezihostitele): vajíčko – mezihostitel (v něm vývoj larev až do invazního III. stadia) – definitivní hostitel - častá přítomnost paratenických hostitelů
Třída: Adenophorea (= Aphasmida): infekčním stádiem L1 larva, fasnidy zcela chybí Trichuris trichiura, Trichinella sp. Třída: Secernentea (= Phasmida): infekčním stádiem L3 larva, párové chemoreceptory=fasmidy na zadním konci těla Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská), Enterobius vermicularis (roup dětský), Heterodera schachtii (háďátko řepné), filariózy
LARVÁLNÍ TOXOKARÓZA původce: 1. Toxocara canis (škrkavka psí) 2. T. cati (škrkavka kočičí) • přirození definitivní hostitelé: 1. pes, liška, vlk, apod.; 2. kočka Prevalence u DH v Evropě 5 – 50% • rozšíření: kosmopolitní • přenos na člověka: per os • klinické formy infekce člověka: larva migrans visceralis (VLM) larva migrans ocularis (OLM) T. canis samci: 8-10 cm samice: 6-20 cm T. cati samci: 5-6 cm samice: 6-10 cm
vajíčky per-os
konzumací výrobků z paratenických hostitelů (kuřecí či vepřová játra, jehněčí, apod.)
Významní zástupci hlístů u koní Řád: Ascaridida: Parascaris equorum Řád: Strongylida: Strongylus edentatus, S. equinus, S.vulgaris, Triodontophorus, Trichostrongylus axei, Dictyocaulus arnfieldi, Trichonema, Cylicocyclus, Cylicostephanus. Oesophagodontus Řád: Rhabditida: Strongyloides westeri Řád: Oxyurida: Oxyuris equi Řád: Enoplida: Trichinella spp. Řád: Spirurida: Habronemma muscae, Drachsia, Thelazia lacrimalis, Parafilaria multipapillosa, Setaria equina
Významní zástupci hlístů u prasat Řád: Ascaridida: Ascaris suum Řád: Strongylida: Hyostrongylus rubidus, Oesophagostomum dentatum, O. quadrispinulatum, O. brevicaudum, Globocephalus, Stephanurus dentatus, Metastrongylus elongatus Řád: Rhabditida: Strongyloides ransomi Řád: Oxyurida: Oxyuris Řád: Enoplida: Trichinella spp., Trichuris suis Řád: Spirurida: Ascarops strongylina, Physocephalus sexalatus, Gnathostoma hispidum
Významní zástupci hlístů u přežvýkavců Řád: Ascaridida: Neoascaris (Toxocara) vitulorum Řád: Strongylida: Trichostrongylus, Cooperia, Nematodirus, Chabertia, Oesophagostomum, Bunostomum, Dictyocaulus, Protostrongylus, Muellerius, Cystocaulus, Neostrongylus Řád: Rhabditida: Strongyloides papillosus Řád: Oxyurida: Skrjabinema ovis, S. caprae Řád: Enoplida: Trichuris, Capillaria Řád: Spirurida: Setaria, Thelazia
Biologie a význam plicnivek • čeleď Dictyocaulidae – Dictyocaulus viviparus – skot, buvol, zebra – Dictyocaulus filaria – ovce, koza, muflon – Dictyocaulus noerneri – jelen, méně již daněk, srnec – Dictyocaulus arnfieldi – kůň, osel
• čeleď Protostrogylidae – Muellerius capillaris – ovce, koza, muflon, volně žijící přežvýkavci – Muellerius tenuispiculatus – kamzík – Protostrongylus rufescens – muflon, kamzík i další spárkatá zvěř – Protostrongylus brevispiculum – ovce – Protostrongylus commutatus – králík, zajíc – Capreocaulus capreoli – srnec – Bicaulus sagitatus – jelen, daněk – Neostrongylus linearis – muflon, kamzík – Elaphostrongylus cervi – jelen, srnec, los
• čeleď Metastrongylidae – Metastrongylus elongatus – prase divoké, prase domácí – Metastrongylus pudendotectus – prase divoké, prase domácí – Metastrongylus salmi – prase divoké, prase domácí • čeleď Angiostrongylidae – Angiostrongylus vasorum – pes, liška – Aelurostrongylus abstrusus – kočka • čeleď Crenosomatidae – Crenosoma vulpis – pes, liška, jezevec, vlk, kočka – Crenosoma mephidis – skunk – Crenosoma striatum – ježek • čeleď Filaroididae – Filaroides hirthi – pes a volně žijící masožravci – Filaroides osleri – pes a volně žijící masožravci
• dospělí jedinci se lokalizují v průdušnicích, průdušinkách, samotných plicních sklípcích nebo plicních cévách • vajíčka nebo larvy do průdušnic a s hlenem vykašlávány z plic, polknuty DH, přes TS s trusem do vnějšího prostředí, geohelminté se na povrchu půdy svlékají a larvy na traviny, pozřeny DH (př. Dictyocaulidae). Larvy biohelmintů vyhledávají MH (plži nebo žížaly), několikrát se svlékají. DH pozře MH, skrze střevní stěnu do střevních mízních uzlin, do mízního řečiště a do krevního oběhu. Krví jsou larvy plicnivek zavlečeny do plic, kde pohlavně dospívají a migrují do plicních sklípků, průdušinek nebo průdušnice, kopulují a produkují vajíčka či rovnou larvy.
Arachnoentomologie = parazitičtí členovci parazitičtí členovci- význam především jako ektoparazité přímé působení: kožní onemocnění (dermatitidy), červené skvrny, pupínky, puchýřky a vřídky, původci alergií (př. astmatických) a sání krve, myiáze nepřímé působení: přenos onemocnění: • viry: encefalitida (klíšťata), žlutá zimnice (komáři) • rickettsie (evropská skvrnivka přenášená vešmi) • bakterie (mor přenášený blechami) • spirochety (africká návratná horečka přenášená klíšťaty) • protozoa: malárie (komáři), trypanosomózy (tse-tse), leishmannióza (koutule) • helminti: filárie (komáři, muchničky, ovádi) Formy přenosu: a) inokulace = přímé vbodnutí při sání b) kontaminace = z exkrementů nebo výměšků po rozmačkání a vetření do kůže
Třída: Arachnida Řád: Acarina (roztoči) Podřád: Metastigmata (Ixodida) č. Ixodidae Ixodes ricinus, I.hexagonus, I.gibossus, I.persulcatus, I. rubicundus, I.scapularis, I.holocyclus Amblyomma americanum, A. testudinarum, A. variegatum Boophilus microplus, B. annulatus Dermacentor reticulatus, D. marginatus, D.albipictus Haemaphysalis concinna, H. punctata, H. inermis Hyalomma marginatum, H. asiaticum, H. anatolicum Rhipicephalus sanguineus, R. appendiculatus Margaropus Nosoma • č. Argasidae Argas reflexus, A.persicus, A.polonicus, A. vespertilionis Ornithodoros moubata, O.lahorenis, O.tholozani Otobius megnini
Podřád: Mesostigmata (Gamasida) Dermanyssus gallinae Ophinyssus natrici Pneumonisoides caninum Pneumonyssus simicola Raillietia auris, R. caprae Sternostoma tracheocolum Varroa jacobsoni Podřád: Prostigmata (Trombidiformes) Demodex canis, D.cati, D.bovis, D.ovis, D.caprae, D.phylloides, D.equi, D. folicullorum, D.cricetti, D.cervi Cheyletiella yasguri, Ch.blakei, Ch.parasitivorax Psorergatis ovis Myobia musculi
Podřád: Astigmata (Sarcoptiformes, Acaridida)
Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová) Sarcoptes bovis, S.ovis, S.rupicaprae, S.suis, S.canis Notoedres cati Knemidicoptes mutans, K.pillae, K.laevis gallinae Psoroptes ovis, P.equi, P.cuniculi Chorioptes bovis, Ch.ovis, Ch.caprae, Ch.equi Otodectes cynotis Laminisioptes cysticola Listrophorus gibbus Cytodites nudus
Řád: Anoplura (vši) č. Haematopinidae: Haematopinus eurysternus, H.quadripertusus, H.suis, H.asini č.Linognathidae: Linognathus vituli, L. ovillus, L.pedalis, L.setosus, L.stenopis Č.Hoplopleuridae: Haaemodipsus ventricosus Polyplax serrata, P.spinulosa
Řád: Mallophaga (všenky) Trichodectes canis, Felicola subrostratus Damalinia (Bovicola) bovis, D.caprae, D.ovis, D.equi Gyropus ovalis Columbicola columbae Menacanthus cornutus Menopon gallinae
Řád: Heteroptera (ploštice) č. Cimicidae Cimex lectularius č. Reduviidae (zákeřnicovití) Rhodnius prolixus Triatoma infestans, T.megista, T.vitticeps
Řád: Diptera (dvoukřídlí) Podřád: Nematocera (dlouhorozí) č. Culicidae (komárovití) Culex pipiens, C.territans Aedes vexans Culiseta morsitans Mansonia richiardii Anopheles maculipennis, Bironella, Chagasia č. Ceratopogonidae (pakomárcovití) Culicoides Lepcotonops http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095530301-planetaveda/208411058200026/video/
č. Simuliidae (muchničkovití) Simulium Odagmia Eusimulium č. Psychodidae (koutulovití) podčeleď: Phlebotominae Phlebotomus Lutzomyia
Podřád: Brachycera (krátkorozí) č. Tabanidae (ovádi) Tabanus bromius, T. bovinus, T.autumnalis Haematopota pluvialis, H.subcylindrica Chrysops caecutiens, Ch.relictus, Ch.viduatus
č. Muscidae (mouchovití) Musca domestica. M.autumnalis
č. Stomoxyidae (bodalkovití) Stomoxys calcitrans (bodalka stájová) Haematobia stimulans, H. irritans č. Calliphoridae (bzučivkovití) Calliphora vicina (bzučivka obecná) Cochliomyia, Chrysomia, Lucilia č. Sarcophagidae (masařkovité) Sarcophaga carnaria (masařka obecná) Wohlfahrtia magnifica, W. meigeni
č. Calliphoridae (bzučivkovití) - druhy působící myiáze = onemocnění způsobená napadením živých zvířat nebo lidí larvami much, larva se vyvíjí v rozkládajícím mase, dospělé moucha na fekáliích - význam jako vektoři onemocnění a myiáze Calliphora vicina (bzučivka obecná) -především u ovcí č. Sarcophagidae (masařkovité) - většina druhů živorodá, živí se šťávami z masa, původci myiáz Sarcophaga carnaria (masařka obecná) - mechanický přenos patogenních agens, larvy v rozkládajících zbytcích, myiáze
č. Glossinidae
Glossina palpalis, G. tachynoides: říční, západní a střední Afrika (T. brucei gambiense) Glossina morsitans, G.pallidipes: glosina savan (T. brucei rhodesiense)
č. Hypodermidae (podkožní střečci) • Hypoderma bovis, H.lineatum, H.diana, H.acteon • Oestromyia leporinus, O.leporina
č. Oestridae (nosní střečci) • • • •
Oestrus ovis Cephenemyia stimulator, C.auribarbis Pharyngomyia picta Rhinoestrus purpureus
č. Gasterophilidae (žaludeční střečci) Gasterophilus intestinalis, G. hemorhoidalis, G. Inermis, G.pecorum
Řád: Siphonaptera (blechy)
Ctenocephalides canis (blecha psí) C.felis (blecha kočičí)
• • • •
Xenopsylla cheopis (blecha morová) Tunga penetrans (blecha písečná) Spilopsyllus cuniculi Ceratophyllus gallinae, C.hirundinis, C.columbae, C.rusticus • Echidnophaga gallinacea
Evoluce parazitického druhu: Působení parazitů na hostitelské druhy je velmi intenzivní (šíření genu pro rezistenci a toleranci). Rezistence je schopnost hostitele zabránit úspěšné infekci provázené množením a vývojem parazita. Tolerance je schopnost hostitele snížit až úplně eliminovat negativní důsledky infekce parazita. Virulence je míra jakou příslušný druh nebo kmen parazita snižuje biologickou zdatnost hostitele. Redukce parazita (sakulinizace) – ztráta některých orgánů a znaků,ale získání jiných. Manipulační hypotéza – modifikace chování hostitele takovým způsobem, který zvyšuje přenos hostitele (motolice Dicrocoelium dendriticum – mravenec, Toxoplasma gondii – člověk, hlodavci)
Parazitóza jako nemoc: Incidence – frekvence nových případů onemocnění v populaci dané velikostí v čase, statistický ukazatel v epidemiologii a epizootologii, podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období (nových případů) a počtu všech jedinců ve sledované populaci. Oproti prevalenci, která popisuje daný stav v určitý čas, incidence poukazuje na dynamiku onemocnění v populaci. Prevalence – frekvence nositelů onemocnění v dané populaci Morbidita (nemocnost) – charakterizuje závažnost jakéhokoli onemocnění v dané populaci, poměr počtu nemocných jedinců vůči počtu všech (zdravých i nemocných) jedinců. Mortalita (úmrtnost) – počet jedinců, kteří podlehnou nemoci v dané populaci – zahrnuje i snížení biologické zdatnosti napadených jedinců (v % snížení růstu populace nebo snížená délka života důsledkem nemoci)
Oportunní parazité = běžně člověka nenapadají, ale mohou se stát parazity za určitých okolností – např. stav imunní nedostatečnosti při HIV infekcích nebo u osob po transplantaci a závažných operací ROZŠÍŘENÍ PARAZITŮ: KOSMOPOLITNÍ (škrkavky) • PODLE KLIMATU (původci tropických parazitóz, např. schistosomy), podmínky přenašečů • PODLE SOCIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ, CHOVÁNÍ, APOD. (úroveň hygieny, charakter potravy, chov domácích zvířat, apod.)
Bariéry přenosu Obranné mechanismy hostitele Nespecifické Specifické Nespecifické: fyzikálně chemické bariéry (kůže, nebuněčné složky tkání) fagocytóza a zánět Specifické obranné mechanismy: imunitní odpověď Obranné reakce hostitele: 1) buněčná imunita (fagocyty = bílé krvinky = T lymfocyty) 2) humorální (látková) imunita (produkce protilátek) Přítomnost antigenu = parazita vyvolá rychlou reakci imunitního systému a produkci specifických protilátek. Bezobratlí a rostliny mají rovněž schopnost obranných reakcí, ale mnohem méně komplikovaných.
IMUNITA A OBRANA ORGANISMU IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie, viry, houby, prvoci onemocnění)
•mechanické bariéry: nepropustnost kůže a sliznic •chemické látky: HCl v žaludku, MK na povrchu kůže •horečka: vnitřní obrana proti infekci •vlastní imunita: rozpoznání vlastních, cizích či pozměněných buněk Imunita: 1) nespecifická 2) specifická
1. Nespecifická : • Fagocytóza neutrofilních granulocytů, monocytů a makrofágů • baktericidní účinky kůže • HCl ničí patogeny v žaludku •přirozená odolnost (rezistence) proti původcům infekcí, cizorodým a nádorovým buňkám •podmíněná geneticky a nezávislá na předchozím kontaktu s patogenem
fagocytóza = schopnost buněk pohlcovat cizorodý materiál, mikrofágy a mikrofágy zánět = reakce organismu na poškození tkáně či vniknutí infekce,
fagocytující buňky likvidují bakterie místo zčervená, je bolestivé, teplé hnisavý zánět: hnis se tvoří ze zaniklých leukocytů, tkáňových buněk a bakterií záněty orgánů: bronchitis, appendicitis, pneumonie, angína rozsáhlejší zánět: zmnožení bílých krvinek, zvýšení sedimentace, zvětšení mízních uzlin, horečka vyvolána působením pyrogenů (uvolňují je leukocyty), působí na termoregulační centrum v hypotalamu, zvyšuje účinnost imunitního systému lysozym = enzym ničící bakterie na povrchu kůže interferon = potlačení virové infekce a omezení růstu nádorových buněk
2. Specifická 1. humorální (látková) – zajišťují B – lymfocyty • funguje na principu antigen – protilátka antigen = cizorodá látka, která se dostane do těla a lymfocyty proti ní vyrobí protilátku 2. buněčná – zajišťují T - lymfocyty B – lymfocyty studovány v lymfatickém orgánu ptáků = Fabriciova burza, látková = humorální imunita Protilátky se váží na antigen
T - lymfocyty Netvoří protilátky,nefagocytují Přímým kontaktem zničí cizí buňku = buněčná imunita (poruší povrch cizí buňky, čímž se zničí) Omezují nádorové bujení
Parazitární nákazy člověka, jejich laboratorní diagnostika, zásady odběru a zasílání klinického materiálu do laboratoře
• parazitologická diagnostika nabývá v poslední době na významu s rozvojem cestovního ruchu • v našich podmínkách poměrně vysokého hygienického standardu stojí parazitologická diagnostika ve stínu bakteriologie a virologie • v tropických zemích je na předním místě a je třeba myslet na možnost parazitárních onemocnění po návratu z těchto zemí u parazitárních nákaz: • nebývá charakteristický obraz onemocnění • klinickým vyšetřením jej nelze odlišit od neparazitárních infekcí • klinický nález nutno potvrdit laboratorním vyšetřením: - metodami přímého průkazu vývojových stadií parazitů - metodami nepřímého průkazu protilátek nebo antigenů
Materiál k parazitologickému vyšetření: 1. stolice 2. perianální stěr (otisk) a anální výtěr 3. moč 4. sputum 5. vaginální a urethrální sekret 6. duodenální šťáva 7. mozkomíšní mok 8. bioptický materiál 9. helminti nebo jejich části 10. ektoparaziti 11. srážlivá krev
1) Stolice: • čerstvá, velikosti vlašského ořechu – sterilní plastiková nádobka, transport do laboratoře • zcela nevyhovující – odběr rektální rourkou • speciální požadavek – giardióza, amébóza - co nejrychleji po defekaci (30 minut) doručit do laboratoře - negativní nález, přetrvávající příznaky – opakovat odběr 2x po 4-7 dnech, resp. 10x po 2 dnech • Odběry obden 3 vzorky: • 1 vzorek čerstvý (do 2 hodin! NE DO LEDNICE!) • 2 vzorky možno skladovat v lednici (max. 2 dny, nesmí zmrznout) onemocnění: askarióza, taenióza, trichurióza, schistosomóza, ankylostomóza, strongyloidóza…
2) Perianální stěr (otisk) a anální výtěr: • provedení ráno před defekací a umytím • průkaz vajíček roupů a taenia (5-8 týdnů) • průhledná páska přilepená z jedné strany podložního skla – na okraji jméno pacienta • možnost uchování několik dní při pokojové teplotě onemocnění: enterobióza, téniarynchóza, ténióza
3) Moč: ranní, příp. mezi 10.-14. hod.- poslední porce moče sterilní plastiková odběrová nádobka onemocnění: schistozomóza, ojediněle trofozoiti Trichomonas vaginalis
4) Sputum: • důležitý správný odběr (sliny bezcenné) • transport v širokohrdlé nádobce dobře uzavřené onemocnění: askarióza, echinokokóza, paragonimóza, strongyloidóza
5) Duodenální šťáva: podání 30 ml 40% MgSO4 před odběrem odběr 2-5 ml do sterilních krevních zkumavek uzavřených gumovými zátkami • dodání do laboratoře do 2 hodin • při susp. giardióze, trvajícím podezření a opakovaně negativním koprologickém nálezu onemocnění: giardióza, ankylostomóza, fasciolóza, strongyloidóza
6) Vaginální a urethrální výtěr, příp. prostatický exprimát: • Mikroskopická diagnostika - vaginární sekret, ze zadní klenby poševní na podložní sklo - urethrální sekret u mužů, platinovou kličkou ze stěny urethry- nátěr na podložní sklo • Kultivace - naočkování materiálu do transportního média - urychlený transport do laboratoře onemocnění: trichomonóza
7) Mozkomíšní mok: • množství 1-2 ml asepticky přenést do sterilní zkumavky, uzavřené netoxickou gumovou zátkou • doručit ihned k vyšetření, nejdéle však do 12 hod. po odběru onemocnění: naeglerióza, toxoplasmóza, africké trypanosomy
8) Bioptický materiál: • punktát z jaterního abscesu, lymfatických uzlin, sternální, ze sleziny či tkáňového moku • excise kůže, svaloviny, lymfatických uzlin • seškraby střevní či děložní sliznice • různý pitevní materiál
9) Parazitičtí helminti: • nebo jejich části- články tasemnice, větší larvy apod.ve vodě nebo fyziologickém roztoku (nikdy ne nasucho!) • ihned dopravit do laboratoře (poškození bakteriemi nebo teplem)
10) Ektoparaziti: • vhodné menší nádobky, necháme zaschnout • odeslat s pilinami prosycenými amylacetátem
11) Krev: • pro sérologickou diagnostiku • pro zhotovení mikroskopických preparátů - nativní preparát- kapku krve zředit na podložním skle fyziologickým roztokem, přikrýt krycím sklem , ihned se prohlíží (trypanosomy, mikrofilárie) - metoda krevního roztěru a tlusté kapky- po zaschnutí odesílat do laboratoře jednotlivě balená do buničité vaty (vývojová stádia krevních parazitů např.plasmodia)
ENTEROBIÓZA Enterobius vermicularis ( roup dětský) • • • • • •
výskyt: kosmopolitní velikost dospělců: 1cm přenos: per os průkaz vajíček cca 5-8 týdnů po infekci člověk jediný hostitel terapie: pyrvinium mebendazol albendazol
ENTEROBIÓZA samice při rektoskopii roupů
ASKARIÓZA Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) • defin.host.: člověk • rozšíření: kosmopolitní (výskyt-hygiena) • přenos: alimentární cestou (kontaminovaná potrava nebo voda) • klin.formy infekce: gastrointestinální, extraintestinální • délka přežív.vaj.ve vněj.prostředí: 5-12 let • patentní perioda: cca 1 rok • průkaz vajíček: 50-80 dní p.i • terapie: albendazol, mebendazol, levamisol, tiabendazol
ASKARIÓZA samice: 20-30 cm (40), žijí rok (20 měs)
Vajíčka škrkavek
TRICHURIÓZA Trichuris trichuria (tenkohlavec lidský) • výskyt: kosmopolitní • přenos: perorální • symptomatika a patogeneze: - nízký počet parazitů ( bez symptomů) - vysoký počet ( poruchy výživy, krvavé a hlenovité průjmy, anémie, bolesti břicha, kolitida, prolaps rekta) • průkaz vajíček: cca 2-3 měsíce p.i. • terapie: mebendazol, albendazol, tiabendazol
TRICHURIÓZA dospělci, samec 2-4 cm, samička 3-5 cm
TRICHURIÓZA - vajíčka
TAENIARHYNCHÓZA Taeniarhynchus saginatus (tasemnice bezbranná ) • • • • • • •
výskyt: geopolitní zdroj nákazy: hovězí dobytek definit.hostitel: člověk dospělec: délka 4-10 m, šířka 12-14 mm scolex: 4 přísavky, bez háčků lokalizace: tenké střevo inkubační doba: 10-12 týdnů
TAENIÓZA Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná) • • • •
mezihostitel: prase domácí i divoké, člověk definit, hostitel: člověk onemocnění: tenióza, cysticerkóza morfoligie: článkované tělo, skolex s háčky, 4 přísavky, délka 2-3 m(až10) • terapie: taenióza- niklosamid, praziquantel cysticerkóza- praziquantel + steroidy
rozdíly mezi T.solium a T.saginatum
rozdíly mezi T.solium a T saginatum
SCHISTOSOMÓZA • • • •
nejvýznamnější helmintóza infikováno: 200 miliónů lidí život v oblasti rizika nákazy: 600 miliónů lidí 85% infekcí- Afrika- z toho 20% gravidních žen ze subsaharské oblasti • původce: urogenitální forma – Schistosoma hematobium střevní forma - S.mansoni a S.japonicum
SCHISTOSOMÓZA Schistosoma haematobium
MALÁRIE Plasmodium falciparum(tropická), P.vivax (třídenní-terciána), P.malariae (čtyřdenníkvartánna), P.ovale • přenašeč: komáři rodu Anopheles • infekce: 300-500 mil. klinic. případů/rok úmrtí /rok: 1-3 milióny (děti a těhotné ženy v subsaharské Africe) • endemický výskyt: 103 zemí tropů a subtropů • ČR: od roku 1963 pouze import • patogeneze: destrukce erytrocytů a uvolnění nové generace merozoitů
ANAMNESTICKÉ ÚDAJE: • • • • • • •
podrobná cestovní anamnéza profylaxe léky potrava potíže povolání rodinná anamnéza
Laboratorní diagnostické metody a) Flotace Používá se flotační roztok, který má větší specifickou hmotnost než vajíčka a cysty parazitů. Tím dojde k oddělení – vajíčka a cysty se vznášejí nad hladinou flotačního roztoku Druh vzorku: Stolice - škrkavky, tasemnice a různí prvoci, většinou nelze flotací vyšetřit motolice
b) Larvoskopie Metoda je založena na tom, že larvy parazitů putují za vodou a teplem. Pomocí teplé vody je lze tedy ze vzorku získat Druh vzorku: Stolice - hlísti, což jsou například škrkavky
c) Sedimentace Sedimentační metody fungují na principu gravitace, kdy se těžká vajíčka oddělí centrifugací tak, že jsou na dně zkumavky Druh vzorku: Stolice - široké spektrum střevních parazitů, ideální k vyšetření motolic a tasemnic d) Nativní preparát Pomocí mikroskopu se hledají v nátěru živí parazité, jejich vajíčka a cysty Druh vzorku: Stolice - široké spektrum střevních parazitů
e) Krevní nátěr Z krve se vytvoří tenký nátěr, nebo se použije tzv. metoda tlusté kapky. V mikroskopu se nátěr hodnotí a hledají se parazité Druh vzorku: Krev -vyšetření krevních parazitů, jako je Babesia nebo Plasmodium f) Trávicí metoda Vzorek svaloviny zvířat se nechá v laboratorních podmínkách „trávit“ - podobně jako je to v žaludku. Používá se HCl a pepsin Druh vzorku: Svalovina - lze vyšetřit svalovce (Trichinella)
g) ELISA Jedná se o imunologickou metodu, kterou lze stanovit protilátky proti parazitům. Dá se zjistit, jestli se člověk už s parazitem setkal, nebo jestli momentálně parazitární infekce probíhá Druh vzorku: Krev - pro diagnostiku Toxoplasma gondii, lze vyšetřit i jiné parazity
Diagnostika trichinelózy: •
The Official Journal of the European Union (L 338/60) from 22.December 2005 contains Commission Regulations (EC) No 2075/2005 of 5.December 2005
Metody diagnostiky Trichinella sp.: 1)
přímé metody detekce parazita ve vzorcích tkáně: trichineloskopie nebo kompresní metoda, trávicí metoda, histologie, PCR
2)
nepřímá detekce parazita průkazem specifických protilátek pomocí sérodiagnostických metod: ELISA, IFAT, WBA, CFT, HAT
Metody přímé diagnostiky • post-mortální vyšetření, epidemiologické studie u divoce žijících zvířat 1) trichineloskopie nebo kompresní metoda: - od r.1863, kompresorium - nejméně 28 vzorků velikosti hrášku, bránice (jazyk, masseter, abdominální svalovina) 2) trávicí metoda - 100 g vzorky bránice, jazyk, masseter, citlivost 3 larvy na 100 g svaloviny (1% pepsin a 1% HCl) 3) histologie - larvy v různém stadiu vývoje 4) PCR - diferenciace druhů a genotypů, sekvence DNA
Metody nepřímé diagnostiky • detekce specifických protilátek v krevním séru či tkáňové tekutině
ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay): • sérodiagnostická metoda na vyšetření vzorků krve a krevního séra, případně postmortálně tkáňové tekutiny „meat juice“ • detekce specifických protilátek (IgG, IgM,…) a sledování jejich dynamiky • 1974: Ruitenberg ELISA u prasat Výhody: • vyšší citlivost než metody přímé detekce (méně než 1 larva na 100 g svaloviny), • finanční nenáročnost
• sledování imunitních odpovědí při dlouhodobých infekcích • včasná a rychlá diagnostika trichinelózy • Nevýhody: • křížové reakce s antigeny jiných nematod (Ascaris, Trichuris, atd.) • v současnosti prozatím využíván pouze v experimentální parazitologii a humánní medicín • zachycení počátku tvorby protilátek (zamezení tzv. diagnostickému oknu) • antigeny: a) somatické (CLE) b) E/S - předpoklad nejvyšší specifity c) syntetický tyvelosní antigen
Jaké parazity lze určit z krve - Babesia, Plasmodium, Dirofilaria - vyšetření protilátek proti různým parazitům, nemusí se jednat pouze o krevní parazity. Běžně se vyšetřují z krve protilátky proti Toxoplasma gondii. Jaké parazity lze určit ze stolice - prvoci, škrkavky, tasemnice, motolice. - je vhodné stolici vyšetřovat opakované, protože někteří parazité se nevylučují stolicí kontinuálně, ale přerušovaně. Proto je dobré vzorek sbírat například 3 dny. Navíc se doporučuje po cca 14 dnech provést kontrolní parazitologické vyšetření.
Faustova koncentrační flotační metoda - základní parazitologická vyšetřovací metoda stolice. Prvoci nacházející se ve stolici v roztoku síranu zinečnatého vzlínají, tj. flotují na povrch tekutiny a uchytí se na krycí sklo. Při mikroskopickém hodnocení vytvořeného preparátu sledujeme typickou morfologii a velikost parazitického prvoka, buď jeho aktivní vegetativní formy, trofozoity (pouze ve stolici vyšetřené do 2-3 hodin po odběru), nebo klidové, vysoce rezistentní formy, cysty. Postup: Vzorek stolice o objemu asi 2 cm3 pomocí špejle přeneseme do krevní zkumavky s asi 5 ml destilované vody a necháme v ledničce do druhého dne. Druhý den pomocí dvou špejlí důkladně rozmícháme obsah zkumavky, doplníme zkumavku destilovanou vodou a centrifugujeme 3 min. při 2500 ot./min. Supernatant odsajeme přes vakuovou láhev. Promytí sedimentu dle potřeby lze opakovat stejným způsobem 1–2krát.
Promytý sediment rozmícháme v roztoku síranu zinečnatého, zkumavku doplníme roztokem 33% síranu zinečnatého asi 1 cm pod okraj a centrifugujeme 3 min. při 2500 ot./min. Po centrifugaci doplníme zkumavku roztokem síranu až k okraji a na hladinu položíme krycí sklíčko 15x15 mm. Po 20 minutách stání přeneseme opatrně krycí sklíčko s přichycenou povrchovou blankou na kapku Lugolova roztoku na podložním skle a prohlížíme v mikroskopu při zvětšení 100-400 krát. Příprava 33% roztoku síranu zinečnatého: ZnSO4.7 H2O 331,0 g H2O destil.doplnit do 1000,0 ml Hustota roztoku 1,180 (zkontrolovat hustoměrem)
Video koncentrační flotační metoda dle Fausta http://labmet.zshk.cz/vyuka/koncentrac ni-flotacni-metoda-dle-Fausta.aspx Animace koncentrační flotační metoda dle Fausta
Doporučená literatura: • Ash L.R., Orihel T.C. (1990): Atlas of human Parasitology. III. vydání, ASCP Chicago. • Begon M,, Harper J.L., Townsend C.R. (1997): EKOLOGIE jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství univerzity Palackého Olomouc. • Bogitsh, Burton J. - Carter, Clint E. - Oeltmann, Thomas N. (2005) Human parasitology. 3rd ed. Elsevier : Amsterdam. • Garcia L.S., Bruckner D.A. (1993): Diagnostic Medical Parasitology. II. vydání, ASM Washington, 1 - 764 • Hausmann K., Hülsmann N. (2003): Protozoologie. Academia Praha. • Horák P., Scholz T. (1998): Biologie helmintů. Karolinum Praha. • Chroust K., Lukešová D., Modrý D., Svobodová V. (1997): Veterinární protozoologie. Ústav parazitologie FVL VFU Brno. • Chroust K., Svobodová V., Modrý D., Volf J. (2000): Veterinární arachnoentomologie. Ústav parazitologie FVL
• Jeffrey H.C. and Leach R.M. (1991): Atlas of Medical Helminthology and Protozoology.New York, Third Edition. • Jíra J. (1998): Lékařská helmintologie. Galén Praha. • Jurášek V., Dublinský P. (1993): Veterinárna parasitológia. Príroda Bratislava. • Kaufmann J. (1996): Parasitic Infections of Domestic Animals. Birkhäuser Verlag, Basel, Schweiz. • Kořínková K. (2006): Obecná parazitologie: význam a biologie parazitů. Skripta PřF UJEP Ústí nad Labem. • Mehlhorn H. (ed.) (2001): Encyclopedic Reference of Parasitology, Springer, Berlin-Heidelberg-New York. • Volf P., Horák P. a kol. (2007): Paraziti a jejich biologie. Triton Praha. • Warren K.S. (1993): Immunology and molecular biology of parasitic infection, Blackwell Scientific Publications, Oxford.
Tento výukový materiál vznikl v rámci projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0296 „Mezioborové vazby a podpora praxe v přírodovědných a technických studijních programech UJEP“, spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
