Břidlicový plyn. Energetická naděje nebo špinavá záležitost?

Břidlicový plyn

Energetická naděje nebo špinavá záležitost?

Předmluva Konec roku 2011 se nejen v České republice nesl ve znamení aktivit spojených s břidlicovým plynem. Ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu (ENVI) se tato problematika začala také řešit. Skupina GUE/NGL byla jednou z prvních, které si uvědomily, jaké nebezpečí představuje hydraulické štěpení břidlicových vrstev pro životní prostředí a tím i pro naše zdraví. Společně s dalšími kolegy z GUE/NGL jsem byl poněkud skeptický k euforii zastánců tohoto zdroje zemního plynu, který v jejich očích představoval zajištění energetické soběstačnosti nejedné evropské země a poněkud nás zarazilo, jak nekritická byla zpráva předložená Bohusławem Sonikem. Ač se jedná o člena ENVI, jeho zpráva vyzněla zcela jasně ve prospěch těžby. Stínová zpravodajka GUE/NGL Sabine Wils se tedy spojila s dalšími kolegy nesouhlasícími s těžbou břidlicového plynu a společně započali dlouhý proces, na jehož konci byla Sonikova zpráva o poznání přijatelnější. Mnohé kvalitní pozměňovací návrhy bohužel nebyly přijaty, ale takový už je život. Dalším výborem Evropského parlamentu, který se zabýval problematikou těžby břidlicového plynu, byl Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Tam se zcela oprávněně očekával silný tlak těžařské lobby. Přes statečný boj stínové zpravodajky GUE/NGL Marisy Matias a dalších ekologicky smýšlejících poslanců Evropského parlamentu se však nepodařilo nepříznivou zprávu z pera Niki Tzavely příliš korigovat. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu se pak 20. 11. 2012 obě zprávy dočkaly společného projednávání. Během diskuze vystoupili i kolegové z GUE/NGL Miloslav Ransdorf, Marisa Matias, Sabine Wils a Martina Anderson. Varovali před krátkozrakým jednáním těžařských společností orientovaných na tvorbu okamžitého zisku a před armádami jejich lobbistů, které zaplavily Evropský parlament. Upozorňovali také na rizika, které hydraulické štěpení představuje pro životní prostředí, i na rozdílné geologické podmínky v Evropě a USA, které těžaři dávají za vzor. Také připomněli studiemi prokázanou dlouhodobou neudržitelnost těžby břidlicového plynu v USA a obrovské nároky na vodní zdroje, které budou Evropě v příštích letech spíše ubývat. Hlasováním v plénu Evropského parlamentu na druhý den prošly obě zprávy. Sonikova zpráva jako spravedlivý kompromis, zpráva Tzavely bohužel jako nepříliš příznivá. GUE/NGL však své snažení nevzdá, neboť čas již ukázal, 2

že samospasitelnost břidlicového plynu byla pouhá chiméra. I Poláci již pochopili, že se díky břidlicovému plynu ze závislosti na dovozu zemního plynu rozhodně nevymaní. Energetická bezpečnost se sice řadí k tématům nesmírně důležitým, o její dosažení však nelze usilovat za každou cenu. Jako lékař si velmi dobře uvědomuji zejména rizika, která představuje používání karcinogenních a mutagenních látek při hydraulickém štěpení. Jejich únik například do podzemní vody by měl nedozírné následky jak na stav životního prostředí, tak na zdraví lidí žijících v dotčených oblastech. Jsem rád, že jsem měl tu čest být prvním českým poslancem Evropského parlamentu, který podpořil Koalici STOP HF. Nesmírně si cením úsilí jejích členů, kteří tváří v tvář silnému protivníkovi hájí zájmy nás všech. Nezbývá než doufat, že pro nás tento boj Davida s Goliášem dopadne vítězně a my si budeme moci s úlevou oddechnout. Společnými silami vydaná publikace, kterou právě držíte ve svých rukou, tomu snad také napomůže. MUDr. Jiří Maštálka, poslanec EP, GUE/NGL Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

3

OBSAH Předmluva...............................................................................................................2 OBSAH.....................................................................................................................4 1 Úvod.....................................................................................................................6 2 Podstata metody a její dopady............................................................................7 2.1 Rešerše a geofyzikální průzkum....................................................................8 2.2 Průzkumná, těžební plošina..........................................................................9 2.3 Vertikální vrt...............................................................................................10 2.4 Horizontální vrt...........................................................................................12 2.5 Hydraulické štěpení – HF (hydraulic fracturing, fracking)..........................12 2.6 Složení frakovací směsi...............................................................................13 2.7 Objem chemie na jedno hydraulické štěpení.............................................15 2.8 Zpětná voda (Flowback water)...................................................................16 2.9 Fléra – hoření odpadního plynu.................................................................17 2.10 Vydatnost vrtu..........................................................................................18 2.11 Opakované štěpení horizontálního vrtu (re-fracking)..............................18 2.12 Hlavní škody způsobované metodou HF v USA........................................19 2.12.1 Znečištění pitné vody.........................................................................19 2.12.2 Kontaminace vzduchu, smogová situace...........................................26 2.12.3 Nehody...............................................................................................27 2.12.4 Netěsnost vrtů...................................................................................30 2.12.5 Zemětřesení.......................................................................................33 2.12.6 Další vlivy na životní prostředí (ŽP)....................................................34 3 Geologie.............................................................................................................35 4 Ekologické dopady – třináctero.........................................................................38 5 Kontext s klimatickou změnou...........................................................................42 7 Politické souvislosti............................................................................................49

8 Zkušenosti starostů v ČR....................................................................................52 9 Legislativní situace v ČR.....................................................................................54 10 Metody propagandy HFL.................................................................................55 11 Zkušenosti občanského sektoru ze 17 států EU..............................................57 12 Role EU.............................................................................................................57 13 Ochrana veřejných zájmů vs. těžba nerostných surovin.................................59 14 Ekologická stopa, změna daňového systému, předcházení škodám...............59 15 Vize k záchraně – společnost bez růstu a bez ropy.........................................60 16 Závěr................................................................................................................61 17 Seznam zdrojů..................................................................................................62

1 Úvod V posledních dvou letech (od r. 2009 v Polsku) se metoda hydraulického štěpení (dále jen HF z anglického Hydraulic Fracturing) břidlice a dalších hornin ve spojení s horizontálními vrty za účelem získání břidlicového plynu (BP) začala rozšiřovat postupně do jednotlivých zemí EU, a to zejména pomocí firem s know-how a technologií z USA. Tento text má za cíl seznámit čtenáře nejen s podstatou metody, jejími riziky, ekonomikou průzkumu a těžby, ale i osvětlit geopolitické pozadí, legislativní problematiku a dopady metody na klimatickou změnu včetně klamavé propagandy těžařů HF lobby (dále jen HFL). Pokusíme se osvětlit nečestné praktiky těžařů, které použili k manipulaci veřejného mínění, politiků a státní správy v ČR. Budeme se věnovat také roli Evropské komise a Evropského parlamentu (EK a EP). Na závěr je zařazeno stručné pojednání o hodnotách – zda je nutnost čerpání energetických zdrojů absolutně nadřazena zájmům místních skupin či ochraně veřejných zájmů – zejména ochraně pitné vody. Pokusíme se zasadit bublinu břidlicového plynu do kontextu závislosti civilizace na fosilních palivech v kontradikci pokračujících globálních změn naší planety a nastínit řešení. HF je modelovým příkladem střetu soukromé aktivity s extrémní škodlivostí, kdy je zisk soukromého sektoru v rozporu s veřejnými zájmy včetně základních lidských práv na zdravé životní prostředí a zdraví daných mezinárodními dohodami. Svoboda jedné strany ničit prostředí se tedy střetává se svobodou strany druhé požadovat čisté životní prostředí jako jednu ze základních lidských potřeb. Cílem této brožury není vědecky popsat a vysvětlit HF, jeho podstatu a problémy s ním spojené. Spíše se jedná o snahu vyvrátit výmysly vytvořené médii, které HFL vyrábí na zakázku v každém státě, tedy i v ČR.

2 Podstata metody a její dopady Nutno předeslat, že princip metody hydraulického štěpení není nový, údajně byl vynalezen v Rusku. Tvrdit však, že se hydraulické štěpení používá po desetiletí, může být zavádějící, protože moderní verze hydraulického štěpení používaná při těžbě břidlicového plynu je závislá na technologiích vyvinutých teprve nedávno. Její podstatou je otevření stávajících a vytvoření co největšího počtu nových trhlin v matečné hornině tlakem kapaliny vháněné vrtem do horninového prostředí. Původně se však štěpilo pouze vertikálními vrty. Doplňkově byla a je metoda používána i pro hydrotermální účely a hydrogeologický průzkum vertikálními vrty, včetně oživení konvenčních zdrojů. V malé míře se touto metodou tedy oživují i konvenční vrty sloužící k získávání zemního plynu. Pan Leo Eisner, Akademie věd ČR, ředitel firmy Seismik, o ČR řekl: „Desetiletí se to tady používalo a nikomu to nevadilo.“ Komentář JM: Toto je příklad klasické manipulace: používala se metoda bez horizontálních vrtů s nižším tlakem a bez současné tvrdé chemie, byť někdy se štěpilo i naftou. Jednalo se ale o znečištění na konkrétním místě s nulovým monitoringem, který je obtížný i dnes. Co je na metodě hydraulického štěpení hornin nové, je spojení několika technologických postupů v jeden celek a její užití pro řídce rozptýlený plyn v břidlicích jehož těžba byla ještě před 20 lety nemyslitelná. Metoda se používá i pro těžbu zemního plynu z uhelných slojí, při zplyňování uhelných slojí jako pomocná metoda (CMB, coalbed methane), případně pro zemní plyn vázaný jako tzv. tight gas. Zemní plyn se totiž vyskytuje i v pevných (tight) horninách, například v pískovci či vápenci. Zde je nutné konstatovat, že přestože některé firmy (například OMV) tvrdí opak, tak i při těžbě tight gas se většinou frakuje. Novum současné metody HF spočívá v propojení revoluční technologie horizontálních vrtů v řádu stovek metrů s vháněním kapaliny obsahující písek (zastavuje zpětné uzavření trhlin po odčerpání zpětné vody) a chemická aditiva, a to pod daleko vyšším tlakem než kdykoli předtím.

Schéma logistiky vrtu a HF

2.1 Rešerše a geofyzikální průzkum Před vlastním vrtáním se vytipuje území pro potenciální těžbu na základě již provedených vrtných a průzkumných prací, studia literatury apod. Stanovené průzkumné území se dále zkoumá již v terénu tzv. 2D ne-destruktivním způsobem. Ve zkoumané ploše se umístí síť sonarů. Ty zachycují uměle vyvolané zemětřesné vlny, které se generují buď pomocí speciálních těžkých vozidel s buchary, nebo v případě 3D průzkumu výbuchem nálože v mělkém vertikálním vrtu. Pomocí geofyzikálního modelování se zobrazí prostorový model zkoumaného území se strukturou hornin a vytipují se prostory, kde lze očekávat zdroj plynu. Geofyzikální průzkum pomocí těžké techniky s buchary bývá vydáván jako zcela neškodný [1]. Není tomu tak. Příkladem budiž vesnice Rogów ve východním Polsku, kde otřesy provedené touto těžkou technikou příliš blízko obce způsobily jednak statické narušení domů (viditelné praskliny) a jednak došlo ke ztrátě pitné vody na několik měsíců jejím zakalením, neboť obec bez veřejného vodovodu byla závislá jen na studních z mělkého oběhu.

Společnost Geofyzika Toruň, která průzkum břidlicového plynu u obce Rogów prováděla, jakoukoliv vinu popřela, nicméně některým stěžovatelům nechala v obci vykopat nové studny. Vědecká rada KSHF: Provádění 2D průzkumu v tektonicky citlivých oblastech (PÚ Trutnovsko) a sesuvných územích (Valašsko) nelze doporučit.

2.2 Průzkumná, těžební plošina Než se začne vrtat, musí být urovnána plocha pro vrtnou soupravu do roviny včetně přístupových cest. Tato těžaři opomíjená skutečnost (kdy hovoří o jednom vrtu a jedné plošině) sebou nese řadu dočasných i dlouhodobých problémů: devastace krajiny, změna vodního režimu, zábor lesní nebo zemědělské půdy a to na rozloze až 3 ha na jednu plošinu. Hlavním problémem je opět množství plošin. Na těžbu je třeba stovek až tisíců vrtů. Hustota vrtných plošin bývá až šest na 1 km2, někdy i více. V Albertě, kde se těží zemní plyn z písků, je plošina (byť méně rozlehlá) někdy každých 100 m!

Letecký pohled, nekonvenční těžba, Wyoming

2.3 Vertikální vrt Průzkum břidlic a dalších zdrojů metodou HF začíná stejně jako průzkum klasických (konvenčních) ložisek ropy a plynu - hlubinným vrtem ve vertikálním směru. V této fázi se průzkum konvenčních a nekonvenčních zdrojů neliší.

Šikmý vrt Rabensburg W4, Rakousko, mířící do hloubky 2800 m směrem k hranici s Moravou.

Nutno podotknout, že vertikální vrty nebývají většinou přesně kolmé, ale bývají záměrně vedeny šikmo, dokud nenarazí na vrstvu břidlicové horniny (v případě průzkumu břidlic). Tato hornina se nachází někdy v hloubce několika kilometrů, jindy jen stovek metrů (Barnett i jen 700 m). Šikmost vrtu může být někdy značná (Rabensburg W4 na snímku např. 51 stupňů). Dostat se do dvou kilometrů v měkčích horninách může trvat osádce cca 15 dnů. Snaha je vertikální vrt zejména vzhledem k ochraně vodního akviferu (zvodně) prvních 300 m těsnit (cementování, ocelové pažnice). Vrtání prvních 300 m trvá kolem jednoho týdne, cementování kolem 2 dnů. Pro břidlice i tight gas se využívají zejména šikmé vrty, které jsou nejméně těsnými vrty ze všech druhů vrtů. Vrty netěsní nejen vlivem mikrotrhlin způsobených štěpením, ale i vadnou cementací a rovněž také vytlačením plynu i frakční směsi podél tělesa vrtu (v mikroskopické mezeře mezi horninou a povrchem tělesa vrtu) a stárnutím materiálů výstroje vrtu. Vertikální vrty bývají šikmé z několika důvodů, kdy mezi ty hlavní patří dostat se pod obydlené oblasti a lepší pozice vrtu pro dosažení cílových vrstev. HF se někdy pro průzkum břidlic používá již ve vertikálním vrtu z důvodu zjištění štěpitelnosti a vydatnosti jednotlivých vrstev cílových hornin, kterými vertikálně vedený vrt prošel.

Ke zjištění stavu horniny, její porozity, obsahu plynu apod. se dnes již běžně používá další silný průzkumný nástroj – hlubinná sonda, která je umisťována za vrtací hlavici, a to již v průběhu vrtání jak vertikálního tak horizontálního vrtu. Jejich nasazení, kromě průzkumu vlastností horninového prostředí, umožňuje i korekce vedení směru vrtu. Veškerá data z této sondy jsou zpracovávána on-line v řídícím středisku. K sondáži se používají radioaktivní 241 látky, Am, 137Cs a Be. Radioaktivní sonda využívá pro zobrazení svazek neutronů. Samotná činnost sondy v podzemí je patrně bez zásadních negativních vlivů na životní prostředí. Případná ztráta radioaktivního komponentu při převozu, což se děje v USA překvapivě často, může v závislosti na době expozice při přímém kontaktu vést i ke smrti ozářené osoby. K převozu se používají žluté kontejnery s příslušným označením radioaktivního stupně (viz foto Rabensburg W 4, Rakousko – stupeň III, tedy nejvyšší stupeň nebezpečnosti). Kontejnery váží několik tun.

2.4 Horizontální vrt Je-li vertikálním vrtem dosažena vyhovující vrstva břidlic, následuje výměna hlavice vrtu a vrtání je postupně stočeno do horizontální polohy, kde již sleduje oblast vybranou pro štěpení. Vrty jsou někdy i 3 km dlouhé. I v Evropě jsou již firmy, které dokážou tak dlouhé vrty provést (např. německá firma DrillTec). Pro vyšší výtěžnost se z jedné plošiny někdy vede více horizontálních vrtů, většinou do vějíře, s cílem rozdrtit všechnu horninu v podzemí. Horizontální vrtání představuje zásadní novum oproti konvenčním zdrojům ropy či plynu svým plošným rozsahem. Jsou dotčeny obrovské plochy, jak na povrchu tak zejména v podzemí – zde je drcena pokud možno veškerá matečná hornina, aby došlo k co největší exploataci plynu, který je (na rozdíl od konvenčních zásob) v hornině velmi řídce rozptýlen. Horizontálních vrtů se někdy vrtá více z jednoho vertikálního vrtu, jindy se vrtá více vertikálních vrtů na jedné plošině.

2.5 Hydraulické štěpení – HF (hydraulic fracturing, fracking) Po odstranění vrtné horizontální hlavice se do horizontálního vrtu dopraví patrony s trhavinou. Výbuchy naruší břidlici vertikálním směrem, a to do vzdálenosti několika dm od vrtného otvoru (cca v 7 až 9 polích/sekcích). Výbuchy způsobí druhotně i mikrozemětřesení, které lze pro vliv na infrastrukturu na povrchu zanedbat, ne však pro vystrojení vertikálního vrtu – jeho těsnost (tzv. integritu) – kterou porušuje. Poté následuje již samotná fáze hydraulického štěpení. HF jednotky

Pro potřeby jednoho štěpení je dle údajů EPA potřeba 7 až 15 tisíc m3 vody. V průměru je to tedy 11 500 m3 vody. Spojí se až desítky dieselových kompresorů a do vrtu je i týdny vháněna kapalina (často vznikají smogové situace), jež má narušit horninu tlakem až 100 MPa. V poslední době se začíná byť na zlomku vrtů provádět mikroseismický monitoring, který umožňuje proces štěpení sledovat on-line. Problémem však je, že pokud se narazí na tektonické pukliny, tato metoda únik frakovací kapaliny z těžebního prostoru nezaznamená, protože jde o již starou puklinu, která se vůbec nemusí tlakem roztáhnout, jen propustí frakovací kapalinu nekontrolovatelně kamkoli. Mikroseismické sledování tedy nezaručuje, že nedojde ke kontaminaci.

2.6 Složení frakovací směsi „… jsou to v podstatě typy látek, které používáme denně jako třeba jar, všichni si v tom mácháme ruce“ uvedl Benada. (Mladá fronta DNES, 1. 2. 2012, Rubrika: Kraj Zlínský, Strana: 1, Autor: Daniela Čunková) V historii byla na štěpení např. uhelných slojí používána dokonce i nafta. Původně údajně z komerčních důvodů složení směsi firmy v USA tajily. Dnes již v USA musí sdělovat přesné složení kapaliny a tyto údaje zaznamenávat do databáze. Specifické složení frakovací směsi závisí na typu horniny a lokalitu od lokality se může lišit. V USA byla postupně vyvinuta na břidlice účinná frakovací směs, většinou s velmi nebezpečným složením. Chemie totiž plní několik funkcí najednou, které mají za cíl co největší výtěžnost. Jednak musí mít biocidní účinky, aby nedocházelo zarůstání potrubí a trhlin bakteriemi. Dále je žádoucí, aby směs měla antikorozní účinky na ochranu kovových konstrukcí (vystrojení vrtu). Frakovací směs však musí být hlavně mastná. To zajistí, že se veškerým plochám na styku s kapalinou zlepší kluznost, což umožní snadnější uvolnění plynu z matečné horniny. Proto je ropná báze frakovací směsi zatím nezbytností (používal se dosud zejména benzen, toluen).

Dále se ve frakovací směsi nachází slabé kyseliny, které naleptají horninu, čímž dále zlepší propustnost a uvolňování plynu. Používání kyselin (kyselina dusičná, kyselina chlorovodíková) způsobuje závažné vedlejší účinky. Obohatí frakovací směs v podzemí o těžké kovy, které vylouží z matečné horniny. Zejména se jedná o kadmium (Cd) a další vysoce toxické prvky. S cílem omezit zcela evidentní prohřešky proti životnímu prostředí se řada firem snaží vyvinout frakovací směsi, které nepoužívají vodu. Firma Gas-frac používá gel na bázi propanu. Firma Halliburton zase testuje směsi, které neobsahují biocidy. Expansion Energy se snaží o vyvinutí postupu na frakování samotným zemním plynem. Všechny tyto technologie mají společný fakt, že doposud nejsou zralé pro masové uvedení na trh a zdají se být drahé. Navíc mohou mít svá vlastní bezpečnostní rizika (výbušnost propanu, atd.). Hlavními složkami frakovací směsi tedy jsou voda a písek (cca 99 %) a chemikálie (kolem 1 %, v Liebenu v Polsku 2,7 %). Uvádí se, že hornina je tímto způsobem rozrušena až na vzdálenost o poloměru 100 m od horizontálního vrtu. Písek či keramický propant se natlačí do nově vzniklých trhlin v hornině a po odčerpání frakovací směsi na povrch neumožní, aby se tyto mikrotrhliny opět uzavřely. Pokud se ve zóně štěpení vyskytne tektonická puklina, znamená to nekontrolovatelný výstup frakovací směsi i stovky metrů mimo tuto zónu.

V USA existuje ve frakovacích směsích celkem 750 chemikálií a dalších komponent ve 2 500 typech frakovacích kapalin. 342 případů: methanol, 274 případů: isopropyl alkohol 126 případů: 2-butoxyethanol 119 případů: ethylen glykol Dále kyselina chlorovodíková, toluen, nebo i extrémně toxický benzen či olovo. 29 látek nalezených v 650 produktech bylo buď karcinogenních nebo jinak zdravotně závadných. [2]

2.7 Objem chemie na jedno hydraulické štěpení Ing. Stanislav Benada vypouští jeho slavnou falzifikaci ze dne 1. 2. 2012: „Po stránce používaných chemikálií jde o minimální množství. Do dvou set kubíků vody se přidává půl procenta chemikálií," spočítal Benada. http://olomouc.idnes.cz/plan-tezit-plyn-z-bridlic-na-hranicku-se-lidem-nelibi-boji-se-o-vodu105-/olomouc-zpravy.aspx?c=A120201_1726075_olomouc-zpravy_stk

Na základě tohoto tvrzení se zdá, že množství chemie použité na jedno štěpení je pouze v řádech kilogramů. Nám ale vycházelo (na základě údajů EPA), že ono dle HFL zanedbatelné 0,5 % chemie, což bylo stále dokola v tisku zdůrazňováno, je ve skutečnosti v průměru 70 tun chemie na jedno štěpení! HFL se od samého začátku snažila šikovnou grafikou a procentuálním ztvárněním objemů aditiv (magických 0,49 %) vyvolat nicotnost podílu chemie. Aby si lidé představili uvedené množství v realitě, převedli jsme tedy objem známé cisterny Praga V3S a množství chemikálií by naplnilo 16 takových vozů. Proto na historicky první demonstraci proti HF v ČR, kterou jsme svolali na 6. 3. 2012 do Náchoda, měla V3S s nápisem 16 své místo. HFL v ČR ale nebyla připravena na to, že v řadách Koalice STOP HF a v rychle vznikající vědecké radě budou i chemici, a tak Benada vlastně ukázal, jak věci nerozumí (na základě telefonátu i mailu jsme zjistili, že vůbec nepočítal objem prostoru štěpení, ale pouze objem hlubinného vertikálního vrtu) a jak jsou zastánci HF propojeni, když opakovali stejnou chybu, což nám otevřelo oči.

To, že HFL v ČR je koordinována, dokázal i pan Eisner v AV ČR, kde hovořil o kilogramech chemikálií. Vědecká rada KSHF mu to však vyvrátila. Přednášku v CEPU tentýž den (kde byl společně s pány Benadou a Králíčkem, poradcem ministra ŽP) již upravil o větší, byť stále chybný objem, který uvedl i na Technetu iDNES: „Na jeden vrt se použije zhruba kolem 2,5 tuny zdraví potenciálně nebezpečných chemikálií“. http://technet.idnes.cz/bridlicovy-plyn-v-cr-0l6-/veda.aspx?c=A121114_151747_veda_mla

Ale hlavně ČR nemá tolik vody, aby si ji mohla znehodnotit. Například vodní nádrž Rozkoš je osmá největší přehrada v ČR. Maximální plocha vodní hladiny činí 1 001 hektarů, objem nádrže je 76 154 000 m³. Tento objem by stačil pouze na 6 923 štěpení. Navíc by byla voda intoxikována použitým objemem chemie „jen“ 0,5 %, což činí „pouhých“ 484 610 tun chemických látek. Hrozí i nebezpečí zamoření radiací. Přitom jsme použili stejné výpočty jako těžaři. Jen paní Dvořáková z ČGS (a AAPG, jak bude provedeno později) při své přednášce v Akademii věd ČR zapomněla posluchačům vysvětlit, že na těžbu jsou třeba stovky a tisíce vrtů. Pak je srovnání spotřeby vody na jedno štěpení se zavlažením jednoho golfového hřiště poněkud zkreslené.

2.8 Zpětná voda (Flowback water) Aby došlo k uvolnění plynu, musí se frakovací směs vyčerpat na povrch. Vzhledem ke kyselinám, které jsou ve frakovací směsi obsaženy, se z matečné horniny louhují i těžké kovy, které jsou toxické. Dalším problémem zpětné vody je to, že samozřejmě obsahuje chemikálie do ní přidané. Jedním z hlavních problémů celé metody je rovněž ta skutečnost, že zpětná voda bývá obohacena o radioaktivitu, která často, zejména v ČR, roponosné či plynonosné horniny doprovází. Vzniká tak radioaktivní odpad. [3] Zpět na povrch se většinou podaří vyčerpat 20 – 80 % kapaliny. Při tisících vrtů se jedná o tak obrovský objem toxické vody, že je ekologicky prakticky neřešitelný.

Firmy se proto snaží kapalinu recyklovat. Nyní začínají dokonce zpětnou vodu vstřikovat zpět do podzemí do starých vrtů, a to i do vodního prostředí, kdy EPA pouze odůvodňuje svá povolení tím, že voda v podzemí, kam se injektuje, je technicky tak náročně dostupná, že se ji v budoucnu nikdy nevyplatí čerpat.

2.9 Fléra – hoření odpadního plynu Určitý a nemalý objem plynu se na těžebních polích spaluje (fléra). Ať již při průzkumu nebo ve fázi těžby, se „nepotřebný“ plyn spaluje v hořáku. Plameny mohou být metrové ale i desítky metrů vysoké. Fléra v Hohenau (viz obr.), hořela při průzkumu údajně konvenčního plynu 300 m od obce týden a plameny dosahovaly výšky 10 m (to vše v území chráněném podle Ramsarské úmluvy). HFL raději o flérách ani nemluví, když tak vždy jen jedna fléra, jedna plošina, jeden vrt. Fléry v USA hoří týdny, měsíce i roky. Někdy i 30 m vysokými plameny. Jak vypadá ostrá těžba vidíme na obrázku dole. V břidlicovém poli Bakken v severní Dakotě je světelný účinek tisíců hořících flér patrný z vesmíru a je srovnatelný se zářivým účinkem milionových měst. Účinky na kvalitu ovzduší a klima jsou drastické. Uvádí se, že až 9 % plynu z těžebního pole uniká do atmosféry, celková uhlíková stopa (výpočty zatím nezahrnovaly emise z gigantické dopravy, úpravy terénu atd.) tak bude patrně ještě horší, než u uhlí.

Světelné znečištění z hoření flér. Vlevo břidlicové pole na Severní Dakotě vs. město Minneapolis

2.10 Vydatnost vrtu Na rozdíl od konvenčního ložiska plynu, kde je vydatnost vrtu de facto konstantní po dlouhé období i desítek let, výtěžnost břidlicového plynu v čase poměrně rychle klesá (v řádu měsíců či několika let). Rychlý pokles vydatnosti je zásadní nevýhodou této metody. Vydatnost klesá zhruba po exponenciále, úbytek produkce je v průměru 64 % ročně, což v praxi znamená, že vrt je za 2 roky z cca 80 % prázdný a je nutno pokračovat dalšími vrty, aby byla udržena úroveň produkce. A právě toto je další zásadní a důležitý problém, který dostane těžaře do konfliktu s vodními zdroji a obyvatelstvem, protože tato metoda se všemi svými důsledky musí být použita na rozsáhlých územích. Dalším problémem je, že skutečně výnosné jsou v USA jen 1 až 3 vrty ze 100.

2.11 Opakované štěpení horizontálního vrtu (re-fracking) Opakované štěpení je zajímavé téma. Na jednu stranu mají těžařské společnosti tendenci nadhodnocovat počet a frekvenci opakovaných štěpení, protože, jak se ukázalo, nadhodnocení zásob jim ulehčuje život, neboť otvírá penězovody a přesvědčuje naivní politiky. Někteří těžařští PR odborníci uvádějí, že vrty mohou být opakovaně štěpeny až 18krát. Společnost Schlumberger v dokumentu „Refracturing works“ (Opakované štěpení funguje) uvádí: „Na území 48 sousedících států USA existuje okolo 200 000 nekonvenčních plynových vrtů do málo propustných písků, ložisek CBM a břidlic. Nejméně 20 %, neboli 40 000 vrtů může být potenciálními kandidáty na oživení.“ [4] Dokonce i EPA předpokládá, že by se opakované štěpení mohlo provádět v průměru 3,5krát během životnosti nekonvenčních plynových vrtů (počítá se s 30 lety) a že 30 % vrtů může být opakovaně štěpeno. [5] Na druhou stranu je však ekonomika opakovaného štěpení ještě horší než u základního štěpení, protože: - opakované štěpení je zhruba stejně drahé jako základní štěpení; - opakované štěpení nikde nezajistí takovou vydatnost, jakou měl vrt po základním štěpení, často nezajistí ani životaschopnou úroveň produkce; - vydatnost opakovaně štěpených vrtů klesá rychleji než po základním štěpení. Ve skutečnosti je tedy opakovaně štěpeno jen velmi málo vrtů (API/ANGA toto množství na základě svých výzkumů odhadují na 1 %: http://www.epa.gov/climatechange/Downloads/ghgemissions/2012Workshop/Gilli s_Chesapeake.pdf).

2.12 Hlavní škody způsobované metodou HF v USA Na základě studia amerických serverů, renomovaných časopisů a seznamu poškození životního prostředí sestaveného v materiálu Evropské komise s názvem Dopady těžby břidlicového plynu a břidlicové ropy na životní prostředí a na lidské zdraví [6], jsme sestavili základní rysy prokázaných dopadů metody hydraulického štěpení břidlic na USA a Kanadu. Na doložení celoplošného rozsahu havárií posloužila mapa ze serveru earthjustice.org (Značky jsou slity, jde o tisíce havárií).

2.12.1 Znečištění pitné vody Studie EP [6]: V následné studii o znečištění spodních vod bylo zjištěno, že „existuje postupný trend, kdy se během posledních sedmi let zvyšuje obsah metanu ve vzorcích spodní vody, který se kryje se zvyšujícím se počtem plynových vrtů instalovaných v oblasti Mamm Creek Field. Přirozené hodnoty metanu ve spodních vodách před prováděním vrtů byly nižší než 1 ppm kromě případů biogenního metanu, který se omezuje na dno vodních nádrží a vodních toků. Izotopické údaje týkající se vzorků metanu ukazují, že většina vzorků se zvýšeným obsahem metanu je termogenního původu (tedy z těžby břidlic, pozn. JM). Společně se zvyšující se koncentrací metanu byl ve studnách spodní vody zjištěn vyšší výskyt chloridu, který může souviset s počtem plynových vrtů. [Thyne 2008]. Existuje pochopitelně jasná místní a časová souvislost: množství metanu je vyšší v oblastech s větší hustotou vrtů a jeho množství se časem zvyšovalo v souvislosti s rostoucím počtem vrtů. Nedávná studie z Duke Univerzity zjistila, že voda v blízkosti vrtů břidlicového plynu nejen že obsahuje 6x větší množství metanu než je běžné, ale v některých případech obsahuje etan a propan. To je zajímavé, protože v dané oblasti žádný přírodní zdroj etanu a propanu není. (zdroj: http://ecowatch.com/2013/duke-studygas-water-wells-marcellus-fracking) Na rozdíl od výše uvedených studií se mediální zprávy nesou v následujícím duchu:

„Hořící voda z kohoutku. Ano, mohli byste zapálit metan z kohoutku ve vaší kuchyni, pokud by vaše studna byla vyvrtána skrze plynonosnou horninovou formaci a nebyla řádně vycementována a utěsněna proti průnikům plynu. (Ty věčné plameny v newyorském Chestnut Ridge Park jsou jedním z příkladů přirozeného úniku metanu.) Ale zóny frackingu jsou tisíce stop pod vrstvami rezervoárů podzemní vody; těžební studny používají zapouzdření cementem a ocelí, které sahá stovky stop pod povrch; citlivé přístroje monitorují aktivitu v hloubce vrtu, aby zajistily, že ten cenný plyn neuniká do povrchu blízkých formací či atmosféry. (AC24, 8.11.2012, „Fracking fairy-tales" (Frackingové pohádky)) Jde o jednu z nejrozšířenějších lží HFL. V USA místy těží břidlice i v 700 m hloubky (Barnett), kde se vrstvy břidlice ve skutečnosti překrývají s vodním prostředím, což vede k rychlé kontaminaci pitné i povrchové vody. U nás některé břidlice vychází i na povrch nebo jsou přímo vodonosné (Trutnovsko). Citujeme zde i RNDr. Vlastimilu Dvořákovou, řešitelku klíčových studií České geologické služby MŽP ČR o HF a zároveň prezidentku AAPG pro Evropu (Americká asociace naftových geologů, funkce ani členství prý není ve střetu se státními službami, hájí ji ředitel ČGS, RNDr. Venera), jak hovoří o dopadu metody HF na životní prostředí. Přepis rozhovoru z její prezentace v Akademii věd ze dne 14. 11. 2012 s názvem „Nekonvenční zemní plyn – budoucnost nebo fikce na území České republiky“ od 36. minuty dále, kdy se odchyluje, stejně jako pan Eisner, od svého oboru k oborům jí cizím: ekologii, chemii, vlastní těžbě, čímž odhalí klíčové chyby a slabiny projevu: „Technologie HF a dopady na životní prostředí. V současné době představují problém u nás i ve světě, já bych to problémem nenazývala, nicméně je potřeba všechny ty práce přesně monitorovat, je potřeba zamezit případným dopadům na životní prostředí. Na druhé straně je potřeba uvést, že veškeré seriózní a zdůrazňuji

seriózní zprávy renomovaných agentur EPA nebo DEP (pozn. JM: v USA), zprávy, které byly vypracované nezávislými odborníky, neprokázaly žádné znečištění v důsledku hydraulického štěpení. Samozřejmě v současné době všude na světě, a to se týká i nás, existují a jsou prezentovány další názory, které ovšem nepoužívají a nezakládají se na realitě, ale hlavně vytahují z kontextu jednotlivé části uvedených zpráv, a ve velké většině jsou použity pro manipulaci veřejného mínění.“ Pro úplnost dodáváme, že paní Dvořáková pro ČT 24 prohlásila, že pokud se dodrží technologie, je HF metoda bezpečná. Realita nejen v USA je jiná. Přibývají důkazy o souvislosti mezi frakováním a kontaminací podzemní vody, které ukazují, že metoda HF je nebezpečná: - seznam jednotlivých případů: (http://switchboard.nrdc.org/blogs/amall/incidents_where_hydraulic_f rac.html) a průmyslové dokumenty potvrzující "neúspěšné vrty" (http://www1.rollingstone.com/extras/theskyispink_annotdoc-gasl4final.pdf) - zvláštní případy týkající se kontaminace v Pavilionu ve státě Wyoming, kde EPA přišla se zprávou potvrzující, že její zjištění jsou "v souladu s migrací z oblasti produkce plynu" (http://yosemite.epa.gov/opa/admpress.nsf/20ed1dfa1751192c85257359 00400c30/ef35bd26a80d6ce3852579600065c94e!OpenDocument) - probíhající studie US EPA o frakování a vodě obecně (http://www2.epa.gov/hfstudy) Správní orgány ropy a plynu v Albertě také potvrdily kontaminaci vody. Závěr ERCB byl následující: „Celkově, osádka [majitel vrtu] a personál místní společnosti nezvládli adekvátně rizika spojená s technikou děrování stočeného potrubí (coiled tubing perforating) a HF na bázi propanu. Měli několik příležitostí poznat, že se vyskytl problém, kterému mohli zabránit nebo alespoň minimalizovat dopad operací HF nad úrovní ochrany podzemních vod.“ Další kanadští vědci sestavili „katalog“ případů kontaminace s názvem "The Science is deafening - industry´s gas migration". Obsahuje velice poučné informace: http://www.frackingcanada.ca/industry-gas-migration Energetický průmysl tvrdí, že neexistuje důkaz, že by frakování ničilo životní prostředí, ale ukázalo se, že se představitelé energetického průmyslu ujistili, aby žádné důkazy neexistovaly, a to tak, že zaplatili stěžovatelům za jejich mlčení.

Bloomberg dne 6. června 2013 v článku „Drillers Silence Fracking Claims with Sealed Settlements (Těžaři umlčeli stížnosti frakistů tajným vyrovnáním)“ uvedl: „V případech napříč USA (od Wyomingu po Arkansas, od Pensylvánie po Texas) se těžaři dohodli na finančním vyrovnání nebo skoupení majetku od lidí, kteří říkají, že HF zničilo jejich vodu. To tvrdí noviny Bloomberg News, které provedly revizi stovek regulačních a právních dokumentů. Ve většině případů musí majitelé domů zachovat mlčení. Tato strategie schovává údaje před regulačními orgány, zákonodárci, sdělovacími prostředky a vědci z oblasti zdravotnictví, a ztěžuje tak možnost zpochybnit tvrzení průmyslu, že frakování nikdy žádnou vodu nezničilo.“ (http:/www.businessweek.com/news/2013-06-06/drillers-silence-u-dot-s-dot-watercomplaints-with-sealed-seattlements#p1) Aviezer Tucker z Texaské univerzity Austin, zřejmě další člen spolku organizovaně klamavých, přispěl článkem „Proč Gazprom šíří mýty o těžbě břidlicového plynu“ v r. 2012 na český server České pozice, kde mimo jiné napsal (a můžeme si říkat proč asi): „Je rovněž třeba analyzovat chemické složení vodních vrtů před hydraulickým štěpením a po něm a zjišťovat případný vliv. Takové studie v USA nenašly známky znečištění.“ Jak je uvedeno výše, existují studie, které kontaminaci objevily. Pan Tucker je znám tím, že jeho výzkumný institut na Texaské univerzitě byl ve spojení s geologem Chipem Groatem, který byl usvědčen z vydání falešné vědecké zprávy ve prospěch břidlic (za což byl od HFL zaplacen v řádu stovek tisíc dolarů). Tato studie podle Tuckera dokonce přímo zadaná jeho Energetickým institutem při Texaské univerzitě v Austinu dokládá nicotný vliv HF na ŽP (a byla použita k manipulaci veřejného mínění v zemích východní Evropy, zejména v Rumunsku. Nicméně největším nebezpečím není kontaminace metanem, ale znečištění kapalinami používanými pro frakování nebo odčerpáváním zpětné vody: Studie EP [6]: V roce 2008 byla provedena podrobná analýza za okres Garfield v Coloradu. Colorado Oil and Gas Conservation Commission vede záznamy o nahlášených nehodách způsobených rozlitím kapalin při těžbě ropy a plynu. Za období od ledna 2003 do března 2008 bylo nahlášeno celkem 1 549 nehod způsobených rozlitím kapalin. [COGCC 2007 odkaz ve Witter 2008] Ve dvaceti procentech těchto nehod došlo ke znečištění vody. Za povšimnutí stojí, že počet nehod způsobených rozlitím

kapalin se zvyšoval. Zatímco v roce 2003 bylo například v okresu Garfield nahlášeno pět takových nehod, v roce 2007 jich bylo 55. Na iDNES píše pan Eisner dne 28. listopadu 2012: „Za 60 let historie hydraulického štěpení neexistuje jediný případ, kdy by kapalina ze štěpených formací unikla do pitných vod a někoho otrávila.“ http://technet.idnes.cz/bridlicovy-plyn-v-cr-0l6 veda.aspx?c=A121114_151747_veda_mla

Kupodivu patrně za pár měsíců zapomněl, co sděloval na půdě Akademie věd ve své prezentaci, kterou přednesl před komisí životního prostředí svého mateřského ústavu na odborném semináři Environmentální souvislosti těžby břidlicového plynu dne 18. 6. 2012 (1. část prezentace, kde se zabýval HF a seismikou, byla dobrá a zajímavá, ve druhé části se odchýlil mimo obor se značnými „chybami“): V sálu akademie uvedl na slidu č. 17: „V 60tých letech je popsán jediný možný případ průniku frakturovacích kapalin z více než kilometrových hloubek do zdrojů podzemních vod.“ Zkusme trochu hlouběji analyzovat jeho výrok: nejde o nic jiného než o vědomou manipulaci s daty, zamlčení v případě jeho článku do iDNES. Prvním citátem z iDNES Eisner oponoval důvodové zprávě našeho zákona o kontaminaci vod v USA. Eisner si jistě nemohl myslet, že by někdo uvěřil, že se nikdy nic nestalo. A jakoby omylem odpověděl zkušenostmi z ČR (teoreticky ke stejné metodě, prakticky nikoli, což musí vědět). Laik při rychlém čtení si pak pochopitelně myslí: nic se neděje, říká to expert, zelení zase jen otravují. Proč se pan Akademik, prezident firmy Seismik, „zmýlil“? Nebude to třeba tím, že pan Eisner je zejména a především člověkem průmyslu, člověkem své firmy Seismik, která dostala i zakázky pro Cuadrillu Resources, jak sám připouští? Na iDNES o sobě uvádí, že je spolumajitelem poradenské společnosti Seismik působící v USA, zemích Perského zálivu a Velké Británii, která se zabývá seismikou. Na probřidlicovém serveru Natural Gas Europe je ale veden jako president firmy Seismik. Na zmíněném serveru si 13. 2. 2013 posteskl: „Pokud jde o jeho rodnou Českou republiku, Leo Eisner říká, že jeho společnost Seismik tam byla skoro slavná, než česká vláda vyhlásila moratorium na hydraulické štěpení (přitom k dnešnímu dni, 24. 2. 2013, moratorium stále není vyhlášeno) a dodává: „Je nám líto, že dialog v České republice o tomto tématu není více věcný a racionální. Měli jsme tři společnosti na různé průzkumné licence, ale Ministerstvo životního prostředí rozhodlo vyhlásit moratorium pro lepší právní rámec. To znamená, že v České republice nebude probíhat průzkum po dobu 2 – 3 let.“

Může jeho smutek pramenit ze skutečnosti, že nová práce na Valašsku, kde překvapivě hodlá působit odnož stejné firmy, od které již jednou (?) inkasoval (Cuadrilla Resources), jen tak nezačne? Uzavřeme tuto kapitolu další citací RNDr. Dvořákové o vodě z již citované přednášky v Akademii: Přestože o pár slidů dříve ukazuje typickou skladbu profilu břidlic na jednom z odkryvů v Marcellus shale s břidlicí několik desítek metrů pod povrchem,o několik minut později hovoří „o velké vzdálenosti a izolantu mezi břidlicí a vodním prostředím“, opět naznačuje, že se vodě nemůže nic stát, ale evidentně pouze rutinně opakuje falešná tvrzení HFL. Když o chvíli později hovoří o břidlicích v ČR, vůbec se (jako geolog) nepozastaví nad údajem, který sama sděluje: břidlice v ČR jsou v hloubce od 0 – 2500 m. Situace v Česku může být tedy úplně jiná než situace v USA. Studie EP [6]: Aktuálnější studie [Osborne 2011] potvrzuje tato zjištění ve vodních zdrojích ležících v břidlicových útvarech Marcellus a Utica v severní Pensylvánii a v severní části státu New York. V oblastech s aktivní těžbou plynu byla průměrná koncentrace metanu ve studnách pitné vody 19,2 mg/litr s maximálními hodnotami až 64 mg/litr, kde hrozí nebezpečí výbuchu. Koncentrace v sousedních regionech s podobnou geologickou stavbou, kde se plyn netěží, byla 1,1 mg/litr. [Osborn 2011] Celkově bylo zaznamenáno více než 1 000 stížností týkajících se znečištění pitné vody. Zpráva, která se údajně opírá o záznamy Oddělení pro ochranu životního prostředí státu Pensylvánie (Pennsylvania Department of Environmental Protection), uvádí za dvouapůlleté období 1 614 případů porušení státních zákonů zabývajících se plynem a ropou při provádění vrtů v oblasti Marcellus, přičemž dvě třetiny z nich „pravděpodobně poškozují životní prostředí“. Některé z nich jsou uvedeny v [Michaels 2010]. Nejpůsobivější zdokumentovanou nehodou byl výbuch obytného domu způsobený prováděním vrtů a následným průnikem metanu do vodovodního systému v domě [ODNR2008]. Ve zprávě Department of Natural Resources byly zjištěny tři faktory, které vedly k výbuchu v domě: i) nedostatečné vybetonování těžebního pláště, ii) rozhodnutí pokračovat v hydraulické těžbě z vrtu, aniž by bylo řešeno nedostatečné vybetonování pláště, a zejména iii) 31denní období po hydraulické těžbě, během

něhož byl kruhový prostor mezi povrchem a těžebním opláštěním „většinou uzavřen“ (citováno z [Michaels 2010]). Ve většině případů lze prokázat znečištění metanem nebo chloridy i v případě, že průnik benzenu nebo jiných těžebních kapalin lze prokázat zřídka. Sběr vzorků, který prováděla Agentura pro ochranu životního prostředí v roce 2009 ze studní pitné vody ve Wyomingu, odhalil chemické látky, které se často po-užívají při hydraulické těžbě: „Oblast VIII zveřejnila v tomto měsíci výsledky sběru vzorků ze studní v oblasti Pavillion ve Wyomingu, které si vyžádali místní obyvatelé. V 11 z 39 kontrolovaných studní byly odhaleny znečišťující látky z těžebních vrtů, a to včetně 2-butoxyetanolu (2-BE), známé součásti kapalin používaných při hydraulické těžbě, ve třech kontrolovaných studních, a včetně metanu, organických látek z motorové nafty a uhlovodíku známého jako adameantenes“. [EPA 2009] Ano, to je ta EPA, paní Dvořáková z ČGS, která nikdy nic nenašla!

2.12.2 Kontaminace vzduchu, smogová situace Studie EP [6]: Mnoho stížností na lidská onemocnění a dokonce i případy úmrtí zvířat v okolí malého města Dish v Texasu donutily starostu města ke stížnostem. Nakonec studie ze srpna 2009 potvrdila „přítomnost vysokých koncentrací karcinogenních a neurotoxických sloučenin v ovzduší nebo v obytných budovách“. A dále: „…Mnohé z těchto laboratorně odhalených sloučenin byly metabolity známých lidských karcinogenů a krátkodobě i dlouhodobě překračovaly kontrolní hranice stanovené v předpisech TCEQ“. Podle studie bylo rovněž „městu podáno mnoho stížností týkajících se odporného zápachu a neustálého hluku a vibrací způsobených kompresorovými stanicemi“. Podle studie „je třeba věnovat zvláštní pozornost zprávám o těžce nemocných mladých koních a několikerému uhynutí s neznámou etiologií v letech 2007-2008“. [Wolf 2009]. Rovněž oblast v okolí Dallasu - Fort Worthu utrpěla dramatické dopady na kvalitu ovzduší v důsledku těžby v oblasti Barnett [Michaels 2010]. V roce 2009 byla zveřejněna komplexní studie nazvaná „Emise z produkce zemního plynu v břidlicové oblasti Barnett a možnosti hospodárné nápravy“. Výbor pro kvalitu životního prostředí státu Texas (TCEQ) zavedl monitorovací program, který částečně potvrzuje, že z vrtných zařízení a ze skladovacích nádrží uniká mimořádně vysoké množství uhlovodíkových výparů a v některých místech značné množství benzenu [Michaels 2009].

2.12.3 Nehody „Když se řekne vrt, ropa, plyn, vzniká obecně panika. Lidé si hned vybaví slova: hrůza, havárie. Nic takového ale nehrozí,“ řekl pro MFD poradce firmy Cuadrilla a expert na geologii Stanislav Benada. „Nic nikde nevytéká, veškeré kapaliny jsou v kontejnerech, vytěžené horniny se řádně vyváží na skládku,“ dodal Benada. (Echo Valaška: www.echovalasska.cz/echo-zive/Tezba-plynu-z-bridlic…pruzkum/ r. 2012)

HFL popírá havárie, pokuty. Pokud nehody přiznává, uvádí slovo – zřídka. Co je to zřídka? Na 1 000 vrtů dva vybuchují. Pravděpodobnost je tedy 1:500 (na 500 vrtů jeden z nich na 100 % vybuchne). K tomu Ingraffea z USA dodává: „Každá inženýrská činnost přináší pravděpodobnost, že něco dopadne špatně. Pravděpodobnost, že pod Vámi spadne most je 1:20 tis. Kosmonauti jsou stateční lidé, protože mají pravděpodobnost 1:70, že s nimi vybuchne raketa, ale HF má pravděpodobnost 1:20 že dojde k netěsnosti vrtu či úniku nebezpečných látek do podzemních vod!!“ „K více než 92 % výbuchů během posledních pěti letech (2006-2010) došlo při vrtání otvoru vrtu, všechny z nich s vlivem na sladkovodní toky. Šetření ukázalo, že sedm úniků kapalin do toků mělo krátké trvání a nemělo významný vliv na občany nebo životní prostředí…“[7]

Studie EP [6]: Znečišťující látky z výbuchů nebo nehod v místech vrtů - zkušenosti ze Severní Ameriky (výtah). V USA došlo (v r. 2010) k několika závažným výbuchům. Většina z nich je zdokumentována v [Michaels 2010]. Zde je výňatek z tohoto referenčního seznamu: • Dne 3. června 2010 došlo k výbuchu v Clearfield County v Pensylvánii, při němž se rozlilo nejméně 35 000 galonů (132,5 m 3) odpadní vody a zemní plyn prýštil do ovzduší 16 hodin. • V červnu 2010 skončilo v důsledku výbuchu plynového vrtu v Marshall County v Západní Virginii sedm zraněných dělníků v nemocnici. • Dne 1. dubna 2010 byla nádrž a otevřená jáma používaná na skladování kapaliny z hydraulické těžby na vrtné ploše Atlas zachvácena požárem. Plameny sahaly přinejmenším do výše 100 stop (33 metrů) v šíři 50 stop (15 metrů). • Ve všech uvedených případech byly příslušné společnosti pokutovány (HFL v České republice tvrdí, že pokutování firem v USA neexistuje, JM).

2.12.4 Netěsnost vrtů Stanislav Benada, expert z občanského sdružení Muzeum naftového dobývání a ekologie, poradce firmy Cuadrilla Moravia s.r.o., jeden z top manažerů firmy Aurelian (hájí i zájmy HF v Polsku, na Slovensku a v dalších zemích), o těchto dvou posledně jmenovaných rolích se ve svém lobbistickém dopisu do senátu nezmínil, ale k těsnosti vrtů uvádí: „Vrty dokonale těsní. Cementací se vrty hermeticky oddělí od vnějšího prostředí, není možné, aby mezi vrstvami něco přetékalo,“ Benada, iDNES). Jedním z nejčastějších tvrzení těžařských firem, kterými se snaží přesvědčit veřejnost o neškodnosti hydraulického štěpení, je, že firmy již vyvrtaly a štěpily miliony vrtů a nevyskytly se žádné problémy s kontaminací. Opravdoví těžaři velmi dobře vědí, že integrita vrtů je chronickým a nevyřešeným problémem u všech vrtů, zejména u těch, kde se v podzemí drtí skála pod neuvěřitelným tlakem až 100 MPa a u šikmých vrtů. Podle zpráv inspektorů ve vzorku 1 609 vrtů v roce 2010 docházelo k úniku u 111 z nich (6,9 %). V roce 2012 ve vzorku 1 014 vrtů docházelo k únikům u 67 z nich (7 %). Je však třeba zdůraznit, že se jedná o úniky přímo na vrtu, tedy ne o případy, kdy si metan najde cestu podzemními zlomy a vybublá o několik desítek až stovek metrů dál. Hlavně se ale jedná o úniky po dokončení vrtů. Beton stárne a ocel koroduje, zemská kůra se hýbe. Podle studie z Mexického zálivu a interních informací firmy Schlumberger je kombinace času a geologických zákonitostí neúprosná: v průběhu 16 let dochází k únikům až v 60 procentech případů. [7] Zde je nutné upozornit, že zdrojová statistika firmy Schlumberger uvádí zkušenosti z vrtů na vnější straně kontinentálního šelfu, tedy v moři, cca 300 m od pobřeží. Co se tedy týče netěsnosti vrtu stářím v extrémním mořském prostředí, zdálo by se, že je nelze s podmínkami méně agresivního prostředí na souši srovnat. Překvapivě, jak je uvedeno níže, je statistika podobná (min. 50 % starých vrtů netěsní jak na souši, tak v moři). U nových vrtů jsou statistiky u obou druhů prostředí (moře s

konvenčními vrty a pevnina s HF) téměř shodné. Extrémní tlak HF metody má opravdu vysoké devastační účinky na integritu vrtu. Proto i legislativa ve velké Británii pohlíží na HF vrty a vrty v moři stejně. Podíl na havárii v Mexickém zálivu má zřejmě i Halliburton. Firma Hutton Energy v ČR se v částech svého webového profilu odvolává na firmu Halliburton a snaží se tak navodit dojem serióznosti, jakousi záruku kvality. V lednu 2012 přinesl server iHNed.cz zprávu, že společnost BP žaluje společnost Halliburton. Požaduje miliardy dolarů jako náhradu škod za havárii ropné plošiny: „Koncem minulého roku BP obvinila Halliburton z toho, že úmyslně zničila důkazy k havárii plošiny, které ukazovaly na nedostatky betonových produktů, jež společnost použila pro podmořský vrt Macondo osudné ropné plošiny Deepwater Horizon.“ Tak vyplynul na světlo fakt, že cementové směsi firmy Halliburton, která je údajně jednou z nejlepších v oboru HF, jsou špatné a potvrdil desetiletí HF průmyslem skrývaný fakt, že vrty pro BP netěsní! Že novináři zároveň nejsou schopni uchopit tuto složitou problematiku (pokud nejsou přímo placeni za šíření PR obrazu injektovaného veřejnému mínění HFL pomocí médií), je zřejmé i z příkladu redaktora Leschtiny. Přestože píše pro iHNed.cz, nebrání mu tyto nové klíčové informace horovat o průzkumu HF metodami v ČR v článku Most přes hořící vody. O geologii ČR pak evidentně netuší asi vůbec nic. [8] Člověk se pak musí ptát, jestli neschopnost ověřit si fakta ještě před ovlivňováním veřejného mínění nesouvisí s finanční odměnou, které těžařský průmysl vynakládá na své PR kampaně a jiné zastánce. Další přímý důkaz o tom, že cementace bývá vadná získala BBC. (http://www.bbc.co.uk/news/uk-17448428, v minutě 8:06 o cementu hovoří Brian Grove z

Chesapeake).

Další důkazy o tom, že jedno z nejodvážnějších tvrzení HFL: „firmy na ropu a plyn provedly miliony štěpení bez jediného problému“ je lež, přináší Ing. Anthony Ingraffea z Cornellovy University, který studoval nelineární frakturaci hornin po tři desetiletí: „Odvětvové studie jasně ukazují, že pět až sedm procent všech nových ropných a plynových vrtů netěsní. S přibývajícím časem se procento netěsnících vrtů zvyšuje k

překvapivým 30 či dokonce 50 %. Nejvíce netěsní vrty šikmé a hydraulické (pozn. JM: zdravý rozum napovídá, že vysoký tlak včetně bočního pnutí u šikmých vrtů, musí vyvíjet tlaky, kterým integrita vrtu nemůže odolat). Ve skutečnosti je netěsnost vrtů obvyklý, trvalý a chronický problém po celá desetiletí.“ [9] Situace s netěsnými vrty v kanadské Albertě: Na základě oborových zpráv samotných těžařů (nezávislé audity uvádí větší čísla) je asi pět procent z 300 000 vrtů na ropu a plyn v Albertě netěsných. Ale v r. 2009 studie místních vědců Stephana Bachu a Theresy Watson zjistila, že tzv. „šikmé vrty“ (stejný druh, který se používá pro štěpení plynu z břidlic a tight gas) v čase netěsní až z 60 % (pozn. JM: tedy stejně, jako u mořských vrtů). Uvádí, že vysoký tlak štěpení zvyšuje potenciál vytvořit cesty do jiných vrtů, atmosféry a podzemních vod. [9] Citace z literatury nashromážděné Koalicí STOP HF: Špatně vybetonovaný vrt do hloubky 2 000 metrů znečistil metanem a benzenem povrchové vody (zpráva Komise pro ropu a plyn státu Colorado: http://cogcc.state.co.us/orders/orders/1v/276.html) Je běžné, že plyn a chemikálie migrují z hloubkových vrtů na povrch (studie Petrobras: http://www.spectraenergywatch.com/wp-content/uploads/2011/09/From-Mud-to-Cementarticle.pdf)

Podle geologů má podloží ve formaci Marcellus velké množství zlomů, které umožňují znečištění vertikálně migrovat do podzemních zásobáren vod (studie U.S. Geological Survey: http://www.dec.ny.gov/energy/75370.html)

2.12.5 Zemětřesení V této pro ČR velmi významné kapitole (tektonika, sesuvná území, integrita vrtu a vliv na podzemní vodu) nechme na úvod „pohovořit“ filozofa a politologa (tak se tedy prezentuje na stránkách serveru České pozice) pana Aviezera Tuckera: Ve spojitosti se stovkami tisíců vrtů nastaly v USA čtyři otřesy, přičemž žádný nezpůsobil ztrátu života či majetku (v článku na České pozici, Proč Gazprom šíří mýty o těžbě břidlicového plynu). Podle instituce US Geological Survey se do roku 2009 ve státě Oklahoma běžně objevilo 50 zemětřesení ročně, ale v roce 2010 otřáslo tímto státem 1 047 zemětřesení. „Průměrný počet M >= 3 zemětřesení/ročně se v kontinentálních Spojených státech zvyšoval od roku 2001... změny míry seismické aktivity, které jsou zde popsané, má jistě na svědomí lidský faktor.“ [10]. Zpráva Institutu U.S. Geological Survey z roku 2011 uvádí: „Naše analýza ukázala, že krátce po zahájení hydraulického štěpení se začala objevovat malá zemětřesení, z nichž 50 jich bylo identifikováno a z těchto 50 dosáhlo 43 zemětřesení takové intenzity, že mohla být přesně lokalizována.“ [11] Zemětřesní tak jsou realitou spojenou s HF metodou. Tato metoda způsobuje zemětřesení o síle až 2,4° Richterovy stupnice i více. V USA stoupla zemětřesná činnost vlivem HF o stovky procent. [11] V ČR je zejména v tektonicky aktivních oblastech, nebo tam, kde jsou tektonické poruchy, velkým rizikem pouštět se do metody HF. Jenže takovými místy je celá ČR prakticky poseta. Jak uvidíme dále, rozličnost v geologické stavbě Severní Ameriky a Evropy je klíčovým argumentem proti zavedení HF v Evropě. Jeden z důkazů pro toto tvrzení přinesl hned jeden z prvních vrtů na území EU v Británii (Cuadrilla Resources), kde v Blackpoolu štěpení vyústilo v zemětřesnou událost o síle 2,4 o Richterovy stupnice. Nebezpečím zde není (s výjimkou sesuvných oblastí jako je např. Valašsko) ohrožení budov či životů lidí vlivem otřesů. Nebezpečí zemětřesení, což panu politologovi uniklo (pokud jeho článek nebyl placený HFL) je v tom, že i mikrootřesy, které jsou vlastně součástí podstaty metody HF porušují již citovanou integritu vrtu a dále otevírají, např. skrz dosud uzavřené tektonické pukliny, cestu ven z těžebního pole smrtelnému nebezpečí. Zemětřesení z HF tak ani nikdy nikoho nezabije přímo, ale v kombinaci se všemi ostatními faktory však může postupně zabíjet statisíce lidí! Studie potvrzující, že hydraulické štěpení způsobuje zemětřesení: 1. http://www2.seismosoc.org/FMPro?-db=Abstract_Submission…-find

2. http://og.decc.gov.uk/assets/og/ep/onshore/5075-preese-hall-shale-gasfracturing-review.pdf 3. http://www.pnas.org/content/early/2012/07/30/1207728109.ab-stract?…d01

2.12.6 Další vlivy na životní prostředí (ŽP) Nevyhnutelným dopadem těžby BP je velký zábor půdy vzhledem k vrtným plochám i parkovacím a manévrovacím plochám pro nákladní vozy, vybavení, zařízení na zpracování a přepravu plynu a přístupové komunikace. Obrovský zábor představují plynovody křižující kontinent. V lesnaté a kopcovité Pensylvánii jsou napříč lesy zabrané pásy o šířce až 50 m a k tomu patří ještě provázaná síť cest kolem plošin. Při životnosti těžebního pole 10 až 15 let je ničení lesů o to nesmyslnější. Cesty, které nikam nevedou, a opuštěné plošiny. Přírodě bude dlouho trvat, než si takovou půdu vezme zpět. Jizvy se budou hojit staletí s tím, že to „bezplatně hradí“ příroda. Dosud nezmíněná a zcela zásadní pro životní prostředí je související doprava. Snižuje kvalitu života obyvatel, zvyšuje emisní zátěž (zatím nikdo nespočítal ten obrovský mrak znečištění z dopravy), stoupá počet znečištění haváriemi. Na jednu vrtnou plošinu a odvrtání vertikálního vrtu, horizontálního vrtu, dopravy ohromného množství vody a chemie tam, zpětné vody jinam, jsou udávány tisíce pojezdů kamionů na jeden proces štěpení. K tomu se přidává ropné zatížení stroji budujícími plošiny a kácejícími lesy, znečištění skrývající se za dovozem a hlavně i výrobou statisíců tun chemie (opět i část z ropy) nutné ke štěpení, chemie nutné pro vrtání (výplachy vrtné soupravy, pohon vrtů a generátorů). Málokdo si vůbec uvědomuje, že bez ropy břidlicový plyn prostě nezískáme. Ropa použitá pro těžbu z břidlic zanechává obrovskou ekologickou stopu nejen při těžbě, ale už jejím samotným použitím pro ten účel. Zde vyvstává otázka: není pro lidstvo důležitější ropa než plyn? A nejedná se právě v kauze břidlic o pověstné fyzikální dno možností získávání energie z fosilních paliv, které začíná připomínat masovou sebevraždu, aniž to kdokoli z jejích zastánců tuší? Nejde zde o ono pověstné vrtěti psem? Netřeba dodávat, že nevyhnutelným dopadem břidlicové apokalypsy je poškození zdraví obyvatel v kontaktních oblastech. Bolesti hlavy, vyrážky, snížení imunity, zvýšený výskyt rakoviny. Lékaři protestují, média poukazují na zdravotní dopady a volají po zákazu metody v USA. Dá se předpokládat, že populace v USA, i když bude již těžba břidlic zastavena, bude po generace trpět tímto experimentem, který se vymkl kontrole.

3 Geologie Severní Amerika

Velkoplošná těžba plynu z břidlic v USA, které mají pro tuto metodu mnohem příznivější geologickou stavbu, byla zahájena cca před 15 lety. Severoamerický kontinent se na rozdíl od evropského za posledních několik set milionů let nevyvíjel nijak dramaticky. Jde o jednolitou kru (kraton) s mocnými sledy vrstev o celkové mocnosti i několika kilometrů, které jsou většinou vodorovně uloženy, bez výrazné deformace a tektonických poruch. Vrstvy propustných a nepropustných hornin se často mnohokrát střídají nad sebou a tvoří tak jakési „sendviče“. To vytváří příznivé podmínky pro těžbu břidlicového plynu.

Evropa Evropa se ve výše uvedeném časovém období vyvíjela velice složitě kolizí (postupnou „srážkou) z několika mikrokontinentů. Proto má i daleko rozmanitější a složitější geologickou stavbu s častým výskytem vrásových deformací a tektonických poruch. Vrstvy se daleko méně dají sledovat v jednoduchých horizontálně uložených formacích. To vše by případnou těžbu či průzkum zásadně komplikovalo a vedlo by to k více rizikům pro životní prostředí i zdraví populace.

Česká republika Pokud by technologie byla nasazena průmyslově jako v USA, kde je snaha drtit pro co nejvyšší výnosy horninu celoplošně, pak je kontaminace pitné vody pomocí tektonických puklin, které by takto byly zcela jistě zasaženy a otevřeny, prakticky jistotou. Proto je tato metoda pro Evropu i s ohledem na hustotu obyvatelstva prakticky nepřijatelná.

Ukázka tektoniky v ČR na území CHKO Broumovsko, ČR – poruchy lze najít téměř každých 100 m, některé jsou mělké, jiné jdou i do hloubky několika kilometrů. Na území CHKO zároveň zasahuje Polická křídová pánev – Chráněná oblast přirozené akumulace vod (území chráněné vládním nařízením). V této oblasti chtěla Hutton Energy těžit silurské břidlice. Ty tu ovšem nejsou. MŽP ČR zde těžařům nepochopitelně vyšlo vstříc a hodlalo zde, nebýt protestu starostů, průzkumné území stanovit! Obrázek z Barrandienu, výchoz silurských vápenců a břidlic v lomu Kosov u Berouna. Právě silurské horniny mají být předmětem Zjednodušený geologický řez žacléřským souvrstvím „hlubinné a bezpečné těžby“. vnitrosudetské pánve, kde byly těženy uhelné sloje (Tásler, 1979)

Silurské horniny v Barrandienu se ale vyskytují od povrchu do hloubek jen okolo 500 m a jsou všude intenzivně zvrásněny. Návrh na PÚ pro Hutton Energy. Je jasné, že vrstvy není možné horizontálním vrtem sledovat. Čeho zde chce společnost dosáhnout, když metoda HF je jednoznačně vyloučena?

Řez geologickými vrstvami dalšího PÚ Hutton Energy (Trutnovsko), původní rozsah (dnes snížen na polovinu). I zde je vidět (obdobně i na Valašsku, PÚ – Cuadrilla) jak je opět geologická situace složitá. Jde navíc o seizmicky nejaktivnější území ČR, jednou cca za 120 let je tu i magnituda 6, složitá tektonika, místy do hloubky několika kilometrů. Tenké vrstvy s bitumeny místy mizí, jindy vycházejí až na povrch, horizontální sledování je obtížené. Silurské břidlice, které zde chtěla firma těžit (jak uvedla na svých webových stránkách), se na Trutnovsku nevyskytují (!). Jsou tu jen vrstvy karbonské, permské a místy triasové. Vrstvy s vyšším obsahem organické hmoty (o které mají těžaři zájem) mají v nově navrženém průzkumném území (východní část Podkrkonošské pánve) někdy mocnost pouhých několika decimetrů, což čeští geologové vědí bezpečně již téměř 50 let. K těžbě tu tedy ve smyslu amerických polí není nic. Co tady těžaři chtějí? Průzkum? Vynutit si zákaz a následnou arbitráž? Spolupracuje snad někdo z vládních představitelů na tomto plánu? I takové myšlenky se naskýtají.

Komentář k PÚ:

Jediná injektáž ve všech PÚ (viz obr. níže) může způsobit škody přetrvávající stovky let (oběh podzemních vod na Berounsku je 20 let, tedy dávno po odchodu těžařů, na Broumovsku i 5 000 let!!!). Přesto je Polická křídová pánev, která je chráněna vládním nařízením jako Chráněná oblast přirozené akumulace vod (a kterou překrývá CHKO Broumovsko) a má jednu z nejlepších vod ve střední Evropě, prakticky uprostřed těžebního území (nyní však byla z opakované žádosti o PÚ vyňata). Zbylá část navrhovaného PÚ na Trutnovsku byla posouzena detailním hydrogeologickým posudkem soudního znalce, který vyloučil možnost bezpečného průzkumu HF metodu na celém zmenšeném území). Je nepochopitelné, že právě Valašsko a Trutnovsko málem jako PÚ pro tuto metodu MŽP ČR schválilo, přestože

vědělo, že poslední fáze průzkumu má být frakování! Trutnovsko je změněnou žádostí ve třetí fázi průzkumu ohroženo dokonce vertikálním frakováním (pomocí LPG). Když nic jiného, tak hrozí „jenom“ propojení zvodní a ztráta podzemní vody v okolí průzkumných vrtů. Valaško by podle našeho názoru mělo být z průzkumu vyloučeno z důvodu rizika sesuvů, naprosté nevhodnosti terénu, husté zástavby a složité tektoniky.

4 Ekologické dopady – třináctero Tato kapitola obsahuje souhrn argumentů a výčet hlavních problémů, které metoda přináší. Metoda hydraulického štěpení hornin je kombinací hloubkových vrtů, práce s trhavinami a chemikáliemi. Hloubkové vrty se vrtají vertikálně až do několika kilometrů. Po dosažení plynonosné horniny je vrt stočen horizontálně, a to až na vzdálenost jednoho někdy i více (3) km, kde se naruší horniny mikrovýbuchy. Poté se do vrtu pomocí naftových kompresorů vžene pod tlakem až 100 MPa směs vody a písku (cca 99 %) a chemických aditiv (cca 1%). Hydraulický tlak roztrhá skálu jednak ve vertikálním směru až do vzdálenosti 100 m na každou stranu od vrtu, jednak dojde k rozštěpení břidlice podél horizontálních vrstev (odtud název metody – hydraulic fracturing, hydraulické štěpení). Po roztrhání skály, což je někdy spojeno se zemětřesnými otřesy (1. problém) až do síly 2,4° Richterovy škály, se kapalina z podzemí začne odčerpávat, aby mohl proudit nahoru vrtem plyn. Aby se póry v břidlici neuzavřely, tomu zabraňuje písek, který v podzemí zůstane všechen. Chemikálie slouží ke zlepšení kluznosti skalního povrchu (kluzných ploch), k omezení nárůstů mikroorganismů, k omezení koroze apod. Používané chemikálie jsou často jedovaté, někdy rakovinotvorné či mutagenní (např. mohou poškozovat

plod v těle matky) (2. problém). V současné době EPA eviduje 2 500 frakovacích směsí složených ze 750 látek, často je složení směsi tajeno a jen těžaři ví, co je ve skutečnosti injektováno do podzemí. Uvádí se, že až 10 % zemního plynu se nedaří jímat a ten pak uniká do atmosféry i podzemních vod a dále opět do ovzduší, což při masovém použití zejména v USA akceleruje klimatickou změnu (3. problém). V ČR by vzhledem ke složité tektonické skladbě hornin unikalo plynu z těžby daleko více. V USA je metoda používána již nějakou dobu, avšak v mnohem příznivějších geologických strukturách. Díky masivním subvencím a kvantitativnímu uvolňování po roce 2008 se těžba přiblížila lidským sídlům. Tím došlo v tisícovkách případů ke ztrátě pitné vody. Často je v ní metan, takže při manipulaci s otevřeným ohněm u vodovodního kohoutku unikající metan hoří. Je popsána řada případů s vybuchlými studnami, dokonce došlo k explozi rodinného domu (4. problém). Dochází k obrovskému záboru zemědělské půdy (5. problém) a často i k její kontaminaci (6. problém), když se těžaři nelegálně zbavují nadbytečného odpadu. Těžbu provází vznik tisíců m 3 toxického odpadu (těžké kovy) (7. problém), někdy dokonce s rizikovým obsahem radioaktivních látek z hluboko uložených horninových vrstev, které obsahuje tzv. zpětná voda vyčerpaná po štěpení z podloží (8. problém). Radioaktivita by byla zejména v ČR jedním z nejrizikovějších faktorů metody hydraulického štěpení hornin vůbec, i kdyby se do podzemí vháněla jen čistá voda. Krajinu změní těžba k nepoznání (střet s krajinným rázem – 9. problém), jak dokládají stovky satelitních snímků z USA. Na těžebním poli s vydatným zdrojem plynu se zřizuje až 6 vrtných plošin o velikosti 2 až 3 ha. Budují se plynovody a síť komunikací mezi plošinami, což naruší síť územního systému ekologické stability (10. problém). Na každý vrt jsou generovány až tisíce pojezdů kamionů s možností rizika havárie při převozu nebezpečných chemikálií (11. problém). Dle hodnověrných údajů z USA provází těžbu i vážné havárie způsobené lidským faktorem, nedostatečnou technologickou kázní či nebezpečností samotné metody, a to v podílu 1 až 2 % na celkový počet vrtů. V případě USA se jedná o tisíce doložených případů. Statistika hovoří jasně, na 1 000 vrtů dva vybuchnou, započítáme-li další rizika, dostáváme se k pravděpodobnosti havárie v USA na 1:28 (výbuchy a hoření plynu z vrtu, výbuchy technologických kapalin, havarijní úniky kapalin používaných při těžbě do povrchových vod, na půdu atd. (12. problém). Metoda hydraulického štěpení hornin má enormní spotřebu vody, která se při injektáži znehodnotí a ztratí z oběhu (13. problém). Je třeba uvést, že pokud dojde ke znečištění podzemních pitných vod, řadu havárií nebude možno ani napravit.

Některé jen za obrovské náklady, které nezaplatí odpovědné zahraniční firmy, ale všichni daňoví poplatníci v ČR. Odhady nákladů na sanace škod způsobených těžbou břidlicového plynu, jíž by došlo ke kontaminaci rozsáhlých území, mohou jít do stovek miliard Kč, čímž se k 13 ekologickým problémům přidává ještě jeden ekonomický problém (14. problém).

Vědecká rada Koalice STOP HF sděluje: Vzhledem ke složitým geologickým poměrům v ČR nelze ani předpokládat, kam by roztoky po injektáži migrovaly. Sledovat pohyb injektáže, jak navrhují někteří vědci pracující pro těžařské společnosti, je logickým nesmyslem a hazardem se zdravím lidí. Hrozí riziko kontaminací, které mohou vyjít najevo až po delší době a jejichž sanace bude velmi nákladná, případně nemožná! Zásoby břidlicového plynu v ČR jsou odhadovány na procenta. Tento podíl spotřeby lze krýt úsporami či alternativami z obnovitelných zdrojů. Plyn z břidlic ČR nepotřebuje. Závěr vědecké rady KSHF z května 2012 o nepotřebnosti BP o několik měsíců později potvrdila i státní energetická koncepce MPO ČR a nová a stále utajovaná zpráva České geologické služby číslo 2. Má smysl průzkum břidlic? Bývalý prezident Klaus a další se kloní k tomu, že chtějí „vědět po čem chodíme“, jak prohlásil ministr Chalupa. KSHF k tomu uvádí:

• v ČR i PÚ probíhá základní geologický výzkum po dobu desítek let, takže ČR patří k oblastem s jedním z nejvyšších stupňů prozkoumanosti nejen v rámci Evropy, • přítomnost rozsáhlých ker neporušených hornin umožňujících potenciální těžbu břidlicového plynu je z geologického hlediska nereálná, • geologický průzkum stál stovky milionů korun, je pravdou, že ne všechna data jsou zhodnocena (často nejsou ani uvedena v žádných databázích), přesto se jeví na základě studia geologických dat ve spojení s hydrogeologickými poznatky, že pro všechna PÚ je průzkum HF metodou příliš velkým rizikem, které nemá smysl s ohledem na malé zásoby plynonosných břidlic v ČR vůbec podstupovat, • několik málo vrtů nemá potenciál zásadním způsobem ovlivnit stávající modely geologické stavby.

5 Kontext s klimatickou změnou Renomovaný časopis Nature přinesl dne 2. 1. 2013 studii pod názvem „Unikající metan z těžebních polí (na ropu a plyn) nahlodává zelený kredit zemního plynu“, která je dalším výrazně minusovým bodem pro těžbu břidlicového plynu. Podtitul článku „Ztráty až 9 % ukazují potřebu zlepšit znalost vlivu těžby plynu v USA na životní prostředí“ jasně ukazuje, že USA v podstatě vypustily džina z lahve, se kterým si zatím neví rady a dlouho si rady vědět nebudou. Začíná být však stále jasnější, co tento džin provádí životnímu prostředí. O tom bude další aktualita. Věnujme se nyní „jen“ jednomu z třinácti efektů poškozování životního prostředí těžbou plynu (zejm. z břidlic) – atmosféře. Několik skupin vědců z USA potvrzuje, že emise metanu (silného skleníkového plynu, násobně silnějšího než CO 2) při těžbě zemního plynu (včetně těžby z břidlic) jsou až dvakrát vyšší (do 9 %), než přiznávají těžaři (do 4 %). Pan Leo Eisner v článku „Nezakazujme těžbu břidlicového plynu“, Technet, iDNES, vědecký sloupek uvádí: „Minimálně 10 procent vytěženého zemního plynu se nedaří jímat a uniká do atmosféry i podzemních vod a dále opět do ovzduší. Nevím, odkud autoři toto číslo vzali, ale kdyby tomu tak bylo, vzduch v okolí existujících vrtů by tvořil vysoce výbušnou směs, a katastrofy by tak byly na denním pořádku. Ve skutečnosti jsou úniky srovnatelné s konvenční těžbou, kterou nikdo zakazovat nechce.“ Vědecká rada Koalice STOP HF (jaro 2012) zveřejnila jako jeden z prvních subjektů v ČR prvotní odhady z USA na úniky zemního plynu při jeho těžbě z břidlic do 10 % celkově vytěženého objemu z břidlicových polí. Zdá se tedy, že těžba z břidlic má na únicích metanu do ovzduší při těžbě ropy a zemního plynu zásadní podíl. Je to pochopitelné, neboť konvenční těžbu (jasně vymezených plynových „kapslí“) lze chápat jako bodové znečištění s relativně dobře ošetřeným zamezením unikání zemního plynu. I tady jsou samozřejmě rezervy (a každý zbytečný únik metanu je kumulativní a v narušené klimatické rovnováze je každá další vypuštěná tuna metanu daleko palčivější než v dobách ustáleného klimatu – tuto skutečnost však dosud vědci nerozlišují!!!) a zbytečně hořící fléry plynových či ropných polí jsou jasným signálem pro zamezení tomuto nešvaru. Další argument ve prospěch přechodu elektráren v USA z uhlí na zemní plyn – zejména z břidlic – je tedy pochybný. Ukazuje se, jak Nature uvádí, že skleníková (uhlíková) stopa elektrárny na plyn je menší než skleníková stopa uhelné elektrárny v případě, pokud je kumulativní míra netěsnosti pole na těžbu zemního plynu nižší než 3,2 % těženého objemu, což vypadá, že v praxi nedodrží žádné břidlicové pole.

Nutno zdůraznit, že skleníková stopa těchto neobnovitelných zdrojů – navíc při stálém zvyšování spotřeby energie – je na každý pád neakceptovatelná, a to jak ve světle urychlování globálního oteplování, tak ztenčováním jejich zásob jako vzácné suroviny pro chemický průmysl (zejm. konvenční ropy)! Za pozornost v této souvislosti stojí tvrzení HFL v ČR, která stojí za výrokem CEPu (Klausovo Centrum pro ekonomiku a politiku) a dalších zastánců břidlic (Leo Eisner, Miroslav Zajíček – poradce ministra ŽP, Vlastimila Dvořáková – Česká geologická služba) v ČR, kteří jednoznačně hovoří o tom, že těžba plynu z břidlic je přínosem v otázce ochrany klimatu právě díky menší skleníkové stopě plynových elektráren ve srovnání s uhelnými. Čemu všemu geofyzik, ekonom a ložiskový geolog nerozumí.

6 Ekonomika (analýza vydatnosti, sociální sféra, pracovní místa) Na rozdíl od břidlicového plynu je ekonomika konvenční těžby plynu závislá zejména na schopnosti produkovat danou komoditu. Protože výtěžnost vrtu může zůstat i po několik desetiletí stálá, je relativně snadné předpovídat zásoby, cenu a odhadnout tak budoucnost tohoto odvětví. Uplatnit však logiku těžby konvenčního plynu na břidlicový plyn může vést k zavádějícím výsledkům, protože základní technologie a geologické podmínky jsou zcela jiné. Že je geologie vrstev břidlice na jednom místě příznivá pro těžbu zemního plynu (jako je tomu v USA), ovšem neznamená, že výtěžnost podobného ložiska ve stejném typu skály na jiném kontinentu bude stejná. Ekonomové a bankéři udělali zásadní chybu, když nenastudovali podstatu metody (bohužel tehdy ještě neexistovala naše brožura). Nevšimli si tak, že břidlicový plyn je hodně nejistá loterie, která souvisí zcela zásadně a těsně s geologií jednotlivých formací. Je-li někde dobrá břidlice na zemní plyn (USA) nemusí to znamenat, že de facto obdobné ložisko na jiném světadílu bude stejně dobré, i když je hornina prakticky stejná. Ukázalo se to na příkladu Polska. Polsko břidlicový plyn má, jenže průzkum nevyhodnotil jednu zdánlivou maličkost. Těsné písky nad břidlicovými vrstvami jsou tak „rozsypané“, že i po úspěšném frakování břidlic, ze kterého by se v USA linul plyn, zde vrt nefunguje: písek jednoduše nově otevřené pukliny ihned zasype a vydatnost je mizivá. Toto je skutečnost, která vedla k přehodnocení zásob EIA (americká agentura pro odhad zásob, která zcela pravidelně nadhodnocuje světové zásoby plynonosných břidlic, což otevírá dveře investorům u vlád) v Polsku. Ty se pohybovaly někde kolem 300 let nezávislosti na dovozu zemního plynu. Sever a východ Polska se i pomocí úplatků na ministerstvu životního prostředí během dvou let rozparceloval na jednotlivé koncese společností v závodu za břidlicemi. Zásoby vlivem odlišné geologie spadly na 20 let. PR tah HFL, který všichni opakovali i u nás v ČR pak zněl, že někdo udělal chybu v desetinné čárce. Je tedy již zcela zřejmé, že na ekonomiku a stabilitu produkce zemního plynu z břidlicového sektoru má zásadní vliv daleko více faktorů než u konvenčního plynu. Klíčovým faktorem je již zmíněná vydatnost vrtu, která v čase rychle klesá (v řádu měsíců či několika málo let). Rychlý pokles vydatnosti je úhelným kamenem nevýhodnosti metody. Vydatnost klesá hyperbolicky (strmost poklesu je dána saturací plynu a tloušťkou břidlicové vrstvy), úbytek produkce je v průměru drtivých 64 % ročně.

Nejvýznamnější úbytek kteréhokoli vrtu je v prvních 16-21 měsících. Statisticky nejčastější jsou dolní 3 křivky a mediánem pro USA je tyrkysová b=0.60. A právě toto je další zásadní a nejdůležitější problém, který dostane těžaře do konfliktu s vodními zdroji a obyvatelstvem, protože tato metoda se všemi svými devastačními důsledky musí být použita na rozsáhlých kontinuálně se rozšiřujících územích. Skutečně výnosné vrty se v USA vyskytují jen v pěti těžebních oblastech a v praxi to znamená, že skutečně výnosných vrtů je v USA jen 1 – 3 %, tedy 1 – 3 vrty ze 100 v současnosti aktivních vrtů*. Lit. * EIA U.S. Energy information Administration: Rewiew of Emerging Resources: U.S. Shale Gas and Shale Oil plays July 2011 *Mark Anthony – seekingalpha.com How Much Natural Gas Do We Have Left? The Real Natural Gas Production Decline. V praxi to znamená, že vrt je za 2 roky z cca 80 % prázdný a jeho další produkce nepokrývá náklady na jeho další údržbu. Pro udržení alespoň stávající úrovně produkce, je nutno kontinuálně pokračovat šířením těžby po krajině v rozsahu nárůstu plochy vytěženého území alespoň 30 % ročně, a to pouze v případě „dobré“ výtěžnosti břidlicového pole, jinak to je více!

Druhou, nicméně také významně finančně náročnou operací jak snižovat deficit pole, je návrat k vyčerpaným vrtům a jejich opakované frakování. V praxi se tyto postupy kombinují, což má obrovský dopad na rentabilitu sektoru, obyvatelstvo a krajinu. Udržet produkci (k čemuž firmy nutí hlavně úvěry) je ekonomicky náročné a firmy se tak dostávají do stále více se rozevírajících nůžek neschopnosti těžit tolik, aby splatily půjčky.

Situaci lze v podstatě přirovnat ke kolapsu firmy Enron. Koalice STOP HF v polovině roku 2012 odhadla, že břidlicové letadlo, ne nepodobné chybně nastavenému síťovému marketingu (nastartované masivními dotacemi vlády USA a půjčkami bank, které tomuto letadlu uvěřily) přestane fungovat kolem roku 2015. Právě v těchto dnech (únor, 2013) vychází studie renomovaného Post Carbon Institutu, geologa Hughese, Drill Baby Drill, která jasně ukazuje (viz graf), že bod zlomu břidlic v USA nastane kolem roku 2016, zhruba právě v tomto období (které vědecká rada KSHF předpověděla v létě 2012), se začnou dočerpávat pánve Bakken a Eagle Ford.

Tyto skutečnosti, na rozdíl od tvrzení „české“ břidlicové lobby, způsobují, že se velké nekonvenční společnosti čím dál více zadlužují. V současné době Chesapeake, údajně zdravá a nejlepší HF firma USA, trpí dluhem 20 mld. USD. To žene firmy do stále větších ploch, aby udržely produkci a splácely dluhy. Praxe pak vypadá takto: hustota vrtů v pánvi Barnett, USA

Pracovní místa? HFL zdůrazňuje, jako vždy při zájmu o anexe území, zlepšení sociálních jistot a vytvoření pracovních míst, a jako vždy nadsazuje. U nás to podle některých sdělení měly být i statisíce míst. Faktem je, že na jednu věž je třeba cca 40 zaměstnanců (většinou specialistů, takže místní by stejně pracovní místa nesehnali a vzhledem k vysoké rizikovosti a úmrtnosti v tomto sektoru, speciálně HF, není o co stát), kteří putují s věží krajinou. Opuštěná plošina pak prakticky potřebuje jen minimální údržbu. Při zcela hypotetických stovkách vrtů v ČR se tedy odhady zaměstnanosti mohou blížit tisícům. Tento sektor tedy lze zanedbat. Nicméně patrně daleko výraznějším vlivem by byl odsun turistů z nových průmyslových oblastí spojený s úbytkem pracujících ve službách. Nelze zanedbat ani únik z řad inteligence apod. z regionů s případnou těžbou, pro které by tato představa nebyla slučitelná s hodnotami a životem v místě, které považují za svůj domov.

Závěrem k ekonomice: KSHF má na základě studia dat i vlastních analýz vážné obavy, že břidlicový zlom v USA nastane kolem roku 2015. Existuje podezření, že obchodní modely HF firem jsou bankám chybně představovány – totiž s lineární produkcí těžebního pole. Pokud tomu tak je, pád sektoru nebude možné zastavit a bude mít rozsáhlé dopady.

7 Politické souvislosti Z břidlic nejen v ČR se záměrně stalo téma politického boje, který HFL šikovně podněcuje v duchu hesla: slibuj, rozděluj, uplácej, panuj. ČR se stala na jistou dobu hračkou v rukou nadnárodních korporací, které tento byznys ovládají. HFL je skvěle organizována a řízena z jednoho centra. Skupiny spolu nesoupeří, pouze se dělí o vliv a území. Na klamavé PR vydávají ohromné prostředky po celém světě a vkládají je tam, kde je to zrovna potřeba. U nás v prvních měsících zastupovala v PR kampani Hutton Energy firma Grayling. Její místy nesolidní kampani jsme čelili zhruba půl roku. HFL postupuje v anexi států víceméně stejně. Pokusí se „koupit“ vládu, nejvlivnější stranu, klíčová ministerstva. Liší se jen kolorit místní propagandy v argumentech šitých na míru na základě PR analýz daných států. Co ukázal příklad ČR? Poté, co prezident Obama „koupil polskou vládu v květnu 2011“, nastražila HFL své sítě po celé střední Evropě a na tajné návštěvě v Praze rozjeli Obamovi břidlicoví „poradci“ břidlicovou kampaň v ČR. Dodnes nevíme, kdo se tehdy schůzky účastnil. Měli totiž zákaz mluvit o tom, o čem se jednalo, nesměli říci žádná jména. Víme jen, že se „to mělo udělat rychle“. (Euro: http://www.datex.cz/clanek_110802_4.htm) Přesně v tom duchu Ministerstvo životního prostředí postupovalo. Náhoda? Je náhoda, že z dotace Ministerstva zahraniční byly placeny granty mezinárodnímu politologickému ústavu Masarykovy univerzity v Brně, které de facto otevřely toto téma v ČR? Je náhodou, že za poradce si univerzita najala i několik jmen, které vedeme jako HF lobby v ČR? Je jen náhodou, že se někteří čeští odborníci nedrží svých oborů a opakovaně přednáší o dobrodiní plynu z břidlic a neškodnosti metody? Je náhoda, že geoložka MŽP z ČGS a zároveň prezidentka Americké asociace naftových geologů pro Evropu, vydala první zprávu v ČR zcela zaujatou pro břidlice, pomíjejíc zahraniční negativní studie (která byla dlouho neveřejná a podle níž ale MŽP postupovalo)? Je náhodou, že v literatuře této studie č. 1 jsou uvedeny jako zdroje právě materiály AAPG na jejichž „školení“ řešitelé HF cestovali např. na služební cesty i do Varšavy? Je náhodou, že tato geoložka bez vědeckých zkušeností na veřejnosti bagatelizuje dopady metody slovy a symboly, které vymýšlejí placené PR agentury, namísto toho,

aby se držela hodnocení studie o HF v ČR č. 2, která je objektivnější, protože na této studii již pracovali i skuteční odborníci? Je náhodou, že se MŽP odvolává stále na tuto geoložku bez vědeckých zkušeností, ředitele „naftového muzea“ Benadu a podnikatele v oboru těžby nafty Eisnera zaměstnaného v Akademii věd, když v ČR působí desítky kvalitních vědeckých pracovníků, kteří nemají na rozdíl od jmenovaných osobní zájem na těžbě? Je náhodou, že ministr životního prostředí nejdříve prohlašuje, že předloží zákon STOP HF, pak couvá a slevuje k možnosti průzkumu a nakonec, zcela v rozporu s jeho odborným materiálem, který si nechal zpracovat, se nechává slyšet, že zákon STOP HF nepodpoří, že nechce zakázat těžbu navždy? Je to jen zmatenost, nebo koordinace? Je jen zmatením a zneužitím jména prezidenta Klause, že CEP vydává neuvěřitelně zmanipulovanou probřidlicovou brožuru „Břidlicový plyn, Energetická revoluce?“. Autoři: Stanislav Benada, Leo Eisner, Miroslav Zajíček, Václav Klaus, Tomáš Chalupa, Vlastimila Dvořáková, Oldřich Petržilka a další? Musíme přiznat, že většina z nich na našem pomyslném seznamu HFL v ČR figuruje, a to zejména tím, že vstoupili takto otevřeně do veřejného prostoru právě touto nenápadnou brožurou. Ze strany ministra životního prostředí Tomáše Chalupy je to překročení mezí slušnosti a možná i legislativy. Jen skutečnost, že je jeho jméno zde, mezi lobbisty, bez ohledu na to, co napsal. Není-li toto všechno a mnohem více náhoda, pak není náhodou ani jednolitě, se stejnými argumenty, znějící podpora HF metody a její invaze do ČR. Každý týden hrnou tito lidé desítky článků do novin a překvapivě se tam dostávají a dostávají se i do televize. My, kteří mnohdy víme násobně více o metodě HF, se do médií dostáváme stěží, nebo vůbec. I proto vzniká tato brožura, aby hlas vědy a poznání, a my se domníváme, že pravdy, zazněl hlasitěji. A jedno zrnko do skládanky, možná je tím klíčovým k pochopení složité mezinárodní mozaiky tohoto mnoha-úrovňového problému: Proč česko-texaský filosof a politolog publikuje v oborech, kterým evidentně nerozumí, není otázkou ale spíše odpovědí. Proč vůbec píše na český server, proč se nevěnuje (jak sám uvádí na České pozici) výzkumu politických a společenských důsledků nekonvenční těžby plynu a ropy v Polsku, Bulharsku, Francii, Německu, České republice a na Ukrajině aj., ale rozebírá zemětřesení, diskredituje místní ekology nestydatým tvrzením, že za nimi stojí Gazprom.

Je snad cílem jeho výzkumu prosazovat smyšlenky o tom, že odpor proti HF v české kotlině podporuje Gazprom? A proč by měl Gazprom šířit nějaké mýty o břidlicích, když právě tato firma byla jedna z prvních, jež s HF začala, a to v Bulharsku. Tvrzení ukazuje, že HFL, se kterou jsme se utkali, i přes obrovské peníze, které do ní pumpují, nemá šanci v době internetu zašlapat pravdu lží. Článek Aviezera Tuckera je ryzí propagandou HFL. Za objektivitu, obranu hodnot a politologii se jen schovává. Je to šikovná, ale pro nás již lehce průhledná faleš a manipulace. Zapadá do stejného kontextu jako důvod, proč by texaský magnát Mark Bush junior chtěl hledat konvenční plyn na 1 341 km2 uprostřed Čech, na východ od Hradce Králové na území cca 340 obcí a měst, když všichni (i HFL ČR) ví, že zde žádný konvenční plyn není, pouze možná břidlicový plyn v jižní části daného území. Ve skutečnosti se ukazuje, kdo se snaží ovládat svět lží. Nejde o politiku, ale o průmysl, o zdroje. Nejde ani o levou ani o pravou stranu, korporace mohou zneužívat pravici i levici ke svým vlastním cílům a prospěchu. Korporace, které ovládají otěže HF lobby, u nás pravděpodobně nečekaly odpor. Polsko pro ně bylo testovacím státem, v tom má Masarykova univerzita pravdu, a jelikož zde HFL hladce prošla, podcenily chytrost české kotliny a poslaly druhořadé hráče (Hutton Energy, byť spolupracující s Cuadrillou, patrně i jí řízenou). Jediná rozumná politická souvislost je ta, že HF metodu nelze bez drtivých škod uplatnit nikde na světě, a proto by měla být jako zcela nepolitický problém a pro svou vlastní extrémně nebezpečnou podstatu zakázána na celém světě.

8 Zkušenosti starostů v ČR Starostka Berouna, Ing. Šárka Endrlová, napsala: „Dne 6. 3. 2012 byla Městskému úřadu Beroun, odboru životního prostředí doručena žádost společnosti Basgas Energia Czech, s.r.o., Praha 2 o vydání vyjádření k ochranným pásmům vodních zdrojů dle § 18 vodního zákona v zájmovém území pro stanovení průzkumného území Berounka pro vyhledávací průzkum ropy a hořlavého plynu vázaného na paleozoické břidlice pražské pánve. V žádosti figurovalo a vlastně dodnes figuruje 22 obcí (pozn.: správní řízení vedené Ministerstvem životního prostředí ohledně souhlasu či nesouhlasu se stanovením průzkumného území „Berounka“ nebylo dosud oficiálně ukončeno a bez stanovení konečného termínu tedy stále čeká na případné doplnění těžařů a na následné případné ANO či NE ze strany MŽP), z toho 13 obcí spadá pod Berounsko, 9 pod Prahu – západ a jejich území tvoří cca 93 km 2, které se ocitly v ohnisku zájmu nadnárodní společnosti Hutton Energy a její dceřiné firmy Basgas Energia Czech. Tato společnost projevila zájem o vyhledávací průzkum v oblasti pražské pánve a podala žádost na Ministerstvo životního prostředí o povolení průzkumu a vyhodnocení budoucí těžby na 5 let. A tím to pro nás v Berouně vlastně všechno začalo. V tu chvíli jsme byli naprostí laici, neznalí problematiky, zcela neinformovaní. Začala jsem studovat dostupné informace ze všech možných zdrojů, začali mne kontaktovat odborníci, ekologičtí aktivisté, stejně jako zástupci těžařů v nejrůznějších „podobách“. Na základě vyhodnocení veškerých dostupných údajů se vedení města Berouna velmi rychle shodlo na zcela zásadním a jasném nesouhlasu s průzkumem i těžbou metodou hydraulického štěpení na území Berouna a jeho okolí pro těžbu zemního plynu z břidlic. Naši vlastní občané se začali ptát, co mohou udělat pro to, abychom nesouhlasili s těžbou uprostřed CHKO. Vznikla petice STOP HF Český kras, která nasbírala přes 25 000 podpisů a skončila v petičním výboru senátu ČR. Tím jsme navázali na aktivity celonárodní Koalice STOP HF, která si dala za cíl prosadit v naší zemi přijetí zákona, resp. série pozměňovacích zákonů, směřujících k úplnému zákazu těžby jakýchkoli komodit metodou hydraulického štěpení na celém území ČR a jíž se město Beroun stalo členem. Maraton, který tak začal a se kterým jsme vůbec nepočítali, ještě zdaleka není u konce a neustále naráží na nedostatek podpory od kompetentních ministerstev i vlády ČR. Smutné je, že nestačí, že všech 22 obcí potenciálního průzkumného území

Berounka je proti, že jsme jednotní jako samosprávy, jako jednotliví občané, že s námi souhlasí regionální politici, že nám vyjádřila podporu asociace krajů, Akademie věd České Republiky atd. To všechno je pro naše zákonodárce málo. Závěrem se musím zamyslet nad tím, co by bylo dnes, rok od žádosti podané společností Basgas Energia Czech s.r.o., kdybychom neudělali všechno to, co jsme udělali. Kdybychom s rukama v klíně čekali, až o nás a o území kde žijeme, vychováváme děti a pijeme vodu, rozhodnou lidé, kteří tu nežijí a naše děti ani voda je nezajímají. Možná, že už by se nedaleko Karlštejna, nebo v CHKO Český kras tyčila těžební věž.“ Ing. Šárka Endrlová, starostka Berouna

9 Legislativní situace v ČR Platnou právní úpravu vyhledávání, průzkumu a těžby ložisek vyhrazených nerostů, mezi něž patří rovněž všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), jakož i všechny druhy uhlí a bituminosní horniny, obsahuje zejména: – zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, – zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, a – zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. Pravidla pro tvorbu Státní energetické koncepce upravuje zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Tato platná zákonná úprava však nijak nereguluje a tudíž ani nezakazuje používání technologie tzv. hydraulického štěpení hornin, resp. frakování hornin při vyhledávání, průzkumu a těžbě nekonvenčních ložisek hořlavého zemního plynu. Této a jí příbuzných metod se přitom v rozsáhlém měřítku dnes ve světě používá zejména k vyhledávání a těžbě břidlicového plynu a uhlovodíků. Správní stav jednotlivých PÚ: Trutnovsko: nová žádost, odloženo do ledna 2014 (zjišťovací řízení procesu vyhodnocení vlivů na životní prostředí), Berounsko: v rozporu se správním řádem ale věcně dobře, přerušeno řízení bez uvedení termínu, Valašsko: Řízení o PÚ přerušeno do doby doplnění žádosti s lhůtou do 30. 9. 2013.

10 Metody propagandy HFL V ČR jsme čelili celé škále nečistých praktik. Lze je rozdělit do několika okruhů. Odbornost (používání metody „sky is pink efekt“ - obloha je růžová, tedy stokrát opakovaná lež se stává pravdou a zpochybňuje i vědecká fakta) • křivá manipulativní data včetně zaplacení falešných studií, • zpochybňování vědeckých informací a poznatků, • zatajování vědeckých informací a poznatků, • přikládání vyšší (vědecké) váhy datům, která se hodí HFL, • pseudovědecká data. Ekonomika • vytváření ekonomických bublin (malování vzdušných zámků), • falešné příklady (boom v USA znamená i boom v Evropě, • falešné potřeby, • odklánění pozornosti od potřebných změn (přechod na OZE např.), • předstírání, že bez fosilních paliv to nepůjde. Politika • snaha ovládnout rozhodující politické složky v zemi, • snaha využít lokálního politického boje ve svůj prospěch, • snaha ovlivnit národní ikony. Státní správa • přímá infiltrace (nebo ovlivnění) klíčových postů ministerstev (např. MŽP, MPO, MZV), • přímá infiltrace (nebo ovlivnění) klíčových postů státních ústavů (ČGS MŽP ČR), • ovlivnění prvoinstančních úřadů. Instituce • ovlivnění činnosti odborných úseků či institucí, vysokoškolských kateder atd. (zaplacením grantů, výjezdem za „poznáním“ do zahraniční, příslibem práce). Média • praní špinavých informací: falešná tisková zpráva s dohodnutým scénářem postupu (např. PR servis HFL poskytne odborné instituci falešnou tiskovou zprávu (ať už o tom instituce ví nebo ne), ta ji vydá, šéfredaktor hlavního mediálního serveru je kontaktován PR agenturou a informován, že tisková zpráva dorazí. On slíbí, že ji přijme a vydá. Falešná zpráva vychází, u nás žádný problém (nehledá se pravda, ale tzv.

vyváženost). PR HFL ji přebírá od hlavního mediálního serveru a se slovy „abyste byli objektivně informováni“ ji cíleně rozešle vybrané skupině novinářů (pokud by byli tak nevšímaví a nepřejali to sami, tím mj. zaručí dvojnásobný dopad na přetížené novináře, že se jim to vryje do paměti a určitě to vyjde). Tak je lživá zpráva vyčištěna prostřednictvím renomovaného zdroje, kterému všichni věří a vůbec neověřují, zda je zpráva falešná, nebo ne a věc se tak ihned jako lavina šíří na podřadnější servery. To je osobní zkušenost. Původní lživá zpráva byla v 8:10 publikována na serveru, v 18:00 ji měli všichni novináři v zemi, hlásila to TV a dalších 15 serverů ji publikovalo podruhé a tím přidalo na její „věrohodnosti“, • podplacení novináře, aby napsal lživý článek sám, • podplacení novináře, aby zveřejnil dodaný lživý článek či PR teze. Osobní útoky, devalvace protistrany • nezabírá-li výše uvedené, po jisté době se protistrana stane terčem útoků, které mají zpochybnit její čisté úmysly, znalosti, atd. Zde se nabízí rozsáhlá škála poškození: • prohlásit, že protistrana to dělá pro peníze, případně je placena konkurencí (tak jsme byli agenty Gazpromu do té chvíle, než vedoucí kampaně vyzval Gazprom k uhrazení kampaně za záchranu čisté vody v ČR, dnes bychom to již neudělali, v té době jsme nevěděli o frakování Gazpromu v Bulharsku), • shodit odborný kredit protistrany (vy jste jen lidé z ulice, my jsme odborníci), • přiřadit protistraně nějakou nálepku (ti z PR jsou v tom opravdu skvělí, takže se v zemi orientují a hned jste buď ekoterorista, nebo ultra pravičák, nebo levičák). Výše uvedené úkony koná HFL buď najednou, nebo dle jí stanovených priorit s postupným přitvrzováním, vědecky strukturovaným načasováním a na základě znalosti psychologie.

11 Zkušenosti občanského sektoru ze 17 států EU Zkušenosti KSHF ČR byly víceméně již popsány ve statích výše. Zkušenosti jednotlivých hnutí najdete na webu stophf.cz (FOEE [shale gas report] Czech) https://www.foeeurope.org/foee-unconventional-and-unwanted-the-case-againstshale-gas-sept2012

12 Role EU Evropské instituce balancují mezi principem subsidiarity a rozhodnutími na úrovni EU. Studie EP, které byly dosud publikovány, mají vysokou kvalitu, nicméně Parlament je pod neustálým nátlakem lobbistů. Dobrým příkladem jsou zprávy Boguslawa Sonika (EPP) pro Výbor ENVI [13] a Niki Tzavely (EFD) pro Výbor ITRE [14]. Při čtení komentářů a dodatků zprávy „Dopady těžby břidlicového plynu a ropy na životní prostředí“ od B. Sonika [15] je jasně vidět, jak dlouhou a složitou cestou tento text prošel. První verze zprávy pro Výbor ENVI byla v souladu s polskou euforií z břidlicového plynu a byla ve prospěch vrtů. Po dlouhém a namáhavém boji byla zpráva předělána do formy přijatelnějšího kompromisu, o kterém se hlasovalo na plenárním zasedání ve Štrasburku dne 21. listopadu 2012. Téhož dne hlasovalo plenární zasedání o Tzavelině zprávě, která mluví daleko více ve prospěch těžebního průmyslu. Začátek debaty o zprávách byl poznamenán polemikou o výstavě o břidlicovém plynu, kterou připravili lobbisté a která byla vnímána jako nevhodný pokus na poslední chvíli vyvinout tlak na poslance EP. Nicméně opozice pro těžbu břidlicového plynu byla také přítomna, aby upozornila na rizika související s hydraulickým štěpením. Měli bychom zdůraznit zejména práci českých europoslanců Jiřího Maštálky (GUE/NGL) a Pavla Poce (S&D), díky jejich vlastní intenzivní práci a důslednosti jejich asistentů i díky pomoci nevládních organizací a dalších poslanců z celé Evropy byla Sonikova zpráva objektivnější. Koalice STOP HF by také ráda poděkovala Miloslavu Ransdorfovi (GUE/NGL), který vznesl relevantní dotazy týkající se geologické struktury EU a USA, dopadů na podzemní vody a rychlé výtěžnosti vrtů. Nyní bude na Evropské komisi jak se s celou záležitostí vypořádá. Zprávy Evropského parlamentu, které jsou uvedeny výše, nemají žádnou legislativní pravomoc. Tu má Komise. Komise proto zahájila veřejnou diskuzi s názvem „Nekonvenční fosilní paliva (např. břidlicový plyn) v Evropě“ („Unconventional fossil fuels (e.g. shale gas) in Europe“), což je dobrým ukazatelem, že zaujme nějaké stanovisko. Na základě údajů z veřejné diskuze a dvou zpráv Parlamentu může Komise navrhnout legislativu, která by upravovala například aspekty týkající se životního prostředí v souvislosti s těžbou břidlicového plynu. Nemůže přímo

regulovat těžbu, protože tato kompetence je záležitostí jednotlivých členských států, které si ponechaly právo v této věci rozhodnout. EU nicméně může rozhodovat o oblasti životního prostředí, takže je možné, že dojde k zákazu metody HF, protože je nebezpečná a je tedy zcela zřejmě v rozporu s druhým odstavcem článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie [16], kde je uvedeno: „Politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě znečišťovatel platí.“ Pokud Komise legislativu nepřipraví, máme jako občané EU právo požádat Komisi prostřednictvím Evropské občanské iniciativy, aby tak učinila. Je to poměrně nový postup, který vstoupil v platnost v roce 2012 a po splnění daných podmínek umožňuje občanům EU požádat Komisi, aby vytvořila nový legislativní návrh. Koalice STOP HF je připravena této možnosti využít.

13 Ochrana veřejných zájmů vs. těžba nerostných surovin Případ HF nutně evokuje otázku, jak je možné, že aniž cokoli tušíte, tak se jednoho dne probudíte uprostřed nějakého průzkumného území. A pokud s tím nesouhlasíte, co s tím jako jednotlivec vůbec můžete dělat. Odpovědí je nenechat to dojít příliš daleko. Být aktivní, informovaný, v dobře fungující občanské společnosti. Žádat stát o ochranu proti nadnárodním financím importujícím špinavou technologii je asi hudba budoucnosti, nebo možná utopie. Veřejné zájmy jsou sice v gesci státu, i když ne na 100 %. Ukazuje se, jak neuvěřitelně potřebný a užitečný je na půdě ČR zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který stále ještě umožňuje občanskému sektoru mít statut účastníka řízení.

14 Ekologická stopa, změna daňového systému, předcházení škodám Příklad břidlicového plynu ukazuje, že fosilní paliva a tím i společnost, která funguje jenom tehdy, když se neomezeně (v konečném prostředí planety) rozpíná, je nejen neudržitelná, ale sebezničující. Bude nutné učinit rychlé a účinné kroky směrem k zelené ekonomice s odpovídající změnou daní, zahrnutím externích nákladů do ceny služeb a výrobku. Rovněž musí být přijata legislativa, která bude účinně chránit ekosystémy planety Země jako celek.

15 Vize k záchraně – společnost bez růstu a bez ropy Vizí k záchraně planety a lidstva může být společnost nerůstu na straně jedné, jak ukazuje Serge Latouche, který upozorňuje na geniální možnost změny značek, k životu společnosti s menší spotřebou s tzv. nulovým růstem. Komentář této koncepce v souvislosti právě s případem HF zaslouží širší pojednání, třeba příště. Jisté je jen jedno. Fosilní zdroje dochází a dojdou. Břidlicový plyn není revolucí a spásou lidstva, je jeho prokletím. Je symbolem nesmyslného vazalství na ropě a ropných koncernech. Je symbolem neuvěřitelně velkého plýtvání a ničení planety a tudíž našeho zdraví. Je symbolem snahy ropných magnátů zadržet konec ropného impéria oddálením nutného a co nejrychlejšího přechodu na obnovitelné zdroje energie. A hlavně je modelovým příkladem hlouposti technokratického přístupu ke světu, který se domnívá, že jakkoli velkou stopu zanecháme, planeta se s tím vyrovná a my s ní. Pokud se ale nenaučíme jako lidstvo žít s nulovou ekologickou stopou, tak jako příroda, nemáme šanci přežít. Břidlicový plyn je názornou ukázkou sebevražedného přístupu průmyslové civilizace ropného typu, která netuší, že půda, vzduch ani voda nejdou vyrobit, ani koupit. To jsou veřejné statky číslo jedna a musíme nějakým způsobem přesvědčit průmyslovou lobby, vlády i jednotlivce, aby to respektovali, abychom zajistili ochranu přírody na celém světě, s vědomím, že planeta je naše jen o trochu větší tělo, že planeta jsme my.

16 Závěr Na závěr autor většinou nabídne nějaké chytré resumé. Je ale spíše na Vás, milí čtenáři, abyste sami posoudili, kde je pravda. Protože tento příběh je výjimečně černobílý: Buď voda bude, nebo nebude. Kladu si několik dalších otázek, které bychom mohli někdy v blízké budoucnosti s Koalicí rozklíčovat: Proč si česká média neověřují fakta? Proč česká média nehledají pravdu? Jsou česká média skutečně tzv. vyvážená, poskytují oběma stranám stejný prostor? Je-li to jejich podivným motem. Jak je možné, že stát a vláda nejsou schopny efektivně bránit své občany? Jaké mechanismy má stát na obranu před lživou kampaní nadnárodního kapitálu, má je a chce je vůbec mít? Je horní zákon dostačující? Jak špinavé jsou naše životy aneb ekologická stopa průměrného Čecha? Najde se někdo, kdo to s námi půjde vyřešit? Ve skupině GUE/NGL v Evropském parlamentu jsme takového partnera nalezli. Její poslanci svou prací ve všech výborech Evropského parlamentu brání nás, občany EU, i naše práva. My jen doufáme, že nám i nadále bude GUE/NGL prostřednictvím svých poslanců Evropského parlamentu oporou, a to nejen v našem boji proti hydraulickému štěpení, ale i v usilování o lepší Evropskou unii, Evropskou unii pro nás, její občany, nikoliv Evropskou unii pro její instituce. Seznam studií dokládajících škodlivost metody pro životní prostředí najdete zde: viz stophf.cz, dokumenty, vědecké studie

17 Seznam zdrojů Rozhodnutí MŽP ČR, IVSS VI, čj. 1348/550/11-Ru, 94892/ENV/11, JUDr. Emil Rudolf [2] Zpráva sněmovny reprezentantů USA hlavní závěr, duben 2011 [3] grist.org/article/2011-02-28-pittsburgh-drinking-water-radioact-ivefracking-natural-gas-times/ [4] http://www.slb.com/~/media/Files/resources/oilfield_review/ors03/a ut03/p38_53.pdf [5] http://www.wri.org/publication/clearing-air [6] Studie Evropského parlamentu „Dopady těžby břidlicového plynu a břidlicové ropy na životní prostředí a na lidské zdraví“ (IP/A/ENVI/ST/201107) [7] Zpráva ERCB, http://www.ercb.ca/sts/ST57-2011.pdf [8] http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-55729350-jiri-leschtinamostpres-horici-vody [9] http://thetyee.ca/News/2013/01/09/Leaky-Fracked-Wells [10] http://www2.seismosoc.org/FMPro?-db=Abstract_Submission_12&sortfield=PresDay&-sortorder=ascending&-sortfield=Special+Session+Name+Calc&sortorder=ascending&-sortfield=PresTimeSort&-sortorder=ascending&op=gt&PresStatus=0&-lop=and&-token.1=ShowSession&-token.2=ShowHeading&recid=224&-format=%2Fmeetings%2F2012%2Fabstracts %2Fsessionabstractdetail.html&-lay=MtgList&-find [11] http://www.ogs.ou.edu/pubsscanned/openfile/OF1_2011.pdf [12] https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/ attachment_data/file/48330/5055-preese-hall-shale-gas-fractu-ringreview-and-recomm.pdf [13] Zpráva o dopadech těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní prostředí (2011/2308(INI)) z 25. září 2012 [14] Zpráva o průmyslových, energetických a ostatních hlediscích břidlicového plynu a ropy (2011/2309(INI)) z 25. září 2012 [1]

[15] Dopady těžby břidlicového plynu a břidličné ropy na životní (2011/2308(INI)) z 21. listopadu 2012 [16] http://www.euroskop.cz/gallery/54/16334-fungovani_eu.pdf

prostředí

Seznam použitých zkratek: AAPG BP

- Americká asociace naftových geologů - břidlicový plyn

ČGS - Česká geologická služba EFD - Evropa svobody a demokracie (skupina v EP) EIA - Administrace energetických informací (agentura pro zásob - USA) EK - Evropská komise ENVI - Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin EP EP - Evropský parlament EPA - Agentura pro ochranu životního prostředí (USA) EU - Evropská unie GUE/NGL - Skupina Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice v EP

HF HFL

- hydraulické štěpení - HF lobby

ITRE JM

- Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku EP - Jiří Malík

MPO MZV MŽP OZE PR PÚ

- Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR - Ministerstvo zahraničních věcí ČR - Ministerstvo životního prostředí ČR - obnovitelný zdroj energie - Public Relations (vztahy s veřejností) - průzkumné území

S&D demokratů v EP TCEQ

- Skupina Pokrokového spojenectví socialistů a - Výbor pro kvalitu životního prostředí státu Texas

odhad

Gauche Unitaire Européenne/Gauche Verte Nordique European United Left/Nordic Green Left Groupe Parlementaire • Parliamentary Group PARLEMENT wwwEUROPEEN.guengl•EUROPEAN.euPARLIAMENT

MUDr. Jiří Maštálka Jiří Malík

a kolektiv Koalice STOP HF

Břidlicový plyn Energetická naděje nebo špinavá záležitost? Neprodejný výtisk (not for sale) Vydáno s podporou klubu GUE/NGL v EP Počet výtisků 10 000 Teplice nad Metují – Brusel 2013 Vytiskl (print) Typos, tiskařské závody s.r.o., závod Klatovy