BIBLIOGRAFICKA CITACE CITOVÁNÍ TRADIČNÍCH A ELEKTRONICKÝCH DOKUME1\TŮ V SOULADU S NORMOU ČSN ISO 690. Úvod Bibliografické citace jsou již po staletí přijatou součástí vědecké práce. Svoji moderní formu získaly kolem poloviny 19. století. Umožňují poznat historické pozadí problému a předcházející pokusy jeho řešení, doložit všechny zvnějšku použité údaje, fakta, rovnice anebo argumenty a také shromáždit vědecké práce, které dospěly k podobným nebo opačným závěrům. Jejich analýza může poskytnout jistý obraz pohybu myšlenek uložených v publikacích a umožňuje sledovat míru a čas jejich rozšíření (Sweetland, 1991). Jsou důležitým zdrojem údajů pro bibliometrický výzkum. Metoda citační analýzy na základě bibliografických citací zkoumá a kvantifikuje vztahy mezi dokumenty, autory, vědeckými institucemi, vědními obory apod. Vychází z hypotézy, že bibliografická citace jednoho autora je důležitým faktem, který indikuje důležitost nebo klíčový význam poznatku. Na přelomu tohoto století se v souvislosti s neustále vzrůstajícím počtem vědeckých prací objevila potřeba správných citací. Začaly vycházet příručky o stylu citování. Mezi první se řadí Harts Rules for Compositors and Readers z roku 1893 a Manual of Style z Univerzity v Chicago z roku 1906. Pro vědce byla vydána kniha pravidel od Sira Clifforda Allbutta Notes on the Composition of Scientific Papers z roku 1904. Její americkým ekvivalentem byla Trealesova kniha Preparation of Scientfic and Technical Papers, která vyšla v roce 1925 (Sweetland, 1991). Bibliometrické metody, začaly se rozvíjet koncem 60. let, slouží k určení nejprestižnějších časopisův daném oboru, nejfrekventovanějších článků, nejcitovanějších autorů, k určení vědních trendů a také pro vyměření zastarávání informací. Bezprostřední a velmi praktickou aplikaci bibliometriky je rostoucí používání počtu citací na určení schopnosti a produktivity výzkumného pracovníka.
2
Na metodickém využití citačního jevu je založen citační rejstřík. Jedním z nejvýznamnějších světových citačních rejstříků je Science Citation Index, který distribuuje na komerční bázi Institut for Scientific Information ve Philadelphii. První číslo Science Citation Index vyšlo v roce 1963 a obsahovalo 1,4 miliónů citacíze 613 časopisů. V současné době zahrnuje každoročněpřes 650 000 časopiseckých článků z více než 3 400 významných světových časopisů z více jak 100 vědních disciplin (Piroutková, 2000). Vzhledem k tomu, že citační indexy fungují jako zdroje informaci o ohlasech na díla autorů, základním předpokladem je přesnost citací. 1. Citování tradičních dokumentů V současné době se tvorba bibliografických citací tradičních dokumentů řídí v českém prostředí pravidly, které stanovuje ČSN ISO 690 Bibliografická citace. Obsah, forma, struktura (1996). Tato norma je novelou ČSN 01 0197 (1970). Nová citační norma respektuje základní pořadí prvků popisu podle ISBD, interpunkci však převzala jenom v omezené míře. V normě chybí definice předmětu, tj. bibliografické citace. Jak norma uvádí, je určena autorům a redaktorům pro využití při zpracovávání citací pro bibliografie a pro formulaci odkazův textu odpovídajícím záznamům v bibliografii. Neníurčena pro úplný bibliografický popis užívaný knihovníky, zpracovateli běžných i analytických bibliografií, rešeršéry, atd. Norma: - specifikuje prvky, které je potřeba uvádět v bibliografických citacích, které jsou součástí odborných publikací
- stanovuje strukturu bibliografických citací
- rozebírá jednotlivé možnosti odkazování přímo v textu
- uvádí pokyny pro vypracovaní bibliografických sou pisů doprovázejících publikaci. Základním pramenem pro získání údajů je cito vaná popisná jednotka a primárním zdrojem popisu
je titulní list. Norma ustanovuje pravidla transkripce a - edice - volitelný údaj formální úpravy informací získaných z pramenné - poznámky - volitelný údaj publikace. - standardní číslo - povinný údaj Rozsah povinných údajů se liší podle typu dokumentu, až na patenty se u všech ostatních typů shodněvyskytuje mezi povinnými údaji údaj o odpovědnosti, název, vydání, nakladatelské údaje, rok a pokud existuje tak standardní číslo. Prvek primární odpovědnost spojuje individuální a korporativní autory. Pro jednoznačnou identifikaci lze uvést do kulatých závorek místo nebo zemi původu. Tento prvek se zásadně vynechává u seriálových publikací. Název je možno krátit, ale také norma připouští připojení podnázvu, je-li to nutné pro upřesnění. Prvek podřízená odpovědnost zahrnuje další původce. Pojetí údajů o vydání se v podstatě neliší, norma klade důraz na seriálové publikace, kde vyžaduje co neúplnější údaje, v případě deníku úplné datum 2000-09-14. Z nakladatelských údajů je povinný rok vydání. Nakladatelské údaje se uvádí v souladu s interpunkcí ISBD. Vynechávají se údaje jako "a spoL" apod., nevynechává se "press". Není-li znám přesný rok, uvádí se způsobem "cca 1998". Údaje rozsahu, edice a poznámky jsou pouze volitelné. U analytického popisu částí dokumentu je nezbytná lokace ve zdrojovém dokumentu, a při citováníčlánku v časopise rok a číslo svazku. Údaje o rozsahu a edici vycházejí z běžných zvyklostí. Citaci lze doplnit o poznámku, která obsahuje informace o originálu, o omezení dostupnosti, klasifikační schéma, kódy a další informace, o nichž se předpokládá, že jsou 1.2 Specifikace prvků dostatečně významné pro poznámku. Norma definuje základní prvky bibliografické ciPro všechny citace, které se netýkají části dokutace a stanovuje jejich standardní pořadí. Objevuje se mentů,je povinné standardní číslo.
1.1 Terminologie Norma ČSN ISO 690 bibliografickou citaci nedefinuje. Její předchůdkyně ji definuje jako souhrn údajůo citované publikaci nebo její části, umožňující jejíidentifikaci. Odkaz norma chápe jako "stručnou formu citace vsunutou do pokračujícího textu nebo připojenou jako poznámka na stránce dole, na konci kapitoly nebo na konci celého textu" (ČSN ISO 690, s. 23). Bibliografické citace jsou většinou uvedeny na konci práce jako bibliografický soupis pod různým názvem např. seznam literatury, použitá literatura, literatura, bibliografie. Bibliografické soupisy se podle nové normy řadí v zásadě dvěma způsoby, a to abecedně podle prvního prvku, nebo v numerické posloupnosti korespondující s pořadím citací v textu. Obsahuje-li abecedně uspořádaný soupis citací dvě nebo více položek se stejným prvním prvkem a položky jsou zapsány za sebou, ve druhé a následujících citacích lze nahradit první prvek pomlčkou. Není-li k textu připojen samostatný soupis bibliografických citací nebo neobsahuje-li tento soupis citace všech v textu odkazovaných položek, je nezbytné, aby první odkaz na každou nezařazenou položku obsahoval minimum ze všech použitelných prvků, kterénorma uvádí jako povinné.
zde struktura citace monografie, seriálových dokumentů, kapitoly v knize článku v časopise, patentových dokumentů. Odlišuje povinné a volitelné prvky a nově se zde pro údaje o původcích dokumentů zavádí termín primárn( a podNzená odpovědnost. Na rozdíl od normy ČSN O 1 O 197 se zde nehovoří o vydavatelských ale nakladatelských údaj(ch. Specifikace prvků bibliografické citace je následující: - primární odpovědnost- povinný údaj - název - povinný údaj - podNzená odpovědnost - volitelný údaj - vydání - povinný údaj - nakladatelské údaje - volitelný údaj, rok - povinný údaj - rozsah - volitelný údaj 3
1.3 Příklady bibliografických citací a) monografie KATUŠČÁK, Dušan, MATTHAEIDESOVÁ, Marta, NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova: terminologický a výkladový slovník. I.vyd. Bratislava: Slovenské ped. nakl., 1998. ISBN 80-08-02818-1. b) seriál Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy. Moravská zemská knihovna v Brně. 1987, roč. 1 . Brno: Moravská zemská knihovna. 4x ročně. ISSN 0862-1985. bb) jedno č(slo seriálu Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy. Moravská zemská knihovna v Brně. Roč. 14, č. 2.
Brno: Moravská zemská knihovna, 2000. ISSN 08621985.
experiments. Sept. 3. 1965. Coabridte M.:' T Prrss. 1965, p.219.
c) část v monog rafii DAMASIO, Antonio R. Descartesův omyl. Přel. L.
13. STIEG, M.P. Tbe informations need oflUslori:ms. CoUege and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6. p 549-560. 24.
Motlová, A. Hesová. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. CRANE, D. lnvisible colleges. Chicago: Cniversity of Chicago
Kapitola 8, Hypotéza somatických markerů, s. 148176. d) příspěvek ve sborníku S WEETLAND , James H. Chyby v bibliografickej citácii ako pretrvávajúci problém. Přel. Katarína Kapišinská. In BIBLIOGRAFICKÝ sborník 1991. Zost. MilošKovačka. Martin: Matica slovenská, 1993, s. 155-164. e) článek v časopise ČADILOVÁ, Kateřina. Bibliografické citace podle nové ČSN ISO 690. Národní knihovna, 1997, roč. 8, s.216-217. f) patent NOVÁ HUŤ, a.s. (Ostrava). Trysková sestava přestupníkového kolena. Původce vynálezu: Jiří KOSE. Int. C1.6 10 B 27/06. Česká republika. Patentový spis 279967.
2. Metody citování Užívá-li se odkaz spolu se soupisem bibliografických citací, má obsahovat údaje dostatečné pro zajištění jednoznačné korespondence mezi odkazem a bibliografickou citaci identifikované položky, a to jednou ze tří v normě popsaných metod: - metodou číselných citací - metodou průběžných poznámek metodou prvního prvku a data
Press, 1972.
2.2 Metoda průběžných poznámek Číslice v textu zapsané jako horní index nebo do závorek v textu, se vztahujík číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu. Tyto poznámky mohou nebo nemusejí obsahovat odkazy (ČSN ISO 690, s. 24). Pro každý výrok nebo související skupinu výroků z textu se užívá jedno číslo poznámky. Odpovídající poznámka může citovat více než jeden dokument. Je-li určitý dokument citován více než jednou, po sobě následujícím citacím jsou přidělována zvláštní čísla. Poznámka týkající se dokumentu odkazovaného v dřívější poznámce by měla buď zopakovat celý odkaz, nebo uvést číslo dřívější poznámky se všemi nezbytnými čísly stránek. Jsou-li odkazy prezentovány jako poznámky, první odkaz na danou položku má obsahovat prvky, které zajistí korespondování mezi odkazem a příslušným záznamem v soupisu bibliografických citací. Příklad: Text: Teorie neviditelných kolegií byla prozkoumána v přírodních vědách.32 O jejich nepřítomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg.33 Může to být, jak tvrdí Burchard. . .34 Stieg dále poznamenává.. .35 Odkazy: 32 CRANE, D. lnvisible colleges. 33 STEIG, M.P. Tbe information needs of historians, p. 556. 34 BURCHARD, J.E. How humanists use a library, p. 219. 35 STIEG,
2.1 Metoda číselných citací Tato metoda znamená, že číslice zapsané v textu jako
cit. 33, p. 556.
horní index nebo do závorek citují dokumenty v pořadí, v němž byly poprvé odkázány (ČSN ISO 690, s. 24). Po sobě
BURCHARD, J.E. How humanists use a library. In lntres: report of a
Citac e (abecedn{ pořadf): planning conference on information transfer experiments. Sept. 3, 1965. Cambridge: M .I.T. Press, 1965, p.219. CRANE, D. lnvisible
následujícím odkazům na tentýž dokument je přiděleno stejné číslo jako prvnímu odkazu. Citují-li se určité části
colleges. Chicago: University of Chicago Press, 1972. STIEG, M.P. Tbe informations need of historians. College and
dokumentu, lze uvést za číslicemi čísla stránek. Citace jsou uspořádány v numerickém pořadí do číslovaného soupisu.
Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, p. 549-560.
Př11dad: Text a odkazy: Teorie neviditelných kolegií by la prozkou-
2.3 Metoda prvního prvku a data U této metody jsou první prvek, většinou příjmení autora, a rok citovaného dokumentu Burchard (8) uvedeny přímo v textu. Vyskytuje-li se první prvek Citace (numerické pořadf): přirozeně v textu, následuje rok v kulatých 8. BURCHARD, J.E. How humanists use a library. In Inzávorkách. Nevykytuje-li se, tres:report of a planning conference on information transfer
mána v přírodních vědách (24). O její nepřítomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg (13, p.556). Může to být, jak tvrdí
4
uvádí se v závorkách jak první prvek, tak i rok. Je-li to nutné, lze po roce uvést v závorkách čísla stránek. Mají-li dva nebo více dokumentů stejný první prvek a rok, rozlišují se malými písmeny (a,b,c, atd.). Citace dokumentů jsou uspořádány do soupisu v abecedním pořadí prvních prvků s rokem vydání a popř. malými písmeny bezprostředně následujícími za prvním prvkem v citaci. Příklad: Text a odkazy: Teorie neviditelných kolegií byla prozkoumána v přírodních vědách (Crane, 1972). O jejiclrnepřftomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg (1981,p. 556). MOže to být, jak tvrdí Burchard (1965, p. 219)... <;ítace(abecedn(pořadn: BURCHARD, J.E. How humanists use a library. In lntres: report of a planning conference on information transfer experiments. Sept. 3, 1965. Cambridge: M.l.T. Press, 1965, p.219. CRANE, D. lnvisible colleges. Chicago: University of Chicago Press, 1972. STIEG, M.P. The informations need of historians. College and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, p. 549-560.
3. Citování elektronických dokumentů V současné době se většina odborníků přiklání k názoru, že podstatná část odborných informací bude nebo užje uložena v digitálních pamětích. Vznik a rozšíření elektronických dokumentů podmiňují nové možnosti, které digitalizovaný svět nabízí. Na rozdíl od tištěné formy elektronické znalosti jsou snadněji modifikovatelné, snadněji lze vytvářet různé indexy, odkazy. Odborný text se stává dynamickým, umožňuje propojení mezi jednotlivými texty, komunikaci mezi autory a nakonec dokument může být doplněn i o další služby, jako jsou připravované semináře, možnost objednávky a nákupu, vstup do diskusních skupin, zprávy z konferencí a pod. Takový dokument se už stává informačn(m zdrojem. Stále více vědeckých pracovníků a studentů využívá elektronické zdroje a cituje je ve svých pracích. Pravidla citování elektronických dokumentů stanovuje norma ČSN ISO 690-2 (2000). Norma specifikuje jednotlivé prvky citace a ustanovuje standardní pořadí jednotlivých údajů v bibliografické citaci jednotlivých typů elektrQnických dokumentů,jako jsou monografie, počítačové programy, databáze, seriály, příspěvky a časti elektronických dokumentů, diskusní skupiny atd. Stejně jako u bibliografických citací tradičních dokumentů i zde se údaje dělí na povinné a volitelné. Struktura bibliografických
citací je stejná jako u bibliografických citací tištěných dokumentů. Ovšem elektronický dokument se vyznačuje určitými zvláštnostmi, které mají být v citaci uvedené, a to:
- Forma média: [online] - datum vydání: den-měsíc-rok - datum aktualizace: aktualizováno v lednu 2000 - datum citace: [cit. 3. září 1991] - poznámky: údaje fyzického popisu, doprovodného materi álu, systémové požadavky - dostupnost a přístup: dostupné z Jak je z přehledu patrné, jedná se o formu média, která se uvádí za názvem dokumentu v hranatých závorkách, např. [online], [CD-ROM], je možnéji i blíže definovat, např. [monografie na CD-ROM]. Další zvláštnosti jsou údaje týkající se data vydání, aktualizace, revize či citování. Každé datum vydání je uváděno v pořadí den-měsíc-rok. Rok musí být napsán arabskými číslicemi, Pokud je celé datum zaznamenáno v číselné formě, jeho zápis by měl odpovídat normě ISO 860 I Výměna informací - prezentace data a času. V případě kontinuitního dokumentu uvedeme počáteční datum, po němž následuje pomlčka a mezera. Datum aktualizace a revize uvádíme s příslušným doprovodem, např. aktualizováno v lednu 1999. Datu citace předchází výraz citováno nebo citace a toto datum je uváděno v hranatých závorkách, např. [citace 3. září 1999]. Údaje, které zahrnujeme do poznámky se mohou týkat fyzického popisu, např. formát dokumentu, doprovodného materiálu, uvozeno výrazem "doprovázen", systémových požadavků, např. velikost paměti, či frekvence, např. průběžně aktualizováno. U online dokumentů je podstatná informace o jejich dostupnosti a přístupu, které by měl předcházet výraz "dostupné z". Prvky týkající se lokace se přepisují ve stejném tvaru a se stejnou interpunkcí, jak se objevují ve zdroji. Stejně jako u bibliografických citací tištěných dokumentů, i u elektronických dokumentů nemusíme znát všechny údaje. Základním pramenem údajů je samotná citovaná jednotka. V citaci zaznamenané údaje musejí odkazovat na ten exemplář dokumentu, který byl viděn nebo užíván při citování. Preferovaným pramenem údajů je obrazovka, která název nebo jeho ekvivalent, např. úvodní obrazovka následující po přihlášení nebo obsahující poznámku o autorských právech. (ČSN ISO 690-2, s. 8)
5
I
Struktura bibliografické citace a speciftkace jednotlivých prvků je následující: primární odpovědnost- povinný údaj - název - povinný údaj - typ média - povinný údaj - podřizená odpovldnost - volitelný údaj - nakladatelské údaje - povinný údaj, - rok vydání - povinný údaj datum aktualizace povinný údaj - datum citace - povinný údaj pro online dokumenty, volitelný pro ostatní poznámky volitelný údaj dostupnost a přístup - povinný údaj pro online do kumenty, volitelný pro ostatní - standardní číslo - povinný údaj
lable from Internet: gopherl/borg.lib.vt.edu:70/1ljte. ISSN 1045-1064. e) článek KAREN, Vladimír. Dobrá zpráva: národní akademická licence ProQuest a PCI. Ikaros [online). 2000, č. 7 [cit. 2000-09-01]. Dostupné na WWW: URL: http://ikaros.ff.cuni.czl ikaros/c07/proquest.htm. 1) elektronické zprávy PRITCHARD, Sarah. Your Request for Information about ISO Standards [online). Message to: Margaret MORRISON. 18 February 1995 [cit. 3. Března 1995]. Osobní komunikace. Stejným způsobem se citují také diskusní skupiny a elektronické nástěnky.
3.1 Příklady bibliografických citací a) elektronické monografie CARROLL, Lewis. Alice's Adventures in Wonderklnd [online]. Texinfo ed. 2.1. [Dortmund Germany]: WindSpiel, November 1994 [cit. 10. února 1995]. Dostupné na World Wide Web: http://www.germanz.eu.netlbooks/carrolllalicelhtml. Dostupné také v PostScript a ASCII verzích na Internetu: http://ftp.Germanz.EU .net/pu blbooks/carrolll. Jako elektronické monografie citujeme také databáze a počítačové programy. h) část elektronické monografie: Citujeme-li části elektronických monografií atd. musíme přidat další údaje: - kapitolu nebo podobné určení části, např. Chapter 7 - název části, např. A Mad Tea-Party CAROLL, Lewis. Alice's Adventures in Wonderland [online). Texinfo. 2.2 [Dortmund, Germany]: WindSpiel, November 1994 [cited 30 March 1995]. Chapter 7. A Mad Tea-Party. Dostupné na World Wide Web: http://www.germany.eu.netlbookslcarrollalice_ 10html#SEC13 Stejným způsobem citujeme také části databáze a počítačových programů. c) přisplvek v elektronickém dokumentu McCONNEL, Wh. Constitucional Hist0O'. In The Canadian Encyclopedia [CD-ROM). Macintosh version 1.1. Toronto: McClelland & Stewart, 1993. ISBN 07710-10932-7. d) elektronické seriály Journal of Technology Education [online].Blacksburg (Va.): Virginia Polytechnic Institute and State University, 1989 [cited 15 March 1995). Semi-annual. Avai
3.2 Styly citování elektronických dokumentů V současné době existuje ve světě několik různých stylů (Piroutková,2000), které určují strukturu bibliografické citace. Nejznámějšími styly jsou: MLA - styl doporučovaný Americkou asociací mo derních jazyků (Modem Language Association of America)
-
-
-
-
-
6
- APA -
styl Americké psychologické asociace (Ame
-
- Chicago styl CBE styl Rady vydavatelů biologie (Council of Biology Editors) - UNffiA - styl vznikl na Univerzitě Komenského Styl MLA se používá především pro oblast humanitních věd, cizích jazyků a podobných oborů. Asociace vydala dvě příručky, a to pro vysokoškolské studenty a pro vědce a profesionální spisovatele. Směrnice MLA jsou dnes uplatňovány ve více než 125 vědeckých a literárních časopisech a novinách, v mnoha universitních a obchodních publikacích. Kromě USA se používá v Kanadě, Japonsku, Číně. APA styl je určen pro citování elektronických dokumentů z oblasti přírodních a sociálních věd. Pravidla jsou obsažené v manuálu, který vydala Americká psychologická asociace. Typickým pro tento styl je uvádění v odkazech na citace jméno autora a rok. Chicago styl se používá pro bibliografické citace prací tykajících se krásného umění a některých humanitních oborů. Uplatňuje se především k zaznamenáníbibliografických citací v poznámce pod čarou. Typickéjsou číselné odkazy pomocí horního indexu. CBE styl je pro oblast aplikovaných a lékařských věd, jeho zásady jsou uvedeny v manuálu vydanémra rican Psychological Association)
-
dou vydavatelů biologie. I když vychází z APA stylu, připouští i metodu číselných citací. Styl University Komenského vychází ze stylu MLA a zároveň respektuje rozdíly, které vyplývají z norem STN ISO 690 a ISO 7144.
,
řadí mezi běžné praktiky (Sweetland, 1991). Tento jev ovšem žádná norma nevyřeší. BEÁTA SEDLÁČKOVÁ
Závěr Chyby v bibliografických citacích se objevovaly a objevují se i dnes. Pokud čtenář přijímá pouze fakt, že informace byla získaná z citovaných dokumentů, nenarážíme v podstatě na problém. Těžkosti vznikají tehdy, když chce čtenář citaci použít. Otázkou je, proč se chyby v citacích dělají a proč nejsou odhaleny a opraveny už před publikováním. Odpověď na první otázku můžeme formulovat jako nedostatek standardizace. V podstatě jde o to, že při různorodosti stylů citování a při absenci dohod mezi redaktory časopisů a autory, je velká možnost špatného pochopení. Také změna pořadí prvků citace a jazyk, který neznáme, mohou nastolit problémy. Zmiňovaná norma ČSN ISO 690, zdá se, tento problém v českém prostředí řeší. Poskytuje určitý rámec pro jednotný přístup k citování použitých informačních zdrojů. Odpovědí na druhou otázku může být předpoklad, že autoři citují publikaci bez toho, aby četli originál a proto bibliografickou citaci opíší, v horším případě si ji vymyslí. Tím se původní chyba přenáší dál. Podle průzkumu 49% redaktorů časopisů souhlasí s tvrzením, že autoři běžně citují práce, které nečetli. Někteří nazvali toto jednání základním zákonem, jiní je
Literatura: BRATKOVÁ, Eva. Bibliografické odkazy pro seznamy a citace [online]. Praha: Institute of Information Studies and Librarianship, 1996 [cit.15.září2000]. Last updated 2000. Dostupné z WWW: http://www.cuni.czJ,,, brúbibref/ ČADILOVÁ, Kateřina. Bibliografické citace podle nové ČSN ISO 690. Národní knihovna, 1997, roč. 8, s.216-217. ČSN 010197:1970. Bibliografická citace. ČSN ISO 690: 1996 Bibliografické citace: obsah, forma, struktura. ČSN ISO 690-2: 2000. Bibliografické citace. Část 2. Elektronické dokumenty nebo jejich části. KATUŠČÁK, Dušan, MATTHAEIDESOVÁ, Marta, NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova: terminologický a výkladový slovník. l.vyd. Bratislava: Slovenské ped. nakl., 1998. ISBN 80-08-02818-1 PIROUTKOVÁ, Michaela. ISO 690 - techniky citování tradičních dokumentů a zdrojů v elektronicképodobě: diplomová práce. Opava: Slezská univerzita, 2000. SWEETLAND, James H. Chyby v bibliografickej citácii ako pretrvávajúci problém. Přel. Katarína Kapišinská. In BIBLIOGRAFICKÝ sborník 1991. Zost. MilošKovačka. Martin: Matica slovenská, 1993, s. 155-164.
. . . v Technickém ústředí knihoven v Brně si mulete objednat novou Žádanku meziknihovnívýpujční -
reprogra
fické slulby (TÚK 135-0), jejíl podoba vzešla Z návrhu Národní knihovny ČR, prošla rozsáhlýmpřipomínkovým řízením a je také součástí doporučení Ústřední knihovnické rady ZÁsady meziknihovn(ch výpujčn(ch sluleb. V TÚKjsou také v prodeji přihlášky čtenáře veřejné knihovny (pro děti i dospělé, TÚK 111-0) s textem týkajícím se ochrany osobních dat čtenářu a ulivatelu sluleb knihoven: "Potvrzuji správnost údaju a souhlas(m s jejich ulolen(m do počítače. Knihovna se zavazuje, le nebudou zneulity. " . . . brněnské nakladatelství lota vydalo knílku Dva na jednoho, která obsahuje netradiční livotní osudy dvaadvaceti osobností Z řad sportovcu, hercu, zpěváku, výtvarn(ku a vědcu. Svuj název získala podle pořadu Českého rozhlasu 1Radiolurnálu. V tomto pořadu se kaldé ponděi( setkávají d.va mode rátoři s jednou osobnosti ledním Z hlavn(ch kritérií výběru rozhovoru do kn(lky byla jejich nadčasovost. (MF DNES, 18.12.2000, příl.s.3.) . . . Obhájili pozici. V klášterních prostorách Strahovského nádvoří v Praze byly v polovině prosince předány Ceny a Čestná uznání za literární tvorbu, jej(ml ústředn(m tématem bylo vlno a netradiční pohledy kolem něj. Z Moravy byl oceněný spisovatel lan K u x, rodák ze Slovácka. Další dnes jil mezinárodní Cenu získal spisovatel a básn(k ze Slovenské republiky L. F e ľd e k. Cenu získal i Vratislav E b e 1; nakladatel a knihkupec Arbesova nakladatelství za vydáni knihy nazvané Bonmoty o víně. lan KUJe byl i autorem putovní výstavy, která byla od května do prosince roku 2000 instalována v sedmi městech našeho kraje. Tématem výstavy byla vinařská obec Svatobořice-Mistřín.
7
