Běhání jako životní styl

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Běhání jako životní styl Diplomová práce

Autor:

Bc. Iveta Zechovská

Studijní program:

N7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor:

Sociální pedagogika

Vedoucí práce:

PaedDr. Monika Žumárová, Ph.D.

Hradec Králové

2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucí práce PaedDr. Moniky Žumárové, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Pardubicích dne 3. 3. 2016

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaedDr. Monice Žumárové, Ph.D., za její čas, ochotu a odbornou pomoc při vedení práce. Rovněž děkuji mé rodině za pochopení a podporu, kterou mi po celou dobu poskytovala.

Anotace ZECHOVSKÁ, Iveta. Běhání jako životní styl. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 107 s. Diplomová práce. Diplomová práce se zabývá otázkou současného běžeckého rozmachu a jeho vlivu na životní styl a zdraví české populace v produktivním věku. Lidé dnes začínají běhat z různých důvodů. Jedni chápou souvislosti mezi sportováním a hubnutím, druzí si chtějí udržet nebo vylepšit fyzickou kondici nebo třeba začít závodit. Cílem práce je zmapovat motivace, jež přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času. Práce je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část, členěna čtyřmi kapitolami, uvádí do problému a vymezuje východiska pro výzkumné šetření. První kapitola se zabývá charakteristikou produktivního věku a dospělosti jako aktivního období lidského života a specifikuje věkové rozmezí respondentů s ohledem na výzkumné šetření. Ve druhé kapitole následuje přehled obecného pojetí životního stylu z pohledu sociálních věd, včetně koncepce zdravého životního stylu, o které se v souvislosti se způsobem života dnešní společnosti, čím dál více hovoří. Další část teoretické práce se věnuje významu a smyslu běhu v životě jedince v kontextu působení běhu na celkové zdraví a tělesnou kondici člověka. Poslední kapitola popisuje strukturu samotné motivace a definuje pojmy s ní spojené. V praktické části práce jsou zpracovány a interpretovány výsledky výzkumného šetření kvantitativního rázu, které bylo realizováno prostřednictvím dotazníkového šetření, se zřetelem na demografické ukazatele věk, pohlaví a vzdělání. Cílem tohoto šetření bylo zjistit, jaké motivace vedou jedince v produktivním věku k běhu a jak se běh odráží na životním stylu a celkovém zdraví člověka. Klíčová slova: produktivní věk, životní styl, životní způsob, kvalita života, zdravý životní styl, volný čas, pohybová aktivita, běh, motivace, potřeby, hodnoty.

Annotation ZECHOVSKÁ, Iveta. Running as a lifestyle. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2016. 107 pp. Diploma Thesis.

The thesis deals with the question of the current cross-country run expansion and its impact on the lifestyle and health of the Czech working-age population. People today are starting to run for various reasons. Some understand the connection between sport and weight loss, while others want to maintain or improve physical fitness or want to compete in races. The goal of the thesis is to map out the motivation that makes working age individuals run, including any possible changes in this motivation in the course of time. The work is divided into a theoretical part and research. The theoretical part, divided into four chapters, introduces you to the issue and defines the starting point for the research investigation. The first chapter deals with the characteristics of the productive age and adulthood as an active period of human life and specifies the age range of the respondents with regard to the research investigation. In the second chapter, there is an overview of the general concept of the lifestyle from the perspective of the social sciences, including the concept of a healthy lifestyle, which is, in the context of today´s society and its way of life, increasingly spoken about. Another part of the theoretical work is dedicated to the importance and meaning of running in the life of the individual and its effect on overall health and fitness. The last chapter describes the structure of the motivation itself and defines terms associated with it. Quantitative research results are elaborated in the practical part of the thesis. The research of the quantitative nature was carried out by means of a questionnaire survey, taking into account demographic indicators age, gender and education. The aim of this investigation was to determine what motivations lead individuals of working age to run and how the running itself is reflected in the lifestyle and overall health of a person.

Keywords: productive age, lifestyle, way of living, quality of life, healthy lifestyle, leisure, physical activity, running, motivation, needs, and values.

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................... 9 1

2

Populace v produktivním věku ............................................................. 11 1.1

Produktivní věk, dospělost .................................................................................... 11

1.2

Životní styl současné české populace ................................................................... 17

Životní styl............................................................................................... 19 2.1

Životní styl v sociologickém kontextu .................................................................. 19 2.1.1

2.2

Kvalita života ............................................................................................. 22

Zdravý životní styl ................................................................................................ 24 2.2.1

Vybrané aspekty zdravého životního stylu ................................................ 27 2.2.1.1

Uspořádání volného času ................................................................. 28

2.2.1.2 Pohybová aktivita ............................................................................. 31 2.2.1.3

3

Význam běhu v životě jedince ............................................................... 37 3.1

Pozitivní vliv běhu na tělesné zdraví .................................................................... 38

3.2

Běh a psychika ...................................................................................................... 41

3.3

Běh jako cesta ke zdraví a kondici ........................................................................ 43 3.3.1

4

Výživa, stravovací režim ................................................................. 34

Formy běhu ................................................................................................ 45

Motivace .................................................................................................. 48 4.1

Klasifikace motivů ................................................................................................ 49 4.1.1

Potřeby ....................................................................................................... 52

4.1.2 4.2

5

Postoje, hodnoty a hodnotová orientace..................................................... 54

Motivace k pohybovým aktivitám ........................................................................ 56

Výzkumné šetření ................................................................................... 59 5.1

Specifikace výzkumných cílů, otázek a hypotéz................................................... 59

5.2

Charakteristika metod výzkumného šetření .......................................................... 66

5.3

Charakteristika výzkumného souboru ................................................................... 67

5.4

Vyhodnocení a interpretace průzkumného šetření ................................................ 73

ZÁVĚR ........................................................................................................... 99 Seznam použitých zdrojů ........................................................................... 102 Seznam příloh .............................................................................................. 107

ÚVOD Životní styl a kvalita života, to jsou stále častěji diskutovaná témata dnešní společnosti. Nedílnou součástí zdravého životního stylu je pohyb. Pravidelný pohyb patří mezi základní projevy lidského života. Je důležitým prvkem pro rozvoj jedince, jak z hlediska fyzického vývoje, tak celkového vlivu na lidský organismus. Reguluje naši životosprávu i naše emoce. Díky němu, je náš život vyrovnanější. Pro mnohé z nás být fyzicky zdatný, mít dostatek energie, udržovat si dobrou náladu, zvládat každodenní starosti a prožívat plně svůj život, se stává významnou životní hodnotou. K dosažení stavu tzv. dobrého bytí nám může pomoci vhodný pohybový režim.1 K nejpřirozenějším pohybovým aktivitám vedle chůze, patří bezesporu běh. V současné době se mu dostává velké pozornosti. Běhání není jen o výkonech na profesionální úrovni. Běhat dnes začínají lidé prakticky jakéhokoliv věku i profese. Pro svou nenáročnost na základní technické vybavení a finanční dostupnost, je běh ideálním prostředkem k nastartování zdravého životního stylu každého jednotlivce, s ohledem na jeho individuální zdravotní stav a osobní pohybové dispozice. Podle odborníků je to dáno nejen pozitivním vlivem běhu na zdraví a kondici, ale i stále oblíbenějšími masovými běžeckými událostmi, jako jsou maratony, půlmaratony či běhy na kratší tratě, kde mohou vedle sebe sportovat amatérští běžci spolu se špičkovými sportovci. Vytrvalostní běh je vhodnou prevencí proti řadě civilizačních chorob. Má příznivý vliv na hlavní rizikové faktory, které ohrožují srdce a cévní systém, snižuje úroveň úzkostnosti a deprese, zvyšuje sebevědomí. Problematikou běhání a jeho vlivu na zdraví člověka se zabývá početná řada českých i zahraničních odborníků. Studie jsou určeny začátečníkům, ale i pravidelně a systematicky běhajícím kondičním běžcům, jejichž cílem je získání a udržení kondice, redukce váhy i zvyšování výkonnosti. Za české autory můžeme například jmenovat Tvrzníka, Gericha, Soumara, kteří za vzájemné spolupráce vydali řadu publikací o běhání. Jako první u nás, zhodnotili nové běžecké trendy a techniky. Ve svých studiích přinášejí konkrétní tréninkové programy, seznamují se správnou technikou běhání, fyziologickými principy těla, metodikou a řízením tréninku, poradí s regenerací, se stravovacím a pitným režimem i s tím, jak si udržet motivaci. 1

Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s, 2006, s. 7-9.

9

Snahou zakladatele české běžecké školy Škorpila, je zapojit kondiční běh do života a povědomí co nejširší veřejnosti. Existuje i celá řada publikací zahraničních autorů, jako Douglassova Malá červená kniha o běhání. Otázkou běhání v pokročilejším věku a jeho vlivu na psychiku člověka řeší Wöllzenmüller. Komplexně uchopená problematika běhu od prvních stádií běžce až po fyziologii člověka, běžecké deníky, tréninkové tabulky, dětský a ženský běh nebo analýzu a ošetření zranění je v Gallowayově knize o běhání. Rovněž na sociálních sítích je možné se setkat s tématy o běhání, obsahující nejen články odborníků, ale i diskuze, kde si běžci vyměňují zkušenosti a vzájemně se motivují. Téma diplomové práce Běhání jako životní styl jsem si zvolila proto, že mi je osobně blízké a sama na sobě jsem pocítila jeho účinky. Mou osobní motivací začít právě s touto pohybovou aktivitou byl na jedné straně nedostatek času z důvodu pracovního a studijního vytížení a na straně druhé uspokojení mé potřeby aktivního pohybu, který k mému způsobu života prostě patří. Podle mého názoru právě běhání je z těchto důvodů tím nejvhodnějším pohybem. Pro začátek potřebujete skutečně málo, běžecké boty, trochu pravidelného času, chuť a vaši vlastní motivaci. Při svých výbězích se setkávám a zdravím se stále větším počtem nových běžců. Zaujalo mě, že mnoho z nich jsou běžci ve středním a na hranici staršího věku a ženy rovněž tvoří nezanedbatelnou část. Vyvstává zde otázka, co přivádí a motivuje lidi k běhu, co jim dává navíc oproti jiným sportům, krátce, co je hybnou silou současného běžeckého rozmachu? Mnoho z nás přijalo běhání za životní styl. Mluvíme a píšeme o něm, vnucujeme ho našim přátelům, abychom tu radost mohli sdílet. Z vlastní zkušenosti vím, že v určité fázi běžeckého života se člověk začne zajímat o to, jak se stravuje, jestli správně odpočívá, zda se zranění dobře regenerují a jak jim předcházet. V podstatě začne přejímat běžcův životní styl. Nabízí se tedy další otázka, jaký vliv má běh na naše zdraví, na náš přístup k sobě samým? Cílem práce je zmapovat motivace, jež přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času. Výzkumné šetření kvantitativního rázu, bude realizováno prostřednictvím dotazníkového šetření, se zřetelem na demografické ukazatele věk, pohlaví a vzdělání. Jejich následná analýza a interpretace nám v prvé řadě pomohou zjistit, jaké motivace vedou běžce ke změně životního stylu, zda jsou těmito podněty sociální, zdravotní, estetické, osobní nebo jiná stanoviska a jak se tento způsob života odráží na celkovém zdraví člověka. Diplomová práce na základě výsledků výzkumného šetření předloží ucelený přehled o nových rozměrech, jenž lidem poskytuje právě běh.

10

1

Populace v produktivním věku Aktivním obdobím lidského života je produktivní věk, který byl vybrán za cílovou

skupinu výzkumného šetření praktické části práce. Podíváme-li se na celkový vývoj populace České republiky z demografického hlediska, vidíme, že prochází dlouhodobou proměnou. V posledních letech přihlížíme celkovému zvyšování počtu obyvatel v důchodovém věku a snižování ve věku produktivním. Dochází k celkovému stárnutí populace. Podle posledních výsledků sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) v roce 2011 na 100 obyvatel v produktivním věku (v rozmezí 15 až 64 let) připadlo 23 obyvatel věku poproduktivního (65 a více let). Vlivem poklesu dětské složky a nárůstem složky poproduktivní, činil průměrný věk obyvatel 41 let. Nejčastější obavy, vyvolávané změnou věkové skladby populace, jsou především spojovány s růstem nákladů na sociální zabezpečení, zdravotní péči, včetně požadavků kladených na péči rodinnou, dále s nedostatkem pracovních sil na trhu práce a financováním důchodového systému.2 Na druhé straně je nutné si uvědomit, že narůstající délka lidského života, zvyšující se počet osob vyššího a vysokého věku, je výsledkem dlouhodobého snažení o zvýšení kvality a úrovně lidského života a je potřebné ho vnímat jako pokrok, ke kterému vývoj společnosti, ať vědomě či nevědomě směřuje.

1.1

Produktivní věk, dospělost Definice produktivního věku není v odborné literatuře přesně specifikována.

Zmínku nacházíme pouze v demografických analýzách věkové struktury populace, v souvislosti s ekonomicky aktivním obyvatelstvem. Za hranice produktivního věku je zde považován obvyklý věk zahájení ekonomické aktivity a obvyklý věk odchodu do důchodu. V dnešní době již málo mladých lidí zahajuje ekonomickou aktivitu ihned po skončení základní školy. Velká většina pokračuje ve zvyšování svého vzdělání na učilišti či střední škole, někteří pak následně na škole vysoké. Věk odchodu do důchodu se v řadě zemí již pohybuje kolem 65 let nebo se jeho zvyšování k této hranici předpokládá.3 Různé charakteristiky produktivního věku lze najít na webových stránkách, nejedná se však o odborné zdroje. Produktivní věk je zde například vymezen jako: „Aktivní období lidského života, kdy je člověk schopen podávat plný pracovní výkon, v souladu s právními 2

Srov. ANALÝZA: Věková struktura obyvatel podle dat sčítání lidu 2011[online] ČSÚ 2014 [cit. 9. 10. 2015]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vekova-struktura-obyvatel-podle-dat-scitanilidu-2011-57nxh52aw2. 3 Srov. FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J. Věková struktura obyvatelstva ČR a vybraných zemí EU. [online][cit. 5. 11. 2015]. Dostupné z: http://kdem.borec.cz/P_PDF/Fiala_Langhamrova_1.pdf.

11

normami, na základě odpovídajícího tělesného stavu. Zpravidla se překrývá s kategorií práceschopného obyvatelstva, individuálně kolísá v závislosti na subjektivních fyzických a psychických dispozicích člověka.“4

Jandourek5 definuje produktivní věk jako fázi

životního cyklu, jenž je vymezena počátkem profesní dráhy a jejím koncem v souvislosti s odchodem do důchodu. Upřesňuje, že toto ohraničení se na řadu profesí nevztahuje, například na politiku či umění. Ke splnění cílů vytýčených v praktické části práce, je nutné dále vymezit pojem produktivní věk, v kontextu vývojové psychologie, zabývající se charakteristikou biologických, psychických a sociálních změn životních obdobích člověka. Dospělost je dlouhé životní období, které nelze charakterizovat jednotnou definicí. Její počátek není v naší společnosti určen žádným rozhraním. Za jednoznačný faktor lze považovat dosažení právní dospělosti, ve věku 18 let. Formální zletilost však není naší společností akceptována jako znak dospělosti, přesto, že s právní dospělostí souvisí určitá občanská práva a povinnosti. Autoři odborných publikací se shodují, že biologické vymezení dospělosti je vázáno na úroveň fyzické zralosti. Psychosociální vymezení dospělosti považuje Vágnerová6 již za složitější, neboť tato proměna probíhá u různých lidí v rozdílnou dobu.

Současná dospělost se podle Vágnerové vyznačuje některými

novými znaky, a to především posunem od tradičních rodových hodnot k individualismu, s důrazem na vlastní rozhodování ve všech sférách života dospělého jedince. Nakonečný7 uvádí, že psychické dospělosti dosahují lidé začátkem 21. roku věku. Podle Hájka8, se fyzický vývoj člověka zakončuje na samém počátku dospělosti okolo 20tého roku a oblast rozumových schopností rovněž dosahuje samého vrcholu. V průběhu následujících let pak nastává mnoho významných změn zasahujících především do oblasti sociálního vývoje.9 Etapa dospělosti je relativně dlouhé věkové období a proto se ještě dále dělí. Lze ho například dělit na mladší dospělost, střední dospělost, pozdní dospělost a stáří. Můžeme se setkat i s dalšími typy rozdělení např. Kohoutek10 je definuje a rozšiřuje na období první dospělosti, období zralé dospělosti, období středního věku, období počínajícího staří a 4

ENCYLOPEDIE COJECO. [online] 2006 [cit. 5. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=76726. 5 Srov. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 270. 6 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007, s. 9-11. 7 Srov. NAKONEČNÝ, M. Psychologie: přehled základních oborů. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011, s. 685; SKORUNKOVÁ, R. Základy vývojové psychologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013, s. 123. 8 Srov. HÁJEK, B, HOFBAUER, B a PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 109-110. 9 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 147. 10 Srov. Tamtéž, s. 147-149.

12

období stáří. Čáp, Říčan, Vágnerová11 člení dospělost pouze na mladou, střední a pozdní. Další autoři uvádějí většinou podobné rozdělení. Vymezení věkové hranice jednotlivých období bývá nepřesné, autoři se zde rozcházejí a hranice různě posouvají.12 Z čehož vyplývá, že neexistují výrazné mezníky, rozdělující jednotlivé fáze vývoje člověka v období dospělosti. Tyto fáze vývoje se nutně překrývají a u různých lidí nastupují rozdílně. Autoři k nim tedy také podle toho přistupují. Při charakteristice jednotlivých etap budeme vycházet z publikace Hájka, doplněné o názory některých autorů. Mladší dospělost je zpravidla vymezena obdobím od 20 do 25/30 let. Čáp13 uvádí věkové rozmezí od 20 do 30 let. Vágnerová14 dokonce rozpětí od 20 do 40 let. Většina lidí už má ukončenou profesní přípravu nebo ji ukončuje a hlavní činností dospělého člověka je budování pracovní kariéry. Po biologické stránce je to doba vhodná k vyhledávání celoživotních partnerských vztahů, zakládání rodiny a následné péče o ní. Více než biologické faktory působí na rozvoj osobnosti sociální a kulturní stimuly. Pro socializační změny je charakteristické především přijetí nových rolí, způsobů chování, hodnot a norem. Tělesná výkonnost mladého člověka je na vrcholu, zatímco sociálně profesní postavení je dosud nestabilní. Následkem velkého množství nových povinností, upouštějí mladí lidé od svých zálib z předchozích období života. Právě v tomto období je však využívání volného času velmi podstatné, neboť se stabilizuje životní styl člověka. Pro budoucí rozvoj rodin, včetně výchovy dětí je významné zachování zájmových činností, jimž se mohou jako rodina společně věnovat. Způsob trávení volného času je často jeden z faktorů při výběru životního partnera. Trvalé osobní zájmy jsou ukazateli zralé osobnosti mladého člověka.15 Za střední dospělost se obvykle považuje období mezi 30 - 45 lety.16 Langmeier17 uvádí věkové rozmezí již od 25 do 45 let.

11

Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 238; ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 3., dopl. a upr. vyd. Praha: Portál, 2009, s. 278-284; VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 10-12. 12 Srov. HÁJEK, B, HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 109-110. 13 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 238. 14 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 10. 15 Srov. HÁJEK, B, HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 110; KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 147. 16 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele., s. 238. 17 Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Vyd. 3., přeprac. a dopl., v Gradě vyd. 1. Praha: Grada, 1998, s. 161.

13

Říčan18 dokonce od 30 do 60 let, Vágnerová19 od 40 do 50 let. Kohoutek20 považuje toto stadium za období tzv. zralé dospělosti, vyznačující se celkovou stabilitou. Kolem 40tého roku života se završuje profesní růst. Výkonnost člověka kulminuje. Čtyřicátník má zodpovědnost ve vztahu k dětem, stárnoucím rodičům, ale i celé společnosti. Mezi rozhodující sociální vazby patří domov a zaměstnání. Střední věk je dobou protikladů. Na jedné straně je člověk na vrcholu svých sil, na straně druhé si je vědom svého časového limitu, příchodu prvních stagnací a úbytku sil. V oblasti fyzického vývoje nastává tendence k ukládání tělesného tuku a nárůstu hmotnosti. Postupně také dochází k ochabování svalové soustavy a je nutné ji aktivovat vhodným pohybem, např. sportem, prací na zahradě. Autoři shodně mluví o období krize životního středu. Partnerské vztahy se mění ve vztahy přátelské. V horším případě dochází ke konfliktům ve vztahu, rozpadům a navazování vztahů nových. Ke konci tohoto období přicházejí myšlenky na blížící se odchod dětí z domova. Člověk vidí své životní zdary a prohry, bilancuje. Možné životní krize pak směřují k pocitu neúspěšnosti a případné rezignace. V takových to situacích jsou velkou posilou osobní zájmy a koníčky, které mohou pomoci při navazování nových sociálních vztahů.21 Období pozdní dospělosti trvá přibližně od 45 – 60/65 let.22 Postupně dochází ke změnám jak v oblasti psychické, fyzické, ale i v intelektuální. V tomto období obvykle končí reprodukční období ženy. U mužů neexistuje jednoznačný mezník v reprodukční schopnosti a dochází u nich k postupnému úbytku hormonální produkce. Zvyšuje se nárůst výskytu různých chorob. Blížící se důchodový věk, s tím spojená změna sociálního postavení a životního stylu, přináší různá očekávání a obavy. Padesátníci jsou citově mnohem zranitelnější, než tomu bylo dříve. Hůře snášejí stres a psychický konflikt, problémy v rodině či na pracovišti. Za hlavní úkol této životní fáze považuje Vágnerová23 zvládnutí prvních signálů biologického stárnutí, změny životního tempa a postoje k vlastnímu životu. Stárnutí dělá člověka, z pohledu norem dnešní společnosti, fyzicky neatraktivním což vede k ochotě přijmout nový, zdravější styl života. Kohoutek24 zdůrazňuje potřebu udržovat si i nadále dobrou fyzickou a duševní kondici a předcházet

18

Srov. ŘÍČAN, P. Psychologie, s. 282. Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 178. 20 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 147-148. 21 Srov. HÁJEK, B., HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 110-111. 22 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele., s. 238. 23 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. : dospělost a stáří, s. 238-240. 24 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 148. 19

14

tím předčasným stařeckým změnám. Nicméně se začínají objevovat první známky poklesu výkonnosti, které si člověk začíná uvědomovat. Rodiče pomáhají budovat svým dětem nové rodinné zázemí a zároveň na ně čím dál více dopadá péče o stárnoucí rodiče. Důležité je pečlivě zvážit další pracovní kariéru, objektivně posoudit kolik nám ještě zbývá hodnotného života a čeho lze ještě v pracovním procesu dosáhnout.25 Období stáří bývá definováno různě, ale nejčastěji od 65 let. Tato životní etapa člověka již nespadá do námi vymezeného věkového rozpětí, je dobré ji však uvést pro doplnění celkového obrazu. Kohoutek26 dělí toto období na fázi počínajícího stáří od 60 do 75 let a následně samotné stáří od 75 do 89 roků. Osoby 90leté a starší nazývá jako osoby dlouhověké. Rovněž Langmeier27 dělí stáří na časné a vysoké. Zařazení člověka do konkrétní věkové kategorie není jednoduché. O to více to platí v této životní etapě. Život člověka se prodlužuje a spolu s ním i období aktivního životního stylu, což má za následek dobrou fyzickou i psychickou zdatnost jedinců. Zároveň nelze opomíjet skutečnost, že životní síly ubývají, avšak současně s tím přibývá životních zkušeností. Toto období sebou přináší i zhoršení ekonomické situace a obavy z hmotného nedostatku. Velkou roli zde má životní styl a návyky v oblasti volného času v předchozích životních obdobích. Řadu možností naplnění volné času poskytují různá občanská sdružení, některá školská zařízení včetně univerzit středního věku.28 V průběhu stárnutí se mění postoj jedince k vlastnímu tělu a jeho fungování. Ze sociálního hlediska je podle Vágnerové29 stárnutí spojené se ztrátou společenské prestiže, jejž sebou nese fyzická krása. Muži se lépe vyrovnávají se známkami stárnutí, které je mnohdy činí přitažlivějšími, než ženy, jenž lpí na mladistvém vzhledu. Změna zevnějšku je především ženami považována jako ztráta určité hodnoty. Je zde však potřeba zdůraznit, že podobné charakteristiky běžného jedince jsou jen povšechné popisy, nad kterými převažují individuální rozdíly. Vyspělost či zralost člověka neurčuje věk, ale jeho zkušenosti. K dosažení zralosti, spíše než biologické faktory přispívají podle Thorové30 různé životní události a jejich vyřešení. Současná společnost odsunula dosažení osobnostní zralosti do vyššího věku. 25

Srov. HÁJEK, B, HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 111. 26 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 149. 27 Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie, s. 161. 28 Srov. HÁJEK, B. HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 111-112. 29 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 240-241. 30 Srov. THOROVÁ, K. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Vyd. 1. Praha: Portál, 2015, s. 433-435.

15

Kdy a za jakých podmínek se tedy člověk stává dospělým? Při odpovědi na danou otázku vycházíme z Říčana31, jenž formuloval ucelený souhrn deseti znaků, jimiž se dospělý člověk vyznačuje. Dospělý člověk: 1. Vykonává nějakou produktivní práci, jejíž význam chápe a která ho činí existenčně soběstačným. Popřípadě se soustavným studiem připravuje na budoucí povolání. Podává dobrý pracovní výkon, bez zbytečných absencí. 2. Je schopen spolupracovat bez zbytečných konfliktů, přijímat a poskytovat radu a pomoc, podřizovat se vedení i sám vést méně zkušené, výrazně ubylo ostrých konfliktů s rodiči i sourozenci, vyhledává konsensus. 3. Samostatně hospodaří, opatruje a pečuje o své osobní věci. 4. S nadřízenými v práci či při studiu vyřizuje své věci samostatně bez zbytečného rozruchu a zdůrazňování své nezávislosti. 5. Má realistické plány, které odpovídají jeho zájmům a sklonům. 6. Bydlí samostatně, u rodičů se cítí jako host. Není-li to možné, má v bytě rodičů svůj prostor, o který se sám stará a udržuj jej v přiměřeném stavu. 7. Volný čas je schopen trávit sám, ale má jednoho nebo více blízkých přátel, kteří se rádi pohybují v jeho společnosti. Rodiče má rád, váží si jich, ale má na ně málo času. 8. Je schopen navazovat kontakt s opačným pohlavím bez velkých zábran a ostýchavosti, má tendence k vybudování dlouhodobého vztahu, je s to poskytovat i přijímat lásku a něhu. 9. Cílevědomě rozšiřuje svou orientaci v prostředí, ve kterém žije a pracuje. 10. Aktivně se zajímá a pečuje o blaho své rodiny, přátel i širšího společenství. Jak již byli řečeno, produktivní věk je vymezen hranicí 15 - 64 let. Pro potřeby práce vycházíme z věkové struktury ekonomicky aktivního obyvatelstva a volíme rozmezí respondentů výzkumného souboru v produktivním věku od 20 do 64 dokončených let. Podle Jandourka32, je tato fáze životního cyklu, určena počátkem profesní dráhy a jejím koncem v souvislosti s odchodem do důchodu. V dnešní době jen malé množství mladých lidí začíná být ekonomicky aktivní ihned po ukončení základní školy. U dolní hranice věkového rozmezí je tedy zohledněn průměrný věk respondentů při ukončení studia na 31

Srov. ŘÍČAN, P. Cesta životem: [vývojová psychologie]: přepracované vydání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, ©2004. s. 230-231; SKORUNKOVÁ, R. Základy vývojové psychologie, s. 124-125. 32 Srov. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 270.

16

střední škole. Při následném definování výzkumného souboru na jednotlivá období vycházíme z Čápa.33 Soubor respondentů je členěn na 3 věkové skupiny, přičemž období časné dospělosti v produktivním věku je vymezeno od 20 do 30 let, období střední dospělosti od 31 do 45 let a období pozdní dospělosti od 46 do 64 let.

1.2

Životní styl současné české populace Moderní způsob života sebou přinesl řadu změn, které se projevily v životním stylu

a životních podmínkách průmyslově vyspělých států. Spolu s poklesem fyzicky náročné práce v zaměstnání i v domácnosti, postupně ubylo i dostatečné množství přirozeného pohybu. Člověk se naučil velice úspěšně nahrazovat přirozený pohyb všude tam, kde to jde a začal vést sedavý způsob života. Sedíme v pracovní době, do práce a z práce se přepravujeme auty a hromadnými dopravními prostředky, chůzi do schodů nahrazujeme výtahy či eskalátory.

Po práci místo procházky sedíme u televize a používáme dálkový

ovladač. Technika, která zasáhla velkou měrou do chodu domácností, připravila člověka i o poslední formy přirozeného pohybu.34 Dle Světové zdravotnické organizace (dále WHO) byla fyzická nečinnost identifikována jako čtvrtý hlavní rizikový faktor pro globální úmrtnost (6% úmrtí globálně).35 Na základě závěrů národních studií se ukazuje, že dospělá česká populace má nedostatečné množství pohybových aktiv a jejich počet výrazně klesá s nárůstem věku. Lidský organismus, uzpůsobený na určité množství tělesné zátěže se podle Fialové36 neumí adaptovat na nové životní podmínky a tato jeho neschopnost se negativně odráží na zdraví člověka. Dochází k pandemii obezity, nárůstu kardiovaskulárních, metabolických a onkologických onemocnění. Fialová vyzdvihuje skutečnost, že povědomí široké české populace o zásadách zdravého životního stylu je dostatečné, ale problémem zůstává v jeho realizaci a uvedení do vlastního způsobu života. Životní styl, způsob života se může na zdraví člověka podílet až z 50%. Praxe ukazuje, že jen nízké procento osob bylo úspěšné při snaze dosáhnout trvalejších změn životního stylu. Z deseti osob, které se rozhodly ke změně životního stylu, se jich časem osm až devět vrátilo k předchozímu způsobu života.

33

Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele., s. 238 Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, s. 17; DUFFKOVÁ, J. Životní styl moderního člověka, [online] [ cit. 19. 10. 2015]. Dostupné z: http://psychologie.doktorka.cz/zivotni-styl-moderniho-cloveka/. 35 Srov. Global Strategy on Diet, Physical Activity and Health. In World Health Organization, [online] [ cit. 10. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.who.int/dietphysicalactivity/pa/en/. 36 Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen. 1. vyd. Brno: MSD, 2013, s. 13-33. 34

17

Podle Novotné 37, ženy o své zdraví, oproti mužům, pečují ve větší míře a jsou více nakloněné změnám životního stylu. Nicméně o změnu tělesné hmotnosti a zlepšení postavy se snaží úpravou výživových a stravovacích návyků. Zařazování pravidelné pohybové aktivity do životního stylu se jim z důvodu omezeného volného času příliš nedaří a na rozdíl od mužů, řadí sportovní a pohybové aktivity ve svém žebříčku hodnot na nižší stupeň. Nejúčinnější cestou k ozdravění životního stylu české populace je prevence. Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále MZČR) vydalo v roce 2014 přehled o úrovni zdravotního stavu obyvatelstva ČR, zpracovaný Státním zdravotním ústavem. Ze zprávy vyplývá, že ačkoliv se průměrný věk mužů za uplynulých 20 let zvýšil o 7,5 a u žen o 5,5 let, je úmrtnost naší populace výrazně vyšší než v ostatních vyspělých zemích a ukazatel délky života prožitého ve zdraví byl v roce 2010 shodný s ukazatelem z roku 1962.

Byla zjištěna skutečnost, že roste počet závažných onemocnění ve spojitosti

s nárůstem nadváhy a obezity, kterou trpí více než 57% dospělé populace. Obezita negativně působí na psychiku a zdraví člověka. Nárůst obezity byl zaznamenán ve věkové skupině 35-44letých mužů a 64-74letých žen. V rámci Evropy zaujímá ČR spolu s Anglií, Maltou a Maďarskem v počtu obézních lidí přední místo. Spolu s obezitou se trvale zvyšuje i počet osob s vysokým tlakem a počet diagnostikovaných zhoubných nádorů narůstá ročně o 6%. MZČR dále uvádí, že v české populaci nadále přetrvává nízká zdravotní gramotnost, včetně zodpovědnosti a péče o vlastní zdraví.38 Klíčovým dokumentem v oblasti podpory zdraví, zabývajícím se zdravým životním stylem, je celosvětový program podpory zdraví a prevence chorob, Zdraví pro všechny do roku 2000, vyhlášený WHO. Novým dokumentem, pro třetí tisíciletí Zdraví 21, je Zdraví 2020.39 Na principech tohoto programu podpořila vláda ČR Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, Zdraví 2020. Cílem této strategie je stabilizace systému prevence nemocí, ochrana a podpora lidského zdraví v průběhu celého života. Mezi priority Národní strategie jsou uvedeny na prvních třech místech dostatečná pohybová aktivita, správná výživa a stravovací návyky, zvládání stresu a duševní zdraví.40 Podrobněji se programem WHO zabýváme v kapitole 2.2.

37

Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 10-12. Srov. MZČR, [online] [ cit. 20. 10. 2015]. Dostupné z:http://www.mzcr.cz/dokumenty/cesi-ziji-deletrapije-ale-civilizacni-nemocizmenit-to-muze-narodni-strategi_9418_1.html. 39 Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 36-37. 40 Srov. MZČR, [online] [ cit. 20. 10. 2015]. Dostupné z:http://www.mzcr.cz/dokumenty/cesi-ziji-deletrapi-jeale-civilizacni-nemocizmenit-to-muze-narodni-strategi_9418_1.html. 38

18

2

Životní styl V dnešní postmoderní společnosti je životní styl brán za nedílnou součást běžného

života, jehož prostřednictvím jedinec vyjadřuje svou individualitu a získává určité sociální uznání. V předešlé části práce jsme mimo jiné zmínili některé jevy životního stylu současné české populace. S ohledem na dané téma diplomové práce Běhání jako životní styl je nezbytné vymezit také obecné pojetí životního stylu z pohledu sociálních věd.

2.1

Životní styl v sociologickém kontextu Předmětem sociologie životního způsobu je způsob života. Otázkou zůstává, co to

vlastně je způsob života? Sociologie jakožto multiparadigmatická věda nedisponuje pouze jednou teorií vysvětlující a popisující společnost, ale naopak existuje celá řada výkladů, které si mnohdy vzájemně odporují. V české terminologii sociologie životního způsobu existují dva hlavní pojmy a to životní způsob a životní styl, ke kterým se často přiřazuje i velmi specifický termín životní sloh. Můžeme se také setkat se ztotožňováním způsobu života s pojmem kvalita života. Mezi sociology neexistuje odborný konsensus při jejich vymezení.41 Vzhledem k spletitosti ostatních pojmů, vyjadřujících způsob života, kterým se budeme věnovat následně, si nejprve přiblížíme nejméně používaný a nejvíce specifický pojem, odpovídající způsobu života - životní sloh. Tento termín zastupuje v české sociologii koncepce českého architekta Karla Honzíka, používaná od 40. let 20. století. Právě architekti došli k poznání, že pouhé navrhování jednotlivých budov nestačí, ale je nutné uchopit prostředí, v němž mají lidé pospolu žít komplexně. Honzík42 tuto teorii dále rozvinul. Uvádí, že: „Životní sloh je soustavou vzájemně vztažených životních forem, jimiž se projevuje život určité společnosti v určité historické situaci.“ Pojmy životní styl a životní způsob se autoři zabývají v mnohem větší míře. Nejobecnější definice životního stylu, na které se shodnou téměř všichni sociologové říká: „životní styl je způsob, jakým lidé žijí – tedy jak bydlí, stravují se, vzdělávají se, chovají se v různých situacích, baví se, pracují, spotřebovávají, vzájemně komunikují, jednají, rozhodují se, cestují, vyznávají a dodržují určité hodnoty, starají se o děti, pěstují

41

Srov. DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2008. s. 65; KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, s. 11. 42 HONZÍK, K. Co je to životní sloh. Vyd. Praha: ČS, 1958, s. 7.

19

potraviny, vyrábějí atd.“43. Životní styl je tedy co do obsahu velice rozsáhlá oblast, jenž v sobě zahrnuje celou řadu prvků, složek, aspektů a faktorů, které ho ovlivňují. Životní styl má podle Dufkové a Kubátové44 konkrétnější význam a je rozlišován jako životní styl jednotlivce a životní styl skupiny. Životním stylem na úrovni jednotlivce se rozumí konkrétní životní způsob. Jednotlivé části životního stylu jednotlivce jsou ve vzájemném vztahu, mají jednotný základ, který prostupuje všemi jeho činnostmi, vztahy a zvyklostmi. Životní styl skupiny je chápán jako určitý model vzniklý generalizací společných rysů životního způsobu, jež jsou charakteristické pro většinu příslušníků dané skupiny. Životní způsob je spíše abstraktním pojmem a je považován za obecnější. Duffková45 ho definuje jako: „Systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt (jedince či skupinu, eventuálně i společenství či společnost coby konkrétní nositele životního způsobu).“ Tuček46 charakterizuje životní způsob jako uspořádaný souhrn relativně zakotvených každodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování v různých oblastech lidské existence. Jako další diferenciaci životního stylu a životního způsobu Dufková47 zmiňuje sociálně, ekonomický aspekt životního způsobu jedince a společnosti, který řeší základní existenční otázky a odlišuje se tak od životního stylu zabývajícího se především otázkou volného času, hodnot, tradic, mezilidských vztahů jedince a společnosti. Obě výše zmiňované autorky nepovažují za podstatné systematicky odlišovat diskutované pojmy vyjadřující způsob života a důsledně dodržovat jejich slovní označení. Lze je považovat za synonyma, a to až do chvíle vymezení problému konkrétního výzkumu. Tedy tam, kde je rozlišení pojmů obsahově důležité.48 Pro potřeby této práce budeme na dané pojmy způsobu života pohlížet jako na synonyma.

43

DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 51-52. Srov. DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 69; KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu, s. 13. 45 DUFKOVÁ, J. Životní způsob/životní styl a jeho variantnost. In FAZIK, A., MATĚJŮ, M. Aktuální problémy životního stylu. Vyd. Praha: Masarykova česká sociologická společnost. 2005, s. 80. 46Srov. TUČEK, Milan. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, s. 168. 47 Srov. DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 69. 48 Srov. DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 67; KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu, s. 20. 44

20

Žumárová49 o problematice životního stylu hovoří spíše v souvislosti s jednotlivci. Životní styl jedince charakterizuje jako: „Soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků, které mají temperamentový ráz a jsou pro každého individuálně specifické – vystihují osobitost jeho chování.“ Pokud hovoříme o životním způsobu, uvádí, že každý jedinec má svůj specifický způsob života, jenž je zasazen do širšího společenského kontextu a je ovlivněn historickým vývojem, tradicemi, kulturní a sociální úrovní společnosti. Kraus50 vymezuje životní způsob z pohledu makrostrukturálních sociálních vlivů. Uvádí, že životní způsob je vztahován k větším sociálním celkům a tedy se jedná o klasický životní způsob národů, států, či světadílů a lze ho vnímat jako pojem nadřazený. „Na životní způsob proto někdy nahlížíme jako na soubor podstatných rysů vyjadřující činnosti národů a sociálních skupin v určitých společenských podmínkách.“ Na životní styl pohlíží jako na termín, jenž vystihuje individuální a optimální uspořádání životních forem do harmonického celku. Konkrétní podoba životního stylu je ovlivňována řadou faktorů. Žumárová51 je člení na faktory objektivní a subjektivní. Objektivní faktory vycházejí z cílů, potřeb a stavu společnosti. Jsou charakterizovány ekonomickou a politickou situací a ovlivňují jak aktivity spojené s prací tak aktivity spojené s volným časem. Důležité postavení zaujímá kulturní tradice. Subjektivní faktory vycházejí z potřeb a zájmů jedince a jsou určeny individuální specifičností osobnosti. Významnou roli hraje intelekt, temperament, pohlaví a zdravotní stav. Řada výzkumů rovněž poukazuje na spojitost vzdělání a životního stylu. Čím vyšší vzdělání tím kvalitnější způsob života. Tuček52 vymezuje utváření životního stylu dvěma ukazateli: „Za prvé faktorem vnějším, což jsou životní podmínky jakožto v daném okamžiku existující objektivní danosti, za druhé faktorem vnitřním, což je člověk jako subjekt životního způsobu, jeho osobnost se všemi potřebami, (…) postoji apod.“ Existuje celá řada dělení životních stylů, jež však nejsou předmětem této práce. Pro názornost si zde uvedeme alespoň znaky životního stylu. Jako typické znaky Kraus53 uvádí kognitivní zhodnocení sebe sama a svého postavení ve světě, způsob prožívání (kvalita a

49

ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření. In KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001, s. 153. 50 KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, s. 166. 51 Srov. ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření. In KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova, s. 154-155. 52 TUČEK, Milan. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí, s. 168. 53 Srov. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky, s. 166-167.

21

intenzita prožitku lidi navzájem odlišuje), vztah k práci, odpočinku a pohybové aktivitě, zvládání sociální interakce, ego úroveň. 2.1.1 Kvalita života Na začátku této kapitoly jsme zmiňovali, že způsob života bývá nazýván různě. Vyjímajíc pojmy životní styl, životní způsob, jimiž jsme se již zabývali, se můžeme setkat i s pojmem kvalita života. Pro lepší přehlednost se tomuto pojmu budeme věnovat odděleně. Kvalita života má poměrně dlouhou a zajímavou historii. Objevuje se již ve 20. letech 20. století v souvislosti se sociálními a ekonomickými záměry státní podpory nejnižší, potřebné společenské vrstvě. V r. 1958 se ekonom J. Galbraith zabývá kvalitou života jako novým sociologickým tématem. V díle Společnost hojnosti kritizuje myšlenku narůstání průmyslové výroby jako zdroje blahobytu. Uvádí, že dobro lidstva nespočívá v kvantitě, ale v kvalitě života. Do obecného povědomí pak vstupuje za vlády presidentů Johna F. Kennedyho a. Lyndona B. Johnsona v programech The Great society a The Beautiful. Cílem politických programů bylo zlepšit kvalitu života amerických občanů, která nebyla chápána jen jako pojem z materiální oblasti (dle míry spotřebovaného zboží), ale především byl kladen důraz na životní podmínky lidí a uspokojování všech jejich potřeb. Termín kvalita života se pro svou srozumitelnost brzy ujal. V 70. letech ho ve svém politickém programu použil i německý politik, kancléř W. Brandt.54 Postupem času se z něj stává termín vědecký, zpočátku v oblasti sociologie a následně i ve vědách o člověku. Kromě ekonomie, politologie a sociologie je mimo jiné předmětem vědeckého bádání ve filosofii, teologii, psychologii, pedagogice. Své místo zaujímá i ve většině medicínských, ale i technických oborů. Koncept kvality života tak zahrnuje širokou škálu různorodých oblastí a doposud nemá všeobecně akceptovatelnou, zastřešující definici.55 Fialová56 charakterizuje kvalitu života jako: „(…) člověkem vnímané postavení v životě ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům.“ Uvádí, že kvalita života je určena subjektivním náhledem člověka na zdraví, na tělesné, psychické a sociální funkce. Mezi základní faktory ovlivňující kvalitu života patří složení osobnosti jedince a jeho postoje vytvořené v průběhu života a zdraví. Za nejznámější ukazatele 54

Srov. KŘÍŽOVÁ, E. Kvalita života v kontextu všedního dne. In PAYNE, J. Kvalita života a zdraví. Praha: TRITON, 2005, s. 217-218; MAREŠ, J. a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících I. Brno: MSD, 2006, s. 11-12. 55 Srov. MAREŠ, J. a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících I., s. 11. 56 Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 35-36.

22

vyjadřující kvalitu života označuje Index lidského rozvoje a Naději na dožití. Ukazatel Naděje na dožití zahrnuje Naději na dožití v dobrém subjektivním zdraví, Délku života ve zdraví a Nadějí dožití bez chronické nemoci. Podle Gurkové57 je kvalita života relativní pojem, neboť může být vyjádřena jak kvalitativními (odvíjí se od hodnot toho, kdo ji posuzuje) tak kvantitativními (měřitelnými, objektivními) ukazateli, což v sobě zároveň zahrnuje proces hodnocení a nutnost určení předmětu hodnocení. V případě hodnocení kvality života je objektem hodnocení život. Nejčastějším objektem hodnocení je individuální lidský život. Život jedince je posuzován komplexně. Zahrnuje v sobě všechny jeho projevy a činnosti tzn. rodinný, společenský, pracovní, citový život apod. Hnilicová58 uvádí, že s ohledem na širokou škálu přístupů lze kvalitu života vymezit ze dvou pohledů, objektivního a subjektivního. Z objektivního pohledu se jedná a o uspokojování sociálních a materiálních podmínek života, fyzického zdraví a místo člověka v sociální struktuře. Subjektivní kvalita zastupuje emocionální stránku člověka a jeho všeobecnou spokojenost s vlastním životem. S kvalitou života jsou často spojovány pojmy jako sociální pohoda, sociální blahobyt, lidský rozvoj. V nejobecnější rovině lze kvalitu života chápat jako důsledek vzájemného ovlivňování různých faktorů. Jsou to faktory sociální, zdravotní, ekonomické, environmentální a politické. Výsledek jejich interakce působí na podmínky, ve kterých lidé žijí, formuje rozvoj jedinců i celých společností. V sociologickém pojetí je především kladen důraz na znaky sociální úspěšnosti, jako jsou status, majetek, vzdělání, vybavení domácnosti, rodinný stav apod. Kvalita života ve vztahu k těmto znakům je i zde vymezena jako subjektivní životní pocit. Do sociologických studií spadají i poznatky získané v rámci sociálních či sociálně zdravotních programů na kvalitu života dané oblasti.59 Kvalitou života člověka, se zabývá český psycholog Karel Balcar, který vychází z Franklovy existenciální analýzy a předkládá tři dimenze kvality života. Jsou to: Dimenze tělesná (zdraví), do které spadá fyzická zdatnost a harmonie, dimenze duševní

57

Srov. GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 21. 58 Srov. Hnilicová, H. Kvalita života a její význam pro medicínu a zdravotnictví. In PAYNE, J. Kvalita života a zdraví. Praha: TRITON, 2005, s. 206-207. 59 Srov. Tamtéž, s. 211.

23

(prožitková), zahrnuje štěstí, definované jako prožívaná slast a uplatňovaná moc a dimenze duchovní (existenciální), vyjadřující prožitek smysluplnosti vlastního života.60

2.2

Zdravý životní styl Na základě poznatků získaných z charakteristik způsobu života, lze říci, že

v odborné literatuře existuje mnoho pohledů na vymezení pojmu životní styl. Pokud se životním stylem budeme zabývat v kontextu definice zdraví, dostaneme se k další koncepci a tím je zdravý životní styl. Jedním z cílů empirické části práce je zjistit, zda a jakým způsobem ovlivňuje běžecká aktivita zdraví dospělého jedince. Proto je nutné věnovat zdraví a zdravému životnímu stylu pozornost a vymezit jednotlivá pojetí s ním spojená, včetně vybraných základních faktorů zdravého životního stylu. V souvislosti s ovlivňováním životního způsobu života člověka se o zdravém životním stylu v posledních letech, čím dál více hovoří. Kraus61 tuto skutečnost vnímá jako reakci na nepříznivý stav světové populace, zejména v rozvinutých zemích, na informační explozi, působení masmedií, stav životního prostředí a dalších negativ, jenž sebou přináší vědecký a technický pokrok. Co však znamená zdravý životní styl? Jak žít zdravě? Čím můžeme naše zdraví podpořit? Důraz by měl být především kladen na chování člověka. To znamená chovat se tak, abychom neohrožovali nejen své zdraví, ale i zdraví našich bližních. Ale v prvé řadě je třeba, pokusit se společnými silami změnit hodnotové priority celé lidské společnosti. Machová62 zdůrazňuje důležitost žen, jimž připadá významná role v podpoře zdraví celé rodiny, zejména v oblasti výživy, péče o dítě, vytváření jeho hygienických návyků a postoje ke zdraví. Z těchto důvodů velice záleží na jejich vzdělanosti a hodnotové orientaci. Podle Mužíka63 se základy pro zdravý život a vztah k vlastnímu zdraví vytváří od samého počátku života člověka. Zdravý životní styl je ovlivňován řadou faktorů. Patří sem výchova, vzdělání, zkušenosti, sociální prostředí, profese apod. Kraus64 ve svém pojetí zdravého životního stylu říká: „ Zdravý životní styl, je tou nejlepší nespecifickou prevencí, ve které jde o celkové formování osobnosti připravené na všechny složitosti a nástrahy současného světa a života a schopné jim odolávat. Zdravý 60

Srov. KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu, s. 127. Srov. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky, s. 170. 62 Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 14. 63 Srov. MUŽÍK, V. a KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1997, s. 20-21. 64 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky, s. 171 61

24

životní styl posiluje také odpovědnost za vlastní jednání a utváření optimálního modelu života s duchovním a mravním rozměrem.“ Vztahem současné populace ke zdraví se zabývá řada studií, které vykazují, že z 50% ovlivňuje naše zdraví životní styl, na 20% působí životní a pracovní prostředí, 20% tvoří genetický základ a zbylá část je regulována zdravotní péčí. Je tedy zřejmé, že na zdraví člověka se nejvíce podílí člověk sám.65 Fialová66 uvádí, že hlavní roli v péči o zdraví má jedinec a společnost. Jedinec svou účastí na péči o vlastní zdraví, společnost pak vytvořením vhodných ekonomických a sociálních podmínek k péči o zdraví. Každý z nás skloňuje slovo zdraví mnohokrát za den. Co tedy termín slova zdraví zahrnuje? Existuje řada definic, ale ve své podstatě se jejich autoři shodují. Zdraví patří mezi základní lidská práva. WHO po svém založení, v roce 1948 definovala podstatu zdraví jako: „Stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnosti nemoci nebo vady.“67 Blahutková68 považuje zdraví za největší bohatství každého člověka, jenž při jeho naplňování prožívá plnohodnotný a spokojený život. Upozorňuje na nové cesty, přístupy a možnosti péče o zdraví, v jejichž popředí se nachází péče o zdraví dětí a mládeže. Avšak současná společnost musí nacházet i prostředky k péči o zdraví dospělé populace včetně seniorů s ohledem na současný demografický vývoj. Mužík69 chápe zdraví jako optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody. Uvádí, že hlavním předpokladem zdraví a výchovy ke zdraví je, uvědomit si svůj vlastní způsob života, vytvořit si správné životní návyky a být důsledný při dodržování prevence nebo nápravných opatření. Podle Machové70: „Zdraví patří k největším hodnotám života člověka“. Zdraví samo o sobě není cílem života, ale reprezentuje jednu z podmínek smysluplného života. Má tři odlišné dimenze. Dimenzi tělesného zdraví, duševního zdraví a sociálního zdraví, které jsou mezi sebou v těsném propojení. Za nejúčinnější cestu ke zdraví pokládá Fialová71 prevenci a výchovu ke zdraví. Prevence je dělena podle času na primární, sekundární a terciární. Primární prevence je součástí podpory zdraví tělesného, duševního a sociálního. Jejím úkolem je předcházet 65

Srov. MUŽÍK, V. a KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ, s. 20-21; MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 13. 66 .Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 31. 67 MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 12. 68 Srov. BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. s. 7. 69 Srov. MUŽÍK, Vladislav a KREJČÍ, Milada. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ, s. 3. 70 MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 12. 71 Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 31-32.

25

vzniku zdravotních potíží. Sekundární prevence se týká včasné diagnostiky a účinné léčby. Terciární prevence se zaměřuje na zmírnění následků nemocí. Na výchově ke zdravému životnímu stylu se kromě rodiny z velké části podílí škola. V současné školské vzdělávací soustavě se neustále rozvíjejí výchovné formy a prostředky směřující ke zdravému způsobu života. Úspěšným projektem podpory zdraví se stal program Škola podporující zdraví (Health Promoting School), za spolupráce WHO v roce 1998. Projekt má svou filozofii a je zaměřen na systematické propojení podpory zdraví do všech aktivit školy. Od roku 1992, kdy začal být program postupně realizován i v ČR se podpora zdraví a výchova ke zdraví rozšířila téměř do všech předškolních a školních zařízení a stala se součástí vzdělávací politiky. Garantem programu je v současné době Státní zdravotní ústav.72 V rámci celé populace, na základě analýz nejčetnějších příčin nemocnosti a úmrtnosti předložila WHO program podpory zdraví a prevence chorob, Zdraví pro všechny do roku 2000, který prezentoval model komplexní péče společnosti o zdraví a jeho rozvoj a chápal zdraví jako prostředek umožňující člověku vést produktivní život. Na něj následně navázal Program pro třetí tisíciletí Zdraví 21- zdraví pro všechny do 21. století a pro členské státy WHO se stal stimulem a návodem řešení daných otázek v rámci regionálních potřeb. Výsledkem uvedených snah bylo začlenění vzdělávací oblasti Člověk a zdraví do národního programu vzdělávání všech stupňů škol. Na vysokých školách byly otevřeny nové studijní obory Výchova ke zdraví. Opomenuty nejsou ani programy celoživotního vzdělávání a Univerzity třetího věku. Program Zdraví 21 byl postaven na pěti principech: spravedlnost, solidarita, trvalá udržitelnost, vlastní účast rozhodování, etická volba.73 Novým dokumentem WHO, navazujícím na Zdraví 21, je Zdraví 2020, jenž je v současnosti rozpracováno jako Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. Vláda tento dokument podpořila již v roce 2014. Hlavním výstupem dosavadní realizace jsou tzv. akční plány, jejichž úkolem je specifikovat konkrétní cíle, odpovědnost, ukazatele, termíny plnění pro prioritní témata Národní strategie Zdraví 2020. Programem 2020 završuje program Zdraví 21. V dané chvíli existuje 13 akčních plánů, které jsou uvedeny v příloze A.74

72

Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 266-267; KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky, s. 171. Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 269-270. 74 Srov. MZČR. Akční plány pro implementaci Národní strategie Zdraví 2020. [online] [ cit. 22. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/akcni-plany-pro-implementaci-narodni-strategiezdravi-2020_10814_3016_5.html. 73

26

2.2.1 Vybrané aspekty zdravého životního stylu Životní styl ovlivňuje zdraví člověka tím nejvýznamnějším způsobem. Utváří se v rodině, systematicky jej vychovává škola, formuje ho společenské prostředí. Výrazný podíl má rovněž působení reklam a masmédií. Při naplňování zdravého životního stylu musíme uvažovat o jeho základních faktorech. Kraus75 předkládá tyty základní faktory zdravého životního stylu:  Životní rytmus (poměr pracovní činnosti a odpočinku, fyzické a psychické zátěže).  Pohybový režim (aktivní a pravidelná tělesná kultura).  Duševní aktivita (spojená s kulturními zájmy, dalším vzděláváním respektujícím zásady duševní hygieny).  Životospráva a racionální výživa (slouží k zachování zdraví, tělesné i duševní výkonnosti).  Zvládání náročných životních situací (schopnost zvládat stresové životní situace). Studií, jež je zaměřena na postoje a názory dospělé české populace nad 18 let k životosprávě, dennímu režimu a psychosociálním funkcím pohybových aktivit se zabýval Jansa76. Daný soubor byl srovnáván po deseti letech, téměř shodným dotazníkovým šetřením, realizovaným v letech 2000 a 2010. Z komparace výsledků vyplývá, že téměř 60% dotazovaných mužů jak v roce 2000 tak v roce 2010 považovalo pohybovou aktivitu za důležitý prostředek k pozitivnímu ovlivnění psychiky. U žen došlo k mírnému poklesu. Rozdíly po deseti letech nejsou významné. Celkově lze konstatovat, že četnost pohybových a sportovních aktivit mužů i žen za deset let stoupla téměř u všech věkových kategorií s výjimkou žen od 46 do 60 let. U mladší generace došlo ke zvýšení povědomí významu pohybových aktivit, především z kondičních důvodů. Nejaktivnější byli muži ve věku 31–45 let, ženy ve věku 18-30 let. V položce žádné aktivity došlo k významnému snížení. Je zde však patrná tendence snižování četnosti pohybových aktivit u starších věkových skupin 45-60 let a nad 61 let. Lze z toho vyvodit, že kolem 45 roku života jak u mužů tak také u žen dochází ke kritickému zlomu a poklesu sportovních aktivit s rostoucím věkem respondentů. Z otázky pravidelnosti denního režimu (spánek, práce, odpočinek) lze určit, že pravidelný denní režim klesl jak u mužů, tak u žen téměř o 10% a zároveň stoupla nepravidelnost režimového uspořádání životního stylu a to významně. Zajímavá je 75

Srov. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky, s. 170-171. Srov. JANSA, P. a kol. Komparace názorů a postojů české veřejnosti k životosprávě, pohybovým aktivitám a sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014, s. 17-38. 76

27

komparace zabývající se četností stresových situací za den. U obou pohlaví byl zaznamenán vzestup téměř o 11%. Tyto rozdíly jsou opět signifikantní. Četnost kouření u mužů se zvýšila jen nepatrně, zatímco u žen stoupla o 6%. Přesto téměř 60% respondentů všech souborů uvedlo, že nekouří. Velký vzestup byl rovněž zaznamenán v denní konzumaci alkoholu téměř o 23% u mužů a u žen o 15%. Jansa uvádí, že tato komparace naznačuje jistou rozporuplnost získaných výsledků. Denní režim, životospráva, především četnost denní stresové situace doprovázené kouřením a pitím alkoholu se celkově zhoršuje. Zatím co pohybová aktivita a sport mají stoupající tendenci. Pohybovou aktivitou z pohledu existence sociální diferenciace se ve své studii zabývá Špaček77. Uvádí zde, že lidé s vyšším vzděláním a lepším sociálním postavením sportují častěji a aktivněji než lidé z nižších vrstev. Odlišnosti v trávení volného času tak mohou přispívat ke zdravotním nerovnostem různých vrstev společnosti. Podle autora jsou věk a pohlaví zásadními činiteli sportovní participace, stejně tak jako vzdělání i vzdělanostní prostředí rodiny, ze které pochází. Ukazuje se, že lidé pocházející ze vzdělanějších rodin sportují více, bez ohledu na to, jakého vzdělání dosáhli oni sami. Rozdíl v pohybové aktivitě sociálních vrstev může mít výrazný vliv na jejich průměrnou naději dožití. V roce 2007 aktivně sportovalo 74 % vysokoškolsky vzdělaných, 57 % lidí se středním vzděláním ukončeným maturitou, 40 % lidí se středním vzděláním bez maturity a pouze 11 % z těch, jejichž nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní. 2.2.1.1 Uspořádání volného času Nejvhodnější doba pro uplatňování pravidel zdravého životního stylu je volný čas, neboť zdravý životní způsob úzce souvisí právě se základními funkcemi volného času. V odborné literatuře se setkáváme s řadou jejich vymezení. Žumárová78 definuje funkce volného času následovně:  Regenerační a zdravotně hygienická funkce - obnova sil a udržování fyzického a duševního zdraví.  Vzdělávací a sebevzdělávací funkce (formativní) - přispívá k celkovému rozvoji osobnosti, k rozvoji a získávání nových poznatků, zahrnuje fyzické a duševní aktivity.

77

Srov ŠPAČEK, O. Sociologický ústav AV ČR, SOCIÁLNÍ DIFERENCIACE AKTIVNÍ SPORTOVNÍ PARTICIPACE V ČESKÉ REPUBLICE. [online] [cit. 28. 11. 2015]. Dostupné z: http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/getfile.php?file=13667965&filename=SocDifSport.pdf. 78 Srov. ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření, s. 158.

28

 Kompenzační (relaxační) funkce - kompenzace pracovního zatížení a regenerace sil.  Socializační funkce. Jako další příklad si můžeme uvést rozlišení německého pedagoga Horsta W. Opaschowského79, jenž označuje za základní funkce volného času rekreaci (zotavení a uvolnění), kompenzaci (odstranění zklamání a frustrací), edukaci (učení o svobodě a ve svobodě), kontemplaci (hledání smyslu života), komunikaci (sociální kontakty a partnerství), participaci (účast na vývoji společnosti), integraci (stabilizace života rodiny a vrůstání do společnosti), akulturaci (kulturní rozvoj sebe samých). Důležitým faktorem ve vztahu zdravého životního stylu a volného času je pravidelnost. Aby se volný čas mohl efektivně podílet na ozdravění životního stylu člověka, nesmíme zapomínat na vhodné a pravidelné rozvržení jednotlivých aktivit, na denní režim. Denní režim, ve smyslu časového rozvržení dne, uspořádáním a dobou trvání jednotlivých činností, má úzkou souvislost s motivací jedinců, jejich životními cíli a postoji. Na jedné straně je denní režim prostředkem k zajištění realizace životních cílů, na straně druhé může vést k rozporu s cíli, tedy je překážkou k jejich dosažení a působí frustrujícím způsobem.80 Denní režim se neskládá pouze z pracovních činností, ale i z mimopracovních aktivit, tzv. činností ve volném čase. Vyvážené zastoupení pracovních a zájmových aktivit má blahodárný vliv na zdravý a komplexní vývoj jedince. Jak již bylo řečeno, nejvhodnější doba pro uplatňování pravidel zdravého životního stylu je volný čas. Langmeier81 uvádí, že volný čas není, jak je často mylně tvrzeno, výsadou dnešní doby či dohledné budoucnosti. Volný čas byl vždy, ale pracovní činnost byla mnohem nepravidelnější, než je tomu dnes. Například o žních se pracovalo do pozdních hodin. Poté však následovalo období, kdy se pracovní činnosti věnovalo jen několik hodin denně. V současné době je poměr práce a volného času mnohem vyrovnanější. S vývojem společnosti se vytváří stále příznivější předpoklady a podmínky k tomu, aby se součástí trávení volného času jedince každého věku, sociálního začlenění, individuálních předpokladů a životních ambicí stávaly čím dál více volnočasové aktivity. Volnočasové aktivity svou rozličností obsahů a způsobů pronikají mezi všechny

79

Srov. OPASCHOWSKI, Horst W. Der Generationenpakt. Vyd. 1. Darmstadt: Primus-Verlag, 2003, s. 28. Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 296. 81 Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie, s. 165. 80

29

příslušníky společnosti, jsou podstatou všestranného rozvoje osobnosti, formování společenských vztahů. Vycházejí z dobrovolné účasti a rozhodnutí jedince, zda a jak do nich vstoupí.82 Hájek, Čáp, Tuček83 definují volný čas jako tu část lidského života, jenž probíhá mimo čas pracovní (škola, pracovní proces) a tzv. čas vázaný, zahrnující v sobě základní potřeby jedince (spánek, strava, osobní hygiena), dále běh rodiny, domácnosti, péče o děti apod. Volný čas je dobou, kterou má člověk k dispozici pro sebeurčující a sebevytvářející činnosti jako odpočinek a zábava, růst v zájmové oblasti, zvyšování kvalifikace, účast na veřejném životě. Hofbauer84 pojímá volný čas podobně: „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život.“ Za podstatný znak volného času považuje Čáp85 skutečnost, že v něm mohu, ale nemusím vykonávat určitou činnost. Je to čas, kterým disponuji a nemusím ho tedy vyplnit přikázanými činnostmi. Zároveň autor poukazuje na relativnost činností ve volném čase jedince, neboť jsou omezeny objektivními podmínkami, tlakem rodiny, sociálními skupinami a tradicemi. Smyslem volného času je obnova pracovní schopnosti, překonání únavy a vyrovnání jednostrannosti zaměstnání. Zkušenosti poukazují na fakt, že volný čas v mnoha případech vede k nárůstu problematického a často i nebezpečného chování. Ať již mluvíme o agresivitě sportovních fanoušků, ale i dlouhodobém sledování televize, omezujícím pohyb nutný k fungování organismu. Aktivity ve volném čase nemusí být striktně odděleny od činností pracovních nebo učebních. Co je pro jednoho prací a učební činností, pro druhého může mít význam zábavy. Podle Němce86:„Je to čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti. Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, popř. pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu.“

82

Srov. HÁJEK, B., HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 10-13. 83 Srov. HÁJEK, B., HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 10; ČÁP, J. a MAREŠ, J.. Psychologie pro učitele, s. 291; TUČEK, M. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí, s. 175. 84 HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 13. 85 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 291. 86 NĚMEC, J. et al. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002, s. 17.

30

Pro tuto práci rozumíme volným časem dobu, jenž probíhá mimo čas pracovní a čas vázaný. Dobu, kterou volně disponujeme a vyplňujeme ji aktivitami, jenž nám přináší požitek, obnovu sil, rozvoj a udržování tělesného a duševního zdraví. Tyto aktivity vykonávané ze svobodné vůle mající regenerační a relaxační funkci, nám pomáhají kompenzovat pracovní a psychické zatížení. Existuje řada rozlišení volnočasových aktivit, které však nejsou předmětem této práce. Pro naše potřeby je podstatné rozlišení podle Čápa87 na činnosti převážně fyzické a naproti tomu na činnosti duševní. Pro člověka je žádoucí, aby uskutečňoval obě tyto činnosti. Pohybová činnost kromě jiného stimuluje aktuální i dlouhodobý psychofyziologický stav člověka. Pomáhá mu zmírňovat stres, úzkost, depresi, podporuje psychickou vyrovnanost a přiměřené sebehodnocení.

2.2.1.2 Pohybová aktivita Dalším podstatným aspektem zdravého způsobu života je tedy pohybová aktivita, která by měla být běžnou součástí mimopracovních aktivit každého jedince. V současné době stále přibývá zaměstnání, kde převažuje sedavý způsob práce a běžná pohybová aktivita se vytrácí. Mužík88 říká, že pohyb ve své podstatě slouží k přesouvání se v prostoru, k tzv. lokomoci. Je základním výrazovým prostředkem člověka a prvotní formou prastaré lidské komunikace. Je projevem života. Podle Machové89 si každý člověk vytváří vlastní pohybové návyky a pohybový režim od samého počátku své existence. Pohybový režim je komplex všech motorických aktivit, vykonávaných pravidelně v cyklicky se opakujícím časovém úseků. Mluvíme o pravidelném denním, týdenním, celoročním pohybovém režimu. Při současném způsobu života je obvyklý spontánní pohyb nedostačující. Pohyb patří mezi primární projevy existence všech živočichů, včetně člověka. Svůj význam má již při zajišťování základních životních potřeb až po sportovní či umělecké činnosti. Pohyb je nevyhnutelný a nejpřirozenější prostředek k zachování fyziologických funkcí organismu. Zvyšuje tělesnou kondici, snižuje hladinu cholesterolu, napomáhá lepšímu prokrvení a okysličení mozku, zlepšuje fyzický vzhled. Mimo jiné zvyšuje i odolnost organismu vůči stresu, přispívá k duševní pohodě, navozuje pocity štěstí, radosti, dobré nálady a vyrovnanosti, je prevencí civilizačních chorob. Cíleně praktikovaný, vhodně zvolený aktivní pohyb by se měl stát trvalou a nezbytnou součástí denního režimu, životního způsobu moderního člověka. 87

Srov. ČÁP, Jan a MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele, s. 292. Srov. MUŽÍK, Vladislav a KREJČÍ, Milada. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ, s. 4. 89 Srov. MACHOVÁ, Jitka a kol. Výchova ke zdraví, s. 55-58. 88

31

Fialová, Křivohlavý90 se zabývají zdravotními přínosy a riziky pohybové aktivity dospělé populace, která je díky množství studií, mnohem lépe zmapována. Pohybová aktivita snižuje mortalitu na kardiovaskulární onemocnění, jež jsou nejčastější příčinou úmrtí ve všech zemích, snižuje hmotnost a udržuje její optimální rozpětí, zpevňuje svalstvo, pomáhá vytvářet kostní hmotu a zabraňuje vzniku osteoporózy, udržuje schopnosti rovnováhy, snižuje příznaky depresí a úzkosti. Pravidelná pohybová aktivita střední a vyšší intenzity má mimo jiné za následek snižování výskytu mozkových příhod o 30 až 40 %, dále snižuje riziko infarktu myokardu, riziko ischemické choroby srdeční (ICHS) či snížení krevního tlaku neboli hypertenze. Nedostatek

pohybové

aktivity

v kombinaci

s obezitou,

podporuje

řadu

degenerativních onemocnění zejména ve vyspělých zemích a to především nárůst diabetu II. typu. Bylo prokázáno, že řízená redukce váhy, přiměřená fyzická aktivita snižuje výskyt diabetu typu 2 u rizikových osob o 40 až 60%.91 Pozitivní účinek pohybu na lidský organismus je podmíněný jeho vhodným výběrem (chůze, běh), pravidelnou frekvencí (několikrát týdně) a dlouhodobostí (nejlépe celoživotní) s dostatečným objemem a intenzitou. Pozitivním účinkem je v prvé řadě myšleno snížení výše celkové mortality a redukce rizika neinfekčních chronických onemocnění.92 Nesprávně zvolený pohyb, intenzita a jednostrannost pohybu nesměřuje k zlepšení zdravotního stavu, ale naopak. Objektivní přínos přináší pravidelná pohybová aktivita nejdříve po období 3 měsíců, kdy se organismus adaptuje na druh zvolené zátěže, objemu, intenzitě a frekvenci. Hlavní příčinou poškození organismu danou pohybovou aktivitou je nerespektování aktuálního zdravotního stavu a rizikových faktorů vycházejících z osobní nebo rodinné anamnézy.93 V souvislosti s aerobním pohybem

upozorňuje Křivohlavý94 na zvýšené riziko

kolapsu u osob s kardiovaskulárním onemocněním, jenž po delší odmlce obnovily aktivitu vysoké intenzity, tzv. se předávkovaly nebo ji vykonávaly nepravidelně.

90

Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 41-44; KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 136-142. 91 Srov. ANGEL´ L.M. DE FRANCISCO at al.The renal benefits of a healthy lifestyle , s.5 [online] [cit. 10.2 2016]. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=071f6072-20514338-9474-8f69daa59fa7%40sessionmgr114&hid=125. 92 Srov. WILLIAMS, Paul T. Relationship of adiposity to the population distribution of plasma triglyceride concentrations in vigorously active men and women. In Atherosclerosis. 2004, 174, (2), s. 367-368. 93 Srov. FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 41-44. 94 Srov. J. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví, s. 135.

32

Bunc95 se věnuje pohybovým aktivitám v kontextu úpravy tělesné hmotnosti. Uvádí, že potřeba snížení nadváhy a zlepšení zdatnosti je rozhodujícím motivačním faktorem. Za nejvhodnější počáteční prostředek jedinců, kteří nevykonávali žádnou pravidelnou pohybovou činnost, jmenuje chůzi. Základním předpokladem úspěchu snížení nadváhy je forma a intenzita pohybového zatížení.

Je nutné vycházet z forem, které

jedinec zvládá a má alespoň přiměřené zkušenosti. Efekt chůze, jako hlavní pohybové aktivity (90% celkové zátěže) v rozmezí 5 kalendářních měsíců, výrazně ovlivnil aerobní zdatnost mužů středního věku a zredukoval jejich váhu. Vztahem pohybové aktivity a redukce hmotnosti u žen se zabývá Novotná.96 Uvádí, že ženy především očekávají změnu tělesného vzhledu, zejména pak úpravu tělesné hmotnosti. Získání zdatnosti jako takové je u podstatné většiny žen méně motivující, než u mužů. Pokud je cílem pohybové aktivity rozvoj tělesné zdatnosti (vytrvalost, kontrola hmotnosti) a celková podpora zdraví, doporučuje Novotná především aerobní aktivity, které kladou nároky na celý organismus a vedou ke zlepšení činnosti všech systémů, podílejících se na transportu kyslíku k zapojujícím se svalům. Aby aerobní aktivity plnily své cíle, musí být prováděny déle než 20 min a v nízké intenzitě. Jinak nelze očekávat pozitivní vliv na tělesnou zdatnost. Z aerobních aktivit např. ženy upřednostňují chůzi a pěší turistiku, běh (jogging), cykloturistiku, inline brusle, běh na lyžích. Vlivem pohybové aktivity na proces stárnutí se zabývají ve svých studiích např. Stejskal a Máček97. Pravidelná pohybová činnost nízké až střední intenzity trvající od mládí do pokročilého věku je jedinou efektivní cestou nejen k prodloužení života o 1 až 2 roky, ale za mnohem důležitější považují vliv pohybu, projevující se zlepšením kvality života prožitého v nezávislosti a ve zdraví o 6 až 10 let. Máček dodává, že pravidelný pohyb by měl zpomalit nebo i odstranit negativní změny způsobené věkem, zvýšit sílu a flexibilitu i kardiorespirační schopnosti. Následkem cvičení by mělo docházet k zastavení úbytku svalové hmoty a snižování podílu tuku na celkové tělesné hmotnosti. Jen asi 22% populace včetně dětí je natolik pohybově aktivní, aby to přineslo zmíněný efekt. Ve věku 35-65 let, celých 54% populace vyznává pouze sedavý životní styl a jen 12% je pohybově 95

BUNC, V. Možnosti ovlivnění tělesného složení pohybovou zátěží. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, s. 10-13. 96 Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 12-13; 38-39. 97 STEJSKAL, P. Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, s. 16-19; MÁČEK, M. Pohybová aktivita ve vyšším věku. In MÁČEK, M. et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1. vyd. Praha: Galén, ©2011. xvi, s. 143, 145.

33

aktivní. Přitom tělesná zdatnost a aktivita představuje o 40 až 50% nižší riziko náhlého předčasného úmrtí ze všech příčin. 2.2.1.3 Výživa, stravovací režim V kontextu správného denního režimu, vhodně zvolené pohybové aktivity je dalším významným faktorem zdravého způsobu života výživa. Mezi výživou a zdravotním stavem jedince existuje úzká spojitost. Nevhodná výživa má vliv na vznik řady nemocí (například choroby srdce a cév, obezitu, zhoubné nádory). Nevhodnou výživou se rozumí nadbytečný energetický příjem, převaha živočišných tuků, cukru a soli v potravě, nedostatek vlákniny, nízká konzumace ovoce a zeleniny.98 Machová99

zdůrazňuje, že racionální výživa by měla být v rovnováze jak po

stránce kvantitativní, tak po stránce kvalitativní. Z hlediska kvantitativního musí strava zajišťovat takový příjem energie, jenž by odpovídal jejímu výdeji. Z těchto důvodů, lidé vykonávající např. sedavé zaměstnání mají menší energetické nároky na výživu než ti, kteří vykonávají těžkou fyzickou práci. Zvýšené energetické nároky lze rovněž pozorovat v dětství, v období dospívání, v těhotenství apod. V opačném případě, při přijímání energeticky vyšší stravy, jenž neodpovídá energetickému výdaji organismu, se v těle začínají ukládat zásoby tuku, vzniká nadváha až obezita. Z hlediska kvalitativního musí být strava vyvážená a zároveň pestrá tak, aby zajišťovala dostatečný a vyrovnaný příjem živin, minerálů a vitamínů. Novotná100 dodává, podmínkou každé pohybové činnosti je práce svalů, využívající energii, uloženou v organismu ve formě živin. Běžná pestrá strava obsahuje všechny tři základní živiny, tuky, cukry, bílkoviny. Podstatné je však dodržení jejich správného poměru.

Je nutné si uvědomit, že člověk v současnosti ztratil díky dostupnosti potravin

schopnost přirozené regulace příjmu energie a jednotlivých živin a proto musíme své stravovací návyky rozumně řídit. Ze strany odborníků je doporučená denní dávka přísunu živin u dospělých, kteří se pravidelně aktivně pohybují cca 5-6 g cukrů, 1g tuků, 1,2 g bílkovin, vše na l kg tělesné hmotnosti. Výživou v souvislosti s přejídáním a obezitou se zabývá Křivohlavý101. Uvádí, že strava není jen biologickou záležitostí člověka, jakým si doplněním ztráty látek potřebným k přežití, ale také mimo jiné otázkou sociální. Člověk nejí v sociální izolaci, ale ve 98

Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 278. Srov. Tamtéž, s. 18. 100 Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 20-21. 101 Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 220-221. 99

34

společnosti druhých. Autor se odvolává na výzkumy, jež prokázaly rozdílnou reakci lidí na nasycení. Lidé s normální váhou jedli pokud měli hlad. Obézní lidé přijímali navíc nabídnuté jídlo ve stejné míře, a to ať byli hladoví nebo již plně syti. Lidé s obezitou tedy nereagují na nasycení tak citlivě jako lidé s normální hmotností. Nelze ani opomíjet skutečnost, že statistiky prokazují čím dál větší počet lidí (převažují ženy), snažících se o regulaci tělesné váhy, a to i v případech kdy je jejich váha v normálu. Křivohlavý zdůrazňuje: „Příjem potravy patří k základním životním úkolům. Otázkou je nejen co přijímat, ale i jak to přijímat (…), aby tento příjem potravy byl v dimenzích „zdravého způsobu výživy.“ Přejídání, ale i odmítání jídla považuje za nežádoucí extrémy. Podstatou zdravého příjmu potravy je nastolení rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Výživa a pohybová aktivita jsou dvě nejdůležitější složky životního stylu, které může člověk ovlivnit svým chováním. Jejich vztahem se zabývá Radvanský102. Dělí výživu na oblast výživy ve vtahu k civilizačním chorobám, výživu pro vrcholové a výkonnostní sportovce a výživu jako dietní doplňky. Vzhledem k cílům práce se zaměříme na výživu ve vztahu k běžné pohybové aktivitě jako prevenci civilizačních chorob. Cílovou skupinou jmenuje Radvanský populaci s diabetem II. typu, s ICHS, hypertenzí a nadváhou. Poukazuje na skutečnost, že u diabetu II. typu lze většinu symptomů pozitivně ovlivnit dostatečným pohybem a racionálními stravovacími návyky. U jedinců trpících nadváhou a obezitou s inzulínovou rezistencí, bylo zjištěno, že mírná redukce počáteční nadváhy o 5-7%

snižuje inzulinovou rezistenci, spojenou se snížením morbidity na

kardiovaskulární onemocnění. Pokles hmotnosti formou vhodné diety, je doporučen všem, jež jsou ohroženi civilizačními chorobami. Nejdůležitější součástí udržení snížené hmotnosti je tělesná zátěž. Redukce nadváhy tak musí být vždy spojena s pohybovou aktivitou. Dominantní složkou energetického příjmu jsou sacharidy. Jejich základním zdrojem by měla být zelenina a ovoce (u pacientů s diabetem s výjimkou brambor), nikoliv pečivo a to ani celozrnné. Doporučený příjem bílkovin, vycházející z věku a pohlaví, není při běžných pohybových aktivitách nutné redukovat. Tuky s převahou rostlinného původu, by neměly přesahovat 30% energetického příjmu. Strava by měla rovněž obsahovat dostatečné množství vlákniny.

102

Srov. RADVANSKÝ, J. Vztah výživy a pohybové aktivity. In MÁČEK, M. et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity, s. 119-120.

35

Dalším důležitým aspektem vhodné výživy je dodržování správného stravovacího režimu. Novotná, Machová103 předkládají tyto základní pravidla:  Strava musí být dostatečně pestrá.  Každé jídlo by mělo obsahovat určitý podíl vlákniny.  Celodenní příjem potravy by měl být rozdělen do pěti denních dávek s pauzami v rozmezí maximálně tří hodin mezi jednotlivými jídly v bdělém stavu.  Doporučený je pitný režim s denním příjmem 1,5-2 l tekutin, dle typu námahy a prostředí i více, s vhodným výběrem nápojů, nejlépe bez cukru. Doplnění tekutin, by nemělo přesáhnout 0,5 -0,7 l za hodinu.  Umírněná konzumace alkoholických nápojů s max. denním příjmem 20 g čistého lihu (200 ml vína nebo půl litru piva nebo 50 ml lihoviny).  Více se orientovat na výchovu správných postojů k stravovacím návykům u dětí, postoj vytvořený v dětství je základem pro dospělost. Stravovací návyky mají úzkou vazbu na vzdělání. Čím vyšší vzdělání jedinec má, tím více si je vědom nutnosti kvalitní, racionální a vyvážené stravy a řídí se zásadami správné výživy. Rovněž otázka pohlaví má souvislost se stravovacími návyky. Zásady zdravé výživy dodržují více ženy než muži a to především v upřednostňování konzumace celozrnného a tmavého pečiva a rostlinných tuků. Stále nízká zůstává spotřeba ovoce a zeleniny, která je u mužů nižší než u žen. Asi 2% jedinců nekonzumuje ovoce a zeleninu vůbec. Také nedostatek finančních prostředků může vést ke konzumaci levnějších a méně kvalitních potravin.104 Z výše uvedených skutečností vyplývá, že životní styl má hlavní úlohu mezi faktory, jenž podstatným způsobem ovlivňují zdraví člověka, které se dále odráží na kvalitě prožitého života. Zdraví je dar a musíme o něj pečovat ve všech jeho dimenzích, v tělesné, psychické i sociální a to především správnou volbou životního stylu, jenž v sobě zahrnuje mimo jiné dostatečnou pohybovou aktivitu, vhodně zvolené stravovací návyky a pravidelný životní rytmus. Vzhledem k významu životního stylu pro naše zdraví je nutné předávat dostatečné znalosti, dovednosti a návyky vedoucí k odpovědnosti za vlastní zdraví již od útlého dětství a to především v rodině i ve škole.

103

Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 20-23; MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdraví, s. 37. 104 Srov. MACHOVÁ, J. a kol. Výchova ke zdrav, s. 37.

36

3

Význam běhu v životě jedince Základní myšlenkou diplomové práce je Běhání jako životní styl. Člověk řídí svůj

život, určuje, kterým směrem se bude ubírat. Životní styl přizpůsobujeme svým partnerům, hledáme kompromisy a v neposlední řadě náš životní styl jako rodičů, přenášíme na své děti. Jedním z hlavních ukazatelů našeho životního stylu je způsob, jakým dokážeme trávit volný čas. Vlivem pohybové aktivity na naše zdraví v obecné rovině se zabývala předchozí kapitola. V této části práce se budeme věnovat významu a prospěšnosti, jedné z nejpřirozenějších pohybových aktivit, běhu, na lidský organismus a celkové zdraví člověka. Jak jsme se již zmínili, první místo akčního plánu Národní strategie ČR Zdraví 2020 zaujímá dostatečná pohybová aktivita. Z čehož vyplývá, že pohyb, v našem případě běhání, již není jenom o výkonech na profesionální úrovni, ale stává se součástí aktivního životního stylu, o který se snaží žít čím dál více lidí. Spolu se zvyšujícím se počtem běžců se zvyšuje i podpora rekreačního běhu. Tuto skutečnost připisuje, Tvrzník105 především týmu Pražského mezinárodního maratonu, který díky svým běžeckým aktivitám rozběhal mnoho lidí. Značný podíl má i řada webových portálu a diskusních fór, tištěných časopisů a publikací, kde se dnes lze o běhu dozvědět téměř vše. Ve velké oblibě jsou v současné době běžecká soustředění či kempy, dostupné celé běžecké komunitě, nejen špičkovým výkonnostním běžcům. S odpovědí na otázku proč vlastně běhat nám může pomoci Galloway106. Běh jako sport existuje celá století, od dobrovolného testování vlastní vůle a vytrvalosti, přes atletické soutěže až po olympijské hry. Avšak teprve nedávno hromadně vyběhli na cesty lidé ze všech životních sfér. Důvody běhání jsou různé. Někdo chce zhubnout, někdo si chce zlepšit fyzickou kondicí, dobře se cítit, snížit svůj stres, porovnat své síly s druhými nebo se podělit o společné zážitky. Zatímco naši dávní předkové vedli fyzicky aktivní život, zdolávali pěšky velké vzdálenosti, náš způsob života je spíše sedavý. Stále více lidí se tak snaží získat zpátky své zdraví, dobrou tělesnou kondici a štíhlost, která byla kdysi pro naše předky samozřejmostí. Škorpil107, vychází z mezinárodních studií v rámci evropských států a uvádí, že mezi hlavní motivace evropských běžců a běžkyň proč začínají běhat, patří na prvním místě udržování fyzické kondice, následuje redukce tělesné 105

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, s. 8. Srov. GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání. 1. vyd. Praha: Talpress, spol. s r. o., 2007, s. 7. 107 Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé začínají běhat a proč v běhání pokračují. [online] [cit. 9. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-803-proc-lide-zacinaji-behat-a-proc-v-behani-pokracuji.html. 106

37

váhy, zábava a odreagování se, zlepšení psychické kondice. Bylo prokázáno, že časem u většiny běhajících začnou převládat motivy duševní, psychické. Obdobné výsledky byly zjištěny i v rámci výzkumu mezi českými a slovenskými běžci, kteří na otázku proč začali běhat, nejčastěji uvedli důvody snížení váhy, zvýšení fyzické kondice a odreagování se od stresu. Velice zajímavá pak byla odpověď na otázku, proč lidé v běhu pokračují. První místo patřilo závislosti na běhu, druhé místo udržení kondice a třetí místo se vztahovalo k získání duševní rovnováhy a celkovému zklidnění.108 Tvrzník109 dodává, že s cílem shodit nadbytečné kilogramy, přicházejí především začínající běžkyně nejrůznějšího věku, pro něž je redukce váhy hlavním motivem, proč začaly běhat.

3.1

Pozitivní vliv běhu na tělesné zdraví Běhání jako odvěká forma lidského pohybu je vlastní každému člověku. Běhat

může každý jedinec, kterému je tato činnost příjemná. Od 60 let minulého století je běh považován za symbol pohybové aktivity provozované pro zdraví. V 70 letech jsou již tyto názory vědecky podloženy a postupem času prohlubovány na základě mezinárodních výzkumů, aplikovaných na velkých vzorcích populace. Dané výzkumy poskytují běžci nejen plné využití pozitiv běhu, ale i minimalizaci rizik s ním spojených.110 V dnešní době se stal běh svou variabilností ideálním kompenzačním prostředkem pohybu. Vždyť běhat se dá prakticky kdekoliv a kdykoliv. Rovněž malá náročnost na čas a vybavení patří mezi významné benefity. Běhat můžeme v každé roční době, samostatně nebo ve skupině. Přesto, že o běhu ještě zdaleka nevíme vše, považuje jej Tvrzník ve vztahu k dnešnímu člověku za vynikající prevenci stále narůstajících civilizačních onemocnění, kterými jsme se podrobněji zabývali v druhé kapitole. U běhajících lidí je výskyt civilizačních onemocnění viditelně nižší. Tvrzník, Wolzenmüller111 shodně uvádí, pokud se člověk, aspoň jedenkrát za den potí, dochází prostřednictvím potu k vylučování nežádoucích odpadních látek z těla. Významně tak usnadňuje práci vnitřním orgánům, v prvé řadě játrům. Aktivní pocení má v tomto případě mnohem větší účinek než pasivní

108

Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé v Česku a na Slovensku začínají běhat a proč pak běhají dál. [online] [cit. 25. 11. 2015]. Dostupné z:http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2550-proc-lide-v-cesku-a-na-slovensku-zacinajibehat-proc-pak-behaji-dal.html. 109 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 14. 110 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11-12; NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 43. 111 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 10-11; WOLZENMÜLLER, F. Běhání. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 2006, s. 38.

38

pocení v sauně. Jako další pozitivní aspekty běhu na celkové zdraví jedince Tvrzník112 jmenuje:  Větší a výkonnější srdce.  Vyšší pružnost a funkčnost cév.  Nižší tepovou frekvenci.  Snižování a stabilizaci krevního tlaku.  Zlepšení prokrvení organismu.  Větší výkonnost plic.  Lepší přenos kyslíku a zásobení živinami.  Zlepšení látkové výměny.  Větší spotřebu a využití energie (snižování nadváhy).  Silnější a výkonnější svalstvo.  Zlepšení pohybové koordinace.  Lepší držení těla.  Prevence plochých nohou.  Celkové uvolnění organismu. Obdobně

vymezuje

pozitivní

účinky

vytrvalostního

běhu

na

zdraví

Wolzenmüller113. Mimo jiné zdůrazňuje, že běh má zásadní vliv na srdce a krevní oběh. Zásadní jsou dva efekty: zlepšení prokrvení srdečního svalu a jeho zásobování kyslíkem a zároveň snižování spotřeby kyslíku srdcem. Srdce netrénovaného jedince tluče v klidovém stavu 70-80krát za minutu. U trénovaného jedince je to pak 50-60krát za minutu. Za hodinu je to cca o 1200, za den o 29 000 a za rok o 10,5 milionu úderů více. K tomu lze ještě navíc připočítat enormní úsporný efekt pro trénované srdce: vlivem snížení srdeční frekvence o 10 úderů za minutu se ušetří zhruba 15% kyslíku. Rovněž v tvrzení, že během lze zpomalit proces stárnutí, se výše jmenovaní autoři shodují. Tvrzník114 mluví o mládnutí rekreačních běžců, které je dnes možné dokonce měřit. Jedná se o rozdíl mezi tzv. biologickým věkem a věkem kalendářním. Biologický věk se určuje pomocí různých metod na základě poměru tělesných složek tuků a svalů a systémů krevního oběhu a dýchací soustavy. Obecně lze říci, čím má běžec větší kondici, tím méně má tělesného tuku a více svalů. Z hlediska tělesné skladby mohou být běžci 112

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11-12. Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 32. 114 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11-12; WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 40. 113

39

biologicky mladší až o pět let. Z pohledu funkčnosti srdečně – cévního systému, který lze prakticky trénovat až do vyššího věku, jsou vytrvalostní výkony a vitalita pravidelně běhajících šedesátníků srovnatelné s nesportujícími třicátníky. Běh nám tedy pomáhá prodloužit si život a zůstat mnoho let výkonnými a zdravými. Zahraniční studie rovněž prokázaly důležitost intenzity a rychlostního tempa na proces stárnutí. U běžců, kteří běhali vysokým tempem a frekvencí, byly prokázány tendence k stejné délce života jako u jedinců, kteří neběhali vůbec. Překvapivé bylo zjištění, že ideální doba běhu vedoucí k prodloužení života byla pouze 1-2,5 hod. za týden.115 Otázkou pozitivních změn, jež nastávají v lidském těle důsledkem pravidelného běhu, se zabývá Svojtka116. Kromě vlivu běhu na redukci civilizačních chorob uvádí, že dlouhodobým, důsledným tréninkem lze dosáhnout nejen snížení tělesné váhy, ale i zlepšení kůže. Odbouráním podkožní tukové tkáně a vystoupením svalové tkáně na povrch se kůže stane tenčí a jemnější a od základu změní svou strukturu. Za významný pozitivní aspekt běhu, považuje Tvrzník117 zlepšení kondice svalů a formování postavy. Je pravdou, že běh sám o sobě svalový aparát nerozvíjí zcela rovnoměrně, nicméně nepůsobí pouze na svaly dolních končetin. Vedle dynamicky pracujících paží ovlivňuje běh také svalstvo trupu, které zapříčiňuje vzpřímenou polohu při běhu. Dalším přínosem je tedy zlepšení držení těla, resp. vyrovnávání svalových dysbalancí, které jsou častou příčinou bolestivosti zad, šíje i hlavy. Dalšími účinky nejen vytrvalostní, aerobní pohybové aktivity na tělesné zdraví člověka, ohroženého civilizačními chorobami následkem pohybové nedostatečnosti, jsme se již zabývali při vymezení zdravého životního stylu v kontextu pohybových aktivit a mnohé bychom zde opakovali. Avšak kondiční běh významně ovlivňuje nejen fyzickou stránku člověka, ale i jeho psychiku, Vztahem běhu a lidské psychiky se budeme zabývat následovně.

115

Srov. KIELL, Paul J. Slow vs. Fast Running and Longevity, s. 6. [online] [cit. 10.2 2016]. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=d56ffc04-adb9-423e-aa57ae406976298b%40sessionmgr110&hid=125. 116 Srov., Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2009, s. 14. 117 Srov. TVRZNÍK, A. a SOUMAR, L. Běhání: od joggingu po maraton, s. 30-31.

40

3.2

Běh a psychika O životním standardu, jenž v současnosti zažíváme, se minulým generacím ani

nesnilo. Přesto si materiální blahobyt vybírá daň v podobě nátlaku na naši psychiku. Stres, nuda, rozmrzelost, tlak na výkon to jsou jen některé aspekty doby, ve které žijeme. Současný styl života přináší člověku výrazné úlevy v oblasti fyzické, ale zároveň i velké zatížení pro lidskou psychiku.118 Studie prokazují velký vzestup četnosti denní stresové situace v současné společnosti. Mezi největší spouštěče stresu patří mezilidské vztahy na pracovišti, nepřiměřené pracovní zatížení doprovázené nikotinismem, zvýšenou konzumací alkoholu apod. Zmírnění pracovního stresu lze mimo jiné dosáhnout aktivním pohybem.119 Mezi nejefektivnější pohybové aktivity v tomto směru patří bezesporu běh, který kromě tělesné stránky blahodárně ovlivňuje i lidskou psychiku. Podle Tvrzníka120 běh uvolňuje napětí a odbourává stres, předchází nervovým poruchám, snižuje nespavost, podrážděnost, poruchy potence, zažívací obtíže. Lidé, jenž pravidelně běhají, jmenují častější pocity štěstí. Vztahem běhu a psychiky se zabývá Wolzenmüller121. Jedním z hlavních rysů současné společnosti je přílišný stres. Ale co to vlastně je stres? Wolzenmüller mluví o pozitivním, stimulovaném stresu, který může vyvolávat radost z velkého úspěchu. Naproti tomu trvalá duševní a psychická zátěž, vede k výrazným symptomům zdraví škodlivému, negativnímu stresu. Negativní stres se projevuje fyzickým přepětím, bolestí zad a hlavy, trávícími problémy, zvýšeným pocením, nespavostí či hypertenzí. V oblasti emocí se pak vyznačuje symptomy nervozity, strachu, netrpělivosti, podrážděnosti apod. Konečné přetížení jedince vrcholí agresivním chováním, nadměrnou konzumací jídla a alkoholu, případně cigaret. Nejvíce se stres odráží na vegetativní nervové soustavě. Jedná se o systém řídící všechny tělesné pochody: tlukot srdce, napětí žilních stěn, funkce střev a žaludku. Jak již bylo řečeno, odstranění popřípadě zmírnění stresových symptomů nám může pomoci právě vytrvalostní běh. Co se tedy děje v lidském těle při běhu? Svojtka122 zdůrazňuje, že již v samých začátcích běhu se aktivuje vegetativní nervový systém, postupně se dostaví rovnováha mezi zatížením a efektivním odpočinkem a dojde

118

Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 41. Srov. JANSA, P. a kol. Komparace názorů a postojů české veřejnosti k životosprávě, pohybovým aktivitám a sportu, s. 38. 120 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11. 121 Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 41-43. 122 Srov. Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. Svojtka & Co, s. 14-15. 119

41

k vylučování hormonů štěstí. Krevní tlak začne po několika týdnech klesat a tělo si nastaví odpočinkovou fázi, což se projeví kvalitnějším a hlubším spánkem. Při správném objemu a intenzitě běhu se dají rovněž do pohybu sexuální hormony. Wolzenmüller123 shrnuje pozitivní účinky běhu na člověka následovně. Pravidelný a přiměřený běh ovlivňuje duševní rozpoložení člověka a směřuje ho ke změně životního stylu nejen v oblasti správných stravovacích návyků. Běh dále napomáhá ke zlepšení vitality, získávání životní energie, zvyšuje sebeúctu, zlepšuje duševní vyrovnanost, pomáhá lépe zvládat stres a strach. Galloway, Novotná124 uvádějí, že běh je nejčastěji spojován s představou závislosti na pohybu. Pravidelné běhání není povinnost, ale stává se potřebou. Při dlouhém nepřerušovaném běhu se v těle vytvářejí endorfiny, způsobující libou euforii, pozitivně nalaďují, osvěžují a zároveň vybízí jedince tyto pocity opakovaně prožívat. Nutí ho běhat. Galloway nazývá tento jev blahodárnou závislostí. Díky pravidelnému 30-40 minutovému běhu, několikrát týdně, po dobu šesti měsíců si běžci vypěstují závislost na pocitech, jenž se dostavují v průběhu běhu a zejména po jeho ukončení. Abstinenční příznaky se projevují mrzutostí, únavou, podrážděností, depresí apod. Křivohlavý125 upozorňuje na skutečnost, že u běžců dálkových tratí zejména maratonců je výskyt depresí podstatně nižší než u jiných, jinak srovnatelných skupin jedinců. Další významnou změnou úzce související s psychikou, kterou je možné u pravidelných běžců pozorovat je zlepšení kvality spánku. Právě v dnešní době, kdy po psychicky náročném pracovním dni, se člověku rojí v hlavě množství osobních nebo pracovních problémů, bývá těžké usnout a ani tak nemusí spánek vždy přinést zdravý odpočinek. Tím, že si půjdeme zaběhat, odbouráme stres, organismus se celkově uvolní a dostaví se i přirozená únava. Usínání je v takovém případě snazší a výrazně se zvýší i kvalita samotného spánku.126 Psychiku běžce rovněž významně ovlivňuje vhodná volba prostředí. Pokud má mít běh zdravotně preventivní efekt je vhodnější čisté ovzduší.127 Ideálním sportovištěm je příroda. Běhat lze v lese, na polních a lesních cestách, v okolí vodních ploch, v parku. Příroda má mimo fyziologického přínosu i výrazný psycho-regenerační účinek a umožňuje

123

Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 43. Srov. GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání, s. 20; NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 44. 125 Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 139. 126 Srov. Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. Svojtka & Co, s. 14. 127 Srov. STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat. Vyd. 1. [Břeclav]: Presstempus, 2004, s. 54. 124

42

střídání terénů a tras. Tvrzník128 uvádí, že sociologické výzkumy potvrzují, vyšší počet běžců ve městech než na venkově. Z tvrzení výše uvedených autorů lze tedy říci, že pravidelný, vytrvalostní běh má vliv na posílení sebeovládání, sebehodnocení a celkovou změnu životního stylu člověka. Za úvahu stojí i zamyšlení nad následujícími slovy. Škorpil129, v úvodu své publikace říká: „Běh je sice ta nejpřirozenější věc na světě, ale když se dívám na mnoho běžců a běžkyň, získávám spíš dojem, že to je největší utrpení, jehož jediným smyslem je výkon. Na vině je většinou stres. Do činnosti, kde by měla vládnout lehkost bytí, vnesl stres zarputilost a orientaci na výsledek. Místo ladného pohybu krajinou pak vidíme, jak se kolem nás ženou lidi se strhanými výrazy ve tváři, křečovitě zaťatí a na pokraji kolapsu.“ Aby byl běh skutečně zdrojem kondice, zdraví a pohody, přinášel radost a nepředstavoval spíše rizika pro naše zdraví, je nutné dodržovat určitá pravidla, kterými se budeme zabývat v následující kapitole.

3.3

Běh jako cesta ke zdraví a kondici I přes velké množství pozitiv, které běh jako vhodný terapeutický prostředek přináší

při léčbě některých onemocněních, nelze ho považovat za všelék. V případě určitých onemocnění je naopak krajně nevhodný a dokonce i zdraví nebezpečný. Aby běh přinášel skutečně radost, kondici a zdraví, doporučují autoři knih o běhání ověřit si nejprve svůj zdravotní stav u lékaře.130 K těm, kteří by neměli běhat vůbec, patří ti, jejichž diagnóza obsahuje následující:  Vrozené nebo získané srdeční vady.  Akutní infarkt myokardu.  Závažnější poruchy srdečního rytmu.  Cévní onemocnění.  Akutní onemocnění trávicího ústrojí.  Akutní embolie.  Akutní zánět žil.  Akutní zánět jater.  Akutní (horečnaté) infekční onemocnění. 128

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 37. Srov. ŠKORPIL, M. Škorpilova škola běhu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 130 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 29; Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. Svojtka & Co, s. 17. 129

43

 Těžší formy hypertenze.  Těžší formy artrózy.  Jiná závažná onemocnění (nervové choroby, nádory)131 Běh je jedním z nejefektivnějších způsobů jak dosáhnout dobré fyzické kondice. Bohužel jeho negativem jsou zvýšené nároky na kosti, klouby, vazy zejména dolních končetin a páteře. Stejskal, Škorpil, Tvrzník132, se shodují, že běh není vhodný pro osoby s vysokou nadváhou, právě z důvodu nadměrného zatěžování pohybového aparátu. Pro lepší představu Tvrzník uvádí, že při každém běžeckém kroku působí na naši nohu síla představující až trojnásobek naší tělesné hmotnosti. K přetěžování pohybového aparátu však může docházet (zejména hlavních nosných kloubů) i u začínajících běžců především nepřiměřeným dávkováním a zátěží, nesprávnou technikou běhu, nevhodnou běžeckou obuví a s tím spojeným povrchem. Je nutné přizpůsobit běh aktuálnímu zdravotnímu stavu. Obdobně se k tématu staví například Novotná, Galloway133. Nedodržením individuálně přiměřené zátěže, nevhodnou volbou terénu, délky trasy a rychlosti pohybu, jenž neodpovídá zdatnosti jedince, mohou snadno vznikat mikrotraumata i vážnější zdravotní poškození pohybového aparátu. Efekt pro podporu zdraví přinese nepřetržitý, plynulý pomalý běh (klus). Doba nepřerušovaného klusu by měla být zpočátku kratší, ale alespoň 5 minut. Na klus je vhodné navázat chůzí. Tempo by mělo být pomalé, při delším klusu takové, aby si člověk mohl ještě povídat. Dobu trvání souvislé zátěže postupně navyšujeme střídáním běhu a chůze. Galloway134 dodává: „Začátečníci musí jasně chápat, že nepřetržitý běh jim nepřinese žádný užitek. Tím, že budete podle potřeby vkládat chodecké přestávky, můžete se vyhnout nadměrné únavě, zredukovat nebo vyloučit možnost zranění a umožnit svému tělu, aby se postupně přizpůsobovalo běžeckému pohybu.“ Mezi hlavní motivace proč lidé začínají běhat, patří redukce váhy a zvýšení fyzické kondice. Řada lidí se mylně domnívá čím rychleji, tím lépe, opak je však pravdou. Srdce a oběhový systém nejsou připraveny. Nejprve je nutné získat dostatečnou aerobní (základní) kondici. Tvrzník135 jmenuje tři základní běžecká pravidla. Podstatou prvního pravidla je 131

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 16. Srov. STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat, s. 55, ŠKORPIL, M. 7 + 1 krok k (nejen) manažerské kondici, aneb, Jak získat kondici, zdraví a dobrou náladu. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, s. 24; TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 14-15. 133 Srov.. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 44,46; GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání, s. 20. 134 GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání, s. 20. 135 Srov. TVRZNÍK, A. a SOUMAR, L. Běhání: od joggingu po maraton, s. 18-19. 132

44

princip postupného zvyšování zatížení, tzn., že vytýčeného cíle dosáhneme pouze pomalým a neustálým zvyšováním intenzity zatížení. Druhým pravidlem je princip střídání zatížení a odpočinku. V běžecké praxi to znamená, zařadit po náročném tréninku, trénink lehčí intenzity, případně úplný odpočinek. Rovněž zapojení jiné doplňkové pohybové aktivity např. plávání, je výbornou regenerací. Třetím pravidlem je princip specifičnosti, který spočívá v zaměření tréninku na zvolený výkon. Douglass136 staví na první místo pravidlo běžecké pravidelnosti. Bez ní nelze dosáhnout vytýčeného cíle. Hlavní rada Škorpila137 pro začínající běžce, je v prvé řadě zpomalit. Dlouhé, pomalé a vytrvalostní běhy jsou stavebním kamenem běžeckého tréninku. Zlepšuje se základní vytrvalost, svaly, šlachy a klouby se postupně připravují na zátěž. A co je podstatné právě pro redukci váhy, tělo se naučí využívat tuků jako paliva pro výkon. Intenzita tukového metabolismu posuzována v závislosti na čase je skutečně hodně individuální. Začátečník bez kondice při běhu na tuky nedosáhne ani po 30 minutách. Naopak trénovaný běžec je začíná jako zdroje energie využívat poměrně brzy. Při snižování váhy aktivním pohybem je důležité v prvé řadě vhodně zvolit jeho formu. Výběr pohybové aktivity by měl vycházet z výše tělesné hmotnosti. V případě nadváhy doporučuje Tvrzník138 začínat lehkými procházkami s pozvolným přechodem ke kondiční chůzi a ostatním formám běhu. Existuje celá řada forem běhu, které si nyní blíže představíme. 3.3.1 Formy běhu Stanovit si základní cíl při výběru vhodné pohybové formy je nezbytné, vždyť k různým cílům vedou různé cesty. Cíle by však v prvé řadě měly být reálné. Jak již bylo řečeno, při výběru pohybové formy musíme vycházet z vlastní situace a vědomí proč chceme běhat nebo již běháme. Jednotlivé etapy a formy běhu tvoří běžeckou pyramidu, jenž je znázorněna v Příloze B. Tvrzník139 představuje jednotlivé výkonnostní etapy, (seřazené od nejnižší energetické náročnosti po nejvyšší) a formy běhu následovně:  Kondiční chůze (získání základní kondice a zvýšení vitality).  Severská chůze (upevnění zdraví, získání základní kondice, redukce hmotnosti).  Jogging (upevnění zdraví, získání základní kondice, redukce hmotnosti).

136

Srov. DOUGLAS, S. Malá červená kniha o běhání. 1.vyd. Premedie Group, 2011, s. 126. Srov., ŠKORPIL, M. Škorpilova škola běhu, s. 39, 45. 138 Srov. TVRZNÍK, A. a SOUMAR, L. Běhání: od joggingu po maraton, s. 16, 55. 139 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 20. 137

45

 Kondiční běh (rozvoj kondice).  Výkonnostní běh (udržení a zvýšení výkonnosti).  Běh s holemi (udržení a zvýšení výkonnosti).  Závodní běh (úspěch na významných závodech). Gallowey140 jmenuje pět stádií běžce. První stádium začátečníka je přechodné, snáze vydrží ten, který na sebe neklade velké nároky. Jogger si už je svým běháním jistý, mívá jen zřídka nějaký plán nebo cíl, prostě si jde zaběhat, když může. U závodníka je hlavní hnací silou závodění. Závodníkem se stanete, když si začnete plánovat běhání s ohledem na závodní cíle. Atlet vidí smysl svého úsilí v naplňování svého potenciálu, jeho duševní rozpoložení není vázáno na věk, výkon ani místo v běžeckém poli. Páté stádium běžec, v sobě zahrnuje vyvážené prvky dobré kondice, závodění, trénování a společenského života a spojuje běh se svým osobním životem. Není nezbytné si zde podrobně definovat jednotlivé běžecké kategorie a jejich průběh. S ohledem na cíle práce, se blíže seznámíme s formami kondiční chůze, joggingu a kondičního běhu. U zvolených kategorií budeme vycházet z charakteristik Tvrzníka. Kondiční chůze je přestupním mezičlánkem, prostředkem, který pomáhá jedinci získat základní kondici. Je ideální pohybovou aktivitou vhodnou pro začátečníky, osoby s nadváhou či s problémy s pohybovým aparátem. Jejím specifickým rysem je vyšší intenzita, dána větším pohybovým rozsahem a rychlejší frekvencí kroků. Důležitá je práce a rozšvih paží. V porovnání s běžnou chůzí se zapojuje větší množství svalů, s mnohem větší intenzitou. Zvyšuje se energetický výdej, dochází ke stimulování spalování nežádoucích tuků a posilování kardiovaskulárního systému.141 Organismus si zvyká na souvislé vytrvalostní zatížení mírnější intenzity, zlepšuje se aerobní kondice. Dosažením prahu aerobní hranice je naše tělo natolik prokysličeno, že se nám dobře jde, běží, aniž bychom zažívali nepřiměřené zadýchávání a nelibé pocity.142 Stejskal143 zdůrazňuje, že i na chůzi je nutné se připravit stejným způsobem jako na jakýkoliv jiný sport důkladným rozcvičením a protažením svalů. Pro starší osoby a ženy z hlediska času a délky, je optimální pomalejší pohyb v delším časovém úseku v porovnání s mladšími jedinci a muži.

140

Srov. GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání, s. 14-19. Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 21. 142 Srov. ŠKORPIL, M. Škorpilova škola běhu, s. 20. 143 Srov. STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat, s. 54. 141

46

Jogging se vyznačuje souvislým pomalým během a má své nezastupitelné místo, je základem ostatních forem běhu. Původní význam anglického slova jogging označoval střídání pomalého klusu a chůze. Postupně tento pojem ve světě i u nás zdomácněl do té míry, že se stal synonymem rekreačního běhu. Převážnou většinu rekreačních běžců u nás tvoří právě joggeři a lze je již počítat na desetitisíce. Hlavním motivem joggingu je radost z pohybu,

kondice,

zdraví,

psychické

uvolnění,

redukce

tělesné

hmotnosti.

Charakteristickým rysem jsou převažující nízká až střední intenzita a rovnoměrné tempo po delší dobu, v jejichž důsledku dochází k intenzivnímu spalování tuků. Metabolismus se postupně upravuje na optimální režim a začíná efektivně využívat tuky jako zdroj energie. Jogging se řídí spíše intuicí a dobrými pocity a nelze od něj očekávat zvýšení výkonnosti. Příliš vysoká rychlost, intervalový či svalový trénink, pro kterou jedinci zatím nemají výkonnostní předpoklady, mohou naopak působit destruktivně.144 Škorpil145, řadí joggery mezi mírně pokročilé, kteří jsou na nejlepší cestě stát se běžci, ale nejprve potřebují zredukovat svou váhu a na pokročilé rodící se běžce, pro něž je den bez běhu dnem, kdy cítí, že jim něco chybí. Pokud je cílem snížení hmotnosti, pohybová aktivita by neměla být kratší než 30 minut. Hlavní motivací a cílem Kondičního běhu je především rozvoj kondice, ale nelze opomíjet ani radost a dobré pocity z běhu. Oproti joggingu je již příprava systematická, řídí se fyziologickými parametry a podobá se klasickému běžeckému tréninku. K pomalejším vyrovnaným běhům jsou zařazovány rychlejší opakované nebo intervalové úseky a silová cvičení. Cílem běžců není čelní umístění ve veřejných bězích, ale spíše porovnávání vlastních dosažených výsledků. K oblíbeným tratím patří 10 km, půlmaraton, ale i královská disciplína maraton.146 Běh nám pomáhá žít, je prevencí stále narůstajících civilizačních onemocnění, zpomaluje proces stárnutí, prodlužuje lidský život prožitý ve zdraví, zlepšuje fyzickou a psychickou kondici jedince. To jsou informace běžně dostupné každému z nás. Často se setkáváme s otázkou, proč lidé začínají běhat. Běžci uvádějí různé motivace, proč preferují právě tuto pohybovou aktivitu. Nejprve se však zaměříme na samotný pojem motivace.

144

Srov. TVRZNÍK, A. a SOUMAR, L. Běhání: od joggingu po maraton, s. 12-13; TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 22-25, 55. 145 Srov. ŠKORPIL, M. Škorpilova škola běhu, s. 254, 259. 146 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 25-26.

47

4

Motivace Cílem práce je zmapovat motivace, jež přivádějí dospělé jedince v produktivním

věku k běhu, včetně jejich případných změn v průběhu času. Je tedy nezbytné věnovat této problematice zvýšenou pozornost i v teoretické části. Každá lidská činnost je nějak motivována. Veškeré naše potřeby, záliby, hodnoty, postoje, vztahy a snahy všeho druhu, se v psychologii označují jako motivy.147 Mnozí autoři vymezují motivaci jako podnět, příčinu k jednání. Výzkum motivace je velmi starý a v oblasti psychologie značně nejednotný. Obecně se vychází ze slova motivace, odvozeného z latinského moveo hýbám. Nakonečný148 definuje motivaci jako proces neboli v čase probíhající děj, který je vymezen různými silami, jež mají za následek pohyb jedince, tj. jeho chování a jednání. Jako obecnou definici motivace uvádí: „Motivace je intrapsychický proces, který má svůj zdroj ve vnitřní a vnější situaci individua.“149 Podstatu vnitřní motivace lze vyjádřit pojmy jako přání, snaha, chtění, úsilí, touhy atd. Kohoutek150 vyznačuje motivaci jako: „Proces podněcující aktivitu, vzbuzující, udržující a zaměřující chování.“ Blahutková151 chápe motivaci jako souhrn faktorů, které jedince podporují, aktivizují a povzbuzují nebo naopak tlumí a zpomalují. Obdobně pojímá motivaci Čáp152. Motivace je soubor hybných momentů v osobnosti a činnosti člověka, které ho pobízejí k tomu, aby něco dělal, nebo mu v tom zabraňují. Strukturu motivace ve své studii předložil Cattell, jenž se orientoval především na behavioristický směr. Ve svém schématu, dává na první místo osobnost (já), následuje motivační stav (bych chtěl), situace (za těchto okolností), chování (prostřednictvím tohoto), cíl (učinit toto). Z čehož vyplývá, že výchozím bodem motivace je vnitřní stav osobnosti, označující se jako prožívání, které se za určité situace, zprostředkované určitým chováním posouvá k dalšímu vnitřnímu stavu, uspokojení. Funkce motivace má svou podstatu v uspokojování potřeb jedince, vyjadřující nedostatky v jeho fyzickém a sociálním bytí. Motivace tedy zajišťuje účelné chování, udržující psychické a fyzické zdraví jedince a jeho existenci jako živé společenské bytosti.153

147

Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 123. Srov. NAKONEČNÝ, M.. Motivace lidského chování. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996, s. 17; NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 16. 149 NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 15. 150 KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 208. 151 Srov. BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví, s. 36. 152 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 145. 153 Srov. NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 17, 29; NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování, s. 27. 148

48

Říčan154 označuje motivaci jako souhrnný termín pro motivy a jejich působení. Proto je nutné rovněž definovat pojem motiv. Slovo motiv latinsky motus označuje pohyb. Obecně lze definovat motiv jako faktor, uvádějící do pohybu ve významu jakékoliv činnosti či procesu. „Motiv je jakýkoliv vnitřní činitel, který člověka nebo jiný organismus vede k aktivitě.“155 Činitelem, který v dané chvíli působí, může být například hlad, potřeba bezpečí, jež se projevují v určité situaci. Sílu motivu v daný okamžik ovlivňuje vnitřní stav subjektu (doba kdy naposledy jedl) a přítomnost a charakter nabídky (např. blízkost předmětu touhy). Cílem je dosažení situace, kdy bude motiv, jenž v danou chvíli působí, uspokojen.156 Podle Blahutkové157 je motiv pohnutkou, důvodem činnosti a jednání člověka. Má svůj cíl, směr, intenzitu a trvalost. Základní motivy jsou potřeby, zájmy, návyky, cíle, přání, hodnoty, postoje, emoce. „Motiv je definován jako uvědomění si cíle a programu, umožňujícího člověku provedení určité činnosti.“ Všechny motivy jsou tedy vědomé. Umožňují pochopit, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, co je příčinou jejich chování. Smysluplnost chování člověka se utváří ve spojitosti psychiky a situací, do kterých člověk vstupuje a životními podmínkami, ve kterých žije. Nakonečný158 zmiňuje dva základní principy motivů chování. První se vztahuje k způsobu chování, druhý princip je zaměřen na cíl tohoto chování, tzn., že naše chování směřuje k dosažení určitých cílů. Motiv je tedy zážitek či způsob jednání, jenž nám přináší nějaké uspokojení.

4.1

Klasifikace motivů V psychologii rozlišujeme formy a druhy motivů. Formy motivů vystihují termíny

jako potřeby, hodnoty, zájmy, postoje, ideály, vztahy. Druhy pak poukazují na konkrétní obsah motivů, na konkrétní uspokojení, kterého má být dosaženo např. potřeba bezpečí, jistoty. Druhů motivů je velké množství. Nakonečný, Blahutková, Čáp159, uvádějí následující třídění druhů motivů.  Biogenní nebo fyziologické, vyjadřující biologické potřeby organismu, kterými jsou potrava, pohyb, odpočinek apod.

154

Srov. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti: [obor v pohybu]. Vyd. 5., rozš., V Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2007, s. 92. 155 ŘÍČAN, P. Psychologie, s. 174. 156 Srov. Tamtéž, s. 174-175. 157 BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví, s. 36. 158 Srov. NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 11, 15. 159 Srov. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009, s. 248; BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví, s. 36; ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 148.

49

 Sociogenní nebo psychogenní, vyjadřující potřeby člověka jako sociální bytosti. Jedná se o potřeby výkonu, opory, kompetence apod. Rozlišení forem motivů je rovněž celá řada. Jako příklad lze uvést např. Nakonečného160, který rozlišuje primární a sekundární motivy, implicitní a explicitní, vědomé a nevědomé. Za základní formy motivů označuje pudy, potřeby, zájmy. Jako zvláštní druh motivů jmenuje ideály, ve významu morálních představ. Stuchlíková161 doplňuje o motivy cyklické a necyklické, vnitřní a vnější. Otázkou základního označení jednotlivých motivů se zabývá Čáp162. Jmenuje tři termíny, instinkt, pud, potřeba, které dále specifikuje. Instinkt zdůrazňuje jako vrozený vzorec chování, pud je spjat s oblastí základních biologických potřeb. Pro označení dílčích lidských motivů upřednostňuje termín potřeba. Podle Čápa163 lze obecně říci, že „potřeba je takový moment v systému (biologickém, psychologickém nebo sociálním), který vede k vyhledávání určité podmínky, nezbytné k optimálnímu fungování systému (k životu a vývoji) a vyhýbání se nepříznivým podmínkám.“ Kohoutek164 dodává, že člověk dokáže předstírat své motivy, jenž ve skutečnosti nemá nebo jsou morálně nežádoucí.

Za

nejčastější motivy jmenuje zájmy, afekty, hodnoty, ideály a potřeby. Nakonečný, Blahutková165

uvádí, že základní formou motivů jsou potřeby, ve smyslu nějakého

nedostatku v biologickém či sociálním bytí jedince. Potřeby jsou východiskem pro ostatní formy motivů. Při podrobnější charakteristice budeme vzhledem k rozsahu různých pojetí motivů vycházet z koncepce Říčana, doplněné o případné postoje dalších autorů. Jak již bylo uvedeno motivy lze třídit různým způsobem. Říčan166 vychází z nejzřejmějšího základního přístupu, z primárních biologických potřeb, jež jsou typické pro všechny lidi. Uvádí, že společným znakem motivů je cíl přivodit si určité city, především příjemné a vyhnout se citům nepříjemným. Primární motivy člení následovně na:  Primární biologické potřeby, jež mají všichni lidé společné a dále se dělí na pozitivní potřeby, k jejichž uspokojení je třeba získat uspokojující objekt (jídlo, 160

Srov. NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 172-176. Srov. STUCHLÍKOVÁ, I. Motivace a osobnost. In BLATNÝ, M. a kol. Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 139. 162 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 146. 163 ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 146. 164 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 123; NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 126. 165 Srov. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti, s. 248; BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví, s. 36. 166 Srov. ŘÍČAN, P. Psychologie, s. 179-180. 161

50

oděv, sexuálního partnera) a negativní potřeby, k jejichž uspokojení je naopak nutné uniknout nechtěnému objektu (potřeba bezpečí, nerušeného spánku, zbavení se bolesti).  Primární psychologické potřeby, které jsou biologicky zakotveny v lidském instinktu, silně formovány učením. Patří sem řada potřeb, např. poznávání, hra, smyslové příjemnosti. Převyšují je však potřeby sociální, jako potřeba kontaktu s druhými, potřeba autonomie, potřeba péče o druhé. Potřeba agrese vyvolává u odborníků otázku, nakolik je vrozená. V některých případech může být nebezpečně silná. Když vyslovíme pojem primární motiv či potřeba, označíme tím jen předmět, jenž člověk vyžaduje, nebo situaci, která jeho potřebu uspokojuje. Otázkou zůstává, co se děje v lidské psychice, když potřeby působí? Naše chování resp. instinktivní činnost je řízena instinktem. Pojďme si nyní vysvětlit některé pojmy s tím spojené.  Instinkt je vrozený motiv, vyvíjející se zráním. Řídí instinktivní činnost neboli naše chování. Instinktivních vzorců chování je velké množství. Instinktivní činnost spočívá ve sledu zcela určitých akcí, které organismu koná v určité situaci, působíli spouštěcí stimul.  Pud je motiv, který je úhrnem všech instinktů a zahrnuje v sobě příslušné emoce. Je současně biologický i psychologický a z částí vědomý. Na rozdíl od instinktů se může v průběhu života vyvíjet i vlivem učení, a proto má u různých lidí různou podobu. Pudy jsou mocné, není dobré je podceňovat, ale uspokojit je, přijatelnou a společensky prospěšnou formou.167 Sekundární motivy, jsou motivy psychologické, ale často odvozené od motivů biologických. Jejich cílem je usnadnit nám přístup k předmětům, které potřebujeme. Příkladem je potřeba peněz, které nám pomohou dosáhnout našich potřeb (jídlo, prestiž, společnost).168 Zvláštní kategorií motivů jsou zájmy a ideály. Cílem zájmů je provádění dané činnosti, nikoliv to, čeho se daným jednáním dosáhne. Zájmy lze formovat výchovou. Ideály jsou zvláštním druhem motivů, vyjadřující potřebu mravního dobra, zároveň však i

167 168

Srov. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie, s. 180-183. Srov. Tamtéž, s. 186.

51

potřebu zla, dále potřebu pravdy, svobody, spravedlnosti.169 Nakonečný170 spojuje zájmy se snahou: „Blíže se seznámit s předmětem, hlouběji do něho proniknout a nepouštět je se zřetele.“ Podle Čápa171 to je získaný motiv, projevující se emočním vztahem, soustředěním pozornosti, realizací příslušné činnosti, uspokojením z ní a nelibostí jedince při jejím omezování. Zájmy se liší obsahem a rozvinutostí. Mohou být přechodné či trvalé. Může docházet ke konfliktu mezi dvěma zájmy, např. vlivem nedostatku času či financí. Z hlediska zdravého vývoje jedince je důležitý kompenzační vztah dvou odlišných zájmů. Kohoutek172 specifikuje ideály jako individuálně i společensky uznávané hodnoty mimořádné kvality a úrovně. Patří sem politické, filosofické a ideologické postoje. Hodnoty a ideály jsou důležitými motivy našeho chování, protože podstatně ovlivňují stanoviska, která jednotlivec zaujímá k tomu, co se kolem něho děje. 4.1.1 Potřeby Jak již bylo zmíněno, každá lidská aktivita má svou motivaci, ať už za ní stojí jakékoliv potřeby či zájmy. Potřeby patří mezi nejvýznamnější druhy motivů. Proto jim bude věnována pozornost v samostatné kapitole. Potřeby jsou provázány vnitřním duševním napětím, jež nás směřuje k určitému chování. Cílem tohoto chování je uspokojení daných potřeb. Jejich uspokojení má za následek vymizení napětí, avšak vzápětí dochází k nové potřebě s novým napětím. Neuspokojení potřeb se nazývá frustrace nebo deprivace. Dlouhodobá frustrace potřeb sebou může přinášet negativní důsledky pro duševní rovnováhu a u dětí může negativně ovlivnit jejich duševní vývoj.173 Potřeby dělíme na materiální a kulturní, biologické a sociálně psychologické, potřeby základní a vyšší. Na vývoj skladby potřeb má vliv např. věk, pohlaví, vzdělání, výchova, povolání, rodinný stav, životní standard. Pro získání základního přehledu potřeb bude vycházeno z přístupu Kohoutka174, který vymezuje potřeby jako:  Potřeby biologické (spánek, potrava, dýchání, vyměšování, sexuální potřeba atd.) jsou vrozené. Tyto potřeby má člověk společné s živočichy, rozdíl spočívá v tom, že u člověka jsou všechny původně biologické potřeby značně socializovány a zušlechtěny. 169

Srov. Tamtéž, s. 186-187. NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 174. 171 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 149. 172 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 129. 173 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 123; NAKONEČNÝ, Milan. Motivace chování, s. 161. 174 Srov. Tamtéž, s. 124-126. 170

52

 Potřeby sociálně-psychologické jsou do jisté míry získané (potřeba citového vyžití, sebeuplatnění, senzorické stimulace, sociálního kontaktu, prožívání a poznávání).  Potřeby citového vyžití se projevují jako touha být v bezpečí, být chráněn, mít se kam uchýlit, mít citovou a sociální odezvu. Pro malé dítě je to matka, pro dospělého životní druh.  Potřeba sebeuplatnění je velmi silná lidská potřeba. Projevuje se úsilím po dosažení pracovních, společenských a životních úspěchů, přáním po uznání a obdivu druhých. Je nejhlubší pohnutkou veškerého chování člověka. Souvisí s ní potřeba sebeúcty, sebeutváření, seberealizace, prestiže, dobré pověsti, úspěchu. Potřeba sebeuplatnění rovněž souvisí s vlastnictvím finančních prostředků, předmětů, např. auta, domu apod. Toto vlastnictví prezentuje nonverbální komunikaci, symbolizuje úspěšnost a prestiž.  Potřeba sociálního kontaktu, se projevuje touhou po společnosti, po lidské vzájemnosti, komunikaci, družnosti, být někomu nablízku. Řadí se sem i potřeba nechat se vést osobami s pozicí, mocí a autoritou.  Potřeba prožívat, či užívat, je potřebou zábavy, zážitků a dojmů, uvolnění nahromaděného napětí, například z pracovní činnosti. Neschopnost relaxovat, odpočívat a rekreovat vidíme u některých typů neurotiků a u workoholiků.  Potřeba poznávat se projevuje touhou po vědění, po rozšíření duševního obzoru. Rovněž bývá nazývána kognitivní či intelektuální potřebou. Je v úzkém vztahu s celkovým stupněm inteligence. S potřebou úzce souvisí potřeba manipulace, hry, experimentování a pracovní činnosti. Značnou roli v souvislosti se společenským chováním mají i tzv. skryté potřeby. Patří sem mimo jiné potřeba sexuálního vyžití, která má u jednotlivých osob různou kvantitu. Mezi skryté potřeby patří i anomální a úchylné potřeby, jako je exhibicionismus, masochismus. V otázce vzniku nových potřeb je obzvláště zajímavé, že děti potřeby často přebírají z orientační rodiny, včetně forem jejich uspokojování.175 Říčan176 vedle sexuality jmenuje potřebu sebeprosazení, bezpečí, potřebu společnosti, agresivitu, potřebu pečovat o druhé, jimž přisuzuje u všech jedinců významnou roli. Při výčtu lidských potřeb a jejich třídění nelze opomenout nejznámější a nepublikovanější systém uspořádání potřeb Maslowovu hierarchii potřeb. Maslow sestavil 175 176

Srov. Tamtéž, s. 125. Srov. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti, s. 104.

53

potřeby podle pořadí naléhavosti. Nejprve musí být uspokojeny potřeby základní, nižší, aby se mohly uspokojit potřeby vyšší. Na prvním místě jsou potřeby fyziologické (jídlo, pití, spánek, odpočinek, sexuální vyžití, uvolnění napětí apod.), následuje potřeba bezpečí, potřeba jistoty, potřeba nalezení a lásky, potřeba úcty a uznání, potřeba seberealizace 177 (viz. Příloha C).

4.1.2 Postoje, hodnoty a hodnotová orientace Dalšími motivy, jsou postoje, hodnoty a hodnotová orientace. Vymezíme si nyní jednotlivé pojmy. Čáp178

specifikuje postoj jako získaný motiv, jenž vyjadřuje vztah jedince

k danému objektu, věci, člověku, činnosti, skupině, události, myšlence apod. Lidé se ve svých postojích různí. Postoj zahrnuje tři složky. První složka se váže k poznání objektu a názoru na něj, druhá směřuje k citovému hodnocení objektu a třetí složka pobízí k jednání ve shodě s emočním hodnocením, popřípadě navyklou formou takového jednání. Určité postoje jedinců se vážou k hodnotám společnosti a nazývají se hodnotové orientace. Sak, Duffková179 řadí hodnoty a hodnotovou orientaci mezi dynamické složky osobnosti. Hodnoty, hodnotová orientace společně s potřebami, zájmy a postoji, motivují a určují směr jednání člověka. Na rozdíl od základních potřeb představují motivaci více socializovanou a kultivovanou, působící ve větším sociálním časoprostoru, se silnějšími vazbami na společenské systémy. To znamená, že hodnoty nelze chápat jako izolované prvky motivační struktury jedince bez vzájemných vazeb. Podle Kohoutka180 člověk v průběhu svého života neustále hodnotí, co je dobré, prospěšné, mravné, špatné či nežádoucí. Člověka, myšlenku nebo věc, která je pro někoho drahá, významná, cíl kterého chce někdo dosáhnout, nazýváme hodnotou. Vznik a změny hierarchie hodnot ovlivňuje celá řada faktorů – věk, inteligence, vzdělání, výchova, profese, rodina, společenské postavení. Každá činnost je typická svou hodnotovou orientací a cílem, jež je v ní obsažen. Může to být např. nová znalost, dovednost, postoje, ale také zisk a majetek.

177

Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 146-147; NAKONEČNÝ, M. Motivace chování, s. 165; ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti, s. 107-108. 178 Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele, s. 149-150. 179 Srov. SAK, P. Proměny české mládeže: česká mládež v pohledu sociologických výzkumů. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2000, s. 65; DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 124-125. 180 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 129.

54

Lidé se navzájem liší v hierarchii hodnot a hodnotových orientací. Prudký181 poukazuje na složitost a různorodost hodnot.

Uvádí, že hodnoty jsou sice sociální

fenomén, ale přesahují hranice společnosti a musíme jejich poznávání rozšířit o vědy přírodní, ekonomické, vědy o kultuře, civilizaci a symbolech. Definuje hodnotu jako: „Pojem, který je vždy spojen s postižením významu objektu (činnosti, chování, konceptu, jevu, ale také rozhodování, (…), svého vlastního chování a prožívání a téhož u druhých lidí), který jedinec či skupina tomuto objektu přikládá. A jde o významy podstatné, vyjadřující obsah a váhu daného objektu v očích toho, kdo jej hodnotí. Hodnota je přijaté sdělení o důležitosti něčeho či někoho.“ 182 Obecné vymezení hodnot je velmi různorodé a často protichůdné. Jednou jsou chápány jako zvláštní vlastnosti skutečnosti. Jejich tvůrcem, není člověk, existují objektivně, ale prožíváme je subjektivně, na základě naši zkušenosti jejich cítění. Na hodnoty, je také možné pohlížet jako na vztah, jako na produkt subjektivního vztahu ke skutečnosti. To znamená, že o tom co jsou hodnoty, rozhoduje sám subjekt. Jindy jsou hodnoty chápány jako něco, co je dáno boží vůlí.

Jsou výsledkem náboženskosti a

dlouholetých tradic a po většinu doby existence civilizace bylo toto chápání hodnot rozhodující. Freudovo pojetí hodnot jako součást biologických dispozic člověka bylo v minulosti dáváno do souvislosti s aktivizací pudů jako jejich zdrojem. Emocionální a volní složky vědomí vycházející z pudů se stávají zdrojem aktivit a aktivizací těchto pudů se pak utvářejí hodnoty. Další přístup specifikuje hodnoty jako produkt skupiny. Hodnoty jako nástroj a výsledek skupinové kontroly. Chování jedince musí být ku prospěchu skupiny, pokud ne, nepřináleží mu sociální odměna, ale skupina ho trestá. Odměna jedince stimuluje k žádoucím hodnotám, trest vytváří pocity studu. V tomto pojetí hodnoty se v prvé řadě jedná o zdůraznění skupinové dynamiky a struktury jako hlavních vlivů na vznik a utváření hodnot.183 Pro vymezení koncepce hodnotové orientace lze například vycházet z Průchy184, jenž ji představuje jako: „Hierarchicky uspořádaný soubor hodnot, který odráží reálné pořadí (důležitost) hodnot sdílených určitou skupinou populace v určitém období. Je zjišťován speciálními výzkumy, které objasňují např. rozdíly v hodnotových systémech (hodnotových orientacích) mladé generace a dospělých.“ Hodnotová orientace jedince se

181

Srov. PRUDKÝ, L. a kol. Inventura hodnot. Praha: Academia, 2009, s. 20. Srov. PRUDKY, L. Hodnoty a normy v české společnosti. Brno: Cerm, 2004, s. 8. 183 Srov. PRUDKÝ, L. a kol. Inventura hodnot, s. 24-27. 184 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Vyd. Praha: Portál, 2003, s. 74-75. 182

55

podle Žumárové185 postupně formuje v průběhu jeho života nejen z vrozených dispozic, ale i vlivem různých vnějších faktorů, kterých je v blízkosti jedince nepřeberné množství. Podle Dufkové: 186 „Základem pro hodnotovou orientaci jednotlivce je soubor a systém jím přijatých, uznávaných a preferovaných hodnot - samotná hodnotová orientace je pak určitým uspořádáním hodnot vyjadřujícím, čemu dává člověk v životě přednost (…).“ Podobně jako socializace, která ve smyslu orientace v nových prostředích probíhá celý život, se do určité míry mění i hierarchie hodnot. Tyto změny mohou být dílčí, mluvíme o posunech v umístění hodnot v průběhu života nebo zásadnější, spojené s např. s traumatizujícím zážitkem, radikální změnou situace v rodině, v profesi, v životních podmínkách nebo s nečekaným životním zlomem apod.187 Studiem typologií hodnotových orientací jedinců, se na základě empirických výzkumů zabývá velké množství autorů. Za klasickou typologii lze považovat typologii německého filozofa a psychologa Edvarda Sprangera, který diferencuje typy hodnotových orientací podle preferovaných hodnot na teoretický, ekonomický, estetický, sociální, politický a náboženský.188

4.2

Motivace k pohybovým aktivitám Pohybová aktivita dnes především vychází ze samotné motivace a vůle člověka se

hýbat. Motivace k pohybu, nejen k běhání, je skryta ve všech doporučeních moderní medicíny. Jak již víme, k léčbě veškerých civilizačních onemocnění, je pohyb jako lék nezbytný. Zdravotními benefity pohybové aktivity jsme se podrobněji zabývali v druhé a třetí kapitole. Pojďme si je tedy jen krátce zrekapitulovat. Běhání nebo jakýkoliv jiný aerobní sport či pohybová aktivita je velmi prospěšný lidskému zdraví. Pohybovou aktivitou, především aerobní, se posiluje srdce a celá oběhová soustava lidského těla, klesá riziko různých kardiovaskulárních onemocnění, především se zmenšuje riziko infarktu, dochází ke snižování krevního tlaku. Pohyb redukuje vznik některých druhů rakovinových onemocnění, snižuje výskyt diabetu II. typu, reguluje tělesnou hmotnost a snižuje nadváhu. To však zdaleka není všechno. Pohyb posiluje imunitu, pomáhá při snižování cholesterolu, posiluje svaly, šlachy a zpevňuje kosti. Pohyb pozitivně ovlivňuje nejen fyzickou stránku 185

Srov. ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření. In KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí – výchova, s. 153. 186 DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 125. 187 Srov. Tamtéž, s. 125-126. 188 Srov. PRUDKÝ, L. a kol. Inventura hodnot, s. 28; DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu, s. 126.

56

člověka, ale i řadu psychických projevů. Zlepšuje psychiku, snižuje úzkost, zvyšuje sebehodnocení, posiluje člověka v boji se stresem. Samozřejmě, že těchto výhod sportování se dá docílit pouze v tom případě, pokud je daná činnost prováděna správně, formou vhodně zvolené pohybové aktivity, odpovídajícího objemu a zátěže.189 Hlavním cílem motivace k pohybovým aktivitám je celková změna způsobu života a osvojení nových návyků chování jedince tak, aby se pohyb stal samozřejmou součástí jeho každodenního života. Máme na mysli zásadní změnu v chování člověka, spočívající v tom, že jedinec nejprve uvažuje o možnosti věnovat se pohybovým aktivitám, poté je hledá a zkouší, překonává různé překážky a obtíže, až dosáhne žádoucí pravidelnosti a pohybová aktivnost se pro něj stane nepostradatelnou součástí života.190 Podle Blahutkové191 je pozitivně motivována převážně spontánní pohybová činnost, jenž přináší libé prožitky, funkční slast. Charakteristické je to zvláště pro rekreační a herní pohybové aktivity. Představa těchto prožitků pak vyvolává pozitivní motivace k sportovní činnosti. Pozitivní motivace se projevuje i u pohybu zaměřeného na výkon, tzv. výkonová motivace, kdy jedinec dosahuje formou nepříjemných zážitků příjemné cíle. Blahutková poukazuje i na motivaci negativní, objevující se u sportovců, kteří jsou nuceni jinou osobou či okolnostmi vykonávat aktivitu, s kterou se neztotožňují a přináší jim nelibé prožitky, často vedoucí až k frustraci. Tyto negativní znaky motivace se mohou vyskytovat u dětí nebo vrcholových sportovců. Proto je nutné věnovat výkonové motivaci pozornost již v dětském věku a orientovat motivaci dětí na osobnostní rozvoj, na jejich hrdost, výzvu k soutěžení, touhu uspět a vyniknout, na zdokonalení dovedností, uznání vrstevníků, rodiny apod. Motivací dětí v kontextu efektivního didaktického vývoje se zabývá také Mužík192. Ve vztahu k vývoji pohybového učení klade důraz na potřebu pohybu, jenž je u člověka potřebou primární. Jejím uspokojováním se dětský organismus dostává do harmonické rovnováhy. Při nedostatku je dítě podrážděné, neklidné, špatně se koncentruje, má neuspokojivý metabolismus. Pohyb a jeho naplňování by mělo být základem vzdělávacího programu škol.

189

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 134-140; FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 19-27. 190 Srov. MARCUS, B. H. a FORSYTH, L. H. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s. 14. 191 Srov. BLAHUTKOVÁ, M., ŘEHULKA, E. A DAŇHELOVÁ, Š. Pohyb a duševní zdraví, s. 57. 192 Srov. MUŽÍK, V. a KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví, s. 76.

57

Motivací dospělých se zabývá Křivohlavý193. Upozorňuje na postupný pokles motivace k aktivnímu pohybu. Začít sportovat je snadné, avšak po čase počáteční nadšení opadá a intenzita ochabuje. Na základě dílčích sond bylo zjištěno, že po šesti měsících se sníží počet cvičících na polovinu, po třech a půl letech se dále aktivně hýbe jen 30% z těch, kteří začali. Formou psychologických diagnostik byla shledána příliš malá motivace těchto jedinců. Patří sem v prvé řadě ti, kteří mají sedavé zaměstnání, trpí obezitou, kouří a neznají aktivní formu odpočinku. Často je jejich přesvědčení o účinnosti pohybu na zdraví člověka nesprávné a nedostatečně silné. Bylo však zároveň prokázáno, že na setrvání jedince u aktivního způsobu života má pozitivní vliv sociální opora, kterou může poskytovat životní partner, rodina, tým a dobré vztahy v týmu, nebo cvičitel, jenž dokáže pro cvičení nadchnout a dobře stimulovat. Osvědčila se i hravá forma pohybu, kterou je možné realizovat členstvím v nějakém sportovním klubu. Pařízek194 uvádí: „ Nejčistší sport je motivován sám sebou – sport pro svou vlastní ideu sportu, pro překonávání sama sebe, pro uvědomění si vlastních hranic, pro radost z pohybu, pro pocit bytostné jednoty a usebranosti v přítomné chvíli, pro přesah, který se otevírá.“ Sport takto prožívaný není samozřejmostí, vyžaduje určitý postoj a vedení k hodnotám. Člověk moderní doby už nemá téměř žádnou potřebu chodit, natožpak běhat, ztratil nutnost přirozeného pohybu. Naše tělo však pohyb potřebuje. Každý z nás to ví, ale přinutit se k dostatečnému pohybu není snadné. Je důležité se zamyslet nad tím, proč se hýbat, nalézt svůj cíl a snažit se ho dosáhnout. I to může být velká motivace.

193

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 141. PAŘÍZEK, M. Hodnoty ve sportu. In HOGENOVÁ, A., ed. a PELCOVÁ, N., ed. Hodnoty ve výchově, umění a sportu: sborník z mezinárodní konference konané na Univerzitě Karlově v Praze Pedagogické fakultě dne 3. 5. 2007. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2008, s. 181. 194

58

5

Výzkumné šetření Diplomová práce se zabývá otázkou současného běžeckého rozmachu a jeho vlivu

na životní styl a zdraví české populace v produktivním věku. Pravidelný pohyb patří mezi základní projevy lidského života a běh je bezesporu jednou z nejpřirozenějších pohybových aktivit a ideálním kompenzačním prostředkem pohybu. Vždyť běhat se dá prakticky kdekoliv a kdykoliv. Rovněž malá náročnost na čas a vybavení patří mezi významné benefity. Běhat můžeme v každé roční době, samostatně nebo ve skupině. Lidé dnes začínají běhat z různých důvodů. Jedni chápou souvislosti mezi sportováním a hubnutím, druzí si chtějí udržet nebo vylepšit fyzickou kondici nebo třeba začít závodit. Cílem výzkumného šetření je v prvé řadě zmapovat motivace, jež přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času. Téma teoretické a výzkumné části práce bylo zvoleno nejen na základě osobních zkušeností, ale především s ohledem na životní styl současné české populace. Spolu s poklesem fyzicky náročné práce v zaměstnání i v domácnosti, ubylo i dostatečné množství přirozeného pohybu a člověk se naučil velice úspěšně nahrazovat přirozený pohyb všude tam, kde to jde. Nedostatek pohybu se pak negativně projevil na kvalitě lidského života, zejména nárůstem civilizačních chorob. Z hlediska podpory zdraví a prevence před civilizačními chorobami je důležité vrátit aktivní pohyb do životního stylu dnešního jedince. Výzkumné šetření nám tak zároveň umožní poukázat jaký vliv má běh na celkové zdraví a životní styl člověka.

5.1

Specifikace výzkumných cílů, otázek a hypotéz Hlavním cílem výzkumného šetření je zmapovat motivace, jež přivádějí dospělé

jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času. Výzkumné šetření kvantitativního rázu, bude realizováno formou dotazníkového šetření se zřetelem na demografické ukazatele věk, pohlaví, a vzdělání. Dílčí cíle výzkumného šetření  Zkoumat rozdíly v motivacích, jenž přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu se zřetelem na demografické ukazatele věk, pohlaví a vzdělání.  Zjistit zda a jak, se běh projevuje na celkovém zdraví dospělých jedinců v v produktivním věku.  Zjistit zda a jak, běh ovlivňuje životní styl dospělého jedince v produktivním věku. 59

Hypotézy vycházejí z výzkumných cílů a nacházejí svá východiska v teoretické části práce.

H1:

K nejčastějším počátečním motivacím dospělých jedinců začít běhat, patří

nadváha a zlepšení fyzické kondice. Zdůvodnění formulace H1: Hypotéza je formulována na základě osobních zkušeností, diskuzí s ostatními běžci a především na výsledcích již uskutečněných výzkumů. Škorpil,195 opírající se o mezinárodní výzkum, jenž proběhl v rámci evropských států, uvádí, že mezi hlavní motivy evropských běžců a běžkyň proč začínají běhat, patří na prvním místě udržování fyzické kondice, následuje redukce tělesné váhy, zábava a odreagování se. Obdobné výsledky byly zjištěny i v rámci výzkumu na webových stránkách Škorpilovy196 běžecké školy mezi českými a slovenskými běžci, kteří na otázku proč začali běhat, nejčastěji uvedli v tomto pořadí důvody snížení váhy, zvýšení fyzické kondice a odreagování se od stresu. Dále se při formulaci hypotézy můžeme opřít o tvrzení Bunce,197 jenž se věnuje pohybovým aktivitám v kontextu úpravy tělesné hmotnosti a říká, že potřeba snížení nadváhy a zlepšení zdatnosti je rozhodujícím motivačním faktorem. Uvedená formulace „k nejčastějším motivacím “ v této hypotéze reprezentuje první tři nejčastěji jmenované důvody.

Zdroj dat pro verifikace H1: K ověření verifikace H1 jsme použili otázky číslo č. 10, 11, 12 dotazníku. Doplňujícími otázkami byly položky 5, 6, 13, 14.

195

Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé začínají běhat a proč v běhání pokračují. [online] [cit. 9. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-803-proc-lide-zacinaji-behat-a-proc-v-behani-pokracuji.html. 196 Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé v Česku a na Slovensku začínají běhat a proč pak běhají dál. [online] [cit. 25. 11. 2015]. Dostupné z:http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2550-proc-lide-v-cesku-a-na-slovensku-zacinajibehat-proc-pak-behaji-dal.html. 197 BUNC, V. Možnosti ovlivnění tělesného složení pohybovou zátěží. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, s. 10-13.

60

H2:

U více než poloviny respondentů došlo v průběhu času ke změně jejich

počátečních motivací. Zdůvodnění formulace H2: Hypotéza vychází z vlastního úsudku a diskuzí, jež probíhají mezi běžci

na

webových stránkách zabývajících se během. Základem hypotézy jsou pak výsledky výzkumů, uvedených již v H1. Ve výzkumném šetření provedeném mezi běžci a běžkyněmi v rozsahu sedmi evropských států bylo prokázáno, že časem u většiny běhajících začaly převažovat motivy duševní a psychické.198 Rovněž mezi českými a slovenskými běžci, došlo v průběhu času ke změně jejich počáteční motivace. Na otázku, proč v běhu pokračují, uvedli v prvé řadě závislost na běhu, druhé místo patřilo udržení kondice a třetí místo se vztahovalo k získání duševní rovnováhy a celkovému zklidnění.199 Výsledky výzkumů byly zveřejněny v roce 2011 a 2013 a lze je tedy považovat za aktuální. Výše uvedená fakta můžeme podpořit poznatky Gallowaye a Novotné200, kteří uvádějí, že běh je nejčastěji spojován s vytvořením závislosti na pohybu. Při dlouhém nepřerušovaném běhu se v těle vytvářejí endorfiny, způsobující libou euforii, pozitivně nalaďují, osvěžují a zároveň vybízí jedince tyto pocity opakovaně prožívat. Díky pravidelnému 30-40 minutovému běhu, několikrát týdně, za dobu šesti měsíců si běžci vypěstují závislost na pocitech, jež se dostavují v průběhu běhu a zejména po jeho ukončení. Abstinenční příznaky se projevují mrzutostí, únavou, podrážděností, depresí apod. Vyjádření „U více než poloviny“ zde vymezuje více než 50% všech respondentů. „Počátečními motivacemi“ jsou rozuměny první tři nejčastěji uváděné důvody.

Zdroj dat pro verifikace H2: K ověření verifikace H2 jsme použili otázky číslo 10, 18, 19 dotazníku. Jako doplňující otázky sloužily položky číslo 7, 8, 9, 20, 21.

198

Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé začínají běhat a proč v běhání pokračují. [online] [cit. 9. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-803-proc-lide-zacinaji-behat-a-proc-v-behani-pokracuji.html. 199 Srov. ŠKORPIL, M. Proč lidé v Česku a na Slovensku začínají běhat a proč pak běhají dál. [online] [cit. 25. 11. 2015]. Dostupné z:http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2550-proc-lide-v-cesku-a-na-slovensku-zacinajibehat-proc-pak-behaji-dal.html. 200 Srov. GALLOWAY, J. Gallowayova kniha o běhání, s. 20; NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 44.

61

H3:

Vybrané demografické prvky, charakterizující věk, pohlaví, vzdělání mají vliv

na počáteční motivaci k běhu. Zdůvodnění formulace H3: Z důvodu absence výzkumu, jenž by řešil vztah mezi zvolenými demografickými údaji a motivacemi k běhu se hypotéza opírá především o poznatky autorů, kteří se zabývali mimo jiné komparací postojů a chování dospělé populace nad 18 let k pohybovým aktivitám, v rozmezí let 2000 a 2010. Celkově lze konstatovat, že četnost pohybových a sportovních aktivit mužů i žen za deset let stoupla téměř u všech věkových kategorií, s výjimkou žen od 46 do 60 let. U mladší generace došlo ke zvýšení povědomí významu pohybových aktivit především z kondičních důvodů. Nejaktivnější byli muži ve věku 31–45 let, ženy ve věku 18-30 let. V položce žádné aktivity došlo k významnému snížení. Je zde však patrná tendence snižování četnosti pohybových aktivit u starších věkových skupin 45-60 let a nad 61 let. Lze z toho vyvodit, že kolem 45 roku života jak u mužů tak také u žen, dochází ke kritickému zlomu a poklesu sportovních aktivit.201 Rovněž poznatky autorů zabývajících se problematikou vývojové psychologie podporují hypotézu vlivu věku na motivaci jedince k běhu. Je zde nutné přihlížet k jednotlivým životním obdobím dospělé populace, tak jak jsme si je pro účely výzkumu vydefinovali v předchozí části práce. Podle Vágnerové202 mají tělesné změny v období mladší dospělosti jen malý význam a psychiku mladého člověka prakticky neovlivňují. Více než biologické faktory působí na rozvoj jeho osobnosti sociální a kulturní stimuly. Pro socializační změny je charakteristické především přijetí nových rolí, způsobů chování, hodnot a norem. Období střední dospělosti popisují autoři jako dobu protikladů. Na jedné straně je člověk na vrcholu svých možností, na straně druhé si je vědom svého časového limitu, úbytku sil. V oblasti fyzického vývoje nastává tendence k ukládání tělesného tuku a nárůstu hmotnosti. Postupně dochází k ochabování svalové soustavy a je nutné ji aktivovat vhodným pohybem.203 Období pozdní dospělosti se projevuje změnami v oblasti psychické, fyzické, ale i v intelektuální. Zvyšuje se riziko nárůstu civilizačních chorob.

201

Srov. JANSA, P. a kol. Komparace názorů a postojů české veřejnosti k životosprávě, pohybovým aktivitám a sportu, s. 17-38. 202 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 10-12. 203 Srov. HÁJEK, B., HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 110-111; KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 147-148; ŘÍČAN, P. Psychologie, s. 282; VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 178.

62

Padesátníci jsou citově mnohem zranitelnější, hůře snášejí stres a psychické konflikty.204 Vágnerová205 považuje za hlavní úkol této životní fáze zvládnutí prvních signálů biologického stárnutí, změny životního tempa a postoje k vlastnímu životu. Stárnutí dělá člověka, z pohledu norem dnešní společnosti, fyzicky neatraktivním což vede k ochotě přijmout nový, zdravější styl života. Kohoutek206 zdůrazňuje potřebu udržovat si i nadále dobrou fyzickou a duševní kondici a předcházet tím předčasným stařeckým změnám. Výrok, že pohlaví ovlivňuje motivaci k běhu, je postaven na studii Novotné207, která se zabývá pohybovými aktivitami žen. Novotná. uvádí, že ženy především očekávají změnu tělesného vzhledu, zejména pak úpravu tělesné hmotnosti. Získání zdatnosti jako takové, je u podstatné většiny žen méně motivující, než u mužů. Tvrzník208 dodává, že s cílem shodit nadbytečné kilogramy, přicházejí především začínající běžkyně nerůznějšího věku, pro něž je redukce váhy hlavním motivem, proč začaly běhat. Z toho vyplývá, že muži jsou více zaměřeni na výkon. Motivace žen je naopak orientována na oblast estetickou a vnímání vlastního těla což potvrzuje Vágnerová209. Ze sociálního hlediska je podle Vágnerové stárnutí spojené se ztrátou společenské prestiže, jejž sebou nese fyzická krása. Muži se lépe vyrovnávají se známkami stárnutí, které je mnohdy činí přitažlivějšími, než ženy, jenž lpí na mladistvém vzhledu. Změna zevnějšku je především ženami považována jako ztráta určité hodnoty. U faktoru vzdělání a jeho vlivu na motivaci k běhu vzhledem k absenci výzkumu vycházíme z bádání Špačka210, jenž se zabývá pohybovou aktivitou jako takovou z pohledu sociálních rozdílů. Uvádí zde, že lidé s vyšším vzděláním a lepším sociálním postavením sportují častěji a aktivněji než lidé z nižších vrstev. Odlišnosti v trávení volného času tak mohou přispívat ke zdravotním nerovnostem různých vrstev společnosti. Podle autora je vzdělání i vzdělanostní prostředí rodiny, ze které pochází, stejně tak jako věk a pohlaví zásadním činitelem sportovní participace. Ukazuje se, že lidé pocházející ze vzdělanějších rodin sportují více, bez ohledu na to, jakého vzdělání dosáhli oni sami. Rozdíl v pohybové aktivitě sociálních vrstev může mít výrazný vliv na jejich průměrnou naději dožití. V roce 204

Srov. HÁJEK, B, HOFBAUER, B. A PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy, s. 111. 205 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. : dospělost a stáří, s. 238-240. 206 Srov. KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti, s. 148. 207 Srov. NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy, s. 12-13; 38-39. 208 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 14. 209 Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 240-241. 210 Srov ŠPAČEK, O. Sociologický ústav AV ČR, SOCIÁLNÍ DIFERENCIACE AKTIVNÍ SPORTOVNÍ PARTICIPACE V ČESKÉ REPUBLICE. [online] [cit. 28. 11. 2015]. Dostupné z: http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/getfile.php?file=13667965&filename=SocDifSport.pdf.

63

2007 aktivně sportovalo 74 % vysokoškolsky vzdělaných, 57 % lidí se středním vzděláním ukončeným maturitou, 40 % lidí se středním vzděláním bez maturity a pouze 11 % z těch, jejichž nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní.

Zdroj dat pro verifikace H3: K ověření verifikace H3 jsme použili otázky číslo 1, 2, 3, 10.

H4:

U více než poloviny respondentů měl běh pozitivní dopad na jejich celkové

zdraví. Zdůvodnění formulace H4: Hypotéza vyplývá z názoru Tvrzníka a Wolzenmüllera211, kteří považují běh ve vztahu k dnešnímu člověku za vynikající prevenci stále narůstajících civilizačních onemocnění. U běhajících lidí je výskyt civilizačních onemocnění viditelně nižší. Mimo jiné, uvádí Tvrzník, jako pozitivní aspekty běhu na zdraví člověka snižování a stabilizaci krevního tlaku, zlepšení látkové výměny, větší výkonnost srdce a plic, zlepšení pohybové koordinace, držení těla atd. Rovněž v tvrzení, že během lze zpomalit proces stárnutí, se výše jmenovaní autoři shodují. Tvrzník mluví o mládnutí rekreačních běžců. Jedná se o rozdíl mezi tzv. biologickým věkem a věkem kalendářním. Z hlediska tělesné skladby mohou být běžci biologicky mladší až o pět let. Vytrvalostní výkony a vitalita pravidelně běhajících šedesátníků jsou srovnatelné s nesportujícími třicátníky. Za významný pozitivní aspekt běhu, považuje Tvrzník212 zlepšení kondice svalů a formování postavy. Otázkou pozitivních změn, jež nastávají v lidském těle důsledkem běhu, se dále zabývá Svojtka213. Kromě vlivu běhu na redukci civilizačních chorob uvádí, že dlouhodobým tréninkem lze dosáhnout snížení tělesné váhy, ale i zlepšení kůže. Odbouráním podkožní tukové tkáně a vystoupením svalové tkáně na povrch se kůže stane tenčí a jemnější a od základu změní svou strukturu. Studie prokazují velký vzestup stresových situací v současné společnosti. Mezi nejefektivnější pohybové aktivity v tomto směru patří bezesporu běh, který kromě tělesné stránky blahodárně usměrňuje i lidskou psychiku. Podle Tvrzníka214 běh uvolňuje napětí a 211

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11-12; 38 WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 32; 40. Srov. TVRZNÍK, A. a SOUMAR, L. Běhání: od joggingu po maraton, s. 30-31. 213 Srov. Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2009. s. 14. 214 Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 11. 212

64

odbourává stres, předchází nervovým poruchám, snižuje nespavost, podrážděnost, poruchy potence, zažívací obtíže. Svojtka215 zdůrazňuje, že již v samých začátcích běhu se aktivuje vegetativní nervový systém, postupně se dostaví rovnováha mezi zatížením a efektivním odpočinkem a dojde k vylučování hormonů štěstí. Při správném objemu a intenzitě běhu se dají rovněž do pohybu sexuální hormony. Další významnou změnou úzce související s psychikou, kterou je možné u pravidelných běžců pozorovat je zlepšení kvality spánku. Hypotéza je dále podepřena Křivohlavým a Fialovou216 jenž uvádí, že pohybová aktivita, především aerobní, posiluje srdce a celou oběhovou soustavu lidského těla, snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, zmenšuje riziko infarktu, snižuje krevní tlak. Pohyb redukuje vznik některých druhů rakovinových onemocnění, snižuje výskyt diabetu II. typu, reguluje tělesnou hmotnost a snižuje nadváhu, posiluje imunitu, pomáhá při snižování cholesterolu, posiluje svaly, šlachy a zpevňuje kosti. Pohyb pozitivně ovlivňuje nejen fyzickou stránku člověka, ale i řadu psychických projevů. Zlepšuje psychiku, snižuje úzkost, zvyšuje sebehodnocení, posiluje člověka v boji se stresem. Celkovým zdravím v této hypotéze je myšleno tělesné zdraví a psychika respondenta.

Zdroj dat pro verifikace H4: K ověření verifikace H4 jsme použili otázky číslo 13, 16, 17. Jako doplňující otázky sloužily položky číslo 6, 23, 24, 25, 26.

H5:

U více než poloviny respondentů běh ovlivnil jejich životní styl.

Zdůvodnění formulace H5: Hypotéza je podložena jednak osobními zkušenostmi a zkušenostmi ostatních běžců, s nimiž jsme v kontaktu. Z těch plyne, že běh ovlivňuje nejen návyky spojené s výživou, ale mimo jiné se významně odráží v způsobu trávení volného času jedince. Wolzenmüller217

shrnuje pozitivní účinky běhu na člověka následovně. Pravidelný a

přiměřený běh ovlivňuje duševní rozpoložení člověka a směřuje ho ke změně životního stylu nejen v oblasti správných stravovacích návyků, ale napomáhá rovněž ke zlepšení vitality, získávání životní energie, zvyšuje sebeúctu, zlepšuje duševní vyrovnanost.

215

Srov. Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. Svojtka & Co, s. 14-15. Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, s. 134-140; FIALOVÁ, D. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen, s. 19-27. 217 Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 43. 216

65

Hypotéza dále vychází z předpokladu, že cílem motivace k pohybovým aktivitám je celková změna způsobu života a osvojení nových návyků chování jedince tak, aby se pohyb stal samozřejmou součástí jeho každodenního života. Máme na mysli zásadní změnu v chování člověka, spočívající v tom, že jedinec nejprve uvažuje o možnosti věnovat se pohybovým aktivitám, poté je hledá a zkouší, překonává různé překážky a obtíže, až dosáhne žádoucí pravidelnosti a pohybová aktivita se pro něj stane nepostradatelnou součástí života.218 Běh nám pomáhá prodloužit si život a zůstat mnoho let výkonnými a zdravými.219 Procesem stárnutí se zabývají ve svých studiích např. Stejskal a Máček220. Zdůrazňují, že pravidelná pohybová činnost nízké až střední intenzity trvající od mládí do pokročilého věku je jedinou efektivní cestou nejen k prodloužení života o 1 až 2 roky, ale za mnohem důležitější považují vliv pohybu, projevující se zlepšením kvality života prožitého v nezávislosti a ve zdraví o 6 až 10 let.

Zdroj dat pro verifikace H5: K ověření verifikace H5 jsme použili otázky číslo 15, 22, 28, 30. Jak doplňující otázky sloužily položky 27, 29.

5.2

Charakteristika metod výzkumného šetření Pro potřeby výzkumu byla použita metoda a technika kvantitativního charakteru, ve

formě dotazníkového šetření u dospělých osob v produktivním věku se zřetelem na demografické ukazatele věk, pohlaví, a vzdělání.

Gavora221 řadí dotazník mezi

nejfrekventovanější metody zjišťování údajů a vymezuje jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“ Dotazníkové šetření umožňuje rychlé a nenáročné shromažďovaní dat a je výhodné při pokrytí relativně velkého vzorku. Tento typ šetření zároveň umožňuje získat tzv. tvrdá fakta (osobní údaje, pohlaví, věk, povolání) a fakta měkká (potřeby, představy, názory, postoje, hodnotový systém apod.). Nevýhodou je anonymita a skutečnost, že dotazovaní odpovídají na základě subjektivního pohledu a odpovědi pak mohou být nepatrně zkreslené. 218

Srov. MARCUS, B. H. a FORSYTH, L. H. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s. 14. 219 Srov. WOLZENMÜLLER, F. Běhání, s. 40. 220 STEJSKAL, P. Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí, s. 16-19; MÁČEK, M. Pohybová aktivita ve vyšším věku. In MÁČEK, M. et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivityi, s. 143, 145. 221 GAVORA, Petr. Úvod do pedagogického vázkumu. 2.vyd. Brno: Paido, 2012, s. 121.

66

Z důvodu zajištění vhodnosti dotazníku, byla nejprve provedena předvýzkumná sonda v podobě strukturovaného, řízeného rozhovoru, uskutečněna na vzorku 6 dospělých jedinců. Předvýzkum měl ověřit pochopitelnost a efektivnost předkládaného dotazníku. Na jeho základě pak byly některé otázky přeformulovány, doplněny o další možnosti, jiné úplně vyjmuty. Poté následovalo fyzické předložení dotazníku stejnému vzorku respondentů a zjišťována zpětná vazba, podle které bylo dále upraveno pořadí jednotlivých otázek. Tyto dotazníky nejsou zařazeny do celkového souboru odpovědí. Charakteristika respondentů je upřesněna v následující kapitole v tabulce č. 7. Jako technika pro dotazníkové šetření, byl zvolen nestandardizovaný dotazník vlastní konstrukce v rozsahu 6 stran (viz. Příloha D). Dotazník obsahuje 30 otázek v podobě 20 uzavřených a 10 polouzavřených položek. Všechny otázky byly označeny jako povinné pole a respondenti na základě svých odpovědí byli přesměrováváni na potřebné položky. První čtyři otázky zjišťovaly demografické údaje (pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání, bydliště). Otázky č. 5 a 6 sledovaly úroveň fyzické a psychické zátěže, jenž klade na respondenty jejich zaměstnání. Ostatní otázky posuzovaly motivační faktory vedoucí k počátkům běhu a způsob životního stylu dotazovaných. Uspořádáním na sebe jednotlivé otázky logicky navazovaly a dle zpětných reakcí, tvořily srozumitelný celek. Respondenti byli informováni o anonymitě a účelu šetření i o využití získaných informací. Časovou náročnost dotazníku lze v průměru odhadnout na 20 minut. Výsledky šetření, jež jsou zpracovány formou grafů a tabulek prvního a druhého stupně třídění předkládají absolutní (počet) a relativní (%) četnost. Absolutní četnost určuje celkový počet odpovědí v jednotlivých podsouborech, zatímco relativní četnost vyjádřena v procentech udává, jaký díl z celku určitý podsoubor představuje. Některé z hypotéz byly statisticky testovány pomocí testového kritéria dobré shody chí-kvadrátu.

5. 3

Charakteristika výzkumného souboru Respondenty výzkumného šetření byly zvoleny dospělé osoby v produktivním

věku. Pro potřeby práce jsme vycházeli z věkové struktury ekonomicky aktivního obyvatelstva a zvolili soubor v produktivním věku od 20 do 64 dokončených let. U dolní hranice věkového rozmezí byl zohledněn průměrný věk respondentů při ukončení studia na střední škole. Při následném členění výzkumného souboru na 3 věkové skupiny jsme vycházeli z Čápa.222 Období časné dospělosti bylo vymezeno od 20 do 30 let, období

222

Srov. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele., s. 238.

67

střední dospělosti od 31 do 45 let a období pozdní dospělosti od 46 do 64 let. Cílem bylo, získat alespoň 300 platných odpovědí. Abychom zajistili dostatečné množství reprezentativního vzorku dospělých osob v produktivním věku, bylo potřeba oslovit především takovou oblast respondentů, v níž jsou zastoupeny všechny zvolené věkové skupiny, a která se již danou pohybovou aktivitou zabývá (nebo chystá zabývat), popřípadě v minulosti zabývala. Proto jsme se o pomoc s šířením dotazníku obrátili na webové stránky redakcí o běhání a chůzi www.rungo.idnes.cz, www.behej.com, včetně jejich stránek na sociální síti Facebook. Zároveň jsme tak chtěli eliminovat nevýhodu papírového dotazníku, kterou je jeho nízká návratnost. Dotazník byl rovněž umístěn na soukromém facebookovém účtu odkud se dále šířil mezi uživateli dané sociální sítě. Dále byli s žádostí o šíření dotazníku osloveni, v rámci soukromých kontaktů, členové různých sportovních klubů např. Kluby orientačního běhu Jilemnice a Broumov s členskou základnou širokého věkového rozpětí. On – line dotazník, byl pro přijímání odpovědí otevřen 2 týdny a ukončen po té, kdy počet vyplnění za den klesl opakovaně na nulu. Velmi překvapivé a povzbuzující byly pozitivní zpětné reakce a zájem o výsledek výzkumu ze strany dotazovaných. Celkem se šetření zúčastnilo 412 respondentů. Všechny dotazníky byly vyplněny úplně a mohly tedy být vyhodnoceny. Výsledky jednotlivého dotazníkového šetření jsou uvedeny formou grafů a tabulek v textu výzkumné části práce a v Přílohách E a F. Tabulka č. 1: Základní charakteristika respondentů dle pohlaví Pohlaví Muž Žena

Počet 135 277

% 32,8 67,2

Celkem

412

100,0

Jak můžeme vidět v tabulce č. 1, rozložení respondentů je nevyrovnané. Z celkového počtu 412 dotazovaných, bylo 135 mužů (32,8%) a 277 žen (67,2%). Tuto skutečnost přisuzujeme tomu, že dotazníky byly šířeny on-line a ženy jsou mnohem vstřícnější k různým veřejným průzkumům než muži. Jistou roli zde mohla hrát i možnost, že autorka dotazníku rovněž žena, jej sdílela na soukromém facebookovém účtu. Nicméně se domníváme, že vzorek 135 mužů je pro naše účely dostačující.

68

Tabulka č. 2: Věkové zastoupení respondentů podle pohlaví Pohlaví Věk

Muž

Celkem

Žena

Počet

%

Počet

%

Počet

%

20-30 let

55

40,7

170

61,4

225

54,6

31-45 let

63

46,7

87

31,4

150

36,4

46-64 let

17

12,6

20

7,2

37

9,0

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Věkové zastoupení respondentů je uvedeno ve třech skupinách. Nejmladší generace ve věku 20-30 let (nejpočetněji zastoupená skupina) činí z celkového počtu respondentů 54,6 %. Následuje střední věková kategorie 31-45 let, jenž představuje 36,4 % z celkového počtu respondentů. Nejstarší generaci zastupují dospělí jedinci ve věku 46-64 let a tvoří pouhých 9% všech dotazovaných. Velmi nízký počet dotazovaných v nejstarší kategorii mohl ovlivnit způsob šíření dotazníku, ale také věk samotný (viz. kapitola 2.2.1 Vybrané aspekty zdravého životního stylu). Rozdělení v jednotlivých podsouborech podle pohlaví je uvedeno v tabulce č. 2.

Výrazně nejpočetněji v rámci souboru všech žen jsou

zastoupeny ženy ve věku 20-30 let (61,4%), ženy středního věku 31- 45 představují již jen 31,4 %. Nejméně početná je nejstarší věková kategorie 46-64 let, pouhých 7,2 %. U souboru mužů, můžeme pozorovat téměř vyrovnané procentuální zastoupení u nejmladší generace mužů 20-30 let (40,7%) a střední věkové kategorie 31-45 let (46,7%). Nejstarší generaci mužů 46-64 let reprezentuje, stejně jako u žen, nejmenší procento respondentů (12,6%). Nejaktivnější jsou tedy ženy v kategorii 20-30 let a muži ve věkové kategorii 3145 let. Tabulka č. 3: Struktura respondentů podle nejvyššího stupně dosaženého vzdělání Vzdělání

Počet

%

Bez maturity (základní, vyučen) Vysokoškolské (vyšší odborné)

25 182 205

6,1 44,2 49,7

Celkem

412

100,0

S maturitou

Tabulka č. 3 ukazuje vzdělanostní strukturu výběrového souboru. Z celkového počtu dotazovaných tvořilo pouhé 6,1 % dospělých jedinců bez maturity. Maturitou ukončilo své vzdělání 44,2 % respondentů. Nejpočetněji byli zastoupeni respondenti 69

s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním a to 49,7 %. Nízký počet dospělých jedinců bez maturity je způsoben soudobým vývojem společnosti a jejím vnímáním vzdělání, jako významné hodnoty. Tabulka č. 4: Struktura respondentů podle věku a nejvyššího stupně dosaženého vzdělání Věk Vzdělání

20-30 let

31-45 let

Celkem

46-64 let

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

15

6,7

7

4,7

3

8,1

25

6,1

S maturitou

104

46,2

59

39,3

19

51,4

182

44,2

Vysokoškolské (vyšší odborné)

106

47,1

84

56,0

15

40,5

205

49,7

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Bez maturity (základní, vyučen)

Tabulka č. 4 znázorňuje procentuální vzdělanostní složení jednotlivých věkových kategorií. Ve všech kategoriích vidíme, že nejméně početnou skupinou jsou respondenti se základním

vzděláním

nebo

vyučeni.

Poměrně

vyrovnané

procento

zastoupení

dotazovaných s maturitou (46,2%) a vysokoškolským vzděláním (47,1%) lze pozorovat ve skupině

20-30 let, zatímco ve skupině 31-45 let převažují vysokoškolsky vzdělaní

respondenti (56%). Opačně tomu je v nejstarší kategorii 46-64 let, kde vzdělání ukončené maturitou (51,4% ) převyšuje o 10% vzdělání vysokoškolské. Tabulka č. 5: Struktura respondentů podle pohlaví a nejvyššího stupně dosaženého vzdělání Pohlaví Vzdělání

Muž

Celkem

Žena

Počet 7

% 5,2

Počet 18

% 6,5

Počet 25

% 6,1

S maturitou

70

51,8

112

40,4

182

44,2

Vysokoškolské (vyšší odborné)

58

43,0

147

53,1

205

49,7

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Bez maturity (základní, vyučen)

Pokud se podíváme na jednotlivá pohlaví v kontextu nejvyššího dosaženého vzdělání, vidíme, že jak u mužů (5,2%) tak u žen (6,5%), tvoří nejméně početnou skupinu dotazovaní bez maturity. Z celkového počtu mužů, pak ukončilo své vzdělání 51,8% maturitou a 43% z nich má vysokoškolské (vyšší odborné) vzdělání. U žen pozorujeme 70

zcela opačnou situaci. Zde převažují ženy s vysokoškolsky ukončeným vzděláním (53,1%) oproti 40,4% žen s maturitou. Tabulka č. 6: Zastoupení respondentů podle velikosti obce, ve které žijí Obec

Počet

%

Do 5 000 obyvatel Do 10 000 obyvatel Do 100 000 obyvatel Nad 100 000 obyvatel

100 51 135 126

24,3 12,4 32,8 30,6

Celkem

412

100,0

Další sledovanou informací byla velikost obce, ve které dotazovaní žijí (viz. tabulka č. 6).

Vzhledem k tomu, že tyto údaje jsme pozorovali pouze pro doplnění

celkového obrazu výzkumného vzorku, nepovažujeme za nutné zabývat se vzdělanostní strukturou jednotlivých podsouborů dle počtu obyvatel obce, ve které respondenti žijí převážnou část svého života. Ve výběrovém souboru byli nejvíce zastoupeni respondenti žijící ve velkých obcích, tedy v obcích do 100 000 obyvatel (32,8%) a nad 100 000 obyvatel (30,6%). Překvapující bylo poměrně vysoké procento respondentů u obcí do 5000 obyvatel (24,3%), zatímco u obcí do 10 000 obyvatel tvořili pouhých 12,4% z celkového souboru. Tuto skutečnost si lze vysvětlovat například tak, že dotazovaní neměli dostatečné informace o počtu obyvatel své obce a výsledek tedy může být zkreslený subjektivním úsudkem nebo se jedná o náhodný jev.

Obrázek č. 1: Zaměstnání respondentů podle typu fyzické zátěže 71

Výše uvedený graf na obrázku č. 1 napovídá, jaký typ zaměstnání dotazovaní vykonávali. Dle očekávání byli nejméně zastoupeni jedinci v zaměstnání s těžkou fyzickou zátěží a to pouhých 6 (1,5%) respondentů z celkového počtu a nejvíce respondenti s typem sedavého zaměstnání 187 respondentů (45,6%). Následovali studenti (18,8%) a vyrovnané byly podsoubory s mírnou (13,2%) a střední (13,7%) fyzickou zátěží. Ostatní typy zaměstnání činily 7,3 % z celkového souboru. Rovněž tato informace měla sloužit k doplnění celkové obrazu vybraného souboru.

Obrázek č. 2: Psychická zátěž respondentů Graf na obrázku č. 2 prezentuju respondenty odhadovaný stupeň psychické zátěže, kterou na ně klade jejich zaměstnání. Nízkou psychickou zátěž označilo 64 dotazovaných (15,5%) z celkového souboru. Největší zastoupení, 230 (55,8%) odpovědí, lze pozorovat u podsouboru se střední psychickou zátěží. Těžkou psychickou zátěž pociťuje ve svém zaměstnání 118 (28,6%) dotazovaných. Tabulka č. 7: Charakteristika respondentů předvýzkumného šetření Pohlaví

Věk

Nejvyšší dosažené vzdělání

Typ zaměstnání

Žena Žena Žena Muž Muž Muž

20 33 46 26 36 53

S maturitou Vysokoškolské Bez maturity Vysokoškolské Bez maturity S maturitou

Studující Sedavý Střední fyzická zátěž Mírná fyzická zátěž Střední fyzická zátěž Mírná fyzická zátěž

72

Za respondenty předvýzkumného šetření byly vybrány osoby, zabývající se během, z blízkého okolí (rodina, kolegové v zaměstnání, přátelé) z důvodu jejich dostupnosti při opakovaném zhodnocení upravených dotazníkových otázek, na základě s nimi vedeného řízeného rozhovoru. Dospělí jedinci těžce fyzicky pracující, jenž by pravidelně běhali, se v našem blízkém okolí nenacházejí.

5.4

Vyhodnocení a interpretace průzkumného šetření Na základě dotazníkového šetření, zjištěných výstupů, rozboru získaných dat a

formulovaných hypotéz, byly zjišťovány následující skutečnosti. Ověřování platnosti hypotézy H1 Při ověřování platnosti hypotézy bylo v rámci výzkumného šetření zkoumáno, zda nadváha a potřeba zlepšení fyzické kondice patří mezi nejčastější motivace, jenž přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu. Nejčastějšími motivacemi se rozumí první tři příčky v seznamu počátečních motivací.

H1:

K nejčastějším počátečním motivacím dospělých jedinců začít běhat, patří

nadváha a zlepšení fyzické kondice. Základní charakteristiky výzkumného souboru jsou uvedeny v tabulkách číslo 1-6 a na obrázcích č. 1-2 v kapitole 5.3. Hypotézu v dotazníku sytily zásadní otázky č. 10, 11, 12 a otázky 5, 6, 13, 14 (viz. Příloha D), jenž měly podpůrný význam při zasazení výše uvedených motivací do celkového pořadí všech motivací. Otázky pět a šest zkoumaly typ zaměstnání a stupeň psychické zátěže, kterou na respondenty jejich zaměstnání klade. V desáté otázce byly zjišťovány počáteční důvody, které motivovaly dotazované začít běhat. Každý z respondentů mohl uvést max. tři a min. jednu motivaci. V otázkách jedenáct a dvanáct jsme se doptávali, zda a pokud ano kam, by respondenti zařadili nadváhu a fyzickou kondici v rámci svého celkového seznamu motivací na stupnici rozdělené na třetiny. V otázce třinácté jsme ověřovali, zda zdravotní problémy patří mezi důvody, proč respondenti začali běhat. V případě kladné odpovědi, následovala poslední otázka, z které jsme se dozvěděli převažující zdravotní důvody motivující zkoumaný soubor k běhu. Tato hypotéza bude přijata za předpokladu, že snížení nadváhy a zlepšení fyzické kondice patří mezi tři nejčastěji uváděné motivace námi zvoleného výzkumného souboru. 73

Obrázek č. 3: Počáteční motivace respondentů Obrázek č. 3 znázorňuje počty odpovědí respondentů u jednotlivých motivací. Uvedená procenta vychází z celkového počtu respondentů výzkumného souboru (412 respondentů). Celkem 299 respondentů (72,7%) jako nejčastější motivaci, uvedlo zlepšení fyzické kondice. Vysokého zastoupení, 214 respondentů (52,1%), dosáhlo zlepšení psychické kondice.

Třetí nejpočetnější motivací byla nadváha se 110 reakcemi

dotazovaných (26,8 %). Z grafu je však patrné, že nadváha se liší od další nejpočetnější motivace, potřeby změny pohybové aktivity, o pouhé 1%.

Zajímavá byla rovněž

skutečnost, že 72 respondentů (17,5%) bylo motivováno svou rodinou a přáteli. Velmi vyrovnané zastoupení vidíme u dalších nejčetnějších důvodů a to finanční náročnosti s 51 odpověďmi (12,4%), časové náročnosti (55 odpovědí - 13,4%), účasti na běžecké akci (54 odpovědí - 13,1%). Zdravotní problémy uvedlo jen 24 dotazovaných (5,8%). Následující nejméně početné motivace jsou zaneseny v grafu. Podíváme-li se na tři nejpočetnější motivace v kontextu s typem zaměstnání a psychickou zátěží, kterou zaměstnání na dotazované klade (viz. obrázek č. 1, 2, s. 71-72), vidíme zde jistou logičnost. Z uvedených obrázků vyplývá, že mezi jedinci, jenž běhají, je minimální zastoupení těch, kteří fyzicky těžce pracují (1,5%) a na něž jejich zaměstnání klade spíše nízkou psychickou zátěž (15,5%). Největší zastoupení jedinců pozorujeme u sedavého typu (45,6%) zaměstnání, studujících a u povolání mírně až středně fyzicky 74

náročných. Rovněž největší procento respondentů lze sledovat u profesí se střední (55,8%) a těžkou (28,6%) psychickou zátěží kladenou na jedince. Tato skutečnost poukazuje na smysl a význam běhu, jimiž jsme se zabývali v teoretických východiscích práce. Tabulka č. 8: Charakteristika nejpočetnějších motivací podle pohlaví respondentů Motivace Pohlaví

Zvýšení fyzické kondice

Zvýšení psychické kondice

Nadváha

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Muži /celkem 135

90

66,7

67

49,6

30

22,2

Ženy /celkem 277

209

75,5

147

53,1

80

28,9

Celkem

299

*

214

*

110

*

Pozn.: Respondenti mohli volit 1 až 3 odpovědi223 Při ověřování platnosti hypotézy H1 jsme se pro doplnění celkového obrazu zaměřili na první tři nejčastější motivace, tedy zlepšení fyzické a psychické kondice a nadváhu, v souvislosti s pohlavím respondentů. Z dat, které jsme získali dotazníkovým šetřením, vyplývá, že z celkového počtu mužů, jich 66,7% uvedlo jako počáteční motivaci zlepšení fyzické kondice, 49,6 % zlepšení psychické kondice a 22,2 % nadváhu. V tabulce můžeme vidět, že soubor žen má obdobné pořadí motivací i procentuální zastoupení jako muži, mírný rozdíl lze zaznamenat u žen, kde u zlepšení fyzické kondice převyšují v počtu odpovědí muže cca o 10%. Srovnatelné pořadí (bez výrazných výkyvů) a procentuální rozložení na prvních třech pozicích daných motivací, můžeme pozorovat i u věkových kategorií respondentů a nejvyššího dosaženého vzdělání na níže znázorněných tabulkách č. 9 a 10. Je nutné zde brát na zřetel, že každý respondent mohl uvést min. 1 a max. 3 motivace.

223

Procentuální zastoupení v dílčích motivacích bylo počítáno z celkového počtu dle pohlaví, tzn. např., že pro muže bylo 135 respondentů rovno 100 %.

75

Tabulka č. 9: Charakteristika nejpočetnějších motivací podle vzdělání respondentů Motivace Vzdělání

Bez maturity / celkem 25 S maturitou / celkem 182 Vysokoškolské / celkem 205 Celkem

Zlepšení fyzické kondice Počet 17 137 145 299

% 68,0 75,3 70,7 *

Zlepšení psychické kondice Počet 13 95 106 214

% 52,0 52,2 51,7 *

Nadváha Počet 9 51 50 110

% 36,0 28,0 24,4 *

Pozn.: Respondenti mohli volit 1 až 3 odpovědi224 Tabulka č. 10: Charakteristika nejpočetnějších motivací podle věku respondentů Motivace Věk

20-30 let / celkem 225 31-45 let / celkem 150 46-64 let / celkem 37 Celkem

Zlepšení fyzické kondice

Zlepšení psychické kondice

Nadváha

Počet

%

Počet

%

Počet

%

177 101 21 299

78,7 67,3 56,7 *

111 83 20 214

49,3 55,3 54,0 *

64 36 10 110

28,4 24,0 27,0 *

Pozn.: Respondenti mohli volit 1 až 3 odpovědi225 Tabulka č. 11: Nadváha v celkovém seznamu motivací respondenta podle pohlaví Pohlaví Nadváha Vyskytuje se v 1/3 motivací Vyskytuje se v 2/3 motivací Vyskytuje se v 2/3 motivací Nevyskytuje se Celkem

Muž Počet 35 15 0 85 135

Celkem

Žena % 26,0 11,0 0 63,0 100,0

Počet 77 48 15 137 277

% 27,8 17,3 5,4 49,5 100,0

Počet 112 63 15 222 412

% 27,2 15,3 3,6 53,9 100,0

Doptávání respondentů kam by zařadili nadváhu v celkovém seznamu svých motivací, mělo za cíl pomoci ověřit pravdivost hypotézy H1. Celkem 222 respondentů, 53,9 % výzkumného souboru uvedlo, že se nadváha v jejich seznamu motivací nevyskytuje. Do první třetiny seznamu svých motivací ji zařadilo 27,2% respondentů, 224

Procentuální zastoupení v dílčích motivacích bylo počítáno z celkového počtu dle nejvyššího dosaženého vzdělání, tzn. např., že v podsouboru bez maturity bylo 25 respondentů rovno 100 %. 225 Procentuální zastoupení v dílčích motivacích bylo počítáno z celkového počtu dle věku, tzn. např., že v podsouboru 20-30 let bylo 225 respondentů rovno 100 %.

76

v druhé třetině byla zastoupena 15,3% a ve třetí pouhými 3,6%. Z pohledu pohlaví se nadváha nevyskytovala v seznamu motivací 49,5 % žen, v první třetině ji zmínilo 27,8% žen, ve druhé třetině svého seznamu pak 17,3% . Dle údajů uvedených v tabulce je zřejmé, že muži odpovídali podobně jako ženy. Obdobné výsledky byly zjištěny při sledováni výskytu nadváhy v seznamu motivací v porovnání s jednotlivými věkovými kategoriemi, ani zde jsme nedošli k jednoznačnému závěru (viz. Příloha E, položka č. 1). Zároveň je však nutné uvážit, že v první třetině svého seznamu (viz. tabulka č. 11) uvedlo nadváhu celkem 112 dotazovaných, což se prakticky shoduje s počtem respondentů (110), uvedených na obrázku č. 3, s. 74, jenž řadí nadváhu na třetí místo nejčastěji uvedených motivací. Tabulka č. 12: Fyzická kondice v celkovém seznamu motivací respondenta podle pohlaví Pohlaví Fyzická kondice Vyskytuje se v 1/3 motivací Vyskytuje se v 2/3 motivací Vyskytuje se v 3/3 motivací Nevyskytuje se Celkem

Muž Počet 46 53 22 14 135

Celkem

Žena % 34,1 39,3 16,3 10,1 100,0

Počet 128 92 39 18 277

% 46,2 33,2 14,1 6,5 100,0

Počet 174 145 61 32 412

% 42,2 35,2 14,8 7,8 100,0

Údaje v tabulce č. 12 poskytují doplňující obraz k ověření platnosti hypotézy H1, která tvrdí, že zlepšení fyzické kondice patří mezi hlavní motivace, proč dospělí jedinci začínají běhat. Z celkového počtu respondentů, jmenuje 42,2 % fyzickou kondice v první třetině svých motivací. Oproti tomu, pouhých 7,8 % z celkového počtu dotazovaných tvrdí, že fyzická kondice se v jejich seznamu motivací vůbec nevyskytuje. Při porovnání souborů mužů a žen je zajímavá skutečnost, že do první třetiny seznamu motivací zařazuje potřebu zvýšení fyzické kondice 46,2 % žen a pouze 34, 1% mužů. Z uvedených výsledků není pochyb, že zlepšení fyzické kondice, patří mezi nejčastější motivace respondentů. Na níže znázorněném obrázku č. 4 vidíme, že u 85,4 % z celkového počtu dotazovaných, při přímé otázce, nepatřily zdravotní problémy k důvodům, jenž je vedly k rozhodnutí začít běhat. Jen pouhých 60 respondentů (14,6%) uvedlo zdravotní problémy mezi počátečními faktory, které je motivovaly k běhu. V Příloze F, položka č. 1. je patrné, že z 60 respondentů (14,6% z výzkumného souboru) jich více jak polovina (71,7% - 43 respondentů) za zdravotní problém vedoucí k běhu, označila stres, pracovní a osobní 77

přetížení. Nadváhu jmenovalo 35 respondentů (53,8%). Poměrně vysoké zastoupení, 16 respondentů (26,7%) uvedlo nespavost.

Velmi nízká početnost respondentů, kteří

odpověděli ano, neposkytuje dostatečný vzorek dat, které by nám doplnily potřebné informace k ověření hypotézy H1.

Obrázek č. 4: Zdravotní problémy jako důvod běhání Závěrečné shrnutí k hypotéze H1 Hypotéza H1 měla poskytnout odpověď na první část hlavní výzkumné otázky, jenž se ptala, jaké motivace přivádějí jedince v produktivním věku k běhu. Pro efektivnější výsledek jsme se zaměřili na první tři, nejčastěji respondenty jmenované, motivace. Dotazovaní měli označit min. 1 a max. 3 nabízené možnosti. Na základě zdůvodnění formulace hypotézy jsme přepokládali, že mezi nimi bude uvedena nadváha a zlepšení fyzické kondice. Celkem 299 respondentů (72,7%) jako nejčastější motivaci, uvedlo zlepšení fyzické kondice. Vysokého zastoupení, 214 respondentů (52,1%), dosáhlo zlepšení psychické kondice. Třetí nejpočetnější motivací byla nadváha se 110 reakcemi dotazovaných (26,8 %). Přesto, že se nadváha lišila od následující nejpočetnější motivace, kterou byla potřeba respondentů změnit či doplnit již vykonávanou pohybovou aktivitu, o pouhé 1%, bylo naše očekávání potvrzeno. Závěr k hypotéze H1 Vzhledem k výše získaným poznatkům lze i přes velmi těsný procentuální rozdíl na třetí a čtvrté pozici počátečních motivací, tedy snížením nadváhy a potřebou změny doposud vykonávané pohybové aktivity, přijmout hypotézu H1 za pravdivou. Snížení nadváhy a zlepšení fyzické kondice patří mezi tři nejčastěji uváděné motivace dospělých jedinců v produktivním věku. Hypotéza se potvrdila. 78

Ověřování platnosti hypotézy H2 Při ověřování platnosti hypotézy H2 byly v rámci výzkumného šetření zkoumány odlišnosti mezi počátečními faktory, které přivedly jedince v produktivním věku k běhání a jejich současnými motivacemi. Zároveň jsme zjišťovali, zda sami respondenti po určitém čase pozorují nějaké změny svých motivací, jak dlouho běhají a s jakou frekvencí. U počátečních motivací jsme vycházeli z údajů získaných při ověřování pravdivosti hypotézy H1.

H2:

U více než poloviny respondentů došlo v průběhu času ke změně jejich

počátečních motivací. Hypotézu v dotazníku sytily zásadní otázky č. 10, 18, 19 a doplňující otázky 7, 8, 9, 20, 21 (viz. Příloha D.) V desáté otázce, která již sytila hypotézu H1 byly zjišťovány tři výchozí důvody, které motivovaly dotazované začít běhat. Otázka osmnáct zkoumá, zda a jak se u respondentů v průběhu času důvody, jenž je vedly k běhu, změnily. Následující otázka devatenáct se doptávala respondentů na jejich na soudobé pohnutky, proč běhají. Každý z respondentů mohl uvést max. tři a min. jeden důvod.

Doplňující otázky,

dokreslovaly představy o tom jak často a pravidelně dotazovaní běhají a dále zjišťovaly, kam by respondenti umístili ve svém aktuálním seznamu motivací nadváhu a zlepšení fyzické kondice. Tabulka č. 13: Změny v motivacích respondentů v průběhu času podle pohlaví Pohlaví Změny motivací Ano, významně Částečně, přidaly se další Ne, stejné motivace Celkem

Muži Počet 15 80 40 135

Celkem

Ženy % 11,1 59,3 29,6 100,0

Počet 22 172 83 277

% 8,0 62,0 30,0 100,0

Počet 37 252 123 412

% 9,0 61,0 30,0 100,0

Z tabulky č. 13 vyplývá, že významně došlo v posunu motivací v průběhu času u 37 respondentů, kteří tvoří pouhých 9% výzkumného souboru. Oproti tomu u 30% dotazovaných se jejich počáteční motivace, jenž je přivedly k běhu, nezměnily. Běhají ze stále stejných pohnutek. Nejpočetnější podsoubor 61 %, tvoří jedinci, kteří rovněž běhají ze stejných důvodů, ale zároveň je rozšířili o další podněty. Výše zjištěná data tedy ukazují, že u 91% respondentů nedošlo ke změně jejich výchozích motivací, proč začali 79

běhat, avšak u více než poloviny z nich se přidaly další. Při porovnání získaných dat z pohledu věkových skupina a vzdělání dotazovaných, dostáváme srovnatelné informace, které potvrzují výše učiněná zjištění (viz. Příloha E, položky 2, 3).

Obrázek č. 5: Současné motivace respondentů Jak můžeme vidět na obrázku č. 5, nečastěji uváděli respondenti, jako současný důvod proč běhají, udržení a další zlepšování fyzické kondice a to v 73,7% (213 respondentů) z celkového souboru. Oproti počátečním motivacím se přidává zábava a radost z běhání, kterou označilo 208 respondentů (72%). Následuje odbourávání stresu a relaxace, zastoupena 171 odpověďmi (59,2%). Potřebu pohybu v přírodě jmenovalo 132 (45,7%) dotazovaných. Udržení, případně další snižování dosažené tělesné hmotnosti činilo 37,4% (108 jedinců) z výzkumného vzorku. Účast na běžeckých závodech a zlepšování osobních časů jmenovalo téměř shodně okolo 30% tázaných. Závislost na běhu přiznalo 60 respondentů (20,8%). Prevence před civilizačními onemocněními byla označena 48krát. Potřebu být součástí běžecké rodiny uvedlo 30 tázaných. Pokrytí méně početných podsouborů znázorňuje výše uvedený graf. 80

Dalším krokem, který měl pomoci při ověřování platnosti hypotézy H2 bylo srovnání početnosti počátečních a současných motivací jedinců daného souboru, jenž je podněcují běhat. Aby bylo porovnání uskutečnitelné, zaměřili jsme se na první tři počáteční motivace a počet odpovědí respondentů, které jsme charakterizovali v hypotéze H1, jenž jsou uvedeny na obrázku č. 3, s. 74. Tyto motivace reprezentovaly: zlepšení fyzické kondice, zlepšení psychické kondice (relaxace) a snížení nadváhy. Tabulka č. 14: Porovnání počátečních a soudobých motivací Druhy motivací Fyzická kondice Psychická kondice (relaxace) Nadváha

Počáteční motivace počet odpovědí

Současné motivace počet odpovědí

299 214 110

213 171 108

Pozn.: Respondenti mohli volit 1 až 3 odpovědi Tabulka č. 14 znázorňuje počty odpovědí z celkového souboru, jenž reprezentovalo 412 jedinců v produktivním věku. Toto srovnání je pouze orientační, neboť každý z respondentů mohl uvést 1-3 důvody, kterého ho motivovaly začít a následně pokračovat v běhání.

Nicméně z tabulky vyvstává, že k výrazným nadpolovičním změnám mezi

počátečními a soudobými důvody dotazovaných nedošlo. Cílem doplňující otázky k ověření pravdivosti hypotézy H2 bylo zjistit, kam by respondenti umístili ve svém aktuálním seznamu motivací nadváhu a zlepšení fyzické kondice. Tyto informace graficky znázorněné v Příloze F (položky č. 2, 3) jsme porovnali s obdobnými údaji zkoumanými již u počátečních motivací, znázorněných v tabulce č. 11 a 12 (s. 76-77) a shledali, že ani zde nejsou patrné výrazné rozdíly. Tabulka č. 15: Charakteristika výzkumného souboru dle pohlaví a doby běhání Pohlaví Doba běhání Začínám Méně než 1/2 roku 1/2-1 rok 1-3 roky Více než 3 roky Celkem

Muž Počet 10 7 12 37 69 135

Celkem

Žena % 7,4 5,2 8,9 27,4 51,1 100,0

81

Počet 38 25 40 84 90 277

% 13,7 9,0 14,4 30,3 32,5 100,0

Počet 48 32 52 121 159 412

% 11,7 7,8 12,6 29,4 38,6 100,0

Vzhledem ke skutečnosti, že jsme si pevně nestanovili časové období mezi počátečními a současnými motivacemi vedoucími k běhu (námět na celou práci), sledovali jsme alespoň pro názornost, jak často a pravidelně dotazovaní běhají. Odpovědi na tuto otázku jsou prezentovány ve výše uvedené tabulce č. 15 a analyzovány z pohledu pohlaví respondentů. Četnost běhu ukazuje grafové znázornění v Příloze F, položka č. 4. Z celkového počtu respondentů jsou nejčetnější skupinou běžci, věnující se běhu více než tři roky. Což je vzhledem k složení věkových kategorií výzkumného souboru (viz. tabulka č. 2, s. 68) poměrně překvapující. Následující nejpočetnější soubor představují respondenti běhající od jednoho do tří let.

Nejméně početnou skupinou jsou ti, kteří

běhají méně než šest měsíců. Shodu lze pozorovat u začínajících jedinců a těch, jenž běhají po dobu půl až jednoho roku. Podíváme-li se na respondenty v souvislosti s pohlavím, vidíme, že rozvržení mužů a žen v jednotlivých časových skupinách je relativně stejné. Výraznější rozdíl lze pozorovat pouze ve skupině více než tři roky, kde zastoupení mužů převyšuje četnost žen o 20%. Závěrečné shrnutí k hypotéze H2 Hypotéza H2 odpovídala na druhou část hlavní výzkumné otázky a zkoumala odlišnosti mezi počátečními faktory, které přivedly jedince v produktivním věku k běhání a jejich současnými motivacemi. Pracovní hypotéza nacházela svá východiska v předchozí části práce a očekávala změnu motivací u více než poloviny dotazovaných. Náš předpoklad však potvrzen nebyl, neboť k významnému posunu motivací v průběhu času, došlo jen u 37 respondentů, kteří tvořili 9% výzkumného souboru. Oproti tomu u 30% dotazovaných se jejich počáteční důvody, jenž je přivedly k běhu, nezměnily vůbec. Nejpočetnějším podsouborem 61 %, byli jedinci, kteří běhali ze stejných příčin, ale zároveň je rozšířili o další podněty. Výše uvedená data tedy ukazují, že u 91% respondentů nedošlo ke změně jejich výchozích motivací, ale zároveň se u více než poloviny z nich přidaly další. Zjištěné skutečnosti, jsme rovněž potvrdili porovnáním četnosti počátečních a současných motivací. Abychom mohli případné rozdíly posoudit, zaměřili jsme se na počet odpovědí u prvních tři počátečních podnětů, které jsme porovnali se současnými důvody respondentů. Tyto motivace reprezentovaly: zlepšení fyzické kondice, zlepšení psychické kondice (relaxace) a snížení nadváhy. Na základě zjištěných dat jsme došli k závěru, že k nadpolovičním změnám v počtu odpovědí u počátečních a soudobých motivací dotazovaných nedošlo.

82

Závěr k hypotéze H2 Vzhledem k uvedeným závěrům výzkumného šetření nelze konstatovat, že v průběhu času došlo u více než poloviny (50%) respondentů ke změně jejich počátečních motivací. Hypotéza se nepotvrdila. Ověřování platnosti hypotézy H3 Při ověřování platnosti hypotézy H3 bylo v rámci výzkumného šetření zjišťováno, zda existují rozdíly v motivacích dospělých jedinců v produktivním věku v závislosti na jejich věku, pohlaví a vzdělání. Za počáteční motivace jsme přijali první tři nejčastěji uváděné motivace dospělých jedinců v produktivním věku, z údajů získaných při ověřování pravdivosti hypotézy H1, kterými byly zlepšení fyzické kondice, zlepšení psychické kondice a nadváha.

H3:

Vybrané demografické prvky, charakterizující věk, pohlaví, vzdělání mají vliv

na počáteční motivace k běhu. Hypotézu v dotazníku sytily zásadní otázky č. 1, 2, 3, 10 (viz. Příloha D). První tři otázky zjišťovaly základní demografické údaje, věk, pohlaví a vzdělání na základě, kterých byly vytvořeny tabulky prvního a druhého řádu (viz. tabulka č. 1-5, s. 67-69), které nám poskytly potřebné údaje, jenž jsme dále porovnávali s prvními třemi nejčastěji uváděnými motivacemi, na které jsme se respondentů dotazovali v otázce deset dotazníku. Analýza souhrnu těchto dat je již představena v tabulkách č. 8, 9, 10, s. 75-76, jenž jsou součástí hypotézy H1. Z uvedených tabulek jsme vycházeli při přijetí, či odmítnutí pravdivosti hypotézy H3, realizované prostřednictvím statistického testu významnosti chí-kvadrátu. V tabulce č. 8 (s. 75), můžeme vidět motivace, jenž respondenti označili, jako nejpočetnější důvody proč začali běhat, analyzované na základě pohlaví respondentů. Nejčastěji jak muži, tak ženy uváděli potřebu zlepšení fyzické kondice, následovalo zlepšení psychické kondice a poté nadváha. Procentuální zastoupení obou pohlaví u jednotlivých motivací bylo poměrně vyrovnané. Nebyly zaznamenány žádné výrazné rozdíly. Na základě údajů v tabulce č. 9 (s. 76) jsme se zabývali danými motivacemi v souvislosti s nejvyšším dosaženým vzděláním respondentů. Pořadí motivací podle početnosti zůstalo zachováno. I zde se opakovala procentuální vyrovnanost podsouborů respondentů (bez maturity, s maturitou, vysokoškolské vzdělání) u jednotlivých motivací. Podobné skutečnosti jsme sledovali i v tabulce č. 10 (s. 76), která prezentovala analýzu motivací ve spojení s jednotlivými věkovými skupinami. Pořadí motivací se opět 83

nezměnilo, rozdíl vidíme mezi motivacemi označujícími fyzickou a psychickou kondici, kde se zastoupení nejstarší věkové skupiny 46-64 let, snížilo téměř o 20%. Zvolené jednotlivé demografické prvky věk, pohlaví, vzdělání byly testovány samostatně. Tabulka č. 16 : Charakteristika počátečních motivací dle demografických prvků v %. Demografické faktory v % Věk

Motivace

Pohlaví

Vzdělání Bez S Vysokoškol. maturity maturitou

20-30

31-45

Muži

Ženy

Fyzická kondice

78,7

67,3

66,7

75,5

68,0

75,3

70,7

Psychická kondice

49,3

55,3

49,6

53,1

52,0

52,2

51,7

Nadváha

28,4

24,0

22,2

28,9

36,0

28,0

24,4

Pozn.: Tabulka byla zpracována dle dat uvedených v tabulkách č. 8, 9, 10 (s. 75-76) V tabulce č. 16 je souhrnné procentuální zpracování dat dle dílčích charakteristik (věk, pohlaví, vzdělání). Určité rozdíly lze sledovat jen u porovnání věku a fyzické kondice, ty však nelze považovat za významné bez níže uvedeného statistického testování. H31 : Existuje závislost mezi věkem a počátečními motivacemi k běhu Pro pravděpodobnost, že nastane nulová hypotéza, byla zvolena hladina významnosti 0,05. Tedy 95% předpoklad, že neexistuje žádný vztah mezi věkem a počátečními motivacemi k běhu. Jako vhodné testové kritérium byl použit test dobré shody chí-kvadrát.

Z údajů, která nám poskytla tabulka č. 10, (s. 76), jenž charakterizuje

počáteční motivace z pohledu věku respondentů, jsme vypočítali hodnotu testového kritéria X2 = 3,3457. Výpočet testového kritéria je uveden v Příloze G. Při porovnání testového kritéria chí kvadrátu s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria na hladině významnosti 0,05 a při 4 stupních volnosti jsme došli k závěru, že hodnota X2 (3,346) je menší než kritická hodnota (X2

0,05

(4) = 9,483.

Z těchto důvodů můžeme říci, že mezi věkem a počátečními motivacemi není statisticky významná závislost. H32 : Existuje závislost mezi pohlavím a počátečními motivacemi k běhu Pro zjištění zdali bude hypotéza přijata, jsme i u této otázky vypočítali hodnotu testového kritéria X2 =0,565 (viz. Příloha G), kterou jsme poté porovnali s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria na hladině významnosti 0,05 a při 2 stupních

84

volnosti.

Data k výpočtu testového kritéria jsme získali v tabulce č. 8 (s. 75), jenž

prezentuje počáteční motivace z pohledu pohlaví respondentů. Při porovnání testového kritéria s kritickou hodnotu zvoleného testového kritéria na hladině významnosti 0,05 a při 2 stupních volnosti jsme došli k závěru, že hodnota X2 (0,565) je menší než kritická hodnota (X2

0,05

(2) = 5,991. Lze tedy říci, že tento výsledek

jsme očekávali s velkou jistotou (95%) a mezi pohlavím a počátečními motivacemi není statisticky významná závislost. H33: Existuje závislost mezi vzděláním a počátečními motivacemi k běhu Pro pravděpodobnost, že nastane nulová hypotéza, byla opět zvolena hladina významnosti 0,05. Z údajů, které jsme získali z tabulky č. 9 (s. 76), která analyzuje počáteční motivace z pohledu vzdělání respondentů, jsme vypočítali hodnotu testového kritéria X2 = 1,154. Výpočet testového kritéria je uveden v Příloze G. Při porovnání výpočtu testového kritéria chí kvadrátu s kritickou hodnotou zvoleného testového kritéria, na hladině významnosti 0,05 a při 4 stupních volnosti jsme došli k závěru, že hodnota X2 (1,154) je menší než kritická hodnota (X2

0,05

(4) = 9,483.

Hypotézu H0 na zvolené hladině významnosti nebyla zamítnuta a můžeme říci, že mezi vzděláním a počátečními motivacemi není statisticky významná závislost. Závěrečné shrnutí k hypotéze H3 Třetí hypotéza H3 se zabývala otázkou, zda věk, pohlaví a vzdělání mají vliv na počáteční podněty, které motivují jedince v produktivním věku začít běhat.

Naše

domněnka byla kladná, tedy že zvolené demografické prvky ovlivňují motivaci k běhu. Sledované jevy byly získány na úrovni nominálního měření, a proto jsme k ověření hypotézy zvolili testové kritérium test dobré shody chí-kvadrát, jenž patří mezi tzv. statistické testy významnosti. Za počáteční motivace jsme přijali první tři nejčastěji uváděné důvody získané při ověřování pravdivosti hypotézy H1, kterými byly zlepšení fyzické kondice, zlepšení psychické kondice a nadváha. Při ověřování hypotézy byly nejprve stanoveny tři dílčí hypotézy, jenž jako celek tvořily hypotézu H3. Z výsledků statistického testu významnosti, jenž jsou popsány výše, jsme došli k závěru, že mezi demografickými ukazateli věkem, pohlavím, vzděláním a počátečními motivacemi, jenž podněcují lidi k běhu, neexistuje statisticky významná závislost. Rovněž souhrnné procentuální zpracování dat dle dílčích charakteristik (věk, pohlaví, vzdělání) neukázalo významné rozdíly. Naše tvrzení se tedy nepotvrdilo. 85

Závěr k hypotéze H3 Z výše uvedených výsledků, kdy hodnoty vypočítaných chí-kvadrátů byly ve všech třech případech menší než kritické hodnoty, jsme došli k závěru, že mezi demografickými ukazateli věkem, pohlavím, vzděláním a počátečními motivacemi, jenž podněcují lidi k běhu, neexistuje statisticky významná závislost. Ověřování platnosti hypotézy H4 Při ověřování platnosti hypotézy H4 jsme v rámci výzkumného šetření zkoumali, zda a v jaké míře, běh ovlivnil celkové zdraví respondentů.

H4:

U více než poloviny respondentů měl běh pozitivní dopad na jejich celkové zdraví. Hypotézu v dotazníku sytily zásadní otázky č. 13, 16, 17 a doplňující otázky č. 6,

23, 24, 25, 26 (viz. Příloha D). Pomocí třinácté otázky jsem zkoumali zda zdravotní problémy patří mezi důvody, jenž respondenty výzkumného souboru motivovaly k běhu. Otázka šestnáct sondovala, jestli se dotazování domnívají, že běh pozitivně ovlivnil jejich zdravotní stav. Následující otázka, v niž jsme se ptali na konkrétní změny, které díky běhu na svém zdraví respondenti pociťují, umožňovala zvolit libovolný počet odpovědí z nabízených deseti možností, popřípadě doplnění subjektivního názoru. Doplňující otázky sloužily k dokreslení celkových představ o psychické zátěži, jenž dnešní populace v produktivním věku pociťuje v rámci svého zaměstnání. Dále jsme se zajímali o pozitivní účinky běhu na chování člověka k svému zdraví, v souvislosti se stravovacími návyky, konzumací alkoholu a tabakismem. Z grafu na obrázku č. 3 uvedeném již na s. 74, znázorňujícím počáteční motivace výzkumného souboru k běhu, zřetelně vidíme, že v případě, kdy si dotazovaní měli zvolit max. tři nečastější důvody, zdravotní problémy uvedlo jen 24 (5,8%) z nich. Zajímavé bylo, že na základě přímého dotazu v dotazníkovém šetření jich odpovědělo na otázku, zda zdravotní problémy patří mezi důvody, proč začali běhat celkem 60 tedy již 14,6% z celkového počtu ( viz. obrázek č. 4, s. 78). Jak však vidíme v níže uvedené tabulce č. 17 v kontextu pohlaví, dotazovaní si jsou vědomi účinku běhu na svůj zdravotní stav, neboť na otázku zda si myslí, že běh pozitivně ovlivnil jejich zdraví, téměř 80% z nich odpovědělo kladně. Pouze 5% se pak domnívá, že běh neměl pozitivní dopad na jejich zdravotní stav anebo neví. Ostatní respondenti, jenž 86

odpověděli záporně, běhali krátkodobě. Významné procentuální rozdíly v zastoupení respondentů z pohledu demografických faktorů pohlaví, věku ani vzdělání (viz. Příloha E, položky 4, 5) jsme u této otázky nezaznamenali. Tabulka č. 17: Vliv běhu na zdravotní stav podle pohlaví Pozitivní vliv běhu na zdravotní stav Ano Ne Ne, běhám krátce Nevím Celkem

Pohlaví Muži Počet 113 7 9 6 135

Celkem

Ženy % 83,7 5,2 6,7 4,4 100,0

Počet 210 14 35 18 277

% 75,8 5,1 12,6 6,5 100,0

Počet 323 21 44 24 412

% 78,4 5,1 10,7 5,8 100,0

Tabulka č. 18: Změny zdravotního stavu, uvedené respondent Zdravotní změny způsobené během Zlepšila se mi fyzická kondice Mám mnohem více energie, cítím se lépe Mám vysportovanější postavu, lépe vypadám Lépe zvládám pracovní a osobní stres Má tělesná hmotnost se snížila Lépe a kvalitněji spím Soukromý život v oblasti vztahů a sexu se zkvalitnil Můj krevní tlak se snížil a stabilizoval Žádné změny nepozoruji Ostatní

Odpovědi Počet

%

311 229 218 183 146 100 62 35 24 9

75,5 55,6 52,9 44,4 35,4 24,3 15,0 8,5 5,8 2,2

Uvedené zdravotní změny (viz. tabulka č. 18), jenž prezentovali respondenti na základě subjektivních pocitů, jsou sestupně pro lepší názornost zaznamenány formou grafu v Příloze F, položka 5. Dotazovaní mohli uvést libovolný počet odpovědí z nabízených možností, popřípadě doplnit o subjektivní názor. Opět zde vidíme na prvním místě, co do početnosti, zlepšení fyzické kondice (75,5%). Více jak polovina dotazovaných (52,9 %) uvedla větší množství životní energie, zpevnění postavy, lepší vzhled. Schopnost lépe zvládat stres v zaměstnání, ale i v osobním životě prezentovalo 44,4 % respondentů. Snížení tělesné hmotnosti pocítilo

35,4% dotazovaných. Kvalitnější spánek, označilo

24,3% z nich. Zlepšení osobních a sexuálních vztahů zmínilo 15% tázaných. Žádné změny na sobě nepozorovalo 5,8% jedinců. 87

Tabulka č. 19: Stupeň psychické zátěže pociťované jedinci v zaměstnání podle pohlaví Pohlaví

Stupeň psychické zátěže v zaměstnání

Muži Počet 16 78 41 135

Nízký Střední Těžký Celkem

Celkem

Ženy % 11,8 57,8 30,4 100,0

Počet 48 152 77 277

% 17,3 54,9 27,8 100,0

Počet 64 230 118 412

% 15,6 55,8 28,6 100,0

Doplňující otázky sloužily k dokreslení celkových představ o psychické zátěži (viz. tabulka č. 19), jenž dnešní populace v produktivním věku pociťuje v rámci svého zaměstnání, a která se dle teoretických východisek negativním způsobem projevuje na zdravotním stavu dospělého jedince.

Z dat dotazníkového šetření jsme zjistili, že

z celkového počtu respondentů je nejpočetněji zastoupen podsoubor jedinců, kteří pociťují střední stupeň psychické zátěže a to 55,8% (230 respondentů). Těžký stupeň psychické zátěže označilo 28,6% (118 dotazovaných). Nízkou psychickou zátěž pak uvedlo 15,6% (64 respondentů). Obdobné výsledky jsme pozorovali i z pohledu pohlaví respondentů, které se lišily max. 5 %. Grafické uspořádání je zobrazeno na obrázku č. 2, s. 72. Tabulka č. 20: Stupeň psychické zátěže pociťované jedinci v zaměstnání dle vzdělání Vzdělání Stupeň psychické zátěže v zaměstnání

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Nízký

5

20,0

35

19,2

24

11,7

64

15,6

Střední

19

76,0

110

60,4

101

49,3

230

55,8

Těžký

1

4,0

37

20,3

80

39,0

118

28,6

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Zajímavá skutečnost nastala při rozboru výzkumného souboru v kontextu dosaženého vzdělání (viz. tabulka č. 20). Porovnáme-li skupiny na stupni nízké psychické zátěže, podsoubor vysokoškoláků zde má cca o 8% menší zastoupení než druhé dvě věkové kategorie. Na stupni střední psychické zátěže jsme pozorovali již vyšší rozdíly. Největší procentuální zastoupení má kategorie bez maturity 76%, respondenti s maturitou tvoří 60,4% a 49,3% činí vysokoškoláci. Naopak na stupni s těžkou psychickou zátěží mají nejvyšší zastoupení vysokoškoláci 39%, dotazovaní s maturitou reprezentují 20,3% své věkové kategorie a respondenti bez maturity jsou zastoupeni 4%. 88

Pro získání základních představ jak běh působí nejen na tělesnou a psychickou stránku jedinců v produktivním věku, ale i na chování člověka vůči svému zdraví, jsme vložili do výzkumného šetření doplňující otázky týkající se stravovacích návyků, konzumace alkoholu a kouření dotazovaných. Tabulka č. 21: Charakteristika stravovacích návyků Pohlaví Vliv běhu na stravovací návyky

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano, stravuji se zdravěji

40

29,6

90

32,5

130

31,6

Částečně, přemýšlím o tom co jím

53

39,3

114

41,2

167

40,5

Ne, stravuji se podle svého

32

23,7

21

7,6

53

12,9

Ne, vždy jsem se stravoval/a zdravě

9

6,7

45

16,2

54

13,1

Nevím

1

0,7

7

2,5

8

1,9

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Na otázku zda se běh odrazil na

stravovacích návycích a životosprávě

dotazovaných (viz. tabulka č. 21), odpovědělo 130 (31,6%) respondentů kladně. Dalších 167 (40,5 %) se domnívalo, že běh ovlivnil jejich stravovací návyky částečně a o tom co jí přemýšlí. Způsobem svého stravování se nezabývalo 53 (12,9%) z nich. Prakticky stejné zastoupení měli jedinci, kteří odpověděli záporně, neboť zdravé stravování považují za běžné. Pouze 1,9% tázaných neumělo odpovědět. Z výsledků vyvstává, že celkem u 72% respondentů běh působil pozitivně na jejich životosprávu. Stravovali se zdravěji, nebo alespoň o tom co jí přemýšleli.

Z pohledu pohlaví vidíme odlišnosti u záporných

odpovědí. Podle svého se stravovalo 23,7 % všech mužů, zatímco u žen to bylo jen 7,6%. Za běžné, zdravé stravování označilo 6,7% mužů a 16,2% žen. Vidíme tedy, že ženy více dbají na zdravé stravování než muži. V četnosti konzumace alkoholu (viz. tabulka č. 22, uvedená níže) lze pozorovat shodu cca 42% u dotazovaných, kteří požívají alkohol 1 krát týdně a těch co jsou pouze příležitostnými konzumenty alkoholu tj. 1 krát za měsíc a méně. Alkohol nepije 10% respondentů výzkumného souboru. Zatímco denní konzumaci zmínilo 5,6% (23 dotazovaných). Menší odchylky lze sledovat u denního užívání alkoholu v rámci pohlaví, kdy z celkového počtu žen jich tuto skutečnost uvedlo pouze 2,2% a u mužů 12,6%. Častější procentuální zastoupení žen (44,8%), naopak sledujeme v možnosti 1krát měsíčně

89

a méně, kde podíl mužů činí 35,6%. Téměř 83% z celkového počtu respondentů tedy pije alkohol maximálně 1krát týdně. Tabulka č. 22: Charakteristika četnosti konzumace alkoholu Pohlaví Konzumace alkoholu

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Alkohol nepiji

12

8,9

29

10,5

41

10,0

Denně

17

12,6

6

2,2

23

5,6

Občas (1x týdně)

58

43,0

118

42,6

176

42,7

Příležitostně (1 x měsíčně a méně)

48

35,6

124

44,8

172

41,7

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Tabulka č. 23: Charakteristika četnosti kuřáků Pohlaví Kuřáci

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

15

11,1

29

10,5

44

10,7

Bývalý kuřák

35

25,9

34

12,3

69

16,7

Sváteční kuřák (1x měsíčně a méně)

10

7,4

30

10,8

40

9,7

Ne

75

55,6

184

66,4

259

62,9

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Jak můžeme vidět v tabulce č. 23, mezi respondenty výzkumného souboru se nacházelo 10,7% kuřáků což z celkového počtu 412 respondentů činilo 44 jedinců. Za nekuřáky se označilo 259 (62,9%) dotazovaných. Za sváteční kuřáky se pokládalo téměř 10% jedinců. Z pohledu výzkumného šetření jsme se podrobněji zaměřili na bývalé kuřáky, které tvořilo 69 respondentů (16,7%). Zajímaly nás důvody, proč přestali kouřit. Za hlavní důvod (viz. tabulka č. 24), proč přestali kouřit,

označilo 71%

respondentů vlastní rozhodnutí. Následovalo 11,6 % respondentů, s mottem běžci nekouří. Zdravotní a finanční důvody motivovaly 4,3% bývalých kuřáků. A ostatní důvody byly zastoupeny 8,7%. Vzhledem k malé četnosti souboru, jsme se rozdíly v souvislosti s pohlavím respondentů nezabývali.

90

Tabulka č. 24: Bývalí kuřáci Pohlaví Bývalí kuřáci, důvody

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Vlastní rozhodnutí

24

68,6

25

73,5

49

71,0

Zdravotní důvody

2

5,7

1

3,0

3

4,3

Finanční důvody

1

2,8

2

6,0

3

4,3

Okolí

0

0

0

0

0

0

Běžci nekouří

6

17,1

2

6,0

8

11,6

Ostatní

2

5,7

4

11,8

6

8,7

Celkem

35

100,0

34

100,0

69

100,0

Závěrečné shrnutí k hypotéze H4 V hypotéze H4, jenž se opírala například o názory Tvrzníka a Wolzenmüllera, kteří se zabývají pozitivními aspekty běhu na celkové zdraví člověka a považují běh za vynikající prevenci civilizačních onemocnění, jsme v

rámci výzkumného šetření

zkoumali, zda a v jaké míře, běh ovlivnil celkový zdravotní stav respondentů. Předpokládali jsme, že u více než poloviny respondentů (50%) měl běh pozitivní dopad na jejich celkové zdraví. Náš předpoklad byl potvrzen. Na otázku zda si myslí, že běh pozitivně ovlivnil jejich zdraví, odpovědělo téměř 80% respondentů kladně. Pouze 5% se pak domnívalo, že ne anebo nevěděli. Ostatní respondenti, jenž odpověděli záporně, běhali krátkodobě. Tuto domněnku rovněž podpořily konkrétní pozitivní změny zdravotního stavu, které na sobě dotazovaní shledávali. Za podstatné jsme považovali především skutečnost, že pouhých 5,8% (24) jedinců výzkumného souboru na sobě nepozorovalo změny žádné. Opět zde vidíme na prvním místě co do početnosti zlepšení fyzické kondice (75%). Více jak polovina dotazovaných (52,9 %) uvedla větší množství životní energie, zpevnění postavy, lepší vzhled. Schopnost lépe zvládat stres v zaměstnání, ale i v osobním životě prezentovalo 44,4 % respondentů. Ostatní údaje jsou uvedeny v tabulce č. 18 na s. 87. Dále jsme se zajímali o účinky běhu na chování člověka k svému zdraví, v souvislosti se stravovacími návyky, konzumací alkoholu a tabakismem.

Z výsledků

vyvstává, že celkem u 72% respondentů běh působil pozitivně na jejich životosprávu. Stravovali se zdravěji, nebo alespoň o tom co jí přemýšleli. Alkohol vůbec nepilo 10% respondentů, denní konzumaci zmínilo 5,6%. Téměř 83% z celkového počtu respondentů konzumovalo alkohol maximálně 1krát týdně a méně. Mezi tázanými se nacházelo necelých 11% kuřáků což činilo 44 jedinců. Za nekuřáky se označilo 62,9% (259) 91

dotazovaných. Za sváteční kuřáky se pokládalo téměř 10% jedinců a za bývalé kuřáky 16,7% (69) respondentů. Závěr k hypotéze H4 Vzhledem k výše uvedeným závěrům výzkumného šetření lze konstatovat, že u více než poloviny respondentů měl běh pozitivní dopad na jejich celkové zdraví. Hypotéza se potvrdila. Ověřování platnosti hypotézy H5 Při ověřování platnosti hypotézy H5 jsme v rámci výzkumného šetření zjišťovali, zda a v jaké míře, běh ovlivnil životní styl dospělých osob v produktivním věku. Zajímalo nás, zdali se nejen běh, ale pohyb jako takový, stal běžnou součástí každodenního života dotazovaných a zároveň jim pomohl vytvořit nové návyky, především ve způsobu trávení volného času. H5:

U více než poloviny respondentů běh ovlivnil jejich životní styl. Hypotézu v dotazníku sytily zásadní otázky č. 15, 22, 28, a 30. Doplňující úlohu

měly otázky č. 27, 29 (viz. Příloha D). První otázkou při ověřování pravdivosti hypotézy H5 jsme sledovali, zda běh pomohl jedincům výzkumného souboru dosáhnout cílů, jenž si stanovili.

Smyslem další otázky bylo prozkoumat, jakým pohybovým aktivitám se

dotazování, s výjimkou běhu, dále věnují. Každý z respondentů mohl uvést max. tři a min. jednu pohybovou aktivitu. Pomocí posledních dvou dotazníkových položek jsme se doptávali, zda si respondenti myslí, že běh ovlivnil jejich současný způsob trávení volného času a považují-li ho za trvalou součást svého životního stylu. Doplňující otázky sloužily k zjištění, zda běh ovlivňuje denní režim respondentů a jak dotazování převážně tráví svůj volný čas. Následující tabulka č. 25 nám představuje reakce respondentů na otázku, zda se domnívají, že pomocí běhu dosáhli cílů, které je motivovaly začít běhat. Z celkového počtu dotazovaných více jak polovina (61%) odpověděla kladně. Zápornou odezvu jsme obdrželi pouze u 8% tázaných. Odpovědět na otázku neumělo necelých 10% respondentů. Jedinci, jenž nemohli zatím posoudit, zda svého cíle dosáhli, neboť běhají krátkou dobu, tvořili 21,4% výzkumného souboru. Z pohledu pohlaví lze vidět patrnější rozdíly v kladných odezvách, kdy z celkového počtu mužů jich „ano“ uvedlo 70,4%, zatímco u žen to bylo

92

56,3%. Další odchylky jsme pozorovali u respondentů, jenž označili, že běhají krátkou dobu. Zde naopak převyšovaly ženy. Tabulka č. 25: Dosažení stanoveného cíle podle pohlaví Pohlaví Dosažení cílů

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

95

70,4

156

56,3

251

61,0

Ne

11

8,1

22

7,9

33

8,0

Ne, běhám krátce

19

14,0

69

25,0

88

21,4

Nevím

10

7,4

30

10,8

40

9,7

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Pro úplnost jsme se zaměřili na reakci respondentů na danou otázku i z hlediska věku a vzdělání. Ve všech věkových kategoriích můžeme pozorovat, že kladné odpovědi tvoří vždy více než polovinu z daného souboru, avšak nejpočetnější procentuální znázornění 71,3%, mají respondenti od 31-45 let. Z pohledu nejvyššího dosaženého vzdělání jsme zaznamenali odchylky v reakcích dotazovaných v odpovědi „ne, běhám krátce“, kde nejméně početnou skupinu zastupovali vysokoškoláci a nejvíce početnou jedinci bez maturity. „Nevím“, naopak odpovědělo nejvíce vysokoškoláku a respondenti s maturitou vykazovali nulovou hodnotu. Jinak zde nebyly pozorovány významné odlišnosti. Uvedená data jsou tabulkově zpracována v Příloze E, položky 6, 7.

Obrázek č. 6: Další pohybové aktivity, jimž se respondenti věnují

93

Graf na výše uvedeném obrázku č. 6 poskytuje přehled pohybových aktivit, kterým se dotazovaní, kromě běhu, dále věnují. Mezi nejčastěji jmenované aktivity patřilo posilování, které uvedlo 225 tázaných (54,6%), dále cyklistika s 201 odpověďmi (48,8%). Poměrně vyrovnané zastoupení lze pozorovat u plavání (112 respondentů), in-line bruslí (106 odpovědí) a horské turistiky, kterou označilo 88 jedinců našeho souboru. Míčovými sporty se ve svém volném čase zabývalo 61 dotazovaných. Běh na lyžích byl uveden 54 krát. Různé formy aerobního cvičení zmínilo jen 33 respondentů a nejméně označení (21) dosáhla horská turistika. Kromě těchto aktivit 86 respondentů jmenovalo ještě další možnosti, které dotazníkové šetření nenabízelo. Z celkového počtu 412 respondentů, kteří mohli zvolit min jednu, a max. tři z nabízených možností se jiné pohybové aktivitě nevěnovalo pouze 24 (5,8 %) respondentů. Tabulka č. 26: Vliv běhu na volný čas výzkumného souboru podle pohlaví Pohlaví Vliv běhu na volný čas

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

56

41,5

122

44,0

178

43,2

Ano, významně

45

33,3

69

25,0

114

27,7

Ne

29

21,5

56

20,2

85

20,6

Nevím

5

3,7

30

10,8

35

8,5

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Hypotéza H5 rovněž vycházela z předpokladu, že cílem motivace jedince k běhu je celková změna životního stylu a osvojení si pohybových aktivit takovým způsobem, aby se staly trvalou součástí jejich každodenního života. V tabulce č. 26 jsou zaneseny odpovědi respondentů na otázku, zda si myslí, že běh ovlivnil způsob, jakým tráví svůj volný čas. Ano, zodpovědělo 43,2%, tedy 178 jedinců v produktivním věku. Že, běh významně ovlivnil jejich současný způsob využívání volného času, si myslelo 114 (27,7%) tázaných. U 20,6%, jenž tvořilo 85 respondentů, jsme obdrželi zápornou reakci. Z celkového počtu tázaných jich nevědělo 35 (8,5%). Vidíme tedy, že více než polovina, celých 70% všech respondentů odpovědělo, že se běh projevil na činnostech, jenž vykonávají ve svém volném čase. Z pohledu pohlaví jsme vypozorovali podobné údaje. Rozvržení mužů a žen u možnosti „ano“, je téměř stejné. Nepatrný rozdíl lze pozorovat pouze v odpovědi „ano, významně“, kterou ženy zastupují 25,5% oproti mužům, kde reagovalo 33,3% z nich. Odpovědět pak nedokázalo 3,7% mužů a 10,8% žen. 94

Při porovnání odpovědí s věkovými skupinami a vzděláním jedinců výzkumného souboru byly zaznamenány patrné odlišnosti mezi podsoubory nejvyššího dosaženého vzdělání, a to u negativní odpovědi. Že běh nemá vliv na jejich volný čas, zmínilo pouze 8% jedinců bez maturity, zatímco respondenti s maturitou vykazovali 21% a s vysokoškolským vzděláním 22%. Dotazovaní bez maturity zároveň tvořili nejpočetnější skupinu, uvádějící, že běh významně ovlivnil jejich volný čas. Odpovědi jsou znázorněny v Příloze E, položky č. 8, 9.

Obrázek č. 7: Aktivity, jenž vykonávají respondenti ve svém volném čase Konkrétní představu, jak reprezentanti výzkumného souboru převážně tráví svůj volný čas, můžeme sledovat na obrázku č. 7. Respondenti mohli označit max. 3 možnosti, jenž by nejvíce odpovídaly skutečnosti. Nejpočetnější zastoupení 64%, vidíme u pohybových aktivit s blízkými osobami, popřípadě sami, které prezentovalo 264 respondentů. Následovaly povinnosti spojené s domácností, jmenované 175 dotazovanými. U TV a PC tráví svůj volný čas 37,4% (154) jedinců. Téměř shodu lze pozorovat u volného času stráveného s knihou (116 odpovědí) a spánkem (111 odpovědí). Pracovní povinnosti dohání ve svém volnu 97 (23,5%) tázaných. Své volno převážně tráví na běžeckých závodech 89 (21,6%) respondentů. Práci na zahradě zmínilo 75 dotazovaných a jiný způsob využití svého volného času uvedlo 44 jedinců.

95

Obrázek č. 8: Vliv běhu na denní režim respondentů K dokreslení celkového pohledu, jsme se respondentů dotazovali, jakým způsobem běh, ovlivňuje uspořádání jejich denního režimu. Pro naše doplnění jsme považovali za dostatečné vycházet z grafického zobrazení výzkumného souboru jako celku. Data uspořádaná v tabulkách na základě demografických prvků pohlaví, věku a vzdělání jsme pro představu prezentovali v Příloze E, položky 10, 11, 12. Jak vidíme, běh neovlivňuje denní režim u 166 respondentů, což činí 40,4 % výzkumného souboru. S ohledem na pracovní vytížení si jej plánuje dopředu 130 (31,6%) dotazovaných. Tak, aby získali prostor na běhání, si přizpůsobuje svůj denní režim 95 (23,1%) jedinců. Za nejdůležitější mít ve svém denním plánu místo na regeneraci a odpočinek po běhu, považuje 18 (4,4%) tázaných. Pouze 2 (0,6%) odpovědi představovaly jiné možnosti. Z grafu vyplývá, že 59% respondentů si z různých důvodů a různým způsobem uspořádává svůj denní režim s ohledem na běh. Tabulka č. 27: Běh jako součást životního stylu podle pohlaví Pohlaví Běh součástí životního stylu

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

108

80,0

175

63,2

283

68,7

Ne

7

5,2

26

9,4

33

8,0

Nejsem si jist/a

20

14,8

76

27,4

96

23,3

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

96

Tabulka č. 28: Běh jako součást životního stylu podle věku Běh součástí životního stylu

Věk 20-30 let

31-45 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

136

60,4

121

80,7

26

70,3

283

68,7

Ne

24

10,6

6

4,0

3

8,1

33

8,0

Nejsem si jist/a

65

29,0

23

15,3

8

21,6

96

23,3

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Tabulka č. 29: Běh jako součást životního stylu podle vzdělání Vzdělání Běh součástí životního stylu

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

18

72,0

117

64,3

148

72,2

283

68,7

Ne

2

8,0

12

6,6

19

9,3

33

8,0

Nejsem si jista

5

20,0

53

29,1

38

18,5

96

23,3

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Ve výše uvedených tabulkách č. 27-29 nalézáme odpověď na otázku, zda dospělí jedinci v produktivním věku považují běh za trvalou součást svého životního stylu. Kladně odpovědělo 283 (68,7%) respondentů, tedy téměř dvě třetiny z nich. Ne, označilo jen 8% (33 respondentů) tázaných. Jisti si nebyli jedinci, jenž tvořili 23,3% výzkumného souboru. V kladných odpovědích převyšovali muži nad ženami o 17%, naopak o 4% více žen uvedlo, že běh se nestal trvalou součástí jejich života. Ženy, na rozdíl od mužů, si rovněž byly méně jisti svou odpovědí. Z pohledu věku vidíme, že běh za trvalou součást svého života nejčastěji považuje věková kategorie 31-45 let (80,7%), následuje skupina 46-64 let (70,3%) a nejmladší kategorie je reprezentována 60,4%. Nejvíce, se svou odpovědí váhala nejmladší kategorie. V kontextu s dosaženým vzděláním lze pozorovat v kladné odpovědi mírný propad u jedinců s maturitou, kteří zároveň nejčastěji uvádí, že si nejsou jisti. Závěrečné shrnutí k hypotéze H5 Hypotéza H5, v níž jsme předpokládali, že u více než u poloviny respondentů (50%) běh ovlivnil jejich životní styl, byla podložena osobními zkušenostmi. Dále vycházela ze skutečností, uvedených v rámci zdůvodnění hypotézy, že cílem motivace jedince k běhu, je celková změna životního stylu a osvojení si pohybových aktivit takovým 97

způsobem, aby se staly trvalou součástí každodenního života člověka. Zajímalo nás, zda si respondenti myslí, že běh ovlivnil jejich současný způsob trávení volného času a jestli ho považují za trvalou součást svého životního stylu. Z celkového počtu dotazovaných se jich více než polovina, celých 70% domnívala, že se běh projevil na aktivitách, jenž vykonávají ve svém volném čase. Od necelých 21% respondentů jsme obdrželi zápornou reakci a 8,5% tázaných nevědělo. Za trvalou součást svého životního stylu považovalo běh 68,7% (283) respondentů, tedy téměř dvě třetiny z nich. Ne, označilo jen 8% (33) tázaných. Jisti si nebyli jedinci, jenž tvořili 23,3% výzkumného souboru. Výše uvedené údaje stvrzovala i fakta, která jsme získali při zjišťování, jak reprezentanti výzkumného souboru převážně tráví svůj volný čas. Volným časem v našem případě bylo myšleno delší časové rozmezí, např. víkend. Jako nejpočetnější zastoupení 64%, uvedli dotazovaní pohybové aktivity s blízkými osobami, popřípadě sami, které prezentovalo 264 odpovědí. U dotazu na pohybové aktivity, kterým se respondenti kromě běhu dále věnují, se jinému sportu nevěnovalo pouze 5,8% (24) respondentů. Náš předpoklad se tedy potvrdil. Závěr k hypotéze H5 Vzhledem k výše uvedeným závěrům, získaným na základě dotazníkového šetření lze konstatovat, že u více než poloviny respondentů běh ovlivnil jejich životní styl. Hypotéza se potvrdila.

98

ZÁVĚR Základní myšlenkou diplomové práce je „Běhání jako životní styl“. Člověk řídí svůj život, určuje, kterým směrem se bude ubírat. Přizpůsobujeme ho svým partnerům, hledáme kompromisy, v neposlední řadě náš životní styl jako rodičů, přenášíme na své děti. Jedním z hlavních ukazatelů našeho životního stylu je způsob, jakým dokážeme trávit svůj volný čas. Pravidelný pohyb, který patří mezi primární projevy lidského života, by měl být jeho nedílnou součástí. Spolu s poklesem fyzicky náročné práce, postupně ubylo i dostatečné množství přirozeného pohybu. Jedním z nejpřirozenějších pohybů, vedle chůze, je bezesporu běh. Tato práce si vytkla za cíl zjistit, co je příčinou současného běžeckého rozmachu, jaké jsou motivace, jež přivedly dospělé jedince v produktivním věku k běhu. Cílem práce bylo rovněž poukázat na pozitivní dopad běhu na životní styl a celkové zdraví člověka a zároveň předložit ucelený přehled o nových rozměrech, které nám běh poskytuje. Je všeobecně známo, že dospělá česká populace trpí nedostatkem pohybových aktivit, jejichž počet výrazně klesá s přibývajícím věkem. Není však pochyb o tom, že jen ta populace, která svůj život prožije ve zdraví, může být společensky produktivní a hodnotná. V teoretické části práce jsme se pokusili vymezit a charakterizovat podstatné aspekty, jež s danou problematikou souvisí. Záměrem bylo poskytnout ucelenou, logicky navazující koncepci. Nejprve byla definována cílová skupina pro výzkumné šetření, kterou se stali dospělí jedinci v produktivním věku. Za důležité jsme považovali nejen vymezit životní styl a pojmy s ním spojené, ale poukázat rovněž na situaci v současné české populaci, v jejímž životním stylu se významně odráží projevy moderního způsobu života dnešní společnosti.

Dostatečný prostor byl rovněž věnován charakteristice zdraví a

výchově ke zdravému životnímu stylu. Vzhledem k širokému rozpětí tématu jsme se zabývali jen některými faktory zdravého životního stylu, jenž jsme považovali za podstatné pro naši práci. Na základě stanovených cílů jsme se dále zaměřili na význam běhu, jako aktivního životního stylu, o který se dle našeho názoru, snaží čím dál více lidí. Předložili jsme vědecky podložená pozitiva běhu na celkové tělesné zdraví, na kvalitu a délku života, ale i na lidskou psychiku. Nebyla opomenuta ani zdravotní rizika, jenž sebou může běh v případě některých onemocnění přinášet a běžecká pravidla zdravého běhání. V závěru teoretické části jsme se zabývali samotnou motivací, ale i jejím významem v kontextu pohybových aktivit a dále s ní spojenými pojmy jako motivy, potřeby, postoje nebo hodnotová orientace. 99

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jaké motivace přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času. Dále zkoumat rozdíly mezi motivacemi se zřetelem na zvolené demografické prvky věk, pohlaví a vzdělání. Vyšetřit zda a jak běh ovlivňuje celkové zdraví a životní styl dospělého jedince. Naší snahou bylo ověřit platnost jednotlivých tvrzení, jež vycházela z vytčených cílů výzkumného šetření a nacházela svá východiska v teoretické části práce. Platnost tvrzení byla ověřována metodou dotazníkového šetření, pomocí nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce, za jehož jedinou nevýhodu považujeme, že dotazovaní odpovídali na základě subjektivního pohledu a odpovědi mohou být nepatrně zkreslené. Na základě analýzy a následné interpretace získaných dat jsme stanovili nejčastější důvody, jenž dospělé jedince motivují běhat a potvrdili náš předpoklad, že k těmto motivacím patří nadváha a zlepšení fyzické kondice.

Mezi první tři důvody patřilo

zlepšení fyzické kondice, následovalo zlepšení psychické kondice a snížení nadváhy. Zajímavá byla skutečnost, že nadváze nebyl připisován až takový význam, jak jsme se dle teoretických východisek domnívali. Naopak nebylo prokázáno, že by časem u většiny běhajících (více než poloviny) došlo ke změnám jejich motivací. Běhají ze stejných důvodů, ale zároveň se více než u poloviny z nich časem přidaly motivace další. Dále jsme objasnili vztah mezi motivacemi a demografickými ukazateli věkem, pohlavím a vzděláním. Prokázalo se, že mezi těmito jevy neexistují statisticky významné závislosti. Výrazné rozdíly v motivacích v souvislosti s věkem, pohlavím a vzděláním nebyly patrné ani z procentuálního rozložení dílčích charakteristik. Zároveň byl potvrzen předpoklad, že běh má pozitivní dopad na celkové zdraví a životní styl u více než poloviny dospělých jedinců v produktivním věku námi zvoleného výzkumného souboru. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se domníváme, že cíle, jenž jsme si pro tuto diplomovou práci stanovili, byly splněny. Teoretická východiska diplomové práce, poukazují na významný přínos aktivního pohybu pro tělesné a psychické zdraví dospělé populace v produktivním věku, ale i pro celkový způsob života, což zároveň prokázaly výsledky výzkumného šetření. Domníváme se, že povědomí české populace, o pozitivních účincích vhodně zvolených pohybových aktivit a sportu na kvalitu života, je dostatečné. Problém však vidíme v jejich realizaci a uvedení do vlastního způsobu života. Aby se pohyb stal běžnou součástí života každého z nás, je nutné začít již od útlého dětství. Zde hraje tu nejvýznamnější roli především rodina. Na další výchově ke zdravému životnímu stylu, kam aktivní pohyb bezesporu patří, 100

by se významnou měrou měla podílet nejen školská a mimoškolská vzdělávací a výchovná zařízení, ale především stát. Například formou dotačních programů na výstavbu dostatečného množství sportovišť nejen ve městě, ale i na venkově, kam by měla přístup široká veřejnost. Dále podporou sportovních klubů a oddílů, jež pracují především s dětmi a mládeží. Budováním nových cyklistických a běžeckých stezek, které využívají převážně obyvatelé žijící ve větších městech apod. I přes narůstající snahy státu např. formou Národních programů zabývajících se podporou, nejen pohybových aktivit, ale všech faktorů ovlivňujících zdraví člověka, je nárůst civilizačních onemocnění stále výraznější. Pouze vytvořením fungujícího systému, jenž je schopen realizovat navrhované záměry do praxe, je možné dosáhnout potřebného efektu. Je velmi důležité apelovat především na dospělou populaci, aby změnila přístup ke svému životu, zdravěji žila, stravovala se, aktivně trávila svůj volný čas a vše následně přenášela na své děti. Vždyť zdraví je největší bohatství člověka, které mu umožňuje prožít plnohodnotný život. Tato práce by měla přinést čtenáři ucelený, logický a na sebe navazující koncept o nových rozměrech, jenž lidem přináší právě běh, motivovat ho a zároveň poukázat na nutnost vrátit aktivní pohyb do životního stylu dnešního člověka.

101

Seznam použitých zdrojů ANALÝZA: Věková struktura obyvatel podle dat sčítání lidu 2011 [online] ČSÚ 2014 [cit. 9. 11. 2015]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vekova-struktura-obyvatelpodle-dat-scitani-lidu-2011-57nxh52aw2. ANGEL´ L.M. DE FRANCISCO at al.The renal benefits of a healthy lifestyle pp. S2-S6. [online] [cit. 10.2 2016]. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=071f6072-2051-43389474-8f69daa59fa7%40sessionmgr114&hid=125. Běháme pro zdraví: správným tréninkem ke zdraví a kráse. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2009. 96 s. ISBN 978-80-256-0220-1. BLAHUTKOVÁ, Marie, ŘEHULKA, Evžen a DAŇHELOVÁ, Šárka. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s. ISBN 80-7315-108-1. BUNC,Václav. Možnosti ovlivnění tělesného složení pohybovou zátěží. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, 279 s. ISBN 80-7041-666-1. ČÁP, Jan a MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 655 s. ISBN 978-80-7367-273-7. DOUGLAS, Scott. Malá červenákniha o běhání. 1.vyd. Premedie Group, 2011. ISBN 978-80-89594-53-5. DUFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. Sociologie životního stylu. Vyd.Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2008, 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6. DUFKOVÁ, J. Životní způsob/životní styl a jeho variantnost. In FAZIK, A., MATĚJŮ, M.Aktulní problémy životního stylu. Vyd. Praha: Masarykova česká sociologická společnost. 2005, 136 s. ISBN 80-7308-131-8. DUFFKOVÁ, J, Životní styl moderního člověka. [online] [ cit. 19. 10. 2015]. Dostupné z: http://psychologie.doktorka.cz/zivotni-styl-moderniho-cloveka/. ENCYLOPEDIE COJECO. [online] [ cit. 5. 11. 2015]. Dostupné z: ttp://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=76726. FIALOVÁ, Dana. Zdravotní aspekty pohybové aktivity žen. 1. vyd. Brno: MSD, 2013. 189 s. ISBN 978-80-7392-224-5. FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J. Věková struktura obyvatelstva ČR a vybraných zemí EU. [online] [ cit. 5. 11. 2015]. Dostupné z: http://kdem.borec.cz/P_PDF/Fiala_Langhamrova_1.pdf.

102

GALLOWAY, Jeff. Gallowayova kniha o běhání. 1. vyd. Praha : Talpress, spol. s r. o., 2007. 274 s. ISBN 80-7197-307-6. GAVORA, Petr. Úvod do pedagogického vázkumu. 2.vyd. Brno: Paido, 2012. 261 s. ISBN 80-85931-79-6. Global Strategy on Diet, Physical Activity and Health. In World Health Organization, [online] [ cit. 10. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.who.int/dietphysicalactivity/pa/en/. GURKOVÁ, Elena. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 223 s. Sestra. ISBN 978-80-247-3625-9. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav a PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 239 s. ISBN 978-80-7367473-1. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s. ISBN 80-7178-927-5. HONZÍK, K.. Co je životní sloh. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1958. 101 s., [12] s. obr. příl. Otázky a názory; sv. 5. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 285 s. ISBN 97880-7367-269-0. JANSA, Petr a kol. Komparace názorů a postojů české veřejnosti k životosprávě, pohybovým aktivitám a sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014. 116 s. ISBN 978-80-2462444-0. KIELL, Paul J. Slow vs. Fast Running and Longevity. p. 6-7. [online] [cit. 10.2 2016]. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=d56ffc04adb9-423e-aa57-ae406976298b%40sessionmgr110&hid=125. KOHOUTEK, Rudolf. Základy psychologie osobnosti. Vyd. 1. Brno: CERM, 2000. 263 s. ISBN 80-7204-156-8. KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-383-3. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 807178-551-2. KUBÁTOVÁ, Hana. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, a.s., 2010, 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0. LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 3., přeprac. a dopl., v Gradě vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 343 s. Psyché. ISBN 80-7169-195-X. 103

MÁČEK, M. Pohybová aktivita ve vyšším věku. In MÁČEK, Miloš et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1. vyd. Praha: Galén, ©2011. xvi, 245 s. ISBN 978-807262-695-3. MACHOVÁ, Jitka a kol. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 291 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-2715-8. MAREŠ, Jiří a kol. Kvalita života u dětí a dospívajících I. Brno: MSD, 2006. 228 s. ISBN 80-86633-65-9. MARCUS, Bess H. a FORSYTH, LeighAnn H. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 223 s. ISBN 978-807367-654-4. MUŽÍK, Vladislav a KREJČÍ, Milada. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1997. 139 s. Tělesná výchova a zdraví. ISBN 80-85783-17-7. MZČR. Akční plány pro implementaci Národní strategie Zdraví 2020. [online] [ cit. 22. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/akcni-plany-pro-implementacinarodni-strategie-zdravi-2020_10814_3016_5.html. MZČR, [online] [ cit. 20. 10. 2015]. Dostupné z:http://www.mzcr.cz/dokumenty/cesi-zijideletrapi-je-ale-civilizacni-nemocizmenit-to-muze-narodni-strategi_9418_1.html. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace chování. 3., přeprac. vyd. V Praze: Triton, 2014. 599 s. ISBN 978-80-7387-830-6. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. 270 s. ISBN 80-200-0592-7. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie: přehled základních oborů. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 863 s. ISBN 978-80-7387-443-8. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009. 620 s. ISBN 978-80-200-1680-5. NĚMEC, Jiří et al. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. OPASCHOWSKI, Horst W. Der Generationenpakt. Vyd. 1. Darmstadt: Primus-Verlag, 2003. 253 s. ISBN 3-89678-487-0. PAYNE, J. Kvalita života a zdraví. Vyd. Praha: TRITON, 2005. 629 s. ISBN 80-7254657-0. PRUDKÝ, Libor a kol. Inventura hodnot: výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky. Vyd. 1. Praha : Academia, 2009. 341 s. Novověk; sv. 6. ISBN 978-80-200-1751-2. 104

PRUDKÝ, Libor. Hodnoty a normy v české společnosti. Brno: Cerm, 2004. 32s. ISBN 807204-358-7. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. RADVANSKÝ, J. Vztah výživy a pohybové aktivity. In MÁČEK, Miloš et al. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. 1. vyd. Praha: Galén, ©2011. xvi, 245 s. ISBN 978-807262-695-3. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: [vývojová psychologie]: přepracované vydání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, ©2004. 390 s. ISBN 80-7367-124-7. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 3., dopl. a upr. vyd. Praha: Portál, 2009. 300 s. ISBN 978-807367-560-8. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti: [obor v pohybu]. Vyd. 5., rozš., V Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2007. 196 s. Psyché. ISBN 978-80-247-1174-4. SAK, Petr. Proměny české mládeže: česká mládež v pohledu sociologických výzkumů. Vyd. 1. Praha: Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229-042-8. SKORUNKOVÁ, Radka. Základy vývojové psychologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 159 s. ISBN 978-80-7435-253-9. STEJSKAL, P. Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy: "Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka": sborník z XI. ročníku konference s mezinárodní účastí. Vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004, 279 s. ISBN 80-7041-666-1. STEJSKAL, Pavel. Proč a jak se zdravě hýbat. Vyd. 1. [Břeclav]: Presstempus, 2004. 125 s. ISBN 80-903350-2-0. STUCHLÍKOVÁ, Iva. Motivace a osobnost. In BLATNÝ, Marek a kol. Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 301 s. Psyché. ISBN 978-80-247-3434-7. ŠKORPIL, Miloš. Škorpilova škola běhu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 290 s. ISBN 978-80-204-3290-2. ŠKORPIL, Miloš. 7 + 1 krok k (nejen) manažerské kondici, aneb, Jak získat kondici, zdraví a dobrou náladu. 2. vyd. Praha: Linde, 2003. 205 s. ISBN 80-7201-452-8. ŠKORPIL, Miloš, Proč lidé začínají běhat a proč v běhání pokračují. [online] [cit. 9.11 2015]. Dostupné z: http://www.bezeckaskola.cz/clanek-803-proc-lide-zacinaji-behat-aproc-v-behani-pokracuji.html.

105

ŠKORPIL, M. Proč lidé v Česku a na Slovensku začínají běhat a proč pak běhají dál. [online] [cit. 25. 11. 2015]. Dostupné z:http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2550-proclide-v-cesku-a-na-slovensku-zacinaji-behat-proc-pak-behaji-dal.html. ŠPAČEK, O. Sociologický ústav AV ČR, Sociální diferenciace aktivní sportovní participace v České republice. [online] [cit. 28. 11. 2015]. Dostupné z: http://sdilenihodnot.soc.cas.cz/getfile.php?file=13667965&filename=SocDifSport.pdf. THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Vyd. 1. Praha: Portál, 2015. 575 s. ISBN 978-80-262-0714-6. TUČEK, Milan. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 428 s. ISBN 80-86429-22-9. TVRZNÍK, Aleš a GERYCH, David. Velká kniha běhání. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 311 s. Sport extra. ISBN 978-80-247-4872-6. TVRZNÍK, Aleš a SOUMAR, Libor. Běhání: od joggingu po maraton. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 113 s., [6] s barev. obr. příl. ISBN 80-7169-858-X. ŽUMÁROVÁ, M. Životní styl a jeho utváření. In KRAUS, Blahoslav et al. Člověk prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 807315-004-2. WILLIAMS, Paul T. Relationship of adiposity to the population distribution of plasma triglyceride concentrations in vigorously active men and women. In Atherosclerosis. 2004, 174, (2), p. 363-371. ISSN: 0021-9150. WOLZENMÜLLER, Franz. Běhání. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 2006. 128 s. ISBN 80-7232-282-6.

106

Seznam příloh PŘÍLOHA A: Národní strategie Zdraví 2020, program 13 akčních plánů (AP). (Vládní usnesení č. 23/2014) PŘÍLOHA B: Běžecká pyramida PŘÍLOHA C: Maslowova hierarchie potřeb PŘÍLOHA D: Dotazník PŘÍLOHA E: Výsledky dotazníkového šetření (tabulky) PŘÍLOHA F: Výsledky dotazníkového šetření (grafy) PŘÍLOHA G: Výpočty hypotézy H3 (test dobré shody chí-kvadrát)

107

Příloha A PŘÍLOHA A: Národní strategie Zdraví 2020, program 13 akčních plánů (AP). (Vládní usnesení č. 23/2014)

AP 1 Podpora pohybové aktivity Strategický cíl 1: Podpora pohybové aktivity ve vzdělávání. Strategický cíl 2: Aktivní mobilita. Strategický cíl 3: Podpora sportu pro všechny a aktivního využívání volného času. Strategický cíl 4: Podpora pohybové aktivity ve zdravotnictví a sociálních službách. Strategický cíl 5: Podpora pohybové aktivity u zaměstnavatelů. Strategický cíl 6: Pohybová aktivita a prostředí. Strategický cíl 7: Podpora pohybové aktivity v médiích. Strategický cíl 8: Výzkum a evaluace v podpoře pohybové aktivity. AP 2 Správná výživa a stravovací návyky AP 2a Správná výživa a stravovací návyky. AP 2b Prevence obezity. AP 2c Bezpečnost potravin. AP 3 Duševní zdraví AP 4 Omezení zdravotně rizikového chování AP 4a Vytvoření interdisciplinárního meziresortního rámce primární prevence rizikového chování u vysoce ohrožených skupin dětí v České republice. AP 4b Oblast kontroly tabáku v České republice. AP 4c Omezení škod působených alkoholem. AP 5 Snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí AP 6 Zvládání infekčních onemocnění AP 7 Rozvoj programů zdravotního screeningu v ČR

Příloha A AP 8 Zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče AP 8a Zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče. AP 8b Zvýšení dostupnosti návazné péče. AP 9 Zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb AP 10 Celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků AP 10a Celoživotního vzdělávání lékařů. AP 10b Celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. AP 11 Elektronizace zdravotnictví AP 12 Rozvoj zdravotní gramotnosti AP 13 Rozvoj ukazatelů zdravotního stavu obyvatel

Příloha B PŘÍLOHA B: Běžecká pyramida

Formy běhu a chůze a jejich energetická náročnost

Zdroj: TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání Běžecká pyramida znázorňuje výkonnostní etapy a zároveň i formy běhu a chůze. Zajímavým kritériem je energetická náročnost jednotlivých forem pohybových aktivit, jenž vychází z přibližného energetického výdaje 70 kg vážícího člověka za jednu hodinu pohybové aktivity.226

226

Srov. TVRZNÍK, A. a GERYCH, D. Velká kniha běhání, s. 19.

Příloha C PŘÍLOHA C: Maslowova hierarchie potřeb

TRANSCENDENCE Spirituální potřeby, kosmická identifikace

identifikace SEBEREALIZACE iidentifikace Potřeba naplnit svůj potenciál smysluplné ESTETIKAcíle Potřeba krásy a harmonie POZNÁNÍ Potřeba znát a rozumět, dozvídat se nové věci ÚCTA, RESPEKT Potřeba sebedůvěry, pocitu vlastní hodnoty a zdatnosti, sebeúcty a respektu druhých PŘIMKNUTÍ Potřeba někam patřit, být zapojen, milovat a být milován BEZPEČÍ Potřeba být zajištěn, v pohodlí, být v klidu, nemuset mít strach BIOLOGICKÉ POTŘEBY Jídlo a pití, kyslík, odpočinek, sexuální vyžití, uvolnění napětí

Zdroj: ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti, upraveno

Výše znázorněná pyramida amerického psychologa A. Maslowa (1970+), představuje hierarchii základních lidských potřeb dle pořadí naléhavosti a podle pořadí, ve kterém se projevují. Probuzení vyšších potřeb, je závislé na uspokojení potřeb nižších. Pokud nejsou nižší potřeby uspokojovány, vynucují si přednostní pozornost.227

227

Srov. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti: [obor v pohybu]., s. 106-108.

Příloha D PŘÍLOHA D: Dotazník (upravená verze on-line dotazníků) Vážení běžci, obdrželi jste dotazník, který je součástí diplomové práce na téma Běhání jako životní styl. Jsem studentkou posledního ročníku Univerzity Hradec Králové, oboru Sociální pedagogika. Cílem tohoto dotazníku je, se pokusit zmapovat motivace, jenž přivádějí dospělé jedince v produktivním věku k běhu, včetně případných změn těchto motivací v průběhu času a zároveň zjistit zda a jak se běh odráží na celkovém zdraví a životním stylu dospělého člověka. Tímto Vás laskavě prosím o spolupráci při jeho vyplnění. Dotazník je anonymní a jeho vyplněním dáváte souhlas ke zpracování uvedených údajů. Za Vaši ochotu a Vámi věnovaný čas děkuji. Zechovská Iveta U každé otázky zvolte prosím pouze jednu odpověď, pokud není uvedeno jinak. 1. Pohlaví:  muž  žena 2. Věk:  20-30 let  31-45 let  46-64 let 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?  bez maturity (základní, vyučen)  s maturitou  vysokoškolské (vyšší odborné) 4. Kde žijete převážnou část svého života?  v obci do 5 000 obyvatel  v obci do 10 000 obyvatel  v obci do 100 000 obyvatel  v obci nad 100 000 obyvatel 5. Specifikujte typ Vašeho zaměstnání:  sedavé (kancelářská práce)  s mírnou fyzickou zátěží (řidič z povolání, pokladní)

Příloha D  se střední fyzickou zátěží (řemeslné a manuální práce)  s těžkou fyzickou zátěží (výkopové práce, stavební práce)  studuji  jiné: _____ 6. Odhadněte stupeň Vaší průměrné psychické zátěže v zaměstnání/studiu:  nízký  střední  těžký 7. Jak dlouho již běháte?  začínám  méně než ½ roku  ½- 1 rok  1-3 roky  více než 3 roky 8. Jak byste se označil/a?  jsem začátečník  jsem ustavičný začátečník  jsem pravidelný běžec  běhám po většinu svého života 9. Jak často běháte?  denně  1-2x týdně  3-4x týdně  velmi nepravidelně/jak čas dovolí  jiné: _____ 10. Co Vás přivedlo k běhu? Jaké byly Vaše počáteční motivace? Označte max. 3 důvody.  nadváha  přátelé (rodinný příslušník), kteří již běhají  zlepšení fyzické kondice  zlepšení psychické kondice (relaxace)  je to módní trend  zdravotní problémy  finanční nenáročnost  časová nenáročnost  účast na běžecké akci  osobní potřeba změny (doplnění) již vykonávané pohybové aktivity  žádné důvody  jiné: _____

Příloha D 11. Ve Vašem celkovém seznamu motivací proč jste začal/a běhat se nadváha vyskytuje spíše:  v 1/3  ve 2/3  ve 3/3  nevyskytuje 12. Ve Vašem celkovém seznamu motivací proč jste začal/a běhat se zlepšení fyzické kondice vyskytuje spíše:  v 1/3  ve 2/3  ve 3/3  nevyskytuje 13. Patří zdravotní problémy mezi důvody, proč jste začal/a běhat? (při odpovědi NE, automatické přesměrování na otázku č. 15)  ano  ne 14. Označte všechny Vaše zdravotní problémy, které Vás motivovaly začít běhat.  nadváha  stres, pracovní a osobní zatížení  deprese a jiné psychické problémy  cukrovka  osteoporóza  nádorové onemocnění  vysoký krevní tlak  vysoká hladina cholesterolu  nespavost  zažívací obtíže  onemocnění srdce  závislost na návykových látkách  jiné: _____ 15. Dosáhli jste za pomoci běhu Vámi stanoveného cíle?  ano  ne, běhám krátce  ne  nevím

Příloha D 16. Domníváte se, že se běh pozitivně odrazil na Vašem zdravotním stavu?  ano  ne, běhám krátce  ne  nevím 17. Jaké změny na sobě díky běhu pozorujete? (zde můžete zvolit více odpovědí)  lépe a kvalitněji spím  mám mnohem více energie, cítím se lépe  má tělesná hmotnost se snížila  mám vysportovanější postavu, lépe vypadám  lépe zvládám pracovní a osobní stres  soukromý život v oblasti vztahů a sexu se zkvalitnil  zlepšila se mi fyzická kondice  můj krevní tlak se snížil a stabilizoval  žádné změny nepozoruji  jiné: _____ 18. Změnili se v průběhu času Vaše důvody (motivace), proč běháte?  ano, významně  částečně, přidaly se další motivace  ne, běhám za stejných pohnutek 19. Uveďte Vaše současné důvody (popřípadě doplňte o další motivace) proč běháte. (označte max. 3 důvody)  udržení, případně další snižování dosažené tělesné hmotnosti  udržení a zlepšování získané fyzické kondice  potřeba kontaktu s nově získanými přáteli  zkvalitnění a ozdravění v oblasti soukromého života (vztahy, sex)  baví mě to, přináší mi to radost  odbourávání stresu, relaxace  pohyb v přírodě  být součástí běžecké komunity  jsem na běhu závislý  účast na běžeckých akcích  zlepšování osobních časů  prevence před civilizačními nemocemi  nemám žádné důvody  jiné: _____

Příloha D 20. Ve Vašem současném seznamu důvodů proč běháte, se nadváha vyskytuje spíše:  v 1/3  ve 2/3  ve 3/3  nevyskytuje 21. Ve Vašem současném seznamu důvodů proč běháte, se zlepšení fyzické kondice vyskytuje spíše:  v 1/3  ve 2/3  ve 3/3  nevyskytuje 22. Jakým dalším pohybovým aktivitám kromě běhu se ještě věnujete? (uveďte max. 3 Vámi upřednostňované aktivity)  nevěnuji se jiným pohybovým aktivitám  běh na lyžích  cyklistika  bruslení a inline brusle  plavání  míčové sporty  aerobik (různé formy)  posilování  horská turistika  horolezectví  jiné: _____ 23. Ovlivnil běh Vaše stravovací návyky, životosprávu?  ano, stravuji se zdravěji  částečně, přemýšlím o tom co jím  ne, stravuji se podle svého, neřeším to  ne, vždy jsem se stravoval zdravě  nevím 24. Kouříte? (při jiné odpovědi než bývalý kuřák, přesměrování na otázku č. 26)  ano  jsem částečný kuřák (1x měsíčně a méně)  jsem bývalý kuřák  ne

Příloha D 25. Co Vás motivovalo k tomu, aby jste přestal/a kouřit?  vlastní rozhodnutí  zdravotní důvody (na doporučení lékaře)  finanční důvody  nikdo v mém okolí nekouří, ovlivnilo mě to  běžci nekouří  jiné: _____ 26. V jaké míře konzumujete alkohol?  denně  občas (1x týdně)  příležitostně (1x měsíčně a méně)  alkohol nepiji 27. Jak běh ovlivňuje Váš denní režim? (poměr pracovní činnosti a volného času)  neovlivňuje, běhám, kdy to jde  každý běh plánuji dopředu s ohledem na pracovní čas a vytížení  upravuji vědomě svůj denní režim tak, abych mohl/a jít běhat  do denního režimu zařazuji čas na regeneraci a odpočinek po běhu  jiné: _____ 28. Myslíte si, že běh ovlivnil Váš současný způsob trávení volného času?  ano, významně  ano  ne  nevím 29. Jak převážně trávíte svůj volný čas? (myšleno delší časové rozmezí, např. víkend) Uveďte max. 3 možnosti.  spánkem  u televize, u počítače  s knihou  doháněním pracovních povinností  domácími pracemi  pohybovými aktivitami s přáteli (rodinou), popř. sám  účastí na běžeckých akcích (závodech)  prací na zahradě s ohledem na roční dobu  jiné: _____ 30. Považujete běh za trvalou součást Vašeho životního stylu?  ano  ne  nejsem si jist/a

Příloha E

PŘÍLOHA E: Výsledky dotazníkového šetření (tabulky) Položka č. 1: Výskyt nadváhy v celkovém seznamu motivací respondenta podle věku Věk Nadváha

20-30 let

31-45 let

Celkem

46-64 let

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

Vyskytuje se v 1/3 motivací

53

23,6

48

32,0

11

29,7

112

Vyskytuje se v 2/3 motivací

40

17,8

17

11,0

6

16,2

63

Vyskytuje se v 3/3 motivací

11

4,9

3

2,0

1

2,7

15

Nevyskytuje se

121

53,8

82

54,7

19

51,4

222

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

Položka č. 2: Změny v motivacích respondentů v průběhu času podle dosaženého vzdělání Vzdělání Změny motivací

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano, významně

3

12,0

20

11,0

14

6,8

37

9,0

Částečně, přidaly se další

16

64,0

109

59,9

127

62,0

252

61,0

Ne, stejné motivace

6

24,0

53

29,1

64

31,2

123

30,0

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Položka č. 3: Změny v motivacích respondentů v průběhu času dle věku Věk Změny motivací

20-30 let

31-45 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano, významně

17

7,6

17

11,3

3

8,1

37

9,0

Částečně, přidaly se další

136

60,4

90

60,0

26

70,3

252

61,0

Ne, stejné motivace

72

32,0

43

28,7

8

21,6

123

30,0

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Příloha E Položka č. 4: Vliv běhu na zdravotní stav podle věku Pozitivní vliv běhu na zdravotní stav

Věk 20-30 let

31-45 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

167

74,2

125

83,3

31

83,7

323

78,4

Ne

16

7,1

4

2,7

1

2,7

21

5,1

Ne, běhám krátce

29

12,9

12

8,0

3

8,1

44

10,7

Nevím

13

5,8

9

6,0

2

5,4

24

5,8

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Položka č. 5: Vliv běhu na zdravotní stav podle vzdělání Vzdělání Pozitivní vliv běhu na zdravotní stav

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

20

80,0

145

79,7

158

77,1

323

78,4

Ne

1

4,0

7

3,8

13

6,3

21

5,1

Ne, běhám krátce

3

12,0

18

9,9

23

11,2

44

10,7

Nevím

1

4,0

12

6,6

11

5,4

24

5,8

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Položka č. 6: Dosažení stanoveného cíle podle věku Věk Dosažení cílů

20-30 let

31-45 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

V

%

Počet

%

Ano

122

54,2

107

71,3

22

59,5

251

61,0

Ne

25

11,1

5

3,3

3

8,1

33

8,0

Ne, běhám krátce

54

24,0

25

16,7

9

24,3

88

21,3

Nevím

24

10,7

13

8,7

3

8,1

40

9,7

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Příloha E Položka č. 7: Dosažení stanoveného cíle dle vzdělání Vzdělání Dosažení cílů

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

15

60,0

113

62,0

123

60,0

251

61,0

Ne

2

8,0

11

6,0

20

9,8

33

8,0

Ne, běhám krátce

8

32,0

44

24,2

36

17,6

88

21,4

Nevím

0

0

14

7,7

26

12,7

40

9,7

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Položka č. 8: Vliv běhu na volný čas podle vzdělání Vzdělání Vliv běhu na volný čas

Bez maturity (základní, vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

11

44,0

81

44,5

86

42,0

178

43,2

Ano, významně

9

36,0

47

25,8

58

28,3

114

27,7

Ne

2

8,0

40

22,0

43

21,0

85

20,6

Nevím

3

12,0

14

7,7

18

8,7

35

8,5

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Položka č. 9: Vliv běhu na volný čas podle věku Vliv běhu na volný čas

Věk 31-45 let

20-30 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Ano

91

40,4

71

47,3

16

43,3

178

43,2

Ano, významně

63

28,0

39

26,0

12

32,4

114

27,7

Ne

47

21,0

30

20,0

8

21,6

85

20,6

Nevím

24

10,6

10

6,7

1

2,7

35

8,5

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Příloha E Položka č. 10: Vliv běhu na denní režim podle pohlaví Pohlaví Vliv běhu na denní režim

Muži

Celkem

Ženy

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Neovlivňuje, běhám, kdy to jde

59

43,7

107

38,6

166

40,3

Každý běh plánuji dopředu s ohledem na pracovní vytížení

42

31,1

88

31,7

130

31,6

Upravuji denní režim tak, abych mohl/a jít běhat

28

20,7

67

24,3

95

23,1

Do denního režimu zařazuji regeneraci a odpočinek po běhu

4

3,0

14

5,0

18

4,4

Ostatní

2

1,5

1

0,4

3

0,6

Celkem

135

100,0

277

100,0

412

100,0

Položka č. 11: Vliv běhu na denní režim podle věku Věk Vliv běhu na denní režim

20-30 let

31-45 let

46-64 let

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Neovlivňuje, běhám, kdy to jde

86

38,3

61

40,6

19

51,4

166

40,3

Každý běh plánuji dopředu s ohledem na pracovní vytížení

68

30,2

50

33,4

12

32,4

130

31,6

Upravuji denní režim tak, abych mohl jít běhat

54

24,0

37

24,7

4

10,8

95

23,1

Do denního režimu zařazuji regener. a odpočinek po běhu

14

6,2

2

1,3

2

5,4

18

4,4

Ostatní

3

1,3

0

0

0

0

3

0,6

Celkem

225

100,0

150

100,0

37

100,0

412

100,0

Příloha E Položka č. 12: Vliv běhu na denní režim podle vzdělání Vzdělání Vliv běhu na denní režim

Bez maturity (základní,vyučen)

S maturitou

Vysokoškolské (vyšší odborné)

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Neovlivňuje, běhám, kdy to jde

9

36,0

85

46,7

72

35,1

166

40,3

Každý běh plánuji dopředu s ohledem na pracovní vytížení

11

44,0

52

28,6

67

32,8

130

31,6

Upravuji denní režim tak, abych mohl jít běhat

4

16,0

38

20,9

53

25,8

95

23,1

Do denního režimu zařazuji regener. a odpočinek po běhu

1

4,0

6

3,3

11

5,3

18

4,4

Ostatní

0

0

1

0,5

2

1,0

3

0,6

Celkem

25

100,0

182

100,0

205

100,0

412

100,0

Příloha F PŘÍLOHA F: Výsledky dotazníkového šetření (grafy) Položka č. 1: Zdravotní problémy vedoucí respondenty k běhu

Položka č. 2: Nadváha na seznamu současných motivací respondentů

Příloha F Položka č. 3: Fyzická kondice na seznamu současných motivací respondentů

Položka č. 4: Četnost běhu uvedená respondenty

Položka č. 5: Pozitivní změny zdravotního stavu pozorované respondenty

Příloha G PŘÍLOHA G: Výpočty hypotézy H3 (test dobré shody chí-kvadrát) Hypotéza H31 Motivace Věk

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

20-30 31-45 45-64

177 101 21 299

111 83 20 214

64 36 10 110



 352 220 51 623

Motivace 

Věk

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

20-30

168,9373997

120,9117175

62,15088283

352

31-45

105,5858748

75,56982343

38,84430177

220

45-64

24,47672552

17,51845907

9,004815409

51



299

214

110

623

Motivace 

Věk

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

20-30

0,384790603

0,812511357

0,055015056

1,252317017

31-45

0,199176715

0,730549858

0,208268708

1,137995281

45-64

0,493841398

0,351517526

0,10998475

0,955343674



1,077808716

1,894578742

0,373268514

3,345655972

1. Stanovení hypotézy Ha: Mezi věkem a počátečními motivacemi existuje závislost 2. Volba hladiny významnosti 0,05 9,483 3. Výpočet kritéria 4. Stupně volnosti Nalezení kritické hodnoty Vypočítané kritérium (Chí kvadrát) 5. Porovnání hodnot

4 9,483 3,345655972 3,346



9,483

 6. Nepřijímáme hypotézu Ha: Mezi věkem a počátečními motivacemi neexistuje závislost

Příloha G

Hypotéza H32 Motivace 

Pohlaví

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Muž

90

67

30

187

Žena

209

147

80

436

0

0

0

0

299

214

110

623



Motivace 

Pohlaví

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Muž

89,74799358

64,23434992

33,0176565

187

Žena

209,2520064

149,7656501

76,9823435

436

0

0

0

0

299

214

110

623



Motivace 

Pohlaví

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Muž

0,000707617

0,119076793

0,275799427

0,395583837

Žena

0,000303496

0,051071927

0,118290121

0,169665545

0

0

0

0

0,001011114

0,17014872

0,394089549

0,565249382



1. Stanovení hypotézy Ha: Mezi pohlavím a počátečními motivacemi existuje závislost 2. Volba hladiny významnosti 0,05 5,991 3. Výpočet kritéria 4. Stupňů volnosti Nalezení kritické hodnoty Vypočítané kritérium (Chí kvadrát) 5. Porovnání hodnot

2 5,991 0,565249382 0,565



5,991

6. Nepřijímáme hypotézu Ha: Mezi pohlavím a počátečními motivacemi neexistuje závislost

Příloha G

Hypotéza H33 Motivace 

Vzdělání

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Bez maturity

17

13

9

39

S maturitou

137

95

51

283

Vysokoškolské

145

106

50

301



299

214

110

623

Motivace 

Vzdělání

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Bez maturity

18,71749599

13,3964687

6,88603531

39

S maturitou

135,8218299

97,21027287

49,96789727

283

Vysokoškolské

144,4606742

103,3932584

53,14606742

301



299

214

110

623

Motivace 

Vzdělání

Fyzická kondice

Psychická kondice

Nadváha

Bez maturity

0,157595464

0,011733497

0,648972376

0,818301337

S maturitou

0,010219895

0,05025504

0,021318408

0,081793344

Vysokoškolské

0,002013506

0,065720935

0,186236549

0,25397099



0,169828865

0,127709473

0,856527333

1,154065671

1. Stanovení hypotézy Ha: Mezi vzděláním a počátečními motivacemi existuje závislost 2. Volba hladiny významnosti 0,05 9,483 3. Výpočet kritéria 4. Stupně volnosti Nalezení kritické hodnoty Vypočítané kritérium (Chí kvadrát) 5. Porovnání hodnot

4 9,483 1,154065671 1,154



9,483

6. Nepřijímáme hypotézu Ha: Mezi vzděláním a počátečními motivacemi neexistuje  závislost