UNIVERZITA KARLOVA Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví
Seminární práce pro předmět Základy informační politiky
Bezpečnost na sociálních sítích (s přihlédnutím ke specifikům komunikace na internetu)
Martina Hanzlová F2D, 2. ročník KS 2. 1. 2013
Úvod Bezpečnost na sociálních sítích je téma s velice širokým záběrem, v tomto eseji bych se chtěla zamyslet nad změnami v lidské komunikaci, které jsou důsledkem prudkého rozvoje informačních technologií. Z toho vyplývají možná nová nebezpečí při komunikaci v internetovém prostředí, možnost zneužití osobních dat, kyberšikany, kybergroomingu, stalkingu, sextingu a dalších závažných sociálně-patologických jevů. Veškeré tyto negativní jevy se snaží postihnout i politika EU i iniciativy jednotlivých členských zemí EU, tedy i Česká republika.
Sociální komunikace v prostředí internetu Internet, opěvované i zatracované komunikační médium, přinesl jako komunikační prostředek velkou řadu změn i z hlediska lidské psychologie. Jednoznačně kladným rysem internetu je rychlá dostupnost informací ze všech možných oblastí lidského života, umožňuje uživateli aktivně se zúčastňovat výměny informací, je rychlý při vzájemném zprostředkování kontaktů. V současné době se již bez služeb internetu jen těžko obejdeme. Na druhou stranu má dopad na kvalitu vyjadřování i myšlení (zestručňování, slábnoucí slovní zásoba, používání zkratek, zploštění konverzace). Stejně jako každá komunikace má v sobě i komunikace na internetu několik modalit. Je ovlivněna: •
časem (v případě komunikace na internetu je komunikace asynchronní – člověk není nucen reagovat hned, odpověď si může rozmyslet, např. v posílání e-mailů i synchronní, kdy při chatování apod. dojde odpověď třeba během několika sekund )
•
prostorem (v tomto případě nereálný kyberprostor)
• přítomností emocí (na internetu nepřítomností emocí, pouze zprostředkovaně vyjádřenými např. různými emotikony )
Specifické rysy komunikace na internetu souvisí s jeho anonymitou a s možností proměnlivosti identity. Anonymní prostředí zcela mění naši obvyklou komunikaci, protože nejsme vázáni fyzickým vzhledem, sociálním statusem jako věk, pohlaví, rasa, postavení, ten přestává být podstatný, nejsou vidět a slyšet výrazy tváře či modulace hlasu. Dá se říci, že v prostředí internetu jsou lidé více sami sebou a vyjadřují se svobodněji. Jeden z nejtypičtějších znaků internetové komunikace je disinhibice – tedy odložení zábran, „odbržděné chování“. Projevuje se ztrátou a odložením zábran, ostychu, obcházením cenzury (nic není zakázané), utišením svého svědomí (žádná zodpovědnost – v podstatě, ten, kdo píše ty vulgární výjevy, to nejsem já, já jsem schovaný za svou přezdívkou a můžu si tedy dovolit cokoli), určitou nezdrženlivostí, netrpělivostí, rychlostí (možnost okamžitě reagovat na nějaké téma, které mě zaujalo či naopak rozlobilo), zájmem o zakázaná témata, odklonem od reality a příklonem k fantazii. Zahrnuje celou stupnici chování od nezdvořilostí nebo hrubosti až po vyjádření vnitřních osobních pocitů dalším jedincům v kyberprostoru. Komunikace na internetu je díky svým disinhibičním vlastnostem svobodnější. Lidé, schovaní za svým nickem, neváhají odhalit mnoho ze svého soukromí, což by v „reálném“ světě neučinili. Cítí se méně zranitelní. Odložení zábran může mít pozitivní výsledky. Komunikující jsou schopni o svých problémech mluvit otevřeněji, volněji, jak by třeba neučinili při běžné konverzaci tváří v tvář. Je také jednodušší zapojit se do sociálních skupin než v normální realitě, člověk může patřit třeba do několika různých uskupení, může být ve virtuálním světě přítomný na více místech najednou. Umožňuje zapojení jedinců, kteří jsou v reálném světě vystaveni určitému přehlížení, například díky rase, vzhledu, orientaci apod. Ovšem disinhibice má i svou odvrácenou stranu – u jedinců, kteří jsou choleričtí, impulsívní, frustrovaní uvolňuje nahromaděnou agresi a oni mohou vlastně zcela beztrestně urážet, osočovat, napadat další uživatele internetu, aniž by jim z toho plynuly nějaké nepříjemnosti.
Podle Johna Sulera se disinhibice skládá z těchto hlavních zdrojů: z anonymity (jsem schovaný za svou přezdívkou), z neviditelnosti (nikdo neví, jak se zrovna tvářím) ,z asynchronicity (odpověď si mohu dlouho rozmýšlet, nemusím reagovat ihned), ze solipsistické introjekce (ve své hlavě si vytvářím svoji představu toho, kdo je na druhé straně, čili si vytvářím svůj vlastní fantazijní svět), z neutralizace statusu (není podstatné, kým jsme v reálném světě).
Sociální sítě - co to je? Dle Wikipedie je sociální sítí každá skupina lidí, která spolu udržuje komunikaci různými prostředky – to je širší pojetí smyslu slova. V současnosti se sociální sítí rozumí služba na internetu, která umožňuje lidem prezentovat se pomocí profilů, zprostředkovává sdílení informací o uživatelích (včetně sdílení fotografií a videí), je na nich možné navazovat sociální vztahy s dalšími uživateli (diskusní fóra, chat, online hry). Přesnější označení Social Network (společenská síť) lépe vyzní v angličtině, v našem prostředí spíše evokuje představu nějaké záchranné sítě, namísto společenské. Sociální sítě umožňují objevovat dávno ztracené sociální vazby, vytvářet vazby nové, ovšem na zcela jiném základě, než v reálném světě. Počet přidaných přátel opravdu nemá výpovědní hodnotu, jaký jsem. Pojem „přítel“ na sociálních sítích není rovnocenný slovu přítel v reálném světě. Mezi sociálními sítěmi je nejvíce využíván Facebook, který k lednu 2012 evidoval 800 miliónů registrovaných uživatelů, mezi další patří například Twitter, Google Plus, Orkut, LinkedIn a řada menších projektů, jako je Color, Spolužáci, Lidé, LíbimSeTi a řada dalších.
Nebezpečí, která na sociálních sítích hrozí Výše popsané projevy komunikace, která probíhá ve virtuálním světě internetu sebou přináší možná ohrožení uživatelů sociálních sítí. Ona anonymita, neviditelnost toho, kdo je na druhé straně, může často vést ke zneužití např. našich osobních dat. Nejhoršími jevy, které se objevily v souvislosti s využíváním informačních technologií, jsou jevy sociálně-patologického rázu, mezi které řadíme kyberšikanu,
kybergrooming, stalking, sexting. Často si neuvědomujeme, k jakým důsledkům může vést přílišná otevřenost ve sdělování velmi osobních detailů. Velice pěkně shrnul hlavní pravidla, jak se chovat na sociální síti redaktor časopisu Reflex Miloš Čermák. Dovolím si ocitovat: Top 5 pravidel na Facebooku podle Miloše Čermáka 1) Nepublikovat na Facebooku nic, co by ostatní neměli vidět. Možnost nastavit si "úroveň svého soukromí" evokuje pocit bezpečí, ale bohužel falešný. Ty nejméně vhodné informace se kdekoliv na Internetu (včetně Facebooku) šíří nejvyšší možnou rychlostí, tedy rychlostí světla. 2) Nenabízet přátelství nikomu, koho neznáte (a například jen proto, abyste si zvýšili počet přátel). 3) Nikdy nepřijímat nabídku na přátelství od nikoho, s kým byste nebyli ochotni jít na pivo (případně skleničku vína nebo panáka bourbonu). Otázka zní, co s nabídkami od lidí, které neznáte, případně si je nepamatujete. Osobně jsem se rozhodl je neodmítat (a ctít tak v jistém smyslu presumpci neviny). Vždycky mám možnost, že když se později ukáže, že bych si s tím nebo oním nechtěl vypít pivo, tak se s ním "přátelit" přestanu. 4) Nikdy nepsat statusy, neposílat vzkazy ani nic nekomentovat, pokud jste pod vlivem alkoholu (možná by se zde mohla aplikovat má stará žádost ředitelství Internetu, aby Internet v nočních hodinách pro jistotu vypnuli). Pravidla jsou benevolentnější než na silnici, myslím, že hranice případného způsobení vážné nehody je asi jedno promile. 5) Nevyplňovat kvízy a používat co nejméně aplikací. Zkrátka nedělat nic, co automaticky zatěžuje ostatní, případně může zneužít vaše osobní data, zejména email a přihlašovací heslo do Facebooku. Můžete se pokusit někoho virtuálně líbat (pokud tedy zároveň dodržíte pravidlo číslo 4), ale když nějaká pitomá aplikace pošle padesáti přátelům "virtual kiss", je to pouze trapné.
Sociální sítě a bezpečnost dětí Nejohroženější skupinou, která se na internetu pohybuje, jsou dětští uživatelé. Česká republika patří k zemím, kde děti přicházejí do kontaktu s internetem v útlém věku a jejich počítačová gramotnost je na vysoké úrovni (v pomyslném žebříčku této dovednosti jsme se umístili na 5. místě za Finskem, Slovinskem, Nizozemskem a Estonskem). Pokud nejsou dostatečně poučeni a naučeni z rodiny či školy, pak ve své dětské naivitě mohou na svém profilu zveřejnit citlivé údaje. Ze studií vypracovaných EU vyplývá, že 50 % evropských dospívajících dává na internet své osobní informace, které tam mohou zůstat už navždy a zobrazí se komukoliv Slovy komisařky EU pro Viviane Redingové: „ Jestliže chceme, aby děti myslely dříve, než něco zveřejní, měly by společnosti provozující sociální sítě zveřejňovat správné informace ve správném jazyce. Evropská komise se na tyto společnosti obrátila s naléhavou výzvou, aby jednaly, a j jsem ráda, e mnohé z nich této výzvy uposlechly. Předpokládám však, že všechny společnosti dokáží víc. Profily nezletilých musí být standardně nastaveny jako soukromé a na dotazy nebo zprávy o zneužití osobních údajů se musí rychle a vhodně bagovat. Internet je dnes pro naše děti životně důležitý a naší povinností je učinit jej bezpečným.“ Na dvacet společností, které provozují sociální sítě proto podepsalo opatření pod názvem Zásady pro bezpečnější sociální sítě. Společnosti tak pomáhají teenagerům v boji proti rizikům na internetu například tím, že jim v rámci sítě umožňují snadné nastavení ochrany soukromí, blokaci přístupu jiných uživatelů e svému profilu, možnost mazání nevyžádaných příspěvků.
Safer Internet Safer Internet je aktuální program EU, který je platný na období let 2009 – 2013. Z rozpočtu (cca 55 mil EUR) na tento projekt mají být financovány tyto oblasti: •
osvěta, zajištění povědomí veřejnosti – především o bezpečnějším využívání online technologií
• boj proti nepovolenému obsahu a potírání škodlivého chování online • podpora bezpečnějšího online prostředí • vytvoření znalostní základny Tento program také zastřešuje doprovodné akce a to Safer Internet Day (Den bezpečnějšího internetu) a Safer Internet Forum (Fórum pro bezpečnější internet)
Bezpečnost v informačním prostředí v Česku Dne 19. 10. 2005 schválila vláda Národní strategii informační bezpečnosti pod č. 1340. Strategie byla vypracována na základě úkolu Státní informační a komunikační politiky eČesko v souladu se zákony ČR a předpisy Evropské unie pro oblast informační bezpečnosti. Záměrem tohoto usnesení bylo zvýšení důvěry občanů v informační společnost, zlepšení bezpečnosti, zajištění vyšší úrovně zabezpečení komunikačních systémů a jejich ochrana. V současnosti se mohou rodiče, učitelé i samotné děti informovat o rizikách, které na internetu hrozí, na různých webových stránkách, které se na toto téma zaměřují: www.saferinternet.cz www.e-bezpeci.cz www.juniorinternet.cz/
Nejdůležitější zásady ochrany proti možným rizikům, které by měli rodiče přímo vtloukat svým dětem do hlavy jsou: • Neposkytovat osobní informace. • Nikdy si nedomlouvat schůzku s někým, koho znám pouze z virtuální reality. • Svoje fotografie neposílat neznámým lidem. • Nereagovat na příspěvky pochybné povahy. • Nikomu nedávat svoje heslo pro připojení na internet.
Závěr Komunikace na internetu přinesla lidské společnosti nové možnosti, jak pozitivní, tak negativní. Pozitiva dle mého názoru jednoznačně převyšují Rychlost a dostupnost informací, možnost komunikace, navazování sociálních vazeb, začlenění se do různých skupin a společenství. V současnosti si již život bez připojení na internet dokážeme těžko představit, vždyť internet je již tak provázaný s každodenním životem, že pro mladší generaci je věk před internetem naprostým pravěkem. Pokrok, kterého internetová komunikace dosáhla jen v posledních pár letech je značný. Sdružování se na sociálních sítích se stalo nutností (především pro teenagery), lehkost a samozřejmost, s kterou mladá generace nové technologie využívá, je obdivuhodná. Při tom všem ovšem musíme zůstat obezřetní a své potomky naučit zásady chování na internetu, aby byla vyloučena možná rizika,. V tomto ohledu si myslím, že role rodiny v poučení potomků je zcela zásadní a nezastupitelná. Možností, které rodičům pomáhají je v současné době mnoho, stačí si jen vybrat správné webovské stránky. Jejich součástí bývá online poradna (pro rodiče, děti, učitele, informační pracovníky) či horká linka pro akutní dotazy.
Zdroje: VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7367-387-1. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 233 s. ISBN 978-80-246-1037-5. ČERMÁK, Miloš: Deset věcí, které byste na Facebooku neměli dělat. In: Technet.cz [online]. 15. 7. 2009 [cit. 2013-01-02]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/cermakdeset-veci-ktere-byste-na-facebooku-nemeli-delat-p1l Sociální sítě. In: Wikipedia [online]. 2012 [cit. 2013-01-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_s%C3%AD%C5%A5 Usnesení č.1340 o Národní strategii informační bezpečnosti České republiky a o zřízení Výboru pro informační bezpečnost České republiky In: Dokumenty vlády/Vláda ČR [online] 19. 10. 2005 [cit. 2013-01-02]. Dostupné z:http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2005&10-19 www.saferinternet www.e-bezpeci.cz
