BETANIE Kázání NE 22. 3. 2009
Praktická příprava na službu NEHEMJÁŠ
První čtení: 1K 3:9-13 „Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni. Když dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ Druhé čtení: Nehemjáš 2:1-10 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi. „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ Král, vedle něhož seděla královna, se mě zeptal: „Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš? Králi se zalíbilo mě propustit, jakmile jsem udal určitý čas. Řekl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat“. Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou. Když jsem přišel k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce. Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tobijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.
-2Podruhé se dostáváme ke knize Nehemjáš. Možná si ještě vzpomenete, že minulý měsíc jsme se při zkoumání první kapitoly zaměřili na vnitřní, duchovní přípravu do služby. A řekli jsme si, že podstatu této vnitřní připravenosti tvoří čtyři věci. 1. Zájem o Kristovu církev, o sbor. 2. Láska jako hlavní motivace a důvod služby. 3. Modlitby. 4. Poslušnost Božího slova a Ducha svatého. Někdo zůstane jenom u modliteb. Dál už nejde. Jiný, poslušný Božího slova a ochotný nechat se vést Duchem svatým jde a slouží. Protože si uvědomuje, že služba je součást jeho svědectví o Pánu Ježíši Kristu, který ukazoval, nejen jak se máme modlit, ale také jak máme pracovat, jak máme sloužit. Ani Nehemjáš nezůstal jenom při půstu a modlitbách. Věděl, že Duch Boží ho vede k rozhodnutí něco udělat. Pochopil úkol, který pro něj Bůh měl, poslušně ho přijal, a nyní přichází doba jeho naplňování. A jak uvidíme, je to vlastně doba praktických příprav. A všimněme si, bratři a sestry, jak i v té praktické přípravě je Nehemjáš důsledný a odpovědný. Jak se snaží nic nezanedbat. A víte co je přitom zajímavé? Že Nehemjáš vůbec nevolá po nějakém odborném vyučování, kde by mohl získat více vědomostí a znalostí o své budoucí službě. Kde by se mohl naučit něco o stavbách a také něco vedení druhých. Nic takového jsme v textu nečetli. A já to chci zdůraznit právě proto, že mezi dnešními křesťany je tento druh přípravy velice rozšířený a populární. Mnozí tak milují nejrůznější školení a semináře, např. na téma „Jak evangelizovat“, „Jak vést druhé“, „Jak budovat společenství“, „Jak organizovat sborové skupinky“, až jim na vlastní službu, třeba právě na to evangelizování, na vedení druhých nebo na budování společenství včetně organizování sborových skupinek vůbec nezbývá čas. Pak mám ovšem u takové přípravy na službu docela velký otazník. Podívejme se teď na Nehemjáše, jak on tu svoji přípravu pojal. Od událostí popsaných v první kapitole uteklo čtvrt roku. Je totiž měsíc nísan, což odpovídá zhruba našemu březnu, zatímco měsíc kislev, v němž Nehemjášův příběh začal, odpovídá asi našemu prosinci. Nehemjáš je v přítomnosti krále a jeho manželky a koná svou obvyklou práci. Jako královský číšník obsluhuje a chystá poháry vína. V tehdejších dobách kvetlo travičství, a jestliže byl Nehemjáš královským číšníkem, znamenalo to jediné. Musel požívat bezmeznou důvěru krále; král mu musel stoprocentně věřit, že se nedá podplatit a nenamíchá mu do nápojů jed. I to je doklad Nehemjášova charakteru. Byl věrným a oddaným služebníkem konajícím poctivě a odpovědně svěřený úkol. A současně byl i věrným služebníkem Božím. My někdy, bratři a sestry, toužíme po velkých věcech, chceme hodně dokázat, prosíme o ně Pána Boha, a ono nic nepřichází. Naše touhy a modlitby jsou bez odezvy. Mohou pro to být různé důvody, ale třeba i to, že jsme se neosvědčili v těch malých věcech, že jsme v nich nebyli dostatečně věrní. My totiž někdy místo toho, abychom dary nám svěřené využili k oslavě Boží a službě druhým, tak je podobně jako ten muž z Ježíšova podobenství bez užitku zakopeme. Necháme je zjalovět. Pán Bůh ale vidí každého člověka, vidí, jak s tím, co nám svěřil, zacházíme, vidí, jestli se v práci, ve službě osvědčujeme. Také máme někdy tendenci trochu ošidit své zaměstnání nebo studium, třeba i s takovým vnitřním zdůvodněním, že se potřebujeme více soustředit na službu Pánu Bohu. A zapomínáme přitom, že to nelze od
-3sebe oddělovat. Však také existuje zkušenost, že věřící, kteří mají tendenci ošidit zaměstnání, mají úplně stejnou tendenci i při práci na Božím díle. Řeknu to ještě jinak: Kdyby byl Nehemjáš flink, neposlal by ho Bůh dostavět jeruzalémské hradby. Kdyby byl Saul z Tarsu flegmatickým pohodářem, to se dneska docela nosí, tak by se nestal apoštolem Pavlem. Bůh využil jeho horlivosti v pronásledování křesťanů a pouze ho obrátil opačným směrem, když z něho učinil stejně horlivého hlasatele Kristova evangelia. Před 17 lety jsem se zúčastnil semináře pořádaného Asociací Billy Grahama – šlo tehdy o přípravu satelitní evangelizace. A jeden ze školitelů řekl něco, co mne velmi oslovilo. On pověděl: Kdykoliv chceme v nějaké zemi zorganizovat větší evangelizaci, obrátíme se na tamní církve s prosbou: Doporučte nám 10 nejzaměstnanějších mužů, aby nám pomohli. A vždycky se setkáme s námitkou, že to přece nejde, neboť oni jsou již mnoho zaměstnaní a že nám doporučí jiné. My však prosíme vždycky o těch deset nejzaměstnanějších, neboť jsme zjistili, že právě oni si umí nejlépe zorganizovat svůj čas a že jednu evangelizaci navíc zvládnou.“ A nám to, bratři a sestry, připomíná, že i Kristovi následovníky by měly kromě jiného zdobit vlastnosti jako je pracovitost, horlivost, svědomitost, důslednost. Zvláště to pak platí o těch, kteří vedou druhé. Nehemjáš bere pohár vína a podává ho králi. Král se na něho dívá a jemu jasné, že se Nehemjášovi muselo něco stát. Projevuje tedy účast a ptá se: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Nehemjášovi až při této otázce došlo, že porušil nařízení, podle kterého měl být potrestán každý, kdo by projevil před králem zármutek. Protože byla obava, že by se zármutek mohl přenést na celý královský dvůr a posléze na celou říši. Proto se Nehemjáš tak vylekal, protože v lepším případě mohl skončit ve vyhnanství. Králův vstřícný tón však Nehemjáše uklidňuje a jeho počáteční úlek mizí. Vysvětluje králi, co ho trápí. Říká: „Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Nehemjáš se před králem otevřel. A protože král vidí, že Nehemjášův zármutek je opravdový, že nic nehraje, reaguje otázkou: „Co si tedy přeješ?“ Co udělá teď Nehemjáš? Jistě nad vším přemýšlel, ví, co chce říct. Přesto však ještě vysílá rychlou prosebnou modlitbu k Bohu. Nehemjáš ví, že chvíle je velmi vážná. Proto nechce jednat sám, chce být jen nástrojem v Boží ruce. Myslím, že všichni známe tyto okamžiky, kdy jsme sami v jakési náhlé tísni, v úleku, pod tíží momentální situace a stáváme se bezradnými. Tehdy jsou naše modlitby velmi krátké. Ale oč jsou kratší, o to jsou naléhavější. „Pane Bože, pomoz.“ Pane Ježíši, stůj při mně“. To nejsou promyšlené modlitby, to jsou výkřiky. Přesto dojdou k Božímu sluchu, jsou-li upřímné. Protože Bůh o mě ví i v tuto chvíli, on zná mou situaci a rozumí, proč k němu volám. Nehemjáš pokorně vyslovuje před králem svoji prosbu. „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl“. Nehemjáš vyslovuje větu, která je výsledkem jeho modlitebního zápasu. Všimněme si, jak je jasná a stručná. Nehemjáš má naprostou jistotu v tom, co má dělat. Ví, jakou roli mu Bůh určil, vůbec o ní nepochybuje a je pevně rozhodnutý ji přijmout. Nyní jen čeká na králův názor a souhlas. Jak došlo k tomu, že Nehemjáš s takovou určitostí věděl, co má dělat? Jak se to stane, že Pán Bůh položí člověku něco na srdce. Myslím, že v tom máme každý nějakou zkušenost. Já např. když hledám před Pánem Bohem odpovědi na různé otázky v určitých konkrétních - 4 situacích, tak se kromě modliteb snažím být vnímavější ke slovům druhých; nemyslím, že
-4bych se vyloženě ptal, co mám dělat. To ne. Jde mi spíše o kontext, o možné souvislosti. K tomu čtu intenzivněji Bibli a hledám v ní odpovědi, nebo alespoň nápovědu. Bible nám totiž odkrývá zápasy jiných lidí, ukazuje cestu, po které šli, a současně říká, jestli ta cesta byla dobrá nebo špatná. Ukazuje mnohé situace podobné těm našim. To nás může inspirovat. A někdy mne zaujme určitý oddíl, věta, pár veršů, kterým jsem před tím třeba nevěnoval moc velkou, nebo možná žádnou pozornost. Přečtené slovo se mně pak často různými způsoby vrací. Cítím, že to není jen tak, ale že mi tím chce Pán Bůh něco říct. A když tomu porozumím, pak se musím rozhodnout, zda Boží vůli přijmu nebo ne, a to se všemi důsledky. A jestliže to tak prožíváme my, proč by to nemohl prožít podobně i Nehemjáš? Vždyť jeho modlitba ukázala, že Nehemjáš znal Zákon, on jistě znal i žalmy a stará proroctví. Jsem přesvědčený, že se Nehemjáš při svém velkém modlitebním zápasu vracel ke starým svitkům a hledal v nich odpovědi. Přesně tak, jak to děláme i my. A Nehemjáše mohlo oslovit například slovo zapsané u proroka Izajáše: „Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.“(Iz 58 11-12) A toto nebo podobné slovo mohlo dát Nehemjášovi jistotu, aby vyslovil před králem svoji prosbu. Král Artaxerxes reaguje na Nehemjášovu odpověď velmi stručně. Nezajímá ho nic, než to, kdy se vrátí. A tak, když mu Nehemjáš řekl svou konkrétní představu, dal mu král svolení. Tady si dovolím poznamenat, že každý vedoucí, každý šéf má rád, když se jeho podřízení vyjadřují co možná nejpřesněji, když formulují své představy do zcela konkrétních závěrů a podmínek – časové plánování nevyjímaje. Věty typu, „tak nějak cítím, že by se to dalo udělat třeba tak, anebo možná taky jinak nebo nějak podobně“, dovedou celkem rychle navodit domněnku, že dotyčný neví, o čem mluví. A pak se může klidně stát, že i dobré myšlenky zapadnou. Nehemjáš je však perfektně připravený, jeho slova jsou jasná, takže král nepotřebuje vědět nic víc než dobu, po kterou bude muset svého oblíbeného služebníka postrádat. Ani jeden z nich přitom netuší, že to bude dlouhých 12 let. Nehemjáš by mohl být spokojený, protože však cítí královu vstřícnost, tak chce této příležitosti dokonale využít. Někdy se říká „lína pusa, holé neštěstí“. To není Nehemjášův případ. On kuje pěkně žhavé železo slovy: „Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat.“ Nehemjáš je v podstatě skromný – on nechce po králi víc, než dva dopisy. Ale to, co obsahují, to už je tedy jiné. Ozbrojený doprovod od řeky Eufratu až do Palestiny a k tomu veliké fůry dřeva. Nehemjáš věděl, jaké nebezpečí číhá na poutníky na cestě dlouhé několik tisíc kilometrů. Proto potřeboval doprovod. Uvědomme si, že jeho cesta by dnes vedla z Íránu přes Irák a Jordánsko. Tedy docela pěkný kus cesty a z části po arabské poušti. Nehemjáš také věděl, že na opravu hradeb a různých bran bude potřebovat velké množství dřeva a že by mohl mít v Palestině problémy s jeho sehnáním. Pro tyto obě věci poprosil krále o jeho pomoc. A král mu vyhověl. V Knize Přísloví jsou zapsána dvě, která zajímavě souvisejí s Nehemjášovou situací. Jedno z nich říká, že „Král má zalíbení v prozíravém služebníku…“ (Př. 14,35), a Nehemjáš se
-5ukazuje jako člověk velmi prozíravý; druhé pak říká, že „Králové … toho, kdo mluví přímo, milují.“ (Př. 16,13) a Nehemjáš mluví tak přímo, že příměji už to snad ani nejde. Takže něco z toho mohlo platit i v případě krále Artaxerxa, přesto by to však v žádném případě nebylo úplné. V textu je totiž jedna velice důležitá věta, která to královské vyhovění Nehemjášovým požadavkům dává do správné polohy. Ta věta zní: „Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.“ Když Nehemjáš prosil krále o materiální pomoc a ochranu na cestu, tak to určitě nevnímal jako projev své nedůvěry v Boží zaopatření. Naopak, on svou prosbu vnímal jako projev důvěry v Boží vedení. A také to tak označuje, když oba požadované listy od krále obdržel. Nehemjáš tak spatřuje v králově přízni nikoliv důkaz svých schopností, ale projev Boží dobrotivé ruky, která je nad ním a nad celou záležitostí. Nehemjáš nechce být člověkem, který nedůvěřuje v Boží milost - a za takového by se považoval, kdyby v dané chvíli mlčel a po králi nic nežádal. Nehemjáš však vidí, jak od chvíle, kdy přijal Boží povolání, se mu otevírají všechny dveře – a to jej ujišťuje, že celá věc je v Boží režii. Proto nemá žádný problém přijmout jak materiální pomoc, tak i doprovod vojáků. Dokonce si o něj říct. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak připomenu, že kněz Ezdráš, když mu stejný král nabízel před lety při jeho cestě do Jeruzaléma ozbrojený doprovod, tak jej odmítl s poukazem na ochranu Boží. Jeho slova jsou zapsána v Knize Ezdráš a znějí takto: „Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.“. Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha a on naše prosby přijal.“ Vidíme, že jeden muž nabízenou ochranu odmítne, zatímco druhý o ni žádá. A přitom oba říkají: „Dobrotivá ruka mého (našeho) Boha byla nade mnou nebo nad námi.“ Jak tomu máme rozumět? Tady je třeba povědět, že Ezdráš byl kněz a spolu s ním putovali do Jeruzaléma další kněží, levité, chrámoví zpěváci, představitelé judských rodin – byl to vlastně návrat jedné velké skupiny přesídlenců. A Ezdrášovým hlavním úkolem bylo dbát na plnění Zákona a jeho přikázáním vyučovat izraelský lid. Ezdráš byl v roli podobné roli Mojžíšově a vztáhl na sebe Boží ujištění, které dostal Mojžíš: „Já sám půjdu s vámi …“ Nehemjáš jel do Jeruzaléma jako světská osoba, nebyl knězem a jeho hlavním úkolem byly stavební práce při dokončení městských hradeb. A Nehemjáš jel na rozdíl od Ezdráše sám. A tak oba tito muži sice přistupují k některým věcem naprosto odlišně, přesto však oba s Božím požehnáním a proto i oprávněně se slovy: „dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.“ To nám, bratři a sestry, ukazuje, že Pán Bůh používá nejrůznější cesty, kterými vede své služebníky. Že není jedna předem daná šablona, do které se musí všichni srovnat. Že zkušenost jednoho nemusí být automaticky zkušeností i druhého. Ono to tak někdy bývá, že třeba rodiče mají snahu dávat svým dětem sami sebe jako tu šablonu. A nutí děti, aby šli jejich duchovní cestou. Jindy se zase starší generace křesťanů domnívá, že ti mladší by potřebovali jejich duchovní zkušenost, protože bez ní jsou přece ztracení. Jindy si přesně to samé zase myslí mladší křesťané o těch starších a mají proto tendenci těmi staršími pohrdat. Jenže právě různost nejen charismat, duchovních darů, ale i různost našich vlastních cest a duchovních zápasů, našich zkušeností, je tím, čím se můžeme a máme vzájemně obohacovat, a co činí naši sborovou stavbu barevnější, pestřejší. Myslím, že většina z nás už zažila, že když se chceme na Božím díle do něčeho pustit, dokonce ještě ani nemusíme začít, můžeme být třeba jako Nehemjáš ve fázi příprav, tak už se objevují první náznaky protivenství. Nehemjáš se ještě nedostal do Jeruzaléma a už vidí, že ne všichni mu budou příznivě nakloněni. On sám to říká slovy: „Když jsem přišel
-6k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce. Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tobijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.“ (Neh 2 9-10). Tato biblická slova nám, milí přátelé, připomínají, že ten Zlý nikdy nespí a že udělá všechno, jen aby se dílo pokazilo. Nehemjáš se nestačil pustit do díla a dva nejvyšší představitelé zaeufratské provincie, místodržitel Sanbalat a jeho zástupce Tobiáš, už jsou pěkně naježení a zlostní. Tolik jim vadí dobrá zpráva o přízni krále i o přízni Boží, kterou veze Nehemjáš judským obyvatelům Jeruzaléma. A já chci závěrem povědět, že jako spolupracovníci na Božím díle bychom měli s protivenstvím vždycky počítat. To je také součást přípravy na službu. Zejména když chceme nést lidem dobrou zprávu o Božím milosrdenství, jak nám zní ze zvěsti Nového Zákona. Ono totiž Kristovo evangelium, i přes svůj pozitivní obsah, má stále mnoho nepřátel. Nemusíme se jich ale bát. Ani Nehemjáš se nebál. On přišel do Palestiny jako vyslanec Boží a také jako vyslanec králův. A každý vyslanec je vždycky pod ochranou toho, kdo ho vysílá. Nad Nehemjášem byla dobrotivá ruka Boží a on sám měl v ruce glejt perského krále. My jsme zase vyslanci Kristovými. A sám Boží syn Ježíš Kristus, náš Pán a Král, garantuje naši ochranu. On negarantuje, že nebudeme mít problémy, když půjdeme Jeho cestou. On garantuje, že při čemkoliv, co nás na ní potká, bude s námi. Jak to sám pověděl po svém zmrtvýchvstání svým jedenácti učedníkům: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28:20b) Taková je Boží láska. A jestliže je s námi, tak kdo je proti nám? Apoštol Pavel to vyjádřil těmito slovy: „Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8:38-39. Přijměme tato apoštolská slova jako povzbuzení do služby. Duch svatý nás k ní volá. A volá každého. Vždyť všichni jsme spolupracovníci na Božím díle. AMEN
