Psychologie jako věda Charakterizujte, čím se zabývá psychologie Uveďte základní psychologické disciplíny, uveďte některé z oborů aplikované psychologie Stručně charakterizujte předvědecký vývoj psychologie (téma duše, vědomí) Charakterizujte jednotlivé proudy v psychologii XIX. a XX. století Psychologie - z řeckých slov psyché (duše) a logos (nauka) - věda, která zkoumá psychiku - vzniká v 19. století jako samostatná věda, do té doby jako součást filosofie (r.1879, WUNDT založil psychologickou laboratoř) - předmětem psychologie je psychika (prožívání, chování) - psychologie je věda studující chování lidí, jejich prožívání, sebeprožívání myšlení i city - zabývá se mimo jiné příčinami lidského chování, osobností člověka, jeho schopnostmi a tyto také testuje - psychologie je věda, která studuje lidské chování, duševní procesy a tělesné prožívání, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí - psychologii od počátku provází spor o její přírodovědnou anebo duchovědnou podstatu - předmět studia psychologie obsahuje pět vlivných teoretických přístupů, z nichž každý svým vlastním a svébytným způsobem definuje svůj vědecký pohled na psychologii: - biologický - studium neurofyziologických procesů, mozku a podobně, Roger W. Sperry (1913-1994), František Koukolík (1941)
- behaviorální psychologie bez duše, John B. Watson (1878-1958), Albert Bandura (1925) - psychodynamický - zkoumá nevědomé oblasti lidské psychiky, Sigmund Freud (1856-1939), Erich Fromm (19001980), Alfred Adler (1870-1937), Karen Horneyová (18851952), Carl G. Jung (1875 - 1961) - fenomenologický - studuje smysl lidského bytí, lidské svědomí, osamění, Ludwig Binswanger (tvůrce daseinanalýzy 1881-1966), Medard Boss (daseinanalýza 1903-1991), Viktor Frankl (logoterapie 1905-1997) - kognitivní - věnuje značnou pozornost poznávacím procesům, tedy myšlení, Albert Ellis (1915), Aaron Těmkin Beck (1921) Cíle psychologie: - popsat rozmanité projevy chování a duševního dění - tento popis se děje pozorováním, rozhovorem, experimentem, testy - vysvětlit význam získaných údajů - psychologické teorie - předvídat lidské chování a prožívání pomocí dobře osvědčených psychologických teorií - používat získané znalosti k zvyšování lidské spokojenosti a zdraví Dělení psychologických věd - obecné otázky vývojová psychologie (od narození až po smrt) psychologie osobnosti sociální psychologie (komunikace jedince a společnosti) psychopatologie (zkoumá psychické nemoci) - speciální – specifické psychologické vědy zkoumají jednotlivé psychologické problémy - aplikované - užité psychické vědy, které se přímo využívají v praxi - klinická psychologie (terapie, léčení)
- pedagogická psychologie (řeší otázky výchovy a vzdělání) - psychologie práce (vnitřní schopnost a dovednost, motivace pracovníka, mezilidské vztahy) - forenzní psychologie (chování a prožívání lidí v situacích regulovaných právem, vyšetřování kriminálních případů, soudně znalecká problematika) - psychologie sportu - psychologie umění - vojenská psychologie - ekonomická psychologie - psychologie obchodu - psychologie reklamy - psychologie dopravy - psychologie životního prostředí - poradenská psychologie Metody v psychologii - rozhovor - pozorování při rozhovoru - interview – řízený rozhovor za pomocí připravených otázek - introspekce – sebepozorování - rozbor výtvorů – korespondence, kresby, deníky - metoda besedy – skupinová terapie, hraní rolí - metoda asociací (vyvolávání představ) – volných nebo šířených - dotazníky – soubory otázek, většinou písemné, osobní povahy - testy - deníková metoda – pacient si vede deník, který předkládá svému psychologovi Význam psychologických poznatků - hospodářská oblast (výroba, řízení) – motivace pracovníků, pracovní zatíženosti (přestávky, z hlediska únavy), vztahy mezi spolupracovníky, pracovní prostředí, vztahy k vedoucím zaměstnancům, metody řízení
- oblast obchodu a služeb – úprava prostorů, reklamní prodejní akce (ochutnávka, slevy), parkoviště, zázemí centra, vystupování prodavačů - zdravotnictví – prostředí, vztah lékařů k pacientovi - soudnictví – vztah soudu k obžalovanému - umění – inspirace, estetické prostředí Psychika - psychické procesy (děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání) - procesy poznávací (vnímání, představy, fantazie) - procesy paměti (zapamatování, uchování) - procesy motivační (citové, volné) - psychické stavy (stav, charakteristika jedince po určitou dobu) - stavy pozornosti - nálady, tj. stavy citové - psychické vlastnosti - schopnosti - rysy osobnosti - temperament - charakter - specificky získané dispozice (předpoklad k jedné nebo několika činnostem) - vědomosti - dovednosti (senzomotorické, intelektuálové, sociální) - návyky - zájmy - postoje - prožívání – vnitřní část psychiky - uvědomování okolního světa - uvědomávání sebe samého - vědomí – uvědomovaná část psychiky, spojení našeho vnímání a pojmů, orientuje nás ve vnějším světě a umožňuje nám existenci
- podvědomí – neuvědomovaná část psychiky, část psychiky, kterou si uvědomujeme jen v některých případech (červenání se, ve snech), jeho obsah tvoří potlačené pudy, přání, dávné vzpomínky, zautomatizovaný návyk, podprahové podněty - chování – vnější projevy psychiky, které jsou pozorovány jinými osobami - řeč, výrazy (gesta, mimika, postoje, dýchání) - reakce (nepodmíněné reflexy a instinkty) - odpovědi (naučené základy, může být podmíněný reflex) - jednání (řízené chování, přizpůsobujeme se společnosti) Podmíněnost psychiky - vývojová podmíněnost - vznik a vývoj člověka (antropogeneze), postupná přeměna lidoopa do člověka dnešního typu - biologický vývoj (hominizace) - anatomické změny - zmoudření (sapientace) - změny psychické - vznik lidské psychiky - anatomické změny - změny ve způsobu života (výroba zbraní, používání, zhotovování nástrojů, výstavba obydlí, život ve skupině, dělba práce, dělba vztahů (podřazenost, nadřazenost) - biologická podmíněnost - základní jednotkou jsou neurony (nervové buňky), které se spojují synapsy, vytváří se nervová soustava (základní činnost je vzruch, útlum) - části nervové soustavy - vegetativní - řídí činnost vnitřního orgánu - periferní - činnost smyslových orgánů, tvořena receptory - centrální nervová soustava - mozek, prodloužená mícha, mícha - sociální podmíněnost - k vytvoření lidské psychiky je nezbytný vliv sociálního prostředí Vývoj psychologie jako vědy
- psychologie jako samostatná věda vzniká poměrně pozdě, psychické jevy byly zkoumány nejprve v rámci filosofie - v rámci filosofie se psychologické jevy zkoumaly a vysvětlovaly až do poloviny 19. století - ke vzniku psychologie jako samostatné vědy musely být splněny základní předpoklady: - rozvoj filosofického myšlení a poznání - určení předmětu psychologie - splnění předpokladů přírodních věd (rozvoj poznání i metod) - téma duše - mytologické představy o duši, byly spojovány s dechem - duše je považována za zvláštního dvojníka těla - entelechie u Aristotela (tělo jako nástroj – organon duše) - ve středověku tomismus (učení sv.Tomáše Akvinského) přepracoval Aristotela - Akvinský chápe duši jako čistou substanci - princip hierarchického seřazení jevů (duše) od nižších k vyšším - k osamostatnění psychologie výrazně přispívá novověká filosofie (Francis Bacon, René Descartes) - Bacon je zakladatelem empirismu, zdůrazňuje smyslovou zkušenost jako hlavní zdroj poznání, prosazuje smyslové poznání, zkušenost a experiment - Descartes je zastáncem racionalismu, dělí svět na dvě samostatné substance, duch a hmotu, podstata ducha je v myšlení, proto je důležité uvědomování si – „Myslím tedy jsem“ („Cogito ergo sum“), položil základy introspektivnímu chápání vědomí - nutnou podmínkou pro vznik psychologie jako samostatné vědy bylo rozšíření poznatků o činnosti nervové soustavy, k tomu přispívá rozvoj experimentální fyziologie, psychofyzika, reflexologie - pojem duše pak ustupuje do pozadí
- v roce 1879 zakládá v Lipsku Wilhelm Wundt první psychologickou laboratoř, od jejího vzniku je oficiálně uznaná psychologie jako věda - (1911-12 je založena laboratoř experimentální psychologie v Praze; Mihailo Rostohar, Slovinec) - Wundt definuje psychologii jako vědu o vědomí, které se skládá z jednotlivých elementů, vědu o bezprostřední zkušenosti člověka, kterou lze poznat na základě introspekce Základní psychologické směry (podle chápání celku psychiky) Strukturalismus (původně z něj vychází i Wundt) - hlavní úlohou psychologie je experimentální výzkum struktury vědomí - Edward Titchener přenáší psychologický strukturalismus do USA - chápe psychologii jako vědu o lidské zkušenosti, která závisí na subjektu - prosazuje introspekci duševního života na základě elementárních duševních prožitků S kritikou strukturalismu vystoupil americky funkcionalismus a behaviorismus Funkcionalismus - hlavní úlohou je zkoumat jak se individuum pomocí psychických funkcí přizpůsobuje měnícímu se prostředí a hledat způsoby, aby toto hledání bylo co nejefektivnější (John Dewey) - Dewey požaduje aby se dospělo k novému pojetí předmětu psychologie – celostnímu chápání organismu s jeho nepřetržitou adaptační aktivitou. - Villiam James prosazuje pojetí ideomotorickém aktu – každá myšlenka se může změnit v pohyb (spojil vědomí s tělesnou činností jako nástrojem adaptace)
Behaviorismus - má s funkcionalismem společnou snahu studovat proces adaptace člověka na prostředí, liší se však snahou o objektivní studium chování, je proti introspekci, ta nevede k objektivním závěrům - John Broadus Watson – zakladatel behaviorismu jako vědy o chování - upřednostňují metodu objektivního pozorování chování - odmítá subjektivní pojmy a metody - zpočátku vůbec nepracují s kategorií vědomí - zkoumají učení, řešení problémů a instrumentální chování - CH = S ---R (chování = stimulus – reakce) - tímto objasněním však neodhalují vnitřní podstatu psychických jevů (tu označují jako tzv. černou schránka) - behaviorismus přináší mechanické pojetí psychiky Neobehaviorismus - snaží se překonat mechanické chápání psychiky - mezi podnět a reakci vkládají tzv. intervenující proměnné (např. pudy) - orientuje se na složitější souvislosti a vztahy mezi závislými a nezávislými proměnnými - tradiční Watsonovo schéma je doplněno CH = S --- IP --- R (S stimulus, IP intervenující proměnná, R reakce) - mezi představitele patří Burrhus Frederic Skinner, Clark Leonard Hull, Edward Chace Tolman Tvarová psychologie (gestaltismus) - vychází ze stanoveného principu, že psychiku reprezentují celky, v nichž jsou jednotlivé elementy určitým způsobem uspořádány - celek, tvar je více než pouhý souhrn částí - části získávají svůj smysl z celku
- mezi celkem a částmi existuje vztah, který gestaltisté nazývají strukturou - další představitelé: Max Wertheimer, Kurt Lewin, Kurt Koffka, Wolfgang Köhler - tvarová psychologie přispěla k rozvoji psychologie vnímání a myšlení, akcentovala význam učení s pochopením, s chápáním vztahů (odmítá behavioristický vztah S - R), obohatila psychologii o rozpracování termínů (figura, struktura, vzhled, pole, aj.) Neogestaltismus - rozvinul gestaltistické ideje hlavně ve výzkumu vnímání a myšlení - zdůraznil aktivitu subjektu při řešení problémové situace - klade větší důraz na osobnost subjektu, na jeho zkušenost, v tom se projevuje vliv amerického behaviorismu - hlavními představiteli jsou Fritz Heider, Harry Helson, Kurt Goldstein Psychoanalýza - Sigmund Freud rozpracovává pojem nevědomí - všechny duševní jevy lze rozdělit na vědomé a nevědomé - projevem nevědomí jsou především sny, přeřeknutí, zapomínání, chybné úkony - zdůrazňuje erotický, sexuální pud (Eros) a pud ničení, destrukce a smrti (Thanatos) - sexuální pud, jeho projevy, energii, vývoj označuje pojmemm libido, to je hlavním motivačním faktorem chování - fáze vývoje libida - orální - první rok – ústa, sání - anální - po druhém roce, primární místem je anus, konečník - falické - objevování pohlavních orgánů, zhruba od tří let - latentní - zhruba od pátého roku života do počátku puberty, sexuální pud je v útlumu
- genitalní - pokud vývoj probíhá bez patologických fixací je v popředí zájmu heterosexualita - zvláštní postavení v psychoanalýze zaujímá oidipovský komplex (Elektřin komplex), který vzniká v průběhu vývoje libida - úspěšné vyřešení komplexu je předpokladem pro zdárný vývoj partnerských vztahů v dospělosti - podstatou tohoto komplexu je nevědomé incestní přání dítěte k rodiči opačného pohlaví - psychoanalýza rozeznává tři instance osobnosti Id - řídí se pocitem slasti (pudy, instinkty) (nevědomí) Ego - myšlení a rozhodování, prostor. kde se děje konflikt mezi Id a Superegem (vědomí) Superego - mravní instance, často nepřiměřené požadavky (podvědomí) - dodnes významně působí v psychiatrii, psychologii, pedagogice, nyní má hlavní využití v psychoterapii, jejím cílem je převést nevědomé konflikty (hlavně neurózy) na úroveň vědomou metodou volných asociací, využití teorie konfliktu, asociací raných dětských zážitků Hlubinná psychologie - Freudovi žáci Carl Gustav Jung a Alfred Adler - Jung vytváří analytickou psychologii, vedle individuálního vědomí existuje vědomí kolektivní a příčinou psychických poruch je přerušené spojení mezi oběma vědomími - nejužívanějšími pojmy kolektivního nevědomí jsou stín, anima, vědma, mudrc, já - dodnes je používána Jungova typologie lidí na introverty a extraverty - Adler vytvořil individuální psychologii, v níž řeší zejména vztah jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním - vynucená podřízenost v dětství vede k pocitu méněcennosti, který se člověk snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci, neprosazení se vede k neurózám, která chrání osobnost před prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci
- zavádí také pojem orgánová méněcennost (tělesný defekt) V současné době se obměny psychoanalýzy shrnují pod pojmy neopsychoanalýza a neofreudismus Humanistická psychologie - předmětem jejího zkoumání je lidská zkušenost, prožívání existence, tzv. třetí cesta - rozpracovala pojem koncepce seberealizace člověka - snaží se řešit existencionální problémy člověka, hledá smysl života a jeho naplnění - humanističtí terapeutové kladou důraz na skupinová setkání, důraz na současnost Transpersonální psychologie - předmětem je oživení a rozpracování pojmu rozšířené vědomí, tzv. čtvrtá cesta - jevy vystupují ve formách různých mystických zážitků a transpersonálních zkušeností, mohou být vyvolány - užitím drog - užitím metod převzatých z jógy, taoismu - kombinací různých prostředků - pojetí rozšířeného vědomí je v podstatě založeno na propojení vědy a mystiky, přičemž sama tato slučitelnost vyvolává obecné pochyby - transpersonální psychologie obsahuje mnoho rozporů ve svém teoreticko metodickém základu - kladem zůstává, že podnítila zájem o ty stránky osobnosti, které dosud nebyly zkoumány Kognitivní psychologie - psychologie poznávacích procesů - její vznik ovlivnil neobehaviorismus, zaměřila se na studium tzv. černé schránky, jde jí o procesy zpracování informace - vytváří kognitivní psychoterapii
