Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
12 2011
Bděte, až budete vděční Různé okamžiky našeho života nám ukazují, jak se pojem času a očekávání liší a je relativní. Jinak čekáme na milovanou osobu a jinak na policii nebo komorníka. Jinak se připravujeme na dlouho čekanou návštěvu a jinak na někoho, s kým se setkáváme dennodenně. Proč to tak je? Pestrost našeho života nám nedovolí ponořit se do hloubi zážitků, které prožíváme v očekávání. Stojí zato popřemýšlet, proč se jednou snažíme více a někdy méně. Jako jedno z mála náboženství pořád a hodně tradujeme čas očekávání, který předchází to nejdůležitější. Máme Triduum, známe novény před svátky, liturgický rok začínáme Adventem, a koneckonců Postní doba je také jen přípravou na největší slavnost naší víry. A tak se znovu a znovu každý rok povzbuzujeme k lepšímu prožívání doby předvánoční v duchu přípravy na tuto událost. V zamyšlení, co vlastně já, člověk tak zaneprázdněný, chce a může ještě udělat se svým časem, hledáme odpověď, ve které občas chceme pocítit uzdravující dotyk Ježíše, který jediným zásahem změní můj život. Ovšem pravda je taková, že náš život se mění poměrně rychle, jen duchovní vývoj je pomalý. Proto potřebujeme nejen povzbuzení, ale někdy i návod, jak to dělat. Zkusme si tento advent rozdělit do dnů a hodin ranních i večerních. Kde najdeme vice času, vyhraďme si 15 minut a věnujme se každý den otázce, za co vlastně máme být vděční Ježíši Kristu, Bohu-Člověku. Pocit vděčnosti v nás totiž vyvolává potřebu aspoň nějakým způsobem vynahradit, vrátit nebo aspoň vyjádřit, že si vážím toho, co dostavám. Ať tedy letošní advent nám všem takový pocit vůči Bohu přinese jako vánoční dárek. Váš farář P. Edward Walczyk
REPORTÁŽ
Le Beaujolais nouveau est arrivé! Rok se sešel s rokem a opět přišel ten toužebně očekávaný okamžik podzimu! Který? No přeci třetí čtvrtek v listopadu a první vítání mladého francouzského vína Beaujolais!!! I na faře v Kyjích jsme v pátek 18. listopadu 2011 pozvedli číše a připojili se k zástupu milovníků mladých vín na celém světě. Opět se organizace této události ujali manželé Iva a Pavel Radovi, kteří se známou pečlivostí a zaujetím Beaujolais nouveau nakoupili a připravili vedle vína i mohutné občerstvení, za což jim patří velký dík! Slavnost vítání nových, tedy mladých vín Beaujolais, sahá do roku 1951, od kdy, i z ekonomických důvodů, byla již oficiálně stáčena mladá vína Beaujolais. Toto víno je vyráběno způsobem zvaným karbonická macerace, kdy se vinné hrozny nelisují, ale celé se pokládají do tanku. Spodní vrstvy se vlastní vahou naruší a vytlačený mošt začne kvasit při současném uvolňování oxidu uhličitého, který prostupuje vyššími vrstvami hroznů. Tyto vrstvy začnou následně kvasit uvnitř bobulí. Bobule prasknou a vyteče z nich mošt. Základem pro výrobu Beaujolais je odrůda Gamay noir, která je současně hlavní odrůdou vinařské oblasti Beaujolais (ta zase spadá pod oblast Bordeaux). Mladé víno Beaujolais je lehké, svěží a voňavé a nejinak tomu bylo i tentokrát. Na kyjské faře se sešlo bezmála dvacet manželských párů, které po úvodním přípitku P. Edwarda a krátkém uvedení slavnosti Viktorem Machem vytvořily milou a otevřenou atmosféru. Jak je tomu v Kyjích zvykem, v průběhu večera došlo i na hudbu a zpěv a farníci si večer opět náramně užili! Sepsal a vychutnal Viktor Mach
2
ROZHOVOR Během jedné z listopadových nedělí jsem měl příležitost sednout si na faře s manžely Zdislavou a Jiřím Höferovými a povídat si o tom, co sám nepamatuji. Ne že bych tenkrát nebyl na světě, ale nebydlel jsem v Kyjích ani na Černém Mostě. Mluvili jsme o rozvoji kyjské farnosti od roku 1977, kdy se sem přistěhovali. O tom, jaké to tady bylo na sklonku socialismu a v prvních letech po roce 89. Během necelých dvou hodin mi toho řekli tolik, že by to vydalo na menší knížku. Do Natanaela jsem musel vybrat jen opravdu malou část.
Lidé byli ochotni pomáhat třeba při opravách kostela, a to i nevěřící Začlenili jste se do Kyjské farnosti hned po přestěhování do nové čtvrti nad železnicí? Zdislava: Rádi bychom, ale nebylo kam se začlenit. Jiří: Asi dva první roky jsme sem ani nechodili do kostela, protože tady nebyla ani žádná cedulka se seznamem bohoslužeb a nebylo se koho zeptat. Z: Později jsme se dozvěděli, že tady slouží páter Štván, který dojíždí z fary v Dolních Počernicích. J: Na počernické faře byla řada vymlácených oken, nevím, jestli si tam vůbec topil, ale měl tam alespoň vlčáka... Jak vypadalo zdejší společenství? Z: Společenství v podstatě nebylo. Do kostela chodilo deset nebo maximálně dvacet převážně starších lidí. Dvě a později snad tři rodiny, které se z kostela znaly, se občas scházely po bytech. J: Jinak se ani scházet nemohly, hrozilo, že kdyby se začalo vytvářet viditelné společenství, kněz by byl v lepším případě přemístěn jinam, v horším zavřen.
Z: V té době se teprve stavělo sídliště Černý Most I. J: I díky tomu se pomalu začínali objevovat noví lidé, kteří se odněkud dozvěděli, že tady bohoslužby jsou. Z: Lidé z okolí ale většinou jezdili do kostela do centra města, kde si jich nikdo nevšímal, aby se vyhnuli potížím. Jak to bylo s kostelem? Z: Mnoho let kolem něj bylo lešení a i díky tomu byl za tu dobu asi devětkrát vykraden.
3
J: Postupně se krádeže už přestaly hlásit na policii, protože když je kněz ohlásil, policie s ním okamžitě zacházela jako s prvním podezřelým... Z: Nějaká stavební firma po dobu 20 let takzvaně opravovala plášť a střechu kostela. Neudělala skoro nic, stále tam zatékalo a vlhkost dosahovala od podlahy až na kúr. Ovšem ročně vyúčtovala nějakých pět nebo sedm milionů tehdejších korun. J: Ty peníze by stačily na postavení několika kompletně nových replik kostela... Z: Mše se nesloužily v lodi kostela, ale v sakristii. J: V lodi bylo uskladněné lešení a další věci. Jak se farnost vyvíjela dál koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let? Z: Páter Štván měl problémy se zdravím a musel odejít, takže bohoslužby byly na čas vynechány, prostě tady žádné nebyly. J: Hrozilo, že farnost bude úplně zrušena. Potom ji dostal pod správu páter Paďour, který po létech zákazu dostal souhlas sloužit jako výpomocný kněz. Z: Když ještě bohoslužby nebyly a páter Paďour šel jednou kvůli nějaké věci z kostela, zastavila ho paní Stránská a zeptala se ho, jestli to, že tady je, znamená, že u nás bude mše svatá. Ptal se jí, jestli by chtěla, a od té doby začal sloužit mše on. J: Páter Paďour se také brzo pustil do odvlhčení kostela, instalaci topení do podlahy a dalších prací. Z: Většinou ho bylo vidět v montérkách. J: Měl také potřebné známosti, které byly tenkrát naprosto nezbytné, aby se vůbec mohlo něco udělat, a uměl rea-
4
listicky odhadnout možnosti. Z: Bohoslužby se díky němu přestěhovaly ze sakristie do lodi kostela. Jak jste se v těch dobách cítili? Jaká byla atmosféra, spíš naděje nebo spíš skleslost? Přece jen docházelo k nějakému uvolňování, ne? Z: Žádné velké změny k lepšímu jsem nevnímala. Byli jsme rádi, že vůbec můžeme chodit do kostela. J: Určité uvolnění nastalo po Chartě 77 a Antichartě, díky těm událostem se trochu rozhýbaly ledy. I když na každodenní život katolíka to nemělo velký vliv. Z: Měli jsme malé děti. Tenkrát byly jiné zvyky. Když jsem šla na mši svatou, do sakristie s dětmi jsem nemohla, museli jsme zůstat v lodi kostela, protože lidem se nelíbilo, že děti ruší. Měli jsme celkem klidné děti, ale stejně jsme tam být nemohli. To, co dělají v kostele děti dnes, bylo tenkrát nemyslitelné. J: Ale bylo zajímavé, jak lidé byli ochotni pomáhat třeba při opravách kostela. Jednou se například zjistilo, že je nutné narychlo před instalací kabelů rozšířit do zdí vysekané kabelové trasy. V práci jsem to řekl kamarádovi z církve husitské, pomáhali Stříteští i jejich nevěřící soused pan Havránek, snad i někdo další, a stihli jsme to včas udělat. Z: Byli jsme nejmladší farníci, když bylo potřeba, vždycky se podařilo dát pár lidí dohromady. Vyhlídky do budoucna byly tedy spíš takové nijaké? J: Paní Žáčková, která tady už jako patnáctiletá hrávala kdysi v kostele na varhany, nám jednou vyprávěla, že její teta měla sen, že se na kyjských polích postaví kostel. Všichni se tetě smáli. Později paní Žáčková dodávala, že se jí
musí v duchu omlouvat, když vidí, kolik sem chodí lidí, a když se kostel na Černém Mostě začíná opravdu plánovat. Co se dělo po listopadu 89? Nastal nějaký překotný obrat? J: Od léta 89 tady už sloužil páter Kelnar. Ten na mši sv. po 17. listopadu... Z: ... asi to bylo 26. listopadu... J: ... oznámil, že to, co se ve městě děje, podporuje, a vyzval nás: „Zajděte si na to, to se nebude opakovat.“ Z: Po listopadu pozvolna přibývali farníci, přišli sem například Polákovi a Machkovi, pořádaly se brigády, při nichž nám pomáhali lidé od žižkovského sv. Prokopa, my jsme naopak pomáhali jim a účastnili se jejich akcí – například čtení a besed. Tady v Kyjích jsme se ani neměli kde scházet, protože fara byla v naprosto nevyhovujícím stavu. J: Žádný překotný rozvoj se ovšem nekonal, farnost se rozvíjela spíš postupně. Z: Začalo se učit náboženství, páteru Kelnarovi s ním pomáhali Náměstkovi. J: A Zdislava vzala kostelnictví, protože se zrovna nikdo jiný nenašel. Jak to bylo s počtem farníků a rozvojem farního společenství? Z: Nejdřív jsme chodili spíš ke sv. Prokopovi, v Kyjích nás bylo málo a neměli jsme se kde scházet. J: Scházeli jsme se jen v bytech jako dřív. Z: U Prokopa se konala i první sv. přijímání. Úplně první sv. přijímání v Kyjích bylo pro naši Janu, když jsem o to pátera Kelnara výslovně požádala. J: Někdo si možná představoval, že po roce 89 nastane nějaký zlom a najednou budou narvané kostely. Tak to ale nemohlo být. Lidé, a často příliš nezúčastnění lidé, někdy kritizují církev, že u
nás promarnila spoustu prvních let. Ale neuvědomují si, že církev u nás byla tak zdevastovaná, že potřebovala nějaký čas na zotavenou. Dodnes je v některých lidech částečně pocit vnitřního exilu. Církev prostě potřebovala čas na svou obnovu, musela se nadechnout, pak teprve mohl nastat významnější rozvoj. Z: V prvních deseti letech po listopadu sestávalo kyjské společenství z několika rodin – pravidelněji se scházeli Polákovi, Kolomých, Stříteských, manželé Havlovi a my. Mnozí ostatní se přidávali. Měly zde svůj dům také sestry boromejky. Byla zde již zmiňovaná setkání na faře u sv. Prokopa, brigády, výlety a vánoční výjezdy do Královce. Děti pod vedením Renaty Polákové hrály divadelní scénky, začali jsme pravidelně chodit na poutě do Staré Boleslavi. Počet farníků se rozrostl, u oltáře bylo až 23 ministrantů, rozhýbalo se to tady. Na závěr zvláštní otázka: je dnešní život katolíka přes všechny nesporné výhody z nějakého pohledu komplikovanější než před listopadem 89? Z: To se dá těžko srovnávat. J: Snad jen z toho pohledu, že tenkrát si člověk mohl zřetelněji uvědomit, že je věřící, a byly mu jasnější hlavní hodnoty, například jednoduché zásady vycházející z desatera a Nového zákona. Dnes se lehko stává, že se člověk cítí „nad věcí“. Například proč se přidržovat základních pravidel a přikázání, když jsou neomezené možnosti. Situace je méně přehledná. Tenkrát byl nepřítel jasný. Dnes musíme hledat nepřítele spíš v sobě, ve vlastních slabostech, a to bývá složitější. Ptal se Petr Macháček
5
Zdislava a Jiří Höferovi (nar. 1954 a 1946) pochází z Jaroměřic nad Rokytnou, kraj Vysočina. Do Kyjí se přestěhovali roku 1977, mají tři dcery. Jiří Höfer studoval pedagogiku na MU v Brně, ze které byl den před svou poslední státnicí z politických důvodů vyloučen. Na vojně degradován a místo 1 roku na vojně 2 roky. Studia dokončil roku 1990. Celý život pracoval převážně v mlékárnách – postupně od dělníka až po r. 1989 jako ředitel podniku. Nyní pracuje ve Výzkumném ústavu mlékárenském v Praze. Zájmy: V mládí atletika, skauti, v srpnu 1968 založil Klub svobodné mládeže (odpor proti okupaci). Nyní předsedou Společnosti Otokara Březiny, již po r. 1989 obnovoval. Člen Konfederace politických vězňů a KDU-ČSL. Zdislava Höferová vystudovala VŠCHT, obor potravinářská chemie. Pracovala v Laktosu Praha. Poté si doplnila pedagogické vzdělání a největší díl svého života tak učí na základních školách,nejdříve v Kyjích, nyní na Suchdole. Mezi její záliby patří práce na zahrádce a zpěv v břevnovském chrámovém sboru. Je členkou KDU-ČSL. V kyjském kostela byla také 13 let kostelnicí.
PRO DĚTI
PAMÁTKA SVATÉHO MIKULÁŠE Děti, jestlipak víte, kdo to byl sv. Mikuláš? Narodil se kolem r. 280/286 v Řecku, zemřel 6. prosince kolem r. 345/351 v Myře, v dnešním Turecku. Jeho svátek se slaví 6. prosince. Podle legendy přijal kněţské svěcení od svého strýce biskupa. Kdyţ mu zemřeli rodiče, rozdal Mikuláš celé své dědictví chudým. Pro sebe nechtěl nic. Traduje se o něm řada legend. Jedna z nich vypráví o zadluţeném otci tří dcer, který neměl peníze, a proto se rozhodl prodat své dcery. Svatý Mikuláš tomu ovšem zabránil. Třikrát, vţdy kaţdou noc, vhodil otevřeným oknem pytlík s penězi do pokoje dívek. Otec tak mohl splatit dluh a ještě zbylo na věno pro dívky. Pověst tak vypráví o štědrosti svatého Mikuláše. Jiná legenda praví, jak zachránil před smrtí tři nevinně odsouzené muţe. Další příběh líčí, jak zachránil námořníky, které stihla bouře. Všechny legendy mají ale stejného jmenovatele: vţdy vykreslují Mikuláše jako opatrovníka lidí, kteří se ocitli v nějaké nouzi. Svatý Mikuláš Mikuláš by biskupem ve městě Myra v Malé Asii. Snaţil se pomáhat všem potřebným. Vypráví se o něm mnoho neuvěřitelných příběhů. I kdyţ mají charakter legend, přesto víme jistě, ţe v jeho srdci a jeho ţivotě se odráţela ... (viz tajenka).
6
Zdroj: www.pastorace.cz a vira.cz.
Zpracovala Štěpánka Vondrášková
ZAJÍMAVOSTI
Správné sezení Při nesprávném sezení či sezení se shrbenými zády dochází ke stlačení meziobratlových tkání a tím je omezen přísun tekutin a jejich výživa, která probíhá pomocí procesu difúze a která je značně podmíněna pohybem celého systému. Nedostatek pohybu či jednostranné zatížení omezují účinnost celého procesu a způsobí, že meziobratlové ploténky ztratí svoji elasticitu a ochabují. Statické sezení také způsobuje ochabnutí zádových svalů a to vede ke zvýšení zatížení plotének až ke vzniku bolesti. Při dlouhodobějším rozvíjení tohoto stavu může dojít i k chronickým potížím a při některé činnosti, kde je vyvinuto 7
výrazně zvýšené zatížení páteře, dokonce k posunutí plotének. Při nesprávném sezení dochází i ke zvýšenému napětí a zatížení krční páteře a krčního svalstva a ramenních svalů. Sezení ve shrbené pozici negativně ovlivňuje zažívací orgány a brání plnému hlubokému dýchání. Dlouhodobé statické zatížení vede k omezení krevního oběhu a zásobování těla kyslíkem a živinami a vyúsťuje v celkovou únavu těla a mysli. To vše vede ke značnému snížení výkonnosti a v dlouhodobějším měřítku často i ke zdravotním potížím. Naproti tomu zdravé sezení má pozitivní vliv na kreativitu, produktivitu, motivaci a zdraví. Předchází jednostrannému zatížení a neustále aktivuje a zachovává přirozené procesy těla.
Jak tedy správně sedět na židli?
Používej celou hloubku sedací plochy. Nastav přesnou výšku opěradla. Největší zakřivení opěradla bude tam, kde je největší prohnutí páteře směrem dopředu. Nastav správnou výšku sezení. Celá plocha chodidel nebo botou musí lehce spočívat celou plochou na podlaze a stehna a lýtka by měla přibližně svírat 90°, či v případě preference předního sezení mírně otevřenější úhel. Nesmí být cítit žádný tlak přední hrany sedadla na stehna. Nastav správnou výšku područek. Paže a předloktí by měly přibližně svírat 90° a ruce by měly pohodlně ležet na desce psacího stolu. Nastav vhodný odpor opěradla. Synchronní mechanismy podporují dynamické sezení a poskytují neustálý kontakt zad s ergonomicky tvarovaným opěradlem a tím významně snižují tlak na meziobratlové ploténky. Mechanismy umožňují individuální nastavení síly přítlaku dle váhy uživatele. Seď dynamicky. Osvoj si a využívej dynamické možnosti tvé židle. Nauč se podvědomě zde uvedené body a udržovat vzpřímenou páteř ve tvaru písmena S. Pracuj na židli, ale také ji používej i k relaxaci a relaxačním cvičením. Doporučuje se několikrát za hodinu vstát alespoň na krátký čas či provádět činnost ve stoje. Je dokázáno, že dynamické chování a tedy změny pozic těla efektivně a pozitivně ovlivňují tělo i mysl a tím i kreativitu a pracovní výkon.
I nejlepší židle nemůže poskytnout plný užitek, pokud není správně nastavena a používána. Dle http://www.zidle-zdrave.cz/spravne-sezeni-a-zidle/f-236/ upravila –mh-
8
Jsi v pořádku? Proč, Bože, proč?
Prosím, Bože, ochraňuj mě.
Promiň. Unikl mi nějaký? Jsi v pořádku?
Zdroj: Facebook
REFLEXE
ADVENTUS Adventus, nebo-li advent, je dobou očekávání příchodu Vykupitele mezi nás. Je to doba, kdy je na místě ztišení i meditace, pokání a modlitba. Je to také čas postní, kdy se nemají nadměrně rozţínat světla (nemístné jsou ohňostroje, dělobuchy, lampiony…), kdy se nemají dělat světelné výzdoby a uţ vůbec se nehodí zpívat koledy o Jeţíšově narození! Vánoční hudba a rozsvícené stromečky ubírají na hodnotě vlastní slavnosti Narození Páně. Světlo ze svící na adventním věnci vyjadřuje blíţící se příchod Krista, rozptýlení temnoty. On – přicházející - je Světlo světa. Celé období má duchovní obsah, vyzývá k setkávání se s Kristem v našem ţivotě, setkávání se s Bohem nabízejícím naplněný ţivot. Vyzývá k vykročení mu naproti, odloţení břemen, která nás tíţí a neumoţňují jít prosvětlenými cestami. Jde i o 9
čas smíření. Člověk by měl usilovat o nalezení klíče k vlastním vnitřním dveřím a otevření se světlu – naší naději. V této době se zpívají adventní písně a ve všední dny zní při mši svaté rorátní zpěvy. Přibývá světla, přibývá hudby. Tak se pokusme v tento krásný čas zklidnit i my, ponořit se do svého nitra a naší vnitřní radosti. Krásný adventní čas plný pohody, lásky a ticha přeje Tomáš Velík a autoři Natanaela
FARNÍ CHARITA 4. a 10. 12. 2011 od 13 hod. v Oáze Kurzy první pomoci (4. 12. – základní 1.pomoc; 10. 12. – 1. pomoc u dětí) 11. 12. 2011 od 15 hodin v kostele sv. Bartoloměje - BENEFIČNÍ ADVENTNÍ KONCERT souboru zobcových fléten AULOS MŮŽETE NÁS PODPOŘIT KOUPÍ CD… 22. 11. Proběhl u nás v kostele benefiční koncert barokní hudby skupiny Columba Lauretana – všem, kteří se na (nejen tomto) koncertě podíleli, patří obrovské díky. Vy, kdo jste koncert nestihli, můžete si CD s touto hudbou, která nás provází celým liturgickým rokem, zakoupit. Cena tohoto CD je 150Kč a celá částka jde na podporu charity. 2. - 9. 1 2012 Tříkrálová sbírka – největší sbírka u nás. Pro nás prozatím hlavní zdroje financí pro provoz, a tak Vaši jakoukoliv pomoc velice rádi uvítáme! VÁNOČNÍ PŘÁNÍ OD HODNÝCH LIDÍ !!! S nadcházejícími Svátky připravují naši dobrovolníci VÁNOČNÍ PŘÁNÍ pro seniory, opuštěné lidi, děti z dětských domovů... Připojte se a pomozte s jejich výrobou. Přáníčko max. na přeloženou A4, s Vaším podpisem a přáním můžete ponechat v obálce označené „vánoční přání od hodných lidí“ v Oáze, na faře v Kyjích, či mi jej předat osobně... Mohou se zapojit děti i dospělí. Přání dostanou např. lidé žijící v domově seniorů na P 14, a to při příležitosti konání lednové Tříkrálové sbírky, nebo v případě dostatečného počtu např. děti v dětském domově v Počernicích. Předem děkujeme za každé přáníčko, za každé dobré srdce. Dovolte mi na závěr poděkovat za Vaši přízeň a popřát Vám krásné Vánoce plné pohody a Božího požehnání. Lucie Zemanová
10
POEZIE
HOŘÍCÍ DÍTĚ ROBERT SOUTHWELL Kdyţ jedné zimní noci v mrazu, sněhu jsem se třás, ţasl jsem nad ţárem, jenţ v srdci roznítil mi jas. Po ohni obrátil jsem svoje oči zděšené, ve vzduchu zřel jsem krásné dítě, celé v plamenech, jeţ ţárem vyprahlé slz celý příval ronilo, ţe by to plamen, z něhoţ vzešly, málem zhasilo: Ţel (řeklo), sotva zrozené, se málem usmaţím, však nikdo nepřijde si ohřát ruce ohněm mým. Výhní je moje čistá hruď a dřívím kruté trní. Láska je oheň, vzduch je dým a popel poníţení. Přikládá spravedlivost, dmýchá milosrdenství, nečisté duše kovem jsou, jenţ se zde vytaví. Pro jejich dobro celé dnes tu v ohni stojím – tak také jednou přijdu všechny omýt krví svojí. To řeklo a zmizelo pryč jako zázrakem a mně hned vytanulo v mysli, ţe je Štědrý den. (překlad Zdeněk Hron)
11
Vánoční píseň JAROSLAV SEIFERT Rolničky slyším, slyším hlasy, myslím si: Kdo to přijel asi? Dlouho uţ neviděl jsem sáně, a proto touţím dychtivě podívat se zas jednou na ně, pohladit koně po hřívě. Však venku nikdo. Jenom vrána do pola sněhem zasypána. A slyším hudbu. Nechám všeho, jdu přivítati neznámého. Kdo je to? Slyším, někdo troubí, housle se ozvou k tomu vráz i basa, která zpívá zhloubi. Nic, jenom tma a ticho v domě opírají se silou o mě. A v koši u psacího stolu hryţe si myška. My dva spolu známe se dávno. Tiše vklouzla tak jednou ke mně. Od těch dob je pokoj stále plný kouzla. Jen, prosím, neplaš, nerozzlob tu přítelkyni malých dětí, umí tak krásně vyprávěti.
Vţdyť je to ona, myška malá, jeţ s Kristem Pánem v seně spala a viděla, jak Marie Panna uţ dlouhou cestou umdlévá a klesá k zemi uplakaná na trochu slámy do chléva. A viděla, jak s nebe rázem andělé slétali se na zem. A teď je u mne. Pode dveřmi tou škvírou chodí ke mně, věř mi. A od těch dob mi takhle hrají, rolničky slýchám v tento čas, okna mi květy rozkvétají a s nebe slýchám krásný hlas. Ne obyčejný, ale svatý, kdyţ do tmy ráno vyjdu vraty a spěchám sněhem na roráty.
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 90ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 25.12.2011. Technicky zajišťují: P.Fiala. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
