Bátoriáda
Bohumil Šourek editor
Vlastní životopis Ing. Mgr. Bc. Ladislav Bátora, Ph.D. http://www.denikpolitika.cz/politik/ladislav-batora/zivotopis
8. 3. 2009
I. RODINA Narodil jsem se 17. března 1952 v Praze a o dva týdny později jsem byl pokřtěn v katolickém chrámu sv. Jakuba na Starém Městě. Naše rodina byla politickou nepřízní přinucena se z Prahy asi rok po mém narození vystěhovat, a tak rané dětství a prvních dvanáct let školní docházky jsem prožil ve východních Čechách, v bývalé vojenské pevnosti Josefov. Ihned po maturitě jsem však odešel do Prahy na studia a k rodičům jsem se pak již nikdy nevrátil. Můj otec Zdeněk Bátora (*1918) zemřel v roce 1995. Moje matka Anna Bátorová (*1931), bydlí od roku 1976 v Náchodě a je již dlouhá léta ve starobním důchodu. V roce 1979 jsem uzavřel občanský sňatek s Věrou Elišťákovou; v roce 1985 bylo naše manželství rozvedeno a od onoho roku bydlím v pražských Holešovicích. Náš syn Alexandr se narodil roku 1979, v roce 1998 absolvoval střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici a od té doby pracuje v tiskárně. Bydlí rovněž v Praze a doposud je svobodný.
II. VZDĚLÁNÍ Michael Savage si v knize „The Enemy Within“ povzdechl: „Školu jsem nenáviděl. Zkoušení se mi hnusilo. Jestli si myslíte, že fakt, že jsem prošel celým školským systémem a mám dva tituly magistra a Ph.D., znamená, že jsem to nějak miloval, tak to jste teda na omylu! Nestudoval jsem proto, že by se mi to líbilo. Chtěl jsem se zkrátka něco dozvědět a zdokonalit se. Vzdělání je těžká dřina.“ A Roger Scruton ve „Smyslu konservatismu“ zase konstatoval: „Hodnota vzdělání spočívá právě v bezprostřednosti cílů, které v sobě obsahuje. Důvod učit se nějakému předmětu, který má ryze vzdělávací hodnotu, spočívá v tomto předmětu samém. Vzdělání a celý ten soubor narůstajících tradic, který je obklopuje, poskytují svůj vlastní bezprostřední obraz světa lidských cílů.“ A František Ladislav Rieger v červenci 1873 apeloval: „Nepřestávám vám opakovati: Čechové! V práci a vědění je naše spasení!“ Tolik na vysvětlenou k následující části mého životopisu… V roce 1967 jsem byl přijat na gymnázium v Jaroměři a studium jsem v červnu 1970 zakončil maturitní zkouškou z dějepisu a jazyka českého, latinského a anglického, a to s vyznamenáním, navzdory tomu, že mi v závěru posledního ročníku hrozilo vyloučení ze studia za „soustavné vyvolávání antisovětských nálad“. Od října 1970 jsem studoval na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze dvouoborovou kombinaci „Anglistika – Kulturní dějiny Dálného východu“. V roce 1972 mi děkan udělil veřejnou důtku s výstrahou za dřívější agitování proti sovětské okupaci naší vlasti a za antikomunistické projevy doma i v zahraničí – zejména na akcích Unie středoškoláků a učňů i jinde na veřejnosti, a hlavně pak během pobytu ve Francii, kam jsem v roce 1969 na čas emigroval. V červnu 1975 jsem pak byl po bezmála pěti letech studia z fakulty vyloučen vůbec. V roce 1992 bylo rehabilitačním dekretem ono mé někdejší vyloučení prohlášeno za „protiprávní a od počátku neplatné“, což mi umožnilo, abych studium zakončil v září 1995 obhájením diplomové práce „Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace“. Od září 1979 jsem studoval na Fakultě obchodní Vysoké školy ekonomické v Praze inženýrský obor „Ekonomika zahraničního obchodu“. Studium jsem v dubnu 1983 úspěšně zakončil obhájením diplomové práce „Problémy pojišťování investičních celků v československém vývozu a dovozu“. Od října 1996 jsem studoval na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické doktorský obor „Mezinárodní politické vztahy“. Studium jsem v červnu 1999 úspěšně zakončil obhájením doktorské disertační práce „Oktrojovaná demokracie. Studie o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska“. Od září 1999 jsem studoval na Právnické fakultě University Karlovy magisterský obor „Právo a právní věda“. Studium jsem v květnu 2006 úspěšně zakončil obhájením diplomové práce „Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu“, kterou jsem o rok později obhájil i jako práci rigorózní v oboru „Mezinárodní právo veřejné“. Vedle studia vysokoškolského na uvedených čtyřech fakultách jsem si ještě rozšiřoval nebo prohluboval vzdělání například v kurzech komerční němčiny a ruštiny na Institutu zahraničního obchodu v letech 1978-80, v kurzu moderní čínštiny u prof. Oldřicha Švarného v letech 1979-81 a v ročním kurzu Konrad-Adenauer-Stiftung „Institucionální a právní aspekty Evropské unie“ ve školním roce 2000/01. Od září 1987 jsem byl frekventantem tříletého dálkového studia politologie na Ústřední politické škole Československé strany socialistické. S ohledem na naléhavější úkoly, které s sebou přinesl státní převrat, strana koncem zimního semestru školního roku 1989/1990 veškerou výuku na ÚPŠ pozastavila. Posléze se ukázalo, že
2
navždy, takže jsem III. ročník a celé studium závěrečnými zkouškami a obhajobou diplomové práce již nikdy nemohl dokončit. V roce 1992 jsem studoval japonské firemní řízení na institutu Association for Overseas Technical Scholarship (AOTS) v Jokohamě. Ještě během pobytu v Japonsku jsem založil spolek českých a slovenských absolventů „The Czechoslovak Japan’s AOTS Alumni Union“ a až do roku 1995 jsem byl jeho prvním generálním sekretářem. Roku 1994 jsem na IV. celosvětovém kongresu AOTS v Ósace zastupoval Evropskou federaci absolventských spolků.
III. PRÁCE Na nové poměry, nastalé po mém vyloučení z Filosofické fakulty a s tím souvisícím vyhoštěním ze studentské koleje v červnu 1975, jsem prakticky okamžitě reagoval nástupem do podniku Restaurace a jídelny (RaJ) v Příbrami v profesi vrchní číšník, neboť zaměstnavatel zohlednil mé dlouhodobé studentské brigády v Myslivecké kolibě na Konopišti a u RaJ v Praze 1. Zároveň mi poskytl tzv. personální ubytování ve svých hotelech. V dubnu 1976 jsem nastoupil dvouletou (navzdory předchozím dvěma rokům stráveným „v kopřivákách“ na Vojenské katedře vysokých škol v Motole…) základní vojenskou službu u VÚ 8184 ve slovenském Zvolenu, kde jsem byl po absolvování poddůstojnické školy zařazen na funkci chemický zbrojíř a po složení praporčických zkoušek jsem byl povýšen do hodnosti rotného. Když se má vojenská služba chýlila ke konci, uzavřel jsem s RaJ v Příbrami dohodu o rozvázání pracovního poměru k 31. březnu 1978, tedy k předpokládanému datu propuštění do zálohy. Po dvouletém přerušení jsem si totiž již přestal být jist, zda by mě profese číšníka celoživotně uspokojovala. V dubnu 1978 jsem nastoupil do podniku Škodaexport, který se zabýval zahraničním obchodem s výrobky strojírenských firem. Po celou dobu jsem pracoval v útvaru mezinárodní spedice jako samostatný referent pro zajišťování přepravy zboží z kapitalistických států. V roce 1979 jsem začal dálkově studovat na Vysoké škole ekonomické výše již uvedený obor „Ekonomika zahraničního obchodu“ a hodlal jsem spojit se zahraničním obchodem svou existenci natrvalo. Brzy jsem ale bohužel zjistil, že pro úspěšnou kariéru v zahraničním obchodě postrádám v podmínkách normalizace náležité objektivní i subjektivní „dispozice politické“, a tak jsem v roce 1981 z firmy po vzájemné dohodě raději včas odešel. V letech 1981-92 jsem pracoval v Českých energetických závodech (ČEZ), postupně jako strojník buldozeru, směnový mistr zauhlování a odstruskování, vedoucí hospodářské správy a vedoucí odboru služeb v Malešické teplárně, od ledna 1988 jako ředitel závodu v Teplárenských závodech Praha a po státním převratu jako personální náměstek generálního ředitele Středočeských energetických závodů. V letech 1992-93 jsem pracoval jako generální ředitel firmy GMA 91, která byla úzce spojena s Národně sociální stranou a mimo jiné vydávala deník Noviny. Současně jsem byl místopředsedou jejího představenstva a členem dozorčí rady v dceřiné akciové společnosti Libertas, která se zabývala polygrafickou výrobou. V letech 1993-94 jsem pracoval jako generální ředitel firmy Artia, která se zabývala zahraničním obchodem s kulturními statky. Současně jsem byl předsedou jejího představenstva. V letech 1994-95 jsem pracoval jako zahraničněobchodní náměstek ředitele obchodního úseku ČKD Holding Praha. Protože jsem na jednáních holdingového grémia otevřeně kritizoval koncepci představenstva holdingu ve věci zcizování majetku, byla mi brzy dána výpověď na základě fingované organizační změny. V letech 1995-99 jsem pracoval jako ředitel firmy Synergon, jejíž hlavní činností byla reklama, desktop publishing a public relations. V letech 1999-03 jsem pracoval jako zástupce ředitele Vyšší odborné školy publicistiky. V této církevní škole jsem zároveň vyučoval předměty „Základy práva“ a „Kapitoly z praktického práva“ a v letech 2002 -03 jsem byl členem rady školy. Na jaře 2002 vyvrcholil vleklý konflikt mezi vedením školy na straně jedné a řadovými zaměstnanci a studenty na straně druhé ohledně metodiky finančního a personálního řízení, který na podzim skončil odvoláním celého vedení školy. V letech 2001-04 (z toho 2001-03 v souběžném pracovním poměru) jsem pracoval jako kancléř představenstva firmy AGM. V letech 2004-06 jsem byl generálním ředitelem firmy Junior centrum, jinak hotelového komplexu na břehu Sečské přehrady. Kromě toho jsem zde zastával v letech 1999-05 funkci místopředsedy dozor čí rady. V rozporu s pokynem ministerstva financí jsem přes půl roku odmítal vypracovat a předložit ke schválení likvidační plán, protože jsem byl přesvědčen o nesmyslnosti a nekalém pozadí požadavku na zrušení firmy a jejího následného majetkového rozparcelování bůhvíkým. Blokoval jsem proto všemi prostředky (včetně přípravy několika parlamentních interpelací ODS na ministra Sobotku) likvidační záměr, aby o osudu firmy mohla rozhodnout až nová vláda. S ohledem na tzv. patový volební výsledek se však nakonec ministru Sobotkovi pár dní po prohraných volbách přece jen podařilo přimět představenstvo k mému odvolání. Představenstvo alespoň odložilo jeho účinnost do 23. června 2006 v naději, že se „třeba ještě něco stane“. Nestalo se však nic, a nic už potom
3
nebránilo tomu, aby za necelý týden po mém odchodu z funkce generálního ředitele byla firma z rozhodnutí ministra financí zrušena s likvidací. V letech 2006-07 jsem pracoval jako vedoucí developerského projektu v podniku Hypo-consult, který prováděl přestavbu bývalého pivovaru na obytné domy, a od května 2007 pracuji ve firmě Škodaexport. Jedná se o tutéž firmu, k níž jsem nastoupil po odchodu do zálohy před 31 lety.
IV. POLITIKA Třebaže jsem dokázal svůj volný čas dostatečně vyplnit takřka celoživotním vzděláváním, přesto jsem se vždy zajímal i o politické dění. A nezřídka jsem se snažil do něj i zasáhnout, protože jsem se v důsledku rodičovské – možná nezodpovědně vlastenecké – výchovy nedokázal nikdy nadlouho přinutit k tomu, aby mi osud naší země a našeho národa byl lhostejný. Kdykoli jsem však „zasáhl“, tak zpravidla ke své újmě především… Do aktivní politiky jsem se zapletl již na gymnáziu, ve svých 16 letech, kdy jsem z titulu předsedy školy participoval na rozbití Československého svazu mládeže na Náchodsku. Myslím, že již před prázdninami roku 1968 se nám podařilo vybudovat okresní strukturu nově vznikající Unie středoškoláků a učňů a na ustavující konferenci jsem byl zvolen místopředsedou jejího okresního výboru. V létě 1969 jsem odjel na tzv. mezinárodní budovatelský tábor do Normandie, kde jsem mimo jiné 21. srpna uspořádal stávku na protest proti sovětské okupaci naší vlasti. Akce nejenže neunikla pozornosti regionálního tisku, ale přijeli dokonce i reportéři z Le Mondu, kterým jsem poskytl rozhovor. Záhy jsem byl varován, že mé aktivity jsou v Československu monitorovány a že bych se domů neměl vracet, protože mi hrozí přinejmenším vyloučení ze střední školy. Rozhodl jsem se proto pro exil a po skončení MBT jsem odjel do Paříže, abych si zařídil novou existenci. Po dvou měsících jsem však vyhověl prosbám rodičů a babičky a do vlasti jsem se vrátil. Díky odvaze tehdejšího ředitele gymnázia jsem navzdory úsilí jaroměřských komunistů o mé vyloučení odmaturovat ještě stihl. Tak ze vzteku aspoň vyhodili z práce mého tátu… Po nástupu na Filosofickou fakultu jsem se politické činnosti – s výhradou standardního hospodského žvanění, tu více, tu méně halasného – vzdal. To ale neznamenalo, že by moje dřívější protisovětské a antikomunistické výpady byly zapomenuty – zvláště poté, když jsem ve volbách v listopadu 1971 šel ostentativně všechny kandidáty škrtnout za plentu. První kárné řízení mi počátkem roku 1972 vyneslo veřejnou důtku a nakonec, jak jsem již uvedl v I. části, jsem byl v červnu 1975 z fakulty po bezmála pěti letech studia vyloučen vůbec. V dubnu 1978 jsem nastoupil základní vojenskou službu ve Zvolenu, a to jako kuchař, protože mě OVS po vyloučení ze studia registrovala „co do původního povolání“ jako číšníka. Po dvou týdnech jsem však byl s ohledem na své středoškolské vzdělání převelen do poddůstojnické školy. Po vyřazení jsme byli na příštím ranním rozvodu do zaměstnání všichni absolventi hromadně a bez rozpravy „přijati“ do Socialistického svazu mládeže. Dodnes lituji, že jsem po odběru stravy nebo nejpozději po denním rozkaze nenašel – přinejmenším s odkazem na svůj věk (bylo mi tehdy již 24 let) – odvahu legitimaci vrátit a dodnes se za to stydím. To nejhorší mělo ale teprve přijít – za pár měsíců… Podobným způsobem jsme byli v říjnu 1976 nakomandováni do volební místnosti, a tak jsem poprvé a zatím naposled volil komunisty. V uniformě kaprála Varšavské smlouvy jsem holt už tu odvahu zaskočit za plentu nenašel. I za tenhle svůj poklesek se dodnes stydím. Od února 1983 jsem byl trestně stíhán za „veřejné a pohoršlivé hanobení skupiny obyvatelů proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení“ podle tehdejšího § 198 písm. b) trestního zákona. Obvodní soud pro Prahu 1 v hlavním líčení v květnu téhož roku však rozhodl, že skutková podstata zažalovaného trestného činu naplněna nebyla. Obvodní prokurátor sice podal stížnost, ale Městský soud v Praze jako soud odvolací ji v srpnu 1983 zamítl. Nejvyšší soud ČSR však v únoru 1984 obdržel stížnost pro porušení zákona, kterou jako mimořádný opravný prostředek podal Generální prokurátor ČSR v můj neprospěch. Senát Nejvyššího soudu ČSR za předsednictví Marie Dojčárové (nazývané Svobodnou Evropou „Krvavá Mary“) ve veřejném zasedání rozhodnutí obou instancí zrušil a věc vrátil k novému projednání s doporučením, aby senát zvážil i to, zda jsem se nedopustil trestného činu teroru ve stádiu přípravy. Obvodní soud navzdory tomuto právnímu názoru Nejvyššího soudu moje trestní stíhání v listopadu 1984 opět zastavil a obvodní prokurátor tentokrát stížnost nepodal. Generální prokurátor byl ovšem podle korespondence dochované v soudním spisu rozhodnut opět podat v můj neprospěch stížnost pro porušení zákona, avšak jeho záměr předběhla zpráva o generální amnestii k 40. výročí údajného osvobození Československa sovětskou armádou. Dodnes se domnívám, že vleklost řízení měla za cíl přimět mě ke spolupráci se Státní bezpečností nebo výzvědnými službami. Svazek o mém sledování však byl podle přípisu MV ČR z roku 1997 zničen, takže – dnes už Bůh suď, co za tím vlastně vězelo. Třeba jen občanská odvaha předsedkyně senátu v Praze 7. A pro mě to beztak mělo i jeden kladný efekt: ze strachu, že budu zase v samém závěru z vysoké školy vyloučen, „vyřídil“ jsem poslední ročník studia během dvou měsíců. Ihned po promoci – v červnu 1983 – jsem vstoupil do Československé strany socialistické (ČSS). Jednak jsem chtěl dát svému odporu vůči marxismu i institucionální ráz, když už „to“ na mě stejně zase prasklo, jednak jsem usoudil (a dodnes jsem přesvědčen, že právem), že ČSS se v horizontu nějakých pěti let stane jedním
4
z protagonistů protikomunistického převratu, a to nejen s ohledem na svou pořád ještě nezapomenutou a úctyhodnou národně socialistickou minulost. Do strany jsem vstoupil také ve víře, že se v ní setkám s lidmi, kteří svým demaskováním projevili jistou dávku odvahy, a v tom jsem se nezklamal: v čím nižším segmentu členské základny jsem se pohyboval, s tím opravdovějšími vlastenci a odpůrci režimu jsem se potkával. Považoval jsem to tehdy a dodnes považuji za autonomnější protest než podpisem elitářské Charty 77 exkulpovat údajně polepšené někdejší komunistické škrtiče naší svobody a samostatnosti. A jen díky svému členství v ČSS jsem se mohl ještě před státním převratem seznámit (pars pro toto) s člověkem, který byl pro mne žijící legendou – s bratrem Františkem Přeučilem, tedy s jedním z odsouzených k doživotí v procesu s Miladou Horákovou. V únoru 1989 jsem byl zvolen místopředsedou obvodní organizace strany v Praze 7 a na dubnové městské konferenci jsem byl – přes odpor vedení strany – zřejmě v reakci na mou výzvu, aby se strana začala připravovat na svobodné volby, zvolen (spolu s Petrem Kučerou, redaktorem stranického deníku Svobodné slovo a budoucí klíčovou postavou Občanského fóra) do pražského městského výboru. Již před tím jsem začal aktivně působit v tajně se formujícím tzv. obrodném proudu, který si mimo jiné předsevzal subverzně ve straně prosazovat podněty domácího ilegálního výboru bývalých národních socialistů a instrukce kanadského exilového vedení strany, s nimiž jsem byl ve styku a pro které jsem mimo jiné fungoval jako spojka s Východoevropskou informační agenturou Petra Uhla. V září 1989 vyšlo první číslo našeho samizdatového časopisu Demokrat, který jsme rozeslali všem okresním organizacím strany, a zároveň jsem převzal funkci předsedy obvodní organizace v Praze 7. Bezprostředně po listopadovém převratu jsem byl na mimořádné městské konferenci zvolen místopředsedou pražského městského výboru a koncem ledna 1990 jsem byl v souladu s předpřevratovou dohodou s exilovým ústředím jmenován vedoucím Ústředního sekretariátu strany. Tuto funkci jsem však zastával již jen krátce, do vítězství protireformní kliky Jiřího Vyvadila na březnovém slučovacím XXIV. sjezdu. Novým stranickým vedením jsem pak byl spolu s dalšími exponenty výše vzpomenutého předpřevratového „obrodného proudu“ v srpnu 1990 ze strany vyloučen pro údajný pokus o její rozvrácení nebo rozkolení zprava. V návaznosti na to jsem pak v září 1990 spolu s dalšími vyloučenými bratry a sestrami řídil založení Národně sociální strany (NSS) s fikcí právní kontinuity s někdejší Československou stranou národně socialistickou. V letech 1990-93 jsem v NSS zastával – současně či postupně – řadu funkcí: člen předsednictva Generální rady, místopředseda Ústředního stranického soudu, tiskový mluvčí strany, šéfredaktor stranických tiskovin Pražské slovo a Demokrat. Zároveň jsem byl nucen odrážet útoky ze strany ČSS, která o mně začala šířit fámu, že jsem byl agentem Státní bezpečnosti. Nakonec mi nezbylo, než se obrátit na soud se žalobou na ochranu cti, se kterou jsem uspěl, protože hlavní svědek žalované strany byl s to na důkaz mé spolupráce s StB uvést u přelíčení jen toto: „Nevzpomínám si, že by se kdy v minulosti Ing. Bátora jakkoli kladně vyjádřil o komunistickém zřízení… a právě takové chování nám připadalo za tehdejších podmínek a časových souvislostí vždy velmi podezřelé.“ V dubnu 1992 mi bylo k 95. výročí založení strany uděleno nejvyšší stranické vyznamenání – „Záslužný kříž Národně sociální strany“. Onu „národně socialistickou“ etapu mého politického života takřka „den po dni“ vylíčil někdejší redaktor Svobodné Evropy Jožka Pejskar v knize „Od boje proti komunistům ke kolaboraci“ a mé aktivity v období před převratem i po něm zmiňuje i Victor Miroslav Fic v knize „Československá strana národně sociální v exilu“. Na podzim 1993 jsem s asi dvěma sty dalšími pravicově orientovanými členy Národně sociální strany, jež v tu dobu už nezvratně spěla k nicotnosti, reflektoval na pozvánku k hromadnému přestupu do Občanské demokratické aliance. V ODA jsem mimo jiné po dvě volební období zastával funkci místopředsedy pražského oblastního výboru strany. Časem se však moje názory začaly s politickou linií vedení ODA výrazně rozcházet, a netajil jsem se tím – v tisku jsem například vyslovil nesouhlas s účastí ODA na „sarajevském atentátu“ a v Tošovského vládě a za „televizní krize“ v zimě 2000/01 jsem ve veřejných projevech a článcích v rozporu s oficiálním stanoviskem ODA ostře vystupoval proti rebelujícím redaktorům a „kulturní frontě“ vůbec a podporoval jsem legálně ustavené vedení České televize. A tak když nakonec XVIII. celostátní konference strany na jaře 2001 v Třešti zamítla všechny návrhy „národně konzervativního směru ODA“, jehož jsem byl mluvčím, a navíc zvolila předsedou strany neokonzervativce Michaela Žantovského, uznal jsem svou porážku – a na členství v ODA jsem v červnu 2001 rezignoval. Do žádné další politické strany jsem pak až do letošního února nevstoupil. Ušetřený čas jsem věnoval především dokončení denního studia práv a také studiu českých dějin XIX. a XX. století – již pár let sestavuji čítanku o nich, s názvem „Česká revue. Můj národ a má vlast“. Z proponovaných dvanácti jsem zatím bohužel dokončil jen prvních pět svazků (v souhrnu cca 1200 stran). Knižně jsem v té době publikoval studii o posuzování a souzení válečných zločinů v jednom sborníku a v současnosti je nadále v jednání knižní vydání mé obsáhlé (přes 1000 stran) práce o rwandské genocidě a mezinárodním trestním tribunálu v tanzanské Aruše, který soudí hlavní hutuské obžalované. Od roku 1991 jsem členem Syndikátu novinářů a příležitostně píši články, převážně zaměřené na politické otázky. Například v letech 1999-2000 to byly četné úvahy o politické situaci na Dálném východu, v Indočíně a Zadní Indii v časopise Týden, v době právě minulé zase zveřejňoval mé příspěvky (někdy též pod pseudonymem
5
Ladislav J. Besenczi) k politickému dění zejména v naší zemi a ve Spojených státech především měsíčník 51PRO a čtvrtletník Národní myšlenka. V letech 1995 až 2004 mě zastupitelstvo v Praze 7 celkem třikrát zvolilo přísedícím obvodního soudu, a to poprvé v prosinci 1995, podruhé v prosinci 1999. Avšak zhruba pět týdnů před skončením druhého volebního období – 29. října 2003 – jsem na funkci rezignoval v reakci na článek „Život a doba přísedícího Bátory“, dva dny předtím zveřejněný v týdeníku Respekt. Autor v něm čtenářům sugeruje – navíc dehonestujícím způsobem – že o výši trestu u pachatelů romského původu „rozhoduji coby český nacionalista podjatě“. Na naléhání předsedy soudu jsem ale po čtvrt roce trucování svolil k nové kandidatuře a v únoru 2004 jsem byl všemi hlasy přítomných zastupitelů (přičemž jednomyslnost sboru jsem předem položil jako conditio sine qua non svého přijetí funkce) opět zvolen; tento v pořadí již třetí čtyřletý mandát mi loni skončil a o čtvrté zvolení jsem se již neucházel. Po všechna tři volební období jsem zasedal výlučně v trestním senátu. V květnu loňského roku mě Zastupitelstvo HMP zvolilo do funkce přísedícího trestního senátu Městského soudu v Praze. V souvislosti s výkonem funkce přísedícího „pro kauzy se státobezpečnostním prvkem“ jsem se již dvakrát podrobil bezpečnostní prověrce: v roce 2004 jsem obdržel osvědčení pro stupeň „PŘÍSNĚ TAJNÉ“ s platností do února letošního roku a loni v prosinci jsem na základě nové prověrky obdržel osvědčení pro stupeň utajení „NATO SECRET“ s platností do roku 2015. Celkem třikrát jsem kandidoval do českého parlamentu, pokaždé neúspěšně: v roce 1990 (do České národní rady) na 4. místě kandidátky Československé strany socialistické, v roce 1996 na 9. místě kandidátky Občanské demokratické aliance a v roce 2006 jako nezávislý kandidát na 1. místě kandidátky Národní strany.
V. PŘEDSTAVA O VLASTNÍ ČINNOSTI V EP Považuji se za tradicionalistu, potažmo národního konzervativce (třebaže David Hanák mi možná teď připomene, že „národovec“ nemůže být opravdickým konzervativcem; pro takový případ ho ale chci ujistit, že „nevyzvedávám Národ nad Boha…“), a jsem tak i ve svém okolí většinově vnímán. Jistá menšina (doufejme), reprezentovaná aktuálně aktivisty Pravdy a Lásky z Mladé fronty, Práva a Blesku mě ovšem vnímá jako extremistu. Snad se s tím naučím žít… Nebo třeba čeští novináři v budoucnu dostanou jiné zadání… Oporu pro své názory musím bohužel hledat především v cizině, protože český konzervatismus se zatím ani v oblasti teorie nevzpamatoval z takřka sto let trvajícího systematického zatlačování. Pro upevnění mého nejen intuitivně zastávaného konzervativního pohledu na svět byla důležitá četba – namátkou – Richarda Weavera, Russella Kirka, Patricka Buchanana, Hilaira Belloka, Cliva Staplese Lewise, Rogera Scrutona… a omlouvám se těm dalším, které zde neuvádím. Ti především mi pomáhali a pomáhají vždy, když se pod všeprostupujícím tlakem už začínám bát, že jsou mé názory nejen menšinové, nýbrž i scestné. Zrovna Weaverovi budu vždy vděčný za to, jak mi objasnil, že počátkem rozvalu naší civilizace není až osvícenství, nýbrž již Occamův nominalismus, který nastartoval relativizaci věčných pravd, a člověk se stal měřítkem všech věcí. A Scrutonovi zase za jeho poznatek, že „loajalita k vlastnímu národu je emocionálním poutem, které drží stát pohromadě.“ Konzervatismus není ideologií, nýbrž životním postojem, jak vehementně potvrdí každý správný konzervativec. A tak aspoň pár příkladů za sebe sama: Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální, raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od MacDonalda, raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu, raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomu, raději s Lorenovou než s Loren(ou?), raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději skromnou korunu než načančané euro, raději Agnethu Fältskogovou než Joan Baezovou, raději tradici než pokrok, raději mateřskou dovolenou než povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka, raději Nixona než Bushe, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg... A už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci, homosexualismus, Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Mezinárodní trestní soud, Kaplického a Ježkův blobismus... A vůbec celou tuhle oblbující novosocialistickou dogmatiku vrchnostensky distribuovaného Blaha namísto Svobody; dogmatiku, kterou nás cílevědomě a zlovolně ubíjejí a jednou zaručeně ubijí! Tak ať je to aspoň co nejpozději... Jenže – co s tím nadělám zrovna v Evropském parlamentu? Když nemám důvod nevěřit Jensi-Peteru Bondemu, jenž říká, že brzy „budeme mít Evropskou komisi, která nebude komisí, ale nevolenou vládou mající monopol navrhovat evropské zákony... bude zde Rada ministrů, která bude spíše parlamentem... pak je zde Evropský parlament, který je mnohem spíše shromážděním poradců...“ Tak se budu aspoň jako ten zatím ještě trpěný „poradce“ snažit ve prospěch nejen naší země všemožně sypat písek do žluklou kolomazí promaštěného agregátu Evropské unie, která mi byla bytostně cizí (protože z dávna nějak povědomá...) už před Lisabonem – a co teprve
6
po něm! A udělat vše možné, abychom byli v pravý čas připraveni. Až se to jednou s rachotem rozsype. A zatím každá shora nadekretovaná evropská „jednota“ se dříve nebo později s rachotem rozsypala... A k tomu mi v případě zvolení dopomáhej Bůh.
DODATEK Před pár týdny se v tisku objevilo, že jsem „dávno známý extremista a tunelář“. Kdyby šlo jen o mě, nechal bych to bez komentáře, neboť jsem na takové insinuace za posledních dvacet let již zvyklý nejen já, ale i moji nejbližší a známí. Protože jsem se však po osmi letech stal opět straníkem, považuji za povinnost přičinit k tomu pár poznámek alespoň pro členy naší strany a její registrované příznivce. Ve čtvrtek 19. února zveřejnil deník Blesk ve svém internetovém vydání článek „Proklausovskou stranu vede nacionalista a tunelář“, v němž se o mně mimo jiné tvrdí: „Na jeho bedrech ulpívá podezření, že v roce 1999 tuneloval finance na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.“ Anonymní autor pak vypočítává, jakých všech malverzací jsem se měl dopustit, a křísí šest let starý výrok Milana Šimáčka alias kulaka Vaty z Černých baronů: „Jsem přesvědčen, že bývalé vedení školu tunelovalo. Jde patrně o hospodářskou kriminalitu.“ A v závěru Blesk „upřesňuje“, že „věc nakonec skon čila u soudu.“ K tomu musím uvést, že jsem v takové souvislosti nikdy nebyl žádným orgánem činným v trestním řízení vyslýchán, natož obviněn. Byla to jen ušmudlaná a jalová kampaň, která iniciátorům propojila příjemné s užitečným. Nový ředitel školy chtěl humbukem legitimizovat moje vyhnání z funkce zástupce ředitele a herec Šimáček coby jeho kamarád a jeden z nejpilnějších aktivistů oné kampaně záhy nastoupil na mou funkci. To bylo to příjemné. A to užitečné? No vždyť kulturní fronta už dlouho čekala na příležitost, jak si se mnou vyrovnat účet za mou podporu legálního vedení České televize a za trestní oznámení podané na ikonu kulturní fronty – na Davida Černého. V závěru mediální kruciáty se dokonce i samotný guru kulturní fronty Jan Kraus snížil k tomu, že takové bezvýznamné osobě, jakou jsem já, věnoval svůj pravidelný sloupek v Týdnu. A že to celé stálo na vodě? No a co: „Stačí přece jen dobře zasít, však ono z toho už něco vzejde... Třeba po šesti letech.“ V jednom ale má letošní Blesk pravdu: „Věc nakonec [opravdu] skončila u soudu.“ Jen Blesk pozapomněl čtenáře informovat, že to naopak já jsem podal žaloby na Vyšší odbornou školu publicistiky (o úpravu znění pracovního posudku a o neplatnost rozvázání pracovního poměru) a u soudu s nimi uspěl... Mladá fronta z téhož čtvrtku 19. února se v článku „Extremista v proklausovské straně“ omezila jen na doložení mé extremistické letory. Hned v úvodu upozornila čtenáře, že jsem „problematickou figurou“ už jen proto, že jsem jako člen trestního senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 „poslal narkomana romského původu na šest let do vězení za to, že raboval po povodních. „ K tomu snad jen tolik, že jsem asi opravdu nenapravitelný extremista – udělal bych to totiž samosebou znova, bez ohledu na to, kolikrát jsem si za to v posledních šesti letech schytal svoje. A počítám, že tenhle notně poškrábaný vinyl novináři přehrají ještě v mém nekrologu, dostanou -li včas patřičný pokyn k výronu Pravdy a Lásky. A pro ten případ, že by tenhle hluboce lidský příběh o rasisticky bezcitném uvrhnutí nebohého romského lupiče do temného žaláře na čtenáře ausgerechnet v dnešní době nezabral, přispěchala MFD s vystydlým nášupem, že jsem před pár lety v interview pro Respekt prohlásil: „Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen.“ A to mě letošní MFD ještě šanuje – Respekt v říjnu 2003 navíc čtenářům „tlumočil“, že je to doslova moje „ideové ukotvení“. Inu, ne že by mi na tom nějak zvlášť sešlo, takže jen pro anály: Tuhle větu jsem zkrátka neřekl. Jen jsem na dotaz „zda je mým vzorem Haider, nebo Le Pen“ odpověděl něco na ten způsob, že kdybych byl rakouským nebo francouzským nacionalistou, nejspíš bych volil jejich stranu. Takže opět: „Však ono z toho něco vzejde...“ Od té doby jsem na otázku ohledně politických vzorů trošku alergický. Pro pořádek ale aspoň zde tedy uvádím, že když už, tak jsou pro mě vzorem – ale naprosto nedostižným – především František Ladislav Rieger, Karel Kramář, Ladislav Rašín či Václav Klaus v politice a namátkou Josef Jungmann, Karel Vorovka, Josef Pekař či Jiří Krupička v humanitních vědách nebo Karel Havlíček, Jan Stanislav Skrejšovský, Jan Neruda či Viktor Dyk v žurnalistice. Ústředním tématem článku však bylo „odhalení“ mého extremismu, který jsem nezvratně zpečetil svým kandidováním za Národní stranu v parlamentních volbách v roce 2006. No, budiž – nálepkování, respektive „labeling“ je dnes v módě. Třebaže před ním kriminologové i sociální psychologové neustále varují... Pravé pohnutky své kandidatury jsem ale zveřejnil ještě před oněmi volbami v jednom interview, které je myslím pořád ještě dostupné na internetu: „... Jakýsi pan Bíža a paní Mallothová [poslanci za ODS, kteří hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství] tak vlastně rozhodli o mé kandidatuře za Národní stranu: raději volit třebas bez naděje na úspěch, než dát hlas straně, která se deklaruje jako liberálně-konservativní. Donedávna jsem si myslel, že je to roztomile komický protimluv, nebo dokonce nějaký sofistikovaný pravicový trik. Není – jen část této bezzásadové a ideově houbovité strany chce rodinu jako instituci zničit, a jiná část ji chce zachovat. A kočkopsi štěkmňoukají a
7
karavana jde dál. Ale prosím – nadále už bez mého hlasu, neřkuli souhlasu! ... A kdyby šlo jen o ty homosexuály a jejich registraci... Mnohem více mě v dobách, kdy jsem ještě vážně přemýšlel, že dám svůj hlas ODS, odpuzoval její – jistěže pokaždé jinými ústy deklarovaný – ‚euro-fanatikreal- skepticismus‘... Ztratil jsem poslední zbytky důvěry v ODS, a tak m ě ve volebním roce opravdu nenapadlo nic razantnějšího a volebně aktivnějšího. Snad to bude naší české věci ku prospěchu.“ Tak takhle to před těmi třemi roky bylo... Do čela kandidátky Národní strany na Vysočině mě přivedlo tušení (a bohužel neklamné) blížícího se přitakání vondrotopolánkovské ODS evropeismu, ba přímo eurofederalismu. A to byla poslední parlamentní politická strana, o které jsem si do jisté doby ještě pořád myslel, že bude hájit české zájmy! Pro mě se tak octla svrchovanost našeho státu již tehdy v osudovém ohrožení. A byl jsem vychován, že v takovém případě se sedlá! I kdyby v maštali zbyla jen ta poslední, kulhavá kobyla, která stejně nikam nedocválá. Aspoň veřejně demonstrovat nesouhlas a učinit zadost vlastnímu svědomí! A i kdyby hrozilo, že si jezdec třeba zláme vaz. Před třemi roky jsem i kvůli tomuhle svému spektakulárnímu politickému gestu přišel – aspoň podle vyjádření tehdejšího místopředsedy představenstva – o místo generálního ředitele. Teď možná dostali novináři za úkol dorazit mě už definitivně. Navzdory tomu „hier stehe ich, ich kann nicht anders...“
8
Čtyři hrdlořezské artikuly Bátora, Hejlek, Trombik Redakční poznámka: Tento materiál byl předložen jako návrh na usnesení XVIII. pražské krajské konferenci ODA. Při hlasování byl návrh odmítnut v poměru 5 pro a 64 proti. http://www.oda.cz/zpravodaj/clanek.asp?id=570
4. 6. 2001 Milé delegátky, vážení delegáti, hosté, skupina členů ODA se rozhodla vytvořit organizovanou frakci, která, vycházejíc z původních ideových postulátů ODA, nesmlouvavě odmítá současný politický kurs naší strany. Zároveň chce tato skupina přispět ke kritickému vypořádání s negativními stránkami polistopadového vývoje ve straně i v celé naší vlasti. Především se domníváme, že v období po listopadu 1989 došlo k systematickému podceňování, ne-li zlovolnému potlačení, významu národních zájmů v české zahraniční i vnitřní politice. A Občanská demokratická aliance, přinejmenším její vedení, bohužel na tomto neblahém trendu v posledních letech výrazně participuje. Hyperliberální až anarchistické pojetí svobody na jedné straně a často přeexponovaný důraz na hmotnou stránku existence člověka na straně druhé nemohly přispět k nápravě civilisačních škod a traumat způsobených komunistickým režimem. Napravit je dnes nemůže ani ukvapený a oboustranně nepřipravený vstup do Evropské unie, která bezesporu není souručenstvím svobodných národů, nýbrž poslušným nástrojem eurooligarchie k ovládnutí evropských národů i jednotlivců. Chceme, aby si český národ především dobudoval svou národně státní identitu ve všech ohledech, to jest nejen ekonomicky, institucionálně a legislativně. Do té doby, tedy přinejmenším 12 až 15 let, nelze jednat o vstupu do jakékoliv organizace typu Evropské unie. V tomto úsilí se musíme opřít pouze o osoby pevně ukotvené hodnotově i mravně. Budeme podporovat rozvoj a vliv takových institucí, které v lidech upevňují tradiční evropské hodnoty, a nikoliv náhražkové pseudohodnoty současného postmodernistického úpadku. Rodina, obec, národ, soukromé vlastnictví, řád a odpovědnost, to jsou naše priority. Zároveň tvrdíme, že dnešní licoměrně přehnaná akcentace občanských práv a svobod, nezřídka na úkor řádu a stability vztahů, paradoxně může zakrátko vyústit v totální znesvobodnění individua i celé národní pospolitosti. Pokud se většina členské základny naší strany ztotožní s těmito našimi závěry, bude to znamenat pro ODA zejména okamžité opuštění ultraliberálního, ryze účelového a pokryteckého politického slepence zvaného Čtyřkoalice. Dalším krokem nutně bude organizační restrukturalizace a následné otevření strany všem, kteří v současné české politice postrádají totéž co my. Teprve potom se můžeme pustit do aktivního vyhledávání nových politických spojenců a partnerů, a to jak domácích, tak i zahraničních. Přijali jsme mezitímní název ”Národně konservativní směr” a hodláme svou politiku prosazovat na nejbližších politických konferencích ODA. Své fundamentální požadavky shrnujeme jako:
Čtyři hrdlořezské artikuly 1.
Strana musí zaujmout jednoznačně konservativní, až reakční stanovisko vůči náhražkovým pseudohodnotám, ze všech stran oktrojovaným a prosazovaným v průběhu polistopadového vývoje, a to obzvláště dnes, kdy se nacházíme pod soustředěným tlakem evropských liberálů a socialistů.
2.
Strana musí nadřadit národní zájem všem krátkodobým i dlouhodobým operativním cílům jiným.
3.
Strana musí říci jasné NE ukvapenému, oboustranně nepřipravenému a nepřijatelnému vstupu naší vlasti do Evropské unie.
4.
Z předchozích tří bodů ideových jasně pak vyplývá nutnost okamžitého vystoupení strany ze Čtyřkoalice a následná realizace vnitřní restrukturalizace včetně ”restrukturalizace” aliančních vazeb vůči potenciálním koaličním spojencům. Předložili na pražské krajské konferenci ODA dne 3. června 2001 mluvčí Národně konservativního směru Ladislav Bátora, Jiří Hejlek a Petr Trombik
9
Bývalý ředitel VOŠ vyhazoval lidi i peníze Lukáš Doubrava http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4914&PHPSESSID=0f25f5ca140cecb2f5e2a53fa17d088d
Učitelské noviny č. 26/2003 Za svého působení podivně naložil s půl milionem korun Před rokem se Vyšší odborná škola publicistiky (VOŠP) v Praze, jejímž zřizovatelem je Arcibiskupství pražské, potýkala s vážnou personální krizí (viz UN 26 a 32/2002). Tehdejší ředitel, Petr Brichcín, vedl školu prapodivným způsobem. Na škole bylo veřejným tajemstvím, že dochází k jejímu tunelování. Když to jeden ze studentů prohlásil, ředitel nechal vytvořit vyšetřovací komisi, která měla zjistit oprávněnost tohoto výroku. Nic neobjasnila. Až nový ředitel přišel na nestandardní praktiky v hospodaření školy.
Drahý vyhazov Současný ředitel školy, RUDOLF VÉVODA, tvrdí, že vedení školy za ředitelování Petra Brichcína podivným způsobem využilo přes půl milionu korun. (Na škole se už v minulosti spekulovalo i o částkách vyšších, budeme však hovořit jen o tom, co lze vyčíst z písemných dokumnetů.) Petr Brichcín vedl velice tvrdou personální politiku. (Ze školy byli „odejiti“ zaměstnanci, kteří s jeho počínáním nesouhlasili.) Největší přímý finanční dopad to mělo v případě pracovnice studijního oddělení Aleny Uherkové. „Petr Brichcín ji ze školy vyhodil za údajné administrativní pochybení na základě absolutně nepatřičného paragrafu 53 Zákoníku práce,“ uvádí Rudolf Vévoda a pokračuje: „Právnička nám říkala, že tento paragraf se dává, když zaměstnanec ukradne peníze s pistolí v ruce!“ Alena Uherková rozhodnutí Brichcína sporovala. Právníci novému řediteli proto doporučili, aby se s poškozenou zaměstnankyní školy dohodl a vyrovnal, protože soud škola vyhrát nemůže. (Navíc Petr Brichcín promeškal nabídku na smírné řešení, čímž se celá kauza prodražila.) VOŠP to stálo zhruba 200 tisíc...
Na odměny nebylo, na dary ano Zatímco bývalý ředitel pádnou rukou trestal nepohodlné a neloajální zaměstnance, byl naopak velice štědrý ke svým věrným. Vloni mezi tři z nich na odměnách rozdělil přes 110 tisíc korun. Petr Brichcín to udělal brzy poté, co vyučujícím opakovaně sdělil, že nejsou peníze na kvartální odměny... „Ptal jsem se ředitelů několika SŠ i VOŠ a nikdo z nich se s takovouto výši odměny ve školství nikdy nesetkal! Nehodnotím to však z hlediska trestně-právního, protože udělení odměn umožňovaly i vnitřní směrnice školy. Zajímavé však je, že byly přijaty až 14 dní poté, co ze školy odešla ČŠI,“ informuje Vévoda. A tak se do mzdového předpisu vloni koncem února dostal dodatek, podle kterého pracovník po dovršení životního jubilea 50 let může čerpat jednorázovou odměnu až ve výši dvojnásobku svého platu. A pak přišel 8. březen. Ne, žádné radovánky na MDŽ, ale narozeniny zástupce ředitele pro provoz Ladislava Bátory. Byl obdarován „skromným dárkem“. (Zákon neumožňuje řediteli Vévodovi sdělit, o jakou výši „všimného“ šlo. Z jiných zdrojů jsme proto zjistili jméno zmíněného obdarovaného i výši prezentu: necelých 50 tisíc korun.)
Počítač za pakatel Zajímavou kapitolu ve finanční historii školy představuje výpočetní technika. Petr Hodan pracoval za minulého vedení na škole jako správce sítě a po té, co se Ladislav Bátora stal zástupcem ředitele, převzal i funkci vedoucího hospodářské správy. Mimo odměn, které dostával za své „správcování“ fakturoval škole na živnostenský list i různé služby související se správou počítačové sítě. „Zatím jsme dohledali, že mu škola vyplatila minimálně 160 tisíc korun na fakturách,“ sděluje Vévoda. (Tato tradice však započala ještě před Brichcínovou érou.) Kromě zmíněného dárečku k narozeninám získal Ladislav Bátora pro svoji firmu za velice výhodných finančních podmínek i jeden z nejdražších školních počítačů s tiskárnou. Škola za něj v roce 1999 zaplatila 120 tisíc korun. Počítač po celou dobu používal ve škole Bátora a vloni v září, nedlouho před konkurzem na ředitele školy, prodal Petr Brichcín počítač firmě Polaris za 5 tisíc korun. Za pár dní ředitelem již nebyl. Kupní smlouva je za stranu kupující, kromě razítka firmy, ozdobena jen nečitelným podpisem... „Nechci zpochybňovat možnost odprodeje staršího počítače. Nicméně jsem si opatřil nezávislé odhady a ty říkají, že počítač měl v té době na trhu cenu kolem 30 tisíc korun,“ doplňuje Vévoda.
10
Poslední slovo budou mít soudy? Pánové Brichcín i Bátora se navíc nyní cítí dotčeni, že je současné vedení školy poškodilo. Zjednodušeně řečeno je to tak, že Ladislav Bátora je přesvědčen, že škola se s ním dostatečně finančně nevyrovnala a výpověď, kterou dostal, je neplatná. Proto školu zažaloval. Také Petr Brichcín je toho názoru, že měl ve škole i nadále zůstat jako její zaměstnanec. Zpochybňuje svou výpověď, přestože to byl právě on, kdo se svých podřízených za svého působení ve funkci ředitele zbavoval o sto šest. Odstavil takto i bývalou ředitelku a zakladatelku školy Květoslavu Neradovou. „Především mě na chování pana Brichcína zaráží ta skutečnost, že od 18. září, kdy se dozvěděl, že neprošel konkurzem na místo ředitele, nevyčkal na předání školy novému řediteli, odstoupil a okamžitě nastoupil na několikaměsíční pracovní neschopnost. Odmítl přes moji i zřizovatelovu žádost protokolárně předat školu,“ sděluje Rudolf Vévoda. Petru Brichcínovi jsme také chtěli dát možnost se vyjádřit v tomto článku. Po několik dní byl však jeho mobilní telefon vypnutý… „Jsem přesvědčen, že bývalé vedení školu tunelovalo. Jde patrně o hospodářskou kriminalitu,“ tvrdí Milan Šimáček, zástupce ředitele VOŠP pro ekonomiku. Nahlíží do školních dokumentů, kde je černé na bílém, že Ladislav Bátora kromě svého řádného platu si ještě fakturoval ekonomické konzultace a rozbory pro školu. „Myslím si, že nejlepší řešení by bylo, kdyby škola předala celou kauzu k prošetření policii. Hlavním zodpovědným je jako bývalý ředitel Petr Brichcín.“
11
Život a doba přísedícího Bátory Příběh z české justice
Jiří Sobota http://archiv.natia.cz/archiv/nta299.htm http://www.facebook.com/note.php?note_id=183860108323149
25. 10. 2003 Pan Bátora chodí rád k soudu. Jako přísedící tam již osm let zasedá na straně spravedlnosti. Kromě toho se také netají svými krajně pravicovými postoji a je vyšetřován v souvislosti s podivným hospodařením na Vyšší odborné škole publicistiky, kterou její bývalé vedení připravilo podle odhadů současného ředitele o několik stovek tisíc korun.
Fin na stopě zločinu Ladislav Bátora se stal přísedícím Obvodního soudu pro Prahu 7 před osmi lety. „Říkal jsem si: půjdu příkladem a strhnu ostatní. Nikoho jsem nestrhl, ale soudím dodnes,“ popisuje své začátky. Justice ho přivítala s otevřenou náručí. Zájemci o funkci laického soudce se totiž zrovna nehrnou. Časové nároky na tento čestný post jsou nemalé a peněžní náhrada pouze symbolická. Význam přísedících však rozhodně zanedbatelný není. Dva laikové v senátu rozhodují o vině a výši trestu stejně silným (a tajným) hlasem jako poslední člen trojlístku – profesionální soudce. Doposud nejznámějším případem pana Bátory byl proces se zlodějem a narkomanem Ondřejem Boldim letos v lednu. Muž označovaný v médiích jako „sup z Karlína“ tehdy u Bátorova senátu dostal za povodňové rabování v pražských ulicích šest let nepodmíněně. „Ti okradení lidé museli prožít obrovský stres, předtím byli vyplaveni,“ vysvětluje tvrdý trest Bátora. Jistě opovrženíhodný čin. Jenže výše trestu kontrastuje s rozsudkem vyneseným o pár měsíců později nad stejně starou a stejně často trestanou dvojicí zlodějů, která také okrádala vyplavené. Na rozdíl od „supa“ toho však stihla nakrást méně a nejednalo se o Romy. Od soudu odešli s osmiměsíční podmínkou. „Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen,“ popisuje své ideové zakotvení soudce z lidu Bátora. Své postoje prý při posuzování obviněných zohledňuje stejně jako každý člověk bere v úvahu ty své. Nedávno neváhal podat trestní oznámení na sochaře Davida Černého za to, že v novinách nazval Čechy neopálenou zknedlíkovatělou hmotou. „Já jsem tam spatřil skutkovou podstatu hanobení národa,“ říká Bátora. „Tak to aspoň jako národovec cítím a jako žert mi to nepřipadá.“ Nicméně jindy se vtipům nebrání. Když se před třemi lety dopustil dopravního přestupku a policie se ho odvážila pokutovat, reagoval na předvolání dopisem dopravnímu inspektorátu. „Doposud jsem ctil zákony i nelegitimních režimů, s tím je ale konec. Přemluvte vašeho kosmopolitního filantropa Havla, ať prosadí stanné právo a nedovolené parkování trestejte v polních soudech smrtí,“ radí policistům a pak už jenom lituje, že po listopadu 89 ze „zednářského zřízení“ neemigroval. „Jsem zčásti uherský Fin, a nemám tudíž, na rozdíl od vašich indoevropských – byť snědých – příbuzných, sebemenší šanci na přiznání azylu,“ končí pan Bátora. Nejvíce se pana Bátory dotýká hospodářská trestná činnost. „Hospodářské delikty jsou nejnebezpečnější,“ říká. Jenže do povědomí veřejnosti nevstoupil pouze jako bojovník za čest českého národa. Pozornost policie i médií upoutal také svým působením ve funkci zástupce ředitele Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. „Vedoucí pracovníci si vystavovali faktury na služby, které byly podle mého názoru náplní jejich práce,“ vysvětluje současný ředitel školy Rudolf Vévoda. Bátorova firma Polaris si například za vypracování různých směrnic upravujících provoz školy napočítala přes 50 000 Kč. Před nuceným odchodem ze školy si tehdejší zástupce ředitele ještě stačil za 5000 Kč odkoupit údajně nefunkční počítač, do jehož nákupu škola předtím investovala 105 000 Kč. Podobně změnila majitele také laserová tiskárna. „Ten mobil, ze kterého telefonuji, byl také veden jako nefunkční,“ říká současný ředitel Vévoda. Škodná komise, kterou kvůli revizi sestavil, odhaduje škody na několik stovek tisíc korun.
Spokojená soudkyně Pan Bátora zasedá v senátech soudkyně Ivy Fialové. „Je mým přísedícím už dlouho a já jsem s ním spokojená. Na rozdíl od jiných má dobrou docházku,“ říká soudkyně. „A jinak vám k tomu vůbec nic nepovím.“ Poctivá docházka je v soudním shonu klíčová: pokud se přísedící nedostaví, zmaří celý proces. „Přiznám se, že naší záchranou jsou penzisté – ti mají nejvíc času,“ popisuje situaci soudce Městského soudu v Praze Luboš Vlasák. Pan Bátora, předseda dozorčí rady ČKD Praha Holding a asistent ředitele agentury AGM zabývající se správou státního majetku, problémy s časem nemá. „K soudu stihnu zajít i třikrát týdně,“ říká.
12
Bátorovi končí v listopadu funkční období. Do funkce ho musí znovu potvrdit zastupitelé na Praze 7. Nejdůležitější je občanská bezúhonnost kandidáta. Tu potvrzuje výpis z trestního rejstříku, lustrační osvědčení a výpis z rejstříku přestupků. „Informace, které mi sdělujete, v podkladech určitě nebudou, zastupitelé ale vedou s kandidátem také krátký pohovor,“ doplňuje Eva Svobodová, vedoucí odboru správních věcí. Při rozhodování přihlížejí zastupitelé také k doporučení soudců. „Mě se nikdo na nic neptal,“ říká soudkyně Fialová. „Ale doporučila bych ho. Jeho názory znám pouze od vás a upřímně řečeno mě nezajímají.“ Respekt – 44/2003
13
Blob? Proti pěsti pěst! Dopis redakci LN
Ladislav Bátora http://www.lidovky.cz/batoru-nevyhodim-je-to-svedomity-katolik-a-narodovec-mini-dobes-pwe-/ln_domov.asp?c=A110805_162448_ln_domov_mk
4. 5. 2007 Nesmírně oceňuji nesmlouvavé a lidsky i politicky statečné stanovisko prezidentovo vůči Kaplického perverznímu a ironizujícímu návrhu nové budovy naší Národní knihovny. Takové monstrum by v kombinaci se svým určením působilo (a to kdekoliv!) jako pěst na oko. A po mnoho let jako do očí bijící výsměch našemu národu a tisícileté svébytnosti jeho kultury. Nic na tom nemění, že naše kulturní statky z nejposvátnějších, knihy vydané před rokem 1800, by do této stavební zrůdnosti, akceptovatelné snad jako cirkusové šapitó nebo zednářský templ, přeneseny nebyly... Pane prezidente, v této lidské barikádě zamezující další útok na sebeúctu a sebevědomí českého národa počítejte s jedním místem i pro mne, jakkoli třeba jen někde v druhé či třetí řadě... Proti ideji ideu, ale proti pěsti pěst!
14
Manifest D.O.S.T. Občanská iniciativa D.O.S.T (Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice) http://www.akce-dost.cz/dost.htm
7. 11. 2007 My, níže podepsaní signatáři, u vědomí práv a svobod zaručených nám Ústavou a zákonnými normami ČR a v obavě o tyto svobody, vyjadřujeme formou této iniciativy své hluboké znepokojení nad plíživou, leč nepřehlédnutelnou ideologizací veřejného života, která se v současné době postupně šíří na půdě orgánů Evropské unie a která má být v souvislosti s „antidiskriminační“ agendou vnesena i do českého právního řádu. S vědomím odpovědnosti svobodných občanů za osudy vlastní i generací budoucích a s ohledem na bolestnou dějinnou zkušenost středovýchodní Evropy s komunistickou totalitou nemůžeme mlčet k těmto novým snahám omezit svobodu projevu a přesvědčení občanů a co nejrozhodněji je odmítáme, neboť v nich zřetelně rozpoznáváme prvky oněch totalitních forem právního a etického myšlení, kterých se naše země po listopadu 1989 s obtížemi zbavovala.
Nová ideologie – její propaganda a cíle Kdo sleduje zmíněné trendy, nemůže pochybovat o tom, že tu má co dělat s poměrně ucelenou doktrínou, jež se projevuje zejména nekritickou vírou v tzv. „společenský pokrok“, resp. přesvědčením svých stoupenců, že právě oni jsou jeho nositeli, chronickou nedůvěrou vůči většinové společnosti a nepřehlédnutelnou snahou o rozbití tradičních sociálních vzorců a struktur, které tato doktrína vnímá jako konkurenční a „zpátečnické“ (rodina, národ apod.). Ve své propagandě popsaná doktrína konfrontuje veřejnost s vágními termíny, často nově utvořenými, jejichž přesný výklad je nejasný, resp. je zřejmé, že je ponechán na vůli vykladače, a tyto termíny se pak stávají nejen běžnou součástí společenské každodennosti, ale bohužel také impulsem k vytváření nových právních norem. Nakolik by mohla být tato tendence nebezpečná základním občanským právům, např. v soudní praxi, není třeba zdůrazňovat. Cíle, k nimž nová ideologie směřuje, jsou sice nejasné, její výše uvedené projevy nicméně dokazují, že je principiálně neslučitelná jak s kulturními a duchovními hodnotami západní civilizace, tak se základními občanskými právy a svobodami, k nimž se ve svých konstitutivních dokumentech hlásí ČR i EU.
D.O.S.T Jsme přesvědčeni, že neexistuje žádný důvod, proč by svobodní občané měli k těmto alarmujícím faktům mlčet a snášet atmosféru podezřívavosti, sudičství a přetvářky, kterou s sebou nová ideologie přináší všude tam, kde se projeví její vliv. Ani autorita osobností spjatých s popsanou ideologií, ani síla jejich propagandy nesmí udusit přirozenou touhu po životě v pravdě, svobodě a souladu s vlastním přesvědčením. Žádáme tedy vrcholné české politiky, aby se postavili za obranu občanských práv a svobod, a to i ve vztahu k orgánům EU a napomohli tak obnovit důvěru občanů vůči zákonům a institucím této země. Žádáme české žurnalisty, zejména redaktory předních deníků a veřejnoprávních médií, aby důsledně usilovali o objektivitu zpravodajství, bez diskreditujícího nálepkování odpůrců nové ideologie jako tzv. extrémistů, ultrapravičáků apod. Žádáme české soudní orgány o důslednou obhajobu svobody myšlení a podnikání, tak jak tyto svobody zaručuje dosud platný český právní řád, a to zejména s ohledem na aktuální pokusy o jejich omezení v souvislosti s tzv. antidiskriminačním zákonem. A žádáme také osobnosti kulturního a duchovního života, aby se tváří v tvář hrozbě nové ideologie mnohem výrazněji než dosud zasadily za rehabilitaci tradičních mravních hodnot, tolik potřebných pro nalezení pevných základů české a evropské budoucnosti.
Prohlášení signatářů D.O.S.T. Vedeni touhou po obnově důvěry, objektivity, svobody a tradice, jakož i solidaritou se všemi nynějšími i budoucími nespravedlivě pronásledovanými, chceme se my, signatáři iniciativy D.O.S.T., podpisem níže přiloženého textu ještě každý sám za sebe deklarativně přihlásit k oněm pozitivním hodnotám a postojům, které vzbuzují nenávist nové ideologie. Já, níže podepsaný signatář iniciativy D.O.S.T. veřejně prohlašuji, že:
15
-
Uznávám rodinu založenou na manželském svazku muže a ženy za základní výraz lidské sounáležitosti a odmítám snahy o její demontáž.
-
Uznávám nestejnost a komplementaritu muže a ženy a odmítám shora řízený program bezpohlavní společnosti.
-
Uznávám výsostné právo rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami a odmítám snahy o ideologizaci školních výchovně-vzdělávacích programů.
-
Uznávám hodnotu právního státu a principu presumpce neviny a odmítám jakékoli pokusy o porušení tohoto principu i snahy vnést do české legislativy vágní, právně irelevantní termíny, např. „extremismus“.
-
Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.
-
Uznávám hodnotu autentického náboženství a odmítám jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle.
-
Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti.
-
Uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur a odmítám snahy o jejich umělou nivelizaci za účelem utvoření jediného multikulturního „světového názoru“.
-
Uznávám nedotknutelnost soukromého vlastnictví a odmítám snahy o zpochybnění této nedotknutelnosti.
16
Jak Bátora hospodařil s penězi studentů? red, ČTK http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/110139/jak-batora-hospodaril-s-penezi-studentu.html
19. 2. 2009 Ve vedení nové Strany svobodných občanů (SSO), která je názorově blízká prezidentu Klausovi, působí extremista Ladislav Bátora, který nechvalně proslul už v roce 1999, kdy dělal vedoucího hospodářské správy na Vyšší odborné školy publicistiky. Členem republikového výboru strany je Bátora, který v minulých sněmovních volbách kandidoval za nacionalistickou Národní stranu. Šéfovi SSO Petru Machovi Bátorova ultrapravicová minulost nevadí, píše MF Dnes. Národní strana je neparlamentní strana, která působí na české politické scéně od roku 2002. Vystupuje proti EU, přistěhovalcům, Romům a Islámu. Časopis Respekt před několika roky citoval Bátorův výrok: „Pokud bych se měl s někým ztotožnit , byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen.“ Francouz Le Pen a již zesnulý Rakušan Haider jsou nacionalisté jako řemen.. Nejen že Bátora vzhlíží obdivně k nebezpečné ideologii, navíc se zdá, že se také nestydí okrádat studenty! Na jeho bedrech ulpívá podezření, že v roce 1999 tuneloval finance na Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Na této škole působil Bátora ve funkci zástupce ředitele pro provoz a později jako vedoucí hospodářské správy. Rozhodoval tedy o toku peněz a podle svědectví pedagogů zde působících toho dokázal vždy využít. Mimo odměn, které dostával za své „správcování“ (například jednorázová odměna 50 000 Kč jako narozeninové všimné!) fakturoval Bátora škole na živnostenský list i různé služby související se správou počítačové sítě. Ladislav Bátora například pro svoji soukromou firmu za velice výhodných finančních podmínek získal i jeden z nejdražších školních počítačů s tiskárnou. Škola za něj v roce 1999 zaplatila 120 tisíc korun. Počítač po celou dobu používal ve škole pouze Bátora, aby jej pak odkoupil za symbolických 5 tisíc! Podle oslovených odborníků měl však počítač stále cenu asi 30 000 Kč. „Jsem přesvědčen, že bývalé vedení školu tunelovalo. Jde patrně o hospodářskou kriminalitu,“ řekl k celému skandálu Učitelským novinám ekonom Milan Šimáček, který měl do „hospodaření“ na škole možnost nahlédnout. Věc nakonec skončila u soudu.
17
O akci D.O.S.T. s jejím předsedou Ladislav Bátora (otázky Josef Tichý)
Te Deum 4/2010
Když se dnes řekne Akce D.O.S.T., většině našich čtenářů se nejspíš vybaví váš odpor k Lisabonské smlouvě a antidiskriminačnímu zákonu. A po letošním září, kdy jste mohutnou demonstrací vystoupili na podporu Výboru na obranu rodičovských práv, o vás česká veřejnost ví, že protestujete i proti pronikání politicky korektních ideologií do prostředí našich škol. Proč jste si pro svá veřejná vystoupení vybrali právě tato témata? My jsme si ona témata vlastně „nevybrali“ - a myslím, že to mohu takto říci za celý výbor Akce D.O.S.T. V naší těžce zkoušené zemi se jistě děje spousta nepravostí, proti kterým by stálo za to protestovat a proti kterým by se měly pořádat třeba ještě mohutnější demonstrace. My jsme se však - nejen s ohledem na své síly, ale také v souladu s dnes již bezmála tři roky starým textem Manifestu D.O.S.T. - rozhodli, že budeme organizovat a zastřešovat veřejná vystoupení především v těch případech, kdy budou ohrožovány dvě věci, které považujeme za klíčové: suverenita naší vlasti a občanské svobody. A tyto dvě ještě ne tak dávno všeobecně uznávané hodnoty nejsou dnes „jen“ ohrožovány nebo zpochybňovány a vysmívány. Jsou den za dnem doslova demolovány, a je evidentně lhostejné, kdo zrovna ze Strakovky předstírá vládnutí. Vždyť co jiného je Lisabonská smlouva než do očí bijící demolice naší státní suverenity, jak na to ostatně bez přestání - marně – poukazoval prezident Klaus. A co jiného než demolice občanských práv je to neustálé rozšiřování oblastí, ve kterých po nás režim permanentně slídí, podobně jako v době nesvobody - vezměme si jen monitorování telefonických hovorů a e-mailové korespondence, vnucení jinak nepotřebných a nevyužitelných datových schránek, neustávající snahu prosadit totální sledování pohybu osobních aut a tak dále a tak dále. Akorát že dnešní režim má pochopitelně k dispozici mnohem dokonalejší technické vybavení. A - na tohle! - fakticky neomezené finanční prostředky. A nedávno nám ještě stát prostřednictvím jednoho z ministerstev doporučil, jak máme vychovávat své děti a jak máme správně hovořit. Příště už to dozajista nebude jen pouhé doporučení… Naše země se opět řítí do cizího područí, potažmo se do něho - bez výrazného zájmu (natož protestu) veřejnosti loni již vřítila, naše občanská práva a svobody jsou kasírovány ve prospěch neduživého zaklínadla o lidských právech. A bezmála všem jako by to bylo jedno! Nevidí a neslyší, zčásti proto, že nejedni dnes bojují o holé přežití, zčásti také proto, že jsou už ohlušeni a oslepeni léta trvající každodenní propagandou, jejíž součástí je i promyšlené odvádění pozornosti od JEJICH hlavního cíle, kterým je úplné a nezvratné zrušení našeho státu a rozvrácení národní identity. K tomu se JIM hodí všechno, jakákoli špinavost. Navíc je to nezřídka i výnosný kšeft, jak tomu tak už v dobách převratných (i předpřevratných) bývá. Jiní tedy ať si demonstrují teprve tehdy, až zase nebudou ty dnes už „neokonzervativně příslovečné“ banány. My zkrátka demonstrujeme a budeme demonstrovat už teď - za občanská práva a svobody a za státní svrchovanost. A třeba tím aspoň o chvilku oddálíme moment, kdy - vinou ekonomického a mravního rozvratu, který ty zlé konce nutně doprovodí, bude-li náš odboj marný -zase už nebudou ani „ty banány“... Seznam sdružení, spolků, politických stran i jednotlivých osobností našeho veřejného života účastnících se vašich akcí je opravdu impozantní. Co je však na této věci překvapivé, je fakt, že se vám pro jednotlivé dílčí cíle daří sjednotit postoj tak rozdílných osobností, jako je Zdeňka Rybová, Jana Bobošíková, Ladislav Jakl či Roman Joch. Neobáváte se však, že tím ohrozíte programovou vyhraněnost, obsaženou v úvodním Manifestu D.O.S.T.? Jsem moc rád, že protivníci jsou naší aktivitou, a výslovně tou podporou z rozmanitých stran krajně znepokojeni. Na onu „krajnost“ jejich znepokojení důvodně usuzuji z těch často opravdu „zoufalých“ reakcí v médiích. Nečekali to. A nejsou ještě zvyklí prohrávat. Učí se to teprve za pochodu. Snad i proto používají slovník, za jaký by se - samozřejmě „s trošku jinými znaménky“ - nemusel stydět ani Völkischer Beobachter nebo Rudé právo: Je to zoufalá hrstka posledních neonacistů, k nimž se z neznámých důvodů přidávají mnozí politici z ODS i odjinud...“ A obávám se, aby se - jako tenkrát - nestala lež v médiích a jinde stokrát opakovaná „oficiální pravdou“. A tudíž trestně i jinak postižitelnou. Ano, toho se obávám. Ale nějakého rozmělnění programové vyhraněnosti se nebojím - kdo se k nám přidá, ať nastálo, nebo jen pro tu kterou akci, jistě dobře zná (nebo měl by znát) tenhle odstavec zmíněného Manifestu: „Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.“
18
Jaké jsou vaše představy o budoucí činnosti Akce D.O.S.T? Budete pokračovat ve veřejných vystoupeních? Nebo máte jiné plány? O tom nemůže být dnes už nejmenších pochyb, demonstrace proti oklešťování občanských práv a manifestace našeho odhodlání bránit státní suverenitu budeme pořádat vždy, když to bude potřeba. A odhaduji, že ta potřeba bude bohužel čím dál tím častější. Máme přirozeně ale i jiné plány, to je vždy nezbytné… Vy osobně jste se rozhodl, že konzervativní hodnoty obsažené v Manifestu D.O.S.T. budete prezentovat a propagovat i ve volebním klání coby kandidát na senátora. Proč jste si jako nezávislý zvolil za tímto účelem právě Suverenitu? Jak se vedení této strany staví k tématům, která jsou pro Akci D.O.S.T. klíčové? A není dnes na české politické scéně vhodnější strana, jež by vám poskytla prostor k hájení křesťanských a konzervativních zásad? Rozhlédněte se kolem sebe. Po té stranickopolitické poušti a spoušti posledních - řekněme - sedmi let. Koho jiného jsem si mohl „zvolit“? Když tedy odmyslím pro tuto krátkou chvíli, že to byla Suverenita, kdo mě ohledně kandidatury oslovil, a nikoli naopak… Nevidím jinou politickou stranu, která by tak nefalšovaně a vehementně hájila názory a prosazovala představy o budoucnosti, jaké zastávám sám. Všude jinde jsem spatřil jen licoměrnost, nebo co hůř: bezradnou neschopnost. Tu a tam dokonce obojí naráz. Copak bych mohl kandidovat třeba za lidovce, když jejich úřadující předsedkyně Michaela Šojdrová se ostentativně distancovala od naší dubnové demonstrace na podporu tradičních hodnot? Samosebou jsem ale měl ještě jinou alternativu: rezignovat - v mém věku již zřejmě napořád - na veškerou snahu o přispění k nápravě neblahé politické situace v naší vlasti. Osud a jeden telefonát tomu ale zatím nechtěl. K mému prospěchu to jistě nebylo - rozhodnutím pokračovat v práci pro vlast a národ jsem stal vpravdě „lovnou zvěří“, a stát mě před honci neumí či nechce, nebo dokonce nesmí, ochránit. Inu, kde jsou ty časy Rašínovy, kdy se za práci pro vlast jen neplatilo. Teď se za ni rovnou trestá. A sankce jsou kolikrát velmi, velmi tvrdé, pomalu jak za soudce Lynche. Až tak tvrdé, že možná už ani nelámou, jen zocelují... Když Bůh dá.
19
Na brzkou shledanou, Piráti! Aneb co je to nacionalismus, xenofobie, liberalismus a náboženský radikalismus Ladislav Bátora http://www.euportal.cz/Articles/6563-na-brzkou-shledanou-pirati-aneb-co-je-to-nacionalismus-xenofobie-liberalismus-a-nabozensky-radikalismus.aspx
12. 9. 2010 V pátek 10. září zveřejnila Česká pirátská strana (ČPS) prohlášení, v jehož úvodu vyzývá kandidáty za Suverenitu-blok Jany Bobošíkové, kteří jsou na společné koaliční kandidátce Změna pro Prahu 4, aby se distancovali od podpisu Manifestu D.O.S.T. Janou Bobošíkovou. Zarazilo mě již to, že jedna politická strana vyzývá členy strany jiné, navíc strany nepochybně spřátelené, aby se distancovali od jednání svého celostátního volebního lídra. Přišlo mi to přinejmenším - neobvyklé. Zdůvodnění oné výzvy však už považuji za skutečnou nehoráznost: „Iniciativa D.O.S.T., které Jana Bobošíková oficiálně vyjádřila podporu v pondělí 30. srpna, je antiliberální, xenofobní a nacionalistické uskupení, které si pohrává také s náboženským radikalismem.” Proti takovému výroku musím důrazně protestovat. Jednak jako předseda Akce D.O.S.T., jednak proto, že za Suverenitu kandiduji v Praze 11 do Senátu. A v neposlední řadě také proto, že si Jany Bobošíkové velmi vážím pro její nezlomné vlastenectví a pro její hrdost na to, že je Češka, zkrátka pro všechnu tu její setrvalou osobní statečnost, kterou dává veřejně najevo i tím, že již druhým rokem s námi úzce spolupracuje, přičemž její kurážné proslovy na našich demonstracích jsou jen viditelnou částí oné dlouhodobé spolupráce. Spolupráce, s kterou se nikdy nijak netajila, a její nedávný podpis Manifestu D.O.S.T. z listopadu 2007 tak byl jen formálním stvrzením faktického stavu. Leč pro ČPS zřejmě teprve v ten okamžik podpořila „antiliberály, xenofoby a nacionalisty, pohrávající si navíc s náboženským radikalismem”. Mnohem zásadnější otázkou ale je, v čem tedy ČPS onen „antiliberalismus, xenofobii, nacionalismus a náboženský radikalismus” spatřila. Z jejího pátečního prohlášení vyplývá, že v onom Manifestu D.O.S.T., když tedy teprve jeho podpis ČPS tak popudil. Podívejme se proto, co se v onom dokumentu praví, co tedy signatář svým podpisem stvrzuje. A to nikoli „mimo jiné”, nýbrž do slova a do písmene - nic více a nic méně: Manifest D.O.S.T. A z těchto devíti bodů se také odvíjí jedna z podstatných úloh iniciativy D.O.S.T. – bránit v naší zemi svobodu před těmi lidmi, kteří (samozřejmě v novém převleku a s jinými zaklínadly) usilují v tom či jiném ohledu o návrat starých poměrů, v nichž mimo jiné kdejaká zlovolně falešná nebo jen potměšile rozmazaná nálepka ničila lidské životy. Na nesčetných příkladech může vidět ten, kdo vidět ještě chce, jak jsou den za dnem oklešťovány občanské svobody, jak stát po nás zase začíná slídit na každém kroku, jak nám dokonce doporučuje, jak máme „správně” vychovávat své děti či jak „korektně” hovořit. A jak se vytrácí svrchovanost naší země. Vidí to samozřejmě i Jana Bobošíková, a bylo proto přirozené, že se nám postavila po bok. A jsme tomu moc a moc rádi a víme, že je to v dnešní době další důkaz o její statečnosti a nezlomnosti. Jedna věc mi ale vrtá hlavou. ČPS ve zdůvodnění své výzvy ještě uvedla, že text Manifestu D.O.S.T. je v přímém rozporu s jejími stanovami. Nezbylo mi tedy, než si je přečíst. A vrtá mi teď hlavou, proč po našem boku (vedle jiných politických stran) nestojí už dávno i Česká pirátská strana. Když podle Základních ustanovení svých stanov chce například „prosazovat a podporovat svobodu slova a vyjadřování, demokracii a maximální zapojení veřejnosti do rozhodování” či „všemi zákonnými prostředky bojovat proti zneužívání zákonů k omezování svobody“… Takže: Moc se na vás těšíme, Piráti! Nesmíte hned věřit všemu, co vám kdo napovídá. Jako ta vámi zmiňovaná paní Šojdrová. Ono totiž vlastenectví a hrdost na svůj národ není nutně „ten” nacionalismus. A oprávněná starost o osud vlastního národa nutně není „ta” xenofobie. A uznávání křesťanských hodnot a jejich hájení a prosazování ještě ani zdaleka není náboženský radikalismus, možná právě naopak. No, a k tomu našemu údajnému „antiliberalismu” jen tolik, že protinožcem politického liberalismu je přece podle renomovaných politologů konzervatismus, případně tradicionalismus. Jenže ten, kdo vás chtěl svést, dobře věděl, že taková označení by ve vás asi žádné emoce nevzbudila. A tak se muselo terminologicky přisolit a připepřit. Až z toho pro vás ti kuchtíci bůhvíodkud navařili onen prapodivný guláš: „Antiliberálové, xenofobové a nacionalisti, kteří si pohrávají i s náboženským radikalismem.” Nebaštěte jim ho! A na brzkou shledanou, milovníci svobody! Třeba už při letošním „Pochodu na Hrad” v den sv. Václava. Sraz je zase ve tři odpoledne na Malostranském…
20
Senátní volby: Ladislav Bátora ČR o http://www.rozhlas.cz/regina/denik/_zprava/787681
23. 9. 2010 Ladislav Bátora je kandidátem Suverenita blok Jany Bobošíkové Strana zdravého rozumu v senátním obvodu Praha 11. O přízeň voličů pro volby do senátu usiluje v tomto obvodu poprvé. Ladislav Bátora je v současně době předseda občanského sdružení Akce D.O.S.T. Kandidát v minutovém projevu představuje svůj program a odpovídá na následující otázky: 1) Které výdaje státu považujete za zbytné a mělo by se v nich nejvíce škrtat? 2) Jaké opatření by podle vás bylo nejúčinnější v rámci boje s korupcí? 3) Pokud budete zvolen senátorem, budete souhlasit se zavedením stokorunové povodňové daně? 4) Jakou formou by se podle vás měl příště volit prezident České republiky? 5) Co říkáte na to, že v místní části Háje má vyrůst administrativní budova, která má mít 36 pater a má se tak stát nejvyšší ve střední Evropě? 6) Značná část obyvatel Prahy 11 bydlí v panelových domech, dá se podle vás zlepšit kvalita života na anonymních sídlištích? http://www2.rozhlas.cz/stream/02148294.mp3
21
Čau, vole! Vítejte v pekle... Ladislav Bátora http://blog.ihned.cz/c3-39443560-Y00000_d-cau-vole-vitejte-v-pekle
11. 12. 2010 Připadám si už jako v nějaké subsaharské zemi, nad níž Evropané před odchodem rozsypali bez ladu a skladu dvakrát jarovizovaná semínka demokracie, a tak po pár letech agronomického lajdačení začal všude rašit nějaký ten místní koukol a dnes tam kvete už jen zlodějina a korupce. Pouze s tím rozdílem, že v subsaharském roce lze rozlišit aspoň období dešťů a období sucha, zatímco naše nové bezčasí protrhávají jen prchavé okamžiky sjezdů dvou údajně pravicových parlamentních stran. Mirek Topolánek se i letos protrpěl předsjezdovým balancováním mezi mánií a depresí. Nejprve všechno vzdal, zřejmě když zjistil, že ho v toskánském víru začal pouštět ke dnu i jeho řídící důstojník Dalík, pak zase svolal šiky, a že teda požádá delegáty o silný mandát, avšak zakrátko upřesnil, že to není žádost o nové zvolení – bohatě ho prý o velmi silném mandátu přesvědčí schválení „plánu na příští desetiletku“. Který mu ale sjezd nakonec neschválil… Takže nyní už víme bezpečně, že Topolánek je nejen zabedněnec, proc, hulvát a krobián, ale i sketa. Nebo odevzdaná loutka, která záměry nemění s každou změnou fáze své bipolární afektivní poruchy, nýbrž podle pokynů. Odněkud… Dnešní ODS je – kromě těch statečných jedinců, kteří bojovali proti Lisabonské smlouvě – evropeistickou lžipravicí. A to jí ještě paradoxně „přičítám k dobru“ ten lisabonský podraz, neboť to byl aspoň čin politický, byť vlastizrádný; kdyby toho nebylo, tak už by to byl bezmála jen gang bez jednotící ideje, spolčený z touhy po mafiánském ždímání naší země. Navíc je ODS paralyzovaná tím, že skoro všichni její pohlaváři za ta léta na sebe vědí skoro všechno, a nejvíc toho ví dozajista Ivan Langer. A tak pokusy o kardinální zvrat budou zřejmě napořád někdy komedií pro veřejnost, jindy izolovaným hazardem odsouzeným k nezdaru. Vůdce ODS ovšem národ na jaře znovu přikrmí vystydlou smaženicí „Buď s NÁMI euroatlantickou vazbu, nebo s NIMI moskevské jařmo!“ a zase nějaké voliče ještě splaší. Ale pamatujme si i jiné jeho výroky. Za všechny třeba Topolánkovu odpověď na dotaz (LN21/11), zda mu nepřijde nešikovné rekreovat se s šéfy státních firem v Toskánsku: „A vám přijde divné, že se s někým potkáte na Václaváku u koně a řeknete: Čau, vole!?“ Nebo jeho bezděčně trefné „Vítejte v pekle!“ v úvodu sjezdu… Tak TOHLE se už vážně nedá volit!
A co se „napravo“ podbízí místo toho? Obdobná hrůza, jen s jinou maškarou v čele. Nevěřím legendě, že TOP 09 vznikla pouze jako reakce na lidovecké rozmíšky. Je to především komplot ředitelů zeměkoule po zjištění, že havlismus sice zdárně ODS promořil, ovšem již natolik prožranou korupcí a klientelismem, že je nutné vybudovat retenční nádrž pro vlnu prchajících voličů. ODS ještě mouřenínsky přispěchala prosadit „Lisabon“, ale nejspíš už tehdy bylo rozhodnuto, třeba až v Bilderbergu nebo Trilaterálu, že je na odpis. A tak se musel zjevit nový lžikonzervativní slepenec a v jeho čele – kdo jiný než donedávna zapřisáhlý nestraník Karel
22
Schwarzenberg, který bude tlačit do parlamentu protinárodní botulotoxin z téhle čerstvě zasmrádlé jitrničky. „Vždyť je to dokonalý elegán a rozšafný světák a tak dobrosrdečný,“ vrní hned ochozy. „A jak lidově hovoří,“ dodávají. Ano, zejména tímhle se podobá Topolánkovi, jenže u Schwarzenberga to není koprolálie, nýbrž prohnané aranžmá – nestoudně falešné brnkání na lidovou strunu. Ostatně těm, kterým se už jeho výrazové menu à la Palivec přejídá, ty své „lidolapky“ typu „sranda, hovno, černoprdelníci…“ přisladí blahosklonnou floskulí „s odpuštěním“. A zdalipak ti, jež tak okouzlil svým „já jsem jenom vobyčejnej hajnej,“ aspoň tuší, jaká divná kopyta a rohy tenhle rafinovaný myslivec a populista nejhrubšího kalibru možná skrývá! Tak TOHLE se přece také nedá volit. A protože těmito dvěma lžipravicovými stranami je efektivní (tedy pětiprocentní hranici reálně prolamující) nabídka vyčíslena, tak de facto nebude na pravici figurovat relevantního tentokrát vůbec nic! Pokud se nestane zázrak. A co teď s tím… Jednoroční dobrovolník Marek sice tvrdil, že „je jisté, že tohle musí jednou všechno prasknout a že to nemůže trvat věčně – zkuste pumpovat slávu do prasete, tak vám nakonec přece jen vybouchne,“ jenže smíme nečinně přihlížet, dokud neprasknou? Před třiceti roky napsal Janusz Zajdel sci-fi Limes inferior o jedné upadající megapolis. Hlavní hrdina Sneer pořád nemůže přijít na racionální vysvětlení, proč se všichni před všemi tváří, že je vše v pořádku. Až teprve v samotném ústředí moci se dozví pravdu: „Argoland neřídíme ve skutečnosti my, nýbrž vnější síla, o které nevíme skoro nic, kromě toho, že je všemocná; a ta nám přikázala zorganizovat vše tak, aby časem mohla zotročit naši společnost.“ Sneer si ale na konci románu vzpomene, že nedávno dostal od jisté tajemné dívky náramek, znásobující fyzickou sílu. A najednou slyší i její hlas: „Zapni si ho, chyť cokoli do dlaně, drž pevně a táhni tu ubohou, usouženou Zeměkouli za sebou.“ Sneer v tu chvíli neví, co je realita a co se mu jen zdá, ale je si jist, že teprve s posledním z lidí umírá naděje… Snad by pro začátek stačilo provléci do normálního světa, kam už JEJICH moc nesahá, aspoň tu naši zuboženou politickou pravici. Tak, safra, vyfasuje na jaře už někdo konečně ten náramek? Počítám, že nejspíš ještě ne. Voliči zjančení Pravdou a Láskou by totiž stejně usoudili, že je náš hrdina chce zatáhnout do Moskvy, v lepším případě do Pchjongjangu. A proti davovému zblbnutí je tenhle náramek bezmocný. A ta tajemná dívka to ví. Šťastný nový rok 2010! V tom našem českém pravém pekle… Tiskem vyjde jako úvodník Národní myšlenky č. 48.
23
Národ a vlast je pro většinu českých žurnalistů velmi nebezpečná veteš. Extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté a šovinisté Ladislav Bátora http://www.euportal.cz/Articles/6982-narod-a-vlast-je-pro-vetsinu-ceskych-zurnalistu-velmi-nebezpecna-vetes-extremiste-neonaciste-paleofasiste-rasiste-a-soviniste.aspx
3. 1. 2011 Tuhle mě znenadání oslovil z banneru na jedné české internetové stránce Ralph Waldo Emerson: „Demokracie je vláda tyranů, korigovaná novináři.“ Ovšem „oslovil“ asi není ten pravý výraz. Spíše zaskočil – tím svým přáním coby otcem nebezpečné myšlenky… Vždyť ve zdejších médiích – a bohužel i všude jinde ve světě – to přece už dávno neplatí. A beztak je otázkou, zda kdy platilo. A stejně pošetilá a nebezpečná je ona sugesce, že „novináři jsou hlídacími psy demokracie.“ Vždyť přece čeští novináři jsou už předlouho povýtce jen kvazisanitárními hyenami demokracie a jejími agilními hrobaříky zároveň. Kvazisanitární proto, že se na rozdíl od příslovečných hyen vrhají začasté i na zdravé kusy, a jako by to samotné nestačilo, se zvráceným apetytem se navíc každodenně zahryzávají do naší vlasti a do našeho národa. A hrobaříci proto, že každý scestný argument a každá relativizace základních premis demokracie jsou jim dobré ve chvíli, kdy je zase přemůže to patologické nutkání přispěchat na pomoc onomu neblahému dnešnímu trendu, kterým je snaha o definitivní zničení naší suverenity a mravní a faktické rozložení našeho národa vůbec. A to ani nehovořím o tom, jak pořád hledají nějaké ty hroby… Láska k vlasti a hrdost na vlastní národ a na jeho dějiny je v očích těchhle okázalých kosmopolitů a multikulturalistů nakažlivou deviací a dělají vše pro to, aby to za čas byl třeba i kriminální čin. Proto je všechny tak rozlítil Manifest D.O.S.T., který se objevil v době, kdy si mysleli, že „už je dobojováno“. Soudím, že je tenkrát ze všeho nejvíce rozběsnil tento bod: „Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.“ Národ a vlast je zkrátka pro většinu českých žurnalistů velmi nebezpečná veteš. Trpí totiž chorobou, kterou úctyhodný anglický filosof Roger Scruton nazval před pár lety velmi trefně - oikofobií. Strachem z vlastního domova. A tak jakmile jen zavětří ve vzduchu slovo vlast nebo národ, či dokonce je zaslechnou, ihned sahají po zbrani… Například Josef Chuchma napsal v Mladé frontě (11/9) po jedné z letošních demonstrací Akce D.O.S.T. na obranu tradičních hodnot, kterou jako obvykle podpořilo přes dvacet rozmanitých sdružení a politických stran, mimo jiné toto: „Nitky vztahů a sympatií tak naznačují, že tady se do jednoho argumentačního řečiště slévají siláci či demagogové různé ražby a různého vlivu, jejichž součet není ani společensky bezvýznamný, ani přiliš povzbudivý.“ Jsem moc rád, že i redaktor Chuchma už musel přiznat, že náš součet není společensky bezvýznamný. A ještě raději jsem, že to pro pana Chuchmu a jemu podobné oikofoby není příliš povzbudivé. Mě to naopak velmi povzbuzuje a tím spíše věřím, že naše práce má smysl, přestože nám novináři uštědřují všemožné hanlivé a zavádějící nálepky – extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté, šovinisté… Rozum jim už nejspíš zcela zatemnila ta jejich choroba. Taková Lucie Jarkovská v článku „Vymítání ďábla“ (Respekt 43/10) už dokonce není jen nepovzbuzena, ta už v souvislosti s (dle jejích slov „nacionalistickou“) Akcí D.O.S.T. rovnou apeluje na čtenáře, aby dekódoval náš jazyk, protože: „Tradice… je idealizovaná představa o minulosti, která je účelově využívána k posilování autoritářských přístupů...“ To byly ovšem jen dva namátkou vybrané příklady té obludné choroby. Je proto nejvyšší čas začít s léčbou. Takže, pro začátek, vy postižení, spolkněte ve svém zájmu aspoň tuhle pilulku: My nejsme ani siláci a demagogové různé ražby a různého vlivu. A už vůbec nejsme extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté, šovinisté, autoritáři či jakou nálepku pro nás ještě chystáte. My jsme jen obyčejní vlastenci. My jsme národ. A vy jste jeho škůdci. A nemyslete si, to vaše chování není ničím novým. Museli jsme proti vám bojovat doslova od nepaměti a budeme proti vám bojovat pořád, dokud nám síly budou stačit. Manifest D.O.S.T., který tolik rozkatil kosmopolity, byl zveřejněn před třemi roky a shodou okolností 160 let předtím, v roce 1847, dokončil František Cyril Kampelík svou „Obranu českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům“. V kapitole „Chvástavý kosmopolitismus je podvod a klam“ mimo jiné uvedl: „Kdo jen něco o tom přemýšleti bude, snadno pozná, že každý kosmopolita buďto na duchu slabochem aneb nečitelným sobíkem jest, jenž takovými frasemi ohlupuje a klame lidstvo, by jen sám žádných obětí přinésti nemusel. A právě
24
kosmopolitismus, tato obluda příšerná, nejvíce mezi boháči rejdí… Kdo vám řekne, zavrhna vlast a vlastenectví: »já jsem kosmopolita« (svetoobčan), výslovně vám oznámil, že je zpozdilcem aneb ničemníkem.“ A tak budeme proti vám bojovat, zpozdilci, ničemníci a sobíci! Se stejným odhodláním, s jakým se do onoho nerovného boje s odpůrci a nepřáteli naší vlasti a našeho národa pouštěli čeští vlastenci v první polovině předminulého století. Je to naše povinnost – vůči naší zemi a vůči českému národu. Poklonkovali jste kdysi snažně Berlínu, pak Moskvě, dnes samou láskou – k penězům a pochybné slávě – tajete před Bruselem, potažmo multikulturalismem a podobnými opravdovými deviacemi. Kdo bude vaším chlebodárcem příště? Rijád? Nebo Rávalpindí? Aspoň jsem tak nedávno usoudil z otázky, kterou položil Thilu Sarrazinovi vlivný redaktor Lidových novin Daniel Kaiser (27/11). Zeptal se ho totiž zcela vážně, co by vlastně bylo špatného na tom, kdyby v Německu bylo více muslimů než Němců… Přesně takové „novináře“ měl nejspíše na mysli Hilaire Belloc, když v roce 1917 v útlém spisku „Svobodný tisk – esej o manipulování zprávami a míněním a jak tomu čelit“ napsal v samém závěru: „Ti, kteří se s chutí zaprodají nebo nechají zastrašit, zpravidla nezískávají ani to prchavé zabezpečení, kvůli kterému zradili své kolegy.“ Zatímco o odstavec výše povzbudil Belloc k odvaze ty, kdož odmítají psát proti zájmům své vlasti: „Nikdo, kdo zná pravdu a má tu moc ji hlásat, nemůže ji bez hanby dlouho skrývat ani ze strachu, natož z malomyslnosti. Duše si žádá, aby pravda byla vyřčena navzdory všem překážkám…“ Snad se ještě tací novináři v Čechách, na Moravě a ve Slezsku najdou...
25
Akce Bátora Hana Čápová http://respekt.ihned.cz/c1-50749720-akce-batora
5. 2. 2011 Ministr Dobeš připustil1, že Bátoru, který prošel několika stranami a kandidoval i za fašistickou Národní stranu, mu doporučili lidé z okolí prezidenta Václava Klause Kolem ministra školství Josefa Dobeše (VV) bylo minulý týden rušno. Najevo vycházel jeden skandál za druhým. Nové šéfce svého kabinetu Janě Machálkové (za necelý rok už čtvrté v této funkci) dal hned po jejím nástupu mimořádnou odměnu 110 tisíc korun. To učitele, trpící nízkými platy, pořádně rozlítilo. Dobeš navíc Machálkové pomohl se sepsáním vysokoškolské seminární práce s názvem Politická komunikace ministra Josefa Dobeše. Provalilo se také, že na jeho ministerstvu byl systematicky sledován obsah e-mailů úředníků. Ministr kvůli tomu musel na kobereček svého poslaneckého klubu. Výsledek? Kolegům se sice jeho chování nelíbí, vyměnit ho však nechtějí. Snad nejvíc ale o názorech ministra prozradilo, že svým prvním náměstkem chtěl udělat Ladislava Bátoru (59). Tento muž totiž před pěti lety vedl na Vysočině kandidátku fašistické Národní strany. Ta se „proslavila“ hlavně návrhem „dobrovolného přesunu Cikánů do země zaslíbené“ a řečmi o tom, že jim letenky do Kanady s radostí zaplatí.
Nejen zlá slova Pro Ladislava Bátoru by náměstkovské křeslo bylo splněním životního snu. Léta se totiž snaží v politice najít své výsluní. Před rokem 1989 byl členem Československé strany socialistické. Později vstoupil do Občanské demokratické aliance (ODA). Podle obsáhlého a květnatého životopisu, který Bátora zveřejnil na internetu, stranu opustil pro „nesouhlas s účastí ODA na sarajevském atentátu“ a také proto, že v zimě 2000 v době televizní krize nesouhlasil s rebelujícími redaktory a sympatizoval s vedením dosazenou šéfkou zpravodajství Janou Bobošíkovou. V roce 2006 Bátora kandidoval za Národní stranu Petry Edelmannové. V už citovaném vlastním životopise to vysvětluje tím, že ho zklamala ODS, „poslední parlamentní strana“, o které si myslel, že „bude hájit české zájmy“. Čím? Bátoru pobouřilo, že dva její poslanci hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství. Zároveň prý tušil, že se blíží „přitakání vondro-topolánkovské ODS evropeismu, ba přímo eurofederalismu“. „Pro mě se tak octla svrchovanost našeho státu v osudovém ohrožení,“ píše Bátora. „A byl jsem vychován, že v takovém případě se sedlá!“ Národní strana pro něj v tu chvíli byla sice „kulhavou kobylou“, ale jinou platformu, která hájí „české zájmy“, prý neviděl. Později byl Bátora nějaký čas členem Strany svobodných občanů Petra Macha a naposledy se neúspěšně pokoušel dostat do Senátu za Bobošíkové Suverenitu. Bátora dnes sice tvrdí, že rasismus Národní strany ho neoslovoval, v praxi ale prokázal opak. Jako přísedící Obvodního soudu pro Prahu 7 měřil zcela odlišným metrem Romovi a bílým zlodějům. V roce 2003 se mu dostal na stůl případ romského narkomana, kterému média přezdila „sup z Karlína“. Za povodňové rabování v pražských ulicích dostal šest let nepodmíněně. O pár měsíců později řešil přísedící Bátora stejně starou, stejně často trestanou dvojici zlodějů, která také okrádala vyplavené. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát se nejednalo o Romy. Od soudu zloději odešli s osmiměsíční podmínkou.
Náměstkem nebude. Zatím Bátora má vlivné známé. Je předsedou konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T., která dlouhodobě adoruje prezidenta Václava Klause. Právě díky této platformě má Bátora blízko nejen k Hradu, ale také k premiéru Nečasovi. Například koncem loňského roku na diskusním večeru o budoucnosti české pravice, pořádaném Akcí D.O.S.T., vystoupil šéf prezidentovy kanceláře Petr Hájek, stejně jako poradce premiéra Roman Joch. Sám Dobeš pak v sobotních LN potvrdil, že Bátoru mu doporučili lidé „okolo pana prezidenta“. Mezi svými známými začal Bátora zhruba před měsícem mluvit o tom, že bude náměstkem. Začátkem minulého týdne ho Dobeš představil na poradě vedení ministerstva jako nového poradce. Novinka pronikla na veřejnost, proti jmenování Bátory náměstkem se zvedla silná vlna nevole. Premiér Nečas se vyjádřil jasně: „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je náměstek ministra. Zvláště v rezortu školství a mládeže.“
1
Zajímavý termín. Má snad naznačit, že po nějakém křížovém výslechu?
26
Ministr Dobeš začal mlžit. V tiskové zprávě sdělil, že sice chystá personální změny ve svém nejbližším okolí, ale informace o tom, že náměstkem bude Bátora, jsou „pouze spekulativní“. Brzy vyšlo najevo, že Dobeš chce odvolat respektovanou náměstkyni za ODS Evu Bartoňovou. Koncem minulého týdne se Dobeš sešel s Nečasem. Žádnou oficiální zprávu politici po schůzce nevydali. Jedno je jisté: Bartoňová náměstkyní zůstává. Co bude s Bátorou, se ale zatím neví. Ministerstvo odmítá říci, zda je definitivně ze hry. „K tomu nemohu poskytnout bližší informace,“ vyhýbá se jasné odpovědi mluvčí Václav Koukolíček. „Jeho jmenování není v tuto chvíli aktuální.“
27
Mladí křesťanští demokraté TZ Zdůvodnění stažení usnesení o Ladislavovi Bátorovi http://www.mladikd.cz/view.php?cisloclanku=2011022401
24. 2. 2011 Předsednictvo MKD ruší usnesení ze dne 23. 2. 2011 ve věci stanoviska ke jmenování Ladislava Bátory náměstkem na ministerstvu školství. „V průběhu dne jsme se dověděli z médií skutečnost, že pan Bátora byl v minulosti lídrem kandidátky Národní strany na Vysočině. Považujeme tento fakt, o kterém jsme v průběhu hlasování nevěděli, za natolik zásadní, že jsme se jako předsednictvo po vzájemné domluvě rozhodli konečné stanovisko ponechat na Celostátním výboru jako nejvyšším orgánu mezi sjezdy,“ říká místopředsedkyně MKD Lucie Netopilová. V souvislosti s přijetím usnesení se rozhodla z MKD vystoupit jedna ze zakládajících členek sdružení Marie Jílková. „Nás samozřejmě její vystoupení mrzí, protože jsme mládežnickou platformou sdružující pestré názorové spektrum, kde každý člen má své jedinečné místo. Nicméně odcházet do „předčasného mládežnického důchodu“ jen pár měsíců před vypršením řádného členství nepovažuji za hrdinství. Věřím, že své rozhodnutí ještě zváží,“ komentuje předseda MKD Petr Jurčík skutečnost, že Marie Jílková by v červnu naplnila věk 35 let neslučitelný s členstvím v organizaci. Celou věcí se tedy bude zabývat Celostátní výbor, který se uskuteční v polovině měsíce března.
Usnesení Celostátního výboru MKD http://www.mladikd.cz/view.php?cisloclanku=2011022701
27. 2. 2011 Mladí křesťanští demokraté na svém celostátním výboru v neděli 27. února 2011 od 15.00 v Paláci Charitas v Praze přijali jednomyslně následující usnesení: Vzhledem k tomu, že ministr školství nominaci Ladislava Bátory na post náměstka stáhl, nebude se CV MKD k této možnosti nominace dále vyjadřovat. Mladí křesťanští demokraté jsou nicméně znepokojeni hysterickou kampaní, která je levicovými intelektuály a některými sdělovacími prostředky vedena proti jakýmkoli projevům autentického konzervativismu a zdravého rozumu. Zvlášť silně byla tato tendence znát například při jmenování Romana Jocha do pozice poradce premiéra a naposledy při spekulacích o jmenování Ladislava Bátory na post náměstka ministra školství. Ačkoli nesouhlasíme se všemi názory pana Bátory a taktéž nepovažujeme za nejšťastnější některá jeho minulá politická angažmá, zásadně protestujeme proti tomu, aby jakýkoliv názor, vybočující z levicově-liberálního mainstreamu, byl označován za extrémistický, rasistický či dokonce neonacistický, minimálně pak za „kontroverzní“. Považujeme to za obzvláště nevhodné v situaci, kdy ve vysokých funkcích stále působí řada bývalých členů KSČ. Mladí křesťanští demokraté nikdy nebudou souhlasit s jakoukoliv ideologií, která by kvůli svým vizím omezovala svobodu člověka, nebo jinak redukovala jeho důstojnost. (přijato jednomyslně)
TZ Mladí křesťanští demokraté byli a zůstávají jednotní http://www.mladikd.cz/view.php?cisloclanku=2011022702
27. 2. 2011 Předsednictvo Mladých křesťanských demokratů (MKD) se důrazně ohrazuje proti dezinformaci uvedené v časopisu Týden s názvem „Dobešův poradce rozložil mladé lidovce“. Předsednictvo Mladých křesťanských demokratů (MKD) se důrazně ohrazuje proti dezinformaci uvedené v časopisu Týden s názvem „Dobešův poradce rozložil mladé lidovce“. „Nedělní jednání Celostátního výboru MKD, kterého se účastnili, s výjimkou tří, zástupci všech krajských organizací, se ve svém usnesení jednomyslně vyslovilo proti hysterické kampani, která v poslední době bývá vedena levicovými intelektuály a některými sdělovacími prostředky proti jakýmkoli projevům autentického konzervativismu a zdravého rozumu. Pro předmětné usnesení hlasovali také zástupci Středočeského a Moravskoslezského kraje, v jejichž řadách mělo být údajně nejvíce nespokojených členů,“ říká místopředsedkyně MKD Lucie Netopilová. „Velmi nás těší, že tento konsensus byl přijat všemi dotčenými stranami. Účelové dezinterpretace o odchodu členské základny vypuštěné z úst některých členů MKD byly s dotčenými členy Celostátním výborem taktéž projednány, nebylo k nim však potřeba přijímat žádné konkrétní stanovisko. Věřím, že to z jejich strany byla spíše známka nevědomosti a že si příště budou dávat větší pozor, co kde řeknou a napíšou,“ uvádí předseda MKD Petr Jurčík.
28
Mladí křesťanští demokraté patří mezi nejpočetnější mládežnické organizace politických stran v České republice. Jejich počet čítá více než 700 členů z celé České republiky. V souvislosti s se sporným usnesením opustili do této chvíle jejich řady 2 členové.
29
Případ Bátora je mementem Ignác Pospíšil http://cirkev.wordpress.com/2011/02/24/pripad-batora-je-mementem/
24. 2. 2011 Ministr Dobeš se rozhodl jmenovat na ministerstvo školství relativně konzervativního euroskeptika Bátoru z Akce D.O.S.T. a oheň je na střeše. Levicoví a pseudoliberární novináři a aktivisté okamžitě zorganizovali orgie běsnění nad tímto rozhodnutím. Připomněli nám tak, že od nich nemůžeme ve vztahu ke konzervativním tématům očekávat žádnou profesionalitu nebo slušnost. Většina z nás to nepotřebuje připomínat, ale někteří třeba ano. O to ale nejde. Mnohem větším varováním je pro mne jako pro křesťanského komentátora a voliče to, co se dělo v řadách MKD a KDU-ČSL. Mladí křesťanští demokraté Dobešův krok podpořili. Není to sice obvyklé, ale Bátora s nimi dost spolupracuje, jeho Akce D.O.S.T. podpořila Pochod pro rodinu i Shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů a zorganizovala protest proti sexuální výchově na školách. S tím problém nemám, s podporou Bátorovi souhlasím… Naopak děsí mne strašlivý vřískot liberální KDU-ČSL a MKD, či přesně fakt, že měl úspěch. Zuřivý útok na toto usnesení, vedený dle mých informací především Lucií Kmentovou a Marií Jílkovou, rychle přiměl vedení MKD k ústupu. A to je průser. Jestliže stačí hrstka profesionálních liberálních a levicových demagogů, obskurní spolek jako SŽ KDU-ČSL a Lucie Kmenová, aby to tímto způsobem zamávalo s celou KDU-ČSL, tak se ptám, jakou důvěryhodnost a cenu pro mne jako křesťanského voliče taková strana má. A odpověď, která se nabízí, je bohužel nula-celá-nula-nic. Budu doufat, že MKD nakonec na CV usnesení na podporu Bátory oživí. A že KDUČSL si udělá jasno ve svém ideovém směřování. Není možné být naráz křesťany a těmi liberály, se kterými by její část chtěla hrát.
30
iDnes honí čarodějnice Ondřej Šlechta http://www.revuepolitika.cz/clanky/59/idnes-honi-carodejnice
24. 2. 2011 Dvě redaktorky internetového deníku iDnes zjistily, že v republikovém výboru Strany svobodných občanů figuruje dr. Ladislav Bátora, prevít, na kterého bychom si měli posvítit. Pak doktor totiž kdysi kandidoval za Národní stranu a je nacionalista. No a co, chce se říct. Ladislav Bátora je konzervativní nacionalista, Alexandr Vondra zase neokonzervativec, Mirek Topolánek liberální demokrat, Michal Hašek socialista, Václav Exner komunista a Ondřej Slačálek anarchista. S některými ze zmíněných mohu souhlasit, s některými méně, s jinými vůbec. Co to ale má dělat s jejich případnými kvalitami, ať lidskými nebo politickými, to nevím. Zuzana Kaiserová ví. A ví i Pavla Komárková. Na základě „zevrubného“ prohledání internetových zdrojů zjistily, že Ladislav Bátora se v minulosti vyskytl na kandidátní listině extremistické Národní strany, a rozhodly se jednat. Zda je motivuje „vyšší zájem“, kterým je poškození Svobodných nesmyslným kydáním hnoje, nebo se v redakci nudí, není podstatné. Důležitější je, že na základě subtilní linie „Bátora – nacionalista – kdysi v Národní straně – dnes ve Straně svobodných občanů“ vznikne text o 2675 znacích včetně mezer, který nezapomíná odkazovat na články o neonacistech a Dělnické straně. Kdyby autorky rovnou řekly: lidé jako Bátora nám vadí kvůli svým zpátečnickým názorům a skepticismu. To je ale pořád dokola samé „Národní strana řekla“, „její předsedkyně prohlásila“, „Bátora je známý jako“ atd. Znovu se ptám: no a co? Národní strana je legální politický subjekt a kandidovat za ni se principielně neliší od kandidatury například za zelené či komunisty. Excesy Národní strany – a v souvislosti s nimi vlastní Bátorova minulost v ní – jsou jen a jen záležitostí jeho samého. Jednou věcí je nedotknutelnost politické svobody, druhou pak samozřejmost, že se s názory a politikou různých politických spolků nemusím subjektivně ztotožňovat. Odmítám-li názory a politiku Národní strany (nebo kteréhokoli jiného subjektu), neznamená to, že tento subjekt nemá právo hlásat své názory nebo že lidé s ním spojení nosí signum diaboli. To mnoho českých novinářů nechápe. Směšují subjektivní s objektivním a z pocitu vlastní domnělé nadřazenosti „strážců demokracie“ vyvozují objektivní kritérium toho, co se má. V listopadu si připomeneme dvacáté výročí pádu komunismu v Československu a je smutné, že jakkoli se změnila forma režimu, tak obsah (minimálně obsah společenských vztahů) zůstal víceméně tentýž. A pomalu se vracíme k praxi hodnocení člověka na základě shody jeho vnitřních postojů s blíže nedefinovanými dogmaty dovolávajícími se moralizujících, mesiášských tezí.
31
Bátora prověřen František Trantina http://www.politikon.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=4148
24. 2. 2011 Nějaký útok na nově vzniklou Stranu svobodných občanů se dal očekávat. Logicky by měl přijít ve chvíli, kdy průzkumy ukážou šanci této nové strany podílet se nějakým způsobem na moci. A někomu tedy ten podíl na moci sebrat. Ale přišel necelé dva týdny po registraci Strany svobodných občanů. Pro útok mělo být asi vybráno nejslabší místo. No jestli je to pan Ladislav Bátora, na kterého Blesk vyšťáral že „na jeho bedrech ulpívá podezření, že v roce 1999 tuneloval finance na Vyšší odborné školy publicistiky v Praze“, nebo že podle idnes.cz „ke zjištění, že je Bátora problematickou figurou stačí strávit pár minut na internetu“, tak to je opravdu slabota. Vypadá to na stranu, kde se sešli slušní lidé, i když buďme realisté, nebudou to ideály celého národa. Vyslyšel jsem rad redaktorek z idnes.cz a pár minut na internetu strávil. Nic strašlivého jsem na pana Bátoru nenašel, lehce se dá zjistit že se stal obětí pomluv. Dlouhodobě veřejně vyjadřuje svůj názor, který nemění. Věří v roli národa, píší o něm, že je čestný vlastenec. I když teď mne napadá, nebude on právě proto pro někoho tou problematickou figurou? Z toho důvodu jsem ochoten mu věřit, a důvěřovat i Straně svobodných občanů. Ani případná informace, že Bátora je člověk s hodně problematickou minulostí, protože byl velkým sympatizantem Komunistické strany v době Stalinismu (byl údajně členem organizace Pionýr), doplněné barvitým vylíčením, čím je tato strana známá, mne v tom nezvyklá!
32
Vlastenec Bátora a černé svědomí zrádce Nečase, který si nevzpomíná na jednání ODS s Národní stranou Euroskeptik http://www.euportal.cz/Articles/7287-vlastenec-batora-a-cerne-svedomi-zradce-necase-ktery-si-nevzpomina-na-jednani-ods-s-narodni-stranou.aspx
24. 2. 2011 Tak nám náš „pravicový“ „premiér“ („P“ „P“), obojí opravdu ve velkých uvozovkách, kádruje kandidáta na náměstka ministra školství Josefa Dobeše, kterým je Ladislav Bátora. „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je náměstek ministra. Zvláště v resortu školství a mládeže,“ uvedl „P“ „P“ Nečas patrně lehce připos*aný z politicky korektních a profesionálně velmi nekorektních médií.
Nečasova kdysi národní myšlenka Ještě před dávnými časy, ještě než existovala euroústava a Lisabonská smlouva, Nečas pronesl ve sborníku Česká konzervativní a liberální politika: „Především by se mělo české konzervativně-liberální myšlení přihlásit k národní myšlence. To není ani laciné vlastenčení, ani žádný nacionalistický výstřelek. Otázka vlastenectví a národní identity se táhne našimi moderními dějinami. Přihlásit se k národnímu programu znamená nepodlehnout lacinému deklaratornímu pseudoevropanství…Vždyť i pro konzervativce platí, že to, co chtějí ´konzervovat´, tj. ideje národa, jeho prozápadní orientace, rodiny, vzdělání, svobody a ekonomické činorodosti, jsou témata spjatá s tradičním českým liberalismem reprezentovaným jmény Jungmann, Palacký, Kaizl nebo Rašín.“ Já nevím, já si myslím, že pan Bátora by klidně něco podobného podepsal a již určitě něco podobného napsal (LB: „Pro pořádek ale aspoň zde tedy uvádím, že když už, tak jsou pro mě vzorem – ale naprosto nedostižným – především František Ladislav Rieger, Karel Kramář, Ladislav Rašín či Václav Klaus v politice a namátkou Josef Jungmann, Karel Vorovka, Josef Pekař či Jiří Krupička v humanitních vědách nebo Karel Havlíček, Jan Stanislav Skrejšovský, Jan Neruda či Viktor Dyk v žurnalistice.“) To však bylo ještě v dobách, než si Petr Nečas nadělal do trenek a pokakal se před Evropskou unií. Velký „eurorealista“ a „pravičák“ Nečas totiž zradil svým zvednutím ruky pro Lisabonskou smlouvu nejen program ODS, ale především svou vlast. Nelze ho nazvat jinak než vlastizrádcem, což není hezká vizitka pro premiéra.
Poslední kapkou zrada ODS Bátora také uvedl, co bylo poslední kapkou pro jeho kandidaturu za Národní stranu: „Do čela kandidátky Národní strany na Vysočině mě přivedlo tušení (a bohužel neklamné) blížícího se přitakání vondrotopolánkovské ODS evropeismu, ba přímo eurofederalismu. A to byla poslední parlamentní politická strana, o které jsem si do jisté doby ještě pořád myslel, že bude hájit české zájmy! Pro mě se tak octla svrchovanost našeho státu již tehdy v osudovém ohrožení. A byl jsem vychován, že v takovém případě se sedlá! I kdyby v maštali zbyla jen ta poslední, kulhavá kobyla, která stejně nikam nedocválá. Aspoň veřejně demonstrovat nesouhlas a učinit zadost vlastnímu svědomí! A i kdyby hrozilo, že si jezdec třeba zláme vaz.“ Hrdinný Nečas ten vaz Bátorovi s radostí určitě dolomí.
ODS se také scházela s těmi zlými extremisty, Nečas zapomněl? Škoda jen, že nebyl Nečas tak politicky korektně útlocitný, když se tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek sešel s tehdejší předsedkyní nyní již zaniklé Národní strany 11. srpna 2005. „Po volbách bude Národní strana jedním z mála možných partnerů ODS a jediným, který to dnes přiznává. Vážíme si přijetí u předsedy ODS a věříme, že výsledky parlamentních voleb a následující dny povolební odpoví lépe než my, na otázky otevřené i skryté,“ bylo tehdejší prohlášení Národní strany ke schůzce. Pročpak ale tehdejší místopředseda ODS a odvážný bojovník proti pravicovému extremismu Nečas potom neprohlásil: „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je předseda strany, navíc potenciální premiér.“ Buďto nebyl tehdy tak politicky korektně jemnocitný jako dnes, nebo měl tehdy zase naděláno v kalhotách z ogara Topolánka. Škoda, mohl dostat cenu za lidská práva Michaela Kocába či rovnou Nobelovu cenu míru.
33
Vzpomínka na „pravicového“ Vůdce Nečase Že je Nečas posera, jsem si uvědomil ještě před lety, když byla v sídle Mladých konzervativců debata o evropské ústavě a hlavním hostem Nečas. Zeptal jsem se ho tehdy, proč jednoduše nezamáznou euroústavu společně s komunisty v Parlamentu, neboť ODS a KSČM měly blokační menšinu. Odpověděl něco ve smyslu: „Co by tomu řekli lidi? Co by tomu řekli voliči ODS?“ No a skončilo to tím, že náš odvážný Petr Nečas hlasoval pro Lisabonskou smlouvu a teď plive na opravdové vlastence, kteří za naši suverenitu bojovali a bojují. Nechápu, jak se takový člověk může hlásit k Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi. Člověku je z toho až špatně. Možná, že až půjdete někdy kolem premiéra, ucítíte smrad z jeho kalhot…
34
Nejde jen Bátoru, ale o osud svobody a demokracie v naší zemi Otevřený dopis člena TOP 09 předsedovi Karlu Schvarzenbergovi
Ivo Švajner http://www.fragmenty.cz/iz000450.html
24. 2. 2011? Vážený pane předsedo, přečetl jsem si Vaše kritické vyjádření k možnému jmenování pana Ladislava Bátory náměstkem ministra školství a cítím potřebu se k němu vyslovit. Do řad TOP 09 mě přivedl zájem o konzervativní pravicovou politiku a věřím, že tradiční společenské a etické hodnoty k této straně přirozeně patří. Proto také nemohu přijmout levicový folklór, jež má ve zvyku označovat konzervatismus přívlastky „ultrapravicový“, „extrémní“ a podobně. Doktora Bátoru osobně znám jako signatář konzervativní iniciativy D.O.S.T a mohu potvrdit, že jde o mimořádně kompetentního člověka s vynikajícími jazykovými i odbornými schopnostmi, který je bytostně oddán hodnotám řádu a svobody, za něž byl v době totality řadu let dokonce i trestně stíhán. Chápu sílu lživé a pomlouvačné kampaně, kterou proti němu v médiích rozpoutali jeho protivníci, tím spíše jsem přesvědčen, že kdybyste pana Bátoru osobně znal, musel byste se proti jeho skandalizaci postavit. S názory pana Bátory lze v tom či onom aspektu nesouhlasit, není však možné akceptovat jeho zjednodušené mediální nálepkování za „neonacistu“, „rasistu“ apod. Je skandální, že v zemi, kde je státní správa plná bývalých členů komunistické strany a média to nevzrušuje, může být člověk takto vláčen za své konzervativně pravicové názory. Právě od strany, která chce být vnímána jako konzervativní pravice bych očekával, že se proti takové dehonestaci postaví, jako to v minulých dnech udělali Mladí křesťanští demokraté ve svém veřejném prohlášení. Nejde totiž vůbec jen o pana Bátoru, ale jde o osud svobody a demokracie v naší zemi. Mgr. Ivo Švajner, člen místní organizace TOP 09 Kladno
35
Bobošíková za Bátoru: Nečas je slabá loutka médií Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/bobosikova-za-batoru-necas-je-slaba-loutka-medii/
25. 2. 2011 Lídr Suverenity (SBB) Jana Bobošíková se zastala Ladislava Bátory. Nečas, který se ke štvavé kampani přidal, je podle ní mediokratická loutka. Bobošíková to uvedla v otevřeném dopise, který adresovala premiérovi Petru Nečasovi. Reagovala tak na to, že Nečas odmítl záměr ministra školství Josefa Dobeše (VV) jmenovat svým náměstkem Ladislava Bátoru, předsedu občanského sdružení Akce D.O.S.T. Je-li to, co jste řekl, pravda, „pak nejste demokratickým politikem, ale slabou mediokratickou loutkou, která není schopna samostatně posoudit fakta,“ vzkázala Bobošíková Nečasovi. Nečas se totiž nechal slyšet, že je nominace Bátory pro něj nepřijatelná, když Bátora v roce 2006 kandidoval za Národní stranu. Ohradila se také proti tomu, aby byl Bátora označován za neonacistu. Navíc Národní strana je řádně zaregistrovaná politická strana, se kterou kdysi jednal i předseda ODS Mirek Topolánek, připomněla. V příloze poslala Nečasovi i vyjádření svých kolegů a kolegyň, kteří Ladislava Bátoru desítky let znají a politicky s ním spolupracují. Bátora se totiž za Bobošíkové Suverenitu ucházel loni na podzim o křeslo senátora. „Doufám, že si fakta ověříte a vezmete svá nehorázná slova na adresu Ladislava Bátory zpět. Uvědomte si, že jste ho veřejně diskvalifikoval jako demokraticky zvolený předseda vlády,“ uzavřela svůj rozhořčený dopis politička a lídr SBB. Ladislava Bátory se zastali v předchozích dnech i Mladí křesťanští demokraté či řadoví členové TOP 09, kterým se nelíbilo, že se podobně pohrdavě jako Nečas na Bátorovu adresu vyjadřoval i předseda strany Karel Schwarzenberg.
OTEVŘENÝ DOPIS Pane předsedo vlády ČR a ODS Petře Nečasi jako představitelka strany Suverenita, která kandidovala Ing. Mgr. Bc. Ladislava Bátoru Ph.D. do Senátu Parlamentu ČR se ohrazuji proti štvavé a lživé kampani v tisku a zejména proti Vašim nehorázným výrokům na jeho adresu. Pokud jste skutečně prohlásil: „Nedovedu si představit, že by se člověk s minulostí pana Ladislava Bátory stal náměstkem na ministerstvu školství,“ pak nejste demokratickým politikem, ale slabou mediokratickou loutkou, která není schopna samostatně posoudit fakta. Dobře znám činnost pana Bátory, znám jeho názory a jsem hrdá na to, že tento velmi vzdělaný a zásadový vlastenec za Suverenitu kandidoval. Jako členka Českého svazu bojovníků za svobodu se navíc zásadně ohrazuji proti tomu, aby byl pan Bátora označován za neonacistu. Pane předsedo vlády ČR a ODS Petře Nečasi zákon hovoří jasně, a Vy jste první, kdo by to měl vědět. V České republice se mohou účastnit voleb jen ty strany, které jsou zaregistrovány na Ministerstvu vnitra a splňují zákonnou podmínku, že jejich program není v rozporu s listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení činnosti. Předsedkyni této strany přijímal i předseda ODS Topolánek. A Ladislav Bátora kandidoval jako nečlen strany. Kolik dnešních členů parlamentu za ODS či ČSSD bylo členy jiné strany, která před listopadem 1989 splňovala veškeré atributy strany likvidující svobodu jedince a propagující násilí na skupině obyvatelstva tedy tehdejší KSČ, a nikomu to v zastávání nejvyšších funkcí ve státě dnes nepřekáží. V příloze Vám zasílám vyjádření dalších osobností, které Ladislava Bátoru desítky let znají a politicky s ním spolupracují. Doufám, že si fakta ověříte a vezmete svá nehorázná slova na adresu Ladislava Bátory zpět. Uvědomte si, že jste ho veřejně diskvalifikoval jako demokraticky zvolený předseda vlády. S pozdravem Jana Bobošíková, předsedkyně přípravného výboru Suverenity (SBB)
36
O Ladislavu Bátorovi Jana Volfová, místopředsedkyně přípravného výboru SBB Málokdy mne media rozzuří natolik, že píši reakce, ale hon na čarodějnice (v tomto případě na černokněžníka) prostě nesnáším, protože jsem si ho zažila na vlastní kůži. Proto se důrazně ohrazuji proti tomu, aby někdo stále nálepkoval Ladislava Bátoru jako neonacistu. Znám pana Bátoru od roku 1989, na podzim roku 1990 jsme společně kandidovali v jedné koalici na Praze 7. Vždy se snažil o spojování lidí se stejným cílem, tehdy odstranit z funkcí všechny, kteří se podíleli na potlačování svobody občanů, likvidaci národní hrdosti a zkreslování historie. Oba jsme vždy byli a jsme vlastenci v tom nejlepším slova smyslu. Oba jsme hájili české národní zájmy. Jsem vnučka německého antifašisty, sociálního demokrata, který zemřel pro své názory v Mauthasenu. Babička Ravensbrück naštěstí přežila a tak mohla najít svého syna odvlečeného na převýchovu do Německa, a tak jsem se vůbec mohla narodit. Určitě bych jako obnovující členka ČSSD nespolupracovala s někým, kdo by se hlásil k ideologii, proti které bojovali moji prarodiče i rodiče. Proto mne osobně hluboce urážejí výroky, které Ladislava Bátoru nálepkují. Znám ho a znám i jeho názory a jsem ráda, že patřím mezi jeho přátele. David Štěpán, člen přípravného výboru SBB Ladislava Bátoru jsem poznal v prosinci 1989, kdy jsme společně byli členy předsednictva pražského výboru Československé strany socialistické. On jako předseda obvodu Prahy 7 a já jako nově zvolený předseda Prahy 8. Již tehdy jsem ho poznal jako člověka čestného a skutečného národního socialistu. Společně s dalšími skutečnými vlastenci, jakými byla další členka předsednictva, sestra Jitka Titzlová, již tehdy i dnes aktivní členka Výboru Klubu dr. Milady Horákové, bratr Čestmír Čejka, politický vězeň z 50. let, jsme se i my mladí, kteří jsme za podpory bratra Josefa Lesáka obnovili činnost nár-soc. mládeže, usilovali o to, aby se ČSS vrátila ke kořenům, tedy ke skutečnému vlasteneckému, sociálně citlivému a hrdému programu, který reprezentovala pravé sestra Dr. Milada Horáková, bratr Petr Zenkl, Prokop Drtina, nebo bratr Vladimír Krajina. To, že jsme s naším programem neuspěli a historická strana se propadla skoro do zapomnění, není jistě vina Ladislava Bátory. A to, že zůstal čestným člověkem a vlastencem, jistě není nic, co by mělo být důvodem k jeho dehonestaci v tisku dnes zcela ovládaném německými majiteli. Vím, že Ing. Mgr. Bc. Ladislav Bátora Ph.D. zůstal přesvědčeným vlastencem, pro kterého hodnoty jako je vzdělání, píle a odvaha nejsou jen prázdné pojmy, jak to dnes vidíme všude kolem nás.
37
Excelentní ukázka, jak dokáže MF DNES překroutit fakta Ivana Haslingerová http://www.fragmenty.cz/iz000446.html
A máme tu zase oheň na střeše a mnoho povyku pro nic. Když jsem se dozvěděla, že pan ministr školství Jošef Dobeš je rozhodnut jmenovat za svého prvního náměstka konzervativního euroskeptika Ladislava Bátoru, předsedu Akce D.O.S.T., ihned mi bylo jasné, že vypukne běsnění pseudoliberálních levicových novinářů. A měla jsem pravdu. Nad tímto rozhodnutím pana ministra vypukly přímo orgie běsnění. Většina z našich čtenářů sice nepotřebuje připomínat, že od nich nelze ve vztahu ke konzervativním tématům očekávat žádnou profesionalitu nebo nestrannost, kterou se tak okázale zaštiťují. Ale co předvedla MF DNES, to i mne udivilo. Tak překroutit rozhovor, to neumí ani pan Potůček z Reflexu, a ten se kdysi panečku snažil v rozhovoru se mnou o něco podobného. To, co ale provedl pan redaktor Ondřej Šťastný v MD DNES, to je opravdu vrcholový příklad novinářské neetiky. Co se stalo? Pan Šťastný požádal Bátoru o zodpovězení několika otázek do MF DNES. Ten váhal, ale nakonec po delším otálení svolil, že odpoví na všechny otázky, jak vyplývá z emailové korespondence mezi ním a redaktorem Šťastným, kterou se svolením pana Bátory uvádím za článkem v plném znění. *). Vyplývá z ní, že si Bátora naivně myslel, že pan Šťastný je fajn chlap, protože drží slovo a proto odpověděl na všechny jeho otázky. Věřil, že v nich nebude škrtat. Co ale namísto rozhovoru, který poskytl panu Šťastnému, vyšlo druhý den v MF DNES, na to nestačil zírat. Jeho syn Alexandr to kometoval jasně: „Tak už jsem si koupil MFD. Jsou to hovada!” Já pro počínání pana Šťastného nemám slov. Tedy měla bych, ale jsme seriozní časopis a neužíváme zásadně sprostá slova. Pouze publikuji rozhovor, který měl původně vyjít a který poskytl pan Bátora pana Šťastnému „Rozhovor, který měl, ale nesměl vyjít v MF DNES“ a článek, který místo něj vyšel druhý den „Extremista a oblíbenec Hradu“. Ne že bych si dělala o MF DNES nějaké iluze, ale že dokáže redaktor z níže uvedeného rozhovoru zpracovat to, co vyšlo, to svědčí o úrovni tohoto listu. Vůbec ale nechápu, proč vůbec obtěžoval pana Bátoru otázkami, které nakonec nepoužil? Oba ztráceli zbytečně čas. Nebo mu to tak skvěle přepracoval protihradní šéfredaktor? Každý nechť si učiní sám závěr o serióznosti tohoto listu.
Rozhovor, který měl, ale nesměl vyjít v MF DNES
Ladislav Bátora (otázky Ondřej Šťastný, MF Dnes) http://www.fragmenty.cz/iz000445.html
27. 2. 2011 Jaký charakter a podobu mají Vaše kontakty a vzájemné podporování se s vicekancléřem Petrem Hájkem a tajemníkem Ladislavem Jaklem, potažmo prezidentem republiky, prof. Václavem Klausem? Jak jistě víte, jsem předsedou občanského sdružení Akce D.O.S.T., která má svůj prapočátek ve známém Manifestu D.O.S.T. z listopadu 2007, k němuž se postupně přihlásilo kolem sedmi set lidí, mimo jiné i řada poslanců a senátorů, předsedové různých politických stran a občanských sdružení, šéfredaktorové mnoha časopisů a podobně. Každý signatář svým svým podpisem stvrzuje, že uznává – například – „západní, antickokřesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítá její účelové úpravy v duchu tzv. politické korektnosti“ nebo „hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské společnosti a odmítá se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.“ A dalších 7 bodů, o kterých si troufnu tvrdit, že s nimi souhlasí i president Klaus a jeho nejbližší spolupracovníci. A tak mě aktivity D.O.S.T. sblížily s Hradem natolik, že na našich veřejných akcích nejenže vystupují často (a já doufám, že rádi) pánové Hájek a Jakl, ale náš Pochod na Hrad 2009, který byl zaměřen proti Lisabonské smlouvě, poctil svou osobní přítomností a projevem sám pan president. Pro úplnost ale musím poznamenat, že s panem Jaklem se znám mnohem déle – myslím, že ještě z dob svého dávného působení v ODA. A také z doby, kdy jsem byl pilným dopisovatelem dnes již zaniklého měsíčníku 51PRO. I když asi ne pro všechny vítaným, protože svým krajním odporem k vondrotopolánkovskému neokonzervatismu (a dnes již i nečasovskému, i když to už je jen odvar, jako celý náš dnešní český premiér) jsem se netajil ani ve svých článcích. Spolupracujete s nimi na nějakém konkrétním projektu? No, samozřejmě, vždyť nás opravdových konzervativců a vlastenců je pořád ještě k uzoufání málo, i když se poslední dva roky naštěstí situace mění radikálně k lepšímu. Zrovna dnes dopoledne jsem s pány Hájkem a Jaklem jednal o jejich případné účasti na druhém dílu naší nové formy veřejných vystoupení, kterou jsme nazvali Hovory na pravici.
38
V průběhu života jste byl členem či kandidátem celkem pěti politických stran. Jak se stane, že jeden člověk vystřídá přízeň k tolika politickým subjektům? To by byla ale opravdu dlouhá historie, ta samotná čtyři členství, a když navíc sčítáte jablka (členství) i hrušky (nezávislou kandidaturu), tak pro to tady a dnes není dostatečný prostor. A bůhví, zda by ty někdy i bezmála třicet let staré věci čtenáře vůbec zajímaly. Ale pokud ano, tak ať si přečtou můj životopis, je někde na internetu volně přístupný ještě z doby, kdy jsem kandidoval do Evropského parlamentu. A od středy je vlastně i na euportal.cz, se kterým Akce D.O.S.T. také úzce spolupracuje – jako příloha k článku „Pravicový protiromský extremista Ladislav Bátora“. Prosím o krátký komentář, proč jste se rozhodl ke spolupráci s ministrem školství Josefem Dobešem. Kdo Vás s tímto politikem vůbec seznámil? Ve skutečnosti jsem se ke spolupráci s panem ministrem Dobešem nerozhodl. Když jsem se o své „kandidatuře“ na post 1. náměstka ministra školství dozvěděl stejně jako vy z tisku, tak jsem pro jednu televizi řekl, že taková nabídka by – z mého pohledu – patřila jistě k těm, které se neodmítají. A tenhle svůj názor jsem nezměnil. A pokud se týká té druhé otázky, tam mám pocit, že pana ministra Dobeše znám od té doby, kdy jsem uspořádal v Karmelitské ulici tu hojně navštívenou demonstraci proti přírůčkám „jak naučit děti brzy a šikovně navlékat kondom“ a „jak jim u toho ještě polámat mateřský jazyk k nepoznání“. Ale jist si nejsem, vždyť sám víte, v jak hektické době žijeme. Je pravdou, že Vaše uvedení do úřadu ministerstva školství souviselo s tím, že se za Vás u vedení Věcí veřejných přimluvili lidé z Hradu? O takové souvislosti nic nevím a může to třeba být stejná novinářská manipulace veřejným míněním, jako když obsedantně pořád píšete, že jsem „nekompetentní neonacista“. Neonacista nejsem, především proto, že si neumím představit, že by český vlastenec mohl být neonacistou. A k těm dotazům na mou „kompetenci“ bych chtěl například paní stínové ministryni školství Bohdalové takto vzkázat, zda by se místo invektiv, které předvedla na oficiálních webových stránkách sociální demokracie, už uráčila mi doporučit, kterou další vysokou školu vedle těch čtyř, které jsem už díkybohu úspěšně absolvoval, měl ještě nahonem v šedesáti letech vystudovat. Abych se stal i v jejích očích kompetentním...
Extremista a oblíbenec Hradu
Ondřej Šťastný http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=423900
26. 2. 2011 Kdo je Ladislav Bátora, ze kterého chtěl ministr školství Josef Dobeš (VV) udělat náměstka? Politický turista a velký obdivovatel Klause PRAHA Kdybych byl Rakušan nebo Francouz, nejspíš bych volil Jörga Haidera nebo Jeana-Marie Le Pena. Vůdčí myšlenkou Národní strany je obrana českých národních zájmů, jež pokládáme za nejvyšší etickou hodnotu našeho státu. To jsou jen některé výroky Ladislava Bátory, z kterého chtěl ministr školství Josef Dobeš udělat svého prvního náměstka a poradce. Bátora v roce 2006 vedl kandidátku ultrapravicové Národní strany, jejíž předsedkyně Petra Edelmannová v té době zpochybnila utrpení Romů v nacistickém táboře v Letech u Písku. Plán vlády stavět na místě pomník odmítla s tím, že „Cikáni, tuláci a jiní asociálové“ si žádný nezaslouží. Osmapadesátiletý Bátora má výborné vztahy s nejbližšími spolupracovníky prezidenta republiky Václava Klause Petrem Hájkem a Ladislavem Jaklem. Právě ty mu podle informací MF DNES měly pomoci dostat se na ministerstvo školství, ovládané Věcmi veřejnými. Na Hradě mají pro bývalého krajského volebního lídra ultrapravicové strany jen slova chvály. „Pana Bátoru znám už dlouho, je to vynikající člověk, odborník a jeden zmála lidí u nás, kteří mají autentické pravicové názory. Je to úctyhodný muž,“ říká Klausův vicekancléř Petr Hájek. Jakl přítel, Pehe škůdce „Je to velmi vzdělaný a názorově vyhraněný člověk,“ chválí Bátoru i Klausův tajemník Ladislav Jakl. „Podporuji iniciativu D. O. S. T. a několikrát jsem na jejích akcích promluvil,“ připomíná Jakl název Bátorova projektu.
39
Signatáři výzvy D. O. S. T. nedávno například navštívili prezentaci nové knihy bývalého Havlova spolupracovníka Jiřího Peheho, aby prý spisovateli připomněli, že ne všichni s jeho „léta trvajícím protistátním a protinárodním mudrováním souhlasí“. Kdo je vlastně Bátora, jehož zamýšlené angažmá na Dobešově úřadu vyvolalo v politice velké emoce? „Neonacista nejsem, především proto, že si neumím představit, že by český vlastenec mohl být neonacistou,“ vysvětluje nyní svou pět let starou kandidaturu za partaj, která chtěla Romy (v jazyce Národní strany „cikánský neřád“) vystěhovat mimo Evropu. Později dokonce představila projekt jménem Konečné řešení otázky cikánské, které jasně připomínalo Hitlerův holokaust. Bátora prý kandidoval z lásky k vlasti. Národní strana je jen jednou z mnoha zastávek tohoto politického turisty. Muž byl za minulého režimu členem Československé strany socialistické, po revoluci vystřídal dresy ODA, euroskeptických stran Svobodní a Suverenita Jany Bobošíkové. Za tu poslední loni kandidoval do Senátu. „Je to zásadový vlastenec. Ohrazuji se proti tomu, aby byl označován za neonacistu,“ napsala tento týden Bobošíková v otevřeném dopisu premiérovi Petru Nečasovi. Premiér řekl, že mu Bátorova minulost vadí. Do vysoké politiky se člověk, který pracoval třeba jako ředitel hotelu nebo vedoucí developerského projektu, nikdy nedostal. S Dobešem se Bátora, jak říká, seznámil, když loni uspořádal demonstraci proti příručkám na výuku sexuální výchovy (mimochodem, příručky tvrdě kritizoval i Petr Hájek). Dobeš včera na otázku MF DNES neodpověděl. Proti Havlovi a blobu Pochopit, čím si Bátora vysloužil takovou podporu z Hradu, není těžké. Jeho vlastní životopis se hemží typicky „klausovskými“ pojmy. Bátora píše, že odmítá „evropeismus, humanrightismus, pravdu a lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Kaplického blobismus“.
40
Novinář Šídlo na nás tlačil, zní od mladých lidovců Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/z-domova/novinar-sidlo-na-nas-tlacil44-zni-od-mladych-lidovcu/highlightSearch=bartoš/
28. 2. 2011 Jindřich Šídlo se prý pokoušel přesvědčit mladé lidovce, aby stáhli podporu Ladislavu Bátorovi, tvrdí člen MKD. Mladí křesťanští demokraté totiž minulou středu přijali usnesení, ve kterém se postavili za nominaci Ladislava Bátory na post náměstka ministra školství Josefa Dobeše. Druhý den ale své usnesení revokovali s výmluvou na to, že se dozvěděli o Bátorově kandidatuře za Národní stranu v roce 2006, o které údajně nevěděli. Za podivným obratem ale stál těžký boj uvnitř organizace, stejně jako nátlak ze strany vedení KDU-ČSL. „Musíme vzít v úvahu, že předsedovi MKD (který se nejprve za Bátoru postavil, pozn. red.) volali redaktoři, že mu odcházejí stovky lidí z MKD kvůli Bátorovi a on nevěděl, která bije, protože jemu v té době nikdo nehlásil, že odchází. Později se ukázalo, že tito novináři měli informace od Kmentové, buď jim je přímo poslala, nebo si je přečetli na její zdi na Facebooku,“ prozradil jeden z členů lidovecké mládežnické organizace. Kmentovou myslí svoji kolegyni, která se údajně na hysterické atmosféře mezi mladými lidovci podílela. „To je z největší části vina Lucie Kmentové. To ona tlačila na Pavla Bělobrádka a ten na předsednictvo MKD. Vedle toho Kmentová šířila poplašnou zprávu, že z MKD chtějí odejít stovky členů, v reálu ale odešla pouze Marie Jílková, politoložka ovlivněná Frankfurtskou školou, navíc ve věku 34 let, přičemž členství je do 35,“ prozradil pro Prvnizpravy.cz člen Mladých křesťanských demokratů, který si ale nepřál být jmenován. Tlak ale překvapivě pocházel i od některých novinářů, dodal s tím, že svoji roli zde sehrál také donedávna komentátor ČT Jindřich Šídlo. „Svůj vliv měl také novinář Jindřich Šídlo, kterého má Kmentová v přátelích na Facebooku a který jí psal na zeď komentář, že tímto můžeme získat pouze voliče Vandase a Edelmannové,“ postěžoval si člen MKD. „Já o tom žádné informace nemám,“ krčí rameny předseda MKD Petr Jurčík. Dodal ale, že na nedělním celostátním výboru MKD se řešily neopatrné výroky do médií ze strany některých členů. „Všichni uznali, že postupovali špatně. Beru to z této strany za uzavřené,“ řekl pro Prvnizpravy.cz Jurčík.
Šídlo: Opovrhuji vámi Redakce Prvnizpravy.cz se obrátila přímo na komentátora Šídlo, aby se k věci vyjádřil. Ten zareagoval jemu vlastním způsobem, věc ale nepopřel. „Jistě chápete, že s člověkem, kterým lidsky i profesně hluboce opovrhuji, což jste vy, nehodlám do žádné paranoidní stoky vůbec lézt, tím méně mu odpovídat,“ odepsal podrážděně Šídlo, který trpí vůči redaktorovi serveru Prvnizpravy.cz silnou averzí. Redakce se otázala také mluvčího České televize, zda je v pořádku takovýto postoj novináře, který skrze Facebook tlačil na členy MKD a přímo tak zasahoval do politického dění a ovlivňoval politiky či členy politických organizací v jejich názoru. „Pan Šídlo už několik měsíců není zaměstnancem České televize,“ odpověděl pro Prvnizpravy.cz Ladislav Šticha s tím, že Šídlo nyní pracuje v Hospodářských novinách. Přesto Šídlo běžně i nyní politické dění v ČT komentuje.
Novináři - samozvaná skupina, která rozhoduje, co si myslet Šídlovo počínání ale není nijak neobvyklé. Už v sobotu redakce Prvnizpravy.cz upozornila na dehonestační kampaň MF DNES vůči Ladislavu Bátorovi, kdy reportér Ondřej Šťastný nejprve z Bátory vymámil dlouhý rozhovor, ale noviny jej nakonec neotiskly a použily z něho pouze jedinou větu. Místo rozhovoru, se kterým Bátora po naléhání důvěřivě souhlasil, vyšel denunciační článek plný mystifikací a pomluv. O tom, že novináři a publicisté se snaží ovlivňovat události kolem občanského sdružení Akce D.O.S.T., jsme informovali už loni na jaře před plánovanou protestní akcí proti „antidiskriminaci“. Například publicistka a bloggerka Věra Tydlitátová tehdy dopisem tlačila na poslankyni KDU-ČSL Michaelu Šojdrovou, která nejprve účast na akci DOSTu přislíbila, ale po tlaku médií a lidí kolem exprezidenta Havla, například kněze Tomáše Halíka, ji odvolala.
41
Smutnou roli médií v kauze Bátora ostatně dnes kritizoval prezident Václav Klaus, když ve svém ostrém prohlášení, ve kterém se za Bátoru postavil, napsal, že „v posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje.“ A v souvislosti s politickou korektností, která z tohoto případu čiší, dodal: „Co je či není politicky korektní navíc definuje – zcela samozvaně – jedna skupina lidí, která si vydobyla zcela neuvěřitelnou pozici v médiích a která nám suverénně a autoritativně říká, co smíme a co nesmíme. Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou.“ Stejně tak novináře kritizoval i prezidentův vicekancléř Petr Hájek: „Že ten hon organizuje Bakalův Respekt, nebo jeho takzvaná Česká televize, respektive v mimořádně odpudivém kádrováckém výslechu ministra Dobeše moderátor zvaný Železný – to je v rámci standardu havlistické školy. Že se k tomu přidají svazáci z Mladé fronty – Ondřej Šťastný vyláká z pana Ladislava Bátory rozhovor, který neotiskne, ale použije z něj, co se hodí pro obraz třídního nepřítele – to je v rámci téhož paradigmatu také standard. Ale že premiér Petr Nečas – šéf strany, která se po Topolánkově deratizaci začínala opět sem tam tvářit pravicově – spěchá a v politicky korektní hilsneriádě si přisadí a zbaběle zapěje s novinářským davem Zabte ho!, to je mimořádně poučná novinka, kterou tato kauza odhalila v pravý čas,“ řekl Hájek pro ParlamentniListy.cz. Právě Šídlo, dříve než pracoval pro Českou televizi, patřil ke stálicím bakalovsko-schwarzenberského časopisu Respekt. A Hospodářské noviny, kam se údajně nyní vrátil, patří stejné politicko-podnikatelské skupině.
Mladí lidovci se nakonec vzchopili Nátlak novinářů se nakonec vyvedl jen zčásti. Kvůli vyostřené situaci v MKD svolala organizace na neděli celostátní sněm, kde byli za každý kraj až dva zástupci. Na sněmu, který proběhl v neděli v Paláci Charitas, bylo přijato nové usnesení, které se Bátorovou záležitostí znovu zabývalo. Vzhledem k tomu, že ministr školství nominaci na post náměstka stáhl, nebudou se prý lidovci k možnosti nominace dále vyjadřovat, rozhodli se. Odsoudili nicméně štvavou mediální kampaň: „Mladí křesťanští demokraté jsou nicméně znepokojeni hysterickou kampaní, která je levicovými intelektuály a některými sdělovacími prostředky vedena proti jakýmkoli projevům autentického konzervativismu a zdravého rozumu. Zvlášť silně byla tato tendence znát například při jmenování Romana Jocha do pozice poradce premiéra a naposledy při spekulacích o jmenování Ladislava Bátory na post náměstka ministra školství. Ačkoli nesouhlasíme se všemi názory pana Bátory a taktéž nepovažujeme za nejšťastnější některá jeho minulá politická angažmá, zásadně protestujeme proti tomu, aby jakýkoliv názor, vybočující z levicově-liberálního mainstreamu, byl označován za extrémistický, rasistický či dokonce neonacistický, minimálně pak za ´kontroverzní´. Považujeme to za obzvláště nevhodné v situaci, kdy ve vysokých funkcích stále působí řada bývalých členů KSČ. Mladí křesťanští demokraté nikdy nebudou souhlasit s jakoukoliv ideologií, která by kvůli svým vizím omezovala svobodu člověka, nebo jinak redukovala jeho důstojnost,“ říká se v usnesení, které bylo přijato jednomyslně.
Odchody se nekonaly Avizované odchody, kterými někteří mladí lidovci i novináři hrozili, se nakonec nekonaly. A to i přesto, že se časopis Týden snažil vyvolat dojem, že „Dobešův poradce rozložil mladé lidovce“. MKD po tomto textu přijali další usnesení, ve které se proti dezinformaci ohradili: „Nedělní jednání Celostátního výboru MKD, kterého se účastnili, s výjimkou tří, zástupci všech krajských organizací, se ve svém usnesení jednomyslně vyslovilo proti hysterické kampani, která v poslední době bývá vedena levicovými intelektuály a některými sdělovacími prostředky proti jakýmkoli projevům autentického konzervativismu a zdravého rozumu. Pro předmětné usnesení hlasovali také zástupci Středočeského a Moravskoslezského kraje, v jejichž řadách mělo být údajně nejvíce nespokojených členů,“ uvedla místopředsedkyně MKD Lucie Netopilová. „Velmi nás těší, že tento konsensus byl přijat všemi dotčenými stranami. Účelové dezinterpretace o odchodu členské základny vypuštěné z úst některých členů MKD byly s dotčenými členy Celostátním výborem taktéž projednány, nebylo k nim však potřeba přijímat žádné konkrétní stanovisko. Věřím, že to z jejich strany byla spíše známka nevědomosti a že si příště budou dávat větší pozor, co kde řeknou a napíšou,“ uvedl předseda MKD Petr Jurčík. Podle Jurčíka byl na výbor přizván i samotný Bátora, který čelil otázkám členů MKD, ale vyšel z „výslechu“ se ctí.
42
„Byly mu pokládány dotazy, které nebyly příjemné, popral se s tím ale statečně, a to tak, že následně celostátní výbor přijal toto usnesení jednomyslně,“ dodal. Mladí křesťanští demokraté patří mezi nejpočetnější mládežnické organizace politických stran v České republice. Jejich počet čítá více než 700 členů z celé České republiky. V souvislosti se sporným usnesením opustili do této chvíle jejich řady 2 členové.
43
Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti Václav Klaus http://www.klaus.cz/clanky/2781
28. 2. 2011 V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje. Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není. Naše dnešní společnost má sice naštěstí stále ještě řadu atributů, které jí – na rozdíl třeba od režimu plukovníka Kaddáfího – umožňují nazývat se demokratická, ale postupně začíná dominovat něco zcela jiného. Nedávno jsem v jednom americkém časopise objevil anglický termín „PC-Society“, čímž nebyla myšlena společnost plná personal computers, ale politicky korektní společnost, neboli PK-společnost. To je úžasné a nesmírně užitečné označení. Co je či není politicky korektní navíc definuje – zcela samozvaně – jedna skupina lidí, která si vydobyla zcela neuvěřitelnou pozici v médiích a která nám suverénně a autoritativně říká, co smíme a co nesmíme. Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou. Abych zabránil spekulacím, chtěl bych říci, že pana Bátoru osobně neznám, že jsem s ním nikdy přímo nemluvil (ani jsem si s ním netelefonoval, ani nedopisoval), dokonce jsem od něho nikdy nečetl žádný jeho text. Vím, že je na www.Euportal.cz fotografie z demonstrace proti Lisabonské smlouvě, kterou pořádalo sdružení D.O.S.T., kde jsme vedle sebe vyfotografováni, ale ani tehdy jsem přesně nevěděl, o koho jde. Vím pouze to, že je to hluboce konzervativní, autenticky pravicový člověk, který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti věcem, se kterými nesouhlasí. Patří mezi ně Evropská unie, protože si pravděpodobně myslí – stejně jako já – že je Evropská unie, zejména ve svém dnešním provedení, mylnou konstrukcí a že je třeba tento názor říkat nahlas. Dokonce bych si troufal tvrdit, že i toto je blízké většinovému názoru české veřejnosti (ale asi i lidí v celé Evropě), pouze je to v naprostém protikladu k názorům stratégů politické korektnosti (i když to možná ani nejsou jejich skutečné názory, nýbrž výraz jejich zájmů) a těch, kteří chtějí být – za jakoukoli cenu – s Bruselem zadobře. Ve čtvrtek 24. února 2011 jsem si v Headline Monitoru zcela náhodou přečetl krátké úryvky z autobiografie Ladislava Bátory, které mne mimořádně zaujaly. Hledal jsem celek a zjistil jsem, že autobiografie napsaná 8. března 2009, vyšla 21. února 2011 na serveru Euportál.cz. Pro orientaci v názorech L. Bátory zde onen úryvek uvádím:
Úryvek z autobiografie Ladislava Bátory Konzervatismus není ideologií, nýbrž životním postojem, jak vehementně potvrdí každý správný konzervativec. A tak aspoň pár příkladů za sebe sama: Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální, raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda, raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu, raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomu, raději s Lorenovou než s Loren(ou?), raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději skromnou korunu než načančané euro, raději Agnethu Fältskogovou než Joan Baezovou, raději tradici než pokrok, raději mateřskou dovolenou než povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka, raději Nixona než Bushe, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg... A už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci, homosexualismus, Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Mezinárodní trestní soud, Kaplického a Ježkův blobismus... A vůbec celou tuhle oblbující novosocialistickou dogmatiku vrchnostensky distribuovaného Blaha namísto Svobody; dogmatiku, kterou nás cílevědomě a zlovolně ubíjejí a jednou zaručeně ubijí! Tak ať je to aspoň co nejpozději...
44
Trvám na tom, že je legitimní názory tohoto typu mít a že by bylo fér o nich vést seriózní dialog a nikoli provádět apriorní odsudek. Za sebe říkám, že jsou mi názory pana Bátory v mnohém blízké. I já raději tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu, i já vidím hrozbu v tom, co do lidské společnosti zasel J. J. Rousseau, i já mám strach z toho, že se pod heslem občanské společnosti skrývá spousta velmi nedemokratických myšlenek (a činů), mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou mediální ekvilibristiku ve druhém), nikdy jsem s povýšeným odsudkem nepoužil slovo čecháček (což je jedna z ikon české verze PKspolečnosti), ale mám strach z našich údajně „světových“ velikánů, atd. atd. Proto Ladislavu Bátorovi poděkujme za to, že tato slova tak ostře a odvážně říká. publikováno v deníku Právo dne 28. února 2011
45
Komu vadí Bátora? Jan Hofírek http://hofirekjan.blog.idnes.cz/c/179527/Komu-vadi-Batora.html
28. 2. 2011 Kdybych si své názory a přesvědčení utvářel na základě novinových článků, asi bych dnes spolu s levicovou pseudonovinářskou lůzou, zblblými spoluobčany a tzv. „intelektuály“ hulákal to staré dobré „Psovi psí smrt!“ Co ale pan Ladislav Bátora udělal tak strašného, že se takřka přes noc stal synonymem všeho myslitelného zla? Odpověď je jednoduchá: Provinil se tím nejstrašnějším, čeho se člověk v dnešní postdemokratické společnosti může dopustit – je totiž demokratem. Navíc je vlastencem a – což je vůbec nejhorší – člověkem, který se řídí vlastním rozumem a nenechá se zblbnout davovou hysterií, vytvářenou prodejnými novináři podle přesně nalinkované politické objednávky. Začalo to vlastně už Romanem Jochem a jeho jmenováním poradcem premiéra. Jistě si na to zděšení mezi tzv. „intelektuály“ vzpomenete. Dokonce tehdy někteří z nich i do ulic vyšli, ovšem kromě vlastního ztrapnění ničeho nedosáhli. Teď na to jdou trochu jinak a začínají přípravnou dělostřeleckou (pardon - mediální) přípravou. A – mají úspěch! Od Ladislava Bátory se jako na povel distancují i lidé, kteří ho v životě neviděli. Být proti Bátorovi je dnes vyžadovaným indikátorem politické korektnosti a tak se všichni činí. Dokonce i tzv. „křesťané“ z KDU-ČSL řekli své rozhodné „NE!“ této lidské zrůdě. Ti, kdo celou protibátorovskou orgii vyvolali, mohou být spokojeni – lid je uvědomělý, politicky spolehlivý a skáče, jak se píská... Pouze dva lidé se jaksi „nepovedli“: nějaký Klaus a jakýsi Hofírek. Ale s těmi bude lehké pořízení – vždyť Klaus je jen prezident a Hofírek vůl! Co je to proti 10 000 000 správných občanů?
46
Hájek k Bátorovi: Nečas se zbaběle přidal k novinářské hilsneriádě Lukáš Petřík http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/190169.aspx
28. 2. 2011 Návrh na jmenování konzervativního euroskeptika Ladislava Bátory náměstkem ministra školství vzbudil řadu kontroverzních reakcí a silný mediální ohlas. Premiér Petr Nečas se postavil výrazně proti tomu, aby se Bátora stal náměstkem Josefa Dobeše. Prezident Václav Klaus i jeho vicekancléř se naopak Bátory zastali. „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je náměstek ministra. Zvláště v resortu školství a mládeže,“ postavil se proti Bátorovi Nečas. Naopak prezident se zřejmě proti Nečasovi vymezil, když napsal: „V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje“.
Nečas míní, že prezident má právo na názor Klaus Nečase přímo nezmínil, ale premiér je nejvýznamnější osobností pravice, která se proti Bátorovi postavila, čili je dost pravděpodobné, že Klaus takto kritizuje Nečase. Serveru ParlamentníListy.cz to potvrdili i lidé blízcí prezidentovi. „Jde o osobní názor pana prezidenta Klause, na který má právo a předseda vlády ho nebude nijak komentovat,“ reagoval Nečasův mluvčí Jan Osúch na dotaz redakce pro premiéra, zda v prezidentově vyjádření nespatřuje kritiku své osoby a zda jeho odpor ke jmenování Bátory nejhorší vztahy mezi ním a prezidentem.
Lži a manipulace Prezidentův vicekancléř Petr Hájek je ještě o poznání ostřejší než prezident. „Případ Bátora“, neboli „malá česká hilsneriáda“, jak ji popsal prezident ve svém vyjádření, je podle něho zvláště odporným příspěvkem mediálního a politického mainstreamu na zbytky autentické české pravice. „Lži, mystifikace, manipulace veřejnosti. Skandalizace mimořádně vzdělaného člověka pevných světonázorových, mravních a politických zásad. Ladislav Batora nejenže samozřejmě nedostal šanci se bránit nařčením vycucaným z prstu. Byl onálepkován, společensky a profesionálně lynčován, protože se málem stalo, že by mezi havlistické legie všech odstínů pronikl do státní správy český vlastenec a pravicový 'exot'. Husákovská normalizace se vším všudy. Včetně požadavku na odvolání ministra, který nositele 'pravicové úchylky' chtěl odvážně zaměstnat,“ uvedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz Hájek.
Nečas si zbaběle přisadil, míní Hájek „Že ten hon organizuje Bakalův Respekt, nebo jeho takzvaná Česká televize, respektive v mimořádně odpudivém kádrováckém výslechu ministra Dobeše moderátor zvaný Železný - to je v rámci standardu havlistické školy. Že se k tomu přidají svazáci z Mladé fronty - Ondřej Šťastný vyláká z pana Ladislava Bátory rozhovor, který neotiskne, ale použije z něj, co se hodí pro obraz třídního nepřítele - to je v rámci téhož paradigmatu také standard. Ale že premiér Petr Nečas - šéf strany, která se po Topolánkově deratizaci začínala opět sem tam tvářit pravicově - spěchá a v politicky korektní hilsneriádě si přisadí a zbaběle zapěje s novinářským davem Zabte ho!, to je mimořádně poučná novinka, kterou tato kauza odhalila v pravý čas,“ dodal Hájek. „Po kanonizaci pana Michálka a jeho příkladných fízlovských metod a po vzorném lynči pana Bátory za jeho odpor k renesanci bolševismu v rámci (jak to, že ještě nezakázaného?) sdružení D.O.S.T. směle k dalším vítězstvím socialismu!“ uzavřel Hájek.
Klausovci v ODS hájí Bátoru Podobné stanovisko jako prezident Klaus má i europoslanec Ivo Strejček, který mu v minulosti dělal mluvčího. Strejček je však současně ideově i politicky velice blízký Petru Nečasovi. „Jsem otřesen mediálním útokem na pana Bátoru - za názory, které obhajuje. Protestuji proti mediální popravě pana Bátory za jeho smýšlení a ideje. Jde například o zprávy na Primě, kde byl nepřímo označen za neonacistu.
47
To, že má vybudované a vyhraněné názory na současnou evropskou integraci či politicky nekorektní pohled na vývojové tendence ve společnosti, je pro mainstreamovou skupinu českých médií záminkou pro jeho označení jako člověka s „fašistickými“ sklony,“ řekl ParlamentnímListům.cz europoslanec Ivo Strejček. „Tak tedy i já říkám: i já jsem protestoval proti Lisabonské smlouvě, považuji ji za krok k omezení evropské prosperity a ohrožení tradičního evropského liberálního řádu a nejsem proto fašista! Pro obhajobu svobody člověka nesmí být nikomu odepíráno právo výkonu zaměstnání či účasti na politickém životě země. Proti tomu potestuji,“ dodal Strejček, který několikrát podpořil odpor Bátorovy Akce D.O.S.T. proti Lisabonské smlouvě.
Drobil: I já vím, co to je mediální poprava Své negativní zkušenosti s médii má i exministr a místopředseda ODS Pavel Drobil. „Souhlasím naprosto s prezidentem Klausem v tom, že média mají obrovskou moc ukázat na někoho prstem a takového člověka v uvozovkách popravit. V naší společnosti - i díky historické zkušenosti - bychom měli být opatrní na jakékoliv projevy autocenzury pod pláštíkem vyjadřování takzvaných politicky korektních názorů,“ řekl ParlamentnímListům.cz Drobil. „Pokud se v této souvislosti pana Bátory týče, osobně jej neznám a proto se jen těžko mohu vyjádřit k jeho nominaci na post náměstka ministra školství. Kandidatura za Národní stranu mně osobně vadí. Bál bych se ale jedné věci - a teď odhlížím od pana Bátory - aby člověk, který například vysloví kritické názory tu k Evropské unii, tu k teorii globálního oteplování, byl automaticky kýmkoliv stigmatizován a nálepkován. Jsem i z vlastní zkušenosti obezřetný ke všem kampaním s černobílou optikou,“ dodal Drobil. „Jedná se o mediální hon na člověka s názory, které jsou nepohodlné některým novinářům. Není to věc, kterou bych podporoval,“ řekl redakci europoslanec ODS Hynek Fajmon, který ale nechtěl komentovat postoj Petra Nečase k celé věci. ODS byla v kontaktu s Národní stranou Věc je ještě o něco pikantnější, neboť sama ODS s Národní stranou v minulosti v kontaktu byla. Tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek se sešel s tehdejší předsedkyní nyní již zaniklé Národní strany Petrou Edelmannovou 11. srpna 2005. „Po volbách bude Národní strana jedním z mála možných partnerů ODS a jediným, který to dnes přiznává. Vážíme si přijetí u předsedy ODS a věříme, že výsledky parlamentních voleb a následující dny povolební odpoví lépe než my, na otázky otevřené i skryté,“ pochvalovala si tehdy Národní strana po schůzce. Tehdejší místopředseda ODS Nečas ale před lety Topolánka k rezignaci nevyzval. Podle Jocha se média nechovala fér Premiérův poradce pro zahraniční politiku a lidská práva Roman Joch do určité míry souhlasí s tím, že podobně jako v jeho případě i u Bátory se jednalo o mediální kampaň. Vidí však jisté rozdíly. „Je to podobné. Rozdíl je v tom, že program Národní strany, když za ní kandidoval Ladislav Bátora, byl objektivně problematický. Byl to program, který stavěl záměrně občany proti občanům. Je z toho důvodu pochopitelné, že někteří lidé na pana Bátoru reagovali hyperalergicky. Celkově byl ale ten postoj proti němu nefér, protože se to nakonec netýkalo jeho osoby a jeho názorů, ale byla to takzvaná vina na základě sdružování, „guilty by association“ se tomu říká v angličtině. Tedy je obviňován za to, že kandidoval za nějakou stranu, aniž by mu někdo vytkl nějaký skutek. V tomto smyslu se k němu většina českých médií zachovala nefér,“ řekl redakci Joch. Toho poněkud zarazilo, že si ministr Dobeš nepředjednal nominaci Bátory s koaličními partnery, neboť se podle něho jedná o politickou funkci. Podle Jocha jde možná o určitý symptom nováčkovství či nezkušenosti. Politicky korektní fanoušek Orlíku
48
Postoj k Bátorovi vyvoval pnutí také u lidovců. Mladí křesťanští demokraté ho nejprve podpořili, pak ale své prohlášení stáhli. Sám předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek z MKD vystoupil. „Podpora Bátorovi byla poslední kapka. Organizace je příliš radikalizovaná a spolupracuje s lidmi z krajní pravice,“ řekl Týdnu.cz Bělobrádek. Sám se však dříve přiznal, že poslouchal skinheadskou nacionalistickou skupinu Orlík. „Pro ČSSD je nepřijatelné, aby ve vysoké státní funkci působil člověk, který nemá pro výkon této funkce žádné odborné předpoklady a jediným kritériem pro jeho obsazení jsou zřejmě osobní vazby s ministrem Dobešem. Je nepřijatelné, aby takto extremisticky vyprofilovaný politik měl mít na starosti vedení rozpočtu školství nebo například čerpání peněz z evropských fondů,“ uvedla stínová ministryně školství ČSSD Vlasta Bohdalová. Odborník na pravicový extremismus Miroslav Mareš charakterizoval Národní stranu, za níž Bátora kandidoval, ale nebyl jejím členem, takto: „Subjektem, jehož zařazení mezi ultrapravicové subjekty je sporné (přinejmenším na základě jeho programových tezí), je však Národní strana, která takto někdy bývá označována v médiích...Je ji tedy možné charakterizovat jako euroskeptickou radikálně pravicovou stranu, která ovšem není extremistická.“
49
Klause nadzdvihla kauza Bátora. Podle něj jde o diktaturu politické korektnosti ČTK, Jan Kubita http://domaci.ihned.cz/c1-50822360-klause-nadzdvihla-kauza-batora-podle-nej-jde-o-diktaturu-politicke-korektnosti
28. 2. 2011 „Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není,“ píše v Právu prezident Klaus. Prezident Václav Klaus označil kauzu zaměstnání Ladislava Bátory na ministerstvu školství za „diktaturu politické korektnosti“. Bátora měl být podle dřívějších informací tisku jmenován prvním náměstkem ministra Josefa Dobeše (VV). Poté, co se v médiích objevily informace, že v minulosti kandidoval za nacionalistickou Národní stranu, o jeho angažmá jednal Dobeš s premiérem Petrem Nečasem (ODS), který tuto možnost odmítl. Bátora, kritik Evropské unie či multikulturalismu, je blízký lidem, kteří prezidenta obklopují, a sám Klause označuje za nedostižný vzor. Klaus uvedl, že kauzu Bátora odstartovali novináři a část politiků. Podle něj ji vyvolal fenomén takzvané politicky korektní společnosti. „Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou,“ napsal prezident. V článku dále uvedl, že Bátoru osobně nezná, nikdy s ním přímo nemluvil, a dokonce ani nikdy nečetl žádný jeho text, ví však, že je to „hluboce konzervativní, autenticky pravicový“ člověk, který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti věcem, se kterými nesouhlasí, například proti Evropské unii. Právě to je však podle Klause v naprostém protikladu k názorům „stratégů politické korektnosti a těch, kteří chtějí být - za jakoukoli cenu - s Bruselem zadobře“. Prezident uvedl, že na internetu našel Bátorovu autobiografii, v níž se autor ostře vymezuje kromě jiného proti evropeismu, multikulturalismu, feminismu, antidiskriminaci či ekumenismu, a s řadou jeho názorů se ztotožnil. „Trvám na tom, že je legitimní názory tohoto typu mít a že by bylo fér o nich vést seriózní dialog a nikoli provádět apriorní odsudek. Za sebe říkám, že jsou mi názory pana Bátory v mnohém blízké,“ sdělil Právu Klaus.
Nečas s Klausem nesouhlasí Svým angažováním v kauze Bátory šel Klaus přímo proti stanovisku premiéra Petra Nečase. „Pokud se někdo politicky angažoval s Národní stranou, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post, jako je náměstek ministra. Zvláště v resortu školství a mládeže,“ řekl k úvahám o Bátorově angažmá na MŠMT předseda vlády. K dnešní Klausově apologii Bátory se Nečas vyjádřit nechtěl. „Jde o osobní názor pana prezidenta Klause, na který má právo, a předseda vlády ho nebude nijak komentovat,“ řekl premiérův mluvčí Jan Osúch.
Za vzor má Jörga Haidera nebo Jeana-Marie Le Pena Osmapadesátiletý právník Ladislav Bátora zastává výrazně konzervativní názory, protestoval například proti sexuální výchově na školách nebo proti „homosexualismu“. „V posledních letech se stále častěji setkáváme s tím, že různé skupiny i jednotlivci zneužívají reálné problémy příslušníků tzv. sexuálních menšin, zejména homosexuálů, k vlastnímu zviditelňování a budování osobní kariéry či politické moci. Z homosexuálních občanů se snaží formovat „angažovanou komunitu“, povzbuzují je k extrémně laděnému politickému aktivismu a prohlašují se za jejich mluvčí. Vytvářejí tak nebezpečnou propagandu „homosexualismu“, zpochybňující základní občanská práva a svobody a požadující tuhou ideologickou kontrolu společnosti,“ napsal Bátora například loni v červnu. S Václavem Klausem ho pojí například postoj ke Kaplického návrhu Národní knihovny nebo také k chartistům. „Ihned po promoci - v červnu 1983 - jsem vstoupil do Československé strany socialistické. (...) Považoval jsem to tehdy a dodnes považuji za autonomnější protest než podpisem elitářské Charty 77 exkulpovat údajně polepšené někdejší komunistické škrtiče naší svobody a samostatnosti,“ napsal Bátora do svého životopisu, když kandidoval za Svobodné do europarlamentu. „Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen,“ prohlásil před časem Ladislav Bátora.
50
Bátora v minulosti kandidoval za nacionalistickou Národní stranu. Strana dlouhodobě vystupovala proti EU, přistěhovalcům a Romům. Jeden z jejích členů byl také loni odsouzen kvůli publikaci Konečné řešení otázky cikánské, která mimo jiné obsahuje myšlenku vystěhovat Romy do Indie. Bátora se zároveň angažuje v konzervativní iniciativě D.O.S.T., která se například postavila proti výuce sexuální výchovy na školách. O případném zaměstnání Bátory na ministerstvu školství minulý týden informovala média, ministr Dobeš o tom pak hovořil s premiérem Nečasem. „Nedovedu si představit, že by člověk s minulostí pana Ladislava Bátory se stal náměstkem na ministerstvu školství,“ prohlásil Nečas. „Takovou věc jako předseda vlády odmítám.“
51
Klaus se přibližuje fašizujícím maloměšťákům, odpověděl Halík Novinky, ČTK http://www.novinky.cz/domaci/226423-klaus-se-priblizuje-fasizujicim-malomestakum-odpovedel-halik.html
28. 2. 2011 Katolický intelektuál Tomáš Halík, jehož si vzal v pondělním vyjádření prezident Václav Klaus na paškál, odmítl komentovat Klausovo porovnání jeho osoby s jezuitou Koniášem, který v pobělohorském období získal pověst hlavního paliče knih. Poznamenal pouze, že je znepokojující, jak se Klausovy názory stále více blíží myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků. Halíka se týkala slova, jimiž Klaus vysvětloval své konzervativní postoje. „Mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou mediální ekvilibristiku ve druhém),“ napsal mimo jiné Klaus v Právu a na Novinkách. Reagoval tak na informace, že Ladislava Bátoru, který v minulosti kandidoval za extremistickou Národní stranu, doporučil na vysokou pozici v resortu školství právě on. Ve svém textu to Klaus nevyvracel, ale názorů Bátory se zastal s tím, že jsou mu v mnohém blízké. Citoval právě i narážku na Halíka, který je prý nepřijatelnější než Koniáš. Podle Klause by se měla o Bátorových názorech vést seriózní diskuze. „Pan prezident je už nejen expertem na kinematografii a klimatologii, ale nyní také na teologii a pravost víry. Jeho teologické posudky nehodlám komentovat,“ sdělil v reakci na Klausovy výroky Halík. Dodal ale, že Klausova „stále větší afinita k myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků, jejichž krédo tak pěkně formuloval Bátora, lídr jejich vlajkové organizace D.O.S.T., je znepokojující“. Bátorovo angažmá na ministerstvu školství hýbalo politikou minulý týden. Premiér Petr Nečas (ODS) prohlásil, že je pro něj nepřijatelné, aby člověk s takovou minulostí zastával post náměstka v jeho kabinetu. Nyní byl šéf vlády ke Klausovým postojům zdrženlivý. „Jde o osobní názor pana prezidenta Klause, na který má právo, a předseda vlády ho nebude nijak komentovat,“ vzkázal mluvčí vlády Jan Osúch. Klaus ve svém vyjádření také citoval z Bátorova textu vysvětlujícího jeho pojetí konzervatismu. Bátora se v něm ostře vymezuje kromě jiného proti evropeismu, multikulturalismu, feminismu, antidiskriminaci, ekumenismu. Odmítá také „pravdu a lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu“. Bátora je předsedou konzervativní iniciativy D.O.S.T., která stejně jako Klaus odmítala Lisabonskou smlouvu a staví se proti Evropské unii. V senátních volbách kandidoval v rámci uskupení Suverenita Jany Bobošíkové.
52
Nevidíte trám v oku svém, vyčítal Bátora Šiklové členství v KSČ jac http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/190211.aspx
28. 2. 2011 Konzervativec Ladislav Bátora v pondělních Událostech, komentářích potvrdil, že by bez váhání vstoupil do nově vzniklé strany založené nynějším prezidentem Václavem Klausem. „Já to sám hodnotím, jako mediální lynč,“ uvedl Bátora k rozruchu, který vyvolala jeho údajná nominace na post prvního náměstka ministra školství Josefa Dobeše. Média totiž varovně připomínají Bátorovu někdejší kandidaturu za ultrapravicovou Národní stranu. „Cílem bylo, abych nemohl podle těch spekulací, které byly, pracovat ve státní správě,“ dodal konzervativec.
Politický turista „Já si myslím, že pan Bátora už vystřídal tolik politických stran, že si každý může vybrat, kam si ho zařadí,“ pustila se do Ladislava Bátory socioložka Jiřina Šiklová, která rovněž navštívila pondělní Události, komentáře. Pozastavila se nad jednou částí Bátorovy autobiografie, kterou před nedávnem citoval i prezident Klaus. V textu stojí „raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou“.
Feministka, které by Klaus „tleskal ručinkami“ Šiklová uvedla, že Kunětická byla pravicově a národovecky založená, takže by se mohlo zdát, že sdílela stejný pohled na svět jako Bátora. „Kdyby to věděl Václav Klaus, tak by ji takhle tleskal ručinkama,“ poznamenala ironicky. Zdůraznila ale, že zmíněná žena byla rovněž feministkou, což je směr, který Bátora s Klausem rezolutně odmítají. Debata se po chvíli stočila zpět k Bátorově angažmá v Národní straně. „Za všechny své činy člověk nese odpovědnost,“ připustil konzervativní politik, který ale vzápětí zdůraznil, že nevidí důvod, proč by ho měla tato část života stigmatizovat.
Vaše strana byla zločinecká, má ne, hájil se Bátora „Strana, ve které jste byla, byla prohlášena za zločineckou organizaci, to ta má strana nebyla,“ připomněl Ladislav Bátora Šiklové její dřívější členství v KSČ. Vzápětí svá slova podtrhl citací z evangelia svatého Matouše: „Je jednoduché vidět třísku v oku bratra svého, ale musíte hledat také trám v oku svém, paní doktorko“. Na svou obhajobu ještě doplnil, že on sám v roce 2006 kandidoval za Národní stranu jako nezávislý, a to hlavně na protest proti tehdejšímu vývoji ODS. „Abych mohl říct, já jsem aspoň něco udělal,“ dodal.
Proti partaji narcise Klause bych bojovala Na závěr pořadu se diskutující dotkli i případného návratu Václava Klause do politiky poté, co opustí prezidentskou funkci. „Ano, ano, tohle je dopověď jednoduchá,“ reagoval Ladislav Bátora na dotaz, zda by vstoupil do strany, kterou by Klaus mohl založit. „Já si myslím, že pan prezident je narcis, což se o něm ví,“ prohlásila nebývale ostře Jiřina Šiklová a doplnila, že Klausova strana by dala „to stigma celé zemi, já jsem proti tomu“. Ona sama je prý odhodlaná proti takovému uskupení bojovat. „Bude mi ctí, paní doktorko,“ přijal výzvu k politickému střetu Bátora. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/211411000370228/video/149220
53
Rozhovor v Radiožurnálu Ladislav Bátora (otázky Martin Veselovský, moderátor) http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/ladislav-batora-predseda-sdruzeni-dost--857903
1. 3. 2011 Minulý týden předseda vláda Petr Nečas veřejně prohlásil, že je rozhodně proti tomu, aby se člověk z1 extremistickou minulostí stal náměstkem na jakémkoliv ministerstvu jeho vlády. Mluvil o panu Ladislavu Bátorovi, který byl mimo jiné před pěti lety krajským lídrem extremistické Národní strany. Je to ze strany premiéra Nečase zbytečně prudérní přístup nebo de facto definoval jednu z podmínek pro zisk zaměstnání ve státní správě? Zjistíme to v příštích dvaceti minutách Radiožurnálu. Přeji vám dobré odpoledne. A pan Ladislav Bátora, předseda občanské iniciativy D.O.S.T. je hostem těchto Dvaceti minut Radiožurnálu, dobré odpoledne. Dobrý podvečer. Připomínám, že mailová adresa
[email protected] nebo facebookový profil pořadu jsou vám k dispozici pro kladení dotazů panu Ladislavu Bátorovi. A ten první z logiky věci kladu já. Bylo vám, pane Bátoro, nabídnuto místo náměstka na školství? Já jsem k tomu řekl své už minulý týden, kdy jsem řekl, že přistupuji na to, že to jsou spekulace, tak jak bylo v tisku potom uvedeno, a kdyby taková nabídka přišla, tak by patřila k těm, které podle mých očí se neodmítají. Takhle vám odpovím a takhle jsem odpovídal celý týden. Mně stačilo prosté ano nebo ne. Chápu to, že ne? Post náměstka na ministerstvu školství vám nebyl nabídnut? Já chápu tu vaši doplňující otázku, ale nemám k tomu nic jiného, než to co jsem řekl, skutečně nechme to otevřené. Já na to nebudu odpovídat, protože to nepovažuji už v téhle situaci za to nejdůležitější. Já se přiznám, že tomu úplně nerozumím v tuto chvíli. Na tom je jaksi něco osobně komplikovaného říct, jestli vám někdo ze školství nabídl post náměstka nebo někdo z politiků nebo ne? Osobně komplikovaného bych neřekl. Je to komplikováno tím, že jsem řekl, že o tom nebudu hovořit. Vy jste to někomu slíbil? Třeba tak se to dá říct. Jenom abychom si, pane Bátoro, ujasnili vzájemné pozice. Jsme tady ve veřejnoprávním Českém rozhlase, a vy jste kromě jiného také plátcem koncesionářských poplatků stejně jako ostatní naši posluchači a bavíme se o veřejné sféře, která je placená také jaksi daňovými poplatníky. Tak mám pocit, že se neptám na nějaké neslušné věci, ptám se prostě na to, jestli vám byla nabídnuta pozice náměstka na ministerstvu školství. Ano a já odpovídám, že se k tomu nebudu vyjadřovat. A já se ptám proč? Tak to nechme tak, že z osobních důvodů. Dobře. Dobře, tak já si nechám to právo, že se k tomu ještě několikrát vrátím v průběhu příštích 20 minut, pane Bátoro. Když to posluchači vydrží? Uvidíme. Ještě z jiné pozice. Server Ceskapozice.cz minulý týden napsal, že v úterý 22. února se objevila v zápisu ze sedmé porady vedení na ministerstvu školství věta, která zněla: „ministr školství Dobeš představil Ladislava Bátoru jako svého poradce, to sedí nebo to je vymyšlené? Já jsem ten zápis neviděl, skutečně nevím, vycházím z toho, že to bylo zveřejněno v tisku, tak asi to tam je. Byl jste představen ministrem školství jako jeho poradce? Abych řekl pravdu, tak to si přesně nevzpomínám, jakým způsobem jsem byl představen. To nevím, opravdu nevím. Je to také už týden a ten byl velmi hektický.
11
Vždy mě fascinovali novináři, kteří neznají gramatiku. Tomu říkám úpadek!
54
Ale je to jenom týden, pane Bátoro. Byl jste na té poradě vedení? Ano. Jinými slovy vás tam Josef Dobeš přivedl s sebou na poradu vedení na ministerstvo školství? Ano, ale opravdu si nevzpomínám, jakým způsobem jsem byl přestaven. Byl jste tam v ten moment poprvé? Bylo to jednou nebo jste tam byl víckrát? Na poradě ministra poprvé. A zatím naposledy? To já nevím, to já bych už rád také věděl. A jak to teď z vašeho pohledu vypadá? Budete pracovat pro ministerstvo školství? V tom je právě ten problém, že já opravdu nevím. Ta situace toho minulého týdne byla jak říkám, velmi hektická a já nemám všechny informace, takže nevím, takže ne že nechci na to odpovídat, já tu odpověď neznám. A odpověď na jakou otázku? Jestli budu pracovat na ministerstvu školství. Neznám, skutečně neznám. A jaké vztahy jsou vaše s Josefem Dobešem, ministrem školství? Známe se krátce, takže myslím, že korektní. Já se ptám spíš na to, jestli mu už neformálně radíte? Ne, ne, kde bych na to našel čas minulý týden. Ještě ne. Já nevím. Já ani nevím, jestli jste dostal nabídku být náměstkem na školství? Já vlastně také ne. To proto tady takhle odpovídám, protože to nikdy takhle jasně nepadlo. Já jsem byl stejně tak překvapen minulé úterý, když jsem si to přečetl na parlamentních listech, myslím. A co jste si tam přečetl? Že budu nominován na místo prvního náměstka. Jinými slovy, někdo uvažoval a manipuloval s vaším jménem, coby možným budoucím náměstkem bez vašeho vědomí? To já nemohu říct, že by se mě to nějak dotklo, takže manipuloval je asi termín příznakový. Jistě na tom něco musí být předtím. Jako to není možný. Tak to vezměme ještě, prosím, abych tomu více porozuměl. Vzhledem k tomu, že jste se v úterý minulý týden vedle Josefa Dobeše, ministra školství, objevil na poradě vedení ministerstva školství, tak vám pravděpodobně musel někdo zavolat a říct: Pane Bátoro, buďte tak hodný, přijďte na ministerstvo a zúčastníte se porady vedení. Kdo to byl? Myslím, že to ani nebyl telefonát. Já jsem týden předtím jsem se sešel s panem ministrem. On říkal v úterý, myslím, že mluvím o úterku, abych v úterý přišel. A k tomu vám ještě něco řekl? Nebo vám jen řekl: My se moc neznáme, pane Bátoro, ale přijďte na vedení a já vás představím jako svého poradce? Zhruba tak to bylo, ale zase nevím ohledně toho představování. V tu chvíli to nebylo pro mě tak relevantní. On jistě má zájem o to, abych s ním spolupracoval. Ale nikdy jsme nedospěli k takovým závěrům, které jsou té záležitosti podsouvány anebo brány jako za jasná fakta. Ale, pane Bátoro, jak tak jistě víte, že má Josef Dobeš, ministr školství zájem s vámi spolupracovat? Přinejmenším jsem usoudil z toho, že tedy mi řekli, abych přišel na tu poradu vedení a z toho já usuzuji, že asi má zájem o tu spolupráci se mnou. Já se moc omlouvám, ale mně zní téměř neuvěřitelně to, že dva lidé, kteří se minimálně z toho, co vy říkáte a co nakonec říkal i minulý týden Josef Dobeš, v podstatě neznají, tak ten jeden, který je ministrem a říká tomu druhému: Moc vás neznám, teď se vidíme podruhé nebo poprvé, ale přijďte příští týden na poradu vedení. Takto to je? Takto se shání náměstci či poradci na ministerstvo? Já nevím, já jsem nikdy nesháněl náměstka na ministerstvo, čili to se musíte spíš zeptat ministra.
55
Ne, to bezesporu, ale přijde vám to jako standardní postup, uklidňuje vás to, jestli to je tak jak vy říkáte, takže takovým způsobem se může v podstatě kdokoliv, s kým se vidí ministr poprvé nebo podruhé dostat na post náměstka? Nevím. Já skutečně, já nejsem kompetentní, abych odpověděl, protože nemám tu zkušenost. Ale někdo vás musel, pane Bátoro, asi seznámit, to přece není možné, abyste na sebe jen tak narazili někde v kuloárech a řekli si: Vy jste sympatický pojďte se mnou. Asi vás někdo seznámil, někdo vás doporučil. Tak to je možné, to já nevylučuju. A kde jste se sešli poprvé? Pokud mě paměť neklame, tak asi v to září, jak jsem pořádal tu demonstraci proti příručkám genderově sexuálně výchovné a podobně, tak tam jsme demonstrovali. Myslím, že tam pan ministr byl nebo nebyl, to já nevím, ale není to to rozhodující. A ta pozvánka, abyste přišel 22. na tu poradu vedení, padla kde? Z telefonu. Takže vám volal pan ministr? Před chvílí jste říkal, že ani nikdo netelefonoval, že jste se viděl s Josefem Dobešem? To jste říkal před malou chvílí. Já jsem se vás ptal, jestli vám někdo volal. A je to tak zásadní? Já se jen snažím zjistit, jakým způsobem ministr této vlády shání náměstky na svůj resort. Já neříkám, že jsem se viděl s panem ministrem jednou, já jsem se s ním viděl minimálně třikrát a několikrát jsme si telefonovali, takže já nevím, jak v tomhle konkrétním případě to bylo. Nepamatuji si to, poněvadž to nepovažuji za tak důležité, abych si to vštípil do paměti, jestli ta pozvánka na poradu ministra byla řečena ústně nebo jestli mi zavolal. To já opravdu už nevím dneska. Takže teď prostě nevíte, jak to přišlo, ta nabídka? Dobře, tak řekněme, že padlo na tom ústním jednání někdy ve čtvrtek, jestli to usnadní další rozhovor, tak ve čtvrtek. Ve čtvrtek, předtím v úterý. To jde čistě pro mé pochopení. A to čtvrteční jednání se týkalo čeho a kde bylo? To čtvrteční jednání bylo na ministerstvu. Takže vy jste byl na ministerstvu už ve čtvrtek před tím úterým 22. Ano, pokud to nebylo v pátek. To já opravdu nevím. A kvůli čemu jste tam byl? Pan ministr si chtěl se mnou pohovořit a chtěl mě v podstatě sdělit, že by měl eventuálně do budoucna zájem o nějakou spolupráci se mnou, ale bylo to v této rovině obecné. A řekl vám už v tomto hovoru Josef Dobeše, že se chystá s paní náměstkyní Bartoňovou jaksi rozvázat své pracovní vztahy a že byste vy mohl být tím kandidátem na ten post po ní? Ne, ne, to ne. A co vám řekl? Hovořili jsme i o té demonstraci nebo manifestaci, tak o mých názorech, jak se dívám na různé záležitosti. Hovořili jste také o školství? Přece šlo jaksi o práci pro ministerstvo školství? Jistě, hovořili jsme o školství, on se ptal, jaké mám zkušenosti, jestli jsem pracoval ve školství, to jsem pracoval a v takové obecné rovině. Co se tak zamlouvalo panu ministru Dobešovi na vašich názorech a na tom, co jste mu říkal, že to pak vyústilo v to úterý 22., kdy jste byl na poradě představen? To on mi nesdělil. To byste se musel zeptat jeho, co se mu na mě zamlouvá. Dobře, 22. jste byl představen coby poradce ministra školství. Říkám to správně? Ano, je to možné, zejména pokud to je v tom zápisu, tak ano, já jsem se o to dál pak nezajímal.
56
Pane Bátoro, byl jste u toho, tak proto se na to ptám. Proč se na to ptát někoho, kdo viděl nějaký papír, když vy jste byl přímo u toho? Byl jsem u toho na začátku v devět hodin. Takže jste byl představen poradcem ministra školství? Nepamatuju se skutečně. Na začátku v 9 hodin mě pan ministr velmi krátce představil v místnosti, kde bylo asi 40 lidí. Já dokonce jsem přesvědčen, že mě představil jako doktora Ladislava Bátoru. Představte si teď, že by přišel znovu nějaký telefon, řekněme, od ministra školství a že by řekl: Pojďte pro mě, pane Bátoro, pracovat jako poradce. Tak byste to zvedl tuto nabídku nebo ne? Můžete to zopakovat? To byla jakákoliv práce nebo jak jste to formuloval? Jako poradce. Asi ano, já myslím, že ano. A co byste mu radil nebo v jaké oblasti byste se cítil natolik doma, že byste byl tím správný poradcem pro ministra školství? Jistě ano, nemyslím, že by bylo nutné radit ve všech oblastech tak, že by to bylo asi nějak resortně vymezené, takže předpokládám, že ta nabídka by přišla třeba na oblast ekonomickou nebo finanční, protože jsem vystudoval ekonomii, ale vystudoval jsem toho víc. Takže tam jsou jiné možnosti. Samozřejmě třeba díky jazykovým schopnostem. Nechme to na panu ministrovi. Já to nevím, opravdu to nevím. Posloucháte 20 minut Radiožurnálu. Ladislav Bátora, předseda občanské iniciativy D.O.S.T. je dnes jejich hostem. Teď jste sám říkal, že zejména ten minulý týden byl hektický. Mnoho věcí se kolem vaší osoby dělo i v médiích. Na vaši obranu sepsal článek prezident republiky Václav Klaus a nazval ho „Malá česká hilsneriáda“, je vyvěšen i na stránkách webových www.klaus.cz. Abych to zarámovali, tak před více než sto lety se v případu Leopolda Hilsnera dopustila společnost, justice i značná část politické scény značné křivdy vůči tomuto člověku. Tak se ptám, jestli se cítíte být v pozici toho, komu bylo ukřivděno. Nesporně ano, nesporně ano po tom týdnu, co jsem si všechno o sobě přečetl a já to hodnotím jako mediální lynč, tak se samozřejmě cítím ukřivděný. To znamená, že to přirovnání jaksi vedle Leopolda Hilsnera, který to všechno, co se před sto lety dělo, odskákal 18 lety vězení, sedí? Víte, já nevím, jestli pan prezident měl na mysli jak oběť Leopolda Hilsnera. Já myslím, že hilsneriáda byl komplex otázek a že on měl na mysli si myslím Masarykovu úlohu, který byl potom lynčován vlastně za tu obranu Hilsnerovu. A uvědomme si, že Masaryk vlastně nebránil Hilsnera. Masaryk bránil svoji myšlenku a pak byl samozřejmě terčem lynčů, což všichni známe, jak to probíhalo. Jenom jestli tomu správně rozumím, tak jak to teď líčíte, jaksi vaše chápání té obrany vás ze strany prezidenta Klause, tak on by měl být v té pozici jaksi ochraňujícího a hájícího nějaké zásadní myšlenky, to znamená, ve stejné pozici jako byl T.G. Masaryk v té hilsneriádě? Ne, já to takhle, takhle personálně to nechápu. Já si myslím, že pan prezident poukázal na tu atmosféru té doby v těch letech 98 až 99. Kdo vám ukřivdil? Především média. Především média, protože oni používají neustále ty samé mantry, na které se i těžko odpovídá, když máte odpovídat po stý po dvoustý na tu samou věc. Hlavně si myslím že to, co je tolik frekventováno v tisku není vůbec relevantní dneska. Někdo asi nechce, abych pracoval ve státní správě, jakkoliv ani to tak třeba nemuselo být, takže se ihned od středy, v úterý vyšel ten článek, tak od středy se zvedla vlna těch článků, ve kterých jsem byl dehonestován, napadán. Jednak já jsem se na začátku myslím relativně poctivě snažil zjistit, jestli jste dostal nabídku být náměstkem ministra školství a musím říct, pane Bátoro, že vy jste mi na ni neodpověděl. Ano, je to tak. A myslíte si, že to přispívá jaksi k tomu, aby kdokoliv se díval na vaši osobu ve vztahu k ministerstvu školství byl řekněme uklidněn nebo aby to bylo celé o něco více průhlednější, aby tam nebylo žádné místo pro nějaké spekulace a možná pro mediální lynč, o kterém mluvíte vy? To já nedokážu posoudit samozřejmě, to ukáže doba, jak to působí, ale co to má s tím lynčem společného. To co tady teď říkám, co má společného s tím, co proběhlo minulý týden?
57
Já bych chtěl slyšet nějaký konkrétní případ toho mediálního lynče. Já myslím, že posluchači, které to zajímá, tak vědí, co se minulý týden dělo, tak to byl jeden článek za druhým. Podívejte se, dneska například v lidovkách napsal pan Petráček, že je mu fuk, proč jsem kandidoval za Národní stranu a že je mu fuk, jestli jsem skutečně řekl, že mými vzory je Haider nebo Le Pen či nikoliv. Že je mu to fuk. No tak jestliže takhle se vyjádří deník jako jsou Lidové noviny, tak pak víme, že za tím bylo něco jiného, než co jako mělo koncentrovat pozornost. Prostě ti lidé nechtějí, oni nesouhlasí s mými názory a nejde jen o to, že by mi brali snad dokonce legitimitu, ale chtějí, abych byl existenčně nebo společensky zničen. Vy to považujete za řekněme promyšlený tah ze strany médií? Všechno bývá promyšleno vždycky, takže nezapomínejme, že všichni o tom ví od úterka a šlo to tedy velice rychle a byl to jeden článek za druhým, takže jestli to je promyšlené nebo ne, ale ta reakce je masivní. Patří do toho řekněme konglomerátu, který vy, pane Bátoro popisujete, i to vyjádření z minulého týdne, předsedy vlády Petra Nečase, který říkal, že člověka s extremistickou minulostí na postu náměstka ministra školství rozhodně neakceptuje? Já mluvím o médiích. A já teď mluvím o tom, co říkal předseda vlády Petr Nečas, protože on mluvil o vás. A otázka zní? Otázka zní, jestli do toho co říkáte, že bylo připraveno a co bylo cíleně činěno celý týden médii, to říkáte vy, pane Bátoro, jestli do toho patří i to, co říkal Petr Nečas, který říkal: Člověka s extremistickou minulostí nechci na postu náměstka ministra školství.“ Jako jestli to patří do médií? Znamená to jinými slovy, že se podílel na tom lynči i premiér Nečas? Tak mohl si tu větu odpustit, takže podílel. Ano. A jak si to vykládáte, že to stálo zato premiéru Nečasovi se sebrat a mluvit o vás na tiskové konferenci a říkat, že vás rozhodně nechce mít jako náměstka na ministerstvu školství? Tak mohla to být jeho úvaha, on mohl být také pod tlakem nějakým. To já nevím, skutečně do toho nevidím. Jenom vím, že jeho poradce Roman Joch se mi dneska zastal, myslím už podruhé během tohoto týdne a řekl, že to co jsem provedl, že také říká, že je nespravedlivé, co se děje, ale že jsem udělal jistě politickou chybu před těmi pěti lety, ale nemluví o mravním nebo lidském pochybení a tím mě Roman velice mile překvapil. A to je poradce pana premiéra. Roman Joch mluvil o tom, že jste udělal politickou chybu, když jste byl lídrem kandidátky Národní strany na Vysočině v roce 2006 ve sněmovních volbách. Dostal jste tu nabídku na post náměstka ministra školství? Ne, nebudu na to odpovídat. Takových bylo Dvacet minut Radiožurnálu. Ladislav Bátora, předseda občanské iniciativy D.O.S.T byl jejich hostem. Pane Bátoro, díky za váš čas a za komentář na shledanou. http://www2.rozhlas.cz/stream/02272229.mp3
58
Když se dva perou, třetí pláče Jan Kubalčík http://virtually.cz/journal/?q=node/2838
1. 3. 2011 Tím, kdo tady pláče, je hlavně konzervatismus. No považte: veřejnosti je servírováno, že jeho reprezentanty jsou takoví lidé, jako president Klaus nebo jako pan Bátora, jehož případné angažmá na Ministerstvu školství bylo katalyzátorem současné mediální přestřelky. Aby se v tom učinilo trošku jasno, je třeba separovat problémy. Znamená snad, že každý, kdo o sobě řekne, že má raději tradici než pokrok, je konzervativec? Nikoli. Předně: právě konzervatismus brání stagnaci a je jediným garantem pokroku (a zároveň kontinuity). Odmítá totiž revoluci, která je největším nepřítelem uvážlivé reformy. Ale zpět. Dokonce bych tvrdil, že ony panem Bátorou deklarované preference (citované v textu V. Klause „Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti“) jsou tak namíchané, že s částí konzervativci mohou vřele souhlasit (no vážně, kdo z nás miluje třeba antidiskriminační blouznění... nebo snad někdo od konzervativců očekává přitakání multikulturalismu či politické korektnosti? – a našly by se i další...), část je pěkně banální (proč by mělo být v tomto kontextu jakkoli podstatné, kdo preferuje paní Šulákovou před panem Pavlicou – vsadil bych se, že když se ti dva sejdou, docela jim to ladí...), část spíše podivná (dává přednost Konfuciovi před Rousseauem... já zase Kristu před oběma jmenovanými...) a část je formulovaná tak, že je z konzervativních posic nepřijatelná. Konkrétně mám na mysli ono „raději národní pospolitost než občanskou společnost“. Je totiž lepší být občanem civilisované země, kde vládne zákon a moc se chová umírněně, i když je takový stát třeba mnohonárodnostní, než země, kde sice „národní pospolitost“ funguje bezvadně, ale pokud do ní náhodou jeden nějakým způsobem nepatří nebo je z ní nedej Národe vyloučen, tak aby se bál vyjít na ulici. Konzervativci si přejí pro sebe i pro jiné právě a předně vládu zákona a umírněnost vlády. Přitom je to občanská společnost, která podmínky pro tento příznivý stav významně spoluvytváří. Zprostředkující občanské struktury, tvořené bohatou sítí obecních, zájmových, svépomocných, charitativních, náboženských, vzdělávacích, kulturních a dalších společenstev, totiž zaručují přirozenou diferenciaci a mnohotvárnost společnosti a rozmanitou příležitost k naplnění individuálních cílů lidí. Tvoří přirozený obranný val proti státní moci, protiváhu stále uhrančivější moci státu a falešného rovnostářství a brání rozbití společnosti na isolované jedince. Zavrhnout občanskou společnost znamená v zásadě postavit se přímo proti konzervatismu – ať už je takové zavržení obhajováno ve jménu čehokoli. Podstatné také je, že „občanská společnost“ a „národní pospolitost“ nemusí být nutně v rozporu. Pan Bátora je však zjevně do protikladu staví. Takový postoj jen koresponduje s tím, že se coby člen ODA jasně vymezoval proti konzervativnímu křídlu v alianci. Pak jsou zde ti, kteří tak snaživě pana Bátoru ostřelují. Nelze se ubránit dojmu, že jsou v roli užitečných idiotů. Vždyť o takové publicitě by se panu Bátorovi ještě před pár dny ani nesnilo! Pro některé je pan Bátora přesně takovým „konzervativcem“, jakého potřebují – lepší exemplář by si snad ani přát nemohli. Do jejich představ o konzervativcích zapadá zcela přesně. Je v tom však skryto několik logických kotrmelců. Hlavním z nich je, že jistá část našich „elit“ vidí při pojmu „konzervatismus“ hnědě. Nikdo jim prostě nevymluví, že co konzervativec, to v hloubi duše fašoun a nácek (a dost možná, že co fašoun a nácek, to konzervativec...), přičemž některým konzervativcům se to daří skrývat lépe, jiným hůře... ale nakonec budou odhaleni všichni! Toto přesvědčení je v zásadě velkým Stalinovým vítězstvím: to on se potřeboval „odstřihnout“ od svých nacistických spojenců poté, co jej napadli... a sovětská propaganda začala hlásat, že zatímco komunismus je levice, nacismus je pravice... Stokrát opakovaná lež se sice nestala pravdou, ale dodnes ji mnozí papouškují v přesvědčení, že jinak to ani být nemůže. Antitotalitní konzervatismus vyznávající svobodu a respektující nekonečnou důstojnost každého člověka je tak často osočován reprezentanty kolektivistických utopií, jejichž teoretici nabízejí „řešení“ v duchu „když se kácí les, lítají třísky“ (viz např. Jonah Goldberd: „Půl století očerňování – nejsou to konzervativci, kdo se musí zodpovídat z fašismu“, National Review, Vol. LX, No. 1, 2008, česky Bulletin OI č. 203 z července 2008). Zde bych tuto část úvahy mohl zastavit, kdybych se vyjadřoval ke štvanici na Romana Jocha, které jsme byli svědky v loňském roce. To se pan president (patrně náhodou či nedopatřením) nad ničím veřejně nepohoršoval. Ano, pan Joch je konzervativcem. Jenže pan Bátora konzervativcem není (stejně jako jím není Václav Klaus, který je přinejlepším pravicovým liberálem...). Je však fašistou či nacistou? Nevím a na základě toho, co jsem měl možnost číst, velmi pochybuji. Určitě je klausovcem. Má jistě i nějaké své další chyby, ale to z něj nacistu nedělá. Že kandidoval za Národní stranu a později za spolek paní Bobošíkové? Chlubit se jistě není čím a obé jen dokazuje, jak moc je pan Bátora od konzervatismu vzdálen. Já bych se však spíš, když už, pozastavoval nad tím, že mu nebylo zatěžko vlézt do národněfrontovní Československé strany socialistické a (přinejlepším v souvislosti s tím – další varianty ani nechci uvažovat) v osmdesátých letech se za pár roků vypracoval ze strojníka buldozeru na ředitele (žeby realisace amerického snu v normalisační ČSSR?)... I proto mě nijak nemrzí, že se pan Bátora náměstkem
59
ministra školství patrně nestane. Pokud pan ministr Dobeš opravdu stojí o konzervativního náměstka, můžu mu nějakého, s celoživostní zkušeností se školstvím / vzděláváním, doporučit. Tak či onak, konzervatismus naříká – a vedle něj sedí logika a vzlyká. Celé to furore není fér vůči panu Bátorovi a není dvojnásob fér vůči konzervativcům, kteří jsou médii neprávem spojováni jak s panem Bátorou, tak s nacismem. Jako diskreditace konzervatismu to však funguje bezvadně. Asi tomu nešlo odolat. Podobně jako pan president Klaus tak může být nyní i pan Bátora jistou částí občanů vnímán coby reprezentant konzervatismu – jen proto, že je terčem této celkem nevybíravé kampaně. Konzervatismus je totiž jediný (potenciálně) vážný oponent levicových elit – no a pan Bátora je velmi snadný terč. Jestli takovíto lidé budou považováni za konzervativní lídry, je po starostech: volič při vzpomínce na konzervatismus nevěřícně zakroutí hlavou a sáhne po jiné variantě. Naroubovat pana Bátoru na konzervatismus je přitom o to snazší, o co víc si on sám myslí, že je konzervativcem. Kdybych měl konspiračního ducha (jako že nemám), zaspekuloval bych si, jestli v tom pan Bátora nejede...
60
Klausův mučedník Bátora Jindřich Šídlo http://hn.ihned.cz/c1-50841820-jindrich-sidlo-klausuv-mucednik-batora
1. 3. 2011 Prezident republiky znovu dobyl sociální sítě svou zatím poslední esejí „Malá česká hilsneriáda aneb Další případ diktatury politické korektnosti“, jejíž výstižnější název by zněl „Dokážu si vážit člověka, který mě bezmezně obdivuje aneb Páter Koniáš, Jarmila Šuláková a segedínský guláš coby tři zdroje a součásti skutečného českého konzervatismu“. (Celý Klausův článek na iHned.cz.) Text téměř o 800 slovech je patrně v dějinách nejdelší obhajobou někoho či něčeho jiného než sebe sama z pera prezidenta republiky – a muž, jenž si takové zastání vysloužil, se jmenuje Ladislav Bátora. Ano, ten Ladislav Bátora, kterého chtěl ministr školství Josef Dobeš jmenovat svým náměstkem, avšak kvůli odporu, mimo jiné premiéra Petra Nečase, z něho nakonec hodlá udělat pouze svého poradce – a který se tak zřejmě v současnosti stal mučedníkem jisté části české veřejnosti reprezentované Janou Bobošíkovou, Revue Fragmenty a nyní i hlavou státu, podle níž máme tomuto trpiteli za „jeho slova, která tak silně a odvážně říká“ poděkovat.
Konec legrace Článek Václava Klause má ambice zařadit se do zlatého fondu autora, myšlenky o „ničiteli lidové hudby Pavlicovi“ či „rozdílu pouhých tří století“ mezi pátery Koniášem a Halíkem mají velkou šanci zlidovět hned vedle dělení různých druhů řízků na levicové a pravicové podle toho, zda je ve strouhance zbytek kuřete, či prasete. Problém je, že tady někde legrace končí. Ve skutečnosti tu pod rouškou nechtěného humoru prezident argumentací, kterou by patrně sám označil za „nekonečně falešnou“, dává rozhřešení postavě možná směšné, ale celkem jistě opovrženíhodné a potenciálně nebezpečné. Václav Klaus na to jde svou tradiční diskusní figurou „a teď drtivě vyvrátím to, co nikdo netvrdí“. Takže názory Ladislava Bátory na skupinu ABBA, zájezdní hostinec U Tří lip, jihočeské selky a pražské intelektuálky, ale i Evropskou unii nebo svazky homosexuálů jsou úplně legitimní a svého autora nijak nevylučují ze slušné společnosti.
Do čela národovců Co však již spolehlivě ano, to je jeho kandidatura coby lídra za Národní stranu v roce 2006. Kdyby snad někdo s úlevou na tento spolek zapomněl, pak šlo o fašizoidní partaj, která v lednu 2006 na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku otevřeně popírala romský holokaust a jejíž mládežnická organizace ohlásila v roce 2007 na výročí Křišťálové noci pochod pražským židovským městem. Označovat odpor veřejnosti zprava doleva vůči Bátorovi za „hilsneriádu“ je od prezidenta v lepším případě netaktní. Co si Klaus o Bátorově kandidatuře myslí, se v celém díle nedozvíme. Prezident má před sebou poslední dva roky v úřadu. Až skončí, bude mu jedenasedmdesát a při jeho činorodosti nelze očekávat, že by se odebral na odpočinek. Klaus, který je svými nejbližšími léta přesvědčován o jedinečnosti každého slova, jež vysloví, nepotřebuje, a asi ani nechce bojovat o další pozice uvnitř uskupení, kde mají lidé rozdílné názory. Existuje tu ale ještě jedna možnost: postavit se do čela zástupů věrných, které poctivě šikují již zmiňovaná Jana Bobošíková a aktivisté kolem národně konzervativní iniciativy D.O.S.T., již Bátora zakládal a jejíž každou demonstraci svými zdravicemi oživují Klausovi muži. Místo na trhu tu je. Tady zkrátka nejde o pozdvihnutý hlas na pomoc člověku, kterému se ve jménu politické korektnosti děje křivda. Bátorovi se neděje vůbec nic. Může ho jen těšit, že je jedním z těch nepostradatelných, kteří Klausovi zbyli. Na Hrad letí gratulace.
61
Extrémista Bátora? Komunisté jsou nebezpečnější! Jan Ziegler http://virtually.cz/journal/?q=node/2835
1. 3. 2011 Říkám to na rovinu, s Ladislavem Bátorou v mnohém nesouhlasím a s Le Penem nebo Haiderem bych na pivo nešel, protože tito pánové nejsou podle mého gusta. Na druhé straně je pan Bátora řekněme sice radikální národovec, ale nikoliv neonacista. Toto obvinění je vůči němu podlé a nespravedlivé. Daleko horšími a nebezpečnějšími extrémisty jsou komunisté. Velice mně pobavilo, když třešničkový poslanec Dolejš se pozastavil nad tím, že pan Bátora by měl být náměstkem ministra školství. To od levicového extrémisty vážně sedí. Pokud totiž budou komunisté náměstci hejtmanů, krajskými radními a podobně, pak Ladislav Bátora může klidně působit ve státní správě. Názory ostrakizovaného jsou totiž daleko menším zlem než myšlenky těch, kteří obhajují bolševické zločiny a masové vraždění lidí v režii krajní lavice. Komunisté mají ve světovém měřítku na svědomí smrt stovek milionů lidí, v Českých zemích pak jejich vinou zemřely desetitisíce obyvatel. Je tedy pokrytecké pořádat štvanice na pana Bártu a přitom trpět na důležitých postech rudé zločince. Nelze přece měřit dvojím metrem! Nazírání pana Bátory na společenské problémy je asi na úrovni představitelů tzv. druhé Československé republiky z let 1938 až 1939. Na ní se mně leccos nelíbilo a třeba útoky na Karla Čapka byly odporné. Avšak v této době nebyl jediný člověk popravený kvůli svým politickým názorům. Ve srovnání s hrůzovládou rudého gottwaldovského teroru v padesátých letech se proto jednalo o ráj na zemi.
62
Vyjádření KČ Slezsko k případu Bátora KČ Slezsko http://www.eportal.cz/Articles/3285-vyjadreni-kc-slezsko-k-pripadu-batora.aspx http://www.akce-dost.cz/20110303.htm http://www.ctusi.info/zpravodajstvi/ruzne/113/vyj225dren237_kc_slezsko_k_pr237padu_b225tora/
2. 3. 2011 Koruna Česká – místní společnost Slezsko vyjadřuje znechucení a zásadní nesouhlas s mediální popravou Ing. Ladislava Bátory, který měl být poradcem ministra školství Josefa Dobeše. Tato mediální kampaň, vykonstruovaná na bývalé kandidatuře pana Bátory za údajně „extrémistickou“ Národní stranu, zcela jasně dokazuje, že v České republice nevládne princip demokracie. Veřejné mínění i státních zastupitelů je zcela v moci tzv. mediokracie a fenoménu politické korektnosti. Většina současných mediálních společností, které sebe rády označují za „hlídacího psa demokracie”, nejsou o nic lepší, než byla v dobách budování tzv. Třetí říše či světového komunismu. Slouží pouze jako podpora ideologii a stále více je zřejmé, že jsou vlastně nepřítelem člověka i společnosti, neb neplní účel své existence, kterou by měla být snaha co nejobjektivněji informovat. Jsme rozhořčeni tím, jak rafinovaně vytvořené nálepky „ultranacionalista“, „neonacista“, „extrémista“ či „klerofašista“ spolehlivě likvidují kritické myšlení a postoje státních zastupitelů i veřejnosti ze strachu, aby nebyli označeni podobně. Při vědomí, že ve státním zastupitelství dodnes působí řada bývalých členů zločinecké KSČ, vyznívá celá situace zvlášť absurdně a nezaslouží si nic jiného, než odsouzení. Koruna Česká – místní společnost Slezsko rovněž vyjadřuje své hluboké roztrpčení nad postojem Mladých křesťanských demokratů, kteří svou původní podporu Ladislava Bátory stáhli, a to se zdůvodněním, že nevěděli o jeho kandidatuře v Národní straně v roce 2006. Je smutné, když se fenoménem politické korektnosti nechají ovládat rovněž organizace, u nichž člověk přirozeně očekává konzervativní a zásadové postoje. Ani následná deklarace znepokojení MKD nad celou štvavou kampaní vůči panu Bátorovi špatný dojem z „úhybného manévru“ příliš nesmývá. Koruna Česká – místní společnost Slezsko naopak vyjadřuje podporu a poděkování všem, kteří se za pana Bátoru veřejně postavili a vyjádřili svůj protest, především pak panu prezidentovi Václavu Klausovi Za místní společnost Slezsko David Hibsch – předseda místní společnosti KČ – Slezsko Jaromír Fojtík – slezský zemský hejtman Jakub Moravčík – registrovaný příznivec Koruny České
63
Případ Bátora aneb Soumrak české demokracie Michal Semín http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-pripad-batora-0h5-/p_spolecnost.asp?c=A110227_103127_p_spolecnost_wag
2. 3. 2011 Můžeme si kolektivně oddychnout, České republice už nehrozí nacistický převrat. Poděkovat za to můžeme nejen premiéru Nečasovi, ale také jeho novému spojenci – KSČM. Jak on, tak komunisti totiž nikdy nepřipustí, „aby se člověk s minulostí Ladislava Bátory stal náměstkem na ministerstvu školství“. Jistě, na rozdíl od bývalých komunistů, kteří v Nečasově vládě nejen náměstkují, ale v případě Jiřího Bessera dokonce ministrují! Mějte mne třeba za blázna, ale já tvrdím, že jsme tu svědky procesu dobře známého z mašinérie totalitních režimů. Od chvíle, kdy se provalilo, že si ministr školství Dobeš přeje za náměstka Ladislava Bátoru, neminula hodina, aby se někdo z novinářů a jimi dezinformovaných politiků nad tím „statečně“ nepohoršil. Škoda, že se mezi sebou neuradili, zda je horší být neonacistou, nebo českým nacionalistou. Přestože se tyto postoje navzájem vylučují, byl z nich Ladislav Bátora souběžně obviňován. A to především proto, že si dovolil kandidovat za Národní stranu. Bude dobré si připomenout několik skutečností. Píše se rok 2006. Národní strana byla stranou legální, jejíž zákonnost tehdy nebyla formálně zpochybňována. Jen o pár měsíců před tím, než Bátora za stranu kandidoval, jednal s předsedkyní NS Petrou Edelmannovou o možné spolupráci i předseda ODS Mirek Topolánek. Stínová ministryně školství Bohdalová (ČSSD) na adresu Bátory před několika dny veřejně prohlásila, že „proslul rasistickými výroky, kdy volal po dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené“. Tento její výrok je žalovatelný, neboť je veskrze lživý. Autorem tohoto výroku je Jiří Gaudin a pochází až z roku 2009, tedy z doby, kdy Bátora neměl s NS nic společného. Kdo si dá tu práci a seznámí se s autentickými Bátorovými názory četbou jeho článků či projevů na akcích iniciativy D.O.S.T., pak ví, že není ani rasistou, ani neonacistou. Je konzervativním národovcem, jehož kandidatura za NS, které nikdy nebyl členem a s níž po roce 2006 žádné vazby neudržoval, byla okázalou formou protestu proti zradě voličů ODS, mezi něž patřil, když tato původně pravicová strana začala vycházet vstříc myšlenkám omezení státní suverenity ve prospěch Evropské unie a ideologii politické korektnosti. Právě z těchto myšlenkových pozic vychází i mediálně politický lynč Ladislava Bátory. Některé složky ministerstva školství se za předchozích vlád staly převodovou pákou různých levicových nátlakových skupin. Do projektů z jejich líhně tekly nemalé finanční prostředky ze státního rozpočtu i prostřednictvím eurofondů. A nyní hrozilo, že těmto penězovodům někdo vystaví účinnou hráz. Vypukl povyk, který znemožňoval objektivní posouzení vhodnosti Dobešova návrhu. Média určila tón, který nejvýstižněji rezonoval ve slovech moderátora ČT Jakuba Železného, když pod tlakem odpovídajícího ministra Dobeše poučoval, že „v demokratickém státě určují témata média, nikoli politici“. Je vám to dostatečně jasné, pane ministře, kdo v této hře na politickou demokracii ve skutečnosti vládne? Je nejvyšší čas, abychom v této zemi změnili kurs. A pokud k tomu nenajdeme dost sil, tak už snad bude lepší, když si ODS přestane hrát na pravici, vezme Bohdalovou a třeba i celou KSČM do vlády a zakroutí Bátorovi, mně a všem reakčním silám krkem. Ať je ten zápas o duši a statky našeho národa alespoň trochu důstojný.
64
Proč je medializován Ladislav Bátora Milan Kruml http://www.mediar.cz/proc-je-medializovan-ladislav-batora/
2. 3. 2011 Současná mediální debata o názorech pana Bátory přesně odpovídá jedné z hlavních metod práce spin doktorů – odvrácení pozornosti. Tak tu zase máme příběh, který může kandidovat do učebnice pro začínající spin doktory. Story, v níž je nejméně zajímavé to, čemu se v médiích věnuje největší prostor. Totiž názory a životopis jistého Ladislava Bátory, ještě před pár dny žhavého kandidáta na prvního náměstka ministra školství. Pana Bátoru neznám, jeho články, veřejná vystoupení či rozhovory pro média mne nezajímají a předpokládám, že podobně na tom byla ještě před pár dny drtivá většina obyvatel této země. Na tom, co si pan Bátora myslí, ve kterých stranách byl a nebyl, co kde řekl a kolik škol vystudoval, vůbec nezáleží. Je to jeho věc a nějaké povrchní hodnocení na základě několika citátů je nefér. Celá vášnivá debata jen zastírá skutečně vážnou záležitost, k níž by se její aktéři měli veřejně vyjádřit a zodpovědět voličům a daňovým poplatníkům hned několik otázek. Především: jak to, že až dosud ministr školství veřejnosti nevysvětlil, proč pana Bátoru chtěl za svého náměstka? Kdyby řekl, že kvůli jeho odborným znalostem a manažerským schopnostem, které jsou z hlediska resortu lepší, než má dosavadní náměstkyně paní Eva Bartoňová (ODS), byl by to relevantní názor. Mohl ale také třeba vysvětlit, že si s paní náměstkyní lidsky nerozumí, což ve svých důsledcích má vliv na kvalitu práce ministerstva. I to by se dalo pochopit. Personální politika každého ministra je jistě jeho věcí, nicméně náměstci jsou, stejně jako on, placeni z našich daní a tudíž máme právo vědět, jaké kvality za svůj plat odvádějí. A to nemluvím o mnohem důležitější věci, totiž, že ministerstvo školství má výrazný vliv na to, jaká bude budoucnost této země. Otázka druhá, rovněž nepoložená. Pokud se mýlím, předem se všem novinářům omlouvám. Co pro vedení politických stran představují místa náměstků na jednotlivých ministerstvech? V únoru se například TOP 09 a Věci veřejné nechaly slyšet, že jich mají málo a pokud ano, pak jsou na ministerstvech, která jsou většinou nepopulární. Co tedy rozhoduje o tom, kdo a kde se stane náměstkem? Samozřejmě, že příslušnost k té či oné straně, to dá rozum, ale jaké jsou další předpoklady? Znalost oboru? Organizační schopnosti? Nebo nutnost postarat se o své lidi, nějak je odměnit? Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se tato místa obsazují jen na základě znalostí a schopností. Co kdyby se ale předem vyčlenila místa náměstků za odměnu a pak těch, u nichž je potřeba, aby je obsadili skuteční odborníci? Že je realita taková či onaká ještě neznamená, že nemůžeme požadovat její změnu. Je možné, že odpor k panu Bátorovi vychází i z toho, že ministr Dobeš v jeho osobě porušil nějaká pravidla hry? A konečně otázka třetí, podle mého nejzávažnější. Možná na ní bude odpověď velmi stručná a jednoduchá. Zatím ale nezazněla. Pokud je to tak, že ministr Josef Dobeš změnu na postu svého prvního náměstka nekonzultoval ani v rámci strany, kterou zastupuje, ale ani s koaličními partnery, jak tedy na náhradníka přišel? Nejhorší variantou by bylo, kdyby se ukázalo, že tím chtěl splnit přání nějaké skupiny vlivných, leč nikým nevolených lidí, a podílet se na jejich ušlechtilé misi, totiž sehnat slušné místo pro svého známého a ideového spřízněnce. Nechce se mi ani věřit, že by to bylo možné, nicméně současná mediální debata o názorech pana Bátory přesně odpovídá jedné z hlavních metod práce spin doktorů – odvrácení pozornosti. Lidově by se dala popsat asi takto: pokud jsi náhodou podpálil stoh, zapal celý les. Rád bych věděl, co má ten plošný požár plný invektiv a jalových slov doopravdy zakrýt. Média by to mělo zajímat také.
65
HON NA BÁTORU: Ostuda politiků a novinářů Tomio Okamura http://neviditelnypes.lidovky.cz/hon-na-batoru-ostuda-politiku-a-novinaru-ffl-/p_spolecnost.asp?c=A110302_112736_p_spolecnost_wag
3. 3. 2011 Nekompetentní neonacista se měl stát náměstkem ministra školství. Tahle zpráva spustila vlnu hysterie. Jedinou záminkou byla hra na boj za správnou věc. Zvrhla se ve lži, překrucování a ostouzení nevinného člověka. Jeho jedinou vinou jsou údajné „extrémistické“ či „politicky nekorektní názory“. Případ Ladislav Bátora ukázal v nejhorší nahotě, jak se hra na korektnost stává zlou, nenávistnou a nebezpečnou. V obhajobě správného jsme schopní a ochotní ničit každého, na koho dav ukáže. Slabí jedinci si bez nebezpečí a rizik zakoušejí „hrdinský boj“ proti zlu. Kolektivní štvanice dává aktérům zakusit společnou euforii a radost z boje o správnou věc. Tady už nejde o Bátoru, ale o psychopatii davu. Všem, kdo volali a volají „psovi psí smrt“, připomínám, že každý z nás jednou může být Bátora, Hilsner, Pechanec. Odsouzený předem a na doživotí, bez šance na obranu. Bez viny. Média a politici neváhali lhát, překrucovat a pomlouvat naprosto bezostyšně a bez jediné snahy o hledání pravdy. Jako by se nám tu rodila novodobá Národní fronta, kdy některé „nepříjemné“ politické strany jsou zakazovány, lidé s „nepříjemnými“ názory jsou vylučovaní ze slušné společnosti. Pana Bátoru stejně jako pan prezident Klaus neznám. Dokonce s ním nesdílím příliš stejných zájmů – nevadí mi eurofederalista ani euroskeptik. Chápu Koniáše, je mi sympatický Halík, kterého leckdy nechápu. „Nekompetentní nacionalista“ a „kandidát ultrapravicové Národní strany“ Ladislav Bátora má podle všeho čtyři vysoké školy. Vystudoval anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK, posléze ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde později absolvoval i doktorské studium mezinárodních politických vztahů, a nakonec vystudoval pražskou Právnickou fakultu. Vyučoval v církevní Vyšší odborné škole publicistiky. Národní strana, za kterou kdysi jako nečlen kandidoval prokletý pan Bátora, není strana, kterou jsem kdy volil, v každém případě to byl legitimní politický subjekt zaregistrovaný na ministerstvu vnitra a splňující zákonnou podmínku, že jeho program není v rozporu s Listinou práv a svobod a nepropaguje násilí na jednotlivci ani skupině obyvatel. Národní strana byla řádně zaregistrovanou politickou stranou a nikdy nebylo proti ní vedeno soudní řízení o zastavení činnosti. Strana podle médií vystupuje proti EU, přistěhovalcům a Romům. Jeden z jejích členů zveřejnil Konečné řešení otázky cikánské, která mimo jiné obsahuje myšlenku vystěhovat Romy do Indie. Kontroverzní spis o konečném řešení cikánské otázky jsem četl. Nepropagoval žádné vystěhovávání romských spoluobčanů do Indie. Navrhoval v kontextu s dřívějšími vystěhovaleckými vlnami Romů do zahraničí koordinaci vystěhovalectví nejlépe do některého ze státu Indie. Podpora vystěhovalectví samozřejmě jen pro ty, kdo sami chtějí, se státní podporou na založení nové existence v zahraničí a navíc po oboustranné dohodě s cílovým státem či provincií. Třebaže tahle myšlenka je v praxi nereálná, nelze na ní shledat nic jiného než inspiraci ve staré sionistické idei budování židovského státu a vystěhování do něj. P.S. Psal jsem, že pana Bátoru neznám. Ale ozval se mi na základě tohoto blogu v níže uvedené diskusi, kde mi píše, že v 80. letech několik let pracoval s mojí maminkou v Praze v malešické teplárně. Volal jsem mamince a ta mi potvrdila, že to byl slušný člověk. Mimochodem, přestože absolvoval několik vysokých škol, tak za své otevřené protikomunistické postoje pracoval v teplárně za trest jako buldozerista.
66
Bátora! Josef Havránek http://virtually.cz/journal/?q=node/2852
3. 3. 2011 S uzarděním připouštím, že až do minulého týdne mi jméno Ladislav Bátora pranic neříkalo. Zřejmě to, že figuroval na kandidátce Národní strany, býval členem Svobodných, či, že šéfuje sdružení D.O.S.T. na mne neudělalo dostatečně mocný dojem. Jeho existenci jsem začal vnímat teprve až v souvislosti se spekulacemi o jeho možném náměstkování na ministerstvu školství, s překvapivou obhajobou tohoto pána od samotného prezidenta Klause a také z televizních Událostí, komentářů, kde s nepřehlédnutelnou noblesou čelil rozvášněné moderátorce a socioložce… Při té televizní show mě dokonce napadlo, zda ten Bátora snad není z kategorie politiků na které už tak dlouho a marně pořád čekám – vzdělaných, neodtržených od reality, zásadových, nepodbízivých – jaksi z rodu Godotů. Vím, člověk po šedesátce by měl mít už rozum a nepodléhat snění! Toto úterý jsem si nenechal ujít příležitost znovu si L. Bátoru vyslechnout – tentokrát v rádiu, když si ho vzal do prádla Martin Veselovský. Pan Veselovský svou rétorikou také připomínal víc policejního vyšetřovatele, než moderátora – podstatnou část těch dvaceti minut strávil usilovným pátráním po nepodstatných okolnostech nabídky zaměstnání, kterou měl L.Bátora obdržet od ministra Dobeše. Docela jsem rozuměl tomu, že se panu Bátorovi, zřejmě s ohledem na ministra, vůbec nechtělo na toto téma hovořit. Ani by mě nepohoršil, kdyby zbytečně nemařil čas a s tou věčně opakovanou vyšetřovací otázkou poslal Veselovského do háje. Nicméně, pan Bátora se namísto toho do ní jen stále víc zaplétal, trapně mlžil, takže neposloužil ministrovi ani sobě. Naopak, jen potvrdil, že ta otázka patrně nepostrádá svou relevanci… Zřejmě tak nezbývá, než jen zase dál trpělivě čekat na nějakého toho Godota…
67
Prohlášení Křesťansko-sociální platformy ČSSD k článku Václava Klause Jiří Vyleťal, František Bublan, Anna Šabatová, Ivan Štampach, Markéta Hrbková, Jan Černý, Pavel Čižinský http://www.cssd.cz/inews/nazory-a-komentare/prohlaseni-krestansko-socialni-platformy-cssd-k-clanku-vaclava-klause
4. 3. 2011 V článku Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti, uveřejněném 28. února 2011 v deníku Právo, pokládal Václav Klaus za potřebné vyjádřit krátce svou osobní politickou konfesi. Nehledě na to, že (jako už vícekrát dříve) porušil tradiční nadstranickost prezidentského úřadu, vyslovil teze, proti kterým je nutno vznést protest. Mluví o „kauze Bátora“, a zastal se člověka, u kterého široké politické spektrum odmítlo jeho možné jmenování za náměstka ministra školství pro jeho dřívější politickou spolupráci s fašizující politickou formací. Prezident našeho stále ještě demokratického státu výslovně píše, že jsou mu názory Ladislava Bátory blízké. To je skutečně na pováženou. Odmítá rovněž politickou korektnost, jejímž smyslem je chránit sociálně slabší vrstvy. Proti ní lze nakonec stavět jen politickou nekorektnost. Jako Křesťansko-sociální platformu ČSSD nás zvlášť znepokojuje fakt, že součástí „konzervativního“ světonázoru pana Bátory je křesťanská víra pojatá jako mocenská reglementace věčných pravd a agresivní boj proti zastáncům odlišných interpretací křesťanské zvěsti a dialogu („raději Koniáše než Halíka“). Je příznačné, že když se Václav Klaus domněle přidává na Bátorovu stranu i v této věci, upadá do běžnějšího pojetí Koniáše jako zavrženíhodné postavy a Halíka vykresluje jako postavu ještě odpudivější: „mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou mediální ekvilibristiku ve druhém)“ – svévole, agresivita, nepořádnost myšlení kompenzovaná tvrdými osobními útoky, to všechno jsou znaky politické ideologie a politické praxe, s níž učinilo 20. století ty nejhorší zkušenosti. Vyslovujeme potěšení, že nás před pravicově autoritářskými tendencemi na vysokých místech české politické scény chrání Ústava a zákony. Za Křesťansko-sociální platformu ČSSD: Jiří Vyleťal, František Bublan, Anna Šabatová, Ivan Štampach, Markéta Hrbková, Jan Černý, Pavel Čižinský
68
Bátora a blbý gádžo Vladimír Ševela http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/batora-a-blby-gadzo_195539.html
5. 3. 2011 Kdo byl prvním Čechem, který podal trestní oznámení na Roma kvůli rasové nesnášenlivosti? Byl to Ladislav Bátora, jenž se před pár dny málem stal náměstkem ministra školství. Rada Evropy tento čtvrtek opět kritizovala Česko za „protiromské postoje hluboce zakořeněné ve společnosti“. Dva dny před tím měl být jmenován druhým nejdůležitějším mužem v českém školství, které rovněž sklidilo díl kritiky (třeba za segregaci romských dětí), jistý Ladislav Bátora. Škoda že mu post unikl kvůli „mediálnímu lynči“ (jeho vlastní slova) mezi prsty. Evropským komisařům by byl býval díky své funkci a hlavně díky své předchozí angažovanosti kompetentní vysvětlit, jak se věci mají: že utiskovanou skupinou jsou tu ve skutečnosti „bílí“ Češi. Bátora totiž bojuje za jejich práva už nejméně patnáct let. V roce 1996 si vyrazil na policii, aby podal trestní oznámení na Ivana Veselého. Zločinu se tento romský aktivista podle Bátory dopustil v odpovědi na rafinovanou otázku Večerníku Praha, zda je pravda, že někteří Romové považuji za hrdinský čin, když se jim podaří obelhat či okrást gádža. „Každému, komu nadávají do hlupáků, dělá dobře, když obelstí toho takzvaně chytrého,“ řekl tehdy Veselý. „I mně dělá dobře, když vidím blbce-gádža. Nevím, možná je to komplex. Říkám si: Podívej, tak oni nás už šest set let potlačují a říkají, jací jsme debilové. A tenhle pitomec je gádžo.“ Pro pana Bátoru, který pracuje v zahraničním obchodě stejně jako před rokem 1989 (tehdy proslulé PZO), je národní hrdost a barva pleti velké téma. Prezidenta Obamu třeba nazval v dopise otištěném v Lidových novinách „bavičem s vytouženou barvou pleti“. Když dostal pokutu za dopravní přestupek, napsal policii stížnost s dovětkem, že by nejraději emigroval, ale na rozdíl od našich „snědých příbuzných“ asi nedostane azyl. Když se v Praze 7 stal přísedícím soudcem, poslal na šest let do vězení Roma za rabování při povodních, „bílé“ zloděje se stejným množstvím nakradených věcí a neméně pestrým trestním rejstříkem potěšil pouhou podmínkou. A v roce 2006 kandidoval za Národní stranu, která snila o „dobrovolném“ vystěhování Romů do Indie a její lídři odmítali na místě někdejšího koncentráku v Letech pomník pro „cikány a jiné asociály“. Neúspěšný uchazeč o funkci Bátora, jenž je současným největším oblíbencem Václava Klause, není pitomec jako ten gádžo, o kterém mluvil Veselý. Dobře ví - podobně jako kdysi bankovní analytička Petra Edelmannová, že mnozí pomalejší jedinci tvrzení o cikánech coby nejpalčivějším problému českého světa rádi uvěří.
69
Bátoriáda: Změnil se národ, nebo tisk? Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/batoriada-zmenil-se-narod44-nebo-tisk/
5. 3. 2011 Hon na Bátoru se pomalu mění v hon na Klause. Vlastně tak celá „kauza“ byla od počátku míněna znemožnit bytostnému konzervativci a vlastenci získat vlivný post a ještě tak bokem, jako vedlejší produkt, vyplísnit prezidenta za to, s kým se to kamarádí. Všimnout jsme si toho mohli hned třetí den kauzy, kdy ranní noviny vyšly s „objevným“ titulkem, že Bátoru tlačil někdo z Hradu. Prezidentovo pondělní prohlášení pak přililo olej do ohně. Václav Klaus se Bátory razantním textem zastal a ještě navíc popíchl své ideologické nepřátele. Jakoby si řekl - když už na mne chcete útočit, ať to tedy má úroveň. Ať to není jen zprostředkovaný útok schovaný za Bátoru, ale přímý útok za to, co jsem autenticky pronesl. A tak sepsal text, ze kterého pravdoláska už několik dní nespí. Zatímco tedy celý minulý týden byl Bátora nacistou, od pondělí ho zastínil fašista Klaus, jak pravil jeden katolicko-budhistický intelektuál k radosti médií. To asi, abychom se při čtení novin nenudili. Václav Klaus dobře ví, co si může dovolit napsat, aby sdělovací prostředky rozvášnil a přitom vše ustál. Svá slova volil pečlivě. Tak je třeba celé jeho prohlášení číst - a to včetně jeho titulku. Není totiž bez zajímavosti, že pravdoláskařský povyk se poté, co se podrážděně ozval Halík a Šiklová (které prezident šikovným citováním Bátory zmínil), zaměřil především na prezidentovo přirovnání kauzy k hilsneriádě. Je to sice „malá“ hilsneriáda, ale hilsneriáda, řekl prezident. To si ale dovolil příliš. Ozval se Jiří Pehe, ozval se Leo Pavlát z Židovského muzea. Všichni jsou z prezidentových slov v nefalšovaném šoku, čteme v novinách. Tentokrát to prý prezident přehnal, tvrdí politologové. Ono totiž v oné politické korektnosti, pod jejímž diktátem žijeme, jak prezident poznamenal, není těžké učinit z tak nevinné zmínky další prohřešek. Přirovnávat hon na Bátoru k hilsneriádě? No to si snad děláte legraci. Je to něco podobného, jako mluvit nedůstojně o holokaustu. Hilsneriáda je jen jedna. Hilsneriáda je symbol, na který nám nesahejte. Jakékoli přirovnání k něčemu jinému ho degraduje, tvrdí Pehe s Pavlátem. Do hlavy nám vtloukají poučku: Byl to hon antisemitisticky smýšlejících Čechů vůči nevinnému Židovi Leopoldu Hilsnerovi. Přirovnávat k Hilsnerovi Bátoru, který je přece ultrapravicový extrémistický nacionalista, jak jsme se snažili v médiích všem polopaticky vyložit, je výsměch, tvrdí pravdoláskaři. Jiří Pehe se poškrabal na hlavě a napsal: „Je to urážka nejen všech slušných lidí, včetně Masaryka, ale i židovských obětí antisemitismu.“ Pak mu to připadalo málo, poškrábal se znovu a napsal ještě pokračování: „Vzhledem k tomu, že pan Bátora má za sebou extremistickou minulost, považuji přirovnání za nevkusné a za degradaci prezidentského majestátu. V hilsneriádě totiž šlo o hon na židy a podle prezidenta se tu koná hon na autentického konzervativce, ve skutečnosti na extremistu.“ Ondřej Liška si urovnal brýle na nose a vážným hlasem pronesl: „V čele této země stojí zlostný ješita, jehož zužující se intelektuální obzory začínají čím dál víc oslovovat tu část národa, kterou Masaryk označoval termínem patologická sedlina. Právě takoví lidé před více než stoletím rozpoutali hilsneriádu. Je tedy otázka, na koho vlastně Václav Klaus ostudným titulkem svého článku cílil.“ A Leo Pavlát div neroztrhl na znamení pohoršení roucho a redaktorovi Práva to do telefonu pěkně vysvětlil: „Leopold Hilsner byl v atmosféře dlouhodobé nacionální a náboženské protižidovské kampaně odsouzen k smrti a nakonec strávil dlouhá léta v žaláři na základě falešného obvinění z rituální vraždy. Ladislav Bátora coby někdejší kandidát nacionální, setrvale protiromsky zaměřené Národní strany byl kritizován jako vhodný kandidát pro významnou funkci na ministerstvu školství. Mezi oběma případy vidím zcela jinou souvislost než prezident Václav Klaus.“ Takže nám to pánové zase hezky ozřejmili. To se zkrátka srovnávat nedá, křičí svorně. Ale proč by nedalo? Co do míry mediálního lynče je to srovnatelné. A Masaryk i Klaus museli projevit velkou dávku odvahy, aby se navzdory nesouhlasnému pokřiku politické reprezentace démonizovaného zastali a šli tak sami proti všem. Tehdy šel tisk proti Hilsnerovi a pak Masarykovi, který se ho zastal. Dnes jde proti Bátorovi a
70
proti Klausovi, který se ho zastal. Potud je ono srovnání na místě. Dokonce i ten symbol krve, který se šikovnou manipulací médií u Bátory podprahově sugeruje (Bathory), tam najdeme. Přesto bych si dovolil myšlenku trochu rozvinout a podívat se na to, v čem srovnání naopak nesedí. V jistém smyslu totiž Pehe skutečně pravdu má - není to totiž stejné. Hilsner byl (podle všeho) vrah, který Anežku Hrůzovou skutečně zabil (i když netvrdím, že pro onen uváděný motiv). Kdežto Bátora je člověk nepohodlný jen kvůli svým názorům. Bátoriáda je tedy možná ještě horší než hilsneriáda, protože Bátora nic neprovedl a přesto trpí. Jen tehdejší antisemitské vášně vystřídaly vášně protinárodní. Role se tak paradoxně prohodily. Zatímco tehdy čeští národovci veřejně proklínali Hilsnera a kosmopolita a přítel sionistů Masaryk se ho musel zastat, dnes kosmopolitníci (pravdoláskaři) veřejně lynčují národovce Bátoru. Změnil se tedy český národ? Nevím, zda národ, ale zcela určitě se změnila média. Vlastenecký tisk tehdy brojil proti (vinnému) Hilsnerovi a poté se pustil i do kosmopolitního Masaryka, dnes zase protivlastenecký tisk pořádá hon na Bátoru a skrze něj i na stejně vlasteneckého Klause. Čím to? Proč tehdy musel Masaryk psát do německých novin, pokud se vůbec chtěl Hilsnera zastat? Proč mu něco takového české noviny tehdy nechtěly otisknout? Jistou odpověď nám TGM dává ve své Světové revoluci (Orbis, 1930, str. 272): americkou a evropskou žurnalistiku ovládají Židé: „Jako všude, tak i v Americe mne podporovali Židé. A právě v Americe hilsneriáda se mi teď, abych to tak řekl, vyplatila. V Americe mají Židé, jako v Evropě, veliký vliv v žurnalistice; bylo nám velmi výhodné, že jsme tuto velmoc neměli proti sobě.“ Lepší totiž je ji mít za zády, jak ji později - v odboji během první světové války v zahraničí - právě díky hilsneriádě skutečně měl. To ale byl tisk americký a západoevropský. Rakouský a český na přelomu století, tedy o trochu dříve v době Hilsnerovy aféry, byl stále ještě nezávislý a proto Masaryka v hilsneriádě nepodporoval. Nevím, zda jsou média dnes v židovských rukou (ale pokud byla tehdy, jak Masaryk zcela otevřeně přiznával, tak jsou zřejmě i dnes a nejspíše ještě více), ale co vím jistě, je to, že jsou v rukou pravdoláskařů, globalistů, chcete-li kosmopolitů. Majetkově pak v rukou Němců. Tedy kruhy, které tehdy ještě český tisk neovládaly, jej už dnes ovládají. Ale zase, pro změnu, nemají pod kontrolou prezidenta. Klaus se vymyká, jako se tehdy vymykal Masaryk. Proto na něj média, která nejsou vlastenecká (nepatří Čechům), tak útočí. Pokud si toto uvědomíme, pak nám bude hned jasné, o co jde v kauze Bátora. V něčem ale naději vidím. Nevěřím, že tisk mluví za lid. Nevěřím, že národ si myslí o Bátorovi totéž, co MF DNES. Za hilsneriády tisk odrážel názory veřejnosti, dnes ale německá MF DNES za Čechy nemluví. Při pohledu do diskuzí pod internetovými texty o Bátorovi je totiž vidět, že většina lidí za ním stojí. A stejně tak i za prezidentem. I proto budou podobné útoky pokračovat.
71
Bátora si žádnou podporu od Koruny České nezaslouží Radim Špaček http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nazory-clenu/90-batora-si-zadnou-podporu-kc-nezaslouzi
6. 3. 2011 Je nepochybné, že rozpínavosti levicových intelektuálů v českých médiích je nutno klást odpor. Nutno ale konstatovat, že obhajoba Bátory není ta správná příležitost. Především - ono se mu nic strašného neděje: zcela zmateným způsobem se stal kandidátem na nějakou funkci na MŠMT (ani on, ani ministr, ani nikdo jiný neví vlastně na jakou), načež někteří komentátoři vyjádřili názor, že člověk, který kandidoval za evidentně neonacistickou partaj Edelmannové a za populisticko-nacionalistické uskupení Bobošíkové, se na takto vysokou veřejnou funkci nehodí (mj. proto, že by tím současný establishment výrazně legitimizoval názory, které Edelmannová hlásá). Vzápětí se Bátory leckdo zastal, např. Bartoš, Klaus nebo Okamura. Takže má Bátora velkou publicitu, ale nic špatného se mu neděje. Mluvit v této souvislosti o mediální popravě je nepatřičné až směšné, protože tato kauza mu dává spoustu prostoru k obhájení vlastních myšlenek a názorů - že tak nečiní, není proto, že by ten prostor neměl, ale proto, že nemá co obhajovat (např. jeho vystoupení v Radiožurnálu bylo přehlídkou trapného mlžení). Pokud se měla někdy Koruna česká někoho vehementně zastat, pak Romana Jocha, proti němuž vedla levicová fronta skutečně brutálnímu útok, který byl asi tak tisíckrát intenzivnější než je Bátorova lapálie. Roman Joch to nejenom ustál, ale ještě z toho dokázal vytěžit razantní a úspěšnou obhajobu svých názorů a postojů. A ani Roman Joch nebyl nijak popraven nebo omezen na svých právech - poradcem premiéra se nakonec stal a je jím. Kde byli tehdy všichni ti, co se teď tak berou za Bátoru? Proč nebili na poplach už tehdy, kdy byla situace o dost vážnější? (to nebylo jen pár komentářů v tisku, proti Jochovi se pořádaly demonstrace!) Považuji za nutné vyjasnit, že názor MS Slezsko není oficiálním názorem Koruny české, natožpak všech monarchistů, jak už se objevilo v Prvních zprávách. A velmi se přimlouvám, abychom nechali Bátoru být, už takhle jsme mu věnovali asi tak stokrát víc času, než by si zasloužil...
72
Otevřený dopis křesťansko sociální platformě ČSSD Petr Hájek http://www.akce-dost.cz/20110309.htm
9. 3. 2011 Vážení pánové z křesťansko sociální platformy ČSSD, dovolte, abych reagoval na Vaše prohlášení ze dne 4. 3. 2011, týkající se článku Malá česká hilsneriáda aneb další příklad diktatury politické korektnosti, který prezident republiky Václav Klaus uveřejnil v deníku Právo 28.2. 2011. Reaguji na něj proto, že má otevřený charakter a bylo také Vámi zasláno do Kanceláře prezidenta republiky. Nejprve chci s politováním konstatovat, že jde o tak mimořádný myšlenkový a pojmový zmatek a tak vzornou ukázku „politické korektnosti“, že by na něj bylo lépe reagovat v médiích – pro poučení ostatním manipulovaným a mateným občanům naší země. Nyní k vlastnímu textu: rozumím tomu a respektuji, že se Vám nelíbí, když se prezident republiky zastane mediálně lynčovaného nevinného člověka - který pochází z opačné části politického spektra než Vaše strana. Jak potom ale můžete tvrdit, že „porušil tradiční nadstranickost prezidentského úřadu“ a v následující větě současně konstatovat, že se prezident „zastal člověka, u kterého široké politické spektrum odmítlo jeho jmenování za náměstka ministra školství“? Buď platí jedno, nebo druhé. Obojí je protimluv. Zvláště kuriózní je pak Vámi vyslovený názor, že „… (prezident) odmítá politickou korektnost, jejímž smyslem je chránit sociálně slabší vrstvy.“ Zjevně vůbec nevíte, co pokrytectví, pokrytecky nazvané „politická korektnost“, je, co se tímto pro svobodu a demokracii zhoubným termínem označuje – a proti čemu tedy Václav Klaus vlastně vystoupil. Byla to totiž tatáž politická korektnost (existovala v menší míře vždy), proti níž se svého času postavil váš politický vzor TGM v kauze Hilsner, ačkoli „široké politické spektrum“ soudilo, že je to zločinec. To jsou ale všechno vcelku běžné primitivizující fráze, v jejichž chybném používání Vás může omlouvat ideová zmatenost a sémantická insolvence, způsobená psychickými zraněními z „mediálního provozu“. Za daleko závažnější – jako křesťan a katolík – považuji však druhou část Vašeho prohlášení. „Jako křesťansko sociální platformu ČSSD nás zvlášť znepokojuje fakt, že součástí ,konzervativního´ světonázoru pana Bátora je křesťanská víra pojatá jako mocenská reglementace věčných pravd a agresivní boj proti zastáncům odlišných interpretací křesťanského dědictví a dialogu („raději Koniáše než Halíka)“. Opravdu nevím jakou „mocenskou základnu“ – na rozdíl od té Vaší partajní – pan Bátora představuje. Ale že věřící katolík má křesťanskou víru jako soubor věčných pravd – a vy proti tomu protestujete – to je vzhledem k názvu vaší „platformy“ víc než na pováženou. Vlastně to chápu jako bezděčnou autodenunciaci. Přiznáváte tím, že pro Vás nejde o „věčné pravdy“, že máte křesťanství v názvu pouze jako mystifikační zástěrku. Tak to řekněte přímo, bez pokrytectví, bude to i tak vysoce politicky korektní.. Že nechápete smysl srovnání Koniáš – Halík, to bych Vám po výše řečeném již zcela odpustil. Ono srovnání totiž vyznívalo jednoznačně pro pátera Koniáše než pro mediálního havlistického aktivistu pana Halíka. Prvně jmenovaný měl totiž podle prezidentova článku (i Bátorova srovnání) zcela jistě pevnou křesťanskou víru postavenou na „reglementaci věcných pravd“, které vy – a zřejmě ani pan Halík za podstatné nemáte. Politicky nekorektně se tomu říká hereze. Proto raději Koniáše než Halíka. Souhlasil bych s Vámi asi jen v poslední větě, kterou také – předpokládám že nevědomky – výstižně charakterizujete svůj zmatený – ač vzorně politicky korektní - protest: „…svévole, agresivita, nepořádnost myšlení kompenzovaná tvrdými osobními útoky, to všechno jsou znaky politické ideologie a politické praxe, s níž učinilo 20. století ty nejhorší zkušenosti.“ Zlatá slova. Právě to je hlavní důvod, proč prezident republiky upozornil na jedno „malé“ pokračování hilsneriády – zažíváme jich čím dál více i když ne tak mediálně viditelných. Je totiž velmi pravděpodobné, že pokud bude pokračovat nenávistně pojaté lynčování bezbranných a nevinných, jehož se tak přesvědčivě zastáváte – bez ohledu na to, že tomuto jevu ve stranické slepotě nerozumíte – brzy nás před „autoritářskými tendencemi“ nezachrání ani ústava (píše se s malým ú, zopakujte si gramatiku), ani zákony. Nám mnohým však, chvála Bohu, zbývá víra, naděje a láska. S bratrskými křesťanskými pozdravy a modlitbou, aby vás Pán dary Ducha sv. navštíviti ráčil a posílil Vaši Platformu pravou vírou.
73
Případ Bátora. Návod, jak zničit člověka Adam B. Bartoš http://abbartos.wordpress.com/2011/02/26/pripad-batora-navod-jak-znicit-cloveka/ http://www.zvedavec.org/komentare/2011/03/4246-pripad-batora.htm
9. 3. 2011 Ladislava Bátoru osobně znám a vím, že je to morálně rovný člověk. Vedle této, v dnešní době ne nedůležité charakterové vlastnosti, je to také člověk nadmíru sečtělý, vzdělaný a také – a to především – vlastenecky smýšlející. Poprvé jsem se s jeho jménem setkal před několika lety v souvislosti s úctyhodným dílem „Česká revue. Můj národ a má vlast“, jakési čítanky, ve které Bátora ze zapomnění vytahuje na světlo světa české vlastenecky píšící autory 19. a 20. století – tedy více než tisícistránková záslužná práce, jaká u nás nemá obdoby. Už jen kvůli tomu by měl každý před ním smeknout. Jak je ale možné z takového člověka vytvořit odporného ideozločince, extrémistu, neonacistu, mediálně malomocného člověka, kterého se raději ani nedotýkat? Jako někdo, kdo pracuje v médiích a něco o jejich fungování ví, nabízím krátké vysvětlení. Nebo spíše návod. Návod, jak zničit člověka. 1.
Pravdoláska dobrý, vše ostatní špatný.
Kdyby prasata na Orwellově zvířecí farmě žila jen o trochu déle a jejich hospodářství leželo někde v Čechách, jistě by k tomuto sloganu časem také dospěla a vyvedla si ho pěkně křídou na zeď. Podle tohoto základního prizmatu se totiž v našem mediálním světě vše posuzuje. Rozuměj – toho, kdo pravdolásku nebaští, kdo si z Havla nesedá na zadek, kdo se nebojí Bakaly a kdo se nezajíká nad podobiznou Schwarzenberga, či snad přímo dokonce ten, kdo proti pravdolásce veřejně vystupuje, toho není možné řadit mezi slušné občany. Je navíc vlastenec? No tak to už přehnal, pacholek jeden. Tím jsme si ospravedlnili, že dotyčného (v tomto případě Bátoru) budeme moci začít mediálně mučit, až ho nakonec mediálně popravíme. S oponenty totiž soucit nemáme. Jak ale udělat skandál z ničeho? Máte sice ukradenou emailovou poštu, která vám prozrazuje, že Bátora má být jmenovaný náměstkem, máte i zadání od šéfredaktora, že je třeba takového člověka zdiskreditovat, aby se náměstkem nestal, ale pořád nevíte, co s tím. Nevěšte hlavu, poradím. 2.
Onálepkovat.
Začněme nálepkou. Dotyčného musíme hned od začátku dostat do defenzívy. A nač troškařit a mít slitování, nač dodržovat pravidla fair play? Nejlepší je vypálit vše hned a pěkně zostra. Je to fašista, extrémista, někdo, před kým naše doba velí uplivnout na zem. Nálepkování je dobrá věc. A když už by to bylo příliš omšelé, kdyby už nálepky nedržely, protože jsou už po sté nalepeny a už odpadávají – lze to gradovat. Bátora není jen neonacista, ale přímo nacista. Zítra bude třeba popírač holokaustu. A za týden média zjistí, že za války udal Žida. Cože? Že se Bátora narodil až po válce a Žida nemohl udat? Neotravujte nás s fakty. Psali to přece v novinách, takže to musí být pravda. 3.
Zesměšnit.
Převahu nad protivníkem si upevníme tím, že se jej budeme snažit v očích veřejnosti znevážit. Třeba tak, že jeho názory označíme za kuriózní, okrajové, kontroverzní, přežité, zastaralé (ač jsou naprosto legitimní). Hodně zabírá slovíčko středověké. To evokuje dobu temna. Brrrr. Nezapomeňte zesměšnit například jeho jméno – třeba Báthory. Ten pán se evidentně koupe v krvi, vraždí nevinné pravdoláskařské panny a vykonává nad nimi rituální obřady. 4.
Udělat skandál z ničeho
Pořád ale nemáme to hlavní. Máme člověka onálepkovaného a zesměšněného, protože není pravdoláskař a je vlastenec. S tím si ale přece nemůžeme vystačit, to nám čtenáři nezbaští. A tak hledáme a kádrujeme. Podíváme se do životopisu – a ejhle, co nevidíme? Kandidoval za Národní stranu. Ptáček jeden. Tak to bychom se na to podívali, řekne si pan šéfredaktor. Tedy vlastně ne – je to trochu jinak: Tak to bychom se na to podívali, řekne si kníže, bafaje přitom z lulky. Zavolá uhlobarona a ten zavolá šéfredaktorovi. Šéfredaktor nemá žádný názor, ale zajímá ho, zda bude mít zisk z reklamy nebo nebude mít zisk z reklamy. Uhlobaron vysvětlí, že takhle tedy ne a pan šéfredaktor přitakává, že no jasně, takhle tedy ne (ve skutečnosti je to ještě složitější, i tomu knížeti někdo předtím zavolal, že takhle tedy ne…) No jasně, takhle tedy ne, přitakává redaktor, když mu na poradě šéfredaktor říká, že má napsat článek, že takhle tedy ne. A vrhne se do práce.
74
A napíše, že Bátora kandidoval za Národní stranu. Pak se na to dívá a zjistí, že to nevypadá nijak skandálně. Jak to vylepšit? Tak to trochu vysvětlíme. Národní strana je taková fuj-strana, jak už musí být všem podle názvu jasné. Kdyby to někomu ale stále ještě jasné nebylo, tak je to ta strana, co v předvolebním klipu ukazovala tlusté cikány. Je to strana, co chtěla cikány vystěhovat do Indie. Co na tom, že to je strana, kterou ministerstvo vnitra řádně zaregistrovalo, co na tom, že to je strana, o které odborník na extrémismus řekl, že nemůže být v žádném případě považovaná za extrémistickou, co na tom, že se zástupci Národní strany jednal kdysi Mirek Topolánek. Pan kníže s uhlobaronem si myslí, že to je fuj-strana a tak si i pan šéfredaktor myslí, že to je fuj-strana a proto si i redaktor myslí, že to je fuj-strana a myslí si to ostatně i další redaktoři a šéfredaktoři – ti všichni svorně píší, že to je fuj-strana, protože kdyby někdo řekl, že to fuj-strana není, řeklo by se o něm, že je to fuj-šéfredaktor nebo fuj-redaktor. Protože některé věci se zkrátka mezi novináři nenosí. (Jednou jsem napůl vážně před kolegyní novinářkou řekl, že už jsem bezradný a že asi budu volit Dělnickou stranu. Propíchla mne pohledem. To byl vtip, namítl jsem. O takových věcech se tady ani nevtipkuje, propíchla mne podruhé). 5.
Zavolat spřízněným politikům.
Aby to nevypadalo tak hloupě (že noviny servírují, co si lidé mají myslet), bude dobré, když to za nás řekne i někdo z politiků. Tak zavoláme někomu, kdo nám dá kýženou citaci, že na toho Bátoru si musíme fakt dát pozor. Komu bychom asi tak zavolali? A co třeba kníže? Haló, pane kníže, máte minutku? Co říkáte na toho Bátoru? Cože? Já vám nerozumím, mluvíte nesrozumitelně. Aha. Že to je fuj-strana. No my tady v redakci si to taky myslíme. Děkuji za citaci, pane kníže. Vidíte, jak to do sebe všechno hezky zapadá? My napíšeme, že je to fuj-strana a pan kníže si taky myslí, že je to fuj-strana. Odvažuje se teď ještě někdo myslet, že to není fuj-strana? Ale pro jistotu ještě zavoláme paní Bohdalové, to je stínová ministryně ČSSD. A zeptáme se jí, co říká na toho Bátoru. A ona řekne to, co si včera přečetla v našich novinách – že Národní strana chtěla vyhnat cikány – ale nějak se to té paní v hlavě pomotalo, zatmělo se jí před očima, asi byla tak potěšená z představy, že bude v novinách, že se z toho zajíkla a řekla, že to vlastně Bátora řekl, že je třeba vyhnat cikány. My jsme slušní redaktoři, do řeči jí neskákáme a nebudeme ji opravovat, že se spletla, že to Bátora přece nikdy neřekl, ostatně – těší nás, když paní politička papouškuje to, co jsme včera napsali. A tak tu máme další reakci, ještě pikantnější, protože nejenže Bátora kandidoval za fuj-stranu, ale ještě prý navíc říkal, že je třeba cikány vyhnat do Indie, říkala to přece paní poslankyně, tak to musí být pravda. Redaktor si spokojeně mne ruce, protože se už vidí, jak si šéfredaktor bude spokojeně mnout ruce, protože uhlobaron si bude spokojeně mnout ruce, protože kníže si bude spokojeně mnout ruce, protože Soros…. Nechme toho. 6.
Vytrhovat věci z kontextu. Falšovat.
Hlavně nepopisovat, co Bátoru k té kandidatuře za tu fuj-stranu vedlo. To by totiž přestal vypadat jako takový zlý člověk a exot, možná by ho někteří čtenáři i pochopili a dali mu za pravdu. A tak jim musíme předložit jen vybrané citáty. Vytržené z kontextu. Nebo ještě lépe – nějaké pikantní citáty si vymyslet. Jako třeba ten, že Bátora za vzor považuje Haidera a LePena. A Hitlera. No tak ne, toho Hitlera ne, to my jsme jen tak zkoušeli, zda se soustředíte a nespíte. To už by bylo příliš. Ale toho Haidera a Le Pena tam necháme, to vypadá pěkně. To jsou totiž pánové, co vedou / vedli takové zahraniční fuj-strany. Už vám to dochází? Tam fuj, tady fuj, tedy Bátora je fuj. 7.
Opakování je matka moudrosti.
Nezapomeňte, co nám kladl na srdce už Goebbels (my se od něj učíme, ostatně, jsme německé noviny, i když píšeme česky), že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Manželé Kaiserovi – ona v jedněch německých novinách, on v druhých německých novinách – proto budou donekonečna připomínat, že český vlastenec Bátora je vlastně extrémista – před každými volbami, v každé situaci, kdy se jim to bude zdát vhodné. Je jedno, že nic jiného na něj nemají, s touhle jednou věcí si vystačí. Je to extrémista, rozumíte? To je takový zlý člověk, víte, děti? Nerozumíte? Tak to zopakujeme – extrémista, extrémista, extrémista. Je to jasné, nebo to máme napsat ještě jednou a na titulní stránku? A na závěr: 8.
Nezapomeňte, za vše může Klaus.
I za Bátoru. To on mu to místo dohodil. Vždyť přece D.O.S.T. podporuje Klause a Klaus podporuje D.O.S.T. Je to jasné? Komu to není jasné, tomu to bude po kmentovsku vysvětleno. Dodatek: Ve skutečnosti vůbec nejde o Národní stranu, to je jen zástupný problém. Bátora sám řekl, že s jejími názory příliš nesouhlasí, ale na kandidátku se dostal z protestu proti tomu, jak Topolánek s Vondrou zprznili ODS. Veřejně tehdy odsoudil únos ODS neokonzervativci (rozuměj pravdoláskaři) a to se neodpouští, zvláště, když neokonzervativci jsou stále u moci.
75
A to je ono. Vondra a Schwarzenberg by zkrátka nesnesli, aby na klíčové pozici byl někdo, kdo jim sahá na svědomí. Je to válka. Je to boj kdo s koho. Je to boj mezi vlastenci na jedné a slouhy nadnárodního kapitálu a globalisty na straně opačné. Případ Bátora ukázal, že ODS je stále v područí těch druhých. Ukázal také, že Nečas přestoupil na jejich stranu. Ukázal, že není vlastencem, ale k uzoufání vyměklým a zbabělým politikem ovládaným Vondrou a Schwarzenbergem. Pro voliče a sympatizanty ODS je to velmi špatná zpráva.
76
Usnesení Vědecké rady FF UK v Praze praha1.ff.cuni.cz/novyweb/akt.../up/2011317_1_usneseni_VRFFUK.pdf
17. 3. 2011 Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily. V Praze dne 17. 3. 2011 Kontakt: doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děkan
[email protected]
77
Vědecká rada FFUK: Bátoru na ministerstvu školství nechceme vot, ČTK http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_9532
17. 3. 2011 Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (FFUK) vyjádřila jasný nesouhlas s tím, aby Ladislav Bátora zastával post poradce ministra školství Josefa Dobeše (VV). Ve svém vyjádření vyzývá i další akademické obce, aby její stanovisko podpořily. „Nesouhlasíme s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení ministerstva školství. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce,“ stojí ve vyjádření vědecké rady FFUK. Bátora, který v minulosti kandidoval za extremistickou Národní stranu, měl být původně Dobešovým prvním náměstkem, ministrovi ho prý doporučili lidé z okolí prezidenta Václava Klause. Premiér Petr Nečas (ODS) však označil Bátorovo angažmá na post náměstka za nepřijatelné. Nyní má Bátora podle deníku Právo Dobešovi radit v ekonomické oblasti. Dobeš v úterý jmenování Bátory odmítl komentovat. Pokud bude Bátora „jen“ ministrovým poradcem, Nečas už proti tomu protestovat nebude. „Výběr poradců je plně v odpovědnosti pana ministra školství,“ řekl premiér dnešnímu vydání deníku Právo, které cituje také předsedu VV Radka Johna: „O tom, že by se Bátora měl stát poradcem na školství, nevím. Resort ale řídí ministr Dobeš a personální politika je jeho věc.“
Z diskuse
Jiří Lach, děkan FF UP v Olomouci, 18. 3., 7:41
Vědecká rada FF UK v Praze vyjádřila nesouhlas s tím, aby se pan Ladislav Bátora stal náměstkem ministra školství. Za vedení Filozofické fakulty Univerzity Palackého usnesení autorit vědecké rady FF UK zcela podporuji a pevně věřím, že se člověk spojený s neonacistickou scénou na MŠMT neobjeví v žádné významnější funkci. Médii doložené aktivity a názory pana Bátory jsou totiž neslučitelné s principy vzdělávání v demokratickém systému. Ing. Mgr. Ladislav Bátora, Ph.D., předseda Akce D.O.S.T., 18. 3., 8:58
Takže mám stejný dotaz i na Vás, Spectabilis: Který můj konkrétní názor považujete za neslučitelný s principy vzdělávání v demokratickém systému? A v kterém mém projevu nebo článku jste ho našel? Na Vaši odpověď jsem velmi zvědav. [- 1970 až 75 student kombinace Anglistika-Kulturní dějiny Dálného východu na pražské FF UK - 1972 - veřejná důtka za protikomunistické a antisovětské postoje - 1975 vyloučen ze studia na FF UK, vyloučení prohlášeno za protiprávní a neplatné ex tunc v lednu 1992, studium dokončeno obhajobou diplomové práce Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace v září 1995] Tomáš Nejeschleba, Pracuje pro Palacký University, Olomouc, 18. 3., 23:31
Tak jsou dvě možnosti. Buď se pan Bátora v roce 2006 vědomě hlásil ke xenofobii Národní strany (což nelze považovat za nějakou mladickou nerozvážnost), nebo přijměme jeho nedávná vysvětlení: nevěděl jsem, nezajímal jsem se, necítil jsem potřebu se tím zamýšlet (rozhovor pro instinkt 17. 3.). Takže buď vědomý extrémismus nebo vědomé ignorování nutnosti zjistit si všechny informace, než se učiní nějaké rozhodnutí, nebo je náležitě analyzovat. Vskutku skvělá kvalifikace pro potenciálního poradce ministra školství. Milan Špinka, 19. 3., 1:41
Pane Nejeschlebo, zrovna článek pro Instinkt obsahuje celou řadu chyb a omylů a je tragickou ukázkou novinářské nepřipravenosti. Pan Bátora sotva mohl „vědět“ o věcech, které se nikdy nestaly. Můžu být samozřejmě konkrétní např. „pochod židovským městem“ nikdy Národní strana neorganizovala, dokonce neměla ani žádnou „mládežnickou organizaci“. Řekněme si to upřímně: skutečné argumenty proti p. Bátorovi jsou tak slabé, že prostě médiím nezbývá, než si je vymyslet a pak je od sebe navzájem pžebírat. Že se do toho zapojí i akademičtí pracovníci (a že v čele jde FF UK, která dr. Bátoru před čtyřiceti lety podobným způsobem kádrovala za jeho postoje k sovětské okupaci), to je opravdu hodné pozornosti a hlubšího rozboru na téma jejich mravní integrity.
78
Správný krok Vědecké rady FF UK Jiří Lach Děkan FF Univerzity Palackého http://ffupolomouc.blogspot.com/2011/03/spravny-krok-vedecke-rady-ff-up.html
18. 3. 2011 Vědecká rada FF UK v Praze vyjádřila nesouhlas s tím, aby se pan Ladislav Bátora stal náměstkem ministra školství. Za vedení Filozofické fakulty Univerzity Palackého usnesení autorit vědecké rady FF UK zcela podporuji a pevně věřím, že se člověk spojený s neonacistickou scénou na MŠMT neobjeví v žádné významnější funkci. Médii doložené aktivity a názory pana Bátory jsou totiž neslučitelné s principy vzdělávání v demokratickém systému.
79
Bátora k lopatě! Tomáš Pecina http://slepeckahul.pecina.cz/2011/03/batora-k-lopate.html
19. 3. 2011 Ta jednomyslnost je až dojemná: poté, co levičáci a sentimenalisté znemožnili Ladislavu Bátorovi stát se náměstkem ministra školství, posíleni svým úspěchem spustili novou kampaň, jejímž cílem je zabránit mu i v hanebném záměru ministrovi radit. Je to přece nacionalista, resp. fašista, a takový člověk nemá v naší vyspělé demokracii místo! Seznav neblahé důsledky takové úvahy, premier Petr „Korouhvička“ Nečas obrátil a – pokud mi neušlo nic z poslední doby – proti Bátorově instalaci do této posice nic nenamítá, ačkoli proti je zjevně celá kulturně-vzdělávací fronta. Protibátorovský sentiment dosud vyústil v serii protestních stanovisek a communiqué, termín a místo konání lynche zatím ohlášeny nebyly. Dlužno poznamenat, že nálepka „fašista“ patří k základní výbavě českého levičáka. V určitých milieu, jako např. mezi příznivci Mladé pravdy, jde o prosté synonymum k „pravičák“, jinde rozlišují a za fašisty označují zejména ty pravicové politiky, kteří za sebou mají nebo měli konkrétní politické úspěchy a v jejichž zemích se žilo vesměs neporovnatelně lépe než v těch, kde se kdykoli v minulosti dostala k moci marxistická levice (de Gaulle, Strauß, Franco, Pinochet). Obsahová neostrost termínu to dovoluje, „fašista“ je přímo ideální nadávka. Ti, kteří L. Bátoru difamují, jsou přitom raněni selektivní slepotou. Příkladmo Kateřina Klasnová, dáma intelektu, pokud to řekneme jemně, nebřitkého, na svém webu napsala: „Nemyslím, že je pan Bátora zločinec, ale angažmá v tak vyhraněné politické straně je diskvalifikující k dalšímu působení ve veřejném životě.“ Což je, ve světle toho, že dobrá čtvrtina poslanců parlamentu má za sebou minulost členství v totalitní marxistické KSČ, jež na rozdíl od Národní strany v této zemi 45 let vládla, vraždila a persekuovala každého, kdo si dovolil vyslovit s její politikou nesouhlas anebo neměl štěstí správného původu (o zastoupení těchto osob na universitách nemluvě), tvrzení celkem odvážné. Tento dvojí metr není ničím neobvyklým ani v tradičních demokraciích, i tam akademickému prostředí dominuje levice, rozdíl je jen v tom, nakolik dokáže levicový diskurs ovládnout celou společnost. V tomto směru se zdá, že authentická pravice je v České republice prakticky bez vlivu a ti politici, kteří jako pravice vystupují, jsou ideově zaktoveni jen velmi mělce, jsouce ve svém každodenním konání vedeni spíše než čím jiným zdravou a národní historií prověřenou zásadou „co dnes neukradneš, zítra nemáš“. Ale to nevadí, hlavně, že to nejsou žádné extremisté!
80
Klaus má poruchu osobnosti Tomáš Halík (otázky Renáta Kalenská) http://www.halik.cz/rozhovory/tyden_210311.php
21. 3. 2011 Podle Václava Klause to tady nevypadá moc na demokracii… Ohrožení naší demokracie cítím rovněž, ale z jiné strany. Kdyby ministr školství přijal poslušně pokyn z Hradu, aby jmenoval svým prvním náměstkem bývalou volební jedničku neonacistické strany a nikdo by k tomu nesměl ani pípnout, to by zřejmě byla demokracie podle představ tandemu Klaus-Hájek. Pokud se však ozvala část veřejnosti, která ví, o jakou firmu se jedná (na rozdíl od poslušného ministra a snad i od Klause samotného, který tvrdí, že si Bátoru zamiloval jen na základě jeho pověstného „vyznání víry“ na internetu) a tento zákulisní trik nevyšel, nastává podle Klause ohrožení demokracie, je to dokonce „malá hilsneriáda“. Na této Klausově nálepce je směšné nejen to, že se Klaus mimoděk pasuje do role malého Masaryka, ale jak převrací historickou pravdu: Hilsnerovi, pobudovi z Polné, falešně obviněnému z rituální vraždy, hrozila šibenice. Nejprve byl skutečně odsouzen k trestu smrti. Zatímco… Zatímco panu Bátorovi hrozí, že se nestane prvním náměstkem ministra, nic víc. To je ovšem typický Klaus: Vzpomeňte na první a asi největší korupční politický skandál s falešnými sponzory ODS, za který Klaus jako předseda strany nesl politickou odpovědnost. Když se tenkrát proti němu vzbouřili jeho dosud oddaní spolustraníci, pro něž to už byla silná káva, nazval to „sarajevským atentátem“ – stylizoval se do role chudáka zastřeleného arcivévody Ferdinanda. Média to spolkla, kauza se švýcarským kontem není vyšetřena dodnes. Když se Zemanem uzavřel opoziční smlouvu, která znamenala intoleranci k ostatním stranám, nazval to „toleranční patent“. A nyní přišel s nálepkou „hilsneriáda“. Má zvláštní vášeň falšovat historii a zakrývat pravou povahu věcí. Myslíte si o prezidentovi vůbec něco pozitivního? Ale jistě, já vůbec nejsem slepý k jeho přednostem – je inteligentní, pilný, vynakládá mnoho energie na uskutečnění ideálů, které patrně sám pokládá za správné. V některých názorech jsem mu možná bližší, než si myslí. Klaus má dobrou intuici – i já si myslím, že ideologie politické korektnosti, multikulturalismu, extrémního environtalismu, extrémního feminismu a řada ideálů sekularistické levice, která má nyní silný vliv v Evropské Unii, je spíše spíš součástí problémů našeho světa, než jejich řešením. To jste mě překvapil. Čekala jsem spíš dlouhé mlčení. Nesmíme však přehlédnout druhou stránku. Největší problém s Klausem je v tom, že to, co on hlásá, sám zároveň nejvíc diskredituje – jeho útoky na všechny strany jsou zoufale povrchní, jednostranné, ideologické, přehnané, nehajitelné. Nikdo tak nezdiskreditoval u nás demokratickou pravici jako Klaus. Taky si ale všimněte, že Klaus nikdy nepřišel s nějakou vlastní pozitivní myšlenkou, je permanentní negativista, nálepkovač. Vy mu nepřiznáte žádné body ani z počátku devadesátých let? Zpackanou privatizaci sem asi počítat nemůžeme. A kdo jiný svou ideologií všespásné ekonomie, která se nemá zdržovat těmi pomalými právníky a těmi šťouravými „moralisty“ vypustil z láhve džina podnikatelů stylu Koženého. Nepamatujte si na Klausovo „více takových Kožených“? Oni se pak opravdu přemnožili. Pak se už Klaus stal specialistou na spílání: zastáncům občanské společnosti, zastáncům teorie globálních klimatických změn a pak Evropské unii. To poslední mne nejvíc štve. V Evropském parlamentu se skutečně hlasitě ozývá problematická levicová ideologie. Ale ty levicové extrémy v EU potřebují kompetentní vyvážení, ne fundamentalisty opačného ražení a už vůbec ne podrývání a zpochybňování EU jako takové. Nad tím si mohou mnout ruce jen v Kremlu. Václav Klaus a jeho lidé vám vždycky leželi v žaludku, ale takhle ostře jste proti nim přece jen nevystupoval… Byť jsem Klausově ideologii nepodlehl ani na okamžik, přece jsem se ho několikrát veřejně zastal i proti většinovému mínění a projevil v několika případech souhlas s jeho stanoviskem. Určitou dobu po první volbě jsem se také k němu záměrně veřejně nevyjadřoval z úcty k úřadu, který není lehké břímě. Teď však nelze přehlédnout, že se stále víc – nejspíš vlivem svého Hájka a jeho protievropského fanatismu - blíží ke kruhům aktivistů z D.O.S.T. a podobných skupin. Jejich mentalita, rétorika a nízká intelektuální úroveň mi opravdu silně připomíná český fašismus z doby druhé republiky. Například ten Klausem nedávno pochvalně citovaný Bátorův manifest gulášového národovectví nebyl přece proklamací vlastenectví, nýbrž obyčejného křupanství. Když
81
takovýmhle nahnědlým silám veřejně tleská hlava státu, tehdy už lidé, kterým opravdu záleží na duchovním a morálním zdraví společnosti a prestiži českého státu, k tomu nesmějí zbaběle mlčet. Vnímáte u Václava Klause nějaké změny v chování, v povaze? Já mám dojem, že Klaus především nikdy nepochopil poslání prezidenta – měl by spojovat, ale on neustále jen a jen rozděluje. To by ale bylo docela lidské, kdyby těžko snášel, že sám nepatří mezi národní hrdiny. To je ten nikdy nezhojený mindrák vůči Havlově mezinárodní prestiži a disidentské minulosti. To vede Klause až k takovým věcem, že tvrdí, že jeho ekonomické semináře podryly komunistický režim víc, než Charta 77. A nakonec vypráví národu, jak jako čtyřletý stavěl barikády za Pražského povstání. Má tohle zapotřebí? Klaus je ale kritizován ze všech stran. Má tedy snad právo si myslet, že ne každý ho uznává a snese. O to si on ale permanentně říká, dokonce mám dojem, že si v tom libuje. Seznam Klausových nepřátel ve všech oblastech života dovedl k práskačské dokonalosti bulvární publicista Bartoš a vysloužil si od Klause přídomek „geniální“. Ten seznam lidí, s nimiž podle Bartoše „je třeba vést válku“, ostatně nápadně připomínal „Seznam židů a jejich pomahačů“, pocházející možná z podobného kouta; mnoho lidí mi volalo, že jsou dotčeni, že na Bartošově seznamu „nebezpečných pravdoláskařů“ vedle tolika slušných lidí chybí a ptali se, jak by se tam mohli přihlásit. Zmíněný pan Bartoš často pranýřuje samozřejmě i vás. Ale vraťme se k otázce, zda se podle vás Václav Klaus v poslední době změnil. To je v pořádku, kdyby Bartoš, Bátora, revue Fragmenty či Bobošíková mě chválili, styděl bych se; takové fanoušky Klausovi opravdu nezávidím. Klaus je v podstatě stále stejný, jen v poslední době poněkud ztrácí stud hlásit se k idejím, které dříve říkal jen skrze svého Hájka. Tomu přece mohl dát podepsat i ten článek v Právu, Hájek už vyprodukoval tolik nestoudností, že nemá co ztratit. Ale teď se zdá, jako by se situace obrátila a Hájek mluvil k národu v masce Klause. To je skutečně smutný konec Klausovy éry. Mluvíte téměř totožně jako lékař Jan Hnízdil, s nímž si několik lidí včetně vás korespondovalo o duševním zdraví prezidenta. Podle vás patří Klaus do psychiatrického ústavu? Určitě ne, Klaus je duševní zdravý a zcela odpovědný za své činy. U něj nejde o duševní nemoc, spíš o poruchu osobnosti, zcela nezvládnutý těžký narcismus. Ale já tu nejsem od toho, abych Klause diagnostikoval nebo léčil, mě zajímá hlavně dopad jeho ideologie a politického stylu na mravní a duchovní klima české společnosti. A ten je, jak on rád říká, fatální. Mluvíte o ješitnosti. Vás zřejmě urazí, když vás srovnám s Klausem – ale už mnohokrát jsem zaznamenala názor, že vy dva máte něco společného. Právě tu ješitnost. Ne, neurazí. Nezapomeňte, že mám za sebou léta psychoterapeutického výcviku a praxe, to člověka naučí nemilosrdnému sebepoznání a trvalé práci se svými špatnými sklony. Když vám někdo tak pije krev, jako mně Klaus a já Klausovi, pak má s tím druhým určitě něco společného. A když chlap ví – a to málokdo upře výše jmenovaným – že mu to dobře myslí a mluví, že je velice výkonný, že se nebojí stát za svým názorem, že umí reprezentativně vystupovat a má velký vliv na druhé lidi, to by byl zázrak, aby ho to nepokoušelo k ješitnosti. Nebo spíš než o ješitnosti bych mluvil o narcismu, který má v určité míře skoro každý, kdo vystupuje často na veřejnost – a který může být docela dobrou zásobárnou energie, pokud si ho člověk přizná a dovede ho ovládat, dovede s ním pracovat. Je to jako ten čert, s kterým podle legendy oral sv. Prokop; nesmíte mu však dát šanci, aby oral s vámi. Ale právě v tom je mezi mnou a Klasem, myslím, dost značný rozdíl. Co se týče té údajné absence demokracie – jak byste panu prezidentovi jako kněz dodal naději? Rád bych věřil, že Klaus je aspoň občas také duchovně hledající. Nedávno jsem četl Obamovo vyznání, jak se jeho víra a duchovní život prohloubily, když pocítil tíhu svého úřadu, podobně mluvil Tonny Blair. Jsou mezní situace, na něž je mělký český ateismus prostě krátký. Ale pokud Klausovi křesťanství prostředkuje Hájek, který popírá teorii evoluce, nebo Bátora, jemuž militantní protireformační katolicismus je milejší než dialogické a ekumenické křesťanství, kterému učím já (a ekumenismus, tj. snahu o toleranci a dialog mezi křesťany, hodnotí stejně jako „homosexualismus“), pak je to smutné. Ale kdoví – kdybych já neměl víru, smysl pro humor a sebeironii a neměl kolem sebe inteligentní a kritické přátele místo oddaných kývačů a rektálních alpinistů, byl bych možná dopadl stejně nebo ještě hůř než Klaus. Pán Bůh miluje každou duši, určitě dovede Klause milovat víc než já a může ho nakonec spasit. A to bych Klausovi opravdu upřímně přál.
82
Stále platí, že vy prezidentem být nechcete, nehodláte, neplánujete? Ani když vás k tomu nějaký průzkum veřejného mínění vyzve? Ne, mám důležitější věci na práci. Zdá se mi, že jsem ve svých knihách narazil na zlatou žílu, z níž bych chtěl ještě mnoho vytěžit, na myšlenky, kterou mohou aspoň trochu přispět k duchovní orientaci člověka v současné civilizaci, k hledání cesty mezi Skyllou militantního sekularismu části evropské levice a Charybdou náboženských a nacionalistických pravicových fundamentalistů. Potvrzuje mi to i ohlas na mé knížky ve světě, překlady do řady jazyků a pozvání přednášet na vědecké kongresy a univerzity řady kontinentů. Také si vážím občasnou spolupráci s poradními orgány EU – tam bych chtěl přispět k myšlenkovému překonání také oněch levicových ideologických šablon, které dráždí i Klause. Ale to chce neustále mnoho důkladného studia, přemýšlení, odborných diskusí s úctou k názorům druhých – nikoliv povrchní nálepkování. Ne, od rozkoše přemýšlení do bahnitého rybníku české politiky mne opravdu nikdo nezláká. To nechám mladším. Výsledek posledních voleb do poslanecké sněmovny jste si pochvaloval. Budete s odstupem několika měsíců stejně dobře naladěný? Bylo nepochybně dobře, že se premiérem nestal Paroubek, že se ukázalo stárnutí komunistů a že populismus Bobošíkové a podobných stran dokáže ohlupovat jen malé procento lidí. Budou-li však vládní strany v boji proti korupci, který slibovali a což je opravdu nyní problém číslo jedna, tak liknavé, jako např. v kauze Drobil, dopadnou velmi zle. A ovšem nejen ony. Do dění na levici nevidím. Ale velmi mne zaujala zpráva, že se na středolevém křídle formuje velmi zajímavý think-tank Cesta se jmény, kterým velmi věřím. Nevím, jaký dopad to může mít na politickou scénu – jestli se nakonec i třeba v ČSSD neobjeví něco zajímavějšího než Zemanovi pivní pohrobci. Já nejsem fanouškem žádné strany, mám zájem, aby na pravici i na levici byli slušní a inteligentní politici, schopní férové soutěže. Velké naděje jste upnul k Petru Nečasovi s tím, že ODS vyčistí od vlivu mafie a korupčníků a zas z ní bude strana pro slušné lidi. Nebylo to od vás zbrklé? Pouze jsem řekl, že mu věřím, že „to myslí upřímně“ a zdálo se mi, že tím vyjadřuje opravdovou touhu mnoha lidí na pravici vymést ten Augiášův chlév ODS, jak jsme ho poznali např. na pražské radnici. To nechci ani teď zcela zpochybňovat. Ale asi si vytkl úkol nad své síly, kmotři jsou silnější. Taky jste řekl, že držíte palce Karlu Schwarzenbergovi, aby se mu dařilo držet na uzdě Miroslava Kalouska. Jak si ve vašich očích šéf TOP 09 stojí? Do těch vnitřních věcí TOP nevidím. Když náhodou potkám Karla Schwarzenberga, bavíme se o jiných věcech než o politice. Už nejednou jsem od vás slyšela, že potřebujeme schopnost svobodně a kriticky myslet, mít humorný nadhled, statečnost, důvěru a trpělivost. Mají tyto schopnosti někteří čeští politici? Neměla byste nějakou lehčí otázku? Věříte víru politikům, kteří to o sobě tvrdí? Třeba již zmíněnému Miroslavu Kalouskovi? Kdybych chtěl posuzovat opravdovost víry nějakého člověka, dostal bych se na úroveň Klause, který nedávno veřejně v novinách zpochybnil opravdovost mé víry. Ne, to bych se neodvážil u nikoho. My můžeme posuzovat vnější činy a chování, ale do srdce a svědomí člověka vidí jen Bůh a nikdo jiný. Už několik let říkáte, že mezi lidmi cítíte mizernou náladu... ve kterém období od listopadu 1989 měli lidé tu náladu nejlepší? To byla nepochybně ta polistopadová euforie. Ani já se za ni nestydím. Netušili jsme tenkrát, že v takové míře zvítězí animální chápání svobody (dělám si, co chci a urvu, co můžu) nad skutečně humánní verzí – svoboda je dobrá tehdy, je-li spojena s mravní odpovědností. Netušili jsme, že se tak vysoko dostanou lidé, pro něž jsou „pravda“ a „láska“ sprostá slova, hodná cynického výsměchu. Ale přesto bych si s člověkem, který by totálně znevažoval těch jednadvacet let, nebo dokonce chtěl dějiny vrátit před listopad 1989, za jeden stůl nesedl. A kdy zatím byla na bodě mrazu? Mohu kompetentně mluvit jen o prostředí, které důvěrně znám a v kterém se každodenně pohybuji, tj. o akademickém a zejména studentském prostředí. Život mezi studenty bych nevyměnil za nic – oni jsou seismografem přicházejících změn. A tam, obávám se, nebyla míra znechucení z našeho politického života dosud nikdy tak velká, jako je právě teď. Když jako promotor naslouchám promočním projevům čerstvých absolventů, magistrů a doktorů Univerzity Karlovy, jsou to teď občas podobně revoluční politické projevy, za jaký já jsem si po své promoci za normalizace užil své. Oni se politické perzekuce obávat nemusejí – ale o osud naší země se v ráji korupce a bezostyšné politické arogance obávají velmi a já s nimi. Jak s těmito obavami naloží – to je to, na čem do značné míry závisí naše budoucnost.
83
Halík by za války podporoval Hitlera, řekl klausovec Bátora Lukáš Petřík http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/191991.aspx
21. 3. 2011 Katolický kněz Tomáš Halík, který je dlouhodobým kritikem Václava Klause, se v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Týden ostře pustil do Klause a jeho blízkých, jako jsou například Petr Hájek, Ladislav Bátora a Adam Bartoš. Ti mu však nezůstali nic dlužní. Halík například řekl, že ohrožení demokracie cítí v souvislosti s Ladislavem Bátorou, který se měl údajně s podporou Hradu stát náměstkem ministra školství Josefa Dobeše. „Kdyby ministr školství přijal poslušně pokyn z Hradu, aby jmenoval svým prvním náměstkem bývalou volební jedničku neonacistické strany a nikdo by k tomu nesměl ani pípnout, to by zřejmě byla demokracie podle představ tandemu Klaus-Hájek,“ řekl například Halík. I odborníci na extremismus jako Miroslav Mareš však jednoznačně říkají, že Národní strana nebyla neonacistická, nýbrž naopak protinacistická. „Teď se Klaus však stále víc – nejspíš vlivem svého Hájka a jeho protievropského fanatismu – blíží ke kruhům aktivistů z D. O. S. T., jejichž mentalita, rétorika a nízká intelektuální úroveň mi opravdu silně připomínají český fašismus z doby druhé republiky. Například Klausem nedávno pochvalně citovaný Bátorův manifest gulášového národovectví nebyl přece proklamací vlastenectví, nýbrž obyčejného křupanství! Když takovým nahnědlým silám veřejně tleská hlava státu, pak už lidé, kterým opravdu záleží na duchovním a morálním zdraví společnosti, nesmějí zbaběle mlčet,“ dodal Halík.
Halík se přiřadil k Emanuelovi Moravcovi Na to nemohl nereagovat předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora. „Před pár lety jsem se v článku ´Přes Lisabon do Nové Evropy´ připojil k obavám, které vynikajícím způsobem shrnuli například Christopher Booker a Richard North v knize ´Skryté dějiny evropské integrace´ a John Laughland v knize ´Znečištěný pramen´. I já spatřuji v úporném a často zákulisním úsilí o federalizaci Evropy velké nebezpečí pro svobodu, občanská práva a demokracii vůbec, i já pozoruji ty kořeny a motivace shodné s Hitlerovým plánem na vytvoření panevropské Třetí říše. A tak jsem se stal v očích Tomáše Halíka ´protievropským fanatikem´,“ řekl ParlamentnímListům.cz Bátora. „Tu Halíkem zmíněnou ´nahnědlost´ jsem už vůbec nepochopil – buď jsem český národovec, nebo neonacista, musíte si, pane Halíku, vybrat! Ovšem v mých očích se páter Halík dnes přiřadil po bok takovým mravním a mentálním gigantům, jakými byli například Emanuel Moravec, Karel Lažnovský či Emanuel Vajtauer, kteří v dobách německé okupace oslavovali a vychvalovali Novou Evropu Adolfa Hitlera,“ dodal Bátora. „Minulý čtvrtek mě v rámci Týdnů lynče označil děkan Filosofické fakulty Stehlík za xenofoba. Jaký omyl! Nikoli, pánové Halíku a Stehlíku, já nejsem xenofob. Právě naopak! Vaší vinou se totiž zase po mnoha letech začínám bát některých Čechů – takových jako jste například vy dva. A doufám, že nejsem sám. A že vám bude naslouchat a věřit veřejnost čím dál tím méně. A udělám pro to všechno, co bude v mých skromných silách,“ uzavřel předseda Akce D.O.S.T.
Nacistická Nová Evropa Bátora tak narážel na fakt, že velkými podporovateli jednotné Evropy byli nacisté a jejich kolaboranti. „V době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států,“ uvedl například německý vůdce Adolf Hitler. „Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v pojmech zemí – mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v pojmech kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy,“ říkal ministr propagandy Třetí říše Joseph Goebbels. „Myšlenka jednotné Evropy... Ale to znamená především skoncovat s politikou slepého, dravého, rdousivého, na smrt nenávidějícího nacionalismu... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce kolaborantských novinářů v brožuře Češi v Nové Evropě. Protektorátní kolaborant Emanuel Moravec zase o sobě říkal, že se spíše než Čechem cítí být Evropanem a socialistou.
84
Marxistický dalajláma Halík Halíkovi to nedalo a opřel se i do dalších Klausovi blízkých jedinců. „Seznam Klausových nepřátel ve všech oblastech života dovedl k práskačské dokonalosti bulvární publicista Adam Bartoš, který si od Klause vysloužil přídomek ´geniální´. Soupis lidí, s nimiž je podle Bartoše třeba ´vést válku´, ostatně nápadně připomíná ´Seznam židů a jejich pomahačů´, který zřejmě pochází z podobného kouta… kdyby mě Bartoš, Bátora, Bobošíková či revue Fragmenty chválili, styděl bych se. Takové fanoušky Klausovi opravdu nezávidím,“ řekl dále liberální kněz. Reakci poskytl ParlamentnímListům.cz i napadený žurnalista Adam Bartoš. Tomu je jedno, co Halíkovi soupis pravdoláskařů připomíná. Má to podle něho asi stejnou vypovídací hodnotu, jako kdyby o Halíkovi řekl, že mu připomíná osvíceného budhistického mnicha více než křesťanského kněze. „Kdyby se oholil a zabalil do rudo-žlutého hábitu, klidně by mohl být nástupcem marxisty Dalajlámy, do nějaké tibetské pagody by se ostatně hodil více než do křesťanského kostela. Nebo by mohl být knězem novopohanského Havlova kultu v jeho „kostele“ u sv. Anny, který pro ty účely přebudovávala pravdoláskařka Jiřičná, ta co chodila roky s pravdoláskařem Kaplickým, tím, co pro Prahu připravil pyramidu-chobotnici s iluminátským okem na vrcholu. To je ostatně třetí místo, kam by se Halík hodil – pokud tam už dlouho není – s jeho čertovským výrazem si ho představuji v zednářské zástěrce při satanistických zednářsko-iluminátských rituálech,“ smál se Halíkovi Bartoš. „K tomu podpásovému obvinění z antisemitismu - to je takový novodobý obušek. Když se vám nelíbí něčí názory, řekněte o něm, že je antisemita. Stěží ale mohu být antisemitou, když jsem podepsal prohlášení Ligy proti antisemitismu,“ dodal Bartoš.
Bližší Obama s Blairem než katolík Hájek Halík v rozhovoru zaběhl i k teologii a duchovnímu světu prezidenta. „Pokud Klausovi křesťanství zprostředkovává Hájek, který popírá teorii evoluce, pak je to smutné. Ale kdoví, kdybych já neměl víru, smysl pro humor a sebeironii a kolem sebe inteligentní a kritické přátele místo oddaných kývačů a rektálních alpinistů, byl bych možná dopadl stejně nebo ještě hůř než Klaus. Pán Bůh miluje každou duši, určitě dovede Klause milovat víc než já a může ho nakonec spasit. A to bych mu opravdu upřímně přál,“ napsal Halík. K Halíkovi se vyjádřil i zakladatel Akce D.O.S.T. a tradiční katolík Michal Semín, který Halíka často kritizuje za jeho příklon k teologickému modernismu. „Vůbec Tomáši Halíkovi nezávidím, že má tolik starostí s ´lidmi nízké intelektuální úrovně´. Přesto je mi taková nálepka milejší než být otrokem myšlenkových proudů a členem organizací, zajišťujících mediální popularitu a snadný přístup k elitám Nového světového řádu. Proto nepřekvapí, když mu jsou bližší Obama s Blairem, vyznávající náboženský synkretismus čili myšlenkový guláš a spiritualitu v duchu new age, než konzervativní katolík Petr Hájek,“ řekl Semín. „Když už Halíkovi tolik leží na srdci teologická erudice prezidenta a jeho poradců, možná by se mohl kriticky zamyslet i nad duchovní orientací bývalého prezidenta Václava Havla, mezi jehož blízké spolupracovníky se vždy řadil. Nebo jsou i Tomáši Halíkovi myšlenky svobodného zednářství bližší než katolická víra?“ ptá se Semín.
85
K protestu proti angažmá Bátory ve školství se přidaly další subjekty Marek Přibil, Právo http://www.novinky.cz/domaci/228440-k-protestu-proti-angazma-batory-ve-skolstvi-se-pridaly-dalsi-subjekty.html
22. 3. 2011 Pražská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) už není sama v boji proti možnému angažmá bývalého kandidáta Národní strany Ladislava Bátory v resortu školství. K protestní výzvě fakulty se v pondělí přidal rektor Vysokého učení technického v Brně. „Rektor Karel Rais se plně ztotožňuje s názory Vědecké rady Filozofické fakulty UK. Považuje za absurdní, že by při projednávání univerzitních problémů na ministerstvu školství musel jednat s pracovníky, kteří prezentují xenofobní názory,“ potvrdila Právu stanovisko rektora mluvčí školy Jitka Vanýsková. Vědecká rada FF UK vydala minulý čtvrtek velmi ostré stanovisko k tomu, že by se Bátora měl stát od 1. dubna ekonomickým poradcem ministra školství Josefa Dobeše (VV). Mluvčí brněnské Masarykovy univerzity (MU) Tereza Fojtová v pondělí Právu poslala pondělní stanovisko kolegia děkana tamější filozofické fakulty Josefa Kroba. „Věříme, že si je pan ministr – obzvláště vzhledem ke specifikům resortu s bezprostředním působením na mladé lidi – vědom nutnosti angažovat do vedení ministerstva a do svých poradních orgánů pouze takové osoby, které se vyznačují nezpochybnitelnou mravní integritou a jež se neuchylují k podpoře extremistických názorových proudů,“ vzkázali akademici Dobešovi.
Proti i studenti V neděli se k Bátorovi vyjádřila i Studentská komora Rady vysokých škol. „Reprezentace studentek a studentů českých vysokých škol podpořila usnesení Vědecké rady FF UK,“ píše se v oficiálním stanovisku. Dobeš se zatím k Bátorovi nechce vyjadřovat, podle svého příslibu promluví až 1. dubna. Dobešovi Bátoru doporučili lidé z Hradu. Prezident na obranu Bátory napsal stať „Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti“, která vyvolala vlnu kritických reakcí. Tam mj. napsal, že mezi páterem Koniášem a knězem Tomášem Halíkem je vzdálenost jen tři století. Halík tehdy reagoval slovy, že se prezident přibližuje k „myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků“. V pondělním vydání časopisu Týden Halík vzkázal: „Kdyby ministr školství přijal poslušně pokyn z Hradu, aby jmenoval svým prvním náměstkem bývalou volební jedničku neonacistické strany a nikdo by k tomu nesměl ani pípnout, to by zřejmě byla demokracie podle představ tandemu Klaus–Hájek.“
86
Normalizace na UK: Bátora zažívá déjàvu roku 1975 Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/normalizace-na-uk-batora-zaziva-dejvu-roku-1975/
22. 3. 2011 Hon na Ladislava Bátoru nabírá tragikomických rozměrů. Distancovala se od něj jeho alma mater. Jako v roce 1975. Předseda občanského sdružení Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora měl být náměstkem ministra školství Josefa Dobeše. Po hysterické reakci české politické a mediální scény se jím nestane. Dobeš si proto alespoň vymínil, že mu bude Bátora dělat na ministerstvu poradce. I to je ale některým lidem trnem v oku. Proti jeho angažmá se postavili někteří čeští akademici, kteří si prý Bátoru na ministerstvu nepřejou - ani jako poradce. Minulý čtvrtek se totiž Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze usnesla, že „lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce,“ jak se nechal slyšet děkan fakulty Michal Stehlík. „Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily,“ stojí v prohlášení. Historie se opakuje. I kulisy jsou stejné Skandální prohlášení (skandální proto, že se neopírá o žádné důkazy, pouze se veze na vzedmuté vlně mediálních protibátorovských vášní) je o to pikantnější, že pochází od fakulty, která Bátoru už jednou z politických důvodů vyloučila. A to před 36 lety v době normalizace. „Vylučovat z akademické půdy člověka, který z ní byl poprvé vyloučen už v roce 1975? A nota bene to iniciuje fakulta, která provedla to první vyloučení před 36 lety... Za politické postoje?“ kroutí hlavou Bátora ve svém vyjádření pro Prvnizpravy.cz. Absurdnost situace ho přiměla, aby děkanu Stehlíkovi napsal otevřený dopis. - celý dopis čtěte zde „Ve čtvrtek 17. března jste mi ale nečekaně připomněl událost nemilou, která se odehrála počátkem roku 1972. Kárná komise FF UK tehdy pod vedením prof. Václava Křístka zevrubně zkoumala moje protikomunistické a antisovětské názory a aktivity a na závěrečné zasedání si mě přizvala k vyslechnutí. V úvodu jsem byl seznámen s tím, že je mi mimo jiné kladeno za vinu, že jsem v letech 1968 až 1970 zakládal protistátní skupiny, ve kterých jsme tiskli a distribuovali ilegální tiskoviny, že jsem vytvářel nátlak na své spolužáky, aby zaujímali antisovětské postoje, že jsem pronesl výrok „až vystuduji, uteču na Západ,” že jsem pořizoval seznamy osob, které navštěvovaly sovětskou vojenskou nemocnici, ba dokonce jsem byl obviněn, že můj otec si nechal na protest proti sovětské okupaci naší vlasti narůst plnovous... No, bylo toho hodně, takže jsem měl asi velké štěstí, že tehdy to skončilo jen varovnou veřejnou důtkou,“ napsal v něm Stehlíkovi Bátora. Připomněl ale, že tehdy se mohl alespoň hájit. „Ovšem - jak vidno, ne tak dnes. A pomíjím pro tentokrát všechny jiné útoky, které v podmínkách veřejného lynče už týdny podstupuji a ještě podstupovat možná budu muset. Mám zde konkrétně na mysli zasedání Vědecké rady FF UK, která mi 17. března 2011 k 59. narozeninám nadělila prapodivný dárek, pod jehož zveřejněním jste jako jediný podepsán,“ uvedl Bátora a odcitoval prohlášení vědecké rady. „Protože mi tentokrát nebylo umožněno, abych se - na rozdíl od těch výše uvedených dvou případů z totalitní éry - mohl před vynesením „verdiktu” hájit, žádám Vás, pane děkane, abyste mi sdělil alespoň ex post, kde jste se setkal s nějakým mým xenofobním názorem,“ píše Bátora Stehlíkovi. „Laskavě mi proto sdělte, ve kterém mém písemném nebo ústním projevu jste spatřil nebo zaslechl takovou míru xenofobie, že Vás to přimělo k tomu, že nejen nesouhlasíte s mým eventuálním působením na ministerstvu školství, ale navíc jste vyzval všechny ostatní vysoké školy k mé ostrakizaci. A znovu připomínám - bez toho, že bych byl předtím vyslechnut, bez toho, že by mi bylo umožněno cokoli k tomu říci. Je to pro mě i v časech tak zvané politické korektnosti přístup dosud neslýchaný a krajně nejen mě pobuřující. A zároveň je to nesmírně varovné pro všechny občany, přinejmenším pro pamětníky časů minulých,“ tvrdí. V závěru dopisu Stehlíka pozval na diskuzní večer pořádaný Akcí D.O.S.T. pod názvem Hovory na pravici II., který bude věnován právě tzv. bátoriádě.
87
„Tam budete mít příležitost svoje negativní stanovisko vůči mé osobě, jež veřejně šíříte, vysvětlit a obhájit. A dávám čestné slovo, že pokud to dokážete, nepřekročím už práh ministerstva školství. Současně Vás ovšem žádám, abyste na uvedeném shromáždění zveřejnil, kdo z členů Vědecké rady FF UK byl v minulosti členem KSČ, která byla prohlášena za zločineckou organizaci, protože si takovou informaci za dané situace zasloužím nejen já, ale celá česká veřejnost,“ uzavřel Bátora svůj dopis.
Kouzlo nechtěného Je už jen paradoxem, že tatáž škola, která Bátoru skandalizuje pro jeho politické názory - a to způsobem, jaký byl obvyklý za komunistického režimu – se prohlašuje za místo, kde údajně kvetou ideály svobody. Právě letos totiž fakulta vyhlásila tzv. Rok svobody slova: „Filozofická fakulta UK se rozhodla vyhlásit rok 2011 ve svých aktivitách Rokem svobody slova. Ústřední akcí tohoto roku bude bezesporu připomínka prvního vysílání Rádia Svobodná Evropa v květnu 2011. Chceme však v rámci dalších akcí připomenout hodnotu svobody slova, a to i v demokratické společnosti. Právě akademická půda by přitom měla být dlouhodobě prostorem pro tuto svobodu a do jisté míry také jejím garantem. Chceme připomínat nutnost kritického myšlení a otevřeného vyjadřování názorů,“ píše na webových stránkách Stehlík. Tentýž Stehlík, který volá po zničení Bátory za jeho údajné „xenofobní postoje“. Není to výsměch?
88
Otevřený dopis děkanovi FF UK Stehlíkovi Ladislav Bátora http://www.akce-dost.cz/20110321.htm
22. 3. 2011 Pane děkane Stehlíku, loni uplynulo 40 let od onoho července 1970, kdy jsem byl přijat na dnes Vámi vedenou Filosofickou fakultu University Karlovy ke studiu oborů anglistika a kulturní dějiny Dálného východu. Na léta strávená na fakultě vzpomínám rád, prožil jsem tam dobré i zlé časy a ty dobré vzpomínky donedávna převažovaly, i když jsem studium mohl dokončit až po převratu, protože v červnu 1975 jsem byl ze studia vyloučen a teprve v roce 1992 bylo toto vyloučení prohlášeno za neplatné od samého počátku. Ve čtvrtek 17. března jste mi ale nečekaně připomněl událost nemilou, která se odehrála počátkem roku 1972. Kárná komise FF UK tehdy pod vedením prof. Václava Křístka zevrubně zkoumala moje protikomunistické a antisovětské názory a aktivity a na závěrečné zasedání si mě přizvala k vyslechnutí. V úvodu jsem byl seznámen s tím, že je mi mimo jiné kladeno za vinu, že jsem v letech 1968 až 1970 zakládal protistátní skupiny, ve kterých jsme tiskli a distribuovali ilegální tiskoviny, že jsem vytvářel nátlak na své spolužáky, aby zaujímali antisovětské postoje, že jsem pronesl výrok „až vystuduji, uteču na Západ,” že jsem pořizoval seznamy osob, které navštěvovaly sovětskou vojenskou nemocnici, ba dokonce jsem byl obviněn, že můj otec si nechal na protest proti sovětské okupaci naší vlasti narůst plnovous... No, bylo toho hodně, takže jsem měl asi velké štěstí, že tehdy to skončilo jen varovnou veřejnou důtkou. Ale především - byla mi dána možnost hájit se. Stejně, jako když jsem byl o pár let později - v letech 1983 až 85 - trestně stíhán za „veřejné hanobení skupiny obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení” podle tehdejšího znění § 198 trestního zákona. Ovšem - jak vidno, ne tak dnes. A pomíjím pro tentokrát všechny jiné útoky, které v podmínkách veřejného lynče už týdny podstupuji a ještě podstupovat možná budu muset. Mám zde konkrétně na mysli zasedání Vědecké rady FF UK, která mi 17. března 2011 k 59. narozeninám nadělila prapodivný dárek, pod jehož zveřejněním jste jako jediný podepsán: „Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily.” Protože mi tentokrát nebylo umožněno, abych se - na rozdíl od těch výše uvedených dvou případů z totalitní éry - mohl před vynesením „verdiktu” hájit, žádám Vás, pane děkane, abyste mi sdělil alespoň ex post, kde jste se setkal s nějakým mým xenofobním názorem. Bylo to v mé diplomové práci Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace, kterou jsem obhájil v roce 1995 na Vámi vedené fakultě? Nebo v mé disertační práci o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska, již jsem obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v roce 1999? Nebo snad v mé práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, kterou jsem obhájil jako rigorosní v roce 1997 na Právnické fakultě UK? V práci, v jejímž úvodu mimo jiné píšu, že „neskromně doufám, že se mi podařilo sepsat alespoň něco nepatrně přínosného, něco, co může přispět k objasnění i prevenci té hrůzy, k níž na konci minulého století došlo v nepochybně přenádherné zemi našich nešťastných černých afrických bratří a sester.” Nebo snad dokonce v mé první diplomce s názvem Problémy pojišťování investičních celků v čs. vývozu a dovozu z roku 1983? Nebo jste xenofobní názor nalezl jen v některém mém článku nebo projevu? Pokládám za samozřejmé, že se shodneme na slovníkové definici xenofobie (odpor, nepřátelství, nedůvěra ke všemu cizímu; strach před ním), takže mi laskavě sdělte, ve kterém mém písemném nebo ústním projevu jste spatřil nebo zaslechl takovou míru xenofobie, že Vás to přimělo k tomu, že nejen nesouhlasíte s mým eventuálním působením na ministerstvu školství, ale navíc jste vyzval všechny ostatní vysoké školy k mé ostrakizaci. A znovu připomínám - bez toho, že bych byl předtím vyslechnut, bez toho, že by mi bylo umožněno cokoli k tomu říci. Je to pro mě i v časech tak zvané politické korektnosti přístup dosud neslýchaný a krajně nejen mě pobuřující. A zároveň je to nesmírně varovné pro všechny občany, přinejmenším pro pamětníky časů minulých. Respektive - ještě pořád doufáme, že „minulých”. Ale vy jste veřejně nabídl srovnání a nedopadlo to pro demokratický režim dobře, a musíte teď tudíž unést břemeno odpovědnosti, které jste tím na sebe vzal. Abyste tedy mohl alespoň částečně napravit to, co už se stalo a odestát nedá, vyzývám Vás abyste se dostavil v pondělí 28. března na diskusní večer Hovory na pravici II, který od 18. hodiny pořádá v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze Akce D.O.S.T. a jehož tématem je právě „bátoriáda”. Tam budete mít příležitost svoje negativní stanovisko vůči mé osobě, jež veřejně šíříte, vysvětlit a obhájit. A dávám čestné slovo, že pokud to dokážete, nepřekročím už práh ministerstva školství. Současně Vás ovšem žádám, abyste na uvedeném
89
shromáždění zveřejnil, kdo z členů Vědecké rady FF UK byl v minulosti členem KSČ, která byla prohlášena za zločineckou organizaci, protože si takovou informaci za dané situace zasloužím nejen já, ale celá česká veřejnost. Jsem si jist, že to vezmete jako spravedlivou nabídku a využijete ji. Jinak bych Vás musel začít považovat za člověka zbabělého, který se nedokáže své oběti podívat do očí. Do té doby se s Vámi loučím nikoli pozdravem, nýbrž slovy Martina Heideggera: A protože mluvení ztratilo své primární bytostné sepětí se jsoucnem, o němž je řeč, případně k němu nikdy nedospělo, nesdílí se tak, že by si toto jsoucno původním způsobem osvojovalo, nýbrž tak, že řečené omílá a šíří. Řečené jako takové opisuje stále širší kruhy a nabývá autoritativního charakteru. Věc se má tak a tak, poněvadž se to o ní říká. V takovém omílání a šíření, v němž původně beztak nepříliš pevná půda pod nohama úplně mizí, se konstituují „řeči”. A ty se neomezují jen na omílání slovem, nýbrž šíří se písmem... V Praze 20. března 2011 Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T. Post scriptum: Pozvánku na Hovory na pravici II naleznete v příloze. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti dávám tuto svou reakci na Vaše veřejné stanovisko ze 17. března k dispozici médiím.
90
Bátora? Ani do kotelny Dušica Zimová http://www.narmyslenka.cz/view.php
22. 3. 2011 Četla jsem v Národní myšlence vtipný článek Jeremy Clarksona, přetištěný z lednových The Sunday Times, o nejhorším dopadu zákazu kouření. Mimo jiné v něm autor konstatuje, že zapálit si dnes na večírku je tak trochu jako vstát a masturbovat. V tomto smyslu je dnes na stejné úrovni pohovořit ve společnosti na téma vlast a národ. Se slabšími jedinci to rovnou praští, silnější povahy se snaží neudusit polknutým soustem. Pilnou a systematickou prací snaživých sdělovacích prostředků se totiž tato slova stala přece výhradním zbrojním arzenálem extrémistů, od kterých se slušná společnost odvrací jako od exhibicionisty s rozevřeným kabátem. Ta masáž je neuvěřitelná a posledním soustem, které naše média přežvykují s rozkoší dietáře dopřávajícího si šťavnatý stejk, je Ladislav Bátora. Všechna uváděná „obvinění” jsou totiž pouze zástupným problémem. Důvodem tohoto honu je jen a pouze jeho práce ve funkci předsedy občanského sdružení Akce D.O.S.T. Budiž řečeno spravedlivě – k nenávisti patřičných míst přispívá toto sdružení opravdu dost. Odpor proti Lisabonské smlouvě a současné podobě EU vůbec, podpora prezidenta Klause, reinkarnace pojmů vlast a národ, trvání na konzervativních hodnotách... Národní konservatismus, prostě a jednoduše řečeno. Co se Ladislava Bátory týká – nic nového pod sluncem. Už by si měl, chlapec, zvyknout. Jsme oba Jaroměřáci a byť já jsem rodné město opustila záhy, vím, že zlobil už coby dorostenec. V roce 1969 dělal nějakého toho předsedu gymnázia a v době, kdy už si mnozí rozmýšleli co a jak, on si mlel pořád to co dnes. Že vlast především a že se nemůžeme smířit s okupanty, a pořád nějaké mítinky, totéž si mlel na vysoké, také na to dojel. Vzdělání dohnal po převratu, zato pořádně: od anglistiky a sinologie přes ekonomiku zahraničního obchodu až po mezinárodní politiku a nakonec i zdejší i mezinárodní právo... Je to prostě nebezpečně vzdělaný člověk. No, neviděli jsme se od školních lavic řadu desetiletí, až jsem přes známého před pár roky zjistila, že onen Bátora, zrovna tehdy skandalizovaný za to, že odsoudil statečného romského spoluobčana na 6 let za rabování při povodních a chtěl nechat zavřít sochaře Černého za hanobení národa, je opravdu ten Zlobivý Láďa. Zjistila jsem, že krom neustálého a tudíž „podivínského“ studia dokázal postavit na nohy VOŠ publicistiky, ekonomicky ukočírovat moloch hotelového areálu v Seči – tenhle „knihomol“! – působit jako přísedící soudce, psát Českou čítanku... Mimochodem, to poslední jmenované ho stálo roky práce a už jen to dokladuje jeho odvěkou extrémistickou činnost. Rozuměj – pro vlast a národ. Pak spoluzakládal D.O.S.T., jehož Manifest pod titulem Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice jsem podepsala. Ano – infikoval moji, po pravdě ne už čistou duši. Jako první ji totiž svou výchovou ve vztahu k vlasti a národu infikovala už má babička, sestra ruského legionáře. A pamatuji si, když jsme po vzniku Manifestu seděli s Ladislavem po schůzi na kafi, přemlouvala jsem ho, ať se toho ujme. Ať se pokusí sjednodit všechny ty různé programy a názory nejrůznějších uskupení kolem toho průsečíku, kde se shodují. Starosti o osud vlasti a národa. V nebezpečné době pozvolné a nenápadné devastace veškerých hodnot, na kterých lidská společnost vždy a znovu přežila všechny své excesy jako na záchranném voru. A když říkám, že jsem přemlouvala, tak jsem přemlouvala. Věděl totiž dobře, na rozdíl ode mne – byť se štvanicemi jsem též učinila nezapomenutelnou zkušenost v době „slavné” TV krize –, že to procházka růžovým sadem nebude, nehledě na neuvěřitelnou spoustu práce. Stalo se. A přišla opravdu neuvěřitelná spousta práce jak jeho, tak několika málo dalších statečných iniciátorů Akce D.O.S.T. Byly organizovány demonstrace proti Lisabonské smlouvě, k podpoře prezidenta Klause, k podpoře české státnosti – už známé Pochody na Hrad, stejně jako další pochody a demonstrace v zájmu hájení konzervativních hodnot. Měla jsem tu čest některé z nich moderovat. A opravdu se podařilo sjednotit různé názorové proudy právě na zmíněných tématech. Což je přesně to, co Budovatelům Světlých Zítřků vadí a z čeho mají strach. Strach z toho, že se lidé domluví. Že už málem kriminalizované pojmy – vlast a národ – získají zpět hodnotu, kterou vždy měly a za kterou bylo položeno nespočet životů. Hodnotu, která u nás nikdy neměla xenofobní a rasistickou podobu. Hodnotu, odmítající násilný multikulturalismus, který bagatelizuje chuť a potřebu toho kterého národa a té které země žít podle svého způsobu a svých tradic. A jenom tento strach, což je na jednu stranu docela hezké, stojí za příběhem Skandalizace Zlobivého Láďi, který měl pracovat na ministerstvu školství. Ale říkala jsem si, že mi něco k tomu mediálnímu kobercovému náletu chybí! Co to jen je?! A vida, už to vím! Chyběl protest pracujících. Konečně se toho ujali akademici z Vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzvě panu ministrovi školství a mnohým dalším prohlašují na Bátorovu adresu, že „jsou přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce.” Holt ani náměstek, dokonce ani poradce přes ekonomiku... ani nic.
91
No, asi by mně páni akademici měli vysvětlit své pojetí xenofobie. A mnozí další pak pojem rasismus a extremismus. Zřejmě znají jinou definici než já. Ladislav Bátora zná dobře to, proti čemu vystupuje. A nejsou to ani Cikáni, ani Vietnamci, ani Japonci nebo Hotentoti. Nehledě k zaměření jeho studií, tak oblíbenou herečkou tohoto „xenofoba a extremisty” je Lucy Liu, čínské obchodníky okouzluje přesným přízvukem v jejich mateřštině, maminku Tomia Okamury znal už bůhví od kdy a Tomia má dnes, jako dospělého, ještě o něco víc rád, než jako malého kluka. (Obliba bílé, blonďaté Agnethy z ABBA mu ovšem kádrový profil poněkud kazí.) O Evropské unii pak toho ví víc než dost. Protože má také víc než dost nastudováno i odžito. Takže Ladislav Bátora se nebojí neznámého, není ani xenofob, ani rasista, ani extremista. Bojí se naopak dobře známého. Světlých Zítřků, Společného Blaha, nerovnosti před zákonem atd. apod. Bojí se toho, do jakého světa vyrůstá jeho batolecí vnučka Alexandra. (Samozřejmě je Sašenka pokřtěná, dokonce pravoslavně. Jako oba její rodiče. Také co byste od syna a snachy extrémisty čekali!) Během mediální skandalizace Zlobivého Ládi dochází však i k situacím takřka rozkošným. Takovými byly např. televizní levity čtené panu Bátorovi paní PhDr. Šiklovou (samozřejmě na ČT). Vůbec ne mimochodem řečeno: nadšenou členkou KSČ v letech padesátých. Tato „napravená” dáma vyčítala panu Bátorovi, že kandidoval na kandidátce Národní strany. Bingo! Připomínám pro pořádek: Bátora nebyl členem NS, tato strana nebyla vedena jako extrémistická, nebyla postavena mimo zákon a – mimochodem – svůj program řešení cikánské otázky formulovala dlouho po Bátorově kandidatuře. To jsou fakta. Téma politické stranickosti mě ovšem přivádí ke vzpomínce na nedávno zesnulého Jiřího Dienstbiera, se kterým má Bátora dost společného. Mám na mysli ty strany, kterými po převratu de facto bok po boku prošli, protože nebylo a není lehké nějakou si tady vybrat. Dej panu Dienstbierovi Pán Bůh nebe. Vzpomněla jsem jej, když je nyní ta „stranická turistika” Bátorovi vyčítána. Má přitom na kontě o jednu partaj méně, než pan Dienstbier. Nikdy nebyl v KSČ. Také proto asi nebyl, nejsa „poraženým komunistou”, perzekuován po roce 1968 tolik. A když jsem vzpomněla disidenta let normalizace – mohl by dělat pan Bátora na ministerstvu školství alespoň v kotelně? Anebo ne. V rámci akce „Ostatně soudíme, že Bátora musí být zničen” doporučuji ještě pokus o umístění do psychiatrické léčebny a zbavení svéprávnosti. Ale toho se vlastně nepodařilo dosáhnout u pana prezidenta Klause, protože tady se všechno vykecá. U Bátory už to tedy nepřipadá v úvahu. Takže – podle vzoru ze vzpomenutých let padesátých – čekám k výše zmíněné petici akademiků z Univerzity Karlovy alespoň další vyjádření proti škůdci Bátorovi od ostatních rozhořčených kolektivů kapitalistické práce. No, z přádelen a od soustruhů to nebude, ty už tady prakticky žádné nejsou.
92
SK RVŠ: Názory Ladislava Bátory jsou xenofobní, na ministerstvo nepatří Heda Čepelová tajemnice a tisková mluvčí SK RVŠ http://www.ukacko.cz/sk-rvs-nazory-ladislava-batory-jsou-xenofobni-na-ministerstvo-nepatri
22. 3. 2011 Studentská komora Rady vysokých škol se přidala ke kritice možného působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství. Důvodem jsou jeho xenofobní názory, které podle SK RVŠ dokládá jeho působení v Národní straně. SK RVŠ obdržela dne 21. března e-mailem dotaz týkající se usnesení, kterým vyjádřila nesouhlas s působením pana Ladislava Bátory na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Otázka směřovala k tomu, kde jsme se s xenofobními postoji pana Bátory setkali a o jaké konkrétní postoje šlo. Odpověď na tento dotaz zveřejňujeme jako doplnění a vysvětlení zmíněného usnesení. Podle oficiálních informací Českého statistického úřadu kandidoval pan Ladislav Bátora v roce 2006 do Poslanecké sněmovny PČR za Národní stranu. Jak je patrné z přehledu, na stranické kandidátce stál dokonce na prvním místě. Národní strana přitom v té době vedla kampaň založenou na xenofobních a rasistických výrocích jako „Cikáni by měli emigrovat do Indie“ nebo „Nejsme si rovni“. V roce 2008 Český helsinský výbor upozornil, že v měsíčníku NS (Národní politika) a článcích na internetových stránkách strany trvale dochází „k hanobení etnické skupiny a kultury některých našich spoluobčanů (příslušníků romského etnika) a rasy (osob černé barvy pleti), přičemž z projevu výše uvedených článků lze současně usuzovat i na podněcování k nenávisti vůči těmto skupinám osob“. Uvádí i příklady takových projevů z roku 2006, tedy z doby, kdy pan Bátora za tuto stranu kandidoval. Bezpečnostní informační služba sleduje Národní stranu jakožto extremistickou ultranacionalistickou stranu. Ve výroční zprávě za rok 2006 uvádí: „Součástí pravicově extremistického spektra jsou i krajně nacionalisticky až xenofobně zaměřené skupiny. Jde především o řádně zaregistrované politické strany či hnutí a občanská sdružení. Přestože jejich představitelé mají často značně radikální názory, na veřejnosti se, až na výjimky, snaží v rámci své strategie vystupovat umírněně. V roce 2006 byly nejaktivnějšími ultranacionalistickými subjekty politická strana Národní strana…“ a dále „Nejvýrazněji se během roku 2006 projevovala Národní strana, která připravila několik kontroverzních akcí.“ Zpráva dále popisuje dvě nejvýznamnější události roku, během kterých došlo pro podezření ze spáchání trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení k zadržení čtyř členů Národní strany. Národní strana tedy v době voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 prokazatelně xenofobní a rasistické postoje hlásala. Pan Ladislav Bátora jakožto její volební lídr nepochybně tyto postoje musel znát (i BIS ve své výroční zprávě zmiňuje značnou odezvu médií a široké veřejnosti) a zároveň s nimi neváhal vědomě spojit své jméno. Při veškeré snaze se do dnešního dne nelze dopátrat zmínky o tom, že by kdy tento krok vyhodnotil jako chybný a tehdejší názory, které svým jménem zaštiťoval, prohlásil za mylné. Stručně shrnuto: s xenofobním postojem pana Bátory jsme se setkali ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006, konkrétně šlo o postoje, které uznávaly nerovné zacházení s občany ČR na základě etnicity. Toto jsou také důvody, proč se národní studentská reprezentace rozhodla podpořit stanovisko Vědecké rady FF UK. Text vyjadřuje názory uvedené organizace. Titulek a perex kurzívou redakční
Z diskuse Martin Václav Lorenc
22. 3. 2011, 16.03
Děláte si srandu??? I kdybych absolutně nesouhlasil s celou drahou pana Bátory, ale byl třeba i zakořeněný komunista, tak je neslýchané, jak můžete svoje rozhodnutí začít stavět, vytvořit základy a nastavit X pater jen na tom, že pan Bátora kandidoval za NS. Neslýchaně lžete, že nelze dohledat „vyjádření“ pana Bátory ohledně jeho kandidatury, vysvětlení a jeho postoje. Lžete, lžete a zase lžete a dokazuje to mnohé, mimo jiné i Vaší shnilou hierarchii založenou na starých strukturách minulého režimu. Už jen mimochodem vyjadřuji svoji pobavenost vedle pobouření, že na důvodnou výzvu pana Bátory, abyste jasně řekli, kde jsou jeho názory a výroky xenofobní, se oháníte pouze kandidaturou za NS. Je Mi Vás Líto nevážené představenstvo fakulty a studentské komory. P.S. Je neuvěřitelné, že na půdě, kde musí vládnout „rationalitas“ jste schopni napsat takové lži. Lukáš Lánský
22. 3. 2011, 19.57
93
Sorry, ne. Vést kandidátku za extrémistickou stranu znamená zastávat extrémistické názory. Rozmyslete si to slovo, „zastávat“. „Stát za“. (Nevyjadřuji se k extrémističnosti NS, protože ji neznám.) Nebo chcete tvrdit, že „vést kandidátku“ žádné morální implikace nemá? Vždyť je to stejně silné, jako „být ve straně“. Upřímně, ten pocit lítosti je vzájemný. Vás příspěvek zní hodně nevybouřeně, strašně frustrovaně. Venku je docela teplo, nechcete si zaběhat? Je to vážně uklidňující. Milan
22. 3. 2011, 20.35
Jůů, vy jste tak úžasně korektní a spravedliví! Chystáte taky vyjádření k tomu, že ve vládě sedí bývalý komunista, Nebo že jiný bolševik předsedá Ústavnímu soudu? A nebo hele, co takhle odsoudit veřejně ČSSD, která si za čestného předsedu zvolila Komárka, poradce velkého Che Guevary, který v kubánských lágrech vlastnoručně vraždil politické vězně? Že byli ve straně přece implikuje, že byli ve straně, že? No tak směle do toho! I když to asi nebude snadné. Při síle vaší reakce na Bátoru budete asi muset na tyhle lidi dát dohromady rovnou eskadru smrti. Lukáš Lánský
22. 3. 2011, 20.48
Myslím, že označovat Rychetského za bolševika vás diskvalifikuje z množiny lidí, se kterou by mě bavilo diskutovat (upřímně si o vás za to myslím, že jste zlý člověk), protože to svědčí o tom, že máte nějak radikálně posunuté pojmy a většinu času bychom se věnovali jen jejich cizelování. Nezoufejte! Neplačte! Třeba se najde někdo jiný. Milan
22. 3. 2011, 22.06
Kandidát za „extrémistickou“ stranu je extrémista. Člen bolševické strany není bolševik. Jestli vy nebudete tenhleten schizofrenik. Jako každý, kdo má plnou hubu tolerance, ale jen vůči těm názorům, co se zamlouvají jemu samému. ing. arch. Markéta Bahníková
22. 3. 2011, 16.03
Mě by moc zajímalo, kdo Hedě Čepelové vypracoval uvedené hlášení, kolik jí bylo let v r. 2006 a jak moc ji tehdy zajímala politika? To je přece neuvěřitelné! Žádný xenofobní citát pana Bátory jako osoby nemají, ale stojí jim to za veřejný lynč. To opravdu slečna Heda ve státní správě nenalezla nikoho ideologicky více nebezpečného! Tak to se nemáme čeho bát. Studenti mohou klidně studovat, neboť slečna Heda bdí. Podívejte se na stránky akce D.O.S.T. tam najdete nejen vyjádření pana Bátory k tomu, že proti Romům ani Cikánům ani jiným nic nemá, ani neměl. Jen celý svůj život bojuje proti nepřátelům své a naší (tedy české) svobody. O tu slečna Heda a její přátelé strach nemají. A co ostatní studenti opravdu souhlasí aby toto jejich jménem bylo vydáváno? Milan
22. 3. 2011, 19.39
Je to celé jen veřejný lynč slušného chlapa. Vůbec nejde o nějakou Národní stranu, jde o současnou aktivitu dr. Bátory jako předsedy D.O.S.T., to je totiž to, co hnutí pravdy a lásky vede k šílenému záchvatu lži a nenávisti. V čele s děkanem Stehlíkem, odmítajícím veřejnou debatu, v níž by obhájil své likvidační útoky na nevinného člověka, jde o lidi bez charakteru. A na zbabělce se vždycky smělo veřejně plivat. Tak tedy
22. 3. 2011, 19.18
V roce 1989 jsem studoval ve druhém ročníku FFUK. Když přišel sametový listopad, doufal jsem, že to bude konec vtahování politiky do akademického světa. Neměl jsem sice nikdy o akademické obci iluze, nikdy nepatřila ke garantům etiky a míra duševní prostituce v ní byla vždy nadprůměrná, ale věřil jsem, že vytváření nějakých nových akčních výborů a podobných věcí bude napříště už každému trapné. Ano, připouštím, že v tom byl i osten osobního škodolibého potěšení, že tím snad zmizí i vliv mělkých a patolízalských typů, jakých je vždy na každé vysoké škole dostatek, a jaké jsem, přiznávám, neměl nikdy v oblibě. Nuže, nezmizel. Politika akademickou obcí opět hýbá. A malé typy soutěží o to, jak se zalíbit. Je to stejně smutné jako kdysi. Zdůvodnění „protibátorovského vyjádření“, jež podepsala slečna tisková mluvčí, je nekonzistentní. Uvádí dílčí indicie (nikoli důkazy) a tvrdí, že něco bylo prokázáno. No, nebylo. Je tomu právě naopak. Citace těch indicií právě ukazuje, že nikomu nic prokázáno nebylo. Podezření není prokázání, jak by slečna tisková mluvčí a ti, kteří za ní stojí, mohli snad alespoň tušit. Přesto byli ochotni vyplodit studentské prohlášení hodné padesátých let. Je zřejmé, že o Bátorovu někdejší kandidaturu za NS vůbec nejde, jde o jeho současné názory, které nejsou pranic xenofobní, zato výrazně nepříjemné „elitě“ tzv. pravdy a lásky, která tu naši roklinku tak trošičku ovládá. Intelektuální luhy a háje tedy docela určitě. To by Vás Jane a Martine myslím mělo zajímat víc, než překlepy předchozí přispěvatelky, která se, na rozdíl od Vás nebála podepsat. Zkuste to promyslet. A nebo ne, jestli se Vám zrovna myslet nechce. ing. arch. Markéta Bahníková
Moc by mě zajímalo kdo tohle pro slečnu Hedu zpracoval, kolik jí bylo let v roce 2006, že tak detailně sledovala politickou scénu. To, že nenašla nikoho nebezpečnějšího ve státní správě bych hodnotila jako dobrou zprávu pro naši zem, tedy kdyby to byla pravda. Pan Bátora ZJEVNĚ PODLE VŠECH JEHO DOSTUPNÝCH VYJÁDŘENÍ ŽÁDNÝ XENOFOB NENI. Může si to každý ověřit na stránkách hnutí D.O.S.Tu, doporučuji. protože evidentně není Bátora nebezpečný ani českým dětem, ani Romům ani žádným jiným, čím tedy Heduš tak vyděsil? Asi tím, že se celý život zasazuje za hájení své a naší české svobody a to je asi to, co poručníkům slečny Hedy opravdu vadí. A co na to skuteční studenti? Martin Václav Lorenc
Všichni, co byli v KSČ – vyhodit z UK, z politiky, ze soudů a nedat jim možnost se veřejně angažovat ve vysokých funkcích!
94
Všichni, kdo kandidují nebo kandidovali za Opravdu extrémistické strany – a ta je jen jedna, pokud se nemýlím, protože pouze Dělnickou stranu soud zrušil – vyhodit z UK, z politiky, ze soudů a nedat jim možnost se veřejně angažovat ve vysokých funkcích! Všichni, kdo jakkoli se hlásí k pošlapávání hodnot českého národa a ČR – tzn. eurořitní alpinisté – vyhodit z UK, z politiky, ze soudů a nedat jim možnost se veřejně angažovat ve vysokých funkcích! Václav Š. David:
Zcela souhlasím s M.V. Lorencem. Je zajímavé, že nikdo neřeší lidi, co byli v KSČ, ale teď se najednou sesypala smršť hněvu proti Ladislavu Bátorovi. Podle mého názoru jde o snahu odlákat pozornost od skutečných problémů, směrem k aféře Bátora. Namísto toho, aby se psalo o daních a dopadech jejich zvyšování se píše o tom, co Bátora kdy řekl a neřekl. Zajisté, Ladislav Bátora má své chyby, ale kdo je nemá? Ať SKRVŠ udělá audit všech vysoce postavených úředníků MŠMT, nebo se nevyjadřuje ani k Bátorovi. Takhle to vypadá, jako podlehnutí mediální hysterii. A co se týče vědecké rady FF UK, nedivil bych se, kdyby v ní zasedali lidé, kteří Bátoru vyrazili z fakulty roku 1975, nebo mu udělili veřejnou důtku roku 1972. Stránky na podporu Ladislava Bátory na FB: http://www.facebook.com/probatoru Václav David, absolvent Filosofické fakulty Ostravské univerzity Jakub Novotný
Tak zveřejní někdo, kolik členů té Vědecké rady FF UK bylo ve Straně? Kolik studentských svazáčků proti členství těchto lidí v zločinecké organizaci, která vedla totalitní režim, takto veřejně protestuje? S politikou Národní strany můžeme a nemusíme souhlasit, ale oproti Komunistické straně Československa šlo o legální a legitimní stranu v rámci demokratického systému, která nemá na rozdíl od KSČ krev na rukách a na svědomí zavražděné, umučené, popravené, ale i desítky tisíc zničených životů. Je si třeba uvědomit, že v roce 2006 za Národní stranu kandidoval jako nestraník, nikoliv člen, což také svědčí o něčem jiném, než že se vším na 100% souhlasil. Bátorovo prohlášení ohledně kandidatury je veřejně přístupné, stačí umět gůůglovat. Citovat, co si myslí organizace jako Český helsinský výbor o Národní straně, je jako citovat, co si myslí Národní odpor či anarchisté o Nečasově vládě.
95
FF UK se vrací do praktik padesátých let Ivana Haslingerová http://haslingerova.blog.idnes.cz/c/183378/FF-UK-se-vraci-do-praktik-padesatych-let.html
23. 3. 2011 „A protože mluvení ztratilo své primární bytostné sepětí se jsoucnem, o němž je řeč, případně k němu nikdy nedospělo, nesdílí se tak, že by si toto jsoucno původním způsobem osvojovalo, nýbrž tak, že řečené omílá a šíří. Řečené jako takové opisuje stále širší kruhy a nabývá autoritativního charakteru. Věc se má tak a tak, poněvadž se to o ní říká. V takovém omílání a šíření, v němž původně beztak nepříliš pevná půda pod nohama úplně mizí, se konstituují ‘řeči‘. A ty se neomezují jen na omílání slovem, nýbrž šíří se písmem...“ Martin Heidegger Poslední dobou se rozpoutal zvyk snažit se o odstraňování nepohodlných politických protivníků vypouštěním polopravd či mnohdy dokonce nepravd do médií a tím rozpoutat aféry, které mnohdy vyústí až do demonstrací. A co je nejsmutnější, že tyto aféry, módně nazývané kauzy, končí povětšině úspěchem toho, kdo je rozpoutá a ublíží postiženým, bez ohledu na to, zda si opravdu trest a veřejnou ostudu zaslouží či nikoliv. I kdyby se v budoucnu prokázalo, že šlo o záměrné osočení, není to už napadenému nic platné. Účel splnil, co potřeboval. Z místa byl vyhozen či ho nezískal. Co na tom, že nebyla ctěna presumpce neviny, podle níž by měl následovat trest až po prokázání viny u soudu. V minulých letech se také občas něco podobného dělo, ale v současné době se výše popsaná metoda stala už téměř samozřejmým prostředkem. Ministři mluví přes média kolegům, s nimiž prosedí desítky hodin ve vládě, do obsazování míst na ministerstvech či do postu poradců a nikoho už ani nenapadne, aby se nad tím pozastavil. Od novinářů nejde očekávat, že získanou skandalizující zprávu nezveřejní. Každá senzace zvyšuje náklad novin. Páni politici by si ale měli uvědomit, že se podobný podraz může stát každému z nich, a pokud již někdo anonymně vypustí obvinění či zprávu ze zasedání vlády, neměli by to ostatní komentovat, dokud není vynesen soudní verdikt. Naopak by měli zdůrazňovat, že již dvacet let žijeme v právním státě, oni ctí presumpci neviny a vyjádří se ke kauze až po jejím soudním ukončení. A ani demonstrujícím by neměli ustupovat. Jinak se rozšíří názor, že pokud něco chci, stačí zadupat před Strakovkou a hrozí hotové zemětřesení. A naprostý nešvar, který nás vrací stále více do padesátých let, je rozmáhání dopisů a petic odsuzujících to či ono a to dokonce už i v akademických kruzích. Stačí, když se k čemukoliv vyjádří někdo se známým jménem či titulem, a lidé z obdivu k němu tomu uvěří. Podobné chování ve mně vyvolává okamžitě asociaci s voláním lůzy za odsouzení Horákové, Štěpničkové a dalších politicky obviněných. Ano, jsme již humánní a neškrtíme pomluvené v temných popravčích celách, ale životy jim ničíme také. Proto pokládám za svou povinnost se podobně pomlouvaných lidí vždy zastat. Posledním případem, který se mne velice dotkl, byl čin děkana FF UK Dr. Michala Stehlíka. Vědecká rada FF UK 17. března 2011 vydala následující usnesení, pod nímž je jako jediný podepsán: „Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními 1 postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily.” Co na tom, že doktor Bátora žádal pana děkana Stehlíka, aby mu sdělil, ve kterém jeho písemném nebo ústním projevu spatřil nebo zaslechl takovou míru xenofobie, že ho to přimělo k tomu, že nejen nesouhlasí s jeho eventuálním působením na ministerstvu školství a navíc Michal Stehlík vyzval všechny ostatní vysoké školy k jeho ostrakizaci. A to bez toho, že by byl předtím vyslechnut, bez toho, že by mu bylo umožněno cokoli k tomu na vědecké radě říci. I za doby socialistického totalitárního režimu byla doktoru Bátorovi dána možnost hájit se. Když Kárná komise FF UK tehdy pod vedením prof. Václava Křístka zkoumala jeho protikomunistické a antisovětské názory a aktivity. Na závěrečné zasedání si ho přizvala k vyslechnutí. V úvodu byl seznámen s tím, že je mu mimo jiné kladeno za vinu, že v letech 1968 až 1970 zakládal protistátní skupiny, ve kterých tiskli a distribuovali ilegální tiskoviny, že vytvářel nátlak na své spolužáky, aby zaujímali antisovětské postoje, že pronesl výrok „až vystuduji, uteču na Západ,” že pořizoval seznamy osob, které navštěvovaly sovětskou vojenskou nemocnici a že jeho otec si nechal na protest proti sovětské okupaci naší vlasti narůst plnovous. Stejně, jako když byl o pár let později – v letech 1983 až 85 – trestně stíhán za „veřejné hanobení skupiny obyvatelů republiky proto, že jsou 1
Xenofobie je politický a odborný sociologický termín. V doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a odlišné kultuře. V politické rovině je pojem používán ve významu „odpor proti imigraci bez integrace do společnosti“. (pozn. aut.)
96
stoupenci socialistického společenského a státního zřízení” podle tehdejšího znění § 198 trestního zákona. Věděl tak alespoň, že je obviněn za činy, které spáchal. Dnes ho vědecká rada téže FF UK odsoudila dokonce za to, co nespáchal, a to bez možnosti se před vynesením verdiktu obhájit, což je v době tak zvané politické korektnosti přístup krajně odsouzeníhodný. A co víc, je to nesmírně varovné pro všechny občany, přinejmenším pro pamětníky časů minulých. Zajímalo by nás, kde nalezl pan děkan tolik xenofobie ve výrocích pana Bátory, že mu stálo za to svolat na ně vědeckou radu fakulty a psát na ministerstvo varování před takto nebezpečným člověkem. Bylo to snad v jeho diplomové práci Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace, kterou obhájil v roce 1995 na téže fakultě, kterou pan Stehlík vede? Nebo v jeho disertační práci o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska, již obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v roce 1999? Nebo snad v jeho práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, kterou obhájil jako rigorosní v roce 1997 na Právnické fakultě UK? V práci, v jejímž úvodu mimo jiné píše, že „neskromně doufá, že se mu podařilo sepsat alespoň něco nepatrně přínosného, něco, co může přispět k objasnění i prevenci té hrůzy, k níž na konci minulého století došlo v nepochybně přenádherné zemi našich nešťastných černých afrických bratří a sester.” Nebo snad dokonce v jeho první diplomce s názvem Problémy pojišťování investičních celků v čs. vývozu a dovozu z roku 1983? Nebo nalezl xenofobní názor v některém jeho článku nebo projevu? Slibujeme panu Stehlíkovi, že jeho nález rádi zveřejníme a bude-li důkazem o xenofobii, omluvíme se mu. Ostatně bude mít možnost v pondělí 28. března otevřeně vystoupit na diskusním večeru Hovory na pravici II Akce D.O.S.T., na nějž byl pozván. Tématem je právě „bátoriáda”. Na konferenci vystoupí renomované osobnosti – tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, poslanec EP Hynek Fajmon, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek a předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík. Pan Stehlík bude mít příležitost svoje negativní stanovisko vůči osobě pana Bátory vysvětlit a obhájit. Všichni přítomní budou jistě s napětím očekávat, zda tuto pozvánku přijme a dokáže své obvinění podložit a vysvětlit z očí do očí.
97
Jak to vidí Tomáš Halík Tomáš Halík (Vladimír Kroc, moderátor) http://www.rozhlas.cz/jaktovidi/prepisy/_zprava/869006
23. 3. 2011
Úryvek Pojďme k dalšímu tématu, já jenom připomenu, že se vracíme s Tomášem Halíkem k událostem posledních dní a týdnů. Hostem je dnes profesor Tomáš Halík. V tisku stále doutná výměna názorů v souvislosti s takzvanou kauzou Bátora. Vy jste poskytl nedávno obsáhlý rozhovor časopisu Týden, z druhého tábora jste si postupně vysloužil docela zajímavá označení, zprvu Koniáš, pak jsem četl něco o marxistickém Dalajlámovi. Ono by to bylo skoro možné i k pousmání. Ale nedostává se ta diskuse do roviny, která už třeba není ani důstojná? Je třeba v tom pokračovat? No, skutečně z toho kruhu okolo toho pana Bátory se ozývají hlasy, to skutečně jsou takové kruhy, o kterých Masaryk říkal: To je ta patologická sedlina. Že jo, tam nejde jenom o nějaký názorový rozpor, tam jde o prostě úroveň přístupu k tomu, jestli ten pan Bátora tam v tom svém vyznání víry prostě mluvil o „pravda a láska ordinovaná z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu a tak dále“, a tak vidíte prostě, co je to za styl myšlení. Teďka mě označil, že bych podporoval Hitlera nebo takové věci. No, tak to už jsme úplně mimo realitu. Ale to, že prostě ministr školství byl ochoten takového člověka na základě telefonátu z Hradu učinit svým náměstkem, ačkoliv přiznal, že ho vůbec nezná a pan prezident taky řekl, že ho vlastně nezná, že se mu zalíbil jenom právě díky tomuhle svému vyznání víry. A když ho upozornili, že tedy je s ním na jedné fotografii, tak řekl, že vlastně nevěděl, že to je on a tak dál. Takže jednak samozřejmě to ukazuje, jakým způsobem se u nás lidé dostávají do vysokých funkcí, vždyť náměstek ministra, to je vlastně hlavní funkce. A já si pamatuju, jak mi jeden můj polský přítel říkal, že: Když u nás padlo to letadlo s těmi ministry, tak jistě to byla tragédie, ale ta ministerstva jela naprosto bezchybně dál, protože máme zásadu, že ti náměstci, to jsou prostě odborníci. Ministři jsou politické figury, někdy figurky, ale tam nezávisle na změnách vlády prostě ti lidé na tom druhém postu jsou prostě kompetentní odborníci a ten úřad běží dál. U nás je zvykem, že jsou to prostě trafiky pro kamarády a že jsou takovýmhle způsobem ustanoveni. No a teďka tenhle ten člověk by měl být taky poradcem ministra. No, co mu bude probůh radit? A měl být také, jaksi rozhodovat o evropských fondech, ten člověk, který říká, že Evropská unie a evropské sjednocení vychází z Hitlerova plánu ovládnutí Evropy. No, tak kde to opravdu jsme, že jo? Ten člověk vůbec neví, jak ta myšlenka evropského sjednocení v dějinách rostla, jak souvisí prostě s těmi našimi dějinami už od, prostě od těch ... Jiřího Poděbradského a ta vize Evropy, která se sjednocuje na základě demokratické volby národů a kde u pramenů toho současného evropského sjednocení stály ty veliké demokratické postavy těch křesťanských politiků poválečných, no tohle to přirovnávat prostě k nacistickému pánu ovládnutí Evropy, to je opravdu už absurdní. Já také se dívám kriticky na některé myšlenkové proudy, které jsou dosti hlasité v té současné Evropské unii, ale tam je třeba s nimi vést nějaký kompetentní, odborný spor. A já právě vidím jak strašně znepokojující, že lidé typu Bátory, ale bohužel to platí i o našem panu prezidentovi, tak stále nálepkují, že říkají multikulturalismus a tak dále, politická korektnost. Ano, to jsou někdy ideologické zkratky, ale tam je třeba ty věci rozebrat, ukázat, že co bylo smyslem té politické korektnosti, určitá slušnost, k jakým extrémům to třeba vede. Ale to jsou prostě věci, o kterých je třeba vést jaksi kompetentní rozhovor a ne tyhle ty nálepky. Jestli tomu dobře rozumím, tak se v mnohém shodujete v názorech, ale spíš se lišíte ve způsobu diskuse, nebo ... No samozřejmě, samozřejmě ... ... přístupu k tomu. Já vidím, že tyhle ty, prostě ty různé levicové proudy, takové krajní jsou nebezpečné, to je opravdu takový ten levicový sekularismus. A já bych souhlasil, že je tady třeba nějaký inteligentní konzervativismus, který bude jaksi kompetentním diskusním partnerem. Ale nelze proti jedněm ideologickým zkratkám prostě postavit takovéhle prvky, protože skutečně z těchhle těch lidí u nás se ozývá něco, co mi strašně připomíná takový ten český fašismus druhé republiky. Já jsem tyhle ty věci hodně podrobně studoval, v souvislosti třeba s Karlem Čapkem, že jo, tak to byli lidé, kteří ..., nepleťme si fašismus a nacismus, že jo, to jsou dvě zásadně rozlišné věci, ale prostě ta sympatie k tomu autoritativnímu státu a zneužívání nacionalismu, to je něco, co se prostě ozývalo na té české krajní pravici. Bohužel se v tom také angažovali tenkrát určité katolické proudy. A to je taky jedna věc, která mě velmi znepokojuje, že často tito lidé, jako pan Semín, jako pan Bátora, jako pan Hájek se zaklínají také katolicismem. A já si myslím, že to je strašně nebezpečné, protože to koketování s těmi autoritativními režimy za té druhé republiky, to bylo něco, co se katolíkům skutečně nevyplatilo. A já mám před očima
98
svědectví mých velkých učitelů, jako byl třeba otec Oto Mádr, který zemřel před několika týdny. To byli lidé, kteří v komunistickém žaláři si vlastně uvědomili, že katolická církev nemůže jít tímto směrem, tím spojenectvím prostě s těmi opravdu restauračními, reakčními silami, že není možné prostě ignorovat vývoj vědy, stavět se proti evoluční teorii, jak to slyšíme od pana Hájka. A ten, a tam vlastně vznikl takový spontánní ekumenismus, ti lidé v tom žaláři najednou se setkali s evangelíky, setkali se s lidmi toho masarykovského humanismu, setkali se dokonce s řadou socialistů a najednou zjistili, že i mezi nimi je řada slušných uvažujících lidí a řekli si, že jestli církev jednou jaksi vyjde do svobodného prostoru, už to nesmí být taková ta ukřičená, prostě triumfalistická církev. Musí to být církev, která se bude snažit právě o tu toleranci, o tu morální obnovu. A tito lidé takto žili a dosvědčili to skutečně svým životním svědectvím. Vždyť já si pamatuju celé to úsilí disentu. A oni za tenhle ten mravní obrat v tom českém katolictví platili opravdu velikým utrpením. A já si pamatuju, Josef Zvěřina říkal: Ten náš katolicismus musí být noblesní, to nesmí být prostě tohle to ukřičené. A tak já ve jménu památky těchhle těch lidí se prostě stavím proti takovému typu toho ukřičeného konzervativismu, těch hesel a toho návratu prostě do takové té stoky té druhé republiky. To je jeden z důvodů, proč tomu říkám „ne“. Pražské arcibiskupství se ohradilo proti spojování vašich výroků s oficiálními stanovisky katolické církve, aspoň tak to bylo v tisku. Mrzelo vás to, nebo jak vůbec ...? Vůbec ne, naopak já jsem o tohle to i výslovně požádal, že jo. To byl pokus paní Volfové od Suverenity paní Bobošíkové mě vlastně postavit proti arcibiskupovi, proti církvi, když najednou paní Volfová se stylizovala jako velká katolička a říkala: Jestli toto je oficiální názor katolické církve ... No, tak hned se prozradila, protože mě tam nazvala biskupem, tak jestli je tak velká katolička, tak by to měla znát, kdo je v katolické církvi biskup. A pak se také ozvali lidé, kteří řekli, jak ji znali před rokem 1989. Ale to nechme stranou. Ale prostě byl to pokus mě postavit proti arcibiskupovi, proti církvi. A já jsem hned na to arcibiskupství upozornil, že přišel tenhle ten list a hovořil jsem s nimi a říkal jsem: Samozřejmě, tady je třeba, abyste zdůraznili, že to není oficiální názor církve a já nikdy za takový jsem ho nepokládal, že. Já, jestliže se vyjadřuju k těmto věcem, tak se vyjadřuju výslovně jako soukromá osoba, protože jistě církev má nejen právo, ale povinnost se vyjadřovat k těm morálním otázkám současné společnosti. To je její prorocká funkce. Ale ta oficiální stanoviska církve, to je něco, co formulují biskupové, co formulují mluvčí biskupské konference. Ale když je to jednotlivý kněz, a to je jeden z důvodů, proč bych nikdy nepřijal nějakou vysokou církevní funkci, protože si právě chci uchovat tuhle tu svobodu, mluvit to, co vyplývá z mého osobního přesvědčení, svědomí, rozumu. Takže tady jasně hovořím jako občan. A kněz svým kněžským svěcením není zbaven ani občanských práv, ani občanské svobody, ani práva prostě vyslovoval se k těm věcem. Takže já jsem sám říkal: Ano, prosím vás, tohle to jasně řekněte, že to není oficiální stanovisko církve. Já jsem ho nikdy, a takto to taky vyznělo. Já myslím, že dneska i uvnitř církve panuje velice dobrá atmosféra vzájemné diskuse. Já s panem arcibiskupem Dukou se znám 40 let a máme spoustu velmi podobných názorů na mnohé věci. Někde se lišíme, že, třeba v tom vztahu k Václavu Klausovi, kde já samozřejmě také respektuji to, že člověk v pozici arcibiskupa musí přece jenom zaujímat určité diplomatické stanovisko vůči hlavě státu a tak dále. To já plně respektuji. A myslím, že on také zase respektuje, že já mám právo se občansky vyjádřit, prostě svůj názor a že je velmi dobře, když v těchhle těch otázkách církev ukazuje i jistou vnitřní pluralitu, protože to odpovídá také tomu složení katolíků, že katolíci nejsou nějaká politická partaj, která by k jednotlivým politikům měla prostě jednobarevný postoj. Takže tohle je v pořádku a já sám zdůrazňuji, že to je moje občanská angažovanost a nejsem tady žádným mluvčím církevní instituce. Proč jste, pane profesore, odmítl vystoupit ve společné diskusi s panem Bátorou v České televizi, což vám bylo nabízeno? Já prostě nechci přistupovat na tento typ, na tento typ argumentace. Prostě poté, co jsem tam četl prostě to, jak jsem to právě citoval, že jo, ten Havlův mravní pelech a tak dále. Tady je třeba dát určitou, ukázat určitou distanci, že na tuhle tu úroveň tedy sestupovat skutečně nebudeme. To, jestli mě pan prezident přirovnává ke Koniášovi, ale to vlastně, on jenom tím zatleskal tomu Bátorovi, že jo, tak to je, to vidíte přesně to převracení skutečnosti, že jo. Ten pan Bátora, ekumenismus, to, co já se snažím velmi reprezentovat v tom českém křesťanství, čili toho ducha tolerance, diskuse, vzájemného sbližování křesťanů a i lidí věřících a nevěřících, tak ten ekumenismus on tady prostě postavil vedle homosexualismu a prostě všech těch věcí, které proklíná. A Koniáš, který je tady chápán jako prostě symbol toho militantního katolicismu protireformačního, tak tomu pan Bátora řekl: Tenhle ten typ je mi daleko milejší, než prostě neekumenický Halík. No, tak proti gustu žádný dišputát, jak říkala babička. Ale to je opravdu jiný svět. Ale když tomu tleská prezident republiky, to je znepokojující. Víte, ale tam se mi prostě nelíbí to, co u Václava Klause vidím léta, takové to zneužívání historie k převracení skutečnosti. Vzpomeňme na prostě ten velký skandál korupční ODS tenkrát v tom roce 1997, když praskli ti falešní sponzoři. Tak Václav Klaus prohlásil, že to je sarajevský atentát, vestylizoval se do role tedy zastřeleného chudáka arcivévody Ferdinanda a média to prostě spolkla. Dodneška ta věc není ... To tehdy myslel tak, že nebyl přítomen /nesrozumitelné/ ve chvíli prostě, kdy se to vytáhlo na veřejnost. Ano, ano, ale prostě všichni ... dodneška ta věc není, není dořešená. Že jo, to byl jeden z těch prvních korupčních skandálů. Dneska vidíme, že prostě to rozpoutalo dál. Ta věc se už neřešila a jenom všichni říkali: No, tak ano,
99
chudák, to je sarajevský atentát, oběť sarajevského atentátu. Pak prostě, když Václav Klaus uzavřel opoziční smlouvu se Zemanem, jejímž smyslem bylo, že ty velké strany nebudou tolerovat ty menší strany, tak to nazval tolerančním patentem. Teďka zase hovořil o, že ten odpor vůči tomu jmenování Bátory je hilsneriáda. No, tak v hilsneriádě tomu Hilsnerovi, tomu pobudovi obviněnému z rituální vraždy, tomu šlo o krk, že jo, ten byl odsouzen nejprve k smrti. Panu Bátorovi nejde o krk, panu Bátorovi šlo o to, jestli bude náměstkem, 1. náměstkem ministra, nebo ne. Takže to je neustále to převracení těch historických fakt k zakrývání skutečnosti. Tohle to si myslím, že by opravdu hlava státu dělat neměla. Možná ještě pro tu korektnost bychom měli říci, že odborníci na extremismus se shodují, že není možno Národní stranu přímo označit za neonacistickou. Jenom to připomínám v souvislosti s tím, že pan Bátora za ni kandidoval jako nestraník. Ano, pan Bátora byl její volební jedničkou, že jo. Ale je to ta strana, ta Národní strana a potom ten Národní odpor a tak dále, ti organizovali například ten provokativní pochod židovským městem ve výroční den Křišťálové noci, toho velkého hitlerovského pogromu. Tenkrát jsme my, byl jsem tam s panem kardinálem Vlkem a s řadou lidí veřejného života, kde jsme řekli: Tak budeme ..., vlastně viděli, tedy chránit to židovské město. Tito extremisté neprojdou. No a tomu prostě tyhle ty kruhy, tyhle ty kruhy tomu tleskaly. To jsou velmi podobné kruhy. No a když se dívám prostě na ty akce D.O.S.T., že jo, kde pan Bátora tedy pobíhá s různými plakáty a lidé tam pálí evropské vlajky, tak probůh, co je tohle to za úroveň? Jako já znovu říkám, ano, v Evropské unii je možné a nutné mnoho věcí kritizovat, ale právě proto tam musíme být jako kompetentní partneři, kteří přinášejí nějaké argumenty. Ale to volání třeba po vystoupení z Evropské unie, vždyť tohle to je opravdu šílenství, to by znamenalo prostě nás dostat do nějaké té mezinárodní izolace, do prostoru, v kterým opět to Rusko samozřejmě velice vyhlíží na ty své bývalé satelity a byli by velmi rádi, aby se uvolnily prostě z toho svazku západních států. Tady téměř každá vesnička profituje z evropských fondů. Pan Bátora měl spravovat evropské fondy, ale zároveň prostě mluví o Evropské unii jako o analogii hitlerovského ovládnutí Evropy, nebo jako o Sovětském svazu a tak dále. Tak tohle to opravdu je úroveň, na kterou nesmíme přistupovat. To už není věc jenom nějakých rozdílů názorů, to je rozdíl úrovní myšlení. A mě strašně znepokojuje nárůst prostě tohoto typu myšlení a to, že se jim dostává podpory z těch nejvyšších míst. Hostem pořadu Jak to vidí byl dnes profesor Tomáš Halík. Já vám děkuju za rozhovor a přeji hezký den. Mějte se hezky. Na shledanou. Také na shledanou. Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
100
Vyjádření KČ Slezsko k případu Bátora Za MS KČ Slezsko: David Hibsch, Jaromír Fojtík, Jakub Moravčík http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nazory-mistnich-spolenosti/89-vyjadreni-kc-slezsko-k-pripadu-batora
6. 3. 2011 Koruna Česká – místní společnost Slezsko vyjadřuje znechucení a zásadní nesouhlas s mediální popravou Ing. Ladislava Bátory, který měl být poradcem ministra školství Josefa Dobeše. Tato mediální kampaň, vykonstruovaná na bývalé kandidatuře pana Bátory za údajně „extrémistickou“ Národní stranu, zcela jasně dokazuje, že v České republice nevládne princip demokracie. Veřejné mínění i státních zastupitelů je zcela v moci tzv. mediokracie a fenoménu politické korektnosti. Většina současných mediálních společností, které sebe rády označují za „hlídacího psa demokracie“, nejsou o nic lepší, než byla v dobách budování tzv. Třetí říše či světového komunismu. Slouží pouze jako podpora ideologii a stále více je zřejmé, že jsou vlastně nepřítelem člověka i společnosti, neb neplní účel své existence, kterou by měla být snaha co nejobjektivněji informovat. Jsme rozhořčeni tím, jak rafinovaně vytvořené nálepky „ultranacionalista“, „neonacista“, „extrémista“ či „klerofašista“ spolehlivě likvidují kritické myšlení a postoje státních zastupitelů i veřejnosti ze strachu, aby nebyli označeni podobně. Při vědomí, že ve státním zastupitelství dodnes působí řada bývalých členů zločinecké KSČ, vyznívá celá situace zvlášť absurdně a nezaslouží si nic jiného, než odsouzení. Koruna Česká – místní společnost Slezsko rovněž vyjadřuje své hluboké roztrpčení nad postojem Mladých křesťanských demokratů, kteří svou původní podporu Ladislava Bátory stáhli, a to se zdůvodněním, že nevěděli o jeho kandidatuře v Národní straně v roce 2006. Je smutné, když se fenoménem politické korektnosti nechají ovládat rovněž organizace, u nichž člověk přirozeně očekává konzervativní a zásadové postoje. Ani následná deklarace znepokojení MKD nad celou štvavou kampaní vůči panu Bátorovi špatný dojem z „úhybného manévru“ příliš nesmývá. Koruna Česká – místní společnost Slezsko naopak vyjadřuje podporu a poděkování všem, kteří se za pana Bátoru veřejně postavili a vyjádřili svůj protest, především pak panu prezidentovi Václavu Klausovi.
101
Bátora si podporu od Koruny České zaslouží Bohumil Šourek http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nazory-clenu/135-batora-si-podporu-kc-zaslouzi
26. 3. 2011 Co myslíte, radil se p. Špaček při psaní svého článku přímo s p. Halíkem? Sešli se spolu někde u piva? V nějaké vkusně a multikulturně zařízené hospůdce s krucifixem na stěně a s plazmou, na níž se střídaly záběry meditujících buddhistických mnichů s modlícími se muslimy, jimž bratrsky žehná křesťanský papež, na straně opačné? Nebo si oba intelektuálně vzdělaní pánové bratrsky vyměňovali myšlenky v nějaké té ekumenické modlitebně, kde spolu meditovali, zatímco kousek od nich cvičili jogíni své sestavy a vedle nich vyznavači voodoo propichovali panenky? No, ono je vlastně jedno, kde to mohlo být. Vsadím se, že i v druhém případě roznášel personál v ohvězdičkovaných sklenicích pivo. Ve sjednoceném světě není rozdílů. Halík: „…panu Bátorovi hrozí, že se nestane prvním náměstkem ministra, nic víc.“ Špaček: „Především - ono se mu nic strašného neděje.“ No, nejsem příliš přítelem konspiračních teorií (což ovšem neznamená, že bych zanedbával varovné pravidlo „Jste–li paranoidní, neznamená to, že vás nesledují“), ale myslím si opravdu, že žádné konspirační setkání neproběhlo. Cožpak by se moderní ekumenický kněz scházel s nějakým monarchistou? Já myslím, že oba mají prostě shodný způsob myšlení. Přišlo mi jen zvláštní, že oba používají stejnou argumentaci. V celé zemi je rozpoutána difamační kampaň proti jednomu jedinému člověku, aniž by přinesla jediný důkaz neonacismu či xenofobie, stále se vše točí jen kolem kandidatury za Národní stranu, nic víc. Oba nám přesto shodně tvrdí: nic zvláštního se přece neděje! Copak musí být zrovna ministerským náměstkem? (Chtělo by se mi zeptat se ministra, zda by ho nevzal alespoň do kotelny.) Stále se vše točí kolem neonacismu Národní strany, ustavičně je citována Edelmannová, časové posloupnosti jsou zcela lhostejné, žádná citace přímo od Bátory! Naši investigativci neobjevili zřejmě nic nového a tak se stále točí kolem jednoho a téhož. Stále označují Národní stranu za neonacistickou, ačkoliv např. i odborník na extremismus M. Mareš ji naopak hodnotí jako protinacistickou. Sémantický posun pojmů, nebo spíše neschopnost vyznat se v pojmových definicích je ovšem v našich médiích zcela obvyklá. Neonacismus, nacionalismus, vlastenectví – v tom přece není žádný rozdíl, že. Pod úrovní novinářského rozlišování. A p. Špaček v tom zjevně jede s nimi. Nikoho přitom nevzrušuje, že v této chvíli na ministerstvech a dalších vysokých státních úřadech včetně „odborných“ ústavů pracuje řada nikoliv kandidátů, ale přímo dlouholetých členů extrémistické strany, jež přivedla tuto zemi do hluboké devastace. Zvykli jsme si? (Není nakonec toto možné místo, odkud kampaň pochází nebo je alespoň živena? Neobávají se přítomnosti někoho, kdo by jim mohl kalit vodu?) Pan Špaček kromě jiného připomíná jeden konkrétní rozhovor v rozhlase. Hodnotí odpovědi Ladislava Bátory jako mlžení, aniž by byl schopen nahlédnout, jak se moderátor neustále točí kolem jedné a téže věci, aniž by využil prostor pro relevantní a jasné otázky. Nu, já bych se asi také odmlčel. Proč p. Špaček ale nezmínil předchozí rozhovor v ČT, ve kterém i přes skákání do řeči p. Bátora dokázal přesně pojmenovat pozici svou a srovnat ji s pozicí Jiřiny Šiklové, dlouholetou nadšenou budovatelkou komunismu, než ji okolnosti odsunuly do disentu… Zaujímá snad p. Špaček stejnou pozici jako většina našich médií (a všechna velká) a vybírá si z informací jen to, co se mu hodí? Na závěr pláče nad tím, že se Koruna Česká nezastala v obdobné kampani Romana Jocha. Jsou to krokodýlí slzy. Nad sebou pláče. Ano, Koruna Česká se měla p. Jocha zastat, jak však může vyčítat něco, v čem má sám podíl? Čekal bych, že ze své funkce místopředsedy přijde s návrhy opatření, ale obávám se, že při své neschopnosti odlišit problém od osob by návrh stejně nestál za nic. Považuji za nutné zdůraznit, že Koruna Česká by konečně měla začít rozlišovat skutečné problémy země, stavět je do souvislostí a aktuálně se k nim vyjadřovat. Objasní se tak její pozice nejen mezi vlastními členy, ale i pro veřejnost. Jinak zůstane nostalgickou straničkou, která sice nikoho nepobuřuje, ale také nikoho nezajímá. Prvním krokem k tomu by mohlo být zaujetí postoje k názoru MS Slezsko, aby bylo jasné, zda za názorem p. Špačka stojí celé předsednictvo, nebo zda se přiklání na stranu MS Slezsko. Mnohým členům by se tak vyjasnilo, jak dál, a zda vůbec chtějí v této indiferentní mase nadále setrvávat. Ačkoliv předsednictvo již příležitost mělo, zatím ji nevyužilo. Že by hrálo mrtvého brouka a v rámci dosavadních tradic čekalo, až bouře pomine?
102
Poděkování členů MS KČ Praha 4 za účast na setkání se členy dne 24. března 2011 MS KČ Praha 4 http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/nazory-mistnich-spolenosti/139-podekovani-na-setkani
27. 3. 2011 Členové MS KČ Praha 4 tímto děkují panu Ing. Mgr. Bc. Ladislavu Bátorovi, Ph.D. za účast na setkání se členy dne 24. března 2011. Přítomní členové konstatovali, že host věcně, racionálně a uspokojivě odpověděl na dotazy všech přítomných a to zejména z oblastí, jimž se současná média v situaci absurdní hysterie nevěnují. Host seznámil přítomné se svou hlavní veřejnou činností, kterou v současnosti představuje především občanskopolitická aktivita zaměřená na ochranu občanských práv a svobod, uskutečňovaná prostřednictvím sdružení D.O.S.T. Dále stručně objasnil své kvalifikační předpoklady a zkušenosti pro agendu (ekonomické otázky), kterou měl podle původního předpokladu (tzn. před vznikem mediální hysterie namířené vůči jeho osobě) zastávat v rámci resortu ministerstva školství a kterou je i nadále připraven zastávat i v pozici poradce ministra, neboť dané angažmá chápe jako veřejnou službu a logické využití svých zkušeností. V neposlední řadě p. Bátora přesvědčivě vyvrátil mediálně šířené představy o tom, že by kdy zastával extrémistické, rasistické či xenofobní názory, což není v rozporu se skutečností, že se cítí být vlastencem. Svou někdejší kandidaturu za Národní stranu, jejímž členem nikdy nebyl, vysvětlil jako protest proti vzestupu nekritického „eurooptimismu“ u tehdejších rádoby pravicových stran, nutně vedoucímu k opuštění ochrany principu státní suverenity. V závěru na otázku po preferovaném typu státoprávního uspořádání host poukázal na indiferentnost konkrétní formy státu s ohledem na jím prosazované principy občanské angažovanosti ve veřejných otázkách, nicméně vyjádřil sympatie s politickým programem monarchistů a popřál členům MS KČ Praha 4 mnoho úspěchů v jejich politické činnosti. Přítomní členové konstatovali, že mezi názory a hodnotami prosazovanými p. Bátorou a jeho sdružením a současnými politickými cíli MS KČ Praha 4 nejsou zásadní rozdíly. Členové MS KČ Praha 4 proto vyjadřují hostu poděkování a podporu v dalším uskutečňování jeho veřejných aktivit.
103
Braňme se proti bátoriádě, hájil extremistu tajemník Jakl Ondřej Šťastný http://zpravy.idnes.cz/branme-se-proti-batoriade-hajil-extremistu-tajemnik-jakl-pe6-/domaci.asp?c=A110328_222440_domaci_abr
28. 3. 2011 Jmenování Ladislava Bátory náměstkem ministra školství stopnul až premiér Petr Nečas. Zastánci bývalého kandidáta extremistické Národní strany si v pondělí dali sraz. Na akci D.O.S.T. řečnil například tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl.
Akce D.O.S.T. na podporu Ladislava Bátory (vlevo) se zúčastnila i Jana Bobošíková nebo Ladislav Jakl. foto: Michal Šula, MF DNES
„Musíme se bránit proti teroru jménem politická korektnost. Teď jsme v defenzivě, musíme se nadechnout,“ prohlásil Jakl ve svém proslovu o muži, který v roce 2006 kandidoval za Národní stranu. Ta zpochybňovala romský holokaust a volala po „konečném řešení otázky cikánské“. „Smyslem bátoriády je vzkaz: Příště bys mohl jít ty, když si nedáš pozor,“ zlobil se. Bátoriádou označuje odmítavou reakci politiků a veřejnosti proti plánu ministra školství Josefa Dobeše (VV) udělat muže s extremistickou minulostí svým náměstkem, tedy člověkem s klíčovým vlivem na vzdělávací systém. To mu nakonec zakázal premiér Petr Nečas (ODS), ale Dobeš nedávno oznámil, že bývalý extremista bude aspoň jeho poradcem. Je přijatelné, aby se člověk s Bátorovou minulostí ucházel o post náměstka ministra školství? I na to měl Jakl odpověď. „V roce 1990 kandidoval za komunistickou stranu, tedy stranu odpovědnou za gulagy a vraždu Milady Horákové, jistý Jaroslav Soural. Tento muž se později stal náměstkem ministra školství. Kolik článků o něm vyšlo?!“ říká tajemník hlavy státu a doslova křičí za řečnickým pultíkem. Za Bátoru se v minulosti rozhodně postavil i prezident Klaus. Mimochodem, ministr Dobeš přiznal, že mu Bátoru doporučili právě lidé z Hradu.
„Stálo to za to a udělal bych to znova“ Sám Bátora nejprve tlumočil pozdrav od ministra školství Dobeše, který na poslední chvíli účast v debatě zrušil. „Za Národní stranu jsem kandidoval na protest proti směru, kterým se ubírala ODS,“ líčil poněkud krkolomně Bátora. O tom, proč byl zrovna volebním lídrem strany zlehčující romský holokaust, Bátora nehovořil. Na konci srazu však Bátora řekl: „Po těch týdnech bátoriády říkám: Stálo to za to a udělal bych to znova.“ Mezi stovkou přítomných seděl i aktivní neonacista Petr Fryč, člen Dělnické strany a člověk obžalovaný z vylepování neonacistických letáků, ale i další pravicoví extremisté, jako Jan Skácel a Martin Kadlečík. „Nechci se s vámi bavit,“ odrážel Fryč dotazy, co se mu na akcích D.O.S.T. líbí. Fryč se už zúčastnil v roce 2009 Pochodu na Hrad proti Lisabonské smlouvě.
104
Obhajoba v kauze Bátora: Kdo je z větší části Maďar, nemůže být český xenofob Jana Machálková http://domaci.ihned.cz/c1-51384890-obhajoba-v-kauze-batora-kdo-je-z-vetsi-casti-madar-nemuze-byt-cesky-xenofob
28. 3. 2011 Řečníci, kteří se zastávali Ladislava Bátory, tvrdí, že svobodní občané čelí teroru. Jde o vyvolání pocitu strachu, shodli se Jana Bobošíková a Ladislav Jakl. Svět je strašné místo plné pravdoláskařů a jim pochlebujících hloupých novinářů, kteří v této společnosti existují jen s jediným cílem: zastrašit nás v tom říkat svobodně to, co si myslíme. Pokud se však dokážeme spojit, tento teror brzy oslabí. V tomto duchu se nesly projevy předsedkyně Suverenity Jany Bobošíkové, prezidentova tajemníka Ladislava Jakla, poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona (ODS) či předsedy Mladých křesťanských demokratů Petra Jurčíka. Ti se v pondělí večer sešli před zhruba 120hlavým publikem, aby se zastali Ladislava Bátory – bývalého kandidáta Národní strany, jehož chtěl ministr školství Josef Dobeš (VV) učinit svým prvním náměstkem. Proti tomu se však postavil nejen premiér Petr Nečas (ODS) a stínová ministryně školství za ČSSD Vlasta Bohdalová, ale i několik vysokých škol, mezi nimi brněnská Masarykova univerzita a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, kde Bátora před 41 lety studoval anglistiku a historii Dálného Východu. Děkan fakulty Michal Stehlík Bátoru označil za xenofoba. „Ladislava Bátoru znám 40 let. Jeho obvinění z xenofobie je nesmyslné. Ostatně od tříčtvrtinového Maďara nemůžete čekat, že bude českým xenofobem. To je nemožné,“ řekl ve svém projevu místopředseda středočeské TOP 09 Jiří Hejlek.
Chtějí v nás vyvolat pocit strachu „Tato kampaň vypověděla o tom, že v České republice vládne neuvěřitelné pokrytectví. Skutečným důvodem není vynadat Bátorovi, ale potlačit jiný názor a vyvolat v lidech pocit strachu,“ řekla před publikem Bobošíková. Podle Bobošíkové je celá společnost, a hlavně veřejnoprávní média, prosycena atmosférou polistopadové Pravdy a lásky. „V uplynulých letech vzniklo mnoho iniciativ, jako je Děkujeme, odejděte nebo Unie svobody, které propagovaly Pravdu a lásku. Na rozdíl od nich nám chybí jediný moment, a to je sjednocení. Vyzývám vás k tomu, protože jedině tak můžeme Pravdu a lásku porazit,“ pronesla na závěr svého projevu emotivně Bobošíková. Podobně na publikum v diskuzním sále Českého svazu vědeckotechnických společností apeloval i prezidentův tajemník Ladislav Jakl: „Dnes tu jsem především kvůli zoufalé potřebě obrany před terorem politické korektnosti. Nyní jsme v defenzivě. Je třeba sebrat síly a občansky se nedat,“ řekl Jakl. „Důvodem tohoto teroru není jen vyloučit některá témata nebo ostrakizovat Václava Klause. Důvodem je opravdu vyvolat strach,“ prohlásil Jakl.
Jsem vlastenec, ne neonacista Bátora v roce 2006 kandidoval jako nestraník za extrémně pravicovou Národní stranu, která proslula svými happeningy na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech nebo úvahami o „konečném řešení cikánské otázky“ odsunem Romů do Indie. Bátora se hájil tím, že tyto postoje strana začala zastávat až tři roky poté, co s ní přestal spolupracovat. Bátora odmítá, že by byl neonacistou nebo xenofobem, označuje se za českého vlastence, který je proti Evropské unii, Lisabonské smlouvě, multikulturalismu nebo feminismu. V tom se názorově shoduje s prezidentem Václavem Klausem. Pod tlakem kritiky Dobeš nakonec od nápadu Bátoru jmenovat svým prvním náměstkem upustil, už v pátek 1. dubna jej však s velkou pravděpodobností jmenuje svým poradcem. Proti tomu už premiér Petr Nečas nic nemá. Za poradce si podle něj ministr může vybrat, koho chce. Nečas sám ostatně čelil podobné „bátorovské“ kritice v případě svého poradce Romana Jocha.
105
Trapas reportéra: Jakl ho utřel před plným sálem Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/sid=3ce6f88c613bf58f1367810aa03b8ee2/zpravy/z-domova/trapas-reportera-jakl-ho-utrel-pred-plnym-salem/
29. 3. 2011 Novinář MF DNES Šťastný si pořádně naběhl. Na setkání konzervativců se navážel do Ladislava Bátory. Dokud ho neuzemnil Ladislav Jakl. Občanské sdružení Akce D.O.S.T. pořádalo v pondělí druhý debatní večer Hovory na pravici. Pozvaní řečníci hledali odpověď na otázku, co o české společnosti vypověděla tzv. bátoriáda, neboli mediální štvanice na předsedu sdružení Ladislava Bátoru. Ten měl být náměstkem ministra školství Josefa Dobeše, ale po dehonestační kampani v médiích, které podlehl i premiér a předseda ODS Petr Nečas, se jím nestal. V první půli večera vystoupili panelisté se svými příspěvky – z různých úhlů pohledu „kauzu“ hodnotili předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, europoslanec ODS Hynek Fajmon, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek, předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík a na závěr tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Diskuzi moderoval ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín Podle Jany Bobošíkové vládne v České republice ohromné pokrytectví a potlačování názoru, kterého jsme byli svědky, mělo za cíl vyvolat ve veřejnosti strach samostatně myslet a mít svůj názor. Bobošíková kritizovala kromě médií i část akademické obce, která ústy děkana filosofické fakulty UK Michala Stehlíka označila Bátoru za xenofobního extrémistu a po Dobešovi požadovala, aby ho nepřijímal ani jako svého poradce. Právě výkřik vědecké rady fakulty považuje Bobošíková za nejvíce alarmující aspekt v celé „bátoriádě“. Prezident republiky i ministr školství by podle ní měli více dbát na to, komu propůjčují titul profesor, řekla na Stehlíkovu adresu. Právě Stehlík byl organizátory večera pozván, aby své stanovisko obhájil, ale nenašel odvahu přijít. Nepřišel ani další pozvaný oponent, který v médiích Bátoru halasně napadal - kněz Tomáš Halík. Bobošíková v závěru vyzvala ke sjednocení proti pravdolásce. „Jedině sjednocením můžeme pravdu a lásku porazit,“ řekla. Poslanec Evropského parlamentu Hynek Fajmon se věnoval fenoménu politické korektnosti obecně. Podle něho jde o jev, který postihl celý západní svět a nemůžeme proto být překvapeni, že se projevuje i v českém politickém a mediálním prostředí. Jiří Hejlek jeho slova rozvedl a zabýval se politickou korektností z filosofického pohledu. Podle něj došlo k překroucení hodnot, kdy to, co bylo dříve extrémní, je dnes běžně přijímanou normou. Naopak tradiční hodnoty jsou označovány za extrémismus. Jde o psychologický trik, který má v člověku vzbudit odpor, strach a obavy. Předseda mladých lidovců, nejsilnější mládežnické politické organizace, vysvětlil, proč se Mladí křesťanští demokraté rozhodli Ladislava Bátoru veřejně svým usnesením podpořit. Blok příspěvků uzavřel tajemník prezidenta Ladislav Jakl, který přišel netradičně v „rockerském“ – v černém svetru a s rozpuštěnými vlasy. „Takhle vypadám normálně,“ řekl s tím, že se právě vrátil z nahrávacího studia, kde dokončuje svoji novou desku. Jakl ocenil dlouhodobý přínos Akce D.O.S.T. i nápad zorganizovat debatu na téma bátoriády. Podle něj jsou Hovory na pravici příjemnou kompenzací za „horory na krabici“, jak říká štvavým článkům v hromadě novin, které musí každý den pročíst a které se mu pak hromadí vedle pracovního stolu v krabici na starý papír. Zdůraznil potřebu obrany proti teroru politické korektnosti. „Víme, že jsme v defenzivě, ale právě proto je třeba sebrat síly a nedat se,“ řekl Jakl. Teror politické korektnosti má za cíl nejen ostrakizovat určité názory a jejich nositele, ale primárně mu jde o vyvolání strachu ve společnosti, jak naznačila Bobošíková. „Politická korektnost není jen projev sankce potom, co někdo něco řekne, ale politická korektnost se snaží vyvolat strach, aby lidé vůbec promluvili. Právě to je smyslem exemplárních případů typu ´bátoriády´. Příště bys mohl být na řadě ty,“ vysvětlil Jakl. Jakl je ale optimista, když porovnává vliv pravdolásky na začátku devadesátých let a nyní. V roce 1990 ovládala pravdoláska mnohem více funkcí, kontrolovala až 90 procent všech významných pozic. Dnes je její vliv mnohem slabší a podobné aktivity a iniciativy typu D.O.S.T. ji znervozňují. Na závěr pak vysvětlil, co pod pojmem pravda a láska, který během večera několikrát zazněl, myslí.
106
„Já, ani nikdo v tomto sále nechce porážet pravdu a nikdo z nás nechce porážet lásku. My chceme porážet elitáře a manipulátory, kteří si tyto pojmy ukradli a monopolizovali. Chtějí totiž dokázat, že ten, kdo s nimi nesouhlasí a je proti nim kritický, že je proti pravdě a že je proti lásce. Až si tito manipulátoři vezmou do svého jména Vltavu, budeme říkat v nadsázce, že je potřeba porazit Vltavu, ale nikdo tím nebude myslet tu krásnou řeku, která nám šumí pod oknem. Mediálně-společenská levičácko-intelektuálně kavárenská fronta považuje naše názory za něco nepřijatelného. Oni nás chtějí už na začátku hry diskvalifikovat, to není polemika s námi, ale vyloučit naše názory z diskuse. To si nesmíme nechat líbit,“ řekl Jakl.
Jakl zpražil novináře, který provokoval V druhé části večera se debatovalo. Přihlásili se lidé, kteří Ladislava Bátoru znají dlouhá léta a oceňovali jeho tehdejší i současné statečné postoje. Na bývalého kamaráda z gymnásia se tak přišel podívat například známý spisovatel a „mužský šovinista“, jak se rád nazývá, Josef Hausmann. Vystoupil i sám Bátora, který vyřídil pozdrav od ministra školství Josefa Dobeše a přečetl i ukázku z odpovědi Michala Stehlíka na svůj otevřený dopis fakultě. Bátora přiznal, že období mediálního lynče, které prožil, a při kterém z něj „novinářské hyeny trhaly maso zaživa“, bylo nejhorším obdobím jeho života. „Ale stálo to za to a udělal bych to znovu,“ řekl za mohutného potlesku. Nejemotivnější částí večera byla odpověď Ladislava Jakla na dotaz novináře MF DNES Ondřeje Šťastného. Šťastný napsal několik útočných článků proti Ladislavu Bátorovi a při debatě chtěl vysvětlení od zástupce Hradu, co říká na Bátorovu kandidaturu za Národní stranu. Jakl odpověděl protiotázkou. Napsal byste něco v případě, kdyby se náměstkem ministra školství stal člověk, který úspěšně kandidoval za stranu nepřijatelnou pro drtivou část veřejnosti? chtěl vědět. Novinář tvrdil, že ano. „Proč jste to neudělal?“ obořil se Jakl a reportéra zahnal do kouta. Připomněl případ náměstka ministra školství Jaroslava Sourala, který kandidoval za KSČM v roce 1990 v severomoravském kraji. „Kandidoval za stranu, která schvalovala gulagy, pod jejímž vedení umřely u nás stovky politických vězňů a za stranu, která měla v programu třídní nesnášenlivost. Co jste proti tomu udělal? Já se ptám na tu symetrii, kolik jste napsal článků, řádků a písmenek o kandidatuře pana Bátory a kolik jste napsal písmenek v případě Jaroslava Sourala?“ ptal se Jakl. Na to Šťastný nedokázal odpovědět. Znejistělému reportérovi odpověděl i další z panelistů Jiří Hejlek. Připomněl svoji osobní zkušenost z doby komunismu, kdy mu pro jeho názory nebylo umožněno vykonávat práci, kterou měl rád a pro kterou měl předpoklady. To se nyní stalo Ladislavu Bátorovi. Případ Bátora nás tak vrací do doby normalizace, řekl Šťastnému a doporučil mu, aby si jako mladý člověk tyto souvislosti dostudoval. Šťastný se druhý den pomstil článkem v MF DNES, kde Bátoru několikrát bez skrupulí opět označil za extrémistu.
107
Bátoriáda aneb Hovory na pravici 2 Akce D.O.S.T. Martin Pinc http://pinc.blog.idnes.cz/c/184244/Batoriada-aneb-Hovory-na-pravici-2-Akce-DOST.html
29. 3. 2011 Jako jeden ze signatářů Akce D.O.S.T. jsem dostal pozvání na diskuzní večer, který se konal v ústředí České vědeckotechnické společnosti na Novotného lávce v Praze dne 28.3. Byl jsem na tomto diskuzním večeru poprvé a tak mne zajímalo, jaká patologická sedlina fašizujících maloměšťáků (jak jsme byli nazváni) se tu schází. Účast v panelové diskuzi přislíbili Jana Bobošíková (Suverenita), Hynek Fajmon (poslanec evropského parlamentu za ODS), Jiří Hejlek (TOP 09), Petr Jurčík, (předseda Mladých křesťanských demokratů) a Ladislav Jakl (tajemník prezidenta republiky). Pozván byl také Mons. Tomáš Halík, ale něco mu do toho přišlo, takže nemohl (a ani nechtěl) přijít. Když jsem vešel do sálu, nebyl jsem vlastně ani příliš překvapen, že tu vidím samé normální lidi, byť mnozí z nich jsou docela známé osobnosti. Kupodivu, vše, co se tu dělo, bylo rovněž docela normální. Nebyly tu žádné „rebelské typy“ s aureolou nonkonformizmu (možná by se za takového mohl pokládat jen „rocker“ Jakl, ale choval se překvapivě klidně a skromně), zato tu bylo docela dost novinářů a fotografů – kolem pódia s panelem se jen blýskalo.
Co mi z tohoto večera utkvělo? Přestože tématem byl mediální hon na Ladislava Bátoru, přítomní řečníci vnímali, že v pozadí tohoto spektakulárního případu lze pociťovat určité „spodní proudy“, či záměry: Totiž vytvořit nejen v médiích, ale podsunout celé společnosti cosi jako „noty“, jejichž cílem je společnost manipulovat tak, aby přijala za své určité – značně specifické - vidění světa. Moderátor večera Michal Semín to v úvodu charakterizoval jako „vnucené názory intelektuálních elit“. Potom představil účastníky panelové diskuze. Panel zahájil místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník. Řekl několik úvodních slov, ve kterých vysvětlil, že v těchto „Hovorech na pravici“ nejde ani tak o mediální lynč L. Bátory, jako spíš o pojmenování toho, co se za ním skrývá – a tím je ohrožení svobody v naší společnosti. Jako nejvíce charakteristický se mu jevil novinový článek žurnalisty Martina Komárka, který se (na rozdíl od jiných) vyznačoval věcným tónem, nicméně byl zakončen tvrzením, že pan Bátora vzhledem ke „svým názorům“ nemůže zastávat určité pracovní pozice – např. náměstka ministra školství. Poté zahájil panelovou diskuzi. Jana Bobošíková označila mediální kampaň, jež byla proti Bátorovi rozpoutána, za nesmírně pokryteckou, cíleně nahánějící strach. Je to příklad procesu, v němuž u nás došlo v uplynulých dvaceti letech - dokumentující nahrazení skutečných hodnot pseudohodnotami. Poukázala na to, jak se nástrojem ovlivňování lidí se stala určitá forma zastrašování: ti, kdo se odmítají přizpůsobit „společenským trendům“, jsou médii postavení do pozice lidí xenofóbních a extrémistických, s nimiž se „slušný člověk“ nemůže stýkat. Rozpoznává mezi těmi, kdo se podílejí na dehonestaci lidí, jako je L. Bátora, 3 skupiny: 1) Média – a je celkem lhostejné, jsou-li ve vlastnictví soukromých subjektů, nebo veřejnoprávní, 2) Politiky – především ty, kdo prosazují elitářské koncepce a sociální inženýrství, 3) Intelektuální elity – ty, kdo se staví do pozice nositelů humanity a vlajkonoše „Pravdy a Lásky“ Za obzvláště znepokojivý pokládala otevřený dopis Vědecké rady FF UK, která označila L. Bátoru (mj. absolventa FF) za xenofoba, aniž mu dala jakoukoli možnost své postoje a názory před touto radou hájit. Za skutečný cíl kampaně označila snahu udržet lidi v nevědomosti o záměrech vládnoucích elit. Na závěr plédovala za to, aby pravicově smýšlející lidé pochopili nezbytnost sjednocení svých snah a vytvořili volitelný politický subjekt. Hynek Fajmon se zaměřil na to, jak snadno zneužitelný (a zneužívaný) je pojem „politická korektnost“. Na základě své zkušenosti z Evropského parlamentu pohovořil o tom, že i v politice na této úrovni platí, že nejvíce sluchu se dopřeje těm, kdo nejvíc křičí. Přestože např. počet Zelených v evropské politice je celkem marginální, svým soustavným nátlakem dosáhli toho, že jejich agenda se prosazuje. Dokážou pomocí mediálního povyku prosadit své cíle, přestože jsou prokazatelně škodlivé (např. povinné kvóty na biopaliva). Jiří Hejlek, jehož příspěvek byl myšlenkově nejobsažnější, zmínil v jeho úvodu fakt, že jsme se stali pevnou součástí myšlenkových trendů západní společnosti. Zabýval se tím, proč jsou dnes s takovou oblibou pro označkování „nepřítele“ médii používány pojmy jako xenofobie a extrémizmus. Je to proto, že pojem extrém vyvolává strach z krajnosti. Bývá často spojován s terorizmem. Jako příklad toho, jak je v epoše postmodernizmu možné pouhým označením nějakého pojmu dosáhnout jeho pokleslost, uvedl označení určitého období dějin jako středověk. Citoval paradoxně Jana Wericha a jeho divadelní výstup z 50. let „před forbínou“,
108
v němž mluví o tom, že pojem středověk začal být používán proto, aby mohlo být dehonestováno, to co tvořili lidé v tomto období („temný středověk“). Evropské myšlení je založeno na kvalitativních hodnotách a za jiných okolností by se pojem střed chápal jako umírněnost. Postmodernisté ale dnes rozvracejí „středové“ – umírněné myšlení a dávají mu nálepku extrémizmu. Naopak, odchylky a úchylky od většiny se dnes stávají normou a jejich normativní přijímání je většinové společnosti vnucováno jako jediné správné („politicky korektní“) vidění světa. Na základě tohoto myšlenkového konstruktu, jenž dělá z úchylek něco normálního je pak vybudováno cosi jako intelektuální kvasináboženství, které obsahuje rozsáhlou vlastní mytologii. Postmoderní intelektualismus se vyznačuje dvěma výraznými znaky: 1) pohrdání minulostí a národní historií vůbec – všechny velké postavy a události dějin jsou zpochybněny 2) zdůraznění odlišnosti, „rebelové“ (např. squateři) jsou vnímáni jako pozitivní prvek ve společnosti Petr Jurčík rovněž upozornil na velmi typický trend dnešních médií vydávat za extrémizmus normální většinové názory ve společnosti. Jako příklad uvedl pro-rodinný pochod, který uspořádali loni v Brně jako protiváhu Pride-parády homosexuálů. Pride-paráda se nakonec nekonala, uskutečnilo se jen shromáždění příznivců normálních rodin. Aby se vyloučilo spojení tohoto shromáždění s „homofobním extrémizmem“, pořadatelé trvali velmi důrazně na tom, aby z náměstí, kde se konalo, odešlo několik příchozích s neonacistickými symboly. Přestože tomuto jednání byli přítomní novináři (a viděli, že tito neonacisté odešli), byl v tisku a televizi vytvořen mediální obraz, že se jednalo o „extremistickou akci“. Ladislav Jakl mluvil o tom, že to jsou dnes média, která určují témata diskursu ve společnosti, a nikoli společnost sama. Média dnes navíc – bez ohledu, zda jsou „liberální“, „levicová“, nebo „pravicová“, v soukromém vlastnictví, nebo veřejnoprávní, mají nejen stejný pohled na události, ale do značné míry i slovník. Jakl apeloval, že je nanejvýš potřebné, aby se lidé, kteří sdílejí stejné hodnoty scházeli, mluvili spolu, vyjasňovali v otevřené diskuzi své postoje a nalézali společná „dogmata“. Poukázal také, že pociťuje až zoufalou potřebu obrany před terorem „politické korektnosti“, který nespočívá jen v tom, že se některá témata předem vyloučí (není „slušné“ o nich mluvit), ale že tento teror vyvolává strach z diskuze – a to je konec svobodné společnosti. Ladislav Bátora, kterého se téma večera týkalo, poděkoval všem přítomným za podporu, kterou opravdu potřeboval a vážil si jí. Věnoval pak největší pozornost poslednímu kolu „mediálního lynče“, jemuž byl v posledních týdnech vystaven – totiž veřejné ostrakizaci Vědeckou radou Filosofické fakulty univerzity Karlovy: pro jeho údajnou rasovou xenofobii a extrémizmus požadovala, aby navždy opustil sféru školství. Poté, co tuto radu vyzval, aby mu doložila, jak a kde se jeho xenofobie projevila a požádal děkana FF UK Stehlíka, zda by se zúčastnil panelu Akce D.O.S.T. (Bátora se během svých studií zabýval mimo jiné genocidou ve Rwandě a kulturními poměry ve východní Asii), odpověděl mu, že přijít nehodlá, nic vysvětlovat nebude a že označení Bátory jako xenofoba bylo kolektivní rozhodnutí rady... Takový způsob jednání L. Bátorovi velmi silně připomenul způsob, jak se vymlouvali před Norimberským tribunálem někteří nacističtí exponenti (odmítání osobní zodpovědnosti a schovávání se za druhé, či nařízení shora, nebo příkaz Vůdce...). V diskuzi se pak vystřídalo několik řečníků, kteří poukázali opětovně na diktát „politické korektnosti, na to, jak jsou většinové názory ostrakizovány, na to, jak pokračuje trend „new speaku“, který přepisuje významy slov. Vystoupilo také několik jeho osobních přátel, aby potvrdili známou skutečnost, že L. Bátora nikdy ve svém životě neprezentoval xenofobní názory a že se vždy naopak projevoval jako vlastenec a člověk s hlubokým pozitivním zájmem o jiné rasy a kultury. Poté se ke slovu přihlásil p. Šťastný (zřejmě žurnalista), aby položil otázku p. Jaklovi, kterou měl zřejmě dlouho připravenou a na kterou již mimochodem mohl v panelu slyšet odpověď – jak může ospravedlnit jmenování L. Bátory do funkce náměstka ministerstva školství, když kandidoval za extrémistickou Národní stranu, jejíž člen publikoval protiromské názory (navrhoval jejich vystěhování do Indie) – přičemž ale tento novinář velkoryse přehlédl skutečnost, že to bylo několik let po této neúspěšné kandidatuře. L. Jakl mu odpověděl otázkou, kde byl, když 1. náměstkem ministra školství se opravdu stal a vykonával ji člen zločinecké organizace KSČ Coufal – zda na toto téma napsal nějaký článek. Poté prohlásil, že by nikdo neměl být předem zbaven možnosti vykonávat nějakou práci, pokud splňuje profesionální předpoklady a nemá kriminální minulost. Vystoupil také představitel Národní strany (jež byla příčinou kampaně proti Bátorovi), aby vysvětlil okolnosti, za kterých p. Bátora kandidoval a obhájil skutečnost, že Národní strana nebyla nikdy rasisticky orientována – naopak byla označena za „protinacistickou“. Na závěr diskuze promluvil L. Bátora. Konstatoval, že uplynulých 6 týdnů „mediálního lynče“ pro něj bylo snad nejtěžších v životě, ale to, že kromě pronásledování mohl zakusit také tolik projevů podpory a přátelství, je pro něj takovou vzpruhou, že by to snad byl ochoten podstoupit znovu. Dvě poznámky čtenářům blogu: 1.
Také patříte k těm, kteří „nálepkují“? Zkusme tento pohled použít na Krista a jeho apoštoly: Všichni apoštolové Ježíše Krista ho zradili (první mezi nimi, jejich vůdce – Petr – dokonce 3x). Apoštol Pavel patřil
109
před tím, než uvěřil, mezi nejaktivnější pronásledovatele církve a měl podíl na ukamenování sv. Štěpána. Podle dnes rozšířeného způsobu uvažování byli vlastně už předem vyloučeni jako potenciální šiřitelé víry v Ježíše Krista. Dnes by nebylo „politicky korektní“, aby se ke Kristu vůbec hlásili, natož zaujali přední místa v církvi. Naštěstí se Bůh neřídí naší politickou korektností, ale má s námi trpělivost... 2.
Ve svém článku píšu o tom, co mi utkvělo – nezaručuji doslovný přepis toho, co se tam řeklo. Zejména po přestávce při diskuzi jsem si už přestal dělat zápisky a moje pozornost s přibývajícím časem značně ochabla. Proto jsem už názory diskutujících zaznamenal ve svém článku spíše všeobecně.
110
Konflikt na mítinku: Klausův Jakl se pohádal s novinářem Lukáš Petřík http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/192705.aspx
29. 3. 2011 V pondělí se uskutečnily Hovory na pravici II. pořádané konzervativní Akcí D.O.S.T. tentokráte na téma, o čem všem vypověděla mediální kampaň proti Ladislavu Bátorovi. Nejčastěji se zde skloňovala slova jako politická korektnost, pravdoláska či mediální manipulace. Prezidentův tajemník Ladislav Jakl si zde vůbec nebral servítky. Hovořili zde tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, člen středočeského krajského výboru TOP 09 Jiří Hejlek a předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík. Diskusní večer moderoval ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín a ke své kauze se vyjádřil i Ladislav Bátora. Původně avizovaný ministr školství Josef Dobeš nedorazil a vzkázal svůj pozdrav účastníkům setkání.
Teror politické korektnosti a pravda a láska Ladislav Jakl zde řekl, že je nutná obrana proti teroru politické korektnosti. „Teror politické korektnosti není jenom v tom vyloučit některá konkrétní témata, ale vyvolat strach, aby lidé vůbec promluvili. To je smyslem exemplárních případů typu bátoriády. Příště bys mohl být na řadě ty, když si nedáš pozor,“ řekl Jakl. „Já, ani nikdo v tomto sále nechce porážet pravdu a nikdo z nás nechce porážet lásku. My chceme porážet elitáře a manipulátory, kteří si tyto pojmy ukradli a monopolizovali. Chtějí totiž dokázat, že ten, kdo s nimi nesouhlasí a je proti nim kritický, že je proti pravdě a že je proti lásce. Až si tito manipulátoři vezmou do svého jména Vltavu, budeme říkat v nadsázce, že je potřeba porazit Vltavu, ale nikdo tím nebude myslet tu krásnou řeku, která nám šumí pod oknem. Mediálně-společenská levičácko-intelektuálně kavárenská fronta považuje naše názory za něco nepřijatelného. Oni nás chtějí už na začátku hry diskvalifikovat, to není polemika s námi, ale vyloučit naše názory z diskuse. To si nesmíme nechat líbit,“ řekl Jakl.
Připomínka komunistického náměstka Největší rozruch zde asi vyvolalo, když se novinář Ondřej Šťastný, který s oblibou píše o Hradu, nechal strhnout do diskuse a zeptal prezidentova tajemníka Ladislava Jakla, zda je akceptovatelné, aby se náměstkem ministra školství stal člověk, který kandidoval za Národní stranu. Od Jakla dostal Šťastný pěknou „stěrku“. Jakl se ho zeptal, zda by něco napsal proti tomu, kdyby se náměstkem ministra školství stal člověk kandidující úspěšně za nepřijatelnou stranu. Šťastný odpověděl, že ano. „Proč jste to neudělal?“ ptal se Šťastného Jakl. „Já se ptal vás,“ odpověděl nervózně Šťastný. Jakl uvedl příklad, že v roce 1990 kandidoval za komunisty v severomoravském kraji Jaroslav Soural, který se stal později náměstkem ministra školství. „Kandidoval za stranu, která schvalovala gulagy, pod jejímž vedení umřely u nás stovky politických vězňů a za stranu, která měla v programu třídní nesnášenlivost. Co jste proti tomu udělal? Já se ptám na té symetrii, kolik jste napsal článků, řádků a písmenek o kandidatuře pana Bátory a kolik jste napsal písmenek v případě Jaroslava Sourala?“ ptal se Jakl Šťastného a sklidil velký potlesk.
V Letech nebyl vyhlazovací tábor Na Šťastného také reagoval bývalý člen Národní strany Jan Skácel, který připomněl, že odborník na extremismus Miroslav Mareš označil Národní stranu za protinacistickou. Dále řekl, že v roce 2006, kdy za ni kandidoval Ladislav Bátora, Národní strana nic týkající se „konečného řešení cikánské otázky“ neformulovala a že to bylo až v roce 2009 a nebyl to oficiální materiál strany. „V Letech jsme byli označeni za extremisty, protože jsme tam hájili čest svých předků. Chtělo se dokázat, že zatímco Němci dělali Osvětim, Češi dělali Lety, a to bez ohledu na to, že již bylo dokázáno, že se žádná genocida v Letech nekonala. Vycházel jsem z údajů Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, studie Akademie věd a když jsem řekl, že nešlo o genocidu, tak na mě pan senátor Štětina podal trestní oznámení,“ řekl Skácel. Proti tvrzení, že by v Letech byl vyhlazovací tábor se postavil například i prezident Václav Klaus či europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf.
111
Novinářské hyeny Ladislav Bátora řekl, že si na vlastní kůži zažil týden lynče, kdy z něj „novinářské hyeny trhaly maso zaživa“. Bylo to pro něj nejhorší období života, ale přesto by do toho šel znovu. Místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník si posteskl nad útočnou a pomlouvačnou kampaní médií. Konkrétně se pozastavil nad myšlenkou Martina Komárka z MF Dnes, podle něho by člověk kvůli určitým názorům neměl vykonávat určité zaměstnání. Bahníkovi to připomnělo sedmdesátá léta, kdy nebyli lidé za své názory popravováni jako v letech padesátých, ale byli vyhazováni z práce.
Diktatura politické koreknosti Michal Semín připomenul myšlenku Václava Klause, že začíná vládnou diktatura politické korektnosti a bátoriáda je jejím příkladem. Rovněž řekl, že na akci pozval Tomáše Halíka, který účast odmítl podobně jako děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Stehlík, který jménem fakulty vyzval ministra Dobeše, aby Bátoru nejmenoval, což je o to pikantnější, že letošní rok vyhlásila fakulta Rokem svobody slova. Jana Bobošíková hovořila o tom, že tato kampaň měla vytvořit atmosféru strachu a zavřít lidem ústa a zastrašit ty, kteří hájí tradiční hodnoty a nechtějí, aby v Evropské unii zanikly národní státy. „Budeme-li sjednocení, můžeme porazit pravdu a lásku,“ vyzvala nakonec. Hynek Fajmon hovořil o fenoménu politické korektnosti, který k nám přišel ze západu. Politická korektnost určuje, jak se má o věcech hovořit a manipuluje realitou ve prospěch levicového světonázoru, což velmi rádi dělají i zapálení novináři. Předepisuje, jak se má správně třeba hovořit o homosexuálech a černoších. Ocenil Akci D.O.S.T., že hájí svobodu slova proti jejímu omezování politickou korektností.
Normální lidé jsou dnes extremisty Jiří Hejlek pojal svůj příspěvek více filozoficky. „Znám Láďu Bátoru 40 let, ale jestli někdo není xenofobem, tak je to on. Jako tříčtvrteční Maďar ani nemůže,“ smál se na úvod Hejlek. Ten hovořil o tom, že postmoderní „humanistická“ levice překroutila hodnoty a co bylo dříve extrémní nepřijatelné se dnes stává normou a co bylo dříve normální a tradiční se po této nemarxistické revoluci stává extrémistickým. Předseda Mladých křesťanských demokratů Petr Jurčík řekl, že Bátora není žádný xenofob a neonacista a že si MKD podobnou mediální manipulaci zažili, když spolupořádali Pochod pro rodinu a byli přiřazeni k neonacistům. „Nevím, zda jsou názory Ladislava Bátory levicové, nebo pravicové, ale každopádně jsou pravdivé,“ řekl Jurčík, kterému bátoriáda připomněla kampaň vedenou proti poradci premiéra Romanu Jochovi. Řekl, že kandidaturu Bátory za Národní stranu nepovažoval za šťastnou, ale že odborník na extremismus Miroslav Mareš o ní napsal, že není extremistická a že je protinacistická.
112
Neziskové organizace a experti píšou Dobešovi kvůli Bátorovi ČTK http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/neziskove-organizace-a-experti-pisou-dobesovi-kvuli-batorovi/616303
29. 3. 2011 Skupina odborníků a organizací, které se zabývají lidskými právy, pomáhají přistěhovalcům a vzdělávají romské děti, napsala dnes ministru školství Josefu Dobešovi (VV) kvůli jmenování jeho poradce. Spekuluje se o tom, že by se jím mohl stát předseda konzervativní iniciativy D.O.S.T. a někdejší kandidát nacionalistické Národní strany Ladislav Bátora. Pisatelé ministra vyzývají, aby to ještě zvážil a vybral člověka, „který bude citlivý k potřebám všech skupin ve společnosti“. Otevřený dopis podepsali zástupci organizace Amnesty International, Sdružení pro příležitosti mladých migrantů Meta, Nadace Open Society Fund, společnosti Člověk v tísni, Ligy lidských práv a trojice expertů na vzdělávání. Píšou, že je informace o tom, že by se Bátora měl stát poradcem, znepokojila. Bátora byl v roce 2006 lídrem kandidátky krajně pravicové Národní strany na Vysočině. I když kandidoval jako nestraník, podle autorů dopisu musel postoje a myšlenky strany uznávat. Partaj, která už neexistuje, se stavěla proti cizincům a Romům. Předloni v jejím klipu k volbám do Evropského parlamentu se dokonce objevilo slovní spojení „konečné řešení otázky cikánské“. Podle pisatelů by nový poradce měl ministrovi radit v ekonomických otázkách. Rovněž připomínají, že vláda loni přijala národní plán inkluzivního vzdělávání, který má díky mnoha opatřením zlepšit vzdělávání třeba právě romských dětí a přistěhovalců. Pisatelé podotýkají, že k uskutečnění kroků bude potřeba i odpovídající financování. „Nejsme si jisti, zda jste zejména v tomto kontextu náležitě zhodnotil otázku slučitelnosti veřejně zastávaných postojů pana Bátory s cíli a posláním ministerstva školství,“ uvedli aktivisté a experti v dopise. Podle nich by to mohlo mít dlouhodobé důsledky a výsledky dětí ve školách by dál závisely na tom, z jakého jsou prostředí. Podle autorů sympatie k myšlenkovému směru zaniklé Národní strany „jsou v mnoha ohledech v konfliktu“ se záměry ministerstva, které upravuje školský zákon, bílá kniha vzdělávání či právě národní plán. „Tyto dokumenty hovoří o rovnosti přístupu ke vzdělávání bez diskriminace, o vzájemném respektu, solidaritě, o pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, o lidských právech či smyslu pro sociální soudržnost,“ uvedli pisatelé. Věří, že Dobeš jejich argumenty zváží. Původně se objevily zprávy o tom, že ministr chce Bátoru jmenovat svým náměstkem. Poté se ale zvedla vlna kritiky a nevole. Dobeš před nedávnem řekl, že mu Bátoru doporučili lidé z Hradu. To, zda šéfa D.O.S.T. skutečně svým poradcem jmenuje, odmítl komentovat. Vyjádří se 1. dubna a „nebude to apríl“, řekl před nedávnem.
113
Bátorovo kuří oko Miroslav Václavek http://vaclavek.blog.idnes.cz/c/184247/Batorovo-kuri-oko.html
29. 3. 2011 „Nepromíchaná, nezajímavá, lehce zknedlíkovatělá, nevopálená hmota. A ta hmota je ještě nasáklá pivem. Spíš zemědělec, kterej je hrabivej a vychcanej. Současně je to trochu posera“. Tolik vtipná, ironická a sarkastická diagnóza většinového obyvatele české kotliny od výtvarníka Davida Černého, za kterou ho, jak se vyjádřila jedna spoluvěřící ze spolku D.O.S.T., chtěl „nechat zavřít“ Hradní kandidát na ministerstvo školství Ladislav Bátora. A nejenom, že ho chtěl opravdu kriminalizovat, neboť na něj podal trestní oznámení, ale zároveň po něm požadoval úhradu škody jež vznikla na jeho persóně a to ve výši 125 000 Kč. Neboť dle nacionalisty Bátory, který poté co se řečnicky zeptal do prostoru mlékem a strdím oplývajícího „Jsem já snad knedlík nasáklej pivem?“, byla tehdy narušena vážnost posvátného kmene Čechů a on, byť geneticky spřízněn s Kumány, tak pocítil morální újmu na cti, kterážto bolest se dala zahojit pouze zmíněnou peněžní částkou. Pochopitelně, že Policie této země onen projev pomatení smyslů tohoto pána odložila ad acta, neboť naposledy se takovými oznámeními, nebo přesněji udáními trestanými až smrtí, zabývaly orgány pod názvy Gestapo, Orpo, Kripo, Veřejná Bezpečnost nebo StB. Tolik jen na okraj k osobě nikoliv politického turisty, ale politického alpinisty pana Bátory, z něhož se poté co nebyl Hradem protlačen náměstkovat na ministerstvo, začal kruhy blízkými Hradu programově vyrábět mučedník. To jenom abychom věděli s kým máme opravdu bohužel tu čest. A jelikož byl kroužek nejvěrnějších okolo pana prezidenta na základě této skutečnosti opravdu rozezlen na nejvyšší míru, ráčili se tito kolektivně odít do stylové přehlídkové černi jakoby od Huga Bosse, který do ní oblékl jednotky SS a s posupnými výrazy na tvářích se sešli vyslechnout si projevy na sešlosti, které samo sebe bůhví proč nazvalo Hovory na pravici. Neboť pro konzumenta takové informace, který se dopouští zločinu přemýšlet, zůstává záhadou kdy se pravicovým stal svazácký kádr Jana Bobošíková, komunistická kandidátka na post prezidenta České republiky. Pochopitelně, že za Prozřetelnost nemohl chybět ani Institut Svatého Josefa, jehož šéf Michal Semín celou akci moderoval, ani neonacisté, ani přední anticikánští bojůvkáři v publiku, ke kterým ráčil promlouvat až křičet „ten jenž sahá po revolveru, když slyší slovo kultura“. Tedy tajemníček prezidenta České republiky pro věci politické – politruk kanceláře Václava Klause, Láďa Jakl. Ten, co by kdyby měl tu moc, zrušil UNESCO. „Musíme se bránit proti teroru jménem politická korektnost. Teď jsme v defenzivě, musíme se nadechnout,“ zahřmělo od pultíčku kde se nadýmal jak kovářský měch podvůdce Láďa Jakl aby tak do běla rozpaloval témata rasy a víry, právě tepaná árijským kladivem a zušlechťovaná vznešenými myšlenkami pocházejícími z nejvyšších míst. Protože jak je historicky známo, podobné typy zásadně nemyslí. Aby tak, jakoby do něj vstoupil duch Miroslava Sládka, ráčil lapaje po dechu i nějakém obsahu dospět k definici celé pseudokauzy – bátoriáda a zoufale se tak snažil vymoci na veřejném mínění dojemný obraz Svatého Bátory napínaného na mučidla. Toho Bátory, který se trestně domáhá politické korektnosti, pokud mu někdo šlápne na jeho nenávistné kuří oko jež se mu vyrazilo po oné okružní túře periferií české politické mapy. „Smyslem bátoriády je vzkaz: Příště bys mohl jít ty, když si nedáš pozor,“ rozkřikl se dále v projevu Láďa Jakl aniž by jaksi zmínil, že pan Bátora jen neráčil vejít, což je zásadní rozdíl. Neboť na vejití pan Bátora nemá nárok, protože strany a hnutí, které zastupuje pokud pomineme jejich extremismus nejsou měřeno jejich volebními výsledky ani midi, ani pidi, ani mikro, ale nano nebo spíše piko. Co přivádí tyto typy k „hovorům na pravici“ složených z demagogie a lží oslovujících nejnižší lidské pudy jichž jsme svědky od doby Bátorova nevejití je to, že i když je naše demokracie v plenkách, má naštěstí již natolik vyvinutý imunitní systém, aby se podobný mikroskopický virus nacionalisticko klerofašistické sněti nedostal do jejího těla. Neboť i malá infekce může nakonec zabít celý organismus. Protože pokud jde o nacionalismus. Vlastenec by za svoji zemi zemřel.
114
Nacionalista by pro ni zabil.
115
Bátora konzervativcem? :) NE! Jakub Holman http://jakubholman.blog.idnes.cz/c/184362/Batora-konzervativcem-NE.html
30. 3. 2011 Případ Bátora, zdá se, nebere konce. Ve skutečnosti je to jenom další příspěvek do ideologického guláše, který v českém prostředí panuje. Avšak nakonec je tím jediným, kdo je obětí české hilsneriády, opět jen český konzervatismus. Konzervativec to nemá na území Republiky české jednoduché. Nejen, že mu schází parlamentní politický subjekt, který by mohl podpořit ve volbách, neboť konzervativně pocukrovaná, leč převážně liberální ODS, mu většinou nemůže nabídnout více, než volbu nejmenšího zla. Na růžích nemá ustláno ani od převážné části veřejnosti, která akceptuje prosazování sociálního inženýrství, které lze de facto nazvat rovnostářstvím, neboli – rovnost za každou cenu. Stačí pak, aby se objevil někdo, kdo je odpůrcem sňatků homosexuálů, sekularismu, multikulturalismu nebo ženských kvót a okamžitě je hozen do jednoho pytle s krajní pravicí. Nicméně je nutno dodat, že vina neleží na straně veřejnosti, ale v konzervativních baštách, které se coby menšiny rozhodly soupeřit strategií, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Díky tomu zde máme velké množství malých konzervativně se tvářících subjektů, které byly jeden po druhém ovládnuty lidmi, kteří si pletou odmítání multikulturalismu s antisemitismem, odmítání evropského socialismu s antievropanstvím apod. Příslovečnou korunu této konzervativní tragédii pak nasazuje profesor z Pražského hradu, který se bůhví proč pasoval na ochránce konzervativních hodnot. Ne snad, že by pan profesor občas nepotvrdil názor, který je shodný s názorem konzervativním. Ovšem znamená to něco? Každý, kdo jen trochu zabrousí ke kořenům konzervativní ideologie, musí poznat okamžitě rozdíl mezi Klausovým „autentickým konzervatismem“ a konzervatismem. Základem je především fakt, že konzervatismus není rigidní zmrazení určitého stavu, jak je obviňován z levé části politického spektra. Konzervatismus je naopak zárukou přirozené evoluce, tedy nikoli revoluce. Používání toho, co se osvědčilo. Někdo by mohl namítnout, že se jedná o hodnoty shodné s liberalismem. Ovšem základní dělící linií je zde morálka, ze které potom teprve plynou svobody, nikoli naopak, jako je tomu u liberalismu. Nejlépe celou věc vystihuje „zakladatel konzervatismu“ Edmund Burke, když říká: „společnost je smlouvou mezi živými, mrtvými a dosud nenarozenými...“ Jak se tento základ konzervatismu shoduje s profesorovým pojetím? - důležitá je naše svoboda a po nás ať přijde potopa! - Kde je profesorova odpovědnost za ony dosud nenarozené? Pan profesor a jeho ansámbl „autentických konzervativců“ již spustili nejednu kampaň proti všemu nenárodnímu a netržnímu, a to vše pod praporem tradičních hodnot. Zde se nabízí návod, jak oddělit zrno od plev. Jak oddělit lidi, kteří jsou „Anti“ z určitých důvodů a lidi, kteří jsou „Anti“ právě jenom kvůli tomu „Anti“. Pokud jsme dosud mohli slyšet slova odporu z profesorových úst proti určitému jednání, bylo to vždy jen v rámci boje proti něčemu s čímž profesor nesouhlasí a co působí proti jeho konceptu absolutní svobody trhu. Jsem pro ochranu přírody, ale odmítám všechno, díky čemu ji můžu ochraňovat. Jsem pro evropskou integraci, ale odmítám všechno, díky čemu může existovat... Od „autentických konzervativců“ jsme dosud mohli slyšet všechna doporučení, jak věci nedělat, protože jsou ohrožením naší svobody. Nikdy jsme však neslyšeli jak věci dělat. Pan profesor je anti-X, anti-Y i anti-Z. Kde však v jeho projevech nalezneme koncept pro (pro)rodinnou politiku v podmínkách 21. století? Kde nalezneme koncept pro ochranu přírody v 21. století? Zajisté je vhodné prosazovat určitou morálku, musíme však vědět proč - a tím nalézáme i cestu k realizaci jejích principů. Morálka neplyne z ničeho. Proč se z pana profesora, jenž je spoluviníkem toho, že nemáme jako jediná postkomunistická země smlouvu s Vatikánem, stal najednou obhájce katolických zájmů? Že by účel začal světit prostředky? Ten, kdo by chtěl proti tomu něco namítat, nechť si vzpomene na Klausovo permanentní koketování s postkomunistickým vlivem, které provází celou jeho kariéru, a to nejen na domácí půdě. A konečně už i samotná obhajoba pana Bátory, kde mimoděk zazněl výrok: „...raději národní pospolitost, než občanská společnost...“ svědčí o tom, že Klausovi „autentičtí konzervativci“ mají ke konzervatismu stejně blízko jako měla NDR k demokracii. Období, kdy národní pospolitost byla nad občanskou společností zde již existovalo a lidstvo za něj draze zaplatilo. Rozhodně to však nebylo dílo konzervativců. Nicméně je třeba dodat k profesorově poznámce o české hilsneriádě jeden důležitý poznatek, a sice, že na obranu konzervativce pana Jocha, se v loňském roce nezvedl ze strany „autentických konzervativců“ jediný hlas. Proč? Pan Jocha charakterizují dvě věci: 1) Nikdy nespojil své jméno se žádným extremistickým seskupením. 2) Nikdy slepě nepřikyvoval Václavu Klausovi. Proč se pan profesor nezastal se stejnou vehemencí pana Jocha, zvláště, když sám pan profesor tvrdí, že pana Bátoru vůbec nezná a na společnou fotku s ním se dostal čirou náhodou? Oč je pan Bátora – se svou minulostí politického turisty - větším konzervativcem, než pan Joch? Kandidaturou za někdejší Národní stranu, jejíž program byl srovnatelný snad jen s předválečnou Českou obcí fašistickou, se pan Bátora do konzervativního tábora rozhodně nezařadil. Přestože on sám tvrdí, že tak učinil na protest proti českému směřování v EU, je jistě vhodné přijít proti tomuto tvrzení s otázkou, zda by byl ochoten kandidovat na protest proti současné pravicové
116
politice, na kandidátce Štěpánovy KSČ. Avšak ani to nutně neznamená, že by byl pan Bátora xenofob. O dost zajímavější je potom jeho kandidatura za partaj paní Bobošíkové, kterou ve spojení s výše uvedeným dokázal, že jeho zařazení patří spíše do tábora Klausových věčně přikyvujících automatů. Bezpochyby i paní Bobošíková je v profesorových očích autentickou pravicovou političkou a konzervatičkou, bez ohledu na to, že nad jejími názory vůči Katolické církvi, by Edmund Burke, se svou smlouvou mezi mrtvými a živými asi zaplakal... Kdo jsou konzervativci? Všichni ti, kteří jsou „Anti“ pro zachování řádu a svobody. Nejsou to „Anti“ pro své osobní „Anti“. Nejsou to ti, kteří dostávají přízviska typu „autentičtí“ apod. Kam patří pan Bátora se svou kandidaturou za extremisty? To ať si vyřídí pouze on sám, se svým svědomím. Na jednu otázku lze však odpovědět stoprocentně. Je pan Bátora konzervativcem? NE!
117
O opožděné emancipaci vysokých škol Karel Hvížďala http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/871999#diskuse
30. 3. 2011 Konečně se vysoké školy emancipovaly a postavily proti tomu, že ministr Dobeš by chtěl od 1. dubna 2011, když neuspěl s jmenováním Ladislava Bátory na místo náměstka, kam ho doporučil Václav Klaus, tohoto muže zaměstnat alespoň jako poradce pro ekonomiku. A důvod je nabíledni, stačí, když si připomeneme, že pan Ladislav Bátora kandidoval v roce 2006 za Národní stranu, což je podle wikipedie česká extrémistická národně-konzervativní politická strana. Její předsedkyně Petra Edelmanová mimo jiné tvrdila, že: Cikáni jsou tuláci a jiní asociálové. V programu měla Národní strana vystěhování Romů mimo Evropu a pan Bátora osobně představil projekt s názvem Konečné řešení otázky cikánské, nápadně připomínající nacistický program holocaustu vyhlášený na Wannsee v lednu roku 1942. Rovněž na sebe pan Bátora upozornil výroky jako: Kdybych byl Rakušan nebo Francouz volil bych Heidera nebo le Pena, jak napsala Mladá fronta Dnes, v níž jsme mohli i číst jeho věty o tom, že nikdo neprokázal škodlivost kouření a že teroristické útoky z 11. září 2001 mají možná na svědomí tajné služby USA. To byl taky zřejmě důvod, proč se proti jmenování pana Bátory za náměstka důrazně postavil i premiér Petr Nečas. Překvapivé je na tomto protestu to, že je to poprvé po dvaceti letech, kdy vysoké školy se odvážily vstoupit do veřejné debaty, v níž z úst politika zaznívají nehoráznosti. A pan Bátora se celý život snažil o politickou kariéru, začínal v Československé straně socialistické, po roce 1989 byl nejprve v Občanské demokratické alianci, potom vstoupil do Národní strany a loni kandidoval do Senátu za euroskeptické strany Svobodní a Suverenita. Doposud skoro vždy vysoké školy mlčely. Ve staré Evropě si právě díky mnohem větší angažovanosti vysokých škol, církví a občanských sdružení politici takové nehoráznosti, jako slyšíme u nás, nemohou dovolit veřejně vyslovovat, protože je zmíněné instituce znectí. Bylo by na čase, aby se vysoké školy začaly konečně vyjadřovat ke všem nehorázným výrokům politiků, tím by totiž pomohly k rychlejší kultivaci debat ve veřejném prostoru: Bláboly by vytěsnily do hostinců čtvrté cenové skupiny. Proti jmenování pana Bátory se postavila pražská Filozofická fakulta Karlovy univerzity. Mluvčí rektora Jitka Vanýsková řekla: „Rektor Karel Rais se plně ztotožňuje s názory Vědecké rady Filozofické fakulty UK. Považuje za absurdní, že by (...) musel jednat na ministerstvu s pracovníky, kteří prezentují xenofobní názory.“ Podobně se vyjádřilo kolegium děkana Masarykovy univerzity v Brně. Později se k Bátorovi vyjádřila odmítavě i Studentská komora Rady vysokých škol. Pana Bátory se v médiích zastal jen Michal Semín, ředitel Institutu svatého Josefa v článku Duch politických čistek, který byl otištěn v Lidových novinách. Tento autor se kdysi rozešel s profesorem Tomášem Halíkem a jeho řád představuje dnes ultrapravicový směr v katolické církvi, vykazuje známky xenofobie, antisemitismu a v liturgii jde i před Francouzskou revoluci. Proto jsou zřejmě názory pana Bátory tomuto autorovi blízké stejně jako jsou blízké jednomu z nejbližších spolupracovníků prezidenta Petru Hájkovi, který před nedávnem v Mladé frontě Dnes tvrdil, že nemáme brát svobodu slova neonacistům. Oběma pánům ale nedošlo, že podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod Romů či antisemitismus je trestným činem. Těžko se sice prokazuje, ale rozhodně lidé už jen s takovýmito sklony by neměli pracovat na ministerstvu školství.
118
Halík by za války podporoval Hitlera, řekl klausovec Bátora Lukáš Petřík http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/550-halik-by-za-valky-podporoval-hitlera-rekl-klausovec-batora.aspx
31. 3. 2011 Katolický kněz Tomáš Halík, který je dlouhodobým kritikem Václava Klause, se v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Týden ostře pustil do Klause a jeho blízkých, jako jsou například Petr Hájek, Ladislav Bátora a Adam Bartoš. Ti mu však nezůstali nic dlužní. Halík například řekl, že ohrožení demokracie cítí v souvislosti s Ladislavem Bátorou, který se měl údajně s podporou Hradu stát náměstkem ministra školství Josefa Dobeše. „Kdyby ministr školství přijal poslušně pokyn z Hradu, aby jmenoval svým prvním náměstkem bývalou volební jedničku neonacistické strany a nikdo by k tomu nesměl ani pípnout, to by zřejmě byla demokracie podle představ tandemu Klaus-Hájek,“ řekl například Halík. I odborníci na extremismus jako Miroslav Mareš však jednoznačně říkají, že Národní strana nebyla neonacistická, nýbrž naopak protinacistická. „Teď se Klaus však stále víc - nejspíš vlivem svého Hájka a jeho protievropského fanatismu - blíží ke kruhům aktivistů z D. O. S. T., jejichž mentalita, rétorika a nízká intelektuální úroveň mi opravdu silně připomínají český fašismus z doby druhé republiky. Například Klausem nedávno pochvalně citovaný Bátorův manifest gulášového národovectví nebyl přece proklamací vlastenectví, nýbrž obyčejného křupanství! Když takovým nahnědlým silám veřejně tleská hlava státu, pak už lidé, kterým opravdu záleží na duchovním a morálním zdraví společnosti, nesmějí zbaběle mlčet,“ dodal Halík.
Halík se přiřadil k Emanuelovi Moravcovi Na to nemohl nereagovat předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora. „Před pár lety jsem se v článku ´Přes Lisabon do Nové Evropy´ připojil k obavám, které vynikajícím způsobem shrnuli například Christopher Booker a Richard North v knize ´Skryté dějiny evropské integrace´ a John Laughland v knize ´Znečištěný pramen´. I já spatřuji v úporném a často zákulisním úsilí o federalizaci Evropy velké nebezpečí pro svobodu, občanská práva a demokracii vůbec, i já pozoruji ty kořeny a motivace shodné s Hitlerovým plánem na vytvoření panevropské Třetí říše. A tak jsem se stal v očích Tomáše Halíka ´protievropským fanatikem´,“ řekl ParlamentnímListům.cz Bátora. „Tu Halíkem zmíněnou ´nahnědlost´ jsem už vůbec nepochopil - buď jsem český národovec, nebo neonacista, musíte si, pane Halíku, vybrat! Ovšem v mých očích se páter Halík dnes přiřadil po bok takovým mravním a mentálním gigantům, jakými byli například Emanuel Moravec, Karel Lažnovský či Emanuel Vajtauer, kteří v dobách německé okupace oslavovali a vychvalovali Novou Evropu Adolfa Hitlera,“ dodal Bátora. „Minulý čtvrtek mě v rámci Týdnů lynče označil děkan Filosofické fakulty Stehlík za xenofoba. Jaký omyl! Nikoli, pánové Halíku a Stehlíku, já nejsem xenofob. Právě naopak! Vaší vinou se totiž zase po mnoha letech začínám bát některých Čechů - takových jako jste například vy dva. A doufám, že nejsem sám. A že vám bude naslouchat a věřit veřejnost čím dál tím méně. A udělám pro to všechno, co bude v mých skromných silách,“ uzavřel předseda Akce D.O.S.T.
Nacistická Nová Evropa Bátora tak narážel na fakt, že velkými podporovateli jednotné Evropy byli nacisté a jejich kolaboranti. „V době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států,“ uvedl například německý vůdce Adolf Hitler. „Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v pojmech zemí - mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v pojmech kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy,“ říkal ministr propagandy Třetí říše Joseph Goebbels. „Myšlenka jednotné Evropy... Ale to znamená především skoncovat s politikou slepého, dravého, rdousivého, na smrt nenávidějícího nacionalismu... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce kolaborantských novinářů v brožuře Češi v Nové Evropě. Protektorátní kolaborant Emanuel Moravec zase o sobě říkal, že se spíše než Čechem cítí být Evropanem a socialistou.
119
Marxistický dalajláma Halík Halíkovi to nedalo a opřel se i do dalších Klausovi blízkých jedinců. „Seznam Klausových nepřátel ve všech oblastech života dovedl k práskačské dokonalosti bulvární publicista Adam Bartoš, který si od Klause vysloužil přídomek ´geniální´. Soupis lidí, s nimiž je podle Bartoše třeba ´vést válku´, ostatně nápadně připomíná ´Seznam židů a jejich pomahačů´, který zřejmě pochází z podobného kouta... kdyby mě Bartoš, Bátora, Bobošíková či revue Fragmenty chválili, styděl bych se. Takové fanoušky Klausovi opravdu nezávidím,“ řekl dále liberální kněz. Reakci poskytl ParlamentnímListům.cz i napadený žurnalista Adam Bartoš. Tomu je jedno, co Halíkovi soupis pravdoláskařů připomíná. Má to podle něho asi stejnou vypovídací hodnotu, jako kdyby o Halíkovi řekl, že mu připomíná osvíceného budhistického mnicha více než křesťanského kněze. „Kdyby se oholil a zabalil do rudo-žlutého hábitu, klidně by mohl být nástupcem marxisty Dalajlámy, do nějaké tibetské pagody by se ostatně hodil více než do křesťanského kostela. Nebo by mohl být knězem novopohanského Havlova kultu v jeho „kostele“ u sv. Anny, který pro ty účely přebudovávala pravdoláskařka Jiřičná, ta co chodila roky s pravdoláskařem Kaplickým, tím, co pro Prahu připravil pyramidu-chobotnici s iluminátským okem na vrcholu. To je ostatně třetí místo, kam by se Halík hodil- pokud tam už dlouho není – s jeho čertovským výrazem si ho představuji v zednářské zástěrce při satanistických zednářsko-iluminátských rituálech,“ smál se Halíkovi Bartoš. „K tomu podpásovému obvinění z antisemitismu - to je takový novodobý obušek. Když se vám nelíbí něčí názory, řekněte o něm, že je antisemita. Stěží ale mohu být antisemitou, když jsem podepsal prohlášení Ligy proti antisemitismu,“ dodal Bartoš.
Bližší Obama s Blairem než katolík Hájek Halík v rozhovoru zaběhl i k teologii a duchovnímu světu prezidenta. „Pokud Klausovi křesťanství zprostředkovává Hájek, který popírá teorii evoluce, pak je to smutné. Ale kdoví, kdybych já neměl víru, smysl pro humor a sebeironii a kolem sebe inteligentní a kritické přátele místo oddaných kývačů a rektálních alpinistů, byl bych možná dopadl stejně nebo ještě hůř než Klaus. Pán Bůh miluje každou duši, určitě dovede Klause milovat víc než já a může ho nakonec spasit. A to bych mu opravdu upřímně přál,“ napsal Halík. K Halíkovi se vyjádřil i zakladatel Akce D.O.S.T. a tradiční katolík Michal Semín, který Halíka často kritizuje za jeho příklon k teologickému modernismu. „Vůbec Tomáši Halíkovi nezávidím, že má tolik starostí s ´lidmi nízké intelektuální úrovně´. Přesto je mi taková nálepka milejší než být otrokem myšlenkových proudů a členem organizací, zajišťujících mediální popularitu a snadný přístup k elitám Nového světového řádu. Proto nepřekvapí, když mu jsou bližší Obama s Blairem, vyznávající náboženský synkretismus čili myšlenkový guláš a spiritualitu v duchu new age, než konzervativní katolík Petr Hájek,“ řekl Semín. „Když už Halíkovi tolik leží na srdci teologická erudice prezidenta a jeho poradců, možná by se mohl kriticky zamyslet i nad duchovní orientací bývalého prezidenta Václava Havla, mezi jehož blízké spolupracovníky se vždy řadil. Nebo jsou i Tomáši Halíkovi myšlenky svobodného zednářství bližší než katolická víra?“ ptá se Semín.
120
D.O.S.T.: Hovory na pravici II. - reportáž z národně extremního dýchánku Olivie Brabcová http://www.piratskenoviny.cz/?poll_id=11&r_id=0&t_id=0&c_id=33169&s_text=&disc=0&vote_id=2&Submit=Hlasovat
31. 3. 2011 Hovorů na pravici II., pořádané iniciativou D.O.S.T., která vznikla v roce 2007, by se měl účastnit každý národně uvědomělý médii nezmanipulovaný občan, který pevně nevěří rovnosti pohlaví a ras, důležitosti ekologie a vzpouzí se diktatuře politické korektnosti. Tuto příležitost měl v pondělní podvečer 28. března na Novotného lávce na pražském Starém Městě. Byl to poněkud bizarní nápad, ale vzhledem k tomu, že obskurní skupině ultrapravicových aktivistů se po letech přežívání na okraji podařilo zasáhnout i vysokou politiku a jejich vliv roste, bylo na místě se s nimi seznámit osobně. Entomologicky to byl bezesporu zajímavý exkurz, ale pro nezkušené je vhodné provést specifický trénink nebo mít v zaloze kinedryl. V budově u Karlových lázní jste u vstupu do přednáškového sálu mohli shlédnout přehlídku knižních titulů, které pojednávaly o hlouposti ekologů, ošklivých feministkách, teroristických levičácích, zločinecké organizaci Evropské unie, géniu Margaret Thatcherové či získat návod na vybudování křesťanské rodiny. Uvnitř již seděli novináři a především příznivci Ladislava Bátory i celé iniciativy D.O.S.T. Kromě hlavních hostů jste mohli vidět i poradce premiéra Romana Jocha, bývalého předsedu Mladé pravice, dnes novináře serveru Parlamentní listy Lukáše Petříka či nakladatele Alexandra Tomského. V publiku se ovšem daly nalézt i větší kalibry. Výškou vyčníval nestor českých fašistů Jan Skácel, naopak menší postavou, ale za to vzorově vystříhaným zátylkem a stylovou patkou zaujal Miroslav Knapovský. Oba v minulosti působili ve Vlastenecké frontě a Národní straně. Jak vypadá přízrak neonacistického veterána názorně demonstroval bývalý mluvčí Národního odporu Petr Kalinovský. Dalšími zasloužilými neonacisty v publiku byli Martin Kadlečík a Petr Fryč. Hlavním tématem večera byla obhajoba Ladislava Bátory, kterého kritizovala média kvůli jeho minulosti v Národní straně a xenofobním postojům, když byl navržen na post náměstka ministra školství Dobeše. D.O.S.T. kauzu označila za „bátoryádu“ – podle „hilsneryády“, ke které ji přirovnal prezident Václav Klaus. Přirovnání k událostem okolo obvinění Leopolda Hilsnera z vraždy Anežky Hrůzové a následného antisemitského běsnění je rafinovaný tah goebbelsovského střihu, zvláště pokud přihlédneme k faktu, že Michal Semín, který Hovory na pravici II. moderoval, měl sám s obviněním z antisemitismu v minulosti problémy. V roce 2006 pozval do Prahy amerického antisemitského kazatele Michaela Jonese, od aktivit Semínova Institutu sv. Josefa se pak distancoval sám kardinál Vlk. Semín rovněž vystupuje jako obhájce lefébristů, katolické sekty, ve které se vyskytují antisemiti i popírači holocaustu. Semín se zmínil, že pozvání na Hovory odmítl Tomáš Halík, který skupiny kolem D.O.S.T. označuje za „fašizující maloměšťáky“. Po té předal slovo Janě Bobošíkové ze Suverenity. Podle Bobošíkové se odsouzením Bátory naprosto zdiskreditovala filozofická fakulta UK. Její děkan Michal Stehlík pozvánku na Hovory také nepřijal. Tato roztomilá politička alespoň navrhla, aby si prezident dobře rozmyslel komu bude příště udělovat profesorské tituly. Bobošíková se kromě Bátorovy obhajoby ve svém emotivním projevu rozčilovala, že během transformace byly české společnosti implantovány hodnoty pravdy a lásky. „Vnutili nám, že pravda a láska je lepší než svoboda a že sociální stát je lepší než trh.“ Bobošíková touží po tom, aby se iniciativy názorově blízké D.O.S.T. sjednotily, aby měly větší šanci prosadit svoji agendu na veřejnosti, protože jejich společný nepřítel, tj. „pravdoláskové“ iniciativy, už sjednocené jsou. Europoslanec za ODS Hynek Fajmon se zase obává zla, které přichází ze Západu – to je podle něj idea udržitelného rozvoje a rovnosti pohlaví a hlavně politické korektnosti. Podle něj jsou tyto tendence západu „totalitní, ehm totalizující“. Jiří Hejlek z TOP09 se zamýšlel nad pojmem extrémismu a relativizoval politické spektrum tak, jak je dnes chápáno. Podle Hejlka je politický střed, dnes chápaný jako umírněný, extremizován současnými politickými mysliteli. Nemá rád „moderní české intelektuály“ kteří vytvořili „kvazináboženství“, jehož znaky jsou pohrdání minulostí a zdůrazňování rebelství. Slovo intelektuál používá jako invektivu a sám sebe považuje za vzdělance. Předseda Mladých křesťanských demokratů (mládežnické organizace KDU-ČSL) Petr Jurčík ve svém projevu řekl, že názory, které jsou většinovou společností všeobecně přijímány, jsou v médiích prezentovány jako extrémistické. Patrně narážel na netoleranci Čechů k romské menšině.
121
Oproti tomu Ladislav Jakl, tajemník prezidenta Václava Klause, prohlásil, že „většina z nás, co tady sedí, si připadá ve společnosti jako marťani“ a pochválil členy D.O.S.T za jejich odvážné myšlení nezmanipulované médii posedlými „terorem politické korektnosti“. Po projevech následovala diskuse, o které Vám nic neřeknu, protože se mi udělalo z těch všech osvícených idejí nevolno.
122
Olivie na vlnách podivna Milan Špinka http://www.narmyslenka.cz/view.php
1. 4. 2011 Olivie doběhla až na nároží vysokého činžáku a přitiskla se ke zdi. Chladná zeď, kterou nedokázalo zahřát ani váhavé březnové slunce, příjemně chladila její rozpálené mladé tělo. Cítila, jak jí v žilách koluje krev s pořádnou dávkou adrenalinu. Opatrně vyhlédla, ale hned zase hlavu stáhla zpět, aby ji někdo neodhalil. Čekala ji náročná mise. Rychlými pohyby prstů překontrolovala svou výstroj. Kinedryl má pro všechny případy v záloze, ale teď se hlavně musí spolehnout na své znalosti entomologie. Olivie byla skvělá studentka. Již ve dvou letech dokázala rozeznat mery od křísků, v pěti si brala jako mazlíčky do postele vykrmené fytofágy a když jí zavedli domů Internet, jako domovskou stránku si hned první večer nastavila www.hmyz.info. Až do této chvíle netoužila po ničem jiném, než dát se cele do služeb vědy. Byla to víc než vášeň, bylo to poslání. Představovala si, jak v afrických zemích pořádá mírumilovné kulaté stoly za účasti místních vesničanů a much tse-tse, jindy během pouhých 14 dnů zvládla základy mykologie jen proto, aby se mohla pustit do boje s houbami parazitujícími na housenkách. Dnes ji však čekala nejtěžší výzva života – konfrontace s fašistickými štěnicemi. Rychle se rozhodla. Dala se do běhu, přeběhla ulici a jako vítr vlétla do domu, kde se mělo ten večer konat setkání D.O.S.T. U vstupu do přednáškového sálu si v hrůze zakryla oči, aby se nemusela dívat na přebaly knih o hloupých ekolozích a na přízraky špatně ostříhaných neonacistických veteránů. Setkání se snažila přetrpět ze všech sil. Fašistický hmyz donekonečna diskutoval a Olivie měla čím dál větší problémy se zapisováním, i když těsnopis ovládala dokonale. Zrovna když vypsala šestý balík papíru Bristol s perleťovým efektem, s hrůzou si uvědomila, že z únavy a všeho toho hnusu nasekala do zápisků spoustu gramatických chyb. Hilsneryáda! Lefébristi! Slečna Dokonalá zoufale zaryla své dlouhé pěstěné nehty do obličeje. To se přece nedá vydržet! V koutku zatím tiše seděl mladý novinář, oděný do panensky čisté bílé košile. Občas se po Olivii podíval, ale teprve teď si všiml, jak prudce zbledla. Vyskočil ze svého místa a aby na sebe strhl pozornost a otevřel tak Olivii únikovou cestu ven ze sálu, postavil se za řečnický pultík a začal něco nesmyslného koktat. Olivie vděčně přijala nabídku zachránce, který se za ni tak statečně tváří v tvář černé esenci zla obětoval, vyběhla ze sálu a zoufale se snažila otevřít krabičku kinedrylu. Běda! Byla úplně prázdná! A v té chvíli se Olivii udělalo nevolno a už nám nic neřekne. (Z důvodu osobní indispozice reportáž bohužel skončila dříve, než redakce plánovala. Jako náhradní program tedy zatím přijměte sérii vědeckých fotografií vycházející entomologické hvězdy u jejího laboratorního stolu.)
123
Kontroverzní Bátora bude Dobešovi radit v ekonomice ves http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=696072
4. 4. 2011 Ministr školství Josef Dobeš (Věci veřejné) se i přes masivní kritiku nevzdal spolupráce s někdejším kandidátem ultrapravicové Národní strany Ladislavem Bátorou. Od 1. dubna se Bátora stal jeho poradcem pro ekonomické záležitosti. „Jeho prvním úkolem je audit nemovitostí ministerstva,“ oznámil Dobeš. Původně chtěl Dobeš z Bátory udělat svého prvního náměstka, proti tomu se ale ohradil i premiér Petr Nečas. Dobeš si pak personální rošádu ve svém úřadu rozmyslel. Na svém postu tak nakonec zůstala ekonomická náměstkyně resortu Eva Bartoňová (ODS), které Dobeš oznámil, že končí, a jejíž kompetence měl Bátora z části převzít. Dobeš přiznal, že Bátoru do svého týmu zařadil na doporučení „Hradu“, konkrétně od vicekancléře prezidenta Václava Klause Petra Hájka. „Byl mi doporučen panem Hájkem, proto jsem se pro něj rozhodl,“ řekl Dobeš přímo. Ladislav Bátora kandidoval v červnu 2006 ve sněmovních volbách za ultrapravicovou Národní stranu. Nebyl členem strany, ale vedl její kandidátku v kraji Vysočina. Bátora se od angažmá v Národní straně distancoval výrokem, že mu strana svými názory absolutně není blízká. Dál působil ve stranách, které se myšlenkově hlásily k názorům prezidenta Klause. Byl ve vedení Strany svobodných občanů a na podzim neúspěšně kandidoval do Senátu za Suverenitu Jany Bobošíkové. Dobeš ale Bátorovi přesto věří, že extremistické názory nezastává. „Zjistil jsem to z rozhovoru s ním. Mám právo si své poradce vybrat a také za ně nesu odpovědnost,“ dodal.
Bátory se zastal prezident Bátora je v současnosti předseda konzervativní Akce D.O.S.T., která prosazuje euroskeptické názory. Prezident Klaus se Bátory dokonce veřejně zastal článkem v tisku. Klaus ve svém vyjádření uvedl, že kauzu Bátora odstartovali novináři a část politiků. Podle něj ji vyvolal fenomén takzvané politicky korektní společnosti. „Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou,“ napsal prezident.
124
Dobešovi začne radit Bátora, který kandidoval za extremistickou stranu Barbora Říhová http://zpravy.idnes.cz/dobesovi-zacne-radit-batora-ktery-kandidoval-za-extremistickou-stranu-13k-/studium.asp?c=A110404_115721_studium_bar
4. 4. 2011 Ministr školství Josef Dobeš se rozhodl zaměstnat Ladislava Bátoru. Kontroverzní politik, který se zapletl s nacionalistickou Národní stranou, se stal ekonomickým poradcem ministra. Dobeš se ho jmenoval do funkce navzdory tomu, že kvůli tomu schytal kritiku z různých stran, mimo jiné i od předsedy vlády Petra Nečase. Bátora nastoupil na ministerstvo 1. dubna. „Několikrát jsem se s panem Bátorou sešel. Nemohl bych pracovat s člověkem, který má extremistické názory, a to pan Bátora není,“ řekl Dobeš. Ministr zdůraznil, že má Bátora ekonomické vzdělání, což je hlavní důvod, proč ho do funkce jmenoval. Jako první bude mít za úkol audit všech nemovitostí ministerstva školství. Vlna kritiky, která se kvůli jeho jmenování vzedmula, prý Bátoru neodrazuje. „Po měsíční kampani vlastně nemůžu udělat ani nic jiného, než nabídku vzít. Ta kampaň byla vyhraněná a já také něco reprezentuji, já jsem nerezignoval na funkci předsedy akce D.O.S.T., která byla také napadána. Beru to jako úkol nejen pracovní, nehodlám ustoupit kampani, která byla někdy na hraně a někdy za hranou slušnosti,“ řekl iDNES.cz Bátora. Původně se proslýchalo, že se Bátora stane Dobešovým náměstkem. Za jeho návrhem do vysoké funkce stáli lidé z okolí prezidenta Václava Klause. „Pan Bátora mi byl doporučen a nebudu zastírat kým, byl to člověk, kterého si vcelku vážím, a to Petr Hájek (poradce prezidenta Václava Klause, pozn.red.),“ zopakoval novinářům Dobeš. Proti tomu, aby se Bátora stal náměstkem, se tehdy postavil premiér Petr Nečas. „Nedovedu si představit, že by se člověk s minulostí pana Ladislava Bátory stal náměstkem na ministerstvu školství. Takovou věc jako předseda vlády odmítám,“ uvedl Nečas. Vypadalo to tedy, že Bátora žádnou práci na ministerstvu nedostane. O pár týdnů později se ale začaly v médiích objevovat zprávy, že nápad vzít Bátoru k sobě do týmu ministr neopustil a že místo náměstka zastane funkci poradce. „Za výběr poradců je plně odpovědný ministr,“ tlumočil iDNES.cz názor Nečase jeho mluvčí Jan Osúch. „Mám právo a kompetenci vybrat si své poradce,“ zopakoval i Dobeš. Novou tváří se v polovině března stal na ministerstvu také Jakub Hodinář (ODS), který k Dobešovi přišel z resortu jeho spolustraníka Víta Bárty, který šéfuje ministerstvu dopravy. Dobeš dosadil Hodináře do funkce šéfa poradců. Nyní ho přesunul do funkce prvního náměstka a zároveň náměstka pro řízení operačních fondů EU.
Ministr se obklopil bezpečnostními experty Na ministerstvu vznikla také nová pozice bezpečnostního ředitele, kterou Dobeš obsadil Václavem Šmídem. Ten byl dříve zaměstnancem Národního bezpečnostního úřadu. Vedoucím oddělení IT se pak nově stane Marek Fiala, který na ministerstvo přišel z Kriminalistického ústavu ČR. Ministr přijal nové lidi kvůli únikům dat na jeho úřadu. Na veřejnost se dostaly výplatní pásky některých zaměstnanců a zjistilo se také, že se na ministerstvu špehovala e-mailová korespondence vybraných úředníků. Ministr školství Josef Dobeš na tiskové konferenci informoval, že mezi špehovanými byl i jeho e-mail. Kauza vyšla najevo v polovině února. Dobeš tehdy podal trestní oznámení na neznámého pachatele. „V uplynulé době se nám ozvali také bývalí pracovníci ministerstva z dob jiných ministrů s tím, že i jejich pošta byla špehována. Bohužel však nikdo v minulosti trestní oznámení nepodal,“ uvedl ministr.
Video z tiskovky ministra: http://video.idnes.cz/?idvideo=V110404_154822_tv_zpravy_kbe
125
Ladislav Bátora míří na ministerstvo školství Ladislav Jakl (Jan Bumba, moderátor) http://www.cuni.cz/IFORUM-10725.html
4. 4. 2011 Takže Ladislav Bátora se nakonec místa na ministerstvu školství dočkal, bude ekonomickým poradcem ministra Josefa Dobeše. Pan Bátora přitom vyvolává u části veřejnosti jisté rozpaky, zejména kvůli kandidatuře do parlamentu za krajně pravicovou Národní stranu v roce 2006. Ministr Dobeš ale dnes řekl, že pan Bátora nemá extrémistické názory a pomůže mu snížit byrokratickou a ekonomickou zátěž úřadu. Ladislava Bátory se už před časem zastal také prezident Václav Klaus. Podle médií si ministr Dobeš pana Bátoru vybral na přímé doporučení prezidentova poradce Petra Hájka. Naším hostem je nyní tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Dobrý den. Dobrý večer. Dá se tedy říci, že Ladislav Bátora jde na ministerstvo školství jaksi na podnět z Hradu. Já nevím, já jsem žádný takový podnět nedal a nemám k tomu co říct. Ani s panem Hájkem jste o tom nemluvil? Nemluvil, já mluvím o věcech, o kterých dobře vím a o tomto nevím nic. Já jsem u žádného takového vyjednávání nebyl, považuji ale za dost možné, že pan ministr Dobeš potřeboval posílit svůj tým a tak možná oslovil různá místa, různé lidi, jestli o někom nevědí, považuji to za klidně možné, ale u žádného takového jednání jsem nebyl. Pokud se nepletu, tak podle vašeho názoru, pane Jakle, veškeré debaty o těch údajně xenofobních postojích pana Bátory jsou liché, je to tak? Ony nejsou ani údajně xenofobní. Neexistuje, já jsem se tou věcí trošku zabýval, díval jsem se po Internetu a tak všude možně, já jsem nenalezl ani jednu jedinou větu, jediné slovo, o které bych se ti, kteří chtějí očernit pana Bátoru a před veřejností ho vydávat za nějakého zlého nenávistného člověka, o jaké se opírají, takový výrok podle mě vůbec neexistuje, protože kdyby nějaký existoval, tak už ho dávno mají všichni novináři v ústech. Samotná kandidatura do parlamentu za Národní stranu, není to jistý problém, který by mohl diskvalifikovat lidi od funkcí ve státní správě? Národní strana, pokud vím, byla legální strana, ne každý tuto stranu může volit a souhlasit s ní, ne každý třeba souhlasí se sociální demokracií nebo s komunistickou stranou, ale ta strana byla legální, nikdy proti ní nebylo vedeno žádné řízení, porušení nebo podezření z porušení zákona nebo něco podobného, ano, ta strana může někomu politicky vyhovovat, politicky nevyhovovat, ale byla to legální strana, je zvláštní, že diskvalifikací pro úvahy na různá místa není třeba kandidatura za komunisty. Tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Já vám děkuji za rozhovor, děkuji za vaše vyjádření, na shledanou. Děkuji vám také, na shledanou.
Ondřej Liška (Jan Bumba, moderátor) Ministra Dobeše jsme samozřejmě zvali do dnešních Ozvěn, omluvil se, nemá čas. Proti nástupu Ladislava Bátory na ministerstvo školství se zdvihla vlna odporů i v Akademické obci, odmítla jej třeba Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Rozpaky ale panují i v některých politických kruzích. Na lince je teď bývalý ministr školství, předseda Strany zelených Ondřej Liška. Dobrý den. Vítám vás ve vysílání. Dobrý večer. Vy byste si pana Bátoru za svého poradce evidentně nevybral? To jste řekl moc pěkně. Já bych ho ani nehledal v takovýchto kruzích, protože si myslím, že lidé s takovýmto rejstříkem prostě nepatří do nejvyšších pater politiky a už vůbec ne mezi nejvyšší státní úředníky, poradce ministra. Já myslím, že jejich názory, jejich postoje a to, v jakých vodách se pohybují, je diskvalifikuje proto, aby mohli na ministerstvu školství působit.
126
Ale proč, pane Liško, protože teď jsme slyšeli pana Jakla, který říkal, že si cíleně vyhledával informace, nenalezl žádný důkaz o tom, že by pan Bátora zastával nějaké xenofobní postoje. Já si myslím, že zřejmě nechodí na ty správné servery. Stačí, když se podíváte na, například romea.cz, anebo na samotné stránky iniciativy dost.cz, které, jehož, jejímž reprezentantem pan Bátora je, kde je například video z jejich shromáždění z minulého týdne, jehož se zúčastnil jak pan Bátora, tak například paní Bobošíková, pan Jakl a další, kde /nesrozumitelné/ velmi nenávistným způsobem své názory. Já myslím, že si každý může udělat názor o tom, jestli tohle je politická kultura a která patří do naší politiky nebo ne. Koneckonců toho shromáždění se zúčastnili a mluvili na něm i takoví lidé, jako například zakladatel Národní strany a dalších, takže myslím si, že to samo svědčí o sobě. Podívejte se na to, skutečně není žádný zákon, on ze zákona se ničeho špatného nedopustil, to, že ta strana byla později zrušena jako extrémistická, to je faktum, byla zrušena ... Počkejte, Národní strana nebyla zrušena jako extrémistická. Pardon, já se omlouvám, ne, ne, omlouvám se, máte pravdu, to, že ta Národní strana, ona nebyla zrušena, ale to, jak ty náklady hlásila v době, kdy byl pan Bátora jejím kandidátem, tak tam jednoznačně najdeme názory, které jsou, které je možné označit za xenofobní ... Na druhé straně, na druhé straně je možné odpovědět tím, co už říkal třeba tak pan Jakl, že prostě to byla tehdy legální strana, ale prosím ještě k další věci, vaše výhrady platí, i když pan Bátora nemá zastávat žádnou, řekněme, ideologicky citlivou pozici, má být ekonomickým poradcem ministra. Já si myslím, že to platí i pro tento případ, protože ministerstvo školství jako takové je jako celek zodpovědné za stav a kvalitu vzdělávání v České republice a ta pozice, byť sice má být ekonomickým poradcem, tak úzce souvisí s celkovou náplní a kompetencí toho resortu, to znamená, já si myslím, že tam prostě nemá být, že to je špatný signál, já si myslím, že to je špatná zpráva pro všechny učitele a rodiče, kteří každý den vedou děti ve školách či v rodinách k toleranci, k respektu odlišnosti, snaží se jim vysvětlit, že svět není plochý, že není černobílý a proto tam lidé, kteří k takovéhle ideologii propadli, tak tam prostě nemají co dělat. Já si myslím, že to je, že to není nic nelegálního, ale že je to spíše otázka politické kultury, kterou nelze nařídit, a proto ho kritizujeme, proto tenhle krok si myslíme, že je základně špatně. Říká bývalý ministr školství, předseda Strany zelených Ondřej Liška. Děkujeme i vám za rozhovor. Na shledanou. Díky, na shledanou.
127
ČSSD odmítá Bátoru jako poradce ministra školství aj, mfx http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/cssd-odmita-batoru-jako-poradce-ministra-skolstvi/
4. 4. 2011 Stínová ministryně školství sociální demokracie Vlasta Bohdalová odmítla jmenování Ladislava Bátory poradcem ministra školství Josefa Dobeše. Bátora v minulosti kandidoval za nacionalistickou Národní stranu a podle Bohdalové musel sdílet její názory. „ČSSD zásadně odmítá snahu ministra školství Josefa Dobeše přehlížet výhrady odborné i laické veřejnosti, opozice a dokonce i premiéra Nečase, a to v otázce působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství,“ uvedla Bohdalová a pokračovala: „Netřeba připomínat, že tento člověk v minulosti kandidoval za extremistickou Národní stranu, což samo o sobě znamená, že musel sdílet její názory a politický program. Tato strana se veřejně 'proslavila' například rasistickými a téměř až fašistickými výroky.“ Bohdalová zároveň vyzvala předsedu vlády Petra Nečase (ODS), aby v této věci okamžitě zasáhl. „Sám premiér dříve jednoznačně prohlásil, že jakékoliv působení lidí typu Ladislava Bátory v rámci jeho vlády je pro něj nepřekročitelnou hranicí. Pevně věřím, že slova premiéra nebyla pouhou mystifikací,“ poznamenala. Dobeš Bátoru představil jako svého poradce na pondělní tiskové konferenci. „Je to jeden z mých 12 poradců. Je mým ekonomickým poradcem, pomůže mi zefektivizovat úřad. Má první úkol, a to je audit všech nemovitostí ministerstva školství (MŠMT),“ vysvětlil ministr školství. Ten připomněl, že má právo a kompetence vybrat si své poradce: „A nesu za to odpovědnost. Nemohl bych spolupracovat s někým, kdo má extremistické názory, to pan Bátora není.“
128
Je pokrytecké, když vadí Bátora, ale Patočka a komunisté nikoli Jan Ziegler http://virtually.cz/journal/?q=node%2F3069
4. 4. 2011 Přestaňme šílet kvůli tomu, že ministr školství Josef Dobeš jmenoval svým ekonomickým poradcem Ladislava Bátoru z hnutí D.O.S.T. Musíme měřit všem stejným metrem. A tak, když nevadí komunisté v krajských vládách, nemůže být proti srsti ani radikální národovec. Už jsem to tady kdysi napsal, že některé názory pana Bátory jsou můj vkus až moc razantně národovecké a u lidí jeho typu se navíc domnívám, že demokracie jim slouží pouze jako prostředek k získání moci a už nikoliv jako trvalá respektovaná hodnota. Jenomže výtky vůči Ladislavu Bátorovi ze strany podlých neupřímných licoměrníků mně nechávají zcela chladným. Jim vadí pravicový extrémista, ale na druhé straně přehlížejí daleko horší levicový extremismus v KSČM, u mladých komunistů, různých anarchistických spolků atd. Daleko skandálnější než Bátora na ministerstvu školství je soudružka Semelová v Poslanecké sněmovně, která veřejně oslavuje zločince a masové vrahy. Proti této rudé sortě je Ladislav Bátora neškodným lidumilem. Je rovněž směšné a tragické zároveň, když proti konzervativcům brojí levičáci typu Jakuba Patočky, který proslul svými trvalými neúspěchy a Literární noviny přivedl jako šéfredaktor málem ke krachu. Tento člověk přitom veřejně hlásá násilí vůči politickým oponentům, o čemž se lze přesvědčit na jistých webových stránkách, kterým nehodlám dělat reklamu nikomu to nevadí. Podobný problém kdysi parádně vyřešil i jeden z nejvýznamnějších státníků všech dob Winston Churchill. Ten prohlásil, že Francův diktátorský režim ve Španělsku není podle jeho gusta, ovšem pořád je snesitelnější než Stalinova bolševická hrůzovláda ve východní Evropě. A já si rovněž myslím, že i pan Bátora, přes všechny výhrady k němu, je společensky přijatelnější než čeští komunisté a další radikální levičáci.
129
Ladislav Bátora ve lví kleci - Hyde parku ČT Josef Havránek 6. 4. 2011 Na včerejšího hosta Hyde parku - nového poradce ministra školství, se zřejmě chystalo množství zjevně nadržených televizních diváků - odhodlaných Bátoru, pokud možno, ukřižovat… Svědčily o tom ty neobyčejně agresivní, neustále opakované otázky, na které pan Bátora tu přesvědčivě, tu nepřesvědčivě - ale pořád dokolečka odpovídal. Dost dobře nechápu, proč ty už tolikrát položené a zodpovězené otázky redakce do vysílání stále pouštěla. Dělalo to dojem, že nikdo nemá zájem dozvědět se něco nového, že jde spíše o takový mediální lynč... V tomto duchu působil i veřejnoprávní moderátor D.Takáč, jakoby přímo toužil tomu segmentu rozhorlených televizních diváků s klapkami na očích zaimponovat. V duchu jsem si pořád říkal - zlatej Pilát Pontský, který si tenkrát jen myl ruce! Ten Takáč, to je tedy jinej bourák!
Odkaz na záznam ČT http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080406-hyde-park/video/
130
Případ Bátora usvědčil „politicky korektní“ pseudohumanisty „pravdy a lásky“ Dušan Streit http://www.euportal.cz/Articles/7469-pripad-batora-usvedcil-politicky-korektni-pseudohumanisty-pravdy-a-lasky-.aspx
12. 4. 2011 Pana Bátoru neznám. Ale nijak neoplývám sympatiemi k ortodoxním konzervativcům řekněme na polský způsob. Také nevím, je-li tato jeho nálepka vůbec autentická. Ale kde jsou všichni ti politicky korektní „zastánci“ minorit a „bojovníci“ proti diskriminaci z hlediska přesvědčení? Vždyť se tady porušuje ústavní princip! Jak je možné, že jsou ochotni tropit povyk kvůli údajné diskriminaci flákače a parazita jen proto, že je z minoritního etnika? Jak je možné, že jsou ochotni až masochisticky hájit militantní islamisty, kteří do evropských tradic nepatří? A jak je tedy možné, že se stejným způsobem nezastali konzervativce a národovce Bátory, když kvůli jeho politickému přesvědčení byl vystaven takové šikaně a ostrakizaci, že se ministr školství neodvážil jej jmenovat do funkce náměstka? A tady je vidět plný rozměr té falše pseudohumanistů, kteří naopak za tou mediální popravou stáli. Jsou za tím ti „politicky korektní“ elitáři, kteří si osobují právo nám kázat, co máme považovat za pravdu a ke komu máme hořet láskou. Takže jejich „pravdou“ jsou i lži spojené s klimatickým alarmismem a zeleným environmentalismem nebo integrační mánií a oslabováním národních států jdoucí proti historické diverzitě jako evolučnímu faktoru. A láskou máme plýtvat pro ty minority, které otevřeně erodují evropské tradice. A těm se veřejně projevované – také zatím minoritní - názory pana Bátory nehodí do krámu. A tak pan Bátora nemá nárok se stát odborným náměstkem ministra. Získal kdysi kandidaturu za Národní stranu a tak má podle nich na čele cejch, i když tato strana působí zcela legálně. Také si zadal s Bobošíkovou, což podle nich není v dobrém tónu. A k dovršení všeho jej prý navrhovali lidé, kteří vůbec nebyli z okruhu exprezidenta Havla, ale považte, prezidenta Klause! Pan Bátora neprošel ani kádrovou nomenklaturou všech těch Kocábů, Bursíků, Halíků, Vaculíků, Svěráků, Šípků nebo Sommerových. A co by proboha řekla reklamou zocelená herečka Holubová, že? Takže „politická korektnost“ se aplikuje pouze na ty, kteří to mají dobré v „kavárně“ nebo v Bruseli. Prostě farizejství! Druhou věcí je, že ministr ustoupil a pan Bátora přijal náhradní místo poradce. Oba měli vytrvat a v zájmu skutečné politické korektnosti se třeba soudit. Nevím, proč by měl být pan Bátora nepřijatelný na ministerstvu, kde před ním působil – dokonce v roli ministra – zelený extrémista Liška. To jsem měl tehdy opravdu strach nejen o výchovu mladé generace, ale – jak se ukázalo oprávněně – i o státní kasu. A tak panu Bátorovi vyčítám, že si nechal „zacpat hubu“ náhradním flekem a svou věc nedotáhl do konce. Takže mám o jeho zásadovosti trochu pochybnosti. Také funkce poradců na ministerstvech považuji buď za důkaz nekompetentnosti ministra a jeho odborného týmu, anebo za legalizaci využití státních peněz k placení známých a jiných kumpánů, ale to už je jiný příběh.
131
Extrémisti ve školství aneb proč má Dobeš padáka Michal Semín http://semin.blog.ihned.cz/c1-51565370-extremisti-ve-skolstvi-aneb-proc-ma-dobes-padaka
14. 4. 2011 Asi čekáte, že po krátké mediální pauze hodlám opět připomenout příběh národního konzervativce Bátory. Není tomu tak. Návrh premiéra Nečase na odvolání Josefa Dobeše ve mne vyvolal živé vzpomínky na dobu, kdy bylo české školství pod přímým vlivem opravdových extrémistů. A zdaleka tu nešlo o poradce. Ministři Kuchtová, Liška… Vzpomínáte? Vysocí představitelé strany, plující na vlně permanentní revoluce. Právem je „zeleným“ vytýkáno, že jejich pojetí ochrany životního prostředí často vede k neoprávněným zásahům do občanských práv a svobod či k nehospodárným a v posledku i přírodě škodlivým regulacím. Pod jejich kuratelou a za pomoci podjatých evropských programů docházelo k zaplevelení českých škol alarmistickou propagandou oteplovačů, za níž se skrývají ambiciózní programy státní kontroly lidského chování. Včetně toho reprodukčního (čím víc dětí, tím větší uhlíková stopa), čímž se dostáváme k tématu v naší hédonistické době zásadnímu, a to bohužel i v politice, k sexu. Ačkoli se mnohým zdá, že je osvobozené libido cestou ke svobodě, není tomu tak. Člověk, jehož poučené svědomí nevládne tělesným silám, je snadno manipulovatelný druhými. Proto se všechny úspěšně kulturní revoluce, předznamenávající diktaturu, neobejdou bez uvolnění sexuálních norem. Je třeba vyvolat ve společnosti představu, že tradiční heterosexuální manželství, zaměřené k řádnému rodinnému životu, je, slovy voliče zelených Václava Havla, teletníkem. V tomto kontextu je vysvětlitelné, proč tato strana podporuje plné hodnotové zrovnoprávnění dvou zcela protikladných typů soužití – přirozeného heterosexuálního a protipřirozeného homosexuálního. To, co jsem nyní napsal, by mělo být podle představy zelených předáků, v čele s homoaktivistou Jiřím Hromadou, trestné. Bylo to za jejich ministrování, kdy se po učitelích začalo vyžadovat, aby v třídních kolektivech začali aktivně zjišťovat, zda některé z dětí netrpí homofobií. Připomenout si můžeme i ministerskou příručku o zavádění genderově uvědomělého jazyka do výuky či program sexuální výchovy, hraničící s pornografií. Nešlo o ojedinělé výstřelky, ale o propracovaný systém. Ministr Dobeš ví, o čem mluví, zmiňuje-li ohrožení dětí sexuálním byznysem, napojeným na ministerstvo za působení svých předchůdců. Pokud je pravda, že firma ABL privatizovala veřejnou moc, o čemž nejsem dosud zcela přesvědčen, tak je to skandální. Jistá forma privatizačního procesu však na MŠMT probíhala již dávno před Dobešem. Nebylo to do rukou konkurenční bezpečnostní agentury, ale ve prospěch různých levicových „neziskovek“ a dobře zorganizované sexuologické lobby. Řídit Ministerstvo školství není vůbec snadné, to je nabíledni. Po éře ministrů z řad ČSSD a SZ zde existuje rozsáhlý a neefektivní byrokratický aparát, bez něhož by se školy samozřejmě obešly. Chtěl se bez něj obejít i Dobeš, což se setkalo s protitlakem ve formě řízených úniků jeho různých nešikovností a pseudoaférek do médií. Dobeš je prvním ministrem školství, který se dokázal vzepřít řediteli Cermatu, zodpovědného za špatně nastavený systém státní maturitní zkoušky. Rozumí významu spolupráce rodičů se školou a podporuje přímé zapojení rodičů do výuky formou tzv. domácího vzdělávání. Uvolněné mravy ve škole nechápe jako výraz přirozených dětských potřeb, ale jako podnět k nalezení způsobu, jak výuce vrátit formativní charakter. Suma sumárum, pluje proti dříve vymezenému proudu a o to to má těžší, než jeho předchůdci. Mám-li si vybrat mezi manažersky řízenou státní správou a ryze úřednickým přístupem, mezi podporou práv rodičů na volbu vzdělávacích cest a povinnou sexuální výchovou či bigotním „bojem proti stereotypům“, mezi klasickými formami výuky a pedagogickými experimenty, vycházejícími z ideologie práv dětí a podkopávání autority učitelů, tedy mezi Dobešem a Liškou, volím vždy to první. Kdyby byl premiér Petr Nečas konzervativně smýšlejícím politikem, volil by stejně. Zatímco se dnes musí Dobeš z jeho vůle poroučet, proti extrémistické politice svých zelených ministerských kolegů nikdy veřejně ani nezaprotestoval. Stejně jako Kalousek a další ministři své zaručeně konzervativní strany, jejíž předseda byl ještě nedávno Liškův politický komplic. Jak ubohé.
132
Bahničtí rytíři Jak vypadá síla, se kterou by mohl jít do voleb Václav Klaus
Silvie Lauder, Tomáš Sacher
Respekt 16/17, 18. 4. – 1. 5. 2011
V bouři vládní krize to trochu zapadlo, ale na tuzemské politické scéně se rodí nová síla. Zatím je to sice jenom pár stovek nadšenců, ale stoupají k moci a věří, že s vůdcem tak populárním, jako je Václav Klaus, mají budoucnost na své straně.
Oběť v kavárně Ladislav Bátora působí jako muž, kterému se daří. „Stavte se za mnou na ministerstvu, zajdeme tady někam na kafe,“ říká uvolněně do telefonu a přátelsky souhlasí s žádostí o rozhovor. Ekonomickým poradcem ministra školství Josefa Dobeše se sice stal teprve před pár dny, ale už je v nové funkci pohodlně usazen - dostal kancelář i služební mobil, k branám ministerstva si sjednává schůzky. Uvolněným chováním i zjevnou hladkostí, s niž vplul do nové role, nijak nepřipomíná obraz, který o něm v uplynulých týdnech šířili jeho příznivci i on sám. Na tom obraze byl vykreslován jako oběť „mediálního honu“ rozpoutaného s cílem překazit oznámený plán ministra Dobeše jmenovat Ladislava Bátoru svým náměstkem. V malostranské kavárně tu ovšem sedí sebejistý chlapík, který nad presem obšírně vypráví o tom, jak ho lidé pořád přesvědčují, aby někam kandidoval, či jak ho potěšilo loňské pozvání od prezidenta Klause na oficiální oslavy založení Československa. Představě osamělého a nenáviděného štvance odporuje nejen Bátorovo současné angažmá, ale i plány, které v malostranské kavárně pokládá na stůl: počítá s tím, že za pár let vstoupí se svým momentálně nejmocnějším spojencem Václavem Klausem vítězně na politickou scénu. „Sázím na to, že pan prezident bude mít chuť v politice pokračovat,“ tvrdí Bátora. „A několikrát už jsem mu říkal, že já i lidi okolo mě se toho rádi zúčastníme. Neumím si představit nikoho jiného v čele takové aktivity, aby to bylo politicky relevantní.
133
Charta 007 Bátorův nástup do funkce v nejvyšších patrech státní správy je výrazným úspěchem Akce D.O.S.T., občanského sdružení, v jehož čele stojí poslední dva roky. A je rovněž symbolem rostoucího vlivu, který D.O.S.T. zejména díky svým mocným politickým spojencům v Česku získává. Ta cesta vzhůru je do jisté míry překvapivá, neboť začátky D.O.S.T. byly ministerským kancelářím a vládním palácům na hony vzdálené, vykvasily totiž zcela mimo hlavní proudy tuzemské politiky. Je to už čtyři roky nazpět, ale středoškolský učitel Petr Bahník si přesto na ten okamžik prozření dodnes jasně vzpomíná: došlo mu, že je třeba bouchnout do stolu a dát zřetelně najevo, že takhle to dál nejde. „je třeba zastavit tu nenápadnou a plíživou proměnu společnosti, kterou tady z různých míst organizují různí lidé a organizace. Rozvrácení tradiční rodiny, zavedení bezpohlavní společnosti a rozpuštění Česka v kotlíku vykořeněného kosmopolitismu,“ říká pan Bahník, který si právě před čtyřmi lety uvědomil, že se jemu ani jeho názorovým spojencům dlouhodobě nedaří svými vizemi a varováním zaujmout širší publikum. Snažili jsme se prosazovat naše myšlenky v různých společenských aktivitách, včetně politických stran,“ vysvětluje dnešní místopředseda D.O.S.T. „Jenže se ukázalo, že formalizovaná politická činnost nikam nevede.“ Analýza to byla přesná - většina pozdějších členů D.O.S.T. se rekrutovala z okolí politických mikrostran, které ve volbách opakovaně a drtivě prohrávaly. Petr Bahník tak kupříkladu v roce 2006 kandidoval jako jednička pražské kandidátky partaje Právo a spravedlnost (za niž tehdy kandidovali i politici dnes pro prokázanou spolupráci s neonacisty - zakázané Dělnické strany) a přesvědčil celkem 937 voličů. Namísto „formalizované politické činnosti“ se tedy malá skupinka kolem Petra Bahníka a jeho přítele Michala Semína, jinak šéfa katolického Institutu sv. Josefa, rozhodla vydat cestou občanské iniciativy. Bahník se Semínem na podzim roku 2007 sepsali dvoustránkový manifest a stali se vzápětí jeho prvními signatáři. Věc se díky internetu rychle rozkřikla a podpisy začaly přibývat: obecně formulované teze obhajující tradiční rodinu, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, roli náboženství či národního státu mluvily z duše lidem z nejrůznějších koutů politického spektra, kteří by se jinak v konkrétních detailech neshodli. Rozdíly většinou lidi kolem iniciativy nijak zvlášť nepálily proto, že v hlavních principech byli zajedno a od počátku je spojoval pevný tmel společně sdíleného pocitu ohrožení. „My jsme jako Charta. Tam byl taky vedle sebe Petr Uhl a Václav Benda, politicky nepřátelé, kteří se nemohli v mnoha otázkách shodnout a za normálních okolností by se takto nesešli,“ říká Michal Semín. „Spojuje nás pocit, že naše názory jsou dnes ve společnosti označovány za podezřelé, za nebezpečné, za extrémní. My jen požadujeme svobodu říci, že kupříkladu homosexualita je výsledkem nějaké poruchy, a že proto toto chování z mravního hlediska považujeme za nepřijatelné.“ Tuto svobodu dnes lidé kolem D.O.S.T. postrádají, a jak říká Semín, považují se v tomto směru za „vážně omezované“. Konkrétní domácí příklad tohoto útlaku Semín sice nemá, ale na evropské rovině je pro něj ukázkou „kriminalizace za názor“ kauza švédského pastora Akeho Greena. Ten byl před časem odsouzen k jednoměsíčnímu vězení za výrok, že homosexuálové jsou „strašlivým rakovinným nádorem na těle společnosti“ a že gayové nemohou být křesťany. Problém s Greenovým mučednictvím ovšem je, že v odvolacím rozsudku byl švédským Nejvyšším soudem zproštěn obviněni a nikdy do vězení nenastoupil. Tento „detail“ aktivisté D.O.S.T. neberou. „Stačí, že byla takto skandalizována svoboda vyjadřování,“ tvrdí Petr Bahník.
Do ulic! Zásadním přelomem, po kterém se iniciativa D.O.S.T. posunula od papírových výzev a podpisů k činům, se stal příchod zmíněného Ladislava Bátory. Ani on, ani otcové zakladatelé si už dnes nevybavují, jak se vlastně uvnitř iniciativy ocitl, nicméně to prý bylo velmi záhy po jejím vzniku a byl to právě on, kdo pak převzal její otěže. Chtěli jsme vyjít do ulic a k tomu jsme potřebovali nějakou právní subjektivitu, abychom mohli nahlašovat akce, zamlouvat sály na semináře,“ říká Bátora. Po dohodě se Semínem a Bahníkem proto proměnil D.O.S.T. v občanské sdružení a záhy se pak stal jeho předsedou. „Na první valné hromadě mě z nějakého důvodu zvolili,“ dodává Bátora. Kolik příznivců mu dalo hlas, si dnes už nevybavuje.
134
Veřejné akce brzy odhalily, že hlavním tématem organizovaného D.O.S.T. bude odpor k Evropské unii. To přineslo dvojí efekt. Na jednu stranu odešlo z řad D.O.S.T. mnoho původních signatářů, na straně druhé ovšem jasná vůdčí idea přilákala nové vlivné či přímo mocné spojence. Mezi ty hlavní je nutno počítat například bývalou europoslankyni Janu Bobošíkovou, jejíž Suverenita je sice mimoparlamentní stranou, ale na rozdíl od nevýznamných mikropartají, které se do té doby kolem D.O.S.T. pohybovaly, jí při loňských volbách chybělo pro vstup do sněmovny něco málo přes procento hlasů. „Spojil nás odpor k Lisabonské smlouvě EU, když jsem si všimla, že proti ní pořádají demonstraci,“ vzpomíná politička. Bátoru nicméně znala už z dřívějška, byl například ve skupině fanoušků Václava Klause, kteří na pozvání Bobošíkové jeli do Bruselu prezidenta podpořit, když během českého předsednictví promluvil v Evropském parlamentu. Ta cesta samozřejmě nebyla náhodná: přízeň prezidenta Václava Klause má pro D.O.S.T. zásadní význam. Dodává iniciativě váhu jednak symbolicky: na hradní recepci při příležitosti oslav založení Československa se hned tak nějaká z občanských iniciativ nedostane; díky prezidentově pozvání tu ovšem za D.O.S.T. loni popíjela šampaňské hned celá sestava Bátora, Semín, Bahník a tajemník spolku František Červenka. Zadruhé má Klausova podpora i význam praktický, což je díky prezidentovu stále bližšímu vztahu k lídrovi Věcí veřejných Vítu Bártovi vidět například v rezortu školství řízeném Bártovým stranickým kolegou Dobešem. Plán zavést jednotnou sexuální výchovu na školách skončil v koši ministerstva školství mimo jiné také díky hlasitému lobbování D.O.S.T. „Tady se nám podařilo reálně prosadit hodnoty, za které bojujeme,“ říká Michal Semín.
Napřed pochodeň, potom přednáška Byt si Ladislav Bátora povídá o svých cílech otevřeně a rád, v jednu chvíli toho při druhém presu má najednou dost. To když přijde řeč na jeho minulou spolupráci s tuzemskými extremisty (za jejichž Národní stranu v roce 2006 neúspěšně kandidoval do parlamentu, od čehož se nikdy nedistancoval) a na signatáře či sympatizanty D.O.S.T rekrutující se z řad tuzemských neonacistů. Tomuto tématu se ovšem při debatě o čím dál vlivnějším spolku nelze vyhnout. Vedle postav z nejvyšších pater tuzemské politiky totiž iniciativa za dobu své existence přilákala také početný zástup tváří z jejích nejtemnějších okrajů. Vyčerpávající popis extremistických organizací, jejichž lidé se kolem iniciativy pohybují, jejich vzájemného propojení a vazeb by vydal na školní skripta. A organizace typu Antifašistické akce disponují velmi obsáhlými materiály. Nicméně i jen zběžné prostudování seznamu signatářů ukazuje mnohé. Pár příkladů za všechny. V D.O.S.T. jsou zastoupeni členové zakázané Dělnické strany (například člen jejího vedení Ladislav Malý), dále aktivisté angažující se v její ideové dědičce, Dělnické straně sociální spravedlnosti (například čtyřka zlínské kandidátky DSSS pro loňské volby Jiří Varadínek, který v internetové debatě po žhářském útoku na romskou rodinu ve Vítkově prohlásil: „Jsem rasista, rasistou budu, a kdyby shořelo třeba 65 cikánskejch dětí, tak slzu neuroním.“), či třeba předseda Vlastenecké fronty David Macháček, který mimo jiné před pěti lety zorganizoval demonstraci na podporu popírače holocaustu Davida Irvinga. Další známé postavy extremistické scény pak sice nejsou mezi signatáři, ale iniciativu podporují, chodí na jejich demonstrace či semináře. Pravidelným účastníkem akcí D.O.S.T je tak například vůdčí pražský neonacista Patrik Vondrák. Nebo Petr Fryč, bývalý člen nejrůznějších organizací od Blood and Honour až po Dělnickou stranu a organizátor různých výhrůžných akcí, například pochodu neonacistů s pochodněmi pražským Židovským Městem. Fryč i Vondrák se v rámci svého angažmá účastnili stejných akcí jako žháři z Vítkova. Vondrák dnes stojí před soudem pro podezření z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod člověka mimo jiné za organizaci pochodu v Jihlavě, kde řečnil veterán jednotek SS. A vazby na extremisty mají i vedoucí postavy D.O.S.T. O kandidatuře Bátory za Národní stranu (slibující transport Romů do „země zaslíbené“) už byla řeč. Místopředseda Bahník v roce 2006 kandidoval po boku Fryče a dalších známých neonacistů na kandidátce Práva a spravedlnosti. Tajemník sdružení František Červenka se zase v minulosti účastnil akcí Vlastenecké fronty a Autonomních nacionalistů či sdružení Resistance Women Unity, což je „dámská“ odnož neonacistického Národního odporu a její šéfka Michaela Dupová stojí před soudem ve stejném procesu jako Vondrák. „My nikoho nekádrujeme, manifest může podepsat kdokoli a na naše akce může také přijít kdokoli,“ říká k tomu Ladislav Bátora už trochu zamračeně, „Já jsem o těch lidech, o kterých hovoříte, nikdy neslyšel.“ Schůzku pak definitivně ukončí otázka, jaký přínos pro něj měla účast na uzavřené přednášce pořádané před časem Vlasteneckou frontou na téma Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství, kde o tématu hovořil další známý zdejší neonacista Petr Kalinovský. „Už se s vámi nebudu o ničem bavit,“ říká rozzlobeně Ladislav Bátora a odchází. Naproti tomu Michal Semín či Petr Bahník přítomnost extremistů kolem D.O.S.T. ani nepopírají, ani je debata o tom faktu nerozčiluje. „Přihlášení k manifestu ty lidi zkultivovalo a z pravé hrany myšlenkového spektra je
135
posunulo do středu,“ vysvětluje Bahník a jeho kolega souhlasí: „Nehodlám signatáře lustrovat. Naprostou většinu z nich neznám. A pokud některý z nich zastával v minulosti nějaké radikální názory, je dost dobře možné, že se k nim již nehlásí.“ A konečně existuje i skupina signatářů manifestu D.O.S.T., kteří se k neonacistům bez okolků hlásí. Petr Fryč je můj osobní přítel, chodíme spolu na výstavy, další lidi z této scény znám od vidění,“ říká například Martin Čejka - signatář a častý řečník na akcích D.O.S.T., v minulosti předseda Národního sjednocení, další extremistické organizace, kterou prošla řada „dosťáků“. „On podporuje D.O.S.T., protože mu jsou ty myšlenky blízké.“
Buďme sami! Prostor k dalším setkáním přitom signatáři Akce D.O.S.T. určitě najdou i mimo výstavní sině. Iniciativa dnes hlásí plány na široký vějíř nejrůznějších akcí od demonstrací, seminářů až po veřejná diskusní vystoupení s podtitulkem „Hovory na pravici“. Ačkoli to prý zatím není v plánu, do budoucna nelze podle předáků vyloučit ani založení politické strany, byť stejnou roli může už dnes plnit čtyřprocentní Suverenita Jany Bobošíkové. Právě populární prezident by nicméně podle expertů mohl dát takové iniciativě skutečnou politickou budoucnost. Zbývá zodpovědět už jen to, jak velké šance tyhle plány na rychlý politický vzestup mají. Čeští experti se jasných předpovědí zdráhají a při pátrání po nich lze u zdejší elity narazit na širokou paletu soudů od „fatálního nebezpečí“ až po „nevýznamné křiklouny“. „Každopádně už v tuto chvíli je fascinující, jak se Akci D.O.S.T. daří lepit dohromady naprosto odlišná témata i typy lidí pod jedinou hlavičku,“ podivuje se politolog Bohumil Doležal. Ochrana manželství, národa ani tradice, nic z toho podle expertů zásadní pozornost nestrhne. Podceňovat však prý nelze snahu oslovit co nejširší publikum. Ke klíčům k pozornosti Čechů totiž podle všeho může patřit i zmiňované brnkání na strunu rasismu. „Jinde v Evropě rezonuje téma imigrantů, my máme ale jen mimořádně přizpůsobivé Vietnamce. Bohužel v případě Romů může to skryté nepřátelství stále ještě táhnout,“ říká například šéf výzkumné agentury STEM Jan Hartl. Jako důkaz této obavy pak experti poukazují na někdejší parlamentní úspěchy republikánů Miroslava Sládka i prostý fakt, že podle dlouhodobých průzkumů jsou dodnes celé tři čtvrtiny Čechů vyděšené z představy Roma jako svého souseda. „Navíc jak ukazovaly i analýzy voličů Dělnické strany,“ pokračuje Jan Hartl, „tou skutečnou hnací silou k podpoře podobných lidí byl hlavně všeobecný pocit marasmu z nefungujícího státu. Ten aktuálně přiživují vládni aféry i diskutovaná neschopnost policie, odkládající většinu případů do ztracena.“ Právě v tomhle bodě se experti shodují. Stačí zběžný pohled, aby člověk propadl pocitu, že se Česko skutečně dostalo do slepé uličky. Ideová prázdnota velkých politických partají, chybějící záchytný bod v podobě někdejšího vstupu do EU či NATO nebo třeba nevyzpytatelnost světa zmítaného bankroty a finanční krizí - to vše jsou podle odborníků věci, které posunují politiku na nejnižší „sousedskou“ úroveň. Na ní je totiž - na rozdíl od složitých témat á la bankroty v rámci eurozóny - politikům stále ještě rozumět. „Dánská lidová strana, v parlamentu dnes třetí nejsilnější, norští pokrokáři, Le Penova dcera nebo třeba Opravdoví Finové - v Evropě lze najít řadu sil, které teď na pocitu frustrace fungují, je to umění skloubit citlivá témata jako nezaměstnanost či imigranti s aktuálním populismem,“ říká politolog z brněnské Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček. „Odpadlíky tu dosud shromažďovali jen komunisté či extremisté. Nová umírněná skupina jako D.O.S.T. může řadu nespokojenců strhnout.“ Jak z toho bludiště ven? Odpověď se na rozdíl od odsudků hledá těžko. Sociolog Ivan Gabal ji například vidí v návratu k evropským tématům a v aktivní účasti Čechů na unijním dění. Podle už zmiňovaného politologa Lubomíra Kopečka by situaci mohla zlepšit promyšlená změna volebního zákona nahrávající vzniku stabilnějších vlád. „Jenom na politiky ale spoléhat nelze,“ tvrdí pak například Karel Janeček, zdejší podnikatelská celebrita a zakladatel protikorupční nadace odměňující velkými penězi odvážné bojovníky proti úplatkářství ve státní správě. „Řešení je v posile významu občanských iniciativ. Právě ty musí na politiky mnohem systematičtěji tlačit s požadavky na transparentnost a koneckonců i nějakou ucelenější vizi.“ Tohle „systematické tlačení“ je dnes bezpochyby i cesta D.O.S.T. A zdá se, že na veřejné politické scéně nemá tento spolek bez ohledu na zatím malý počet členů pro tuto chvíli co do nadšení a záběru témat konkurenci. „Vizi potřebujeme, ale s Evropskou unií na mě nechoďte,“ říká k úvahám o zlepšení zdejší politiky Ladislav Bátora. „Jediná cesta pro tuhle zemi je naopak posilování samostatnosti. Bojujme proti jakékoli další integraci EU. A je potřeba se zaměřit i na krátkodobější cíle - například boj proti uzákonění homosexuálních adopcí, proti příručkám á la sexuální výchova anebo proti zdejší absurdně přehnané ochraně nejrůznějších menšin.“
136
Dodatek k D.O.S.T.u Silvie Lauder http://respekt.ihned.cz/na-rovinu/c1-51629010-dodatek-k-d-o-s-t-u
20. 4. 2011 Do textu, který Respekt otiskl ve svém nejnovějším vydání, se spousta detailů o tomto pestrobarevném spolku nevešla, a byla by škoda, kdyby spadly pod stůl. Je to zejména celá řada rozporů, která D.O.S.T. provází. Zdánlivé, ale výstižné detaily. „Mám povahu, že nepřevlíkám kabáty,“ prohlásil například s vážnou tváří Ladislav Bátora – v posledních dvaceti letech člen čtyř politických stran a kandidát dalších dvou. Signatáři a příznivci D.O.S.T. si ublíženě stěžují, jak je někdo neustále „nálepkuje“ a „kádruje“ a přitom sami nedělají nic jiného: podle Bátory existuje cosi jako „topolánkismus“ a „vondrismus“ (Co to přesně je? Autor nenabízí odpověď), a samozřejmě „homosexualismus“, „havlismus“ a dalších asi padesát „ismů“. Vším tím nálepkováním jsou prý ve společnosti téměř utlačováni – a přitom je prezident zve na Hrad na oslavy české státnosti. V které zemi, prosím, jsou politicky utlačovaní lidé hosty na státní recepci pořádané jedním ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů? Konkrétně u Bátory – nynějšího poradce ministra vlády placeného z daní občanů - má pak ten útlak v podání klíčových postav D.O.S.Tu skutečně originální formu: on sám jej například vidí v tom, jak „urážlivě“ se o něm píše v internetových diskusích. (Je vůbec nutné dodávat, že při použití takového měřítka je v Česku utlačován prakticky kdokoliv, kdo se nějak veřejně projeví?) Nicméně místopředseda sdružení Petr Bahník má ještě originálnější formulaci: „Nemůže vykonávat práci, na kterou má kvalifikaci a kterou by vykonávat chtěl.“ Pro samé pobouření nad nevolí, která se zvedla proti jmenování Ladislava Bátory náměstkem ministra školství, rovněž jaksi zapomněli, že sami pořádali několik takovýchto „kampaní“: proti Michalu Kocábovi či proti Martinu Janu Stránskému. Druhý jmenovaný byl v době vyjednávání o vládě mezi uvažovanými kandidáty na ministerstvo zdravotnictví a aktivisté D.O.S.T.u v dopise šéfovi véček Radka Johna vyzvali: „Urazil prezidenta, ministrem být nesmí.“ Stránský se podle nich „pokusil veřejně snížit autoritu prezidenta a hlavy našeho státu vyjádřením pochybností o duševním stavu Václava Klause a o jeho způsobilosti vykonávat úřad prezidenta“. Čímž se dostáváme k dalšímu kardinálnímu rozporu: „dosťáci“ se zaklínají absolutní svobodou slova, čili svobodou amerického střihu, podle něhož by se neměl trestat žádný názor. Jenže by si rádi tuto výsadu schovali jen pro sebe – někteří signatáři vážně mluví o tom, že by měl být nějaký postih kupříkladu za „urážku vlasti a národa“. Sám Bátora nakonec v minulosti podal trestní oznámení - s přáním poslat ho do vězení - na výtvarníka Davida Černého za to, že Čechy označil za „zknedlíkovatělou hmotu“. Další podobnou urážkou je pak třeba vyvěšení vlajky Evropské unie na území Česka… A podobný selektivní pohled mají i na další svobody. Jeden ze signatářů a řečník na několika akcích D.O.S.T.u Martin Čejka by rád, aby veřejné akce lidí homosexuální orientace typu Queer Parade podléhaly jakési „regulaci“. „Měly by pouze nějaký vyhrazený prostor, kdo se má na to dívat, je to minimálně neestetické,“ říká Čejka.
Z diskuse Petr Bahník
Ale paní Lauder, takhle to opravdu není. Paní redaktorko, opravdu to není tak, jak píšete v tomhle legračním dodatku. Podivujete se například, jak to, že se lidé z vedení Akce D.O.S.T. cítí nějak utlačovaní, když byli, považte to, přítomni na hradní recepci 28. října. Nuže, sčítáte tu jablka a hrušky. Jakkoli si s kolegy pozvání na recepci vážíme, skutečně v něm nevidíme nic tak zvláštního jako vy. Rozhodně nemůže nějak uklidnit naše obavy z ohrožení občanských svobod. To bychom přece byli z téhož levného kraje jako biblický Ezau. To pozvání nám ve skutečnosti naznačilo jediné: pravdoláskaři ještě neobsadili všechno... hrad ještě ne. Ještě je tu „jeden ze čtyř hlavních ústavních činitelů“, který je neposlouchá, a který by nás tudíž nekamenoval. No a to nás, jak už jsem napsal, potěšilo. Ale, že by to snad nějak dokazovalo, že naše celkové obavy jsou liché, jak si myslíte vy, to se mi tedy nezdá. Dále tvrdíte, že Bátorovi se vlastně tou „bátoriádou“ nic nestalo, jen nevykonává práci náměstka. Citujete přitom vytrženě z kontextu moje slova a divíte se proč se tak zlobíme, když potíže s prací má kdekdo. Nuže, zase vedle. Pana Bátoru si ministr nejspíš vyhlédl, když hledal někoho, kdo není nijak spojen s různými NGO „zelené“ ražby, jejichž příliš mocný vliv na svém ministerstvu cítil (asi z dob ministrování Liškova). Musel to navíc být někdo schopný, s patřičným vzděláním a jazykovou vybaveností. Takových lidí zase po ČR tak moc neběhá. No, a do toho vypukla „bátoriáda“ a Bátora o to místo v jejím důsledku přišel. Čili, někdo, koho chtěl zaměstnavatel
137
zaměstnat na určité pozici, nemůže kvůli tlaku „politické korektnosti“ tuto pozici zastávat a vykonávat tak povolání, pro které má předpoklady a které vykonávat chtěl. Mně osobně, a předpokládám, že všem signatářům Manifestu D.O.S.T. se takový diktát „politické korektnosti“ prostě nelíbí. A to ne proto, že se aktuálně týká pana Bátory, ten diktát nám vadí z principu a vymezujeme se mj. právě proti němu! Ve svém dodatku se dále snažíte shodit naše snahy tvrzením, že prý dvojí jaksi metr. Cituji: „dosťáci“ se zaklínají absolutní svobodou slova, čili svobodou amerického střihu, podle něhož by se neměl trestat žádný názor. Jenže by si rádi tuto výsadu schovali jen pro sebe...“ Nezlobte se, ale tohle opět nesedí. Předně, kteří „dosťáci“ se zaklínají svobodou amerického střihu? Já jsem vám na váš dotaz, zda jsem spíše pro americkou neregulovanou svobodu, nebo pro eurounijní regulovanou, řekl, že já osobně (!) spíš pro tu americkou, zároveň jsem vás však výslovně upozornil, že jde o můj osobní názor a ne nějaký oficielní náhled akce D.O.S.T., protože vím, že v akci jsou na tuto věc odlišné pohledy. A vůbec, kdo vlastně jsou „dosťáci“, o kterých píšete? Máte na mysli signatáře? Těch je přes 600 a já je zdaleka všechny neznám. Vy ano? Některé jejich názory mohu předpokládat, (např. že budou proti diktátu politické korektnosti), protože podepsali Manifest, ale to je všechno. Mohou mít tisíc dalších názorů, ve kterých se s nimi třeba budu rozcházet etc. etc. Odkud vy víte čím „se zaklínají“ a co si „chtějí schovat jen pro sebe“, jak píšete? Nebo těmi „dosťáky“ míníte lidi z vedení Akce D.O.S.T., tedy i mě osobně? Pokud ano, tak to bych se musel velmi ohradit, protože já bych si opravdu nechtěl „výsadu svobody“ schovávat jen pro sebe, naopak, rád bych jí dopřál svým blízkým a občanům naší republiky i do budoucna, právě proto se podílím na práci Akce D.O.S.T., ale to vás nespíš nezajímá. Píšete dále, že se nám nelíbí nálepkování a sami nálepkujeme, že se nám nelíbí „bátoriáda“ a sami vystupujeme proti konkrétním politikům atd. Inu, je mi to už opravdu moc líto, ale nesedí ani tohle srovnání. Posuďte sama, zda je nálepka „pravdoláskaři“ srovnatelná s nálepkami „náckové“, „neonacisté“, „extrémisté“, „xenofobové“ a pod., jimiž nás běžně častují nejen naši ideoví odpůrci, ale i mnozí „nezávislí“ novináři. Připouštím, že označení „pravdoláskaři“ či „havlisté“ není přesné, ale s úmyslnou dehonestací výše zmíněných nálepek se to absolutně nedá srovnat. Je to nebe a dudy. Už jen titulek na úvodní stránce vašeho časopisu Respekt anoncující váš článek je výživný: „D.O.S.T.- všichni Klausovi neonacisté“ To je opravdu příklad objektivní novinařiny, řeknu vám. A pokud jde o Kocába a Stránského, náš protest nebyl proti jejich idejím nebo osobám, ale proti činům, které udělali, nebo opatřením, která se udělat chystali. Tolik asi. Sylva Šauerová
Máte na mysli signatáře? Těch je přes 600 a já je zdaleka všechny neznám. Vy ano? (táže se pan Bahník) Všechny ne, pane Bahníku, dost ale na to, aby si člověk mohl udělat nějaký obrázek. Nečetla jsem pondělní článek S. Lauder, pokud tedy podávám duplicitní informaci, autorce se omlouvám. Mezi signatáři Akce D.O.S.T., krom některých zcela bizarních lidiček nebo politiků ODS blízkých panu prezidentovi (Dundáčková, Páralová, Prosek, Ježek, Pleva, Raninec, Tejnora, ad.), najdeme kupř. tato jména : Jan Kopal (Vlastenecká republikánská strana, Národně sociální blok, Pravá alternativa a Národní domobrana); František Červenka, bývalý člen předsednictva Národního sjednocení, dnes místopředseda ultrapravicového seskupení Práva a spravedlnost, které tvoří vedle Národního sjednocení ještě Dělnická strana; Miroslav Červenka, předseda místní organizace Národního sjednocení (NSJ) v Děčíně, člen Vlasteneckého klubu Děčín a konečně i Euroskeptické alternativy, který podniká v Děčíně v podniku s výmluvným názvem „Bar Bílý Boxer“; Miroslav Knapovský, bývalý předseda Vlastenecké fronty, lídr Národní strany za Královéhradecký kraj v roce 2006, účastník demonstrací po boku neonacistů; David Macháček, předseda Vlastenecké Fronty (účastník demonstrací neonacistů). Nedávného setkání Akce D.O.S.T. se vedle Bobošíkové, L. Jakla a L. Bátory účastnili i další aktivní neonacista Petr Fryč, člen Dělnické strany a člověk obžalovaný z vylepování neonacistických letáků, a jiní pravicoví extremisté, jako kupř. Jan Skácel a Martin Kadlečík. Vše důvěrně známá jména ze společných materiálů MV a MSpr k problematice extremismu. Extremismus, pane středoškolský učiteli Bahníku, už dávno nepředstavují jen chlapci s holými hlavami v bombrech. Mohou to být i uhlazení, vzdělaní pánové v oblecích s kravatami, kteří by nevypustili z úst vulgarismus. Jsou chytřejší a poučenější než jejich předchůdci a dobře vědí, kde je hrana, za niž již beztrestně jít nemohou. Nemyslím ale, že by přesto mohli uniknout těm orgánům státu, které mají dohled nad podobnými výtečníky v popisu práce. Je iluze myslet si, že prezident o těchto lidech v Akci D.O.S.T. nic neví. Že by o tom někdy utrousil slovo, je iluzí. Možná, že by ale nebylo od věci (což je námět pro novináře), zeptat se pánů Kopala a spol., co je na myšlenkách pana prezidenta a Akci D.O.S.T. tak přitahuje. Je totiž zjevné, že právě v něm spatřuje dnes roztříštěná extremistická scéna svého vůdce. Někteří z nich, jak se chlubí na internetu, jej na veřejné akce „chodí chránit vlastním tělem“. P.S.: Krom extremistů je v Akci D.O.S.T. také řádka lidí registrovaných v Archivu bezpečnostních složek ČR jako bývalí spolupracovníci bývalé StB, to abych nezapomněla. Prima spolek má ten pan prezident ... :-)
Jackalino Plzeň Vážená paní,jestli příměr slunce hřeje podepíše komunista je to extrémistický názor? a je to podle Vás názor extrémisty?
138
Hluboký výstřih Silvie Lauder Adam B. Bartoš http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/hluboky-vystrih-silvie-lauder/
26. 4. 2011 V minulém komentáři jsem se věnoval spoluúčasti MF DNES na kmotrovském puči v ODS. Možná jsem byl ale až příliš přísný. Jaroslav Kmenta si totiž nestrká diktafon do záňadří... Snažil jsem se tehdy kulantně naznačit, že role MF DNES v současné krizi je přinejmenším sporná a že otázky po tom, do jaké míry jsou novináři Mladé fronty ve vleku jistých politických skupin, jsou zcela na místě. Ladislav Jakl si ale nebral servítky a řekl to naplno - MF DNES otiskuje to, co jí intrikáni a manipulátoři přinesou. Jde o klasický příklad mediální mystifikace politického bulváru pod značkou MF DNES, doplnil ho Petr Hájek. Kdybych ale udílel ocenění „Mediální pšouk 2011“, ještě bych se zamyslel, zda první cenu nedat místo Kmentovi redakci Respektu. Nebo jí dát alespoň cenu hned druhou. Pan Kmenta totiž píše, co intrikáni přinesou (a je pravda, že si to pak ještě následně ověřuje, takže to pak chvíli trvá, což v tomto případě trvalo tak dlouho, že s ověřováním skončil až teprve před dvěma týdny a vše publikoval ve chvíli, kdy úplně čistě náhodou Respekt přišel s kauzou Škárky), kdežto v Respektu si zřejmě vymýšlejí přímo a sami, aniž by jim to musel někdo nosit. Nenarážím teď ani na Škárkovu kauzu (jakkoli je v nedávné krizi součinnost protopolánkovské MF DNES a knížecího Respektu zřejmá), ale na jiný text z tohoto pravdoláskařského týdeníku, který šíří Humanitu podobně umanutě jako graficky a obsahově ne příliš nepodobná Strážná věž. Na mysli mám článek Silvie Lauderové (která si nevím-proč nechává říkat Lauder, zřejmě smýšlí kosmopolitně či feministicky, ale já ji budu pěkně po bátorovsku přechylovat) o občanském sdružení Akce D.O.S.T. Nemám chuť ani potřebu zde polemizovat s jejím způsobem psaní ani s konkrétními podpásovými útoky ve zmíněném textu. Uvedu jen dva nejskandálnější fígle, které použila. Za ten jeden možná ale nakonec nemůže. Nejspíše to zavinil tiskařský šotek, protože to by si paní Lauderová zřejmě snad nikdy nedovolila. No považte - Respekt uvede dlouho avizovaný článek o D.O.S.T.u na přední stránce titulkem „Všichni Klausovi neonacisté“. To je na žalobu. Sprostější útok si snad nikdo už vymyslet nemůže. Být panem Bahníkem, Čejkou, Semínem a Bátorou, o kterých je v článku řeč, podal bych ihned hromadnou žalobu pro urážku na cti a poškození dobrého jména. Mám pro to dvojí vysvětlení a nevím, které je pravdě blíže. Paní Lauderová si je možná natolik jistá silami, které ji chrání, že píše tak, jako by si do úst neviděla. A jako správný žurnalista z Respektu a zároveň příslušnice vyvoleného národa - vychována v postholokaustové éře - vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu a tyto termíny jí splývají. Puzena nenávistí ke všemu, co je napravo od středu (ač Hitler byl od středu doleva), prožívá při každém setkání s konzervatismem zatmění před očima, se kterým se její intelekt zřejmě není schopen vyrovnat. Takové vysvětlení se mi ale zdá značně nevěrohodné, protože židovský vliv na média je přece - jak všichni dobře víme - jen jednou z mnoha konspiračních teorií a nacionalismus je přece vlastní i židovskému národu, takže co by mělo být špatného na nacionalismu českém? Pročež si myslím, že je pravděpodobnějším vysvětlením onen zmiňovaný tiskařský šotek, který zaměnil písmenka. Na titulce asi mělo stát „Všichni Klausovi konzervativci“. Jenomže editoři a sazeči Respektu používají jistý software, jakousi obdobu automatického opravovače chyb (z hlavy si nepamatuji, jak se to jmenuje, NewSpeak 3.0 nebo snad JewSpeak 3.0 nebo něco takového), který červenou vlnovkou vždy podtrhne slovo, které je v redakci zakázané a nabídne za něj přijatelnou náhradu. Slovo ´konzervativec´ je v redakci Respektu sprosté slovo, vnímavý počítač ho začervenil a nabídl automatickou záměnu za schválené a korektní slovíčko. Unavený editor si toho pozdě v noci před uzávěrkou nevšimnul a hloupý titulek byl na světě. V příštím čísle určite najdeme na předposlední stránce nějaké „errata“. Víc bych za tím nehledal. Hloupý titulek jsme si vysvětlili, ale co ten hloupý text uvnitř čísla? Tam snad tiskařští šotci museli řádit v celých šicích. Není v mých silách ho celý rozebrat a poukazovat na tendenčnost použitých vět. Ani si nemyslím, že by to bylo účelné. D.O.S.T. se nemusí nikomu zpovídat a před nikým obhajovat a pozorný čtenář si jistě udělal svůj vlastní úsudek. Zbývá tedy jen vysvětlit, jak mohl tak skandální text vzniknout. Se všemi zmíněnými pány se znám a proto vím, že jim paní Lauderová volala a domlouvala s nimi osobní rozhovory. A vím také, že se pánové s Lauderovou
139
nakonec sešli a trpělivě jí vše vysvětlovali a to v řádu ne minut, ale hodin. Michal Semín například s redaktokou strávil v rozhovoru dvě hodiny. Nakonec se ale z celého dvouhodinového rozhovoru v článku objevily tři věty. Totéž v případě Martina Čejky, kterého nechala Lauderová říci dokonce jen jednu větu. Na místě, kde měly být jejich autentické citace, které by čtenáři umožňovaly pochopit myšlenkový svět konzervativců, čteme jen Lauderové stokrát omleté fráze o extremismu, neonacismu a vystěhování Cikánů do Indie. Je to už trapné. Co si o tom myslet? Chtěla snad paní Lauderová, nebo možná její nadřízení, vydat článek, který autentickou konzervativní platformu D.O.S.T. vykreslí v co nejvíce nahnědlých barvách (hnědá je v médiích oblíbená barva, hned po duhové). Měla článek už dopředu napsaný a rozhovory se odehrávaly jen, aby se neřeklo? Nebo to nebylo zadání z redakce, ale paní Lauderová takto sama uvažuje a katolíky z duše nenávidí (hlavně ty tradicionalistické) a píše o nich předpojatě? Nenávidí euroskeptiky a píše o nich posměšně? Nenávidí konzervativce a píše o nich urážlivě? Nenávidí vlastence a píše o nich se záští? To se mi nechce věřit. Mám pro paní Lauderovou slabost. Ač není jihočeskou selkou, je to kus pěkné ženské a nevěřím, že by byla něčeho takového schopná. Navíc - pracuje přeci v Respektu, který už podle svého názvu vždy a za všech okolností respektuje odlišný názor. Vysvětlení tedy musí být mnohem prozaičtější. Jedno bych měl. Lauderová se sice s pány sešla, tvářila se na ně jako milius a setrvala s nimi v několikahodinových debatách, ale tentokrát jí nahrávací zařízení zapadlo do výstřihu tak hluboko, že se nic nenahrálo (nahrávání z výstřihu je totiž specialitka v redakci Respektu, viz kauza Škárka). Když pak přišla domů, diktafon vylovila a chtěla si záznam přehrát, nebylo na něm nic slyšet - jen tlukot jejího srdce. Marně pak lovila v paměti, co to ten Semín / Bátora / Čejka / Bahník říkali, ale nemohla si vzpomenout. Tak se do toho pustila sama a sepsala to popaměti. Sepsala to, jak nejlépe uměla. A protože paní Lauderová už ani nepotřebuje zmiňovaný počítačový software na korektury, neb si ho osvojila natolik, že jí v mysli ta správná slovíčka a slůvka naskakují automaticky sama (říká se tomu autocenzura - psát tak, aby se to Bakalovi, Sorosovi a dalším líbilo), vyplodila článek, o kterém je řeč. Myslela to přitom dobře, upřímně. Tak to asi nejspíše bude. Žádná židovská protinárodní propaganda, žádné spiklenecké teorie, ani pouhá obyčejná pravdoláskařská nenávist ke Klausovi a všem, kteří se pohybují kolem něho. Cherchez la femme. Může za to jednoduše velký výstřih Silvie Lauder a jeden příliš zapadlý diktafon...
140
Bátora byl před 6 lety na přednášce ultrapravice ČTK, cen iDNES.cz http://zpravy.idnes.cz/batora-byl-pred-6-lety-na-prednasce-ultrapravice-f5r-/domaci.asp?c=A110430_171828_domaci_cen
30. 4. 2011 Ekonomický poradce ministra školství Ladislav Bátora se před lety zúčastnil neveřejné přednášky o „českém protižidovství“, pořádané ultranacionalistickou Vlasteneckou frontou. Bátora účast nepopřel, naopak uvedl, že na několika přednáškách sám vystupoval. Přednášejícím byl údajný bývalý mluvčí neonacistického Národního odporu (NO) Petr Kalinovský. Na akci se objevila řada známých tváří české krajní pravice. Včetně lidí, kteří podle policie i odborníků patří mezi neonacisty. Přednáška Kalinovského na téma „Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství“ se podle dostupných informací konala 17. prosince 2005 v jednom z domů v pražské ulici Ve Smečkách. Podle videa, které má ČTK k dispozici, byl na akci vedle Bátory a Kalinovského například i bývalý člen rozpuštěné Dělnické strany (DS) Ladislav Malý nebo Patrik Vondrák a Erik Sedláček, kteří jsou odborníky na extremismus spojováni s NO nebo DS. Oba byli hlavními představiteli zaniklého sdružení Mladí národní demokraté, které se snažilo 10. listopadu 2007, v den výročí nacistické Křišťálové noci, uspořádat pochod pravicových radikálů pražským Židovským Městem. O tom, že setkání nebylo veřejné, svědčí Josef Maraczi. ČTK řekl, že na akci dorazil, byl ale vyzván, aby místo opustil. „Vytáhl jsem novinářský průkaz a oni mě vyhodili,“ uvedl. Bátora potvrdil, že se přednášek VF účastnil a na některých i sám vystupoval. Z účastníků přednášky z prosince 2005 prý zná bývalého prvního místopředsedu Národní strany (NS) Jana Skácela. Bátora sám za NS kandidoval v roce 2006 jako nestraník, za což sklidil kritiku v době, kdy se uvažovalo o tom, že by mohl dělat náměstka ministra školství. Ostatní účastníky uzavřené akce, například Vondráka a Sedláčka, údajně nezná. „Necítím absolutně potřebu to vysvětlovat. A říkal jsem - vaše metody jsou jednoznačně připomínající StB (komunistickou Státní bezpečnost) v roce 1983 a i tehdy jsem měl právo nevypovídat. Tady nejde o to, že bych chtěl nebo nechtěl využít práva nevypovídat. Ale to, co se se mnou tady děje, je skutečně odporné. Pro mě to skončilo a už nebudu dávat žádné rozhovory,“ odpověděl na dotaz, proč chodil na podobné akce. Vlastenecká fronta je podle úřadů ultranacionalistickým uskupením. Politolog Jan Charvát z Karlovy univerzity řekl, že vznikla v roce 1993 jako „zcela jednoznačně fašizující organizace klasického neofašistického typu“. Postupně prošla vývojem, v určitých obdobích nebyla téměř vůbec aktivní. „Patří mezi skupiny, okolo kterých se pohybují lidé jak z té fašizující české scény, tak i někteří neonacisté“ uvedl Charvát. Bátora je podle dostupných informací rovněž autorem České revue. Zveřejnil ji web Národní myšlenka, podle něhož jde o „výroky a příběhy osobností, které chtě nechtě ovlivňovaly a ovlivňují vývoj českého národního vědomí“. „Omezil jsem se u každé osoby na pouhých šest řádek na závěr, abych tak čtenáře ovlivnil co možná jen svým národně a konservativně podjatým výběrem osob a jejich citátů,“ cituje web Bátoru. Jednou z uvedených osobností je Rudolf Vrba. Podle historika Židovského muzea v Praze Michala Frankla byl Vrba katolickým knězem a novinářem, který začal působit v českém veřejném prostoru na přelomu 80. a 90. let 19. století. „A byl to jeden z nejvýraznějších českých antisemitů té doby,“ uvedl Frankl. Vrba ke konci 19. století publikoval například knihu s názvem „Národní sebeochrana“. „To je opravdu jedna z nejantisemitštějších českých knih, jaká kdy vyšla. Viní Židy z šíření liberalismu, z vysávání českého lidu, z kapitalismu, ze socialismu,“ říká Frankl. Bátora ve svém šestiřádkovém komentáři k Vrbovi mimo jiné uvedl: „Věhlas onoho křesťanskosociálního národohospodářského publicisty ale přetrval asi jen díky antisemitským pracím, k nimž patří zejména 'Vražda v Polné a židovská otázka v rakouském parlamentu' či skvělá 'Zkáza Slovanů'.“ Dílo Zkáza Slovanů z roku 1924, které Bátora označil za skvělé, je podle Frankla „poměrně nesourodým souborem textů“, které mimo jiné spojuje teze, že Židé mohou za první světovou válku i bolševickou revoluci v Rusku. „Považuji za zvláštní, že takhle chválí díla, která jsou jasně antisemitská, od člověka, který je úplně jasně antisemitský. Nicméně, co si myslí o antisemitismu a o Židech pan Bátora, lze z toho těžko usuzovat,“ řekl k Bátorově komentáři Frankl. „Můžeme se domnívat, z toho, co pan Bátora veřejně prohlašuje, že se mu na té Zkáze Slovanů líbí její antibolševismus či antikomunismus,“ dodal historik.
141
Bátora - ukřižovat, nebo upálit? Petr Paulczynski http://virtually.cz/journal/?q=node/3278
5. 5. 2011 Jak je u nás dobrým zvykem, mediální fronta si vždy musí najít nějaké téma nejlépe personifikované nějakou osobou a poté na tuto osobu uspořádat parfózní hon. Není to tak dávno, co se stal obětním beránkem zastydlých socialistů, zelených extrémistů a spol. Roman Joch. Po krátké odmlce, kdy „hlídací psi demokracie“ trhali jistého Hájka, přichází opět na paškál Bátora. Člověk vlastenec, který odmítá nesmyslný multikulturalismus a socialistickou Evropskou unii, je opět ocejchován jako extrémista ba dokonce neonacista. Sám Bátora na téma hlídacích psů trefně pravil: „čeští novináři jsou už předlouho povýtce jen kvazisanitárními hyenami demokracie a jejími agilními hrobaříky zároveň. Kvazisanitární proto, že se na rozdíl od příslovečných hyen vrhají začasté i na zdravé kusy, a jako by to samotné nestačilo, se zvráceným apetytem se navíc každodenně zahryzávají do naší vlasti a do našeho národa.“ Poté co Bátora v Hyde parku docela zabodoval, máme v posledních dnech novou Bátorovinu. Bátora byl totiž před 6 lety na přednášce ultrapravice. Přednáška na téma „Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství“ se podle dostupných informací konala 17. prosince 2005. Příšerná diskvalifikace. Nebo zástupný důvod k honu na „čarodějnici“ Bátoru? Nebo jsou za tím ti „politicky korektní“ elitáři, kteří nám káží, co máme považovat za pravdu a ke komu máme hořet láskou. Nebo nebyl Bátora prokádrován partičkou Kocábů, Bursíků, Lišků, Halíků, Vaculíků, Svěráků, Holubových, jejichž „pravdou“ jsou i lži spojené s klimatickým alarmismem a zeleným environmentalismem nebo integrační eurománií. Nebo Bátora málo hýřil láskou pro ty minority, které zapomněly na evropské tradice. A tak pan Bátora nemá nárok se stát poradcem ministra. Také kdysi kandidoval za Národní stranu a tak má podle nich na čele cejch, i když tato strana působila zcela legálně. Také se kamarádí s Bobošíkovou, což nepatří k povolenému tónu. A úplně nejhorší je, že ho prý navrhovali lidé prezidenta Klause! Považte, ta hrůza. Nebo je za tím vším iniciativa D.O.S.T. ? Co proboha může komu vadit na následujících principech na nichž tato iniciativa vyrostla? Posuďte sami: -
Uznávám rodinu, založenou na manželském svazku muže a ženy, za základní výraz lidské sounáležitosti a odmítám snahy o její demontáž.
-
Uznávám nestejnost a komplementaritu muže a ženy a odmítám shora řízený program bezpohlavní společnosti.
-
Uznávám výsostné právo rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami a odmítám snahy o ideologizaci školních výchovně-vzdělávacích programů.
-
Uznávám hodnotu právního státu a principu presumpce neviny a odmítám jakékoli pokusy o porušení tohoto principu i snahy vnést do české legislativy vágní, právně irelevantní termíny, např. „extrémismus“.
-
Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavícím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.
-
Uznávám hodnotu autentického náboženství a odmítám jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle.
-
Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti.
-
Uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur a odmítám snahy o jejich umělou nivelizaci za účelem utvoření jediného multikulturního „světového názoru“.
-
Uznávám nedotknutelnost soukromého vlastnictví a odmítám snahy o zpochybnění této nedotknutelnosti.
Nevíte proč příznivcům těchto principů uštědřují kritici a novináři všemožné hanlivé a zavádějící nálepky – extremisté, neonacisté, paleofašisté, rasisté, šovinisté? A co s nimi? Ukřižovat, nebo upálit?
142
Bátora dal trestní oznámení. Poslankyně psala, že volal „po přesunu Cikánů“ Josef Kopecký http://zpravy.idnes.cz/batorovo-trestni-oznameni-na-poslankyni-psala-ze-volal-po-presunu-cikanu-1r4-/domaci.asp?c=A110505_131030_domaci_kop
5. 5. 2011 Trestní oznámení na poslankyni ČSSD Vlastu Bohdalovou podal poradce ministra školství Ladislav Bátora. Vadí mu, že o něm do stranické tiskové zprávy Bohdalová napsala, že proslul rasistickými výroky a volal „po dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené“. „Nejen, že jsem nic takového neřekl, natož abych tím proslul,“ řekl iDNES.cz Bátora. Blízký spolupracovník ministra Dobeše, o němž se před časem psalo i jako o žhavém kandidátovi na nového náměstka, v roce 2006 kandidoval za extremistickou Národní stranu. Ta o tři roky později před volbami do Evropského parlamentu vzbudila skandál spiskem Konečné řešení otázky cikánské a navrhovala v něm přesun Romů. Autor textu Jiří Gaudin dostal loni na podzim u soudu podmíněný
Ladislav Bátora, poradce ministra školství Dobeše, podal trestní oznámení na poslankyni ČSSD Vlastu Bohdalovou. Vadí mu, že o něm napsala, že volal po dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené. | foto: Jiří Benák, iDNES.cz
trest 14 měsíců s odkladem na dva roky. Bátora už v eurovolbách za Národní stranu nekandidoval, angažuje se v euroskeptickém uskupení D.O.S.T. Trestní oznámení pro pomluvu podal Bátora na poslankyni za ČSSD na státním zastupitelství v Českých Budějovicích. „Dlouho jsem se nad to snažil povznést, ale uvědomil jsem si, že když se nebudu bránit, budu se ještě dlouho setkávat s tím, že jsem něco takového řekl,“ vysvětluje Bátora. Trestní oznámení kvůli této věci dal i na jednoho z blogerů či na novináře Karla Hvížďalu.
Bohdalové připadá trestní oznámení od Bátory úsměvné „Přijde mi to jako velmi úsměvné, že na mě pan Bátora dává trestní oznámení, čerpala jsem z citací v tisku,“ brání se Bohdalová. Na dotaz, jestli se trestního oznámení obává, odvětila. „To by mě tady museli vydat.“ Je totiž poslankyně a má tudíž imunitu. Kvůli Bátorovi, který má dobré vazby na Hradě k blízkým spolupracovníkům prezidenta Václava Klause, se nedávno ministr Dobeš dostal pod palbu kritiky. A to hlavně právě kvůli Bátorově kandidatuře za Národní stranu. Před pár dny upozornila ČTK na to, že se před lety účastnil neveřejné přednášky o „českém protižidovství“, kterou pořádala ultranacionalistická Vlastenecká fronta a na nichž byli i aktivisté později rozpuštěné Dělnické strany.
143
Liška: Neofašista Bátora musí odejít ze školství aj http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/liska-neofasista-batora-musi-odejit-ze-skolstvi/
6. 5. 2011 Předseda strany Zelených Ondřej Liška vyzval ministra školství Josefa Dobeše k odvolání jeho poradce Ladislava Bátory. Podle jeho slov je neuvěřitelné, že v resortu školství působí neofašista. Ondřej Liška prohlásil, že zveřejněné další informace o politické činnosti Ladislava Bátory svědčí o jeho xenofobních a antisemitských postojích. „Je absolutně neudržitelné, aby ve funkci poradce ministra školství setrvával neofašista Bátora a s ním i ministr školství, který ho kryje a jeho politické angažmá odmítá komentovat. Šokující je i to, že Bátora byl na toto místo dosazen s výslovnou podporou prezidenta Klause. Demokratická společnost musí vyloučit, aby lidé s takovými aktivitami měli jako nejbližší oficiální podřízení ministra sebemenší vliv na školství. Požadujeme odchod Ladislava Bátory i ministra Dobeše z čela ministerstva, neboť jako strážce demokratických základů českého školství fatálně selhal,“ prohlásil Liška. „Ladislav Bátora se nikdy nedistancoval od spolupráce s ultranacionalistickými a neofašistickými hnutími jako Národní strana nebo Vlastenecká fronta. Naopak tvrdil, že by zpětně nejednal jinak. Poradce ministra školství Bátora se mimo jiné zúčastnil uzavřeného setkání českých antisemitů společně s popírači romského a židovského holocaustu, pro Vlasteneckou frontu dokonce i přednášel. A tím zdaleka spojení Bátory s touto scénou nekončí,“ dodal předseda Zelených.
144
Život a dílo neofašisty Bátory Hana Holcnerová http://www.denikreferendum.cz/clanek/10413-zivot-a-dilo-neofasisty-batory
6. 5. 2011 Český helsinský výbor vyzval kvůli působení Ladislava Bátory na MŠMT ministra školství Josefa Dobeše (VV), aby zvážil své setrvání ve funkci. Jak dokládá text Hany Holcnerové, Bátora je vůdčí postavou krajně pravicového prostředí, mj. i předsedou D.O.S.T. Poté, co se v médiích objevily informace o účasti poradce ministra školství Ladislava Bátory na akcích Vlastenecké fronty, vydal k situaci zásadní prohlášení Český helsinský výbor (ČHV).
Helsinští: Bátora musí jít ČHV kritizuje, že ministr školství Josef Dobeš zamlčel některé podstatné informace o Ladislavu Bátorovi, a tím de facto zakryl jeho dlouholeté aktivity na pravicově extremistické scéně, ačkoliv jsou veřejně dostupné. ČHV ministra školství vyzývá, aby Bátoru odvolal. „Přestože ministr školství veřejnosti sdělil, že by nikdy nespolupracoval s lidmi s extremistickými názory, již měsíc je takový člověk jeho poradcem,“ píše ČHV. ČHV odkazuje hlavně na minulý týden zveřejněnou zprávu ČTK, podle které se ekonomický poradce ministra školství Ladislav Bátora před šesti lety zúčastnil neveřejné přednášky o „českém protižidovství“, pořádané ultranacionalistickou Vlasteneckou frontou (VF). ČHV považuje tento fakt za další potvrzení Bátorova totalitárního a fašizujícího smýšlení. „Je zcela neakceptovatelné, aby poradcem ministra, v jehož kompetenci je vzdělávání založené na demokratických principech, byla osoba názorově fašizující, ne-li svými vazbami přímo spjatá s neofašismem a antisemitismem. Současná netečnost politických elit, po zveřejnění nových informací k působení Bátory na uvedeném postu, je tristní a zároveň velmi nebezpečná,“ uvádí ČHV. „Ministr Dobeš ví, že Bátora je spojen s totalitními spolky sledovanými bezpečnostními složkami. Stejně tak ministr ví, že Bátora se svých aktivit nikdy nezřekl, naopak sdělil, že by zpětně vzato nejednal jinak,“ píše ČHV.
Tajné přednášky o vývoji protižidovství Uvedené informace, které po jejich zveřejnění Ladislav Bátora potvrdil a odmítl dále komentovat, zveřejnila s odkazem na nejmenovaný zdroj v minulém týdnu některá média čerpající ze zprávy ČTK. Ladislav Bátora se měl zúčastnit neveřejné přednášky konané 17. prosince 2005 v jednom z domů v pražské ulici Ve Smečkách. Přednášku pořádal tehdejší mluvčí neonacistického Národního odporu (NO) Petr Kalinovský. Téma znělo „Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství“. Podle dochovaného videa byl na akci vedle Bátory a Kalinovského například i bývalý člen rozpuštěné Dělnické strany (DS) Ladislav Malý nebo Patrik Vondrák a Erik Sedláček, kteří jsou odborníky na extremismus spojováni s Národním odporem nebo Dělnickou stranou. Oba byli hlavními představiteli zaniklého sdružení Mladí národní demokraté, které se snažilo 10. listopadu 2007, v den výročí nacistické Křišťálové noci, uspořádat pochod pravicových radikálů pražským Židovským městem. Podobný pochod v lednu 2003 organizoval Kalinovský. O tom, že setkání nebylo veřejné, svědčí podle ČTK Josef Maraczi, který řekl, že na akci dorazil, protože o ní chtěl informovat, byl ale vyzván, aby místo opustil. „Vytáhl jsem novinářský průkaz a oni mě vyhodili,“ uvedl. Bátora ČTK potvrdil, že se přednášek pořádaných NO a Vlasteneckou frontou (VF) účastnil a na některých i sám vystupoval. Z účastníků přednášky z prosince 2005 prý zná bývalého prvního místopředsedu Národní strany (NS) Jana Skácela. Bátora sám za NS kandidoval v roce 2006 jako nestraník, za což sklidil kritiku v době, kdy se uvažovalo o tom, že by mohl dělat náměstka ministra školství. Ostatní účastníky uzavřené akce, například Vondráka a Sedláčka, prý nezná. „Necítím absolutně potřebu to vysvětlovat. A říkal jsem – vaše metody jsou jednoznačně připomínající mé setkání s StB v roce 1983 a i tehdy jsem měl právo nevypovídat. Tady nejde o to, že bych chtěl nebo nechtěl využít práva nevypovídat. Ale to, co se se mnou tady děje, je skutečně odporné. Pro mě to skončilo a už nebudu dávat žádné rozhovory,“ odpověděl ČTK na dotaz, proč chodil na podobné akce. ČHV v textu prohlášení zdůrazňuje jako nepřijatelné, aby Bátora, „který byl na uzavřeném setkání českých antisemitů s popírači holokaustu romského i židovského“, mohl z pozice poradce ministra případně „ovlivňovat vytváření koncepcí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, tedy garanta inkluzivního vzdělávání a výchovy k toleranci“.
145
Vlastenecká fronta je podle odborníků na extremismus ultranacionalistickým uskupením. Politolog Jan Charvát z Karlovy univerzity řekl, že vznikla v roce 1993 jako „zcela jednoznačně fašizující organizace klasického neofašistického typu“. Postupně prošla vývojem, v určitých obdobích nebyla téměř vůbec aktivní. „Patří mezi skupiny, okolo kterých se pohybují lidé jak z té fašizující české scény, tak i někteří neonacisté,“ vysvětlil Charvát.
D.O.S.T. řeční s podporou prezidenta Ladislav Bátora je v současnosti předsedou Akce D.O.S.T., známé hlavně akcemi zaměřenými proti antidiskriminačnímu zákonu, proti levicovým tendencím či proti vydání knihy Jiřího Peheho, kriticky hodnotící dvacetileté působení Václava Klause ve veřejném životě. Na akcích D.O.S.T. se scházejí současní i bývalí poslanci Parlamentu za ODS a její cíle veřejně podporuje také prezident Václav Klaus. Těsně před Bátorovým jmenováním poradcem na ministerstvu školství reagovali zastánci předsedy Akce D.O.S.T. na množící se kritiku možného působení Bátory na tomto postu. Sešli se na shromáždění pod hlavičkou D.O.S.T. S projevem vystoupil mimo jiné tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl, který si servítky do úst nedával: „Musíme se bránit proti teroru jménem politická korektnost. Teď jsme v defenzivě, musíme se nadechnout,“ prohlásil Jakl ve svém proslovu o muži, který v roce 2006 kandidoval za Národní stranu. Ta zpochybňovala romský holokaust a volala po „konečném řešení otázky cikánské“. „Smyslem bátoriády je vzkaz: Příště bys mohl jít ty, když si nedáš pozor,“ zlobil se Jakl. Mnozí signatáři Akce D.O.S.T. vydali na podporu Bátory svá prohlášení. Připojil se k nim i prezident Václav Klaus. Hon na Bátoru označil za „malou hilsneriádu“. Podle prezidenta jde o další projev diktatury politické korektnosti. „V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje. Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není,“ posteskl si prezident Václav Klaus v obsáhlém vyjádření, které poskytl deníku Právo. „Za sebe říkám, že jsou mi názory pana Bátory v mnohém blízké,“ překvapil prezident. Signatář D.O.S.T. Michael Semín vidí vlnu odporu ke jmenování Bátory takto: „Některé složky ministerstva školství se za předchozích vlád staly převodovou pákou různých levicových nátlakových skupin. Do projektů z jejich líhně tekly nemalé finanční prostředky ze státního rozpočtu i prostřednictvím eurofondů. A nyní hrozilo, že těmto penězovodům někdo vystaví účinnou hráz.“ Semín tvrdí, že „jsme tu svědky procesu dobře známého z mašinérie totalitních režimů“. Na webu akce D.O.S.T. se přitom dočteme, že „Akce D.O.S.T. je občanské sdružení pro podporu občanských práv a svobod i tradičních hodnot české kultury a státnosti a odmítá ideologizaci veřejného života a snaží se šířit atmosféru otevřenosti a objektivity“. Ladislava Bátoru podpořili také Mladí křesťanští demokraté (MKD). „Pana Bátoru velmi dobře znám ze společných akcí pořádaných naší organizací a partnerskou Akcí D.O.S.T. V mých očích to je člověk, který se svými názory nikdy nebál postavit většinovému společenskému kurzu,“ řekl předseda MKD Petr Jurčík. „Mladí křesťanští demokraté oceňují zejména jeho principiální postoje v otázce způsobu výuky sexuální výchovy na školách. Považujeme za nepřípustné, aby v demokratické společnosti tento člověk právě za svou názorovou konzistentnost a konzervativní názory byl označován za neonacistu,“ dodal ve svém prohlášení předseda MKD Petr Jurčík. ČHV upozorňuje v prohlášení také na fakt, že je na webu Akce D.O.S.T. zveřejněn článek Adama B. Bartoše, který „nemá v době po roce 1989 obdoby a svým obsahem je srovnatelný s články antisemitského časopisu Politika či s kolaborantským tiskem aktivistických novinářů z období protektorátu“. V článku se dočteme například toto: „Paní Lauderová si je možná natolik jistá silami, které ji chrání, že píše tak, jako by si do úst neviděla. A jako správný žurnalista z Respektu a zároveň příslušnice vyvoleného národa – vychována v postholokaustové éře – vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu a tyto termíny jí splývají. Puzena nenávistí ke všemu, co je napravo od středu (ač Hitler byl od středu doleva), prožívá při každém setkání s konzervatismem zatmění před očima, se kterým se její intelekt zřejmě není schopen vyrovnat.“ Texty Adama Bartoše považuje naopak prezident Klaus za „geniální“. Katolický kněz a vysokoškolský pedagog Tomáš Halík shrnul aktuální postoje prezidenta v těchto slovech: „Klausova stále větší náklonnost k myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků, jejichž krédo tak pěkně formuloval Bátora, je znepokojující.“
Zpronevěra? Nakonec sám zažaloval školu Lidové noviny (LN) počátkem března napsaly, že je Ladislav Bátora podezříván ze zpronevěry peněz.
146
Podle LN v roce 2003 vedení školy, k němuž Bátora patřil, údajně prohospodařilo přes půl milionu korun. Sám Bátora přesto dostal od školy k padesátinám padesát tisíc. Později tehdejší ředitel Petr Brochcín i Ladislav Bátora dostali výpověď. Bátora se podle LN soudil s Vyšší odbornou školou publicistiky kvůli platnosti výpovědi a finančnímu vyrovnání. Podle tajemníka biskupa Václava Malého Jana Kofroně z pražského arcibiskupství, které školu zřizuje, nakonec kvůli procesní chybě při škola prohrála a musela vyplatit sporné peníze právě Bátorovi. „Jsem přesvědčen, že bývalé vedení školu tunelovalo. Jde patrně o hospodářskou kriminalitu,“ uvedl k této kauze dříve zástupce ředitele školy Milan Šimáček, píší LN. Bátora ale tvrdí, že škola se s ním řádně nevyrovnala a zažaloval ji.
Kdo chválí antisemitismus, je sám antisemitou? Ladislav Bátora provozuje také stránky s názvem České revue, na kterých na pokračování zveřejňuje své literární dílo s názvem „Můj národ a má vlast“. Dílo převzal například web Národní myšlenka, podle něhož jde o „výroky a příběhy osobností, které chtě nechtě ovlivňovaly a ovlivňují vývoj českého národního vědomí“. Tvůrci webu Národní myšlenka o sobě uvádějí: „Nenaleznete mezi námi násilnické extremisty. Pouze samostatně uvažující tvory, kteří za sebe nehodlají nechat myslet asociální živly, i kdyby sídlily ve zpravodajském velíně ČT.“ O svém literárním díle sám Bátora uvádí: „Omezil jsem se u každé osoby na pouhých šest řádek na závěr, abych tak čtenáře ovlivnil co možná jen svým národně a konzervativně podjatým výběrem osob a jejich citátů.“ Jednou z uvedených osobností je Rudolf Vrba. Podle historika Židovského muzea v Praze Michala Frankla byl Vrba katolickým knězem a novinářem, který začal působit v českém veřejném prostoru na přelomu osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století. „A byl to jeden z nejvýraznějších českých antisemitů té doby,“ uvedl pro ČTK Frankl. Vrba ke konci devatenáctého století publikoval například knihu s názvem „Národní sebeochrana“. „To je opravdu jedna z nejantisemitštějších českých knih, jaká kdy vyšla. Viní Židy z šíření liberalismu, z vysávání českého lidu, z kapitalismu, ze socialismu,“ říká Frankl. Bátora ve svém šestiřádkovém komentáři k Vrbovi mimo jiné uvedl: „Věhlas onoho křesťansko-sociálního národohospodářského publicisty ale přetrval asi jen díky antisemitským pracím, k nimž patří zejména „Vražda v Polné a židovská otázka v rakouském parlamentu“ či skvělá „Zkáza Slovanů“.“ Dílo Zkáza Slovanů z roku 1924, které Bátora označil za skvělé, je podle Frankla „poměrně nesourodým souborem textů“, které mimo jiné spojuje teze, že Židé mohou za první světovou válku i bolševickou revoluci v Rusku. „Považuji za zvláštní, že takhle chválí díla, která jsou úplně jasně antisemitská, od člověka, který je úplně jasně antisemitský. Nicméně, co si myslí o antisemitismu a o Židech pan Bátora, lze z toho těžko usuzovat,“ řekl k Bátorově komentáři Frankl. „Můžeme se domnívat, z toho, co pan Bátora veřejně prohlašuje, že se mu na té Zkáze Slovanů líbí její antibolševismus nebo antikomunismus,“ dodal historik.
Od socialistů přes ODA k Machovi a Bobošíkové O politické kariéře Ladislava Bátory se dočteme na jeho webovém profilu nazvaném Ing. Mgr. Bc. Ladislav Bátora Ph.D. V červnu 1983 vstoupil Ladislav Bátora do Československé strany socialistické (ČSSS), poněvadž usoudil, že „se ČSSS v horizontu nějakých pěti let stane jedním z protagonistů protikomunistického převratu“, jak píše v internetovém životopisu. V roce 1990 byl z ČSSS vyloučen, podle něj kvůli snaze o pravicové reformy. V září téhož roku založil Národně sociální stranu (NSS). Na podzim 1993 pak vstoupil do Občanské demokratické aliance (ODA), z níž odešel v roce 2001. Ve svém životopisu odchod odůvodňuje takto: „Když XVIII. celostátní konference strany na jaře 2001 v Třešti zamítla všechny návrhy „národně konzervativního směru ODA“, jehož jsem byl mluvčím, a navíc zvolila předsedou strany neokonzervativce Michaela Žantovského, uznal jsem svou porážku – a na členství v ODA jsem v červnu 2001 rezignoval.“ Poté koketoval s Vlasteneckou ligou a Národní stranou, za kterou kandidoval jako lídr ve sněmovních volbách v roce 2006. Později se účastnil aktivit Machových Svobodných občanů a v poslední době inklinuje k Suverenitě Jany Bobošíkové. V dlouhé pasáži životopisu se Bátora vyznává z toho, co pro něj znamená konzervatismus: „Konzervatismus není ideologií, nýbrž životním postojem, jak vehementně potvrdí každý správný konzervativec. A tak aspoň pár příkladů za sebe sama: Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální,
147
raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od MacDonalda, raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu, raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomu, raději s Lorenovou než s Loren(ou?), raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději skromnou korunu než načančané euro, raději Agnethu Fältskogovou než Joan Baezovou, raději tradici než pokrok, raději mateřskou dovolenou než povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka, raději Nixona než Bushe, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg...“ „A už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci, homosexualismus, Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Mezinárodní trestní soud, Kaplického a Ježkův blobismus... A vůbec celou tuhle oblbující novosocialistickou dogmatiku vrchnostensky distribuovaného Blaha namísto Svobody; dogmatiku, kterou nás cílevědomě a zlovolně ubíjejí a jednou zaručeně ubijí! Tak ať je to aspoň co nejpozději...“
Podobní zloději, různé tresty: podle barvy kůže Role Bátory coby přísedícího u Obvodního soudu na Praze 7 z let 1995 až 2003 skončila kvůli dalšímu „lynči“. Časopis Respekt publikoval 29. října 2003 článek „Život a doba přísedícího Bátory“, v němž autor tvrdí, že o výši trestů u pachatelů romského původu rozhodoval Bátora jako nacionalista podjatě. Autor článku přibližuje tuto konkrétní situaci takto: „Doposud nejznámějším případem pana Bátory byl proces se zlodějem a narkomanem Ondřejem Boldim letos v lednu. Muž označovaný v médiích jako „sup z Karlína“ tehdy u Bátorova senátu dostal za povodňové rabování v pražských ulicích šest let nepodmíněně. „Ti okradení lidé museli prožít obrovský stres, předtím byli vyplaveni,“ vysvětluje tvrdý trest Bátora. Jistě opovrženíhodný čin. Jenže výše trestu kontrastuje s rozsudkem vyneseným o pár měsíců později nad stejně starou a stejně často trestanou dvojicí zlodějů, která také okrádala vyplavené. Na rozdíl od „supa“ toho však stihla nakrást méně a nejednalo se o Romy. Od soudu odešli s osmiměsíční podmínkou.“ „Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen,“ popisuje své ideové zakotvení soudce z lidu Bátora. Své postoje prý při posuzování obviněných zohledňuje stejně jako každý člověk bere v úvahu ty své. Neváhal podat trestní oznámení na sochaře Davida Černého za to, že v novinách nazval Čechy neopálenou zknedlíkovatělou hmotou. „Já jsem tam spatřil skutkovou podstatu hanobení národa,“ říká Bátora.Tak to aspoň jako národovec cítím a jako žert mi to nepřipadá.“
Šabatová: Bátora zpochybňuje Dobešovu kompetenci Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová Deníku Referendum přiblížila důvody k vydání prohlášení ČHV. Vysvětlila, že se jedná o apel Českého helsinského výboru adresovaný především ministrovi školství Josefu Dobešovi, Bátora sám o sobě je v podstatě podružný. Podstatné je, že se stal pro své veřejné působení symbolem protichůdných hodnot, než které by mělo zastávat ministerstvo školství. „Vzdělávání má být, i podle školského zákona, založeno na zásadách rovnosti a vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti. Ministr školství by měl v souladu s těmito základními postuláty vystupovat i jako veřejná a politická osobnost. Jmenování náměstků a poradců jako taková jsou i kromě faktu samotného i určitým sdělením veřejnosti, nějakým poselstvím, jakými lidmi se ministr obklopuje,“ říká Anna Šabatová. Šabatová kritizuje i Dobešovu činnost na ministerstvu. Tvrdí, že se v podstatě zastavily práce na vyhláškách, které mají napomoci překonat do určité míry segregované vzdělávání romských dětí. Na vyhláškách, ale i na ostatních dokumentech pracovalo velké množství odborníků v pracovních skupinách. „Já samozřejmě nevím, do jaké míry jde o vlastní postoje ministra Dobeše a do jaké míry naslouchá odpůrcům myšlenky, že by se děti měly vzdělávat společně, kterých bohužel není málo. Překonat tuto rozpolcenost českého školství je výzva, je to velký a nesnadný úkol i pro toho, kdo je přesvědčeným zastáncem inkluzivního vzdělávání. Ministr Dobeš i tímto krokem vzbuzuje pochybnost, že je člověkem na svém místě,“ vysvětlila Deníku Referendum předsedkyně ČHV Anna Šabatová. Šabatová upozornila také na souvislost zhoršující se ekonomickou situací a rostoucí nespokojenost lidí. Obavy z budoucnosti, nejistota, pocity ohrožení podle ní zvyšují riziko využití těchto frustrací nějakou xenofobní či jinak netolerantní formací. „Politici vládních stran by neměli koketovat s těmito proudy například tím, že jmenují jejich představitele svými poradci,“ dodala Anna Šabatová.
148
Helsinský výbor není v kritice osamocen Špatnou osobní zkušenost s Ladislavem Bátorou a Akcí D.O.S.T. učinil koncem loňského října také politolog Jiří Pehe. Před knihkupectvím, kde měl autogramiádu čerstvě vydané kritické knihy shrnující dvacetileté politické působení Václava Klause, na něj čekala skupina demonstrujících signatářů D.O.S.T. „Radikálnější křídlo obránců Klause považuje kritiku současného prezidenta dokonce za jakousi formu vlastizrady, napsal Pehe na svém blogu na Aktuálně.cz. Demonstrující si přinesli transparenty s nápisy „Zemský škůdce Pehe“. Na webu D.O.S.T. poté akci Bátora vyhodnotil v článku „Vari Pehe, zemský škůdče!“ doplněném karikaturou, za niž by se nemusela stydět žádná tiskovina druhorepublikového fašismu. Názorová orientace Ladislava Bátory se nelíbí ani premiéru Petru Nečasovi. „Pokud se někdo politicky angažoval s NS, jen těžko si dovedu představit, že by zastával tak vysoký post jako je náměstek ministra. Zvláště v resortu školství a mládeže,“ uvedl premiér Petr Nečas v situaci, kdy ministr Dobeš uvažoval o jmenování Bátory svým náměstkem. V téže době prohlásil Karel Schwarzenberg (TOP 09), že vidí v Bátorově kontroverzní minulosti „důvod, aby se na něho člověk důkladně podíval“. A předseda poslaneckého klubu Petr Gazdík konstatoval, „že je celá řada schopných lidí, kteří by tu práci mohli zastávat a nekandidovali za NS“. Jejich výroky citovaly letos v únoru Lidové noviny. Bátora na premiérova slova reagoval v Radiožurnálu: „Premiér se podílel na mém mediálním lynči, když řekl, že nemůžu být kvůli své extremistické minulosti náměstkem ministra školství.“ Jmenování Bátory kritizovala i stínová ministryně školství za ČSSD Vlasta Bohdalová: „Pro ČSSD je nepřijatelné, aby ve vysoké státní funkci působil člověk, který nemá pro výkon této funkce žádné odborné předpoklady a jediným kritériem pro jeho obsazení jsou zřejmě osobní vazby s ministrem Dobešem. Je nepřijatelné, aby takto extremisticky vyprofilovaný politik měl mít na starosti vedení rozpočtu školství nebo například čerpání peněz z evropských fondů. Pro veřejnost jsou tyto kroky ministra Dobeše dalším důkazem, že po odborném selhání ve své funkci nyní zcela selhává i ve své personální politice,“ uvedla Vlasta Bohdalová. Podle serveru Romea.cz podal Bátora na Bohdalovou trestní oznámení. Bátorovo působení hodnotí kriticky i většina médií, odborníci na extremismus či vzdělávání a mnohé občanské iniciativy. Na serveru Romea.cz, který celé prohlášení ČHV zveřejnil, doprovází text fotografie z akce D.O.S.T. s transparentem a nápisem: „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“.
149
Pan Ladislav Bátora je „nácek“ Jan Urban http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=13071
9. 5. 2011 Pan Bátora je, přesně řečeno, momentálně radikální nacionální socialista, když za pětadvacet let předtím prošel šesti nebo sedmi různými politickými stranami a seskupeními od předlistopadových soudruhů z Národní fronty, přes Národní stranu sociální, až k Národní straně nebo Suverenitě jedné bývalé komunistky. Je tedy konečně, jako dosti jiných dnes, nacionálním socialistou, a proto se dá popsat i onou, vlastně laskavou, zdrobnělinou „nácek“. „Stranictví nevyhledávám. Do stran jsem vstoupil vždy z důvodu, který byl přesvědčivější, než moje nechuť ke stranictví,“ prohlásil v ČT 24. Jenom mu nedošlo, že normální člověk to neudělá sedmkrát. Možná, že kdysi na začátku měl, stejně jako mnozí mladí v době normalizace, sen, kterému chtěl pomoci. Cynik poznamená, že vstupovat v roce 1983 do Československé strany socialistické, kde měl tyto mladé na starosti stejně mladý, ale už důstojník Státní bezpečnosti René Vrůbel, mohl jenom hodně naivní jedinec. Ale budiž. Vyrostl a jeho základní dnešní kvalitou je jenom neoriginálnost a přítulnost k modle. Po desetiletích nicotnosti pochopil, že v polarizované české nediskuzi je nejsnazší cestou nahoru halasné vytrubování absolutního souhlasu, souladu a obdivu k Václavu Klausovi – a neméně důležité vytrubování nesnášenlivosti ke komukoliv, kdo by s ním mohl nesouhlasit. A povedlo se. Pan Bátora se měl poněkud nevkusným politickým kšeftem dobrati místa náměstka ministra školství. Kšeft prozatím nevyšel, ale část vedení Věcí veřejných (pánové Bárta a Dobeš) si ho vynutila alespoň jako poradce ministra školství. Je z něj tedy úředník. Dostal kancelář, služební mobil – to všechno z peněz daňových poplatníků. Za peníze daňových poplatníků však namísto práce dává v pracovní době rozhovory novinářům a zpracovává trestní oznámení na svoje kritiky. Ladislav Bátora se za peníze daňových poplatníků snaží stát veřejnou osobou. To je nevkusné samo o sobě, ale v české podpolitice se to ztratí. Zastává extrémní politické názory, ale i na ty má právo, pokud neporušuje ústavu a neupírá právo svobodně vyjádřit nesouhlas s jeho názory ostatním. Jeho trestní oznámení na Karla Hvížďalu a další jeho kritiky proto považuji už za drzost a ohrožení této svobody. Oznamuji proto Ladislavu Bátorovi i orgánům činným v trestním řízení, že se ztotožňuji se všemi a každým tvrzením a slovem napadeného textu komentáře Karla Hvížďaly „O opožděné emancipaci českých vysokých škol,“ (ČRo6, 30.března 2011) a budu je kdykoliv a kdekoliv opakovat, a vybízet k tomu i další osoby. Žádám proto Ladislava Bátoru a příslušné orgány, aby k naplnění ústavního principu rovnosti občanů před zákonem ze zákonné povinnosti podali trestní oznámení i na mne. Tak co, pane Bátora? Třeba bychom si pak u soudu mohli vysvětlit i jak je to s tím „náckem“.
150
Respektu mám D.O.S.T. Václav Štěpán Hà David http://david.blog.idnes.cz/c/193858/Respektu-mam-DOST.html
30. 5. 2011 Když jakoukoli kritiku židovského národa, náboženství či státu Izrael označíme za antisemitismus, dosáhneme tím toho, že daný pojem rozmělníme. Když ulicemi Londýna či Paříže chodí muslimové s transparenty v překladu „připravte se na skutečný holocaust“, nebo „holocaust nebyl, ale bude“, jde o skutečné nebezpečí, které se nevyplatí podceňovat. Nelze je srovnávat s tím, že se poradce ministra účastnil přednášky, které se zúčastnili i lidé s antisemitskou minulostí. Zajímavé je, že zatímco o tom prvním se v českých médiích téměř mlčí, o tom druhém napsala Silvie Lauder samostatný článek. Pravděpodobně vrcholem takto selektivního informování o antisemitismu v českých médiích je týdeník Respekt. Většina lidí neví přesně, co slovo antisemitismus znamená, ale všichni několikrát ve škole, v televizi i v rozhlase slyšeli, že je to něco velice špatného. Mnoho lidí se domnívá, že antisemitismus je nenávist k židům. To je i není pravda. Antisemitismus v původním slova smyslu znamená nenávist k lidem židovského původu, a to na základě jejich etnického původu. Existují však snahy rozšířit význam tohoto slova na nenávist ke všem lidem semitského původu, tedy nejen židovského, ale i arabského, tuniského, nebo dokonce maltského. Antisemitismus tedy nemá nic společného s náboženstvím. Antisemita nenávidí lidi židovského původu na základě jejich původu, je mu jedno, zda se hlásí k židovskému náboženství a jaký mají názor na stát Izrael. Skutečný antisemita nenávidí každého, kdo je židovského původu, a tedy i ty z konzervativně-nacionalistického tábora, ať už to byl v minulosti legionář, spisovatel a lékař František Langer, nebo v současnosti spisovatelé a signatáři akce D.O.S.T., Benjamin Kuras a Alexandr Tomský. Jak tedy může jít o antisemitský projekt? To si snad Silvie Lauder myslí, že tito dva muži jsou natolik hloupí, že by sami strkali hlavu do oprátky? Vedle antisemitismu existuje také antijudaismus, to je odpor k židovskému náboženství. Antijudaismus není hnutím zaměřeným ani tak proti jednotlivým židovským věřícím, jako spíše za jejich obrácení ke křesťanství. Je logické, že je nepopulární hlavně u věřících židů, zatímco ty sekularizované nezajímá. Třetím podobným hnutím je antisionismus, a tedy odpor k židovskému státu Izrael. Toto hnutí bylo typické pro socialistické země po Šestidenní válce roku 1967 a dnes je rozšířeno hlavně mezi levicovými intelektuály v západní Evropě. Západoevropští antisionisté jsou obvykle více či méně nakloněni islámu a trpí oikofobií, tedy opakem xenofobie, strachem z civilizace, ve které žijí. V ČR je antisionismus rozšířen hlavně v kruzích blízkých hnutí Ne základnám. Když jsem napsal e-mail autorce článku i redakci týdeníku Respekt, že v případě článku „Ještě nemáme D.O.S.T.“ šlo o velmi nešťastný text, který mohl vést v očích mnoha lidí naopak k legitimizaci antisemitismu, nedočkal jsem se odpovědi. O to větší bylo mé překvapení, že celé znění mého emailu se objevilo na stránkách Věry Tydlitátové. Pokud nedokáží odpovědět na e-mail a naopak dál šíří jeho obsah, i já se musím proti nim ohradit takto veřejně. Skutečné nebezpečí pro český i židovský národ, není v akci D.O.S.T., nýbrž v islámu. Aktualizace: Na stránkách Věry Tydlitátové se v diskusi pod článkem objevil nyní už nejen text e-mailu, který nebyl určen ani jí, ani veřejnosti, ale také odkaz na můj článek a příspěvek podepsaný „Martin Skála St.“. Hledal jsem toto jméno v souvislosti s KDU-ČSL na internetu, ale nikde jsem jej nenašel. Je tedy pravděpodobné, že jde o fiktivní osobu, která má vytvářet dojem, že KDU-ČSL vinou mého působení v této straně přichází o voliče. Pokud se mýlím, a jde o skutečného člověka, vyzývám Vás, pane Martine Skálo starší, abyste napsal přímo mně, co Vám na mých článcích vadí a s čím konkrétně nesouhlasíte. Na blogu Věry Tydlitátové jste sice vyjádřil svou nespokojenost s mojí osobou, ale neuvedl jste žádný konkrétní důvod. Zajímavé však je, že přesně tímtéž stylem hrozili někteří pravděpodobně též fiktivní lidé KDU-ČSL v jejích interních i veřejných diskusích, pokud bude i hlasy některých jejích členů zvolen Václav Klaus prezidentem republiky roku 2003.
151
Bátoriáda a poučení z ní Tomáš Pecina http://www.freeglobe.cz/Articles/727-batoriada-a-pouceni-z-ni.aspx
1. 6. 2011 Již téměř měsíc je ve funkci poradce ministra školství Ladislav Bátora, veřejný nepřítel číslo jedna. Každý den vyhlížím z okna, kdy se před základní školou v naší ulici začnou rotit davy chlapců a dívek, již oděni ve vlastenecké kroje, sborově hajlujíce a pějíce Čechý krásné, Čechy mé, počnou podnikat nájezdy na romskou populací osídlené domy v okolí. Zatím však nic, žádná viditelná změna. Co se v minulých týdnech odehrálo a co lze souhrnně označit termínem bátoriáda, je možná vůbec nejvýraznější polistopadovou manifestací jevu sociology nazývaného morální panika. Nebezpečí, ať skutečné nebo zcela virtuální, je zveličeno do té míry, že se domněle stává, naprosto disproporčně, společností nejvíce diskutovaným a obecně vnímaným, hlavním a nejzásadnějším problémem dané doby; v historii bylo důvodem morální paniky příkladmo obvinění z čarodějnictví, moderním příkladem může být pedofilie nebo politický extremismus. Funguje tu kladná zpětná vazba: protože je nebezpečí tak bezprostřední a závažné, je třeba nasadit do boje s ním mimořádné prostředky, a ty zase pomohou odhalit latentní zdroje nebezpečí tam, kde jsme je předtím netušili. Myslím, že není třeba ve výkladu pokračovat, známe to asi všichni. Do vyhánění Bátory se zapojili ti, na jejichž racionalitu bychom ještě před dvěma měsíci vsadili krk. Například Liga lidských práv, doposud politicky neutrální občanské sdružení, které se nebálo postavit za příznivce Dělnické strany, když vloni po jednání o rozpuštění strany utvořili před NSS spontánní demonstraci a policie je neoprávněně rozehnala. Bátoriáda ale byla na mladé a naivní ochránce lidských práv příliš silnou kávou, a tak podpis jejich představitelky nalezneme pod hloupoučkou výzvou české sekce Amnesty International. Ostuda je to velká a ztráta dobrého jména patrně nevratná; je nicméně jejich, ne naším problémem. Naším problémem je ovšem primitivismus a excitabilita velké části české společnosti, která je, zdánlivě nepoučena dějinami, schopna ztotožnit se s iracionálními tvrzeními iniciátorů a udržovatelů morální paniky, a stejně snadno, jako se dnes davy identifikují s požadavkem odchodu pana Bátory ze státní služby, mohou se zítra ztotožnit s čímkoli podobně pomýleným. Nikdo z nás neví, kdy a kvůli čemu se i on sám stane novým Bátorou. Nejde tu proto o věcnou stránku kontroverse, ale o to, jak snadno je dav manipulovatelný. Stejně jako v případě bátoriády se vytváří a udržuje při životě morální panika boje proti extremismu, jejíž je bátoriáda větví (v našem městě náckové prostě pochodovat nebudou, a je úplně jedno, že na to mají z ústavy právo!), pedofilie (pedofily je potřeba doživotně isolovat, anebo přinejmenším vytvořit jejich jmenný seznam, který bude každému přístupný na Internetu!), pervasivní romské kriminality (do té čtvrti by se žádný Čech neodvážil, a kdo tam bydlí, musí být už proto zločinec), nebo potenciálně třeba risika imigrantů, kteří berou českým dělníkům práci a je proto ospravedlnitelné podpalovat jejich ubytovny. Bohužel, uplatnit ve vypjatých situacích kritické myšlení je schopen málokdo, většina pravidelně dává průchod davovým instinktům, jež sice poskytují prvotní euforii, avšak tu posléze nevyhnutelně střídá pocit zahanbení a racionalisace, hledání dostatečně konejšivé sebeomluvy.
152
Z dobré zprávy špatnou Benjamin Kuras http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/z-dobre-zpravy-spatnou/
8. 6. 2011 Potřebovalo to člověka kalibru biskupa Malého v nedávném interview připomenout, že vedle té záplavy špatných zpráv by potěšilo mít občas nějakou dobrou. Jednou takovou bylo oznámení pražské Židovské obce, že v Česku se za celý rok událo 47 antisemitských incidentů. Jen. Z toho žádný fyzický útok, pět poškození majetku, zbytek verbální projevy. Českým Židům to dávalo příležitost poděkovat Bohu, že patří k nejméně antisemitskému národu na světě. Případně svým spoluobčanům vyslovit uznání, jako to dělával Arnošt Lustig nezapomenutelnými slovy „měj se, bejku“. Jenže i tato dobrá zpráva se musela obrátit naruby. Podle židovského přísloví „když nemáš žádný problém, máš problém“ se nějaký problém vyhrabat musel. Odskákala to akce D.O.S.T., z níž už levicová hysterie uplácala fackovacího panáka. Židovské obci stačilo si do něho jen přikopnout označením za „fenomén, jehož petice a prohlášení jsou prostředkem prosazování neofašistických, šovinistických a xenofobních tendencí, nebezpečný nejen pro české Židy, ale pro celý demokratický vývoj ČR.“ Na petici akce D.O.S.T. se ani po desátém pečlivém pročtení nedá najít nic neofašistického, šovinistického, xenofobního a už vůbec ne antisemitského. A tak na její emočně předimenzovanou výzvu k odvolání všech nařčení odpověděl obvyklý (a eminentně erudovaný) mluvčí ŽO Leo Pavlát šalamounsky tím, že petici obešel a zaměřil se na pár provinilců, z jejichž internetové tvorby ocitoval toto: Ladislav Bátora pochválil knížku obskurního antisemitského historika. Michal Semín nemůže vystát současný judaismus, „neboť navazuje na farizejskou linii“. Adam Bartoš polemizuje s kritičkou, která je pro něho „příslušnicí vyvoleného národa“ a „vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu.“ To mu postačilo k obvinění více než šesti set bezúhonných a úctyhodných signatářů z fašismu. A udělal tím totéž, čeho se dopouštějí ryzí antisemité, když si berou Trockého a Madoffa k označení Židů za bolševiky a podvodníky. S rizikem, že mě všichni zúčastnění budou žalovat za nactiutrhání, navrhuji tuto interpretaci: Bátora je politické nemehlo, které kam vstoupí, tam uklouzne na lejnu. Semín je starokatolický bigot, pro něhož protižidovské výroky v Novém zákoně jsou slovem Božím a protikřesťanské výroky v Talmudu slovem ďáblovým. Bartoš je paranoik posedlý teorií americko-židovského globalistického spiknutí. Pavlát je hysterik, který křičí antisemitismus, když slyší slovo „židle“. Problém, s nímž se budou muset učit žít, je tento: V demokracii se tohle všechno smí. Beztrestně. Bohudík. Kdyby k tomu ještě našli špetku smyslu pro humor, možná by jim došlo, jak jsou si všichni podobní. Mohlo by je taky napadnout, že jestli nepřestanou bojovat včerejší bitvy, mohli by prohrát tu zítřejší. Ta už se valí západní Evropou jako tsunami a je smrtelná pro Židy, křesťany i ateisty. Na jejich smíření závisí přežití této civilizace. Nedávné demonstrace na podporu perzekvovaných křesťanů ve světě se s křesťanskými organizacemi zúčastnila i Židovská liberální unie – a Leo Pavlát. Pražský arcibiskup je uvítal oslovením „naši starší bratři ve víře“. Tož tak se, chlapci, dělá mír.
153
Bátora už není jen poradce, dostal funkci bar http://www.lidovky.cz/batora-uz-neni-jen-poradce-dostal-funkci-f07-/ln_domov.asp?c=A110712_214039_ln_domov_mc
13. 7. 2011 Kontroverzní politik Ladislav Bátora, který se zapletl s nacionalistickou Národní stranou, získá na ministerstvu školství silnější pozici. Ministr Josef Dobeš (VV) se rozhodl, že ho z funkce ekonomického poradce přesune na pozici ředitele personálního odboru. „Bude řešit další snižování počtu zaměstnanců a audit budov, které resort využívá,“ řekl LN Dobeš. Bátora pro něj pracuje od letošního dubna. „Poradce má větší volnost v názorech než ředitel odboru. Po zkušenostech, které mám odtud a i z minulosti, tak poradce přináší návrhy, a to třeba i neotřelé. Kdežto ředitel odboru je výkonný pracovník se vším všudy,“ komentuje Bátora novou funkci. Ještě než přišel na ministerstvo, se proslýchalo, že se má stát Dobešovým náměstkem. Za jeho návrhem do vysoké funkce stáli lidé z okolí prezidenta Václava Klause.
154
Proti nařčením z rasismu se budu vždy bránit, tvrdí kontroverzní poradce Bátora Veronika Žižlavská http://www.mediafax.cz/politika/3256165-Proti-narcenim-z-rasismu-se-budu-vzdy-branit-tvrdi-kontroverzni-poradce-Batora
21. 7. 2011 Ekonomický poradce a budoucí náměstek ministra školství Ladislav Bátora odmítá nařčení lidí, kteří v souvislosti s jeho osobou používají výrazy jako rasista, nacista, antisemitista či člověk s fašistickou kariérou. Budu se nadále bránit, vzkázal svým kritikům ve čtvrtek. Na čtvrteční tiskové konferenci se tak pochlubil rozhodnutím Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) z konce letošního června, kterým úřad zastavil řízení, na jehož konci měl Bátora přijít o bezpečnostní prověrku. „V odůvodnění NBÚ píše, že ke dni vydání rozhodnutí neexistují důvody, aby byla platnost mého osvědčení zrušena,“ uvedl Bátora. Bátora získal prověrku v roce 2004. Platnost osvědčení vypršela v roce 2009. Od té doby čeká na její prodloužení. O rok později navíc NBÚ zahájil řízení o zrušení platnosti Bátorova osvědčení. Okolky dělal úřad kvůli Bátorovým názorům, kvůli nimž si od mnohých lidí vysloužil takové nálepky jako „rasista“, „nacista“, „antisemitista“ či „člověk s fašistickou kariérou“. Kvůli tomu také podal už čtveřici trestních oznámení. S těmi však příliš úspěšný nebyl. Jak ale zdůraznil, vzdát se nehodlá. Proti lidem, kteří ho označují za rasistu, se prý bude bránit i jinak. Nevylučuje přitom ani to, že začne podávat žaloby.
155
Iniciativa D.O.S.T. rezignuje na další pokusy o právní obhajobu Václava Vařeková (vav), Lucie Maňourová http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/iniciativa-dost-rezignuje-na-dalsi-pokusy-o-pravni-obhajobu--924417
21. 7. 2011 Ředitel odboru na ministerstvu školství a předseda konzervativní iniciativy D.O.S.T. Ladislav Bátora podal kvůli výrokům novinářů a politiků vůči své osobě čtyři trestní oznámení. Dvě z nich už žalobci odmítli, autoři v nich prý jen prezentovali své názory. Bátora se v této souvislosti ohradil vůči obviněním z extremismu a rasismu. Iniciativa D.O.S.T. oznámila, že nebude pokračovat ve sporu s pražskou židovskou obcí. Ta ve své pravidelné Zprávě o stavu antisemitismu u nás označila iniciativu jako poměrně nebezpečný fenomén pro demokratický vývoj. Podle místopředsedy iniciativy Petra Bahníka chtěli po židovské obci vysvětlení, další kroky ale podnikat nebudou. „Po zkušenostech s neúčinností trestních oznámení vůči odpůrcům iniciativy D.O.S.T. a s vědomím celkové atmosféry v českém soudnictví ohledně podobných kauz jsme na další obranu iniciativy D.O.S.T. právní cestou v této věci už rezignovali. Důležitější pro nás je skutečnost, že démonizaci iniciativy odmítly svými články a postoji mimo jiné už i veřejně působící osobnosti spjaté s židovstvím,“ uvedl v prohlášení.
156
Kamberského mozek, Kamberského chlív Michal Semín http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/873-kamberskeho-mozek-kamberskeho-chliv.aspx
21. 7. 2011 Kdyby si snad někdo myslel, že zásadním tématem české politiky jsou vládní krize či rozpočet na příští rok, měl by si občas přečíst Lidové noviny. Zjistil by, že snad ještě větší problém představuje působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství. Skoro každý článek na toto téma si koleduje o kritickou reakci, ale zpravidla nad tím mávnu rukou a věnuji se něčemu užitečnějšímu. Stejně bych byl podezírán z předpojatosti, vždyť s Ladislavem Bátorou mne pojí nejen společný občanský vzdor proti sociálnímu inženýrství, ale i přátelství. Po přečtení článku Petra Kamberského je však s mojí trpělivostí konec. Ostatně to se má člověk zastávat jenom svých nepřátel? Již název článku - Bátorův mozek, Bátorův domek - je exemplárním příkladem novinářského hyenismu. Autorovi ovšem děkuji, že po šesti sté padesáté sedmé připomněl, že Bátora kandidoval za extrémistickou Národní stranu. Ono totiž hrozilo, že na to i pravidelný čtenář LN zapomene a začne se zajímat o to, jaké má Bátora názory či jaké jsou výsledky jeho práce na MŠMT. Čím dál tím trapnější repetice s extremismem už ale nezabírá a tak je zapotřebí najít nějaký jiný prohřešek, který by Bátoru jednou provždy diskvalifikoval. Má jím být fotografie, na níž Bátora nese heslo „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Stalo se tak nikoli v hospodě či na blogu, jak naznačuje Kamberský, ale na happeningu odpůrců Václava Klause před Pražským hradem v roce 2009. Mnozí signatáři manifestu D.O.S.T. přišli Václava Klause podpořit a to s použitím podobných prostředků, jaké používali svolavatelé akce. Kamberský by se asi více zapotil, kdyby měl psát komentář na jiný transparent nesený Ladislavem Bátorou - Dazangal: hetý sach 2011! (Oruma?) - neboť s tím prvním, jak je vzdělaným lidem zřejmé, bezprostředně souvisí. Je možná nad síly Kamberského pochopit, že mezi vzdělancem a intelektuálem je podstatný rozdíl. Číst ale umí, tak zvládne přelouskat i chronicky známou knihu „Intelektuálové“ od Paula Johnsona a třeba se mu rozsvítí. Nebo se snad Kamberský pohoršuje nad tím „hajzlem“? Když tak hovoří ministerský šlechtic, považují to intelektuálové za roztomilé. Tak by to neměli upírat ani lidu, a dokonce ani vzdělancům. Zatímco jsem ochoten Kamberskému jeho terminologickou dezorientaci odpustit, za druhou část svého článku si zasluhuje, mírně řečeno, důrazné pokárání. Píše: „kritici od samého počátku varovali: hlavním důvodem, proč Bátora nastupuje, jsou lukrativní budovy ve správě ministerstva“. Nemohu vyloučit, že mi v té účelově vyvolané záplavě článků, psaných jak přes kopírák, některý unikl, ale ani v jednom z těch, jež jsem četl, se tato výhrada ke jmenování Bátory poradcem ministra Dobeše neobjevila. Zmiňována je až nyní, a opět účelově. A tím účelem není nic jiného, než vyvolat jinak ničím nepodložené zdání, že Bátora chystá nějakou majetkovou lumpárnu. Z čeho tak Kamberský usuzuje, se ovšem čtenář nedozví. A ani nemůže, protože kde nic není, ani Kamberský nebere. Prostě když už se nedaří Bátoru odstřelit na základě jeho minulosti a přítomnosti, jsou činěny pokusy zpochybnit jeho činy budoucí. Nemám nic proti tomu, aby se dohlíželo na transparentnost prodeje státem vlastněných budov. Důrazně však protestuji proti tomu, aby ještě před tím, než k němu dojde, byl kdokoli cejchován jako podvodník. Vím, že je třeba Bátoru zničit a svým způsobem jeho ideové odpůrce chápu. Měli by však pochopit, navzdory svému intelektualismu, že účel prostředky nesvětí. P.S. Článek byl psán pro Lidové noviny, redakce se jej rozhodla nezveřejnit.
157
Zmatený muž na nebezpečném místě Karel Hvížďala http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-ladislav-batora-0xs-/p_politika.asp?c=A110726_213131_p_politika_wag
27. 7. 2011 I tak by se dalo komentovat jmenování Ladislava Bátory ředitelem personálního oddělení ministerstva školství ministrem Josefem Dobešem. Protesty odborné i politické veřejnosti proti jeho vstupu na ministerstvo začaly již v době, kdy se spekulovalo, že bude Dobešovým náměstkem. Byly zapříčiněny Bátorovými názory a volební kandidaturou za rasistickou Národní stranu, jejíž program však ani nestudoval, protože kandidoval jako nezávislý, sdělil novinářům. Do funkce na ministerstvu ho podle iDnes doporučil prezidentův poradce Petr Hájek, jenže kvůli protestům pan Bátora skončil v únoru na funkci poradce, kde dostal za úkol zorganizovat audit nemovitostí, které vlastní či spravuje ministerstvo školství. Minulý týden ale povýšil, a protože protesty pokračovaly, pan Bátora předstoupil ve čtvrtek 21. července před novináře, kde se pokusil proti všem nařčením hájit. Podívejme se na to, jak. Novináři panu Bátorovi mimo jiné položili otázku: Jak vysvětlujete skutečnost, že prvorepublikovou knihu jménem Zkáza Slovanů, která obsahuje věty jako „všechno zlo pochází od židovských bastardů“, jste v jednom ze svých textů označil doslova za skvělou? Pan Bátora odpověděl, jak zaznamenala Mladá fronta Dnes, takto: „Já jsem Zkázu Slovanů četl v sedmnácti letech a působila na mě skvěle, protože popisovala, jak údajně bolševici stahovali bělogvardějcům kůži z rukou. Tím u mě komunismus skončil, otevřelo mi to oči.“ Na doplňující dotaz, jestli se panu Bátorovi zdají skvělé i antisemitské výroky v této knize, šéf personalistů odpověděl slovy:“Já se na to podívám, nemůžu komentovat útržky.“ Vezmeme-li Bátorova slova vážně a soustředíme se jen na fakta, která nám sdělil o knize Rudolfa Vrby Zkáza Slovanů, jež pro něj v sedmnácti letech byla důležitá, protože kvůli ní skončil s komunismem, můžeme konstatovat dvě věci. Za prvé, že pan Ladislav Bátora je ročník 1952, sedmnáct mu bylo v roce 1969, tedy rok po okupaci Československa sovětskou armádou, a proto je podivné, že ke změně pohledu na komunistickou ideologii potřeboval až zmíněnou knihu. A za druhé ve Vrbově knize Zkáza Slovanů není jen nějaká antisemitská zmínka, ale tato obsáhlá dvoudílná kniha, která má přes 500 stran, je celá prodchnutá duchem antisemitismu, a proto je odborníky považovaná za jednu z nejantisemitičtějších českých knih dvacátého století. Je plná antisemitských narážek, pomluv a hanobení Židů. Vyzdvihuje známé antisemitské podvrhy jako jsou Protokoly sionských mudrců, Hrobaři Ruska od Alfreda Rosenberga, který byl jedním z hlavních ideologů nacistického Německa. V Norimberkském procesu byl Rosenberg v roce 1946 odsouzen k trestu smrti. Podobně zmateně tento muž odpověděl na otázku, proč v roce 2005, kdy mu bylo 53 let, navštívil uzavřenou antisemitskou přednášku Vlastenecké fronty, když řekl: „Nevěděl jsem, že je to nepřípustné.“ A ani mu nebylo divné, že přednáška je uzavřená: tedy určená jen zřejmě pro vybrané příznivce a sympatizanty. Za náhodu nelze považovat ani to, že v roce 2007 zakončil tento muž svůj komentář na obhajobu prezidenta Klause, který brojil proti Kaplického návrhu knihovny, slovy: „Proti ideji ideu, ale proti pěsti pěst!“ Jak připomněl kolega Ondřej Šťastný, jde o heslo předáka prvorepublikové Národní obce fašistické, generála Gajdy. Bátora na dotaz novinářů odpověděl: „Nečetl jsem Gajdovu knihu Stavovský stát.“ Při svém vzdělání měl ale vědět, že Radola Gajda byl v roce 1926 v demokratickém Československu za své fašistické názory degradován a propuštěn z armády a v roce 1933 za tzv. Židenický puč, kdy 70 příslušníků Národní obce fašistické zaútočilo na místní kasárna, byl odsouzen k šesti měsícům vězení. Přes všechny uvedené skutečnosti ale dostal Ladislav Bátora, který působil v posledních pětadvaceti letech v šesti různých politických stranách či uskupeních, po třinácti měsících 27. června 2011 od Národního bezpečnostního úřadu prověrku na stupeň „přísně tajné.“ To je důvod, proč dnes tvrdí: „Nejsem extrémista, mám na to papír.“ I tato obhajoba zní v uších normálního člověka poněkud nepřesvědčivě a spíš připomíná výroky zmatených lidí, kteří tvrdí: „Mohu vám nadávat, mám na to papír od lékaře.“ V demokratické zemi by zřejmě měl existovat orgán, třeba Nejvyšší správní soud, který by rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu prověřil. Všechny výroky Ladislava Bátory totiž poukazují jedním směrem a sklony tohoto muže, byť by byly třeba nevědomé, by mohly právě kvůli tomu nebezpečně ovlivnit personální politiku ministerstva, které má na starosti výchovu mladých generací. Jeho počínání se zdá být ale spíš než důvodem k analýze k diagnóze: vykazuje znaky amence či dezorientace, tedy názorovou rozkolísanost. Advokáta Tomáše Sokola, jako daňového poplatníka, zase na kauze Bátora, jak mi sdělil, zajímá: „Jakými tento muž disponuje schopnostmi a zkušenostmi pro úřad vrchního ministerského personalisty. Míním zcela vynikajícími schopnostmi, protože jinak nevidím důvod, proč by měl být na tento úřad instalován někdo zvenčí. Je to nepolitická pozice a podle mne by měla připadnout kariérnímu úředníkovi, který na ni profesně dospěl.
158
Považuji za dost nešťastnou praxi, bohužel kvetoucí nejvíc ve státní správě, když se nový vedoucí, zejména ministr, ´opevní´ svými lidmi, které pak následující ministr promptně vyhází.“ I proto se nelze divit tomu, že proti povýšení pana Bátory protestují hlavně opoziční politici a Ondřej Liška ze Strany zelených. Hnutí Tolerance a občanská společnost dokonce vyzvalo premiéra minulý týden, aby kvůli Bátorovi odvolal i ministra Dobeše.
159
Odvolejte Bátoru, vyzvali senátoři levice i pravice premiéra Nečase ČTK, Lidovky.cz http://www.lidovky.cz/odvolejte-batoru-vyzvali-senatori-levice-i-pravice-premiera-necase-1pt-/ln_domov.asp?c=A110804_205233_ln_domov_kim
4. 8. 2011 Dvacet čtyři senátorek a senátorů z ČSSD, ODS i dalších stran vyzvalo otevřeným dopisem premiéra Petra Nečase, aby zajistil odvolání Ladislava Bátory z funkce ředitele personálního odboru ministerstva školství. Zdůvodňují to Bátorovým někdejším propojením s nacionalistickou Národní stranou. „Je nepřijatelné, aby lidé s takto extremistickou minulostí obsazovali nejvyšší vládní funkce a podíleli se na řízení naší země. Je nepřijatelné, aby vláda tyto osoby jakkoli v těchto funkcích tolerovala a schvalovala,“ uvádějí senátoři v dopise. Výzvu inicioval senátor ČSSD Marcel Chládek, dlouhodobý kritik ministra školství Josefa Dobeše (VV). Na premiéra se obrátil kvůli tomu, že Dobeš nehodlá Bátoru odvolat. Poukazoval na Nečasův březnový výrok, podle něhož člověk typu Bátory nemá v jeho administrativě co dělat. Senátoři premiérovi připomněli jeho březnový výrok, že člověk typu Ladislava Bátory nemá v administrativě současné vlády místo. „Je pro nás však velkým rozčarováním, že jste i přes tento veřejný příslib dosud ve věci Ladislava Bátory a jeho postupu ve vládní administrativě nijak nezasáhl a navzdory svým slibům se tváříte, jako by snad tento vážný problém neexistoval,“ píše se v dopise. Podobnou výzvu už ve středu premiérovi adresovali aktivisté a představitelé organizací na ochranu lidských práv a menšin. Podle nich by směřování vzdělávacích institucí neměl ovlivňovat člověk „spjatý s rasistickými a antisemitskými subjekty“. Bátora obvinění z rasismu a extremismu odmítá. Ve svých vyjádřeních se ostře vymezuje vůči evropeismu, multikulturalismu, feminismu, antidiskriminaci či ekumenismu. Před lety se účastnil přednášky o českém protižidovství pořádané ultranacionalistickou Vlasteneckou frontou. Bátora také v práci s názvem Česká revue Můj národ a má vlast chválil antisemitský spis Rudolfa Vrby nazvaný Zkáza Slovanů. Senátorský dopis kromě Chládka podepsali například předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), místopředsedové Senátu Alena Gajdůšková, Zdeněk Škromach (oba ČSSD) a Petr Pithart (KDU-ČSL), předseda senátního výboru pro lidská práva Jaromír Jermář (ČSSD), Karel Šebek (ODS), Alena Dernerová (zvolena za Severočeši.cz), Marta Bayerová (KSČM) či Miluše Horská (BEZPP).
160
Smečka pacholků Pravdolásky plní zadání na likvidaci Bátory Ladislav Bátora http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7960-smecka-pacholku-pravdolasky-plni-zadani-na-likvidaci-batory.aspx
4. 8. 2011 V rozmezí několika dnů se o mně v Právu objevily dvě velmi dehonestující zmínky, jedna zcela adresná, a druhá – s ohledem na všechny okolnosti – vlastně také nezaměnitelně adresná. Ze dvou titulů k nim nemohu mlčet, i kdybych usmýkán a otupen šesti měsíci nevybíravých mediálních útoků osobně třeba i chtěl. Nemohu mlčet jednak jako předseda občanského sdružení Akce D. O. S. T., jednak jako poradce ministra školství, mládeže a tělovýchovy, v současnosti pověřený řízením personálního odboru. Předmětné výroky se totiž dotýkají nejen pověsti a cti mé, ale samozřejmě ohrožují i renomé Akce D. O. S. T a MŠMT. Nejprve Jiří Přibáň v rozhovoru 20. července obvinil Věci veřejné, že „jejich zásluhou se do politiky dostávají lidé s otevřeně rasistickou minulostí“. Na přímý dotaz „Mluvíte o Ladislavu Bátorovi, který vede personální odbor školství?“ Přibáň přitakal a dodal mimo jiné, že „lidé jako Bátora jsou bezprostřední hrozbou české demokracie“. Zabývám se dlouhá léta historií i současností mimoevropských národů, studoval jsem ostatně kdysi dávno na pražské filozofické fakultě obor kulturní dějiny Dálného východu, a tak pokládám Přibáňovi otázku, v které mé práci nalezl výrok, z něhož dovodil mou „otevřeně rasistickou minulost“. Snad v mé disertační práci o poválečné americké okupaci Japonska, kterou jsem v roce 1999 obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE? Či v práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, již jsem obhájil jako rigorózní na Právnické fakultě UK v roce 2007? Nebo v některém z mých článků o Číně, Indočíně a Zadní Indii, které jeden čas vycházely v časopisu Týden? Nebo kde tedy? A co se týče oné „hrozby pro českou demokracii“, musím Přibáně i čtenáře Práva ujistit, že od roku 2004 jsem měl bezpečnostní prověrku pro stupeň Přísně tajné a od roku 2008 mám prověrku pro stupeň Tajné s doložkou NATO Secret pro cizí moc. A nejen to – na základě právě takových pomlouvačných výroků, které předvedl Přibáň, zahájil v dubnu loňského roku Národní bezpečnostní úřad šetření, zda by mi nemělo být uvedené osvědčení odebráno. Avšak po bezmála 14 měsících prověřování mé osoby zpravodajskými službami se nenašel pro odebrání jediný důvod, jak nedávno konstatoval ve svém rozhodnutí NBÚ. A neumím si představit, že by takové rozhodnutí NBÚ vydal, kdybych opravdu byl „hrozbou pro českou demokracii“, jak mě odkudsi z Cardiffu vidí Přibáň. Naštěstí pro naši demokracii o takových záležitostech – zatím – pořád ještě rozhodují kompetentní orgány v Košířích, a ne Přibáň v Cardiffu…O osm dní později se pohoupal na doznívající páté vlně nekonečného mediálního tažení proti mé osobě bezpečnostní analytik (sic!) Miloš Balabán, který v článku Norská lekce mimo jiné upozornil politiky, že by „neměli podceňovat nic, co by mohlo svědčit o tom, že pravicový extremismus a populismus mohou infikovat společnost a veřejné mínění“. Aby však byl (a bil…) kýženě „trendy“, musel do svého varování nějak zakomponovat i mě. Jinak by z generálního štábu Pravdolásky zřejmě pochvalu nesklidil… A tak napsal doslova: „A je jedno, zda jsou to symboly jednotky SS na helmě našeho vojáka v Afghánistánu, hajlující mladíci na koncertech neonacistických skupin, nebo působení jednoho vysokého úředníka s extrémními politickými názory na ministerstvu školství“. I kdybych si nakrásně chtěl namluvit, že Balabán neměl na mysli mě, ty desítky e-mailů, telefonátů a textových zpráv od mých známých i od mně neznámých čtenářů Práva by mě byly rychle zbavily takové iluze. Takže se Balabána touto cestou táži, které mé – alespoň dva – konkrétní názory považuje za natolik extrémní, že na jejich základě ucítil nepřekonatelné nutkání přiřadit mě k vojákům zapraseným esesáckými symboly a k pomatencům hajlujícím na koncertech neonacistických skupin. A rád bych se také dověděl, proč se pan bezpečnostní analytik do mě s takovou vervou pustil, když už dobře věděl, že mám výše zmíněnou prověrku. Nebo to pan bezpečnostní analytik nevěděl, navzdory tomu, že se o tom nedávno bezmála všude psalo? Nebo tím dokonce chtěl veřejně zpochybnit kvalitu práce zpravodajských služeb? Do doby, než mi na položené otázky kvalifikovaně odpovědí, budu Přibáně i Balabána považovat jen za další ze smečky biřiců a pacholků Pravdolásky, kteří už půl roku beztrestně plní likvidační zadání „Bijte Bátoru! Bijte ho nikoli jen do první krve, bijte ho až do krve poslední. Umlaťte ho dočista, naše křehká demokracie to potřebuje a lid si to žádá. Nebo s vaší pomocí snad už konečně vyžadovat začne.“ Věřím, že Právo poskytne Přibáňovi i Balabánovi prostor pro odpovědi na mé otázky. A že oba odpovědí a omluví se mi. Vědí-li, co je slušnost. Nebo aspoň povinnost… Nebo budou bít dál? Když se to v zájmu Pravdolásky ZATÍM nejen smí, nýbrž přímo vyžaduje?
161
Dobeš: Bátoru nevyhodím, je to svědomitý katolík Michaela Kabátová http://www.lidovky.cz/batoru-nevyhodim-je-to-svedomity-katolik-a-narodovec-mini-dobes-pwe-/ln_domov.asp?c=A110805_162448_ln_domov_mk
5. 8. 2011 Ministr školství Josef Dobeš (VV) se ostře postavil proti otevřenému dopisu, ve kterém senátoři vyzývají premiéra Nečase, aby okamžitě odvolal z funkce ředitele Personálního odboru ministerstva školství Ladislava Bátoru pro jeho „minulost spjatou s extremistickými a radikálními silami“. „Od nástupu pana Bátory jsem nezískal jediný faktický údaj, čeho tak špatného se pan Bátora měl údajně dopustit. Pan Bátora je svědomitý člověk, katolík, národovec a konzervativec,“ napsal ve svém otevřeném dopise Dobeš (VV).
162
Podle senátorů je nemyslitelné, aby se Bátora ovlivňoval chod ministerstva školství. „Ladislav Bátora, sympatizant a kandidát nacionálně-extremistické Národní strany, jež se otevřeně hlásila k rasismu, se navíc podle dostupných informací pohyboval mezi spolky, které byly sledovány pro svoji aktivní podporu antisemitismu a fašismu bezpečnostními složkami státu,“ stojí například v otevřeném dopise senátorů. Ministr se tak v dopise zároveň odpůrců Bátory ptá, jestli jim opravdu tolik vadí, že má Bátora „kladný vztah k národu, že je zásadovým člověkem římskokatolického vyznání a národním konzervativcem staré dobré školy“. V roce 2007 zaslal Bátora dopis redakci LN, ve kterém označil Kaplického Blob za „zednářský templ“ a jeho příznivcům hrozil pěstí. Dopis je zakončen pozdravem prvorepublikových fašistů „Proti ideji ideu, ale proti pěsti pěst!“ Sám Bátora se nebojí, že by akce senátorů mohla nějak výrazně ovlivnit jeho působení na ministerstvu. „Zarazila mě sestava senátorů, která se pod ten dopis podepsala. To je samý komunista. Já od těhle lidí nečekám žádné uznání. To jsou internacionalisti a já jsem vlastenec,“ řekl LN Ladislav Bátora. Iniciátorem dopisu, který včera podepsalo 26 senátorů, je senátor Marcel Chládek (ČSSD). Dobeš tak Chládka vyzývá, aby předložil konkrétní důkaz rasistického nebo xenofobního činu, kterého se měl Bátora dopustit. „A takovou záležitost bych jistě neprodleně a odpovědně řešil,“ vzkazuje Dobeš Chládkovi.
ARGUMENTY PROTI BÁTOROVI: Bátora působí na ministerstvu školství od dubna. Nejdříve byl ministrovým poradcem, od srpna zastává funkci šéfa personálního odboru. Bátorova minulost je spojená s Národní stranou, za kterou kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Partaj na sebe upoutala pozornost třeba návrhem na „dobrovolný přesun Cikánů do země zaslíbené“. Jeho odpůrci mu vyčítají také to, že se před lety účastnil přednášky o českém protižidovství pořádané ultranacionalistickou Vlasteneckou frontou. Bátora také v práci s názvem Česká revue - Můj národ a má vlast chválil antisemitský spis Rudolfa Vrby nazvaný Zkáza Slovanů. Bátora se ve svých vyjádřeních také ostře vymezuje vůči evropeismu, multikulturalismu, feminismu, antidiskriminaci či ekumenismu.
163
Schwarzenberg: Bátoru drží „nejvyšší místa“ Hana Škodová http://www.top09.cz/co-delame/napsali-o-nas/schwarzenberg-batoru-drzi-nejvyssi-mista-6709.html
9. 8. 2011 Kvůli kritice chystaného pochodu sexuálních menšin Prahou může mít vysoce postavený úředník ministerstva školství Ladislav Bátora problémy. Podle Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě se sice úředníci mohou politicky i veřejně angažovat, ale nesmí to ohrozit jejich důvěryhodnost. „Zaměstnanec nebude vykonávat takovou politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla narušit důvěru občanů v jeho schopnost nestranně vykonávat své služební povinnosti,“ stojí v kodexu, který v roce 2001 odsouhlasila vláda a který platí pro všechny tuzemské úřady. „Neumím si představit, že bude jako personalista vybírat lidi, kteří mají třeba bojovat proti diskriminaci ve školství. Nemám v to důvěru,“ říká předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová. Podle ministra zahraničí a předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga by měl další setrvání Bátory na pozici šéfa personálního odboru ministerstva školství řešit předseda vlády. „Je ale otázka, jestli se k tomu premiér rozhoupe,“ řekl HN Schwarzenberg. Petr Nečas včera na dotazy týkající se dalšího působení Bátory na ministerstvu školství nereagoval. „Pan Bátora má velmi vysokou ochranu. To je hlavní problém i pro ministra školství. Nevím, jestli si na jeho odvolání někdo troufne,“ dodal Schwarzenberg. Na otázku, zda zmiňovanou „vysokou ochranou“ míní Hrad, ministr odpověděl: „To jste řekla vy.“ Na působení Bátory na školství má sám Schwarzenberg jasný názor: „Hodí se tam s odpuštěním jako pazdeří k jisté části těla.“ I přesto ale za Bátorou jeho nadřízený, ministr školství Josef Dobeš (VV), dál stojí. „Své aktivity dělá pan Bátora ve svém volnu. Vzal si dovolenou,“ vzkázal Dobeš. Místo do práce zamířil včera Bátora na magistrát a na americkou ambasádu. Tam jako předseda iniciativy D. O. S. T. protestoval proti jejich podpoře pochodu homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, naplánovaného na sobotu. Bátora tvrdí, že „nároky skupiny homosexuálů a leseb značně přesahují rámec pouhé tolerance“. Podle mluvčí resortu školství Kateřiny Savičové vykonává Bátora své pracovní povinnosti nestranně. Český helsinský výbor ale upozorňuje, že principy hájené Bátorou jsou protichůdné i s některými částmi školského zákona, které hovoří o zákazu diskriminace na školách. Hospodářské noviny, 9. 8. 2011, Rubrika: Česko, str. 6
164
Kalousek: Bátora je rasista, ve státní správě nemá co dělat Marek Přibil http://www.top09.cz/co-delame/napsali-o-nas/kalousek-batora-je-rasista-ve-statni-sprave-nema-co-delat-6723.html
11. 8. 2011 Už jen Věci veřejné hájí Ladislava Bátoru v pozici ředitele personálního odboru na ministerstvu školství. Včera se kvůli němu na zasedání vlády strhla ostrá diskuse o jeho budoucnosti. Ministři a špičky TOP 09 Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg pro Právo označili Bátoru za „rasistu“ a „pomatence“ a vyslovili se pro jeho odchod z ministerstva. Stejný názor má i premiér a šéf ODS Petr Nečas. Kalouskovi vadí Bátorovy výroky na adresu homosexuálů, ale hlavně pak jeho rasistické názory. Označil ho za starého fašouna. Bátora v médiích mluví například o „žluté rase“. „Původně jsem myslel, že v souvislosti s panem Bátorou budu zdrženlivý. Ale kdo v souvislosti s jakoukoli národností či barvou pleti používá slovo rasa, tak je prostě rasista,“ řekl včera Právu Kalousek. „Neumím si představit, že někdo příčetný používá termíny žlutá rasa, bílá rasa. To nevím, jestli jsem v Norimberku roku 1935, nebo v Praze roku 2011. Zásadně se ohrazuji proti tomu, aby takový člověk měl co do činění s českou vládou,“ zdůraznil Kalousek. Kalousek podle informací Práva ve vládě připomněl, že exekutivu netvoří jen ministři, ale i náměstci a ředitelé odborů.
Kalousek: Bátora… Z toho podle Kalouska vyplývá, že šéf odboru Bátora svými výroky poškozuje pověst celého kabinetu. Ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg po zasedání vlády Právu řekl, že s ministrem Kalouskem naprosto souhlasí. „Ministr Dobeš by měl zvážit personální výměnu. Pomatenci typu Bátory by neměli ve státní správě vůbec figurovat. Na rozdíl od tohoto pomatence měl duce (Mussolini) aspoň nějaký světonázor,“ prohlásil pro Právo. O Bátorovi bude premiér Nečas podle svých slov jednat s ministrem školství Josefem Dobešem (VV). Po jednání vlády řekl, že „nelze mávnout rukou nad jeho výroky“. Nechtěl ale konkretizovat to, co plánuje sdělit přímo Dobešovi. Už v úterý premiér řekl, že „státní úředník se nesmí chovat jako politický aktivista“. Ministr Dobeš však včera Právu řekl, že svůj postoj k Bátorovi změnit nehodlá. I nadále jej pokládá za „svědomitého národovce“ a z funkce ho neodvolá. Stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti Michaela Marksová-Tominová Nečase za jeho postoj pochválila a současně ho vyzvala, „aby se svou autoritou premiéra zasadil o to, aby pan Bátora ze státní správy definitivně zmizel“. Aktivity Bátory, který ve sněmovních volbách 2006 kandidoval za nacionalistickou Národní stranu, padají na celou vládu, zdůraznila. Bátora se těší podpoře Hradu a osobně prezidenta Václava Klause. Proti jeho angažmá na školství se zvedla vlna protestů. Dvacítka senátorů napříč kluby a nevládní organizace poukázaly v otevřených dopisech na Bátorovy názory a vyzvaly premiéra, aby věc řešil. Právo, 11. 8. 2011, Rubrika: Titulní strana, str. 1
165
Bátora: Chudáček starej Karel Schwarzenberg tan http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/205597.aspx
17. 8. 2011 Výrok Ladislava Bátory na Facebooku… Chudáček starej, to se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho při nejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj. (Ladislav Bátora, Facebook. V důsledku tohoto výroku ministři TOP 09 opustili jednání vlády) …a reakce politického aparátu. Výrok Karla Schwarzenberga, na který Ladislav Bátora reagoval: „Pan Bátora má velmi vysokou ochranu. To je hlavní problém i pro ministra školství. Nevím, jestli si na jeho odvolání někdo troufne... Hodí se tam s odpuštěním jako pazdeří k jisté části těla.“ Celé prohlášení Karla Schwarzenberga čtěte ZDE. Ministr Miroslav Kalousek zdůvodňuje odchod ministrů: „Za předpokladu, že ministr Dobeš poskytuje politické krytí státnímu úředníkovi, který veřejně urazí místopředsedu a doyena vlády, nebudeme předstírat, že ministr Dobeš je náš kolega.“ Místopředsedkyně vlády Karolína Peake (VV) v reakci na odchod ministrů TOP 09: „Ministru Kalouskovi se asi zdá, že v koalici už je příliš dlouho klid a nebezpečně dělná atmosféra. Omluva Karlu Schwarzenbergovi za Bátorovy výroky je ale nepochybně na místě“. Reakce místopředsedy VV Tomáše Jarolíma: „Oceňuji premiéra, že se nenechal vtáhnout do žabomyších sporů a vláda pokračuje a pracuje a uvědomuje si odpovědnost za chod státu, zejména ve světle současné celosvětové ekonomické situace a nejistoty. Naopak jsem překvapen, že hloupoučká prohlášení pana Bátory tak popudila pana ministra Kalouska, ministra, který zaměstnává odsouzeného a trestaného za daňový delikt Radka Šnábla a usilovně hájil kontroverzního Martina Bartáka, proto mu jeho rozhořčení příliš nevěřím“ Reakce Petra Bahníka, místopředsedy akce D.O.S.T.: „Důvody, které TOPka uvedla, jsou dost těžko pochopitelné. Vyvolat kvůli tomu vládní krizi, to je pro nás dost těžko pochopitelné.“ (více ZDE) Ředitel politického odboru z Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl: „Pan Bátora je už půl roku terčem sprostých útoků, lží, urážek, zesměšňování, pomluv a nátlaku. Sám se ale, zdá se, bránit nesmí.“ Reakce ministra školství Josefa Dobeše (VV): „Nemám problém se omluvit panu Schwarzenbergovi, až přijede z dovolené, ale nebudu dělat žádné personální změny,“ řekl na to dnes Dobeš. Omluví se šéfovi diplomacie údajně ne za výroky Bátory, ale za to, že mohl „nastat dojem, že mu ty výroky ubraly na velikosti. Na velikosti mu to ale neubralo ani o milimetr,“ Výroky a postoje pana Kalouska spíše však rozměr pana Schwarzenberga snižují, Kalouska žádám, aby mně nemluvil do personální politiky a neřídil mne, pokud tak přestane dělat, tak ani já se nebudu otírat o Šnábla.“ Reakce prvního místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky (ODS): „Státní úředník pan Bátora se chová jako opoziční politik a ne jako úředník. Dříve než urazí premiéra, tak by měl dávno odstoupit. Nechápu, proč jej ministr Dobeš neodvolá minimálně za poslední výroky o ministru Schwarzenbergovi.“ Reakce ČSSD: „Sociální demokracie považuje za absurdní, že viníkem a předmětem další koaliční roztržky a de facto vládní krize je vysoký úředník ministerstva školství Ladislav Bátora. Namísto skutečně závažných témat dnešních dní, tedy chátrajících veřejných rozpočtů, krize v oblasti zdravotnictví či vnitra nebo mezinárodní ekonomické situace, která bude mít pro naši zemi zásadní dopady, se vládní koalice dohaduje o extremistovi Bátorovi.“ Reakce místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha na Facebooku: „Dokud se otíral o jiné a urážel, to TOPkařům nevadilo. Ale i na ně došlo. Tož poďte chlapci. :-)“
166
Premiér Petr Nečas na ČT24: „Svým spolupracovníkům bych buranské chování pana Bátory netoleroval.“
167
Bátora měl k extremistům blíž, než se zdálo kou http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/batora-mel-k-extremistum-bliz-nez-se-zdalo/
18. 8. 2011 Vysoce postavený úředník ministerstva školství Ladislav Bátora dosud své vazby na extrémní pravici zlehčoval. MF DNES zjistila, že ve skutečnosti jsou mnohem hlubší. Důkazem je jeho úvodník v posledním vydání časopisu Národní myšlenka, který propaguje fašismus, píše server iDNES.cz. Úvodník vyšel loni v prosinci, tedy krátce předtím, než Bátora nastoupil do funkce vysoce postaveného úředníka na ministerstvu školství. „V posledním čísle časopisu se objevuje silná vazba na soudobý směr italského neofašismu. Národní myšlenka se v poslední době hodně radikalizovala,“ říká politolog a znalec extremismu Miroslav Mareš. Bátorův článek z prosince 2010 se jmenuje „O kvazisanitárních hyenách“. Text pojednává o českých novinářích. Na webu stejnojmenného občanského sdružení Národní myšlenka se svou podporou Bátorovi netají ani nyní. Objevují se tam texty s titulky jako „Antropolog Kalousek ruší lidské rasy“ nebo „Mnichovanství a gayismus“. Bátora také přednášel nejméně čtyřikrát o historii Japonska za války nebo rwandské genocidě na akcích Vlastenecké fronty. „Organizace je každý rok od roku 1994 zařazena na seznam extremistických organizací. Ani jednou ji nevynechali. Měla společný P. O. BOX s organizací Bohemia Hammer Skins. Na jejím zakládajícím sněmu hrála neonacistická kapela Zášť 88,“ připomíná Ondřej Cakl, který mapuje extremistickou scénu. Jednu z Bátorových přednášek navštívili lidé jako Patrik Vondrák z Dělnické strany, zatčený policií při zátahu na neonacisty po žhářském útoku ve Vítkově. Přišel i Erik Sedláček, nahlašovatel pochodu židovským městem na výročí křišťálové noci. Přednášku vedl mluvčí neonacistického Národního odporu Petr Kalinovský. Přestože Bátora je prokazatelně dlouholetým členem extremistické komunity, svoje výroky si bedlivě hlídá. Nikdy neřekl nic, za co by mohl být stíhán kvůli propagaci rasismu. Toho se dovolává i ministr Dobeš. Označovat Bátoru za člověka spojeného s neonacisty pokládá za urážlivé.
168
Bátora ... jako bílé krvinky Jan Lupoměský http://lupomesky.bigbloger.lidovky.cz/c/206335/Batora-jako-bile-krvinky.html
20. 8. 2011 Jméno Bátora je skloňováno všude a všemi a mnozí z nás se ptají proč a čím, že si to zasloužil. Fenomén „Bátorismu“ vznikl hlavně přičiněním těch, kteří ho dnes nejvíce kritizují.
Jsme pevně přesvědčeni, ale přesto přece jen trochu na vážkách I když nám v hlavách zní přikázání naší matičky EU, která jsou do nás ze všech stran vmasírovávána a my chceme být poslušnými syny a dcerami, přece jen někde v našem podvědomí funguje, kromě mozkového centra rovnováhy, jakýsi další nivelační orgán, který nás upozorňuje, že se ocitáme na společensko-politické šikmé ploše. Zuřivě se bráníme projevům nesnášenlivosti a rasismu, neboť matička nás k tomu vede. Ještě jsme však úplně neotupěli a tak jako zvěř intuitivně pociťujeme, že zde není něco v pořádku a utvrzují nás v tom orgie v Londýně, Paříži, Berlíně, nebo výpisy z černé kroniky v naší domovině. Nejsme žádní nacionalisti a tak víme, že se slovo národ nesmí vyslovovat! V bezpečí svého soukromí se ale podivujeme, co je špatného na hrdosti a lásce ke svému národu, ke své vlasti. A proč jsou tato slova našimi humanisty, jen je vyslovíme, spojována s fašismem. Ano, matka chce velký evropský národ, ale těžko se loučit se svou identitou , s tím naším čecháčstvím, mnohdy zatracovaným a mnohdy opěvovaným. Velkou jednotnou Evropu je třeba podporovat. Na tom se shodnou stejně jak leví, tak Nicolas s Angelou a také na tom všichni vyděláme! Neskrývají se však za těmito bohulibými snahami velmocenské choutky Německa a Francie na podmanění, neboli jakousi kolonizaci ostatních zemí Evropy pod rouškou vlídného protektorátu, když své kolonie musely opustit? Co je důvodem jistého odstupu Velké Británie od snah EU? Je to pověstný britský konzervatismus, nebo fakt, že Velká Británie o své kolonie formou Commonwealthu v jistém smyslu nepřišla? Proti unifikované Evropě bychom však kacířsky protestovat neměli, aby na nás z Bruselu neukázal hrozící prst pánů Barrosa, Schulze a Cohn-Bendita, a nebo že bychom přece jen měli…?
Dveře konzervatismu otevřené Takže jsou to právě následující skutečnosti, které otvírají dveře masovější podpoře konzervatismu zastoupenému současnou ikonou v podobě pana Bátory. Tato podpora zatím není příliš otevřená, neboť matka všechno vidí a média jsou pod tlakem objednávky již téměř na maximální hodnotě antibátorovské hysterie: -
politika EU
-
exhibice humanistů, předhánějících se, kdo bude humánnější a především tragické následky jejich práce spolu s pocitem bezmoci nad jejich nezvratností a praktické nemožnosti nápravy. Aktuálním nejzářnějším příkladem jsou hordy band převážně přistěhovalců, které rabují, zabíjejí, ničí hodnoty. Byli velkoryse přijati (čím více přistěhovalců – tím pokrokovější a demokratičtější země – vzor pro ostatní xenofobní vlády), jejich delikty tolerovány, nad dodržováním našich zvyků a zákonů bylo třeba pod vlajkou multikulturalismu přihmouřit oko
-
snažení Eurohujerů, kdo bude evropštější
-
odklon od tradičních hodnot a široká náruč u ODS (oficiální podpora bizar-pochodu, absolutně nepřijatelná pro konzervativce, mnohé z nich donutila k odklonu pravým směrem)
-
zduřelá atmosféra multikulturalismu, pod kterou usychá lípa naší národní kultury
-
až fanatické reakce médií. Např. dnes jeden z infoserverů přinesl zprávu o tom, jak se známé osobnosti vyjadřují k panu Bátorovi – 10!!!! názorů – a všechno samozřejmě špatně,
Bátorovy bílé krvinky A byli jste to právě vy – humanisté, Eurohujeři, evropské struktury se svými představiteli, sociální inženýři, levicoví utopisté a mnozí další, kteří se dnes vzpouzíte, kdo jste vyvolali obranný mechanismus – jakousi formu Bátorových bílých krvinek, které se množí k boji se zničující infekcí. V tomto smyslu vám patří dík.
169
Návrat ke kořenům Ještě jednou se pokoušíme vyhnat z hlavy kacířské myšlenky - jsme přeci jen civilizovaní (poslušní) Evropané. Ve skrytu duše se však pomalu rodí vzpoura, která zraje a vychází z našeho nitra zrovna tak neomylně a intuitivně jako se antilopa v noci vyhne hladové šelmě. Máme štěstí, že se v nás zachovalo cosi zvířecího, jakýsi strach o přežití a pud k zachování druhu, co nás, aniž bychom o to usilovali a dokonce přes naše dočasné, matičkou a evropskými Mengely naočkované pomýlení, vede ke vzpouře a nutí nás volat po návratu ke kořenům. Poznámka pod čarou: Ač je zde jméno pana Bátory mnohokrát zmíněno, nejde ani o jeho glorifikaci, ani o jeho obhajobu. Jeho jméno je použito pouze jako ikony konzervatismu (ne však fašismu), kterou z něho naši nejvyšší politici spolu s médii vytvořili.
170
Kníže, sbal se, odjeď na Orlík a dej si do znaku krtečka Půlnoční rozhovot
Jana Bobošíková (otázky ParlamentníListy.cz) http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/205938.aspx
21. 8. 2011 Jana Bobošíková, česká novinářka, moderátorka, europoslankyně a nyní vůdčí osobnost politické strany Suverenita, v níž chce hájit české zájmy. Zatím se jí nepodařilo prorazit do parlamentu, ale její nápor nenechává většinu politiků na pochybách, že to pro ni bylo jen zahřívací kolo. Zastává se kontroverzního Ladislava Bátory, podporuje Václava Klause a je rozhodnuta narovnat deformované prostředí v této zemi. ParlamentníListy.cz ale chtěly vědět víc. Co obvykle děláváte o půlnoci ze soboty na neděli? Obvykle spím, protože spím ráda a spánek si chráním. Nicméně, dnes asi moc klidně spát nebudu, protože budu jen obtížně vydýchávat slova ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, která jsem si přečetla v dnešním Právu. Velmi mě znepokojuje to, že se vracíme pomalu do 50. let, kdy si pan ministr hraje na vrchního kádrováka a říká, že lidé s některými názory nesmějí pracovat ve státní správě. A to mi přijde tak neuvěřitelné... nevěřila jsem, že se v demokratické společnosti mohu něčeho takového dočkat. A navíc od ministra, v jehož vládě jsou bývalí komunisté, vím alespoň o jednom, a jehož administrativa je komunistů plná. A jejich názory mu evidentně nevadí. Jestliže máme takovou vládu, jejíž ministr dokáže říct: „Jde o to, aby člověk s jeho názory nebyl na takové pozici. Ať třeba na ministerstvu školství řídí sklad tužek, ale zrovna personální oddělení, to je moc.“, nejsme daleko od chvíle, kdy se bude říkat - tento člověk nemůže být na tom a tom místě, „ať jde do uranových dolů“, nebo „s takovými názory ať jde k lopatě“. Zdá se, že tento problém Vám asi skutečně klidné spaní nedopřeje... Jsem tím opravdu znepokojena a jako Suverenita vyzýváme premiéra Nečase, aby podal návrh na odvolání ministra zahraničí. Protože mají-li být lidé kádrováni pro své názory, tak to zcela jistě nikdo nechtěl. Aby ministr o někom říkal, že pro své názory by měl řídit sklad tužek, ale ne personální oddělení. To jsou přece tak neuvěřitelná slova, která jsme dříve slýchávali. „S těmito názory můžete jít k lopatě, nevystudujete vysokou školu, a podobné výroky“. Ale dále také ministr říká, že jeho (Bátory) názory se vymykají všem normálním demokratickým postojům. Takže u nás ministr kádruje, co je normální a demokratické? To mají být slova pana Bátory „Chudáček starej...“ tak nenormální a nedemokratická? Možná někteří politici vám říkají, že nespí kvůli státnímu dluhu, nebo nemohou spát, protože jsou nuceni snižovat sociální dávky... ale já toto považuji za tak hrubý zásah do demokratických zvyklostí a takový pokus o kádrování, že z toho nebudu spát já. Co říkáte na radikální postoj ministra financí Miroslava Kalouska, který dokonce odmítl zasedat ve vládě? Tady se hraje nějaká velmi podivná hra, v níž vůbec nejde o pana Bátoru. Jak je vidět, neštítí se TOP 09 vůbec ničeho, včetně toho kádrování, o němž jsem mluvila. Kádrující šlechtic - tak to je gól. Myslíte tedy, že je to jen zástupná záležitost? Tady jde zjevně o něco jiného a je i na novinářích, aby oni zprostředkovali veřejnosti, co za tím je. Nevím, zda chce ministr Kalousek docílit toho, aby Věci veřejné opustily vládu, aby si zbývající strany mohly rozdělit větší krajíc ministerstev. Nevím sice, čeho chce dosáhnout, ale jak znám politiky, domnívám se, že jediné, k čemu směřuje, je dosáhnout ještě větší moci. To je jediný motiv, který já zatím spatřuji. Ale když odstaví Věci veřejné z vlády, nemají zbylé dvě strany jistotu parlamentní většiny. Ale vždyť neustále slyším, že pan Paroubek chce založit novou stranu, nevíme, co se děje uvnitř ČSSD, vždyť v té straně už bylo tolik odpadlíků... Nemám žádné konkrétní informace, ale když se ptám po motivu, tak jaký může mít politik jiný motiv než získat více moci? Pevně věřím tomu, že ani jeden jediný občan v ČR si nemyslí, že panu ministrovi Kalouskovi jde o etiku ve státní správě.
171
Jste lídrem strany, která si předsevzala hájit české zájmy. Nemáte pocit, že všechny podobné kauzy mají podhoubí právě v absenci národní hrdosti, vlastenectví, vztahu k české státnosti? Že blaho této země, tím spíše jejího národa, je to poslední, na co politici myslí? Samozřejmě. Skutečnost, že ve vládě jsou lidé, kteří mají i jiné občanství než české, kteří tady kádrují úředníky, má přirozeně dopad i na politickou scénu. Je přirozené, že určité vlastenectví a příslušnost k určitému státnímu celku, nejenom rozumové, ale také emocionální, jsou velmi důležité při prosazování zájmů země. Zejména na mezinárodním poli. A skutečně neznám jiného člověka, který by říkal mám rád Českou republiku a v zahraničí na ni plival výroky typu, že by si ČR měla vyndat ze znaku lva a dát si tam krtečka. To zrovna o vlastenectví moc nesvědčí. Myslím, že bez toho, aby měl člověk k území, kde žije, nějakou emocionální vazbu, vypadají věci tak, jak vypadají. Což neznamená, že tu vazbu člověk musí dávat okázale najevo, důležité je, zda ji má v srdci. Patříte spíše k euroskeptikům, proč myslíte, že většina politiků deklaruje opačný názor? Podívejte se pozorně. Když se předávají pravomoci do Bruselu, tak se jedná buď o zájem osobní či vlastní strany, nebo v zájmu nadnárodních korporací či globálních firem. Jsou to neuvěřitelné věci. Proč jsou například naši ministři ochotni dát záruky na řecké dluhy na straně jedné, a přitom doma přihlížet k tomu, jak exekutoři likvidují lidi přehnaně přísným exekučním zákonem? Vážím si Slováků, že dokázali říct ne, my to platit nebudeme! Myslíte, že je chyba v přísnosti exekučního zákona, nebo v tom, že nejsou nastaveny meze a kontrolní mechanismy? Zákon sám o sobě není přísný, ale ponechává vše na svévoli a není zde žádný řád, který by zamezil tomu řádění, kdy dluh 20 korun může člověka připravit o střechu nad hlavou. Ale ministr Pospíšil říká, že tento stav uvede do pořádku. Věříte tomu? Ne. Já této vládě nevěřím nic, opravdu vůbec nic. Možná proto jsem tak znepokojena tím dnešním článkem, který nás vrací o třicet let zpátky. Podle toho, co říkáte, by se mohlo jednomu zdát, že se toho moc nezměnilo od tehdejší doby. To ne. Změnilo se mnohé, to neříkejme. Věci tehdy začaly jít správným směrem, minimálně v prvé polovině 90. let. Právě proto mě tak znepokojuje, když vidím, jak se naši vrcholní činitelé chovají jako zástupci státu v RVHP, protože Brusel nic jiného nepřipomíná. To samo o sobě je krok zpátky a dalším krokem zpět je, když někdo začíná kádrovat lidi pro jejich názory. To nás přece vrací do doby před změnou. A to tato vláda říká, že je vládou demokratickou. Byly různé vlády, ale ani za svou politickou, ani za svou novinářskou kariéru jsem nezaznamenala, že by se jiný ministr na stránkách denního tisku vyjádřil, že je nutné kádrovat lidi na ministerstvech podle jejich názorů. To považuji za naprostý průlom. Panu ministrovi nevadí, že exkomunista Füle sedí v Bruselu, že exkomunista Besser sedí ve vládě. Ty on nekádruje, ale bude kádrovat úředníky na ministerstvu za jejich názory? Kam jsme se to tedy dostali, když to říká někdo, kdo si hraje na nositele demokratických hodnot? A co byste vzkázala ministru Schwarzenbergovi? Aby se sbalil. Pak aby odjel na Orlík a tam si dal do znaku krtečka. Naší zemi po privatizaci už tak mnoho nepatří. Je možné, že si k nám kdekdo bude dovolovat stále víc, čím méně nám toho bude patřit? Vlastnické vztahy jsou v podstatě v demokracii základem, jsou základem právního uspořádání. Rozdělme ten problém. Jsem znepokojená a vždycky jsem to říkala, rozprodejem strategických firem. Jsem tak i nyní zásadně proti tomu, aby se rozprodával ČEZ, aby se rozprodávala rozvodná soustava. Aby se rozprodávaly tak bytostné věci jako je například páteřní síť nemocnic. A co banky? Ale pokud jde o banky, tak už nemáme co prodávat, protože už žádná česká banka není. My máme v úmyslu vytvořit českou banku. Samozřejmě, že je špatně, když nemáme žádnou banku, která by byla vlastněna českými subjekty. A ta druhá část? Mluvila jste o dvou. Samozřejmě, že jsme otevřeni tržní ekonomice. My chceme, aby v této zemi opět začala platit stejná pravidla pro všechny, aby to tržní prostředí bylo narovnáno. Všimněte se, že dnes doopravdy prosperuje pouze ten, kdo je navázaný na státní rozpočet. Kdo má někde nějaké kamarády, nebo je zapojen do globální ekonomiky. Ale normální česká firma, která prosperuje bez toho, že by žila ze státních zakázek, takovou tu ani nenajdete.
172
Vy myslíte, že by ke změně tohoto korupčního prostředí mohlo dojít v dohledné době, když by se například Suverenita dostala do parlamentu? Myslím, že ano a hned vysvětlím proč. Podařilo se nám například, že bylo zahájeno vyšetřování Bohuslava Sobotky (ČSSD) a dalších lidí spojených s privatizací OKD. Stát zde podle našich odhadů prodělal asi tak 25 miliard. Kdyby se postupně začaly rozkrývat ty korupční privatizační kauzy těch úctyhodných politiků a úctyhodných občanů, mohlo by se korupční prostředí velmi rychle začít napravovat. Je třeba, aby se našel opravdu schopný policista a schopný státní zástupce, kteří by se nebáli dovést tu kauzu až do konce. Noc už je tu. O čem byste si chtěla nechat zdát? Jenom zdát? Já bych si spíš v tuto chvíli přála, aby se spousta věcí stala. A doufám, že si o tom, že z vlády odejde vrchní kádrovák Schwarzenberg, nebudu muset nechat jenom zdát. Děkujeme za rozhovor
173
Představení zdánlivě absurdní František Rozhoň http://www.svedomi.cz/aktuality/a2011/rof_predstaveni_zdanlive_absurdni_110821.htm
21. 8. 2011 Pan Schwarzenberg má pravděpodobně daleko početnější fanclub než pan Bátora, ale pro hodnocení incidentu, ve kterém se tito pánové o sebe nevybíravě otřeli, to není rozhodující. Pro pořádek je třeba zmínit, že první si začal pan první místopředseda vlády, ministr zahraničí, předseda TOP 09 a pro někoho také kníže. Jeho výrok, že se pan Bátora hodí na ministerstvo školství „s odpuštěním jako pazdeří k jisté části těla“, k reakci určitě vybízel. Pan Bátora samozřejmě mohl přejít invektivu pana Schwarzenberga s tím, že mu tento za reakci nestojí. Třeba jako se před časem zdržel komentáře pan Hájek, když o něm pan Schwarzenberg veřejně prohlásil, že je cvok. V rámci svobodné otevřené diskuse je ale lepší, když se na hrubý pytel přiloží hrubá záplata. Pak se totiž názorně vidí, že ti, co z výšky plivou na druhé, si z titulu svého úřadu vyprošují, aby se zdola plivalo vzhůru. A rovněž jsou pobouřeni, když se z lesa ozývá, jak se do něj před tím volalo. Ministři za TOP 09 se zjevně domnívají, že pan Schwarzenberg má nárok na nějaké speciální zacházení proto, že je činitelem. V tom se ale mýlí. Být politikem je dnes spíše přitěžující okolnost a pro zacházení s politiky obecně platí, že je škoda každé rány, která padne vedle… Ivan Hoffman Pouze jedna svědkyně vypovídala 17. srpna 2011 u soudu s Johnem Bokem, nuda však v soudní síni nebyla. Zněla zde slova o současném absurdním „humoru“, který dovoluje, aby policista za bílého dne v parku mlátil staršího člověka. Incident z parku v zdánlivě absurdním duchu pokračuje. Když John Bok podal na policistu trestní oznámení, byl sám pohnán před soud za údajné zranění policisty, a když sháněl svědky události, nabídli mu jistí „přátelé“ z Facebooku křivé svědectví, že Bok na místě incidentu vůbec nebyl. Do takové absurdní fáze teď postoupil i příběh, který začal v době všeobecného odporu k politickým dinosaurům, ale marketing mladého ajťáka Ducháčka vyhrál volby politickým dinosaurům kolem Schwarzenberga a Kalouska. K. Schwarzenberg podle Hoffmanova deníku „svou politickou imidž založil na protikladu noblesní knížecí fajfky a prostořeké hospodské češtiny“, doložila to i Schwarzenbergova předvolení cesta do Ostravy na Stodolní. Častěji bývá Schwarzenberg vydáván za oporu předsametového disentu. Nebolševický disent ale nejednou upřesňoval, s kým se tehdy Schwarzenberg stýkal a co vše toleroval v paláci kdysi knížecím. Nebolševický disent tedy nebyl překvapen, že Schwarzenberg u moci se činy hlásí i k normalizaci a k Únoru. Schwarzenberg odmítl požadavek z časů Pražského jara, aby zdiskreditovaní už neměli dál vedoucí úlohu ve společnosti -podpořil zdiskreditovaného Kalouska. Na oplátku Kalousek dál diskredituje sebe i TOP 09 kvalitou práce (krach penzijní reformy připravené bez diskuse Kalouskovým úřadem předvídá i člen NERVu Kohout) i tím, že jako Stalin a Hitler mystifikaci považuje za přípustný politický prostředek. Schwarzenberg se přidal i ke štvanici na L. Bátoru s cílem zbavit ho místa. Tak jako v osmačtyřicátém Gottwald teď Schwarzenberg dal jasně najevo, že v jeho demokracii není tak důležité, jak pracujete, z místa můžete být vyhozeni i za názory pronesené mimo pracoviště. Schwarzenbergovi jako kdysi Gottwaldovi nevadí, že tohle počínání nemá oporu ani v zákoně, ani v soudním rozhodnutí; Schwarzenberga je nutno hodnotit hůře než Gottwalda, protože znemožňovat někomu výkon zaměstnání prohlašuje za zavrženíhodné zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu 198/1993 Sb. Když zas jednou začal Schwarzenberg svými výroky připomínat z literatury známé tchýně, ulevil si Bátora na Facebooku: „Chudáček starej, to se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho při nejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj.“ Veřejnoprávní rozhlas Petera Duhana odvysílal svůj verdikt, že Bátora urazil Schwarzenberga. Kalousek začal hřímat, že urážet člena vlády nelze, že bude trucujícím členem vlády, který nepředloží návrhy, které předložit měl. I další ministři za TOP 09 opustili zasedání vlády a jako kdysi Akční výbory Národní fronty si chtějí vynutit vyhazov člověka z práce za názory. Tak vyvolali krizi vlády právě v okamžiku, kdy po schůzce Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho Daily Mail píše „Vítejte ve čtvrté říši. Kde Hitler ve snaze ovládnout Evropu selhal s vojenskými prostředky, dokážou moderní Němci uspět s použitím obchodu a finanční disciplíny.“ I absurdní představení jako toto přináší poučení: Znovu se mění vztahy mezi občanem a státem a to tak, že jednotlivec pozbývá svých práv, nejsou dle názoru příslušníka „elity“ v souladu se zájmy společnosti. To je důkazem, že režim podobný fašismu může vzniknout i v důsledku činnosti uhlazených, ale „nepovedených elit“.
174
P.S. V pseudokauze Bátora jednoznačně prohrává velká část českých médií. Připomeňme si, o co jde: kolotoč nesmyslných urážek prokazatelně spustily špičky TOP 09. Ministr Kalousek na adresu úředníka Bátory údajně vypustil „starý fašoun“ a podivnou myšlenku „kdo používá slovo rasa, tak je rasista“, hulvátský kníže si přisadil poznámkou o „pazdeří“. Bátora na uzavřené diskuzi na Facebooku kontroval výrokem o „starém chudáčkovi“. Největší nakládačku v tisku dostal Bátora. Není to poprvé, kdy část médií hraje hlavně podle Kalouskových not. Podobně se tak stalo i v zamotaných kauzách Bárta a ProMoPro... (Aleš Borovan 22.8.2011 v úvodníčku listu E15 nazvaném „Chytrému napověz“)
175
Hlasy ze zákulisí. Co může doopravdy být za kauzou Bátora Lukáš Petřík http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/vlada/206043.aspx
22. 8. 2011 Proč se místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek pustil s takovou vervou do úředníka Ladislava Bátory? To není samo sebou, je za tím něco víc a Bátora je jen záminka, myslí si politici ODS a VV. Nikdo neumí celou situaci přesně rozklíčovat, ale existuje několik verzí a spekulací. Kalousek prý může mít v celé hře více želízek v ohni a reagovat na kroky a chyby soupeřů. Každopádně se všichni shodují, že se jedná o útok na Věci veřejné, premiéra Petra Nečase a prezidenta Václava Klause.
Zbavit se premiéra z ODS Místopředseda ODS Pavel Drobil pro ParlamentníListy.cz uvedl, že za útoky Kalouska proti Bátorovi vidí jeho snahu ustavit vládu, v níž by nebyl premiér z ODS, a to i prostřednictvím předčasných voleb. „Na mě to celé již delší dobu dělá dojem, že TOP 09, respektive její první místopředseda Miroslav kalousek si ve skutečnosti přeje předčasné volby, respektive konec vlády s premiérem z ODS v čele. Je-li tomu tak, potom je pro naplnění tohoto cíle jakákoli záminka dobrá, tedy i odsouzeníhodné vyjádření úředníka, nikoli koaličního politika, Bátory na adresu prvního místopředsedy vlády,“ řekl ParlamentnímListům.cz Drobil. Na to reagoval první místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek. „To je absurdní. Myslím, že je dnes na pana Drobila přece jenom velké horko a že z toho dostal úžeh,“ reagoval pro server ParlamentníListy.cz Kalousek. Na dotaz MF Dnes zda v kauze Bátora nesleduje také další cíle, veškeré postranní úmysly popřel. „Ale proboha, nesledujeme žádné cíle. My se vůbec divíme, že o tom musíme vést nějakou diskusi,“ uvedl.
TOP 09 s ČSSD a KSČM mohou vyvolat předčasné volby Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Týden nevyloučil, že celá kauza může skončit odchodem TOP 09 z vlády. Pro vypsání předčasných voleb je nutná třípětinová většina všech poslanců, tedy 120. ČSSD má 56 poslanců a KSČM 26 poslanců. Se 41 poslanci klubu TOP 09 a Starostové by dali dohromady 123 hlasů. Volby se mají uskutečnit dva měsíce po rozpuštění sněmovny.
Nechceme fašouna a ABL ParlamentníListy.cz oslovily další předáky ODS i Věcí veřejných, kteří promluvili pod podmínkou anonymity. „Kalousek je rozvraceč. Za příběhem Bátora vidím supervolební rok 2012. Teď si připravuje půdu, aby mohl voličům Topky vysvětlit, proč rozbil pravicovou reformní vládu. Nemůže být přece ve vládě s ODS a jejím premiérem Petrem Nečasem a Věcmi veřejnými, které kryjí ´fašouna Bátoru´. Je to moc hezká záminka,“ řekl redakci další předák ODS. Předčasné volby mohou Kalouskovi vyhovovat. Jako o možné eventualitě o nich hovořil již v průběhu vládní krize kolem Kristýny Kočí a spol., kdy říkal, že raději předčasné volby než „handlovat s ABL“.
Jak zamáčknout ODS a získat hegemonii V ODS se dlouhodobě děsí toho, že chce Kalousek pro sebe a TOP 09 strhnout hegemonii na pravici a nyní má pro to ideální příležitost. ODS by pak byla pouze menším bratříčkem, neboť její preference nejsou zrovna nejlepší, finanční a personální situace také ne a měla i několik skandálů. TOP 09 jako jediná strana nehospodařila se ztrátou a má i významné sponzory, má za sebou vlivné mediální skupiny a její ministři zatím neměli nějaký skandál. Tato strana má také paradoxně aspoň mediálně reformnější étos a důrazný Kalousek se se žoviálním knížetem mediálně skvěle doplňují, zatímco ODS je v personální a leadershipové krizi. O nutnosti blízkých voleb hovoří i to, že Kalousek musí využít popularity Schwarzenberga, dokud má ještě fyzické síly a jeho zdravotní stav umožní absolvování volební kampaně.
Velká koalice TOP 09 a ČSSD Nemusí být také vyloučeno, že by pak Kalousek jako hegemon na pravici vytvořil velkou koalici TOP 09 a ČSSD. Kdyby ODS ztratila premiéra, mohly by zesílit hlasy, aby podzimní kongres ODS byl volební. Zde by
176
pak mohlo dojít k výraznému oslabení Nečase či přímo jeho nahrazení někým jiným, kdo by vycházel dobře s Kalouskem. ODS by pak buď dělala menší partnerskou vazalskou stranu Topce nebo by se s ní integrovala s tím, že by tahala za kratší provaz. Jednou z verzí také je, že se Kalousek obává toho, že by kolem Klause mohla vykrystalizovat nová pravicová strana, proto nyní útočí na Hradu blízkého Ladislava Bátoru, který je současně předsedou Akce D.O.S.T., která se snaží sbližovat autenticky pravicové proudy. Tímto by se snažil „preventivně“ takový projekt, který by mohl TOP 09 sebrat část konzervativního elektorátu, zdiskreditovat. Kdyby byly volby již nyní, sebral by Klausovi vítr z plachet, neboť by jeho strana mohla kandidovat až za čtyři roky od vypsání předčasných voleb, tedy v roce 2015 či 2016.
Ekotendr a nástupnictví Podle další verze může Kalouskova nynější politika souviset s bojem uvnitř TOP 09 o následnictví po Karlu Schwarzenbergovi. Bakalovsko-pravdoláskařká skupina by ráda jako nového předsedu prý viděla Jaromíra Drábka. To Kalousek nechce připustit a chce si upevnit pozici. V souvislosti s první krizí se v ODS také ozývaly hlasy, že její příčinou je prosadit ekotendr, kdy se hovoří o více než stomiliardové zakázce. Právě Věci veřejné byly silně proti, stejně jako premiér Petr Nečas. Ten měl podle informací ParlamentníchListů.cz dokonce říct, že pokud se bude realizovat tato státní zakázka, podá demisi. Ekotendr se nyní vrací. Ministerstvo financí totiž nyní dostalo posudek na možnou cenu tohoto ekotendru a vláda by se tím měla zabývat v září. „Je zřejmé, že pan Kalousek Věci veřejné a Petra Nečase považuje za osinu v zadku. Čili by mu ve vládě patrně nechyběli. Možností i je, že by se podařilo Věci veřejné dostat z vlády a jejich hlasy nahradit přeběhlíky z VV a hlasy z ČSSD, které sežene Paroubek,“ řekl ParlamentnímListům vysoce postavený člen Věcí veřejných.
Zdanění hazardu Jako možnou variantu uváděly VV i snahu zabránit zdanění hazardu či obavy Kalouska, že se mu nepodaří sestavit státní rozpočet, protože VV mají stále mnoho výhrad a přicházející ekonomickou krizí půjde jen těžko naplnit příjmovou kapitolu rozpočtu. Pokud jsou tyto spekulace pravdivé, Kalousek nemůže opět prohrát. Buď Dobeš Bátoru neodvolá či Nečas neodvolá Dobeše, a TOP 09 tak může vysvětlit rozbití pravicové koalice, nebo Věci veřejné a premiér Kalouskovi ustoupí a ministr financí tak bude opět demonstrovat svou sílu. A může pak vyčkávat na další vhodnou konstelaci pro vyvolání předčasných voleb.
177
Mlha přede mnou, Bátora všude Václav Žák http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-mlha-prede-mnou-batora-vsude-d8c-/p_politika.asp?c=A110820_015955_p_politika_wag
22. 8. 2011 Nejprve několik poznámek: jak známo, první zákon první republiky přijal všechny rakouské zákony. Takže pro státní úředníky platil služební zákon 15/1914 ř.z., o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů. Ten platil až do roku 1965, kdy byl přijat zákoník práce. Ten, z pochopitelných důvodů, totiž po vybudování socialismu, zrušil rozdíl mezi zaměstnaneckým poměrem soukromým a veřejným, neboť soukromé zaniklo. Služební poměr zůstal pouze u ozbrojených sborů a u hasičů. Protože přesto existovala potřeba mít zvláštní úpravu pro veřejnou sféru, dostaly se do zákoníku práce tzv. funkce obsazované jmenováním, kde byla – na rozdíl od služebního zákona – snížena ochrana těchto funkcí tím, že z nich bylo možné odvolávat bez udání důvodů. V rámci domácích úkolů, které jsme měli splnit před vstupem do Unie, byla změna tohoto stavu: měli jsme přijmout standardní zákon o státní službě. To se skutečně stalo, byl schválen v roce 2002 ještě za vlády Miloše Zemana. Leč od té doby nenabyl účinnosti. Platí, ale není účinný. Co z toho plyne? Není důvod se na státního úředníka dívat jinak než na jakéhokoliv jiného zaměstnance. Ano, pokud by vyšší státní úředníci byli ve služebním poměru, pokud by se jejich práce řídila kodexy, v kterých by dobrovolně přijali určitá omezení vyvážená postavením, které jim služební poměr garantuje, pak by samozřejmě bylo možné po nich požadovat, aby tomu svoje chování přizpůsobili. Co ale dělat, když zákon není účinný, a přitom chceme, aby se podle něj úředníci chovali? Tj. aby se vzdali některých ústavních práv? Pak, obávám se, máme problém. Čeština oplývá barvitými přirovnáními. „Já mám tě tak ráda jako pazdero v p..,“ pro veřejnoprávní rozhlas zadní části těla, „vždyť jseš blbej...,“ odpověděla slečna Klára Švejkovi ve Starém Kníně. Chtěla tím naznačit, že ho ráda opravdu nemá, neboť na rozdíl od moderátorky ČT si nemyslela, že pazdero je toaletní potřebou. Představme si situaci v zemi, která nemá služební zákon, na jednom ministerstvu je ve vysoké funkci zaměstnán úředník s poněkud excentrickými názory, které se však evidentně líbí prezidentovi republiky. Země má vládu, v níž je prvním místopředsedou a ministrem zahraničí šlechtic s neortodoxním slovníkem. I nastane tato situace: úředník – ale jako soukromá osoba, bez odkazu na svou funkci – se rozhodne napomenout velvyslance několika spřátelených zemí, kteří se neshodují s panem prezidentem v názoru na pochod gayů a lesbiček hlavním městem a dají to veřejně najevo. Šlechtic to okomentuje staročeským příměrem, že se úředník na svou funkci hodí, s prominutím, jako pazdeří na jistou část těla. Dodejme, že pazdero a pazdeří jsou synonyma. Úředník si to nenechal líbit a o šlechtici a místopředsedovi vlády na svém soukromém facebooku napsal: „Chudáček starej… To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj…“ Politická strana, jejímž je šlechtic předsedou, požádala, aby ministr, který drzého úředníka zaměstnává, ho neprodleně vyhodil za urážku prvního místopředsedy vlády, vůči níž má být loajální. Ministr to odmítl udělat s odůvodněním, že ctí svobodu slova, a nabídl svou omluvu. Jeho stranický kolega obvinil šlechticovu stranu, že její gesto je kamufláž, protože chce zabránit přijetí efektivního zdanění hazardu. A už se to mydlí před kamerami televizí jako v ladovské hospodě. Nejde mi o to, kdo má ve sporu pravdu. Chtěl bych ukázat, že na špatných základech se nedá postavit alespoň trochu smysluplně fungující stát. Za starého Rakouska, se zákonem o státní službě, bylo pochopitelně možné od úředníků požadovat, aby svoje soukromé politické postoje nedávali veřejně najevo. Ale je téměř neuvěřitelné poslouchat vrcholné politické představitele, jak s nonšalancí kouzelníků upírají úředníkům práva garantovaná Listinou základních práv a svobod! Někteří se nezastaví ani u úředníků, ale argumentují tím, že přece zaměstnavatel by vyhodil zaměstnance, který by o něm napsal něco urážlivého! To je skutečně tristní výsledek dvaceti let budování demokracie. Copak platí, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi? Na základě komunistického ustanovení zákoníku práce o odvolání bez udání důvodu, jehož účelem bylo držet vedoucí pracovníky ve veřejné sféře ve strachu, někteří politici volají po omezení ústavních práv úředníků. Přitom téměř deset let nechávají ležet v zásuvce zákon o státní službě, který teprve by takovým sporům dokázal předcházet. To píšu při přesvědčení, že jistí úředníci by do svých funkcí nikdy neměli být jmenovaní. Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
178
Otevřený dopis MS KČ Praha 4 a Ostrava ke kauze Schwarzenberg-Bátora Za MS KČ Praha 4 a Ostrava: Miroslav Krupka (předseda MS KČ Praha 4), Bohumil Šourek (MS KČ Praha 4), Richard Pech (MS KČ Praha 4), Jaromír Fojtík (Slezský zemský hejtman KČ), David Hibsch (předseda MS KČ Ostrava), Ing. Jakub Moravčík (MS KČ Ostrava), Antonín Fornadel (MS KČ Ostrava) http://korunaceska.cz/index.php/cs/nazory-mistnich-spolenosti/224-oteveny-dopis-ms-k-praha-4-a-ostrava-ke-kauze-schwarzenberg-batora
22. 8. 2011 Adresáti: P. Nečas, předseda vlády, K. Schwarzenberg, ministr zahraničí, P. Hubka, Národní bezpečnostní úřad, J. Dobeš, ministr školství Místní společnosti Koruny České v Praze 4 a v Ostravě jsou znechuceny pokračující mediální kampaní proti řediteli personálního odboru MŠMT a předsedovi občanského sdružení Akce D.O.S.T. panu Ladislavu Bátorovi, přestože byl příslušnými státními institucemi prověřen a disponuje vysokým bezpečnostním osvědčením. Zatímco stát tedy považuje p. Bátoru za naprosto důvěryhodnou osobu, média neustávají v honbě, kterou stupňují k nechutné hysterii. Jediný závěr, který je možno v kauze učinit je ten, že se jedná o cílenou politickou kampaň s cílem očernit politicky nevhodnou osobu. Kdo stojí v pozadí této kampaně? Jako smutnou skutečnost konstatujeme, že ke kampani se v různé míře připojují i vysocí političtí činitelé včetně premiéra p. Nečase. Tito politici za své výroky, i kdyby jejich důvodem byla neinformovanost, nesou plnou politickou zodpovědnost. Mají totiž všechny prostředky k tomu, aby vždy vycházeli z ověřených informací, nikoliv z tvrzení médií. Svým postojem zpochybňují i samotný výsledek bezpečnostní prověrky orgánem k tomu způsobilým a znedůvěryhodňují tak státní aparát jako celek. Jako monarchisté pokládáme za nejsmutnější skutečnost to, jakou úlohu v ní hraje představitel starobylého a ctihodného knížecího rodu, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Byl to totiž jeho výrok, který předcházel médii přetřásané reakci Ladislava Bátory a který považujeme nejen za nehodný jeho postavení ministra, ale především jeho zodpovědnosti k vlastnímu rodu a příslušnosti k šlechtě. V tomto faktu vidíme především závazek šlechetného jednání. Od jejích příslušníků očekáváme, že budou podávat především příklad dobrého chování a nebudou se svými výroky podbízet lůze - jak bohužel až příliš často z úst p. Schwarzenberga slýcháme. V této souvislosti reakci p. Bátory zcela chápeme. Považujeme ji za přiměřenou, neboť její úroveň v žádném případě není nižší. Má-li se p. Bátora omlouvat, měla by jeho omluvě předcházet omluva p. Schwarzenberga. V závěru vyjadřujeme velké znepokojení nad stavem veřejných sdělovacích prostředků, nad tím, jaký tlak opakovaně mainstreamová média vyvíjejí na určité osoby, které se jim z nějakého důvodu nelíbí a jak jim podléhají političtí představitelé. Připomeňme vedle současné antibátorovské kampaně, trvající již téměř rok, ostudnou kampaň proti panu Jiřímu Čunkovi, jehož nevina byla již prokázána (což média zmínila jen velmi okrajově - zřejmě aby nenarušila již ovlivněné mínění veřejnosti), připomeňme kampaň proti Romanu Jochovi, jakmile se měl stát poradcem premiéra, připomeňme setrvalou kampaň proti prezidentu republiky, v níž se neštítí doslova ničeho ani tzv. veřejnoprávní média. Vzhledem k tomu, že ve stejné chvíli titíž novináři pomíjejí mnoho osob s velmi pochybnou minulostí, kteří v klidu pracují na ministerstvech a nejrůznějších státních úřadech, dokazuje to, že tyto dlouhodobé a vyčerpávající kampaně jsou řízeny silami, jež stojí proti zájmům národa. Stále častěji se nám vybavují politické procesy 50. let minulého století a chceme věřit, že stát včas najde prostředky, jak tomuto trendu, tolik nebezpečnému pro demokracii zabránit. [Zde viz odpověď P. Nečase]
179
Klaus jako Melancholia Martin Stín (Zdeněk Jemelík) http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-klaus-jako-melancholia-dnt-/p_politika.asp?c=A110825_214709_p_politika_wag http://www.politikon.cz/index.php/sloupek-politikonu/9/4626-martin-stin-klaus-jako-melancholia http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/3774-klaus-jako-melancholia-aneb-prezidentova-politicka-budoucnost-nenechava-nikoho-klidne-spat.aspx
24. 8. 2011 Při sledování tragikomických prvků dění na naší politické scéně se mi vybavuje film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera, vykreslující atmosféru společnosti, prožívající úzkost a pocit bezmoci z blížící se neodvratné katastrofy. Podobnost je zřejmá: úlohu Melancholie v tomto případě hraje Václav Klaus, jehož vstup na kolbiště střetávání politických stran a straniček a jejich samolibých vůdců hrozí zničením jejich světa. Představa, že pan prezident po vypršení mandátu založí novou politickou stranu, s kterou začne konkurovat novodobé „národní frontě“, vyvolává v kruzích partajních vůdců značnou nervozitu a nedůtklivost vůči všemu, co se tváří podezřele jako její možný zárodek. Výsledky průzkumů veřejného mínění přilévají olej do ohně, neboť ukazují, že setrvání Václava Klause v politice si přeje velká část občanů a mnozí by byli ochotni jeho případnou stranu podporovat ve volbách. Sám pan prezident je ve věcech svých plánů do budoucna sdílný jako sfinga. Nicméně jeho vitalita nesvědčí ve prospěch domněnky, že bude následovat moudrý příklad Miloše Zemana a odklidí se pro změnu třeba do Krkonoš. V případě, že se vrhne do nové politické aktivity, bude „ národní frontu“ skutečně vážně ohrožovat. Vzhledem k jeho osobnostním kvalitám, zkušenosti, autoritě a oblíbenosti by jeho strana mohla rázem ukousnout velký kus z koláče hlasů voličů. Zejména příslušníkům komparsu politického divadla jde přímo o chleba, neboť jejich prostor zaberou nově příchozí: dlouhé roky se živí předváděním loajality k předákům svých stran, původní řemeslo dávno zapomněli, neumí už nic než prošoupávat kalhoty o parlamentní křesla nebo úřednické židle, hlasovat podle pokynů vedení a plnit přání stranických bossů. Skončí-li jejich politická kariéra, mnozí nebudou mít kam jít. Nervozita dosud nestoupla natolik, aby vyvolala přímé útoky na Václava Klause. Zatím směřují na zástupné cíle, jimiž jsou lidé z jeho okolí a občanská aktivita D.O.S.T. : Ladislav Jakl, Petr Hájek, Ladislav Bátora ... Jejich projevy jsou nedůstojné vážné situace, v které se nachází stát. Zatímco se prohlubují příznaky krize hospodářské, politické a mravní, a země se pomalu ale jistě vydává po „řecké“ cestě, „otcové vlasti“ místo odpovědného řešení životně důležitých problémů marní čas nesmyslnými reakcemi na neméně nesmyslné „výšplechty“ jednotlivců, jimž by se za normálních okolností rozumní lidé pobaveně zasmáli. Absurdní je reakce TOP 09 na odpověď Ladislava Bátory na odsuzující výrok Karla Schwarzenberga o jeho způsobilosti pracovat ve funkci personálního šéfa ministerstva školství. Přirovnání k pazdeří ve vztahu k jisté části těla není o nic méně znevažující než výrok o starém prskajícím chudáčkovi. Ostatně sdílím názor Ladislava Jakla, že po půlroční mediální štvanici má Ladislav Bátora na projev nelibosti svaté právo. Zdá se ale, že Ladislav Bátora mínil svá slova jako laskavý posměšek a sám postižený se jimi necítil uražen. Mám soukromý důvod hluboce si vážit Karla Schwarzenberga a chovat k němu sympatie, neboť jsem měl příležitost osobně se přesvědčit o jeho ušlechtilosti. Přesto musím říci, že mi je nepochopitelné, že nejsa osobně uražen neusměrní své stranické kolegy, kteří se cítí dotčeni za něj, a kvůli této „ptákovině“ se rozhodli bojkotovat zasedání vlády. Když jim voliči dávali hlasy, určitě netušili, že za jejich peníze budou schopni dopustit se takové neodpovědnosti. Představitelé TOP 09 ve vztahu k působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství projevují větší nesnášenlivost než komunisté v době normalizace vůči „pomýleným“ stoupencům pražského jara. Tehdy byla řada „kontrarevolucionářů“ nucena opustit svá místa. Ale strana mlčky trpěla, že pak působili někde jinde pod záštitou nadřízeného, který byl politicky „pevný v kramflecích“. Přirozeně, že „odpovědný soudruh“ musel ručit za to, že jeho problémový chráněnec nebude ze svého místa škodit a také odvede kus práce. Je věcí každého ministra, koho si vybere pro obsazení vedoucích míst ve svém úřadě. Nikdo další mu do toho nemá co mluvit. Za výsledky působení Ladislava Bátory v ředitelské funkci na ministerstvu stejně odpovídá pan ministr Josef Dobeš. Ostatně sama skutečnost, že někdo kádruje způsobilost úředníka zastávat funkci kvůli politickým názorům a aktivitám, zavání návratem před Listopad 1989. Rozuměl jsem Miroslavu Kalouskovi, když se nechtěl vzdát svého poradce Radka Šnábla. Nerozumím, proč strká nos do personální politiky svého kolegy ve vládě. Dodávám, že Ladislava Bátoru osobně neznám, a určitě se s ním názorově neshoduji, nicméně trvám na tom, že v demokratickém státě nesmí být nikdo šikanován kvůli politickým názorům, pokud jeho chování nepřejde do fáze přípravy jejich realizace nezákonným postupem.
180
S politováním konstatuji, že přecitlivělost se projevila i v druhém táboře nerudnou reakcí Petra Hájka na označení za poskoka Václava Klause Karlem Schwarzenbergem. Nejzábavnější na tom je, že je zde určitá obdoba s chováním „topkařů“. Stejně, jako se ministři TOP 09 urazili za neuraženého Karla Schwarzenberga, Petr Hájek se neurazil za sebe, ale za pana prezidenta, jenž se k věci nevyjadřuje. S Petrem Hájkem lze v ledačems nesouhlasit, nicméně nelze mu upřít svébytnost myšlení, kterou různé malé duše dokáže řádně rozžhavit k odporu. Právě proto mě překvapuje, že neprojevil více velkorysosti a nad výrokem Karla Schwarzenberga nemávl rukou s vědomím, že k jeho obvyklému způsobu vyjadřování patří určitá kousavost a „polopatismus“. Ostatně být „poskokem“ Václava Klause je čest, protože lidská nula by nárokům tohoto postavení nedostála. Kromě filmu Melancholia mi chování našich politických špiček připomíná Titanic: loď se potápí, ale honorace na palubě tančí a zabývá se „ptákovinami“. Rozdíl je v počtu záchranných člunů. Na naší lodi skoro žádné nejsou, takže v hrozící hospodářské katastrofě se utopíme všichni až na pár nejbohatších jedinců.
181
Bátora je lump, všichni ostatní jsou svatí JA G http://neviditelnypes.lidovky.cz/batora-je-lump-vsichni-ostatni-jsou-svati-fgt-/p_cirkus.asp?c=A110823_230318_p_cirkus_wag
24. 8. 2011 Den co den jsme masírováni ze všech stran zprávami, jak se situace v koalici vyhrotila, kdo vyhrožuje odchodem z vlády, kdo si klade podmínky a kdo se proti nim ohrazuje. Všechno má společného jmenovatele a tím je Ladislav Bátora. Nebudeme teď spekulovat nad tím, co skutečně vede Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga k tomu, aby kvůli jednomu vysokému státnímu úředníkovi hrozili odchodem z vlády. Spíš bychom se měli zamyslet, čím je vlastně pan Bátora naší společnosti ve funkci personálního ředitele ministerstva školství tak nebezpečný - jak je nám od rána do večera otloukáno o hlavu. Všichni tvrdí, že je Bátora „kontroverzní“ a že nemá co dělat na ministerstvu, notabene na ministerstvu školství. Nikdo ale neřekl, jakou škodu tam může tento člověk způsobit a proč je jeho pozice neudržitelná. Každý má plná ústa fašismu, k němuž Bátora údajně inklinuje. Ovšem tyto „důkazy“ o „skandálních postojích“ Bátory vypadají ještě prolhaněji, než byly výpovědi jisté uklízečky v aféře Dominique Strauss-Kahn, která skončila právě včera fiaskem. Navíc také ale nikdo nedefinoval, čím je vlastně pan Bátora tak nebezpečný na ministerstvu. Bude snad coby personalista vyhazovat úředníky, kteří jsou názorově spřízněni s lidmi, jimž se posměšně říká „tábor pravdy a lásky“, případně bude ostrakizovat členy TOP 09? ? Bude snad náborovat a do důležitých ministerských funkcí dosazovat Vandasovy holohlavce? Nebo bude chodit po školách a tam přednášet o výdobytcích národního socialismu? Čím je tedy na svém postu nebezpečný, že se kvůli němu otřásá vládní koalice v základech a všichni komentátoři na něj dští síru - na jednoho jediného člověka? Jak to, že nikomu nevadí, že na podobných, ba daleko důležitějších místech ve státní správě sedí lidé, kteří strávili část života v řadách zločinecké Komunistické strany Československa? Proč se bojovníci proti Bátorovi už dávno nepohoršují nad tím, že čím vyšší stupeň v hierarchii našeho soudnictví (soud ústavní nevyjímaje) či státního zastupitelství, tím větší koncentrace bývalých komunistů? Všem je lhostejné, že v čele Senátu sedí bývalý komunista a že místopředsedou Poslanecké sněmovny je bývalý člen kolaborantské Čs. strany socialistické - ale protože ministr Dobeš má za šéfa jednoho z ministerských odborů pana Bátoru, to se všichni můžou pominout. Čeština má pro takové jednání přiléhavé výrazy: dvojí metr a pokrytectví. A tak se můžeme ptát: Jaké kádrové nedostatky budou důvodem pro vyhazov ze státní správy příště? Jinak než kádrování se totiž „kauza Bátora“ nazvat nedá. Nebude ale nutno kritéria bezúhonnosti časem dále zpřísnit? My se jen můžeme obávat, že předpoklad čistého kádrového profilu se rozšíří na další státní a polostátní instituce a skončí to tím, že kdo bude mít v osobním dotazníku škraloup, skončí u metařů. A pak že se do stejné řeky nedá vstoupit dvakrát.
182
Kdo je tady „nácek“? Radomír Malý http://www.stjoseph.cz/g124.html http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/981-kdo-je-tady-nacek-.aspx
25. 8. 2011 Tak jsme se v nedělních otázkách Václava Moravce dozvěděli hrůzostrašnou novinku: máme na ministerstvu školství „nácka“. Kdo jím je? Samozřejmě pan dr. Ladislav Bátora. A kdo to řekl? Nikdo menší než sám pan ministr financí a místopředseda strany TOP 09 Miroslav Kalousek. Fuj! Nacista na ministerstvu školství! Tak to tu ještě nebylo. Myslím, že o nacismu vím poněkud více než pan ministr Kalousek. Nejen jako historik, který napsal knížku o pronásledování Katolické církve hitlerovským režimem, ale též jako syn protinacistického odbojáře, vězněného v koncentračním táboře. Proto jsem na účelové politické žonglování tímto pojmem obzvlášť citlivý. Být na místě pana dr. Bátory, podám na ministra Kalouska okamžitě trestní oznámení, neboť je snadno doložitelné, že pan Bátora „náckem“, čili nacistou nikdy nebyl a není. Vyplývá to už z ideového a politického programu, k němuž se hlásí. Netají se svojí inklinací ke katolicismu. To se s německým nacionálním socialismem kategoricky vylučuje. Stačí jen přečíst si Rosenbergův „Mýtus 20. století“ (hlavní ideologický pramen NSDAP) a Goebbelsovy či Himmlerovy výpady proti křesťanství, aby každý rozumný uznal, že katolíci představovali pro hitlerovský režim hned po Židech nepřítele číslo 2. Ministr Kalousek se vůbec neobtěžoval uvést jediný doklad „náckovství“ dr. Bátory. Nejspíš vycházel z mediálních informací o jeho kandidatuře do parlamentu za dnes již neexistující Národní stranu v r. 2006. K programu tohoto politického subjektu bylo možno mít výhrady (a já je dodnes mám), nicméně pan Bátora nebyl členem NS. Krom toho NS nevykazuje žádné příbuzenství s německým nacismem. Prezentovala se na internetu jako strana „konzervativní, nacionalistická a euroskeptická“, za svůj vzor v minulosti považuje Staročeskou stranu Františka Palackého a F. L. Riegera. Kdo má alespoň minimální znalosti dějin, tak zajisté potvrdí, že toto se dá s nacismem sloučit asi jako voda s ohněm. Nacistické hnutí nikdy nebylo „národně konzervativní“, nýbrž „národně socialistické“, jak se samo prezentovalo. Hitler ve spise „Mein Kampf“ neoptuje pro uchování tradičních hodnot kultury a morálky, ale pro revoluční zvrat v duchu „modernity“, „nového řádu“ apod. To je s národoveckým konzervatismem, k němuž se pan Bátora hlásí, v absolutním rozporu. Dalším mediálním argumentem pro údajný „extrémismus“ dr. Bátory, což ministr Kalousek nazývá „náckovstvím“, jsou jeho vystoupení na akcích Vlastenecké fronty. Ani tento politický subjekt nelze nazvat „nacistickým“. Byl založen r. 1993 jako „seriozní alternativa proti Sládkovým republikánům“, jak se lze dočíst na jeho internetových stránkách. Výslovně se zde uvádí, že VF „není neofašistická, antisemitská a nezahrnuje skinheadské organizace“. Pro mne jako katolíka jsou nepřijatelné její některé generalizace ve vztahu k národnostním menšinám a přistěhovalcům, nicméně proč by to mělo být důvodem odmítnout přednášku, kdyby mne o ni požádali? Pokud VF podobně jako NS používaly vůči Romům a dalším minoritám pro mne nepřijatelný slovník, tak v zájmu objektivní pravdy nutno vidět i druhou stranu mince: každý informovaný Čech ví - a lze to doložit mnoha osobními zkušenostmi - že romská kriminalita je podstatně vyšší než bílá. Kdo má ovšem odvahu toto otevřeně říct, je „rasista“ a volá po „konečném řešení“ romské otázky podobně jako nacisté, tj. po genocidě Romů. Přitom stačí pouze přečíst si na internetu články a publikace NS i VF, aby rozumný člověk poznal, že je to nesmysl. Samozřejmě skinheadské organizace provozující metalovou hudbu, hajlující a velebící Hitlera u nás existují, jedná se ale pouze o pár desítek lidí, s nimiž dr. Bátora neměl nikdy nic společného. Jejich nebezpečí se tendenčně zveličuje, zatímco se taktně mlčí o daleko reálnějším nebezpečí pohrobků zločinného komunismu. Pan ministr Kalousek se sám usvědčuje z pokrytectví. Za jeho stranu sedí ve vládě jako ministr kultury bývalý člen KSČ Jiří Besser, příslušník zločinecké organizace, mající na svědomí tisíce poprav a vražd a statisíce lidských životů zničených v Jáchymově a dalších podobných lágrech. Takový Kalouskovi nevadí ani na postu ministra, ale Bátora, jenž se za komunistického režimu choval statečně a byl z politických důvodů vyhozen z vysoké školy, nesmí zastávat ani místo ředitele na ministerstvu školství - a to jen proto, že kdysi kandidoval za stranu, kterou později Nejvyšší správní soud označil autoritou pár politologů á la Miroslav Mareš za „extrémistickou“, za stranu, jež se nikdy nedopustila žádného zločinu a byla příliš malá na to, aby zasáhla do reálné politiky. Nemám nic proti ministru Besserovi, vím velmi dobře, že motivace členství v KSČ bývaly všelijaké a rozhodující není tolik, kde dotyčný byl organizován, ale jak se tam choval. Nesmířím se však nikdy s tím, že se neměří všem stejným metrem. Ministr Kalousek si neuvědomuje, jak snadno se obvinění z „náckovství“ může obrátit proti němu. Nacisté vymysleli díky ministru propagandy Goebbelsovi názvy, které měly vyvolat u obyvatelstva pocity, vyjádřené
183
citoslovcem „fuj“: žid, pomahač židů, plutokrat, defetista....na koho tyto nálepky padly, ten se stal předmětem mediální popravy, jež často vyústila až do popravy fyzické. Za jedny z největších odpůrců nacismu se pokládali komunisté. Ve skutečnosti to byli však právě oni, kdo do důsledků od nacistů převzal tuto nebezpečnou metodu mediální popravy, končící často i fyzickou popravou jako za nacistů, pouze terminologie se změnila: třídní nepřítel, kulak, buržuj, pravicový oportunista..... Dnes máme prý sice demokracii a svobodu, jenže tato forma mediální popravy probíhá stejnou měrou, pouze opět s jinou slovní výbavou: extrémista, homofob, fašoun, nácek... Jestliže ji pan ministr Kalousek uplatňuje vůči lidem s odlišnými názory, pak má k nacismu - alespoň co se týká metodiky - podstatně blíž než pan dr. Bátora. Chybí už jen jedno: vyústění mediální popravy v tu fyzickou. I toto nebezpečí se může stát realitou dřív, než se nadějeme. Braňme se proto, jak můžeme.
184
Tady vůbec nejde o nějakého Bátoru. Mazák Zbořil na špek neskočil Lukáš Petřík http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/206266.aspx
25. 8. 2011 ParlamentnímiListy.cz oslovení politologové se většinou shodují, že v současné rodící se vládní krizi nejde o Ladislava Bátoru jako takového, ale první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek tím sleduje další věci a snahu odvolat Bátoru má pouze jako záminku. Vedení ODS uvedlo, že pokud chce TOP 09 opustit vládu, měla by to říct narovinu. Kalousek ale nějaké vedlejší úmysly popřel. Renomovaný politolog Zdeněk Zbořil míní, že humbuk kolem Ladislava Bátory je pro Miroslava Kalouska jenom záminkou pro prosazení jeho záměrů. „Jedna věta Ladislava Bátory na Facebooku, tedy téměř polosoukromé poště, nemůže přece zbořit vládu. To je úplně absurdní. Navíc Bátora jen reagoval na vulgaritu pana Schwarzeneberga, který ho nazval osinou v zadku. Tuto krizi spouští TOP 09 a již útok Karla Schwarzenberga byl účelový. Je to vrchol absurdity. Že kvůli tomu TOP 09 nejde ani na jednání vlády, tak to se naposledy stalo na podzim 1947, v době před únorovým převratem komunistů, když se vedl spor o odvolání krajských velitelů SNB. A nechodit týden před zahájením rozpravy o státním rozpočtu je také nevídané,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
Kalousek a Schwarzenberg si také neberou servítky Zbořil také upozornil na to, že v české politice jsou poměrně ostrá vyjádření a vzájemná napadání běžnou praxí. „Při známé vulgaritě českých politiků by se musela vláda pokládat každý týden,“ dodává Zbořil. Ani Kalousek a Karel Schwarzenberg si mnohdy totiž neberou servítky. Například Kalousek v září 2009 prohlásil o poslanci ČSSD Davidu Rathovi ve sněmovně, že se chová jako debil. Viceprezidenta NKU Miloslava Kalu označil za malou zrůdičku. Karel Schwarzenberg zase hovořil o Vítu Bártovi z VV jako o pitomci. V červnu koaliční špičky označil jako paka. Naposledy označil prezidentova vicekancléře Petra Hájka jako poskoka a ten se bude proti tomu bránit právní cestou. „TOP 09 došlo, že má mimořádnou šanci, neboť země bude na podzim v krizi a oni z toho vyjedou jako vítězové na bílém koni. Ale ještě se mohou přepočítat. Krizi ještě nekomentoval pan prezident, ačkoli je to významný hráč. Nakonec to může dopadnout i jinak. Třeba vláda národní spásy ODS a ČSSD. Pan Sobotka u prezidenta koneckonců nedávno byl. Nakonec by mohla snaha vyvolat předčasné volby být vlastní gól,“ míní Zbořil.
Hra vabank? Zbořil se také domnívá, že ve snaze vyvolat předčasné volby by byl háček, jelikož kdyby pro ně hlasovala TOP 09 s komunisty a ČSSD vyvolalo by to reminiscenci na Kalouskovi námluvy s Jiřím Paroubkem a šéfem komunistů Vojtěchem Filipem kvůli kterým přišel o místo předsedy KDU-ČSL. „Já si myslím, že je to celé hra vabank a že je k ní Kalousek tlačený. Mám takový pocit, že mužům v pozadí vadí, že vláda má moc velkou většinu ve sněmovně a oni nemohou tahat za nitky tím, že by ovládali pár poslanců, jak tomu bylo v minulosti, kdy byly většiny velmi křehké. Kalousek je v obrovském napětí. Všimněte si, jak gestikuluje. Až si lidé myslí, že je ožralý, ale on není. Možná je to tou cukrovkou. Je v obrovském napětí. Může se mu stát, že přestřelí, nebo se zhroutí. Jeho chování vypadá jako iracionální a špatně se hodnotí,“ uzavřel Zbořil.
Uvěří veřejnost Kalouskovi? Politolog Jan Bureš rovněž míní, že Kalousek sleduje útokem proti Bátorovi jiné věci než boj proti extremismu a že jeho snahou může být vyvolat předčasné volby. „Otázka je, s kým by další vládu chtěl dělat. Nevím, jestli má nějaké signály z ČSSD. Úplně nereálné to není. Když si Topka vyhodnotí, že je pro ní výhodné jít do pádu vlády a vypsání předčasných voleb, tak to udělá. Je fakt, že Bohuslav Sobotka by si předpokládaným vítězstvím v případných předčasných volbách posílil,“ řekl ParlamentnímListům.cz Bureš. Na druhou stranu upozorňuje na to, že ze zkušenosti platí, že ten kdo vládu v minulosti potopil, tak na to později doplatil. „Ale kdyby se Kalouskovi podařilo přesvědčit veřejnost, že za pád vlády nemůže on, ale Věci veřejné tím, že neodvolaly Bátoru či premiér tím, že neodvolal Dobeše, tak by to šlo. Pro Kalouska hraje, že si TOP 09 udržuje dobré preference na rozdíl od Věcí veřejných a ODS a volby by mohly být poslední ranou zasazenou Věcem veřejným,“ říká Bureš.
185
Také se podle něho znovu vykolíkovává prostor na pravici. „ODS měla skandály, není ve vládě příliš vidět, čili se může stát, že se Topka stane hegemonem pravice. Uvidíme, zdali vedení TOP 09 bude mít nakonec odvahu jít do tak ostrého konfliktu a vyvolat volby. Zvláště ve chvíli, kdy se blíží výrazná hospodářská krize, která dopadne i u nás a bude velmi hluboká. Jinak je fakt, že všechno hraje do karet Kalouskovi a na volbách bude mít zájem i ČSSD a KSČM. Tam by sehnaly hlasy na konec parlamentu. Jisté je, že Kalousek má nějakou strategii v pozadí,“ uzavřel Bureš.
Kalousek je ve svízelné situaci Dlouholetý politický komentátor Bohumil Doležal naopak míní, že se Kalousek dostal do slepé uličky a nic nového nezíská. „Mně se zdá, že případ Bátora je vlastně uzavřený a TOP 09 se dostává do izolace. Čeho oni dosáhli? Toho, že nemůžou chodit na vládu, protože si to sami zakázali a to je všechno. Bátora sedí na svém místě a ODS i Věci veřejné si notují v tom, že je záležitost uzavřená,“ řekl serveru ParlamentníListy.cz Doležal. „Nejprve říkali, že nebudou chodit na vládu. Pak ustoupili v tom, že tam budou chodit náměstci. To je pro ně ale nepříjemné. Protože oni tam jsou přítomni skrze své náměstky, ale nemohou hlasovat, kdyby došlo k nějakému konfliktu. Pokud chce vyvolat předčasné volby, tak se mu to zrovna dvakrát nedaří, protože to by musel postupovat více tvrdě. Co teď mohou udělat? Dohnat to k předčasným volbám, to se jim ale podle mě zatraceně nechce, nebo budou totálně kapitulovat a Bátoru nějak spolknou. Třetí možnost nevidím,“ dodal Doležal.
Jak to začalo ParlamentníListy.cz jako první informovaly, že Kalousek požadoval odchod Bátory již na zasedání vlády 10. srpna, kde o něm měl mluvit jako o starém fašounovi. Pak už o něm do médií hovořil jako o rasistovi. Na dalším jednání vlády 17. srpna opustili ministři TOP 09 její zasedání s tím, že měl Bátora urazit ministra TOP 09 Karla Schwarzenberga. Bátora na Facebooku reagoval na ministrovo prohlášení do médií, že se Bátora na ministerstvo hodí jako pazdeří k jisté části těla. Schwarzenberg potom navíc v sobotu o Bátorovi uvedl: „Zkuste na ministerstvo školství strčit nos a uvidíte, proč jsem to řekl. Kdyby to byl účetní na ministerstvu zemědělství, tak proti tomu nic nemám. Zrovna s těmi názory na školství, to nejde. To je jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy.“ Bátora se nesmí pro tisk vyjadřovat. Ministři TOP 09 se zasedání vlády nadále nezúčastní a posílají své náměstky.
186
Bátora není fašista ani neonacista Miroslav Mareš Autor přednáší extremismus na FSS MU https://www.facebook.com/note.php?note_id=195718773827704
26. 8. 2011
Svět podle Bátory Spory o výroky ministerského úředníka Ladislava Bátory dostaly nečekaný politický rozměr. Kolem člověka, jenž posloužil přinejmenším jako záminka k vyvolání vládní krize, je přitom celá řada nejasností. Konflikt může mít dlouhodobé dopady na českou politickou scénu. Problémem je samotná ideologická charakteristika Ladislava Bátory. Jeho základní sebeprezentace jako konzervativního nacionalisty může znamenat v českém prostředí leccos. Ministr školství Dobeš zase Bátoru pokládá za věrného katolíka a národovce. Proud konzervativního katolicismu sice Bátoru hájí, i když lidé, co jej dobře znají, pochybují, že by skutečně byl něčím víc než matrikovým katolíkem.
TŘETÍ CESTA Otázkou je, proč by údajně vyhraněný katolík končil svůj životopis citací připisovanou protestantovi Martinu Lutherovi („hier stehe ich, ich kann nicht ander“) nebo proč působil tak dlouho u národních socialistů, chvíli dokonce jako předseda, kteří se na odporu vůči katolicky konzervativnímu proudu české politiky profilovali. Ostatně i Národní strana, za niž v roce 2006 jako nezávislý kandidoval, si zakládala na svém husitství. Podivná je i spolupráce Bátory s prezidentem Václavem Klausem, známým odpůrcem „třetích cest“. Sám Bátora se totiž hlásí k propagátorovi třetí cesty Hilairu Bellokovi (ten je sice citován i mnoha soudobými neofašisty, ale nelze a priori říct, že pouze jimi). Označovat však Bátoru za „fašouna“ či „polofašistu“, nebo dokonce za neonacistu není přesné. Bude-li za fašismus považováno vše napravo od Nečase a Kalouska, tak snad ano, ale to by pojem fašismus ztrácel onu výhradní negativní konotaci, kterou v českém prostředí má. Politicky je Bátora spíše typem reakčního konzervativce, jenž postrádá revoluční prvek dominantních směrů fašismu a neofašismu.
D.O.S.T. Ladislav Bátora nepatřil k tahounům české krajní pravice. Přinejmenším v polovině první dekády tohoto století se však začal pohybovat v prostředí, kde se scházeli lidé z pravicově extremistického prostředí. Někteří se následně stali signatáři první petice Akce D.O.S.T., jejíž manifest ovšem neobsahoval žádné otevřeně extremistické prvky a jen se vymezoval proti tzv. antidiskriminačním zákonům Evropské unie. D.O.S.T. se stala svorníkem mezi částí konzervativců v ODS, lidmi kolem Hradu a výše zmíněnými „národovci“. V tomto prostředí byl paradoxně ještě v devadesátých letech Václav Klaus označován za „haličského Žida Pružinského“ a byl zobrazován jako symbol globální neoliberální světovlády. První výraznější kontakty mezi oběma světy započaly až v kampani před referendem o vstupu ČR do EU v roce 2003. Poté, co se Bátora stal předsedou Akce D.O.S.T., přimkl ji spíše k Hradu a odtáhl od extremistických struktur. Uvnitř iniciativy přitom probíhaly spory způsobené její vnitřní nejednotou, danou například vztahem k Izraeli, nebo je tu proud kritizující prezidenta Klause za podpis Lisabonské smlouvy. Když Bátora získal vysokou funkci na ministerstvu školství, soustředila se na něj mediální antikampaň. Současně se však vzedmula vlna solidarity s ním. Sám Bátora se začal považovat za oběť multikulturalismu, politické korektnosti a levičáctví v médiích. Jemu samotnému zatím politické angažmá v záři reflektorů politické postavení příliš neupevnilo, protože se prezentuje tématy, jež v českém prostředí nedominují (otázka homosexuality), nebo provokativními výpady, které mají jen krátkodobý dosah. V tomto smyslu je okrajovou figurou politického spektra. Energie vložená do obrany Ladislava Bátory ze strany možných strůjců nové strany napravo od ODS a TOP 09 kolem Václava Klause se nakonec může jevit jako promarněný výkon. Naopak vítězství Bátorových (potažmo Klausových) odpůrců jim velmi posílí sebevědomí. Střet o Bátoru nebyl ze strany jeho podporovatelů strategicky připraven a jeho důsledky zproblematizují politickou pozici struktur kolem něj. Vyšlo v tištěném Reflexu 34/2011 - 25.08.2011
187
Josef Dobeš: Ke Klausovi chovám velkou úctu. Bátora má právo na názor. Na lásce k národu není nic špatného Lukáš Petřík http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/8069-josef-dobes-ke-klausovi-chovam-velkou-uctu-batora-ma-pravo-na-nazor-na-lasce-k-narodu-neni-nic-spatneho.aspx
28. 8. 2011 Ministr školství Josef Dobeš se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil o svém vztahu k šéfovi personálního oddělení Ladislavu Bátorovi, svým názorům na národovectví a vlastenectví a přiblížil i svůj názor na prezidenta republiky Václava Klause. Podle Josefa Dobeše se Bátorovy názory při jeho práci na ministerstvu nijak neprojevují. „Ani se nesmí promítat. To by byl pro mě problém. Kdyby on svůj hodnotový pohled vtahoval do práce ve vztahu ke spolupracovníkům, to by bylo špatně. Když sem měl přijít, tak jsem slyšel různé drby, ale několikrát jsem se informoval o jeho názorech a Xkrát jsem ho na ně i ptal a procházel všechny jeho údajné výroky, u nichž se nakonec prokázalo, že byly překrouceny. Nabyl jsem tedy dojmu, že je to výrazně konzervativní člověk a člověk věřící, který má vztah k národu. A já jsem říkal: co je na tom špatného,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Dobeš.
Právo na názor má konzervativec i liberál Ten říká, že podobně může mít zaměstnaného i ultraliberálního úředníka, pokud se to nebude promítat do jeho práce. „Po pracovní době má právo vyjadřovat své hodnotové směřování konzervativec i ultraliberál. Může mít i své názory na homosexuály, ale nesmí je promítat do své práce. Konzervativní věřící člověk přece má být právo v pozici úředníka a má právo vyjadřovat své názory. Tady je důležitá hodnota, kterou ctím, a tou je svoboda slova. Jestliže se konal průvod homosexuálů, tak proč by nemohl existovat i jiný názor na tuto věc? Musí to být slušnou formou, ale je nutné být se za svobodu slova i toho, s kým nesouhlasím,“ říká Dobeš. „Já se přiznávám, že mě je blízký konzervativní proud, ale budu bojovat za svobodu slova u mých podřízených. Například zde je řada úředníků ze strany zelených, kteří mě kritizovali za můj postoj k sexuální výchově, ale já jsem respektoval jejich názor. A bojuji za to, aby každý mohl říkat svůj názor. Představa, že úředník nesmí říkat svůj názor a že ministr může kdykoli cokoli, tak to je špatně. Stejně jako premiér či vicepremiér má právo říct svůj názor učitel, úředník, dělník,“ říká Dobeš.
Bátora je nevinný Ministr Dobeš je znám svými korektními vztahy s Hradem. ParlamentnímListům.cz přiblížil i svůj vztah k prezidentovi Václavu Klausovi a jeho názorům. Rovněž popírá, že by držel Ladislava Bátoru na ministerstvu jen kvůli dobrým vztahům s Hradem. „Když jsem se bavil s premiérem Nečasem a Miroslavem Kalouskem o Ladislavu Bátorovi, tak jsem říkal, vy si myslíte, že já ho tady držím kvůli panu prezidentovi. To pro mě hraje naprosto marginální roli. Ladislav Bátora je vláčen tiskem naprosto nevinně, a proto ho bráním,“ říká Dobeš. Prezidenta republiky Klause si ale jako politika váží. „Není to ale tak, že by nás spojovala nějaká ideová dogmata, ale primárně se jedná o mou velkou úctu k němu jako k politikovi, protože je dlouhodobě čitelný a ve svých názorech a postojích vás negativně nepřekvapí a nezklame v tom, že by udělal kotrmelec či přemet, i když někoho může šokovat, jak to říká. S jakou neohrožeností se staví proti hlavnímu proudu. Jeho konzervativní čitelná linie je velké plus a možná je jedinou osobou naší politické scény, která je takto čitelná. On je pro mě určitým kompasem na naší politické scéně, protože vím, že má pevné hodnoty a nepodléhá vnějším vlivům a populismu a nebojí se říct svůj názor,“ říká o prezidentovi pro ParlamentníListy.cz Dobeš.
Státník a vlastenec Klaus Kromě toho, že si Dobeš váží obecně pevnosti a stálosti prezidentových názorů, lze najít i některé ideové průniky. „Tíhnu ke konzervativním ideám podobně jako pan prezident. Mně bylo vytýkáno, že jsem použil slovo národovec. Mně nejde o nějaké slovo, ale skutečný obsah. Ale svůj osobní pozitivní vztah ke svému národu nemohou popřít a popírat. Je to velmi niterná věc, kterou buď máte, nebo nemáte. A já mám tento pocit velmi silný,“ zdůraznil Dobeš. „Pamatuji si, že když táta jezdil na zahraniční pracovní cesty na delší dobu, tak večer si vyjel pět kilometrů nad Kunštát, odkud pocházíme, a pak se rozhlížel po krajině a loučil se svou vlastí. Táta předával tuto lásku k vlasti synovi a já to zase předávám svým dětem. Tedy pro mě existuje niterná vazba na mou vlast, na mé místo, na
188
kterou jsem hrdý, ale nemusím to dávat okázale najevo. Pokud mám vztah ke své vlasti, tak z toho také vyplývá i názor, že má vlast by měla mít právo svobodně se nadechnout i v nějakém širším společenství a mít svůj názor i prostor pro své rozhodování a svůj vlastní život. Na tom není nic nacionalistického či xenofobního, je to naopak něco velmi jemného a intimního. Čili tato věc mě nějak spojuje s panem prezidentem,“ dodal Dobeš.
189
Útok na Bátoru je po roce 1989 nejtvrdším útokem na svobodu a občanská práva nás všech Ivana Haslingerová http://www.fragmenty.cz/iz000137.html
29. 8. 2011 Kádrování jsme si za komunismu užili dostatek a čekala jsem, že po revoluci budou občané posuzováni podle výsledků své práce a podle ničeho, zdůrazňuji, ničeho jiného. Rozhodně ne podle osobních názorů a sympatií k legálně režimem povoleným, ale přesto týmž režimem schizofrenně ostrakizovaným stranám, což bylo to nejzrůdnější za komunismu a důsledky si budu nadosmrti pamatovat. Nepokládám za podivné, že tento způsob kádrování je blízký národněfrontovnímu lidoveckému ministru Kalouskovi, ale u pana premiéra, seriózního konzervativce a věřícího katolíka Petra Nečase, natož pak u šlechtice Karla knížete Schwarzenberga se tomuto kádrování zhluboka, ale opravdu zhluboka, divím. Je smutné, že díky těmto politikům během posledních týdnů česká veřejnost sleduje nejtvrdší politický útok na občanská práva a svobody od listopadu 1989. Že v příkrém rozporu s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod i na ni navazujících legislativních norem se staví tito pánové za to, aby naši občané byli opět kádrováni a pro své názory vyhazováni z míst. Pokud se k tomuto jednou polistopadoví politici sníží, pak „Bůh s námi a zlí pryč!“, jak říkala moje babička. Nejde totiž jen o Ladislava Bátoru, který je nebezpečný těmto pánům svými skutečně pravicovými postoji, ale o svobodu myšlení, slova a přesvědčení, jež jsou (zatím) platným zákonem zaručeny všem občanům České republiky! Případné odvolání Ladislava Bátory, pro které neexistuje žádný zákonný důvod, by bylo nebezpečným precedentem do budoucna a mimořádně špatnou zprávou o stavu občanských práv a svobod v naší zemi. Proto pravicové a svobodné periodikum Fragmenty podporuje „Happening pro Bátoru – Za svobodu a právo“ divadelní skupiny Sluníčko, který se koná ve čtvrtek 1. září 2011 od 17:00 před kostelem Panny Marie Vítězné (u Pražského Jezulátka), Karmelitská 10, Praha 1, a zve na něj všechny občany, kterým je svoboda projevu a slova nade vše. Nehorázná mediální a politická kampaň, která se tváří, že míří jen na Ladislava Bátoru, míří totiž na svobodu nás všech. A Svoboda, to je pravice. Bez ní nejde šťasně žít ani v platinové kleci.
Ladislav Bátora (první zprava) předsedající jedné z pravidelných přednášek „Hovory na pravici“, které vzbudily zděšení a nechutnou odezvu u našich pravdoláskově smýšlejících politiků. Do té doby si ho nikdo z nich ani nevšiml.
190
Bátora z kola ven! VV prohráli, TOPka se směje ska http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/batora-z-kola-ven-vv-prohrali-topka-se-smeje/
29. 8. 2011 Ladislav Bátora končí jako šéf personálního odboru ministerstva školství od 1. září a stává se vicekancléřem pro majetkové věci. Na pondělním večerním jednání se ministr školství Josef Dobeš (VV) dohodl s předsedou TOP 09 a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, že odvolá svého personálního ředitele Ladislava Bátoru. Ten by měl svůj post opustit 1. září, na ministerstvu však zůstane. Schwarzenberg v reakci na tuto dohodu oznámil, že on i jeho kolegové ve středu půjdou na jednání vlády. Poslanec TOP 09 Stanislav Polčák byl večer překvapen. Podle jeho slov v ČT dohoda zněla, že Bátora zůstane řadovým úředníkem, nikoliv, že bude takříkajíc vykopnut nahoru. Podle něj to narušuje elementární důvěryhodnost dohody Schwarzenberg-Dobeš. Nicméně za důležité Polčák považuje, že Bátora zmizí z exponovaného místa personálního šéfa. Kontroverzní Bátora se stal předminulý týden příčinou koaličních sporů. Ministři TOP 09 se totiž odmítli účastnit jednání vlády poté, co Bátora označil Schwarzenberga na svém facebookovém profilu za „starého prskajícího chudáčka“.
191
Schwarzenberg o Bátorovi: když chcete srnce střelit, musíte se posadit a čekat rsk, Novinky, Právo http://www.novinky.cz/domaci/243224-schwarzenberg-o-batorovi-kdyz-chcete-srnce-strelit-musite-se-posadit-a-cekat.html?ref=boxF
30. 8. 2011 Strategii trpělivého vyčkávání zvolil předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg při „honu“ na odstupujícího personálního ředitele na ministerstvu školství Ladislava Bátoru. Podle jeho slov se jen čekalo na vhodnou příležitost, kdy úředník zase svými výroky překročí únosnou mez. „Jsem starý myslivec, a když chcete srnce střelit, tak nemá smysl hulákajíc běžet hodinu lesem. Musíte se trpělivě posadit na paseku a jednou tam vyleze, jednou každý udělá chybu. A to se musí holt využít,“ řekl v úterý novinářům. Podle ministra zahraničí poslední přestřelka mezi ním a Bátorou byla vhodnou příležitostí ukázat, že personální ředitel porušil úřednickou kázeň. „Museli jsme dát jasně najevo, že to je pro nás zásadní věc. Že to není nějaký kapric nebo politická intrika, ale že nám jde o demokracii a demokratické smýšlení v této zemi. Jsem dědek starej a jsem mezi dnešními politiky asi jedinej, kterej pamatuje na protektorát,“ dodal Schwarzenberg. V pondělí ministr zahraničí mluvil o tom, že fašizující tendence nesmí zasahovat do české politiky. Bátora v minulosti kandidoval za ultrapravicovou národní stranu a účastnil se antisemitské přednášky. Na svém facebookovém profilu nazval ministra zahraničí Schwarzenberga starým prskajícím chudáčkem. TOP 09, jíž je Schwarzenberg, předsedou poté oznámila, že v české politice nesmí zůstat člověk, který se takto chová, a odmítla se účastnit zasedání kabinetu.
192
Ministr Dobeš odhalil: Krizi Bátora vyřešil Nečas. Kalousek nedělal nic Josef Dobeš (otázky Lukáš Petřík) http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/206778.aspx
30. 8. 2011 Ministr školství Josef Dobeš v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že považuje kauzu Bátora a vládní krizi dohodou s Karlem Schwarzenbergem za definitivně uzavřenou a nemíní se k ní vracet. Pozitivní zprostředkující roli sehrál podle něho v jednáních premiér Petr Nečas. Obává se, že opravdová vládní krize může vzniknout kolem jednání o reformách. Prozradil také, jaké nové úkoly čekají Ladislava Bátoru v jeho nové funkci vicekancléře. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík uvedl, že současné řešení je dostatečné k tomu, aby ministři TOP 09 chodili na vládu, ale toto řešení považuje za neúplné a nadále bude požadovat odchod Ladislava Bátory z ministerstva školství. Jak to vnímáte? Pro mě je podání ruky s předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem naprosto závazné. My jsme si věci vyříkali a takto nastavili. Z výsledku jednání byl potěšen. V politice se často objevují šumy a každý má právo na své interpretace, na druhou stranu jsem přesvědčen, že v politice existuje hierarchie a jestliže se na něčem domluvím s předsedou strany, považuji to za závazné. Čili tu dohodu s panem vicepremiérem Schwarzenbergem považujete za definitivní tečku za kauzou Bátora a vládní krizí? Jednoznačně. Na tom jsme se shodli s panem předsedou Schwarzenbergem. Že je potřeba za tím letním představením udělat co nejrychleji tečku a věnovat se skutečně těm zásadním problémům a pracovat na jejich řešení ve vládě v plném složení, a ne pouze s náměstky nepřítomných ministrů. Pan Gazdík také dnes ráno uvedl, že máte dnes přijít na jejich klub hovořit ke kauze Bátora... Média zmiňovala, že tam mělo dojít ke grilování ministra školství. Včera jsme podáním ruky s panem Schwarzenbergem stvrdili, že tato krize končí. A řekl jsem mu, že další věci jsou již zbytečné a naše dohoda zněla, že se již s poslanci TOP 09 kvůli tomu nesetkám, neboť by to byl anachronismus a protahování krize, která skončila. Dnes jsem se nakonec dohodl s panem Gazdíkem, že přijdu na klub TOP příští týden, ale budeme se věnovat školským věcem. Nepředpokládám, že bychom se bavili o kauze Bátora. Ta je uzavřená. Jak přijali dohodu poslanci Věcí veřejných? Řešení bylo jednoznačně kvitováno a získal jsem pro něj podporu. Hovořil jste po vyřešení krize také s panem prezidentem? Ne. Výsledek jednání jsem sdělil panu premiérovi. S panem prezidentem jsem hovořil v pátek na Hradě, když jmenoval rektora a bavili jsme se spíše o odborných problémech, jako je vysoké školství a podobně. Pan ministr Miroslav Kalousek uvedl, že tam, kde selhal premiér Petr Nečas, tak to za něj vyřešil svou autoritou vicepremiér Schwarzenberg. Je tomu tak? Nevím, z jakých zdrojů čerpal pan Kalousek, protože já jsem absolvoval schůzky s panem premiérem a pan Kalousek u nich nebyl. Z pohledu mě jako přímého aktéra této kauzy byl u zrodu smírné dohody právě premiér Nečas a za to mu patří dík. V pátek jsme se potkali a nastavili jsme si s ním kompromisní, smírné kroky. Pan premiér byl spoluhybatelem vyřešení krize po celou dobu. Celou situaci moderoval a byl na blízku našim jednáním s panem předsedou TOP 09 a byl o všem informován. Po včerejším definitivním jednání jsem vše konzultoval s panem premiérem podobně, jako to s ním konzultoval i pan vicepremiér Schwarzenberg. I pan premiér udělal definitivní tečku za celou věcí, když řekl, že tato dohoda je i pro něho přijatelná. Čili jsem roli pana premiéra v celé věci vnímal jako velmi aktivní. Hned na začátku, když jsme se začali pro mě naprosto nepochopitelně o pana Bátoru s TOP 09 přetahovat, tak jsem zdůraznil, že jako partnery pro jednání vnímám pana premiéra a pana předsedu TOP 09. A průběh jednání a řešení to potvrdilo. Kterou z proběhlých vládních krizí jste považoval za nejhorší? Nejsem člověkem, který je dlouho politikem, nedržím se zuby nehty nějaké funkce, takže se přiznám, že jsem ty krize nevnímal nijak příliš dramaticky. I když mi hrozilo odvolání. A tato krize mi připadala ještě zvláštnější. Obávám se, a rád bych se mýlil, že opravdová vládní krize může tuto koalici ještě čekat.
193
A kvůli čemu? Kvůli rozpočtu? Tuhle krizi jsem vnímal jako určitou stagnaci a neposouvání se k těm nepříjemným věcem, které tuto koalici čekají. Očekávám, že všem nemusí být po chuti se pustit do těch nutných a často nepopulárních reforem. Ty reformní kroky jsou ve své většině ještě před námi. Čili opravdová krize může vzniknout tady, i když si to samozřejmě nepřeji. Pan Bátora zůstává na ministerstvu. Bude mít funkci vicekancléře. Na čem bude pracovat a bude pokračovat v nějakých započatých akcích? Nyní, do 31. srpna, předá řízení personálního odboru a i ten hlavní úkol, kterým je optimalizace administrativy na ministerstvu školství, tedy snížení byrokracie na ministerstvu a jemu podřízených organizací o 23 procent. Další věc souvisí s tím, že od 1. prosince platí nový zákon o veřejných zakázkách. Čeká nás úkol centralizovat nákupy nejenom ministerstva, ale všech organizací přímo řízených. Musí dosáhnout toho, aby to bylo co nejefektivnější a transparentnější a byla zde maximální možná úspora. K 30. září rušíme Úřad pro informace ve vzdělávání, což je naprosto zbytnělá organizace se 165 úředníky, kde by mělo nakonec zůstat zhruba 45 lidí. Část lidí přechází na Českou školní inspekci a část na ministerstvo, především ti, co zpracovávají statistiky. Pan Bátora musí zajistit, aby vše fungovalo, až přejdou ze Senovážného náměstí do Karmelitské ulice. To je ohromný úkol.
194
Bátoro, my ti pokoj nedáme. TOPka syčí, Zelení jdou do ulic Jiří Hroník http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/206749.aspx
30. 8. 2011 Chytrá horákyně se tentokrát v podání upečené dohody mezi ministrem školství Josefem Dobešem a předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem neukázala být příliš chytrou. Odchod neodchod Ladislava Bátory z významného postu na ministerstvu školství se ocitl pod palbou ostré kritiky, a to nejen vně těchto politických stran. Padají výroky o další čunkiádě a také o šaškárně. Na plánované demonstraci proti kontroverznímu úředníkovi čeká její svolavatel Ondřej Liška ještě větší účast. Ministr školství Josef Dobeš a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg asi netušili, že jejich pondělní dohoda o dosavadním personálním řediteli Ladislavu Bátorovi vyvolá tak odmítavé reakce. Kontroverzní úředník by měl svůj post opustit 1. září, ale na ministerstvu školství zůstane a stane se vicekancléřem pro majetkové věci. Ministři za TOP 09 na oplátku začnou chodit na jednání vlády. „Podařilo se odstranit pana Bátoru z významné exekutivní funkce, kde rozhodoval o personálních otázkách, což vzhledem k jeho názorům blízkým extremismu nebylo dále možné. Ani toto řešení není úplně šťastné. Bylo by lepší, kdyby z ministerstva úplně odešel. Ale rozhodně to není prohra, je to výhra. Sice ne 10:0, ale 6:5,“ říká pro ParlamentníListy.cz předseda poslaneckého klubu TOP 09 a STAN Petr Gazdík.
Svačinu a tašku ministrovi Bátora nosit může „Nám je jedno, jestli bude mít pan Bátora lepší kancelář a čtyři okna, ale jde nám o to, zda bude úředníkem s rozhodovací pravomocí. Jestli bude v nové funkci poponášet panu ministrovi tašku nebo nosit svačinu, tak ať to dělá. Doufám ale, že nebude mít větší rozsah exekutivních pravomocí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz poslanec za TOP 09 a STAN Stanislav Polčák. Gazdík upozorňuje, že se při nejbližším jednání bude ministra Josefa Dobeše ptát, proč je Bátora tak nepostradatelný. Vůbec prý nejde o jednoho státního úředníka, ale o zásadní postoj, aby do státní správy nepronikal extremismus. „K panu Bátorovi mi nepřísluší se vyjadřovat. Některé jeho postoje jsou mi naprosto cizí. Není člověkem, kterým bych se musel ve své mysli zabývat,“ nechce se šéf poslanců TOP 09 vyjádřit k označování Bátory za neonacistu či neofašistu.
Pro Dobeše je kauza Bátora dohodou uzavřena Jeho kolega Polčák si není až tak jist, zda Bátorovy názory vyplývají z nějakého vnitřního přesvědčení. „Chová se velice účelově. Stejně tak mohl být mnoho let členem ODA, v níž byli příznivci Evropské unie, jako v jiných protievropsky zaměřených stranách. Zhlédl se v extremistické poloze a v ní se teď našel. Ať si povídá své názory, ale ne ve funkci vysokého státního úředníka,“ požaduje Polčák. „Dohoda platí, letní divadlo je skončeno,“ nepřipouští pro ParlamentníListy.cz ministr školství Josef Dobeš, že by jeho dohoda s šéfem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem neměla být tečkou v kauze, která v posledních týdnech hýbala politickou scénou. Ani u svých spolustraníků však za dohodu nesklidil žádný aplaus.
Šaškárna, zlobí se místopředseda VV Zatímco pro TOP 09 je Bátorův konec ve funkci personálního šéfa ministerstva školství dostatečným důvodem pro to, aby její ministři přestali bojkovat jednání vlády, místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím se dohodě vysmál. „Považuji to za šaškárnu, a to jak ze strany ministra Dobeše, tak pana ministra zahraničí Schwarzenberga a TOP 09,“ nebral si Jarolím v reakci pro ParlamentníListy.cz vůbec servítky. Podobně razantně se vyjádřil i předseda Strany zelených a bývalý ministr školství Ondřej Liška, který svolává na čtvrtek 1. září demonstraci proti setrvání Ladislava Bátory na ministerstvu školství. „To není žádná dohoda, to je jen koaliční klička a další čunkiáda,“ připomněl Liška pro ParlamentníListy.cz, jak podobně „zásadově“ si počínal předseda TOP 09, tehdy ovšem jako ministr nominovaný Stranou zelených, v kauze Jiřího Čunka.
Bátora se stane jedním z nejmocnějších na ministerstvu „Vždyť Bátora byl ve skutečnosti povýšen. Kdo je po ministrovi na úřadu nejmocnější? Ředitel jeho kabinetu! A on bude jeho zástupcem. To je prašť jako uhoď,“ zlobí se exministr školství. „Kdo udělá v demokracii přešlap, tak pak už nesejde, jestli dělá na ministerstvu ve skladu tužek nebo něco jiného. V Německu, kde demokracie
195
funguje, by bylo nemyslitelné jeho další setrvání v úřadu stejně jako ministra, nebo aby ho dokonce zaštiťoval prezident,“ poukazuje Liška. Demonstraci proti Bátorovi navzdory jeho ohlášenému konci na postu personálního šéfa ale předseda Strany zelených neodvolá. „Samozřejmě že se demonstrace bude konat, protože tohle je absolutní výsměch tomu, co se podle osnov učí děti ve školách o toleranci, xenofobii a rasismu. Doufám, že přijde ještě víc lidí, než se nám zatím hlásilo. Protože ti, kteří doufali, že TOP 09 vyřeší situaci principiálně, poznali, že to vůbec nezvládla,“ tvrdí Liška o vyústění kauzy Bátora.
ProAlt chce upozorňovat na nepřijatelnost Bátorových názorů Spolu se Stranou zelených se na demonstraci proti Bátorovi chystá i iniciativa ProAlt. „Důležitou rolí občanské společnosti je upozorňovat na to, že názory prezentované panem Bátorou jsou za hranou a ve společnosti nepřijatelné,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz socioložka Tereza Stöckelová, mluvčí iniciativy ProAlt. Stöckelová potvrzuje, že za iniciativu ProAlt vystoupí na demonstraci řečník, který přednese stanovisko k působení Bátory v úřadu. „Funkce personálního šéfa na ministerstvu naprosto bila do očí. Poté, co předvedl v posledních týdnech, si ale myslím, že by měl z ministerstva pan Bátora úplně odejít,“ dodává žena, která stála u zrodu iniciativy ProAlt.
196
Braňte svého „fašouna“! Zítra na jeho místě můžete být vy! Pokud zákon nechrání všechny občany bez rozdílu, nechrání nikoho
Petr Hampl http://hampl.blog.ihned.cz/c1-52701970-brante-sveho-fasouna-zitra-na-jeho-miste-muzete-byt-vy
30. 8. 2011 Jedním z nejzajímavějších aspektů „kauzy Schwarzenberg versus Bátora“ je samozřejmost, s jakou vysocí státní představitelé počítají s tím, že na část občanů České republiky se nevztahují občanské svobody a stejné zákony jako na ostatní. Dnes to jsou „fašouni“. Kdo to bude zítra? Skauti? Katolíci? Židé? Kuřáci? Vegetariáni? Blogeři? Voliči ČSSD? Svědkové Jehovovi? Skutečnost je taková, že pokud zákon nechrání všechny občany bez rozdílu, nechrání nikoho. Přistoupíme-li na to, že politická elita může kohokoliv označit za fašouna a zbavit ho občanských práv, je logické, že takových případů bude přibývat. Osobně bych si tipnul, že další přijdou na řadu představitelé svazů drobných podnikatelů, kteří si neustále stěžují a ztrpčují státní správě život. Ale možná se pletu. Může to být kdokoliv jiný. Kdyby politici respektovali zákony, které sami vytvářejí, věděli by, že zákoník práce nepřipouští možnost výpovědi z důvodu k příslušnosti k extrémnímu hnutí. Ani z důvodu urážky knížete nebo vévody. Takže dokonce i kdyby jejich hodnocení Dr. Bátory bylo pravdivé, nezakládalo by to důvod k výpovědi. Pokud Dr. Bátora dělá svou práci špatně, má být nejprve napomenut a poté vyhozen (zákoník práce popisuje požadovaný postup celkem detailně), a to bez ohledu na své politické názory. Pokud nedělá svou práci špatně, potom není možné ho vyhodit, ani kdyby věřil, že na Venuši sídlí dvanáctiruké božstvo, které přikazuje, že všem zrzavým chlapcům má být uříznuto levé ucho. Dokonce, ani kdyby začal vydávat časopis „Dvanáctiručka“. Vedle toho máme zákony proti extrémismu. Jestli se pan kníže domnívá, že Dr. Bátora je nebezpečný, nechť na něj podá trestní oznámení. A jestli se domnívá, že zákon je bezzubý, nechť navrhne změnu zákona. Ale doba, kdy knížata mohla příslušníky nižších tříd trestat bez ohledu na zákony, už dávno skončila. Aspoň nám to říkali ve škole. Pokud je známo, hlavní činností Dr. Bátory je vyřizovat administrativu související s propouštěním úředníků. Mohli by nám pánové Kalousek a Schwarzenberg říci, jak se v tom může projevovat údajné nebezpečné politické přesvědčení? Maluje na výpovědi maličké hákové kříže? Nutí propouštěné úředníky hajlovat? Přestavuje prázdné kanceláře na cvičiště nacistických bojůvek? Pro mne osobně má celá aféra jeden pozitivní aspekt, a to ten, že ukazuje charaktery. Takže nemohu neocenit Martina Rychlíka z České pozice. Když psal o situaci na ministerstvu školství, jasně napsal, že Dr. Bátoru nemá rád a že by raději na jeho místě viděl nějakého euroekonoma moderního střihu. Ale připustil, že mu vlastně není co vytknout. Protože Martin Rychlík je slušný člověk a rovný chlap. Škoda, že takových není víc.
Jak se můžete stát fašistou a ani o tom nevědět Velmi snadno. Ukážu to na vlastním příkladu. 1.
Před časem jsem byl v Národním divadle na představení Zahradníkův pes. Představení se mi líbilo.
2.
V hlavní roli byl obsazen David Matásek.
3.
David Matásek byl ještě o několik let dříve frontmanem skupinyOrlík
4.
Skupina Orlík měla nechutné rasistické texty. Četl jsem z nich jen úryvky, ale jsou opravdu hnusné.
Stačí to, abych mohl být označen za fašouna? Podle současných českých poměrů nesporně ano. Tak co? Opravdu věříte, že vám něco takového nehrozí? A to ani v případě, že si významný politik vybere váš dům jako místo, kam by se hodila jeho garáž?
197
Bouře v kýblu sraček Tribun http://tribun.bloguje.cz/903183-boure-v-kyblu-sracek.php
1. 9. 2011 Jak se pozná, že bloger drží prst na tepu doby? Napíše komentář ke kauze Bátora. To je ta čerstvá vládní taškařice, která na rozdíl od mnoha jiných nepostrádá prvky humoru, byť poněkud zvráceného. Pan Bátora byl minstrem školství Dobešem ze strany Věci veřejné povolán, aby na Ministerstvu školství pracoval. Je pravda, že účast na ultrareakční iniciativě D.O.S.T. a afinita k závadovým politickým uskupením není zrovna ideální kvalifikace pro práci ve státní správě, ale na druhou stranu, podíváme-li se, kdo všechno sedí v parlamentu či zasedá ve vládě, jeví se rozhořčený odpor proti zaměstnání pana Bátory na Ministerstvu školství jako poněkud pokrytecký. Nicméně právě do takového rozhořčeného odporu se pustila kolegyně Věcí veřejných z vládní koalice, nejsilnější (sic!) vládní strana TOP09. Bátora je prý fašista (od TOP09 s jejím tlakem na omezování lidských a občanských práv a obnovu prvků nevolnictví je to obzvláště pikantní osočení) a dokud on bude na Ministerstvu školství, tak ministři za TOP09 chodit na vládu. A trucovali a nechodili (a premiér k tomu jen tupě přihlížel, zcela neschopen zjednat si ve vládě pořádek), až si nakonec TOP09, strana, která na odbory zahlíží a nejraději by je úplně zrušila, vystávkovala svoje – pan Bátora už nebude pracovat na Ministerstvu školství, pan Bátora teď bude pracovat na Ministerstvu školství. Také by se to dalo říct tak, že Kalousek se nažral a Bátora zůstal celý. A celá ta panoptikální taškařice má dokonce i happy-end: vládní krize byla zažehnána a vláda může nadále nerušeně pokračovat ve svém reformistickém tažení. Nebo vy jste snad nepostřehli, že zatímco se všichni včetně médií handrkovali o Bátoru, prošly hladce parlamentem další vládní reformy? Ve slušené společnosti by se zkrátka a dobře řeklo, že kauza Bátora byla jen bouře ve sklenici vody. Jenže mezi českými politiky nejsme ve slušné společnosti, takže nám nic nebrání říct to na plnou hubu: byla to bouře v kýblu sraček.
198
Umění zesměšniti se Ondřej Neff http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-umeni-zesmesniti-se-dj4-/p_politika.asp?c=A110831_171808_p_politika_wag
2. 9. 2011 Bátora vyměnil jednu kancelář za druhou. Byla to trapná aféra s bumerangovým efektem Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg před několika dny velmi nepřípadně přirovnal současnou vládu k automobilu Lada Niva. Tento automobil podle něho vypadá nevábně a vydává divné zvuky, ale je to pracant a odvádí dobrou práci. Přirovnání opravdu nesedí. Lada Niva má u nás velmi dobrou pověst, a pokud má nějaké špatné vlastnosti, pak si troufnu tvrdit i bez výzkumu veřejného mínění, že lidem vadí podstatně méně než špatné vlastnosti vlády, v níž Karel Schwarzenberg zasedá. Jedno ale jí upřít nelze, totiž zábavní potenciál. V umění zesměšniti se překonává předchozí výkony. A to jsme tu měli ztopořeného „premiérministra“ s gulemi a becherovkou inspirovaného Zemana a Grosse v maskáčích. Tanec kolem Ladislava Bátory řídil zmíněný Karel Schwarzenberg sám jako kapelník. Finále známe. Ministři za stranu TOP 09 nechodili na zasedání vlády tak dlouho, až si vynutili odchod Ladislava Bátory z postu personálního ředitele ministerstva školství, aby se stal „vicekancléřem ministra“. Veřejnost si může vzít z případu mnohé poučení. Především, že na ministerstvu žije a pracuje Ladislav Bátora. Bez aféry by o jeho existenci neměl nikdo tušení. Že na ministerstvu je nějaké personální oddělení, to se dá předpokládat. Dřív se říkalo osobní oddělení, dnes je to personální, jako byl dřív vrátný, a dnes je to manažer vchodu. Že ale má ministr svého kancléře, to je novina. Kancléře má prezident republiky a snad i vedoucí kanceláře Senátu má nárok na titul kancléř. Ministrovi školství podléhá Sekce K, to je sekce kabinetu ministra, která má kabinet, odbor vnějších vztahů a komunikace, odbor analyticko-koncepční, odbor personální a K6, to je odbor akvizice a metodiky veřejných zakázek. Podle toho, co bylo zveřejněno, přejde Ladislav Bátora z odboru K3 do tohoto odboru K6. Po tomto kouzelnickém kousku by se měli ministři za TOP 09 v čele s Karlem Schwarzenbergem odebrat trvale na ryby. Těžko si představit větší výsměch jejich ultimativním požadavkům. Psanec Bátora prostě přešel z jednoho kanclu do druhého a nic víc se nestalo. Ono se ani stát nemohlo. Ani za sociální krutovlády Nečase Hrozného nelze někoho jen tak vyhodit, například proto, že napsal na Facebook něco peprného na adresu ministra zahraničí. V resortu školství by za to nemohli vyhodit ani školníka, natož pak šéfa personálního odboru. Ministr Karel Schwarzenberg přechod Ladislava Bátory z jedné kanceláře do druhé akceptoval. Jeho stanovisko bylo pevnější křemene a zcela zásadní: fašizující tendence je třeba podle něho potírat v samém jejich zárodku, jinak klesneme do bahna druhé republiky. Fašizující tendence tedy jsou v K3 naprosto a absolutně nepřípustné, kdežto v K6 jsou v pořádku a ministři TOP 09 nepojedou na ryby, nýbrž se uvolí nadále vykonávat práci, za kterou pobírají svůj plat. Role tvrdého nekompromisního obhájce slušných demokratických principů je Karlu Schwarzenbergovi vlastní. Osvědčil ji už v kauze Čunek, ve které byl také absolutní a nekompromisní až do chvíle, kdy shledal, že je to s panem Čunkem všechno naprosto v pořádku. To, že nám Karel Schwarzenberg popřál veselou chvilku na sklonku prázdnin, neznamená, že máme bagatelizovat fašizující tendence. Ty v naší zemi jsou, ale bohužel už nejsou omezené na subkulturu holých lebek. Atmosféra houstne v celé Evropě a výstřelky „barevných“ a „nepřizpůsobivých“ vedou ke zvýšení společenského napětí. Ministr Schwarzenberg má naprostou pravdu, že je třeba tyto tendence sledovat, a hlavně je třeba jim čelit. Musí se to ale dělat inteligentně a s chladnou hlavou. To, co předvedli ministři za TOP 09, by možná slušelo mateřince Věcí veřejných a v divadle Rubín bychom se možná s chutí zasmáli další vtipné dramatizaci politických dějů. Ke zmírnění fašizujících tendencí nepřispěje přestěhování Ladislava Bátory z kanclu do kanclu ani o píď. Přesně naopak. Kdo by chtěl věřit na spiklenecké teorie, mohlo by ho napadnout, že celá ta šaškárna byla jen reklamní kampaň na Bátorovu skupinu D.O.S.T. S programem se jistě díky tomu hodně občanů seznámilo. S formulacemi jejích programových prohlášení lze polemizovat – hlavně proto, že jsou utkána z kluzkých slov, která se snadno obrátí sama proti sobě. Ale označit někoho za fašistu jen proto, že uznává jen sňatek mezi mužem a ženou, tak to je silné kafe. O smysl (snad) ukončené „Bátorovy aféry“ se vedou politologické spory. Těžko ale popřít, že na tvářích svých původců z TOP 09 zanechala stopu v podobě šaškovského nosu. LN, 31.8.2011
199
Nepsal jsem o Schwarzenbergovi jako o senilním zednáři, tvrdí Bátora Josef Kopecký, Jan Jiřička iDNES.cz http://zpravy.idnes.cz/nepsal-jsem-o-schwarzenbergovi-jako-o-senilnim-zednari-tvrdi-batora-1gc-/domaci.aspx?c=A110906_105540_domaci_kop
6. 9. 2011 Úředník ministerstva školství Ladislav Bátora se distancoval od urážek vůči šéfovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, které se objevily na jeho facebookové stránce. Je na ní napsáno, že se na Schwarzenbergovi začíná projevovat senilita a jeho zednářské a oportunistické tendence jsou cestou do pekel. „Nic takového jsem nepsal,“ prohlásil Bátora. „Na panu knížeti se již začíná projevovat stařecká senilita. Jeho zednářské, pravdoláskařské a oportunistické tendence jsou pro naši zemi cestou do pekel. Kdyby se již radši odebral odpočívat na svůj zámek a vzal si s sebou jako lokaje pana Kalouska, udělal by občanům této země velikou laskavost,“ objevilo se na Bátorově profilu. „Nevím, kdo to udělal, ale bylo to z politických důvodů. Podám trestní oznámení, distancuji se od toho,“ prohlásil Bátora. Ministr školství Josef Dobeš z Věcí veřejných řekl, že úředníkův facebookový účet zřejmě někdo „naboural“. „Pan Bátora mi dal jednoznačnou garanci, že není autorem tohoto výroku. Informoval jsem o tom i pana premiéra Nečase,“ řekl Dobeš. Trvá podle něj to, že se Bátora nesmí prakticky k ničemu veřejně vyjadřovat. Zástupce ředitele Dobešovy kanceláře uvedl, že byl ráno od čtvrt na devět na poradě vedení resortu. „Když jsem se nakonec přes mobil dostal na svůj e-mail, zjistil jsem, že mi někdo v 8:43 změnil e-mailovou adresu platnou pro facebook, takže se tam nedostanu,“ podotkl Bátora. „Mne už pan Bátora, jeho výroky, útoky hackerů - nebo co to tvrdí - opravdu nezajímá,“ reagoval Schwarzenberg. Úředník by podle něj měl dokázat, že se skutečně jednalo o „vloupání“ na jeho facebookový profil. „Ať předloží důkazy, aby byl věrohodný,“ dodal šéf resortu zahraničí. Ministři za TOP 09 nechodili kvůli Bátorovi na vládu. Dobeš úředníka „uklidil“ a Klaus se ho zastal Bátora se na internetu do Schwarzenberga pustil již v polovině prázdnin, kdy ho označil za „chudáčka starého“ a ministři za TOP 09 pak opustili jednání vlády a nešli na něj, ani když ministři schvalovali daňovou reformu. Ministr školství Dobeš odmítl Bátoru vyhodit, ale nakonec se sám Schwarzenbergovi omluvil, Bátorovi zakázal veřejně se vyjadřovat, zbavil jej funkce personálního šéfa úřadu a místo toho ho jmenoval zástupcem šéfky svého kabinetu. Bátory, který stojí v čele občanského sdružení Akce D.O.S.T. a upozornil na sebe, když předal americkému velvyslanectví protest proti podpoře pochodu homosexuálů v Praze, se zastal prezident Václav Klaus. Výslovně pochválil Dobeše, který je podle něj nejlepším ministrem školství, jakého Česko po listopadu 1989 mělo. Podpořil ho i ve sporu o Bátoru. „Někteří lidé, kteří si netroufnou na mě, tak si nacházejí slabšího partnera a s tím se snaží utkávat,“ prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi. Celou kauzu označil za zástupný útok na jeho osobu. „Chudák pan Bátora,“ uvedl prezident. Proti Bátorovi, ale i na jeho podporu, se ve čtvrtek před ministerstvem školství sešly dvě různé demonstrace. Bátora tvrdí, že ve stejný den dostal výhrůžný anonym s namalovanou kulkou. „Už třetí týden se nesmím vyjadřovat absolutně k ničemu,“ napsal iDNES.cz.
200
Hacker zveřejnil adresář z Bátorova e-mailu, jsou v něm i extremisté cen http://zpravy.idnes.cz/hacker-zverejnil-adresar-z-batorova-e-mailu-jsou-v-nem-i-extremiste-1fj-/domaci.aspx?c=A110908_092226_domaci_cen
8. 9. 2011 Ladislav Bátora se stal obětí hackera, který ovládl nejen jeho facebookový profil. Server Parlamentní listy obdržel od hackera seznam kontaktů, které počítačový pirát získal při nabouraní Bátorova e-mailu. Mezi lidmi v adresáři jsou jak pravicoví radikálové, tak například Václav Klaus mladší. Hacker Luckyluck po nabourání Bátorova Facebooku a e-mailu okamžitě změnil hesla. Ladislav Bátora k nim tak ztratil přístup. Na Facebooku vzápětí zveřejnil hanlivý text o ministrovi zahraničních věcí Karlu Schwarzenbergovi. (více zde) Bátora autorství výroku popřel a sdělil, že jeho facebookový účet byl napaden. "Stejně tak jsem se nemohl dostat ani na e-mail. Tam se nedostanu ani nyní," řekl Parlamentním listům Ladislav Bátora. Celkem 284 adres z Bátorova e-mailového seznamu dostaly od hackera Parlamentní Listy. "Ano, ten seznam je autentický. Jsem z toho zděšen, jak jednoduše lze v Česku prolomit důvěrná data. Nyní podnikám veškeré kroky k zajištění bezpečnosti komunikace a podám i trestní oznámení," uvedl Bátora. Na seznamu adres nechybí Petr Bahník z iniciativy D.O.S.T., Miloslav Bednář ze Strany svobodných občanů, předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, tajemník prezidenta Ladislav Jakl, vicekancléř prezidenta Petr Hájek, bývalá poslankyně ODS Eva Dundáčková či Ivana Haslingerová z pravicového časopisu Fragmenty. Dalšími jmény, která Parlamentní listy zveřejnily, jsou například ředitel Občanského institutu a poradce premiéra Roman Joch, předseda Strany svobodných občanů Petr Mach a jeho bývalý stranický kolega Benjamin Kuras, Petr Cibulka z Pravého bloku, ale i předsedkyně zaniklé Národní strany Petra Edelmannová nebo pravicový extremista Jan Kopal. Ladislav Bátora už najal bezpečnostního experta, který by měl propříště podobným útokům zamezit. Ten odhalil, jak se hacker do Bátorova soukromí naboural. "Hacker se pokoušel obnovit přístupové heslo k e-mailové schránce Ladislava Bátory. V případě ztráty hesla se objeví dotaz na bezpečnostní otázku. Tu po několika pokusech útočník zodpověděl správně," řekl serveru bezpečnostní expert Jindřich Hlavatý. Díky prolomení emailu se pak Luckyluck dostal i k heslům na Facebook. Parlamentní listy připomínají, že to není první útok tohoto hackera. Už před třemi týdny vytvořil falešný profil šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty, jehož prostřednictvím zveřejnil citlivá data lidí z detektivova blízkého okolí.
201
Padne knížecí jenerál? Jan Maloušek http://www.narmyslenka.cz/view.php
8. 9. 2011 V naší vlasti je schopných (myšleno ve všech smyslech tohoto slova) politiků poskrovnu. O státnících si můžeme nechat jenom zdát. Platí-li poučka, že demokracie je vládou průměrných, pak můžeme odvodit další moudro: že naše novosocialistická postdemokratura produkuje vládu podprůměrných. Jeden z mála státníků (byť, při vší úctě, jistě ne státnických obrů) Miloš Zeman se uchýlil do dobrovolného vyhnanství na opuštěné a divoké Českomoravské vysočině. Václav Klaus, další z dvojice státníků naší současnoti, ustoupil z každodenní politiky na sídlo českých vládců. Jodef Lux, velmistr domluv o domluvách a pokračovatel lidovecké Šrámkovi tradice „dohodli jsme se, že se dohodneme“, zemřel. Jana Bobošíková, snad v mluveném projevu trochu afektovaná, ale argumentačně jistě velmi silná diskutérka a výtečná řečnice, bojuje na samém okraji politické arény. Zkrátka, ve vrcholné politice zůstal jediný (všeho) schopný muž, výtečný diskutér tahající pohotově argumenty z paměti i rukávu, zkušený intrikán a brilantní taktik zákulisních jednání, Miroslav Kalousek. Ne nadarmo se o něm vyjádřil před posledními sněmovními volbami poslanecký veterán a krátkodobý ministr Vlastimil Tlustý: ať volby dopadnou jakkoli, vládnout bude Kalousek. Samozřejmě, Miroslav Kalousek není žádný bůh a občas se pěkně utne, jako každý mistr tesařský. Poměňme jen, kdo jediný od parlamentních voleb v r. 1990 pozval do vládních posic komunistickou stranu. Tenkrát jej tento snad až příliš odvážný pokus stál místo předsedy strany. Však to byla snad jediná situace, kdy byl M. Kalousek na veřejnosti zjevně nervosní - a že měl proč, se ukázalo vzápětí. Jenomže dnešní situace vypadá, že při „bátoriádě“ měl být M. Kalousek o poznání nervosnější, jakkoli z něj čišelo koncentrované sebevědomí. Ať už svou hru rozehrál z jakýchkoli důvodů (pád vlády, vytlačení Věcí veřejných z koalice, předčasné volby), je jasné, že cíle nedosáhl. To se arci může snadno stát i velmistrovi a nemusí to v dlouhodobém horizontu vůbec nic znamenat. Jenže v této situaci svému nejlepšímu polnímu veliteli podtrhla nohy hlava jeho strany, Karel Schwarzenberg. Jistě, Kalouskova záminka byla dosti průhledná, až naivně pitomá. Ale z tohoto titulu mohl předseda K. Schwarzenberg zasáhnout ihned, byť z dovolené, a mohl tím předejít veliké porážce vlastní strany a snažit se uhrát remisu tím, že by na místo zlého M. Kalouska ukázal bodrého předsedu K. Schwarzenberga, který měří spravedlivě všem, i svému prvnímu místopředsedovi a pravé i levé ruce, M. Kalouskovi. Jenže právě tohle K. Schwarzenberg neudělal. Proč? Nejjednodušší se zdá vysvětlení, že M. Kalousek skončí a právě jeho útok na zástupný cíl (L. Bátoru) bude zástupným důvodem pro jeho odklizení. V takovém případě by si M. Kalousek naběhl hned na dvoje vidle jedněmi byla neočekávaně houževnatá obrana L. Bátory a ministra J. Dobeše, druhými pak boční výpad předsedy Kalouskovy domovské stáje K. Schwarzenberga. I mistr tesařský i mistr taktiky se někdy utnou... Jenže proč by tohle měl K. Schwarzenberg dělat? Vysvětlení, že se chce zbavit před volbami neoblíbeného autora nanejvýše pochybných „reforem pro reformy“ je sice logicky pevné, ale přesto nevěrohodné. Vždyť M. Kalousek je skutečně tahounem strany a přitom nemá ambici ohrozit postavení K. Schwarzenberga, naopak, dovolí-li to zdraví předsedy, jeho podřízený by se mu jistě pokusil co nejlépe připravit cestu na Hrad. Tak proč tedy K. Schwarzenberg činí, co činí? Ponechme stranou úvahu, že šlo o impulsivní a nepromyšlený krok pod tlakem nanejvýše trapné situace, způsobené právě ministrem M. Kalouskem. Na to je K. Schwarzenberg moc zkušený hráč s vysokým umístěním v tabulce. Pan Kalousek je jistě brilantní taktik, ale možná mu někdy chybí strategický náhled na bojiště. A znalost cílů stran, jež jsou spolu v křížku. Uvažuje v mantinelech „co je výhodné pro M. Kalouska“, možná nanejvýš „co je výhodné pro stranu“, neuvažuje v principech vyššího zájmu, idey ani ideologie, o zájmu národa a státu bezpochyby ani nemluvě. Jenže ne všichni jsou jako on. Sice M. Kalouskovi podobné uvažování dlouhá léta nejen prochází, ale především přináší politické úspěchy, ale to neznamená, že je bezchybné. A K. Schwarzenberg bezpochyby koná ve „vyšším zájmu“, jak ukázal vícekrát, jakkoli to nebyl zájem našeho národa. Ovšem konání ve jménu vyššího zájmu s sebou nese nutnost alespoň čas od času odložit pragmatismus. Ať už jde o uznání Kosova či o pád M. Kalouska. Dost možná, že K. Schwarzenbergovi a jeho souputníkům z havlistické myšlenkové školy M. Kalousek se svým pragmatismem začal vadit. Protože budou potřebovat konat nepragmaticky, ve „vyšším zájmu“. Ať to bude přijetí Eura, přimknutí se k Německu v dobrém i ve zlém na věčné časy a nikdy jinak (spojené s přísahou vytrvání „bis zum bitteren Ende“) či nějaký jiný krok. Jestli Jeho knížecí Temnost z Černé Hory sesadí svého nejschopnějšího spolupracovníka, znamená to jediné: havlistům se konečně podaří úplná bastardisaci rozhodujících subjektů naší domácí politické scény. Nejen „středolevá“ a „rozkročená středopravá“ strana, ale i ta „konservativní“ se konečně dostane do úplného vleku havlismu-evropeismu. To nakonec nám, skutečným konservativcům a reakčníkům, může být srdečně jedno – ani
202
jedna ze stran nám ze své podstaty nemůže být blízká a jejího osudu rozhodně nemáme důvod želet. Načrtnutý možný vývoj však v sobě nutně obsahuje velikou výhodu: jít do bitvy bez jenerála Kalouska se může všem havlistickým knížatům tuze vymstít.
203
Osvětimská lež Jana Fischera Petr Hampl http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-osvetimska-lez-jana-fischera-fd9-/p_spolecnost.asp?c=A110907_220801_p_spolecnost_wag
9. 9. 2011 Čeští vlastenci v Osvětimi skutečně byli, ale neprovozovali koncentrační tábor. Umírali v plynových komorách, pane expremiére. Kam až může klesnout účelová manipulace s historickými fakty, předvedl v nedávném rozhovoru pro Euro expremiér Jan Fischer, když prohlásil, že národovci (a z kontextu je jasné, že čeští národovci) se podíleli na vyvražďování v koncentračních táborech. „Ze svědomitých národovců mi běhá mráz po zádech,“ uvedl doslova. „Víte, svědomití národovci připravili v minulém století o život miliony lidí,“ a připojil zmínku o Osvětimi. Čeští národovci (tehdy se říkalo vlastenci) v Osvětimi a jinde skutečně byli. Byli tam ti z nich, kdo přežili zatýkání, výslechy a nebyli popraveni hned v první věznici Gestapa. Tvrdit o nich, že stáli u zrodu koncentračních táborů, je víc než jen hnusná lež. Je to plivnutí do tváře lidem, kteří v odboji riskovali životy své i svých rodin. Mimochodem, minimálně od dob, kdy židovská intelektuálka Hannah Arendtová vydala svou brilantní analýzu Eichmann v Jeruzalémě, víme docela přesně, jaké typy lidí stály za plynovými komorami. Nebyli to vlastenci (v rasovém myšlení Hitlerovy Třetí říše neměly národy místo, pouze rasy), nebyli to ani žádní sadističtí fanatici, ale obyčejní mírní úředníci (skoro by se mohlo říci, slušní lidé), kteří vstoupili do služeb tehdejšího projektu evropského sjednocení a kteří vyhlazování milionů lidí prováděli se stejnou svědomitou pečlivostí jako vyplňování statistických výkazů nebo plnění jakékoliv jiné direktivy z Berlína. A nejen to. Když se podíváme, kteří lidé „konečné řešení“ vymysleli, zjistíme, že nadpoloviční většinu z nich tvořili tajemníci a ředitelé odborů z různých úřadů. Představitelé SS a Gestapa byli na poradě ve Wannsee v menšině! Právě to je na Osvětimi možná nejděsivější. Že dnes víme, jak snadno se z obyčejných slušných úředníků mohou stát vyvražďovací stroje. Jenže pravdu si dnešní euroúředníci neradi připomínají. Stejně jako si neradi připomínají, jak mnoho bylo mezi zakladateli EU lidí s nacistickou minulostí (doporučuji knihu britského historika Johna Laughlanda Znečištěný pramen ). Chyba je nejspíš v tom, že se redaktor Eura na něco takového vůbec ptal. Jsou přece zajímavější otázky! Třeba jak to bylo s pokusem zrušit akademii věd a „ušetřené“ peníze přihrát partě lidí, mezi nimiž je– jaká náhoda! – premiérův syn Jakub. Nebo proč se během Fischerova premiérování zadávalo na ministerstvech tolik státních zakázek bez výběrového řízení.
204
ZDRAVICE AntiMešita o.s. iniciativě D.O.S.T. , která organizuje 1. září 2011 happeningovou akci na podporu předsedy Bátory před kostelem Panny Marie v Praze Ing. Valentin Kusák Předseda AntiMešita o.s. a AntiMešita-Envi o.s. http://blogeurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/814-zdravice-antimesita-o-s-iniciative-d-o-s-t-ktera-organizuje-1-zari-2011-happeningovou-akci-na-podporu-predsedy-batorypred-kostelem-panny-marie-v-praze.aspx
12. 9. 2011 Můj postoj k události, která odstartovala zásadní spor, je následující. Ptám se, zda má ministr (kníže Schwarzenberg) právo se zachovat k úředníku (panu Bátorovi) státní správy pomocí invektivy, jak to učinil minulý týden.Z mé pozice občana by měl být jejich vztah z hlediska morálního rovnocenný. Ani jeden by neměl napadat toho druhého. Teď samozřejmě utíkám od pojetí mnohem vyššího postavení pana Schwarzenberga jako ministra ve státní správě a reprezentanta naší vlasti. Pak je zde další rovina pojetí tohoto sporu, která mne trochu či dokonce hodně děsí. Na první pohled beru invektivu pana Bátory vzhledem k panu ministru Schwarzenbergovi jako útok, který se udál především v osobní rovině, přestože pan Schwarzenberg musí být zajisté jako osobnost pojímán v celistvosti, tzn. jako zástupce lidu České republiky na poli zahraničním. Použiji srovnání s kauzou PromoPro, kdy zmizelo cca 500 miliónů z peněz nás daňových poplatníků a je již o všem ticho po pěšině. Ministři TOP09 odešli ze zasedání Vlády ČR kvůli invektivě vůči jejich ministru panu Schwarzenbergovi a neodešli ze zasedání Vlády ČR kvůli kauze PromoPro. Pro mne to znamená konstatování „ego je pro TOP09 přednější než zašantročené stamilióny daňových poplatníků“. Pan ministr obrany Vondra, který vše vysvětloval před PSP ČR, se ani neomluvil. Pan Dobeš se omluvil. A závěr, že ego je upřednostněno před zájmy občanů, mne děsí. AntiMešita o.s je názoru, že TOP09 a její představitelé, především ministr Kalousek a ministr Schwarzenberg, mohli při tvrdším postupu ministra Dobeše hodně ztratit. Uskutečňovanou akci dne 1.9.2011 chápe jako podporu panu předsedovi Bátorovi do budoucna a vřele se k této podpoře připojujeme.
205
'Zarazilo mě, že Dobeš přirovnal Bátoru k Židům' Judita Matyášová http://www.lidovky.cz/zarazilo-me-ze-dobes-prirovnal-batoru-k-zidum-fax-/ln_domov.asp?c=A110916_101728_lide_ape
16. 9. 2011 Tamara Moyzes byla jednou z demonstrantek, které vystoupily ve čtvrtek u památníku Jad Vašem v Izraeli. Společně vyzývaly ministra školství Josefa Dobeše (VV), aby odvolal úředníka Ladislava Bátory. Šestatřicetiletá Moyzes má izraelské občanství, žije již deset let v Čechách. Jako dokumentaristka a kurátorka se dlouhodobě věnuje postavení menšin. Vystoupila na srpnovém pochodu Prague Pride v masce Ladislava Bátory a vytvořila řadu uměleckých projektů, které mají upozornit na životní podmínky menšin v České republice. Kdo se demonstrace účastnil? Na demonstraci jsme byly čtyři: Natasha Dudinská, Zuzka Štefková, Kamila Musilová a já. Nejsme žádné sdružení a ani se nespojujeme s žádnou organizací. Založila jsem, spolu se Zuzanou Štefkovou, ženskou uměleckou skupinu „5 kolona“. V rámci této skupiny organizujeme akce, jež jsou na pomezí politického umění a aktivismu. Naše skupina reaguje na aktuální politické dění, vytváříme umělecké projekty a někdy i demonstrujeme. Přidávají se k nám vždy noví lidé. Nedávno jsme vystoupily s naší skupinou na pražském pochodu hrdosti. Věděly jsme, že musíme nějak reagovat na návštěvu české delegace v Jad Vašem. Já osobně jsem to cítila jako mojí občanskou povinnost. Na co konkrétně jste vaší demonstrací před Jad Vašem chtěla upozornit? V naší vládě by neměli být lidé, kteří mají zaměstnance s neonacistickou minulostí a chválí antisemitistické knihy. Chtěly jsme poukázat na to, že podpora neonacismu v Čechách roste. A k tomu velmi pomáhá to, že máme na ministerstvech lidi, kteří podporují rasistické názory, čímž je společensky „legitimizují“. V podstatě lidem ukazují, že by se měli přidat k neonacistickým projevům a útokům na Romy. Naší akcí upozorňujeme na situaci ve městech, kde probíhají protiromské demonstrace. Rozhodně bychom neměli mlčet a mělo by se zdůraznit, že by se premiér Petr Nečas měl vyjádřit jednoznačně. Druhá světová válka začala také ekonomickou krizí a k nacistům se začali přidávat občané. Proč jste si vybrala pro demonstraci právě Jad Vašem? Myslím si, že v muzeu, které připomíná památku 6 milionů obětí druhé světové války, by měli vědět, že jeden z členů české delegace zaměstnává člověka, který měl neonacistickou minulost, chválí antisemitistické knihy a zúčastňuje se seminářů o antisemitismu. Jeden z našich sloganů přímo reaguje na ministra Dobeše a na jeho návštěvu v muzeu („Ministr Dobeš, vyhodíte teď Bátoru?“ - po návštěvě muzea holocaustu, pozn. redakce) Nejvíc mě zarazila reakce ministra Dobeše poté, co navštívil toto pietní místo. Dovolil si porovnat sebe s hrdiny jako například pan Nicholas Winton, který zachránil několik stovek židů před smrtí. Porovnává Ladislava Bátoru se židovským národem, a sám sebe přirovnává k hrdinům, kteří pomáhali masově vyvražďovanému národu. Chtěla jste s ministrem Dobešem mluvit nebo se mělo jednat o tichý protest, jen formou transparentů? Od začátku jsme plánovaly tichý protest a to právě s ohledem na to, že akce byla na pietním místě. Doufaly jsme, že se nás novináři zeptají na důvody našeho protestu, což se taky po demonstraci stalo. Reagovala nějak izraelská média na tuto vaší demonstraci? Zatím nevím o tom, že by izraelská média reagovala. Podle mých informací totiž ani žádná izraelská média nebyla s českou delegací v Jad Vašem. Myslím, že si prostě nechtějí kazit vztahy se zemí, která je má podpořit při hlasování o palestinském státu. Plánujete nějaké další akce k této kauze Bátora? Reagujeme vždy na aktuální politické dění, momentálně čekáme, jak se to dál vyvine.
Jak demonstrace probíhala? Demonstrantky si v památníku Jad Vašem na krk připevnily tabulky se jmény, na každé bylo jméno, rok úmrtí 2011 a místo úmrtí. Například Nový Bor, Rumburk a Varnsdorf. Po demonstraci je vyvedla ochranka. „Naší demonstrací jsme chtěly hlavně poukázat na to, že když budeme nadále ignorovat složitou situaci, která nyní panuje, mohla by nám přerůst přes hlavu,“ vysvětlila Tamara Moyzes.
206
Reakce ministra Josefa Dobeše na protest v Jad Vašem „Připadalo mi v tom i něco symbolického. Pokud člověku věřím, že to, co je na transparentu, není pravda, tak je naopak potřeba se za něj postavit. To je takový most toho, co jsem tu zažíval, když jsem tam viděl, jak občas někdo dostal odvahu se postavit za lidi, kteří byli masově vražděni,“ citovalo ministra Dobeše Aktuálně.cz.
Kdo je Tamara Moyzes? Multimediální a současně také multinacionální umělkyně, dokumentaristka, kurátorka, aktivistka na sebe upozornila poněkud nekorektním projektem TV t_error v galerii Entrance. V něm se snažila upozornit na problém rasismu v české společnosti. Výstavu proto koncipovala jako zamyšlení, jak by to vypadalo, kdyby se čeští romové naštvali a začali by na xenofobii ze strany gadžů odpovídat sebevražednými teroristickými útoky. Tamara Moyzes se inspirovala v Izraeli, kde strávila několik let a zapojila se do protestního hnutí kritizujícího postup izraelské vlády vůči Palestincům.
207
Odpověď na otevřený dopis MS KČ Praha 4 a Ostrava ke kauze Schwarzenberg-Bátora Petr Nečas
29. 9. 2011
děkuji za Váš dopis, ke kterému chci uvést následující. Je skutečností, že jsem se už v únoru letošního roku vyjádřil v tom smyslu, že si nedovedu představit, že by se člověk s minulostí pana Bátory stal náměstkem na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Neposuzoval jsem přitom jeho názory, na které má jako každý občan v této zemi právo, ani názory jednotlivých novinářů. Pro mne osobně je podstatné, že v roce 2006 kandidoval jako lídr ve volbách do Poslanecké sněmovny na kandidátce Národní strany za Vysočinu. Tuto stranu považuji za xenofobní, o čemž svědčí některé její konkrétní aktivity. Jistě Vám neuniklo, že v lednu 2005 se Národní strana spojila v tzv. Národní pětku, v červnu 2005 přejmenovanou na Národní sílu (Národní strana, Republikáni Miroslava Sládka, Národní sjednocení, Dělnická strana a České hnutí za národní jednotu). Koalice se však rozpadla a Národní strana šla do parlamentních voleb 2006 sama, podpořena mimo jiné Sládkovými republikány. Na kandidátkách Národní strany kandidovali i zástupci soudem zrušené Dělnické strany. Pominu další mediální nařčení, která nebudu hodnotit, protože je nemám ověřené a nemám zájem si je ověřovat. Opakovaně jsem zdůrazňoval, že člověk s těmito kontakty by u mne nebo u ministrů nominovaných za ODS nemohl pracovat, tím méně ve vedoucí funkci. Navíc platí, že úředník by měl především pracovat, nikoli se v pracovní době projevovat jako politický aktivista. Na druhou stranu s Vámi musím souhlasit, že nevidím rozdíl mezi veřejným vyjadřováním úředníka a ministra, co se týče invektiv vůči druhým osobám. Myslím si, že by jistá mediální zdrženlivost byla na místě jak u pana Bátory, tak u pana ministra Schwarzenberga. Tento spor, který já osobně považuji za zbytečně vyhrocený, a který rozhodně nepovažuji za dostatečný důvod k absenci ministrů na jednání vlády, ukončila dohoda mezi ministry Karlem Schwarzenbergem a Josefem Dobešem. Jelikož oběma ministrům tato dohoda připadala dostatečná, akceptoval jsem ji i já osobně. S úctou Petr Nečas
208
Odpověď premiéru Nečasovi MS KČ Praha 4 10. 10. 2011 Vážený pane, děkujeme za Vaši odpověď na náš otevřený dopis, který se týkal mediálních kampaní proti p. Ladislavu Bátorovi a především vyjádření nejvyšších politických představitelů včetně Vaší osoby.
Okolností, týkající se p. Bátory, jež uvádíte, nám jsou známy. Postrádáme však vyjádření ke skutečnosti, že p. Bátora disponuje certifikátem NBÚ do stupně utajení „NATO SECRET“, vydaným v prosinci 2008. Navíc v dubnu 2010 tentýž úřad zahájil v důsledku vedené mediální kampaně řízení o zrušení platnosti osvědčení, které ukončil v červnu 2011 s výsledkem, že řízení se zastavuje a osvědčení zůstává v platnosti.
Znamená to, že šetření NBÚ a jeho výsledkům nelze důvěřovat?
209
Otevřený dopis členů Učené společnosti http://www.learned.cz/cz/co-je-noveho/aktuality/otevreny-dopis-clenu-ucene-spolecnosti.html
3. 10. 2011 Vážený pane ministře, v době, kdy poněkud utichl mediální zájem o kauzu Bátora a kdy by se mohlo zdát, že jste problém vyřešil personální rošádou, je čas na tichý, ale důrazný hlas, který by Vám připomněl, že se mýlíte. Jsme vysokoškolští pedagogové a vědci, kterým leží na srdci důvěryhodnost Ministerstva školství a kteří jasně vidí, že setrvání pana Ladislava Bátory na MŠMT tuto důvěryhodnost snižuje k nule. Člověk, který kandidoval za xenofobní Národní stranu, aktivně se účastnil rasistických demonstrací a antisemitských přednášek, nemá na instituci zodpovědné za vzdělávání mladých lidí co dělat. Jako členové Učené společnosti ČR Vás proto vyzýváme, abyste konečně upřednostnil dobré mravy a zdravý rozum před případnými politickými obchody, do kterých nevidíme a ani nechceme vidět. Záleží-li Vám na dobrém jménu ministerstva a koneckonců i na Vaší pověsti, zajistěte prosím, aby pan Ladislav Bátora nebyl nadále jakkoli spojován s MŠMT. Pokud se k tomuto kroku odhodláte, nestanete se asi v očích slušných lidí hned hrdinou; možná si alespoň řeknou: „Pozdě, ale přece.“ Což by nakonec nebylo tak špatné ani pro Vás, ani pro tuto zemi. S přáním, abyste našel odvahu se rozhodnout, a s pozdravem Jiří Bičák, Jan Bouzek, Petr Čársky, František Čermák, Jaroslav Doležel, Pavel Drábek, Jiří Drahoš, Karel Dušek, Milan Elleder, Miroslav Engliš, Miloslav Feistauer, Miroslav Fiedler, Jiří Forejt, František Foret, Jiří Grygar, Petr Hájek, Eva Hajičová, Martin Hampl, Jaroslav Haslinger, Ivan Hlaváček, Pavel Hobza, Martin Hof, Jaroslav Holeček, Pavel Holländer, Josef Humlíček, Helena Illnerová, Zdeněk Jirák, Pavel Jungwirth, Tomáš Jungwirth, Jana Jurečková, Jan Konvalinka, Jiří Komárek, Oldřich Kowalski, Pavel Kratochvíl, Svatopluk Krupička, Michal Křížek, Jaroslav Kurzweil, Jan Květ, Julius Lukeš, Vladimír Mareček, Pavel Martásek, Ivo Možný, Jiří Musil,Vojtěch Novotný, Václav Pačes, Jan Palouš, Jaroslav Pánek, Luboš Perek, Mojmír Petráň, Miloslav Petrusek, Karel Procházka, Petr Pokorný, Aleš Pultr, Petr Pyšek, Ivan Raška, Blanka Říhová, Vladimír Sklenář, Jaroslav Smítal, Pavel Spunar, Luboslav Stárka, Eva Syková, Jiří Šponer, Zdeněk Šroubek, Jan Štěpán, Karel Štulík, Helena Tlaskalová-Hogenová,Karel Ulbrich, Jaroslav Vacek, Bedřich Velický, David Vokrouhlický, Petr Vorel, Boris Vyskot,František Vyskočil, Jiří Wiedermann, Jan Závada, Alexander Ženíšek
210
Jsem Čech, kdo je víc? Dobeš chce, aby žáci byli vlastenci Kateřina Frouzová http://zpravy.idnes.cz/jsem-cech-kdo-je-vic-dobes-chce-aby-zaci-byli-vlastenci-p0u-/domaci.aspx?c=A111006_225158_domaci_abr
7. 10. 2011 Školáci nejsou dost hrdí na to, že jsou Češi, míní ministr školství Josef Dobeš z VV. A chce to změnit. Hodlá do škol zavést výchovu k národnímu sebevědomí. Nemá to být samostatný předmět, téma by se mělo objevit na hodinách dějepisu, literatury, hudební, výtvarné a etické výchovy. "Abychom byli konkurenceschopní, musíme umět matematiku, jeden nebo dva jazyky a mít sebevědomí. To se musí v dětech zasívat promyšleně. Nechceme nacionalismus nebo nenávist k jiným národům, ale chceme ukázat, že máme Karla IV. a Jaromíra Jágra a že máme být nač hrdí," řekl Dobeš MF DNES a dodal, že návrh probere s odborníky. Výsledkem nového systému by podle něj měl být žák, který bude na svou národnost stejně hrdý jako Francouz. Ministerstvo nyní chystá podklady, jak by výchova k vlastenectví mohla vypadat. Kromě toho, že se žáci v hodinách setkají se jmény slavných králů i sportovců, budou se učit i o českých úspěších, významných událostech, věhlasu Prahy, rodném jazyce. "Upravíme rámcový vzdělávací program, v něm se výchova k národnímu sebevědomí objeví," popsala Jana Holíková z tiskového odboru ministerstva. Se speciálními hodinami se setkají děti už na prvním stupni, kde poznají významné české historické osobnosti regionu. Což například v bývalých Sudetech nemusí být snadné. Ministerstvo doufá, že učitelé kvůli tomu vezmou děti do muzeí, galerií či archivů. Jenže učitelé jsou k plánu skeptičtí. Dobrý pedagog podle nich dokáže vychovat děti hrdé na úspěchy předků už nyní.
211
Otevřený dopis plzeňských středoškolských učitelů ministru Dobešovi Monika Stehlíková, Gymnázium Plzeň Jitka Maulová, Střední průmyslová škola stavební Plzeň Alice Zadražilová, Gymnázium Plzeň Ladislava Matoušková, Gymnázium Plzeň Tomáš Otava, Gymnázium Plzeň Helena Koubková, Střední průmyslová škola strojnická Plzeň Jan Anderle, Gymnázium Františka Křižíka Plzeň http://www.plzenskeforum.cz/?p=271
12. 10. 2011
Vítejte v druhé republice aneb Děkujeme, pane ministře! Rádi bychom Vám, pane ministře, poděkovali za Vaše kroky ve funkci ministra školství. Jsme středoškolští učitelé a dlouhá léta se ve výuce soustřeďujeme na výchovu k občanství, toleranci a kritickému myšlení. Často jsme naráželi na problém, jak našim studentům přiblížit některá témata, především sociálně patologické jevy či komplikovaná historická období. Jsme rádi, že díky některým českým politikům máme k dispozici tolik praktických příkladů. Vaše duchaprostá rétorika, podpora ultrakonzervativních katolíků, mytologických nacionálních klišé, lidí přímo spojených s extremismem, záliba v měření, vážení a nálepkování studentů, to vše nám už měsíce slouží jako materiál umožňující vyučovat např. o druhé republice či o rozdílu mezi vlastenectvím a náckovstvím, podobně jako nám v tomto směru slouží prezident země a jeho bizarní trabanti. Jsme si jisti, že, že sebevědomí budované na pouhém faktu příslušnosti k jakékoliv skupině je ve skutečnosti rezignací na svobodu a odpovědnost. Ujišťujeme vás, že budeme učit o Karlu IV., zvlášť o tom, v jakém smyslu byl tzv. „Čechem“, či o té drobné lapálii s vyvražděním norimberských židů. Podobně budeme po studentech chtít, aby nám vysvětlili, jaký má češství Jaromíra Jágra vztah k faktu, že je výborným hokejistou. Jste známý rychlostí, s níž uvádíte své nápady v život, a máme pro vás několik nápadů, jak by se mohlo pokračovat v započaté cestě. Nechť MŠMT vydá povinný seznam povolených autorů! Jistě přijde vhod Slávy dcera, Broučci, Ve stínu lípy, Nerudovo Pro strach židovský či Zkáza Slovanů, naopak nedoporučujeme například Českou modernu s jejich otravným Buď svým a budeš českým, nebezpečný je masarykovec Ferda Mravenec, Žid Kafka, sexuální deviant Ginsberg či satanista Harry Potter. Dalším krokem by tedy logicky měl být seznam knih zakázaných. Na Den učitelů by mohly být rituálně páleny. Jeden náš student navrhoval přihazovat do plamenů i žijící autory, třeba sprosťáka Martina Jirouse, šťouru Umberta Eca nebo bigamistu Ludvíka Vaculíka, ale všechno má svůj čas, viďte. Dějiny učí, že musí předcházet tábory. Sekce pro „nepřizpůsobivé“, vedle by byli homosexuálové a lesbičky, ve speciální sekci se zostřeným režimem pak ti, kteří jsou HIV pozitivní. Další části si doplňte sám, klientů je dost. Také by měly být zavedeny výchovné ústavy pro dospívající, kteří masturbují, a káznice pro jejich rodiče, protože jak řekla Dolores Jechová Terlicová Umbridgeová, ve správných a dobrých rodinách to dospívající neprovádějí. Je tedy třeba z těla národa rázně oddělit nádor špatných rodičů. Ještě jednou vám, pane ministře děkujeme, jako výukový materiál jste k nezaplacení.
212
Učitelé Dobešovi: Když učíme o 2. republice a náckovství, učíme o vás Josef Kopecký http://zpravy.idnes.cz/ucitele-dobesovi-kdyz-ucime-o-2-republice-a-nackovstvi-ucime-o-vas-pyc-/domaci.aspx?c=A111012_133631_domaci_kop
12. 10. 2011 Rozdíl mezi vlastenectvím a náckovstvím vyučujeme na vašem případě, napsali učitelé z plzeňských středních škol ministru školství Josefu Dobešovi. Vytkli mu jeho ultrakonzervatismus i to, že podporuje lidi přímo spojené s extremismem. Učitelé ministrovi ironicky doporučují, že by měl ještě sestavit seznamy povolené a zakázané literatury. "Vaše duchaprostá rétorika, podpora ultrakonzervativních katolíků, mytologických nacionálních klišé, lidí přímo spojených s extremismem, záliba v měření, vážení a nálepkování studentů, to vše nám už měsíce slouží jako materiál umožňující vyučovat například o druhé republice či o rozdílu mezi vlastenectvím a náckovstvím," píší učitelé v otevřeném dopise. Podepsalo se pod něj sedm kantorů z plzeňského gymnázia a ze dvou dalších plzeňských středních škol. Jejich otevřený dopis je přímou reakcí na to, že Dobeš dal najevo, že by rád, aby se výuka změnila tak, aby byla naplněna výchovou k národnímu sebevědomí, která by se prolínala více předměty. Z dopisu učitelů vyplývá, že takovou radu neberou od ministra, který má v týmu blízkých spolupracovníků úředníka Ladislava Bátoru, kvůli němuž dokonce jeden čas ministři za TOP 09 odmítali chodit na jednání vlády. Bátora stojí v čele uskupení Akce D.O.S.T., které například u velvyslanectví USA protestovalo proti podpoře pochodu gayů a lesbiček centrem Prahy.
Nezakážete knížky Kafky či o Harry Potterovi? navrhují ironicky učitelé Dobešovi "Sebevědomí budované na pouhém faktu příslušnosti k jakékoliv skupině je ve skutečnosti rezignací na svobodu a odpovědnost. Ujišťujeme vás, že budeme učit o Karlu IV., zvlášť o tom, v jakém smyslu byl takzvaným Čechem, či o té drobné lapálii s vyvražděním norimberských židů. Podobně budeme po studentech chtít, aby nám vysvětlili, jaký má češství Jaromíra Jágra vztah k faktu, že je výborným hokejistou," píší učitelé v dopisu. A v narážce na názory a lidi, jichž se zastává, doporučují v nadsázce Dobešovi, že dalším jeho krokem by mohl být seznam doporučených a zakázaných autorů. "Jistě přijde vhod Slávy dcera, Broučci, Ve stínu lípy, Nerudovo Pro strach židovský či Zkáza Slovanů, naopak nedoporučujeme například Českou modernu s jejich otravným Buď svým a budeš českým, nebezpečný je masarykovec Ferda Mravenec, Žid Kafka, sexuální deviant Ginsberg či satanista Harry Potter," utahují si signatáři otevřeného dopisu z Dobeše. Vadí jim i ministrova zdrženlivost k sexuální výchově ve školách. "Také by měly být zavedeny výchovné ústavy pro dospívající, kteří masturbují, a káznice pro jejich rodiče. Ještě jednou vám, pane ministře, děkujeme, jako výukový materiál jste k nezaplacení," končí dopis ministrovi školství.
Je to nepochopení, reagovalo na dopis ministerstvo školství "K dopisu můžeme říci jen tolik, že se jedná o nepochopení celé koncepce výchovy k národnímu sebevědomí," sdělila iDNES.cz Dobešova mluvčí Renata Bartková Sodomová. Dopis podle ní zatím ministerstvo neobdrželo. K učitelům, kteří kritizují ministra školství, se přidal jeho stínový protějšek z ČSSD, senátor Marcel Chládek. Vyzval premiéra Petra Nečase, aby navrhl Dobešovo odvolání. "Kdo ještě se musí ozvat, pane premiére, abyste uznal, že je na čase vyměnit i ministra školství Josefa Dobeše? Jan Ámos Komenský? Nebo snad ředitel kouzelnické školy v Bradavicích Albus Brumbál?" uvedl Chládek.
213
Ministr a sedm trpaslíků Jan Hoffmann http://janhoffmann.blog.idnes.cz/c/216434/Ministr-a-sedm-trpasliku.html
13. 10. 2011 Existují 3 druhy právníků: Dobří, špatní a z Plzně. Včerejší protidobešovský pamflet vzbuzuje obavy, že na středoškolské učitele se vztahuje analogická poučka. Sedm plzeňských středoškolských pedagogů v tomto otevřeném dopise spustilo stavidla své hysterie. (Jsem naučen titulovat SŠ pedagogy oslovením (pan/í) profesor/ka, takže tak budu činit i ve zbytku článku - ostatně budu v něm hojně čerpat z vlastní středoškolské zkušenosti.) Předmětovou aprobaci se mi podařilo nalézt u 5 ze 7 petentů a je poněkud příznačné, že ve 4 případech jde o aprobaci Český jazyk - Základy společenských věd, v 1 případě o aprobaci Anglický jazyk - Český jazyk. (U jedné profesorky ze SPŠ jsem nalezl jen info, že jde o vedoucí stavebně specializačního předmětového týmu, o druhé jsem nenalezl nic.) Neříkám, že učit ZSV je nějaká hanba, ale pamatuji se, že průměrná hodina ZSV měla k praktickému životu tak nějak více daleko, nežli průměrná hodina předmětů ostatních. Poněkud uniká mému chápání, proč tito agilní profesoři, kteří nemají dějepisnou aprobaci, mají takovou starost o výuku 2. republiky. Výuka dějin 20. století je totiž systémovou slabinou českého školství. Obvykle se ztratí spousta času biflováním otázek typu ,,Jaká byla barva kachlíků v Ištařině bráně?“, anebo ,,Proč vyžadoval Quetzalcoatl dětskou krev?“, takže v kombinaci s nízkou hodinovou dotací potom už 20. století nemůže být ve všech svých zákrutách poctivě probráno. Je pozoruhodné, že svou pozornost nenapřou alespoň k systémovému řešení tohoto problému. Pouhá výuka 167 dní dlouhé etapy Druhé republiky 1 náš školský systém (navzdory zajímavosti tématu) asi nespasí. Spíše bych řekl, že 167 dní, neboli necelých 24 týdnů, je doba, po kterou je průměrný student osmiletého gymnázia ochuzen o biologii, neboť průměrná profesorka tohoto předmětu stráví minimálně 3 týdny ročně pískáním školních turnajů, jízdou na kanoi a podobnými aktivitami. To pak není divu, že se nestihnou probrat savci, zatímco plazi a ptáci se probírají rychlým výčtem na posledních dvou hodinách. (Zato si dodnes pamatuji, že askon, sykon a leukon nějak souvisí s mořskými houbami. Asi se na to psal test někdy kolem pololetí.) Nedojde pochopitelně ani na pohlavní ústrojí, což rozhořčeným profesorům vůbec nevadí - namísto prosté informovanosti patrně touží po státem dirigované sexuální (pře)výchově studentů. Celý dopis se nese v ubohém duchu. Profesoři relativizují příklad Jaromíra Jágra, ve kterém patrně vidí obyčejného sportovce. A přehlížejí, že právě Jágr je se svou pokorou a duchem fair-play nejen skvělým sportovcem, ale i vzorem dobrého občana. Tyto vlastnosti vyniknou, když si srovnáme jeho mediální výstupy s Romanem ,,Dali-mi-hrozně-krátkou-přestávku“ Šebrlem, Pavlem ,,Končím-nekončím-končím-nekončím“ Nedvědem, Milanem ,,Pane-rozhodčí-zase-mě-faulovali“ Barošem či Janem ,,Kontakt-tam-byl“ Rezkem. Mají narážky na Ladislava Bátoru, který by v přímé vědomostní konfrontaci 2 patrně nejednoho profesora strčil do kapsy. Dokonce navrhují seznamy doporučených a zakázaných knih, čímž o svém myšlenkovém světě možná prozrazují více, než by sami chtěli. Zřejmě se děsí, že by důraz na národní cítění ohrozil současné pojetí školní indoktrinace. Co si já pamatuji, jediná báseň, kterou jsem se na osmiletém gymnáziu měl direktivně naučit, byla ,,O Captain - My Captain“ od Walta Whitmana (tehdy z toho rezultovala minimálně jedna pětka z předmětu Literatura anglicky mluvících zemí), takže to je míra národního uvědomění, která jim zřejmě vyhovuje. Jistě prosadí, aby se ve školách z důvodu poznávání odlišných kultur slavil i důležitý svátek jménem Halloween. (Na našem avantgardním gymnáziu se slavil už někdy před 7 lety, ale coby starší ročník jsem neměl to štěstí ,,muset se rád zapojit“.) Koneckonců, některým přeučeným ruštinářkám z kabinetů angličtiny může svítící dýně v sychravém podzimním večeru nahradit stesk po lampionu, který podobnou dobou rozsvěcívaly na paměť jiného Velkého Bratra. Dále pak profesorky a profesoři dávají tušit, že antisemitu Nerudu by právě oni plošně zakázali, zatímco veselý chlapík Ginsberg by byl povinnou četbou. Nerudovi totiž nepřidá na kreditu ani jeho staromládenectví. Sexuální výchova podle diktátu soudruha doktora Radima Uzla, kandidáta věd, a jeho libertinských nohsledů ze SPRSV totiž jistě říká, že ,,nezasouvat pyj nikam“ je pokrytectví a ,,zasouvat pyj chlapovi do konečníku“ je naopak náramná zábava. Je vskutku sympatické, že soucitní profesoři učí v souvislosti s Karlem IV. o té ,,drobné lapálii s vyvražděním norimberských Židů“. Obětí bylo 560,3 takže až přijde osvícenější ministr a oni budou vyučovat sexuální výchovu, jistě se opakovaně zmíní ,,o té drobné lapálii s vražděním nenarozených dětí“, neboť na číslo 560 1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_republika http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097147804-az-kviz/309292320010158/video/ 3 http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.#Karel_IV._a_.C5.BDid.C3.A9 2
214
nespotřebuje pokroková česká společnost ani celý kalendářní měsíc. 1 Ledaže by snad ctihodní profesoři považovali krev neviňátek za onu záslužnou oběť Quetzalcoatlovi, tím by se pak vysvětlovala i ta důležitost výše zmíněné testové otázky pro školní osnovy. 2 Tak, jako těchto sedm pedagogů děkuje ministrovi za to, jak názornou je pomůckou, je namístě poděkovat i jim. Jsem jim totiž vděčný za to, jak pěkně národu naznačili, co jej čeká, až na MŠMT zasedne Marcel Chládek (ČSSD), Ondřej Liška (SZ), anebo nějaký podobný politik z jejich oblíbeného těsta.
1 2
http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce_v_%C4%8Cesk%C3%A9_republice#Statistiky http://cs.wikipedia.org/wiki/Azt%C3%A9ck%C3%A1_mytologie
215
Mé mlčení by bylo sebevražedné hazardování s přízní budoucích voličů Prohlášení Ladislava Bátory ke vzdání se funkce zástupce vrchního ředitele kabinetu ministra, přednesené na tiskové konferenci konané v pátek 14. října 2011
Ladislav Bátora http://fragmenty.cz/iz000097.html
14. 10. 2011 Před bezmála osmi měsíci se na zpravodajském serveru Parlamentní listy objevil článek s titulkem „Prohradní Bátora bude prvním náměstkem ministra Dobeše” a hned na druhý den začala diskreditační kampaň, později obecně zvaná „bátoriádou”, která podle některých mediálních odborníků nemá v popřevratové době obdoby. Uplynulých zhruba osm měsíců bude už napořád patřit k nejtěžším obdobím mého života. Letošní mediální lynčování snese srovnání s dobou po vyloučení ze studia v roce 1975 či s trestním stíháním v letech 1983 až 85. Možná je to v mnohém ještě horší, tenkrát bylo ve mně více naděje, že ještě přijdou lepší časy. Díky „bátoriádě” jsem se sice dozvěděl málo nového a pravdivého o sobě, avšak hodně o českém národě, respektive o té jeho části, která ráda sama sebe nazývá intelektuální elitou. Její boj proti mně a proti tomu, co chtě nechtě reprezentuji, a hlavně neřestný způsob, jakým je ten vpravdě likvidační útok veden, by měl být varovný nejen pro mě. Nedávno odvolaný ministr zemědělství Ivan Fuksa si postěžoval v jednom interview, že lidé se bojí v ODS mluvit a že je to už jako za totality. Obávám se ale, že se ten poukaz na plíživý návrat totality netýká jen současných poměrů v ODS. V celé naší zemi se totiž lidé už zase začínají bát promluvit, říci veřejně svůj názor, pokud není dostatečně konformní s všeobecně prosazovanou novou státní ideologií. Kdo by také toužil po tom, být veřejně ostouzen a ostrakizován. Kdo by chtěl riskovat svou existenci. Nezřídka dostávám dopisy a emaily plné upřímné podpory, zakončené však pisatelovou naléhavou prosbou, abych jeho jméno nezveřejňoval.
Neskrývaná zákeřnost Sám bych ovšem snad dokázal s úspěchem takovému tlaku čelit, kdyby mně bylo onou samozvanou elitou zazlíváno a veřejně vyčítáno jen to, co jsem kdy skutečně řekl nebo napsal, tedy to, co se všichni mohou dočíst v mých dávno veřejně publikovaných projevech písemných i ústních. Například, že jsem pro zachování suverenity národních států a proti federalizaci Evropy. Že jsem organizoval demonstrace proti Lisabonské smlouvě. Nebo to, že jsem nesouhlasil s bombardováním Bělehradu ani s odtržením Kosova. Či to, že jsem odsoudil Saakašviliho za jeho agresi vůči jižním Osetincům. Případně to, že nesouhlasím s neokonzervativci a že varuju před léta chystanou invazí do Íránu. Nebo to, že jsem napsal článek proti Kaplického knihovně. Či to, že poválečný odsun sudetských Němců považuji za jeden z předpokladů míru v Evropě, protože jinak by to v naší zemi nakonec jednou dopadlo jako ve Rwandě. Nebo to, že jsem před nějakými deseti roky opovážlivě intervenoval u britského ministra vnitra ve prospěch generála Pinocheta. Či to, že jsem loni na Hradčanském náměstí nazval české novináře a publicisty kvazisanitárními hyenami. Za tím vším si napořád stojím a jsem přesvědčen, že by mi v lecčems z toho dala za pravdu i valná část našeho národa. A v tom je nejspíš právě kámen úrazu - právě proto se kampaň proti mně musela vést jinak. Zákeřně a podle. Docela trefně tu zákeřnost ilustruje jeden výrok Karla Schwarzenberga: „Počkal jsem si, až ten srnec Bátora vyběhne na mýtinku, a pak teprve jsem ho picnul.” Nebo Dan Hrubý z Lidových novin: „Co kdyby někdo strhnul volant, až bude Bátora přecházet Karmelitskou. A byl by konečně pokoj!” Často však útočníci překračují hranici vymezenou trestním zákonem nejen nejapnými žerty. A příslušné státní orgány to tolerují.
Za hranicí trestního zákona Když jeden řadový bloger neustále a znova vnucoval svým čtenářům, že jsem „neonacista s fašistickou kariérou a čistokrevný rasista”, podal jsem na něj trestní oznámení pro pomluvu s odůvodněním, že taková tvrzení jsou nepravdivá a způsobilá poškodit mě značnou měrou v zaměstnání a způsobit mi vážnou újmu i v souvislosti s mou funkcí předsedy Akce D.O.S.T. Náměstek Obvodního státního zástupitelství pro Prahu 5 Mgr. Martin Černý mi ovšem po měsíci sdělil, že mé podání „bez dalšího opatření zakládá” a odůvodnil to mimo jiné takto: „…protože autor předkládá jen svůj postoj či názor k tématu a ačkoli článek může vyznět urážlivě či mohou být uvedeny nadměrně urážlivé soudy, není možné v rámci principů demokratické společnosti, aby orgány činné v trestním řízení působily korektivně vůči činnosti médií a nahrazovaly činnost dotčeného subjektu vlastní aktivitou… Dále je nutno uvést, že skutková podstata trestného činu pomluvy vyžaduje sdělení nepravdivého údaje o jiné osobě, způsobilého poškodit jeho osobní sféru…” Děkuji za důkladné vysvětlení, pane náměstku.
216
Máte pravdu, jak by mě to osočení mohlo probůh poškodit – vždyť přece každý centrální úřad jistě rád ve svém středu uvítá „neonacistu s fašistickou kariérou a čistokrevného rasistu”. Tak to je naše spravedlnost, to je naše demokracie… Když známý publicista Karel Hvížďala prohlásil v Českém rozhlase a posléze publikoval na několika internetových portálech, že jsem „osobně představil projekt s názvem Konečné řešení otázky cikánské, nápadně připomínající nacistický program holokaustu vyhlášený ve Wannsee v lednu roku 1942,” podal jsem na něj trestní oznámení pro pomluvu s pokazem na to, že výše uvedené tvrzení je čirý nesmysl a může mi způsobit nedozírnou újmu. Obvodní státní zástupce pro Prahu 2 JUDr. Tomáš Bláha mě ovšem po měsíci vyrozuměl, že moje podání zakládá bez dalšího opatření a odůvodnil to mimo jiné takto: „Pomluvy se dopouští ten, kdo sdělí o jiném nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost či jej poškodit v pracovních, rodinných či sociálních vazbách. K žádné takové újmě Vaší osoby nedošlo, neboť jste byl následně jmenován ekonomickým poradcem ministra školství…” Děkuji z celého srdce, pane doktore, za to vyčerpávající a uklidňující vysvětlení, že nařčení z přípravy trestného činu genocidia mi nijak neublížilo. Ono také aby ano – vždyť který centrální úřad by se zdráhal přijmout do svých služeb zločince, kterému hrozí jen dvacet let vězení nebo doživotí. Samozřejmě se ale na vás rád obrátím s doplňující výpovědí, pokud třeba někdy v budoucnu budu muset v důsledku toho přece jen ministerstvo opustit. Tak to je naše spravedlnost, to je naše demokracie… Když sociálnědemokratická poslankyně a onoho času stínová ministryně školství Vlasta Bohdalová prohlásila v rozhovoru pro deník Právo, že jsem „proslul rasistickými výroky, kdy jsem volal po dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené,” podal jsem na ni trestní oznámení za pomluvu s poukazem na to, že jsem nikdy po přesunu Cikánů do země zaslíbené nevolal, ba dokonce jsem takovým voláním ani neproslul. Komisař nadporučík ing. Václav Daňha, vedoucí obvodního oddělení policie v Českých Budějovicích, mi však zhruba po čtyřech měsících sdělil, že provedeným šetřením nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin pomluvy, a mimo jiné dodal: „…poškozený coby úřední osoba je povinen ze své funkce snášet i poněkud intenzívnější útoky na svou osobu, a to i osobní či týkající se mimopracovních záležitostí. Osoba, která najde odvahu zastávat funkci v rezortu ministerstva školství, musí také najít odvahu čelit kritice někdy i málo věcné, nekonkrétní, přičemž je nutno najít správné postoje a nelze souhlasit s řešením podobných problémů prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení…” Aha. Rozumím vám dobře, pane komisaři, že tedy mám každého, kdo mě v médiích pomluví, na vlastní náklady vyhledat a zpolíčkovat, jak je myslím u vás v jižních Čechách zvykem? Tak to je naše spravedlnost, to je naše demokracie… Takový přístup orgánů činných v trestním řízení může ovšem být pro oběť pomlouvačné kampaně zničující, protože povzbuzuje její exponenty k dalším a dalším atakům. V této souvislosti stojí za zmínku, že se jim podařil kousek, který by mohl vstoupit do učebnice insinuačních praktik. Po čase si totiž – zřejmě na něčí přímluvu – osvojil a publikoval ona lživá tvrzení Karla Hvížďaly a Vlasty Bohdalové renomovaný britský týdeník The Economist a uvedl v článku o situaci na severu Čech, že je to o to horší, že „vysokým úředníkem na českém ministerstvu školství je člověk, který proslul odpornými výroky proti Romům a který je chráněncem presidenta Klause.” Na druhý den se samozřejmě o tomto článku rozepsaly bezmála všechny české deníky. Dokonalost sama, to i ta všemocná KGB musela v takových případech vzít za vděk jen zaplacenou notickou v regionálním tisku někde v Indii či Brazílii…
Útočníci z TOP 09 Jinou kapitolou, kterou musím v tomto velmi kusém výčtu zmínit, jsou útoky některých vládních činitelů. Poté, co jsem byl pověřen řízením personálním odboru, uvedl ministr zahraničí Schwarzenberg v rozhovoru pro celostátní tištěný deník mimo jiné: „Bátora se hodí na ministerstvo školství jako pazdeří k jisté části těla.” Třebaže se mě tento neurvalý výrok velmi dotkl a správně jsem usoudil, že nebezpečně ohrožuje moje setrvání na ministerstvu, protože kníže Schwarzenberg pořád ještě patří k vlivným opinion-makerům, mávnul jsem nad tím v podstatě rukou, když jsem si na svém facebookovém profilu stručně a očividně smířeně povzdechl zhruba v tom smyslu, že se s chudáčkem starým soudit nebudu. A byl rázem nejen oheň na mé střeše – dokonce skoro padla česká vláda… A trvalo takřka týden, než se média odhodlala upozornit na tu skutečnost, že to nebyl můj nepříčetný a neopodstatněný výkřik z polospánku, nýbrž že jsem pouze reagoval na výše uvedenou urážku ze strany ministra zahraničí. A když o pár dní později kníže Schwarzenberg svou původní úvahu o pazdeří a hýždích ještě obohatil konstatováním, že svěřit mi řízení personálního odboru na ministerstvu školství je totéž, jako „udělat ze známého pedofila ředitele dívčího gymnasia”, už jsem si nahlas ani nepovzdechl, protože součástí dohod vedoucích k zažehnání vládní krize bylo mé absolutní mlčení. 0Proto jsem musel mlčet i tehdy, když mě ministr financí Kalousek veřejně označil za „starého fašouna” a „nácka”. Ba dokonce i tehdy, když prohlásil, že jsem rasista, protože používám slovo „rasa”. Komické na tom bylo nejen uvedené zdůvodnění, kterému by se vysmál i student nultého semestru antropologie, ale hlavně to, že se ministr Kalousek dovolával mého rozhovoru s redaktorem iDNES, jemuž jsem mimo jiné řekl, že chovám
217
k lidem žluté rasy velkou úctu nejen proto, že jsem kdysi dávno studoval na Filosofické fakultě obor kulturní dějiny Dálného východu, ale hlavně proto, že bychom se třeba od Číňanů a Vietnamců mohli mnohému naučit: co se týče lásky k vlasti a úctě k tradicím především.
Konstrukce o antisemitismu A tak jsem přes dva měsíce mlčel a mlčel a mlčel… A protivníci beztrestně hodovali a hodovali a ještě stokrát zopakovali, že jsem neonacista, fašista, rasista a podobně. A to navzdory tomu, že dva jinak respektovaní odborníci na extremismus – Zdeněk Zbořil a Miroslav Mareš - se opakovaně vyjádřili, že neonacista ani fašista rozhodně nejsem. A navzdory tomu, že jsem začátkem léta zveřejnil informaci, že na základě déle než ročního šetření Bezpečnostní informační služby Národní bezpečnostní úřad potvrdil mou způsobilost pro stupeň utajení „NATO Secret”. A tak stokrát zopakovaná lež se pomalu stávala pravdou. A jako by nestačilo, že se o tom, že jsem neonacista, fašista a rasista, psalo už jako o nezpochybnitelném faktu, přidalo se ještě nařčení z antisemitismu. Tuto insinuaci mí odpůrci postavili na dvou tvrzeních - „chodil na antisemitské přednášky” a „vychvaluje antisemitské knihy”. K tomu jen krátce a doufám, že naposledy: Někdy v roce 1995, jak mi letos na jaře média připomenula, jsem se zúčastnil přednášky jistého pana Kalinovského, kterého jsem tehdy neznal a nepamatuji se, že bych se s ním od té doby kdy potkal. Tématem byl „vznik a vývoj českého protižidovství”, což mě zaujalo, protože v té době jsem intenzívně pracoval na své čítance z moderních českých dějin s názvem Česká revue. Referent nás v průběhu přednášky seznámil se svou čerstvě obhájenou diplomovou prací, pojednávající o zmíněném tématu. Nestaral jsem se do nedávna ani o to, kdo na oné přednášce byl, stejně tak jako jsem se o to nestaral, když jsem tam sám přednášel například o tokijském procesu, soužití Čechů a Němců v 19. století či o rwandské genocidě. Stejně tak, jako se o složení publika myslím nestarali ani jiní lektoři, namátkou profesoři Nakonečný a Galandauer z Filosofické fakulty University Karlovy či dr. Tomeš z Masarykova ústavu. Druhým rádoby nezvratným důkazem mého antisemitismu je, že jsem v již zmíněné Čítance z českých dějin uvedl v glose u Rudolfa Vrby, že kromě jiného napsal SKVĚLOU Zkázu Slovanů. Ano, uvedl jsem na závěr pasáže z Vrbovy úvahy z roku 1911 o převaze německého kapitálu v bankách sídlících v Čechách, že dnes už je nejspíše znám jen pro své antisemitské traktáty Vražda v Polné či Zkáza Slovanů. Tečka. Aspoň tak tomu je v jediném existujícím tištěném exempláři 5. svazku České revue. Není tam žádná zmínka o „SKVĚLOSTI” této knihy! A tak si myslím, že stejně jako pro někoho nebyl problém vlámat se opakovaně do mého facebookového účtu a mé emailové schránky, nebyl by jistě žádný problém náležitě poopravit na webové stránce mou původní glosu a získat tak kýženou munici, jakkoli nepříliš silnou pro toho, kdo ví, že za „Zkázu Slovanů” Vrba označil bolševismus. Šedesát let před Solženicynem… Ovšem pro někoho zřejmě bolševismus není zkázonosný ani po těch všech zkušenostech.
A proč to všechno? Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a platí to bohužel i dnes. A tak se stokrát něco nalže a nálepka bude už držet jako helvétská víra. A podobně jako za časů III. Internacionály je nejpůsobivější kohokoli s pravicovým či konzervativním názorem označit za fašistu. Zabralo to ve třicátých letech minulého století, proč by to nemělo fungovat i ve století multikulturních světlých zítřků! Nebo to aspoň zkusíme… A ještě něco přidáme… A proč to všechno? Domnívám se, že se moji odpůrci rekrutují především ze dvou zájmových skupin, které ale v tomto případě působí v synergii. Jedněm v té či oné míře překážím jen v jejich úsilí o formulování a prosazení nové státní doktríny, založené především na zmíněném multikulturalismu a budoucí federalizaci Evropy, druhým k tomu navíc vyvstává pot na čele při představě, že by případně došlo k sebenaplnění prognózy, která doprovází celou kampaň proti mé osobě a iniciativě D.O.S.T. a nikoli mimochodem i proti prezidentu Klausovi. Vždyť už každý si jistě všiml těch sugestivních varování, že „hrozí nebezpečí, že lidé okolo iniciativy D.O.S.T. budou spolu s prezidentem základem nějaké nové politické síly, která ke vší hrůze dokonce v nějakém spojení například se Suverenitou Jany Bobošíkové může v příštích parlamentních volbách uspět…” Inu všechno je dnes – a což teprve zítra - možné. A i proto je moje dosavadní mlčení ke všem těm pomluvám nejen hazardem s mou pověstí a s pověstí iniciativy D.O.S.T. a lidí s touto iniciativou právem či omylem spojovaných. Bylo by to totiž navíc sebevražedné hazardování s latentní či již manifestovanou přízní případných budoucích voličů. Voličů, kteří – kdyby se likvidační záměr našich protivníků zdařil - by pak v pravý čas možná marně hledali relevantní politickou sílu, jež bude nefalšovaně konzervativní a bude mimo jiné opravdu bránit den za dnem ubývající občanskou svobodu a státní suverenitu. Kdo ví… A tohle pomyšlení mě zavazuje. Jeden můj dobrý přítel - sociální demokrat, a proto ho nechci jmenovat, ale snad ho citace jeho slov potěší - mi minulý týden řekl: „Ano, chápu tě, je to určitě vysilující a ponižující, celá ta
218
bátoriáda. Ale na druhou stranu jsi z té zuřivosti a neskrývané zášti svých odpůrců jistě už dávno poznal, že tentokrát rozhodně nejdeš po slepé cestě…” ***** Zváživ proto dobře všechny výše uvedené skutečnosti, rozhodl jsem se před pár dny, že nadále už nemohu a nebudu dodržovat slib mlčení, který jsem panu ministru školství dal. Toto své rozhodnutí jsem projednal včera na schůzi výboru Akce D.O.S.T. a kolegové moje rozhodnutí pochopili a schválili. Informoval jsem o tom i pana ministra a jsem přesvědčen, že i on toto tlakem nepřátelského okolí vynucené zrušení slibu pochopí. Zároveň mu děkuji, že mi umožnil uspořádat tuto tiskovou konferenci v prostorách ministerstva školství. A děkuji mu samozřejmě z celého srdce nejen za to. Vždyť on a president Klaus byli jedinými dvěma ústavními činiteli, kteří se mě v nejtěžším období mého života důsledně a kvalifikovaně zastávali. Oběma se za jejich statečnou a navýsost důležitou podporu a lojalitu cítím velmi zavázán. Abych však pana ministra Dobeše nevystavil konfliktu loajalit v souvislosti s mým odvoláním daného slibu mlčení, adresoval jsem mu dnes ráno list, v němž oznamuji, že dnešního dne se ve smyslu § 73 odst. 1 zákoníku práce vzdávám funkce zástupce vrchního ředitele kabinetu, a po vyřízení příslušných pracovněprávních náležitostí odejdu ze služeb ministerstva školství vůbec. Ti, kteří po mém odchodu dnem i nocí bezmála tři čtvrti roku prahli a volali, mohou začít slavit. Přeji jim dobrou a hlučnou zábavu. Těm, kterým jsem tímto svým - nejspíše trochu nečekaným - krokem způsobil zklamání a třeba i bolest v srdci, se moc omlouvám. Věřím, že brzy pochopí, že jsem s ohledem na okolnosti už nemohl jinak. Kéž aspoň Bůh odpustí mým viníkům!
219
Bátora už nechce mlčet, poděkoval Klausovi a odchází z ministerstva Josef Kopecký http://zpravy.idnes.cz/batora-uz-nechce-mlcet-podekoval-klausovi-a-odchazi-z-ministerstva-1fd-/domaci.aspx?c=A111014_100630_domaci_kop
14. 10. 2011 Vysoký úředník ministerstva školství Ladislav Bátora oznámil, že opouští funkci zástupce vrchního ředitele na ministerstvu a že odejde i z úřadu. Kvůli jeho aktivitě v euroskeptickém sdružení Akce D.O.S.T se otřásala i vláda. Naznačil, že může být u zrodu nové strany, která by měla podporu prezidenta Václava Klause. Ministři za TOP 09 nedávno odmítali chodit na jednání vlády, dokud Dobeš nevyhodí Bátoru z pozice personálního ředitele na školství, nebo dokud premiér Petr Nečas neodvolá z vlády Dobeše. Ani jedno se nakonec nestalo, ministr školství jen Bátoru přesunul do funkce zástupce ředitelky svého kabinetu. Úředník Bátora, který v čele sdružení Akce D.O.S.T. protestoval například proti podpoře pochodu gayů a lesbiček centrem Prahy u velvyslanectví USA a pustil se i do slovní přestřelky s šéfem diplomacie Karlem Schwarzenbergem, opouští ministerstvo školství až teď. „Ti, kteří po mém odchodu dnem i nocí bezmála tři čtvrti roku prahli a volali, mohou začít slavit. Přeji jim dobrou a hlučnou zábavu,“ řekl v závěru svého téměř půlhodinového vystoupení před novináři Bátora.
Založení nové politické strany? Všechno je možné, řekl Bátora Formálně svůj odchod zdůvodnil tím, že už nemůže dodržovat slib ministrovi školství Dobešovi, že se nebude vyjadřovat k veřejným záležitostem. „On a prezident Klaus byli jedinými dvěma ústavními činiteli, kteří se mě v nejtěžším období mého života důsledně a kvalifikovaně zastávali. Oběma se za jejich statečnou a navýsost důležitou podporu a loajalitu cítím velmi zavázán,“ prohlásil na mimořádně svolaném brífinku Bátora. Naznačil zároveň, že se chystá stát u zrodu nové politické síly, kterou by založili lidé z iniciativy D.O.S.T. se Suverenitou Jany Bobošíkové a s možnou podporou prezidenta Václava Klause. „Inu všechno je dnes - a což teprve zítra - možné. A i proto je moje dosavadní mlčení ke všem pomluvám hazardem s mou pověstí a s pověstí iniciativy D.O.S.T.,“ prohlásil Bátora. V půlhodinovém prohlášení, po němž nepřipustil otázky, zrekapituloval ze svého úhlu pohledu to, co nazval „bátoriádou“, která podle něj vypukla před osmi měsíci, když se poprvé objevila informace, že by se mohl stát dokonce prvním náměstkem ministra Dobeše. Hovořil o „mediálním lynčování“, které přirovnal k vyhazovu ze studia v roce 1975 či stíhání v osmdesátých letech. „V celé naší zemi se lidé už zase začínají bát promluvit, říci veřejně svůj názor,“ tvrdí Bátora, který zdůraznil, že jeho názory nemají nic společného s rasismem ani s antisemitismem. Stojí si za tím, že je proti federalizaci Evropy, že nesouhlasil s bombardováním Srbska, se stavbou knihovny podle návrhu Jana Kaplického a že poválečné vysídlení sudetských Němců považuje za předpoklad míru v Evropě. Stejně tak si stojí za tím, že české novináře nazval „kvazisanitárními hyenami“.
220
Bátora skončil na ministerstvu školství map, rsk, ada, nig, luk, Novinky, Právo http://www.novinky.cz/domaci/247454-batora-skoncil-na-ministerstvu-skolstvi.html
14. 10. 2011 Kontroverzní úředník ministerstva školství Ladislav Bátora se vzdal funkce zástupce vrchního ředitele kabinetu. Z ministerstva úplně odejde, řekl novinářům. Svůj krok vysvětlil tím, že se chce veřejně angažovat, v čemž mu brání závazek zdržet se politických prohlášení, který mu po tlaku koaličních partnerů uložil ministr Josef Dobeš (VV). V prohlášení Bátora poděkoval za podporu prezidentovi Václavu Klausovi, cítí se mu prý zavázán. „Rozhodl jsem se před pár dny, že nadále už nemohu a nebudu dodržovat slib mlčení, který jsem dal panu ministru školství. Informoval jsem o tom pana ministra a jsem přesvědčen, že i on toto tlakem nepřátelského okolí vynuceného slibu pochopí,“ řekl v pátek Bátora a Dobešovi poděkoval „z celého srdce“, že mu umožnil uspořádat tiskovou konferenci. Zdůraznil, že Josef Dobeš (VV) a prezident Klaus byli jedinými dvěma ústavními činiteli, kteří se jej „v období tzv. bátoriády“ důsledně a kvalifikovaně zastávali. Aby Dobeše nevystavil konfliktu loajalit, oznámil mu, že se vzdává funkce zástupce vrchního ředitele kabinetu. V pátek se Bátora zároveň prohlásil za politika a uvedl: „Domnívám se, že se moji odpůrci rekrutují především ze dvou zájmových skupin. Jedněm v té či oné míře překážím jen v jejich úsilí o formulování a prosazení nové státní doktríny, založené především na multikulturalismu a budoucí federalizaci Evropy, druhým k tomu navíc vyvstává pot na čele při představě, že by případně došlo k sebenaplnění prognózy, která doprovází celou kampaň proti mé osobě a iniciativě D.O.S.T. a nikoli mimochodem i proti prezidentu Klausovi,“ uvedl Bátora. „Vždyť už každý si jistě všiml těch sugestivních varování, že 'hrozí nebezpečí', že lidé okolo iniciativy D.O.S.T. spolu s prezidentem jsou základem nějaké nové politické síly. Inu všechno je dnes, a což teprve zítra, možné,“ dodal. Bátora zároveň připomněl politiky, kteří se do něj pouštěli. Zmínil například Schwarzenberga a Kalouska. Rovněž zkritizoval novináře, kteří ho prý mediálně lynčovali. „Letošní mediální lynčování snese srovnání s dobou po vyloučení ze studia v roce 1975 či s trestním stíháním v letech 1983 až 1985. Možná je to ještě mnohem horší, tenkrát ve mně bylo více naděje, že ještě přijdou lepší časy,“ postěžoval si Bátora.
Schwarzenberg ho za rezignaci pochválil Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg označil Bátorovu rezignaci za „vynikající krok“. „Chtěl bych především vyjádřit dík a uznání českým vědcům, kteří se tak razantně postavili proti jeho působení na ministerstvu školství,“ řekl Právu. Na dotaz, jak hodnotí skutečnost, že Bátora odstoupil proto, že se chce aktivně angažovat v politickém životě, podotkl, že je „politováníhodné, že v dobách hospodářské krize, rostoucí nezaměstnanosti, všeobecné nejistotě téměř všude v Evropě přibývají preference extrémním stranám“. Podle něj Bátora může pravicově-populistickou partaj v ČR vytvořit. „Je to velice dobře možné, vývoj k tomu směřuje. Je možné, že někteří vidí, jak tyto strany měly úspěch v Evropě a chtějí zkusit něco podobného vytvořit i u nás,“ dodal.
Gazdík: Je paradoxní, že ministr VV podporoval extrémismus Podle šéfa poslaneckého klubu TOP 09 Petra Gazdíka odchod Ladislava Bátory z ministerstva školství potvrzením dřívějších stranických stanovisek. „To, že se chce věnovat aktivně politice, a proto odchází, není pro nás překvapením, protože pan Bátora se aktivně věnoval politické činnosti už za svého působení na ministerstvu. Jediný, kdo to bohužel neviděl, byl ministr školství jako jeho přímý nadřízený,“ řekl Gazdík Právu. Podle něho tímto přístupem ministr dovolil pronikat extrémistickým silám do státní správy, což je věc, se kterou TOP 09 nemůže souhlasit. „Je paradoxní, že ministr za VV podporoval přítomnost extrémistických sil ve státní správě a nebyl schopen s tím něco udělat,“ dodal Gazdík.
221
Němcová Bátorovo rozhodnutí vítá Šéfka Sněmovny a první místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová na dotaz Práva Bátorův krok komentovala: „Jeho rozhodnutí vítám. Je to přesně to, co jsem říkala, když ta kauza na začátku roku propukla, že si musí ujasnit, zda chce být aktivní v politice, anebo být státním úředníkem. Obě ty kategorie něco umožňují a něco neumožňují.“ Němcová si nemyslí, že by kauza Bátory ohrožovala koalici, spíše podle svých slov zaznamenala reakce z odborných pedagogických kruhů proti Bátorovu angažmá. Jak Němcová dále řekla, nemá obavy, že by případná nová strana založená Bátorou mohla ubírat voliče ODS. „Jak jsem sledovala názory pana Bátory, tak si myslím, že to není nějaké ohrožení ODS. Co bych si mohla přát, aby to byla ve všech ohledech demokratická strana, aby se nestalo, že se tady objeví nějak nacionalisticky podbarvená strana,“ dodala Němcová.
222
Mise splněna Milan Špinka http://narmyslenka.cz/view.php?cisloclanku=2011100031
14. 10. 2011 Vítáme Ladislava Bátoru zpátky do života. Protože Ladislav Bátora je pro nás důležitější živý, než mrtvý. A Ladislav Bátora mlčící, plnící „v zájmu vlády“ roli umlčeného otloukánka, pro nás význam nemá, ať už by jeho úkol na MŠMT měl být kdovíjak gigantický. Chceme a potřebujeme ho živého, aktivního, burcujícícho. Mise byla úspěšně splněna. Reklamní agenti mohou jen žasnout, jaké píárko se naší věci dostalo. Hloupý nepřítel vyrazil ze své vozové hradby plnou silou a byl v otevřeném poli nehorázně zmasakrován. Hranice se posunuly. Povinně pobouřená veřejnost se při předkládání strašlivých důkazů viny povinně nebouřila, ale jen krčila nechápavě rameny. Tankové brigády masmédií vyrazily rozdrtit nepřítele svými pásy, ale uvízly v křížové palbě klesajících nákladů, nedůvěřivých čtenářů a nových internetových médií. Nedosáhly ničeho, jen se jim povedlo nafouknout nevýznamnou kauzu do obřích rozměrů. Kdysi tak hrozivý nepřítel dnes vypadá směšně. Dopisy „významných osobností“, „sedmi učitelů“, „96 vědeckých pracovníků“ a „99 pragováků“ žádající nemilosrdné Bátorovo potrestání se v našich rukách mění v mokré hadry, šlehající po nadutých držkách pravdoláskařských nácků a zelených stalinistů se špičatými čumáky. Nepřítel odhodil své maskovací sítě a vystavil se jako na střelnici. Čert ví, co ministr Dobeš provede se zpracovaným personálním auditem. MŠMT potřebuje po letech zelené hegemonie pořádně vyvětrat a můžeme si jen přát, aby k tomu došlo. Není to však podstatné. Podstatné je, že je nás slyšet jako nikdy předtím, že neomarxisté se přesouvají do defenzivy a horečnatě si kopou své krysí díry a že čas se za posledních pár měsíců šíleně zrychlil a hraje pro nás. Celá Evropa spěje k zásadním změnám a Nový řád ke svému zhroucení. Tak si do něj pojďme pořádně kopnout. S Láďou Bátorou zpátky na naší straně.
223
Tak Bátoru bychom měli. Kdo bude další? Petr Hampl sociolog http://hampl.blog.ihned.cz/c1-53231440-tak-batoru-bychom-meli-kdo-bude-dalsi
16. 10. 2011 Nemá smysl rozšiřovat řady textů o tom, zda byla česká demokracie zachráněna před plukovníkem Bátorou připravujícím státní převrat nebo zda se jednalo o zlovolnou štvanici na nevinného člověka. V České republice je totiž asi tak 10 lidí, kteří o Dr. Bátorovi mají nějakou spolehlivou informaci a asi tak 10 milionů lidí, kteří na něj mají názor. Patřím k té druhé skupině a moje pocity tudíž nejsou nijak zajímavé. Naopak velmi zajímavé může být přemýšlení o tom, jak se bude kauza vyvíjet dál a co to bude znamenat pro život v České republice. Připusťme na chvíli (čistě teoreticky) možnost, že Dr. Bátora se do problémů ve skutečnosti dostal kvůli ceduli „Intelektuálové, jděte do hajzlu“. Urazil levicové intelektuály a byl exemplárně potrestán. Všichni, kdo proti němu vystupovali, věděli, že se ve skutečnosti nejedná o žádného antisemitu ani nacistu. Ti, kdo drží reálnou moc, potřebovali ukázat potřebnou míru brutality a zastrašit potenciální protivníky. Kéž by tomu tak bylo. Znamenalo by to, že se můžeme vrátit k běžnému životu. Ale připusťme na chvíli, že lidé, kteří psali články o „antisemitské kreatuře“ a politici, kteří kauzu vyvolali, opravdu věřili tomu, co píší a říkají (ať už se tato víra zakládala na skutečnosti či nikoliv). Bylo-li tomu tak, potom se tito zachránci před nacionalismem a homofobií nemohou zastavit. Jestliže byl Dr. Bátora nebezpečný při vyřizování běžného papírování v úřadě (nic jiného nemá vedoucí personálního odboru na starosti), potom bude nebezpečný na každé jiné pracovní pozici v každé jiné organizaci. Bude nebezpečný i jako důchodce. To by znamenalo, že jediný správný konec spočívá v sebevraždě Dr. Bátory, případně v jeho doživotním uvěznění. Spokojit se s něčím menším by znamenalo připustit nebezpečí fašismu. A obávám se, že někteří čeští novináři už do kauzy Bátora investovali příliš velkou část své prestiže a svého ega, než aby se mohli zastavit na půli cesty. To není všechno. Pokud někdo opravdu věří, že Dr. Bátora představoval vážné nebezpečí, pak je jisté, že likvidací jedné osoby nemůže obrana demokracie skončit. Osamělý izolovaný Bátora by přece nemohl žádné nebezpečí představovat. A pokud nepracoval sám, je zapotřebí zlikvidovat i komplice. Musí tedy následovat kampaně proti dalším lidem. Což vede k zajímavé otázce kandidátů na příštího „nácka“. Jan Macháček před několika dny prohlásil za „jedno z největších nebezpečí současného světa“ liberály a jmenoval konkrétně Petra Macha (zde). Bude to on? Nebo člen představenstva Partners Pavel Kohout? Biskup Dominik Duka? Bývalý ředitel Občanského institutu Michal Semín? Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl? Ředitel PORG Václav Klaus mladší? Neokonzervativní komentátoři Jefim Fištejn a Benjamin Kuras? Vladimír Železný? Jana Bobošíková? Tomio Okamura? To vše se odehrává v situaci, kdy vládnoucí euroelita zjevně ztratila zájem na udržení parlamentní demokracie. A kdy masy těch, na jejichž úkor současný euroexperiment probíhá, mají stejně skeptický postoj. Je tedy docela možné, že nás čeká období zápasu o podobu příštího politického zřízení a že v tomto období se budou odehrávat věci, které byly po většinu našeho života (včetně posledních let komunistické éry) nemyslitelné. To ještě zdaleka není katastrofický scénář. Katastrofický scénář musí počítat s tím, že se dají po pohybu masy chlapů z fabrik, prodavaček, řemeslníků, zemědělců, policistů a všech těch obyčejných lidí, kteří se nechali napálit při vstupu do Unie a jimž je dnes už většinou jasné, že oni a jejich děti nezískali nic jiného než nezaměstnanost, stále přísnější a nesmyslnější předpisy a pochybnou výsadu přispívat na blahobyt manažerů německých bank. Jak víme z dějin, dá-li se taková masa do pohybu, nelze počítat s umírněností ani kultivovaností. A také víme, že „hněv lidu“ dopadá častěji na náhradní cíle než na skutečné viníky. Mimochodem, v posledních týdnech se ve většině médií pravidelně objevují články o tom, že těmi škůdci, kteří vysávají českou ekonomiku, jsou drobní živnostníci. Jako profesionál v oblasti public relations si troufám říci, že spolehlivě rozeznám článek spontánně vzniklý od článku, který „protlačil“ profesionál z PR agentury. A tyhle protiživnostenské články zjevně patří do té druhé skupiny (viz například zde). Tedy práce Kalouskova tiskového odboru. Že by se už rýsovali nástupci „kulaků“? Určitou logiku by to mělo. Další paralela se začátkem 30. let. Ale třeba se mýlím. Třeba šlo jen o to dát za vyučenou natvrdlému chlapíkovi, který nepochopil, že je lepší narazit na medvědici zbavenou mláďat než na pokrokového intelektuála, kterému hrozí omezení státních dotací. To by byla mnohem lepší varianta.
224
Bátora ušetřil 150 milionů a každý si do něj mohl kopnout, říká Dobeš wlk iDNES.cz http://zpravy.idnes.cz/batora-usetril-150-milionu-a-kazdy-si-do-nej-mohl-kopnout-rika-dobes-p9r-/domaci.aspx?c=A111017_111301_domaci_wlk
17. 10. 2011 O rozhodnutí kontroverzního úředníka Ladislava Bátory odejít z ministerstva školství věděl ministr Josef Dobeš přibližně deset dní předem. Podle ministra ušetřil Bátora resortu 150 milionů ročně. Vazbu s úředníkem nechce Dobeš zcela zpřetrhat, i když Bátora ohlásil, že z ministerstva zcela odejde. „Lidsky jeho rozhodnutí rozumím a přijal jsem ho. Dostal se do pasti své loajality, každý se do něj mohl beztrestně obout či si do něj kopnout, dostat se do jeho soukromé pošty či na Facebook,“ řekl o úředníkově odchodu ministr Josef Dobeš. Průnik do soukromé pošty či účtu na Facebooku - což Bátoru postihlo - nicméně technicky nesouvisí s působením úředníka na ministerstvu. Rozhodující roli hraje bezpečnost hesla či ověřovací otázky. Bátorův účet však mohl kvůli jeho veřejnému působení čelit intenzivnější snaze o prolomení jeho ochrany. (o zneužití Bátorova účtu čtěte zde) Bátora pro ministra školství pracoval od letošního dubna. Nejprve byl jeho poradcem, o prázdninách se pak stal šéfem personálního odboru. Ve funkci skončil poté, co se na jeho facebookovém profilu objevily urážky ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Dobeš ho posléze jmenoval zástupcem vrchního ředitele svého kabinetu. Za Bátorovy hlavní zásluhy ministr označil podíl na ročních úsporách 150 milionů korun. Část z nich půjde na zvýšení platů učitelů církevních škol v regionech, většina - 120 milionů - má jít na podporu doktorandských studií na pražských vysokých školách. Bátora podle Dobeše navíc propustil téměř třiadvacet procent zaměstnanců - 167 z původních 734. Kromě toho si ministr na Bátorovi cenil loajalitu a pracovitost. Možná proto se ministr nechce s Bátorou zcela rozloučit. Hodlá si jej nechat jako poradce na „0,1 úvazku“. Bátora podle Dobeše za své angažmá nedostane žádnou zvláštní odměnu. Jeho přesný plat ministr neuvedl, ale odhadl, že se pohyboval mezi 40 až 50 tisíci měsíčně. Ministr školství také prohlásil, že se o Bátorově odchodu dozvěděl zhruba před deseti dny. Odmítl verzi premiéra Nečase, který v pátek tvrdil, že se na odchodu úředníka s Dobešem dohodli už před několika týdny (více čtěte zde). „Několikrát jsem se o tom s panem premiérem bavil, ale to rozhodnutí je (Bátorovo) osobní,“ řekl Dobeš.
225
Alexandr Bátora: Havlovci nám chodí vytloukat okna (nezkrácená verze rozhovoru) Adam B. Bartoš http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/1186-alexandr-batora-havlovci-nam-chodi-vytloukat-okna-nezkracena-verze-rozhovoru-.aspx
31. 10. 2011 Nemohu se nezeptat na věc, která se stala jaksi neplánovaně, protože když jsme tento rozhovor domlouvali, byl tvůj táta ještě na MŠMT a nic nenasvědčovalo tomu, že by odešel, ale v pátek 14. října oznámil, že po dlouhé kampani, která je proti němu vedena, se rozhodl odstoupit. Probíral to s tebou? A jak toto jeho rozhodnutí vnímáš? To víš, že jsme s otcem o různých možnostech, jak celá kauza může skončit, hovořili za těch osm měsíců mnohokrát. Čili ano, probírali jsme spolu i možnost tuto. A vzhledem k tomu, že otec předminulý pátek skutečně rezignoval, vrátili jsme se k tomu i během následujícího nedělního rodinného oběda. Víš, nevzpomínám si, kdy naposledy jsme během posledních osmi měsíců obědvali v podobné atmosféře. Otcovo rozhodnutí však pochopitelně vnímám jako nezbytný krok. V jaké atmosféře? Myslíš v klidné – po tom všem? Ano, v klidné. Úleva je přece klidná emoce. Navenek to může být vnímáno jako prohra a vítězství té skupiny, která usilovala o to, aby odešel. Nemáš ten pocit? Nebo myslíš, že mu to naopak rozvázalo ruce k dalším krokům...? Myslím, že to bude přesně takhle vnímáno. Příliš mi nevadí, že budou naši nepřátelé slavit, i když v následujících týdnech určitě nebudeme ušetřeni mnoha uštěpačností, což nebude nijak příjemné. Spíš mě mrzí, že mnoho našich příznivců bude velmi zklamaných. Ale nedalo se nic jiného dělat, vždyť jak sám správně odhaduješ – otec teď aspoň bude mít volnější ruce. Volnější ruce v šéfování DOSTu nebo, jak se v médiích naznačuje, v přebudovávání DOSTu na případnou novou konzervativní stranu? To jsou spojité nádoby. Čili ano, volnější ruce v DOSTu, což může případně znamenat i transformaci v politickou stranu. Ale to je zatím nejspíš dost vzdálený cíl. On sám ve svém prohlášení o těch osmi měsících intenzivní pomlouvačné kampaně mluvil a přiznal, že to bylo nejtěžší období jeho života. Jak jsi toto období vnímal ty jako syn? Jak moc jste spolu mluvili o všech těch věcech, které se za bátoriády den za dnem děly? Probírali jste je pravidelně? Radil jsi tátovi? Ano, určitě šlo o jeho nejtěžší životní období, to mi potvrdil mockrát. Mimochodem – pokud se otec dnes cítí nesvobodněji, než když byl v třiaosmdesátém stíhán pro hanobení socialismu, tak to snad dostatečně vypovídá o dnešních poměrech. I když – jak pro koho... Bátoriádu jsme pochopitelně probírali (nebo možná spíš „prožívali“) den za dnem, aby taky ne. Čeští novináři a politici (nebo snad jejich živitelé) se rozhodli mého otce zničit; to není věc, kterou bych přešel mávnutím ruky. Nezapomeň, že když čteš ty lži v novinách, když vidíš ty šílené konstrukce, kterým jsou navíc čtenáři schopni uvěřit, když vidíš, jací mravní giganti typu Kalouska či Hvížďaly se do mého otce pouštějí, když tě bývalí, současní i budoucí komunisté přesvědčují o nebezpečnosti legálních politických stran, no prostě když na vlastní kůži prožíváš takovouhle aféru, tak zkrátka potřebuješ s někým mluvit, jinak by ses z toho pominul. Ale že bych otci radil... no to ne. Co bych mu asi tak já mohl radit? Naopak, to prosím, to ano. Ale já jemu ne. Ačkoliv teď si vlastně vzpomínám, že jsem se na jedné schůzi Akce D.O.S.T. obrátil na Michala Semína s takovým upřesňujícím návrhem ohledně našeho vztahu k českým novinářům, který poté rozproudil dlouhou, vášnivou a snad i prospěšnou debatu. Ale to bylo opravdu jen jednou. Když jsem mluvil o té skupině, která usilovala o to, aby z ministerstva odešel, co je to podle tebe za skupinu? Kdo za tím hlavně stojí? Bylo tam spousty spolků, organizací, nátlakových skupin, NGOs, ale co bylo společným jmenovatelem? Kdo tahal za nitky? Zelení? Liška? Schwarzenberg? Jak to vidíš takto zpětně? Výhoda takové otázky je v tom, že na ni odpověděl otec sám v tom svém prohlášení a já se s jeho vysvětlením ztotožňuji. Jsou to jednak jeho ideoví odpůrci především ze strany ultralevice, jako například tebou zmiňovaní zelení, ale taky samozřejmě všichni ti paraziti, kteří se v uplynulých letech přisáli na státní rozpočet, a kterým vyrazil na čele smrtelný pot při představě, že by se všeobecný kurs ministerstva školství mohl změnit a oni by přišli o snadné živobytí v podobě různých nesmyslných „grantů“ ze strukturálních fondů. Mezi ně opět můžeš
226
počítat zelené. Ale že by celou kampaň řídili zrovna oni? To ne, na to jsou moc bezvýznamní a neschopní, oni se spíš přidali k něčemu, co řídili místní neokoni. V celé kauze také spousta lidí hledala prostředky pro naplnění svých partikulárních cílů: příkladem budiž třeba ministr Kalousek, kterému jistě nějaký údajný otcův neo/paleo/ultrafašismus nepřidělal ani jednu vrásku, ale který pouze vycítil příležitost, jak poškodit svého koaličního partnera a zároveň zasadit preventivní nebo dokonce preemptivní úder nově vznikající politické síle soustředěné okolo Akce D.O.S.T. Ale tohle nikomu neříkej, vždyť víš jak Čechové a Češky milují svého nejlepšího ministra a nejčestnějšího muže ve státě. Čili loutkovodiči nebyli zelení, ani neseděli v černém hradě, to spíš v nějakém útulném holandském hotýlku. Dost důležitým fenoménem je pak stav společenské mysli, který Tomáš Pecina (a mám dojem, že si vypůjčil termín z oblasti sociologie) popsal jako „morální paniku“, to znamená stav, kdy se (třeba i jen zdánlivé) nebezpečí zveličí do absurdní míry a tím spíše je vnímáno jako obzvlášť nebezpečné, což vede k ještě vyšší vnímavosti vůči němu, čímž roste dojem, že se jedná o obzvlášť nebezpečně nebezpečné nebezpečí... a tak dále. K něčemu takovému pak musí zaujmout stanovisko každý uvědomělý soudruh – a hleďte soudruzi, aby to stanovisko bylo správné! Jak jsi všechny ty útoky, celou tu pomlouvačnou kampaň snášel? Co bylo nejtěžší? Člověk určitě zažíval pocit bezmoci, protože proti tomu mohl jen máloco dělat - co u toho člověka napadá? Jaké druhy myšlenek v něm taková diskreditační kampaň způsobuje? Jak jsem ji snášel? Především – jak kdy. Nejtěžší je určitě ta bezmoc, když vidíš, jaké nesmysly jsou novináři schopni plácat. A hrůza z toho, že s podobnou erudicí a nezaujatostí nás informují i o jiných věcech, důležitějších než je jeden ministerský úředník. A smutek z toho, že jim národ věří. Vůči mnoha lidem se můj vztah velmi změnil a troufám si říct, že už asi navždy. A tím nemyslím politiky nebo novináře, o těch jsem iluze ztratil už dávno. Spíše myslím lidi z nejbližšího okolí. Ptal ses, co je nejtěžší, tak ti to prozradím. Nejtěžší bylo, když za mnou přicházeli přátelé nebo dobří známí a říkali mi, že je tomu tak dobře, protože můj otec je nebezpečí pro nás všechny a pro demokracii obzvláště, že by chtěl zavést plynové komory a vůbec všechny ty žvásty, kterými je nakrmila Mladá fronta, Respekt a další krabice od mlíka. A vůbec jim nepřišlo na vteřinu na mysl, že i kdyby tyhle lži byly pravdivé, tak je krajně nezdvořilé mě oblažovat názory typu „Jestli s otcem v jeho názorech souhlasíš a podporuješ ho, je to smutné,“ zrovna v okamžiku, kdy tátovi celá místní novinářská sebranka tančí po obličeji. takovým lidem budu hodně těžko hledat cestu zpět, a asi ji ani nikdy hledat nebudu. Na druhé straně musím zmínit, že se mi ozvalo mnoho lidí, se kterými jsem třeba i dlouhé roky nemluvil a kteří mně, a hlavně tedy otci, vyjádřili podporu a přání mnoha sil a úspěchů. To byly okamžiky k nezaplacení! Všem těmhle lidem moc děkuji. Co myslíš, že bylo podstatou těch útoků? Vadila osobnost tvého táty, nebo názory, které prezentoval? Kandidatura za NS byla záminkou, to je jasné, co tedy vadilo nejvíce? Že je to národovec? Klausovec? Předseda DOSTu? Pravý opak všeho toho, co bylo na MŠMT běžné v době Lišky? Vadilo to, že šlo zrovna o MŠMT? Nebo by vadil na jakémkoli ministerstvu? Vadí oboje, osobnost i názory. Ono to vlastně asi ani nejde rozdělovat, vždyť osobnost tvoří i její názory, ale tuším, kam míříš... Jim pochopitelně vadí otcovy čtyři vysoké školy, protože pak ho nemohou jen tak jednoduše odbýt jako nevzdělaného hlupáka, ale musejí (no, spíš možná „měli by“) s ním polemizovat. Zkušenosti z vrcholného managementu má, ze školství taky, čili to je v JEJICH očích další jasné minus pro práci na MŠMT. A co se názorů týká... No, budu teď citovat pana Jakla, i když asi dost nepřesně. Ten odpovídal na podobnou otázku takto: „Jim přece na Václavu Klausovi vůbec nevadí jeho legrační knír, nosový hlas nebo nedostatek smyslu pro humor, prostě ty věci, které mu obvykle vyčítají. Jim jde právě a jen o jeho názory.“ Takhle nějak odpovídal pan Jakl a podobně bych mohl odpovědět i já. A stejně jako v případě pana presidenta, i v případě mého otce našim soupeřům ze všeho nejvíc vadí, že my máme pravdu a oni se mýlí. Strašení fašismem a podobnými nesmysly je jen zástupné, těžko může vylézt Liška před kamery a přiznat, že ho naštvalo, že přišel o peníze. K tomu připočti určitou setrvačnost v názorech, kvůli které se dodnes někteří lidé drží havlismu, takže věří každé hlouposti, kterou vypustí zdejší noviny nebo hňuptube.cz z Kavčích Hor. Co se těch dvou termínů „národovec a klausovec“ týká, tak to bych byl velmi opatrný. Ten druhý termín může mít určité negativní vyznění, novináři tak popisují lidi, kteří vůči panu presidentovi vzhlíží s nekritickým odivem. Přitom bych řekl, že ačkoliv se o panu presidentu tvrdí opak, rozhodně takové lidské typy nevyhledává. Pokud ale termínem „klausovec“ myslíš člověka, který s panem presidentem souhlasí v těch názorech, ve
227
kterých má onen pravdu, a že tento svůj souhlas neváhá dát najevo nahlas a případně i pana presidenta veřejně podpořit nějakou formou drobné občanské angažovanosti... tak to ano, to asi otec bude jeden z nás, z klausovců. Z toho vyplývá i má odpověď na závěrečné podotázky – ano, otec by vadil na každém ministerstvu. Pravdoláskaři prostě nesnesou ztrátu jakéhokoliv území. Co jsi vnímal jako největší podraz? To, že se Nečas, který se tváří jako konzervativec, proti tátovi postavil? Nebo to, jak vůči němu vystupoval Schwarzenberg? Nebo Kalousek? Myslíš, že kdyby tenkrát ministr Dobeš vše lépe domluvil s premiérem a ten se tehdy nepostavil proti, že se vše mohlo vyvíjet jinak? Tyhle věci mě příliš nevzrušovaly, především proto, že mě uvedení pánové svým jednáním zase tolik nepřekvapili. Snad tedy kromě ministra Kalouska. Moc nerozumím, proč se při svém brilantním politickém odhadu a mnohaletých zkušenostech zamotal do téhle zbytečné a podivuhodné aféry, ale snad to bylo tím, že už nechtěl odkládat onen zmiňovaný preventivní úder proti konzervativní pravici, nebo snad bylo jeho rozhodnutí důsledkem nějakého zdravotního výkyvu. Ovšem bilderbergovec Schwarzenberg ani slaboch Nečas nezklamali. Na druhou stranu je pravda, že táta dokázal té kampani vzdorovat tak dlouho. To se dá brát jako určité vítězství nad tou skupinou, co se ho snažila uštvat. Museli použít dost nechutných metod a myslím, že došli na kraj svých sil a dost se sami zdiskreditovali. A že tím spíše lidi znechutili a podpora veřejnosti pro jejich počínání nebyla skoro žádná, protože lidé tušili, že je to diskreditační kampaň. Cítíš to také tak? Tedy, že byli hysteričtí a lidé to vycítili? Tak to ano, řekl bych, že se zase dalším lidem otevřely oči a vidí, jaké zlo představuje myšlenkový směr, pro který se ujal název havlismus nebo pravdoláskařství. Co se těch nechutných metod týká, to by vydalo na samostatný článek. A tím vůbec nemyslím nějaký souhrn bátoriády den za dnem, všechny lživé, manipulační, pomýlené články a televizní příspěvky. Mám teď na mysli opravdové odpornosti, zastrašování a trestné činy, jichž jsme byli oběťmi. A jen dodám, že to vše začalo už před samotnou bátoriádou. Nám chodí havlovci vytloukat okna, vyhrožují nám smrtí, vloupávají se nám do soukromí, ale ne, největší nebezpečí je ten zlý, zlý fašista Bátora. Věř, že mnoha lidem, často dokonce velmi blízkým, bych přál prožít si bátoriádu na vlastní kůži. A ne ze škodolibosti, to ne. Ale jako terapii, která by je vyléčila z obdivu vůči našim nepřátelům a naivity, se kterou spolknou každou udičku, kterou jim předhodí. Krom toho, že se tě bátoriáda dotýkala jako syna, všiml jsem si, že trochu média zacílila i na tebe, respektive na konzervativní revue Národní myšlenka, kterou rediguješ. To asi nebyla náhoda, že? A jak ten zájem médií vnímáš? Náhoda to nebyla. Myslím si, že to byl další pokus jak otce, Akci D.O.S.T. a celé naše hnutí diskreditovat. Ale tenhle útok byl vedený opravdu neobratně. K věci jsme se již několikrát vyjádřili na svých stránkách narmyslenka.cz, tak snad jen ve stručnosti. Novináři nám vytýkají propagaci toho či onoho, ale už si nedají tu práci, aby odkázali na naše články, citovali z nich delší úseky, nebo nám dokonce dali prostor k vyjádření. To samé v bleděmodrém se týká našich publikací – netušil jsem, že vydávání knih s politickou či historickou tematikou je pro některé vydavatele zakázané. Nebo jindy zase expert na extremismus napíše, že se radikalizujeme. Že by? Ale kdepak, my píšeme pořád totéž. Akorát doba je čím dál tím víc na hlavu padlá, takže naše „extremistické“ názory (mezi něž patří třeba neochota platit řecký dluh či podporovat americká válečná tažení) působí čím dál staromódněji. Ale já ten zájem vnímám pozitivně, vždyť takové PR, kterou nám udělala třeba ČT svou slavnou reportáží, bychom sami nezvládli. Kdy vyjde nové číslo a ovlivnilo tě nějak v jeho přípravě to, že bude mediálně sledováno – i když teď už možná zase tolik ne, když už není třeba proti tvému otci mediálně válčit... Začnu od konce. Ano, ta aféra nás ovlivnila, ale trochu jinak, než by si leckdo mohl myslet. Pochopili jsme, že své čtenáře nesmíme zklamat a že padesátá Národní myšlenka musí být na výši. Zároveň bylo potřeba se k aféře vyjádřit. Rozhodně jsme ale „nevyměkli“ nebo tak něco, vždyť koneckonců jsem už říkal, že většina novinářů o nás beztak bude lhát, ať už napíšeme cokoliv. Čest výjimkám. A kdy nové číslo vyjde? No to se mě raději ani neptej. Snad brzo. Mimochodem, když už ses ptal, jak celá aféra ovlivnila fungování časopisu, tak mohu přiznat, že zásadně. Den za dnem přinášel nové povinnosti, na úkor kterých jsme časopis odsouvali, pak se mi zase naboural hacker do emailové schránky, čímž jsem ztratil nejen kontakty a spoustu času, ale bohužel i některé příspěvky. Zábavy bylo dost.
228
To se právě málo ví, že kromě otcova facebooku a mailu se hacker vloupal i do tvého mailu. Dá se nějak popsat ten pocit, když víš, že ta skupina – já jim říkám pravdoláskaři – se nezastaví ani před takovýmito nechutnostmi? Tak první pocit je děs. Protože co bude příště? Vloupají se mi do bytu? Zmlátí mě na ulici? Pak přijde zlost, když si člověk uvědomí, co všechno je nenávratně ztraceno a že se ti někdo hrabe v soukromí. Navíc nemohu tušit, kam všude ten člověk napsal pod mým jménem. No a postupem času začneš být z takové věci moc a moc smutný. To když si uvědomíš, že zatímco my vedeme svůj zápas čestně, naši soupeři se neštítí ničeho. A ještě jim určitá část populace tleská. Pravdoláskaři často používali argument, že je otec rasista a že snad chtěl vystěhovat Cikány z České republiky a kdesi cosi. Jak se vůbec dá na takové hrubé útoky, vyloženě lživé, reagovat? Pokud vím, tak otec se hájil tím, že si váží například čínské civilizace, zabýval se genocidou ve Rwandě apod., takže rasistou může být stěží. Co ještě všechno by člověk musel udělat, aby je přesvědčil, že rasista není? Na to se nedá reagovat nijak. Když chceš, aby svoje tvrzení doložili citací z nějakého otcova vystoupení či článku, tak řeknou, že kandidoval za Národní stranu, která vymyslela ono slavné „Konečné řešení otázky cikánské“. Když namítáš, že to nebyl oficiální dokument NS, a že navíc vznikl tři roky po otcově kandidatuře, tak řeknou, že to je jedno, protože to stejně byli extremisti, takže otec je taky extremista. Když řekneš, že otec jen těžko může být extremista, když má osvědčení BIS pro stupeň „NATO Secret“, tak si zase něco najdou, a tak dále. Vždyť to jedno, co Bátora říká nebo dokonce píše. „Mámo, musíš umět číst mezi řádkama!“ A Čechové jsou mistři v tomto čtení mezi řádky. Škoda jen, že samotné řádky se ještě číst nenaučili. Otce tohle vše dvojnásob mrzí především proto, že je mu rasismus nejen velmi vzdálený, ale cítí k němu doslova odpor. Co ho znám, tak velmi ctí asijské národy, především Číňany, Japonce či Vietnamce. Když jsem byl malý kluk, dostal jsem od něj soubor čínských lidových pohádek a později zase Tao-te-ťing. V devadesátých letech otec dokonce dvakrát navštívil Japonsko. Zda si zamiloval Dálný Východ na studiích, nebo jestli ho naopak tahle láska dohnala ke studiu kulturních dějin Dálného Východu, to já nevím. Ale můžeš se ho na to zeptat. Byl bys první novinář, který by to udělal. A nezapomeň, že po pětadvaceti letech se ke studiu Dálného Východu vrátil ve své disertační práci o okupaci Japonska. Stejně tak v dobách, kdy o deset let později psal svou práci o rwandské genocidě, často mluvil o tom děsivém neštěstí, které tuto krásnou zemi potkalo, a byl zničený ze všech hrůz, se kterými se každý může prostřednictvím archivních dokumentů také seznámit. Chápeš proto, jak strašně okrajovou záležitostí je jeho účast na nějaké přednášce? Proč radši novináře nezajímá jeho tisícistránková, v českých poměrech naprosto ojedinělá vědecká práce? No protože jim to nezapadá do obrázku starého rasisty k pohledání. Tahle novinářská omezenost mě strašně štve, a dokonce i mrzí. Tak mne tak napadá, zda má vůbec smysl se nějak před médii bránit a zda není lepší přístup je úplně ignorovat, protože takový Ondřej Šťastný pak stejně napíše, co chce. Poučili jste se nějak z bátoriády, co příště udělat jinak, jak s novináři pracovat? No, moc velký smysl to nemá, protože je to přesně jak říkáš – většina novinářů stejně opakuje stále tytéž lži a lidi jim je věří. Na druhé straně, úplně rezignovat na obranu člověk nemůže. Vždyť otec nereprezentuje jen sebe, navíc je takové mlčení vždycky chybně interpretováno. Nepřátele jen vyprovokuje k ještě větší aktivitě a ještě nestoudnějším lžím. A velká část obyčejných lidí to spokojeně papá, protože komu by jen přišlo na mysl, že by snad v novinách mohli lhát, že ano? Nebo dokonce to, že i noviny mají nějakého majitele, který možná sleduje svoje zájmy. Jak s novináři pracovat? Novinářů, kteří stále ještě pracují s fakty a přinášejí objektivní informace, už mnoho není. S nimi není práce nijak těžká, řekneš jim svůj názor, dáš jim podklady, oni z toho udělají článek, pak třeba dají prostor protistraně, a tak dále. A pak jsou ti ostatní novináři, kteří z hlouposti či pro peníze lžou. Jak s nimi pracovat? To je otázka spíš pro lékaře či duchovního. Nebo krotitele kvazisanitárních hyen. Další nálepka se týkala nacionalismu. Jak vnímáš nacionalismus? Jak je možné udělat ošklivou nálepku z něčeho, co je (jako nacionalismus) ve skutečnosti ctností – hrdost na to, že člověk patří ke svému národu. Nebo bys používal raději jiný pojem? Někteří tvrdí, že nacionalismus je slovo zprofanované. Dohodněme se nejprve, co vlastně pod samotným slovem „nacionalismus“ chápeme. Nacionalismus je láska k národu, nejčastěji asi k národu vlastnímu. Je to „emocionální pouto mezi živými, mrtvými a ještě nenarozenými“. Nacionalismus je touha být s těmi, které mám rád, s nimiž si rozumím, jejichž historii, kulturu, jazyk, osudy a životní prostor sdílím. A je to také – a na to se dnes velmi rádo zapomíná – touha dopřát totéž i jiným lidem, příslušníkům jiných národů. Protože nacionalista, který miluje svůj národ a nese těžce, když se mu děje křivda, ten chápe, že i ostatní lidské bytosti by těžce nesly křivdu páchanou zase na jejich národu. A při představě, jakou bolest by on cítil, kdyby jeho národu bylo ubližováno třeba ve válce, nesnese představu, že by
229
se tak mělo dít i jiným lidem. Nacionalismus je jako rodinné pouto. Přece to, že miluji svou rodinu, neznamená, že jiné rodiny nenávidím. Pro mě nacionalismus není hospodářskou otázkou nebo záležitostí historických dat či bust a památníků. Rozhodně ne v prvé řadě. Nacionalismus je láska, takže nejde moc snadno vysvětlit. A ti, kteří v sobě tuhle emoci zabili, ji nebudou chápat a bude jim k smíchu. A jak by jen nešlo udělat z něčeho tak krásného ošklivou nálepku? Vždyť není květina tak krásná, aby se nenašel slimák, který by ji okousal. Svatý mučedník vladyka Gorazd II. píše v Pravoslavném katechismu toto: „Kdyby zneužívání mělo být dostatečným důvodem k zamítnutí toho, čeho je zneužíváno, pak by nic neobstálo, neboť špatní lidé dovedou zneužívat všeho: víry, naděje, lásky, náboženství, národnosti i jiných nejcennějších hodnot.“ Tento citát se pochopitelně netýká primárně nacionalismu, ale jako jeho obrana snad poslouží dobře. Samozřejmě, že existují i racionální argumenty, které kritici nacionalismu proti němu vznášejí. Ano, jenomže ti, kteří je vyslovují, neútočí na nacionalismus, ale na jakousi svou představu, kterou o něm mají. A když už jim to nedá a zeptají se opravdových nacionalistů, jak oni sami věci vidí, tak většinou dostanou odpověď, která jim nezapadá do představ o vyholených mladících se zdviženými pravicemi. Takže ji buď zvesela ignorují, nebo rovnou zesměšní s poukazem na to, že je přece potřeba číst mezi řádky... Cituješ z pravoslavného katechismu. Jsi tedy pravoslavný? Pokud vím, otec je katolík. Jak si v tomto ohledu rozumíte? Ano jsem pravoslavný. A oba moji rodiče jsou katolíci. Pochopitelně, že v některých otázkách se neshodneme. Ale rozhodně to není z toho důvodu, že by otec skutečně byl ultrabigotní lefébvrista či jak všelijak ho nálepkují neuvěřitelně desorientovaní novináři a bloggeři. Oba jste tedy věřící, jak bys pak odpověděl tomu, kdo by namítal, že nacionalismus a křesťanství nejdou dohromady? Já obvykle říkám, že národy najdeme v Bibli od začátku a že to byl Bůh, kdo způsobil, aby si lidé nerozuměli a zmátl jejich jazyky, čímž překazil stavbu jejich pyšné věže. A dnes tu máme Brusel se svou stejně pyšnou budovou podobnou babylonské věži a snahy sjednotit lidstvo pod jednu vládu... Není to tak, že každý správný křesťan by naopak měl být nacionalista a všechny ty řeči o světoobčanství přenechejme raději zednářům...? Tak především si nevzpomínám, že by kdy Bůh zakázal lásku, byť by k vlastnímu národu byla. Při své poslední návštěvě tak neučinil, a já tudíž nemám důvod se této emoci bránit. Obvyklá křesťanská argumentace proti nacionalismu (a budu-li teď mluvit o křesťanství, tak nejen proto, že sám křesťan jsem, ale hlavně proto, že žádná jiná víra není tak universální, není tolik určená všem lidem bez rozdílu rasy či národa), čili obvyklá křesťanská argumentace proti nacionalismu je založena na chybné interpretaci nacionalismu jako něčeho, co je z principu nepřátelské vůči cizím. To je představa mylná, to jsme si snad vysvětlili. „Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši,“ pak pro mě neznamená popření objektivně existujících rozdílů mezi lidmi (a tudíž i mezi národy), ale příslib spásy pro všechny ty, kdo uvěří v Krista, nezávisle na tom, jakého jsou původu. Je to potvrzení universálnosti křesťanství, a je to také potvrzení jeho pravdivosti. Jenom Bůh, který miluje všechny lidi nezávisle na jejich původu, může být pravý. Bůh, jenž miluje především Árje, mě překvapuje a zdráhám se uvěřit, že by taková víra byla stejně pravdivá jako křesťanství. Ačkoliv jinak si zoroastriánství velmi vážím. Co se vztahu křesťanství a nacionalismu týká, budu se tedy i nadále řídit raději srdcem a katechismem, než hraběcími radami různých knížat či špatných dramatiků. Je zvláštní, jak tihle „velcí milovníci odlišností“ najednou mají potřebu regulovat a unifikovat věci tak niterné, jako je vztah k jiným národům či náboženská víra každého z nás. Útok na národní cítění, respektive útok na národ samotný, je pokusem o zničení té jediné možnosti, pomocí které se člověk může bránit lidské moci, která ho jinak naprosto převyšuje. Národ se může bránit tyranii mnohem snáze než pouhý jednotlivec. „Oni“ to vědí. Proto se rozhodli národy zničit. Je to tak do očí bijící, že mě až mrzí, jak často to musíme opakovat. A k čemu slouží útok na křesťanskou víru? Na to si musí odpovědět každý sám. Tou zmínkou o zednářích se mi vybavil další mediálně propagovaný střípek z bátoriády, kdy měl tvůj otec napsat nějaký dopis poté, co byl hnán k zaplacení pokuty – a učinil tam ne moc lichotivou zmínku o zednářích. To je zajímavé, protože i hacker, který se vloupal do jeho facebookového účtu, se snažil zmínkou o zednářích vyprovokovat další pokračování vládní krize. Nicméně, jaký je tvůj názor na zednáře? Mají zednáři vliv na českou politiku? To nevím. Ke členství v zednářské lóži se málokdo otevřeně přízná. Není to zvláštní? Vždyť se prý jedná především o charitativní společnost a klub filantropů.
230
A ten otcův dopis, to je stará záležitost, navíc zcela okrajová. Nebuďme jak Ondřej Šťastný a nechejme některé věci odpočívat. K tomu dalšímu údajnému pochybení: může být účast na přednášce o antisemitismu důkazem antisemitismu? Není to jako kdybych já, novinář, šel na tiskovou konferenci KSČM a někdo, kdo mne tam zahlédne, by řekl, že jsem tudíž komunista, protože mne viděl v jejich sídle v ulici Politických vězňů? Alespoň takto trapně na mne tato mediální zkratka působí. No to jsi vyjádřil dokonale. A něco podobného vlastně vyšlo i na webové stránce našeho sdružení. Je pro mě skutečně nepochopitelné, jak může to obvinění z antisemitismu brát tolik síly z tak bídného argumentačního podhoubí. Že svým vlastním konstrukcím věří novináři, to mě ještě tolik neudivuje, protože jsou to z naprosté většiny prajednoduší lidé. Ale spíš mě překvapuje, že se uchytilo i mezi jejich čtenáři. „Bátora byl na přednášce o antisemitismu, takže nenávidí Židy!“ Aha... A co třeba takhle: „Bátora byl na přednášce o vypálení Lidic, takže nenávidí Němce!“ To je přece tak strašně dětinské uvažování. Copak ti lidé nikdy nebyli na přednášce? Inu, asi ne... Jak jsi vnímal podle mne podpásový útok pražské židovské obce, která DOST - aniž by to jakkoli vysvětlila - zmínila ve své zprávě o antisemitismu v ČR za rok 2010 jako zdroj možného nebezpečí a ohrožení. Jako novinář jsem po těch důvodech pátral, a nikdo z židovské obce se o tom se mnou nechtěl bavit. Jaký na to máš názor? Bylo to na objednávku od pravdoláskařů, aby to mohlo být později proti DOSTu a tvému otci používáno? Nebo to bylo opačně - že ta nevraživost vůči DOSTu pochází primárně z židovské obce a pravdoláskaři se toho pak už jen chytili? Tohle je velmi těžká otázka. Kdo je pražská židovská obec? Pan Bányai ano a pan Tomský ne? Kdo jsou čeští Židé? Paní Tydlitátová ano a pan Sidon ne? Kdo jsou židovští publicisté? Já znám pana Kurase. A přestože byli s otcem ve stejné politické straně, nejsou nepřátelé. Myslím, že židovský pohled na Bátoru je ve skutečnosti mnohem pestřejší, než nám prezentují mainstreamová média. Nic takového jako židovská nevraživost vůči Bátorovi neexistuje. Jiná věc jsou pravdoláskaři, ti ho opravdu zuřivě nenávidí. A to bez rozdílu původu či víry. Ono je to s tím původem a vírou vůbec zvláštní. Před několika měsíci začali pravdoláskaři zažívat orgasmy z našeho příjmení a objevem století bylo, že můj otec je česko-maďarského původu. Když odmyslím, že oni by tohle téma neměli vůbec otevírat, vždyť v jejich podání je národ dávno přežilý koncept 19. století, tak mě na tom fascinuje ještě jedna věc. A to sice to, s jakou stádovitostí se chytají tak podružných detailů a jak jim naprosto uniká smysl pro realitu a pro jakákoliv rozumná hodnocení. Prosím tě, co je na naší rodině maďarského? Můj otec je asi takový Maďar, jako je premiér Fischer Žid. Ano, moje praprababička Gizela ze mlejna v Majosháze, dcera Béniho Galambose a Zsófie, rodem Besencziové, ta byla Maďarka. Ale že by můj otec byl Maďar? Nebo dokonce „politik maďarsko-českého původu“ jak hlásá česká Wikipedie, zdroj všeho vědění? No nevím. To mi k němu snad víc sedí ten český nacionalista. Jenže fakt je, že mi už pár měsíců vrtá tou mou českomoravskou hlavou, proč si táta vždycky po přečtení nějakých obzvláště tupých a sprostých českých komentářů pod články k bátoriádě pouští tuhle písničku... A trochu mě to i znepokojuje.
231
Bátora vystoupil na sněmu D.O.S.T., který nechal pozdravovat Klaus ČTK http://zpravy.idnes.cz/batora-vystoupil-na-snemu-d-o-s-t-ktery-nechal-pozdravovat-klaus-p89-/domaci.aspx?c=A111105_185244_domaci_mad
5. 11. 2011 Někdejší kontroverzní úředník ministerstva školství Ladislav Bátora v sobotu poprvé po odchodu z úřadu veřejně vystoupil. Promluvil na sněmu iniciativy D.O.S.T., nepotvrdil ale vznik nové strany, o které se spekuluje. Na sněm dorazil i prezidentův tajemník Ladislav Jakl, který vyřídil pozdravy od hlavy státu. Stovka účastníků zároveň podepsala petici proti zavedení eura a podpořila výjimku z Lisabonské smlouvy. „Není to na pořadu jednání,“ odpověděl předseda konzervativní iniciativy Bátora na dotaz, zda se na uzavřeném sněmu hovořilo o vzniku nové strany. Členové občanské iniciativy nicméně podepsali memorandum, kde se zavázali nadále hájit tradiční hodnoty jako je rodina, národ a suverénní stát. Co se týká konkrétních kroků, Bátora zmínil jen pořádání diskusí Hovory na pravici. „Odmítáme rezignovat na objektivitu a otevřenost kvůli modlám multikulturalismu a politické korektnosti,“ sdělili účastníci ve svém prohlášení, kde zároveň odmítli nařčení z xenofobie a extremismu. Akce se v pražských Emauzích zúčastnila zhruba stovka členů, kteří akci v podvečer zakončili společným zpěvem české hymny. Setkání přišel podpořit i prezidentův tajemník Jakl. „Nejsem tu tajně, pan prezident to ví a řekl mi, ať účastníky pozdravuji,“ uvedl. Na sněmu vystoupila také předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, která sbírala podpisy pod petici Nenuťte nám euro. Tu prý účastníci ochotně podepisovali. S projevem vystoupil i poslanec Evropského parlamentu za ODS Ivo Strejček. Předseda spolku Bátora působil v uplynulém půlroce ve vysokých funkcích na ministerstvu školství, kam si ho přivedl sám ministr Josef Dobeš (VV). Jeho působení na ministerstvu vyvolalo vládní krizi, když ministři za TOP 09 odmítali chodit na jednání kabinetu, dokud ve funkci neskončí Bátora, nebo Dobeš. Bátora se nakonec rozhodl sám odejít. Zdůvodnil to tím, že už nemůže dodržovat slib, který dal ministru Dobešovi a jímž se zavázal, že nebude hovořit o veřejných záležitostech. (podrobnosti zde)
232
Kalousek je ubožácký šmejd a nelidská stvůra, účtuje Ladislav Bátora Půlnoční rozhovor
Radim Panenka http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/215220.aspx
27. 11. 2011 Když předseda konzervativní Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora v polovině října oznamoval svou rezignaci na post zástupce ředitele kabinetu ministra školství, zdůvodnil to hlavně tím, že již nemůže nedále dodržovat slib daný ministru Josefu Dobešovi a muset tak mlčet ke kritice na svou osobu. V rozhovoru, který poskytl ParlamentnímListům.cz, své předchozí nucené mlčení velmi důkladně napravuje. Tvrdě se pustil do ministra financí Kalouska, šéfa TOP 09 Schwarzenberga nebo publicisty Karla Hvížďaly. V kolik hodin obvykle chodíváte v sobotu spát? Televizi už zhruba tři roky nemám, takže zhasínám poté, co mám to nejhorší z týdne za sebou - hned po přečtení víkendových Lidovek, Fronty a Práva. V tomto pořadí. Dáváte si obvykle před spaním něco dobrého k pití? Třeba Petr Hájek je zvyklý si s polední cigaretou dát dobrou skotskou... Na dobrou noc mi úplně stačí ten prachmizerný český denní tisk. Je konejšivé se opět ubezpečit, že na světě není už nic horšího. Uvažoval jsem tuhle, zda nádorové bujení přece jen není horší. Ale ani náhodou - není totiž tolik zákeřné a devastující jako čeští novináři. Jak většinou trávíte neděli? Přes den různě a večer zpravidla studuji podklady pro úterní poradu vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jak vnímáte bouře na severu Čech, kde neúměrně vzrůstá problém s Romy. Řešení se všichni vyhýbají a nálada se mezi lidmi vcelku pochopitelně zhoršuje. Je to sice složité, ale kde vidíte příčinu toho problému a jaké by podle vás bylo nejefektivnější řešení? Podle ne tak dávného veřejného prohlášení Karla Hvížďaly, jednoho z nejprolhanějších a nejtupějších českých publicistů, jsem předloni „osobně představil projekt s názvem Konečné řešení otázky cikánské, nápadně připomínající nacistický program holocaustu vyhlášený na Wannsee v lednu roku 1942.“ Podal jsem na něj za to trestní oznámení pro pomluvu, jenže duševně zřejmě zcela uvadlý obvodní státní zástupce pro Prahu 2 JUDr. Tomáš Bláha mě po měsíci vyrozuměl, že moje podání zakládá bez dalšího opatření a odůvodnil to mimo jiné takto: „Pomluvy se dopouští ten, kdo sdělí o jiném nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost či jej poškodit v pracovních, rodinných či sociálních vazbách. K žádné takové újmě Vaší osoby nedošlo...“ Z Bláhova odůvodnění mimovolně vyplývá, že už ani „genocidní řešení“ by nijak neohrozilo vážnost svého osnovatele, a obávám se, že má Bláha pravdu. Je strašné, kam až situace v naší zemi dospěla! A nijak mě neuklidňuje, že jsem já sám nikdy žádný takový projekt nepředstavil a představit nehodlám. I když poslankyně ČSSD a bezcharakterní lhářka Vlasta Bohdalová skálopevně tvrdí něco podobného jako Hvížďala podle ní jsem zase proslul rasistickými výroky, když jsem volal po „dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené.“ Ani v tomto případě jsem s trestním oznámením neuspěl, přitom oba zmínění lháři přispěli k mému nedávnému vynucenému odchodu z funkce vicekancléře MŠMT. A tak se musím přiznat, že zatím mi dělá větší starosti ta takřka nesmazatelná nespravedlivá nálepka genocidéra, která mě společensky i existenčně likviduje, než ony samotné „bouře na severu Čech“. Bohužel. Ale snad čtenáři pochopí, proč jsem se odpovědi zatím vyhnul. Nebo alespoň ocení mou upřímnost. Takže snad až příště... Ministr financí Kalousek varoval, že nás čekají ještě těžké časy a proto se objeví různá extremistická hnutí a nahnědlé struktury, které budou chtít nabízet jednoduchá řešení. Berete to jako útok na sebe a na D.O.S.T.? V současnosti asi nejslovutnější český antropolog-amatér Miroslav Kalousek, který objevil, že kdo použije slovo rasa, je rasista, samozřejmě útočí mimo jiné i na iniciativu D.O.S.T., respektive na mě osobně. A kde se mu nedostává vzdělání, tam sahá rád k drzému slovnímu žonglování - „Bátora je starej fašoun, rasista a nácek!“ Kdyby si ten ubožácký šmejd aspoň trochu viděl do huby, musel by se zastydět, jaké to plácá v souvislosti se
233
mnou nesmysly. Nebo kdyby se ho aspoň někdo nebál a upozornil ho „Mirku, vzpamatuj se, vždyť to je na kriminál, takováhle sprostá napadení nevinného člověka, vždyť ty mu snad chceš dočista zničit zbytek života!?“ Ano, žijeme v době, kterou jsme si nevybrali, a naši zemi řídí nelidské stvůry typu Miroslava Kalouska, které nám zvolili jiní. Ano, naše země nám možná „hnědne“ před očima. Jenže - od nejvyšších etáží politiky. Nejsem si jist, zda se slovní ekvilibristiku učil Miroslav Kalousek od fašistů či nacistů. Dokonce o tom pochybuji. Ale dokáže je imitovat, jen co je pravda. Stydím se za to, že takový uřvaný blbec je v české vládě. Naštěstí už to prý nebude dlouho trvat... Jak hodnotíte politiku Miroslava Kalouska a berete vážně jeho ocenění časopisem Emerging Markets jako nejlepšího ministra financí ? Nechtějte po mně, abych měl na Miroslava Kalouska objektivní názor. Alespoň letos ještě ne. Účty zatím nejsou vyrovnány a moje pohledávka je velmi, ale opravdu velmi vysoká. A blíží se termín splatnosti... Podnikatel Zdeněk Bakala, který štědře sponzoruje činnost Václava Havla tento týden pro Financial Times prohlásil, že naše země je natolik prolezlá korupcí, že není možné tu investovat a firmy musí tlumit svoji činnost. Podle některých ekonomů tím poškozuje český stát, protože může odradit zajímavé investory. Za Bakalu se v tom postavil i ministr Schwarzenberg. Jak se na to díváte? U Karla Schwarzenberga mě nemůže překvapit nic. Čekal jsem hrůzu, a nezklamal. Pravda je, že mě ale mile nedávno překvapil, když v Právu prohlásil, že by mi svěřil sklad tužek. Já jemu ani to ne - vůl je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, Jeho knížecí Jasnost je velmi raritní kombinací obého. To už snad raději toho jeho „notorického pedofila v dívčím gymnáziu“ než tohohle „boháčka mladýho“ - ať je teda po jeho - kdekoli. Nemohu krátce nezmínit nyní hodně viditelné pokusy Andreje Babiše, který hlásá, že chce zničit korupci a rozkrádání. Domníváte se, že on je tím pravým, kdo by měl naši zemi vyvádět z problémů? Chvilku jsem se domníval, že se chystá fungl nová nabídka Pravdolásky. Protože se ale od Babiše Janouch, Šiklová a další záhy distancovali, vypadá to, že se jedná o autonomní projekt. Pokud je Babiš opravdu tak zámožný, jak se říká, a pokud jsou jeho prostředky likvidní, myslím, že může uspět. Jestliže dá na kampaň miliardu a půl, to by v tom byl čert... Jeho další výhodou v českém voličském prostředí je, že - aspoň podle vlastních slov - neví o politice či o politických stranách nic. To by mohlo na jaře 2014 zabrat. Bohužel. V březnu 2013 skončí v prezidentském úřadě Václav Klaus. Koho byste po něm viděl na Hradě nejraději? Nejraději? Kohokoli s jeho názory, statečností a vytrvalostí. Na pohlaví či barvě pleti ani náboženském vyznání mi vůbec nesejde. A otázka na závěr. Když jste na tiskové konferenci oznamoval rezignaci na MŠMT, loučil jste se „na brzkou shledanou...“ Můžete prozradit jaké plány máte v nejbližší době? To bych musel být opravdu trestuhodný optimista, kdybych za známých okolností ještě plánoval... Po zkušenostech z devítiměsíční bátoriády se především snažím včas zjistit, co zase za plány mají ONI se mnou.
234
Úplně klidný Kalousek: Buďte na mě sprostý, Bátoro. Jsem rád Ondřej Vaněk http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/215292.aspx
27. 11. 2011 Kdyby se o mě vyjadřoval slušně, musel bych se nad sebou zamyslet, řekl v reakci na rozhovor ParlamentníchListů.cz s Ladislavem Bátorou místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek. Bátora si totiž v rozhovoru vůči jeho osobě nebral servítky. Antropolog amatér, ubožácký šmejd, uřvaný blbec... Tak dal Bátora v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz najevo, že mu Kalousek opravdu leží v žaludku. Celé to kolem Bátory vygradovalo, když v srpnu na svém facebookovém profilu na adresu předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga napsal: „Chudáček starej, to se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho při nejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj. Bátora tak reagoval na Schwarzenbergova slova, jimiž ho kníže přirovnal k osině v pr... - jen poněkud jemnějšími slovy: „Hodí se tam (na ministerstvo školství) s odpuštěním jako pazdeří k jisté části těla.“
Začalo to pazdeřím. Jasný vzkaz? Bátoro mlč Ovšem právě Bátorova reakce byla roznětkou vládní krize, která vyeskalovala ve výhrůžku TOP 09, že pokud Bátora neopustí ministerstvo školství, odejde strana z vládní koalice. Ministr Kalousek v té souvislosti dokonce označil Bátoru za fašouna. Bátora nakonec z ministerstva odešel sám, aby nemusel setrvávat ve slibu, že se jako úředník ministerstva nebude vyjadřovat k politice a už vůbec koaličním politikům. A opravdu, výroky z Půlnočního rozhovoru pro ParlamentníListy.cz by už Bátora jako ministerský úředník mohl hájit jen velmi těžko. „V současnosti asi nejslovutnější český antropolog-amatér Miroslav Kalousek, který objevil, že kdo použije slovo rasa, je rasista, samozřejmě útočí mimo jiné i na iniciativu D.O.S.T., respektive na mě osobně. A kde se mu nedostává vzdělání, tam sahá rád k drzému slovnímu žonglování - „Bátora je starej fašoun, rasista a nácek!“ řekl Bátora redakci v „zahřívacím kole“.
Na šmejda nereaguju, to je pod úroveň Pak pokračoval: „Kdyby si ten ubožácký šmejd aspoň trochu viděl do huby, musel by se zastydět, jaké to plácá v souvislosti se mnou nesmysly... Ano, žijeme v době, kterou jsme si nevybrali, a naši zemi řídí nelidské stvůry typu Miroslava Kalouska, které nám zvolili jiní,“ řekl mimo jiné Bátora a dodal: „Stydím se za to, že takový uřvaný blbec je v české vládě. Naštěstí už to prý nebude dlouho trvat,“ konstatoval na adresu ministra financí Kalouska. ParlamentníListy.cz se proto ministra financí a místopředsedy Miroslava Kalouska zeptaly, zda chce Bátorova slova komentovat. „Dobrý den, já nejsem na počítači, co říkal ten dobrý muž,“ zeptal se Kalousek. Když jsme jej s výroky seznámili, nechtěl reagovat. „Reagovat na takovéto výroky, to by bylo pod úroveň. K tomu bych se nerad snižoval. Na urážky a výhrůžky mám jenom opovržení, nikoliv reakci,“ dodal Kalousek. Nakonec ještě poznamenal: „Vlastně jsem docela rád, že se o mě pan Bátora vyjadřuje takto, kdyby se o mě on vyjadřoval slušně, musel bych se nad sebou zamyslet.“
Schwarzenberg? Vůl zepředu, kůň zezadu Že má Bátora s vrcholnými představiteli TOP 09 nevyřízené účty, dal najevo i v poznámce na předsedu této partaje Karla Schwarzenberga. „...vůl je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, Jeho knížecí Jasnost je velmi raritní kombinací obého To už snad raději toho jeho „notorického pedofila v dívčím gymnáziu“...,“ poznamenal Ladislav Bátora s odkazem na jiný Schwarzenbergův výpad proti jeho osobě. Ten o Bátorovi na postu personálního šéfa ministerstva školství tehdy prohlásil: „Zkuste na ministerstvo školství strčit nos a uvidíte, proč jsem to řekl. Kdyby to byl účetní na ministerstvu zemědělství, tak proti tomu nic nemám. Zrovna s těmi názory na školství, to nejde. To je jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy. Chcete-li, ohrožuje to mravnost politiky.“
235
Chceš-li podržet něco do krajnosti plné… Poradce ministra školství Ladislav Bátora se rozhodl, že odchází nejen z tohoto postu ale i z iniciativy D.O.S.T. Pro Právo napsal text, v němž odchod zdůvodňuje. Uvedl, že už nemá vůli bojovat se slovními útoky proti své osobě.
Ladislav Bátora http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/252922-chces-li-podrzet-neco-do-krajnosti-plne.html
8. 12. 2011 Když jsem ve středu 19. ledna kolem deváté hodiny ráno doposlechl naprosto nečekanou telefonickou nabídku, připadal jsem si pomalu jako teta Kateřina, jíž listonoš právě doručil onu dlouho očekávanou zprávu, která má zcela změnit její život. Ovšem mně přijetí té nabídky zbytek života nejen změnilo, ale dokonce už asi napořád obrátilo naruby. Pět týdnů po onom telefonátu totiž začala bátoriáda… A tak jsem již desátý měsíc terčem verbálních útoků ze všech možných stran a koutů a nebere to kraje konce. Rozhodl jsem se proto v posledních dnech, že už přestanu znova a znova přesvědčovat české žurnalisty a jejich čtenáře, posluchače a diváky, že nejsem „starej fašoun, nácek a rasista“, jak se o mně vyjádřil například ministr Kalousek ve snaze zničit mi existenci z těch či oněch důvodů, které mi dodnes nejsou zcela jasné. Snažil jsem se o to již dost dlouho a došel jsem k závěru, že je to úplně marné a krajně ponižující. A spotřebovává to příliš mnoho času a energie, jichž v mém věku už vůbec není nazbyt. Vyzkoušel jsem za těch deset měsíců takřka všechny způsoby obrany, včetně nedávné obrany slovním útokem zúmyslně podobným svou okázalou neomaleností tomu, co uprostřed léta proti mně podnikli ministři české vlády Kalousek a Schwarzenberg. A to jsem přesvědčen, že nepodjatý a obeznámený čtenář si pomyslel, že jsem byl ještě velmi shovívavý, protože nálepka „starej fašoun, nácek a rasista“ je v dnešní době společensky, kariérně a politicky dočista likvidační. Obyčejný „šmejd“ je proti této baterii jen dehonestační filigrán, takže to byla ještě pořád polohrubá – a hlavně následná – záplata na velmi hrubé pytle… A výsledek? Prý jsem si tím všechno moc a moc pokazil, zaznělo dokonce i „z vlastních řad“. Rád bych věděl, co jsem si asi tak „pokazil“ – snad ne tu Kalouskem zlovolně vykonstruovanou a nafest přiklíženou likvidační nálepku „starýho fašouna, nácka a rasisty“? Když navíc už mám na třech předchozích případech ověřeno, že podání trestního oznámení pro pomluvu nemá v našem bezprávním státě šanci na úspěch, a na soudní poplatky za náležitě odstrašující civilní žalobu našetřeno nemám. Mí odpůrci a jimi najatí likvidátoři zkrátka tahali v mnoha aspektech za konec provazu o hodně delší a tomu se nedá věčně vzdorovat. Co ale také čekat jiného v zemi, kterou vede premiér, jehož jeden ministr byl členem zločinecké organizace. A aby toho nebylo dost, tak k novému řediteli České televize a k jeho členství v téže zločinecké organizaci se Petr Nečas vyjádřil, že „dělat z toho fatální věc je přehnané“. Budiž, ale já jsem, pane ministerský předsedo, členem žádné zločinecké organizace nebyl a v mém případě nešlo o funkci ministra či šéfa veřejnoprávní televize. Tak z jakého důvodu jste se proti mně tak ostře a nesmlouvavě vyhranil? Dozvím se to někdy? Nebo jsem pro vás opravdu větším ohrožením renomé vaší vlády než ti zmínění někdejší členové komunistické strany? Dospěl jsem tedy v posledních dnech k závěru, že by už bylo jen plýtváním času dál každodenně usilovat o nápravu pověsti, kterou mi s úspěchem poničili především ministři Kalousek a Schwarzenberg, jimž ochotně sekundovali další politici a najatí či zaslepení novináři a různí blogeři a aktivisté prapodivných spolků. Uznávám ovšem, že rezignace na obranu proti falešným nařčením a pomluvám nutně znamená, že se již nebudu moci veřejně angažovat v iniciativě D.O.S.T., která nemá s fašismem, nacismem ani rasismem nic společného, natož stát dokonce v jejím čele. A to nejen proto, že bych mohl celé hnutí diskreditovat, nýbrž také proto, že bych dál a dál musel spoustu času věnovat obraně proti neutuchajícím insinuacím a na organizování a koordinaci té potřebné práce ve prospěch naší země by mi pomalu nezbyl čas. A to si předseda strukturovaného hnutí, před kterým se rýsují velké a těžké úkoly, nesmí dovolit. Z těchto důvodů se na nejbližší schůzi výboru vzdám funkce předsedy Akce D.O.S.T. i samotného členství v jejím výboru. Když jsem v půlce října oznamoval svůj odchod z funkce vicekancléře ministra školství, rozloučil jsem se s novináři slovy „na brzkou shledanou“. Tentokrát už odhaduji, že „shledaná“ bude za hodně dlouho, jestli ještě vůbec kdy. Sám si dokonce přeji, aby se v budoucnu už neobjevil pádný důvod pro můj návrat k té vždy nevděčné a kdejakým ničemou opovrhované a vysmívané práci pro vlast. Bylo by to určitě ku prospěchu mému a mé rodiny a znamenalo by to zároveň, že v našem státě už je zase jednou všechno, jak má být. Doufám, že mé
236
rozhodnutí mí přátelé a příznivci pochopí. A když napoprvé ne, tak jim doporučuji radu nestárnoucího Starého mistra: „Chceš-li podržet něco do krajnosti plné, lépe, když toho necháš…“ (Lao-c’, 9. kapitola) Teď se hlavně budu muset dát do úklidu té spouště, kterou mi ze života během necelého roku někteří Čechové i leckteré Češky s neskrývanou chutí udělali. A převažující část jejich spoluobčanů k tomu řádění bohužel mlčela. Chci s tím začít co nejdříve a snad ještě není pozdě. A bude to konečně zase práce, která má smysl – pravý opak toho zarputilého prosazování chimér typu občanská svoboda a státní suverenita, o něž Čechové a Češky většinou už nejspíše nestojí. A je otázkou, zda kdy vážně stáli. Mí odpůrci a ostatní nepřátelé občanské svobody a české státní suverenity mohou tentokrát začít slavit úplně bez obav a opravdu hodně nahlas. Už nemám vůli jim čelit. Síla by se snad ještě našla, ale vůle už ne. Ostatně – vždyť dnes ani není po nezištné práci pro vlast a národ opravdu slyšitelná poptávka. A sotva v dohlednu bude. A nedohledno, nedohledno je pro šedesátiletého člověka už příliš daleko…
237
Popravily ho vlastní výroky: Bátora končí v D.O.S.T. par http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/216330.aspx
8. 12. 2011 Ladislav Bátora končí v čele hnutí D.O.S.T., to tak ztrácí svou mediálně nejznámější tvář a v případě, že se rozhodne stát politickou stranou, jak se spekuluje, bude to tak mít horší s propagací. Bátoru „popravily“ jeho nevybíravé výroky na adresu některých politiků. Odejde prý i z ministerstva školství. „K mé rezignaci na předsedu akce D.O.S.T. dojde ve čtvrtek v poledne, členové našeho hnutí asi budou překvapeni,“ řekl Bátora deníku Právo. Dodal, že si to svými výroky na adresu ministra financí Miroslava Kalouska a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga „moc a moc pokazil“ i mezi svými. Kromě svého domovského sdružení skončí Bátora i na ministerstvu školství. „Mám na školství 0,1 úvazku, je logické, jak jistě chápete, že zde také skončím. To bude jen další kapitola,“ uvedl. Ministr Josef Dobeš se už dříve nechal slyšet, že jsou pro něj Bátorovy nejnovější výroky už za hranou přijatelného a že s ním kvůli nim bude hovořit o jeho budoucnosti v resortu.
Havlovci nám vytloukají okna, brání ho syn Počátkem Bátorova pádu byl zřejmě Půlnoční rozhovor pro ParlamentníListy.cz, kde si školský úředník rozhodně nebral servítky. O Kalouskovi mimo jiné řekl: „Kdyby si ten ubožácký šmejd aspoň trochu viděl do huby, musel by se zastydět, jaké to plácá v souvislosti se mnou nesmysly.“ Označil ho také za „nelidskou stvůru“ a imitátora nacistů a fašistů. Opřel se i do Schwarzenberga. „Čekal jsem hrůzu a nezklamal. Pravda je, že mě ale mile nedávno překvapil, když v Právu prohlásil, že by mi svěřil sklad tužek. Já jemu ani to ne - vůl je nebezpečný zepředu, kůň zezadu, Jeho knížecí Jasnost je velmi raritní kombinací obého,“ řekl. Bátoru v jeho postoji podpořil syn Alexandr. „Je pravda, že táta dokázal té kampani vzdorovat tak dlouho. To se dá brát jako určité vítězství nad tou skupinou, co se ho snažila uštvat,“ podotýká na webu Národní myšlenka.“Nám chodí havlovci vytloukat okna, vyhrožují nám smrtí, vloupávají se nám do soukromí, ale ne, největší nebezpečí je ten zlý, zlý fašista Bátora. Mnoha lidem, často dokonce velmi blízkým, bych přál prožít si bátoriádu na vlastní kůži.“
238
Režim mě zlikvidoval kvůli oblíbenosti D.O.S.T., rozloučil se Bátora Jan Wirnitzer, zep http://zpravy.idnes.cz/kontroverzni-ladislav-batora-odpovi-na-otazky-o-skolstvi-i-politice-1jj-/domaci.aspx?c=A111213_171256_domaci_zep
13. 12. 2011 Odpovědi v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz označil Ladislav Bátora za labutí píseň svého veřejného působení. Po vyhrocení slovních přestřelek se špičkami TOP 09 se poroučel z ministerstva školství, skončil též jako předseda konzervativní Akce D.O.S.T. Několik měsíců „bátoriády“ obohatilo českou politickou scénu o několik přezdívek. Miroslav Kalousek se stal „ubožáckým šmejdem“ (Bátora), Karel Schwarzenberg „prskajícím starým chudáčkem“ (Bátora), Ladislav Bátora zase „starým fašounem“ (Kalousek), který se hodí na ministerstvo školství jako „pedofil do dívčí školy“ (Schwarzenberg). Nakonec se ale Ladislav Bátora z veřejného života stahuje. „Dospěl jsem k nezvratnému přesvědčení, že snažit se upřímně a nezištně o zlepšení poměrů je v Čechách sebevražedné,“ odpověděl čtenáři. Jeho nástupce v čele Akce D.O.S.T. Michal Semín podle něj bude lepším předsedou. Vášně kolem sebe spatřuje v tom, že D.O.S.T. „na rozdíl od komunistů představuje skutečnou konkurenci a začala získávat oblibu na veřejnosti“. „Od obliby už není nikdy daleko k volebním hlasům. A tak se rozhodli 'včas' zakročit i za cenu verbálního násilí. Nejsem extremista, natož pravičák nebo krajní konzervativec. Proto museli ministři z TOP 09 a jim podobné opory režimu proti mně vystoupit s takovou doslova likvidační vehemencí,“ uvedl Bátora v další odpovědi.
„Fašismus není procházka růžovou zahradou“ Řeč přišla i na zvažovanou půjčku 89 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu. „Nesouhlasím s tím, a moc, to se rozumí,“ nepřekvapil Bátora. „Ale to je tak všechno, co s tím mohu dělat. Dokonce ani angažovat se proti tomu nebudu, teď budu pár měsíců zachraňovat svůj holý život. Ministr Kalousek et. al. umějí obyčejného člověka pořádně vyrychtovat, to mi věřte. Inu, fašismus není procházka růžovou zahradou, ani v té zdejší (zatím) soft verzi,“ prohlásil ironicky Bátora. Povzdechl si také nad tím, že obyvatelé České republiky o jeho pomoc ve své většině nestojí. „Spíš naopak. Dobře se většinou bavili, když mě režim a média rukou nerozdílnou mezmála rok válcovaly,“ napsal. O svém dalším působení se příliš rozpovídat nechtěl. „Kam povedou moje kroky, to momentálně opravdu ještě nevím, všechno je příliš čerstvé. Každý začátek je těžký, ale v šedesáti letech je těžký moc a moc. Zvláště s tou nespravedlivou nálepkou 'starýho fašouna, nácka a rasisty', kterou mi ministr Kalousem nafest přiklížil. Velmi pochybuji, že mě někdo ještě kdy zaměstná. Dokud se zdejší poměry nezmění,“ soudí bývalý úředník. Ale zároveň naznačil, že nic nemusí být definitivní: „Snad se ještě někdy uvidíme.“
On-line rozhovor OTÁZKA: Pane Bátora, nemám otázku, ale chci Vám vyjádřit podporu. S Vašimi názory plně souhlasím. Ono říkat lidem pravdu se dnes moc nenosí. Zvláště pak, když Vaším šéfem je bohužel Dobeš, jeden z nejvíce nesympatických ministrů. Sice Vás podržel, ale jeho koryto mu je přednější. tady se potlačují názory ODPOVĚĎ: Děkuju moc a z celého srdce. Škoda, že se vás nenašlo více a ještě včas. Ale snad se ještě někdy uvidíme - takže NA SHLEDANOU, neznámý příznivče. A loučím se i se zdejšími tazateli. Po téhle otázce bez dotazu je jistě ten nejlepší čas. 14.12.2011 12:08 OTÁZKA: Dobrý den, budete někdy normálně pracovat? Jako správný konzervativec nejlépe v soukromém sektoru/podnikat? Nebo spoléháte na další přízeň z Hradu a teplé místo ve státní správě? JirkaEsch ODPOVĚĎ: Pane Šindeláři, do státní správy jsem nastoupil poprvé v životě - a jistě naposled - letos 1. dubna a vy to dobře víte, protože můj životopis není žádným tajemstvím. Nebo to opravdu nevíte, a pak si odpusťte dehonestující glosy vůči tomu, o kom nic nevíte. Ale vám je to jistě jedno, vás dnes nasadili na tuhle kolej, tak jedete a jedete. Ale pozor - je kusá! 14.12.2011 12:08
239
OTÁZKA: 1) Považujete se za inteligentního? Pokud ano, tak kam by jste měl podle Vás jít? (Viz. Váš transparent „Intelektuálové jděte .....“) Pokud ne, tak proč jste pracoval na MŠMT? Opravdu si myslíte, že by měli na jakémkoliv ministerstvu pracovat NEinteligenti? glumik5.0 ODPOVĚĎ: Pane Glumíku, vy opravdu netušíte, že inteligent a intelektuál nejsou synonyma? ... Vždyť já vím, vy mě jen tak zkoušíte. Tak ale už nezkoušejte, né každý jako já pochopí, že veřejně žertujete rádoby na můj účet. Jiní by si mohli pomyslet, že jste hlupák, a za to vám přece žertování se mnou nestojí... Nebo ano? 14.12.2011 12:02 OTÁZKA: Pane Bátoro, nebojíte se, že D.O.S.T. bude mít jako případná politická strana bez Vás nižší preference než s Vámi ? Co Vás vedlo k tak zásadnímu kroku jako je odstoupení z funkce ? S@t@n ODPOVĚĎ: Doufám, že se nemusím bát, že vinou mého odchodu klesne obliba iniciativy D.O.S.T., můj nástupce Michal Semín bude z mnoha důvodů daleko vhodnějším předsedou než já, zvláště poté, co jsem v posledních týdnech dospěl k již nezvratnému přesvědčení, že snažit se upřímně a nezištně o zlepšení poměrů je v Čechách sebevražedné. A co se týká důvodů toho mého odstoupení, všechny zásadní jsem otevřeně, upřímně a definitivně popsal ve svém bilančním článku, který otiskl minulý čtvrtek deník Právo, jehož redakci jsem za to moc vděčný. Zájemci to moje rozžehnání s onou desítky let trvající nezištnou (a Čechy a Češkami VĚTŠINOVĚ vždy opovrhovanou) prací pro vlast a český národ naleznou myslím i někde na internetu pod názvem „Chceš-li podržet něco do krajnosti plné...“. Jo, chybu jsem udělal někdy na jaře (nebo až na podzim, to už si přesně nepamatuji) roku 1968, když jsem s pomyšlením na vlast a národ souhlasil se zvolením do okresní rady Unie středoškoláků a učňů v Náchodě. Od tehdy jsem se už z toho vlaku české zášti, nenávisti, lokajství a malosti nevymotal. Až teď. Ale dá se jen vyskočit, a pár lidí takový osvobozující parakotoul nepřežilo. Já snad ano. Ale zda jistě, to ukážou až příští měsíce. 14.12.2011 11:55 OTÁZKA: Dobrý den, proč nemáte vystudovanou filosofii? Nezajímá Vás to? Co si myslíte o hojně rozšířené představě, že studenti humanitních oborů najdou uplatnění pouze v McDonalds? PAVEK_ ODPOVĚĎ: Nestihl jsem to, pane Wernere. Prostě jsem to nestihl. A zvažte sám, kam bych asi to studium filosofie byl vklínil, v tomhle relativně nabitém celoživotním studijním programu? Takže pro přehled: 1) 1970 až 75 (dokončeno roku 1995 po zrušení vyloučení z roku 1975 ex tunc) Anglistika a Kulturní dějiny Dálného východu na FF UK, diplomová práce: Americká polyarchie v předvečer třetí demokratické transformace; 2) 1979-83 Ekonomika zahraničního obchodu na FO VŠE, diplomová práce: Problémy pojištování investičních celků v československém vývozu a dovozu; 3) 1996-99 Mezinárodní politické vztahy na FMV VŠE, disertační práce: Oktrojovaná demokracie - studie o příčinách a důsledcích poválečné okupace Japonska; 4) 1999-2006 Právo a právní vědy na PF UK, diplomová a rigorosní práce: Mezinárodní soudní tribunál pro Rwandu. 14.12.2011 11:36 OTÁZKA: Dobrý den, co říkáte na to, že ministr Kalousek chce naházet našich 90 miliard do bezedného europrasátka? děkuji a držím vám palce. Wake Up or Waco ODPOVĚĎ: Nesouhlasím s tím, a moc, to se rozumí. Ale to je tak všechno, co s tím mohu dělat. Dokonce ani angažovat se proti tomu nebudu, teď budu pár měsíců zachraňovat svůj holý život, ministr Kalousek et al. umějí obyčejného člověka pořádně vyrychtovat, to mi věřte. Inu fašismus není procházka růžovou zahradou v žádné podobě, ani v té zdejší (zatím) softverzi. A navíc se jasně ukázalo, že Češi ani Češky (ani Slezané a Slezanky a Moravané a Moravanky) o žádnou mou pomoc vlastně VE SVÉ VĚTŠINĚ nestojí. Spíše naopak - dobře se VĚTŠINOU bavili, když mě režim a média rukou nerozdílnou bezmála rok válcovaly. 14.12.2011 11:33 OTÁZKA: Dobrý den, kdo je Vaším favoritem v republikánských primárkách, které v lednu odstartují? PAVEK_ ODPOVĚĎ: Vždycky (lépe řečeno posledních více než 20 let) jsem fandil Patricku J. Buchananovi, dokonce i v letech kdy nekandidoval - protože nemám americké občanství, tak si ten luxus „hlasování nohama“ mohu dovolit. Zkrátka bych ani tentokrát volit nešel. Leda snad Rona Paula, s jistým sebezapřením, ale víte, že je to zbytečná úvaha, primárky ho bezpečně zastaví. 14.12.2011 11:25 OTÁZKA: Dobrý den. Pane Bátoro, proč mi neuděláte radost a nejdete už konečně do důchodu? Určitě máte i nějaké lidské koníčky než jen tu politiku. Zahrádka, domácí práce a tak. Co vy na to? Buckingham
240
ODPOVĚĎ: Ale to víte, že mám i lidské koníčky, když už jsme se teda shodli na tom, že politika je u nás hodně nelidská, pane Wernere. Jen jsem nevěděl, že by vám to udělalo takovou radost. Ale vy zase nevíte, že věková hranice pro odchod do důchodu se o něco posunula. No, i na vás ale jednou dojde. A třeba vás do té doby taky ještě někdo pořádně skřípne. Zatím si ještě vybírají, ale časem prý bude oběti vybírat los. Jako tomu po čase bylo vždy... 14.12.2011 11:20 OTÁZKA: cim to ze prave o VAS je tak slyset ? ze by „ rozporuplna osobnost „ ? v cem jste vlastne vyjimecny ? uredniku mame v tomto state tisice ....dekuji za vysvetleni johnybony ODPOVĚĎ: Milý Johny, to je ovšem očividně otázka pro jiné. Pro ty, kteří o mně už bezmála rok takřka dennodenně píší, hovoří a natáčejí pořady. Ale myslím, že už se to chýlí ke konci. Alespoň sám jsem pro to, aby to už skončilo, udělal v posledních dnech snad dost. A je docela možné, že tu systematickou a všeobjímající bátoriádu uspořádali z toho důvodu, že si potřebovali na živém materiálu potvrdit tu starou obavu, že i negativní reklama je reklama. Třeba přesně takhle znělo to zadání z příslušných míst. Třeba... Opravdu nevím, nejsem U NICH... 14.12.2011 11:14 OTÁZKA: Jsem liberál, s řadou Vašich názorů zcela nesouhlasím, ale přijde mi zvláštní, že se tady mohou šířit extrémní názory z jednoho spektra, např. komunistického či levicového, ale naopak krajně konzervativní či pravicové myšlenky šířit nelze. Není zřejmě extremismus jako extremismus, pokud tedy vůbec o extremismus jde, že. Co Vy na to? Hynek Vilém Jarmila reloaded ODPOVĚĎ: Ano, máte nejspíše pravdu. Sám si to myslím také. A snažil jsem se najít odpověď a dospěl jsem k závěru, že je to tím, že komunisté zdejší neblahé poměry nijak neohrožují. Alespoň v očích zdejších satrapů Bruselu. A navíc já nejsem extremista, natož pravičák nebo krajní konzervativec, to vy dobře víte. Proto museli ministři z TOP 09 a jim podobné opory režimu proti mně vystoupit s takovou doslova likvidační vehemencí. Na rozdíl od komunistů pro ně iniciativa D.O.S.T. představuje SKUTEČNOU konkurenci a začala získávat oblibu na veřejnosti. A od obliby už není nikdy daleko k volebním hlasům. A tak se rozhodli „včas“ zakročit i za cenu násilí. Zatím jen verbálního, ale kdo ví... 14.12.2011 11:05 OTÁZKA: Dobrý den, měli bychom zůstat na palubě EuroTitanicu? pravice=svoboda, levice=totalita ODPOVĚĎ: Pokud je opravdu už tak zle, postupujte prosím SPOŘÁDANĚ směrem k záchranným člunům. Než se paluba nakloní přes 30 stupňů. Pak už vždycky dojde na catch-as-catch-can. Myslím ten člun... 14.12.2011 10:58 OTÁZKA: Dobré dopoledne pane Bátoro, přemýšlel jste někdy o založení vlastní politické strany nebo uskupení, které by dále prezentovalo Vaše názory? warcool ODPOVĚĎ: Myslím, že v současnosti je iniciativa D.O.S.T. pořád ještě pro šíření „mých názorů“ (samo sebou, že NEJEN MÝCH)tou nejvhodnější i nejvýhodnější základnou. Politickou stranu jsem totiž už jednou spoluzakládal, Národně sociální stranu na podzim roku 1990, a proto vím, co všechno takový krok obnáší a jakou obrovskou odpovědnost pak „zakladatel“ má. To samotné založení je totiž to nejmenší... 14.12.2011 10:54 OTÁZKA: Dobrý den, četl jste něco od Richarda Dawkinse, Christophera Hitchense či Sama Harrise? PAVEK_ ODPOVĚĎ: Ne. 14.12.2011 10:49 OTÁZKA: Dobrý den, pane Bátoro. Šlápl jste všem eurosocialistům na kuří oko a to se neodpouští. Kam povedou vaše další kroky? Děkuji za odpověď lancik.blog.idnes.cz ODPOVĚĎ: Doufám, že jsem v posledních letech pošlapal kuří oka nejen eurosocialistům, nýbrž také a především zdejším neokonservativcům a praefašistům. A to jsou hodně mocní páni, mocnější než eurosocialisté. Ti když si usmyslí, že člověka zničí, tak ho prostě dříve nebo později zničí. Třeba nesmyslným veřejným pokřikováním, že jsem „starej fašoun, nácek a rasista,“ přestože moc dobře vědí, že je to holá lež. Ale to je samosebou nestoudným arivistům typu ministra Kalouska jedno. Ale na každého jednou dojde. A kam povedou moje kroky, to momentálně opravdu ještě nevím, všechno je příliš čerstvé. Každý začátek je těžký, ale v šedesáti letech je těžký moc a moc. Zvláště s tou nespravedlivou nálepkou „starýho fašouna, nácka a rasisty“, kterou mi ministr Kalousem nafest přiklížil. Velmi pochybuji, že mě někdo ještě kdy zaměstná. Dokud se zdejší poměry nezmění... 14.12.2011 10:46
241
OTÁZKA: Dobrý den, posloucháte avant-garde post black metal? A pokud ne, můžete to nějak racionálně odůvodnit, docela by mě to zajímalo. Děkuji. PAVEK_ ODPOVĚĎ: Ne, avant-garde post black metal neposlouchám. Racionálně to ale zdůvodnit neumím. Nejspíše to bude věkem... 14.12.2011 10:38
242
Bátora odešel z ministerstva školství s odstupným 250 tisíc par, čtk http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Batora-odesel-z-ministerstva-skolstvi-s-odstupnym-250-tisic-220029
17. 1. 2012 Kontroverzní úředník Ladislav Bátora po své rezignaci na funkci zástupce šéfa kabinetu ministra školství loni v říjnu zůstal zaměstnancem úřadu až do konce roku. Díky tomu, že jeho funkci pak vedení zrušilo, odešel z ministerstva s odstupným 250 tisíc korun. Ministr Josef Dobeš ani Bátora sám nechtěli věc nijak komentovat. „Pan Bátora zůstal zaměstnancem i po rezignaci. Přijal post poradce. Z organizačních důvodů pak bylo jeho místo zrušeno, a tak měl zákonný nárok na odstupné,“ sdělil MF Dnes Antonín Zelenka z tiskového odboru ministerstva školství s tím, že Bátora ukončil svůj pracovní poměr k 31. prosinci. Bátora tak na ministerstvu školství působil celkem devět měsíců. Většinou času na zkrácený úvazek. Bátora, kterého si do úřadu přivedl Dobeš, v minulosti kandidoval za nacionalistickou Národní stranu ve volbách do sněmovny. Proti jeho působení na ministerstvu se ihned zvedla vlna kritiky. Protestovali proti němu neziskové organizace i politici. Kromě jeho napojení na ultrapravicovou scénu se jim nelíbily jeho aktivity v konzervativní iniciativě D.O.S.T. Když pak Bátora urazil na sociální síti Facebook předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, odmítali ministři této strany chodit na jednání vlády. Svoji rezignaci Bátora v říjnu vysvětlil tím, že se chce veřejně angažovat, v čemž mu bránil závazek zdržet se politických prohlášení. Na začátku prosince pak Bátora skončil nejen jako Dobešův poradce, ale i v čele hnutí D.O.S.T. Právo tehdy napsalo, že důvodem rezignace na práci poradce bylo to, že se proti jeho kritice na adresu členů vlády postavil nejen Dobeš, ale i jeho nejbližší spolupracovníci.
243
Pane ministře, zbavte nás rasisty Schwarzenberga Ing. Jana Bobošíková http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Bobosikova-Kalouskovi-Pane-ministre-zbavte-nas-rasisty-Schwarzenberga-221739
2. 2. 2012 Pane ministře Kalousku, k faktu, že jste kokot, jste se sám hrdě přihlásil (viz oficiální stránky top 09), a také jste to mnohokrát prokázal. Ale nyní nastal čas, abyste dokázal, že jste i chlap. Ten totiž drží slovo. Zaujměte stejně zásadový postoj, jako jste jej zaujal kvůli Ladislavu Bátorovi, a odmítněte rasistické a náckovské výroky ministra zahraničí české vlády Karla Schwarzenberga. Neberte si servítky a nazvěte ho upřímně chlapsky, jak je Vaším zvykem, náckem a starým fašounem. Výrok pana ministra totiž dramaticky předstihuje jakákoliv vyjádření pana Bátory, zejména výroky, které ve skutečnosti Ladislav Bátora nevyslovil, ale byla mu podsunuty mediální kampaní, za kterou by se nemuselo stydět Goebbelsovo říšské ministerstvo propagandy. Neváhejte a pokračujte v důsledné očistě státní správy! Okamžitě vyzvěte premiéra Nečase, aby odvolal místopředsedu vlády Schwarzenberga. Vždyť Vy sám jste řekl, že exekutivu netvoří jen náměstci ministrů a ředitelé odborů, ale především samotní ministři. (Právo 11. srpna 2011 a stránky top09) Ještě daleko důsledněji, než jste se kvůli Vladislavu Bátorovi (viz OVM 21. srpna 2011) odmítl účastnit jednání vlády (zprávy iDNES.cz 10. srpna 2011), byste měl nyní odmítnout sedět ve vládě s člověkem, který konečné řešení romské otázky, a to i metodou násilné deportace celého etnika, považuje za hezké (Fakta Barbory Tachecí 31. 1. 2012). Konejte, podle Vás je přece zcela vyloučené, aby ve státní správě seděl člověk, který prokazatelně v televizním pořadu schvaloval konečné řešení cikánské otázky například přesídlením celého etnika na blíže neurčené místo. Nemusíte Karla rovnou fackovat, jen několikrát denně i před televizními kamerami důsledně požadujte jeho odchod z vlády. A než se tak stane, bojkotujte Vy i všichni ministři za TOP 09 jednání vlády. Věřte, že lidé si oddechnou a Vaši zásadovost ocení. Nebuďte ale nelidský. Jako humanista jistě najdete nějaké vhodné místo na Úřadu vlády, případně na Vašem ministerstvu, kde by mohl být Karel Schwarzenberg prospěšný, aniž by škodil dobrému jménu České republiky. Snad by se mohlo jednat o sklad toaletních potřeb, případně sklad bruselských třepetalek, hvězdiček, kladívek a propagačních letáčků. Bude to nepochybně stejně vhodná funkce jako ta, kterou navrhoval on panu Bátorovi, ve skladu tužek na ministerstvu školství. Prostě pane ministře, pochlapte se, když do skladu, tak oba. S tím rozdílem, že Schwarzenberg po právu.
244
Objev: Bátora jako trend. OSN kritizovala české úřady Tereza Nosálková http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=733130
15. 2. 2012 Násilí v Sýrii, pošlapávání lidských práv v Bělorusku a k tomu české ministerstvo školství a jeden z jeho (dnes už bývalých) zaměstnanců. To všechno jsou témata pro OSN. Světová organizace zkrátka loni řešila i v Česku bouřlivě propíraný případ Ladislava Bátory, bývalého poradce ministra Josefa Dobeše. Konkrétně to byl Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace a stalo se tak krátce před Bátorovým odchodem z resortu školství. Dosud neznámá okolnost jeho působení ve veřejném životě vyšla najevo v souvislosti se zprávou výboru OSN z loňského léta, kterou se ve středu bude zabývat česká vláda. Kvůli zprávě OSN si má kabinet také odhlasovat doporučení, aby lidé s extremistickou minulostí nepracovali ve státní správě coby „vládní poradci a úřední osoby“.
Směrem k Bátorovi Kritika na adresu Česka začíná ve zprávě větou: „Výbor je znepokojen projevy nenávisti, rasismu a xenofobie v politice a médiích, které zahrnují prohlášení vysokých politických činitelů.“ „Výbor je také znepokojen informacemi, které uvádí, že bývalí členové extremistických politických stran slouží jako vládní poradci, včetně ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ zní. Jméno Ladislava Bátory tu sice výslovně nepadá, ale z úředníků a exúředníků ministerstva školství tomuto profilu nápadně odpovídá. Už proto, že před lety kandidoval ve sněmovních volbách jako jeden z lídrů extremistické Národní strany, která měla ve svém programu například vystěhování Romů do Indie. Že šlo konkrétně o Bátoru, potvrdila Aktuálně.cz vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. „Zpravodajka Anastacia Crickleyová byla velmi znalá českých poměrů. Na jednání v srpnu zmínila přímo bývalého kandidáta Národní strany působícího na ministerstvu školství,“ řekla Šimůnková. „Kritika byla oprávněná,“ dodala.
Nikdo takový u nás nepracuje Na jednání výboru OSN byl podle Šimůnkové i zástupce ministerstva školství. To ale v reakci na zprávu světové organizace nemíní, že by kritika patřila právě jemu. „Za opodstatněnou kritiku Výboru pro odstranění rasové diskriminace OSN nepovažujeme, protože nikoho takového pan ministr ve svém týmu nezaměstnává,“ vzkázal Aktuálně.cz mluvčí ministerstva Radek Melichar. Na otázku, zda mohla kritika z mezinárodní instituce mít vliv na ukončení spolupráce úřadu a Bátory, už však úředník neodpovídá. „Chápu, že vaše otázky směřovaly k osobě pana Bátory, ale k němu se už jak pan ministr Dobeš, tak i tiskový odbor MŠMT vyjadřovali opakovaně a jednoznačně,“ dodal Melichar. Dobeš se svého podřízeného, podle svých slov „svědomitého člověka a národovce“, vždy zastával a jeho práci si pochvaloval. Ministr také přiznal, že mu ho doporučili „lidé z okolí Hradu“. Bátora se vždy těšil podpoře prezidenta Václava Klause. V srpnu 2011, kdy se v Ženevě o diskriminaci v Česku jednalo, byl Bátora ředitelem personálního odboru Dobešova ministerstva školství. Kromě dalších funkcí měl podle nedávného zjištění deníku Insider na starosti tento euroskeptik také evropské fondy, které, jak se nyní ukazuje, ministerstvo příliš nezvládá.
Letní krize kvůli Bátorovi Právě v době letních prázdnin také nabral na síle vládní spor kvůli Bátorovi. Ministři TOP 09 kvůli jeho urážkám na adresu vicepremiéra Karla Schwarzenberga odmítali chodit na vládu. Šéf TOP 09 a ministr zahraničí byl silným kritikem Bátory, proti angažmá radikálního konzervativce na ministerstvu školství vystupovali také čeští experti na lidská práva a představitelé občanské společnosti. Bátora nakonec rezignoval v říjnu loňského roku. Do začátku toho nového ale u Dobeše působil dál jako poradce na minimální úvazek. Navíc také vyšlo najevo, že Bátora coby odchodné od svého šéfa dostal 250 tisíc korun.
245
Deník Insider se pídil po Bátorově platu. Podle tabulek bral necelých 60 tisíc korun měsíčně, bez speciálních odměn. Půda OSN nebyla jediné mezinárodní hřiště, kde Česko schytalo kritiku za Bátoru. Například při návštěvě premiéra Petra Nečase v Izraeli čekala na vládní průvod hrstka demonstrantů na nejvýše pietním místě, v památníku holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě.
Místo Bátory Romy Bátora se v Praze také pustil do sporu s velvyslanci významných spojenců Česka kvůli pochodu Gay Pride Prahou. OSN Česku doporučuje, aby se podobným angažmá do budoucna vyvarovalo. „Výbor naléhá, aby smluvní strana zajistila, že bývalí členové extremistických stran nebudou najímáni jako vládní poradci nebo úřední osoby,“ stojí v dokumentu. Jako doporučení pro všechny členy kabinetu si toto usnesení má ve středu odhlasovat i Nečasův tým. OSN Česko ve své zprávě podobně jako další mezinárodní instituce kritizuje za diskriminaci Romů, zvlášť v oblasti školství a bydlení a přístupu na trh práce. Namísto bývalých extremistů by podle expertů mělo naopak Česko ve státní správě a veřejných institucích zaměstnávat více Romů. „Výbor doporučuje, aby smluvní strana podnikla konkrétní kroky k zajištění efektivní desegregace romských dětí, žáků a studentů a zajistila, aby nebyli připravováni o svá práva na vzdělání jakéhokoliv typu a úrovně,“ stojí také v materiálu. „Výbor dále doporučuje, aby provedla plnou konzultaci se zainteresovanými Romy ohledně vzdělání a podporovala povědomí o právech Romů a zlepšila jejich možnosti vypořádat se s diskriminací, kterou zažívají,“ dodávají experti z OSN.
246
OSN chce více Romů ve státní správě ČR. To je fór? Už takhle se produktivita státního úředníka rovná nule! Redakce http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/4341-osn-chce-vice-romu-ve-statni-sprave-cr-to-je-for-uz-takhle-se-produktivita-statniho-urednika-rovna-nule-.aspx
16. 2. 2012 Česká republika je opět na koberečku. Tentokrát jej přísně nekárá všemocná Evropská unie, ale samotná OSN. Výbor OSN na odstranění rasové diskriminace usoudil, že se v Ćeské republice ubližuje Romům. Viníky jsme všichni – novináři, politici i prostí občané. Nejvíce byl pánům z vejboru trnem v oku údajný extrémista Bátora. Napříště by prý lidé jako on neměli mít ve státní správě žádný prostor. Naopak by bylo více než na místě zaměstnávat ve státních úřadech více Romů. To by bylo hezké a nadmíru humánní gesto. Nicméně, co by tam asi tak se svoji nulovou kvalifikací dělali? Ale co naplat, když vrchnost nařídí, pacholek musí konat. Možná bychom se tedy měli inspirovat komunistickou mocí, která po únorovém převratu dosadila do mnoha klíčových funkcí ve státní správě dělníky bez kvalifikace, schopností i zkušeností. Nejdůležitější tehdy bylo, že mají dělnický původ a oddaně milují rodnou komunistickou stranu. V rámci novodobé akce „R“ či „77 000 do státní správy“ je tedy nutné přijmout bez sebemenšího zaváhání občany romské národnosti, abychom politické korektnosti a pozitivní diskriminaci učinili zadost a především si získali spravedlivě rozhořčený Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace. Organizovat by to celé mohl Michal Kocáb s podporou sdružení Romea, co říkáte? Pokud neprodleně nepřikročíme k tomuto kroku, riskujeme, že budou na Českou republiku uvaleny sankce a na věky věkův dostaneme nálepku fašounských zpátečníků, kteréžto se nezbaví ani naše děti, děti jejich dětí atd. Případně bychom mohli vedle kvót pro zastoupení žen v politice a ve vedení firem zavést přímo i kvóty pro Romy. Sociální inženýrství chytá na počátku 21. století druhý dech, a tak je velmi pravděpodobné, že se ty nejhorší noční můry mohou stát realitou. Pro Ladislava Bátora se tak stalo již dávno. Nejdříve byl trnem v oku Výboru kvůli své údajné extremistické minulosti. Bátora byl skutečně kandidátem Národní strany, jejíž pověst je přinejmenším rozporuplná. Tato politická strana například navrhovala vystěhování Romů do Indie. Jenže, v té době už neměl Bátora s touto stranou nic společného. Bátora se pro jeho smůlu znelíbil levicovým aktivistickým bojůvkám, dotkl se pravdoláskařského bůžka Schwarzenberga a dovolil si veřejně vyslovit slovo „vlastenectví“. To se ve dnešní době neodpouští. Teď je na řadě ministr školství Dobeš. Kdo bude další?
247
Táta by si zasloužil pomník zaživa Alexandr Bátora (otázky Marek Přibil) http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/alexandr-batora-tata-by-si-zaslouzil-pomnik-zaziva_228937.html
22. 3. 2012 Šéfredaktor kontroverzního revue Národní myšlenka Alexandr Bátora reaguje na článek Národní myšlenka opět provokuje, který on-line deník TÝDEN.CZ zveřejnil minulý týden. Na internetových stránkách Národní myšlenky je zveřejněna velká fotografie, která podle mého názoru evokuje nacistický plynovací vůz. Pravda je taková, že jde o obrněný vůz Korfanty z dob slezského povstání. Má hrubá neznalost. Proč je ale na snímku na vašem webu vyretušován na boční straně vozu velký bílý nápis Korfanty, který je na původní fotografii? Ani nevím. Byla by to však skvělá otázka pro autora hlavičky nebo pro webmastera naší internetové stránky, já jsem jen šéfredaktor tištěné revue Národní myšlenka. Naštěstí však mohu čtenáře odkázat na náš web (www.narmyslenka.cz), kde redakční kolega Kamil Žíža osvětluje vznik této konkrétní hlavičky ve svém příspěvku „Přibilovo tejdenní brm brm“. Ovšem náš web vystřídal různé hlavičky, jmenujme například tu s malými nezbedníky, kteří kouří cigarety a dýmky, nebo moji nejoblíbenější s třemi elegantními lvy ve smokinzích. Možná se pletu, ale mohu se bezostyšně zeptat, nejde tu právě o provokaci? O to, aby vůz s vyobrazenou lebkou na přední kapotě evokoval právě holocaust? To by byla skvělá otázka spíše pro ony polské povstalce z obrázku, kteří někdy v průběhu roku 1920 na svůj obrněný vůz vyobrazili onu lebku s oněmi hnáty. Třeba nechtěli, aby si jejich vůz někdo spletl s pojízdnou plynovou komorou. Mimochodem - umíte se ptát i jinak než bezostyšně? V souvislosti s webem i stejnojmenným časopisem se objevuje podezření, že jeho autory jsou pravicoví extremisté. Jací autoři konkrétně na web a do časopisu píší? Toto podezření se neobjevuje. Jací autoři konkrétně přispívají na naše stránky, to opravdu netuším, mám dost svých starostí s výchovou dcery, tátovými problémy a šéfredigováním časopisu Národní myšlenka. A co se týče dotazu na autory přispívající do naší revue, to snad není problém zjistit nahlédnutím do několika čísel. Podezření nahrává i fakt, že lze na stránkách Národní myšlenky dohledat odkazy, skrze které je možné se proklikat na fašistické organizace. Co vás na těchto organizacích tak fascinuje? Na internetu je možné se proklikat odkudkoli kamkoli, například z webu časopisu Týden je možné se proklikat na stránky Národní myšlenky. Na fašistických organizacích nás nefascinuje nic, spíše se mi zdá, že vy jste velmi, ale opravdu velmi fascinován mým otcem. Jakou má váš web čtenost? Vůbec netuším. Byla by to však skvělá otázka pro webmastera naší internetové stránky. V současné době, zdá se, se společnost silně polarizuje. Neplánujete založit novou stranu, na níž by se mohli napojit například lidé z hnutí D.O.S.T., kterému šéfoval váš otec? Přece jen občané by mohli slyšet na to, kdybyste jim nabídli jednoduché řešení současné situace. Zaprvé. Ne, „zakládání nových stran“ není a nejspíše ani nebude v mém životním plánu. Přinejmenším ne v tomto regionu. Zadruhé. Je to možné, mohli by. Však jim nějaká jednoduchá řešení nabídnou zavedené politické strany. Ale mnohem více mě překvapuje, že nebylo občany slyšet, když měli nejvíce křičet... Když politici a média ruku v ruce politicky, existenčně a sociálně vraždili mého otce. V jaké situaci se nyní podle vás nachází česká společnost? Přesně v té, kterou si po právu zaslouží. Jak z toho ven? Češi by museli projevit upřímnou a účinnou lítost nad svými hříchy a prosit o odpuštění ty, na kterých se provinili. Pro začátek by mohli velmi litovat toho, že byli součástí vojenské agrese proti srbskému národu. Co nyní dělá váš otec Ladislav Bátora? Je zaměstnán? Ano, i to.
248
Domníváte se, že si zasloužil od ministra školství Josefa Dobeše (VV) na rozloučenou čtvrtmilionový zlatý padáček? Tento slang neovládám. Nejspíše se však ptáte na onu údajnou odměnu, o které do omrzení psaly české sdělovací prostředky. Pokud je mi známo, jednalo se o odstupné, které mu náleželo podle zákoníku práce a kolektivní smlouvy. Odstupné není věc „zásluhy“. I když si myslím, že za to, co jste s mým tátou provedli, by si zasloužil deset milionů a pomník ještě za živa. Co pro české školství vlastně vykonal, že dostal tak tučnou odměnu? To netuším, zeptejte se raději pana ministra Dobeše. Otec se mnou o své práci na ministerstvu nehovořil, především s poukazem na služební tajemství. A ještě jednou připomínám - samo sebou, že marně - že se nejednalo o odměnu. Natož tučnou. Ostatně z výše toho odstupného si můžete vypočítat, že otec bral měsíčně cca 35 tisíc hrubého. Zdá se vám to opravdu tak moc?
249
Ad LN 14. 7.: Kalouska vám, Čechům a Češkám, ze srdce přeji Alexandr Bátora http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012071901
19. 7. 2012 Když mi v sobotu přišla stručná esemeska „Kup si LN! Informační bomba!“ tak trochu jsem si říkal, jestli to nebudou vyhozené peníze. Nebyly. Rozhodně nebyly. A jsem velmi rád, že v našem rodinném archivu nebudou chybět LN, jimž se jistě i jinde bude říkat „Kalouskův speciál“. Ani nevím, kde začít dřív... „Nazdar, ty debile,“ zdraví ministr Kalousek pana poslance Skokana. A pokračuje v podobném duchu, i na mužský pohlavní úd dojde. Dobrá, můžete namítnout, že se jedná o přepis telefonického rozhovoru a že Kalousek tvrdí, že tohle nikdy neřekl. Takže to jistě neřekl... No i kdyby - nic to přece nemění na vulgaritě a fašistické agresivitě Kalouskových výroků, jež pronesl v rozhovoru pro LN. A ty už ani Kalousek nezapře. Takže nevím... Je to skutečně týž Kalousek? Který ani ne před rokem hodlal kvůli „nepředstavitelně sprostému“ výroku jakéhosi „vysoce postaveného subalterního úředníčka“ (jak se v době zostřené bátoriády zcela protiřečně psalo) položit vládu? Je to tentýž Kalousek, který se rozhodl zničit dr. Ladislava Bátoru (nebo alternativně položit vládu) kvůli tomu, že se onen ohradil proti nehoráznému veřejnému ostouzení ze strany ministra Schwarzenberga („Bátora je na ministerstvu školství jako pazdeří k jisté části těla“) jen povzdechem „chudáček starej, na souboj ho vyzývat nebudu“? Neměl by teď Kalousek analogicky sám položit vládu? Není přece přijatelné, aby subalterní ministříček jednal takovýmto (ne)způsobem s členem zákonodárného sboru. Nebo snad ve vaší zemi ano? A kde jsou loňští hejkalové a kejvalové, aby se zase rozhořeli spravedlivým hněvem nad úpadkem mravů? Anebo je „chudáček starej“ opravdu o tolik silnější káva než „debil“, „čurák“ a „sráč“? Možná ano. Ve vašem uvadajícím kvazistátě je možné vlastně všechno. Tady může být i fašista Kalousek ministrem. Velmi vám ho přeji. Velmi vám všem, kteří jste volili TOP09, přeji vašeho ministra. A velmi ho přeji i vám ostatním Čechům a Češkám, kteří jste mlčeli či dokonce freneticky aplaudovali, když tahle fašistická zrůda BEZPRÁVNĚ popravovala mého otce. A kteří mlčíte i teď, když do jásotu už vám asi není. Přál bych si, aby byl Kalousek ministrem vašich financí ještě deset... ne, rovnou dvacet let! Obávám se ale, že se tohle mé přání sotva splní. Již i sám Kalousek správně vytušil, že je konec. Tak dlouho se bohorovně huláká do lesa, až se šňůrka utrhne. Loutkovodiči jej už brzo odstřihnou, stejně jako kdysi premiéra Topolánka, a on to ví. Tak to teď nejspíš zkouší uhrát na psychiatrickou diagnózu, aby se vyhnul trestu. Nevím, zda se mu to podaří. Ale pokud ne, chci lístek do první řady. Na jeho popravu se moc rád dostavím. Ta bude PO PRÁVU. Kdyby jen kvůli tomu, s jakou surovostí a s jakou nelíčenou rozkoší doslova a do písmene zničil mého otce. A Jeho knížecí Jasnost ministru Kalouskovi v terorizování nevinných lidí i dnes statečně sekunduje! „Jinak bych mu doporučil pro příště držet hubu,“ vzkazuje šéf vaší diplomacie (sic!) panu policejnímu prezidentovi. A tyhle dvě vpravdě fašistické figury, jež podnítily a orchestrovaly předčasný pohřeb mého otce a jeho faktické vyobcování z národa, vám nejenže spokojeně vládnou, ale ještě budou světu dávat lekce ze slušného chování...
250
Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál Alexandr Bátora http://www.ostrava-online.cz/blogy/jasperse-bych-vam-cesi-a-cesky-ze-srdce-pral http://www.monarchista.cz/clanky/souhlasime/147-alexandr-batora-jasperse-bych-vam-cesi-a-cesky-ze-srdce-pral
23. 7. 2012 Předesílám, že v následujícím příspěvku nebude ani ždibec ironie nebo nadsázky. Nemívám s nimi úspěch. Přinejmenším u čtenářské majority, jak jsem se přesvědčil v diskusích pod svým minulým článkem „Kalouska Vám, Češi a Češky, ze srdce přeju.“ Někdy koncem roku 2010 jsem pro 49. číslo revue Národní myšlenka napsal stať „Nespouštějte oči z Bonsettiho!“, věnovanou kromě jiného též hrozbě potenciálního rozvratu české společnosti prostřednictvím státně oktrojované tolerance vůči rozkladným jevům. Psal jsem mimo jiné i o tom, že se v takové souvislosti obávám výbuchu nahromaděné nespokojenosti, který může přivést českou společnost až na pokraj občanské války. Během následujících měsíců jsem se pak při různých příležitostech nad tímto nebezpečím znovu zamýšlel. A dospěl jsem k několika úvahám, o které bych se chtěl se čtenáři podělit. Nepíše se mi to lehko, ale mám dojem, že „česká věc“ je dávno ztracena, pokud kdy vůbec existovala. Nejsem sice s to říci, kdy přesně se Čechové rozhodli rezignovat na sebe samotné, ale odhaduji, že nějaký zásadní (i když zpočátku možná vlastně neviděný) zlom se musel přihodit již velmi brzy po říjnovém převratu. A prvorepubliková osvobozenská legenda (jak František Zuman nazval tento fenomén ve své stejnojmenné knize), která jednak bagatelizovala zásluhy nemasarykovských křídel protirakouského odboje, a zároveň neměla sílu zlomit kletbu, která se nad českým národem pomalu rozprostírala v podobě jistého upozadění loajalistické části českého (rozumějme: někdejšího rakousko-uherského) vojáctva, nejen že rozdělovala českou společnost, ale jistě také skvěle pomáhala v budování dnes snad již nesporného kultu osobnosti, jenž obklopoval prezidenta Masaryka. Takový kult však zdravému vývoji jen stěží napomáhal, protože to byl právě TGM, kdo se velkou měrou podílel na zbídačení úrovně československé politiky, neboť do ní (ať už přímo, nebo nepřímo) zatáhl zhoubné jevy, jež jsou skvěle zachyceny kupříkladu v Ježkových „Světlech a stínech politiky“, kteroužto publikaci vřele doporučuji všem, kdo si chtějí nechat rozbít iluze o panenské čistotě prvorepublikové politiky. Už tehdy se musel začít český národ dělit, i když zatím se asi o „názorovém příkopu“ nedalo hovořit. Snad to zatím byla jen rýha načrtnutá holí do prachu, ale mělo se podél ní začít velmi brzo a velmi usilovně kopat. Tím, že Československo nepodstoupilo na podzim roku 1938 regulérní válečný střet, neudálo se to, co v jiných evropských zemích mělo zásadní vliv na charakter případného ozbrojeného odporu – muži nebyli vytrženi z každodenního života, mezi obyvatelstvem nemohlo zůstat množství zbraní a vojenského materiálu, a tak podobně. (V tomto směru připomeňme například naprosto odlišnou situaci polskou.) V takto determinovaných podmínkách tedy záleželo na volním rozhodnutí každého člověka. A není moc překvapivé, že především po zdecimování odboje během heydrichiády ne každý v sobě objevil potřebu riskovat naprosto vše a ještě u toho mimovolně napomáhat tomu, aby se po válce měl Beneš zase dobře. Opět by stálo za zamyšlení, zda atentát na Heydricha (se všemi předem odhadnutelnými důsledky) nebyl také projektován jako způsob jak na dálku paralyzovat poválečnou politickou konkurenci z řad odboje. Nechci Benešovi křivdit, ale u vědomí jeho těžkých charakterových vad se taková otázka neodbytně vkrádá. Na ni by měli odpovědět historici. Nebo pro začátek ji aspoň předestřít. Problematice obnovené poválečné „demokratické“ republiky, stejně jako problematice následné komunistické éry, se věnovat nechci, především proto, že je zbytečné opakovat notoriety. Snad si jen povzdechnout nad tím, jak nebohého dr. Emila Háchu nejprve Beneš nechal vyzobat, co si Hácha nenadrobil, a pak ho bez skrupulí obětoval. A k osmašedesátému roku dodám to, co jsem říkal i během jednoho svého veřejného vystoupení a co je i dodnes k dohledání na stránkách Národní myšlenky – pražské jaro nebylo jen střetem dvou frakcí v rámci jedné a té samé Zločinecké strany Československa, ale svou hru měli rozehranou i čeští či českoslovenští patrioti, byli však poraženi. Výše uvedené historické okolnosti či rány osudu – nazývejme to jak je libo – měly jen stěží veskrze kladný vliv na českou společnost. A po pádu komunistického režimu byla jedinečná možnost odčinit aspoň část toho zlého, co se přihodilo, a začít polehounku rovnat národní páteř a hledat ztracené sebevědomí. Avšak dědictvím listopadového státního převratu je naopak jen další rozštěpení a demoralizace českého národa. Pro vysvětlení toho, co bylo posledním impulsem k sepsání tohoto článku, si teď dovolím odbočku. V souvislosti se XIV. vlnou bátoriády jsem se vrátil k některým dřívějším otcovým pracím. Ať už to byly věci bezprostředně související s českou otázkou, nebo ty obecnější, o to vtipněji spjaté s jeho aférou. Tak třeba velkým potěšením mi znovu bylo čtení otcovy více než tisícistránkové studie o rwandské genocidě, jež je v českém prostředí a jazyce stěžejní – neboť zatím jedinou – prací na toto téma a tato její jedinečnost je přebita
251
pouze a jen „informací“ o tom, že její tvůrce kdysi navštívil zapomenutou přednášku a později vyloženě neodsoudil jakousi protibolševickou publikaci. Stejně tak mi bylo potěšením listovat si starými Demokraty, někdejšími (myšleno v době před listopadovým převratem) protirežimními samizdaty Československé strany socialistické (přesněji řečeno: výboru její obvodní organizace v Praze 5), po převratu pak již oficiálními tiskovinami její národně sociální frakce. Nejčerstvěji (neboť zrovna teď) pročítám otcovu „Opožděnou epištolu nejen k Jaspersově a Slavíkově analyse otázky viny“, kteroužto esejí – jak i název napovídá, měla formu dopisu příteli – otec uzavíral obor filosofie a metodologie vědy na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze, a kterou v dubnu roku 1997 vydal jako soukromý malonákladový tisk. Původně jsem chtěl k děsivé beznadějnosti a paralyzující hrůze popřevratových časů sám něco napsat, ale nakonec jsem zjistil, že bude mnohem přínosnější citovat právě otcovu Opožděnou epištolu. Nejprve ze všeho však asi bude potřeba objasnit dva termíny: termín wu-wei pochází od legendárního staročínského filosofa a zakladatele taoismu Lao-c‘ a je ve zkratce vyjádřitelný jako „činění aktivním nečiněním“, nezasahování do přirozeného řádu věcí; termín insei pak pochází z japonského prostředí a je jím míněn jakýsi „odchod na trvalý vladařský výminek“, na který odešel leckterý japonský císař, jemuž vládnutí začalo ohrožovat život. Tolik tedy na vysvětlenou, nyní již nechám hovořit otce. A jen znovu dodám – následující řádky byly dopsány v létě roku 1996: „Začínám mít opět ony pocity, kterými jsme trpěli v sedmdesátých letech, kdy jsme vnímali všude kolem sebe jakoby skrytou chorobu. Narůstající vinu, nebo – jak věřili staří Řekové – něco jako nepotrestané zločiny, které znesvěcují polis.“ „Především jsem ale konečně dospěl již i vnitřně k ireversibilnímu přesvědčení, že nejobecnějším proviněním je porušování taoistické maximy ,wu-wei‘ a odhalil tak prapůvod zřejmě kterékoliv viny v oblasti veřejné i soukromé.“ „A Čechům nepochybně také bylo nedávno třeba jejich Jasperse jako soli, avšak Jasperse, který by se pokusil opravdu fundovaně, selektivně a nikoliv licoměrně a s alibistickou generalisací odhalit specifické zdroje a příčiny selhání a provinění českého národa a jeho samozvaných či loutkových vládců vůči českému národu, potažmo české státnosti; Jasperse, který by se i v dobách popřevratových nekompromisně zavázal jen a jen k tomu, že pro budoucí dobro všech zlo pojmenuje zlem; Jasperse, který by i nekřesťanům zjevil přirozenost a závaznost consecutionis temporum mezi hříchem, zpovědí, rozhřešením, pokáním a odpuštěním a její všeobecnou i individuální očistnou úlohu; Jasperse, který by zpočátku vedl nejspíš tažení proti všem, bez ohledu na svou předpokládanou vlastní újmu; včas se však ani nejmenším náznakem neobjevil a obávám se, že nyní je už (při vší nelíčené úctě a obdivu k houževnatosti senátora Bendy) pozdě.“ „Já oproti tomu za příklad [Havlovy] vůčihledné neschopnosti přesného vymezení a pochopení odpovědnosti a viny, jeho notorického opovrhování systémem etických norem a hierarchií hodnot... uvádím výňatky z jeho dvou projevů z jara 1990. Havlův projev květnový, pronesený evidentně s pragmatickým cílem deklasovat Československou stranu socialistickou (ČSS) a Československou stranu lidovou (ČSL) ve „svobodných“ volbách a stigmatisující mne a některé z mých bývalých bratří a sester (a řady z nich si vážím dodnes), či červnový jeho projev velebící designovaného ministerského předsedu Čalfu (jsem přesvědčen, že bez jeho iniciativy a souhlasu) bezmála coby hrdinu třetího, protikomunistického odboje, však pro mě měly nejméně jeden významný positivní efekt.“ „To, že sprostou a bohorovnou paušalisací zařadil i mne mezi kolaboranty. kteří stáli dvacet let ,za bukem‘, zlikvidovalo zpětně i do budoucna mé takřka třináctileté dobrovolné veřejné ,engagement‘ ve prospěch demokracie, z toho šest roků v době nesvobody a dalších sedm ex post v bouři událostí po plyšovém převratu. Na druhou stranu mě to přivádí k věřme definitivnímu rozhodnutí (bohužel pozdnímu) přestat zasahovat do sféry veřejné. Za jeho významný podíl na mém rozhodnutí opustit sféru veřejnou jsem Havlovi tedy upřímně vděčný, i když jsem k němu dospěl ve zbytečných, ale neuvěřitelných bolestech... Provozovat totiž dál ,nošení vody‘, onu prapodivnou filantropickou zálibu svých středních let, která přestala, (začala-li kdy) těšit a stravuje nejen mě samotného, ale i mé vždy beztak skromné existenční prostředky a postavení, by bylo nejen rozmařilé, ale i krajně neodpovědné vůči sobě a hlavně nebezpečné pro mé okolí. Je nepochybně bezpočet příkladů, kdy se tato zpočátku snad positivní deviace vymkla svým hostitelům z rukou!“ „Podstupuji insei aniž bych trpěl prožitkem sebemenší viny, protože jím zřejmě podmíněné opravdové wu-wei nejenže přináší svému činiteli (to je úmyslný oxymóron!) plody mnohem vzácnější a sladší, ale zanechává neskonale zanedbatelnější stopy na jeho environmentu nejbližším i vzdáleném. A navíc, insei přece není bezhlavá eskapáda: ,Kdo zná mít dost, je bohatý...‘ a ‚kdo ví,kde zastavit, tomu nic nehrozí – tak bude věčný‘. (Nakonec jsem se tedy stejně, jak vidíš, po tolika citacích židovských a helénských nezdržel opět sáhnout do přehluboké studnice nám oběma snad ještě blízkého a drahého filosofického prostředí a alespoň pár vzácných valounků ze dna vylovit.)“ Nyní již dokonale chápu, proč mi otec svou Opožděnou epištolu povolil až teď. Možná bych ji před těmi patnácti lety (ve svých letech osmnácti) nemusel unést. Je to ale škoda a mrzí mě to. Kdybych ji býval znal, tak bych před
252
nějakými čtyřmi roky snad ještě včas přispěchal a otci připomněl jeho vlastní slova o nepotřebnosti ba dokonce nevhodnosti zapojování se do věcí veřejných. A zabránil bych tak tomu, aby se po letech hibernace opět vrátil do aktivní politiky, navíc na předem poražené straně. Což bylo obzvlášť smutným faktem v situaci, kdy pro tuto „tolik potřebnou práci pro vlast“ (dnes již víme, že vlast domnělou), nemá prostředky, čas ani chuť, natož aby po ní byla dostatečně výrazná celonárodní poptávka, neřkuli že by byl dostal nějakou závaznou objednávku. O tom, že Češi a Češky si na ovoci takové práce (jímž mělo být zachování občanské svobody a státní suverenity) nechtějí pochutnat ani omylem, neboť je jim nesnesitelně trpkým a jakákoliv svoboda je pro ně břemenem nesnesitelně tíživým, jsem definitivně přesvědčen. V Opožděné epištole budu mít už napořád velkou oporu, nejen argumentační. Až budete v budoucnu zase a donekonečna v souvislosti s mým otcem zlovolně a manipulativně psát o jeho údajném vzhlížení k Jörgu Haiderovi, namísto jím přiznaného obdivu k senátoru Václavu Bendovi, nebo když neustále a donekonečna a zlovolně a manipulativně budete psát a plkat o otcově rasismu, namísto abyste zmínili jeho celoživotní respekt k jiným kulturám, především pak těm asijským, když neustále a dokola budete žvanit o jeho politickém turismu a neukojitelné touze po stranickém životu, namísto toho, abyste s určitým zaražením komentovali jeho vnitřní odpor k politickému a především pak stranickému angažování, vždy si jen prolistuju Opožděnou epištolu. Abych snad také nepropadl těm zdejším infekčním fantasmagoriím týkajícím se mého otce. Což by mě velmi mrzelo obzvlášť teď, když z bludu jiného – bludu českého národovectví – jsem převažujícím českým názorem či mlčením dokonale a snad navždy vyléčen. Ušel se vpravdě velký kus cesty za těch třiadvacet let! A přesto můj komentář k popřevratové době bude velmi krátký. Jak je možné, že se váš ministr zahraničí beztrestně chlubí, že člověka, jenž se provinil odlišným politickým přesvědčením, picnul jak srnce? Jak je možné, že přední redaktor celostátního deníku naváděl čtenáře, aby člověka s nesouhlasným politickým přesvědčením přejeli v Karmelitské na zebře? Jak je možné, že ministrovi školství bylo upřeno právo svobodně si vybírat své spolupracovníky? Jak zdůvodníte, že vůči Ladislavu Bátorovi uplatňujete do očí bijící Berufsverbot? A uvidíme, jaký další pokrok ještě režim přinese. Třeba se za chvíli dozvíme, že „nepřátelé demokracie jsou švábi“ a ty je potřeba vyhubit. A o tom, kdo jsou nepřátelé demokracie, rozhodnou vlastníci médií a váš jägermeister z Černínského paláce. Podobně jako ve Rwandě. Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál. Bylo by vám ho potřeba jak soli. Třeba by vám dal poznat, jaký jed se mnohým z vás usídlil v srdcích. A třeba byste ještě mohli sami sebe před sebou samými zachránit. Na počátku to bylo jen rýpnutí holí do prachu. Dnes je to příkop. A ten příkop, který ve vašem národě pravdoláska hloubí nejpozději od časů Masarykových, je možná už nepřekročitelný, navíc se bez přestání rozšiřuje a prohlubuje. A je už jen velmi málo těch, kteří se ho denně snaží aspoň trochu zasypat. Jedním z nich je i prezident Václav Klaus. Jenže jeho dlaně už jsou rozedřeny do krve. Zkuste se, Češi a Češky, semknout kolem svého prezidenta. Je to vaše možná poslední šance na záchranu zbytků státnosti a občanských svobod. A poslechněte ho, až vám ukáže, koho máte následovat. Protože to zase bude vaše snad poslední možnost, jak byste mohli v hodině dvanácté odvrátit od své země to strašlivé neštěstí občanské války. K níž máte velmi nebezpečně nakročeno přinejmenším od té doby, kdy se po posledních parlamentních volbách začal váš stát rozkládat tempem dosud nevídaným. Protože tou opravdu poslední šancí, jak zachovat po případném úplném rozpadu zdejší státní moci aspoň něco málo – ale budou to spíše holé životy, snad aspoň část občanských svobod, ale to kdoví jestli, rozhodně a pochopitelně však ani troška státní suverenity – by pak byl už jen mezinárodní protektorát.
253
Bátora se loučí: Klause jsem asi zklamal, ale snad mi odpustí Ladislav Bátora (otázky Lucie Nekvasilová) http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/batora-se-louci-klause-jsem-asi-zklamal-ale-snad-mi-odpusti_242162.html
6. 8. 2012 Je to rok, co v Česku vrcholila kauza Ladislava Bátory. Snad nejkontroverznější úředník ministerstva školství se stal 10. srpna 2011 dokonce rozbuškou pro další krizi Nečasovy vlády - ministři TOP 09 odmítli do jeho odvolání chodit na její jednání. O necelý půl rok později se pak Bátora, jemuž mnozí vyčítali zejména jeho někdejší kandidaturu za Národní stranu, úplně stáhl z veřejného života. Co dělá dnes? „Bohužel jsem s Čechy a Češkami ve vnucené válce,“ říká Bátora v e-mailovém rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. S největší pravděpodobností prý jde o jeho zcela poslední veřejné vystoupení. Je to už půl roku, co jste odešel z ministerstva školství i z čela iniciativy D.O.S.T. Čemu se nyní věnujete? Ještě pořád jen obhlížím tu spoušť, kterou mám všude kolem sebe po tom loňském krvelačném likvidačním vpádu Čechů, Židů a vposledku i Američanů do mého života. A její úklid bude úkol takřka nad mé síly a myslím, že už mě vytíží až do rakve. A například ztrátu dobrého jména a pověsti už ani napravit nepůjde, není tolik času, vždyť mi už táhne na sedmdesátku. Jak se s odstupem času díváte na „bátoriádu“, která vedla k tomu, že jste se stáhl z veřejného života? Pořád stejně. Vůbec nešlo o to, zda smím či nesmím pracovat ve státní správě. Byl to především pokus - bohužel úspěšný - zardousit potenciální české konzervativní hnutí v samém zárodku. Svědčí o tom mimo jiné i to, že se záhy do čela onoho bezpříkladného tažení proti mé osobě otevřeně postavil ministr financí a ministr zahraničí a udávali směr, kterým se má ubírat. A na pomoc jim přispěchaly všechny parlamentní strany, tím či oním způsobem. Takovou shodu jsem ještě nezažil. A nebyla vůbec dojemná. Alespoň pro mě ne. A bezpříkladná byla i shoda novinářů a politiků při tomhle fabrikování vytouženého „nepřítele lidu”. Vzpomenu jednu historku - když jsem loni v červnu na tiskové konferenci zveřejnil skutečnost, že ani po čtrnácti měsících mimořádného prověřování nenašel Národní bezpečnostní úřad žádný důvod pro zrušení mého osvědčení o státobezpečnostní spolehlivosti pro stupeň utajení „NATO Secret”, poznamenal redaktor z Mladé fronty Dnes: „Tak to znamená jen tolik, že fašisté pronikli už i do rozvědky.“ Kvůli řadě výroků na vaši osobu jste podal hned několik trestních oznámení pro pomluvu (např. na poslankyni ČSSD Vlastu Bohdalovou či novinářku týdeníku Respekt Hanu Čápovou). Jak to s nimi dopadlo? Případně bránil jste se ještě jinak, třeba žalobami? Všechna moje trestní oznámení byla odložena. Paušálně řečeno s odůvodněním, že jsou to sice všechno jen pomluvy, ale takového rázu, že mi nemohou způsobit újmu. Vždyť také jakou újmu by mi například mohlo způsobit tvrzení skrz naskrz prolhané poslankyně Bohdalové, jež následně převzal i prestižní britský týdeník The Economist, že jsem proslul halekáním „Cikány vyhnat do Indie”. Nebo jak by mě mohl dehonestovat zlovolný výrok nechutného lháře Karla Hvížďaly, že jsem „osobně představil program likvidace Cikánů, připomínající nacistický projekt holocaustu schválený ve Wannsee”. Jak by mě to mohlo poškodit… Tedy - kromě ztráty existence a dobrého jména, dodávám já. Ale obávám se, že Češi a Češky sotva dovedou pochopit, co je to za obrovskou újmu, ztratit dobré jméno a pověst. Policie se rovněž zabývala napadením vašeho facebookového i e-mailového účtu, po kterém se na vašem profilu objevila urážka předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Jak skončila tato záležitost? Toto trestní řízení - jako jediné - ještě neskončilo, protože jsem do usnesení o odložení podal nedávno stížnost, a tak nechme příslušné orgány dále konat. Po seznámení se spisem ale již teď nemám sebemenších pochyb, že pachatelem je osoba s krycím jménem Vendelín Nedomanský a že stopy vedly k policejnímu důstojníkovi v činné službě, proto případ vyšetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. Navíc mi pachatel adresoval na jaře omluvu s tím, že netušil, že takovou měrou přispěje ke zničení mého života. Zároveň mě informoval, že v tom nebylo nic osobního, protože pracoval na zakázku z vysokých politických míst. Uvidíme... Chcete se do veřejného života vrátit? Kdy a jak? Místopředseda vlády Schwarzenberg a ministr financí Kalousek podněcovali a řídili mou existenční, politickou a sociální likvidaci. Proto - a nejen proto - právem pokládám současný zdejší režim za mně nepřátelský. Na jaře jsem uvažoval, že bych se do veřejného života po převratu třeba ještě vrátil. Ale dnes jsem si jist, že ani v takovém případě nikoli. Ano, jednou se tady opět změní režim - přestože si každý režim myslí, že je nejen nejlepší, nýbrž i poslední -, jenže nezmění se Češi a Češky. Bátoriáda byla pro mě dostatečným, třebaže velmi pozdním varováním. Ve vaší zemi nemá cenu bojovat za občanská práva a státní suverenitu. Je to marné a
254
doslova sebevražedné. A co víc - nikdy jsem nezažil takové ponižování a tolik krutosti a nenávisti, jakou vůči mně projevili Češi a Češky v časech zostřené bátoriády. Dokonce ani v době nesvobody ne, kdy jsem byl bezmála tři roky trestně stíhán za hanobení komunismu. Mohu to Čechům a Češkám snad někdy odpustit, ale nikdy jim nezapomenu, že jsou ve svém souhrnu ještě nestoudnější a krvelačnější než komunisti. A doufám, že jim to nikdy nezapomenou ani moji potomci. Plánoval jste založení politické strany s Václavem Klausem, kterému už za několik měsíců skončí prezidentský mandát. Je zmíněná myšlenka ještě aktuální? Nic takového jsem s Václavem Klausem neplánoval. Dokonce ani sám jsem nic takového neplánoval. Zanedlouho v Praze opět vyvrcholí pochodem homosexuálů festival Prague Pride. Iniciativa D.O.S.T. proti němu pořádá shromáždění. Zapojíte se do protestu? Nezapojím. Nezapojil jsem se do žádného takového shromáždění loni ani kdy jindy, tak už vůbec nevidím důvod, proč bych se - ať na jedné, či na druhé straně - „zapojoval” letos. Spolupracujete ještě s iniciativou D.O.S.T., nebo se vaše kroky úplně rozešly? S iniciativou D.O.S.T. ani s Akcí D.O.S.T. již dobře půl roku nijak nespolupracuji. A neměl jsem spolupracovat nikdy s nikým, dneska už to vím. Bohužel pozdě. Stihl jsem už nezištnou a často velmi ztrátovou a riskantní dobrovolnou prací pro vaši zemi, kterou jsem mylně pokládal za svou vlast, promarnit téměř celý život. Takže víc už ani minutu. Navíc jsem zahájil jednání ohledně udělení cizího státního občanství, takže i z toho důvodu bych asi měl případná taková nutkání potlačit. Ale zatím není co potlačovat a věřím, že už tomu tak bude napořád. To vpravdě celonárodní a neuvěřitelně kruté tažení proti mně, orchestrované ústavními činiteli za mlčení nejen orgánů činných v trestním řízení, nýbrž i naprosté většiny vašeho národa k mé politické, existenční a sociální popravě, mě fakticky vyvázalo ze všech závazků vůči vaší zemi. A času na to, abych v tomto ohledu zásadně změnil názor, už pravda mnoho nezbývá. Skutečně? Nenávist vždy plodí nenávist. A velká nespravedlnost plodí na straně zákeřně přepadené oběti zoufalé reakce, zvláště když je agresor v tak obrovské přesile a oběť zahnaná ještě dál než do kouta. Takový je kauzální nexus. Nemám už čas ani potřebu spravedlivě diskriminovat. Když Japonsko zaútočilo na Perlový přístav, Američané nejdřív také nezkoumali, který americký Japonec je hodný a který zlý. Internovali prakticky všechny. Byla válka. A já bohužel jsem s Čechy a Češkami ve vnucené válce. A není možné zbaběle předstírat, že to nevidím. Ale já jsem tu válku rozhodně nezačal. Co na to říkají ti, ke kterým jste měl blízko? Jen u dvou osob mě mrzí, že jsem je takovým postojem možná zklamal - u Václava Klause a u Jany Bobošíkové. Ale snad moje rozhodnutí časem pochopí i oni. Čeho je moc, toho je totiž příliš. Zvláště, když to všechno moje mnohaleté snažení byla povinnost jen domnělá, protože Češi a Češky v ohromující většině po občanských právech a státní suverenitě ve skutečnosti netouží. Tak proč jim takové otravné věci vnucovat. Navíc za cenu, kterou jsem zaplatil: každého, kdo se o to opravdu pokusí, toho Češi a Češky doslova smetou. Smetli by mě znova, protože už dobře vědí, jaká je to rozkoš, a už bych to nemusel podruhé alespoň jakž takž přežít. Udělal byste zpětně něco jinak? První politickou chybu jsem udělal v šestnácti letech, kdy jsem jako místopředseda Unie středoškoláků a učňů vystupoval proti okupaci vaší země. A pak už to byla jen chyba za chybou, které měly své důsledky - například vyloučení z vysoké školy po pěti letech studia a za pár let poté již zmíněné trestní stíhání za hanobení komunismu. Ale pořád mi to nestačilo. Až teprve bátoriáda mi otevřela oči. Pozdě, ale přece… Takže už dožiju v odloučení od „vašeho” světa, s tou nálepkou „starej fašoun, nácek a rasista”, kterou mi uštědřil váš ministr financí. Otázkou ovšem je, z čeho budu živ. Pracoval jsem desítky let ve vedoucích funkcích a nepamatuji, že bych kdy zaměstnal fašouna, nácka nebo rasistu. Natož starýho...
255
Havel, Havel a Bátora – úvaha záhrobní Petr Bahník Místopředseda Akce D.O.S.T. http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-havel-havel-a-batora-uvaha-zahrobni-fqr-/p_spolecnost.asp?c=A121104_105402_p_spolecnost_wag
5. 11. 2012 Aktuální dušičkový čas přivádí někdy mysl k otázkám funerálním. I ty mívají na stránkách předních deníků své místo v podobě elegií a nekrologů za umrlé V.I.P. Jsou však různé druhy smrti, některé i horší než je smrt těla, a i ty by si občas zasloužily dušičkovou vzpomínku, zvláště, když se odehrávaly před očima veřejnosti. Před několika dny jsem na jedné společenské akci potkal svého někdejšího kolegu z iniciativy D.O.S.T. doktora Ladislava Bátoru. Ano, toho muže, který loni čelil rok trvající mediální kampani, jež jej netoliko vyštvala z místa ve státní správě, ale vpravdě odpudivým způsobem pošpinila jeho jméno a zbavila jej posledních iluzí o vlastních spoluobčanech. Protože jsme se delší čas neviděli, ptal jsem se ho, nakolik se již z oné „bátoriády“ zotavil. Odpověděl, že jeho společenská smrt je definitivní a pohybuje se světem toliko jako zombie. To mi přimělo znovu se rozpomenout na detaily věci a položit si otázky, co a proč se s ním a kolem něho loni stalo. Proč stálo většině deníků za to Bátorovi denně lát (a začasto o něm otevřeně lhát), což proti němu postavilo i ctihodné občany a náboženské obce? Proč kolem něho kroužily oficiální i soukromé tajné služby (kdosi fotil i mě, když jsem tehdy zašel s Bátorou na pivo, ačkoli vůbec nejsem fotogenický)? A proč i dnes, rok poté, má kdejaký „intelektuál“ nutkavou potřebu si ve svém blogu do Bátory kopnout místo toho, aby se sebereflektivně odebral kamsi, kam jemu podobné doktor Bátora správně posílal již před lety? Vzdělaný muž, celoživotní ideový odpůrce komunismu, zkušený manažer a absolvent čtyř vysokých škol disponující mimořádnými jazykovými znalostmi včetně čínštiny, byl z vůle médií, (či koho vlastně?) označen za lovnou zvěř a střelba na něj, „vtipným“ příměrem doporučovaná i Jeho knížecí Jasností, se stala součástí folkloru duševně chabých. Proč? Kvůli tomu, že kdysi přijal, jako nestraník (!), kandidaturu v parlamentních volbách za legální Národní stranu? No to snad ne? Voleb se běžně účastní někdejší členové bývalé KSČ, která byla parlamentem oficiálně označena za „zločineckou organizaci“, Jan Fischer je dokonce aktuálně účastníkem voleb prezidentských, a novináře to nepohoršuje. Proč tedy ten loňský rozruch kolem Bátory? Kvůli jeho výrokům na adresu ministra zahraničí ve facebookové diskusi? Ne! V době facebookové „aféry“ přece již byla „bátoriáda“ v plném proudu a média tehdy Bátoru propírala už několik měsíců! Ostatně, Bátorova věta nazývající Karla Schwarzenberga chudáčkem starým, který neví, že s ním nelze vést souboj minimálně ze tří důvodů (a to poněvadž je Bátora věkově mladší, není šlechtic a zákon souboje nedovoluje), byla přece až reakcí na ministrovy mediálně zveřejněné výroky urážející Bátoru. A, upřímně řečeno, stála by taková věta uvedená v neoficielní diskusi za divadlo, které kolem ní tehdy rozehrál ministr Kalousek a jeho strana? (Zejména v kontextu současné politické situace zní tehdejší výhrůžky TOP 09, že položí vládu, opravdu zábavně). Nestačila by tehdy nějaká Bátorova omluva? Kdyby třeba uvedl, že kníže není „starý chudáček“, ale „mladý boháček“? Nestačila! Divadlo tehdy dosáhlo až do vzdáleného Izraele, kde během návštěvy českého premiéra demonstrovala proti Bátorovi pětičlenná skupinka rozčilených dívčin (z nichž jedna je prý známou propalestinskou aktivistkou v hledáčku izraelských bezpečnostních služeb). A česká média, obvykle tak citlivá na to, kdo všechno „nám“ dělá v cizině ostudu, měla pro zmíněný „protest“ plné pochopení. Krátce poté ožili také zelení a svolali protibátorovskou demonstraci přímo před budovu ministerstva školství. Že by exministra Lišku tehdy znepokojovalo, co by Bátora mohl zjistit o hospodaření resortu v době, kdy ho spravovali oni? Těžko říci, proč se to všechno vlastně dělo. Proč se stal doktor Bátora strašidlem a jaký by naopak měl být, aby se dočkal uznání, chvály a v případě fyzického úmrtí i mediálního oplakání? Nahlédl jsem do starých novin, abych se toho dopátral. Samo sebou upoutaly nejprve mou pozornost žalozpěvy za Václavem Havlem, které plnily stránky loňského tisku až do Vánoc, chápu však, že běžné smrtelníky nelze srovnávat s hrdinou disentu a „básníkem se zoubky“, jak sám sebe minulý prezident charakterizoval, ostatně nedomáhám se pro Bátoru voskových srdcí, i hledal jsem proto nějaký jiný ctihodný vzor, jejž média staví před oči veřejnosti coby model hodný nápodoby. A hle, padl mi do oka nekrolog za exprezidentova jmenovce, zemřelého europoslance za sociální demokracii Jiřího Havla. Staré rčení praví „o mrtvých jen dobře“. Nejsem si sice jist, že to lze u nebožtíků všeho typu dodržet, ale rozhodně nechci kamenovat zemřelého politika a zraňovat někoho, komu byl lidsky blízký. O konkrétní osobu mi tu nejde a prosím, aby čtenář klidně v tomto článku zapomněl jeho jméno. Jde o to, že tento politik, který si do Bátory během kampaně také několikrát čutnul, je se svou životní kariérou Bátorovým totálním protikladem a zářivým příkladem jak na to, nechce-li člověk dopadnout tvrdě.
256
Jiří Havel od roku 1972 poklidně studoval na Vysoké škole ekonomické, aby zde (a také na Večerní škole marxismu leninismu) po absolutoriu učil. Zde také vstoupil do KSČ a napsal skripta, v nichž ještě roku 1988 chválil hospodářskou politiku J. V. Stalina (což o dvacet let později retušoval úsměvným výrokem, že „jinak to tehdy napsat nešlo“). Až do sametového listopadu zkrátka pěkně přikyvoval svým rudým soudruhům a po něm svým oranžovým přátelům. Mohl tak nejen dovršit akademickou kariéru, ale zejména stanout v čele Fondu národního majetku, usednout v představenstvech České spořitelny, společností Unipetrol, PARAMO, ČEZ a posléze i v křesle místopředsedy Paroubkovy vlády, aby na sklonku života příznačně zakotvil v Bruseli. Bátora se naproti tomu blbě už narodil, pocházel z rodiny, která měla v padesátých letech z politických důvodů zakázanou Prahu, a když ho roku 1970 přijali na Filosofickou fakultu Karlovy university (obor AnglistikaKulturní dějiny Dálného východu), byl to malý zázrak. Však systém brzy napravil chybu, rozpoznal cizorodé tělísko a Bátoru ze školy vyloučili. Za neopatrné politické výroky (tehdy prvně)! Prošel pak řadou manuálních zaměstnání včetně postu bagristy. V osmdesátých letech mohl díky rozumnosti svého tehdejšího zaměstnavatele opět, při zaměstnání, studovat, shodou okolností právě na Vysoké škole ekonomické. Brzy si ovšem zase způsobil problémy a stanul před soudem, a to opět za veřejné výroky proti komunistickému režimu. Po skončení „doby nesvobody“ pak získával, řečeno slovy, jimiž ho v tisku počastoval právě Jiří Havel, „jakési formální vzdělání“ dokončením studií na Filosofické fakultě, absolvováním doktorandského studia na Fakultě mezinárodních vztahů a magisterského studia na Fakultě právnické (jakož i zahraničním studiem na japonském institutu AOTS v Jokohamě), takže není, opět řečeno uznalými slovy zvěčněného Jiřího Havla, „úplný blbeček“. No a při tom ten Bátora ještě stihl řídit soukromé firmy a, považte, zase kverulantsky remcat, že prý se EU nápadně podobá někdejší říši zla, ba v některých aspektech ji předčí. A v tom to asi všechno je. Bátora byl vždy vnitřně svobodný, možná svérázný a prostořeký, ale nepochybně mimořádně nadaný muž, nikoli režimům poklonkující školský inventář srostlý s vládnoucí mocí. Proto jsou pro naše „nezávislá“ média vzory lidé jako „Evropan“ Jiří Havel a lidé jako Bátora extrémisty, z nichž je třeba vytvořit politické mrtvoly. Nemyslím, že je to tak správně. Ladislav Bátora před rokem sám odešel nejen ze státní správy a veřejné scény, ale i z vedení občanského sdružení Akce D.O.S.T., kde jsme řadu let spolupracovali. Nechtěl lidem kolem sebe komplikovat situaci. Žádné mediální chvály za tento krok se pochopitelně nedočkal. Naopak, ještě při odchodu a po něm byl bombardován články, které mu podsouvaly kdejakou nekalost. Asi nejzábavnější byly mediální výkřiky o jeho údajném kariérismu a ziskuchtivosti (ó Bože, on dokonce bral za svou práci na ministerstvu plat a dokonce i na něj se vztahují zákony upravující pracovněprávní vztahy). Snad ho dnes, rok po tom všem, u příležitosti svátku „dušiček“ či pro zombie „halloweenu“, potěší alespoň tento politický nekrolog.
257
PŘÍLOHA
258
Nová reaganovská revoluce Ladislav J. Besenczi (Ladislav Bátora) http://www.fragmenty.cz/archiv/iy332.htm
neuvedeno „Nastal čas vyslovit jména; v naší straně musejí padat hlavy. Protože jsme byli, my konzervativci, zrazeni lidmi, kteří nám naslibovali, že když je zvolíme do funkcí, tak budou prosazovat naše hodnoty. Musíme se postavit na odpor – připojte se k mé ‚Nové reaganovské revoluci‘ a restaurujme spolu konzervatismus!“ Michael Reagan Bushovo druhé období samozřejmě neskončilo oznámením o vítězství Baracka Obamy – v souladu s 20. ústavním dodatkem mu Bush předá úřad až 20. ledna. Na závěrečné hodnocení osmileté vlády 43. amerického prezidenta je tedy ještě brzy. Ale asi o žádné hlavě Spojených států nenapsali renomovaní američtí autoři ještě za jejího působení v Bílém domě tolik zatracujících knih jako právě o Bushovi juniorovi; přibližme si dvě z nich citacemi a dvě aspoň zmínkou.
Tragický odkaz Když loni v červnu vyšla kniha A Tragic Legacy, komentátor Alan Colmes řekl: „Je to nejlepší kniha o nejhorším prezidentovi. Glenn Greenwald je pro současnou vládu tím, čím je ona pro naši vlast – pohromou. Je to víc než jen kniha: je to vlastenecký čin.“ Za hlavní Bushovy „domácí“ hříchy Greenwald považuje: ohromný růst výdajů, skok od multimiliardového přebytku státního rozpočtu k ještě většímu schodku, rozmnožení byrokratických pašalíků, bezprecedentní rozmach moci federální vlády, její vměšování do kompetence států a pohrdání právním řádem. Hotovou katastrofou je však podle Greenwalda Bushova zahraniční politika po 11. září 2001, kdy mu neokonzervativci naočkovali manichejské vidění světa: „Existuje jen dobro a zlo, a my bojujeme na straně dobra; ve válce s Irákem dnes, s Íránem zítra…“ Greenwald nadto neokony podezírá, že manichejské chápání morálky je pro ně jen nástrojem k ohlupování lidí – svévolná rozhodnutí zabalí do zjednodušujících moralistních pojmů, aby mohli veřejnost patřičně zmanipulovat. A je prý zbytečné zkoumat, zda Bush přistoupil na tento neokonský trik s cynickým oháněním se manichejskými poučkami proto, aby přesvědčil Američany, že musejí podporovat vojenskou agresi, nebo zda si tuto techniku neokonové osvojili proto, aby napřed přesvědčili Bushe samotného o moudrosti a mravnosti takové politiky… Greenwald je liberál, stoupenec Demokratické strany. Je proto milým překvapením, že současný marasmus nevyužil k paušální diskreditaci Republikánské strany či konzervatismu vůbec a pranýřuje jen neokonzervatismus: „Je to hnutí, jež si sice říká ‚konzervativní‘, ale ve skutečnosti – jak si mnozí tradicionalisté už léta stěžují – všechny politické zásady konzervatismu pošlapává.“ A v čem podle Greenwalda spočívá tragika Bushova odkazu? „Posláním post-bushovské éry bude restaurace mravních zásad, rehabilitace našeho národního charakteru. Aby se americká mravnost a věrohodnost zase staly něčím víc než jen vyprázdněným sloganem v prezidentských manichejských projevech burcujících do války. A to je onen tragický odkaz, který Americe po sobě zanechává G. W. Bush.“
Den zúčtování Patrick Buchanan, už po léta nejhlasitější americký paleokonzervativec, v knize Day of Reckoning z konce loňského roku napadá prezidenta a neokonzervatismus také nevybíravě, zejména v kapitole Evangelium podle G. W. Bushe, ale na poněkud jiném základě než Greenwald. Buchanan začíná obecnou úvahou, v níž především odhaluje, jak se z demokracie udělalo „zlaté tele“, objekt nábožného uctívání, jinak řečeno: „demokratismus“ jako ideologie se vším všudy. A pro ideologie nemá Buchanan, po vzoru Russela Kirka, přívětivá slova: „Nejen jakobinismus, marxismus a nacismus, nýbrž i anarchismus, socialismus a neokonzervatismus mají pozitivní výsledek testu na ideologii. Všechny totiž údajně objasnily, kam se svět ubírá nebo by ubírat měl, a opírají se o fantazie lidí, jimiž neotřese ani důkaz opaku. A Bushova konverze (po traumatu z 11. září) k ideologii neokonzervativců, kteří dali své slovo, že obrátí celý svět na víru v demokracii silou amerických idejí a zbraní, zničila jeho prezidentství.“ Místy se ale Buchananův pohled na Bushe s pohledem Greenwaldovým nápadně shoduje: „Po 11. září se s ním udála dramatická změna. Jako by zažil zjevení. Začal mluvit jiným tónem a jiným způsobem. Popsal naše nepřátele ne jako fanatiky, kteří stejně jako jiní revolucionáři sahají k teroru, aby prosadili svou věc, ale prohlásil je za satanáše a ztělesněné zlo.“ Buchanan pak cituje postřeh historika Andrewa Baceviche: „Prezident
259
Bush od samého počátku pohlížel na válku s Irákem jako na křížovou výpravu a na sebe sama jako na jakéhosi vykonavatele boží vůle.“ A k tomu Buchanan znepokojeně dodává: „Takové dělení světa na dobro a zlo, na anděly světla a anděly temnot zápasící o budoucnost lidstva, z nichž jedni musejí zvítězit a druzí být zahubeni, to přece byla podstata manichejského kacířství ve třetím století… Je třeba říci jasně: To je manicheismus; to je mesianismus; to je utopismus. Investováním krve našich synů a statků našeho národa do honby za tímto zjevením naše republika vykrvácí, zbankrotuje a zničí se v kruciátách bez konce a v nikdy nekončících válkách. Pokud tuto ideologii neodstavíme od moci, dovede republiku k záhubě. Žádný národ, jakkoli velký, mocný či bohatý, nemůže vydržet zápas tak apokalyptický a globální.“
Žalobce, zrádce et al. Razantním „antibushovským“ počinem je i kniha The Prosecution of George W. Bush for Murder z letošního května. Název není metafora, Vincent Bugliosi je nejen věhlasný spisovatel, ale i neméně věhlasný žalobce. Jeho největším „úlovkem“ byl známý zločinec Charles Manson. Zatím největším… Bugliosi vychází z toho, že v Iráku byly zavražděny již zhruba čtyři tisíce amerických občanů, iráčtí rebelové jsou ale jen živým nástrojem v Bushových rukou. Vrahem je tedy podle trestního práva Bush. Odvážná juristická konstrukce, Bugliosi však v knize tvrdí, že se žalobou uspěje. Nejvíce ale Bílý dům roztrpčila zpráva o vydání knihy What Happened od Scotta McClellana, jenž pro Bushe pracoval v letech 1999 až 2006, a byl tak den po dni skoro u všeho. I v dobách, kdy se zrovna marně hledaly zbraně hromadného ničení po celém Iráku… McClellan – jak sám říká – z Bushových služeb odešel proto, že se už dál nechtěl jako tiskový mluvčí podílet na systematickém balamucení veřejnosti. A to prý na „pamětech“ už začal pracovat i Donald Rumsfeld, zhrzený exministr obrany. Ostatně, bůhví jaké veselé historky z vládnutí si časem vybaví třeba i Condoleeza Riceová, dnes Bushova „poslední z věrných“. A co když se po letošní volební porážce pro jistotu rozepíší lehkým perem i faktičtí strůjci a koryfejové neokonzervativní politiky? Robert Kagan, Charles Krauthammer, Bill Kristoll, Michael Ledeen, Richard Perle, Norman Podhoretz, Paul Wolfowitz... Právě oni Bushe tak dlouho naváděli k válce s Irákem, až do ní národ podvodnicky zavedl; a teď se navzdory tomu snaží od něho distancovat.
GOP, a co teď? Samotná McCainova prohra v posledku málokoho překvapila něčím jiným než tím konejšivým jednociferným rozdílem; jenže v souběhu s docela dramatickou ztrátou křesel senátních i sněmovních je to dlouho nevídaný debakl Republikánské strany – „Grand Old Party“ má před sebou nezáviděníhodnou etapu hledání jeho příčin. A ještě mnohem svízelnější a choulostivější bude hledání „nové budoucnosti“. Jistě, i neokonští analytici dojdou (najednou…) k závěru, že hlavní příčinou byl Bushův iracionální a vždy odpudivý manicheismus, jeho pokrytectví a arogance: „Vždyť právě z těchhle důvodů přece veřejně deklaroval své sympatie k Obamovi těsně před volbami nejen zrádce McClellan, ale i náš někdejší ministr zahraničí Powell.“ Neopomenou také zdůraznit, že Obamu fanaticky protežovala nejen liberální média a „Hollywood“, ale nakonec i média konzervativní, a že to nemohlo být jen pro kouzlo jeho osobnosti, ale že v tom třeba měli prsty i šamani keňského kmene Luo. Že McCainovy nadějné vyhlídky zhatila na poslední chvíli finanční krize. Že kupodivu nezafungoval Bradleyho efekt a že barva pleti byla naopak Obamovým nejsilnějším trumfem... To všechno může být – a zřejmě i je – pravda. Třeba včetně těch šamanů... Pokud takhle ovšem bude znít i „závěrečný nález a poučení“, dopadne to s „Grand Old Party“ asi dost zle. Na začátku kampaně kdosi poznamenal, že Demokratická strana by letos mohla kandidovat i myšáka Mickeyho, a stejně by vyhrála. Kdoví... Ale pokud republikáni hromadně neprohlédnou, že konzervativní voliči zkrátka už obecně nestojí o zastydle agresivní a tajnosnubný neokonzervatismus (který nadto asi ani konzervatismem není), čekají na ně jen další zklamání. Ano, už McCain hovořil o „zásadní změně“. Doprovodil to ale starokomicky šviháckým pobrukováním „Bomb-bomb-bomb, bomb-bomb-Iran,“ a tím mnohé potenciální voliče popudil a odradil – takhle si tu kýženou „změnu“ nepředstavují... Republikánské straně se nejspíše nabízí jen jediné řešení: bez skrupulí se zbavit nezdárných vůdců a jejich našeptávačů a z marnotratného neokonzervativního výletu se pokorně vrátit zpět ke kořenům. Michael Reagan, nejstarší syn někdejšího prezidenta, se v tom duchu hned po volbách vyjádřil hodně rázně: „Nastal čas vyslovit jména; v naší straně musejí padat hlavy. Protože jsme byli, my konzervativci, zrazeni lidmi, kteří nám naslibovali, že když je zvolíme do funkcí, tak budou prosazovat naše hodnoty. Musíme se postavit na odpor – připojte se k mé ‚Nové reaganovské revoluci‘ a restaurujme spolu konzervatismus!“ vyšlo v 51PRO
260
Přes Lisabon do Nové Evropy? Ladislav J. Besenczi (Ladislav Bátora) http://www.fragmenty.cz/archiv/iy381.htm
neuvedeno „S hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že nejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘„ Karel Havlíček Borovský Na úpornost a lstivost, s jakou nám vyznavači supranacionalismu podstrkávali na už jednou sklizený stůl fantasmagorii evropské federace, jsme si zvykli. Když se po odmítnutí „Ústavy“ objevila v převleku za Lisabonskou smlouvu, brali jsme to jako lest, jež se od nich dala čekat. Ignorování irského referenda už ale není lest, to je podvod. Eurovyznavači překročili hranici legality – vysmáli se závazným pravidlům, jež sami stanovili. Nové koště Sarkozy, rtuťovitý capo di tutti capi „federálního“ spiknutí s Iry zametl a rozkázal bez galského šarmu: „Irové musí zkrátka jít znova k referendu…“ A mafiánské manýry stvrdil, když v Dublinu zulíbal zkoprnělého premiéra Cowena na obě tváře. Tempora mutantur: „dvojitého Brežněva“ vytěsní z paměti „dvojitý Šarkőzy“. Nevíme, kolik „dvojitých“ rozdal Sarkozy předtím ve Varšavě. Muselo jich být asi hodně, když prezident Kaczyński hned vyrazil za hlavou sousedního státu, aby se podělil aspoň o ně, když už ne o tu korumpující automobilku. Václav Klaus na celování ale zřejmě moc není. Kaczyńského vyprovodil sice podle protokolu, jenže s dovětkem, že bez Irů není možné ve schvalování Lisabonské smlouvy pokračovat a že Lisabonskou smlouvu považuje za chybu, omyl, věc pro Evropskou unii špatnou. „Bude to chtít trpělivost a čas,“ odsekl Kaczyński, kterému se v Praze vrátila pověstná polská odvaha.
Banality a nesmysly John Laughland v knize Znečištěný pramen před lety upozornil na podobnost slovníku německých nacistů i místních kolaborantů s rétorikou propagátorů dnešní „Nové Evropy“. A nestoudnost a agresivitu současných eurovyznavačů ilustroval na zastrašujícím výroku Joschky Fischera z roku 1997: „Po Osvětimi je nepřípustné být proti Evropě.“ Laughland ironicky dodává, že „evropanství se stává ukazatelem politické ctihodnosti.“ A to velkoryse přešel, že Fischer jednak manipulátorsky zaměnil Evropskou unii za Evropu vůbec, jednak zlomyslně vnesl pojem, jenž oponentovi upírá legitimitu. Laughland ovšem svou knihu dopsal před debaklem eurovyznavačů ve Francii a Nizozemí a před letošní jejich porážkou v Irsku. Vždy po „křečích ideje eurofederalismu“ se jejich slovník ještě přiostřuje. A frekvence banalit a nesmyslů v jejich projevech zvyšuje.
Hodina jednotné Evropy „Hodina jednotné Evropy udeřila. V podstatě se k této jednotě evropská pevnina připravuje už dávno. Jde nyní o to, zda jsou to opravdu poslední křeče nejednotného vývoje Evropy a zda už po nich nastane v Evropě klid. Dozrála už Evropa k tomu, aby v ní přestal nestejnoměrný růst a aby poprvé v dějinách se jí dostalo společného a jednotného rytmu vývojového? Všechno pro tuto jednotnou Evropu mluví, i když jsme dnes s mnohou fází vývoje nespokojeni. Ale tu nutno se opřít o moudrý výrok Bismarckův: ‚Možno být věrným přívržencem své dynastie, svého krále a císaře, aniž být při tom přesvědčen, že všechna opatření jejich komisařů jsou moudrá.‘ Výrok zasluhuje jen malou obměnu. Místo dynastie třeba položiti slova: Myšlenka jednotné Evropy… Ale to znamená především skoncovat s politikou slepého, dravého, rdousivého, na smrt nenávidějícího nacionalismu… Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil (roku 1943) Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce smečky kolaborantských novinářů, v brožuře Češi v Nové Evropě. Chvalozpěvy na novoevropanství ale protektorátní Orbis vydával i méně slavným přisluhovačům. Osvětového referenta Babulu vyslali na stáž do Říše a teprve tam se – jak po návratu přiznal ve spisku Zdroje nepřemožitelnosti Nové Evropy – zbavil starých myšlenkových pout a osvobodil od předsudků a pomluv: „Před námi leží nové cesty. Miliony Evropanů kráčejí po těchto cestách k novému rozmachu. Nechtějme my jít po nich mezi posledními… Obavy, že v budoucnu se žádný Čech nepropracuje k lepším životním příležitostem, jsou krátkozrakým strachem malomyslných lidí. Nakonec však prudký rozvoj nových evropských možností spolu se zvítězivším, radostným evropským myšlením, jehož my Češi budeme nadšenými vyznavači, vřadí všechny naše
261
české lidi… Již nikdy nebudou evropské národnosti bičem, jímž Evropa bude bičována, jako tomu bylo do nedávné doby. Národní cit bude zbaven neupřímnosti a vší vyumělkovanosti, všeho povrchního, laciného vlastenčení… Vývoj našeho uvědomění a rozhodnutí žít pro Novou Evropu musí být co nejdříve ukončen, mámeli si zajistit čestné místo v Nové Evropě. Nebezpečí z prodlení je strašné… Je otázkou, dovedeme-li vůbec pochopit, že národnostní problém dnešní doby se stal otázkou citu, že přestává být otázkou hospodářskou, že pojem vlasti v hospodářském smyslu se rozšiřuje na pojem Nové Evropy. Jestliže nejsme schopni tyto skutečnosti pochopit, pak se sami vyřazujeme z evropského sociálního společenství.“ A stejně jako tenkrát, i dnes musí zaznívat také hlasy prostého lidu – „dopisy rozhořčených čtenářů“. Zrovna jako na zavolanou se 11. srpna v Lidových novinách rozhořčil – s patřičným novoevropským důrazem na kázeň! – čtenář Roman z Brna: „Kdykoliv se vracím ze západní ciziny, dopadá pro nás srovnání se zdejším prostředím a poměry neslavně. Máme co dohánět, ale vliv EU je znatelný. Lidský věk se prodlužuje, hospodářsky vyspíváme a na kázeň si též zvykáme. U nich je to vrozené, namítají mnozí, ale i tam tomu předcházela výchova občana. S lítostí proto čtu sarkastické články na adresu Bruselu. Nahrávají extrémním liberálům, anarchistům a některým našim politikům, pro něž je nacionalismus víc než všeevropské zájmy.“ Vida! Vajtauerové i Babulové odcházejí, avšak „euromyšlení“ si i bez nich prostý lid dokáže tradováním udržet… A snad i na tu kázeň si nakonec zase zvykneme. (Jenže pan Roman nezahrnuje do jásotu nad zlepšením ekonomické a zdravotní situace, přechod od komunismu ke kapitalismu. Ty změny k lepšímu životu by nastaly i bez EU. pozn. redakce)
Projekt bez konce „Euromyšlení“ rozebírali také Christopher Booker a Richard North v knize Skryté dějiny evropské integrace: „Jedním z nejvíce zarážejících rysů ‚budování Evropy‘ bylo, jakou měli jeho účastníci skálopevnou víru v transcendentální význam svého konání a považovali je za nejvyšší smysl života. Byli to ‚pravověrní‘, kteří kráčeli za svou vizí. Ubírali se po krkolomné cestě k zářnému vzdálenému cíli. V tomto ohledu měla evropská ‚ideologie‘ psychologické znaky sekulárního náboženství. Když její přívrženci hájili svůj ‚projekt‘ před lidmi zvnějšku, nepovažovali za nutné obhajovat jej v detailech, ale neustále opakovali stejné články víry; a na adresu kacířů, kteří se jej odvážili zpochybnit, jim žádné odsouzení nepřipadalo dost silné. Proto také byli pravověrní tak zaskočeni, když v létě 2005 občané Francie a Nizozemska odmítli evropskou ústavu. Úkolem ‚lidu‘ v tomto náboženství přece nebylo odmítat, co bylo v jeho jménu vykonáno, ale jako akt víry přijímat to, co mu jeho vůdcové nabídnou… Bylo zřejmé, že se ‚projekt‘ ocitl v nevídané krizi. Jedna věc byla v důsledku událostí roku 2005 jistá, a sice že způsob, jakým se ‚projekt‘ v uplynulém půlstoletí na stále širší frontě vyvíjel, se konečně blíží ke svému konci…“ Booker a North se ohledně „konce projektu“ bohužel mýlili. Nebo se zdráhali předpovědět, že ti vnitřní běsové poženou supranacionalisty dál a dál – aby třeba i podvodem demontovali dosavadní evropský řád, založený na suverénních státech a hranicích mezi nimi. Irské referendum nám ale vybojovalo možnost zdržet je. I když jen na nějaký čas, protože nestane-li se zázrak, nelze doufat, že federalizační potopu napořád zadrží poslední dvě hráze – Irové a český prezident. Ale každé odročení zvyšuje šanci, že zázrak stihne přijít…
Zaklínači identity Eurovyznavačům se doposud nedaří vnutit nám „evropskou identitu“. Přitom dobře vědí, že bez k zářným novoevropským cílům nepohne, a tak usilovně řeší kvadraturu kruhu. Někdo by jim měl úvahou Karla Havlíčka, kterému před 162 lety ani na mysl nepřišlo, že by se někdy v budoucnu chiméře vážně pátralo. Považoval to za natolik absurdní, že konstrukt „evropské identity“ ad hoc proto, aby vystavil posměchu nesmysl podobný:
ní se „to“ napovědět po takové použil jen
„Zkrátka s hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že nejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘„ Dejme si na ně pozor. Na Evropčany. A hlavně na ty, kteří se za ně okázale prohlašují bezmála s hrdostí národní. Jsou to prapodivní ssavci... A dost nenasytní. Právě před nimi varoval Viktor Dyk, když už v roce 1930 vytušil, jaké pohnutky ty naše vykutálené Evropčany spojují: „Tak zvaným vyšším myšlenkám nedůvěřujte. Namlouvá-li vám někdo něco o takových vyšších ideálech, stojících nad národním zájmem, pohleďte dříve na jeho prsty. Obyčejně bývá takové tvrzení o vyšších povinnostech vhodnou cestičkou, jak se vymknout povinnostem k národu. Bývá to také švindlík národů, vymyšlený na export a sloužící k napálení národů, jež sednou na lep. Výsledek je katastrofa příliš lehkověrného národa.“
262
Prezidenta soudí kopinatci Ladislav J. Besenczi (Ladislav Bátora) http://fragmenty.cz/archiv/iy391.htm
neuvedeno Stačily dvě prezidentovy věty. A zvlášť vybraní A po léta drezírovaní i dráždění hlídací psi demokracie hned vyrazili udělat v revíru pořádek. Pravdu při té štvanici jako vždycky rozsápali na kusy… Nedávný mediální pranýř připomínal náhlý polní soud Finka von Finkensteina. Generál ale říkával, že „žádných auditorů nepotřebuje, že to sezve dohromady a za tři hodiny každý chlap musí viset,“ kdežto tady se to bez auditorů neobešlo. I když věc byla jasná: důkazů, že věty „V zodpovědnosti za vyvolání války je role gruzínského prezidenta, vlády a parlamentu neoddiskutovatelná a evidentně fatální… Striktně rozlišuji Sovětský svaz a dnešní Rusko a ještě více SSSR a ruský národ,“ prezident řekl, bylo habaděj. Nechybělo ani úplné doznání. Co tedy bránilo, aby se tribunál odebral k poradě, vynesl rozsudek a ihned ho vykonal… Jenže auditoři začali namítat, že inkriminované výroky samy o sobě, bez náležitého dopracování nebo aspoň pořádného vysvětlení pro tetičku z Orlických hor, vlastně jen reflektují historickou skutečnost: „Takhle by nám to spravedlivé rozsápání lidi bez brblání nevzali.“ Jejich domptér v. v. navíc rozšafně zamudroval, že na něj „dýchnul jakýsi duch normalizace, jakéhosi stesku po tom dřívějším medvědím objetí, a když nějaký medvěd jaksi přepadne trpaslíka, mělo by se to vědět a říct.“ Z jiného kouta psince se zase ozvalo, že je v tom taky ta medaile. A tak se hlídací psi mohli vrhnout na kořist. Vyplavili při tom hodování své vlastní žluči sice hodně, místy ale jen přičísli Urválkovu obžalobu nebo oprášili petice rozhořčených pracujících. Samozvaným auditorům hostinu na chvilku pokazil ambasador John Beyrle stanoviskem, že „odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii,“ leč kníže Schwarzenberg hned ze šuplíku vytáhl do té doby tajný rezervát Roberta Kagana, spoluministranta od sv. Trilaterála: „To přece vůbec není důležité, kdo si začal!“
Přípravné řízení Auditoři od sebe dost opisovali, a tak si připomeňme jen některá jejich zahryznutí: Doležal: Na téma Gruzie byla u nás v poslední době napsána řada hrozných hloupostí. Vévodí jim jednoznačně názory Václava Klause… Reálný socialismus znamenal pro českou společnost velké zbarbarštění, úpadek a demoralizaci, myšlenky českého prezidenta jsou toho nechtěným dokladem. (LN 22/8 a 26/8) Komárek: Zlý ironik by řekl, že v očích SuperKlause je ohavné, když státy čtvrtí imperialistický Západ, a chvályhodné, když to dělá bratrské Rusko. (MFD 19/8) Šafr: Zvláštní láska Václava Klause k ruskému barbarství je ryze absurdní. (Reflex 35) Balšínek: Nemůžu pochopit, proč se mi někdo pořád snaží namluvit, že to nebyly ruské, ale sovětské tanky. Jsem pro korektní vztahy s Ruskem, ale proboha už žádné bratrské slintání po tvářích. (Týden 34) Putna: To, co během srpna předvedl Václav Klaus, není nevinné kulturní rusofilství. Klaus se postavil na stranu agresora. Opravdu nejde o kulturní rusofilství. Jde o Klausovu odedávnou sympatii pro „tvrdé vládce“. Český prezident miluje ty nejhorší, tedy antidemokratické, nacionalistické a imperialistické tradice Ruska. Je problémem pro budoucnost české demokracie. (LN 25/8) Petráček: Když někdo dva týdny podporuje ruskou verzi války v Gruzii, nemůže se divit, že je pokládán za obhájce Moskvy, ba rusofila. (LN 2/9) Štětina: Za mnou chodili Gruzíni a říkali: „Proč vy Češi jste nás zradili?“ Já jsem říkal: „Jak to?“ – „No, vždyť co říká váš prezident?“ Tak já jsem jim mohl říct jenom, že se za svého prezidenta stydím. (Frekvence 1 26/8) Kučera: Nechce se věřit, že civilizovaný člověk, jímž dozajista náš pan prezident je, žije mýtem krevního pouta mezi lidem slovanské duše. Klaus kráčející chodbami Hradčan v rubašce, již rád oblékal před lety první československý předseda vlády Karel Kramář, je komická představa. Slavjanofilství je hloupost. (MFD 22/8) Palata: Zaplatíme i nyní po roce 2008 za zbabělost, s níž uvěříme lžím z Moskvy. Lžím stejným, jaké přicházely před osmdesáti roky z nacistického Berlína… Naštěstí ne všichni klíčoví politici si nechají od ruského koncernu zaplatit vydání knihy, jako jeden rusofilský středoevropský prezident. (LN 1/9 a 3/9) Placák: A pak je tu křídlo vyloženě kolaborantské. Současný prezident se přiřadil k nejhoršímu druhu tuzemských kolaborantů dopředu, jako byli v roce 1968 Kolder, Biľak a Indra. Václav Klaus je hnusný a nebezpečný politický intrikán… Pokud se Pavel Máša pokouší hledat „pravdu“ o konfliktu v Gruzii spolu s Václavem Klausem, tak je nutno dodat, že to je pravda sítě kágébáků. (LN 21/8 a 29/8)
263
Štětka: Prezident chce Českou republiku dovést jako Mojžíš do zaslíbeného Společenství nezávislých států. Ochotně se ujal pravdy východní velmoci proti pravdě malé Gruzie. Kdo má pochopení pro takto motivovaný vpád do suverénní země, mohl by se jednou dočkat třeba ruského záboru Karlových Varů. A nakonec by šlo podobně obhájit i mnichovskou dohodu. Držitel Puškinovy medaile… (Ekonom 35)
Vymítání ďábla Panečku, ti vyšťourali motivů! Ale nikoho z nich nenapadl ten pravý – že prezident pokládal za potřebné upozornit, jak se věci po pravdě mají. A kde se v nich vzala ta ignorance? To je prosté – nikomu z nich přece neleží na srdci Jihoosetinci či Abchazové, ba ani ti Gruzíni. Mají s nimi stejně utilitární zámysly, jako měla centrála mezinárodního komunistického spiknutí s „vykořisťovaným pracujícím lidem v USA“. Na Kavkaze si jen ulomili novou – kolikátou už – lískovku na Václava Klause, jenž je pro ně Luciperem. A už zase vymítají ďábla, aby nás o pár dalších kroků přimrskali blíž k té vysněné „občanské společnosti“ s jediným názorem. Palata dokonce usoudil (LN 28/8), že se to v srpnu mělo zmrskat už globálně: „Měli jsme to udělat hned. Nejpozději ve chvíli, kdy ruské tanky překročily hranice gruzínské Jižní Osetie, měla začít na tbiliském letišti přistávat transportní letadla NATO nebo USA a z nich vyskákat elitní jednotky.“ A je mu jedno, že se podněcováním k útočné válce dopouští zločinu proti míru podle čtvrté ze sedmi Zásad mezinárodního práva, uznaných v Chartě Norimberského tribunálu… Jim je jedno už všechno. Z kadidelnice se vykouřily poslední granulky pravdy, v templu čpí už jen sebeláska. Tak dusivě, že to připomíná peklo na zemi, jež většina z nás ještě zažila. Jako třeba Karin Zieglerová z Frankfurtu (LN 5/9): „Celá situace mi tak trochu připomíná dobu komunistického režimu; tehdy byl špatný Západ a na Východě bylo všechno správné. Zrovna tak tady na Západě od konce války perfektně fungovala a funguje propaganda z Ameriky, ale takovým způsobem, že to trvá moc dlouho, než to člověku dojde. Na tom se nic nezměnilo, akorát se rozprostřela dále do států, které vstoupily do EU a do NATO. Pro změnu teď za všechno mohou Rusové. Kde zůstala objektivita? Žila jsem v iluzi, že zrovna Čechům – po tak dlouhé zkušenosti s cenzurou – se podaří získat kritický a správný náhled na události ve světě…“ Rozsudek byl dohodnut zase předem: „Latentní vlastizrádce, stoupenec pevné ruky, kolaborant, politický intrikán a rusofil! A ta medaile!“ (Teď jen rychle vykoumat, jak zatlouct nebo aspoň zesměšnit tu zatracenou Columbia Award a Barry Goldwater Award for Liberty…) Navzdory tomu, že novináři nepatřící k té věčně rozštěkané smečce to vidí jinak – třeba podobně jako bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský (Právo 29/8): „V České republice je jasné, že prezident je svobodný člověk, který nepotřebuje vyhrát žádné volby a může říkat vše tak, jak vidí české geopolitické zájmy. A vidí je správně.“
Ejhle, kopinatci! S oběma prezidentovými výroky bez výhrad souhlasím, verdikt hlídačů demokracie musím proto vztáhnout i na sebe. Tak tedy vlastizrádce. A rusofil. Přinejmenším… Naštěstí mě život v komunistickém režimu naučil, jak se nenechat lží a nenávistí úplně semlít. A člověk se beztak dokáže prý pořádně rozzlobit jen pro pravdu. Ale je mi úzko z té agresivní směsky demagogie a tuposti, která v maškarním převlečení za demokracii – spíchnutém navíc neznámými silami – s námi možná již nenávratně trdluje zpátky do doby nesvobody. „A tahle tupost lidstvu stále zabraňuje dbát výstrah těch, kdož pudově nebo rozumově zatuší, kam je tyto síly vedou,“ povzdechl si pradávno Maurice Maeterlinck. A dodal tenkrát: „Demokracie, které se nakonec vždycky zvrhnou v demagogie, by si mohly na svůj štít namalovat pakoně. Ale pakůň má hubu, aby si mohl okusovat paznehty, a huba má v sobě cosi, nevím čeho, co se podobá hlavě. A proto bych jim právě radil, aby přijali za svého amphioxa, kopinatce, předka všech obratlovců, živočicha bez mozku, jehož hlava, je-li tu vskutku hlava, je docela stejná jako zadek nebo ocas, takže se neví, na kterém konci ho vzít, aby byl přiveden k rozumu.“ Sám ale pořád věřím, že ne každá demokracie se musí „zvrhnout v demagogii“. Poslední dobou mě však znepokojuje, že někteří žurnalisté už ztratili tu ještě jakžtakž přijatelnou podobu pakoně… vyšlo v 51PRO a publikováno se souhlasem autora
264
265
266
267
268
269
270
