Básničky pro holky Malujeme vajíčka,
Dnes si přijdou koledníci
pro bratrance, pro strýčka.
pro barevná vajíčka,
To nejhezčí tatínkovi,
chystala je, malovala,
taky jedno dědečkovi.
maminka i holčička.
Ještě klukům ze školky,
Poprosíme: „ Hlavně jemně.“
žádná nejsou pro holky.
Proutek lehce zašvihal,
Však vajíčka z čokolády,
rozdaly jsme výslužku
máme i my holky rády
a kluci šli zas o dům dál.
a doufáme, že v pondělí se s námi někdo rozdělí.
Zajíčci z kartonu na vajíčka
Prosím, prosím, slepičko,
Dupy, dupy, dupy, dupy,
snes mi jedno vajíčko.
už jdou chlapci do chalupy.
Potřebuji na koledu,
Už jdou chlapci
namalovat už je svedu,
s pomlázkami,
avšak snést je nedovedu.
schovejte se, maminečko,
Nejsem totiž slepice,
schovejte se s námi.
ale děvče z vesnice. 29
U rybníku, u vody jsou dnes velké závody. Kdo soutěží a vyhrává, uhodnout je práce tvá:
Umím šplhat do korun stromů, za šplh medaili si nesu domů,
V závodě ve schovávání,
zelená a maličká, jmenuji se …
byla jsem vítěznou paní. V blátě jsem se schovala a závod jsem vyhrála.
Královnou krásy jsem se stala, bílé peří ukázala, štíhlý krk a drobná hlava, kam na pouti se korunka dává.
Silná stehna, na nich čárky, Labuť z papíru
vyhrál jsem já skok do dálky.
Já jsem vyhrál v závodění, že nade mne většího v rybníku není. Velký jsem a dobře plavu, velké tělo, velkou hlavu, fousy jako provázky či opičí ocásky.
43
Medvídci se houpou Tralala, tralali, medvídci se houpali.
(básničku můžeme použít na houpačce
Nahoru a dolů, houpali se spolu.
nebo při cvičení na baloně v leže)
Tralala, tralali, medvídci se houpali. Houpali se do výšky, praštili se o šišky. Veverka se z větve směje, medvěd bručí: „ Brum, jé, jé, jé.“ Tralala, tralali, medvídci se houpali.
Medvídci ze skořápek
Šel zajíček brázdou Šel zajíček brázdou,
(pochodujeme na místě)
měl kapsičku prázdnou,
(zastavíme se, ruce od kapes rozpažíme dlaněmi vzhůru)
potkala ho Káča,
(pochodujeme na místě)
dala mu koláča.
(zastavíme se, ruce předpažíme dlaněmi vzhůru)
70
Sněhulák Postavil jsem sněhuláka na stráni, aby hlídal krajáč mléka k snídani. /:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/
Postavil jsem sněhuláka na ledu, aby hlídal kousek masa k obědu. /:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/
Postavil jsem sněhuláka u dveří, aby hlídal krajíc chleba k večeři.
Sněhulák podle šablony pod papírem
/:Stojí tam jako pán a já musím hlídat sám. :/
Na jaře ho teplé slunko rozlilo, škoda proto sněhuláka nebylo. /:Však jen stál jako pán, radši budu hlídat sám.:/ Sněhulák z vaty
Sněhuláček Sněhuláček, panáček,
(rukama naznačíme tři koule na sobě)
má na hlavě plecháček.
(uděláme rukama hrnec na hlavě)
Místo očí uhlíky
(ukážeme na oči)
a až dolů knoflíky.
(prsty střídavě vyznačíme knoflíky až dolů)
Chodí, chodí bos
(přešlapujeme z nohy na nohu)
a má dlouhý nos.
(protáhneme "mrkev" co nejdál)
82
Děti teple oblečené – čepice a šála barvená inkoustem s vzory dělanými zmizíkem
Pořádně se oblékněme Padá snížek, padá z nebe,
(ruce klesají shora dolů, kmitáme prstíky)
na nose mě trochu zebe.
(dotkneme se prstem nosu)
Když vyjdu ven bez čepice,
(dlaně položíme na hlavu)
mrznou mi uši převelice.
(zataháme se jemně za uši)
Bez rukavic jak by smet,
(kroutíme dlaněmi před tělem - není)
prstíky mě zebou hned.
(otevíráme a zavíráme dlaně)
Musíme být oblečení,
(prstíkem ukazujeme - ty,ty,ty)
ať zas nejsme nachlazení.
(ruce v bok, kroutíme hlavou)
Čepice
Svetr 83
Kořínek s Větvičkou a žába Ráno krtek Kořínka a Větvičku probudil veselým voláním: „Vstávejte, vstávejte, kamarádi, už je ráno.“ Skřítek s vílou si promnuli ručičkama oči, rozhlédli se a odpověděli: „Ale vždyť je ještě tma!“ Krtek se zasmál. „Tady pod zemí je přece tma pořád. Pojďte, zavedu vás k velkému rybníku. Bude se vám tam určitě líbit.“ Kořínek s Větvičkou posnídali a vydali se na cestu. Šli dlouho. Chvilku nahoru, pak zase kousek dolů, potom odbočili doprava, až uviděli maličké světýlko v dálce. „Vidíte to světlo?“ ptá se krtek. Oba pokývali hlavou. „Tam vylezete ven přímo u rybníka. Jsem rád, že jsem vás poznal,“ řekl jim krtek na rozloučenou. Kořínek s Větvičkou moc poděkovali za všechno, co pro ně jejich nový kamarád krtek udělal. Vyškrábali se ven, kde už krásně svítilo a hřálo sluníčko, ptáčci zpívali, včeličky bzučely. Z krtčí hromádky vykročili pravou nohou a už si užívali první kroky druhého dne jejich výletu, když za sebou ještě slyší hlas krtka. „Dávejte na sebe pozor!“ Zamávali mu na rozloučenou a pokračovali v cestě dál. Přišli na kraj rybníku, větřík lehce foukal do hladiny, na které se dělaly vlnky. Moc se jim to líbilo. Nožičky se jim svlažily. Byla to pro ně ohromná legrace. Tolik vody ještě nikdy neviděli. Na druhý konec rybníku ani nedohlédli. V rybníku plavaly krásné bílé květy položené na velkých zelených listech. Rybník jimi byl celý posetý. „Jak se mohou ty krásné květinky jmenovat?“ zeptala se Větvička Kořínka. „To netuším,“ odpověděl smutně Kořínek. Jakmile to řekl, zabzučela kolem nich včelka a špitla: „Lekníny, lekníny se jmenují ty bílé květy,“ a letěla dál. Skřítek s vílou se na sebe koukli, usmáli se a rozhodli se přeskákat rybník po těchto květech. Skočili na první květ, přeskočili na druhý, třetí, čtvrtý, když tu se najednou ozvalo cvak, cvak, cvak za jejich zády. Ohlédli se a spatřili velikého ptáka s ještě větším zobákem. Byl to čáp. Hladový čáp, který hledal něco dobrého k obědu. Tolik se vylekali, že málem spadli do rybníku. Ještěže tady zrovna tou dobou skákala taky žába. Popadla Kořínka s Větvičkou za ruce a řekla jim: „Skočte mi na záda a pevně se držte!“ Kořínek s Větvičkou se tolik báli, že žábu poslechli. Skočili ji na záda, pevně se jí chytili a už jen cítili veliké skoky – hop a hop. Pár skoků 107
