BARVA VE ŠKOLNÍM PROSTREDI

BARVA VE ŠKOLNÍM PROSTREDI Dr. KAREL J. LABOUTKA

Od roku 1945 bylo v ČSSR postaveno asi 1200 budov všeobecně vzdě­ lávacích škol. Jde vesměs o budovy vysoké programové a dispoziční úrovně, postavené značnými náklady. Při výstavbě těchto škol bylo dbá­ no především hygienických požadavků, jejichž realizace v celém školním prostředí je značným zatížením ceny žákovského místa. Je jistě správné, že se vyžaduje dostatečné osvětlení školních prostor, zvláště těch, v nichž pracují žáci. Dobré osvětlení podporuje pracovní schopnost; v tmavých místnostech, odvrácených od slunce, se hůře, vyučuje i učí než v místnos­ tech, kam dopadají sluneční paprsky aspoň část dne. Nelze zanedbat ani požadavek dobré izolace proti hluku v místnosti, v které se dítě učí. Je známo, že nepřetržité působení hluku zvyšuje vnitřní napětí Člověka a poněkud zhoršuje jeho pracovní výkon. (Zkušenosti ze škol v blízkosti letišť, železničních a autobusových tratí apod.) Velmi důležitá je péče o čistotu vzduchu v místnosti. Je celkem málo známo, že vzduch, který obsahuje více než 0,1 CO2, je pro lidi, kteří jej dýchají, považován za škodlivý. Této meze se dosahuje průměrně již po jedné vyučovací hodině (podle Sovětova). Udržování správné teploty v místnostech, v nichž pracují žáci, o něco vyšší než 18®C, stejnoměrné po celý den a v celé místnosti, je samozřejmý požadavek. Souhrn všech těchto drobných požadavků vytváří pohodu školního pro­ středí — předpoklad úspěšné školní práce. Na všech těchto maličkostech, spolu s dalšími činiteli, jako je vybavení učebny, její výzdoba atd., tedy velmi záleží. Zvláště v etapě přestavby naší školy, kdy se od základu mění systém školní práce, používá se npvých metod a postupů, kdy,se zdůrazňuje pestrost a rozmanitost školní práce, jsou důležité všechny aspekty, které žákům usnadní práci a školu jim přiblíží. Výhledově se počítá s postupnou přeměnou dnešních škol na školy s celodenní péčí, v nichž budou žáci pobývat 10—11 hodin denně, a proto má vhodné uspo­ řádání školního prostředí obzvláštní význam. Nejde tu jen o správné dis­ poziční řešení školních místností a Jejich provozních závislostí, ale i o účelnou úpravu celého okolí školy se zahradou, sadem, pokusnými poli, hříšti, bazénem, skleníkem, včelínem, malou farmičkou atd. V po­ slední době se ukazuje, že je správné věnovat pozornost i drobným de­ tailům školního interiéru, jejichž působení si sice žáci ani neuvědomují, které však do Jisté míry spolupůsobí na Jejich náladu, podněcují jejich tvořivost, udržují je v pozornosti, povzbuzují je k větší činnosti atd. Jsou to např. barvy. Je známé, že některé barvy uklidňují, např. světlé odstíny modré. Proto bývá tato barva tak častá např. v léčebnách pro neurotické pacienty i pro těžší případy duševních poruch. Zelená barva je vhodná pro uklidnění očí; pohledem na zeleň nastávají totiž v oku důležité 1’egenerační změny. Novějšími pozorováními bylo zjištěno, že fialová barva vyvolává melancholii, žlutá je podněcující barva, která podporuje družnou náladu, stupňuje duševní činnost a působí pocit libosti. Psycho­ logická reakce na červenou může přivodit oživení mozkové činnosti, tepu 583

a chuti k jídlu. Tato zjištění ukazují barevný problém v novém světle. Zdá se, že každá barva má svůj specifický účin. Podstatou barvy a poměrem člověka k barvě se podrobně zabýval Goethe. Napsal nauku o barvách (Die Farbenlehre) a provedl četná pozo­ rování barev a pokusy s nimi. Velký básník připisuje barvám smyslová účinky na člověka, tj. takové, které působí na jeho zrakový orgán a vy­ volávají vjemy i morálně působící účinky a domnívá se, že mohou spoluurčovat i chování člověka. Barevnými kontrasty se zabýval Goethe i Scho­ penhauer. Purkyně je popsal jako subjektivní zjevy světelné. O harmo­ nické skladbě barev se vyjádřili především umělci jako Leonardo da Vinci, Albrecht Dürer, Phil. O. Runge, Delacroix, van Gogh a četní fran­ couzští malíři. Své názory o barevné harmonii a jejím principu rozvinuli v praxi. Problémem barev se zabývali i četní vědci, a tu je třeba jmenovat vedle našeho Purkyně zvláště Helmholtze, Heringa, Hesse, Tschermarka a z poslední doby Jacoba Segala. Z vážnějších našich teoretických prací uvádíme Stehlíkovu práci »0 vidění do hloubky« (1926), Chmelařovo »Vnímání tvarů v indirektním vidění« (1938) a z poslední doby Hanušovo dílo »Barva v architektuře, její zákonitosti a komposice« (1957). Otázka barev je přitažlivá pro pedagogy, psychology, fyziology i umělce svým velkým významem pro život člověka. Nelze si zakrývat, že jde o otázku velmi složitou, která svou rozmanitostí a proměnlivostí, nehledíc k individuálním různostem, poskytuje nevyčerpatelný zdroj všelikých vý­ zkumů, zvláště psychologických. Z výsledků výzkumů bude pak možno určitěji naznačit cestu, jak využitkovat vlastností barev především ve školním prostředí, v němž pobývá dítě valnou část dne a nejkrásnější léta svého života. Školní prostředí má na dítě velký vliv. Působí na ně nejen jako celek, nýbrž i svými jednotlivými složkami, např. svým vnitřním zařízením, vý­ zdobou a také barvami. Chvályhodné pokusy o barevnost ve školních prostorech např. ve škole v Cernilově u Hradce Králové již z r. 1931 a v poslední době ve větší míře v 5. a 6. obvodě města Brna, zvláště ve škole v Cernovicích u Brita, dále na základní devítileté škole v Brně-Ovoz, v Brně- Kneslova ulice a zajímavá komplexní řešení barevná ve školách ve Kbelích a v Kamýku n. Vit. a jinde, ukazují novou cestu, jak usměr­ ňovat účinek barev na žáky tak, aby těšily jejich oči a srdce, podněcovaly jejich city, naladily je vesele a šťastně a poskytly jejich pobytu ve škole více půvabu a radosti. Otázky barevnosti ve škole těsně souvisejí s otázkami celkového života ve škole, s prací žáků a učitelů na různých věkových stupních, v růz­ ných vyučovacích í)ředmětech atd. Dnešní školní budova se člení na úče­ lové objekty, přizpůsobené příslušným druhům školní práce 1 mimoškol­ ní práci, na objekty určené pro oddech, rekreaci, pro práci zájmových kroužků apod. Barevné řešení jednotlivých částí budovy je do značné míry závislé na účelovém zaměření místností, na charakteru práce, pro niž jsou určeny, na věkovém stupni žáků atd. Mechanický přístup k otázce barevnosti ve škole může vést k druhému extrému, k živelnému použití barev bez ohledu na psychologické a světelně technické důsledky. 584

Uplatnění

barvy

ve š k o l n í m význam

prostředí

a její

Vhodnými zařízeními, účelnou a estetickou hodnotnou úpravou školní­ ho interiéru lze předcházet nepříznivé vlivy vyplývající ze školního života a práce ve škole. Vedle správně řešených školních prostor, odpovídajících všem pedagogickým a hygienickým požadavkům na osvětlení, větrání» vytápění, zvukovou a tepelnou izolaci, plochu a kubaturu místností, bez­ prašné podlahy, sedací nábytek atd., jsou důležité požadavky na archi­ tekturu a celkovou estetičnost školního prostředí, tj. na jeho uměleckou výzdobu a v neposlední řadě i na jeho barevné zdůraznění. Na architekturu školních budov je třeba klást zvláštní požadavky» jelikož architektura jako prostředek organizace prostoru pro život lidí má přispívat k vytváření těchto prvních, velmi důležitých momentů v ži­ votě dítěte. Velký vliv na architekturu školní budovy mají pedagogické a hygienické požadavky, neboť architektura školní budovy a její kompo­ ziční prostředky nemohou být v konfliktu s platnými pedagogickými a hygienickými požadavky, jejichž význam se v ní obráží. Architekti-projektanti, kteří znají ideologii školy, její provoz, kteří se účastní pedago­ gického ruchu a projektování škol, mohou správným vyřešením půdorysu vyučovacích a jiných místností, interiérů, správnou volbou tvaru, mate­ riálu a barvy, jednoduchostí linií, skrovným zevnějškem a přitažlivostí tónů, harmonií proporcí, kontrastem stěn a zasklených ploch vytvořit účelné, hygienické, estetické a přitom hospodárné prostředí. Důležitou složkou výchovného působení nové školy je morální a este­ tická výchova, proto má zvláštní význam především architektura celého Školního prostředí. V poslední době převládá názor, aby školní prostředí promlouvalo k dítěti svými vlastními výrazovými prostředky. Vliv škol­ ního prostředí je součástí života školní mládeže a má silně působit na citovou, volní a rozumovou i mravní stránku dětského duševna, aby se v dětech vyvolalo trvalé ovlivnění vztahů k umělecké tvorbě a k estetic­ kým podnětům, které přináší život ve škole. Souhrn všeho hmotného okolí, jíraž je dítě ve škole obklopeno a ovlivněno, je důležitým činitelem v or­ ganizovaném procesu výchovy. Součástí tohoto hmotného okolí, které na dítě denně působí po řadu let, jsou barvy. Ze zkušeností z dětské psychologie víme, že k barvě má dítě interní vztah a že na barevné podněty reaguje velmi intenzívně. Právě na dětech si uvědomujeme, jaký účinek mají barvy na lidský orga­ nismus. Je proto výhodné používat barvy jako cenného prostředku v péči o dítě a působit na dítě spíše barvou než pravidly, předpisy a domluvami. Ze zprávy dr. Ernsta Lothara Reicha z Institutu pro psychologii vnímání barev v Insbrucku poznáváme, že barva, je-li v okolí dítěte správně po­ užita, může podnítit snahu o udržení čistoty a pořádku, mohla by však být využita dalekosáhleji. Je známo, že barva na člověka psychicky pů­ sobí, svou vyzařující silou ho rozveseluje nebo tísní a dovede ho naladit vážně nebo radostně. Dr. Reich uvádí dále ve své zprávě, že psychologické pokusy s dětskou vnímavostí barev ukázaly, že v prvním období školního věku dávají děti přednost barvě červené, dívky růžové. Od 9—11 let pře­ važuje oranžová, žlutá, žlutozelená, po 12. roce, zhruba v době biologic­ kého dozrávání v pubertě, se do popředí jako oblíbená barva dostává 585

barva modrá Jako znak věcně chladného, rozumového zaměření. K. Hanuš uvádí, že zelená barva je pólem klidného podnícení. Červená pólem pod­ nícení vzrušivého. Modrá je pólem barevného chladu, žlutá je pólem barevného tepla.^) Pro různou práci v různých školních prostorech u dětí různého věku má toto poznání svou důležitost. Tak např. v učebnách, kde se vyučuje předmětům vyžadujícím větší duševní námahy, je vhodné užít žlutých odstínů, které podněcují a stupňují duševní činnost. V přednáškové síni nebo v posluchárnách je třeba se soustředit k maximální pozornosti, což podporují odstíny klidnějších barev, např. zelené (ale pro zadní část síně použít povzbudivější barvy). Mluví se o teplých a studených barvách. Teplé barvy činí místnost útulnou, studené barvy naopak studenou a přísnou. V odborné literatuře se uvádějí různé varianty užití barev pro různé činnosti v různých prosto­ rech a pro různé věkové stupně. Tyto charakteristiky barev a jejich užití nejsou ovšem zdaleka podloženy vědeckým výzkumem a často nejsou ani ověřeny soustavným sledováním v praktickém životě. Ale i přes tyto nedostatky je třeba věnovat barvě a psychickému ovlivňování barvou ve školním prostředí více pozornosti. Je samozřejmé, že by bylo pošetilé stanovit nějakou recepturu, jak dalece je možno v užité psychologii využít vnímání barev. Nebylo dosud odpovědněji přezkoumáno, jak dalece jsou spolehlivá dosavadní zjištění o oblíbenosti barev a jejich vlivu u lidí různého stáří, povolání, vzdělání, různé národnosti atd. Je zde totiž tolik individuálního, podmíněného a rozmanitého, že teprve po důkladném výzkumu jemnými psychologickými a fyziologickými metodami v laboratořích bude možno určitěji a jasněji se vyjádřit o vztazích člověka k barvám a stanovit vhodná barevná řešení pro předměty a prostory kolem nás. Pro správné použití barev ve školách by mohla mnoho vykonat psycho­ logie, zvláště v oblastí psychických procesů, pocitů, vjemů, představ, obrazivosti, citů, nálad, pozornosti a zvyků. Vše, s čím se žák ve školním prostředí stýká, vzbuzuje v něm určité pocity a vztahy k věcem. Pomocí pocitů poznává žák vlastnosti věcí, které ho obklopují: jejich tvrdost, teplotu, váhu, zápach a chuť, i barvy těchto věcí. Podle toho, jak předměty na žáka svými vlastnostmi působí, některé předměty se mu líbí, těší ho, vzbuzují jeho sympatie, druhé jsou mu ne­ příjemné, zarmucují ho, roztrpčují a vyvolávají v něm odpor. I jednotlivé vlastnosti předmětů, dané žákovi v pocitech, jako barva předmětů, ne­ jsou žákovi lhostejné. Tak vzniká v žákovi zvláštní vztah ke konkrétním předmětům a Jevům v prostředí, Jež ho obklopuje. City mají, jak známo, velmi rozmanitý charakter, velkou diferencova­ nost a rozdílný účinek na chování, náladu, vůli člověka, mají současně význam i pro jeho vývoj. Ovšem je nutno rozlišovat dvě podstatné věci, totiž vjem a pocit. Ve vjemech se projevuje fyziologická reakce na vlast­ nosti věcí nebo barev, které existují stále, nezávisle na Člověku, např. svítivost, tupost, temnost barvy. V pocitech se však projevují vztahy, které má člověk k těmto Jevům, jak totiž na něho tato svítivost, tupost, temnost a Jiné vlastnosti předmětů působí, jaké pocity vyvolávají, tedy vzrušující 1)

586

K. Hanuš; Barva v architektuře, Praha 1957, str. 118.

nebo uklidňující, příjemné nebo nepříjemné, depresivní nebo obveselující. Pocit je individuální prožitek různých vztahů, které má člověk ke skuteč­ nosti, v níž žije. Všecko, co vidíme, má nějakou barvu. Zrakové pocity jsou pocity barvy. Barva je příčinou podnětu, který vyvolává procesem podrážděni vjem. Tato smyslová vnímavost k barvám je především fyziologickým zjevem; psychickou reakcí na tyto vjemy jsou však pocity, které dávají obsah po­ měru člověka k příčině pocitů. Bohatství vjemů je tedy předpokladem ci­ tového bohatství. Je úkolem školy, aby jak ve výchovně vzdělávacím pro­ cesu, tak v zájmové i mimoškolní činnosti žáků, v době oddechu a reikreace vyvolávala v žácích pocity spokojenosti, úlevy a radosti a odstra­ ňovala ze školního života strach, napětí, únavu a nespokojenost. »Pro­ bouzet v dětech radost a veselost není tak těžké. Jejich pohled na život je »dětský«, a to již v sobě obsahuje předpoklad k radostem, které do­ spělý jen těžko v sobě musí objevovat. Radostnost se obráží v celém způsobu života dítěte, v jeho vztahu vůči sobě samému, ke své práci a učení, vůči druhým lidem a k světu vůbec. Radostné dítě vzhledem k sobě samému je optimistické, věří ve svůj úspěch ve škole 1 jinde, mívá zdravou sebedůvěru. Vyznačuje se veselou myslí a veselou náladou.«*) Nálada má velký vliv na vnímáni. V dobré, bodré, radostné náladě je člověk nakloněn pozorovat kladné stránky skutečnosti. V stísněné, pochmurné, skleslé náladě vidí dříve její záporné jevy, které nezřídka zveličuje, přeceňuje. Zkušenosti ze škol v 5. a 6. obvodě města Brna, v nichž bylo použito barvy jako prostředku k zjasnění školního prostředí, ukazuji, že se pod­ statně zlepšilo chováni a kázeň žactva, čistota a pořádek ve všech škol­ ních prostorech, že se utužily třídní kolektivy, které mezi sebou vzájemně soutěži o nejlepši vzhled svých učeben, a dokonce jsou patrné i známky zlepšeni prospěchu žactva. V těchto školách není užito barev jen na stě­ nách, ale i na nábytku sedacím, skříňovém, na oknech jsou zavěšeny záclony ve vhodných barvách, v některých učebnách jsou položeny ba­ revné koberce. Tabule jsou vesměs zelené, také radiátory svitl živými barvami. Harmonicky barevný celek doplňuje vhodná výzdoba květinová -a obrazová. Nejvíce pozornosti je věnováno barevnosti v učebnách, jelikož návrh barevného řešení učeben je nejobtížnějši. Vedle psychologického a este­ tického účinku má zajistit i kvalitní osvětlení. Průzkum nových škol ukázal, že světelná situace v prostorech, v kte­ rých žák převážnou část dne pracuje, není dobrá a že bude nutno pro zlepšení osvětleni učeben vyvinout nový typ dobře konstruovaného okna, s velkými plochami skel, úzkými okenními rámy a vhodným ventilačním zařízením. Dále bude třeba snížit výšku okenních parapetů (na cca 80 cm) a okenních záklenků (na cca 10 cm) a více pozornosti věnovat vhodné barvě stěn. V učebnách se mají žáci soustředit na vážnou práci. Kázeň a pozornost jsou předpoklady efektivnosti vyučováni. Je proto nasnadě použit barvy, tohoto nového výchovného prostředku, v psychologicky správné a har­ monické formě, aby pedagogický proces byl podpořen, aby byl ovlivněn postoj žáků k práci a vyvolána i radost z konané práce. 2) Libor Mlček: Nervózní děti a mládež ve škole, SPN, Praha 1961, str. 128.

587

v učebně je nejdůležitější čelní stěna s tabulí, před níž stojí učitel, jehož vedoucí úloha v procesu vyučování (řídí práci v učebně, píše na tabuli, provádí demonstrace s pomůckami atd.) poutá pozornost žáků a tím namáhá jejich zrak i sluch. Zrak žáků je nejvíce namáhán zvláště v hodinách, při nichž žáci sledují výklad učitelů s použitím pomůcek, nebo když opisují z tabule. Zrak žáků je během vyučování většinou upí­ nán na čelní stěnu, která má nejen přitahovat pozornost žáků, ale zároveň tvořit vhodné, nepříliš kontrastní pozadí pro tabuli. Nemá však kontrasto­ vat s okenní stěnou ani podélnou stěnou proti oknu; volíme proto o něco sytější a tmavší odstín než pro ostatní stěny. Dobré zkušenosti jsou se zelenou barvou, která, jak již bylo řečeno, uklidňuje oči a má i určité regenerační účinky. Jelikož v učebnách jsou většinou instalovány zelené tabule, je nutné kontrastnějším ztemněním (lépe než zesvětlením, neboť temnější sytější odstín tabuli zdánlivě přibližuje) jejich plochu zdůraznit a vyzdvihnout. Jestliže žádáme od některé části prostoru, aby vynikla, obklopíme ji tmavším okolím. Podle této zkušenosti by byla vhodnější temná a sytá zeleň pro přední stěnu, světlá pro tabuli. Tyto varianty je třeba ve školách vyzkoušet. Vnitřní stěna má významnou úlohu jako odrazová plocha, Jež zlepšuje světelné poměry krajní řady stolků při střední zdi. Má být proto velmi světlá, ale nesmí příliš kontrastovat s barvou čelní stěny. Zadní stěna značně přispívá k osvětlení posledních řad stolků, volíme proto barvy s nejvyšším činitelem odrazivosti (světlejší odstíny krémové nebo světložluté), avšak dbáme, aby nedošlo k přílišnému kontrastu s okenní stě­ nou a okny. Protože zadní stěna není v zorném poli žáků, může její barev­ ný tón doplňovat řešení ostatních stěn. Upozorňujeme ještě na jednu skutečnost, s kterou by bylo možno se vyrovnat pomocí barev. Naše učebny Jsou pro počet 40 žáků zákonem stanoveným na třídu plošně poměrně malé a hygienický sedací nábytek, zvláště stolky a židle tuto plochu přeplňují. Bylo by výhodné užít pro zadní stěnu barvy, které dojmově ustupují a zdají se být dále, nežli Je plocha, na kterou Jsou vázány. Tuto vlastnost má např. sytě červená na zadní stěně vedle tlumeně modré na střední zdi. V odborných pracovnách (fyzika, chemie, biologie, kreslírna), které Jsou dvanáct i více metrů dlouhé, by bylo vhodné užít na zadní stěnu předstupující sytě modrou vedle skrovně sytě červené na střední zdi. Předstupování a ustupování barev není jen vlastností samotných barevných kvalit, nýbrž i barevné světlosti a sytosti. Stěně s okny dáváme vedle stropu nejsvětlejší barvu; ovšem kontrast mezi jasem okenního otvoru a okenní stěny musí být minimální. Osvědčuje se skrovně sytá žlutá nebo citrónově žlutá. Nejtem­ nější barvu má podlaha. V našich nových školách Je to většinou temně zelené modrošedé nebo temněhnědé PVC. Tyto barvy nevyhovují. Podlaha se stropem má velký vliv na osvětlení, zejména v hloubi místnosti. Její odrazivost by měla být co největší, proto PVC nebo linoleum by mělo být vyráběno v nejsvětlejších odstínech. Strop ve všech učebnách je čistě bílý; pro světlost v učebně je to výhodné, neboť bílá barva dobře odráží světlo. Vnímání prostoru Je opticky podmíněno barevnou rozdílností Jeho Jed­ notlivých částí, a to buď v Jednom barevném směru odstupňováním pří­ buzných barev nebo doplňkovou barevností, tJ. doplňujícími se kontrast588

nimi barevnými hodnotami. Přílišné zdůrazněni barevnosti prostoru je na újmu představy jeho stránky tvarové. Barva tak převládá nad tvarem. Hanuš uvádí, že »čím pestřeji a barevně sytěji je prostor vybaven, tím více je naše vědomí ovlivňováno barvou a odváděno od uvědomování tvaru, tím méně je prostor dojmově prostorem, ale spíše skladbou svých živých barevných částí. Musí být proto úlohou návrhu barvy, aby tato barevná skladba navazovala na prostorový tvar, aby ho i přirozeně do­ plňovala a zdůrazňovala, mají-li barevné kvality spolupůsobit při tvoření prostorové představy.«^) Učebna má mít vedle vzájemného zladění všech předmětů a ploch též určitý barevný soulad. V nově postavených školních budovách, které vy­ bavujeme lehkým, snadno přeskupitelným sedacím nábytkem — jedno­ místnými stolky a židličkami —, není tento úkol snadný. Umakartová pracovní deska stolů a také ostatní zařízení a vybavení učebny, jako radiátory, kovové kostry nábytku a dolní plochy vestavených skříní, jsou ve výrazných barvách, což má velký vliv na celkový barevný obraz učeb­ ny. Je třeba myslet i na to, že zrak není uspokojen ani přemírou pestré barevnosti, která brzy unavuje; proto nelze dost doporučit umírněnou střízlivost. Pro volbu barvy v učebnách je důležitá i jejich orientace k světovým stranám. Při trojtraktovém řešení budov dostává část školních prostor orientaci k neslunečným stranám. V těchto případech volíme barvy s vy­ sokým prosvětlujícím účinkem, např. žluté barvy v nižším stupni sytosti, jelikož v učebnách jde o vážnou práci, která vyžaduje klidu. Vyšší sytosti barvy můžeme užít např. v tělocvičnách, v dílnách, v hudební síni apod., anebo v prostorech, kde se zdržují žáci krátkou dobu, např. na chodbách a schodištích. V učebnách obrácených na jih, kde přímé světlo vysoké Intenzity, vnikající okny do prostoru, vnáší do něho samo již jistý neklid, je třeba sytost žluté snížit, popř. zmenšit i její světlost. Barva na stěnách učeben je vystavena značnému poškození. Proto volí­ me barvy, které činí nečistotu méně zřetelnou. Znečištění vyniká na jednobarevných hladkých plochách. Plochy barevně vzorované činí zne­ čištění nebo poškození méně nápadným. Nejvhodnější jsou barevné ole­ jové nátěry stěn do výše cca 150 cm, které je možno občas umývat. V nové škole se zdůrazňuje víceúčelové využití některých prostorů. Např. učeben se využívá nejen pro vyučování, ale i pro velmi pestrou práci zájmových kroužků. Jídelna slouží pro stravování, ale i jako shromaždovací síň pro kulturní podniky školy nebo i pro práci zájmových kroužků. Kabinety nejsou již jen skladišti pomůcek, ale slouží též jako přípravny pro učitele nebo jako pomocné laboratoře pro žáky. Vyhovět barevným řešením víceúčelovému použití prostoru není snadné. Klidný způsob práce v učebnách při normálním vyučování vyžaduje měkké kontrasty a nevysokou sytost barev; živější, rozptýlenější práce zájmo­ vých kroužků v témže prostoru dá přednost kontrastnější a pestřejší ba­ revnosti. Vhodnou výslednicí obou těchto požadavků by mohla být ne­ příliš sytá barevná vyváženost a vyrovnané, měkčí kontrasty. Podle Ha­ nuše »by bylo vhodné dát do prostoru jednostrannější barevnost a vyvážit ji barvami příslušenství a doplňků.«^) K. Hanuš: Barva v architektuře, str. 39. <) Tamtéž, str. 128.

589

v jídelně se při dnešním provozu zdržují žáci cca 20—30 minut denně, hlavně při obědě. Žáci se tu střídají při obědě ve třech směnách (zpra­ vidla). Občasně se tu scházejí při školních besídkách, při promítání fil­ mu, při poslechu rozhlasu nebo televize. Ve většině nových škol jsme stále ještě nedospěli k vyšší formě stravování, k podávání většího počtu jídel a k výchovnému způsobu stravování, ke skutečnému stolování učitelů a žáků. Tento způsob stravování nastoupí v našich školách při přeměně dosavadních všeobecně vzdělávacích škol na školy s celodenní péčí. Jelikož se v budoucnu počítá se stravováním všeho žactva, mají jídelny velké rozměry. Velký prostor nemůže být barevně těžký a vážný. Měl by mít dostatek barevně sytostního oživení, přitom by měl- být ba­ revně jemně kontrastní a klidný. V jídelnách se osvědčuje nápadné vzo­ rování, čímž se odstraní barevná jednotvárnost velkých ploch a zpří­ jemní se jejich vzhled. Při volbě barev pro dílny musíme vycházet z požadavků bezpečnosti práce. Barevné řešení vychází obvykle z barvy zpracovaného materiálu, aby se usnadnilo zrakové vnímání a rozlišování jednotlivých částí. V díl­ nách na dřevo se užívá teplých, převážně žlutých a oranžových odstínů, v dílně na kov šedých nátěrů strojů a povzbudivějších barev na stěny, žluté nebo nejbližších sousedních a Je vhodné kombinovat je s klidnějšími bar­ vami, např. s některou ze zelených odstínů. V přednáškových síních a posluchárnách se má působit na soustředě­ nost posluchačů. Volbou klidnějších barev tomu napomáháme. Nejlépe vyhoví zelená; vzhledem k přednášejícímu je vhodné použít pro zadní stěnu síně povzbudivější barvu, např. žlutozelenou. V čítárně se osvědčuje studenější a tišší barevnost, aby se podporovala představivost. Ve studovnách, kde je nutné soustředění a povzbuzení, volíme Jednoduchou barevnost. V kreslírnách Jsou vhodné barvy s menší odrazivosti, barvy neutrální, aby se nerušilo pozorování barev modelu. V tělocvičnách, stejně Jako v učebnách se vyžaduje soustředění pozor­ nosti. Nepoužívá se proto ani Jasných a sytých barev, ani barev o vyso­ kém procentu odrazivosti, jako je např. bílá, ale barev o střední schop­ nosti odrazivosti. Pro dobré osvětlení tělocvičny má značný vliv barva stropu a podlahy. Strop vyhovuje nejlépe bílý, podlaha ve světlých měk­ kých odstínech (světlá anglická guma, světlý korek, linoleum). Komunikační prostory, které slouží převážně rozptýlení, by měly po­ skytovat kontrast k barevné uzavřenosti učeben. Barevné odstíny užité na chodbě a schodišti musí však být v souladu s barvami učebny. První pokusy o barevné řešení ve školním prostředí vzbuzují oprávněné naděje na definitivní odklon od bezbarvého, tj. bílého nebo Jednobarev­ ného vymalování školních budov. Barevné řešení může ve školách vy­ tvořit zcela novou atmosféru, a tím pomoci žákům a učitelům v Jejich práci. Naše nové školní budovy jsou ponuré, odpudivě šedé, spíše připomínají uniformní sanatorní zařízení než budovy, v nichž žije a pracuje naše nová mládež. Uplatnění barvy v několika nových školních budovách uka­ zuje, že Jsme nastoupili správnou cestu. Důraz na barevné řešení se bude zesilovat. Účinek barev se nebude posuzovat Jen z hlediska estetického působení, ale i z hlediska psychologického a světelně technického. 590

Zvláště hledisko psychologické, tj. působení barevného interiéru na jeho uživatele a jeho činnost, je pro zkvalitnění života a práce ve škole vý­ znamné. Dobrý návrh barevného osvětlení respektuje všechna tři hle­ diska. Barva světla a reflektivních povrchů natolik ovlivňuje kvantitu a kvalitu osvětlení, že vhodné barevné řešení může do jisté míry korigovat i nevyhovující světelně technické podmínky. Toto zjištění má zvlášť velký význam pro starší školní budovy, jichž je dosud u nás okolo 40 %. V těch­ to budovách světelné poměry zcela nevyhovují a zrak žáků je v nich velmi namáhán.

Závěr Vhodným použitím barev ve školách můžeme vyřešit mnohostranné problémy, např. zkvalitnění pedagogického procesu. Je známo, že vhodně použité některé barvy povzbuzují pozornost žáků, jejich soustředěnost, obrazivost, představivost, mají vliv i na prospěch a chování žáků. Barva a světlo jsou prostředky, které pomáhají zlepšit učební prostředí dětí a mladistvých nejen v duchu estetických a architektonických poža­ davků, ale i v duchu novodobých požadavků hygienických, fyziologických a psychologických. Goethovo smyslově mravní působení barev, poznatky psychofyzické, fyziologického rázu o světle a barvách a dokonce i po­ znatky učení o elektromagnetickém záření jsou pouhým počátkem velko­ lepého rozvoje. Je proto správné, že se otázka barevnosti našich škol vážně řeší. K. íl. J l a ó o y T K a

U bct b mKOJibHoft cpe^e B n o c jie flH e e speM H craHOBMTCH h c h o , h t o H eo 6x oflH M o y ^e jiA T b BHMMaHMe f l a « e CaMblM M 6JIKMM AGTaJIHM BHyTpGHHerO

060p y f l 0BaHMH

UIKOJIbl, B03AeílCTBMe KOTOpbIX

xoTH M He floxoAMT ;^o C03HaHMH y n a m e r o c f l, K OT opw e o ^ n a K O n a p n ^ y c ocrajibH M M M KflaiOT mx K aKTMBHOCTM M T. JI. TaKMMH c})aKTopaMM HBJIHIOTCH, H a n p ., i^B era. B o n p o c b i KpacoHHpcTM b iiiK O Jib H o íí c p e ^ e TecHo CBH3aHbI c BOnpOCaMM BCeíí »M 3 H M B lUKOJie, c paBOTOii yHMTeJieří c flCTbMM H a p a3 H b IX B 03 p acT H bix CTyneHHX, b p a 3 K b ix np e flM e rrax o6yHieHMH. BjiMHHMe lís e r o B BecbM a Basm oHe TOJIbKO C TOHKM 3p€HMH SCTeTMHeCKOrO B03AeííCTBMH, HO M C nCMXOJIOIMHeCKOÍl M CBGTOTeXHMHeCKOří TOHeK SpeiIMH. B nOBblLUCHMM ypOBHH 3KM3HM M p a 60TbI B lUKOJie OCOG g h h o BajKHyK) p o jib M rpaeT nc M x o jio rM H e cK an TOHKa 3P 6hm h, t . e. BJiMHHMe qBeTHoro* M H T epbepa n a y n a ii^ e ro c H m e ro fleHTej^>HOCTb y ^ a n n h i í i np o eK T i^BeTHoro ocBemeHMH A o j i ^ e n yHMTbiBaTb Bce yK a 3 a H H b ie acneK T bi. Ilp aB M JIb H b lM

MCnOJIbSOBaHMCM

iiieHMK) pa3H0CT0p0HHMX

1ÍB 6T0B

n p o 6j i 0M,

n p o q e c c a . M3BecTH0, h t o

K aK

npaB M JibH O

B UIKOJiaX Mbl M0SC6M COfleílCTBOBaTb peHanp. n o B b iiu e H M e ypoBH H n c A a ro rM n e c K o ro

cjiajK G H H bie

uB eT a n o o m p n io T BHMMaHMe y n a -

U^MXCH, BJIMHK)T H a MX COCpeflOTOHCHMe, (j)aHTa3MI0 M BOOĎpaweHMe, OHM OKaSblBaiOT B03;íeřicTBMe m cpBflCTBa,

na ycneBacM O CTb m noB e^eH M e y nam M X C H . I í b c t m o cB e m e nM e —

co fleiícT B y io m M e

yjiyn m e H M K ) lUKOJibHOíí

c p e ^ b i flJiH ACTeří m

3 to

d o a p o c tk o b

^ TaKMM pacHeTOM, HTo6b i o n a O T B enajia n e TOJibKo scTeTMHecKMM m apxM TCKTypnbíM , h o M COBpeMéHHblM rMPMeHMHeCKMM, 4>M3MOJIOrMHeCKMM M nCMXOJIOrMHeCKMM T pe 60Bahm hm . B n o jib H e npaB M jibH O , nosTOMy, h t o p e m e H M io

BonpocaM oK pacK M B n y r p e n H e r o

o 6opyflOBaHM H n a iu M X u i k o j i yAeJiHCTCH c e p b e sH o e BHMMaHMe.

591

K. J. L a b o u t k a

Colour in School Milieu In the last time it seems to be right to pay attention also to little details of the school interior; they, to a certain degree, influence the mood of the pupile, excite their creative activity, keep them attentive and stimulate greater activity of them though the pupils do not realize the influence of them. There are e. g. colours. The questions of richness in colour$ at school are in a narrov^ connection with questions of the whole school-life with the work of pupils and teachers, with the work of various age in various subject lessons etc. The effect of colours is significant not only from the esthetic point of view but also from the psychological standpoint and that of llght-techntque. Especially the psychological standpoint, i. e., the influence of a colou­ red interior on those who use it and on their activity is important for a better quality of school life and school work. A good suggestion of the coloured illumination takes In respect all these three standpoints. Varied problems, e. g. better qualification of pedagogical process may be solved by a proper use of colours in schools. There is known that proper used colours sti­ mulate pupils’ attention, thdir concentration, fancy, their proper im agination; they influence even p u p il^ progress in school and their behaviour. Colour and light are means which help to make better the school milieu of children and youth not only according to the demands of the esthetics and architectonics but also according to the modern demands of hygiene, physiology and psychology. Therefore it is right that the question of the richness in colour is being seriously solved.

592