BAPTISTERIUM SV. JANA KŘTITELE „... děkuji Vám za nádherná slova, která jsou svědectví víry, radosti a hlubokého přilnutí k Církvi. ... V Baptistériu sv. Jana Křtitele se zrodily k Božímu životu generace a generace Floreťanů, někteří slovutní, jako velký básník Dante Alighieri, většina však zůstává velkými před Bohem. Bude nám proto velkou radostí přivítat Vás ve Florencii a sdílet v modlitbě společnou vděčnost Bohu, že nás skrze křest učinil svými dětmi...“ /Mons. Giancarlo Corti, probošt metropolitní kapituly florentské katedrály/
Slovo „dóm“ pochází z latinského „domus“, tedy „dům“. Dóm je domem Boha a jeho lidu. Přijměte tedy pozvání překročit práh dómu Santa Maria del Fiore (Panny Marie Květné), abychom obdivovali díla umění a víry, jimiž Florenťané během staletí toto posvátné místo vyzdobili. Ponechme, ať nám oni sami řeknou něco o hlubokém významu, který pro ně tyto monumenty mají, o historických okolnostech a náboženských inspiracích, které měly vliv na formu a výzdobu Baptisteria, Zvonice i samotné katedrály. Dóm se rovněž nazývá „katedrála“, protože se tu nachází katedra biskupa, tedy místo, odkud biskup hlásá Boží Slovo. Dóm je však, jako ostatně každý kostel, především „domem modlitby pro všechny národy“ (Iz 56,7). Ve 14. století byli Florenťané považováni v celé Evropě za národ, který všechny předešel v umění, ekonomice, v politice i v mnoha dalších odvětvích. Jedna legenda vypráví, že papež Bonifác VIII., - když při své korunovaci v roce 1295 viděl, že mezi dvanácti Florenťany, coby papežskými vyslanci, pouze jeden zastupoval Florencii, zatímco ostatní byli vyslanci jiných států a panovníků, jeden například Velkého tatarského chána, který byl pyšný na to, že se nechal zastupovat Florenťanem, - zvolal: „Ale kdepak, přírodu netvoří čtyři prvky, nýbrž pět, totiž země, vzduch, oheň, voda a Florenťané“. Ni větší ni menší se mi zdály, než ty, co jsou v mém krásném svatém Janu, by křtící kněží na dně jejich stáli. Původ baptisteria nesoucího jméno sv. Jana Křtitele, patrona města Florencie, není křesťanský, ale má se za to, že tu původně stál pohanský chrám zasvěcený bohu Martovi,
ochránci římské Florencie. V každém případě víme, že bylo vybudováno nad římským domem, datovaným do I. století po Kristu; domem bohatě zdobeným mozaikami s převážně geometrickými motivy. Datování baptisteria je velmi nejisté a zasazuje se do období mezi IV. a V. stoletím po Kristu, s mnoha úpravami v VII. století za vlády Longobardů. První přímé zdroje o existenci baptisteria jsou datovány 4. březnem 897, kde se o něm mluví nejen jako o křestním prameni, ale především jako o katedrále; navíc papež Mikuláš II., pocházející z Florencie, znovu posvětil baziliku, tehdy florentskou katedrálu, v roce 1059. Až v roce 1128 sv. Jan navždy opouští význam katedrály a je mu vyhrazen titul Baptisterium. V téže době (polovina XII. století) dochází k vnějšímu odění baptisteria: pískovcový kámen tak nahrazuje vrcholné dílo mramorových intarzii z bílého karárského a zeleného pratského mramoru, rozvržené v klasickém geometrickém rytmu. V druhé polovině XI. století je pak mramorem pokryt interiér, zatímco z následujícího století pochází mramorová dlažba. Kromě dokončení interiéru, se ve XII. století pracovalo na absidě, která se z půlkruhové stává čtvercovou (1202), a zahajuje se výzdoba interiéru, kdy se mozaikami pokrývá čtvercová absida (cca 1225-28) a celá kopule (cca 1270-1300). Dante (Peklo XIX., v. 16-20) uvádí, že ještě za jeho časů zde byly středověké křtitelnice. Dante nás také činí účastníky pozoruhodného příběhu, kdy jednoho dne viděl, jak se dítě v křtitelnici baptisteria topí, vrhl se mu tedy na pomoc a v záchranném zápalu ulomil hrdlo posvátné nádoby, která tak zůstala až do konce 16. století. Ty tak velké právě se mi zdály, jak hluboké v mém krásném Svatém Janě jsou jámy, by v nich křtící kněží stáli. Před léty jednu z nich jsem odhodlaně, sám rozbil, když v ní dítě omdlévalo, to svědectvím buď proti cizí haně. Až v roce 1576, u příležitosti křtu tolik očekávaného mužského potomka velkovévody Františka I. Medicejského, Bernarda Buontalentiho, byla křtitelnice rekonstruována a starobylé středověké křtitelnice odstraněny. Baptisterium tedy představuje genealogii mnoha stylů, počínaje římským uměním, přes prvokřesťanské, longobardské, středověké a renesanční. Nyní však přicházíme k tomu, jaké zajímavosti skrývá florentské baptisterium? První zajímavost, kterou bych chtěl zmínit, se nachází na podstavci budovy baptisteria směrem k Via Roma. Přistoupíme-li blíž, všimneme si basreliéfu upřímně řečeno nikterak ohromujícího; 2
sousoší představuje jistý druh námořní bitvy (naumachia) a podíváme-li se pozorněji, zjistíme, že jde o antický římský sarkofág (foto nahoře) zasazený do zdi, aby připomínal římské počátky města Florencie a také jako vhodný základ zdiva baptisteria, vzhledem k jeho hranatému tvaru. Nejstarším monumentem na dómském náměstí je baptisterium svatého Jana Křtitele, jež se po mnoho staletí považovalo za pohanský chrám, který byl později „obrácen“ na křesťanský. Vskutku, už na konci starověku – v 5. či 6. století – tu stálo prvotní baptisterium před kostele sv. Reparaty, tehdejší katedrály. Toto první baptisterium bylo podobné tomu dnešnímu. Mělo osmiúhelníkový tvar, symbolizující „octava dies“, „osmý den“ – čas Krista Zmrtvýchvstalého, mimo náš čas vymezený cyklem sedmi dnů. Tento symbolizmus odkazuje přímo na křest, svátost uvedení do křesťanské víry, díky němuž křesťané přecházejí ze smrti hříchu k novému životu v Kristu, „osmému dni“, co nekončí. Oktagonální tvar odkazuje na křesťanskou naději vzkříšení mrtvých, a byl zvlášť výmluvný v době, kdy se kolem baptisteria rozkládal hřbitov. Počínaje polovinou XI. století, dochází k přestavbě baptisteria do dnešních dimenzí, je zvelebeno vzácnými mramory, z nichž mnohé pocházejí z antických budov. Byla to doba ekonomického a politického rozmachu města, kdy se přestěhovala do Florencie císařská vláda v Toskánsku a posléze město Florencie získává samostatnost od Svaté Říše Římské. Ve XII. a XIII. století je nová stavba ještě rozšířena přistavěním monumentální kopule a západní absidy a stává se chloubou města. V tomto klimatu blahobytu a prosperity, bylo rozhodnuto vyměnit staré dřevěné brány městského baptisteria. Je třeba říci, že v tehdejší době bylo baptisterium považováno za centrum náboženského života Florencie, křty se konaly veřejně a za účasti všech Florenťanů, křtitelnice, na rozdíl od těch moderních, byla velmi velká, skoro jako bazén, aby se i dospělí katechumeni do nich mohli zcela ponořit. Dante Alighieri, který byl na tomto místě pokřtěn, jej nazývá „mým krásným svatým Janem“. V letech 1300-1500 byla do baptisteria instalována proslulá sochařská díla: tři bronzové brány a bronzová a mramorová sousoší nad branami: díla, jež v souhrnu představují biblické příběhy, které křtěného vyzývají k meditaci, aby dobře žil svou víru. Nejstarší z bran je ta, která se dnes nachází na jihu a zobrazuje život svatého Jana Křtitele, jemuž je baptisterium zasvěceno a který je rovněž patronem města Florencie (je dílem A. Pisana v letech 1330). Následuje brána severní od Lorenza Ghibertiho z let 1402-1425, s výjevy ze života Ježíše Krista. A konečně na východní straně „Rajská brána“ (jak ji nazval Michelangelo) s výjevy ze Starého zákona (opět dílo Ghibertiho z let 1425-1450: originály dnes nahrazují kopie). Bylo tedy rozhodnuto o zhotovení první brány, aby se tím předstihlo rivalské město Pisa, které ji už mělo z bronzu. Nejlepší umělci však bohužel pocházeli z Pisy, avšak Florenťané nehleděli na náklady a vybrali Andreu di Ser ugolina, známého jako Andrea Pisano. A ten bránu navrhl a s pracemi na ní začal kolem roku 1330. Použil gotického stylu, který byl v této době velmi žádaný. Každé křídlo brány rozdělil na 14 kazet. Florenťané jimi byli okouzleni, a dílo bylo v roce 1338 umístěno na čestné místo na stranu proti městskému dómu. Když byla dokončena třetí brána – „Rajská brána“, byla ta Pisanského přemístěna na jižní stranu baptisteria. 3
Jižní brána s výjevy ze života sv. Jana Křtitele Levé křídlo brány (Andrea Pisano) Andělovo zvěstování Zachariáši v chrámu
Zachariáš se stává němým
Navštěva Panny Marie u Alžběty
Narození Jana Křtitele
Němý Zachariáš píše na tabulku jméno syna
Chlapec Jan Křtitel na poušti
Kázání farizeům
Ohlášení Kristova příchodu
Křest následovníků
Křest Ježíšův
Naděje
Víra
Odvaha
Mírnost
jgj
4
Pravé křídlo brány (Andrea Pisano) Jan Křtitel kárá Heroda Antipu, že si vzal za ženu manželku svého bratra
Uvěznění Jana Křtitele
Návštěva učedníků
Ježíš uzdravuje chromého
Tanec Salome
Stětí Jana Křtitele
Předložení hlavy Jana Křtitele
Salome přináší hlavu Jana Křtitele Herodiadě
Přenesení těla Jana Křtitele
Pohřbení Jana Křtitele
Láska
Pokora
Spravedlnost
Prozíravost
5
Severní brána (Lorenzo Ghiberti) V nadcházejících letech sužoval Florencii mor a také vnitřní boje. Proto museli Florenťané čekat skoro šedesát let, než mohl být v roce 1401 vyhlášen konkurs na druhou bránu baptisteria. Kandidáti dostali asi 34 kg bronzu a během roku měli vytvořit „kazetu“ (tedy jednu sekci brány) s motivem Abraháma, který obětuje Bohu svého syna Izáka. Vítězem byl vyhlášen mladý umělec Lorenzo Ghiberti, který se v roce 1402 ujal díla (vlevo je vítězná Ghibertiho kazeta). Ghiberti se přizpůsobil stylu Pisánského, takže na druhé bráně je celkem osmadvacet kazet, z nichž dvacet vypráví život Ježíše Krista, a zbývajících osm představuje postavy evangelistů a Otců církve. Tato brána uchovává gotický styl, stejně jako první, ale lze si také povšimnout vytříbeného vnímání, které už na začátku 15. století ohlašovalo nástup renesance, která mírně změnila všechno.
Východní brána (Lorenzo Ghiberti) Úchvatná druhá brána, zhotovená Ghibertim, Florenťany natolik oslovila, že mu svěřili i zhotovení poslední, třetí brány. Tentokrát nesledoval styl Pisánského, ale udělal pouze pět sekcí na každém křídle, tedy dohromady deset kazet. Obsahují různé příběhy ze Starého zákona, zachycené s mnoha detaily. Postavy jakoby tvořily součást krajiny. Každé kazeta se zdá být malým obrazem, orámovaným maličkým rámem, na rozdíl od ostatních bran. Sochař na této bráně pracoval skoro sedmadvacet let a dokončil ji v roce 1452. Tímto díle velký Ghiberti korunoval svou sochařskou kariéru – zemřel tři roky nato ve věku 77 let. Brána posléze nahradila tu Pisánského na severní straně, směrem k dómu, odkud ta původní byla přemístěna na jižní stěnu. Nikdo z Florenťanů, kteří vždy kritizovali všechno, neřekl této výměně půl slova. Vypráví se, že ji šel obdivovat i velký Michelangelo Buonarotti, a nějaký kolemjdoucí se ho zeptal, co na ni říká? Nato velký génius odvětil: „je tak krásná, že by mohla být branou ráje“. Tak „profesionální“ názor nemohl Florenťanům uniknout, a proto ji tak skutečně pojmenovali. Dodnes je tedy známá jako „Rajská brána“. 6
Severní brána s výjevy z Nového zákona (Lorenzo Ghiberti) Levé křídlo brány Výstup na Kalvárii
Ukřižování
Modlitba v Olivové zahradě
Ježíšovo zatčení
Proměnění Páně
Vzkříšení Lazara
Ježíšův křest
Pokušení na poušti
Zvěstování
Narození
Sv. Jan Evangelista
Sv. Matouš
Sv. Ambrož
Sv. Jeroným
7
Pravé křídlo brány
8
Zmrtvýchvstání
Seslání Ducha svatého
Bičování
Ježíš před Pilátem
Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma
Poslední večeře
Ježíš vyhání prodavače z chrámu
Ježíš kráčí po vodě a zachraňuje Petra
Klanění Mágů
Dvanáctiletý Ježíš rozmlouvá se znalci zákona
Sv. Lukáš
Sv. Marek
Sv. Řehoř
Sv. Augustin
„Rajská brána“ s výjevy ze Starého zákona (Lorenzo Ghiberti)
Adam a Eva
Kain a Ábel
Noe
Abrahám
Izák, Ezau a Jakob
Josef Egyptský
Mojžíš
Jozue
David a Goliáš /vlevo dole/
Šalomoun a královna ze Sáby /vpravo dole/ 9
