BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2006
Veronika Dajčarová -1-
MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství
Veronika Dajčarová
Faktory podílející se na vzniku obezity u dětí Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Radka Urbanová
Brno 2006 -2-
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen
uvedené informační zdroje.
Brno 24. dubna 2006
-3-
Děkuji Mgr. Radce Urbanové, za odborné vedení bakalářské práce a dětem ze
základních škol za jejich pomoc při realizaci mého šetření.
-4-
OBSAH
ÚVOD ……………………………………………………………………….... 7 1
1.1
CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU ………………………………... 9
Význam a funkce výživy ……………………………………………... 9
1.1.1 Zdravá výživa a děti ………………………………………………….. 9
1.1.2 Skladba potravy ………………………………………………………. 10 1.2
Ideální hmotnost ……………………………………………………… 15
1.2.1 Brockův index ………………………………………………………… 15
1.2.2 Body mass index ……………………………………………………… 16 1.2.3 Ideální hmotnost pro dětský věk ……………………………………… 16 1.2.4 Antropometrická vyšetření …………………………………………… 18 1.3
Obezita ……………………………………………………………….. 19
1.3.1 Typy obezity ………………………………………………………….. 20
1.3.2 Fáze obezity …………………………………………………………... 21 1.3.3 Příčiny obezity ………………………………………………………... 22 1.3.4 Riziková období ………………………………………………………. 26 1.3.5 Komplikace obezity ………………………………………………….. 27 1.4
Terapie obezity ……………………………………………………….. 28
1.4.1 Úprava výživy a životosprávy - redukční režim ……………………… 28 1.4.2 Fyzická aktivita ……………………………………………………….. 29
1.4.3 Lázeňská péče ………………………………………………………… 30 1.5
Prevence obezity ……………………………………………………… 33
2
ZJIŠTĚNÉ VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA …………………….. 36
2.1
Východiska práce ……………………………………………………… 36
2.3
Hypotézy ………………………………………………………………. 37
2.2 2.4
2.5
Cíle práce ……………………………………………………………… 36 Metodika ………………………………………………………………. 37 Vyhodnocení dotazníku ……………………………………………….. 39
-5-
2.6
Ověření hypotéz ……………………………………………………….. 69
3
DISKUSE ……………………………………………………………... 70
4
ZÁVĚR …………………………………………………………...…… 73
5
NÁVRHY NA ŘEŠENÍ DANÉ PROBLEMATIKY …………………. 75
6
LITERATURA A PRAMENY ……………………………...………… 76
7
PŘÍLOHY ……………………………………………………………... 78
-6-
ÚVOD
Česká společnost se po roce 1989 stále více snaží přiblížit západním zemím.
Spolu se spoustou pozitivních a prospěšných věcí, přijímá i negativní vlivy, které mají
nedobrý dopad na zdraví naší populace. Zejména přejímání stravovacích návyků v americkém stylu nemůže člověku nijak prospět. Většina Evropanů nazývá
Američany obézními, avšak na druhou stranu se z jejich chyb nedokáží poučit. Občerstvení styl Amerika ovládá naši zemi čím dál markantněji a už se zapomíná na
to, že bychom se snad mohli Američanům někdy v budoucnosti podobat. Mohlo by se
stát, že přijde doba, kdy si budeme muset rezervovat místo jedné letenky rovnou dvě a většina populace bude trpět obezitou.
Myslím si, že dnešní doba k této nemoci člověka přímočaře vede. Už jen ta
hromada stánků s párky v rohlíku, kterých místo toho aby ubývalo, přibývá na každém
rohu. Pro mě je to jistým znamením, že si tento druh podnikání nevede špatně a tudíž má dostatečnou klientelu nejspíš spokojených zákazníků. Podle mě jsou to jedinci, kteří netuší, jak si tímto způsobem mohou ublížit.
Když se tak dívám kolem sebe, tak stále častěji potkávám lidi, kteří někam
spěchají , a proto nemají čas se pořádně a v klidu najíst. V souvislosti s touto moderní
filozofií: „Čas jsou peníze“, se objevují stále nová a nová občerstvení typu fast food, která jsou dobrá v tom, že poskytnou teplé jídlo za dobrou cenu a především krátký čas. Jak toto všechno ale působí na děti? Nejspíš ne moc pozitivně. Jak všichni víme, každé dítě hledá svůj vzor a tím je pro ně alespoň v raném dětství rodič. Jak si ale
může utvořit správný pohled na výživu, když místo klidně strávené neděle jezdí spolu
s celou rodinou do velkých obchodních center, kde oběd kompenzují pizzou nebo hamburgerem.
Dítě je v této době obklopeno přemírou lákadel, které ho každodenně svádí
k nákupu všemožných výrobků, které obsahují příliš mnoho tuků a cukrů. Nejvíce se
na tom všem podílí reklama, která je mnohdy nepravdivá a snaží se člověka přinutit uvěřit, že právě tento produkt je pro dítě to nejlepší. Každý rozumný ví, že se nedá
-7-
všemu věřit. Ví to ale i dítě, které často ještě věří na pohádky a zázraky? Nejspíš ne, a
proto se stává snadným terčem všech koncernů typu fast food, které zneužívají
pohádkové hrdiny k tomu, aby vnutily dětem více hamburgerů a hranolek. Na tomto principu pracují i mnozí výrobci cukrovinek, kteří spolu s čokoládou nabízí figurky,
nálepky a jiné „hračičky“ s cílem podpořit u dětí sběratelskou činnost a neméně závislost na sladkém.
Každý otec nebo matka, která se snaží, aby její dítě dostávalo co potřebuje, se
ocitá ve velkém souboji právě s těmito protivníky, kteří však v očích dětí mají daleko
chutnější, voňavější a sladší zbraně. Tak se často stává, že rodiče podlehnou a dítěti
vyjdou vstříc. Ve skutečnosti přitom záleží jen na nich, jak často se nechají porazit těmito velkoproducenty nadváhy.
Nové milénium nepřeje ani pohybu. Kde jsou ty časy, kdy lidé chodili někam
pěšky. Nyní se pořád jen někam pospíchá. Technologie jde kupředu. Vyrábí se stále
rychlejší auta, letadla a dokonce i vlaky, které zaručují bezpečnost, pohodlí a obzvláště rychlost. 21. století se žene neúprosně vpřed. Lidé se stávají stále více pohodlnějšími.
Před vchodem domu stojí zaparkované vozy a nebo tři minuty vzdálená zastávka MHD. Chůze se stává výjimečnou záležitostí. Těžko si někdo dokáže představit, že by měl jít do zaměstnání či školy víc jak půlhodiny pěšky. Děti se hýbají také stále méně.
Školní požadavky na jejich znalosti a dovednosti jsou stále větší, a tak se stává, že místo pobytu na čerstvém vzduchu, jsou zavřené doma a učí se. Poté už málokdy
opustí teplo domova a raději se věnují sedavé činnosti, která je pro ně daleko příjemnější.
Toto téma jsem si vybrala, protože jsem se setkala s dětmi, které obezitou trpěly.
Jedno léto jsem trávila jako brigádnice v dětských léčebných lázních Bludov, které na
tento problém byly svou péčí zaměřeny. Na vlastní oči jsem viděla jak vyčerpávající a
stresující je cesta hubnutí. Přitom stačilo tak málo, aby se daná choroba u většiny dětských pacientů nevyskytla.
Cílem mé práce je ověřit faktory (zvýšený kalorický příjem, nevhodné rozložení
stravy během dne a nedostatečný výdej), které v největší míře přispívají ke vzniku nadváhy či obezity u dětí. Jako další cíl mé práce je porovnání hmotnostních kategorií dětí z velkoměsta s dětmi z menšího města.
-8-
1
CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU
„Povoluj svému tělu jen tolik, kolik stačí k uchování zdraví“ Seneca
1.1 Význam a funkce výživy
V minulosti plnilo jídlo převážně biologickou funkci. Člověk přijímal energii
v potravě, aby uchoval svou existenci. Také jeho aktivita byla výrazně vyšší. Zásobování těla potravinami patří mezi základní potřeby člověka. Již od narození se
ale stává citovou záležitostí, protože city jsou základem všech rituálů pěstovanými v souvislosti s jídlem a pitím (Vogt, 1992).
V dnešní době má potrava účel nejen biologický, ale také společenský a
psychologický. V důsledku civilizačních vymožeností ustoupila do pozadí též fyzická námaha. Výsledkem toho všeho je záplava nadměrných kilogramů tuku.
Stravu lze považovat za jednu z možností boje proti stresu, konfliktním situacím
i pocitům vyčerpání. Mozek na tento podnět vyplavuje blahodárné látky, které poskytují optimističtější náhled na život. Pokud ale příjem energie významně převýší její výdej, dochází k nerovnováze a rozvoji nadváhy až obezity (Mastná, 1999).
1.1.1 Zdravá výživa a děti Zdravá výživa dokáže příznivě ovlivnit tělesný i psychický vývoj dítěte.
Považuje se za přední faktory, které podporují úspěšný růst, duševní rozvoj i zvýšení odolnosti vůči infekčním nemocem (Luhanová, 1975).
Děti rostou a mění svůj vzhled. Potřebují stavební látky, aby se buňky v jejich
těle mohly rozmnožovat a zároveň obměňovat. -9-
Tabulka č. 1 - Spotřeba energie pro určité věkové rozhraní: Věk 1-3 4-6 7-9
Kcal 1100 1500 1900
KJ 4500 6500 8000
Od deseti let věku dítěte se spotřeba celkově přijaté energie liší podle pohlaví.
Obecně lze říci, že dívky mají mít celkové hodnoty příjmu nižší, neboť jsou lehčí,
menší a méně svalnaté než chlapci (Vogt, 1992). U této věkové kategorie se spotřeba energie vypočítává podle příslušné výšky a pohlaví dítěte.
Chlapci ve věku deset až čtrnáct let by podle tabulek měli spotřebovat 15,9 Kcal
= 66.5 KJ na jeden centimetr své výšky. Průměrná hodnota jejich denního příjmu
energie se pohybuje okolo 2 500 Kcal = 10 450 KJ. Spotřeba energie pro dívky stejné věkové kategorie činí 14,0 Kcal = 58,5 KJ na jeden centimetr jejich výšky. Jejich denní příjem je v průměru 2 200 Kcal = 9 200 KJ.
U chlapců dochází v dalších letech ke zvyšování celkově přijaté energie. U dívek
se energetické požadavky jejich těla nijak nemění (Dlouhá, 1998).
Pro výživu dětí školního věku je typická zvýšená tělesná námaha a intenzivní
růst. V době puberty má tělo zvýšené požadavky na hodnotu i množství stravy. Důležité je, aby byla vyvážená, pestrá, hodnotná a odpovídala nárokům organismu. Není vhodné děti do jídla nutit ani je příliš omezovat. Základům výživy se dítě učí
v rodině. Správně volená strava dítěti vyhovuje, díky ní prospívá, dobře roste a je spokojené (Luhanová,1975; Gregora, 2004; Kunová, 2004; Sestra7-8/ 2004).
1.1.2
Skladba potravy Kvalita jídla je prezentována jeho složením. Základními pilíři naší denní potravy
jsou sacharidy, tuky a bílkoviny. Jsou to zdroje energie nutné k našemu životu a práci.
Nikoliv energetický, ale nezbytný je příjem vitamínů, nerostných látek a vody. Ochranný vliv pro naše tělo má i vláknina. V zájmu správných metabolických dějů
musíme přijímat všechny tyto složky potravy v určitém vzájemném poměru a množství (Mastná, 1999).
- 10 -
Sacharidy
Jsou cukry, mezi které patří také obiloviny, brambory a do jisté míry vláknina.
V běžné praxi jsou to všechny možné přílohy. Jako je chléb, pečivo, rýže, těstoviny,
ale také dorty, čokoláda, med, džem, cukrovinky ale i ovoce. Právě cukry se konzumují denně v takovém množství, že mnohdy mnohonásobně překračují doporučenou denní normu 56 - 60 % z celkového energetického příjmu.
Sacharidy patří mezi důležité a poměrně dostupné energetické zdroje naší
výživy. Nadbytečný příjem sacharidů se z důvodu jejich energetické bohatosti může
snadno, a velmi často se tomu tak děje, přesmyknout v tvorbu tuku. Látková přeměna toto ovládá velmi dobře. Množství glycidů se ve stravě dětí má řídit dle pohybové aktivity dětí (Luhanová; 1975; Stratil, 1993; Mastná, 1999).
Tuky
Neměly by se při pouhém vyslovení hned zatracovat, protože mají v těle řadu
důležitých funkcí. Záleží na tom, kolik a jakého tuku se přijímá. Celosvětová tendence
je příjem tuku snižovat i pod doporučených 30 % z celkové denní energie. Toto množství odpovídá zhruba 90 gramům tuku na jeden den. Přednost se dává zejména tukům, které obsahují nenasycené mastné kyseliny. To jsou především rostlinné oleje,
mezi které patří slunečnicový, řepkový a olivový olej. Jsou zdrojem tepelné energie. Ty, které se nespotřebují, se ukládají do podkoží a kolem některých orgánů. Rozdělují se na zjevné a skryté. Jako zjevné tuky se označují olej, máslo a sádlo. Druhou skupinu
tvoří tuky, které nejsou na první pohled vidět. Patří sem veškeré pekárenské, mléčné a masné výrobky (Luhanová, 1975; Mastná, 1999; Sestra 12/2004).
Bílkoviny
Slouží pro výstavbu a údržbu tělesných tkání. Označují se za nosiče života. Jsou
obsaženy hlavně v mase, rybách, mléku a mléčných výrobcích. Bílkoviny se nachází ale také v luštěninách a sóji. Jsou životně důležité pro stavbu i funkci živé hmoty.
Pokud je to jen trochu možné, tak se v žádné výživě nevynechávají. Hlavní význam nespočívá v dodávce energie, ale jde vyloženě o zachování existence jedince. Alespoň
polovinu z celkového příjmu bílkovin by měly tvořit proteiny živočišného původu. Děti školního věku potřebují alespoň 70 – 100 gramů bílkovin denně (Luhanová, 1975; Stratil, 1993; Mastná, 1999).
- 11 -
Vitamíny a minerály
Přijímají se v miligramových, ale i menších množstvích. Pro lidské tělo jsou
nenahraditelné a mají klíčový význam pro správný chod celého organismu.
Dělí se na vitaminy rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Chrání organismus
před nemocemi. Jejich potřeba se nejvýrazněji projevuje v období růstu. Většina se neumí ukládat do zásoby a tělo si je nedokáže samo vytvářet, a proto je nutné je
každodenně přijímat. Vyvážená a pestrá strava dokáže potřeby vitamínů pokrýt (Luhanová, 1975; Mastná, 1999).
A Vitamíny rozpustné v tucích
Vitamín A = Retinol je obsažen v mase, vnitřnostech - játrech a rybím tuku. Jako
provitamin Beta karoten se nachází v zelenině (špenát, mrkev, brokolice, zelí a
kukuřice). Příznivě působí na regeneraci očního pigmentu, růst a obnovu kůže a sliznic, ale také svalů a kostní tkáně.
Vitamin D = Kalcitriol je velmi důležitý pro správnou mineralizaci kostí.
Pomáhá k růstu kostí, zubů a vstřebávání vitamínu A. Je aktivován slunečními paprsky. Nachází se zejména v rybím tuku, játrech a mléce.
Vitamin E = Tokoferol patří mezi antioxydanty buněčných membrán a tkání. Má
ochranné účinky na kardiovaskulární systém. Zpomaluje stárnutí. Posiluje činnost pohlavních orgánů. Zdrojem jsou vnitřnosti, listová zelenina, ořechy, olivy, sója, fazole, brokolice, špenát, kukuřice a rostlinné oleje.
Vitamin K = Menadion je vitálně = životně důležitý pro srážení krve. Zdrojem
tohoto vitaminu je listová zelenina, obilniny, rajčata, játra, brambory, slunečnicová jádra, vaječný bílek.
B Vitaminy rozpustné ve vodě:
B1 = Thiamin je důležitý pro funkci enzymů v lidském těle. Pomáhá proti
slabosti, podporuje paměť, zlepšuje chápání, chrání srdeční sval Obsažen je v kvasnicích, jádrech ořechů, obilných slupkách, játrech a mase.
B2 = Riboflavin je součástí oxydoredukčních pochodů v organismu. Podporuje
tvorbu nových buněk, léčí bolavé koutky, podporuje dobrou funkci jater, zabraňuje
maštění vlasů a pokožky. Zdrojem jsou opět kvasnice, mléko, vejce a listová zelenina, játra, ledvinky, srdce.
- 12 -
B3 = Niacin je součástí koenzymů, zajišťuje transport protonů vodíku. Snižuje
hladinu cholesterolu, odstraňuje bolesti hlavy. Vyskytuje se v mase, rybách a cereáliích.
B5 = Kyselina pantotenová je součástí koenzymu A. Slouží k regeneraci epitelu
dýchacích cest. Zrychluje hojení ran. Obsažen je v játrech, kvasnicích, obilných slupkách a sezamových semenech.
B6 = Pyridoxin je přínosný pro metabolismus aminokyselin, pro odbourávání
glykogenu, pro tvorbu hemu, pro přeměnu kyseliny linolové na arachidinovou.
Přijímáme ho v mořských rybách, mléce, vejcích, luštěninách, bramborech, špenátu, sóje a slunečnicových semenech.
B8 = Biotin se uplatňuje velmi dobře na kůži a sliznicích. Vyskytuje se
v houbách, kvasnicích, zelenině a ořechách.
B9 = Kyselina listová je významný hemopoetický faktor. Působí proti potratům a
na reprodukci kyseliny DNA. Zdrojem je zelená zelenina, játra, ledviny, sušené rozinky, avokádo a obilné slupky.
B12 = Kobalamin se podílí na vyzrávání konečných erytrocytů . Konzumujeme
ho v zelenině, ovoci a játrech.
Vitamín C = Kyselina askorbová se podílí na hydroxylačních reakcích v lidském
těle. Podporuje hojení ran a tvorbu kolagenu. Odstraňuje pocit únavy. Zvyšuje
mozkovou činnost. Posiluje odolnost organismu proti nemocem. Nejvíce bývá obsažen v citrusových plodech, šípkách a zelenině. Minerály
Užívají se také ve velmi malých dávkách a stejně tak jako u vitamínů může
nedostatek způsobit závažné ohrožení zdravotního stavu (Fantó, 1993; Stratil, 1993).
Voda
Bez vody je život prakticky nemožný. Je obsažena nejen v nápojích, ale
v různém množství i v pevné stravě. Regulace přijmu se řídí aktuálními potřebami těla
člověka. Průměrně by člověk měl vypít alespoň jeden a půl litru tekutin. Nejlépe čisté
pramenité vody. Dětský organismus je daleko náchylnější na nedostatek vody v těle, proto je nutné, aby dítě dostatečně pilo, protože velmi často může, obzvlášť u malých
dětí, dojít k dehydrataci. Množství tekutin by se mělo pohybovat okolo stopadesáti
- 13 -
mililitrů na jeden kilogram. Nedostatek tekutin snižuje pozornost a zvyšuje únavu (Dlouhá, 1998; Mastná, 1999; Sestra 7-8/2004).
Vláknina
Je pravidelnou součástí potravin rostlinného původu. Živočišné potraviny
vlákninu neobsahují. Dříve byla považována za neužitečný balast, ale studie prokázaly,
že snižování vlákniny ve stravě podněcuje vznik degenerativních chorob. Jsou to složky potravy, které nejsou štěpitelné trávícími enzymy člověka a jsou tedy nestravitelné. Podporuje množení a růst užitečných bakterií, snižuje vstřebávání tuků a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Zpomaluje vyprazdňování žaludku, a tím zvyšuje
pocit sytosti. Snižuje celkový energetický příjem a naopak zvyšuje ztrátu energie stolicí. Vláknina se proto velmi dobře používá k prevenci nebo léčbě obezity. Člověk
by ji měl přijímat v množství 37 - 50 gramů za den. Vláknina se vyskytuje
v obilovinách, bramborách, ovoci, zelenině a luštěninách. Alespoň polovina tohoto množství má být přijímána z celozrnných obilovin. Má velký přínos pro obézní jedince. Ona sama o sobě neprovokuje rapidní snížení tělesné hmotnosti, ale je jednou
z komponent diety se sníženým energetickým příjmem (Stratil 1993; Dlouhá, 1998; Mastná 1999).
- 14 -
1.2 Ideální hmotnost
Ideální hmotnost je ta, která je podle medicínských, statisticky ověřených
zkušeností nejvhodnější pro jedince určitého věku, pohlaví s přihlédnutím k jeho stavbě těla a charakteru práce. Je to taková váha, při níž je v dané věkové kategorii největší šance na přežití. Při správném životním stylu by její udržení nemělo činit větší
potíže. K vyjádření tohoto optima slouží nejčastěji užívané indexy a to jsou: Brockův index a Body mass index. Člověk je ale biopsychosociální individualita jedinečná a neopakovatelná, kterou nelze vtěsnat do tabulek (Hainer, 1996; Mastná, 1999; Málková, 2001).
1.2.1
Brockův index Je to nejjednodušší metoda, která pomáhá stanovit ideální hmotnost. Tato
hmotnost se liší podle pohlaví. Základ tohoto indexu tvoří váha spolu s výškou. Od této metody se v této době již upouští.
Vzorec pro výpočet ideální váhy pro muže: m = v – 100
m – hmotnost v – výška
Př. Muž, který měří 190 cm by měl vážit 90 kg Vzorec pro výpočet ideální váhy pro ženy: m = v – 100 - 10%
Př. Žena, která měří 170 cm by měla vážit 63 kg
- 15 -
1.2.2
Body mass index = BMI Byl doporučen v roce 1985. Tato hodnota slouží k diagnostice obezity a je
ukazatelem životní prognózy. Neukazuje ovšem na to, kde se tuk hromadí, a proto může zkresleně vypovídat. Zejména u sportovců nemusí být tento index směrodatný. Je to podíl váhy v kilogramech k výšce uvedené v metrech na druhou. BMI = m(kg)/v(m)2
Př. Jedinec, který váží 65 kg a měří 172 cm má BMI 21,97, což je normální hmotnost. Tabulka č. 2 – Hodnocení BMI: 18,5 - 24,9
normální hmotnost
25,0 - 29,9
nadváha
30,0 - 34,9
obezita 1. stupně
35,0 - 39,9
obezita 2. stupně
40,0 a více
obezita 3. stupně
Zdravotní rizika představuje už i pouhá nadváha. (Hainer, 1996; Fořt 2004; Frej, 2005).
1.2.3
Ideální hmotnost pro dětský věk
U dětí se hodnoty BMI výrazně mění s věkem, a proto pro ně nemůžeme uvedenou kategorizaci použít.
Tabulka č. 3 – Ideální BMI pro děti Věk 10 11 12 13 14 15
Chlapci 15,6 - 18,6 16,0 - 19,2 16,5 - 19,9 17,1 - 20,6 17,7 - 21,3 18,3 - 22,0
Děvčata 15,5 - 18,7 16,0 - 19,4 16,6 - 20,2 17,3 - 21,0 18,0 - 21,7 18,5 - 22,3
- 16 -
Tabulka č. 4 - Průměrná tělesná hmotnost v kilogramech vzhledem k věku Věk
Chlapci
Děvčata
13 14
47 54
48 53
10 11 12
15
34 37 42
60
34 38 43
56
(Fořt, 2004) Tabulka č. 5 - Výška chlapců a jejich hmotnost v kg Výška
Štíhlí
Střední
Silní
150 cm 155 cm
32,5 - 36,9 36 - 40,9
37 - 42,9 41 - 47,9
43 - 49 48 - 54
165 cm
45 - 50,9
51 - 57,9
58 - 63
160 cm 170 cm 175 cm 180 cm
40 - 44,9 50 - 56,4 56 - 61,9 60 - 65,9
45 - 52,9
56,5 - 62,9 62 - 67,9 66 - 71,9
53 - 60
63 - 70
68 - 74 72 - 78
Tabulka č. 6 - Výška dívek a jejich hmotnost v kg Výška
Štíhlá
Střední
Silná
150 cm 155 cm
34 - 38,9 38 - 43,9
39 - 43,9 44- 49,9
44 - 50 50 - 56
165 cm
49 - 54,9
55 - 60,9
61 - 67
160 cm 170 cm 175 cm 180 cm
43 - 49,9 54 - 59,9 58 - 62,9 60 - 64,9
50 - 54,9 60 - 65,9 63 - 68,9 65 - 70,9
55 - 60 66 - 72 69 - 75 71 - 77
Váží-li dítě více než je uvedeno v tabulkách, je už obézní (Šonka, 1981).
- 17 -
1.2.4
Antropometrická vyšetření K dokreslení a úplnosti této kapitoly je nutné zdůraznit, že samotné indexy
nejsou ryze objektivní, proto je vhodné při každém diagnostikování obezity provést antropometrické vyšetření. To zahrnuje měření výšky, tělesné hmotnosti a tělesného tuku. Měření výšky je nutné provádět bez obuvi ve vzpřímeném stoji, paty a špičky u sebe. Je potřeba, aby se paty, hýždě, lopatky a týl dotýkaly měřící stěny. Poloha hlavy
má být jako při pohledu do dálky. Pro správné vážení je nutné dodržovat určité zásady. A to vážit jedince jen ve spodním prádle, na stejné váze a za stejných podmínek. Určování procenta tuku v těle se provádí třemi metodami. Podvodním vážením
(hydrodenzitometrie), kaliperem, impedancí. Metoda pomocí kalipera nám umožňuje
ukázat rozložení tuku v těle. Fyziologické hodnoty tělesného tuku jsou u mužů do 25% a u žen do 30% (Hainer, 1996; Kleinwächterová, 2001; Petrásek, 2004).
- 18 -
1.3 Obezita
Obezita je a byla již od pradávna. Důkazem toho je Věstonická Venuše, která se
vyskytovala již v prehistorické době a byla dokonce považována za jistý ideál krásy. Ten se ale v průběhu let měnil a byl ovlivňován zejména uměleckými směry. Každá
kultura, každé historické období vnímaly lidské tělo jinak, měly jinou představu o jeho kráse. Půvab plných křivek děsil středověk svou „ďábelskou“ smyslností, zatímco v jiné době nebo na jiném místě byl symbolem života a plodnosti (Mastná, 1999; Málková, 2001).
Obezita je národní nemoc. Bohužel se právě obezita stala závažným zdravotním
problémem již v dětském věku. Závažnější je situace v průmyslově vyspělých zemích,
kde způsob života poskytuje k rozvoji obezity výraznější podmínky. Mezi postiženou skupinu dětí patří už děti v útlém věku, dále školáci a také dospívající mládež. Studie
v USA ukazuje, že ve věku 6 - 8 let se obezita objevuje v 11 – 14 %. Celosvětový
vzestup prevalence ukazuje na vliv civilizačních faktorů, zejména životního stylu. Odhaduje se na 12 – 15 % dospělé populace Evropy (Zloch, 2001). V současné době je
v České republice asi 7 % dětí s nadváhou a vysloveně 6 % je obézních. Z celkového
počtu zůstává 70 – 80 % obézních až do dospělého věku (Gregora, 2004; Pediatrie po promoci 6/2005)
Obezita se stala celosvětovým zdravotnickým problémem a sice pro nebezpečné
komplikace různé závažnosti. Byla zařazena do civilizačních chorob, které charakterizují druhou polovinu 20. století. Obezita je nemoc, která vzniká v důsledku
pozitivní energetické bilance, kdy příjem převyšuje výdej a přebytečná energie se ukládá do zásobárny, kterou tvoří tuková tkáň. Z tohoto důvodu nemůžeme každé
zvýšení hmotnosti považovat za obezitu, protože se nemusí jednat o zmnožení tuku. Příkladem jsou sportovci a to zejména kulturisté a vzpěrači. Na druhé straně není
zvláštností latentní neboli skrytá obezita, kdy i při ideální hmotnosti je nevhodné složení těla s větším podílem tuku, než se považuje za normu. Rozložení tuku v těle je
dáno pohlavím, věkem, stravovacími návyky, mírou pohybové aktivity. Ve své podstatě to ovlivňuje celý životní styl jedince. Obezita je skutečným zdravotním problémem zvláště vzhledem ke komplikacím. Stává se ale i problémem - 19 -
psychosociálním, ekonomickým a estetickým (Hainer, 1996; Málková, 2001; Fořt, 2004).
Dítě se v žádném případě nerodí obézní, ale stává se jím v průběhu svého
vývoje. Působí na něj rodina, psychosociální a kulturní podmínky společnosti, ve které žije.
Obezita patří mezi nejfrekventovanější poruchu výživy. Přispívá ke vzniku
některých chronických civilizačních nemocí včetně psychických poruch. Současné odborné texty hovoří o tom, že většina případů obezity je způsobená dlouhodobým
nadměrným příjmem potravy a nedostatečnou pohybovou aktivitou. Rizikovou
skupinu tvoří zejména děti, jejichž rodiče ať jeden nebo oba trpí nadváhou nebo obezitou. Obezita bývá v první řadě spojována s přejídáním. Přejíst se znamená, sníst víc než bylo původně zamýšleno, sníst víc než je příjemné. Je to ztráta kontroly nad svým chováním právě během jídla. Nejčastější příčinou přejídání je nevhodné omezování se v jídle a zejména hlad. Je to nemoc nevyváženého životního stylu. Je
nepřítelem zdraví. Obézní člověk váží o 20 – 30 % víc než je jeho ideální hmotnost. V dětském věku dochází pochopitelně k plynulým přírůstkům hmotnosti, ale ty nejsou
způsobeny jen zmnožením tukové tkáně, ale i rozvojem kostry a svalové hmoty (Lisá, 1990; Málková, 2001; Fořt, 2004; Sestra 2/2004; Sestra 12/2004).
1.3.1
Typy obezity Na základě rozložení tuku v těle rozlišujeme několik typů obezity:
A) Prostá obezita
Je nejběžněji se vyskytující forma obezity. Je charakterizována souměrným
rozložením tuku v podkoží. Nejmohutnější tuková vrstva je na břiše, hýždích , stehnech, pažích a hrudníku. B) Gynoidní typ obezity
Horní polovina těla může být přiměřená, tuk se usazuje především na hýždích,
podbřišku a stehnech, kdežto lýtka bývají štíhlá. Větší množství tuku může být někdy
nahromaděno na prsou. Tato forma otylosti se může také nazývat jako ženský typ obezity.
- 20 -
C) Androidní typ obezity
Vyznačuje se větším množství tuku na pažích, hrudníku, břichu, naopak stehna a
hýždě jsou hubená. U této formy se často vyskytuje vysoký krevní tlak a diabetes mellitus. Tento typ je také označován jako mužský. D) Cuschingoidní typ obezity
Otylost se výrazně odlišuje tím, že jak horní tak dolní končetiny jsou nápadně
tenké a tuk je nahromaděn na trupu a hlavě. Kůže je ruměná a v místech největšího pnutí se mohou objevovat strie. Tato forma obezity se vyskytuje u lidí se zvýšenou tvorbou hormonu kortizonu. Takto postiženi jedinci mají opět vyšší sklon k vysokému krevnímu tlaku a cukrovce. Tomuto typu se může říkat také pavoučí otylost. E) Eunuchoidní typ obezity
Objevuje se výhradně u mužů, kteří mají onemocnění varlat, hypofýzy nebo
hypotalamu. Tito muži bývají bezvousí a tuk se jim hromadí v oblasti břicha, stehen a v okolí prsních bradavek.
F) Cerebrální typ obezity
Tuto otylost způsobuje poškození center v mimokorové šedi v hypotalamu a to
zejména center pro příjem potravy. G) Lipomatózní obezita
Projevuje se tvořením nezhoubných tukových nádorů v bohaté tukové tkáni
(Lisá, 1990).
1.3.2 Fáze obezity Jako všechny choroby má i otylost určité fáze vývoje. Je to fáze dynamická a
fáze stabilizace. Každou z nich doprovázejí charakteristické změny v oblasti výměny látkové a hormonální a odpovídají jim i určité odlišnosti v reakci na běžnou léčbu. Fáze dynamická:
Pod pojmem dynamická fáze rozumíme stadium vzestupu tělesné váhy. Toto
období může trvat i několik desítek let. Váhové přírůstky mohou být nenápadné, ale
konstantní, nebo může váha stoupnout rychle o 10 - 20 kg za 1 - 2 roky. Příčinou pozvolného vzestupu tělesné váhy je nepochybně nerovnováha mezi příjmem a
výdejem energie v důsledku nedostatečného tělesného pohybu. Náhlý vzestup tělesné - 21 -
váhy může mít stejné příčiny, např.: přerušení sportovního tréninku bez změny
způsobu stravování, ale může vyplývat i z vážnější zdravotní poruchy, proto je nutné náhlý vzestup hmotnosti pečlivě prozkoumat. Při zvyšování tělesné hmotnosti dochází
v těle k mnohým změnám. Zvyšuje se hladina cholesterolu a ostatních krevních tuků zejména triacylglycerolu, dále stoupá v krvi hladina inzulinu a kortizonu, což vede ke vzniku zdravotních potíží (cukrovka, ateroskleróza a trombóza). Komplikace vzniklé v této fázi jsou obvykle s normalizací váhy vratné. Fáze stabilizace:
Fáze stabilizace nastává po dosažení určité váhy. Většina se přestane přejídat,
nebo dokonce jí méně než lidé, kteří obezitou vůbec netrpí, ale přesto nehubnou.
Hormonální a metabolické odchylky vznikající v dynamické fázi se ustálí. Většinou komplikace, které vznikly, jsou upravitelné jen částečně (Šonka, 1981).
1.3.3
Příčiny obezity Podle příčin vzniku lze rozlišovat obezitu vyvolanou nekorigovanou poruchou
látkové výměny (endogenní) a obezitu způsobenou přejídáním nebo nedostatkem tělesného pohybu (exogenní).
U dětí převládá nejčastěji prostá obezita, to znamená, že děti mají tuk
rozprostřený rovnoměrně po celém těle. Často se nemusí jednat o nadbytečný příjem energie, ale o nedostatečný výdej. Proto i menší zvýšení denního příjmu může mít za následek nadměrné ukládání tuku. U převážné většiny je důvodem vzniku nadváhy převažující příjem potravy nad energetickým výdejem (Lisá, 1990; Fořt, 2004). Výživa jako faktor obezity:
Příčinou obezity je nevhodně složená strava. Dominují tuky nad bílkovinami.
Současný vývoj stravování lze charakterizovat následovně: Lidé se začínají více
stravovat mimo domov a čím dál častěji navštěvují bufety s rychlým občerstvením, kde převládají mastná jídla, majonézové saláty, uzeniny a mletá masa. Současná česká
kuchyně je často kombinovaná s americkým stylem občerstvení. Je přesycena množstvím neracionálních pokrmů. Například: sušenky, čokolády, mléčné sladké koktejly, zmrzliny, krekry, hranolky, ohřívané uzeniny, limonády s kofeinem a - 22 -
podobně. Tyto potraviny obsahují nadbytek soli, která má za následek zvýšené hromadění tekutin v těle a snižuje výdej energie.
Dále jsou tyto potraviny bohaté na tuky, které neutlumí pocit hladu. A co
v uvedených potravinách vítězí, je velké množství jednoduchých cukrů, což vede k chronickému zvýšení produkce inzulínu. Často jsou tyto pokrmy obohaceny
chemickými potravinářskými aditivy, které zvyšují riziko vzniku alergií a velmi přetěžují játra. Z toho všeho vyplývá, že dlouhodobý příjem těchto energeticky bohatých potravin zvyšuje riziko vzniku nadváhy. (Fořt 2004)
Další prokázanou příčinou, která se vztahuje k výživě, je dlouhodobé hladovění,
které vyvolává velký a neukojitelný hlad, který se snaží dítě utlumit tím, že sní vše na
co přijde. Jídlo jednou denně vyvolává regulační pochody, které umožňují uložit
přijatou energii do zásobního tuku, ze kterého by se mohla v době lačnění odebírat. Proto se doporučuje jíst několikrát denně v menších porcích. (Lisá 1990) Nedostatek pohybu:
Už v prvních tisíciletích před naším letopočtem znali lékaři dalekého Orientu
prospěšnost pohybu. Představuje jednu ze základní podmínek harmonického rozvoje člověka. Fyzická pasivita sama o sobě zvyšuje dispozici ke vzniku obezity (Daněk, 1983).
Pohyb prospívá celému organismu. Je jeden ze základních podmínek
harmonického rozvoje člověka. Vede k adaptaci srdce, plic, ale i cév. Svaly a některé orgány se lépe prokrvují, zvětšuje se objem hrudníku, dýchání se prohlubuje a stává se
účinnějším. Největší výhodou pravidelného pohybu je, že v době odpočinku ještě několik hodin po skončení cvičení je v těle zrychlený metabolismus a organismus spaluje zásobní tuky (Rychlíková, 1977; Zloch, 2001; Frej, 2005).
Pohyb je pro udržování váhy ten nejlepší prostředek. Cvičení omezuje chuť
k jídlu, zabraňuje úbytku nezbytných bílkovin a pomáhá tělu se spalováním tukových zásob. Je také dobrý prostředek ke zvládání každodenního stresu. Stres totiž může být další možnou příčinou nadměrného přijmu potravy. Jíst znamená zapomenout na chvíli
na své problémy, zahnat úzkost, pocit nejistoty, snížit napětí, překlenout dobu osamění a nicnedělání. Pravidelné cvičení zlepšuje pohyblivost a koordinaci pohybu a zachovává pružnost těla až do pozdního věku (Málková, 2002).
- 23 -
Energetický výdej a stupeň spalování tuků závisí nejen na pohybové aktivitě, ale
i na genetické výbavě organismu. Pomocí krokoměru, kamery a telemetrie bylo již
několikrát prokázáno, že obézní jedinci se pohybují méně než lidé s normální tělesnou
hmotností. Důvodem může být vrozená nechuť k pohybu, či přejaté zvyklosti od rodičů. Nechuť k pohybu bývá vrozená jen velmi výjimečně, a to při některých chorobách mozku. Častěji jsme ale svědkem toho, že se dítě v rodině k pohybu nepodněcuje, ale dokonce se ho v pohybu omezuje. Pohyb je pro každé dítě velmi důležitý stejně tak jako strava či spánek (Lisá, 1990).
V předškolním věku by se dítě pohybovým aktivitám mělo věnovat průměrně 4 -
5 hodin denně. Ve školním věku by to mělo být minimálně 2 - 3 hodiny. Ve školním
věku převládá u většiny dětské populace sedavá činnost (televize, počítač, učení)
Rozhodujícím momentem, v němž se kladou základy pro rozvoj fyzické zdatnosti dítěte, je věk 10 – 18 let. Pro dítě je nudný pohyb horší než žádný. Nejúčinnější formou ochrany před nudou je hra, stačí se jen přiblížit dětské fantazii a jejich myšlení (Daněk, 1983; Hainer, 1996). Dědičnost
Gen pro obezitu existuje, ale ten dává jen předpoklad k tomu, že daný jedinec
bude obézní. Dědí se jen pravděpodobnost, ale ta se nemusí naplnit. Je ovlivnitelná
střídmostí stravy a pohybem. Nelze prokázat, zda se dědí obezita jako taková, nebo zvyklosti, které vedou k rozvoji nadváhy nebo otylosti. Je prokázáno, že dítě je obézní
z 86%, když obezitou trpí oba jeho rodiče a ze 40%, když je touto nemocí postižen jen jeden z nich (Lisá, 1990; Hainer, 1996; Petrásek, 2004).
Existence genetických dispozic k obezitě byla vědecky ověřena a vliv těchto
dispozic byl prokázán u celé řady faktorů, ovlivňujících právě riziko rozvoje vzniku obezity.
Například:
Chuťová preference pro konzumaci tuků a sladkostí.
Snížený klidový výdej energie nižší spontánní aktivita. Snížená aktivita lipoproteinové lipázy. Snížená citlivost vůči inzulinu.
Změněné metabolické vybavení pro využití tuků a cukrů.
Snížená úroveň regulace tělesné hmotnosti v jedné z části mozku- hypotalamu. - 24 -
Dědičné dispozice jsou mimořádně významné, protože přinejmenším ze 40%
určují výši rizika. Toto číslo je vysoké, ale obezita nevzniká pouze na základě
genetických dispozicí, ale důležitou roli hraje životní styl, zejména způsob stravování.
Dlouhodobý nadbytečný příjem energie v potravě vede k hromadění tukových zásob a
vzestupu hmotnosti u všech dětí, ať mají nebo nemají sklon k obezitě (Fořt, 2004; Gregora, 2004).
Televize a reklama
Stále přibývá lidí, kteří tráví před obrazovkou většinu volného času. Tato forma
zábavy vytlačuje z jejich života mnoho cenného a tím je ochuzuje. Tomuto nebezpečí podléhají zejména děti, pokud nemají jiné zájmy. Vede člověka k nečinnosti, která je
obvykle spojena s mlsáním. Dětem to škodí zejména v oblasti odlišování skutečnosti od fikce. Týká se to především reklam, které ovládají televizní programy každých
dvacet minut a překypují radami pro co nejspokojenější a nejzdravější život. Je to právě ona, která se podílí na nadměrném příjmu potravy. Přímo vybízí k mlsání: „Sušenka místo oběda, kokosová tyčinka k zahnání hladu, čokoláda za odměnu“.
Neexistuje žádná legislativa, která by zakazovala či omezovala reklamní fámy.
Řešení je na rodičích, zejména v jejich citlivém výchovném působení. Na děti velmi
negativně působí reklama, která upřednostňuje potraviny energeticky bohaté. Velmi
tak zasahuje do výběru potravin a zneužívá především dětskou psychiku. (Šonka, 1981; Říčan, 1995; Málková, 2001; Zloch, 2001; Fořt, 2004). Psychické poruchy
Mohou být následkem vzniku obezity, ale i jejím důsledkem. Názory, které se
této problematiky dotýkají, se rozdělují do dvou skupin. Obezita vzniká následkem
nadměrného jídla u jednotlivců, kteří své problémy kompenzují zvýšenou konzumací potravin, a nebo se vyskytuje u jedinců, u nichž převyšuje stimulace k jídlu nad kontrolou jídla. V obou případech je shoda v tom, že otylost bez jídla nemůže
vzniknout. Rozdíly mezi jedincem s normální hmotností a obézním jsou v tom, že
jedinci s přiměřenou váhou reagují převážně vnitřními mechanismy, tudíž pocitem
hladu, kdežto obézní reagují více na zevní podněty spojené s příjmem potravy, což
jsou psychosociální mechanismy. Mezi podněty vyvolávající hlad patří zejména chuť, vůně a prostřený stůl (Lisá 1990; Hainer, 1996). - 25 -
1.3.4
Riziková období
První rok života dítěte - zejména jeho překrmování.
Počátek školní docházky - dítě většinu dne prosedí, nemá tolik času na pohybovou činnost.
Před nástupem puberty - v tomto období se ve zvýšené míře tvoří tuk a to zejména u dívek.
V období ukončení růstu - stále přetrvává relativně zvýšený příjem energie, kterou
organismus již nepotřebuje, jelikož už neroste. Nadbytečný příjem energie se mění v depotní tuk.
Po přerušení sportovní činnosti a po delším upoutání na lůžko, kdy vzniká opět nepoměr mezi stejným příjmem potravy a výrazným poklesem tělesné aktivity.
Všechna tato riziková období mohou být rozhodující pro vznik obezity, lze je však
ovlivnit regulací příjmu potravy a vhodným pohybovým režimem (Lisá, 1990; Hainer, 1996).
V zásadě jsou tři riziková období: Je to období zvýšené sekrece hormonů podporující tvorbu tuku v průběhu vývoje
organismu. Dále období, v němž jedinec nemůže pro neschopnost, z neznalosti nebo v důsledku podřízenosti ovlivnit svůj stravovací a pohybový režim (překrmování dětí,
povinné stravování v internátech). A v neposlední řadě také období vědomého přejídání z nejrůznějších příčin - jídlo je zadarmo, jídlo je forma úniku z nudy a deprese, je vrcholem blaha (Šonka, 1981).
- 26 -
1.3.5
Komplikace obezity Tloušťka lidskému tělu neprospívá a už vůbec ne tomu dětskému. Negativní vliv
má zejména na klouby, srdce, plíce, cévní systém, ale také na utváření vlastního já. Nadměrná hmotnost může zapříčinit sklon k méněcennosti a podceňování se. Nadváha či obezita je nejen vidět, ale člověk ji i cítí sám na sobě. Daleko rychleji se zadýchá, nestačí tempu ostatních , neobleče moderní oblečení.
Obezita není jen kosmetickou záležitostí. Je to nemoc, která má při dlouhém
trvání vážné následky. Její prevence a léčba je proto nutná již v dětství. Musíme si
uvědomit , že obézní dítě je enormně zatíženo svou vlastní hmotností, nosí s sebou stálé „zavazadlo“, které váží tolik, kolik činí jeho přebytečná hmotnost. Je tedy pochopitelné, že takto zatížený organismus se daleko rychleji unaví a opotřebuje.
Mezi nejčastější problémy, které postihují obézní dětí patří: poruchy plicních
funkcí – dušnost, vysoký krevní tlak, hyperlipoproteinemie, tvorba žlučových kamenů, kožní reakce - ekzémy, strie, opožděný sexuální vývoj u chlapců, poruchy
menstruačního cyklu u dívek, vady hybného systému – ploché nohy, vbočená kolena, ohnutá záda, zvětšení bederního prohnutí = hyperlordóza, zhoršená funkce kloubů,
takže děti brzo bolí nohy, a proto odmítají procházky a mnohem raději se věnují sedavé činnosti. Následky obezity se podepisují i na psychice dítěte. Obézní děti bývají méně samostatné, neprůbojné a více závislé na rodině, jsou citově nevyzrálé a mívají
slabou vůli. Často trpí pocity méněcennosti a depresemi. Pro svou neobratnost se straní dětské společnosti, nechtějí cvičit ani plavat. Vyhledávají spíše samotu a volí pohodlný
způsob života. Uzavírají se do tzv.: kruhu, jsou sami a samotu kompenzují televizí, počítačem a jídlem. Z tělesné výchovy se raději nechají osvobodit, aby jim známka
nekazila vysvědčení, protože jinak většinou prospívají dobře. Teprve v období puberty
jim začínají příznaky obezity vadit. Pociťují svoji odlišnost a těžce ji snášejí. Do
tanečních raději nechodí a sportovních akcí se vyhýbají. Vrhají se po hlavě do nejrůznějších odtučňovacích režimů, ale jejich snahám brání slabá vůle. Po skončení
puberty u většiny odpor k obezitě ochladne a nastává období rezignace. Psychologické komplikace ustupují do pozadí, ale ty zdravotní se dříve či později projeví (Šonka, 1981; Lisá, 1990; Hainer, 1996).
- 27 -
1.4 Terapie obezity
Terapie obézního dítěte je velmi složitá, obtížná a ve většině případů stále
neúspěšná. Nejvíce případů obezity je způsobeno nadměrným příjmem potravy, nedostatečným pohybem a nesprávným způsobem života nejen dítěte ale celé rodiny.
Léčbou rozumíme léčbu rodičů, sourozenců a často i prarodičů. V dnešní době
lidé jedí to, co jim chutná, ale většina těchto potravin je naprosto nevhodná. Chuť dítěte je vypěstovaná rodinnými zvyklostmi.
Nejtěžší terapie bývá u dětí, kdy nadváha či obezita vznikla již v prvním roce
života. V tomto období dochází ke zmnožení počtu adipocytů (tukových buněk), které jen málo reagují na redukční diety. Výsledkem je obtížné hubnutí. Mezi terapeutické možnosti u dětí patří úprava výživy a životosprávy, fyzická aktivita, medikamentózní léčba (jen výjimečně), lázeňská terapie (Lisá, 1990).
1.4.1
Úprava výživy a životosprávy - redukční režim Redukční dieta pro děti by měla zabezpečit: dostatečný přívod bílkovin,
dostatečný přívod vitamínů rozpustných ve vodě i v tucích, zvýšený přívod vlákniny
v celozrnných výrobcích a ovoci, rostlinné oleje k úhradě nenasycených mastných kyselin.
Potraviny, které jsou vhodné: libové maso (telecí, drůbeží, králičí, rybí), uzeniny
(vepřová, krutí i kuřecí šunka), vejce především bílek (nejlépe na měkko), tuk (čerstvé máslo v malém množství, rostlinné oleje), mléčné výrobky (netučné nebo kyselé mléko, netučné sýry a jogurty), zelenina v neomezeném množství, ovoce (nejsou vhodné banány a hrozny mají vysokou energetickou hodnotu), tmavé pečivo.
Potraviny, které nejsou vhodné: maso (tučná masa), uzeniny a ryby v oleji,
paštiky, mléčné výrobky (plnotučná mléka, smetana, tučné sýry a jogurty), živočišné tuky (sádlo, velké množství másla, hovězí lůj), mandle a ořechy, sladká jídla, moučníky, krupice.
- 28 -
U dětí nedoporučujeme žádné přísné redukční diety, protože neposkytují
dostatečné množství bílkovin, minerálů a ani stopových prvků. Správně volená dieta
musí vést jen k úbytku tukové tkáně. Je vhodné podávat malé porce 5 - 6x denně. Celková spotřeba energie je rozdělena asi takto: Snídaně = 20 %
Přesnídávka = 10 % Oběd = 35 – 40 % Svačina =10 %
Večeře = 20 – 25 %
Dávky jednotlivých složek potravy závisí na věku dítěte, pohlaví a stupni
obezity. Naučit dítě správnému stravování a změnit jeho zvyky je velmi obtížné pokud nemáme oporu v rodičích (Lisá, 1990; Fořt, 2004).
U dětí můžeme použít v rámci redukční diety jednoduchou a pochopitelnou
metodu – Semafor. Je založena na rozdělení potravin podle obsahu energie do tří skupin: Zelené potraviny jsou povoleny v neomezeném množství, neobsahují tuk, jsou bohaté na vitamíny, minerály a vlákninu, příkladem je zelenina. Žluté potraviny jsou nutrienty s přiměřenou energetickou hodnotou, neměly by se ale konzumovat
v nezměrném množství, patří mezi potraviny vhodné pro redukční dietu, příkladem jsou netučné mléčné výrobky, ovoce, těstoviny, celozrnné pečivo. Červené potraviny
jsou s vysokým obsahem tuku nebo jednoduchých cukrů, jsou povoleny maximálně čtyřikrát do týdne (Gregora, 2004).
1.4.2
Fyzická aktivita Tělesná aktivita a sport jsou doplňkem diety při znovunabytí a udržení ideální
hmotnosti. Obecně se tvrdí, že procento ztráty tuku ve vztahu ke ztrátě aktivní tělesné hmotnosti je vyšší v případě, že dieta je doprovázena systematickým cvičením. Sama
redukční dieta nedovede vyvolat úbytek hmotnosti, proto je nutné zvýšit i fyzickou aktivitu. Obézní děti bývají línější, nesnadno se pohybují, protože je pohyb více
namáhá. Nejlepším způsobem řešení by bylo cvičení ve stejně postižené skupině dětí,
ale to z důvodu nedostatku času, dojíždění a vzdálenosti od bydliště je problém.
- 29 -
Nezbývá proto nic jiného než cvičení doma, nejlépe se sourozenci či rodiči (Lisá, 1990; Dlouhá, 1998).
Dítě není většinou schopno intenzivní zátěže, a tak redukce hmotnosti
prostřednictvím pohybu je dlouhodobou záležitostí. Často trpí ortopedickými vadami, a proto pro ně není vhodné běhání. Vyhovujícími činnostmi je chůze, jízda na kole,
plavání, kanoistika¸ cvičení při hudbě, cvičení s míči a na žebřinách. Obézní děti
nemohou být námaze vystaveny náhle. Zátěž se musí postupně stupňovat, aby se
organismus mohl adaptovat. Při pohybu nesmí docházet k dušnosti. Postupně si dítko zlepšuje výkonnost, obratnost a pohyb se pro něj stává příjemnou zábavou. To vede
nejen k redukci hmotnosti, ale i ke zlepšení psychického stavu a ke zvýšení sebevědomí. Pohyb je důležitý také hlavně tím, že se při něm uvolňuje hormon
noradrenalin, který mobilizuje nejen krevní a dýchací systém, ale hlavně látkovou výměnu, také tlumí chuť k jídlu a pomáhá uvolňovat tuk z tělesných zásob. Je to jeden z nejdostupnějších prostředků, jak se bránit nesprávnému životnímu stylu. Nejlepší
doba cvičení při hubnutí je 17. – 19. hodina. Cvičením se vyčerpají sacharidy a tělo
pak odbourává tuk po celou noc. Pohyb má být pravidelný tři až čtyřikrát týdně po dobu půl hodiny až hodiny (Daněk, 1983; Lisá, 1990; Frej, 2005).
1.4.3
Lázeňská péče Jednou z dalších léčebných metod obezity, které se u nás využívá je lázeňský
pobyt. Tento druh terapie je určen pro děti do 18 let věku. Je plně hrazen zdravotní pojišťovnou. Návrh na umístění dítěte do lázní podává obvodní pediatr. Lázeňská léčba má u nás dlouhodobou tradici. Byla zahájena v době, kdy obezita začala být
všeobecně uznávána jako rizikový faktor aterosklerózy. V roce 1968 byla započata léčba obezity v dětské lázeňské léčebně Bludov a o rok později v Sadké. Děti tam jsou
přijímány od šesti let věku. Většinu pacientů tvoří mládež s prostou alimentární obezitou. Rodiče těchto dětí jsou téměř vždy taktéž obézní.
Taktika lázeňské léčby obézních dětí je zaměřena proti hlavním příčinám vzniku
obezity - přejídání a nedostatek pohybu. Cílem je změnit postoj dítěte k jídlu a
probudit v něm chuť k pohybu. Metodika spočívá ve snížení energetického přívodu
formou redukční diety a ve zvýšení výdeje energie pohybem. Nedílnou součástí jsou - 30 -
balneoprocedury, fyzikální terapie a kulturní a společenské vyžití. Léčba musí být organizována turnusově. Děti musí být zatěžovány pohybem i dietou velmi citlivě a
postupně se zvyšující intenzitou, proto není vhodné přijímat do plně trénující skupiny dětí nového pacienta, mohlo by totiž dojít k poškození zdraví otylého jedince.
Léčebný postup
A) Redukční dieta
Tato dieta musí respektovat požadavky rostoucího organismu. Je omezena
energeticky, ale má zajištěny plnohodnotné bílkoviny a omezeny jsou jen tuky a sacharidy. Strava je rozdělena do šesti dávek na den. Technologie, která se využívá, je
podobná zásadám šetřící diety. To znamená, že se upřednostňuje vaření, dušení nebo
pečení s malým množství tuku. Konkrétní jídelní lístky sestavují dietní sestry.
Jídelníčky musí být pestré. V lázních se v žádném případě nepoužívají žádné ostré
redukční diety a už vůbec ne hladovky. Jde o plně vyváženou stravu pouze s omezením tuků a sacharidů. Dítě by mělo tato výživová opatření dodržovat po ukončení léčby i doma. Proto je nesmírně důležitá spolupráce rodiny. B) Pohybová aktivita
Fyzická zátěž musí být pro dítě velmi pestrá, aby se pro něj stala spíše hrou než
povinností. Denní dávka pohybu by měla představovat přibližně 4 - 6 hodin s ohledem
na roční období. Každodenně se provádí krátce po probuzení ranní rozcvička v délce 15 minut. Během dne následuje gymnastické cvičení, delší procházka, míčové a
pohybové hry v časovém rozmezí 1 - 2 hodin. Cvičení, která se obézním dětem doporučují jsou: cvičení s míči, při hudbě , na žebřinách, protahovací cviky, nácvik
správného držení těla a správného dýchání. Z pohybových her je vhodná vybíjená,
přehazovaná, volejbal a kopaná. Ze všech sportovních aktivit je pro takto nemocné dítě
nejlepší volbou plavání. Nedoporučuje se ale plavat ve studené vodě, protože podněcuje lidský organismus k tvorbě tuku. Stejně tak se nedoporučuje otužování.
Nevhodná cvičení jsou především cviky na nářadí, přeskoky, šplh a košíková.
Všeobecně bychom mohli říci, že jsou to činnosti, které nerovnoměrně zatěžují tělo a namáhají klouby. Je nutné si uvědomit, že obézní dítě svůj nosný aparát zatěžuje už jen
přebytečnými kilogramy, které nemůže jen tak odložit. Staly se jeho součástí, proto není vhodné volit pohybovou aktivitu s přemírou poskoků a doskoků.
- 31 -
C) Balneoprocedury
Léčba přírodními prostředky, fyzikální terapie, masáže a saunování nejsou pro
léčbu obezity nezbytné, ale působí příjemně a velmi dobře po stránce psychické. Uvolňují tělo, které je více než kdy jindy namáháno fyzickou aktivitou. D) Pedagogicko-výchovná činnost
Nedílnou součástí pobytu dětí v lázních je pedagogicko výchovná péče. Pokud je
dítě umístěno do lázní ve školním roce, podrobuje se školní docházce, jejíž činnost se řídí předpisy ministerstva školství. Děti se během pobytu účastní i kulturních událostí.
Snaží se zbavit zábran, a proto si chystají dramatická vystoupení pro pobavení ostatních.
E) Edukační činnost
Za celý pobyt v lázních každý pacient absolvuje sezení na téma zdravotní
výchova. Děti se tak seznamují se zásadami správné životosprávy. Snaží se v sobě najít sílu změnit svůj postoj k jídlu. Smyslem je, aby pochopily, že dietní a pohybový
režim budou muset dodržovat již dlouhodobě, protože jinak byla veškerá jejich snaha úplně zbytečná.
Význam lázeňské péče
Smysl lázeňského pobytu je zejména v ukázce cesty ze „začarovaného“ kruhu.
Rodičům i dětem se tak dostane názorného poučení o tom, že dětská obezita není stav neměnný a beznadějný, ale že jde o důslednou změnu pohybového a dietního režimu.
Prospěšné a daleko účinnější by mohlo být zavedení lázeňské péče obézních dětí
spolu s jejich matkou, protože právě ona jim chystá snídani, vaří obědy a nakupuje to, čím se její dítko krmí (Daněk, 1983; Lisá, 1990).
- 32 -
1.5 Prevence obezity
Prevence je daleko účinnější než léčba. Za to, kolik dítě váží, v prvé řadě
odpovídají právě rodiče. Proto je nutné, aby se oni sami zajímali, co vlastně jejich dítě
potřebuje a co je pro něj nepodstatné. Každý rodič má mít přehled o tom, kolik a čeho jeho dítě sní a jaké potraviny upřednostňuje. Pokud vidí nějaké nedostatky, měl by se
pokusit dítěti vysvětlit význam správné výživy. Pokud bude dítěti takto promlouvat do duše, musí jít každopádně náležitým příkladem. Zodpovědný rodič bude sledovat, jak jeho dítě roste a vyvíjí se. Měl by věnovat pozornost kvalitě stravy a hygieně výživy, měl by dbát, aby dítě přijímalo dostatek vhodných tekutin. Velmi důležité je, aby
rodiče nechodili s dítětem, které má nadváhu nebo již obezitu, nakupovat do supermarketů a s těmito dětmi také nenavštěvovali restaurace typu „fast food“. U dítěte, které jeví známky nadváhy či obezity, se snažit regulovat velikost porcí. Zásadně jej nikdy nenutit do jídla a jídlem dítě neuplácet (Fořt, 2004). U dětí je
rozhodujícím činitelem matka. Protože jen ona ovlivňuje způsob výživy a režim dítěte od samého začátku jeho života. Velmi významným krokem je rozhodnutí, zda bude dítě kojeno či uměle vyživováno. Kojení je totiž nejlepší prevence proti obezitě. Umělá
výživa vede snadno k překrmování. Někteří rodiče se domnívají, že dopřejí-li dítěti více potravy, bude zdravější, odolnější a vyspělejší. Opak je ale pravdou.
Mnoho energie se přijímá i v nápojích. Mléko je sice zdravé a pro dětský
organismus nezbytné, ale je také výživově bohaté, proto je důležité považovat ho spíše za potravu než tekutinu. Samostatně jej můžeme použít k přesnídávce či svačině.
Neměli bychom zapomínat na samotné nápoje, které děti pijí a zbožňují, jako jsou
přeslazené limonády a džusy. Pokud nemají dostatečný výdej energie, tak se přebytečné cukry rády přeměňují na zásobní tuk, proto by se děti již jako malé měly vést k pití neslazených nápojů.
Jako prevence je velmi důležitý celkový životní styl, který by měl zejména u dětí
zahrnovat co možná nejvíce pohybu. Co se týká stravování, tak příjem potravy by měl
být přiměřený z hlediska množství a složení od začátku života, protože jak praví jedno staré přísloví: „Všeho moc škodí.“ (Šonka, 1981; Málková, 2002; Fořt, 2004; Kunová, 2004; Sestra 7-8/2004; Pediatrie po promoci 6/2005). - 33 -
Optimální skladba stravy během dne:
Snídaně = základ. Dítě by nikdy nemělo snídat ve spěchu a stresu. Mělo by mít
dostatek času, a proto by nemělo vstávat na poslední chvíli, ale minimálně 30 minut před odchodem do školy.
Přesnídávka = zelenina nebo ovoce. Naprosto nevhodné jsou sladké mléčné výrobky a tyčinky.
Oběd = velmi důležitá součást stravy. Dítě by se nemělo vyhýbat tomuto jídlu, protože
tvoří největší a nejvíce energeticky bohatou porci z celého dne v optimální čas. Svačina = zelenina, ovoce.
Večeře = energeticky méně hodnotná nežli oběd. Měla by být podávána několik hodin
před spaním (Fořt 2004).
Frekvence příjmu potravy:
Rytmus přijímání potravy hraje ve svých důsledcích nesmírně důležitou roli.
Ovlivňuje hospodaření s podanými živinami a může se tedy podílet na tendenci ke
zvýšenému ukládání tuku. Sledování frekvence přijmu potravy u laboratorních zvířat prokázalo, že přerušované hladovění a dlouhé intervaly mezi jídly vedou v organismu ke zrychlené tvorbě tuku. V běžném životě tomu je nejinak. Především ti, kteří si
stěžují na nadváhu nebo trpí obezitou, jedí většinou 2 - 3x denně, obvykle jen na večer
a ke všemu nárazově a velký objem denního příjmu. Jíst pěkně doma v teple, na
pohovce u televize a nejlépe večer, tak to je potřeba změnit. Jíst častěji a menší porce. V praxi to znamená jíst 5 - 6x denně po 3 hodinových pauzách malé porce. Čím kratší
intervaly, tím menší porce. Nejméně dvě jídla tvoří jen ovoce nebo zelenina. Je potřeba
upustit od vžitých představ, že jídlo musí být teplé, obsahovat polévku a večeřet se má
již v pozdním odpoledni. Na základě vědeckých poznatků je známo, že jídlo na noc,
které je objemově a energeticky střídmé nezpůsobuje obezitu, ale naopak dlouhodobé lačnění s nárazovým příjmem stravy se může na obezitě podílet (Mastná, 1999). Pohyb v rámci prevence:
Každé zdravé dítě touží po pohybu. Nejdůležitější roli ale opět hraje rodina.
Někdy se totiž setkáváme s tím, že se dítě k pohybu nejen nepodněcuje, ale dokonce se
mu v pohyblivosti brání. Je třeba už od kojeneckého věku rozvíjet přirozené pohybové aktivity. K tomu je důležité dítě vhodně obléci. Různé kombinézy a overaly, v nichž je
pěkně teploučko k pohybu příliš nepodněcují a někdy samotný pohyb znesnadňují. Ve školním věku se stále více setkáváme s pohodlností spojenou s vysedáváním u televize - 34 -
a počítačů. Jistý podíl na vzniku obezity má přemíra školního a mimoškolního
sedavého zaměstnání. Příkladem jsou kroužky tohoto typu: hudební, jazyková a
výtvarná výchova. Při přestupu na další školy se v důsledku zvýšených učebních
nároků zkracuje čas věnovaný dříve tělesné činnosti a sportu a může se začít tloustnout (Lisá, 1990; Zloch, 2001).
- 35 -
2
ZJIŠTĚNÉ VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA
2.1 Východiska práce Obezita je národní nemoc a stala se závažným problémem již v dětském věku (Zloch, 2001).
Vyskytuje se u šesti procent dětí v České republice (Pediatrie po promoci, 6/2005) 70 – 80 % zůstává obézními až do dospělosti (Gregora, 2004).
Je prokázáno, že dítě je obézní z 86%, když obezitou trpí oba jeho rodiče a ze 40%, když je touto chorobou jen jeden z nich (Lisá, 1990).
Ve školním věku převládá u většiny dětské populace sedavá činnost (Hainer, 1996).
Fyzická pasivita sama o sobě zvyšuje dispozice ke vzniku dětské obezity (Daněk, 1983).
2.2 Cíle práce Cíl 1:
Ověření faktorů (zvýšený kalorický příjem, nevhodné rozložení stravy během dne a snížený výdej), které v největší míře přispívají ke vzniku nadváhy či obezity. Cíl 2:
Porovnání hmotnostních kategorií dětí z velkoměsta s dětmi z menšího města.
- 36 -
2.3 Hypotézy H1:
Domnívám se, že nadváha nebo obezita se vyskytuje u dětí, které si třikrát a vícekrát týdně dopřávají energeticky bohaté potraviny. H2:
Předpokládám, že 30 % dětí pravidelně nesnídá. H3:
Předpokládám, že se obezita či nadváha bude vyskytovat u dětí, které mají interval mezi posledním jídlem a spánkem dvě a méně hodin. H4:
Postihuje děti, které tráví více jak 6 hodin sedavou činností (televize, počítač, učení). H5:
Myslím si, že nadváha nebo obezita bude ve větší míře zastoupena u dětí z velkoměsta. H6: Domnívám se, že rodiče obézních dětí upřednostňují alespoň v 50 % energeticky méně výdejnou činnost (televize, nákupy).
2.4 Metodika Jako metodu pro svou práci jsem použila dotazník (příloha č. 2). Dotazník je
měrný prostředek, který zkoumá jednotlivé vjemy u respondentů. Výhodou dotazníku je spousta dat za málo času. Naopak nevýhodou je možná zkreslenost údajů.
Skládal se ze 32 otázek a byl určen pro děti od deseti do patnácti let. Úvod
dotazníku obsahoval instrukce ke správnému vyplnění. Na počátku jsem měla 100 dotazníků. Polovinu jsem rozdala na Základní škole v Brně a druhou polovinu na
Základní škole v Zábřehu na Moravě. Paní učitelky byly velmi ochotné spolupracovat, a tak jsem si je mohla odnést do čtrnácti dnů vyplněné. Návratnost byla 100%. Dále bylo vyhodnocováno 100 plně vyplněných dotazníků.
Otázky 1-3 byly kontaktní, zjišťovaly pohlaví, věk a místo bydliště. - 37 -
Otázky 4, 5, a 22 zjišťovaly postavení celé rodiny k životosprávě. Použila jsem
otázky uzavřené polynomické.
Otázky 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 28 zjišťovaly výživové
zvyklosti dětí. Většina těchto otázek byla uzavřených dichotomických (6, 7, 8, 9, 13, 28), polynomické byly tyto (10, 12, 15, 16, 17, 18), otázka 14 byla polouzavřená a výčtová byla pouze otázka 11.
Otázky 19, 20, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 29. Zjišťovaly vztah dětí k pohybu, způsob,
jak nejčastěji tráví volný čas a kolik času věnují sedavé činnosti a spánku. Většina
těchto otázek byla opět uzavřených dichotomických (24, 25), další byly polynomické
(20, 21, 26, 27), polouzavřené byly (19, 29) a pouze otázka 23 byla výčtová, polouzavřená.
Otázky 30, 31 a 32 zjišťovaly hmotnost, výšku (30, 31), z těchto dvou otázek
jsem vypočítala odpovídající BMI, a hodnocení sebe samotných (32). Otázky byly otevřené (30, 31) a uzavřenou polynomickou byla (32).
Jako metodu zpracování dotazníků jsem zvolila tabulky (word), které vyjadřují
získané výsledky v absolutních četnostech (N) a relativních četnostech (%), a sloupcové grafy (excel), které jsou vyjádřeny v relativních četnostech (%).
Pro stanovení kategorií podváha, optimální hmotnost a nadváha jsem použila
tabulku číslo 3 Ideální BMI pro děti z roku 2004 od Petra Fořta. Pro rozdělení hranice nadváha a obezita jsem dále pracovala s tabulkou číslo 5 – Výška chlapců a jejich hmotnost v kg a tabulkou číslo 6 – Výška dívek a jejich hmotnost v kg.
Další metodu kterou jsem použila byla práce s textem. Použila jsem knihy i
časopisy.
- 38 -
2.5 Vyhodnocení dotazníku POHLAVÍ
Pohlaví Chlapec Dívka
Celkem
Tabulka č. 7 – Pohlaví respondentů
N
18
32
50
Brno
%
36
64
100
N
26
24
50
Zábřeh
%
52
48
100
N
44
56
100
Celkem
%
44
56
100
Položka číslo 1 se zabývala pohlavím dětí. Bylo zjištěno, že v Brně se na mém
výzkumu podílelo 36 % chlapců a 64 % dívek. V Zábřehu byl počet obou pohlaví skoro vyrovnaný, 52 % chlapců a 48 % děvčat. Celkově bylo 44 % chlapců a 56 % dívek (Tabulka č. 7).
- 39 -
VĚK
Věk 11
Tabulka č. 8 – Věk respondentů
N 0
Brno
%
N 9
0
1
2
19
100
50
15
Celkem
0
50
0
22
22
38
20
20
100
100
100
8
14
72
18
4
26
36
N
18
13
9
Celkem
%
9
12 13
Zábřeh
18
9
40 9
% 9
40 9
Položka číslo dvě se zabývala věkovým rozložením respondentů. V Brně se z celkových padesáti dětí nacházelo 72 % ve věku třinácti let, pouze 26 % ve věku
dvanácti a jen 2 % tvořily věkovou kategorii čtrnácti let. V Zábřehu věkové rozložení bylo daleko pestřejší 18 % dětí ve věku jedenácti let, 18 % dvanáctiletých, 8 % ve
věku třinácti let. Nejvíce frekventovanou skupinou byl věk čtrnácti let, kde se sešlo 38
% dětí a 18 % dětí bylo ve věku patnácti let. Celkově to vypadalo takto: 9 % tvořila
skupina jedenáctiletých, 22 % dvanáctiletých, 40 % třináctiletých, 20 % čtrnáctiletých a 9 % patnáctiletých (Tabulka č. 8).
- 40 -
BYDLIŠTĚ
Místo
Tabulka č. 9 – Místo bydliště respondentů
bydliště
N.
Maloměsto
0
Vesnice
Velkoměsto Celkem
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
6
12
22
44
28
28
44
88
0
0
44
44
50
0
100
28
50
56
100
28
100
28
100
Třetí položka se týkala bydliště dětí. 12 % dětí z brněnské školy pochází z vesnice, zatímco zbylých 88 % bydlí v Brně. Naopak v Zábřehu byla z vesnic téměř polovina
respondentů, což je 44 % dětí a zbylých 56 % se přiklonilo k odpovědi město cca 15 000 obyvatel. Celkový obraz je tento: 28 % dětí z vesnice, 28 % z menšího města a 44 % dětí z velkoměsta (Tabulka č. 9).
- 41 -
NADVÁHA RODIČŮ RESPONDENTŮ
Tabulka č. 10 – Nadváha rodičů respondentů
Odpověď
N
Brno
%
N
Jeden
13
26
21
Žádný
35
70
23
Oba
2
Celkem
4
50
100
Zábřeh
%
N
Celkem
%
42
34
34
46
58
58
6
12
50
100
8
8
100
100
Graf č. 1 - Nadváha rodičů respondentů 80
70
70
58
60 %
50 40 30
46
42
34
26
20 10
0
4 Brno
jeden
12
Zábřeh
oba
žádný 8
Celkem
Na otázku zda některý z rodičů má pár kilo navíc odpovídaly děti takto: Dětem z Brna připadá jen ve 4 %, že oba dva rodiče se potýkají s tímto problémem, 26 % dětí napsalo, že jim připadá jen jeden z rodičů s pár kily navíc a zbylých 70 % tvrdí, že se
jich to nijak osobně nedotýká. V Zábřehu 12 % dětí odpovědělo, že oba rodiče mají pár kilo navíc, 42 % tvrdilo, že pouze jeden z nich se s těmito obtížemi potýká a zbylých 46 % napsalo, že žádný z rodičů netrpí kilogramy navíc. Celkově to vyšlo následovně: 34 % dětí uvedlo, že pouze jeden rodič má pár kilo navíc, 8 % dětí tvrdí, že oba rodiče mají pár kilo navíc a zbylých 58 % uvedlo, že žádný z jejich rodičů
kilogramy navíc nemá (Tabulka č. 10; Graf č. 1). Celkově bylo 34 dětí s nadměrnou
hmotností. 41 % uvedlo, že jeden z rodičů trpí nadváhou. 12 % tvrdí, že s tímto problémem se potýkají oba jeho rodiče a zbylých 47 % tvrdí, že potíže tohoto typu nemá žádný z rodičů
- 42 -
SPOLEČNÉ STRAVOVÁNÍ
Tabulka č. 11 – Stravujete se doma společně?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
14
28
15
30
29
29
Někdy
36
72
32
64
68
68
Ne
Celkem
0
0
50
100
3
6
50
100
3
3
100
100
Položka týkající se společného stravování se setkala s úspěchem. V Brně jí společně 28
% respondentů a zbylých 72 % se o to snaží. V Zábřehu jí společně 30 % respondentů a 64 % se o to snaží a pouze 6 % společně nejí. Celkový výsledek je takový: 29 % jí
společně, pouze 3 procenta nejedí společně a zbylých 35 % uvedlo někdy (Tabulka č. 11).
SPOKOJENOST S DOMÁCÍ STRAVOU
Tabulka č. 12 – Chutná Ti jídlo co se doma připraví?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
48
96
48
96
96
96
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
2
4
2
4
4
4
Tato otázka se týkala toho, zda dětem chutná jídlo, které dostávají doma. V obou případech byla odpověď ano téměř stoprocentní a pouze u dvou dětí z obou škol
zazněla odpověď ne. Celkový obraz: 96 % dětí uvedlo, že jídlo doma jim chutná a zbylá 4 % napsala, že jídlo doma jim nechutná (Tabulka č. 12).
- 43 -
SNÍDANĚ
Odpověď
Tabulka č. 13 – Jsi zvyklý(á) pravidelně každé ráno snídat?
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
25
50
19
38
44
44
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
25
50
31
62
56
56
Graf č. 2 - Jsi zvyklý(á) pravidelně každé ráno snídat? 70 60
%
50
62 50
50 38
40
56 44 Ano Ne
30 20 10 0
Brno
Zábřeh
Celkem
V Brně nejsou děti zvyklé snídat v padesáti procentech. V Zábřehu je tato situace ještě
horší nesnídá 62 % z dotazovaných dětí. Celkový výsledek je tento: 44 % dětí pravidelně snídá a více než polovina 56 % dětí pravidelně nesnídá (Tabulka č. 13; Graf
č. 2). Z celkového počtu 34 dětí s nadváhou nesnídá téměř 65 % dětí a 35 % je zvyklých pravidelně snídat.
- 44 -
PŘESNÍDÁVKA Tabulka č. 14 – Jsi zvyklý(á) ve škole svačit? Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
30
60
32
64
62
62
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
20
40
18
36
38
38
Svačina se setkala s daleko větším úspěchem. Ve škole svačí 60 % dětí z Brna a 64 % dětí ze Zábřehu. Ve škole nesvačí 40 % dětí z Brna a 36 % dětí ze Zábřehu. Celkový výsledek je 62 % dětí svačí a 38 % dětí nesvačí (Tabulka č. 14). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností svačí pravidelně 70 %, pouze 30 % pravidelně nesvačí.
- 45 -
OBĚD
Tabulka č. 15 – Chodíš pravidelně na oběd domů či do školní jídelny?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
39
78
40
80
79
79
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
11
22
10
20
21
21
Graf č. 3 - Chodíš pravidelně na obědy domů či do školní jídelny? 90 80 70
80
78
79
%
60 50 40 30 20 10
0
Ano 22
Brno
20
21
Zábřeh
Celkem
Ne
Položka, týkající se obědvání ve škole či doma měla také pozitivnější reakci. V Brně
pravidelně obědvá 78 % dětí, v Zábřehu je situace obdobná pravidelně obědvá 80 %
z tázaných. 22 procent dětí z Brna a 20 % dětí ze Zábřehu uvedlo, že na obědy
nechodí. Celkový výsledek: 79 % dětí pravidelně obědvá a 21 % neobědvá (Tabulka č. 15). 76 % dětí s nadměrnou hmotností pravidelně obědvá, 24 % neobědvá.
- 46 -
DOJÍDÁNÍ
Tabulka č. 16 – Jsi zvyklý(á) se po příchodu ze školy dojíst tím, co je v lednici? Odpověď
N
Brno
%
N
26
14
100
50
Ano
13
26
Občas
24
48
Ne
Celkem
13
50
Zábřeh
%
N
Celkem
%
6
12
19
19
30
60
54
54
28
100
27
100
27
100
Na otázku zda jsou děti zvyklé se po příchodu ze školy dojíst čímkoliv, co je v lednici
odpovědělo z Brna ano 26 % ne taktéž 26 % a odpověď občas zvolilo 48 % otázaných.
Ze Zábřehu zatrhlo odpověď ano 12 % odpověď ne 28 % a zbylých 60 % odpovědělo občas. Celkově uvedlo 19 % odpověď ano, 27 % ne a 54 % uvedlo občas (Tabulka č. 16). 53 % dětí s nadměrnou hmotností se občas dojídá, 27 % se dojídá pravidelně a 20 % se nedojídá.
- 47 -
ENERGETICKY VYDATNÉ POTRAVINY
Tabulka č. 17 – Které z těchto potravin si kupuješ?
Jídlo
N
Hamburger
Brno
14
%
16
32
44
23
46
50
28
20
40
Hranolky
20
40
22
Zmrzlina
25
Čokoláda
28
%
28
Pizza
Párek
N
Zábřeh
2
7
56
N
30
%
30
4
22
22
14
27
27
45
56
13
Celkem
53
26
41
45
53
41
Graf č. 4 - Které z těchto potravin si kupuješ? 60 50
%
40 30
40
44
50 40
28
56
56 46 32
26
20
14
10 0
45 30
22
53
27
Zábřeh
Hamburger Pizza
Párek
Hranolky Zmrzlina
Čokoláda
4 Brno
41
Celkem
Tato položka se snažila zjistit zda si děti kupují tyto výrobky a jak moc jsou u dětí
oblíbené. Respondenti měli zatrhnout co si rádi kupují, proto se počet odpovědí nerovná celkovému počtu respondentů. Potraviny jsou vyjádřeny procentuálně k celkovému počtu odpovídajících. Odpovědi z Brna zní: 28 % dětí si kupuje
hamburger, 40 % dětí pizzu, 44 % párek v rohlíku, 40 % hranolky, 50 % dětí zmrzlinu
a 56 % čokoládu. Odpovědi ze Zábřehu jsou: 32 % dětí si kupuje hamburger, 4 % pizzu, 46 % párek v rohlíku, 14 % hranolky, 56 % zmrzlinu a 26 % čokoládu. Celkový obraz je následující: hamburger zakupuje 30 % dětí, pizzu 22 % dětí, párek v rohlíku 45 % dětí, 27 % dětí si kupuje hranolky, 53 % zmrzlinu a 41 % čokoládu (Tabulka č. 17; Graf č. 4).
- 48 -
FREKVENCE NÁKUPU ENERGETICKY BOHATÝCH JÍDEL Tabulka č. 18 – Jak často to děláš?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Zřídka
36
72
33
66
69
69
Skoro denně
3
6
3
6
6
6
2-3x týdně Celkem
11
50
22
100
14
50
28
100
25
100
25
100
Položka znějící jak často to děláš se snažila zjistit, kolikrát do týdne si dítě uvedené
potraviny kupuje. Odpovědi z Brna znějí: zřídka uvedlo 72 % respondentů, 22 % zvolilo odpověď 2 - 3x týdně a pouze 6 % zatrhlo skoro denně. V Zábřehu děti
odpovídaly následovně: 66 % si uvedené výrobky kupuje jen zřídka, 28 % takto činí 2
- 3x do týdne a zbylých 6 % to dělá téměř denně. Celkový výsledek je: 69 % dětí
zakupuje tyto výrobky pouze zřídka, 25 % takto činí 2 – 3x týdně a pouze 6 % si tyto potraviny kupuje téměř denně (Tabulka č. 18). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností si tyto výrobky zakupuje zřídka 38 % dětí, 47 % několikrát do týdne a 15 % téměř denně.
- 49 -
SVAČINA
Odpověď
Tabulka č. 19 – Jsi zvyklý(á) odpoledne svačit?
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
27
54
24
48
51
51
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
23
46
26
52
49
49
Na otázku zda jsou děti zvyklé svačit se sešly tyto odpovědi. 54 % dětí z Brna ano a 46 % ne. Ze Zábřehu svačí 48 % dětí a 52 % dětí není zvyklých svačit. Celkový obrázek je tento: 51 % dětí je zvyklých svačit a 49 % takto nečiní (Tabulka č. 19). 59 % dětí s nadměrnou hmotností je zvyklých odpoledne svačit, 41 % není zvyklých svačit.
- 50 -
VEČEŘE
Tabulka č. 20 – V kolik hodin většinou večeříš?
Čas večeře
N
17
N
44 4
10
21
42
22
Později
2
Celkem
%
5
18 19
Brno
50
Zábřeh
%
N
15
30
37
37
6
12
8
8
2
4
27
100
Celkem
50
7
54
7
48
100
%
48
100
100
Graf č. 5 - V kolik hodin většinou večeříš? 60
54
50
%
40
37
10 0
17
30
30 20
48
44 42
18 19 12
10
4 Brno
4 Zábřeh
8
7
Později
Celkem
Tato otázka byla zaměřena na zjištění obvyklého času večeře. Z Brna odpovědělo, že večeří v pět hodin 10 procent, v šest hodin 44 %, v sedm hodin 42 %, odpověď jindy
zatrhly 4 % respondentů. Uvedly, že večeří kolem osmé hodiny. Ze Zábřehu jsem dostala tyto reakce: 4 % dětí večeří nejčastěji v pět hodin, 30 % v šest hodin, 54 % jí
v sedm hodin, jindy večeří 12 % z dotazovaných. Stejně jako v Brně uvedly obvyklý čas večeře kolem osmé hodiny večerní. Celkový výsledek: 7 % dětí večeří v pět hodin, 18 % večeří v šest hodin, 48 % je zvyklých večeřet v sedm hodin a 8 % večeří později
(Tabulka č. 20; Graf č. 5). Pro 62 % dětí ze souboru s nadměrnou hmotností je nejčastější dobou večeře 7. hodina.
- 51 -
OVOCE A ZELENINA
Tabulka č. 21 – Jak často jíš ovoce a zeleninu?
Odpověď
N
Každý den
Brno
28
%
N
56
Zábřeh
23
%
N
46
Celkem
51
%
51
Ob den
14
28
19
38
33
33
Nemám rád
1
2
1
2
2
2
2x do týdne
7
Celkem
14
50
7
100
14
50
14
100
100
14
100
Graf č. 6 - Jak často jíš ovoce a zeleninu? 60
56 46
50
%
40 30 20 10 0
51 38
28 14
14 2
Brno
Každý den
33
Ob den
2x do týdne Nemám rád
14 2
Zábřeh
2 Celkem
Tato otázka se snažila zjistit jak oblíbeným jídlem je u dětí ovoce a zelenina. Děti měly
zvolit odpověď, která je jim nejbližší. V Brně jí zeleninu a ovoce každý den 56 %, ob
den 28 %, dvakrát do týdne 14 % a pouze 2 % nemají zeleninu a ovoce rády.
V Zábřehu pojídá zeleninu a ovoce každý den 46 %, 38 % ob den, 14 % dvakrát do týdne a opět 2 % dětí odpověděly, že zeleninu a ovoce nemají rády. Celkové výsledky
jsou tyto: 51 % se snaží jíst ovoce či zeleninu každý den, 33 % ob den, 14 % dvakrát do týdne a pouze 2 % dětí uvedly, že zeleninu nemají rády, a proto ji moc nejí
(Tabulka č. 21; Graf č. 6). 38 % dětí ze souboru s nadměrnou hmotností jí zeleninu a
ovoce každý den, 35 % obden, 20 % dvakrát do týdne, 7 % nemá zeleninu rádo, a proto ji nejí.
- 52 -
SLADKOSTI
Tabulka č. 22 – Kolikrát do týdne si dopřeješ nějakou sladkost?
Odpověď
N
1x do týdne
Brno
3
%
N
6
%
10
10
14
28
33
33
56
29
Celkem
50
100
50
38
N
14
28
19
%
Celkem
7
3x do týdne Denně
Zábřeh
58
57
100
57
100
100
Graf č. 7 - Kolikrát do týdne si dopřeješ nějakou sladkost? 70 50 %
58
56
60
38
40
10 0
33
28
30 20
57
14
6 Brno
1x 3x
denně 10
Zábřeh
Celkem
Otázka týkající se dopřávání si sladkostí se setkala s touto reakcí. Jedenkrát do týdne si
dopřeje nějakou sladkost pouze 6 %, třikrát do týdne 56 % a 38 % respondentů z Brna se bez sladkého neobejde ani den. V Zábřehu jsem dostala tyto odpovědi: 14 % dětí jí
sladké jednou týdně, 58 % třikrát týdně a 28 % nevydrží bez sladkého ani den.
Celkově jí 10 % sladkost jedenkrát týdně, 57 % třikrát týdně a 33 % skoro denně (Tabulka č. 22; Graf č. 7). 9 % dětí ze souboru s nadměrnou hmotností jí sladkosti jednou týdně, 68 % třikrát do týdne a 23 % je jí téměř denně.
- 53 -
NEJOBLÍBENĚJŠÍ NÁPOJ
Tabulka č. 23 – Jaký nápoj Ti nejvíce chutná?
Odpověď
Brno
N
Čaj
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
8
16
14
28
22
22
Sladké nápoje
20
40
21
42
41
41
Mléko
4
8
4
8
8
8
Voda
3
Juice
6
15
Celkem
3
30
50
6
8
100
6
16
50
23
100
100
6
23
100
Graf č. 8 - Jaký nápoj Ti nejvíce chutná? 45 40 35
30
%
30 25 20 15 10
5 0
42
40
41 Čaj
28
16
16 6
8
Brno
Sladké nápoje Juice
8
6
Voda
23
22
Zábřeh
6
8
Mléko
Celkem
To jaké nápoje dětem nejvíce chutnají zjišťovala tato položka. Děti z Brna zatrhly v 16 % čaj, v 6 % vodu, ve 40 % slazené minerálky, v 30 % juice a v 8 % mléko a mléčné koktejly. Děti ze Zábřehu odpovídaly následovně: 28 % dětí uvedlo jako oblíbený
nápoj čaj, 6 % vodu, 42 % slazené minerálky, 16 % juice a 8 % mléko a mléčné
koktejly. Celkový výsledek: 22 % uvedlo čaj, 6 % vodu, 41 % slazené nápoje, 23 %
juice a 8 % mléko a mléčné koktejly (Tabulka č. 23; Graf č. 8). 12 % dětí ze souboru s nadměrnou hmotností zatrhlo čaj, 9 % vodu, 35 % slazené minerálky, 15 % juice a 29 % mléko a mléčné koktejly.
- 54 -
MNOŽSTVÍ TEKUTIN
Tabulka č. 24 – Kolik tekutin za den vypiješ?
Množství
Brno
N
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
1 litr
16
32
16
32
32
32
Více
13
26
10
20
23
23
2 litry
21
Celkem
42
50
24
100
50
48
45
100
45
100
100
Graf č. 9 - Kolik tekutin za den vypiješ? 60 50
%
40 30
48
42 32
26
20
45
32
1 litr
32 20
23
2 litry více
10 0
Brno
Zábřeh
Celkem
Kolik tekutin za den děti vypijí zjišťovala právě tato otázka. Respondenti z Brna odpověděli takto: 32 % jeden litr za den, 42 % dva litry a zbylých 26 % více jak dva litry. V Zábřehu vypije za den jeden litr 32 %, dva litry 48 % a více jak dva litry 20 %
dotazovaných. V celkovém výsledku to vypadá takto: 32 % dětí vypije pouhý litr tekutin za den, 45 % dva litry tekutin a více než dva litry uvedlo 23 % dětí (Tabulka č.
24; Graf č. 9). 26 % dětí ze souboru s nadměrnou hmotností vypije průměrně 1 litr tekutin za den. 48 % vypije dva litry za den a 26 % vypije více než dva litry za den.
- 55 -
NEJČASTĚJŠÍ ČINNOST PO PŘÍCHODU ZE ŠKOLY
Tabulka č. 25 – Co děláš nejčastěji, když se vrátíš ze školy domů?
Činnost
N
Televize
17
Kroužek
12
Kamarádi
Brno
%
N
34
Zábřeh
15
%
N
30
Celkem
32
%
32
7
14
15
30
22
22
Počítač
12
24
11
22
23
23
Celkem
50
100
50
100
100
100
Jiná
24
2
4
4
8
5
16
10
7
16 7
Graf č. 10 - Co děláš nejčastěji, když se vrátíš ze školy domů? 40 35
34
30
24 24
%
25 20 15
22
4
5
Brno
Televize
23
22
Kamarádi Kroužek
16
14
10 0
32
30 30
8
10
Zábřeh
7
Počítač Jiná
Celkem
Položka, zjišťující co děti dělají nejčastěji po příchodu domů se setkala s těmito reakcemi. Děti z Brna: odpověď televize zvolilo 34 %, odpověď kamarádi zvolilo 14
% respondentů, 24 % zatrhlo možnost pohybový kroužek, jako možnou variantu počítač zvolilo taktéž 24 %. Pouhé zbylé 4 % se uchýlily k variantě jiná. Uvedly překvapivě, že první co dělají po příchodu domů je učení.
Děti ze Zábřehu odpovídaly následovně: televize 30 %, kamarádi 30 %, pohybový kroužek 8 %, počítač 22 % a jinou činnost 10 % - kromě učení uvedli navíc spánek.
Celkový výsledek je takový: 32 % se kouká na televizi, 22 % chodí za kamarády, 16 % do pohybového kroužku, 23 % hraje počítačové hry a 7 % dělá něco jiného (Tabulka č. 25; Graf č. 10). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností 30 % uvedlo televizi, 15 %
kamarády, 5 % pohybový kroužek, 35 % uvedlo počítač, 15 % jinou činnost. - 56 -
ČAS STRÁVENÝ PŘED OBRAZOVKOU Tabulka č. 26 – Kolik času trávíš u televize či počítače denně? Čas
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
2-3 hod.
31
62
35
70
66
66
Déle
4
8
3
6
7
7
4-5 hod.
15
Celkem
30
50
12
100
50
24
27
100
27
100
100
Graf č. 11 - Kolik času trávíš u televize či počítače denně? 80 70 60
70
62
66
%
50 40 30
2-3 hod. 30
20 0
24 8
10
Brno
4-5 hod.
27 6
Zábřeh
déle 7
Celkem
Otázka kolik času u televize či počítače děti tráví se setkala s těmito reakcemi. Dvě až
tři hodiny tráví u obrazovky 62 % dětí z Brna a 70 % ze Zábřehu, čtyři až pět hodin zvolilo 30 % dětí z Brna a 24 % ze Zábřehu, více jak pět hodin denně uvedlo 8 % dětí
z Brna a 6 % ze Zábřehu. Celkově tráví dvě až tři hodiny denně u televize či počítače 66 % dětí, 27 % tam tráví čtyři až pět hodin a 7 % déle než pět hodin (Tabulka č. 26;
Graf č. 11). Děti s nadměrnou hmotností odpovídaly následovně. 59 % tráví u televize
či počítače dvě až tři hodiny, 26 % čtyři až pět hodin a 15 % tráví před obrazovkou televize či počítače více jak pět hodin.
- 57 -
ŠKOLNÍ PŘÍPRAVA
Tabulka č. 27 – Kolik času věnuješ školní přípravě?
Čas
N
1 hod.
Brno
27
%
N
54
Zábřeh
30
%
N
60
Celkem
57
%
57
Max. 2 hod.
17
34
14
28
31
31
Celkem
50
100
50
100
100
100
Déle
6
12
6
12
12
12
Graf č. 12 - Kolik času denně věnuješ školní přípravě? 70 60
%
50 40 30
60
54 34
20 0
Brno
1 hod.
31
28 12
10
57
12
Zábřeh
Max. 2 hod. déle 12
Celkem
Tato položka se týkala času, který děti věnují školní přípravě denně. Reakce z Brna: 54 % uvedlo, že se učí jednu hodinu, 34 % se učí nejdéle. dvě hodiny, déle se učí 12 %
dětí. Odpovědi ze Zábřehu: 60 % se učí jednu hodinu, 28 % se učí nejdéle. dvě hodiny a opět 12 % se učí déle. Celkově se hodinu učí 57 % dětí, 31 % se učí nejdéle. dvě hodiny a 12 % se učí déle než dvě hodiny (Tabulka č. 21; Graf č. 12). Ze souboru dětí
s nadměrnou hmotností se 50 % učí jednu hodinu, 41 % nejdéle dvě hodiny a 9 % více jak dvě hodiny.
- 58 -
VOLNÝ ČAS S RODINOU
Tabulka č. 28 – Jakou činnost provozuješ s rodinou nejčastěji?
Činnost
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Film
23
46
23
46
46
46
Nákupy
10
20
8
16
18
18
Celkem
50
100
50
100
100
100
Procházka Sport
5
12
10
24
10 9
20
18
15
21
15
21
Jakou činnost provozuje dítě s rodinou nejčastěji bylo jednou z dalších položek. Odpovědi z Brna: 46 % dětí uvedlo koukání na film, 10 % zvolilo odpověď společné
procházky, 20 % nejraději nakupuje, sportovní aktivity uvedlo 24 % respondentů. Odpovědi ze Zábřehu zní takto: 46 % kouká na film, 20 % vyráží na společné procházky, 16 % jezdí nakupovat a zbylých 18 % provozuje se svou rodinou sportovní
činnost. Celkový výsledek: 46 % kouká společně na film, 15 % vyráží na procházky, 18 % jezdí nakupovat, 21 % provozuje se svou rodinou sportovní aktivity - plavání, cyklistika, lyžování (Tabulka č. 28). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností uvedlo 62
% dětí, že se nejčastěji se svými rodiči koukají na film. 9 % chodí na procházky, 18 % jezdí nejčastěji na nákupy a 11 % se věnuje sportovním aktivitám.
- 59 -
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOSTI
Tabulka č. 29 – Kterou činnost by sis zvolil(a) Ty sám(a) z této nabídky? Činnost Běh
N 5
Brno
%
N
10
8
Zábřeh
%
16
N
13
Celkem
%
13
Plavání
19
38
24
48
43
43
Kolo
14
28
15
30
29
29
Fotbal
7
14
24
48
31
31
50
11
10
3
Počítač
Pohyb. kroužek Pokec
20
12 28
Diskotéka
25
Kulečník
5
Bowling Jiná
40
17
24
8
56
9
18
6
12
28
34
16
56
22
37
20
56
36
37
20
56
36
8
16
17
17
4
8
10
10
6
8
8
Tato položka měla za úkol zjistit, které z uvedených činností jsou dětem nejbližší.
Měly vybrat tři možnosti z této nabídky. Běh zvolilo 10 % dětí z Brna a 16 % ze Zábřehu. Plavání zatrhlo 38 % dětí z Brna a 48 % dětí ze Zábřehu. Počítač zvolilo 40
% z Brna a 34 % ze Zábřehu. Pro kolo se rozhodlo 28 % z Brna a 30 % ze Zábřehu.
Pohybový kroužek zatrhlo 24 % respondentů z Brna a 16 % ze Zábřehu. Fotbal zatrhlo 14 % dětí z Brna a 48 % ze Zábřehu. Pro pokec se rozhodlo 56 % zúčastněných z Brna a 56 % ze Zábřehu. Diskotéku si vybralo 50 % dětí z Brna a 22 % dětí ze Zábřehu. Bowling zvolilo 18 % dotazovaných z Brna a 16 % ze Zábřehu. Kulečník vybralo 10 % z Brna a 6 % ze Zábřehu. Jinou činnost by volilo 12 % dětí z Brna a 8 % dětí ze Zábřehu. Uváděny byly tyto aktivity: rybaření, modelářství, koně, lyžování, vrh koulí.
Celkově: běh 13 %, plavání 43 %, počítač 37 %, kolo 29 %, pohybový kroužek 20 %, fotbal 31 %, pokec 56 %, diskotéku 36 %, bowling 17 %, kulečník 8 % a jinou činnost by volilo 10 % dětí (Tabulka č. 29). Děti s nadměrnou hmotností odpovídaly
následovně. 6 % běh, 44 % plavání, 48 % počítač, 32 % kolo, 15 % pohybový kroužek, 35 % fotbal, 42 % pokec, 29 % diskotéka, 23 % bowling, 6 % kulečník, 20 % jiná činnost (rybaření, modelářství, vrh koulí, koně).
- 60 -
OBLÍBENOST TĚLESNÉ VÝCHOVY
Tabulka č. 30 – Máš rád(a) hodiny tělesné výchovy?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
38
76
44
88
82
82
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
12
24
6
12
18
18
Položka týkající se tělesné výchovy měla zjistit jaký vztah děti k pohybu mají.
V Brně odpověď, znějící mám rád(a) hodiny tělesné výchovy zatrhlo 76 % a v Zábřehu
88 % dětí. Druhou možnou variantu, tedy nemám rád(a) hodiny tělesné výchovy
zvolilo 24 % dětí z Brna a 12 % ze Zábřehu. Celkový výsledek je: 82 % dětí má rádo tělocvik a 18 % dětí jej nemá rádo (Tabulka č. 30). Děti s nadměrnou hmotností
odpovídaly takto: 82 % odpovědělo, že hodiny tělesné výchovy má rádo a 18 % je rádo nemá.
- 61 -
PRAVIDELNOST SPORTOVÁNÍ
Tabulka č. 31 – Sportuješ pravidelně?
Odpověď
Brno
N
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
32
64
28
56
60
60
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
18
36
22
44
40
40
Graf č. 13 - Sportuješ pravidelně? 70 60
%
50 40
64
60
56 36
44
40
Ano Ne
30 20 10 0
Brno
Zábřeh
Celkem
To zda se děti věnují sportovním aktivitám pravidelně, zjišťovala tato položka.
Odpověď ano poskytlo 64 % dětí z Brna a 56 % dětí ze Zábřehu. Odpověď ne zatrhlo 36 % dětí z Brna a 44 % dětí ze Zábřehu. Celkem 60 % dětí uvedlo že sportují pravidelně a 40 % nesportuje pravidelně (Tabulka č. 31; Graf č. 13). Ze souboru dětí
s nadměrnou hmotností se pravidelně snaží sportovat 52 %, 48 % pravidelně nesportuje.
- 62 -
FREKVENCE SPORTOVNÍCH AKTIVIT
Tabulka č. 32 – Kolikrát do týdne sportuješ?
Odpověď
Brno
N
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
1x týdně
20
40
23
46
43
43
Denně
13
26
15
30
28
28
2-3x týdně
17
Celkem
34
50
12
100
24
50
100
29
29
100
100
%
Graf č. 14 - Kolikrát do týdne sportuješ? 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
40
46
43
34 26
24
30
29 28
1x týdně
2-3x týdně Denně
Brno
Zábřeh
Celkem
Otázka kolikrát do týdne dítě sportuje měla tři různé odpovědi. Děti, které uvedly
v předchozí otázce, že pravidelně nesportují se kategorizovaly do skupiny sportující jedenkrát týdně, protože minimálně jednou týdně se povinně účastní tělesné výchovy.
Tudíž 40 % respondentů z Brna a 46 % ze Zábřehu uvedlo, že sportují jen jedenkrát týdně, dva až třikrát týdně sportuje 34 % dětí z Brna a 24 % ze Zábřehu. Téměř denně
sportuje 26 % dětí z Brna a 30 % ze Zábřehu. Celkově sportuje jedenkrát týdně 43 % dětí dva až třikrát týdně 29 % a téměř denně 28 % dětí (Tabulka č. 32; Graf č. 14). Ze
souboru dětí s nadměrnou hmotností sportuje jedenkrát týdně 50 % dětí, dva až třikrát týdně sportuje 35 %, zbylých 15 % sportuje téměř denně.
- 63 -
DOPRAVA DO ŠKOLY
Tabulka č. 33 – Jak se dopravuješ do školy?
Odpověď
N
Brno
%
Pěšky
24
48
MHD
20
40
Jinak
1
2
Autobusem Vlakem Celkem
4
1
50
N
23
Zábřeh
%
46
8
23
46
2
0
0
100
50
100
3
1
N
47
27
Celkem
%
47
27
6
23
23
2
2
2
1
100
1
100
Tato položka se orientovala na způsob, jakým se děti dopravují do školy. Odpovědi z Brna jsou: 48 % pěšky, 8 % autobusem, 40 % používá MHD, 2 % vlak a zbylá 2 % se dopravují jinak a to autem. Odpovědi ze Zábřehu zní takto: 46 % chodí do školy
pěšky, 46 % autobusem, 6 % používá MHD, nikdo se nedopravuje vlakem a jinak uvedly 2 % a to opět autem. Celkově chodí do školy pěšky 47 % dětí, 27 % se dopravuje autobusem, 23 % používá ke své dopravě MHD, 1 % jezdí vlakem a jinak (autem) jezdí 2 % (Tabulka č. 33). 50 % dětí s nadměrnou hmotností chodí do školy
pěšky, 26 % jezdí autobusem, 20 % používá MHD a 4 % jezdí autem.
- 64 -
MLSÁNÍ U TELEVIZE
Tabulka č. 34 – Máš u televize často nějaké jídlo?
Odpověď
N
Brno
%
N
Zábřeh
%
N
Celkem
%
Ano
32
64
30
60
62
62
Celkem
50
100
50
100
100
100
Ne
18
36
20
40
38
38
To zda děti u televize mají často nějaké jídlo zjišťovala tato otázka. Odpověď ano si
vybralo 64 % dětí z Brna a 60 % ze Zábřehu. Odpověď ne zvolilo 36 % tázaných z Brna a 40 % ze Zábřehu. Celkový výsledek je následující: 62 % dětí má u televize
jídlo, 38 % uvedlo, že u televize nejí (Tabulka č. 34). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností jí u televize 68 % a 32 % u televize nejí.
- 65 -
VEČERKA
Tabulka č. 35 – V kolik hodin chodíš nejčastěji spát?
Hodina
N
V 8 hodin
0
V 9 hodin
10
Brno
%
N
20
15
0
Zábřeh
4
%
N
30
25
8
Celkem
4
% 4
25
V 10 hodin
37
74
27
54
64
64
Celkem
50
100
50
100
100
100
Později
3
6
4
8
7
7
Graf č. 15 - V kolik hodin chodíš nejčastěji spát? 80
74
70 60
54
%
50 40 30
0
6
0 Brno
V 8 hodin V 9 hodin
30
20
20 10
64
V 10 hodin
25
8
8 Zábřeh
Později 7
4 Celkem
To v kolik hodin chodí děti nejčastěji spát se týkalo této položky. V osm hodin chodí
spát nula procent dětí z Brna a 8 % dětí ze Zábřehu. V devět hodin chodí spávat 20 % z Brna a 30 % ze Zábřehu. V deset hodin usíná 74 % dětí z Brna a 54 % dětí ze
Zábřehu. Pro možnost později se rozhodlo 6 % z Brna a 8 % ze Zábřehu. Celkově
chodí spát 4 % dětí v osm hodin, 25 % v devět hodin, 64 % v deset hodin a 7 % uvedlo, že chodí spát později. Jako pozdější hodinu uvedly jedenáct večer (Tabulka č. 35; Graf č. 15). Ze souboru dětí s nadměrnou hmotností chodí spát 3 % v osm hodin, 29 % chodí spát nejčastěji v devět hodin a 68 % usíná v deset hodin.
- 66 -
KATEGORIE DĚTÍ DLE BMI
Tabulka č. 36 – Rozdělení dětí dle BMI
Kategorie dle
Brno
Zábřeh
Celkem
BMI
N
Optimální váha
30
60
19
38
49
49
Obezita
2
4
3
6
5
5
Podváha
6
Nadváha
N
12
12
Celkem
%
11
24
50
22
17
100
%
34
50
100
N
17
29
100
%
17
29
100
Graf č. 16 - Rozdělení dětí dle BMI? 70
60
60
49
50
38
%
40 30 20 10 0
24
34
Optimální váha
29
22
Nadváha Obezita
17
12
6
4
Brno
Podváha
Zábřeh
5
Celkem
Tato tabulka popisuje rozdělení dětí do jednotlivých hmotnostních kategorií. V Brně
mělo 12 % dětí podváhu, 60 % dětí se nacházelo v pásmu optimální hmotnosti a 24 %
dětí mělo nadváhu a 4 % obezitu. V Zábřehu bylo 22 % dětí s podváhou, 38 % mělo optimální hmotnost a 34 % mělo nadváhu a 6 % mělo obezitu. Celkové výsledky jsou
takové: 17 % dětí s podváhou, 49 % s optimální hmotností a 29 % dětí s nadváhou a 5
% s obezitou (Tabulka č. 36; Graf č. 16). Příčinou častějšího výskytu nadváhy a obezity u dětí z menšího města může být tento fakt: 62 % dětí pravidelně nesnídá, 36
% ani nesvačí, 34 % si kupuje energeticky bohaté výrobky dva až třikrát týdně, 82 % dětí po škole kouká na televizi nebo hraje počítačové hry nebo jde za kamarády. 44 %
- 67 -
pravidelně nesportuje. Téměř polovina sportuje jen jednou týdně. Doba večeře se
pohybuje nejčastěji okolo 7. hodiny a téměř 30 % chodí spát již v 9 hodin. Z toho vyplývá, že interval mezi večeří a spánkem je max. 2 hodiny. SUBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ
Tabulka č. 37 – Jak si připadáš?
Odpověď
N
Dobře
Brno
17
Chci přibrat
11
%
N
Zábřeh
%
34
26
52
22
4
8
N
Celkem
43
15
%
43
15
Chci zhubnout
15
30
18
36
33
33
Celkem
50
100
50
100
100
100
Tlustý(á)
7
14
2
4
9
9
Graf č. 17 - Jak si připadáš? 60
52
50
%
40 30 20
34 22
0
36
30
10 Brno
43
14
15
8
Dobře
33
4
Zábřeh
Chci přibrat
Chci zhubnout 9
Tlustý(á)
Celkem
Poslední položka se zabývala subjektivním hodnocením sebe sama. Děti odpovídaly
následovně: 34 % dětí z Brna a 52 % ze Zábřehu si připadá dobře. 22 % z Brna a 8 % dětí Ze Zábřehu by chtělo přibrat. 30 % odpovědí z Brna a 36 % ze Zábřehu se shodlo na tom, že chtějí zhubnout. 14 % respondentů z Brna a 4 % ze Zábřehu si připadá tlustých. Celkově si připadá dobře 43 % dětí, 15 % dětí by chtělo přibrat, 33 % dětí by chtělo zhubnout a 9 % dětí si připadá tlustých.
- 68 -
2.6 Ověření hypotéz
H1 – Domnívám se, že nadváha nebo obezita se vyskytuje u dětí, které si třikrát a vícekrát týdně dopřávají energeticky bohaté potraviny.
Na základě zjištěných údajů se mi tato hypotéza částečně potvrdila, protože 91 %
dětí s nadměrnou hmotností jí sladkosti třikrát a vícekrát týdně a k tomu více jak polovina (62 %) zakupuje energeticky bohaté potraviny také několikrát do týdne. H2 – Předpokládám, že 30 % dětí pravidelně nesnídá.
Na základě zjištěných dat se mi tato hypotéza potvrdila, protože 56 % dětí není
zvyklých pravidelně snídat.
H3 – Předpokládám, že se nadváha či obezita bude častěji vyskytovat u dětí, které mají interval mezi posledním jídlem a spánkem dvě a méně hodin.
Tato hypotéza se mi potvrdila jen částečně, protože na základě získaných údajů
vyplynulo, že téměř 33 % dětí s nadměrnou hmotností má pauzu mezi posledním jídlem a spánkem jen hodinu až maximálně dvě.
H4 – Nadváha nebo obezita bude postihovat děti, které tráví více jak 6 hodin sedavou činností.
Na základě zjištěných údajů se mi tato hypotéza potvrdila opět jen částečně,
jelikož jen 38 % dětí s nadměrnou hmotností tráví sedavou činností (televize, počítač, učení) více jak 6 hodin.
H5 – Myslím si, že nadváha či obezita bude ve větší míře zastoupena u dětí z velkoměsta.
Tato hypotéza se mi nepotvrdila, protože více zastoupená skupina dětí
s nadměrnou hmotností byla z menšího města (34 % s nadváhou, 6 % s obezitou). Ve velkoměstě byla situace taková: 24 % dětí s nadváhou, 4 % dětí s obezitou
H6 – Domnívám se, že rodiče dětí s nadměrnou hmotností upřednostňují alespoň v 50 % energeticky méně výdejnou činnost
Tato hypotéza se mi potvrdila, jelikož 80 % dětí s nadměrnou hmotností tráví
s rodiči volný čas spíše pasivním způsobem.
- 69 -
3
DISKUSE
Ve své práci jsem se zaměřila na výživové zvyklosti a pohybovou aktivitu žáků
základních škol, s cílem ověřit faktory (zvýšený kalorický příjem, nevhodné rozložení
stravy během dne a nedostatečný výdej), které v největší míře přispívají ke vzniku nadváhy či obezity, a porovnat hmotnostní kategorie dětí z velkoměsta s dětmi z menšího města.
Své výsledky jsem porovnávala s loňskou bakalářskou prací od Hany Doubkové
s názvem Příčiny nadváhy u středoškoláků. Sice se tato práce přímo nedotýká mé zkoumané věkové kategorie, ale i středoškoláci jsou přece ještě děti.
Z hlediska váhově výškového indexu mi na základě poskytnutých údajů vyšlo, že
17 % žáků má podváhu, 49 % žáků má optimální hmotnost, 29 % žáků se potýká s nadváhou a 5 % žáků trápí obezita. Při porovnání výsledku jsem zjistila, že na rozdíl
od středoškoláků má téměř polovina žáků normální hmotnost (49 %), středoškoláci ji
mají pouze ve 42 %. Žáci se spíše potýkají s nadměrnou hmotností (29 % nadváha, 5
% obezita), kdežto studenty středních škol charakterizuje spíše podváha (48 %). U žáků se podváha objevuje v 17 %. Nadváha u středoškoláků je zastoupena jen v 9 % a pouhé 1 % tvoří obézní jedinec.
Ve své práci jsem se zabývala také tím, zda děti pravidelně snídají. Z mého šetření
vyplynulo, že 56 % žáků není zvyklých pravidelně snídat. Středoškoláci nesnídají ve
47 %. Tento výsledek je celkem alarmující, protože jestli už nyní nejsou žáci zvyklí snídat, tak je téměř nemožné, aby si tento rituál do budoucna osvojili. Hypotéza číslo 2
se mi potvrdila, jelikož pravidelně nesnídá více jak 30 % žáků (56 %). Žáci nejsou zvyklí ani pravidelně svačit (38 %), u středoškoláků je toto číslo poměrně menší (19
%). S obědy to u žáků také není zrovna nejideálnější. Není zvyklých obědvat 21 % žáků, středoškoláků neobědvá 12 %.
75 % středoškoláků si kupuje výrobky fast food, méně než jedenkrát týdně. U žáků
je to 69 %. Tři až šestkrát týdně si tyto výrobky kupuje 25 % středoškoláků. Žáci si
kupují tyto potraviny dva až třikrát do týdne taktéž ve 25 % a 6 % žáků si zmíněné
výrobky kupuje téměř denně. Na základě získaných údajů můžeme tvrdit, že u žáků jsou tyto výrobky celkem oblíbené, 31 % si je kupuje minimálně třikrát týdně. - 70 -
Sladkosti jsou u dětí asi nejoblíbenějšími pochoutkami. 90 % žáků jí sladkosti
minimálně třikrát týdně. 80 % středoškoláků činí obdobně. Stejně tak u dětí vítězí sladké nápoje. 41 % žáků pije nejraději slazené minerálky a 23 % žáků džus. 30 % středoškoláků pije také nejraději slazené nápoje.
Děti ze základních škol na rozdíl od středoškoláků večeří pravidelně. 17 %
středoškoláků večeři odmítá. 48 % žáků večeří v 7 hodin.
Pravidelně se snaží sportovat 60 % žáků a 40 % pravidelně nesportuje. 43 % žáků
sportuje jedenkrát týdně a 29 % žáků dva až třikrát týdně. 28 % žáků se snaží sportovat téměř denně. 55 % středoškoláků se snaží občas sportovat a 43 % studentů věnuje sportovní činnosti více jak pět hodin týdně.
U televize nebo počítače tráví 66 % žáků 2 - 3 hodiny, 27 % žáků 4 - 5 hodin, 7 %
déle jak pět hodin. Také 66 % středoškoláků tráví průměrně u televize či počítače dvě
hodiny, více jak pět hodin u televize tráví pouhá 2 % studentů a u počítače 4 % studentů.
Celkově mi vyšlo 29 % dětí s nadváhou a 5 % s obezitou. Dohromady činí tato
skupina 34 % všech dětí s nadměrnou hmotností. 41 % z tohoto souboru uvedlo, že obezitou nebo nadváhou trpí jeden z rodičů, 12 % uvedlo, že s tímto problémem se potýkají oba rodiče a 47 % uvedlo, že žádný z rodičů nadváhou či obezitou netrpí. Na
základě přečtené literatury bylo zjištěno, že pravděpodobnost výskytu obezity u dětí může být geneticky podmíněna. 86 % dětí trpí obezitou, jsou-li obézní oba jeho rodiče a 40 % dětí, je-li obézní jen jeden z rodičů (Lisá, 1990). V mé práci vyšlo, že 53 %
dětí, které se potýkají s nadměrnou hmotností mají rodiče ať jednoho nebo oba takto postiženy.
65 % žáků s nadměrnou hmotností pravidelně nesnídá. U středoškoláků je toto
číslo výrazně menší. Nesnídá jen 25 % studentů s nadměrnou hmotností. Více jak
polovina žáků s nadměrnou hmotností si kupuje výrobky (hamburger, pizza, párek v rohlíku, hranolky, čokoláda a zmrzlina) několikrát do týdne, zatímco středoškoláci
s obdobným problémem jedí tyto výrobky méně než jedenkrát týdně a to v 76 %. 50 % středoškoláků s nadměrnou hmotností pije slazené nápoje, také žáci je upřednostňují. 35 % žáků s těmito potížemi pije nejčastěji slazené minerálky a 30 % žáků preferuje
mléko a mléčné koktejly. Sladkosti jí téměř 68 % žáků s nadměrnou hmotností třikrát
týdně a 23 % žáků je jí téměř denně. 42 % středoškoláků jí sladkosti tři až šestkrát týdně a 25 % středoškoláků je jí denně. Sladkosti a energeticky bohaté potraviny - 71 -
upřednostňují spíš žáci základních škol. Hypotéza číslo 1 se částečně potvrdila, protože více než 90 % dětí s nadměrnou hmotností jí sladkosti třikrát a vícekrát týdně a více než polovina zakupuje výše uvedené výrobky také několikrát do týdne.
50 % žáků s nadměrnou hmotností sportuje jednou týdně. 35 % sportuje dva až
třikrát týdně a 15 % žáků cvičí téměř denně. U středoškoláků cvičí 73 % jen občas a 25 % cvičí více jak pět hodin týdně.
Na televizi se dívá více jak pět hodin pouze 15 % žáků, ale zato 42 %
středoškoláků. Když srovnáme tyto dvě skupiny, lze říci, že žáci se hýbají průměrně častěji než středoškoláci a tráví u televize méně času.
80 % dětí tráví s rodinou čas spíše pasivně (televize, nákupy). U středoškoláků je
situace v 67 % obdobná. Na základě zjištěných údajů se mi hypotéza číslo 6 potvrdila,
protože více jak 50 % rodičů děti s nadměrnou hmotností upřednostňuje energeticky méně výdejnou činnost.
- 72 -
4 ZÁVĚR
Téma mé práce znělo: Faktory podílející se na vzniku obezity u dětí. Cílem bylo
ověřit faktory (zvýšený kalorický příjem, nevhodné rozložení stravy během dne a nedostatečný výdej), které v největší míře přispívají ke vzniku nadváhy či obezity, a porovnání hmotnostních kategorií dětí z velkoměsta s dětmi z menšího města.
Na mém výzkumu se podílelo celkem 100 dětí. 50 dětí bylo ze Základní školy
v Brně a dalších 50 dětí ze Základní školy v Zábřehu na Moravě. Dohromady se
účastnilo 44 % chlapců a 56 % dívek. Zahrnoval věkové kategorie 10 - 15 let. V Brně jsem obsáhla kategorii 12, 13, 14 let. V Zábřehu byly zastoupeny všechny uvedené kategorie. Nejvíce početnou skupinou bylo věkové rozhraní 12 – 13 let (62 %).
Faktory (zvýšený kalorický příjem, nevhodné rozložení stravy během dne a
nedostatečný výdej) byly v této práci ověřeny jako činitelé přispívající ke vzniku
nadváhy nebo obezity. Z uvedených dat je patrné, že většina dětí (56 %) není zvyklých pravidelně snídat, část dětí (38 %) ani svačit. Prvním pořádným jídlem je pro ně teprve
oběd, na který ani tak nechodí všichni (21 %). Často děti kompenzují hlad jídly
zakoupenými ve stánku s rychlým občerstvením (31 %), což může vést při dlouhodobém opakování k nekorigovaným hmotnostním přírůstkům, protože příjem
vysoce energetických jídel po dlouhé době hladovění vede k nadměrnému ukládání tuku do zásob. Dále je možné říci, že děti jedí spíše v druhé polovině dne.
Na základě poskytnutých odpovědí mnohé děti upřednostňují sedavou činnost
(pokec – 56 % a počítač - 37 %) před pohybovou činností. Také 64 % rodin vede často děti k této variantě trávení volného času (televize, nakupování). Děti s nadváhou volily ze 65 % jako první činnost po příchodu ze školy televizi nebo počítač.
Při porovnání hmotností dětí z Brna s dětmi ze Zábřehu jsem došla k těmto
závěrům. 12 % dětí z Brna a 22 % dětí ze Zábřehu trpí podváhou. 60 % dětí z Brna a 38 % dětí ze Zábřehu má optimální hmotnost vzhledem k jejich věku. 24 % dětí z Brna
a 34 % dětí ze Zábřehu má vyšší hmotnost než by měla být jejich odpovídající váha. 4 % dětí z Brna se potýká s obezitou, v Zábřehu je 6 % dětí s tímto problémem. Závěrem
lze konstatovat, že více jak polovina dětí z Brna má optimální hmotnost vzhledem k jejich výšce a věku. Příčinou častějšího výskytu nadváhy a obezity u dětí z menšího - 73 -
města může být tento fakt: 62 % dětí pravidelně nesnídá, 36 % ani nesvačí, 34 % si
kupuje energeticky bohaté výrobky tři až vícekrát týdně, 82 % dětí po škole kouká na
televizi nebo hraje počítačové hry nebo jde za kamarády. 44 % pravidelně nesportuje. 46 % dětí sportuje jen jednou týdně. V menším městě se doba večeře pohybuje nejčastěji okolo 7. hodiny a téměř 30 % chodí spát již v 9 hodin. Z toho vyplývá, že interval mezi posledním jídlem a spánkem je v tomto případě maximálně dvě hodiny.
- 74 -
5
NÁVRHY NA ŘEŠENÍ DANÉ PROBLEMATIKY
Podle zjištěných výsledků je nadváha u dětí hojně zastoupena. Již v teoretické části
je zmíněno, že nejlepší ochranou proti obezitě je její prevence. S tímto tvrzením
souhlasím a myslím si, že by se na ni měla podílet samotná rodina, také obvodní pediatr spolu se sestrou, škola, město a zdravotní pojišťovny.
Prevence by měla být zahájena už od narození dítěte, kdy by každý lékař nebo
sestra motivovali maminku ke kojení a především sledovali hmotnostní přírůstky u dětí. Dále by poskytovali informace o výživě dětí a možnostech její nápravy.
Každý správný rodič by se měl sám zajímat, co je pro jeho dítě dobré, a proto by
měl dbát rad zkušených odborníků. A on sám by měl jít dítěti příkladem.
Škola by měla pro děti zajistit dostatečnou pohybovou aktivitu, jak v rámci
povinné tělesné výchovy, tak i v oblasti mimoškolní, zejména pro děti ze slabších sociálních vrstev, které si drahé kroužky nemohou z finančních důvodů dovolit.
V těchto sociálních vrstvách je totiž nadváha daleko častější. Škola by se měla bránit
proti postupnému zavádění kantýn s rychlým občerstvením, ale spíše se pokusit zavést prodej stravenek na dopolední svačiny ve formě ovoce nebo zeleniny, což by bylo pro děti daleko zdravější, a rodiče, kteří dbají o výživu svých dětí, by byli jistě klidnější.
Dále by se mohla zapojit do nějakého projektu o zdravé výživě, příkladem může být
projekt Zelenina pětkrát denně. Mohla by pořádat semináře a diskuze na téma správná
výživa a v předmětech typu rodinná výchova a praktická činnost tyto teoretické
znalosti uplatňovat v praxi např. příprava zdravých pokrmů a plánování vyváženého jídelníčku. Škola by mohla kontaktovat centra pro volný čas a zajistit informativní schůzku pro děti.
Města by také měla podporovat volnočasové aktivity dětí tím, že by se podílela na
rekonstrukcích či vystavění nových hřišť a stezek pro cyklisty či in-linesty, protože možností k pohybu vlivem přibývajících supermarketů stále ubývá.
Zdravotní pojišťovny by mohly přispívat na volnočasové aktivity ve větší míře než
doposud, zejména v oblasti plavání, saunování a moderních sportů (squash, spinning).
- 75 -
6
LITERATURA A PRAMENY
1. MÁLKOVÁ, I. Obezita je realita anebo hubneme s rozumem. Praha: Radioservis, 2002. 222 s. ISBN 80-86212-25-4. 2. MÁLKOVÁ, I. SOS nadváha. Praha: Portál, 2001. 236 s. ISBN 80-7178-521-0. 3. LISÁ, L. Drsc. Obezita v dětském věku. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 2001. 144 s. ISBN 08-032-90. 4. MASTNÁ, B. Nadváha a obezita. Praha: Triton s.r.o., 1999. 47 s. ISBN 80-7254067-X. 5. FOŘT, P. Stop dětské obezitě.. Praha: Ikar, 2004. 208 s. ISBN80-249-0418-7. 6. ŠONKA, J. Boj proti otylosti cvičením a dietou.. Praha, 1981. 260 s. ISBN 27-04281. 7. STRATIL, P. Abc zdravé výživy 1. díl. b. n., 1993. 351s. ISBN 80-900029-8-6. 8. LUHANOVÁ, Z., BARTLOVÁ M. Aby naše dítě bylo zdravé. Praha, 1975. 32 s. ISBN 24-079-75. 9. PETRÁSEK R. Co dělat, abychom žili zdravě. Praha, 2004. 128 s. ISBN 80-7021711-1. 10. ZLOCH, Z. Kapitoly z hygieny. Praha, 2001. 157 s. ISBN 80-246-0269-5. 11. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha, 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5. 12. FREJ, D. 99 způsobů jak zhubnout. Praha: Triton, 2004. 178 s. ISBN 80-7254-6554. 13. VOGT, J. Pochoutky pro děti. Bratislava, 1992. 112 s. ISBN 807094-291-6. 14. GREGORA, M. Výživa malých dětí. Praha: Grada, 2004. 96 s. ISBN 80-247-9022X. 15. DANĚK, K. Pohybem ke zdraví. Praha, 1983. 106 s. ISBN 27-002-83. 16. ŘÍČAN, P., PITHAROVÁ, D. Krotíme Obrazovku. Praha: Portál, 1995. 62 s. ISBN 80-7178-084-7. 17. HAINER V. Tajemství ideální váhy. Praha: Grada, 1996. 232 s., ISBN 80-7169128-3. - 76 -
18. FANTÓ, A. Vitaminy a prevence. České Budějovice: Dona, 1993. 234 s. ISBN 8085463-18-0. 19. DLOUHÁ, R. Výživa- přehled základní problematiky. Praha, 1998. ISBN 80-7184757-7. 20. KLEINWÄCHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 102 s., ISBN 80-7013-336-8. 21. IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotním zaměřením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 98 s., ISBN 80244-0992-5. 22. RYCHLÍKOVÁ, E. Aby klouby nebolely. Praha, 1977. 31 s. ISBN 80-86015-18-1. 23. Jak na obezitu (nejen) v dětském věku. Sestra, 2004, č. 12, s. 34 – 35. 24. Obezita a životní styl. Sestra, 2004, č. 2, s. 23. 25. Výživa dětí ve školním věku. Sestra, 2004, č. 7-8, s. 76 – 77. 26. Obezita u dětí jako významový faktor kardiovaskulárních onemocnění v dospělosti. Pediatrie po promoci, 2005, č. 6, s. 47 – 49. 27. DOUBKOVÁ, H. Příčiny nadváhy u středoškoláků. 2005
- 77 -
7
PŘÍLOHY
Příloha č. 1 - SEZNAM TABULEK
Tab. 1 – Spotřeba energie pro určité věkové rozhraní Tab. 2 – Hodnocení BMI
Tab. 3 – Ideální BMI pro děti
Tab. 4 – Průměrná tělesná hmotnost v kg vzhledem k věku Tab. 5 - Výška chlapců a jejich hmotnost v kg Tab. 6 – Výška dívek a jejich hmotnost v kg
- 78 -
Strana 6 12 12
13
13
13
Příloha č. 2 - DOTAZNÍK
Ahoj kluci a holky! Jsem takový malý dotazník, který slouží jedné holce, jako zdroj informací pro její závěrečnou práci.na téma Faktory podílející se na vzniku obezity u dětí. Nemusíte se bát, jelikož na ni je spolehnutí, že nikomu cizímu informace neprozradí. Ke všemu ani nebude vědět, kdo to napsal, protože mě vyplňujete anonymně, tak žádný strach. Jediné o co vás žádá je, abyste mě vyplňovali pravdivě. Pokud nebude uvedeno jinak, zatrhněte jednu odpověď, která je vám nejbližší. Za váš čas Vám všem děkuje studentka lékařské fakulty Veronika Dajčarová. 1. Pohlaví a) kluk b) holka
2. Věk- uveď
3. Místo bydliště a) vesnice b)město do 15000 obyvatel c) velkoměsto
4. Připadá Ti, že má některý z Tvých rodičů pár kilo navíc? a) jeden z rodičů b) oba rodiče c) žádný z rodičů 5. Stravujete se doma společně? a) ano b) ne c) někdy
6. Chutná Ti jídlo, co se doma připraví? a) ano b) ne
7. Jsi zvyklý(á) pravidelně každé ráno snídat? a) ano b) ne 8. Jsi zvyklý(á) ve škole svačit? a) ano b) ne
9. Chodíš pravidelně na obědy domů či do školní jídelny? a) ano b) ne
- 79 -
10. Jsi zvyklý(á) se po příchodu ze školy dojíst tím, co je v lednici? a) ano b) ne c) občas
11. Když jdeš ze školy kupuješ si některé z těchto uvedených jídel? Pokud ano zatrhni která. a) hamburger b) pizza c) párek v rohlíku d) hranolky e) zmrzlina f) čokoládka 12. Jak často to děláš? a) zřídka b) několikrát do týdne- 2-3x c) skoro denně
13. Jsi zvyklý(á) odpoledne svačit? a) ano b) ne
14. V kolik hodin většinou večeříš? a) v 17 b) v 18 c) v 19 d) jindy- uveď 15. Jak často jíš ovoce či zeleninu? a) každý den b) ob den c) dvakrát do týdne d) nemám rád(a) ovoce ani zeleninu
16. Kolikrát do týdne si dopřeješ nějakou sladkost? a) jedenkrát b) třikrát do týdne c) bez toho nevydržím ani den 17. Jaký nápoj z této nabídky máš nejraději? a) čaj b) vodu c) slazené limonády d) 100% juice 18. Kolik tekutin za den vypiješ? a) 1 litr b) 2litry c) víc jak 2 litry - 80 -
19. Co děláš, když se vrátíš ze školy domů nejčastěji? a) většinou zapnu televizi b) jdu ven za kamarády „pokecat“ c) jdu do nějakého pohybového kroužku d) většinou hraji počítačové hry e) jiné- uveď 20. Kolik času trávíš u televize či počítače denně? a) 2-3 hodiny b) 4-5 hodin c) více než pět hodin 21. Kolik času denně věnuješ školní přípravě? a) hodinku b) maximálně dvě hodiny c) více jak dvě hodiny
22. Jakou činnost provozuješ s rodinou nejčastěji? a) nejraději se společně koukáme na nějaký film b) nejraději vyrazíme do přírody c) nejraději jezdíme nakupovat d) nejraději chodíme plavat, lyžovat či jezdit na kole
23. Kterou činnost by sis zvolil(a) ty sám(a) z této nabídky? Zatrhni 3 a) běhání b) plavání c) počítač d) kolo e) pohybový kroužek f) fotbal g) kecání s kámošem či kámoškou h) diskotéka i) bowling j) kulečník k) jinou- uveď 24. Máš rád(a) hodiny tělesné výchovy? a) ano b) ne 25. Sportuješ pravidelně? a) ano b) ne
26. Jak často provozuješ sportovní aktivity? a) 1x týdně b) 2-3x týdně c) téměř denně
- 81 -
27. Jak se dopravuješ do školy? a) pěšky b) autobusem c) MHD d) jinak- uveď
28. Máš u televize často nějaké jídlo? a) ano b) ne
29. V kolik hodin chodíš nejčastěji spát? a) v osm hodin b) v devět hodin c) v deset hodin d) později 30. jaká je tvoje váha v kg- doplň
31. jaká je tvoje výška v cm- doplň 32. Připadáš si ? a) dobře b) mohl(a )bych trochu přibrat c) mohl(a) bych troch zhubnout d) připadám si tlustá
- 82 -
Příloha č. 3 – SEZNAM ZKRATEK Kcal
kilokalorie
m
hmotnost
BMI
body mass index
KJ v
kilojoul výška
kg
kilogram
max.
maximálně
N
absolutní četnost
tzv.
MHD Př.
takzvaně
městská hromadná doprava příklad
- 83 -