Bakalářská práce Mezi skalami

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Bakalářská práce Mezi skalami Veronika Nosálová UČO: 396828

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na umělecké ztvárnění pocitů, které člověk zažívá v přírodě. První část se věnuje inspiraci, zde jsou představeni umělci. Další kapitola přibližuje propojení člověka s přírodou, tento text je doplněn autorskými fotografiemi. Následně jsou představeny posvátné kameny a jejich duchovní podstata. Poslední část obsahuje popis postupu práce při výrobě soch a jejich fotografie.

Abstract The bachelor thesis is focused on artistic expression people and their feelings during being in the nature. The first part deals with inspiration, there are the artists presented in the first part. Another chapter explains the connection between man and nature, the text is supplemented by photographs. There are sacred stones and their spiritual essence in another part. The last section explains the work in the production of sculptures. There are the photographs of sculptures in the last part of thesis.

2

Klíčová slova socha, fotografie, skály, kameny, menhir, lezení, příroda, člověk, duše

Keywords sculpture, photography, rocks, stones, menhir, climbing, nature, human, soul

3

Bibliografický záznam: NOSÁLOVÁ, Veronika. Mezi skalami. Brno, 2014. 53 listů. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí bakalářské práce doc. ak. soch. Jiří Sobotka.

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna studijním účelům.

Hlavní část bakalářské práce je praktický umělecký výkon – sochy, fotografie. Přiložený text obsahuje 38 313 znaků, což je asi 21 normostran a má charakter doprovodné zprávy.

V Brně, dne 18. dubna 2014

Veronika Nosálová

5

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat především panu doc. ak. soch. Jiřímu Sobotkovi za odborné vedení mé práce, cenné rady a podnětné připomínky. Dále chci poděkovat své rodině a přátelům.

6

Obsah Úvod ....................................................................................................................................................................................... 10 Inspirace .................................................................................................................................................................................. 11 Inspirace ve fotografii a soše ................................................................................................................................................ 12 Dean Fidelman ..................................................................................................................................................................... 13 Matyáš Bernard Braun ......................................................................................................................................................... 15 Medardo Rosso .................................................................................................................................................................... 17 Germaine Richier ................................................................................................................................................................. 19 Eugène Dodeigne ................................................................................................................................................................. 21 Thomas Houseago................................................................................................................................................................ 23 Příroda jako námět ................................................................................................................................................................... 25 Na mém místě ...................................................................................................................................................................... 26 Fotografie ze skal ................................................................................................................................................................. 27 Hory, skály, kameny ............................................................................................................................................................ 34 Menhir ................................................................................................................................................................................. 35 Vlastní práce ............................................................................................................................................................................ 37 7

Materiál ............................................................................................................................................................................... 37 Postup mé práce ................................................................................................................................................................... 39 Sochy ...................................................................................................................................................................................... 43 Závěr ....................................................................................................................................................................................... 49 Seznam obrázků ....................................................................................................................................................................... 50 Zdroje ...................................................................................................................................................................................... 52 Literatura ............................................................................................................................................................................. 52 Internetové zdroje ................................................................................................................................................................ 53

8

Kdo jenom jeden druh učenosti nosí v hlavě, ví o tom jistě mnoho, ale o ostatních věcech ne. Oko, i kdyby dívalo se jakkoli pronikavě, zvuk svým pohledem nikdy nezaslechne. Tibetské rčení

9

Úvod Již od útlého dětství navštěvuji keramickou dílnu a věnuji se tvorbě nejrůznějších sošek a plastik. Proto byla realizace prostorového objektu pro mou bakalářskou práci jasná volba. Samotným námětem této práce jsou skály, ty mě nepřestávají fascinovat svým charakterem - velikostí, rozmanitostí, věkem. Zvoleným tématem, Mezi skalami, chci vyjádřit své pocity, které mnou kolují pokaždé, když se na tento dokonalý výtvor přírody zadívám, dotknu se, nebo si ho představím ve své mysli. Cílem této bakalářské práce je výtvarně ztvárnit mé pocity, které mnou mezi skalami kolují, mé pojetí těchto velikánů. Práce je strukturovaná do několika částí. První část je věnovaná umělcům, jejichž díly jsem se nechala při své práci inspirovat. Každý umělec je stručně představen, přiloženy jsou i fotografie děl, které mě oslovily nejvíce. Další část obsahuje text, jenž přibližuje mé pojetí tohoto tématu. Textem se snažím přiblížit své emoce, které při kontaktu se skálou zažívám, při pobytu ve skalnaté krajině, při lezení, nebo při práci s tímto materiálem. Zde jsou také fotografie. Poslední kapitola je zaměřena na má díla. Nejprve je popsán materiál, dále se zaměřuji na pracovní postup a interpretaci děl.

10

Inspirace Hlavní múzou, studnicí inspirace, je příroda. Příroda inspirovala umělce již od nepaměti, ať už se jedná o inspiraci lidským tělem, zvířaty nebo krajinou. Zásadním podnětem k mé tvorbě je skalnatá krajina v okolí mého bydliště. Už jako malou holčičku mě a mé sourozence brávali rodiče na výlety do Adršpašsko-teplických skal, na polickou Ostaš, na skalnatý vrch zvaný Hejšovina nebo do skal na polském Karlově. Již jako dítě jsem byla fascinována touto masou kamene, pískovcovými věžemi, jež se tyčily až do nebe střežíc tuto magickou krajinu. Na tyto místa jsem se v posledních letech vracela se svými přáteli. Nejprve jako výletníci, chodící vzorně po vyznačených pěšinách. Pak nám ale tyto turistické trasy přestaly stačit a my se odvážili vykročit mimo ně. Prodírali jsme se stezkami, vytvořenými lesní zvěří, a hledali si své vlastní cesty. Kolikrát jsme narazili na bariéru vysokých skal, které nás nechtěly pustit dál, to znamenalo konec našich výprav. Ze začátku. Později se z této zábrany stala výzva a my hledali různé cestičky, jak se přes ni dostat dál do skalních útvarů. Nejdříve jsme s kamarády objevovali nejjednodušší cesty do nitra skal a prolézali skalními bludišti, avšak vysoké pískovcové věže nás lákaly čím dál tím víc.

11

Inspirace ve fotografii a soše V následující kapitole jsou stručně charakterizováni umělci, jejichž tvorbou jsem se nechala při své práci inspirovat. Jako prvního zmiňuji fotografa Deana Fielmana. Díky jeho fotografiím, které zachycují postavy žen ve skalách, mě napadla myšlenka ztvárnění člověka a kamene ve spojení. Další umělci jsou již sochaři. Sochaři, z jejichž děl jsem čerpala inspiraci, jsou z různých období a i jejich tvorba je rozmanitá. Liší se od sebe v různých aspektech své práce, ať už se jedná o použitý materiál, nebo vzhled samotných výtvorů. Může se tedy na první dojem zdát, že jejich tvorba spolu moc nesouvisí. Já ale vidím v jejich tvorbě spojitost, především v tom, že tito umělci využívají pozadí i zvolený materiál k doplnění samotných děl, díky čemu se snaží docílit jejich nenásilného spojení. Také struktura děl je svým způsobem divoká, to uvádí postavy do určité korelace s materiálem a pozadím nebo podstavcem. Socha a její podstavec, pozadí, okolí již nejsou dvě odlišná díla, která se doplňují, je to jedno celistvé dílo, které od sebe nelze oddělit.

12

Dean Fidelman (* 1955) Mezi hlavní umělce, kteří mě inspirovali nejenom ke zvolení tohoto tématu, ale i k volbě přístupu ztvárnění musím zařadit Deana Fidelmana. Jedná se o amerického fotografa, který se věnuje lezení. Dean studoval Brooks Institute of Photography, ale byl po roce a půl vyhozen, nejspíše pro své nesčetné průšvihy. Ze začátku fotografoval na různých akcích, svatbách, narozeninách. Poté ho ale práce pro peníze přestala bavit a zapojil se do různých projektů spojených se skalami, horami a lezením. Díky své vášni pro lezení se věnoval fotografování ve skalách a horách, fotografoval lezce, ale také ho bavilo fotografování aktů.[10] Deanova tvorba spojuje jeho dva největší koníčky – fotografování a lezení, z čehož vzešel kalendář s akty žen lozících po skalách. Svůj projekt nazval „Stone Nudes a photographic project that captures the essence of the climbing spirit“ volně přeloženo Akt a Kámen – fotografický projekt, který zachycuje podstatu lezení.[12] Nyní spolupracuje na knihách, zabývajících se historií lezení a hor v USA. Pro tyto knihy dodává nejenom fotografie lezců, které zachytil již ve svém mládí, ale fotí také nové obrázky.

13

Obrázek č. 1 Lezkyně Zdroj: AURORA. EMPTY KINGDOM: Dean Fidelman. http://www.emptykingdom.com/featured/dean-fidelman/

14

[online].

2012

[cit.

2014-03-02].

Dostupné

z:

Matyáš Bernard Braun (* 1684 - † 1738) Matyáš Bernard Braun se narodil v Tyrolsku poblíž Innsbrucku. Zásadní pro něho byly jeho cesty po Itálii, kde se seznámil s prací sochaře Giusto Le Courta. Do Prahy přišel před rokem 1710 díky Cisterciáckým zakázkám. Už ve věku šestadvaceti let získal výborné jméno a založil si v Praze dílnu.[4, s. 486-488] Spousta děl Matyáše Bernarda Brauna se nachází na Jaroměřsku, kam cestoval kvůli zakázkám od hraběte Šporka, který potřeboval sochy pro svůj hospic v Kuksu. Špork volil k výzdobě alegorie, které měly zároveň působit morálně, což dávalo Braunovi možnost nevšedních zakázek. Ze spolupráce hraběte Šporka a Matyáše Bernarda Brauna vzešla například fantastická řada dvaceti čtyř alegorií Ctností a Neřestí.[4, s. 493] Mě ovšem nejvíc zaujala jeho díla v přírodním areálu zvaném Nový les. Tam tesal Braun pro Šporka, přímo z pískovcových balvanů, ležících v přírodě, biblické scény. Přetvořil tak skalní stěny v plastické obrazy. Toto sochařské dílo vznikalo v letech 1724 – 1733, a to ve dvou etapách. Práce byly totiž přerušeny kvůli sporům, které Špork vedl s jezuity z nedaleké Žirče. Moje inspirace pramení především ze soch z prvního období, z monumentálních obřích zjevů kajícníků Onufria svíjejícího se nad lebkou a Garina vylézajícího z jeskyně, Jana Křitele a Marie Magdalény. V těchto monumentálních sochách klade Braun důraz na plastický výraz. Snad mu byly podnětem obří plastiky vlámského sochaře Giambologna a jejich prostřednictvím i Michelangelovy představy o skalách přetvořených v lidi.[4, s. 499] V dnešní době se nacházejí tyto sochy ve velmi špatném stavu, jsou porostlé mechy, lišejníky a chybí jim části těl. Díky větru a dešti se vpíjí zase zpět do skály, ze které je Braun tesal. Pokud bude jejich koroze pokračovat, přemění se tyto barokní postavy do abstraktních a následně se rozpadnou spolu s pískovcovými skalami. 15

Obrázek č. 2 Poustevník Juan Garin Zdroj: Vlastní 16

Medardo Rosso (* 1858 - † 1928) Italský sochař Medardo Rosso studoval na Accademia di Belle Arti di Brera. Ze studií byl ale vyloučen, pro své snahy tvořit spíše naturalistické umění než tradiční, historické. Poslední kapkou byla jeho účast na protestu proti tradičním vyučovacím metodám.[16] Tento sochař modeloval momenty městských výjevů, dětské hlavy, pohyb a světlo.[9, s. 433] Medardo Rosso vyzdvihoval zachycení obyčejných městských lidí a jejich všedního života. Jeho portréty a díla jsou proto považována za sochařské ekvivalenty impresionismu. Charakteristické pro Rossova díla je odloučení se od figurální sošnosti ve prospěch impresionistického pohybu postavy. Obrysy postav se zdají být rozpuštěny, takže vztah mezi postavou a jejím okolím je velice těsný. [16] Smyslem této techniky „nedokončování“ je dosáhnout toho, aby se zapomnělo na hmotu ve prospěch hry světla, v níž se motiv rozplývá. Specifikem tohoto sochaře je také to, že záměrně nechával některá svá díla ve stavu voskového modelu. Medarda Rossa můžeme označit jako jednoho z mála za sochaře impresionismu, pro jeho snahu zachycení prchavých chvil. Často vyobrazoval měnící se dětské tváře nebo městské okamžiky. I to, že některá jeho díla jsou ve vosku, který se dá lehce proměnit do jiné podoby, lze považovat za impresionistické.

„Lidská podoba není slupka, nepohyblivý tvar, protože nic není nepohyblivé a všecko se podílí na spěchající a proměnlivé improvizaci univerza.“ Medarodo Rosso

17

Obrázek č. 3 The Bookmaker Zdroj: MAGNI, Marica. GROVE ART ONLINE. MoMA: The Collection Medardo Rosso [online]. Oxford University Press, 2009 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.moma.org/collection/artist.php?artist_id=5036

18

Germaine Richier (* 1904 - † 1959) Francouzská sochařka Germaine Richier, studovala na École des Beaux-Arts v Montpellieru. Byla žákyní E. Bourdella, silně na ni také působil Giacometti. Postavy G. Richierové, jejichž končetiny jsou často propojené dráty, vyobrazují bizarní tvory, něco mezi člověkem a zvířetem, kteří směřují k apokalyptické symbolice a k surreální fantastice. Její zásadní dílo je socha Krista pro kostel v Assy, která vyvolala velkou polemiku.[9, s. 794] Konvulzívní díla Germiany Richierové zaujímají svou energií, s níž jsou symbolizovány přírodní síly. Máme tu před sebou jakési splývání přírodních říší, daleko před rozlišením jednotlivých přírodních druhů: Její hora mísí živočišné orgány s kořeny, její Pramen začíná jako žena a končí jako amfora a její kobylka má lidskou hlavu. Fraktura těchto těl zbavených pokožky, těl, která jako by mohla najít dovršení jen v ironii a ne v katastrofě od ní nadlouho vzdalovala citlivé duše. Dle Pijoana vděčíme Germaině Richierové za nejpoutavější pokus zpodobit neviditelné.[8, s. 96] Na této sochařce mě zaujaly právě její náměty, které si vybírala pro svou tvorbu. Také to, že je ztotožňovala s lidskou postavou je mi blízké.

19

Obrázek č. 4 Storm Man Zdroj: TATE. Storm Man: Germaine Richier https://www.tate.org.uk/art/artworks/richier-storm-man-t07013

[online].

20

2005

[cit.

2014-04-18].

Dostupné

z:

Eugène Dodeigne (* 1923) Tento Francouz, narozený v Belgii se k sochařství dostal díky svému otci, který byl kameníkem. Eugène studoval na École des Beaux-Arts v Tourcoing a poté Académie des Beaux-Arts v Paříži. Tvorba Eugène Dodeigne je spojována s vlivem velmi expresivních abstraktních forem, které můžeme najít u umělců jako je například Giacomettiho nebo Germanie Richier. Prvními pracemi tohoto umělce byly, vyřezávané sošky ze dřeva, od těch se postupem času dostal k monumentálním sochám z kamene.[17] Jeho raná díla byla blízká surrealismu, později však začal Dodeigne pracovat v kameni a tvořil monumentální kompozice, včleněné do okolní přírody.[2, s. 342] Tyto postavy jsou skroucené do různých poloh a zvrásněné divokým opracováním. Eugène se nebojí přiznat kámen ve svých dílech, ty zasazuje do prostorů veřejného prostranství, aby zaujímali svoji velikostí. Dodeigne netvoří ale jenom monumenty rozechvělé vrypy, v jeho tvorbě můžeme najít i drobnější sošky. Ty působí jako kameny, opracované do lidských těl a jejich torz. Některé jsou jako protipól zvrásněných monumentů vysoce leštěné. Jeho díla můžeme vidět ve městech na severu France, ale také třeba v německém Hannoveru.

21

Obrázek č. 5 Familie Zdroj: Wikipedia: The Free Enciclopedia. Eugène Dodeigne [online]. 2013 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Eug%C3%A8ne_Dodeigne

22

Thomas Houseago (* 1972) Anglický sochař Thomas Houseago studoval na St. Martin’s School of Art v Londýně, poté navštěvoval De Ateliers v Amsterdamu. Thomas nepochází z bohaté ani slavné rodiny, proto si své místo ve světě umění musel vydobýt sám. Na své cestě za úspěchem si prošel i velkou krizí v roce 2003, kdy v jedné ze slabých chvilek zničil všechny své plastiky, které nikdo nechtěl ani darem. V tu dobu byl opravdu zoufalý. Zásadní pro něho bylo setkání s francouzským milionářem a patronem umělců Françoisem Pinault, kterého Thomasova díla zaujala. V roce 2011 zadal Houseagovi zakázku na sochu do jeho soukromé sbírky současného umění v Palazzo Grassi. Zlomovým bodem byla socha, kterou Houseago vyrobil a která se stala neoficiální ikonou italského Bienále. Thomas je inspirován umělci, jako je Pablo Picasso nebo Henry Moore. Věnuje se tvorbě gigantických soch, které tvoří z různého materiálu především ze sádry, ale také ze dřeva, hlíny, kovu nebo papíru. Kontakt s materiálem je pro tohoto sochaře důležitý, proto pracuje s materiálem holýma rukama a nohama. Jeho zájem je upřen především na monumentální venkovní plastiky zvířecích a lidských postav, které jsou všelijak pokroucené a zlomené do různých tvarů, přičemž dochází k odhalení jejich vnitřní struktury. Tato díla, postavy a tváře svíjející se v grimasách nejsou dekorativními předměty, ale jsou plná energie, hrubá a bez pozlátka. V mnohých z nich dosahuje Houseago nedokončeného efektu, dokončení pro něho není podstatné, podstatný je průtok děl jak tvrdí. Jako umělec měl Thomas Houseago štěstí, má slávu i peníze, nyní žije a pracuje v Los Angeles CA a ceny jeho děl se pohybují mezi stovkami tisíc eur.[15]

23

Obrázek č. 6 Baby Zdroj: HAUSER & WIRTH. Artist - Thomas Houseago: Bibliography [online]. 2014 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.hauserwirth.com/artists/53/thomas-houseago/ images-clips/30/

24

Příroda jako námět Následující text souvisí s mojí tvorbou, která je zaměřena na ztvárnění mých pocitů spojených s návštěvami skal. V textu se zamýšlím nad a pojetím a významem přírody pro dnešní, ale i dávné civilizace. „Není to jen sama Země, které platí vysokou cenu za naši honbu za ekonomickým růstem a technickým pokrokem. Je to i ta křehká část nás samých, která hledá skutečné a vyšší hodnoty, než je materiální blahobyt.“ Pavol Barabáš Dnešní lidé žijí v dramatické době, kde jsou na jedné straně ničeny přírodní základy našeho života a na straně druhé nás neustále se zrychlující technologický pokrok žene dopředu. Bydlíme ve velkých městech, jsme obklopeni vysokými věžáky, proudy aut a příroda je spoutána do podob zahrad nebo parků. Není tedy divu, že lidé utíkají z této betonové džungle, z rušného velkoměsta pryč, zpátky do přírody. Moderní člověk ztratil vztah k okolní přírodě do takové míry, že si to vlastně ani neuvědomuje. Náš svět je omezen na smyslové vjemy a racionální teorie, věříme jen tomu, co vidíme, tomu, co je vědecky změřeno a prozkoumáno. Avšak člověk nežije jenom v hmotné dimenzi, existuje ještě jiná úroveň lidského vnímání, která je sice podstatně křehčí, ale zato velice pestrá. Je jí duchovní dimenze. V tomto duchovním světě jsme odpoutáváni od našich osobních starostí a hranic, oddáváme se mu ve stavu uvolnění, kdy je náš organismus schopen přijímat různé vlivy a energie. Již předchozí generace, přírodní generace a národy žili, nebo doposud žijí velice duchovním životem, který je zřejmě hluboce poznamenaný mystickými přírodními prožitky. Například indiáni věří v ducha, věří, že každé místo a věc má svého ducha. Tyto národy žijí v těsném spojení s přírodou. Mají svá obětní a kultoví místa, vnímají přírodní síly a využívají jich.

25

Každý ví z vlastní zkušenosti, jak ho může okouzlit krásná příroda, jak mu v ní přítomný okamžik pozvedne náladu, jaké bohatství pocitů v něm vyvolají doteky přírodních materiálů. Například když člověk chodí bos, pohladí hrubou kůru stromu, nebo když se ruka dotkne kamene. Při těchto dotecích sice cítí tělo samo sebe, ale stěží se dá určit, kde přesně ruka končí a začíná kámen. Při hmatu mizí hranice mezi vnitřkem a vnějškem. Působí prostřednictvím kůže, která nás na jedné straně dělí od ostatních, na druhé straně nás s nimi spojuje. Toto smyslové prožívání přírody vede k hlubokému vnímání sebe sama a nakonec k bezprostřednímu spojení se s místem.[1, s. 48] „Svět se skládá z vibrujících polí, které spolu komunikují. Kromě materiální existují i jiné dimenze života. Vědomí a hmota se vzájemně ovlivňují.“ Pier Hänni Na mém místě Každý z nás si přeje najít místo, kde by se cítil dobře, mohl načerpat sílu a vychutnávat přítomnost. Mohu říci, že všechny výše zmíněné pocity, kolují celým mým tělem a mojí myslí, když se nacházím v přírodě, na mém oblíbeném místě. Hluboký duchovní zážitek, který zde prožívám, se nedá vyjádřit slovy, ale mohu se pokusit ho přiblížit v textu níže. Místo, které na mě působí svou záhadnou energií, jsou skalní útvary. Jednou mě můj kamarád mě vzal na výlet, že prý objevil skvělé skalní město, které není přístupné lidem, nejsou tam vyrobeny lávky ani schůdky, zpřístupňující skály méně zdatným jedincům. Aby se člověk na takové místo dostal, musí uhnout z turistické cesty a napojit se na neznačenou pěšinu, kterou si vytvořila lesní zvěř. Cesta na mé místo začíná strmým svahem, který je posetý stromy v různé fázi života. Některé se teprve nedávno vyklubaly ze semínka, jiné jsou silné a krásně rostlé, ve

26

svých nejlepších letech a pak jsou tu i ty, jejichž život je již u konce, jsou ztrouchnivělé, a jestli se ještě nezřítily k zemi, tak je to v nejbližších chvílích čeká. Po zdolání tohoto svahu, který se zdá nekonečný, jsou na vršku již vidět skály, tyčící se k nebi. Vysoké skály, tvoří zdánlivě nepřekonatelnou hradbu skalního města. Avšak tato hradba je také jeho branou. Díky strmé cestě, která je tvořena ze skalních balvanů se dostáváme nahoru, na předměstí, kde se ještě musíme prodrat skrz prales hustého borůvčí a brusinek dále do středu kopce, kde se nachází skalní město. Abychom se dostali do jeho srdce, musíme vylézt komínem nahoru, připadám si jako bychom lezli po kamenném žebříku. Ten nás zavede přímo do města. Skalní město je soubor skal, které jsou obrušovány zuby času, větry a dešti do rozmanitých tvarů, některým se ulomily části, ty tu leží různě poházené, takže tvoří takové bludiště, skrze které bloudíme dál do skal a procházíme tak městem. Pozoruji skály, které se tyčí okolo mě jako obrovští strážci města. V jejich tvarech mohu vidět tváře, zkamenělé postavy, cokoli. Vzpomínám si, jak jsem zde byla poprvé, vyděšená faktem, že jediný chybný krok mě může stát tolik. Je dost možné, že bych za něho zaplatila i cenu nejvyšší. Tehdy mé kroky byly nejisté. Ale čím více se prodírám skalami, čím více času zde trávím, tím více získávám jistoty do svých kroků. Dnes se již ve skalách cítím jako jejich součást, vím, že jejich drsný povrch udrží mé kroky, stávám se jimy. Fotografie ze skal Přikládám také fotografie, které zachycují skály s akty těl, které mají symbolizovat splynutí těla se skalou. Akty na mých fotkách nejsou tak zřetelné jako na fotkách Deana Fidelmanna. Aby si čtenář vůbec nějakého lidského těla všiml, musí fotografiím věnovat více času. Pro černobílou podobu fotografií jsem se rozhodla ze dvou důvodů. Jedním je přiblížení se Deanu Fidelmannovi a ten druhý je umocnění efektu sjednocení těla modelky se skálou.

27

Obrázek č. 7 Moje místo Zdroj: Vlastní 28

Obrázek č. 8 Dotek Zdroj: Vlastní 29

Obrázek č. 9 Objetí Zdroj: Vlastní 30

Obrázek č. 10 Skrýš Zdroj: Vlastní 31

Obrázek č. 11 Schoulená Zdroj: Vlastní 32

Obrázek č. 12 Jako součást skály Zdroj: Vlastní 33

Hory, skály, kameny Jak píši již v předchozí kapitole, místem, které má na mě doslova magický vliv, jsou skály. Proto se v následujícím textu věnuji popisu hor, skal a kamenů a jejich vlivem na duchovní základ lidského světa. Tyto monumenty přírody okouzlí člověka svoji velkolepostí a rozmanitými tvary. Hory, skály a kameny jsou odjakživa opředené legendami, ve všech světových náboženství a kultech hrají významnou roly. V mytologiích jsou pohoří a hory obydlím bohů například bájná hora Olymp, často je i hora samotné božstvo. Na jejich vrcholech se dotýkají země a nebe. Proto se dodnes uctívají božstva hor na celém světě, ať už se jedná o náboženství jako je Hinduismus, Buddhismus nebo o místní přírodní kulty.[1, s. 56 - 57] Po celé Evropě můžeme také najít skalní bloky, menhiry a seskupení kamenů, megality. Tyto kamenné bloky pocházejí z období neolitu. V této době docházelo k migraci lidí, rozšiřoval se směnný obchod a lidé se stěhovali se svými stády. Ve vývoji umění se uplatňovali nové tendence. Jejich projevem byly tyto kamenné stavby. Lidé tvořili vyšší, kolektivní jmění s obřadní funkcí, ať již magickou, náboženskou nebo společenskou. Člověk budoval kamenné stavby, jež vyjadřovaly lidské společenství, dal jim náboženskou funkci, která byla spojena s kultem mrtvých nebo s uctíváním božstev. Tyto stavby již neměly pouze užitkovou funkci, člověk začal vnímat kámen jako něco slavnostního, dal mu výjimečný charakter, vyšší kvalitu. Docházelo ke spojenectví mezi uměním a náboženstvím.[3, s. 18 - 20]

34

Menhir Menhir, tento vztyčený kámen byl nejjednodušší formou pomníku a jeho předchůdcem. Dnes se stále častěji setkáváme s domněnkou, že měl být útočištěm duše zemřelého. Tento význam vztyčeného kamene můžeme ještě dodnes zaznamenat například na Madagaskaru, kde se podobný kámen považuje za útočiště bloudících duší zemřelých, které nebylo možné pohřbít. Menhir byl nositelem základní funkce umění, která náleží úloze zprostředkujícího článku mezi člověkem a vesmírem. Menhir byl z kamene, převzatého z hmotného světa, pocházel z přírody, byl její součástí a najednou mu člověk dal smyls, který tento kámen sám o sobě neměl a který jej povyšoval na symbol. Stal se výmluvným znakem vnitřního, duchovního života, v němž smrt a přírodní síla zaujímaly totéž místo. Lidé uctívali mocné síly přírody. Vznikaly pomníky v podobě menhirů, jež byly útočištěm duší, dolmenů, které byly domy mrtvých a kromlechů, což jsou kruhovité seskupení těchto kamenů. Kámen přestal být pouze stavbou mrtvých, neztotožňoval se už jenom s náhrobkem, ale byl zasvěcen kultu a jeho obřadům, které formovaly pospolitého ducha starých kultur. Pravidelné a složité sestavy, jako například v Stonehenge potvrzují, že umělecké výtvory vyjadřují člověka, jeho vnímání a odraz jeho ducha.[3, s. 20] Ovšem mnoho těchto kamenů bylo zničeno, ať už křesťany, rozsévajícími svou víru, nebo prostými lidmi, které tyto kameny používali jako stavební materiál. I v dnešních dobách se lidé cítí tajemným způsobem přitahovaní těmito bloky. Ale proč vůbec byly určité kameny, jeskyně a skály využívané ke kultovním účelům? V Asii, a odloučených oblastech Evropy se říká, že určité kameny mají kouzelné síly. V Asii lze dodnes pozorovat, jak lidé zdraví kamenné bloky jako nějaké příbuzné a

35

přátele. Ale i v Evropě přitahují výrazné skály a kameny ty, kdo chodí pravidelně do přírody a vidí v nich zvláštní obličeje a považují je za jaksi oživené. Menhiry, svislé kamenné bloky patří k nejnápadnějším kultovním kamenům. Částečně sloužily k určování astronomických dat, jako je rovnodennost nebo slunovrat, ale to nevylučuje ani jejich náboženský význam. Podle dnešního stavu vědy se u nich konaly v těchto dnech oslavy věčně se vracejícího Slunce. Svislé kameny, které jako jiné vertikální objekty spojují energii země i vesmíru a vyzařují ji do okolí, sloužily jako posílení plodnosti polí, jiné sloužily k uctívání bohů nebo jako označení posvátného místa. Ve Švýcarsku se dodnes často nacházejí takzvané kameny dětí. Vypráví se, že si u nich nastávající matky vyzvedávaly svá novorozeňata. Lidé u těchto kamenů prosili o zdravé děti. Můžeme zde ale také nalézt kameny, o nichž se tvrdí, že jsou branou pro duše, podle legend měla duše zemřelého vklouznout skrz kámen na onen svět. Dle bájí jsou tyto kameny spojením tohoto a onoho světa, kde se na jedné straně prosí o děti, a na druhé straně vzpomíná na mrtvé. Vezmeme-li v úvahu domněnku, že staří Evropané věřili na reinkarnaci, můžeme menhiry označit jako jakési otáčecí dveře, kterými duše vcházejí do života, zatímco druhé ho opouštějí. Tato víra je dodnes v Asii velmi rozšířená.[1, s. 81 - 84]

36

Vlastní práce Tato kapitola je věnována mé vlastní tvorbě, ze které vzešly sochy, jež zachycují skály, kamenné bloky metamorfované do lidských postav. Nejprve nastíním zvolení materiálu pro tvorbu mých děl a dále přiblížím samotný postup a proces mé práce. „Konečně musíme trvat na tom, že umělec se nesmí zaleknout použít v sochařství jakýkoli prostředek, který mu dovoluje dosáhnout skutečnosti. Není hloupějšího strachu než z překročení hranic našeho umění.“ Umberto Boccioni Materiál V dnešní moderní době může sochař pro své umělecké vyjádření použít rozličných materiálů. Od různých plastů a pryskyřic, přes vosk, sádru, papír, sklo, porcelán, hlíny a jíly, kámen, různé kovy a další, se dostáváme k soše. Je tedy příznačné konstatovat, že dnes není pro sochaře tabu žádný materiál. Ovšem jako nejvýznamnější, klasický sochařský materiál můžeme označit kámen.[5, s. 33] „Také volba materiálu, jímž se vyjadřuje tvořící člověk, nakonec nemusí mít význam. Já ale pevně věřím, že kámen je to jediné pravé, jediný pravý materiál pro sochaře.“ Fritz Wotruba

37

Druhy kamenů, nejčastěji v sochařství používané: Alabastr – skoro průsvitný, měkký bílý kámen. Sochy z alabastru působí velice křehce a něžně. Opuka – světlá, žlutošedá usazená hornina. Její struktura není tak hrubá jako struktura pískovce, proto i sochy z opuky vypadají jemněji, než ty pískovcové. Pískovec – je zrnitý kámen, vzniklý z usazeného písku. Pískovec má rozličnou strukturu, která je odvozena od velikosti zrn písku. Také barevnost pískovce může být velice rozmanitá například bělavá, žlutá, šedá nebo hnědá. Pískovec se poměrně dobře zpracovává, protože dovoluje hluboké probírání hmoty. Vápenec – celistvá sedimentární hornina, je tvořen z největší části kalcitem. Jeho barvy jsou rovněž velice rozmanité, může být v odstínech bílé, šedé, červené. Mramor – ušlechtilý krystalický jemnozrnný druh vápence opět může mít mnoho různých tvrdostí a barev. Mramor nám dovoluje úplné vyhlazení a leštění i velikou jemnost vypracování. Sochy z mramoru působí velice přepychově a důstojně. Žula – velice tvrdý, pevný kámen se značnou trvanlivostí. Žula se opracovává těžko a vynucuje si zachování blokovitosti a velké formy bez výrazných prohlubin. Používá se k velkým pomníkovým plastikám, působících hlavně svojí hmotou a siluetou.[5, s. 33 – 34]

38

S myšlenkou, zvolit si pro účely své práce kámen, konkrétně pískovec, jsem koketovala již od samého začátku. Tento úmysl byl podložený především faktem, že celá práce je o skalách, které jsou pískovcového původu. Nakonec jsem však od použití pískovce upustila a rozhoda se pro umělý kámen, což je vlastně zušlechtěný beton. Charakter umělého kamene závisí na volbě cementu a příměsi. Důležité pro moji práci bylo, aby měl materiál spojitost se skalami, aby moje díla byla autentická. Proto jsem se rozhodla použít ve směsi na umělý kámen písek, který jsem si dovezla přímo ze skal, o kterých ve své bakalářské práci píši. Písek jsem samozřejmě ještě musela proprat a zbavit nečistot v podobě různých větviček, listů nebo jehličí. Vyčištěný písek jsem dále smíchala s bílým cementem, trochou vody a penetrací. Postup mé práce Najít si takový způsob práce, který by vedl k požadované soše a vyhovoval mým požadavkům, nebylo vůbec jednoduché. Stálo mě to mnoho sil a času. Nejprve jsem zkoušela modelovat plastiky z keramické hlíny a vytvářet z nich formy, do kterých bych odlévala umělý kámen. Protože tato technika byla mezičlánkem mého konečného pracovního postupu, rozhodla jsem se ji ve své práci přiblížit. Odlévání Ze Sochy, vyrobené například z hlíny, si můžeme udělat formu, pomocí které vytvoříme tutéž sochu v jiném materiálu. Tuto formu lze vyrobit ze sádry nebo ze silikonu. Silikonová forma se dá použít víckrát, sádrovou musíme odsekat, proto se odlévání do sádry nazývá odlévání na ztracenou formu.

39

Postup odlévání na ztracenou formu Plastiku, vymodelovanou z hlíny jsem rozdělila pomocí tenkých plíšků na dvě části. Poté jsem ji nahodila tenkou vrstvou obarvené sádry, pro signalizaci konce formy při odsekávání. Dále jsem nanesla větší vrstvu bílé sádry, která vytvořila pevnou formu. Po zatuhnutí sádry bylo třeba odstranit plíšky a do děr, které po nich zbyly, jsem lila vodu a snažila se formu od modelu uvolnit pomocí nože. Následně bylo nutné formu očistit od přichycené hlíny a vymazat, pak už se mohlo odlévat do požadovaného materiálu, kterým byl beton, jak již zmiňuji v předcházející podkapitole. Beton jsem si namíchala ze skalního písku, bílého cementu a penetrace. Obě půlky formy jsem vylila zvlášť a po odsekání sádry jsem již výsledné části sochy slepila opět betonem. Dalším postupem bylo dobroušení a uhlazení svárů plastiky, k čemuž jsem použila nožík a malou vrtací brusku. Tento postup byl velice zajímavý a určitě i přínosný, ráda jsem si techniku tvorby forem a odlévání vyzkoušela, ale výsledná socha se mi moc nelíbila. Přišlo mi, jako by se odlitím vytratil můj rukopis, plastika byla příliš uhlazená. Rozhodla jsem se tedy, že toto dílo bude pokusné a pokračovala na něm v trénování, kterým bylo broušení za pomoci malé vrtací brusky. Zkoušela jsem ztvárnit do umělého kamene obličeje, nebo lozící postavičku. Od úmyslu odlévání jsem tedy upustila, protože tvorba formy a samotné odlévání bylo příliš zdlouhavé a výsledek nebyl podle mého očekávání. Pro ilustraci přikládám fotku sošky.

40

Obrázek č. 13 Pokus Zdroj: Vlastní 41

Vlastní pracovní postup K pracovnímu postupu, který jsem nakonec zvolila, mě navedl můj vedoucí bakalářské práce, pan docent akademický sochař Jiří Sobotka. Způsob tvorby plastik spočíval v nanášení umělého kamene na kovovou kostru, kterou jsem vymodelovala z pletiva. Konstrukci jsem poté obalila gázou namočenou v betonu. Bylo třeba dělat každou stranu zvlášť a na položené soše, protože betonová břečka je celkem nepoddajná a sypká. Jeden den jsem tedy navrstvila gázu na jednu stranu a nechala do druhého dne zaschnout, aby se s pletivem spojila. Další den se mohlo pokračovat na druhé straně stejným způsobem. Když byla konstrukce celá obalená gázou, která na ní již držela, mohla jsem začít s aplikací betonu. Vrstvení bylo třeba provádět opět na položené soše, protože jinak by sypký beton z povrchu sklouzával. Toto nanášení jsem realizovala v několika fázích, abych dosáhla požadovaných výstupů a tvarů. Protože se po každé fázi aplikace betonu muselo čekat na jeho zatuhnutí, byl tento proces celkem náročný na čas. Když bylo dosaženo dostatečné vrstvy materiálu, přichyceného na konstrukci, mohla jsem začít se stavěním plastiky. Na stojící sochu se muselo opět nanést trochu betonu, který sloužil k vyretušování děr a jiných nedostatků, jež jsem na ležící plastice přehlédla. V posledním kroku jsem ještě takto vymodelovanou sochu upravila zbroušením nepatrných detailů, například prohloubení spár, sbroušení vršků a odstranění nežádoucích hrudek betonu.

42

Sochy Tato kapitola je věnovaná praktické části mé bakalářské práce, kterou jsou sochy. Ty můžeme přirovnat k již výše zmíněným menhirům. V těchto sochách chci vyjádřit své další pocity ze skal, jejichž rozmanité tvary mě nabádají k představám zakletých lidí nebo jejich duší v kameny. Osamění - být sám je někdy příjemné, avšak trvá-li naše samota delší dobu, můžeme si připadat osamělí. První mé dílo, choulící se zkřivená postava symbolizuje samotu. Dvojice – tato socha zobrazuje dvě postavy, které jsou k sobě nakloněné. Každý člověk si dříve, či později hledá partnera pro společný život, svoji ztracenou půlku duše. Na této cestě se mnohokrát spleteme, najdeme vůbec někdy tu pravou? Stopy - tak jako je skála vystavena neustálému působení času, který do ní za pomoci větru a deště vrývá různé obrazce a všelijak ji přetváří. Poznamenávají člověka ostatní lidé, které na cestě svým životem potká. Některými lidmi jsme ovlivněni méně nebo vůbec, jiní v nás mohou zanechat hluboké stopy. Tato myšlena je vyobrazena v soše s názvem Stopy. Shromážděni – být v davu nám dává určitý pocit jistoty, bezpečí, obklopujeme se kolikrát i neznámými lidmi. V davu je síla. Dav nás ale také může strhnout a takto ovlivnění lidé konají činy, ke kterým by se sami neodvážili. Řada - Lidé stojící v řadě, čekající. Na co? Vědí to vůbec ony samy? Celý život na něco čekáme, stojíme v řadě, bojíme se z ní vystoupit, abychom se od ostatních nelišili. 43

Obrázek č. 14 Osamění Zdroj: Vlastní 44

Obrázek č. 15 Dvojice Zdroj: Vlastní 45

Obrázek č. 16 Stopy Zdroj: Vlastní 46

Obrázek č. 17 Shromáždění Zdroj: Vlastní 47

Obrázek č. 18 Řada Zdroj: Vlastní 48

Závěr Odjakživa jsou lidé přesvědčení, že k nim příroda mluví pomocí znamení. Po celá tisíciletí lidé žili v bezprostřední blízkosti s vnější a vnitřní přírodou. V poslední době se ale tato blízkost vytrácí a lidé si své krajiny neváží. Místo nedělních vycházek do lesa chodí rodiny do supermarketů na nákupy. Nabízí se tedy otázka, jak působí narušený vztah k přírodě na naši duši?[1, s. 170] Já osobně si tedy nedovedu svůj život bez procházek a rozjímání v krajině představit. Svůj vztah k přírodě se snažím v této práci přiblížit. Pomocí fotek a soch ztvárňuji své pocity a myšlenky, které se mi pod širým nebem honí hlavou. Pomocí tohoto textu chci dosáhnout toho, aby se každý čtenář zamyslel nad svým vnímáním přírody. A uvědomil si, že jen ohleduplné zacházení s přírodou může trvale zajistit základní podmínky života a rozvoj naší duše. Bohužel se v této době poslání chránit přírodu a vše živé vytrácí někam do neznáma. Největší výzvou naší doby tedy je spojení přírodní společnosti s technologickou.[1, s. 170]

49

Seznam obrázků Obrázek č. 1 Lezkyně .............................................................................................................................................................. 14 Obrázek č. 2 Poustevník Juan Garin ......................................................................................................................................... 16 Obrázek č. 3 The Bookmaker ................................................................................................................................................... 18 Obrázek č. 4 Storm Man .......................................................................................................................................................... 20 Obrázek č. 5 Familie ................................................................................................................................................................ 22 Obrázek č. 6 Baby.................................................................................................................................................................... 24 Obrázek č. 7 Moje místo .......................................................................................................................................................... 28 Obrázek č. 8 Dotek .................................................................................................................................................................. 29 Obrázek č. 9 Objetí .................................................................................................................................................................. 30 Obrázek č. 10 Skrýš ................................................................................................................................................................. 31 Obrázek č. 11 Schoulená .......................................................................................................................................................... 32 Obrázek č. 12 Jako součást skály ............................................................................................................................................. 33 Obrázek č. 13 Pokus ................................................................................................................................................................ 41 Obrázek č. 14 Osamění ............................................................................................................................................................ 44 Obrázek č. 15 Dvojice.............................................................................................................................................................. 45

50

Obrázek č. 16 Stopy ................................................................................................................................................................. 46 Obrázek č. 17 Shromáždění...................................................................................................................................................... 47 Obrázek č. 18 Řada .................................................................................................................................................................. 48

51

Zdroje Literatura 1. HÄNNI, Pier. Putování krajinou k místům síly a posvátným kamenům: místa odpočinku, inspirace a léčení si každý může najít sám. Vyd. 1. Olomouc: Fontána, 2010, 182 s. ISBN 978-80-7336-607-0. 2. HUYGHE, René. Encyklopedie Umění nové doby. Vyd. 1. Praha: Odeon - nakladatelství krásné literatury a umění, 1974, 470 s. 3. HUYGHE, René. Encyklopedie Umění pravěku a starověku. Vyd. 1. Praha: Odeon - nakladatelství krásné literatury a umění, 1967, 436 s. 4. CHADRABA, Rudolf. Dějiny českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1989, 390 s. ISBN 80200-0069-0. 5. LIDICKÝ, K., et al. Modelování: Pro posluchače výtvarné výchovy na pedagogických fakultách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 80 s. 6. PIJOÁN, José. Dějiny umění 8. Vyd. 4., v Knižním klubu 1. V Praze: Balios, 2000, 364 s. ISBN 80242021668. 7. PIJOÁN, José. Dějiny umění 9. Vyd. 4., v Knižním klubu 1. V Praze: Balios, 2000, 334 s. ISBN 80242021749. 8. PIJOÁN, José. Dějiny umění 10. Vyd. 4., v Knižním klubu 1. V Praze: Balios, 2000, 300 s. ISBN 802420218210. 9. RUHRBERG, Karl a Ingo F WALTHER. Umění 20. století. Praha: Slovart, c2004, 840 s. ISBN 80-7209-521-

52

Internetové zdroje 10. ACHEY, Jeff. Climbing: Dean Fidelman. [online]. 2014 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.climbing.com/climber/dean-fidelman/ 11. AURORA. EMPTY KINGDOM: Dean Fidelman. [online]. 2012 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.emptykingdom.com/featured/dean-fidelman/ 12. FIDELMAN, Dean. Stone Nudes. [online]. 2013 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.stonenudes.com/index.html 13. GLENN, Martina. ARTMUSEUM.CZ [online]. 2003 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/ 14. HAUSER & WIRTH. Artist - Thomas Houseago: Bibliography [online]. 2014 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.hauserwirth.com/artists/53/thomas-houseago/bibliography/ 15. HOUSEAGO, Thomas. From No Name Artist to Sculpting Sensation/Euromaxx. In: Youtube [online]. Zveřejněno 13. 09. 2012 [vid. 2013-10-30]. Dostupné z: http:// https://www.youtube.com/watch?v=F1zVwYL-44 16. MAGNI, Marica. GROVE ART ONLINE. MoMA: The Collection Medardo Rosso [online]. Oxford University Press, 2009 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.moma.org/collection/artist.php?artist_id=5036 17. Wikipedia: The Free Enciclopedia. Eugène Dodeigne [online]. 2013 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Eug%C3%A8ne_Dodeigne

53