UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Bakalářská práce
EVANGELIZAČNĚ ZAMĚŘENÉ PRÁZDNINOVÉ POBYTY PRO ADOLESCENTY
Tereza Špetová
Katedra:
Teologie a filozofie
Vedoucí práce:
doc. Mgr. Michal Kaplánek, Th.D.
Studijní program:
B7508 Sociální práce
Studijní obor:
Pastorační a sociální práce
Praha 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Evangelizačně zaměřené prázdninové pobyty pro adolescenty napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.
V Praze dne 15. 4. 2013
Tereza Špetová
Anotace Bakalářská práce se věnuje problematice evangelizace v prostředí mladých lidí. Autorka vymezuje základní pojmy a na základě církevních dokumentů stanovuje kritéria pro evangelizační aktivity zaměřené na mládež. Příkladem takové aktivity je evangelizačně zaměřený prázdninový pobyt ENTERcamp pro adolescenty, který pořádá katolická církev jako jednu z nabídek evangelizace mládeže. Cílem evangelizačního pobytu ENTERcamp je předávat hodnoty žitého evangelia tak, aby odpovídaly současným měnícím se touhám a potřebám mládeže. Cílovou skupinou, pro které je pobyt určen jsou mladí lidé ve věku 1523 let. Tuto aktivitu autorka podrobuje pastorálně teologické analýze a doporučuje kroky ke zlepšení a prohloubení pobytu. Výsledky svého bádání a vyhodnocení nabízí autorka organizátorům pobytu a pastoračním pracovníkům, kteří se zabývají evangelizací mládeže a přípravě pobytu.
Klíčová slova: evangelizace mládeže, pastorace mládeže, evangelizační aktivity, evangelizační prázdninové pobyty, mladí lidé.
Summary The thesis deals with the questions concerning evangelization among young people. The author explains basic terms of this field first and then on the basis of the church documents she defines criteria of evangelization activities aimed at the youth. As an example of such activities she describes holiday camp ENTERcamp for adolescents, which is organized by the Catholic Church. The aim of the evangelization camp ENTERcamp is to show the values of living gospel in a way that is suitable for the changing needs and desires of the youth today. The target group of the camp are young people at the age of 15 – 23. The author analyses the camp programme from the point of view of pastoral theology and recommends further steps that could improve the impact of the camp and deepen the experience of its participants. The author offers the results of her analysis to the organizers of the camp and to all pastoral workers who are involved in the evangelization activities for the youth.
Key words:
evangelization of the youth, pastoral work with the youth,
evangelizational activities, evangelization at the holiday camps, young people, the youth.
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce doc. Mgr. Michalu Kaplánkovi, Th.D., který mě trpělivě a ochotně provázel po celou dobu psaní svým nadhledem, podněty a metodickým vedením práce. Můj dík patří také mým rodičům, kteří mě umožňují studovat a všem, kteří mě podporovali slovem a modlitbou. Můj dík patří i Bohu, který bych chtěla vyjádřit v modlitbou sv. Augustina.
„Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak pradávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Byls uvnitř ve mně, já však venku. Tam jsem tě hledal; sám znetvořený na krásné tvory číhal jsem, na dílo tvých rukou. Ty jsi byl se mnou, já však s tebou ne. Ti tvorové mě vzdalovali od tebe, ač ani oni bez tebe by nebyli. Hlasitě jsi na mě zavolal a prolomil mou hluchotu. Zářil jsi, ze slepoty jsi mě v mžiku uzdravil. Svou vůni jsi kolem rozprostřel, ucítil jsem tě a z hloubi vydechl. Poznal jsem tě a hladovím teď a žízním po tobě. Dotkl ses mne. Touha po tvém pokoji mě stravuje.“ (Modlitba sv. Augustina)
Obsah Úvod .......................................................................................................... 10 Poslání hlásat evangelium.............................................................. 11
1. 1.1
Od Krista k církvi – hlásající evangelium ...................................................... 11
1.2
Povolání každého křesťana ke svědectví. ........................................................ 13
2.
Pojem evangelizace ......................................................................... 14 2.1
Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi ..................................................... 16
2.2
Duch evangelizace .......................................................................................... 18
2.3
Jádro evangelizace ......................................................................................... 18
2.4
Způsoby evangelizace ..................................................................................... 19
Nová evangelizace ........................................................................... 20
3. 3.1
Dva modely nové evangelizace ....................................................................... 22
3.1.1 Eklesiocentrický model inkulturace .......................................................... 22 3.1.2 Bibliocentrický model evangelizace ......................................................... 23 3.1.3 Principy evangelizace mládeže ................................................................. 24
Kritéria pastorace zaměřené na evangelizaci .............................. 27
4. 4.1
Postoj mladých lidí k církvi a náboženství v České republice ........................ 27
4.2
Rozdílná přístupy k evangelizaci z hlediska cílové skupiny ............................ 28
4.3
Vymezení kritérií pro evangelizaci v pastoraci mládeže ................................ 29
4.3.1 Teologická kritéria .................................................................................... 30 4.3.2 Etická kritéria ............................................................................................ 32 4.3.3 Psychologická kritéria ............................................................................... 34
Pastorace mládeže a vybrané evangelizační aktivity ................. 37
5. 5.1
Vymezení pojmu pastorace mládeže ............................................................... 37
5.2
Vliv II. vatikánského koncilu na pastoraci mládeže........................................ 38
5.3
Modely pastorace mládeže v České republice ................................................ 38
5.4
Vybrané evangelizační aktivity ....................................................................... 40
5.5
Evangelizační prázdninové pobyty pro adolescenty ....................................... 41
5.6
Adresáti evangelizační pobytů z hlediska věku ............................................... 42
5.7
Adresáti evangelizačních pobytů jako zvláštní cílová skupina ....................... 42
5.8
Základní model evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu Jump ..... 43
Základní model evangelizačního pobytu ENTERcamp, ............ 45
6. 6.1
Vznik................................................................................................................ 45
6.2
Programové základy a prostředky evangelizace............................................. 45
Analýza pastoračního programu ENTERcamp .......................... 47
7. 7.1
Praktická uplatnění principů evangelizace mládeže....................................... 47
7.2
Naplnění teologických kritérií......................................................................... 48
7.3
Naplnění etických kritérií ................................................................................ 49
7.4
Naplnění psychologických a pedagogických kritérií ...................................... 50
Doporučení ...................................................................................... 51
8. 8.1
„Zážitkové křesťanství“ .................................................................................. 51
8.2
„Ovládání někým jiným“ ................................................................................ 52
8.3
„Krize víry“ .................................................................................................... 53
Závěr......................................................................................................... 55 Bibliografie............................................................................................... 58 Internetové zdroje ................................................................................... 62
Úvod Záměrem této bakalářské práce je přispět k pastorálně teologickým analýzám, které se věnují evangelizaci mládeže. Zabývá se nabídkou evangelizačně zaměřených prázdninových pobytů pro adolescenty. Zkoumá konkrétní příklad evangelizačního pobytu ENTERcamp, který probíhá v katolické církvi. Svoji pozornost věnuje smyslu a poslání těchto pobytů pro mladé lidi – do jaké míry takové pobyty odpovídají na potřeby a touhy mladých lidí. Jádrem práce je popis evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu ENTERcamp a jeho kritická analýza, která ústí v návrh možných zlepšení, které by přispěly k prohloubení evangelizačních aktivit a pobytů pro mladé lidi. Bakalářskou práci autorka koncipuje do dvou částí. V první části uvádí čtenáře do problematiky evangelizace, dotýká se pojmu evangelizace a nová evangelizace, vymezuje tři principy pro naplnění a poslání evangelizace, poté pomocí získaných poznatků a odborné literatury, stanoví kritéria pastorace zaměřené na evangelizaci. V druhé části práce autorka podrobuje evangelizační pobyt ENTERcamp pastorálně teologické analýze. K tomu využívá vymezených principů a kritérií. Pomocí nich určuje, kterým z kritérií program vyhovuje a které naopak ignoruje. Tímto poukazuje na výhody, úskalí a obtíže, které s sebou program nese či může v budoucnu nést. V závěru práce autorka poukazuje na možné úskalí, které mohou na evangelizačně zaměřeném pobytu nastat, a zároveň navrhuje možnosti, které by mohly vést k předcházení vzniku překážek a úskalí, a tím prohloubit fungování evangelizačně zaměřeného pobytu ENTERcamp.
10
1. Poslání hlásat evangelium V následujících kapitolách pro vymezení definic, pojmů a upřesnění budeme nejprve pracovat s papežskými dokumenty, které se zabývají evangelizaci a činnostmi, které jsou s evangelizací spojené. Pro přiblížení úlohy laiků v evangelizaci využijeme posynodní apoštolský list o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě Christifideles laici. Pro přiblížení misijního poslání církve se opíráme o encykliku o stálé platnosti misijního poslání Redemptoris missio. Hlouběji se pak zaměříme na apoštolskou exhortaci Pavla VI. Evangelii nuntiandi, která pojednává přímo o evangelizaci. Inspirací a pomocí nám také budou dokumenty II.vatikánského koncilu, které se týkají náboženské svobody (Dignitatis humanae), misijní činnosti církve (Ad gentes) a apoštolátu laiků (Apostolicam actuositatem).
1.1
Od Krista k církvi hlásající evangelium
Ježíš v Janově evangeliu je označen jako vtělené Slovo (Logos), které bylo na počátku, které bylo u Boha, Slovo, které bylo Bůh, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov. Jan 1,1-14). Evangelista Jan ve svém prologu poukazuje, že to není on, kdo hlásá evangelium, ale Ježíš, kterého Bůh poslal. Ježíš sám potvrzuje, že musí zvěstovat Boží království a vztahuje na sebe slova proroka Izaiáše: „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění.“ (Iz 61,1). K tomuto poslání byl Kristus seslán Bohem na svět, aby nesl radostnou zvěst všem lidem.
11
Kristus hlásá nejprve Boží království. Boží království má takovou moc, že vše ostatní bude přidáno (srov. Mt 6,33). Ježíš uvádí mnoha způsoby, jak mít podíl na Božím království a jak jej dosáhnout, a doprovází své hlásání a učení mnoha znameními. Poslání hledat, prožívat a hlásat Boží království předává Ježíš nejprve
apoštolům,
které
si
přímo
vybral:
„Jděte
do
celého
světa
a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří, a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,15). Skrze apoštoly přechází pak tento úkol na celou církev: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ (Mt 16,18). Poslání církve se tedy děje, pokud je v tomto příkazu Krista církev činná a přítomná mezi lidmi a přivádí je svým příkladným životem k účasti na samotném tajemství Krista.1 V rámci diskuse o apoštolátu a evangelizaci v druhé polovině 20. století se prosadilo přesvědčení, že církev musí evangelizovat nejprve sebe samu, chce-li ve světě představovat hodnoty evangelia.2 Pokud církev nebude sama proměněna a neprožije vnitřní obrácení, nemůže zasévat evangelium do srdcí lidí. Církev je nástrojem, skrze nějž chce Kristus uskutečňovat Boží království. Aby církev naplnila své poslání, ujímá se hlásání evangelia, a právě v církvi se člověk setkává s Kristem. Proto mnozí věřící považují současné „oddělování Krista od církve“ za „bolestnou zkušenost“ a poukazují na to, že nelze milovat Krista, aniž bychom milovali církev, vždyť „Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni.“ (Ef 5,25).3
1
Srov. AG 5. Srov. EN 15. 3 Srov. EN 16. 2
12
1.2 Povolání každého křesťana ke svědectví Již z názvu podkapitoly je zřejmé, že povolání k vydávání svědectví o Kristu se týká každého z nás. Není to jen činnost kléru, ale celého „vyvoleného lidu“ – církve. Každý z nás je pozván jedinečným způsobem k vydávání svědectví. Křesťané-laici (věřící, kteří nepřijali svěcení) mají v církvi specifické postavení, už jen tím, že žijí plně ve světě v běžných podmínkách rodinného i společenského života. Naproti tomu duchovní jsou spíše povoláni ke službě posvěcování společenství.4 Křesťané mohou na poli světských, společenských a rodinných záležitostí vydávat mnohá svědectví. Podílení křesťanů-laiků na evangelizaci je zřejmé již v prvních dobách křesťanství, a to jak v rodinách, u jednotlivců tak i společenství.5 Všichni křesťané se podílí na trojím úřadu Krista. Iniciačními svátostmi vstupují do společenství s ostatními, kdo tvoří jedno tělo Kristovo. Vykonáváním charismat, služeb a funkcí se podílí na životě církve. Ve své jedinečnosti nachází každý svým účinným apoštolátem vlastní formy účasti na životě církve. Dělníci jsou v podobenství na vinici Páně povoláni v různých hodinách dne; tím se vyjadřuje, že doby a specifický způsob nasazení pro evangelium jsou různé. Staří lidé, rodiny, mladí lidé-všichni mají své místo svoji cenu a úkol.6 Hlásání evangelia se týká všech. Hlas Ježíše: „Jděte i vy na mou vinici“ (Mt 20,4), proniká do srdce každého člověka. Každý je poslán osobně zvěstovat evangelium v prostředí, ve kterém se nachází rodina, práce, škola, kamarádi, volný čas. Každá věc, situace, setkání, nese v sobě možnost a příležitost vydávat svědectví.
4
Srov. LG 31. Srov. RM 71. 6 Srov. NEUNER, P. Laici a klérus? Společenství Božího lidu, s. 180-186. 5
13
2. Pojem evangelizace Ježíš nám společně s církví odhaluje podstatu evangelia pro náš život. Tuto podstatu jsme povoláni předávat dál. V následující kapitole bych chtěla poodkrýt a představit samotný pojem evangelizace s některými jeho aspekty. Samotné slovo „evangelizace“ vychází z řeckého slovesa „euangelizein“, odvozeného ze složeného substantiva „eu-angelion“ (eu=dobrý, angelion= zvěst/message). Slovo „euangelion“ (evangelium) se vyskytuje v řeckém textu Nového zákona mnohokrát, tímto slovem je míněna zvěst o Kristu a jeho poselství. Sloveso se někdy vyskytuje v mediu (euangelizasthai). Jak aktivní, tak mediální tvar slovesa znamená „přinášet dobrou zprávu o Božím království“, nebo přesněji „sdílet se“ o tuto dobrou zprávu s druhými lidmi. Ten, kdo se sdílí, přináší dobrou zprávu mezi druhé lidi, je hlasatel evangelia.7 Jenže současný pojem evangelizace je trochu složitější. Pojem se totiž celá staletí prakticky nepoužíval, takže jeho současné použití už v sobě nese důsledky vývoje teologie a situace jeho rozšíření. Zatímco ještě do začátku 20. století se užíval především pojem „misie“, a to ve smyslu „missio ad gentes“, v první polovině 20. století se rozšířil pro „evangelizační činnost“ pojem „apoštolát“ a teprve po II. vatikánském koncilu se v katolické církvi začal prosazovat biblický pojem „evangelizace“.8
7 Srov. SOUČEK, J. Řecko-český slovník k Novému Zákonu, s. 110-111. TICHÝ, L. Řecko-český Nový zákon, s. 1758. 8 Srov. KAPLÁNEK, M. Výchova v salesiánském duchu, s. 107.
14
Základním podnětem, který prohloubil celkový pohled na evangelizaci, byl Biskupský synod, který se konal roku 1974. Závěry tohoto synodu formuloval papež Pavel VI. v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. Tento základní dokument se snaží o vhled do celkové problematiky a otázek evangelizace. Pavel VI. popisuje ve své exhortaci význam evangelizace následujícími slovy:
„Evangelizace je dynamická skutečnost, která znamená pro církev přinášet radostnou zvěst všem společenským vrstvám. Církev evangelizuje, pokud, skrze působení božské síly přeměňuje osobní i společné vědomí lidí, činnosti, jimž se věnují, i jejich vlastní život a prostředí.“9 Pavel VI. zde klade důraz na vnitřní proměnu každého jedince. Tato proměna nezasahuje jen osobu, ale celý život a prostředí. Radikální změna, o které se Pavel VI. zmiňuje, bývá označována často řeckým slovem metanoia, jedná se o vnitřní proměnu celého člověka zasáhnutím jeho nitra a srdce. Církevní dokumenty, které píší o evangelizaci, nemají na mysli určitou činnost, ale postup pronikání radostné zvěsti do srdcí lidí. Proto církev nemůže evangelizaci omezit pouze na duši člověka, ale musí respektovat význam všech dimenzí lidství.10 Někteří teologové, kteří se zabývají evangelizací, rozdělují evangelizaci na dvě formy či dva směry. Prvním směrem evangelizace je evangelizace společnosti. Hlavní důraz kladen na pronikání evangelijních hodnot (láska, odpuštění, smíření) do jednotlivých oblastí společenského života. Druhým směrem evangelizace je osobní evangelizace. V osobní evangelizaci je důležitá vnitřní osobní proměna jedince. Nejprve musí dojít k osobní evangelizaci, tedy k osobní proměně jedince, aby mohlo dojít k evangelizaci společnosti. Z toho
9 EN 17-19. 10 Srov. KAPLÁNEK, M. Pastorace mládeže, s. 35.
15
plyne, že osobní evangelizace je primární.11 Nemohu evangelizovat a vnášet hodnoty evangelia do společnosti, pokud nejsem sám vnitřně obrácen, proměněn a zasažen silou a hloubkou evangelia, což také koresponduje se slovy Pavla VI. o obrácení: bez osobního vztahu a zkušenosti s Bohem, o němž mám vydávat svědectví, se stávají „pokusy“ svědčit o víře marnými. K osobní evangelizaci můžeme dle významného amerického teologa, kardinála Dullese dojít skrze tři stádia uvedení do víry. Prvním stádiem je první evangelizace (příprava na evangelium), která zahrnuje veškeré přípravy, které nadcházejí před samotným hlásáním Krista, vyvolávají zájem o náboženské otázky a disponují člověka k slyšení radostné zvěsti. Dříve byl používán pojem preevangelizace, tento pojem byl již překonán a nahrazen pojmem první nebo počáteční evangelizace. Druhým stadiem je evangelizace - jedná se o samotné hlásání radostné zvěsti. Pokud projdeme předchozími fázemi, může nastat třetí stadium, kterým je katecheze. V tomto stadiu, jde již o samotné vyučení ve víře.12
2.1
Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi
Událostí, která „nastartovala“ hlubší reflexi evangelizace, byl biskupský synod v roce 1974. Jeho výsledky shrnul Pavel VI. v apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi. Tento základní dokument uvádí do problematiky evangelizace, a samozřejmě je podmíněn dobou svého vzniku. Pavel VI. předkládá na začátku své exhortace tři zásadní otázky, na které se Biskupský synod pokoušel hledat odpovědi: 1) Co se stalo se skrytým pramenem radostné zvěsti, které je schopné proniknout do vědomí člověka? 11 Srov. MUCHA, P. Několik postřehů z evangelizační činnosti u nás. In Pastorační sborník evangelizace. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996, s. 21-22. 12 Srov. DULLES, A. Nová evangelizace, s. 183.
16
2) Nakolik evangelijní zvěst je schopna vnitřní proměny dnešního člověka? 3) Jaké vhodné metody lze při hlásání evangelia použít, aby se evangelium projevilo v plné síle?13 Kdybychom tyto otázky chtěli přeložit srozumitelnějším jazykem do dnešní doby, zněly by asi takto: 1) Kam se vytratilo evangelium, proč jeho síla neoslovuje mladého člověka? 2) Co může evangelium přinést člověku dnešní doby? 3) Kam máme vynakládat své úsilí, aby evangelium působilo, jako radostná zvěst?14 Kromě těchto zásadních otázek poukazuje apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi na hlavní hlasatele evangelia, kterými jsou Kristus a církev, dále představuje samotný pojem evangelizace, který jsem podle této exhortace vymezila již v předchozích kapitolách. Exhortace uvádí základní evangelizační způsoby, představuje hlasatele evangelia a ducha evangelia, který působí, skrze hlasatele evangelia. V exhortaci je přehledně naznačená posloupnost, která jde od Krista k církvi, od pojmu evangelizace k obsahu evangelizace a k evangelizačním způsobům – a odtud až k hlasatelům evangelia.15
13
EN 27. Srov. KAPLÁNEK, M. Evangelizace mládeže. In: Diecézní centrum mládeže Ostravsko-opavské diecéze [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://dcm.doo.cz/plakaty/dokumenty/KOM-12_prezentace_kaplanek.pdf. 15 Srov. EN. 14
17
2.2
Duch evangelizace
V předchozí kapitole jsme uvedli, že slovem „evangelizovat“ se rozumí sdílet radostnou zprávu o Božím království s druhými lidmi. Chci-li sdílet nějakou zprávu s druhými lidmi, musím použít sdělovací prostředek (písemný projev, slovo), bez sdělovacího prostředku nemůže dojít ke sdělení. Papežský kazatel karmelitán Raneiro Cantalamessa klade důraz na prvotní prostředek sdělení.
Základním prostředkem, kterým se sděluje každé
slovo, je dech, závan. Všechny ostatní prostředky nám pomohou prvotní prostředek uskutečnit. I Boží slovo se řídí touto zákonitostí sdělení. Slovo Boží je přenášeno
Božím
dechem.
Boží
dech
je
v Genezi
označován
ruah.
Z novozákonního pohledu je to Duch svatý, který Boží slovo oživuje a uvádí do pohybu.16 Apoštolové dostávají dech Ducha svatého k hlásání evangelia. Duch svatý sestupuje na Ježíše v jeho křtu. Ježíš poté na své učedníky- dříve než je rozešle hlásat evangelium - vdechne Ducha svatého: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Po těchto slovech na ně dechl a řekl, přijměte Ducha svatého“. (Jan 20,21-22). Spolu s posláním hlásat evangelium do celého světa dává Ježíš Ducha svatého, jako prostředek hlásání a obnovení Božího slova.
2.3
Jádro evangelizace
Skrze Ducha svatého jsme povoláni šířit Boží slovo a předávat evangelium. Co je základním obsahem a jádrem radostné zvěsti, kterou máme „spolu-sdílet“ s druhými lidmi?
16
Srov. CANTALAMESSA, R. Duch Svatý duše evangelizace, s. 3
18
Apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi zdůrazňuje, „že základem středem a zároveň i vrcholem evangelizace a jejího úsilí zůstane vždy jasné vyznání, že v Ježíši Kristu, Božím Synu, který se stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých, se poskytuje každému člověku možnost spásy, jako dar Boží milosti a dobrotivosti“.17
2.4
Způsoby evangelizace
Pavel VI. uvádí ve své exhortaci nejrůznější způsoby evangelizace. Největší důraz přikládá osobnímu svědectví života. Tímto způsobem se budeme zabývat ještě podrobněji. Vyzdvihuje také kázání slovem s pomocí moderních prostředků v naší civilizaci. Další způsob, který by se neměl opomíjet, je vyučování katechismu. Zde vnímá potřebu vzdělaných katechetů a lidí působící ve farnostech, kteří vkládají do srdcí lidí základní evangelijní pravdy. Pro naší dobu mají význam sdělovací prostředky, bez nichž se již evangelizace neobejde. Předávat evangelium, skrze sdělovací prostředky však s sebou nese nejedno úskalí, vytrácí se zde především prostor pro osobní setkání.18 Způsobů evangelizace je mnoho, používají se podle vyspělosti, kultury, spirituality a věku každého jedince.
17 18
EN 27. Srov. EN 40-46.
19
3. Nová evangelizace Již z podstaty evangelizace jako dynamické činnosti musí v evangelizaci docházet neustále k rozvoji, přiblížení a obnovení forem hlásání, aby odpovídaly současným náboženským, kulturním a sociálním potřebám. V dekretu Ad gentes o misijním poslání církve se evangelizace vykládá především jako předávání evangelia národům, jež se s evangeliem nesetkaly: „ Protože celá církev je misionářská a dílo evangelizace je základní povinností Božího lidu, posvátný sněm vyzývá všechny k hluboké vnitřní obnově, aby se s živým vědomím vlastní odpovědnosti za šíření evangelia chopili svého podílu na misijním díle u pohanských národů“.19 Během 20. století však začalo docházet k úpadku křesťanství i v tradičně křesťanských zemích, jako jsou Francie či Německo, které se s první evangelizací sice setkali, ale evangelijní zvěst se z života lidí vytrácel. Tyto země jsou proto také svým způsobem „misijní“. Tento fakt vedl k úvahám o evangelizaci, která by se odehrávala na celosvětové úrovni. Na exhortaci Pavla VI. navázal Jan Pavel II. programem „nová evangelizace“, který prohlásil novou evangelizaci za úkol celé církve,
a
to
zejména
církve
v ekonomicky
vyspělých
zemích.
V tomto programu vzniklo za třicet let mnoho kroků a aktivit, které vedly k obnově víry uprostřed křesťanských zemí. Náboženská lhostejnost ovšem přetrvává dále. Proto v roce 2012 Benedikt XVI. svolal další synod, který opět uvažoval nad formami, metodami a způsoby obnovení evangelijní zvěsti v národech, které se s evangeliem nesetkaly, ale i v národech, kde již evangelijní zvěst byla hlásána, ale nepronikla do srdcí lidí.20
19 20
AG 35. Srov. KAPLÁNEK, M. Výchova v salesiánském duchu, s. 107.
20
Program Nové evangelizace formuloval papež Jan Pavel II. v roce 1979. „Tato připomínka půl tisíciletí evangelizace dojde svého pravého významu, pokud ji vy, biskupové, a s vámi i kněží a další věřící přijmete jako závazek. Ne ovšem jako závazek k reevangelizaci, ale k nové evangelizaci; nové co do horlivosti, metod i projevů.“21 V nové evangelizaci nejde o návrat k minulosti. Nová evangelizace neznamená napodobovat
první
evangelizaci.
Poslání
nové
evangelizace spočívá v hledání přístupnějších a přitažlivějších cest k lidem, s vědomím sociálních, náboženských a kulturních podmínek, před které je církev postavena při hlásání evangelia.22 V roce 2012 byl svolán papežem Benediktem XVI. synod, který se konal v Římě. Biskupové světové církve řešili otázku nové evangelizace. V poselství synodu připomíná papež Benedikt XVI. potřebu vést lidi naší doby k setkání s Kristem, jež prostupuje všechny oblasti světa. K tomu je potřeba neustále obnovovat svoji víru, která může znejistit důsledkem kulturního prostředí. Dále se v poselství klade důraz na osobní setkání s Kristem, osobní konverzi, obnovení četby Písma, zachycování příležitostí pro evangelizační působení v dnešním světě především v rodinách. Poselství také zdůrazňuje úlohu farnosti, kněží a laiků a jejich vzájemnou spolupráci. Papež se obrací na mladé lidi a zdůrazňuje, že mladí lidé jsou budoucností církve. V srdcích mladých lidí spatřuje velkou touhu
21
Jan Pavel II. Promluva před XIX. shromážděním CELAM (Port au Prince, 9. března 1983), č. 3. In: AAS 75 I (1983), s. 778. In NOVÁ EVANGELIZACE PRO PŘEDÁVÁNÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY. In: Synoda biskupů XIII. řádné generální shromáždění: Lineamenta [online]. Vatikán, 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http:// dltm.cz/download/312/synoda2012-Lineamenta-cz[dot]doc. 22 Srov. NOVÁ EVANGELIZACE PRO PŘEDÁVÁNÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY. In: Synoda biskupů XIII. řádné generální shromáždění: Lineamenta [online]. Vatikán, 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z http://:dltm.cz/download/312/synoda2012Lineamenta-cz[dot]doc, s. 11.
21
po pravdě a hodnotách. Na tuto touhu můžeme dát jedinou odpověď, a tou je Kristus. Zdůrazňuje také, že nová evangelizace ve světě mladých lidí je náročná, ale velmi slibná. V evangelizačních dílech je třeba zapojovat mladé lidi do dialogu a konkrétních aktivit. 23 Mladí lidé mají velký potenciál a církev do mladých lidí mnoho vkládá a očekává. Je potřebné, aby mladí lidé byli zapojováni do spoluvytváření aktivit, aby měli pravomoc v činnosti, za niž budou cítit zodpovědnost. Dospělí jim mají projevovat důvěru, která je založena na vzájemném vztahu přijetí. Pouze na vztahu, který je proložen vzájemnou důvěrou, mohou vzniknout velké věci.
3.1
Dva modely nové evangelizace
Kaplánek představuje na základě srovnání katolického programu „nové evangelizace“ a obdobných programů protestantských církví, provedeného Walldorfem, dva modely nové evangelizace, které jsou sice samy o sobě zcela odlišné, ale v případě (nejen) České republiky se mohou vzájemně doplňovat. V následujících podkapitolách bych chtěla tyto modely představit a ukázat možnosti jejich kombinace.
3.1.1 Eklesiocentrický model inkulturace Tento model je rozšířen především v katolickém prostředí. Vychází z přesvědčení, že Evropané jsou převážně křesťané, zakotvení v tradici. Jeho hlavním předpokladem je návrat zbožnosti a úcty k posvátnu do života a kultury evropské společnosti. Proto tento model evangelizace usiluje hlavně o odstranění vzájemných předsudků mezi náboženstvím a kulturou a o vnitřní obnovu církve, 23
Srov. Závěrečné poselství biskupů ze synodu v Římě. In: SYNODUS EPISCOPORUM: 13. VŠEOBECNÉ SHROMÁŽDĚNÍ BISKUPSKÉ SYNODY 7. ‒ 28. ŘÍJNA 2012 [online]. Vatikán, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/res/data/155/017687.pdf?seek=1.
22
směrem k větší hloubce a autenticitě víry. Tento model bohužel nebere patřičný zřetel na situaci lidí, kterým je křesťanská tradice vzdálená.24 Díky návratu k tradicím se církev snaží obnovit tradiční prvky, tak aby nabízely a odhalovaly odpovědi na otázky víry. Přitom je ovšem potřeba také přijímat kritiku křesťanů i nekřesťanů, jelikož za touto kritikou se může často skrývat hluboká touha po pravých hodnotách a autentickém náboženství. Je nutné se oprostit od obranných postojů, které nám brání vyjít vstříc lidem, kteří hledají Boha.
3.1.2 Bibliocentrický model evangelizace V evangelickém
prostředí
nalezneme
častěji
druhý
model
nové
evangelizace, který se označuje jako bibliocentrický model překladu. Tento model na rozdíl od eklesiocentrického modelu nepředpokládá, že Evropané jsou zakotveni v tradici, ale domnívá se, že každý má právo na to, aby se setkal s hlásáním evangelia, které bude pro něj srozumitelné a mohl dojít k vlastnímu obrácení a změně života. Slovo „překlad“ zde znamená „překlad evangelia do řeči naší doby“. Tento model je otevřen kritice dosavadní tradice i praxe, která může dovést hledajícího člověka ke změně smýšlení.25 Mnoho mladých lidí se setkalo s nesrozumitelnou řečí evangelia. Proto je nutné vytvářet podmínky k předávání evangelia srozumitelným jazykem, což předpokládá znalost jazyka současného člověka, a to je možné jen tehdy, když s ním budeme v jeho bolestech, radostech, otázkách a vztazích.26
24
Srov. WALLDORF, F. Die Neuevangelisierung Europas Missionstheologien im europäischen 2002. s. 307. 25 Srov. Tamtéž, s. 322. 26 Srov. KAPLÁNEK, M. Evangelizovat výchovou a vychovávat evangeliem: Inkulturační model nové evangelizace jako klíč k hledání nové tváře náboženské pedagogiky.
23
3.1.3 Principy evangelizace mládeže Kaplánek se domnívá, že je v naší společnosti užitečné oba výše představené modely propojit. Přijmeme-li tento předpoklad, můžeme dojít k několika klíčovým principům.27 Na základě srovnání obou modelů a analýzy situace mládeže v naší společnosti jsem se pokusila formulovat tři principy evangelizace, které vycházejí z propojení obou uvedených modelů. Principy, které zde uvádím, jsou pouze mým osobním pokusem o syntézu uvedených modelů v kontextu situace víry v České republice. 1) Předávat evangelium jazykem, který bude pro mladé lidi dostupný – překlad evangelia Takovému jazyku se můžeme naučit pouze tehdy, budeme-li skutečně žít s mladými lidmi v jejich každodenních situacích. Pro církev je potřebné, aby hledala takový jazyk, který bude zpřístupňovat mladým lidem hlavní poselství evangelia a tradici církve, aby rozuměla jazyku mládeže. Upřímný dialog lze s mladými lidmi vést tehdy, je-li jejich vztah v dialogu postaven na důvěře a jsouli ti, kdo vedou dialog, autentickými svědky víry.28 Upřímný dialog by také měl církvi otevřít pohled na svět, který by mohl mladým lidem zprostředkovat proměněný pohled na církev.29
In: Katolická církev v České republice [online]. 2012 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/konference/i-vkk/program/michal-kaplanek-i-vkk 27 Srov. Tamtéž. 28 Srov. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, s. 62-63. 29 Viz MARTINEK, M. Ztracená generace, s. 79.
24
2) Přijímat kritiku mladých lidí a být jim nablízku v jejich hledání Církev by měla přijímat konstruktivní kritiku mladých lidí. Mladí lidé bývají často kritičtí vůči nauce církve. Budeme-li s mladými lidmi v jejich hledání a otázkách, pochopíme smysl jejich kritiky. Kritika může mladého člověka sice na čas vzdálit od víry, ale za ostrými slovy kritiky bývá někdy skryta skutečná touha po žitém křesťanství. Kritičnost mladých lidí je tedy možné chápat jako příležitost k dialogu. V dnešní individualizované společnosti, kdy osobní postoj k náboženství nevychází z tradice, ale z osobního rozhodnutí, nemusí mladí lidé ztotožňovat náboženství s institucí a systémem, ale osobně se rozhodnou přijmout některé prvky náboženství. Osobní rozhodnutí pro přijetí prvků, spolu s možností neztotožňovat se s institucí, otevírá prostor pro lidi kritické a přemýšlivé. V pastoraci je velmi důležité dávat prostor právě kritice, která často vede do hloubky věcí.30 Sám Ježíš byl v mnoha situacích kritický a šel za hranici zákona a tehdejších příkazů. V příběhu o milosrdném Samaritánovi nám to jasně dokazuje. Přestupuje tehdejší zákon kultické čistoty a dotýká se malomocného, uzdravuje v sobotu, překračuje zákony, je odsuzován a zavrhován. Ale jeho kritika ho vede k autentické lásce k Bohu a bližnímu. 3) Svědčit o víře životem křesťanů – důležitost osobního svědectví Jak jsme již uvedli v předchozích kapitolách, každý z nás je poslán a povolán osobně svědčit o Kristu specifickým způsobem. Bůh si používá různé lidi v různý čas a každého vybavuje dary pro službu svědectví. Podstatou našeho svědectví je radostná zvěst o příchodu Božího království. K vydávání svědectví
30
Srov. KAPLÁNEK, M. Fenomén individualizace a jeho vztah k individuálnímu rozhodnutí víry. In: Studia theologicia 4, léto 2001, str. 74; MARTINEK. Ztracená generace: : o duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví, s. 62.
25
přijímáme sílu od Ducha svatého. Jak však chápat samotný pojem svědectví? A jaký důraz je kladen na osobní svědectví? Pojem svědectví nelze chápat jako nějakou konkrétní aktivitu, ale spíše jako životní postoj křesťana, který pravdivě a pochopitelně žije svou víru. Často se svědectví zaměňuje s jinými pojmy. Buď je chápáno jako fanatismus, anebo je přehlíženo. Ve svědectví člověk sděluje Boha, skrze Krista. Svědectví není metoda, jak předat víru. Je to důsledek naší víry a zkušenosti s Kristem. Bez osobního vztahu s Bohem se svědectví stává formalitou a planými řečmi. Abychom byli dobrými svědky víry, je třeba prožívat vztah s Bohem a nechat prostoupit svůj život vztahy k druhým lidem.31 Mladí lidé jsou velmi citliví na propojení života s tím, co říkáme, kážeme nebo předáváme. K velkým a bolestným zklamáním dochází, setkají-li se mladí lidé s nepravdivostí života našich slov. Osobní vztah, kterým odhaluji své nitro, radosti a bolesti je největším pilířem svědectví. Nemohu svědčit bez vztahu, tak jako nemohu milovat bez lásky.
31
Srov. KAPLÁNEK, M. Pastorace mládeže, s. 46-47.
26
4. Kritéria pastorace zaměřené na evangelizaci 4.1
Postoj mladých lidí k církvi a náboženství v České
republice V České republice se můžeme setkat s různou typologií mládeže a s různým vztahem mládeže k náboženství, který je ovlivněn mnoha faktory. Pastorační plán Sekce pro mládež uvádí určité typy mladých lidí z hlediska jejich vztahu k církvím a náboženství, a to: Věřící - praktikující, Věřící - nepraktikující, nevěřící, hledající, sympatizující.32 Michael Martinek vytýká neúplnost typologie v pastoračním plánu Sekce pro mládež a tento nedostatek rozšiřuje o typologii „kriticky věřících“. Tito lidé otevřeně vyjadřují kritiku církve či prvky nauky, ovšem zachovávají věrnost spiritualitě a morálce. 33 Pro moji práci jsem zvolila jednoduchou typologii podle Kaplánka, který uvádí 4 nejčastější typy mládeže, s nimiž se můžeme setkat. Jednotlivými typy jsou: mládež vzdálená víře. mládež se zájmem o náboženství. praktikující křesťané.
32 33
Pastorační plán Sekce pro mládež ČBK, s. 19. Srov. MARTINEK, M. Ztracená generace, s. 68.
27
angažování křesťané.34 V této jednoduché typologii jsou zahrnuti i „kriticky věřící“, ač nejsou výslovně zmíněni. Mohou patřit jak mezi praktikující, tak mezi angažované křesťany. Podstatné je, aby jim byl dán prostor pro jejich hledání, otázky a konstruktivní kritiku. Typologie může pomoci církvi specificky reagovat na potřeby jednotlivých typů mládeže.
4.2 Rozdílné přístupy k evangelizaci z hlediska cílové skupiny Protože existují různé přístupy k evangelizaci, pokusím se nyní uvést tři přístupy, které vyplývají z různosti cílových skupin, na němž je evangelizační činnost zaměřena. K tomu použiji uvedenou typologii mládeže a následně uvedu k jednotlivým typům specifické potřeby této věkové skupiny. a) Mládež vzdálená víře - U mladých lidí, kteří jsou vzdálení víře, můžeme výchovou předávat mladým lidem hodnoty, jako jsou vzájemná láska, úcta, radost, osobní přijetí, které jsou ve shodě s evangeliem. Předávání těchto hodnot se může považovat za první evangelizaci. Základními lidskými hodnotami můžeme připravit srdce mladých lidí k přijetí radostné zvěsti. Teologickým východiskem pro tento přístup je přesvědčení o tom, že Bůh působí v srdcích mladých lidí, i když ještě neprojevili explicitní zájem o náboženství. Jedná se tedy o evangelizaci výchovou. b) Mládež se zájmem o náboženství - U mladých lidí, kteří mají zájem o náboženství, může církev vzbudit duchovní dimenzi člověka. Tento 34
KAPLÁNEK, M. Evangelizace mládeže. In: Diecézní centrum mládeže Ostravskoopavské diecéze [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://dcm.doo.cz/plakaty/dokumenty/KOM-12_prezentace_kaplanek.pdf.
28
proces můžeme označit jako senzibilizaci vůči spirituální dimenzi života. c) Praktikující křesťané, angažovaní křesťané. Mladým lidem, kteří praktikují svoji víru a jsou zapojeni do života církve, by měla církev poskytnout duchovní doprovázení. Předpokladem je ovšem kvalifikovaný doprovázející. Kromě toho by církevní společenství mělo těmto lidem umožnit systematický rozvoj jejich náboženského života. Tento proces můžeme označit jako cesta vnitřní proměny věřících. 35 Evangelizace výchovou, senzibilizace k duchovní stránce života a cesta vnitřní proměny věřících, to vše může být přítomné už na prvním stupni evangelizace. Tyto myšlenky aktualizoval ve 20. století Karl Rahner. Jsou to přístupy vycházející z ideálu Dobrého pastýře, který „volá své ovce jménem a vyvádí je“ (Jan 10).36
4.3
Vymezení kritérií pro evangelizaci v pastoraci mládeže
V této části se zaměřím na kritéria evangelizace, jak vyplývají z učení církve i z kritického hodnocení současné praxe. Kritéria můžeme hledat ve třech oblastech: teologie, etika a psychologie. První oblastí jsou teologická kritéria, která vyplývají z církevních dokumentů a z teologické reflexe. Druhou oblastí jsou etická kritéria opírající se o základní principy filosofické a teologické etiky, jako je náboženská svoboda a lidská důstojnost. Třetí oblastí jsou kritéria psychologická, která souvisí a vzájemně se prolínají s etickými kritérii a pokud je nedodržujeme, či nerespektujeme, nabouráváme nejen proces evangelizace, ale i rozvoj jedince.
35 36
Srov. KAPLÁNEK. M. Výchova v salesiánském duchu, s. 108-110. Srov. KAPLÁNEK. M. Předávání víry mladé generaci? s. 185-189.
29
4.3.1
Teologická kritéria
O základních teologických kritériích pojednává tato práce již v první části. Jednotlivá kritéria a principy, které jsou v této podkapitole uvedeny, jsem pro větší přehlednost a systematičnost zvýraznila, avšak nechala v rámcovém kontextu daného textu. Základní kritérium vyplývá z poslání církve hlásat evangelium „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří, a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,15). Církev je skrze Krista znamením vnitřního pouta s Bohem a jednoty v tomto světě.37 Aby církev mohla plnit své základní poslání, hlásat evangelium všemu stvoření a spoluutvářet jednotu světa, musí být vnitřně proměněna a svojí vnitřní proměnou proměňovat druhé lidi. Podle Jana Pavla II. musí církev svědčit svojí pokorou, která se projevuje uměním zpytovat svědomí, aby předcházela všemu, co by bylo vyřčeno proti evangeliu a čímž by znetvořila Kristovu tvář.38 Realizovat poslání hlásat evangelium celému stvoření, musí začít církev sama od sebe.39 Z této vnitřní proměny církve skrze Kristovo poselství vychází další fakt, že církev nezískává lidi pro sebe, ale proměněna silou evangelia pro Boží království, které nám Kristus odkázal. Proto nemůžeme oddělit Krista od církve. Písmo jasně poukazuje na to, že nelze milovat Krista, aniž bychom milovali církev Vždyť „Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni.“ (Ef 5,25). Hlásat evangelium a uskutečňovat Boží slovo můžeme skrze Ducha svatého. Jeho působením radostná zvěst formuje srdce druhých lidí a šíří se
37
Srov. LG 1. Srov. RM 43. 39 Srov. EN 15.
38
30
v dějinách.40 Duch svatý dává sílu k hlásání evangelia, vybavuje potřebnými dary a do srdcí věřících vlévá lásku misijního ducha.41 Duch svatý je hlavním hybatelem, ale i dovršitelem evangelizace.42 Při hlásání evangelia musíme dodržovat postupnost evangelizace – první evangelizace, katecheze. Nejprve připravujeme srdce lidí první evangelizací na přijetí radostné zvěsti, poté můžeme již radostnou zvěst pomocí samotné evangelizace zasévat do srdcí lidí a následně vyučovat ve víře pomocí katecheze. Církev klade důraz na autentické osobní svědectví, vydávané křesťanským životem. Lidé raději naslouchají svědkům, kteří dokazují svoji víru činy než učitelům, kteří vykládají jen slovy.43 S autentičností osobního svědectví, které jsme povoláni vydávat, se pojí také jazyk, který využíváme pro vzájemný dialog lidí, s nimiž se potkáváme. Jazyk,
kterým
svědectví
vydáváme,
musí
být
srozumitelný
a přiměřený době a lidem.44 Takovému jazyku se můžeme naučit pouze tehdy, budeme-li naslouchat potřebám lidí a budeme-li s nimi v jejich bolestech a radostech. S vydáváním svědectví je potřeba, abychom se vyhnuli lhostejnosti a náboženskému relativismu. Radostná zvěst, po které svět a lidé žízní, by neměla být hlásána od lidí smutných, bojácných, úzkostlivých, ale od hlasatelů jejichž život je zasažen a prostoupen nadějí.45 Další princip, který nám Ježíš odkazuje, je založen na společném prožívání víry, máme se tedy scházet se ve společenství: „Neboť kde jsou dva 40
Srov. RM 21. Srov. AG 4. 42 Srov. EN 75. 43 Srov. EN 41. 44 Srov. EN 54. 45 Srov. RM 36; EN 80. 41
31
nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt, 18, 19-20). Ve společenství, ve kterých prožíváme svoji víru. Je potřeba neuzavírat se před druhými a prohlubovat duchovní život a hodnoty, a to především vnitřním životem, modlitbou, nasloucháním Písmu, vzájemnou láskou.46 V jednotlivých společenstvích je potřebné nastolit vyváženost (soulad mezi obsahem víry a úkonem víry). Jinak by evangelizace byla jednostranná: s jednostranností se setkáváme tehdy, pokud se klade důraz jen na zážitek a společenství a zanedbává se učení církve, anebo se naopak klade velký důraz na nauku církve a vytrácí se prostor pro osobní svědectví a prožitek.47 Znamením naší křesťanské lásky, k druhým lidem je nepředávat pochybné a nepodložené názory. Jsme povinni opřít se o Boží slovo a učení církve a to uvádět do vzájemného souladu.48 Posledním kritériem, které si uvedeme, je zasazení evangelizačních aktivit do celku pravidelné pastorace.
Zde je potřeba dostatečná nabídka
různorodých aktivit, které povedou lidi k prohloubení duchovního života a budou odpovídat na jejich hluboké vnitřní touhy a otázky.
4.3.2
Etická kritéria
Mezi nejzákladnější etická kritéria patří dodržování náboženské svobody každého jedince. Respektování této svobody vychází přirozeně z lidské důstojnosti každého jedince, stvořeného k Božímu obrazu. Z těchto dvou základních kritérii vystupuje mnoho práv a principů, které vedou k zachování lidské důstojnosti. V 19. století se církevní představitelé snažili zabránit šíření škodlivých vlivů uvnitř církve, dnes církev klade důraz na svobodu svědomí a tím se staví 46
Srov. EN 15. Srov. MUCHA, P. Několik postřehů z evangelizační činnosti u nás. In Pastorační sborník evangelizace. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996, s. 22. 48 Srov. EN 79. 47
32
proti ideologickému násilí 20. století, které bylo rozšířeno v řadě zemí.49 V současnosti má každá lidská osoba právo na náboženskou svobodu. Nikdo nesmí být nucen jednat proti vlastnímu svědomí ani mu nesmí být zabraňováno jednat podle toho, co mu velí jeho svědomí. Právo na náboženskou svobodu dostává každý člověk na základě lidské důstojnosti, která má být chráněna před jakýmkoliv nátlakem.50 Se základním právem na náboženskou svobodu souvisí právo na svobodu svědomí a názoru, kdy každý krom toho, že nesmí být nucen jednat proti svědomí, má právo vyjádřit svobodně svůj názor a hledat pravdu v učení církve. Ani církev však nesmí své učení prosazovat sociálním a psychickým nátlakem.51 Máme tedy možnost přirozeně uctívat Boha podle svědomí a soukromně i veřejně vyznávat své náboženství. Právě tato svoboda v nás uchovává naši důstojnost.52 Tato základní práva – na svobodné vyznání své víry, na možnost hledání základní pravdy v učení církví a předcházení mocenskému prosazování církevního učení – nebyla v minulosti dodržována. A to jak ze strany církve, tak ze strany státu, obě tyto instituce si musí být vědomy svých selhání a pracovat na vzájemné toleranci a úctě. Se svobodou svědomí se pojí autonomie a důstojnost každého jedince. Ta vyplývá přirozeně ze stvoření člověka k Božímu obrazu. Proto přirozená lidská důstojnost každého člověka stvořeného k Božímu obrazu je dalším neopomenutelným etickým kritériem, které je potřeba dodržovat. S přirozenou 49
KAPLÁNEK, M. Fenomén individualizace a jeho vztah k individuálnímu rozhodnutí víry. In Studia theologica 3, s. 69-74. Srov. Deklarace o náboženské svobodě: Dignitatis humanae. In: Vatikan.va [online]. Řím, 1965 [cit. 2013-03-1]. Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_decl_1 9651207_dignitatis-humanae_cs.html. 51 Srov. MILFAIT, R. Teologická etika pro praxi, s. 356. 52 Srov. Pacem in terris: Encyklika Jana XXIII. o míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě z 11. dubna 1963, čl. 14. In: [online]. 1996 [cit. 2013-036]. Dostupné z: http://www.kebrle.cz/katdocs/soc_enc/PacemInTerris.htm.
33
lidskou důstojností se pojí právo na důstojnost a integritu osoby. Důstojnost každého člověka, který je stvořen k Božímu obrazu, vylučuje v církvi jakoukoliv formu diskriminace, odsuzování a utlačování. Naopak: církev má být útočištěm, pro ty, kteří se s diskriminací, projevy ponižování a snižování lidské důstojnosti setkávají. Z práva přirozené lidské důstojnosti vychází další lidská práva, a těmi jsou: Právo na svobodný rozvoj osobnosti: každý jedinec má právo svobodně rozvíjet svoji osobnost a obdarování. Toto právo má své limity v právech druhých, v pověření církve a v našich možnostech. Právo na rovnost: podle tohoto prává má každý stejné právo se podílet na životě církve a vydávat osobní svědectví podle svých možností. V rozporu s tímto právem je jakékoliv povyšování, opovrhování a ponižování. Právo na přístup k víře: každý člověk má právo slyšet radostnou zvěst evangelia a prožít křesťanské společenství. Úskalím přístupu k víře, může být nesrozumitelné předávání evangelia, uzavřenost církevního prostředí, pouhé obstarávání svých členů, předsudky.53
4.3.3
Psychologická kritéria
Psychologická kritéria a principy souvisejí s principy etickými a vzájemně se pak prolínají. Jedno z důležitých psychologických kritérií můžeme nazvat zážitek společenství či skupiny, kde mladí lidé mohou navázat vztahy, zažít osobní 53
Srov. MILFAIT, R. Teologická etika pro praxi, s. 355-356.
34
přijetí, posilovat svoji hodnotu a identitu, seberealizovat se, učit se prožívat zdravé vztahy s druhými, nalézat duchovní zakotvení. Zážitek společenství, či skupiny mohou lidé zažít, kde je více než jeden člověk: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi.“ (Mt 18,20). Je ovšem důležité ještě odlišit křesťanské společenství od skupiny a party. S malými skupinami se dnes přirozeně setkáváme všude: ve škole, v rodině, v zaměstnání. Člověk v malé skupině má prostor po svoji jedinečnost, může přispět svými dary a stává se nástrojem pro určité dílo.54 Křesťanské společenství se schází na základě rozhodnutí a společně prožívané víry. Naproti tomu parta vzniká spontánně a spojuje lidi, kteří zakoušejí přítomný „zážitek společenství“. Mladí lidé hledají v partě především emocionální zážitky a blízkost. Společenství věřících se přirozeně staví na prožitku společné víry. Právě křesťanská společenství mohou nabídnout bezpodmínečné přijetí, které je hlavním předpokladem, aby se cítil člověk někde doma.55 Je otázkou, zda mohou mladí lidé zakusit v partě věřících lidí zážitek společenství, zda v této skupině najdou opravdově vztahy, pocit vzájemné důvěry a přijetí, po kterém touží. V některých společenstvích a skupinách se totiž můžeme setkat i s nevhodnými formami chování a předávání evangelia. Mezi takové nevhodné formy považujeme zejména aktivity a jednání, při nichž jsou lidé vystavováni psychickým nebezpečím nebo nátlaku. Zvlášť nebezpečné jsou sekty, které mnoha psychologicky propracovanými prvky vystavují lidi velkému ohrožení. Obecným znakem sekt je skutečnost, že kladou velký důraz na emoce lásku a strach. V popředí je láska, v pozadí však strach, který přesahuje lásku.56
54
Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Sdílení naděje, s. 77-80. Srov. KAPLÁNEK, M. Pastorace mládeže, s. 70-73. 56 Srov. REMEŠ, P. Psychologické aspekty sektářství, s. 21 In Sekty a nová náboženská hnutí: dokumenty katolické církve (1986-1994). 55
35
Pastorální teolog a psycholog Isidor Baumgartner uvádí kritéria „zdravé víry a sektářství“: „Zdravá víra“ rozvíjí osobnost, podporuje zdravé vztahy, nevzbuzuje strach a nereálná očekávání, udržuje si postoj stálého hledání, dává prostor pro inspiraci, humor a slavení. Naproti tomu „sektářské prvky víry“ se projevují ustavičným zápasem o svatost, velkou nenávistí vůči lidem jinak smýšlejících, strach z božího soudu, bludné náboženské myšlenky, strach z hříchu, náboženská touha po moci, útěk před světem, neschopnost lásky, popírání života, duchovní nátlak. Lidé, kteří žijí v těchto postojích, netrpí většinou nedostatkem informací, ale jsou svázáni strachem a pocity viny.57 Proto je velmi potřebné neustále svoji víru reflektovat a vyhýbat se prvkům sektářství. Ve společenství se také klade důraz na společný zážitek, který utužuje vzájemné vztahy. Každá zkušenost, která se člověka existenciálně dotkne, vede k přehodnocování, vyvolává otázky a úvahy nad smyslem věcí. Dá se říci, že ve vyhraněných situacích, které překonají vzájemnou pomocí, povzbuzením a důvěrou, mohou zažít mladí lidé „dotek posvátna“58
57
Srov. BAUMGARTNER, I. Psychologie a víra-orientace a podněty k diskusi. In studijní texty Pastorace, sešit č. 1. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996, s. 11-12. 58 KAPLÁNEK, M. Práce s mládeží jako „evangelizační prostor“. In: [online]. [cit. 201303-12]. Dostupné z: http:// www.tf.jcu.cz/getfile/308ecc756bef1bb2
36
5. Pastorace mládeže a vybrané evangelizační aktivity Vzhledem k tomu, že evangelizační programy určené mládeži chápeme v katolickém prostředí jako součást pastorace mládeže, musíme tyto programy zařadit do kontextu pastorace. Proto v následujících odstavcích představím samotný pojem pastorace mládeže, představím modely pastorace mládeže v České republice a poukážu na propojení pastorace a evangelizace.
5.1
Vymezení pojmu pastorace mládeže
Jak pro evangelizaci, tak ani pro pastoraci nenalezneme jednotné vymezení. Pro účel této práce jsem si vybrala definici pastorace mládeže, která poukazuje na různorodost pastorace a má široce vymezené cíle: „Pastorace mládeže je evangelizační jednání církve s mladými, pro mladé a skrze mladé lidi. Jejím cílem je, aby mladí lidé objevili životní možnosti, které nabízí evangelium a přivlastnili si je, a tak našli svoji osobní identitu, poznali svoje povolání stát se novým lidem Božím a svým dílem přispět k tomu, aby se současná církev stala znamením a nástrojem kultury života.“59 V této definici vyzdvihnu několik myšlenek, které považuji za velmi důležité. Hned první věta: jednání „s mladými, pro mladé a skrze mladé lidi“. Počítá se s tím, že mladí lidé mají co nabídnout, mají dokonce osobní povolání svědčit jak druhým, tak mezi sebou. Cílem pastorace je nabízení evangelia, skrze které dojde mladý člověk k nalezení osobní identity. Tato slova a cíl takto vymezené pastorace korespondují s poselstvím papeže Benedikta XVI. o nové evangelizaci. V tomto poselství papež zdůrazňuje, že na touhu mladých lidí po pravdě a hodnotách, které vedou a utváří osobní identitu člověka, můžeme dát 59
LECHNER, M. Pastoraltheologie der Jugend: geschichtliche, theologische und kairologische Bestimmung der Jugendpastoral einer evangelisierenden Kirche, s. 314.
37
jedinou odpověď, a tou je Kristus. Nalezení osobní identity pomůže k procesu obrácení. Proces obrácení je hlavním cílem evangelizace. Zdůrazňuje se zde také objevení a přivlastnění evangelia do srdcí mladých. K tomuto kroku můžeme dojít již zmiňovaným vzájemným dialogem a jazykem, který církev vhodně přizpůsobí mladým lidem.
5.2 Vliv II. vatikánského koncilu na pastoraci mládeže Jedním z mezníků pro pastoraci mládeže v katolické církvi byl II. vatikánský koncil, ovšem pastorace mládeže nebyla ústředním tématem koncilních diskuzí, ale jen důsledkem změn vyvolaných koncilem. Koncil se konal v letech 1962-1965 a svolal jej papež Jan XXIII. Tento koncil přinesl nový pohled na pastoraci mládeže. Dlouho byli mladí lidé považováni za objekt pastorace. V Dekretu o apoštolátu laiků se projevil nový pohled církve na mládež: mladí lidé se stávají aktivními činiteli pastorace-subjektem pastorace. Především oni se mají stát prvními apoštoly mladých tím, že budou apoštolsky působit mezi sebou.60 Jedná se o jiný postoj dospělých k mladým lidem, který kontrastuje se staletou tradicí: pokud je mladý člověk chápán jako „objekt pastorace“, jde o to, že ten starší a zkušenější člověk na mladšího výchovně a pastoračně „působí“; pokud je mladý člověk „subjektem pastorace“, působí sám svým autentickým životem a chováním mezi svými vrstevníky.
5.3 Modely pastorace mládeže v České republice V křesťanských církvích existuje mnoho modelů pastorace mládeže. Všechny modely spojují společné znaky. Hlavním znakem je podpora života 60
Srov. AA 12.
38
člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální, spirituální). Tato podpora musí být zakotvena v evangeliu.61 Základní zaměření na spirituální dimenzi a křesťanská motivace služby odlišuje pastoraci od běžné sociální práce. Kaplánek na základě vlastních zkušeností vymezuje v pastoraci mládeže tři modely, které se realizují v katolické církvi v České republice. a) Eklesiocentrický model -Tento model je nejrozšířenější a navazuje na zkušenosti malých společenství, ve kterých dříve probíhala duchovní formace. V tomto modelu jde především o církevní socializaci. Cílovou skupinou tohoto modelu jsou aktivní mladí věřící, anebo ti, u kterých se předpokládá, že jimi budou. Převažujícími činnostmi, které do tohoto modelu spadají, jsou bohoslužby, práce v diecézních centrech, setkání mládeže. Tyto různorodé činnosti probíhají na farní, vikariátní, diecézní, ale i národní a světové úrovni. Na základě tohoto modelu pracují diecézní centra pro mládež, církevní a řeholní hnutí. b) Charitativně sociální model - Charitativně sociální model vznikl na základě materiální a sociální nouze mládeže. Iniciátory tohoto modelu jsou křesťané, jejich cílem je především pomoc mladému člověku v nouzi. Rozsáhlejší výchovné působení na mladého člověka, který se nachází v tíživé situaci, bývá často pro pracovníky charitativních institucí téměř nemožné. Hlavním cílem tohoto modelu je pomoc všem v nouzi, bez ohledu na vyznání. Jelikož je nedostatek křesťansky motivovaného personálu, zajišťuje se tato pomoc i v církevních organizacích lidmi bez vyznání. Do tohoto modelu spadá většina aktivit charity, domy na půl cesty, aktivity občanských sdružení a nízkoprahové kluby při salesiánských střediscích.
61
Srov. MARTINEK, M. a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky, s. 25.
39
c) Edukační model – Tento model charakterizuje heslo evangelizovat výchovou a vychovávat evangeliem. Tímto modelem se inspirují některé církevní školy nebo salesiánská střediska. Tento model skrývá rozměr vrůstání do podoby Krista skrze vzdělání a výchovné působení.62 Pro
účel
této
eklesiocentrického
práce
modelu
je
spadají
důležitý adresáti
model
eklesiocentrický.
evangelizačně
Do
zaměřených
prázdninových pobytů, a to jak projektu Jump, tak ENTERcamp. Eklesiocentrický model se do jisté míry také pojí s modelem edukačním, který projekt ENTERcamp dle mého názoru také uplatňuje, protože se snaží „evangelizovat výchovou a vychovávat evangeliem“.
5.4 Vybrané evangelizační aktivity Než dojdeme k představení samotných aktivit, poukáži podrobněji na metody evangelizace, které se při těchto aktivitách používají. O evangelizačních metodách jsem se obecně zmiňovala již v první části práce. V této kapitole bych chtěla představit konkrétní metody, s nimiž se můžeme setkat v České republice. Nesmíme opomenout, že metody evangelizace jsou stále aktuální, hlásání evangelia je ovlivněno podle místních, časových a kulturních okolností.63 Zvláště pokud předáváme evangelium mladým lidem, jeví se otázka času prvořadá. Mladí lidé neradi zůstávají ve stereotypech a vyjetých kolejích. Rozvoj techniky a vědy jde neustále dopředu, proto je potřebné zamýšlet se a reflektovat jednotlivé metody evangelizace. Metody, které se dnes využívají k předání radostné zvěsti, můžeme rozdělit na dvě základní, a to metodu osobní evangelizace, kdy pracuji s jednotlivcem, patří sem především osobní rozhovory a osobní svědectví, 62 63
Srov. KAPLÁNEK, M. Mládež-Církev-Ateismus, s. 147. Srov. EN 40.
40
a metodu hromadné evangelizace, která probíhá skrze společenství, veřejné programy a formační programy v církvích. Při těchto programech se využívá, mnoho kreativních forem – písně, hry pantomimy, společenství.64 U nás v České republice probíhá mnoho aktivit hromadné evangelizace: františkánské misie, pouliční evangelizace komunity Chemin-neuf, lidové misie, které pořádají řeholní řády. Lidovými misiemi se zabývají kapucíni, dominikáni, redemptoristé. Mezi evangelizační aktivity hromadné evangelizace, které probíhají pro mladé lidi a skrze mladé lidi patří společenství Antiochia, evangelizační prázdninové pobyty, evangelizační školy pro mladé. Evangelizačních a misijních aktivit bychom našli mnoho, ale cílem této práce není zmapovat všechny aktivity, které probíhají v České republice.
5.5
Evangelizační prázdninové pobyty pro adolescenty
Mezi specifické metody evangelizace mládeže patří evangelizační prázdninové pobyty pro adolescenty. Jedná se o letní týdenní tábory pro mladé lidi ve věku 15-23 let. V katolické církvi probíhají dva základní modely táborů. Prvním modelem je tábor Jump v Kostelním Vydří. Druhým modelem je tábor ENTERcamp, který se koná v českobudějovické diecézi. Uvedené modely spojují společné prvky a poslání. Mezi prioritní prvky patří naplňovat konkrétně stanovené principy evangelizace mládeže, jedná se o co nejsrozumitelnější předložení evangelia, kterému budou mladí lidé rozumět, přijímat kritiku mladých lidí a být jim nablízku v jejich hledání, vydávat svědectví vlastním životem. Tyto principy se snaží tábory naplňovat konkrétními činnostmi.
64
Srov. MUCHA, P. Několik postřehů z evangelizační činnosti u nás, s. 19-20. In Pastorační sborník evangelizace. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996.
41
5.6
Adresáti evangelizační pobytů z hlediska věku
Adresáti evangelizačně zaměřených prázdninových pobytů jsou mladí lidé ve věku 11-23. let. Jedná se o mladé lidi, kteří se nacházejí v procesu dospívání. Vývojová psychologie rozděluje období dospívání na tři fáze. První fází období dospívání je pubescence (raná adolescence). Toto období se věkově vymezuje mezi 11- 15. rokem. Mezi nejnápadnější psychické změny v tomto období patří změna emočního prožívání, potřeba jistoty a citové akceptace, neopomenutelným mezníkem je ukončení školní docházky. Druhou fází dospívání je období pozdní adolescence, věková hranice v tomto období se pohybuje mezi 15-20. rokem. V tomto období dochází ke komplexní psychosociální proměně, která souvisí se změnou rolí ve společnosti. Jedinec procházející tímto obdobím potřebuje čas, aby porozuměl sám sobě, aby si zvolil, čeho chce v budoucnosti dosáhnout.65 Třetí fází dospívání je období mladé dospělosti. Do tohoto období spadají lidé ve věku 20-30 let. V tomto období již člověk hledá své pevné zakotvení, zakládá rodinu, stává se ekonomicky nezávislým na rodině.66 Z hlediska nabídky první evangelizace, evangelizace a katecheze je důležité vědět, ke komu se obracejí naše slova.
5.7
Adresáti evangelizačních pobytů jako zvláštní cílová
skupina Na začátku práce jsme stanovili tři přístupy k evangelizaci, které vyplývají z různosti cílových skupin, k nimž je evangelizační činnost zaměřena. Mezi cílové skupiny patří mládež vzdálená ve víře, mládež se zájmem o náboženství, praktikující a angažovaní křesťané. 65 66
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I, s. 323-328. Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II, s. 9-11.
42
Modely evangelizačně prázdninových pobytů jsou určené především mladým lidem, kteří již mají zkušenost s Kristem. Podle stanovené typologie mládeže v teoretické části jsou účastníky těchto aktivit praktikující a angažovaní křesťané. Církev jim nabízí systematický rozvoj náboženského života každého jednotlivce. Hlavním posláním pobytů je tedy cesta vnitřní proměny věřících. Přestože mladí lidé mají zkušenost s náboženstvím a křesťanstvím, neustále se během pobytu vzájemně prolínají a doplňují i zbylé stanovené přístupy a to evangelizace výchovou a senzibilace k duchovní stránce života.
5.8
Základní
model
evangelizačně
zaměřeného
prázdninového pobytu Jump V této podkapitole představím stručně základní model programu „Jump“, ze kterého nachází inspiraci P. Roman Dvořák a zakládá podobný, ne však stejný program v českobudějovické diecézi. Tento program je jednou z nabídek pastorace mládeže v českobudějovické diecézi. První myšlenka zrealizovat tábor Jump vznikla v 90. letech, kdy v České republice byla nedostatečná nabídka volnočasových aktivit, které by poskytovaly mladým lidem osobní prostor pro hledání a upevňování své identity a všestranný rozvoj osobnosti, sdílení a možnost duchovního zakotvení. Tento prostor mladí lidé velmi potřebují. Takový typ práce (program), kde by mladí lidé měli možnost být bráni více partnersky na úrovni duchovního prožívání. Tento fakt byl prvním impulsem pro zrealizování programu Jump. Veškeré aktivity, které jsou v rámci táborového pobytu realizovány, vycházejí z křesťanského pojetí člověka a jeho bio-psycho-sociálně-duchovní dimenze. V rámci jednotlivých pobytů usilují organizátoři, aby si mladí lidé byli vědomi své jedinečnosti, která plyne ze
43
stvoření k Božímu obrazu, objevovali svá obdarování, nacházeli své role ve společnosti, hledali a docházeli ke svému životnímu a duchovnímu zakotvení.67
67
Srov. Občanské sdružení JUMP: Výroční zpráva 2010. In: [online]. 2010 [cit. 2013-035]. Dostupné z: http://jump.cho.cz/_data/association/jump-vyrocni-zprava-2010.pdf.
44
6. Základní model evangelizačního pobytu ENTERcamp 6.1 Vznik Prvotní myšlenka zrealizovat program ENTERcamp byla inspirována již probíhajícím a velmi úspěšným podobným programem Jump o kterém jsem se zmiňovala v předchozí kapitole. Aktivity tohoto charakteru obsahují v některých ohledech právě to čím, mladí lidé žijí, a zároveň je jim nabízena zkušenost života s Kristem. Zde je zajištěn princip přijatelného vnášení evangelia do konkrétních otázek, které si mladí lidé pokládají. Jedním z podstatných prvků je počet účastníků, kterých je sto, a následně se rozdělují do menších skupin. Zde je uplatněn prvek osobních vztahů a společenství, ale i vědomí toho, že účastníci patří do širšího společenství církve.
6.2 Programové základy a prostředky evangelizace Tematická struktura – bývá každý rok jiná, ale drží se základního kérygmatu. Dále se v průběhu tábora dotýká postupně základních témat církve. Přednášky a katecheze – vedou kvalifikovaní odborníci na daná témata (osobnostní, vztahová, psychologická, teologická). Jednotlivá témata navazují na tematickou strukturu dne a celého týdne. V menších skupinkách mají účastníci možnost přednášky reflektovat a spolu-sdílet s ostatními. Pilíře programu - po snídani následuje ranní modlitba, společná nebo ve skupinkách, poté uvedení do tématu dne formou katecheze či přednášky, poté následuje prostor pro práci a reflexi dané přednášky v jednotlivých skupinkách, po obědě siesta, tematicky zaměřené workshopy, společné slavení eucharistie, večeře
45
a celý den je zakončen společnou modlitbou, která navazuje opět na dopolední katechezi a téma dne. Malé skupiny – „kmeny“ – účastníci jsou rozděleny do malých do skupin po deseti lidech přibližně ve stejném věku a „gendrovém“ vyvážení. Dbá se také na to, aby se jednotliví účastníci ve skupinách mezi sebou neznali. Každá taková skupinka má svého vedoucího animátora a kněze. V malých skupinkách je prostor pro samostatnou reflexi, společný dialog, konfrontaci názorů a postojů s vrstevníky. V jednotlivých skupinkách se využívají metody zážitkové pedagogiky. Modlitba – liturgická, osobní i spontánní prohlubuje duchovní život mladých lidí. Na táboře je prostor i pro modlitbu soukromou v kapli. V malých skupinách také pro modlitbu společnou. Završením dne je však večerní modlitba, ve které se pracuje se symboly, hudbou a animací. Tematicky zaměřené workshopy – odpolední program si klade za cíl, rozvíjet u jednotlivých účastníků dary, schopnosti a nadání či aktivně relaxovat. Účastníci si mohou vybrat z mnoha různorodých aktivit rukodělných, výtvarných, sportovních, divadelních. Sportovní aktivity – uprostřed týdne je delší fyzická aktivita, která zajistí odlehčení, ale také umocní společné bytí účastníků.68
68
DVOŘÁK, R. ENTERcamp – Materiály pro Studijně formační kurz sekce pro mládež ČBK. Manustkript.
46
7. Analýza pastoračního programu ENTERcamp Pavel VI. ve své exhortaci Evangelii nuntiandi vyjadřuje potřebu zamýšlet se nad správným předáváním evangelia, které hluboce proniká do vědomí a je schopno měnit srdce člověka.69 Tato potřeba je naléhavá pro organizátory, kteří se podílí na přípravě a realizaci ENTERcampu, aby neustále reflektovali a zamýšleli se nad překážkami, které mohou zastavit či bránit v šíření a předávání evangelia mladým lidem.
7.1
Praktická uplatnění principů evangelizace mládeže
První princip evangelizace mládeže, který jsem vymezila, je předávat evangelium jazykem, který bude pro mladé lidi dostupný. Už povahou cílové skupiny je nutné, aby se na pobytech používal jazyk, který není příliš „církevnický,“ ale přesto dokáže mluvit o Bohu přijatelným způsobem. Princip dostupného jazyka se na ENTERcampu uplatňuje, skrze malé skupiny, ve kterých je prostor pro navázání důvěrnějších vztahů, dále ve společném slavení liturgie a v modlitbách, kde jsou hojně využívány nejrůznější symboly a prvky zážitkové pedagogiky. Jednotlivé katecheze a přednášky jsou mladým lidem přibližovány skrze osobní svědectví. V katechezích se přednášející odkazují i na současnou populární literaturu, filmy či hudbu. Kaplani, bohoslovci a laici, kteří se na přípravě tábora podílejí, jsou mladšího věku a tím mají blíž k mladým lidem, snáze proniknou do jejich otázek, prožívání, hledání a vnitřního světa. Specifické názvosloví, které se na ENTERcampu využívá, vzniklo také ve snaze přiblížit se jazyku mladých lidí. Například kněžím se říká starci, ve smyslu pastýřů, kteří se starají o své stádo. Samotný tábor nese název ENTERcamp, kdy slovo enter vyjadřuje pozvání vstup do hlubšího vztahu s Kristem. Zvláště mladým lidem je věnovaná pozornost a určena evangelizační aktivita církve. Aby církve navázala 69
Srov. EN 4.
47
skutečný dialog s mladými lidmi, musí vystihnout nejniternější tužby mladých lidí, proniknout do způsobu komunikace a uvažování.70 Druhým principem, který jsme stanovila, je přijímat kritiku mladých lidí, být jim nablízku v jejich hledání. Zde se opět opřeme o malé skupiny, ve kterých se mladí lidé setkávají. Ve skupinách je prostor pro sdílení pocitů, reflexi, otázky, rozhovory, zkušenosti. Vztahy ve skupinkách se neustále utužují společnými aktivitami, sdílením a modlitbami. Tímto atmosféra v jednotlivých skupinách nabývá většího prostoru důvěry. Prostor důvěry je nesmírně důležitý pro blízkost druhých lidí. Kněz a animátor nejsou uvnitř skupiny jako autorita, ale spíše jako přátele, kteří především naslouchají, spolu-sdílejí, povzbuzují, vedou jemně skupinu a modlí se za své svěřence. Poslední princip, který jsem uvedla, je důležitost osobního svědectví. Osobní svědectví bývají nejčastěji sdělována skrze katecheze, přednášky, poté opět ve skupinách, kde dochází k niternějším sdílením. Na konci tábora je během mše vyhraněn přímo prostor pro svobodné sdílení svědectví jednotlivých účastníků. Tato svědectví bývají velmi silná a odhalují „živý“ vztah s Bohem mladých lidí.
7.2
Naplnění teologických kritérií
Prvotní teologická kritéria stanovená v teoretické části poslání církve: hlásat evangelium – (skrze vnitřní proměnu církve proměňovat druhé lidi, tj. nezískávat lidi pro sebe, ale proměněn silou evangelia pro Boží království) a předávat evangelium skrze Ducha svatého, a přitom neoddělovat Krista od církve, jsou splněna již ze samotné podstaty a struktury tábora. Na naplnění
70
Srov. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, s. 117.
48
kritérií autentického osobního svědectví, předávané křesťanským životem, srozumitelnost jazyka mladým lidem a příjímání kritičnosti mladých lidí jsem poukázala v předchozí kapitole. Naplnění kritéria postupného objevování víry nalezneme v tematické struktuře tábora, v níž se průběh tábora dotýká posloupně základních témat, kterými jsou církev, společenství, vina, hřích, odpuštění, odevzdání, nabídky života od vzkříšeného Krista, dary Ducha svatého, služba a misie. Dále tábor naplňuje kritérium zapojování laiků do účasti na životě církve, a to skrze jednotlivé skupiny, kdy každou skupinu vede kněz společně s animátorem. Tato kombinace je velmi přínosná z hlediska důvěry a otevřenosti. Kritérium společenství, které vede k prohloubení duchovního života skrze modlitbu, naslouchání, a vzájemnou lásku, je naplněno v malých skupinách, kde se mladí lidé učí navazovat zdravé vztahy s vrstevníky. Naplnění dochází také při modlitbách, kde se naslouchá Písmu a texty Písma se také využívají při práci ve skupinách.
7.3
Naplnění etických kritérií
Etická kritéria jsou naplněna především v dodržení lidské důstojnosti každého mladého člověka stvořeného k Božímu obrazu. Toto kritérium je naplněno bezpodmínečným přijetím každého jednotlivce, poukázáním na jeho dary a schopnosti, které může během pobytu rozvíjet a uplatňovat. Možnost rozvíjení darů a schopností také naplňuje právo na svobodný rozvoj osobnosti. Snaha evangelizačního pobytu je také, aby se každému mladému člověku dostalo opory, přijetí, povzbuzení, pochopení v jeho životě, otázkách a často nelehkých situacích, se kterými se musí potýkat a vyrovnávat. Je zde uplatněno také právo na slyšení radostné zvěsti evangelia a prožití křesťanského společenství. Křesťanské společenství mohou mladí lidé prožít v jeho velikosti při společných modlitbách, ale i osobním způsobem v malých skupinách, v modlitbě, skrze osobní rozhovory. Předávání radostné zvěsti naplňuje poslání tábora.
49
7.4
Naplnění psychologických a pedagogických kritérií
Podstatné psychologické kritérium jsme nazvali „zážitek společenství či skupiny“. Toto kritérium se naplňuje v malých skupinách, v osobních rozhovorech, v odpoledních workshopech. Mladí lidé skrze osobní vztahy v malých skupinách posilují svoji hodnotu a identitu, je jim dán prostor pro seberealizaci. To také vede k naplnění kritéria „zdravé víry“. Kritérium „společného zážitku“ bývá naplněno ve hrách utužujících skupiny, ve společném výletě, ve společných modlitbách. Poslední je kritérium naplnění symbolů víry Z psychologického hlediska charakterizují symboly vnitřní svět člověka a jeho niterné zkušenosti. Člověk svá hluboká zranění, city, své zřetelné hranice a své naděje může sdělovat jen symbolicky. Například květina darovaná ženě může vyjadřovat strach, naději, vinu, odpuštění, nový začátek.71 Proto je důležité ztvárňovat, vracet se a zachytit symboly, co se skrývá v našem nitru. Na ENTERcampu se symbolika využívá převážně v liturgii a při večerních modlitbách. Například modlitba, která byla zaměřena na odevzdání hříchů a slabostí. Jednotliví účastníci byli vyzváni napsat na papír, to s čím bojují, co by chtěli změnit či odevzdat Bohu. Tento papír na důkaz odevzdání Bohu během modlitby symbolicky přibíjeli na kříž. Při reflexích ve skupinách mnoho mladých odkazovalo na symboliku, která jim pomáhá vyjádřit se a překlenout hranice neuchopitelného a nepopsatelného.
71
Srov. BAUMGARTNER, I. Psychologie a víra-Orientace a podněty k diskusi. In studijní texty Pastorace, sešit č. 1. Praha: Arcibiskupství pražské, 1996, s. 18.
50
8. Doporučení Bez neustálé kritické reflexe a promýšlení obtíží, které mohou zastavit či bránit v šíření a předávání evangelia mladým lidem by dílo ENTERcamp nemohlo růst dál. Bariéry a obtíže mohou u mladých lidí vyvrcholit vytvořením nesprávných postojů a falešných obrazů. V této závěrečné kapitole uvedu úskalí, která se mohou u jednotlivých účastníků vyskytnout. Jednotlivá úskalí propojím s kritérii, které jsem si stanovila v první části práce. Pokusím se také k úskalím uvést doporučení, která by mohla zmírnit výskyt úskalí a tím vést k prohloubení evangelizačního prázdninového pobytu ENTERcamp
8.1 Pojem
„Zážitkové křesťanství“ „zážitkové
křesťanství“
odporuje
teologickému
kritériu
vyrovnanosti mezi úkonem víry, obsahem víry a životem víry. V tomto kritériu je kladen důraz na vyváženost nauky a zážitku společenství. Tato vyváženost je třeba, aby nedocházelo ke zkreslené evangelizaci. Postmoderní společnost, ve které se mladí lidé nacházejí, se pojí se zážitky, emocemi, výkonem. Prvky postmoderní společnosti pronikají i do duchovního života mladých lidí. V dnešní době se můžeme setkat s pojmem „zážitkové křesťanství“. Pokud mladí lidé necítí z duchovních aktivit a modlitby dobrý pocit a správný zážitek, mají za to, že je někde chyba. Tak vzniká jeden z mnoha nesprávných falešných postojů.72 O „zážitkovém křesťanství“ se také zmiňuje C. S. Lewis v knize Rady zkušeného ďábla, kdy ďábel našeptává do svědomí člověka: „Nauč lidi posuzovat modlitbu
72
VÁCHA, M. Modlitba argotických nocí, s. 49-50.
51
podle toho, jak úspěšně v nich vyvolá žádaný pocit, nesmí je napadnout, jak často úspěch či neúspěch, závisí na tom, zda se v tu chvíli cítí dobře, či špatně.“73 Je důležité, aby se křesťanství neomezovalo pouze na emoční rovinu a nekladl se důraz pouze na zážitek z modlitby či prožitky ze společenství, a tím se zanedbávala nauka formace a rozvoje intelektuální složky víry. V praxi tábora ENTERcamp je sice intelektuální složka víry naplněna katechezemi, odbornými přednáškami, účastí vzdělaných kněží v každé skupince, kteří svoji přítomností, potřebným vzděláním uvádí mladé lidi do tajemství víry a přivádí na intelektuální rovinu. Ovšem intelektuálnost může snadno překrýt přecitlivělost mladých lidí, kteří svůj život prožívají velmi emotivně, což vyplývá z nestability osobní identity hledání, sociálního a duchovního zakotvení.74 Východiskem v této situaci může být neustálý návrat k základnímu kérygmatu a obsahu víry. Být vnímavý a otevřený k emocím mladých lidí, ale nestavět citlivost nad reálnost a tím zahalovat podstatné.
8.2 Tento
„Ovládání někým jiným“ nedostatek
vyplývá
z nerespektování
etického
kritéria
„nedovolenost manipulace“. Tento požadavek konkrétně znamená: nepřipustit manipulaci ani ze strany vedoucích ani ze strany účastníků. Přes velký počet účastníků a velmi osobní sdílení mohou mít introvertní lidé problém zapojit se do programu, a mohou získat pocit nátlaku nebo méněcennosti. I přesto, že tomu tak třeba ve skutečnosti není. Následkem uzavřenosti může být i přílišný zájem o osobu jedince, o jeho život nebo vztahy.
73 74
LEWIS, C. Rady zkušeného ďábla, s. 25. Srov. Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, s. 117.
52
Švýcarský psycholog Carl G. Jung charakterizuje introverty jako senzitivní lidi, kteří své smýšlení neustále podrobují kritice. Jsou tiší, uvážliví, klidní.75 Zde bych doporučovala povzbuzení introvertních lidí: brát je v jejich jedinečnosti, vyzdvihovat především jejich dary a schopnosti, které mohou předat skupině a celému společenství. Být vnímaví a citlivě rozlišovat situace při zapojování introvertů ve skupině.
8.3
Krize víry
Tento problém může nastat s nerespektováním pastorálně teologického kritéria zasazení evangelizačních aktivit do celku pravidelné pastorace. Pokud člověk prožije na ENTERcampu něco velmi intenzivního ve velkém společenství stejně vnímajících lidí, je důležité pracovat s tím, co načerpal a získal, dál a neupadnout do stereotypního duchovního života. Duchovní život mladého člověka by neměl být závislý na jednoroční návštěvě tábora, ale mladý člověk by měl být plně schopný svoji víru žít a rozvíjet ve svém životě a ve společenství, ve kterém se nachází, což je primárním posláním tábora. V případě, že prožívání víry mladého člověka je založeno na prožitku ve společenství, na emocích a není schopen svou víru žít i doma ve farnosti, může dojít u jednotlivce ke „krizi víry“. Zde je potřebné být pravdiví a realističtí. Krize víry, temné noci a poušť nastávají, o tom již vydávají svědectví mnozí svatí. Například svatý Jan od Kříže nám poukazuje na důležitý rozměr křesťanství, který se pojí se vztahem k Bohu a to je rozměr samoty a opuštěnosti: “Jen ten, kdo se vzdává všeho jako Kristus a nemá nic, dochází skrze toto „nic“ ke „všemu“.76
75
Srov. OLEXOVÁ K. Manuál introverta. Psychologie.cz: Wellness pro vaši duši [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.cz/manual-introverta/. 76 JANDEJSEK Petr a kol, Christologická čítanka, s. 60.
53
Řešení této situace může nastat zapojením farních společenství, do kterých se mladí lidé vracejí, a to především dostatečnou nabídkou různorodých aktivit, které povedou lidi k prohloubení duchovního života a neuvedou do stereotypu. Nesmíme také zapomínat povzbuzovat mladé lidi k návštěvě společenství, kde mohou svoji víru sdílet s druhými.
54
Závěr V předložené bakalářské práci jsem představila příspěvek k evangelizaci mládeže a evangelizační činnosti u nás. Tento příspěvek se týkal evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu ENTERcamp pro adolescenty, který pořádá katolická církev jako jednu z možných aktivit a nabídek evangelizace mládeže. Jádrem práce byl popis evangelizačně zaměřeného prázdninového pobytu ENTERcamp a jeho kritická analýza, která ústila v návrh možných zlepšení, které by pomohly přispět k prohloubení evangelizačních aktivit a pobytů pro mladé lidi. V teoretické části jsem vymezila základní pojmy spjaté s evangelizací. Poté jsem uvedla tři základní principy evangelizaci mládeže. S pomocí církevních dokumentů jsem stanovila ve třech oblastech: teologie, etika, psychologie kritéria pro evangelizační aktivity zaměřené na mládež. Tato kritéria vyplynula z učení církve i z kritického hodnocení současné praxe. V praktické části práce jsem popsala evangelizační pobyt ENTERcamp, který jsem společně s jeho prvky podrobila pastorálně - teologické analýze. K tomu jsem využila vymezených principů a kritérií. Pomocí těchto kritérií jsem určila, kterým z nich program vyhovuje a které naopak ignoruje. Naznačila jsem možná úskalí, které se mohou účastníků vyskytnout. K úskalím jsem uvedla doporučení, jež by mohly vést k prohloubení evangelizační činnosti. Úskalí se týkala třech oblastí: „zážitkové křesťanství“,“ ovládání někým jiným“ a“ krize víry“. Při hlubším bádání bychom neustále naráželi na mnoho jiných úskalí. Proto uvedená doporučení jsou jen náčrtem a pomůckou k dynamické neustále měnící se evangelizační činnosti u nás.
55
Evangelizační prázdninové pobyty pro adolescenty patří ke způsobům evangelizace mládeže. Snaží se odpovídat na touhu mladých lidí po autentickém vztahu s Bohem. Cílovou skupinou, pro kterou je evangelizační pobyt ENTERcamp určen, jsou mladí věřící lidé ve věku 15-23 let. Vnímám, jako důležité uvědomit si vůbec „specifické období“ tohoto věku. Pobyt se snaží systematicky rozvíjet duchovní život mladých lidí a doprovázet je v jejich otázkách a hledání. Organizátoři v rámci programu usilují o to, aby si mladí lidé byli vědomi své identity, objevovali a rozvíjeli svá obdarování, dokázali navazovat mezilidské vztahy, nacházeli své zakotvení v duchovním životě a ve světě. Pobyt ENTERcamp není možné v tuto chvíli hodnotit z hlediska výsledků a přínosů. Našel jistě mnohé adresáty a pro mnohé účastníky se stal důležitým předělem v jejich životě víry a vztahu s Bohem. To naplňuje i základní cíl a poslání tábora. Ovšem nese s sebou i mnohá úskalí a nepříjemnosti. Proto je důležité být stále bdělí.77 Úkol, který si tábor ENTERcamp klade do budoucna, je prostý, ale obtížný. ENTERcamp chce předávat hodnoty evangelia tak, aby odpovídaly současným měnícím se touhám a potřebám mládeže, aby život mladých lidí mohl stát na pevných základech. Organizátoři, kteří se na přípravě ENTERcampu podílejí, chtějí i přes svá selhání vydávat svědectví o Bohu a hodnotě života. Život má smysl, i když je obtížné jej ve zmatcích a složitých situacích nacházet. A hlavně smysl života můžeme najít v Bohu. Přijetí, hodnoty a evangelium, které se na ENTERcampu předává je důležitým dílkem do mozaiky, na kterém se dá vystavět nádherný obraz. Mohu evangelizovat všemožnými způsoby, nápady,
77
DVOŘÁK, R. ENTERcamp – Materiály pro Studijně formační kurz sekce pro mládež ČBK. Manustkript.
56
vizemi, ale pokud mi budou chybět základní hodnoty žitého evangelia, nemám na čem stavět. A obraz bude poškozen.
57
Bibliografie BIBLE: písmo svaté Starého i Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 6., přeprac. vyd., 4. vyd. v České biblické společnosti. Praha: Česká biblická společnost, 1995c1985, 1007, 293 s. ISBN 80-858-1008-5. BAUMGARTNER, Isidor. Psychologie a víra-orientace a podněty k diskusi. Studijní texty, pastorace, sešit č. 1 Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, 1996, 21 s. ISBN neuvedeno. CANTALAMESSA, Raniero. Duch Svatý, duše evangelizace. Přel. Eva Vančová a Miroslav Kuric. 2. vyd. Praha: Pastorační středisko, 1996. DULLES, Avery. Nová evangelizace. Teologické texty: časopis pro teologii službu církve. 1995, roč. 19, č. 6, s. 183. DVOŘÁK, R. ENTERcamp – Materiály pro Studijně formační kurz sekce pro mládež ČBK. Manustkript. JANDEJSEK, Petr a kol. Hledání Ježíšovy tváře: christologická čítanka. Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, c2008, 159 s. ISBN 978-809-0413-757. JUGEND-KIRCHE-ATHEISMUS: Brückenschläge zwischen Ostdeutschland und Tschechien : [Präsentation der Ergebnisse eines grenzüberschreitenden Forschungsseminars] = Mládež - církev - ateismus : Východní Německo a Česko - Mosty mezi lidmi - mosty mezi církvemi : [výsledky společného výzkumného semináře
studentů]. 1. Aufl.
Erfurt:
Südböhmische
Universität Budweis in Kooperation mit Universität Erfurt, 2006, 187 s., [7] s. barev. obr. příl. ISBN 80-704-0904-5.
58
KAPLÁNEK, Michal. Fenomén individualizace a jeho vztah k individuálnímu rozhodnutí víry. In Studia theologica 3 (2001) 2, s. 69-74. KAPLÁNEK, Michal. Pastorace mládeže: Studijní text pro pracovníky s mládeží. 9. vyd. Praha: Salesiánská provincie ve spoluprácí se Salesiánským střediskem mládeže v Praze – Kobylisích. Praha, 1999. ISBN neuvedeno. KAPLÁNEK, Michal. Předávání víry mladé generaci?. Teologické texty: časopis pro teologii službu církve. 2008, roč. 19, č. 4, s. 185-189. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Sdílení naděje. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1997, 184 s. ISBN 80-854-9564-3. LECHNER, Martin. Pastoraltheologie der Jugend: geschichtliche, theologische und kairologische Bestimmung der Jugendpastoral einer evangelisierenden Kirche. 1. Aufl. München: Don Bosco Verlag, 1992, 391 p. ISBN 37-6980687-5. LEWIS, C. Rady zkušeného ďábla. 3. vyd. Překlad Pavel Vachek. Praha: Návrat domů, c2010, 140 s. ISBN 978-80-7255-222-1. MARTINEK, Michael. Ztracená generace: o duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví. 1. vyd. Svitavy: Trinitas, 2006, 219 s. Studium (Křesťanská akademie v Římě), č. 190. ISBN 80-868-8514-3. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2012, 539 s. ISBN 978-80-86057-78-1. NEUNER, Peter. Laici a klérus?: společenství Božího lidu. 1.vyd Překlad Jan Spousta. Praha: Vyšehrad, 1997, 206 s. Orientace (Vyšehrad). ISBN 80702-1141-5.
59
NOVOTNÝ Tomáš, OPATRNÝ Aleš, REMEŠ Prokop, VOJTÍŠEK Zdeněk. Zneužití náboženství. Pokus o nové chápání sekt- Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství a knihkupectví, Praha:1996, 24.s ISBN 80-85942-22-4. OPATRNÝ, Aleš, LACHMANOVÁ Kateřina, Černý Jiří, BALÍK Jan, MUCHA Petr,
MUSIL
Jiří. Pastorační
sborník
1996: Evangelizace.
Praha:
Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském, 1997, 42 s. ISBN neuvedeno. SOUČEK, Josef Bohumil. Řecko-český slovník k Novému zákonu. 6. vyd. Praha: Kalich, 2003, 374 s. ISBN 80-701-7853-1. TICHÝ, Ladislav. Řecko-český Nový zákon: Novum testamentum graece : Nestle-Aland, 27. vyd. ; Nový zákon: český ekumenický překlad. 1. vyd. Editor Petr Fryš, Pavel Nápravník, Vladimír Petkevič. Překlad Josef Šimandl. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 2011, 1758 s. ISBN 97880-87287-38-5. VÁCHA, Marek Orko. Modlitba argentinských nocí. 1. vyd. Brno: Cesta, 2011. ISBN 978-80-7295-129-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2005, 467 s. ISBN 978-802-4609-560. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007, 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. WALLDORF, F. Die Neuevangelisierung Europas Missionstheologien im europäischen Kontext. Basel 2002.
60
Církevní dokumenty DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM:Dokumenty. Řím: Křesťanská akademie, 1983. ISBN neuvedeno. JAN PAVEL II. Encyklika Redemptoris misio (7. prosince 1990). Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-7113-101-6. JAN PAVEL II. Posynodní apoštolský list Christifideles laici (30. prosince 1988). Praha: Zvon, 1996. ISBN 80-7113-162-8.
LUMEN GENTIUM: věroučná konstituce o církvi. 1. vyd. Praha: Scriptum, 1992. Církevní dokumenty. ISBN 80-855-2807-X. PAVEL VI. Evangelii nuntiandi: Hlásání evangelia: apoštolská exhortace Pavla VI (8. prosince 1975). 2., opr. vyd. Praha: Zvon, 1996. ISBN 80-7113-1598. ŽIVOT A POSLÁNÍ KŘESŤANŮ V CÍRKVI A VE SVĚTĚ: závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR. 1. vyd. Editor Jiří Kašný. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, 123 s. Církevní dokumenty. ISBN 978-80-7195-162-9.
61
Internetové zdroje DEKLARACE
O
NÁBOŽENSKÉ
SVOBODĚ:
Dignitatis
humanae.
In: Vatikan.va [online]. Řím, 1965 [cit. 2013-03-1]. Dostupné
z:
http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents /vat-ii_decl_19651207_dignitatis-humanae_cs.html. KAPLÁNEK, M.
Evangelizace mládeže.
In: Diecézní
centrum
mládeže
Ostravsko-opavské diecéze [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://dcm.doo.cz/plakaty/dokumenty/KOM-12_prezentace_kaplanek.pdf. KAPLÁNEK, M. Evangelizovat výchovou a vychovávat evangeliem: Inkulturační model nové evangelizace jako klíč k hledání nové tváře náboženské pedagogiky. In: Katolická církev v České republice [online]. 2012 [cit. 2013-03-16].
Dostupné
z:
http://www.cirkev.cz/konference/i-
vkk/program/michal-kaplanek-i-vkk. KAPLÁNEK, M. Práce s mládeží jako „evangelizační prostor“. In: [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: www.tf.jcu.cz/getfile/308ecc756bef1bb2. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ JUMP: Výroční zpráva 2010. In: [online]. 2010 [cit. 2013-03-5].
Dostupné
z:
http://jump.cho.cz/_data/association/jump-
vyrocni-zprava-2010.pdf. OLEXOVÁ, Klára. Manuál introverta. Psychologie.cz: Wellness pro vaši duši [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.cz/manualintroverta/ PACEM IN TERRIS: Encyklika Jana XXIII. o míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě z 11. dubna 1963. In: [online]. 1996 [cit. 2013-03-6].
62
Dostupné z:http://www.kebrle.cz/katdocs/soc_enc/PacemInTerris.htm. VŠEOBECNÉ SHROMÁŽDĚNÍ BISKUPSKÉ SYNODY 7. ‒ 28. ŘÍJNA 2012 [online]. Vatikán, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/res/data/155/017687.pdf?seek=1
SYNODUS EPISCOPORUM: 13. VŠEOBECNÉ SHROMÁŽDĚNÍ BISKUPSKÉ SYNODY 7. ‒ 28. ŘÍJNA 2012, Závěrečné poselství biskupů ze synodu v Římě.
[online].
Vatikán,
2012
[cit.
2013-03-10].
http://tisk.cirkev.cz/res/data/155/017687.pdf?seek=1.
63
Dostupné
z:
Seznam zkratek Dokumenty II. Vatikánského koncilu AG Dekret o misijní činnosti církve Ad gentes. DH Deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humanae. LG Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium. AA Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem.
Papežské dokumenty EN Apoštolská exhortace Pavla VI hlásání evangelia Evangelii nuntiandi. CHL Posynodní apoštolský list o povolání a poslání laiků v církvi a ve světě Christifideles laici. RM Encyklika o stále platnosti misijního poslání Redemptoris misko.
Ostatní zkratky ČBK - Česká biskupská konference Mt- Evangelium podle Matouše Mk- Evangelium podle Marka Lk- Evangelium podle Lukáše
64
