Ročník II Číslo 6 Prosinec 2014 SZŠ 5. května 51
Milí čtenáři, přejeme vám pohodový předvánoční čas, který vám – doufejme – zpříjemní i aktuální číslo Drobků. Nevíme, jaká překvapení na vás čekají pod stromečkem, ale na stránkách našeho časopisu najdete jen ta milá. Redakce
B & B Revealed Dne 31. října vyrazili žáci ze tříd 3. LA, 3. LB a pár zájemců z 2. LA a 4. LB do Brna. Ptáte se, co přimělo nás, pilné studenty, opustit svou takřka alma mater a vydat se na objevnou cestu do tohoto, Praze nepříliš blízkého, města? Byl to příslib poznání lidského těla na dosud největší a nejpodrobnější výstavě této tématiky, která kdy v České republice byla. Výstava Bodies Revealed byla po příjezdu do Brna, ač velmi důležitá, na pořadí dne však až druhá. Jako první nás čekala krátká exkurze historickým centrem našeho druhého největšího města, provázená poučným a zábavným výkladem pana profesora Nácara i brněnských rodáků v našich řadách. Vycházka vyvrcholila návštěvou hradu Špilberk, přezdívaného Špilas, kde jsme mohli na vlastní kůži pocítit majestátnost této brněnské dominanty. Posléze jsme již byli zaměstnáni zlatým hřebem programu – výstavou Bodies Revealed. Tato výstava
některé z nás zpočátku šokovala a ve výsledku všechny ohromila trojrozměrnými exponáty provázejícími návštěvníka hluboko do systémů lidského těla – od kůže přes kosti až k vnitřním orgánům, od lebky až ke konečkům prstů na nohou. Byli jsme uchváceni křehkostí a zároveň složitostí lidského těla. Naučný výklad studentů medicíny nás také obdařil vědomostmi nemalého kalibru, a kde nestačili oni, přispěchala na pomoc a objasnění naše paní profesorka Cettlová se svými velkými a letitými zkušenostmi v tomto oboru. Díky nově nabitým vědomostem jsme se do Prahy vraceli jako o mnoho menší laici jak v oblasti historie Brna, tak hlavně v otázce poznání našich vzácných těl. Za to vše vděčíme naší škole a hlavně výše zmíněným profesorům, kteří nám takovouto exkurzi vůbec umožnili. Tim Postovit, 2. LA
Naděje z plastu Dne 5. listopadu k nám do školy opět zavítala Kristýnka Kačabová s rodiči. Z počtu nasbíraných víček měli velikou radost a doufají, že sbírka bude stále takto dobře pokračovat. Bylo to moje první shledání s nimi, a tak když jsem uviděla Kristýnku, hned jsem si připomněla, proč je tak důležité sbírat víčka. Já osobně jsem víčkům moc pozornosti nevěnovala, protože jsem si říkala, jak zrovna to moje jedno víčko může pomoci? Ale když jsem spatřila Kristýnku a představila jsem si, že takový osud potkal více lidí, napadlo mě, že jsem každým víčkem, které jsem kdy bezmyšlenkovitě zahodila, neničila naděje jen této ohromně silné dívky, ale i mnoha dalších nemocných lidí. Dovolila jsem si Kačabovým položit několik otázek ohledně Kristýnky a dostala jsem velice uspokojivé odpovědi. Rehabilitace, které jsou placeny z víček, Kristýnce hodně pomáhají a její stav se krůček po krůčku zlepšuje. Tak se prosím zamyslete nad tím, zda víčko, které chcete právě vyhodit do koše, by nemohlo někomu značně ulehčit život. Tereza Mannai, 1. LB
Schola Pragensis ve zkratce Nevím, jak to vypadalo na Schole Pragensis v ostatní dny, ale v pátek 21. listopadu jsme si to velmi užili. Společně s mou spolužačkou Barborou Kabeláčovou jsme v půl druhé dorazily k našemu propagačnímu stánku a vystřídaly jsme žákyně, které tam byly dopoledne. U našeho stánku byli zástupci těchto oborů: masér, kosmetické služby, nutriční asistent, zdravotnický záchranář a nutriční terapeut. Zájemci o studium na naší škole si mohli prohlédnout práci studentů jednotlivých oborů. Také měli možnost ochutnat cukroví, které upekl náš nutriční obor. Dále si mohli nechat změřit množství tuku v těle. Pro mě bylo velmi zajímavé, že k nám nechodily tolik děti, jako spíše jejich rodiče. Skoro to vypadalo, že mají o naši školu větší zájem, protože se ptali, zda si u nás mohou udělat kurz. Další školy měly své stánky také moc pěkné, takže jsme se měli na co dívat. Byly tam například školy umělecké, jejichž žáci něco
vyřezávali nebo kreslili. Moc pěkný pohled byl i na kosmetické nebo kadeřnické obory, kde mohli zájemci dovednosti žákyň vidět, nebo dokonce na vlastní kůži otestovat. Hned naproti našemu stánku byla hotelová škola, kde žáci nabízeli na ochutnávku sojové maso. Hlad jsme tedy neměli, i když by bylo lepší, kdyby maso nebylo sojové. Odcházeli jsme kolem šesté hodiny večer, když jsme vše uklidili. To byl čas, kdy jsem si konečně mohla jít v klidu prohlédnout, jaké školy tam vlastně byly. Narazila jsem na programátorskou školu, na jejíž název si bohužel už nevzpomínám. U tohoto stánku to ještě žilo, protože žáci zde hráli videohry. Nakonec za nimi musel dojít pán z ochranky a požádat je, aby odešli, protože jinak by tam byli až do rána. Anežka Müllerová, 4. NA 1
Zprávy z domova: Den pro zdraví Dne 30. září 2014 se na naší škole uskutečnil další Den pro zdraví. Program byl opravdu nabitý a každý si určitě našel to své, co ho zajímá. Pokud jste na něm letos chyběli, tak se zde můžete dočíst, o co všechno jste přišli. Věříme, že příští rok už chybět nebudete! Na dvoře školy jsme měli možnost si prohlédnout hasičské vozidlo Scania CAS 24 a jeho vybavení, které patří sboru dobrovolných hasičů z Prahy – Řeporyj. Mohli jsme také vidět slaňování záchranářů, psovody Policie ČR a vozidlo zdravotnické záchranné služby. V budově školy jsme se mohli věnovat péči o své zdraví a svůj vzhled. Byla zde např. nabídka od žákyň oboru kosmetické služby nechat si udělat manikúru, peeling, masáž a další péči o ruce i o nohy. Také jsme se dozvěděli, jak máme zdravě žít a ochutnali jsme různé dýňové pochoutky od nutričních asistentů. Dále jsme si nechali změřit BMI a byli jsme seznámeni se zásadami zdravé výživy a zdravého životního stylu. Mohli jsme zjistit i svůj glykemický index odběrem krve, který byl pouze pro osoby starší 18 let. Na vlastní kůži – a to doslova – jsme si mohli vyzkoušet, jak umí masírovat žáci z 2. MA a z 3. MA. 3. LA nám prozradila, jak si máme správně čistit zuby, jakými kartáčky a jakou pastou. Z praktických dovedností jsme se naučili správně obvazovat tepenné krvácení a správnou resuscitaci. Žáci oboru zdravotnický
asistent nás naučili jak správně ošetřit popáleniny, ukázali nám, jak funguje trávicí trak a jak je sestavený. Ovšem byli zde i docela netradiční věci, jako bylo mixování ovoce vlastní silou – na trenažéru kola byl připevněn mixér a šlapáním jsme mixovali koktejl. Z oblasti zdravotnictví byla k vidění ordinace pediatra nebo stanoviště se zásadami prevence HIV a dalších pohlavních chorob a správného použití antikoncepce. To vše formou hry. Některá stanoviště se věnovala nebezpečnému trendu dnešní doby – různým závislostem, jako je závislost na počítačových hrách, kouření nebo drogách. Zatím jsme se zmínily hlavně o stanovištích, které měly na starosti jednotlivé třídy, ale na Dnu pro zdraví se jako vždy objevili i hosté. Měli jsme tu pracovníky společnosti Liga proti rakovině Praha, kosmetiku RYOR a nabídku šperků vyráběných handicapovanými občany naší republiky, takže byl dán prostor i charitě. A pokud byste chtěli z letošního Dne pro zdraví něco ochutnat, můžete si připravit dobrotu, kterou pro návštěvníky nachystal nutriční obor. Letos byla ochutnávka zaměřená na dýně a tykve. Takže ať vám chutná! Marie Sedláčková a Markéta Větrovcová, 2. LB
Dýňový ovocný salát dýňový kompot 200g mexické dýně 100g cukru ananasová tresť 1 pomeranč 1 broskev 200g zakysané smetany mandle – lupínky 1 vanilkový cukr 1 limetka 1 kiwi Mexickou dýni nakrájíme, uvaříme v oslazené vodě a přidáme ananasovou tresť. Dále smícháme s nakrájeným ovocem a přidáme vanilkový cukr, šťávu z limetky a mandle. Poté zjemníme zakysanou smetanou. Na Dnu pro zdraví jsme udělali mezi návštěvníky anketu, kterou jsme pro vás zpracovali do krátké reportáže. Snažili jsme se zjistit, které stanoviště se příchozím nejvíce líbilo, zda jsou u nás poprvé a také jsme chtěli vědět, co by na dalším ročníku zlepšili. První, koho jsme oslovili, byla starší žena v důchodovém věku, která na Den pro zdraví zavítala poprvé. Nejvíce se jí líbilo u masáží. Pro příští rok by přidala více letáčků o cvicích doma, protože by je určitě využila. Už se těší na další ročník. Také druhá zpovídaná byla v důchodovém věku. Paní Jaromíra si pochvalovala stanoviště „Máte všech pět po hromadě?“, protože tam zjistila, jak je na tom se smysly. A jelikož se zajímá i o svůj fyzický stav, uvítala by pro příští rok stanoviště, kde by si mohla změřit svou kondici, např. s rotopedy či běžícími pásy. Byla u nás už před dvěma lety a ihned po našem rozhovoru šla vyhlížet svoji kamarádku, které akci doporučila a se kterou přijde i příští rok. Pak jsme se zeptali třech žákyň 4. třídy. Líbilo se jim na nehtech a do budoucna plánují, že k nám opět zavítají. Jen kdyby ta naše škola nebyla tak spletitá! Další slečna byla o trochu starší a přišla sem – jako i ostatní žáci – se školou. Zaujala ji přednáška o drogách, kterou dělala třída 2. LB. Den pro zdraví se jí zdál dost bohatý, takže by na něm nic neměnila. Pátá respondentka – desetiletá žákyně – si užila všechny aktivity na hřišti. Zaujala ji sanitka, hasiči, psovodi, slaňování. Nenapadlo ji nic, co by vylepšila, takže ráda přijde znovu a akci bude doporučovat svým kamarádům. Poslední dotazovaná byla paní Jana ve věku 45 let, které se líbilo stanoviště Ligy proti rakovině prsu. Přijde i příští rok a akci doporučí kamarádkám. Jiří Krs a Michal Rokos, 2. LB Dodatek z redakce: Je zvláštní, že se v průzkumu objevily jen dívky a ženy. Buď je to tím, že chlapci k opačnému pohlaví instinktivně tíhnou bez ohledu na věk respondentek, nebo existuje i další možnost, a sice že se muži o své zdraví zajímají méně, proto tato akce láká víc žen. Nebo máte i jiné vysvětlení? Napište nám! Pavlína Vočková 2
Akce na jedničku: Soutěž první pomoci Říjen byl pro naši školu přímo „soutěžní měsíc“. Kromě toho, že se běželo do schodů, tak se konala i soutěž v první pomoci, a to v úterý 21. října. Akce byla uspořádána pro obor bezpečnostně právní činnost a účastnilo se jí 6 družstev z různých škol. Zasoutěžit si přijeli žáci z Liberce, Šluknova, Mostu a Prahy 10 a samozřejmě nesměli chybět ani ti naši! Pro soutěžící bylo připraveno pět stanovišť, která simulovala různá zranění a situace. Byla zde dopravní nehoda, intoxikace alkoholem a léky, pád ze schodů, tepenné krvácení a epileptický záchvat. Skupinky složené ze tří soutěžících a jednoho vedoucího zachraňovaly nebohé raněné. Na stanovištích byl přítomen hlavní rozhodčí (odborný vyučující) a druhý rozhodčí, kterým byl jeden ze studentů oboru záchranář na VOŠ. Pro lepší přiblížení průběhu soutěže jsem si dovolila pro náš časopis vyzpovídat hlavní organizátorku soutěže paní Mgr. Renátu Světlíkovou, která byla tak ochotná a rozhovor mi poskytla. Jak dlouho jste akci připravovala? Na přípravě soutěže bylo časově nejnáročnější sepsání scénářů k jednotlivým modelovým situacím a obsazení jednotlivých pozic. Samotné zajištění pomůcek bylo záležitostí několika dnů. Na scénářích jsem pracovala intenzivně tři týdny. Kdo Vám pomáhal? Pomáhaly mi mé kolegyně, které byly rozhodčí na jednotlivých stanovištích a organizovaly dodržení scénářů a věrohodnost modelových situací. Jsou to vyučující, které působí na oboru diplomovaný zdravotnický záchranář nebo vyučují první pomoc a mají své osobní zkušenosti jako rozhodčí z celostátních soutěží. Byly jimi Vlaďka Šikýřová, Lenka Studeníková, Monika Beránková, Katka Zoubková, Hana Švejnohová a Jindra Paluchová. Rozhodčími byli i studenti Z2.A. Další významnou pomoc tvořili figuranti, kteří zraněné hráli velmi přesvědčivě. Žáci pomáhali u startu, cíle a někteří fungovali jako spojky. Naprosto nepostradatelným členem týmu byl Alex Shirin (student Z3.A), který „zraněné“ profesionálně namaskoval. Bez maskování některých zranění by šlo o pouhé předstírání skutečnosti.
resuscitaci. Třetí stanoviště simulovalo pád ze schodů s podezřením na poranění páteře. Čtvrté stanoviště bylo zaměřeno na tepenné krvácení a na konečném pátém stanovišti se soutěžící setkali s epileptickým záchvatem. To je poměrně rozmanité, kde všude akce probíhala? Využili jsme hřiště, šatnu, prostor u jídelny a dvě třídy v budově B.
Co to znamenalo pro školu? Omezení výuky bylo velmi malé. Stanoviště byla umístěna tak, abychom příliš nenarušili chod školy. Došlo pouze k přesunu některých tříd do jiných učeben a v některých učebnách mohli studenti vnímat větší hluk. Kolik škol se účastnilo? Přihlásilo se 6 družstev z pěti škol, a to z Liberce, Mostu, Šluknova, Prahy 10 a z naší školy. Naše 2 družstva soutěžila, ale nebyla zařazena do výsledkové listiny, protože jsme byli pořadatelskou školou. Jejich hodnocení ale nebylo vůbec špatné. Co měly tyto školy společného? Soutěž byla uspořádána pro obor bezpečnostně právní činnost.
Jak soutěž probíhala? Soutěž probíhala od rána, kdy si tříčlenná družstva vylosovala startovní čísla. Každé družstvo mělo průvodce z naší školy, který znal umístění stanovišť, ale do ošetření absolutně nezasahoval. Byla vytyčena trasa a družstva tak absolvovala jednotlivá stanoviště. Rozhodčí následně hodnotili vhodnost ošetření, komunikaci, technické zajištění atd. Poté jsme sečetli body a měli vítěze. Co bylo pro soutěžící nejtěžší? Dle rozhovoru s nimi to byla reálnost stanovišť. Většina z nich je zvyklá pouze na teoretická řešení v první pomoci, tzn. odpovídat na otázky či psát písemné testy. Ale řešit reálnou situaci je něco úplně jiného. A mnozí z nich se s tím dost potýkali.
Můžete nám popsat jednotlivá stanoviště? Na prvním stanovišti „došlo“ k dopravní nehodě, kde auto srazilo chodce, soutěžící ošetřovali pneumotorax, poranění hlavy a dítě, které nebylo připoutané v autosedačce. Na druhém stanovišti se museli vypořádat s intoxikací alkoholem a léky neznámého původu, ošetřit postiženého v bezvědomí a provést kardiopulmonální
Jak hodnotíte akci? Velmi pozitivně. A jsem ráda, že si ji soutěžící pochvalovali, i když nevyhráli. Tímto děkuji všem účastníkům akce za pomoc. Veronika Sekyrová, 4. LB 3
Já a SPORT U příležitosti běhu Drobků do schodů, jehož finále se uskutečnilo 24. října, jsme požádali několik vyučujících, aby se na stránkách našeho časopisu vyzpovídali ze svého vztahu ke sportu. Dle jejich odpovědí můžeme soudit, že jim aktivní pohyb nebyl či není cizí. Nechť je jejich kladný vztah ke sportu tou správnou motivací pro nás všechny, kteří si raději najdeme najít tisíc výmluv, než abychom se konečně začali hýbat. Ostatně, blíží se čas novoročních předsevzetí, takže nezapomeňme na nějaké to sportovní! Mgr. Tomáš Niederhafner, vyučující anglického jazyka: Sport je pro mne vlastně denní láskou i potřebou. Po operaci kolene musím neustále pracovat na jeho osvalení, ale nebylo to jiné ani předtím, kdy jsem byl rozhodně také sportovně aktivní. Jedno krásné slunečné dopoledne jsem se rozběhl za balónem, změnil náhle směr, přišel pokus o rychlou otočku, mé koleno zaprotestovalo dost důrazně i hlasitě. Tím to nekončí. Mám dva mrtvé přední zuby po nárazu do hokejové branky, zakousl jsem se do útoku se vší vervou a propasíroval jsem gól přes brankáře, což pro mne tehdy byla dostatečná útěcha. Poslední momenty jedné halové sezóny při přebírání balónu v závěrečné minutě, kdy jindy, jsou také výmluvné, bez cizího přičinění mi kotník vypověděl poslušnost. Oděrky, modřiny a roztržené obočí, křeče, natažené svaly. Pak ale přijde chvíle, kdy Vám to sport vrátí, skvěle přihrajete na gól nebo sám vstřelíte nádherný banán tvrdou střelou z dálky, souznění se spoluhráči jednou za sezónu. Příroda Vysočiny, kdy frčíte na kole ze strmého kopce lesem k rybníku, hladina endorfinu stoupá tak, že máte chuť vjet přes splav i s kolem přímo do vody a uplavat 100 metrů v rekordním čase, jenže to by váš MP3 přehrávač musel být vodotěsný. Běh Drobků uspořádali Tomáš Niederhafner a Tomáš Hadrava PaedDr. Libuše Dvořáková, vyučující českého jazyka a literatury: Chtělo by se mi odpovědět, že v mém případě je to už uzavřená kapitola. Medaile poztrácely děti, když si kdysi hrály na olympiádu, a na vlastní ambice jsem už dávno zapomněla. Co se dá dělat, v mém věku už La Manche nepřeplavu… Ale musím uznat, že sport mi pořád není tak úplně lhostejný. Jako absolventka FTVS UK jsem si mohla vyzkoušet celou řadu nejrůznějších sportovních odvětví a musím konstatovat, že některé mne docela zaujaly. Pár sportů jsem provozovala i v té výkonnostní formě, ale nejsem typ, který potřebuje vyhrávat za každou cenu. Proto se můj poměr ke sportu v letu života výrazně změnil. Jsem odpůrcem vrcholového sportu, který považuji za mrhání energií, časem i psychickými silami. Stejnou službu jako sportování může poskytnout i jakákoli fyzická práce, která má navíc nějaký pozitivní efekt. Zrytá zahrada a posekané dříví vydá za posilovnu i jogging a navíc bude večer u krbu hezké posezení. Sport proto v současné době vyhledávám pouze v televizi. Ale i tady opět s poněkud kacířským postojem. Nejsem klasický fanoušek, který „když neskáče, není Čech“. Fandím těm, kdo se mi líbí stylem hry a nikoli pro národnost. Proto velmi často jsem na straně soupeřů českých sportovců a vzbuzuji tím nevoli ve svém okolí. Bc. Josef Sládek, vyučující biologie: S tenisem jsem začal v šesti letech. Ovšem nebyl jsem žádný talent. Při náboru jsem byl poslední ze všech a přijetí do klubu jsem si tak trochu vybrečel. Situace se změnila, když jsem v jedenácti letech vyhrál svůj první turnaj. Tím jsem si získal od svého okolí trochu respektu a uznání. S tím přišla i nová motivace a sebedůvěra. V té době jsem trénoval ve své rodném Litvínově. Trénoval jsem několik hodin denně. Naštěstí jsem se nemusel příliš připravovat do školy. První dvojku jsem měl až na konci osmé třídy. Když mi bylo čtrnáct let, tak si mě vybrali do TSM v Mostě, kde mi za lepších podmínek bylo umožněno rozvíjet svůj sportovní potenciál. Zde jsem také chodil do čtyřletého sportovního gymnázia. Moje známky zde byly o trošku horší než na ZŠ, skoro vždycky jsem měl na vysvědčení trojku z matematiky a fyziky. Bylo to relativně náročné studium, protože jsem všechen svůj volný čas musel věnovat tenisu. Náš den vypadal docela stereotypně: od 7.00 do 10.40 byla výuka standardních předmětů, pak se odcházelo na tréninky, po kterých jsme měli oběd, následovala škola a pak jsme měli ještě do 19.00 tréninky. Co se týče sportovních úspěchů, tak jsem v mládežnických kategoriích do patnácti let dosahoval celkem dobrých výsledků, např. jsem byl osmý na Mistrovství ČR. Mé další působení – a sice mezi dorostenci – bylo ovlivněno častými zraněními, která jsem překonal až mezi dospělými. Přes všechna úskalí tohoto období jsem sám sebe překvapil, když jsem od maturity odcházel s vyznamenáním. Další změny přišly po přestupu na vysokou školu. Vlastní kariéře jsem se nevěnoval už téměř vůbec, upřednostnil jsem soutěže družstev v Česku a v Německu. Také jsem se začal věnovat výchově tenisové mládeže a předávat své zkušenosti mladším. V tomto bodě se prolíná můj největší koníček i zvolená profese. Doufám, že u obojího vydržím co nejdéle. Kromě těchto třech „zpovědí“ naleznete na protější straně i jednu bonusovou, a sice v angličtině. Bude se vám hodit v přípravě na maturitu, protože na téma sportu a zálib s některými z vás u ústní části zabrousíme. Tak hodně zdaru! (Při sportu i u maturity!) 4
Jazyková infúze Sport and I Mgr. Marie Pavlová, English teacher: To be honest I always enjoyed listening to music more than moving in its rhythm. As a very little girl I had to take ballet classes which turned out to be absolute torture. And so did the dancing classes that I was forced to take at 16. Not to mention the Prom night. Obviously, dancing simply wasn't my way of having fun. Last spring my friend invited me to an electro-swing party at the Nova Scena. Most people were wearing fancy 1930's dresses and suits, and had matching hairstyles, accessories and shoes on. Frankly, they seemed to me like a bunch of posers - looking at others to see if they were looking at them. I would have left pretty quickly, had I not bumped into my student. Well, at first I saw her dancing. And it was just so cool and fun that when she told me she was a swing dance lecturer I decided to take up the course. Though I am still a beginner it is probably the first time in my life that I am enjoying dancing and am really eager to learn new stuff. And also Monday has become my favourite day of the week, as that's the day of my classes. You can try dancing swing every Monday and Wednesday at the Jam Cafe :)
Our Erasmus+ project Sherlock Holmes and London Quiz by 3. ZB 1. What is the name of the park where the Speaker’s Corner is situated? a) Green Park b) Central Park c) Hyde Park 2. Who wrote Sherlock Holmes? a) Mark Twain b) Arthur Doyle c) William Shakespeare 3. What is in the museum Madame Tussaud? a) Cars b) Figurines c) Dresses 4. Which football club is based in London? a) Chelsea b) Manchester c) Liverpool 5. Which colors has the London flag got? a) Yellow, white, black b) Blue, red, white c) Purples, green, grey 6. Who was Sherlock’s biggest enemy? a) Moriarty b) Dr Watson c) Irene Adler 7. Who was Sherlock’s best friend? a) Harry Potter b) John Watson c) Hercule Poirot 8. When was the London Eye built? a) in 2000 b) in 2001 c) in 2002 9. What musical instrument did Sherlock Holmes play? a) a violin b) a trumpet c) drums 10. Which river would you find in London? a) Hudson b) Thames c) Danube Výsledky jsou ukryty v kostkovaném vzoru límce Sherlockova kabátu a na straně 12. 5
Erasmus+ Lehkost, za kterou stojí dřina Vypadá to krásně a jednoduše, ale je to pěkná zabíračka! Tak by se daly shrnout první dvě hodiny irského tance, kterému se v rámci projektové výuky věnuje polovina třídy 2. LB. Existuje několik druhů irského tance. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, zda tancujete s někým (jedná se tedy o tzv. společenský tanec), nebo zda tančíte sólově na soutěžích (tzv. performativní tanec). Žáci či spíše žákyně naší školy se věnují druhému typu a připravují se tak na soutěžní klání tříd v kinosále, které se uskuteční na konci školního roku. Druhý rozdíl se týká obuvi – buď máte na sobě měkké boty podobné těm na balet, nebo naopak boty s pevnou podrážkou, aby pěkně klapaly na parketu. Na první pohled by se mohlo zdát, že to nemůže být nic těžkého. Jde vlastně jen o jakési poskakování, při kterém je horní část těla nehybná. To je ovšem jenom zdání! „Ačkoliv nás nejvíce ze všeho bolí nohy, tak musíme přiznat, že jsme unavené celkově. Je totiž docela namáhavé držet zpevněná záda a udržet je v kontrolované pozici,“ řekla žákyně 2. LB Jitka Mindlová, o které z minulého čísla Drobků víte, že je mistryní Evropy v orientálních tancích. K vystoupením profesionálů patří také pestré šaty, které jsou krátké a mají bohatou sukni. Možná vás stejně jako mě překvapí, že na soutěžích jsou jakýmsi pravidlem kudrnaté paruky! V nejvyšší kategorii nenajdete žádnou tanečnici, která by své vlastní vlasy neschovala pod umělé kudrliny. „Oblečením jsme se zatím moc nezabývaly, protože vystoupení je až za půl roku. Rozhodně nemáme v plánu mít na sobě to, co na tréninku,“ prozradila Adéla Benešová z téže třídy. I když na nácvik zbývá ještě dost času, už teď nás zajímalo, z čeho mají žákyně největší strach, co jim zkrátka přijde nejnáročnější. „Bojíme se hlavně toho, abychom si zapamatovaly všechny kroky, protože se od sebe drobně liší,“ odpověděla Viktoriya Demyanyk. Lekce probíhají v hodinách TV (začíná se už v 7.10!) a vede je Sofie Turnová, která má za sebou jako 14letá mnoho úspěchů, proto jsme ji zařadili do rubriky Osobnost pod mikroskopem. Tam se o irském tanci dozvíte mnohem víc, ale ještě lepší je tanec vidět na vlastní oči. Nebo ho rovnou zkusit jako 2. LB! Pavlína Vočková Při svém pobytu v Anglii jsem se rozhodla zaměřit svou projektovou výuku na Charlese Dickense. Inspirovala mě k tomu návštěva jeho muzea v Londýně. Z množství knih, které Dickens napsal, jsem vybrala Olivera Twista, protože existuje i jeho filmové zpracování. Na fotografii můžete vidět, jak jsme během třetí hodiny projektové výuky sehrály klíčovou scénu, ve které Oliver v sirotčinci žádá o přidání jídla. Can I get some more, please? je věta, která se mu stane osudovou, protože se tímto „opovážlivým“ činem znelíbí autoritám a od této chvíle je jeho život ještě strastiplnější. Kromě přínosu pro angličtinu si dívky v roli Olivera uvědomily, v jak vážné situaci se může malé dítě ocitnout. I když jeho příběh není zrovna veselý a naše práce jednoduchá, víme, že Olivera na konci příběhu a nás na konci školního roku čeká šťastný konec. Simona Horníková Obě skupiny třídy 3. ZB se pod vedením vyučující Mgr. Karolíny Borské zaměřují na Anglii. Jedné polovině je průvodcem po Londýně Sherlock Holmes a druhou doprovázejí postavy z díla Williama Shakespeara. V rámci projektové výuky vznikl vědomostní test, který vám přinášíme na předchozí straně. Díky třídě 3. ZB si můžete ověřit své zeměpisné a literární znalosti, které zužitkujete nejen u maturity.
6
Osobnost pod mikroskopem: Instruktorka irského tance V kolika letech jsi začala tancovat a co tě k tomu přivedlo? S tancováním jsem začala zhruba ve druhé třídě, když mi bylo 8 let. Objevily jsme s mamkou na starém Proseku Základní uměleckou školu, kde se nabízely různé kroužky a já se rozhodla pro tancování, konkrétně pro balet a irské tance.
právě on, kterého považuji za irskou špičku, a obdivuji to, co dokáže zatancovat v neuvěřitelně krátkém časovém limitu. Dále jsou tu mladí úžasní tanečníci, kterým je sotva 18 let, například David Geaney. Na ty se vždy ráda koukám a snažím se od nich něco pochytit.
Jak často trénuješ? Tréninky s naší soukromou skupinou LUAS absolvuji dvakrát týdně po hodině a půl.
Jsi před soutěží nebo před vystoupením nervózní? Jestli ano, jak se uklidňuješ? Na soutěže jsem si už zvykla a tak nějakou velikou nervozitu naštěstí nepociťuji.
Co máš na irském tanci nejraději? Na irském tanci mám nejraději rytmiku, ráznost, krásnou techniku a také hudbu.
Jaké jsou tvoje největší taneční úspěchy? Na soutěžích jsem za celou dobu dohromady vyhrála tři tance asi ze 40 soutěžících, mám tři poháry a něco přes 50 medailí.
Jak moc je to časově a finančně náročný koníček? Časově i finančně je irský tanec náročný pro každého jinak. Záleží jen na tom, s jakou vervou a cílem do něho jde a co od něj čeká. Jestliže to má dotyčný člověk opravdu jen jako "kroužek" a "koníček", tudíž pro rozptýlení a potěšení, moc času tomu nedá, maximálně jednu hodinu týdně. Jestliže to bere člověk trošku více, než jen jako koníček, je většinou ochotný tomu věnovat klidně 4 hodiny týdně a trénovat sám i doma, jezdit na soutěže, mít radost z výher i proher a prožívat to trochu na jiné úrovni. Pak je samozřejmě i na jiné úrovni postavena ta finanční část. Musí hradit soutěžní šaty, startovné, hodně nafty a benzínu (pokud jde o soutěž v zahraničí) apod. Ale za sport, který člověk miluje a něco mu dává, to platí rád.
Co ti irský tanec přinesl, nebo naopak co ti vzal? Irský tanec mi přinesl neskutečné potěšení, pochopení a lásku pro pohyb, do kterého jsem se zamilovala. Tanec mi přináší něco, co mě uspokojuje, je to jako kousnutí do čokolády, zkrátka něco, co nemá chybu. Vzal mi čas, který ale na tanec strašně ráda použiji a nelituji takto využitého času. Co od irského tance očekáváš do budoucnosti? Do budoucnosti od irského tance vyloženě nic neočekávám, vím jen, že v něm chci pokračovat. Proč bys právě tento typ tance doporučila ostatním? Tento tanec s krásnou propracovanou technikou a nápadem bych doporučila všem, a to převážně z toho důvodu, že je jiný.
Jaký je tvůj největší taneční vzor? Určitě znáte skvělou a neodolatelnou irskou taneční skupinu Lord of the Dance v čele s úžasným Michaelem Flatleym. Tak to je
Za rozhovor děkuje Jitka Mindlová, 2. LB
Sofie na soutěži (vpravo) a během výuky irského tance u nás (dole)
7
Ze školní knihovny Milí žáci a učitelé, už tu máme podzim, dlouhé večery, mlhavé počasí. Určitě je to ta pravá chvíle vzít knihu do ruky. Představím vám dnes další dvě, a i když jsou úplně jiné, dovedou nás obě k jednomu cíli, však uvidíte. Od září máme v knihovně novinku, o kterou je velký zájem. Jedná se o pokračování světoznámého titulu My děti ze Stanice ZOO – Můj druhý život. My děti ze Stanice ZOO je, jak jistě víte, příběh mladé narkomanky, která se od hašiše dostala až k píchání heroinu a prostituci. Na konci knihy odjíždí hrdinka z Berlína, aby začala nový život. Dlouhá léta po vydání knihy se o Christianě F. mnoho nevědělo. Co se s ní stalo? Podařilo se jí skoncovat s drogami? Občas se objevily nějaké zprávy o jejím životě, ale touto novou knihou byla konečně uspokojena zvědavost všech zájemců o detaily z jejího pozdějšího života. A co se zde dočtete? Christiana vydělala svojí zpovědí ze 70. let velké peníze. A to možná byl paradoxně jeden z důvodů, proč s drogami nikdy neskončila. Vždy si je mohla koupit a nemusela si na ně tvrdě vydělávat třeba „šlapáním chodníku“ jako předtím. Pořád se pohybovala mezi narkomany a měla velmi nestandardní vztahy s několika muži. Jediným opravdovým pozitivem v jejím životě bylo narození syna, kterému je dnes kolem osmnácti a s Christianou nežije. Nebudu vám už dále vyprávět, co se mezi nimi stalo, to je již na vaší četbě. Jen si neodpustím poznámku: druhý díl již není tak čtivý a tak šokující, je trochu zmatený a hlavně smutný. Já bych její život nikdy žít nechtěla, nechápu jeho smysl, vnímám Christianu po přečtení tohoto pokračování jako nešťastnou trosku, kterou drogy úplně zevnitř vygumovaly, a ať se vymlouvá na cokoliv, zavinila si spoustu věcí sama, pro mě nepochopitelnou osobou. Jakpak se na ni budete asi dívat vy? Další knihu jsem vám vybrala s ohledem na výročí 17. listopadu. Oslavili jsme minulý měsíc 25 let od sametové revoluce a mnoho z nás si jen smutně povzdechlo, jakže jsme si to všechno krásně malovali a jak to nakonec všechno skončilo. Všude se krade, hrabe a tuneluje, lidé jsou nevrlí, politika je ostudná, peníze menší… A tak vám nabízím knihu od Zdeny Frýbové: Mafie po česku. Zdena Frýbová byla spisovatelkou oficiální, která mohla vydávat i v 70. a 80. letech, ale psala jen tzv. nezávadná témata, např. ze zdravotnického prostředí. Zde trochu odbočím, abych se vám pochlubila, že za svých vysokoškolských studií jsem pani Frýbovou poznala osobně, protože jsem u ní uklízela. Na to opravdu nikdy nezapomenu: stála celou dobu nade mnou, třeba i devět hodin, a různě mě peskovala. „Moniko, jak to věšíš to prádlo?“ To když jsem rozklepávala její „bombarďáky“. „Moniko, ty si snad nikdy nepřevlíkala postel!“ To když jsem cpala peřinu do povlaku klasicky a ne po zdravotnickém způsobu „naruby“. „Tu cibulku pěkně zesklovatět!“ To když jsem jí vařila brokolicovou polévku. Musím říci, že jsem poznala, že její humor a sarkasmus není součástí jen jejího díla, ale celého jejího života. Myslím ale, že nakonec mě měla ráda a já ji také. Ještě v roce 1989 však vydala (a ne bez problémů) výše zmíněný román, s podtitulem Jeden den Bohuslava Panenky, který je bohatě rozepsanou historií jedné rodiny a hlavně dvou bratrů, kteří se za komunismu slušně napakovali na úkor dalších lidí. Je zde ukázáno, jak obrovská byla v 80. letech korupce, jak vše ovlivňovalo podplácení, jak měli bratři vymyšlené okrádání obyčejných lidí, jak nic nefungovalo, jak se měli dobře jen někteří, zatímco ti čestní jen živořili. Tím bych chtěla říci, že dnes není rozhodně hůř, takoví kariéristi a šizuňkové tu byli a jsou stále, ale přeci jen máme jednu velikou výhodu, že si na to všechno můžeme veřejně a svobodně postěžovat a to je opravdu obrovský rozdíl, jen si ho važme. A k jakému cíli nás obě knihy dovedly? Dalo by se říci, že to nakonec byla tak trochu filosofická exkurze, o životních hodnotách, o svobodě. Nikdy není na škodu si o tom zapřemýšlet a zimní počasí a konec roku k tomu i svádí. Po Novém roce vám ráda představím nějakou novou knihu, kterou již brzy dostane naše knihovna pod stromeček. Objednáno jich máme patnáct, samé nejnovější romány. Seznam vyvěsím na nástěnku u knihovny. Doufám, že si přijdete nějakou knihu půjčit na vánoční prázdniny a krásně si u ní odpočinete. Pohodové svátky přeje Monika Jirečková
8
Kdo si píše, nezlobí Milostné lži
Na snědých píscích Karabachu
Stále jsme spolu, zlato, časy se mění, díváš se dolů, hledáš to, co tam není.
Na snědých píscích Karabachu, Byla jsi bledší o odstín. V tanci tvém tála zrnka prachu, Řeč těla pružných balerín.
Hrajem si na lásku, stále skrýváme lži, je čas strhnout masku a pořádně žít.
Kdo ví, že krajina tvých dědů, Neznala těžkých rudých vín. Tví muži ctili jinou vědu, - Damaské oceli, to vím...
Koukáš na ni ve dne, v noci nedá ti spát, když kolem jde, tvář ti zbledne, její rty chtěl bys znát.
Znám i tvé sny - ty zrcadlí mi, Jezírka v očích složitých. To pole s máky přezrálými, Kde zapomínáš na ostych.
Lhal jsi mi první, ale teď lžu i já, stojíme na místě, jaký smysl to má.
Kde jezdci skládali své zbraně, Někteří hned i životy. Před tím, koho zamilovaně, Jsi vylákala z pustoty.
Předstírám já, předstíráš ty, oba jsme sami a všichni to ví.
A tak tam tančíš, nectíš mravy, A proudy těžkých, rudých vín, Stoupají jemu do hlavy. A duna písku... Skýtá stín
Je čas jít dál, pohnout se z místa, ty sis přál ji, ona si nebyla jistá. Vy jste teď spolu, já zas jeho dnes mám, možná, že příště znovu osud popřeje nám.
Tim Postovit, 2. LA
Tereza Mannai 1. LB
Kantorský koutek školy Petr Kolář (otec současného fotbalového reprezentanta a hráče Plzně Daniela Koláře). Učilištní obory pouze dobíhaly a od roku 1991 se z učiliště stala samostatná SZŠ s obory všeobecná sestra a protetik. Po smrti Petra Koláře v roce 1991 (v pouhých 33 letech) se vedení školy ujala Libuše Dvořáková až do sloučení školy v roce 1997, kdy v rámci optimalizace zdravotního školství zanikla a sloučila se celá řada do té doby samostatných zdravotnických škol. Tato další historie je už dostatečně dokumentována na nástěnce. Poslední zmínku bych ráda věnovala zajímavým studentům absolventům, kteří lavicemi budovy B prošli. K těm nezapomenutelným patří energií sršící ultramaratonkyně mistryně Evropy Michaela Dimitriadu (za totality Dimitrovská), která se stala jednou z osobností roku 2012. Absolvovala u nás obor zdravotnický laborant. Na práci protetika se u nás připravoval i hokejový reprezentant a dlouholetý úspěšný hráč v Evropě i NHL a mistr světa Jan Hlaváč. Ten ale dal přednost hokejové kariéře před dostudováním. Doufám, že těchto alespoň pár kusých poznámek pomůže připomenout některé momenty z bohaté historie tohoto ústavu a také vyjádřit naději, že i někteří ze současných studentů se dokážou zapsat pozitivním způsobem do dějin. Líba Dvořáková
Historie skoro zapomenutá – budova B naší školy Budova B naší školy stojí stále poněkud ve stínu většího Áčka, a proto jako správný patriot Béčka cítím potřebu tuto disproporci poněkud napravit. Nejdřív ale k celé škole – v encyklopedii pražské architektury je jako její autor uveden Ferdinand Fencl a otevřena byla v roce 1936. Jedná se o klasickou ukázku funkcionalismu. Škola byla postavena bělogvardějskými emigranty z Ruska po Říjnové revoluci. Byla zde základní škola a gymnázium (proto název boční ulice U Gymnázia). V budově A byly umístěny učebny, B sloužilo jako internát a stravovací zázemí. Z toho vyplývá i odlišná stavební koncepce obou částí – menší místnosti, užší chodby. Škola byla na svou dobu velmi moderní a komplexně vybavená – tělocvična, divadelní sál apod. Jako ruské gymnázium sloužila do války. V 70. letech byla po částečné rekonstrukci do A budovy přesunuta zdravotnická škola z Belgické ulice a od r. 1980 vzniklo v B budově samostatné učiliště s tříletými obory zdravotnický laborant, ošetřovatelka a dvouletými obory technicko-administrativní práce a provoz zdravotnických zařízení. Ředitelem školy byl Josef Vodehnal. V roce 1989 k tomu přibyl i čtyřletý maturitní obor ortopedicko–protetický technik. Po sametové revoluci se stal ředitelem 9
Zdraví nás baví Štědrovečerní menu zdravěji Většina z nás o Vánocích konzumuje daleko více energeticky bohatého jídla než v jiné dny. Zkusme se podívat například na to, jestli by nešly tradiční vánoční pokrmy podávané na Štědrý večer připravit zdravěji. Na štědrovečerní menu se obvykle podává rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát; někde ještě chlebíčky a jablkový závin a i nějaký ten alkohol. Energie navečer či večer je to dost a dost. Pokud zůstaneme u polévky, kapra a salátu klasicky, není skutečně nutné se ještě dojídat a následně přejídat chlebíčky či závinem. Můžeme si ale klasiku trochu upravit a tím i např. energeticky ponížit, aniž by pokrm utrpěl na chutnosti. Polévka je připravována jako vývar z rybí hlavy, obsahuje pak ještě většinou mlíčí nebo jikry, dále kořenovou zeleninu osmahnutou na másle a bývá zahušťována v Čechách oblíbenou jíškou. Ta se obvykle připravuje osmahnutím mouky na másle a následně se musí ještě povařit v polévce, aby nebyl z mouky cítit syrový škrob (ten zmazovatí, čímž dojde právě k zahuštění).
smažíme, ale upečeme na bylinkách v alobalu v troubě. Tím, že nepoužijeme smažení, se nejen sníží pokrmem přijatá energie, ale zároveň se ani neohrozíme příjmem zdraví nevhodných látek vznikajících smažením, jako např. různých oxidačních produktů tuku, cholesterolu a fytosterolů. Jak tedy na to? Čerstvou rybu položíme na alobal, trošku osolíme, posypeme např. oreganem, šalvějí nebo tymiánem (bylinkami, které si i v sušené podobě zachovávají vysokou antioxidační aktivitu), přidáme kousek másla nebo pokapeme olivovým, řepkovým nebo slunečnicovým olejem, citronem a zabalíme. Pečeme v rozpálené troubě cca ½ hodiny. Ryba si zachová v alobalu své senzoricky aktivní látky promíchané s látkami bylinek, citronu a přidaného tuku. Bramborový salát lze také připravit zdravěji. Stačí, pokud se místo majonézy použije plnotučný nebo smetanový jogurt. Jogurt střední tučnosti či odtučněný bychom mohli samozřejmě použít též, ale to, co dělá pokrmy chutnější je tuk, a proto jsou jako alternativa majonézy chuťově vhodnější tučnější bílé jogurty. Mají také hustší konzistenci. Jak takový jogurt ochutit, aby připomínal majonézu? Vložte jogurt do mísy, vymačkejte citron, trochu hořčice, olivový nebo jiný olej, osolte a přidejte nadrobno posekanou cibulku. Pak co nejlépe promíchejte s uvařenými nadrobno pokrájenými bramborami a mrkví, okurkou a oloupaným jablkem, který chuť salátu zjemní. Uzenina ani vejce do bramborového salátu nepatří. Takovýmto salátem jistě prospějete více svému zdraví. Součástí večeře se použitím jogurtu stává i mléčný výrobek, jakožto dobře využitelný zdroj vápníku a navíc některé jedince neohrozí žlučníkový záchvat, protože výše uvedené menu je podstatně lehčeji stravitelné než jeho klasická úprava (jíška, smažení, majonéza – kombinace tuku a oleje).
Pokud se podíváme na výše zmíněné suroviny, zjistíme, že v polévce je 2 x použita dávka tuku, 1 x pod zeleninu a 1 x do jíšky, čímž je energie polévky zbytečně vyšší. Další zbytečnou energií je i mouka v jíšce. Jak tedy na to? Určitě je potřeba v polévce zachovat jednu dávku tuku, tedy tuku – másla nebo např. olivového oleje pod zeleninu. Polévku pak doporučuji nezahušťovat, a pokud ano, protože tak více chutná, rozhodně ne jíškou. Co tedy k zahuštění vhodnějšího doporučit? Možné je použít ovesné vločky, které se nechají v polévce rozvařit a zahustí ji nebo se může použít zálivka ze zdraví prospěšnější celozrnné mouky a vody, která se nechá v polévce povařit. Energie máme tedy o jednu dávku tuku méně, a pokud nezahustíme vůbec, i méně o energii ze škrobového zdroje, tedy mouky nebo např. vloček. Pokud jde o hlavní pokrm – smaženého kapra se salátem – je možné ho energeticky snížit tím, že kapra nebo jinou rybu neu-
Dobrou chuť a klidné svátky a v novém roce opět na přečtenou. Diana Chrpová
10
SZŠ má talent Dalším nadaným studentem naší školy je Dominik Švík (3. MA), který se nadchl pro veslování. Je to sport, který kromě radosti z pohybu přináší i možnost kochat se krásnou přírodou. Dominik chtěl dělat sport spojený s vodou. K veslování se dostal náhodou. Při cestě tramvají zahlédl veslařský klub a měl vybráno. VK Bohemians Praha je veslařský klub, který existuje od roku 1923 a vychoval spoustu talentů, mistry republiky, ale také mistry světa. Tento klub je jeden z těch chudších. Mají staré, horší lodě, takže být schopný konkurence je také těžší, ovšem Dominikovi se to pravděpodobně daří. V současné době dělá Dominik tento sport osmým rokem. Letos postoupil do mužské kategorie. Pravidelně se zúčastňuje pohárů, dále se s týmem dostává do jejich finále a mistrovství republiky. Jezdí skif, což je loď pro jednoho, dále nepárovou čtyřku, kde se jezdí po čtyřech a každý má jen jedno veslo, a osmiveslici, kde je osm veslařů, z nichž má každý také jedno veslo. Pravidelně se účastní mezinárodních regat, které se konaly například ve Villachu v Rakousku nebo v Basileji ve Švýcarsku. Tento rok byl pro něj úspěšný, jelikož se stal dvounásobným mistrem České republiky. Celkově má z veslování 20 medailí z různých okresních závodů. Dominik pilně trénuje dvě hodiny denně. Začíná během a následuje trénink na vodě (v zimě na trenažeru). Trénink se zaměřuje zvláště na vytrvalost. Víkendy jsou věnovány závodům. Závodní den je rozdělen na rozjížďky a finále. Jezdí se po šesti lodích. Závod má obvykle dva kilometry. Cílem Dominika je dostat se do státního klubu Dukla Praha, který automaticky reprezentuje Českou republiku. A jeho největším snem je účast na olympiádě. Přejeme mu tedy hodně štěstí! Adéla Benešová, 2. LB
Učitelé ve škamnách Ing. Bc. Markéta Kabelková, Ph.D., vyučující chemie a fyziky: Paní profesorka se v 9. třídě rozhodovala, zdali se má dát na uměleckou, či technickou školu. Technická zvítězila, a tak studovala nejprve na Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Praze. Pro studium na vysoké škole si vybrala VŠCHT Praha (Vysoká škola chemicko-technologická). Poté si udělala doktorát v oboru technologie potravin a biotechnologie. Již zde nasbírala první učitelské zkušenosti, neboť 3 roky učila studenty VŠCHT. I když zdejší studium bylo náročné, nyní na něj vzpomíná již s úsměvem, zvláště pak na „veselé historky ze studentského života“. Ihned po doktorandském studiu pracovala na postu zástupce vedoucí výroby provozu Michelské pekárny a poté na Ministerstvu průmyslu a obchodu v oddělení chemie a farmacie. Jelikož jí výuka a učitelství oslovily ze zaměstnání nejvíce, cíleně se rozhodla jít učit na střední školu. U nás působí již osmým rokem. Protože se na konci základní školy rozhodla pro techniku, zůstalo jí umění alespoň jako koníček. Kromě sportu je kreativní tvorba její absolutní relax a jak sama dodává, „totální čistička hlavy“. V současné době navštěvuje kurzy „kreativního šití“ při Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel (VSUŘ). Paní profesorka také maluje na textil a hedvábí, tvoří z paličkované techniky (v rámci VSUŘ bylo několik jejích výrobků již vystaveno i na výstavách) a také se věnuje drátování. Vyráběním šperků se zabývá již rok a půl. Navrhuje a vyrábí bižuterii (náušnice, prsteny, náramky, náhrdelníky). Nejraději pracuje s minerály, ale nezanedbává ani další materiály, jako jsou přírodní kamenina, sklo, keramika, dřevo, swarovski komponenty). Zlomek její tvorby bižuterie, který je určen k prodeji, můžete najít na http://marketa124.rajce.idnes.cz a dokonce si jej i zakoupit. Jak sama říká, největší radost jí udělá, když zahlédne svůj šperk, který s oblibou nosí ostatní ženy. Marie Sedláčková a Markéta Větrovcová, 2. LB 11
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt Advent s sebou kromě jiného přináší okamžiky rozjímání, sentimentu a v krajních případech dokonce i sebezpytování. V tomto čase zkrátka více přemýšlíme o svých skutcích a občas se nám podaří i nečekaný artistický kousek: podíváme se na své konání z perspektivy někoho jiného. Chtě nechtě, musíme si připustit šokující zjištění: navzdory celoroční snaze o vlastní blahobyt se s příchodem prvních vloček a za zvuků koled začínáme zajímat o city a potřeby svých bližních. Jak magická doba, ten předvánoční čas! „Hergot, co to se mnou je,“ rozmrzle se ptají sami sebe skalní sobci a už se těší, až po Novém roce opět zajedou do vyjetých kolejí egoismu a sebelásky. Dokonce je znám případ zlodějů, kteří se při vykrádačce útulného příbytku rozněžnili u mísy s cukrovím a místo Hi-tech úlovku dali přednost chvilce s vanilkovými rohlíčky. Jak prý byly křupavé, určitě pečené s láskou! Emocionální dotek Vánoc byl prý natolik silný, že zloděje nenechaly netečnými ani drobky na stole. „Tyhle vem ptáčkům a tyhle strčím do kapsy, ještě si je dočtem,“ zavelel kápo, sundal si návleky a vydal se na zpáteční cestu oknem. Pro podobně dechberoucí události nemusíme chodit daleko. Stejně jako jsou v celostátním měřítku velkým překvapením ohleduplní sobci a rozněžnění zloději, tak v prostorách naší školy je podobným příkladem Mr T. Shirt. Ačkoliv byl několikrát upomínán, že se blíží uzavírka předvánočního čísla, nebyl schopný napsat článek hodný této rubriky. Snažili jsme se mu vysvětlit, že ironie, sarkasmus a břitkost jsou kořením každého správného plátku a že Vánoce nemohou být výjimkou. On však pod vlivem mírumilovné atmosféry nastávajících svátků stále vzdoroval. Když konečně za pomoci odborníka zvládnul psychickou zátěž prvního adventního týdne a rozhodl se chopit se pera po kischovsku, došlo k události, která vše definitivně zhatila. „Ne, nemohu, opravdu nemohu,“ prohlásit Mr T. Shirt, když stanul před vánočním stromkem, který byl právě slavnostně rozsvícen u nástěnky všech svatých ve druhém patře budovy A. „Krásnější než na Staromáku,“ byla jeho slova dojetí, která uzavřela několikatýdenní boj o článek. Snad se po Novém roce vše vrátí do normálu a jeho rubrika se udrží mezi živými.
Anketa Máme tu prosinec a s ním pravděpodobně nejočekávanější svátek roku. Víte který? Pokud jste tipovali Vánoce, tak si s nadsázkou můžete pogratulovat, protože máte pravdu! Zeptali jsme se u nás ve škole, co pro vás Vánoce znamenají a co si přejete pod stromeček? Alena, vyučující: „Vánoce pro mě znamenají pohodu a radost, je to doba, kdy se nestresuji a relaxuji. Přála bych si novou pinzetu a hlavně dlouhé a pevné zdraví.“ Soňa, žákyně: „Tenhle svátek je můj nejoblíbenější z celého roku! Miluji tu atmosféru a pohodu, která celou dobu panuje. Na Vánocích mám nejraději přípravu, chystám se na ně už od konce října! Přála bych si rodinnou pohodu, zdraví a hlavně ponožky.“ Josef, vyučující: „Na Vánocích mám nejraději jednoznačně volno, klid a sníh. Co by to bylo za Vánoce bez sněhu? Nejsem si jistý, co bych si měl k Vánocům přát, jelikož vše, co potřebuji nebo chci, si koupím během roku. Ale kdybych si měl opravdu něco přát, tak bych chtěl, aby měli žáci samé jedničky, a pro sebe iWatch.“ Katka, žákyně: „Vánoce? Tak to je jasné! Znamenají pro mě skvělý čas strávený s rodinou u krbu a vyprávění všelijakých historek. K Vánocům si už třetím rokem přeji iPhone, tak se snad letos dočkám. Tomáš, žák: „Vánoce pro mě nic moc neznamenají. Mám je rád jen kvůli prázdninám, dárkům a cukroví. Přál bych si nový počítač, telefon, sluchátka a PC hry, ale jak znám naše, dostanu leda tak nějaké oblečení a knihy!“ Filip, žák: „Tyhle svátky naprosto miluji! Je to doba, kdy se zase rodina stmelí dohromady a všichni jsou šťastní. Letos se na ně ale těším obzvlášť, neboť jedu s přítelkyní na chatu a tam to spolu oslavíme. Jediná věc, kterou si přeji, je, abych zůstal se svojí láskou napořád! Tereza Mannai, 1. LB
Soutěž Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát lákavé ceny. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! Další kolo soutěže má vítězku Adélu Benešovou z 2. LB, která při čtení Drobků vyfotila svou sestru Kateřinu. Jak je vidět, humor holkám nechybí, a proto si obě zaslouží odměnu, která je k vyzvednutí v kabinetě B 503. Doufáme, že budete se začátkem nového roku 2015 aktivnější a zapojíte se do soutěžení i vy. Na vaše fotky se těšíme do konce ledna na adrese
[email protected]. Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!! Veronika Sekyrová, 4. LB a Pavlína Vočková Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu:
[email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte! Výsledky testu z rubriky Jazyková infúze: 1) c, 2) b, 3) b, 4) a, 5) b , 6) a, 7) b, 8) b, 9) a, 10) b Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – šesté číslo – prosinec 2014 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová (jazyková korektura), Libuše Dvořáková, Simona Horníková, Diana Chrpová, Monika Jirečková, Tomáš Niederhafner, Marie Pavlová, Josef Sládek, Pavlína Vočková (senioři) a Adéla Benešová, Jiří Krs, Tereza Mannai, Jitka Mindlová, Anežka Müllerová, Tim Postovit, Michal Rokos, Marie Sedláčková, Veronika Sekyrová a Markéta Větrovcová (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové.
12
