Aux Champs-Elysées…
Paříž v dubnu 2010
Taneční studio Light na cestě do Paříže
V dubnu 2010 skupina dětí Tanečního studia Light navštívila Paříž. První cesta studia do Francie navázala na opakovanou tanečně – divadelní práci dětí s předlohami francouzské literatury. V březnu 2009 děti v rumunském Banátu vytvořily inscenaci Hlasy země, motivovanou stejnojmennou knihou francouzského spisovatele Jeana Giona. Od září 2009 vybrané děti účinkovaly spolu s profesionálními herci, tanečníky a hudebníky v představeních úspěšného komunitního divadla nejen pro děti Putování ve větvích, inspirovaného románem Tobiáš Lolness od francouzského dramatika Timothée de Fombelle. Velikonoční cesta do Paříže byla pro děti odměnou za jejich celoroční úsilí a skvělé tanečně – divadelní výsledky na scéně divadel. Hlavním cílem cesty však pro děti bylo poznání francouzské kultury a historie, motivované jejich uměleckými zkušenostmi. Cesta se uskutečnila díky finanční (a další) podpoře rodičů dětí a svého cíle dosáhla s pomocí zkušené průvodkyně Pavly Formánkové.
Když Paříž pláče Když Paříž pláče, nemůžete to rozplakat zkušené cestovatele Tanečního studia Light. Mokro a vítr ve městě není pro děti žádnou překážkou. Zúročily své zkušenosti a odolnost, získané na společných cestách v horách a městech od východu (Balkán) na sever (Skandinávie).
Po okružní jízdě Paříží děti poznaly aktivní život místních obyvatel v Lucemburských zahradách a mlsnou uličku pařížanů. V dešti a větru děti zdolaly na ostrovu Cité věže Katedrály Notre-Dame. V srdci katedrály poutníci na malou chvíli spočinuli ohromeni velikostí stavby. Dlouhá večerní pouť nádhernými uličkami a bulváry s honosným stromořadím vyvrcholila večeří a dětským představením ukázek divadelních situací inspirovaných francouzskou literaturou – a to přímo mezi pouličními umělci před komplexem Pompidou. Cesta do hotelu byla zpestřena jízdou nejnovějším metrem, řízeným automatem.
Neztratit se v Paříži Paříž je plná lidí. Zejména o velikonocích. Možná by to mohlo vypadat, že kdo nepřerostl průměrnou výšku člověka, tak o Velikonocích z Paříže nic neuvidí. Nakonec to dobře dopadlo. Z výšky navštívených letadel Concorde a Airbus děti viděly celé Muzeum vzduchu a vesmíru. A svoji výšku výšku si statečně udržely (a neztratily se) i při návštěvě v Louvru, kde prošly expozici věnovanou Egyptským sbírkám a francouzskému malířství. Nakonec se s trochou odhodlání všichni prodrali i k samotné Moně Lise.
Po procházce zahradami k Vítěznému oblouku děti konečně obsadily originální Caroussel na Forum Les Halles. Cesta podzemní dráhou z centrální křižovatky pařížského metra byla „bojovkou“ pro otrlé. Večeře byla opět v restauraci Flunch, ve které každý mohl ochutnat místní dobroty. Krásný den děti zakončily večerní romantickou projížďkou lodí po šeřící se Seině. Všichni si zpívají francouzsky a těší se na další den!
Do oblak Poslední den se dětem splnil jejich sen. Po trpělivém čekání, namáhavém stoupání a odvážné jízdě výtahem Taneční studio Light stanulo na Eifelově věži. Už si nikdo nepřipadal v Paříži malý a nikdo se nebál, že nic neuvidí. Nádherné rozhledy a závratné pocity byly dětem odměnou za dlouhé čekání a desítky schodů. Cestou kolem zlatého ohně prinzecny Diany děti konečně stanuly na opěvovávaném Les Champselysées.
Aby výšek nebylo málo, starým metrem jsme dojeli do moderní čtvrti La Défense. S trochou odvahy a štěstí se nám podařilo vyjet (i se šťastně vrátit) na dominantní La Grande Archu, tzv, „okno třetího tisíciletí“.
Ze střechy Archy děti viděly jasnou přímku od moderního centra La Défense k Vítěznému oblouku na Place de la Concorde až k Louvru. Poslední romantický večer v Paříži děti strávily na Montmartru. Od Moulin Rouge, cestou uličkami s kavárnami, obchůdky a větrnými mlýny, jsme se dostali do centra uměleckého života. Malíři, herci a tanečníci obohacují každou chvilku živý tep Montmartru. U baziliky Sacré Coeur , připomínající cukrový dort, zapadá slunce. Věříme, že se do Francie vrátíme – my i ostatní děti ze souboru. Možná někdy zahrajeme některé z našich představení v zemi, odkud pocházejí autoři předloh, kterými se ve své tvorbě inspirujeme.
V dubnu 2010 zpracovala Lenka Tretiagová
