AUTORSKÁ EXPLIKACE Na počátku tohoto projektu celovečerního road movie je jeho protagonista. Je jím neherec Julius Oračko, který se objevil v mém filmu Cesta ven v roli drogově závislého pobudy, který neví, co je to DNA a který zaujal svou improvizací ve scéně, kdy leze na reklamní poutač a zpívá Už nikdy neříkej, že máš mě stále rád. V současné době je ve věznici, kam se dostal po natáčení. Je klasifikován jako recidivista... Po výstupu z trestu nebude mít kam jít, neví, jaká bude jeho budoucnost. Já naopak vím, že kdybych si postavu, jako je on, vymyslel, mohl bych celé měsíce hledat jejího představitele a možná ho nikdy nenašel. Chci na tomto unikátním člověku postavit svůj příští film. Chci propojit částečně vymyšlený příběh s reáliemi a s povahou jeho nositele, s jeho životem. Toužím po tom natočit velmi vitální, živý, nespoutaný film. A Julius je vitalita sama. Živelný, nevypočitatelný. Jsem přesvědčen, že má na to, aby držel v údivu, úžasu a neustálém sledu překvapení 100 minutový film. Je ztělesněním vitality i smutku, energie, života. Chci natočit film plný života. Tentokrát nechci vyrábět filmovými prostředky fiktivní realitu, tak jak tomu musí být v případě běžného hraného filmu. Také ale nechci být odkázán na dokumentární zachycování neovlivňované reality. V rámci příběhu, který bude fikcí, chci vytvořit prostor pro svým způsobem dokumentární zachycování této fikce.
AUTORSKÁ EXPLIKACE Celý projekt je založen na existenci jen hrubě načrtnutého příběhu s velmi zřetelně stanovenou, od expozice přes zvraty, krize, až po vyvrcholení a závěr. V rámci tohoto půdorysu však chceme hledat svobodu, nikoli plnění natáčecího plánu a fixně, dopředu stanovených situací a dialogů. Potřebuji mít současně kontrolu nad natáčením, být pánem situace, stejně jako – jak navrhuje Gilles Deleuze – se stát tápajícím cizincem, který nachází sílu ve ztrátě pevné půdy pod nohama. Chci se také – jak nás inspiruje mytologie – stát opilým bůžkem, který tvoří právě proto, že mohl díky opilství odhodit veškerou spoutávající a umrtvující touhu po konvenci a po racionalitě. Julius, cizinec v našem světě a intuitivní blázen mi bude dobrým partnerem. Mým záměrem není v rámci tohoto projektu vyjadřovat hotové, vykrystalizované vidění světa (tak jako by tomu mělo být například v Nikdy nejsme sami, který právě natáčíme). Naopak, v případě tohoto projektu chci být filmařemantropologem, který koriguje svou představu světa právě proto, že se o něm dozvídáskrze hlavního představitele, který bourá či alespoň koriguje mé představy o světě. Romský vyvrhel pracuje s naprosto odlišnými vzorci než s těmi, kterými jsem determinován já sám. Jedná a přemýšlí naprosto jinak. Právě setkání takto dvou odlišně determinovaných lidí bude jistě cenné. Proto nechci našemu filmu a jeho příběhu přizpůsobovat herce, vytvářet s ním smyšlenou postavy. Chci naopak, aby film z (ne)herce vyvěral. Proto je třeba, abych v rámci daného dramatického rámce (příběhu) nechal Julka řešit zcela podle svého situace, v nichž se ocitne. Vést jej citlivě, tak, aby to byl především on, kdo „píše“ svůj příběh. Takto pojatá spolupráce by mi měla pomoci rušit hranici mezi fikcí a realitou. Nechat se unášet co největší možnou spontánností, kterou klasický film neumožňuje. Většinu prostředí, kam se dostane hrdina během své pouti znám, ovládám reálie a jazyk společnosti, na jejímž území se náš „vetřelec“ ocitne. On sám nebude vědět nic. Bude vydán sám sobě, na pospas pouti, která na něj nastražila množství překážek, na pospas jazykovým bariérám. Chci této odlišnosti, která je mezi mnou a mým ne-hercem využít, chci za pochodu utvářet spolu s Juliem situace a zachycovat to, jak je bude řešit. Spolu s Juliem povedeme, tak jako v začátcích Nové vlny, natáčení den za dnem. Budeme vymýšlet a domýšlet příběh den po dni. Budu spoléhat na naši spontánnost, na Julkův smysl pro humor, na jeho fotogenicitu a fonogenicitu.
AUTORSKÁ EXPLIKACE Na jeho nepředvídatelné reakce, na jeho omezenost, na jeho občasnou tupost, která jde ruku v ruce s totální neinformovaností, s naivitou, které narážejí náhle na neobvyklou znalost určitých aspektů života a na nečekané momenty moudrých úvah, prozření, náhlého neuvěřitelně originálního a chytrého pohledu na ten či onen aspekt života, na tu či onu situaci. Náš film bude založen na neobvyklém vnitřním kontrapunktu idiota s filosofem, který přinese, věřím, velmi zábavnou i smutnou zprávu o lidech a o světě, plnou humoru. Pouť Tam to pude líp nachází svůj formální a technický předobraz ve francouzské a české Nové vlně. Samotné vyprávění je jednoznačně, byť velmi volně inspirováno Voltaireovým Candide, stejně tak jako dalším road movie osmnáctého století, Jakubem Fatalistou. Příběh popisuje nejen Skokanovu snahu o naplnění života (byť se měštákům může zdát jako bizarní, naivní, nefunkční či dokonce odsouzeníhodná) skrze cestu, skrze snahu o nalezení důstojnosti, kterou může Skokan realizovat skrze hudbu. Především je náš film o hledání lásky, která je i přes veškerou mizérii světa a sebe sama jedinou skutečnou hodnotou, po které naši protagonisté touží. Tam to pude líp je také příběhem, který nám zevnitř popisuje ty, které vnímá Západní společnost jako nebezpečné nájezdníky, hrozbu našemu spořádanému, konzumnímu světu. Prožívat spolu se Skokanem jeho strategie přežití a jeho pokusy o sebeuplatnění nám umožní lépe pochopit a procítit osud všech podobných vyvrhelů, ale také vidět jiným úhlem pohledu naší Západní civilizaci, jejím fungování, její hodnoty. Takto pojetý projekt vyžaduje, abych dostal co největší volnost. Abych mohl shromáždit prostředky, aniž bych měl klasický scénář. Potřebuji natáčet jen s jednoduchou synopsí, která stanovuje základní rysy a principy filmu, obsahuje několik napsaných scén, zatímco jiné jen načrtává nebo o nich ještě ani neví. Která stanovuje spíše témata než jejich konkrétní průběh. Spolu s hlavním protagonistou budu téměř dokumentárně zachycovat situace, které sice navedu, ale jejichž konkrétní podobu a vyústění dostanou až díky nepředvídatelnému Julkovu vnímání a jednání.
AUTORSKÁ EXPLIKACE Až na několik vyjímek také nebudu mít možnost obsadit herce, kteří budou ztělesňovat další postavy a nebudu mít možnost najímat lokace. Až na několik scén, které tvoří páteř filmu, budeme vycházet z lidí a míst, kteří budou zajímaví a budou ochotni s námi natáčet. Jak v Cestě ven tak okrajově i v Nikdy nejsme sami se nám tento přístup (byť nebyl rozvinut do krajnosti a nebyl principem filmu tak jako tomu bude u tohoto projektu) vyplatil. Coby žánr je Tam to pude líp „road-movie bez auta“, tzn., že cestující protagonista nevlastní svůj vlastní dopravní prostředek, který se v road movie často stává také dalším hercem či důležitou rekvizitou. Chceme se navrátit ke svobodě, vytvořit jakousi neo-novou vlnu. Chceme vznik filmu žít, nikoli opět podléhat traumatům a teroru filmové výroby. Samozřejmě, takovýto přístup vyžaduje velmi alternativní přístup k práci, a podmínky víceméně experimentálního filmu: malou kameru, jednoho zvukaře, který bude zároveň mikrofonistou, tak jako na dokumentu. Naprosto redukovaný štáb. Technické a finanční nároky na produkci budou co nejšetrnější. Budeme však naopak potřebovat delší čas na natáčení. Naše cesta bude trvat dva měsíce i se dny odpočinku, hledání, tápání. Do vedlejších rolí bych chtěl obsadit Žanetu z Cesty ven a Sylvii v současnosti natáčeného filmu Nikdy nejsme sami: Klaudii Dudovou. Natáčíme spolu již druhý film a jsem si jist, že tato mladá žena bude opět naprostou oporou. Bude hrát dívku, do které byl náš hlavní protagonista vždy nešťastně zamilován. Druhou ženskou postavou by měla být prostitutka Betty, kterou ztvární zajímavá francouzská herečka afrického původu Annabelle Langronne. Do další vedlejší role obsadím Zdeňka Godlu, který se již objevil vedle Julia Oračka v Cestě ven a nyní hraje velkou roli v Nikdy nejsme sami. Dále chci pracovat se skupinou rumunských Romů, se kterými jsem se setkal v Cannes a kteří již hráli ve filmu o osudu romského tábora v současné Francii. Příprava a realizace filmu je dána dvěma zásadními daty: výstupem Julka z vězení v březnu roku 2015 a začátkem festivalu v Cannes, který proběhne v květnu. Vzhledem k tomu, že musíme natáčet na festivalu, který hraje v našem příběhu zásadní roli, jsou data natáčení jasně určena.
AUTORSKÁ EXPLIKACE Žádný film nevyvěrá pouze z příběhu. Ten je jeho nutnou páteří. Identitou filmu je však jeho umělecké rozhodnutí. Jeho styl. Styl, který chceme uplatnit my není častý, je však jednoduchý a naprosto koherentní: veškerá estetika a veškerá formální stránka našeho filmu podléhá záměru jet po dobu nejteplejších a nejdelších dní Evropou a natáčet bez jakýchkoli vymožeností příběh, který vzniká pod vlivem míst, lidí a přirozeného světla. Přijímáme veškerá omezení a limity takto zvoleného stylu práce. Povyšujeme je na styl. Přijímáme také veškeré výhody, které tyto limity a tento styl přinášejí a které představují šanci být svobodný, spontánní, pravdivý. Nebudeme vyrábět film. Budeme však mít čas si počkat na světlo a na situace. Chceme volnost na úkor jistoty. Svobodu na úkor dobře fungující mašinérie. Chceme raději méně kvalitní snímač v kameře, ale svobodu natočit rozbřesky a červánky, aniž by nám v tom bránila svěrací kazajka natáčecího plánu. Chceme si sami nosit materiál a řídit auta, mít nejužší možný počet spolupracovníků a co největší volnost. Na úkor jistoty. Další postup literární a praktické přípravy. Fabulace příběhu a jeho podřízení dramaturgickým konvencím sama o sobě nikdy nepředstavuje problém. Problém představují prostředky, kterých je poté třeba k tomu, aby byl text věrně a důsledně převeden v obrazy. I z tohoto důvodu se tedy bráním přílišné literární fixaci. Samozřejmě, další literární příprava ještě proběhne během příprav filmu, ovšem v těsné souvislosti s obhlídkami a s dialogem s herci. Bráním se příběh příliš sepisovat, příliš jej propracovat, neboť bych mohl v zárodku zabít to, co je na našem projektu to nejcennější: jeho spontaneitu. Navíc vím, že příběh musí vznikat především z Julka a s Julkem, kterého není možné omezovat příliš detailním rámcem a dialogy. Budu muset vycházet z jeho nápadů, z jeho reakcí, které nelze zcela předvídat. V případě tohoto projektu je nutné nepodlehnout panice, zachovat klid a víru v potenciál zvolené metody práce: nemít tradiční scénář. Postupovat krok za krokem s hercem, který není schopen obsáhnout celý rámec filmu, ale vždy spíše právě scénu, o které je řeč a která se natáčí. Je třeba dát průběh inspiraci, síle momentu a bezprostřednosti. Metodu klasické výroby na podkladu klasické literární přípravy jsme vyloučili, jelikož by stejně nefungovala. Náčrt scénáře nesmí vítězit nad samotnou spontaneitou natáčení. Příběh existuje, jeho linka je zřetelná, téměř exemplární. Její naplnění životem, vitalitou a pravdou bude úkolem realizace.
