Autor: Ing. Tomáš Tyl Schválil: Ing. Vladimír Fichtner

V Itálii střadatelé vkládající peníze pouze na spořicí účty1 přišli o 50% za 35 let díky inflaci. Italského investora ochránila investice do zahraničních akcií v cizích měnách. Autor: Ing. Tomáš Tyl

11. 7. 2011

Schválil: Ing. Vladimír Fichtner

Zahraniční měna v akciovém portfoliu pomůže proti lokální inflaci. •

V červnu jsme přinesli analýzu výnosů švýcarského investora. Dolar proti švýcarskému franku ztratil za 35 let 63% hodnoty. Přesto byl reálný výnos švýcarského investora podobný, jako u investora amerického. Dnes si ukážeme opačný obrázek. To, když dolar proti referenční měně posiloval kvůli vysoké lokální inflaci. Analýza ukazuje, jak se starat o peníze v takovém prostředí.

•

Dívali jsme se, jak může dlouhodobé oslabování měny v kombinaci s inflací ovlivnit výnosy z akcií. Historickým příkladem dlouhodobě oslabující měny je italská lira. ITL (od roku 1999 EUR) ztratila proti USD 66 %.

•

Inflace v regionu s oslabující měnou je podstatně vyšší. Reálná hodnota peněz uložených na spořicích a termínovaných účtech v bance by se i v Itálii za posledních 35 let snížila i přes úroky o 50 %. Kdo by dával peníze “pod matraci“ , v Itálii by díky inflaci za 35 let přišel o 90 % hodnoty peněz.

1

Jedná se o výnos po započtení inflace, pokud by investor využíval depozita, termínované vklady a spořicí účty

v Italských bankách. Zdrojem dat pro medelace jsou statistiky Eurostatu a .italské centrální banky..

Fichtner, s. r.o., IČO 26805383, sídlo Černolice 49, 252 10 Mníšek pod Brdy, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 115877, www.Fichtner.cz

1

•

Řešením bylo investování do zahraničních akcií. Průměrný reálný výnos, tedy výnos NAD inflaci, při investici do zahraničních akcií ve světových měnách by byl pro italského investora 6,5 % p. a.

•

Tomu ale dost pomohl nejen vývoj akcií, ale i posilování zahraniční měny. V případě zajištění kurzového rizika by výnos byl pouze 3,7 % p. a. Je vidět, že nejen akciový výnos, ale i výnos zahraničních měn, byl důležitou součástí ochrany před inflací.

•

Reálné výnosy pro italského a amerického investora do světových akcií se příliš neliší. Pokud by se italský investor zajistil proti měnovému riziku, ztrácel by díky inflaci.

• Případ Švýcarska (analýza z 7. 6. 2011) ukázal, že se cizích měn v akciovém portfoliu nemusíme bát. Případ Itálie ukazuje, že bychom je tam měli mít pro případ, že by se domácí inflace podstatně zvýšila.


2

Nikdo neví, jestli Česká republika bude spíš jako Švýcarsko, nebo jako Itálie. Měnové kolísání krátkodobě ovlivňuje výnosy z aktiv. Do cizích měn investujeme především při investici do akcií. V červnu jsme přinesli analýzu výnosů švýcarského investora. Dolar proti švýcarskému franku ztratil za 35 let 63% hodnoty. Přesto švýcarský investor, který investoval do světových akcí (obchodovaných v dolarech a dalších měnách), zaznamenal nominální výnos 9% (výnos v dolarech byl 11%). Reálně na tom byl dokonce stejně jako americký investor. Závěr tedy byl, že posilování domácí měny při investování Švýcary nepoškodilo. Akcie v dlouhodobém horizontu překonaly vliv měny. Na druhou stranu je možné namítnout, že pokud by Švýcar dokázal získat dolarový výnos, byl by na tom o něco lépe. To by mohl udělat, pokud by použil nástroje měnového zajištění proti světovým měnám. Pokud by náklad tohoto zajištění byl nižší než 2%, švýcarský investor by na tom vydělal. Dnešní analýza dává odpověď na otázku, jestli přece jen není lepší použít při investicích měnové zajištění. Po bitvě je každý generál a my teď víme, že Švýcarský frank oproti dolaru posiloval. Jaká je budoucnost však nevíme. Za deset, dvacet, nebo třicet let nemusíme skončit jako Švýcarsko, země s rozvinutými trhy a rozvinutou demokracií. Země, která těžila mimo jiné ze své neutrality v době válek a která je bankovní velmocí. Na druhé straně spektra než Švýcarsko je Itálie. Italská lira (a později euro) za posledních 35 let silně oslabovala proti dolaru. Italská měna za tuto dobu oslabila oproti dolaru o 66% (tedy skoro stejně jako dolar oslabil proti franku).


3

Posilování dolaru proti liře (a od roku 1999 proti euru) ukazuje následující Graf. Jak je vidět, vývoj nebyl jednoznačný a například v letech 84 až 92 naopak posilovala lira, stejně tak od roku 1999 (kdy se již jednalo o euro). I přes tyto vlny lira oslabila o 66%.

Graf jen potvrzuje, že v krátkém až středním horizontu umí měny udělat pěkné vlny. A ani dočasné silné posílení neznamená silnou měnu. Referenční měnou našich klientů je nejčastěji koruna. Budoucnost je neznámá a může nastat situace, že koruna se vydá stejnou cestou jako švýcarský frank, nebo naopak cestou italské liry. První případ jsme analyzovali počátkem června. Nyní se podíváme na druhou možnost.


4

Jak by se dařilo italskému investorovi v době oslabování italské liry? Naše doporučení je investovat do konzervativních aktiv jako jsou dluhopisy, nebo nástroje peněžního trhu v referenční měně. Proto tato aktiva teď nebudeme řešit. Do akcií doporučujeme investovat ve světových měnách, protože kolísání měn je méně důležité než růstové trendy světových akcií. Následující graf ukazuje, jak se vyvíjel index světových akcií. V grafu je vývoj v USD a v ITL (od 1999 v EUR).

V grafu vidíme, že oslabování dolaru bylo pro italského investora požehnáním. Nominální výnos světových akcií byl více než dvojnásobný. Průměrný nominální roční výnos dolarového investora byl 10,9%. Průměrný výnos italského investora byl 14,16%.


5

Výše uvedený graf ukazuje nominální výnosy p.a. na 15letých horizontech, což je nejobvyklejší horizont do finanční nezávislosti našich klientů. Opět vidíme, že výnos akcií ovlivnil dlouhodobé výnosy více než měna. Přesto je vidět, že dlouhodobé výnosy v liře byly vesměs větší než v dolaru.


6

Výnosům Italů přála měna, nepřítelem byla hlavně inflace Zdá se, že oslabování měny bylo pro italského investora požehnáním. Vývoj investic byl díky tomu velmi atraktivní. Také to však vypadá, že pro italského investora by nebyla žádná tragedie, kdyby investoval do světových akcí s použitím měnového zajištění. Jeho nominální výnos by byl nominálně 10,9% (zjednodušeně jako výnos dolaru) a to se zdá pořád velmi slušné. Toto hodnocení však není úplné. I v tomto případě nás více zajímá o kolik výnos překonal inflaci. U švýcarského příkladu se ukázalo, že frank posiloval a dolar oslaboval. Zároveň inflace v USA byla vyšší než ve Švýcarsku. Pokud pro měny platí zákony nabídky a poptávky, mělo by to v případě Italie být podobné. Pokud poroste nabídka italské liry více než nabídka dolaru, stane se lira méně vzácnou a bude oslabovat (dolar bude posilovat). To by ale také mělo znamenat vyšší inflaci v Itálii než v USA.


7

Jak ukazuje srovnání inflace, tento vztah skutečně platí. V Itálii byla v posledních 35 letech inflace 2,5 krát větší než v USA. Peníze ztratily za 35 let 91% hodnoty. Průměrná roční inflace byla 7%. Následující graf ukazuje, co by inflace udělala s vklady u bank a na spořicích účtech.

Ti, kdo měli peníze na účtech v bance, i přes úroky ztratili 50% hodnoty. To jsou peníze, které není snadné vydělat na trzích rychle zpět. V Itálii se ukázalo nebezpečí inflace v plné kráse. Přesto, že se nejednalo o zemi s hyperinflací, nebo naprostým znehodnocením měny, i postupné inflační tlaky hodnotu peněz dramaticky snížily. Pokles o 90% hodnoty je něco, co se u akcií jen tak nevidí. Podobný pokles zažívají módní trhy po nafouknutí bubliny. Itálie jasně ukazuje, že nepřítelem číslo jedna pro dlouhodobého investora je právě inflace. „Inflace se nezdržuje nějakou reklamou, bere nám výnosy rovnou. Proto je snadné inflaci přehlédnout.“ (citát z knihy Inteligentní Investor od legendárního Benjamina Grahama)


8

Jaký měla inflace dopad na reálný výnos? To ukazuje následující graf.

Reálný vývoj hodnoty světových akcií v referenční měně pro amerického (USD real) i italského (ITl real) investora je velmi podobný. Stejně jako tomu bylo v případě švýcarského investora v minulé analýze. To, co měna přidala, vzala investorům inflace. V grafu je však ještě přidána varianta zajištěné měny (ITL hedged real). Italský investor, který by se chtěl chránit před měnovým rizikem, by mohl při investování do světových akcií použít měnové zajištění. Díky tomu by byl jeho výnos podobný jako výnos dolarového investora (nominálně 10,9 %). Inflace však s tímto výnosem značně zamávala. Investor se ochránil před měnovým rizikem. Skutečně jeho investice méně kolísala. Díky tomu se ale vystavil riziku lokální inflace.


9

Průměrný roční reálný výnos amerického investora, který by utrácel peníze v Americe, byl 6,5%. V případě italského investora v Itálii to bylo 6,53%. Zde je rozdíl minimální. Průměrný roční reálný výnos italského investora, který by zajišťoval měnu v Itálii, by byl 3,7%. To je znatelně méně.

Graf 15letých reálných p.a. výnosů ukazuje, že největší vliv měla inflace v 80. a na počátku 90. let. Později již oficiální inflace nedosahovala takových hodnot a byla blíže inflaci v USA. Není vyloučeno, že v následujících desetiletích se koruna vydá italskou cestou. Česká republika má zatím stále řadu neduhů rozvíjejících se zemí, jako je vysoká míra korupce, nehospodárné nakládání s veřejnými výdaji a další. Není vyloučeno, že dlouhodobě nedojde k oslabování tuzemské měny a větší inflaci, kterou se bude řešit zadlužení. Pak budou cizí měny v akciovém portfoliu působit jako ochrana před následky lokální inflace. Z tohoto důvodu považujeme investice do akcií v zahraniční měně za prospěšné z hlediska diverzifikace a snížení rizik.


10

Autor: Ing. Tomáš Tyl Schválil: Ing. Vladimír Fichtner

Recommend Documents