Autor dìkuje za cenné rady a pøipomínky kolegùm z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, zejména pak M. Scheinostovi, P. Zemanovi, J

��

��

��

Autor dìkuje za cenné rady a pøipomínky kolegùm z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, zejména pak M. Scheinostovi, P. Zemanovi, J. Rozumovi, P. Kotulanovi a J. Vlachovi.

PhDr. Jan Tomášek, Ph.D. ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Jak studovat zloèin Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 3958. publikaci Odpovìdná redaktorka Mgr. Iva Krejèová, Ph.D. Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 216 Vydání 1., 2010 Recenzovala: doc. PhDr. Vratislava Èerníková, CSc. Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2982-4 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6945-5 (elektronická verze ve formátu ) © Grada Publishing, a.s. 2011

verze osvit 2; 2 March 2010

OBSAH

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Kriminologie jako vìda o kriminalitì . . Legální definice zloèinu a její nedostatky . . Sociologická definice zloèinu a její omezení Kriminologie jako vìda empirická . . . . . Kriminologie jako vìda multidisciplinární . Kriminologie a kriminalistika . . . . . . . Kriminologie ve svìtì . . . . . . . . . . . A nyní trochu skromnìji… . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

11 12 14 18 21 23 24 28

2. Kriminalita v médiích . . . . . Mediálnì zajímavé zloèiny . . . . Teorie morální paniky . . . . . . Postoje veøejnosti ke kriminalitì . Díky médiím každý odborníkem?

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

32 35 42 45 56

3. Kriminalita v kriminálních statistikách Jak se „poèítá“ kriminalita . . . . . . . . Latentní kriminalita . . . . . . . . . . . . Faktory zkreslující kriminální statistiky . Kriminální statistiky v Èeské republice . . Statistiky ano, statistiky ne? . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

58 61 72 78 84 85

4. Kriminalita v kriminologických výzkumech . . . . . . . . . . . . . . 88 Self-reportové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Vývojová kriminologie a longitudinální výzkumy . . . . . . . . . . . . . 96 Slabiny self-reportových studií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Viktimologické studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Strach ze zloèinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Nedostatky viktimologických studií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Od popisu k vysvìtlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 5. Pøíèiny kriminality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obdaøeni svobodnou vùlí, nebo jen loutky v nenechavých rukách? Klasická a neoklasická kriminologie . . . . . . . . . . . . . . . Kriminologie pozitivistická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Biologické kriminologické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychologické kriminologické teorie . . . . . . . . . . . . . . . Sociologické kriminologické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . Kdo má tedy vlastnì pravdu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

118 120 121 126 129 135 139 146

6. Kriminalita a její obìti . . . . . Viktimnost a viktimizace . . . . . Primární a sekundární viktimizace Restorativní justice . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

148 153 158 163

7. Kontrola kriminality . . . . . . . . . . . Strategie represivní . . . . . . . . . . . . . Strategie preventivní . . . . . . . . . . . . Kontrola kriminality, kontrola kriminalitou?

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

169 170 183 192

Pár slov závìrem aneb Kriminologie jako jídelní lístek . . . . . . . 195 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Rejstøík vìcný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Rejstøík jmenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

/

7

ÚVODEM

Téma zloèinu provází naše životy každým dnem. Není pøitom vùbec nutné, abychom trestné èiny sami páchali, pøípadnì byli jejich bezprostøední obìtí, a nemusíme se dokonce bojem s kriminalitou zabývat profesionálnì coby policisté, soudci nebo jiní pracovníci v oblasti prosazování práva. Skuteènost se má tak, že znepokojující informace o zloèinech všeho druhu se na nás valí takøka ze všech stran, a dalo by dost práce, abychom se jim, byť tøeba jen na krátký èas, zcela vyhnuli. Zloèin je dnes nedílnou, a v pøípadì nìkterých televizních stanic èi deníkù zcela zásadní souèástí mediálního zpravodajství. Stejnì tak objevili toto téma a trvalý zájem volièù o nìj již dávno politici, a tak prohlášení, týkající se radikálního omezení kriminality jsou dnes nezbytným prvkem volebních programù vìtšiny stran bez ohledu na zemi èi konkrétní ideologické smìøování. A aèkoli by výše uvedené mohlo samo o sobì staèit, abychom se myšlenkami na kriminalitu cítili pøesyceni, pøesto øada z nás dobrovolnì vìnuje zloèincùm a jejich pronásledovatelùm také nemalou èást svého volného èasu. Rozhodneme-li se totiž pro veèer strávený v kinì, u televizní obrazovky nebo èetbou knihy, je dost pravdìpodobné, že pøíbìh, který pro nás autoøi èi dramaturgové pøichystali, bude kriminální zápletku rovnìž obsahovat. Ve výzkumech veøejného mínìní se kriminalita a její jednotlivé podoby trvale objevují jako jeden z hlavních problémù, které obèany trápí, a u nichž jsou navíc silnì nespokojeni s tím, jak se ho odpovìdným institucím daøí øešit. Mnohdy se zdá, že negativní jevy jako násilí, korupce èi organizovaný zloèin se postupem èasu vymkly jakékoli kontrole a nabývají hrozivých rozmìrù. O kriminalitì a jejím omezování se tak neustále a pøi nejrùznìjších pøíležitostech živì diskutuje, televizními studii poèínaje a hospodami všech cenových skupin konèe. Nelze pøehlédnout, že takøka nikdo, kdo se do debat tohoto druhu zapojí, neskrývá pocit, že pøíslušným vìcem nejen rozumí a má o nich ucelený a dlouhodobý pøehled, ale souèasnì je sám schopen nabídnout a popsat øadu úèinných opatøení, jimiž by bylo možno míru zloèinu v naší spoleènosti výraznì snížit. Tìm, kdo potøebnou formální moc alespoò teoreticky mají, však podobný úspìch oèividnì uniká. Zdá se

8

/

ÚVOD DO KRIMINOLOGIE

proto, že vcelku výstižnì pøirovnává britský kriminolog J. Muncie (2001) kriminalitu a diskuse o ní k problematice poèasí. Také o nìm všichni a stále dokola mluví, také na nìj a na jevy s ním spojené se nikdo nezdráhá vyslovit svùj názor, a pøesto to v souètu vypadá, že s tím, jak se bude vyvíjet, není nikdo z nás schopen nic udìlat. Suverénnost, s jakou se vìtšina z nás vyjadøuje ke zmínìným otázkám, mùže být do jisté míry zrádná. Aèkoli si opravdu nemùžeme stìžovat, že by se nám zpráv o kriminalitì dostávalo poskrovnu, jen málokdo se pozastavuje nad tím, o jaký typ informací jde a jakou vypovídací hodnotu vzhledem k realitì mají. Dùkaz, že je cosi v nepoøádku s obecnými pøedstavami o trestné èinnosti, podávají nedávné výzkumy, podle nichž se vìtšina obyvatel Èeské republiky skálopevnì domnívá, že kriminalita v posledních letech soustavnì roste. Letmý pohled do kriminálních statistik pøitom ukazuje na trend opaèný. Obdobnì mají lidé tendenci pøeceòovat výskyt deliktù, jako jsou vraždy a znásilnìní, a naopak spíše podceòovat ty druhy kriminality, které v její celkové skladbì dominují. Kupodivu ale platí, že ani navýsost peèlivé a pravidelné sledování kriminálních statistik nás neochrání pøed øadou zkreslení a omylù, èasto dosti zásadních. Kniha, kterou držíte v rukách, by mìla sloužit jako urèité vodítko pro každého, kdo se nad kriminalitou a jevy s ní spojenými hodlá zamýšlet hloubìji. Jejím cílem je vyzbrojit ètenáøe vìdomostmi, které mu následnì umožní nahlédnout danou problematiku náležitì kriticky, stejnì jako nepodlehnout mýtùm a polopravdám, o nìž v tìchto souvislostech není nouze. Název napovídá, že autor se souèasnì pokouší pøiblížit základy oboru zvaného kriminologie. Právì ona dokáže na mnoho otázek, které bychom si ve vztahu ke kriminalitì jako závažnému spoleèenskému problému mohli a mìli klást, vcelku uspokojivì odpovìdìt, pøípadnì se o to alespoò upøímnì a s využitím objektivních a ovìøených vìdeckých metod snaží. Platí bohužel, že ve srovnání s jinými evropskými zemìmi je u nás tento obor dosud spíše popelkou, skromnì pøešlapující kdesi v pøítmí a jen pokradmu okukující, jak si vìtšinu dostupné pozornosti v existujících diskusích o zloèinu uzurpují mnohem slavnìjší sestry psychologie, sociologie èi trestnìprávní vìda. Jen závistivì zatím èeští kriminologové vzhlížejí ke svým kolegùm v zahranièí, kteøí se realizují v podmínkách samostatných a uznávaných univerzitních èi státem podporovaných pracovišť, obklopeni neustále se rozrùstajícím poètem studentù a publikující v úzce zamìøených kriminologických èasopisech a nakladatelstvích. Bylo by ovšem chybou tvrdit, že èeští ètenáøi dosud nemìli možnost setkat se v produkci domácích vydavatelství s kriminologickými texty. Uèebnice

ÚVODEM

/

9

kriminologie u nás již opakovanì vyšly, stejnì jako se každým rokem objevuje nìkolik publikací Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, shrnujících výsledky výzkumù, které toto, u nás zatím stále jediné pracovištì svého druhu, uskuteèòuje. Když však porovnáme stav na našem knižním trhu se stavem v zahranièí, jeví se pøinejmenším jako neuspokojivý. Zvláštì citelnì tu chybí texty, které by kriminologii srozumitelnì pøiblížily všem potenciálním zájemcùm bez ohledu na to, zda pùjde o studenty pøíbuzných humanitních oborù, odborníky z praxe, anebo o obèany, jimž nestaèí bìžný obraz zloèinu podávaný médii. A právì takový cíl si klade tato práce. Hned na úvod je tøeba pøedznamenat, že psát o kriminalitì vyžaduje trochu jiný pøístup, než bývá u publikací, nabízejících základy urèitého vìdního oboru, obvyklý. Bìžnì totiž autor vychází z pøedpokladu, že ètenáø o pøíslušném tématu mnoho neví, neboť i proto si jeho knihu opatøil. Text lze v takových pøípadech pojmout jako poutavou exkurzi do neznámých konèin, kde je autor zkušeným prùvodcem a ètenáø dychtivým a vdìèným pozorovatelem, pro nìjž je vše nové, neokoukané a pøekvapující. Kriminologie má tu smùlu, že potìšení stejného druhu se jí v zásadì nedostává. Tváøit se, že ètenáø dosud nemìl nejmenší tušení o existenci zloèinu a že jaktìživ neslyšel a nepøemýšlel o tom, jak by s ním spoleènost mìla bojovat, je nemyslitelné. Pokud by se autor o nìco takového pokusil, byl by nejen za blázna, ale pøedevším by riskoval, že vìtšina ètenáøù zavøe jeho knihu døív, než dorazí na konec první kapitoly. Všemožných informací o kriminalitì se kolem nás nabízí tolik, že daleko spíše než jejich nedostatek hrozí, že se jimi pøejíme. Co s tím, když si nìkdo pøesto uloží úkol napsat úvod k tématu, o nìmž již všichni tolik slyšeli? Východisko, na nìmž tato práce staví, je následující. Kriminologii se pokusí pøedstavit jako jeden z mnoha zpùsobù nazírání na kriminalitu. Ani v nejmenším nebude usilovat, aby ètenáø nabyl dojmu, že jsou to právì a pouze kriminologové, kdo má výhradní patent na všechny znalosti o zloèinu a zloèincích. Stejnì jako mùžeme kriminalitu studovat z pozice kriminologie, lze se o ní mnohé dozvìdìt také z mediálního zpravodajství nebo z publikací pøíbuzných vìdních oborù. Pohled, který nám na zloèin otevøe kriminologie, je však pomìrnì specifický, neboť se zformovala a rozvíjela v urèité historické dobì a v urèitých spoleèenských podmínkách, které do znaèné míry pøedurèily její charakter i smìøování. Vystihuje-li ji nìco, pak pøedevším dùraz na empirické poznatky a jejich praktickou využitelnost na stranì jedné, a multidisciplinární pøístup k pøedmìtu vlastního zkoumání na stranì druhé. V tom je ve vztahu ke všem ostatním zpùsobùm, jak lze kriminalitu nahlížet, informovat o ní a pøemýšlet o možnostech její kontroly,

10

/


jedineèná. Pokud se vrátíme k pøímìru o exkurzi do neznámých krajin, setkání s kriminologií by mìlo pøedstavovat zkušenost zvláštního druhu. Bude to výlet do konèin sice dobøe známých a mnohokrát navštívených, ale prùvodce pøi nìm udìlá vše pro to, aby je každý, kdo má zájem, uvidìl v nových a dosud netušených barvách. Nezbývá než vìøit, že takový zážitek bude pro ètenáøe zajímavý a pøínosný.

/

11

1. KRIMINOLOGIE JAKO VÌDA O KRIMINALITÌ

Samozøejmost, s jakou je vìtšina z nás pøipravena pustit se kdykoli do diskuse o kriminalitì, naznaèuje, že tento termín je užíván jako cosi jasnì a zøetelnì daného, pod èím si všichni pøedstavíme totožný okruh jevù. Vystoupí-li v televizi mluvèí Ministerstva vnitra se sdìlením, že kriminalita meziroènì vzrostla nebo klesla o pìt èi deset procent, jakoby automaticky se pøedpokládá, že diváci nebudou mít s porozumìním takové zprávì sebemenší problém. Podobného dojmu mùžeme nabýt o kriminologii jako vìdním oboru, který, jak název napovídá, se kriminalitou a jejím studiem zabývá (samotné slovo kriminologie vzniklo jako složenina latinského výrazu „crimen“, tedy zloèin, a øeckého „logos“, nauka nebo vìdìní). I zde budeme oèekávat, že pøedmìt kriminologického bádání je jednoznaènì dán a není dùvod jakkoli zpochybòovat, èím se kriminologové mají, eventuálnì nemají zabývat. Za urèitý rozmar kriminologù samotných bychom proto mohli považovat, že pokud mezi nimi existuje vleklý a vyèerpávající spor, pak právì o adekvátní vymezení samotného termínu kriminalita. Na první pohled se zdá, že zde není proè váhat. Klíèem, podle nìhož snadno oznaèíme urèité jednání za jednání kriminální, je nepochybnì trestní zákon. Kriminalita pak vcelku jednoduše pøedstavuje souhrn takových forem chování, které trestní právo posuzuje jako trestné èiny (srov. Coleman et al., 2000). Pøesto se nemálo kriminologù proti tomuto vymezení bouøí, byť tím v zásadì nedìlají nic jiného, než že si komplikují vlastní práci. Jde o to, že zmínìné pojetí, zpravidla chápané jako legální definice kriminality, v sobì skrývá nìkolik zásadních nedostatkù. První z nich, který stojí za uvedení, nutnì potìší každého, kdo si libuje v paradoxech. Pokud je vymezení kriminality bytostnì spjato s trestními zákoníky, pak se zcela logicky vnucuje úvaha, že jakmile by neexistovalo trestní právo, neexistovala by ve spoleènosti ani kriminalita. Jak v tomto duchu ironicky poznamenává S. Jones (2006), trestní zákon je tím pádem sám o sobì hlavní pøíèinou zloèinu. Výroky tohoto typu pøirozenì mohou znít až pøespøíliš akademicky a na hony vzdálenì potøebám praxe èi zkušenostem bìžných obèanù, avšak

12

/


jak naznaèí následující øádky, legální definice kriminality vyvolává pochybnosti také z dalších dùvodù.

LEGÁLNÍ DEFINICE ZLOÈINU A JEJÍ NEDOSTATKY Spoléhat se pøi vymezení kriminality zcela a pouze na trestní právo je zrádné i pro to, že samotné trestní zákoníky procházejí takøka neustálými zmìnami. Díky tomu se stává, že v urèitém historickém období je jistý druh jednání považován za trestný èin, a èlovìk tak za nìj mùže být stíhán a odsouzen, zatímco v dobì jiné nikoli, pøestože svou podstatou pùjde stále o tentýž jev. Trestní zákony ostatnì nejsou nic jiného než sociální konstrukt, který si v pøíslušné dobì vytváøí sama spoleènost, aby regulovala chování svých èlenù (Muncie et al., 2001). Názory, co je tøeba tímto zpùsobem upravovat, se pøitom mohou v prùbìhu èasu mìnit, a to i výraznì. Pøíkladù nalezneme øadu. Historicky lze mimo jiné vystopovat znaèné zmìny pøístupu spoleènosti k drogám a alkoholu, k potratùm èi k homosexualitì. V domácí kriminologické literatuøe bývá pøi této pøíležitosti citován § 109 trestního zákona z roku 1961, který za trestný èin považoval opuštìní republiky (viz napø. Kuchta et al., 2005). Málokdo z nás by o jedinci, který se takto provinil, patrnì uvažoval jako o „typickém zloèinci“, nicménì pøísné lpìní na definici kriminality jakožto chování, které pøesnì a jednoznaènì vymezuje existující trestní zákon, by si takové hodnocení žádalo. Vzpomínka na totalitní režim má význam také z jiného dùvodu. Je tøeba pamatovat, že za každým zákonem stojí zcela konkrétní sociální, ekonomické a politické podmínky, v nichž vzniká, a které tak nutnì odráží. Pokud tudíž kriminalitì rozumíme jako jevùm, jež pøíslušná spoleènost zapovídá, je nezbytné dohlédnout k procesùm, v nichž jsou trestní zákony formovány. Trochu pøekvapivì se na to nejednou zapomíná, a to i na poli kriminologie. Setkat se díky tomu mùžeme s vìdomou èi nevìdomou tendencí kriminalitu èas od èasu antropomorfizovat, tj. pøipisovat jí vlastnosti a schopnosti živého organismu. Za takových okolností se o ní náhle nemluví jako o souboru jednání, která nacházejí svùj vìrný odraz v konkrétním zákonì, pøijatém konkrétními poslanci a v konkrétním èase, ale jako o jakémsi démonu, který si žije svùj vlastní a na nás spíše nezávislý život, mezi jehož projevy podle všeho bohužel patøí zejména samovolný a nekontrolovatelný rùst. Jak si ukážeme v jedné z následujících kapitol, k tomu, aby tento démon pøišel

KRIMINOLOGIE JAKO VÌDA O KRIMINALITÌ /

13

o pìkný kus svého høíšného tìla, pøitom nìkdy postaèí náležitì hustý les rukou v poslanecké snìmovnì. Je k tomu nutné napøíklad pouze to, aby zákonodárci zvýšili hranice, které oddìlují trestné èiny od pøestupkù, v rámci kriminálních statistik neevidovaných. Stojí za povšimnutí, že tìsné sepìtí mezi politikou a trestními zákony je povìstným trnem v oku mnoha kriminologùm hlásícím se k tzv. kritickým èi radikálním proudùm. Poukazují na skuteènost, že jedinci, respektive sociální vrstvy, které mají pøístup k moci a k prosazování vlastních ekonomických a politických zájmù, mohou trestní zákony využívat ve svùj prospìch, a zejména pak k udržení jim vyhovujícího spoleèenského stavu. I jejich ménì politizujícím kolegùm je nicménì jasné, že oddìlovat zákonná vymezení zloèinu od podmínek, v nichž k tomuto vymezování dochází, je vskutku nemožné. Také proto je jednou z nejpopulárnìjších a v uèebnicích nejèastìji uvádìných definic kriminologie ta, jejímž autorem je E. Sutherland (srov. Newburn, 2007). Podle nìj jde o studium procesù, jak jsou vytváøeny zákony, jak porušovány a jak spoleènost na toto porušování reaguje. Citlivost nìkterých kriminologù na výše nastínìný problém lze dobøe ilustrovat diskusí, která se pøed èasem rozhoøela ohlednì udílení mezinárodní Stockholmské kriminologické ceny. Tou se od roku 2005 rozhodla švédská vláda ve spolupráci s Mezinárodní kriminologickou spoleèností (ISC) a ve stylu Nobelovy ceny odmìòovat význaèné osobnosti, které mimoøádnou mìrou pøispìly k rozvoji oboru. Nìkteøí autoøi jako F. Balvig èi N. Christie však v této cenì spatøují ohrožení samotné podstaty kriminologie jako spoleèenskovìdního oboru. V tradici zmínìné Sutherlandovy teorie je totiž podle nich zcela nezbytné, aby si kriminologie zachovávala k jednotlivým vládám a jejich kriminální politice vždy a za všech okolností nezávislý pøístup. Jakmile je tento princip narušen, byť v podobì chvályhodného úmyslu vyzdvihnout a finanènì odmìnit dílo pøedního kriminologa, je zde riziko, že státní instituce se budou následnì stále více vmìšovat do rozhodování o tom, jak se má tento obor dále vyvíjet (viz Balvig et al., 2008).

Nabízí se myšlenka, zda jde pojmenovat alespoò urèitou, byť svým rozsahem tøeba i nevelkou skupinu jevù, které byly a jsou za zloèin považovány ve všech dobách a kulturách, tedy univerzálnì. Èasto je v této souvislosti citován italský kriminolog R. Garofalo. Podle nìj je prokázání jejich existence v podstatì nemožné (srov. Jones, 2006). Pøesto považoval za užiteèné oznaèit nìkteré zloèiny jako zloèiny pøirozené, jimiž bychom mìli chápat skutky, pro které je trestní postih charakteristický takøka v každé zemi èi v každém historickém období, neboť zloèinná jsou již svou podstatou. Øadil

14

/


mezi nì pøedevším vraždu, znásilnìní, loupež a krádež. Ostatní delikty již naproti tomu odrážejí vùli zákonodárcù a jsou mnohem nápadnìji podmínìny pøíslušnou dobou, respektive v ní prosazovanou trestní politikou. Ani tato klasifikace však není zcela prùkazná. Vezmeme-li jako pøíklad zabití jednoho èlovìka druhým, není tìžké nalézt øadu okolností, za nichž ani tento skutek nemusí nutnì vést ke stíhání pachatele (sebeobrana, váleèný stav, poprava, v nìkterých zemích též euthanasie). Legální definice kriminality svazuje kriminologùm ruce ještì z jiného dùvodu. Jestliže se urèitý èin stává trestným pouze na základì zákona, pak zloèincem je výhradnì ten, kdo byl podle stejného zákona øádnì stíhán a uznán vinným. Jen ti nejnaivnìjší z nás se ale mohou domnívat, že každý, kdo zákon poruší, se stane objektem zájmu a péèe orgánù èinných v trestním øízení. Jak si doložíme pozdìji, mnohé naopak silnì nasvìdèuje tomu, že øada deliktù zùstává neodhalena. Studie, zamìøené pouze na jedince, kteøí za své skutky formálnì pykají, by tak pøehlížely poøádný kus reality. Kriminologie by pak nebyla objektivní vìdou o zloèinu a zloèincích, ale pouze o nìkolika vybraných osobách, které si nedávají pozor a nechají se pøi páchání trestných èinù chytit.

SOCIOLOGICKÁ DEFINICE ZLOÈINU A JEJÍ OMEZENÍ Nepøehlédnutelné slabiny legální definice kriminality vedou mnohé kriminology k pokusùm vymezit zloèin vhodnìjším zpùsobem. K nejproslulejším patøí práce T. Sellina z konce tøicátých let 20. století. Byl názoru, že kriminologie by se rozhodnì nemìla omezovat na trestní zákony a jejich pøekraèování, ale daleko spíše se v obecnìjší rovinì zamìøit na porušování morálních èi sociálních norem. Vycházel z pøedpokladu, že v každé spoleènosti existují urèité standardy chování, jejichž dodržování se od jedince oèekává, a nedodržování je urèitým zpùsobem sankciováno (napøíklad veøejným mínìním), avšak pouze èást z nich nachází svùj odraz v trestním zákonì. Pokud si kriminologie hodlá nárokovat postavení vìdeckého oboru, je vylouèeno, aby pøedmìt jejího bádání urèovali výhradnì zákonodárci, kteøí sami o sobì vìdci nejsou (srov. Jones, 2006). Autoøi držící se této linie uvažování proto v souvislosti s náplní kriminologického zkoumání hovoøí spíše v termínech sociálních deviací (eventuálnì sociálnì patologických jevù, asociálního chování nebo nonkonformního èi rizikového jednání). Krimi-


15

nologii se za tìchto podmínek rázem otevírá nejen šance zbavit se osudové závislosti na zákonech, ale souèasnì i zahrnout do pole svého zájmu takové projevy lidského chování, na nìž sice trestní zákon nepamatuje, avšak spoleènost je pøesto vnímá jako nežádoucí, deviantní èi závadové. Pøíkladem takového jevu mùže být prostituce, která v øadì zemí (vèetnì Èeské republiky) není sama o sobì považována za trestný èin. Pøesto se na osoby, které ji provozují, nahlíží jako na jedince vymykající se spoleèenským normám. Poskytování sexu za úplatu navíc pøedstavuje urèité „pøedpolí“ kriminality, neboť mnohé trestné èiny, které již pozornosti zákonodárcù neunikly, s ním pomìrnì úzce souvisejí (mimo jiné kuplíøství èi obchodování s lidmi). Zdá se proto zcela pøirozené, že øada kriminologù se ve svých výzkumech prostitucí zabývá, byť se v tradici legální definice o kriminalitu nejedná.

Pojetí, které zloèin nahlíží v takto širší a na trestních zákonech nezávislé rovinì, bývá popisováno jako sociologická definice kriminality. Její výhodou kromì jiného je, že daleko vìrnìji než definice legální podchycuje široké spektrum problémù, které veøejnost ve vztahu k vlastní bezpeènosti vnímá a prožívá jako ohrožující. Kriminalita, jak ji vymezuje zákon, je totiž pouhou „špièkou ledovce“, pod níž se nachází nepøeberné množství dalších, byť trestními kodexy neregulovaných jevù, jejichž existence obèany rovnìž více èi ménì znepokojuje. Jde kupøíkladu o ménì závažné projevy vandalismu, rušení noèního klidu nepøizpùsobivými obèany, bezdomovce èi opilce na veøejných prostranstvích (srov. Muncie et al., 2001). Lze se ostatnì domnívat, že míru obav veøejnosti z urèitých situací nebo jedincù bezprostøednì neovlivòuje fakt, zda na takové problémy trestní zákon pamatuje, pøípadnì za jakých podmínek. Mùže se naopak stát, že urèité jevy trápí obèany více a vzbuzují vìtší negativní emoce než padìlání a pozmìòování známek nebo køivé tlumoèení, které pozornosti našich zákonodárcù neunikly, a pøedstavují proto skutkové podstaty trestných èinù. Je-li vysloven požadavek na kritický pøístup kriminologù k sociálním, politickým a ekonomickým podmínkám, za nichž vznikají trestní zákony, zdá se, že sociologická definice zloèinu je naprosto ideálním východiskem pro jakékoli bádání. Morální normy, na jejichž porušování staví, se jeví jako cosi nezpochybnitelného, a navíc pevnì spjatého se samou podstatou života a organizace spoleènosti. Pøesto platí, že také tento pøístup má svá omezení, která vytrvale brání, aby se v kriminologii prosadil na úkor legální definice, tedy jako jediné a všemi bez výhrad uznávané pojetí. Jedním z nich je evidentní neurèitost èi vágnost takto formulované definice. Málo-

16

/

: ÚVOD DO KRIMINOLOGIE

kdo asi pochybuje, že pro spoleènost jsou charakteristické urèité normy, jejichž narušení je vnímáno jako ohrožující, a narušitel sám jako deviant. Pokusit se o jejich pøesný, ucelený a trvalý výèet, je však nemožné. K takovému tvrzení nás opravòují minimálnì následující skuteènosti: n

n

n

n

n

Obdobnì jako trestní zákony, vyvíjejí a mìní se i morální normy. Chování, které bylo považováno za nemístné èi výstøední pøed sto lety a èlovìk za nìj musel oèekávat odsouzení ze strany svého okolí, mùže být nyní zcela bìžným. Nebude proto budit ani zájem ostatních, natož pak jakékoli morální pohoršení (pøíkladem mùže být odvážný styl oblékání èi zveøejòování detailù z vlastního intimního života). Znaèné promìny norem budeme sledovat také tehdy, vydáme-li se na cestu po rùzných zemích nebo kulturách. Odlišnosti mohou být nìkdy natolik silné, že ve svém dùsledku vedou až k vzájemnému nepochopení, netoleranci a konfliktùm (napøíklad rozdíly mezi islámskými zemìmi a „Západem“). Univerzální platnost morálních norem je zpochybnitelná dokonce i v rámci jedné zemì. Jinak budou hodnotit urèité chování jako žádoucí nebo nežádoucí mladí lidé, a jinak lidé starší, jinak vìøící a jinak ateisté a jinak pøíslušníci majoritního obyvatelstva ve srovnání s èleny nejrùznìjších subkultur nebo hnutí inklinujících k alternativním zpùsobùm života. K tomu, aby bylo chování oznaèeno jako odchylující se od morálních norem, není podstatný pouze jeho vlastní obsah (tedy co jedinec èiní), ale též celkový kontext, v nìmž se odehrává. Urèujícími jsou pøitom jak faktory situaèní, tak faktory spojené s osobou, jíž se vìc týká (jiné projevy budeme tolerovat dítìti, jiné dospívajícímu a zcela jiné dospìlému, a obdobnì jiné chování oèekáváme na svatbì a jiné na pohøbu, jiné v divadle a jiné na fotbalovém stadionu). Velmi záleží na tom, kdo konkrétnì bude morálnost èi amorálnost urèitého jednání posuzovat a hodnotit. V øadì pøípadù se totiž jednotliví lidé nemusí shodovat, co je a není pøípustné – pøíkladem budiž názory a postoje k užívání alkoholu nebo k manželské nevìøe. Èí pohled je ale správný?

Uvedené námitky jsou pro nìkteré kriminology natolik pádnými, že odmítají jakékoli výroky o univerzálnì platných normách, s nimiž by všichni a bez rozdílu souhlasili. Odpovìï na otázku, co je a co není deviantní, se podle nich bude vždy odvíjet od toho, komu ji zrovna položíme. Teorie, stavící se k problematice sociálních deviací tímto stylem, se obvykle oznaèují jako teorie relativistické. Jejich pøíznaèným rysem je, že se zajímají pøede-


17

vším o reakce publika èi veøejnosti na urèité chování, neboť deviantní je podle nich pouze to, co je takto oznaèeno ostatními. Rozdílný pohled, který mohou mít rùzní lidé na normy a jejich porušování, bývá v domácí i zahranièní literatuøe s oblibou dokládán výzkumem J. Simmonse z konce šedesátých let 20. století. Respondenti v nìm z nabízeného seznamu vybírali typy osob, které považují za devianty (srov. napø. Muncie et al., 2001; Munková, 2004). Aèkoli se v odpovìdích podle oèekávání nejèastìji objevovali vrahové, recidivisté, prostitutky nebo narkomani, není možné ignorovat, že pro nìkteré z dotázaných si oznaèení „deviant“ zasloužili také ateisté, komunisté, rozvedení lidé, pacifisté, a dokonce i tehdejší prezident USA.

Ani kriminolog, upínající se k sociologické definici zloèinu a upøednostòující pojem „sociální deviace“ pøed pojmem „trestný èin“ se tak bohužel nezbaví øady pochybností o samé podstatì svého oboru. Otázku si proto položme takto – existuje vùbec cesta, jíž se lze ze sporù o vyhovující vymezení kriminality vymanit? Urèitì ano, pøipustíme-li, že v kriminologii stejnì jako v bìžném životì je obèas nejen možné, ale dokonce velmi praktické èinit rozumné kompromisy. Vìtšina kriminologù si tak postupem èasu zvykla zaujmout k výše diskutovanému problému støízlivý a pragmatický pøístup. Trestní zákon si navykli chápat jako užiteèný nástroj, pomocí nìhož mají slušnou šanci se v pomìrnì nepøehledné oblasti spoleèensky nežádoucích jevù neztratit. Pøi své práci navíc dennì využívají zdroje informací, které ze stejného zákona vycházejí – mimo jiné policejní a justièní statistiky nebo soudní spisy. Zároveò však platí, že se ve svém bádání nesvazují aktuálním znìním zákona více, než je nutno. Jak v tomto smìru výstižnì poznamenává O. Novotný (2008), omezením se pouze na formy kriminality, které legislativa zná, by se kromì jiného dobrovolnì vzdali možnosti úèastnit se diskuse, zda by se zákon sám nemìl zmìnit a zahrnout další èiny, které dosud trestné nejsou. Samozøejmostí v duchu zmiòované Sutherlandovy definice kriminologie by pak mìl být i náležitì kritický pøístup k procesùm, za nichž právo vzniká a jimiž je vymáháno. Již z principu se proto kriminologové musejí zajímat, proè urèité chování trestní zákon reguluje, zatímco jiné, byť pro spoleènost neménì nebezpeèné, nikoli.

18

/


KRIMINOLOGIE JAKO VÌDA EMPIRICKÁ Studiu chování, které nabývá zloèinného charakteru, se lidstvo vìnovalo dávno pøed tím, než svìtlo svìta spatøil nápad, že by se takové èinnosti dalo ušlechtile øíkat kriminologie. Jak uvádìjí takøka všechny kriminologické uèebnice, tento termín se poprvé objevil až v díle francouzského antropologa Topinarda z roku 1879, respektive v názvu Garofalovy knihy z roku 1885. Již pøed nimi však o pøíèinách a projevech kriminality pøemýšlely a psaly desítky jiných autorù, zabývajících se tímto tématem z pozic spisovatelù, lékaøù nebo duchovních. Je proto dùležité vìdìt, proè právì na konci 19. století zaznìly hlasy, že odpovìdný a systematický pøístup ke studiu zloèinného chování se neobejde bez specializovaného vìdního oboru. Podle S. Walklateové (2007a) je provázanost vzniku kriminologie se zmínìným obdobím navíc podstatná také z toho dùvodu, že v zásadì urèilo, jak a na jakých principech se bude celý obor utváøet. Jde o to, že podobnì jako jiné vìdy i kriminologie je napevno zakoøenìna v idejích moderní doby. Budeme-li pro tuto, svým zpùsobem dodnes aktuální etapu lidských dìjin hledat výstižné charakteristiky, nabízí se pøedevším bezmezná víra lidstva ve vlastní rozum a v možnost podmanit si jím svìt. Poèátek takto sebevìdomého uvažování nelze hledat jinde než v nástupu osvícenství v 18. století. Právì tehdy byly novì hlásány nároky na moderní vìdìní, právì tehdy se masovì šíøilo nadšení, že jednou provždy konèí období tmáøství a nastává osvícená éra emancipujícího se lidského rozumu (srov. Pešková et al., 1997). Toto smìøování pak v oblasti vìdy naplno dovršily principy pozitivizmu. A právì ony, obraznì øeèeno, stály nad kolébkou kriminologie. Veškerou podstatu pozitivizmu lze snadno postihnout pouhým pøekladem slova „pozitivní“, které znamená „jistý“, „urèitý“ nebo „spolehlivý“. Pozitivisté se nezajímají o nic jiného než o danou a faktickou skuteènost, tj. o to, co je, a co nám naše smysly pøedstavují. Svou roli nevidí v pátrání po smyslu skuteènosti, ale ve sbírání skuteèností. Jediným úèelem vìdeckého poznání je pro nì zjednávat èlovìku vládu nad vìcmi, pøedvídat dìní na svìtì a zaøizovat se podle toho (Neff, 1993).

Byť o dobì souèasné hovoøíme spíše jako o postmoderní, citované ideje jsou snadno pozorovatelné i v dnešním, každodenním životì vìtšiny z nás. Nadále jsme neoblomnì pøesvìdèeni, že vìda, založená na objektivních znalostech, uèiní náš život lepší a pohodlnìjší. Díky jejím pokrokùm jsme obklopeni neuvìøitelným množstvím technických výdobytkù, cestování z jednoho konce svìta na druhý se stalo záležitostí nìkolika hodin a díky


19

výzkumùm v oblasti medicíny se èasto a rádi oddáváme nadìji, že v brzké budoucnosti bude existovat lék na každou nemoc èi neduh, které nás mohou potkat. Takovou filozofii, vlastní pùvodnì pøírodním vìdám, si v dobì svého vzniku daly do vínku i novì se objevující vìdy sociální. Principiálním se pro nì stal názor, že s využitím metod, pøevzatých z exaktních nauk, mohou poskytnout data o sociálním svìtì a jeho problémech, pøièemž jejich znalost následnì umožní tento svìt ke spokojenosti všech øídit a kontrolovat. Jaký je v daném ohledu pøíbìh kriminologie? Lze konstatovat, že pozitivizmus se do ní jednou provždy vtìlil vírou, že kriminální chování je možno objektivnì zkoumat a skrze pochopení biologických, psychologických èi sociálních faktorù, které stojí na jeho pozadí, se dobrat podstatných pøíèinných vztahù. A nejen to. Pokud kriminologové tyto vztahy objeví a položí na stùl pøesvìdèivé dùkazy, proè a za jakých podmínek lidé zloèiny páchají, bude vzápìtí možné se na dané pøíèiny zamìøit a vytvoøit podle nich vhodnou kriminální politiku. Jinými slovy øeèeno, obdobnì jako mohou technické vìdy snít, že na konci jejich cesty pokroku stojí dokonalé a bezchybné vynálezy, v pøedstavách prvních kriminologù se rýsovala spoleènost zbavená kriminality. Devatenáctému století znìla taková vize obzvlášť libì, neboť spolu s postupným rùstem mìst a prùmyslových aglomerací rostly i sociální problémy jako chudoba èi špatné životní podmínky èásti obyvatel, které ve svém dùsledku vedly jak k nárùstu zloèinu samotného, tak obav obèanù z nìj. Také tento fakt rychlému rozvoji kriminologie jako samostatného vìdního oboru napomohl (srov. Lee, 2007). Podstatou kriminologie se stalo vìdecké zkoumání zloèinu. Právì „vìdeckost“ mìla být znakem, který novì vznikající obor zaruèenì odliší od všech, výše zmiòovaných „nevìdeckých“ textù a úvah, vìnujících se stejným otázkám. V duchu pozitivizmu nemá kriminolog o zloèinu a jeho pøíèinách spekulovat èi planì filozofovat, nýbrž o nìm po vzoru exaktních vìd shromažïovat empirická data, a v nich pak hledat prokazatelné souvislosti a kauzální vztahy. Není náhodou, že za zakladatele oboru je považován C. Lombroso, italský antropolog, neboť to byl právì on, kdo jako první ke studiu zloèinu a zloèincù tímto náležitì sofistikovaným zpùsobem pøistoupil. Stojí za povšimnutí, že empirickou povahu svého oboru mají kriminologové tendenci zdùraznit pokaždé, pøijde-li øeè na význam kriminologie pro trestnìprávní vìdu a kriminální politiku. V obou pøípadech – a zcela v duchu pozitivizmu – argumentují, že hodláme-li kriminalitu potírat, je nevyhnutelné ji nejprve dokonale poznat. Obdobnì nelze bez náležitých empirických znalostí vytváøet trestní právo, které by odpovídalo aktuálním potøebám. Jak trestnìprávní vìda, tak kriminální politika mají charakter

20

/


normativní (tedy vytváøejí normy, vzorce, doporuèení èi ideály, týkající se pøíslušné oblasti), a tak kriminologii s její jednoznaènou orientací na reálný stav potøebují, neboť bez ní jsou v podstatì „slepé“ (srov. Novotný et al., 2008). Bohužel zdaleka ne každého, kdo je za tvorbu trestních zákonù èi obecnì za pøípravu a realizaci kriminální politiky odpovìdný, se o tom daøí pøesvìdèit. Kriminologie je pøitom pøipravena poskytnout informace nejen o kriminalitì samotné nebo o lidech, kteøí trestné èiny páchají èi se stávají jejich obìtí, ale souèasnì se stále ochotnìji pouští do studia toho, jak funguje samotný systém trestní justice (srov. Newburn, 2007). Pøedmìtem kriminologických výzkumù se díky tomu stává napøíklad efektivita jednotlivých trestù (trest odnìtí svobody, alternativní tresty apod.), dopady legislativních zmìn na kriminalitu èi zkušenosti a názory expertù, v trestní justici pùsobících. Rozšiøující se zájem kriminologù o nové výzkumné problémy se promítá i do stále obsáhlejších definic kriminologie samotné. Málokterý autor si dnes vystaèí s pouhým etymologickým výkladem pøíslušného termínu (tedy „vìda o kriminalitì“). Nahlédneme-li do jedné z nejnovìjších èeských uèebnic, setkáme se s popisem, že kriminologie zkoumá za pomoci teoretických postupù a empirických metod kriminalitu, její pøíèiny, projevy a latenci, pachatele, obìť a jejich vzájemný vztah, sankèní systémy a jejich úèinnost, formální sociální kontrolu kriminality uskuteèòovanou prostøednictvím trestní justice, neformální sociální kontrolu, spoleèenské procesy kriminalizace a viktimizace, prevenci a veøejné mínìní o kriminalitì (viz Kuchta et al., 2005).

Podle D. Garlanda (2002) mùžeme v daných souvislostech dokonce hovoøit o tom, že pokud si dnes kriminologie nárokuje postavení samostatného vìdního oboru, je to díky urèitému soubìhu dvou, do znaèné míry odlišných vývojových proudù. První z nich, výše diskutovaný a na pozitivistickém nazírání na svìt založený, lze s odkazem na jednoho ze zakladatelù oznaèit jako lombrosiánský projekt. Jeho podstatou je touha dobrat se pøíèin kriminality, a to zejména tím, že se podaøí nalézt charakteristiky, které odlišují kriminální populaci od nekriminální. Druhý proud, pro nìjž se podle Garlanda hodí nálepka vládní projekt, je pak daleko více zamìøen na ryze praktické otázky, související již pøímo s prací trestní justice. Kriminologické výzkumy se v tomto pøípadì orientují na èinnost policie, soudù, vìzeòství a dalších institucí, eventuálnì se snaží nabídnout data o rozsahu a struktuøe kriminality. S trochou despektu, vyvolaného zjevným odklonem od pùvodních, pøísnì vìdeckých ambicí kriminologie, bývá tento smìr bádání nazýván kriminologií administrativní. Jako první použil takové oznaèení

Autor dìkuje za cenné rady a pøipomínky kolegùm z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, zejména pak M. Scheinostovi, P. Zemanovi, J

Recommend Documents