AE News Alternativní zpravodajství a komentáře na aktuální témata z našeho (ro)zvráceného světa http://aeronet.cz/news
Rusko nechce Putina a ruský Majdan na obzoru? Antikrizový pochod „Jaro“ 1. března 2015 v Moskvě a v Petrohradu. Odměna pro zkušené majdanisty z Kyjeva: tisíc rublů denně, jídlo, ubytování a doprava zdarma. Kdy jsme se začali chovat jako vrazi sami sobě? Author : Pozorovatelka Date : Úno 21, 2015
Rusko nechce Putina a ruský Majdan na obzoru? Antikrizový pochod „Jaro“ 1. března 2015 v Moskvě a v Petrohradu. Odměna pro zkušené majdanisty z Kyjeva: tisíc rublů denně, jídlo, ubytování a doprava zdarma. Kdy jsme se začali chovat jako vrazi sami sobě?
V Rusku proběhne 1. března opoziční demonstrace, které by se mělo zúčastnit na sto tisíc lidí. Má to být demonstrace proti válce a proti krizi, způsobené pádem rublu. Antikrizový pochod je oficiálně nazvaný „Jaro“ a jeho hlavními organizátory jsou Navalnyj (dřívější prezidentský kandidát, v současnosti v domácím vězení za zpronevěru ) a Chodorkovskij (další ruský oligarcha, Putinem omilostněný, žijící v emigraci ve Švýcarsku a připravený stát se příštím ruským prezidentem). Pochod má proběhnout v Moskvě a v Petrohradu a bude tak obdobou pochodů, které v obou městech proběhly už v roce 2014 pod názvem „Rusko proti válce“. Stejně tak budou i nyní dalšími spoluorganizátory strany jako: Strana pokroku (Партия прогресса)
1 / 17
Strana pokroku s transparentem „Putin se bojí Navalného“ Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody (РПР-ПАРНАС)
2 / 17
Pochod RPR-PARNAS roce 2014 Strana 5. prosince (Партия 5 декабря)
3 / 17
Strana 5. prosince s transparenty „Navalnyj“ Hnutí Solidarita (Солидарность), ze kterého vzešel Němcov a Kasparov
4 / 17
Mítink hnutí Solidarita v roce 2009 A další. Vůdce opozičního hnutí Solidarita Sergej Davidis potvrdil, že organizátoři žádají o souhlas s účastí 100 000 lidí na Tverské ulici, jedné z nejvýznamnějších ulic v Moskvě, která spojuje Kreml s Triumfálním náměstím:
5 / 17
Tverská ulice v Moskvě, požadována opozicí pro pochod „Jaro“ 1. března 2015 Dne 2. února 2015 ruská opozice informovala starostu Moskvy, že pochod na 1. března plánuje, 16. února pak moskevské úřady obdržely 11 oficiálních žádostí o povolení pochodu. Na žádosti musí úřady odpovědět do 15 dnů, což je lhůta, která právě plyne a v níž probíhají jednání. Moskva dala podmínku, že pochod „Jaro“ povolí, avšak s tím, že ten se neuskuteční na Tverské ulici, ale v jihovýchodní části Moskvy, v Marynu, s čímž opozice nakonec souhlasila. Dne 16. března poslala opozice stejnou žádost i představitelům Petrohradu, kde úřady obdržely 7 oficiálních žádostí o povolení pochodu „Jaro“ 1. března. Žádosti o akci mají stejné odesílatele: Strana pokroku, RPR-PARNAS, Solidarita, Jabloko a další. Petrohradský pochod má navíc probíhat pod hesly : „Ne válce! Ne krizi!“ Když k obdobným demonstracím došlo na podzim 2014, všechna prozápadní média psala, jak Rusko nechce Putina, přinášela texty a obrazovou dokumentaci. Pochod ještě není schválený, ale o 1. březnu v Rusku budeme číst tak či tak: buď v souvislosti s tím, že Rusko pochod nepovolilo anebo v souvislosti s tím, že Rusko opět „má dost Putina“. Ale o 1. březnu 2015 možná uslyšíme i v souvislosti s tím, že v ten den začne „Ruské jaro“ a přihodí se i ruský Majdan. Na pomoc pochodujícím má totiž údajně přijít 200-300 zkušených majdanistů z Kyjeva, jak o tom informoval ruský server, který zveřejnil „nabouranou“ mailovou korespondenci Nikolaje Ljaskina, přítele Navalného. Obsah mailové korespondence měla odhalit skupina „KyberOpolčenie Novorossija“ a má jít o rozhovor Ljaskina s poradcem premiéra
6 / 17
Ukrajiny Andrejem Revutským, korespondence je zde:
7 / 17
8 / 17
„5.2.15, 11:05:33 , Gončaruk Revutskému: Bouře, brzy bude bouře, smajlík, 5.2.15, 09:46, Nikolaj Ljaskin „Iyaskin.com“ Zdravím. Podle našich plánů má antikrizový pochod 1. března být počátkem změny režimu v RF, má být analogický s událostmi na Majdanu. Díky sankcím a Krymu je hospodářská situace v zemi čím dál horší. Roste inflace, zdražuje se, některé zboží mizí z obchodů. Taková situace nám umožňuje nasměrovat nespokojenost Rusů proti vládě. Prosíme vás o podporu v informační rovině. Obzvláště by nám byli užiteční aktivisté z Majdanu, ochotni zaučit naše lidi. 5.2.15, 14:12:17, Revutský Gončarukovi: Aby se zdařilo, nás lidi prosili o podporu. Teď je důležitý nejen tlak zvenčí, ale i tlak „druhé fronty“ uvnitř země. Ve spojení obou se snad dílo podaří… 6.2.15, 14:01:55, Gončaruk Revutskému: Znamená vyřešeno. Od vás: kam, kdy. Propagaci zajistíme. Kontakt, facebook, spolužáci. 6.2.15, 10:16, Nikolaj Ljasik, Iyaskin g. mail: Lidí bude dost. Na den 1000 rublů, stravu, ubytování a dopravu bereme na sebe. Cestovné bude kompenzováno po doražení na místo. Jste připraveni organizovat práci na síti? 6.2.2015, v 9:30 Gončaruk napsal: Zdravím. Pojďme si hned vyjasnit počet aktivistů. Můžeme poslat 200-300 lidí, ale je nutné vyřešit otázku výplat, stravy, ubytování, jízdného a rozsah našich nákladů. Jistě to chápeš, válka, krize ( smajlík) 10.2.15,10:02:33 Gončaruk Revutskému: Zdravím. V plánech mě trápí, že Němcov s Navalným považují Chodorskovského za prokremelského. Nepřekvapí mě, jestli to tak je. Vše, co od něj potřebují, jsou peníze a podpora střední třídy. Bez něho více než půl milionu invalidů na ulici nevyvedou…. „ 10.2.15, 15:34:17 Rvutskij Gončarukovi: Nezatěžuj mi hlavu. Jaký v tom pro nás rozdíl? Jiná opozice v Rusku není. Volný překlad: autorka článku
9 / 17
Nikolaj Ljaskin Server, který korespondenci zveřejnil, dodává: „Tak jak Ministerstvo zahraničních věcí USA aktivně financuje prakticky všechna politicky angažovaná a opoziční hnutí v Rusku, 1. března 2015 můžeme očekávat jakékoliv provokace, zaměřené na posílení informačního vlivu Navalného. Vzhledem k tomu, že organizátoři protestu nemají v úmyslu nikoho litovat, horda „svobodomyšlenkářů “ je připravena i na střety s policií a na jiné „americké koláčky“ (zde). V našich médiích proběhly zmínky o pochodu „Jaro“ jen v souvislosti s tím, že Navalnyj právě dostal 15 dnů vězení za výtržnosti, když vyzýval lidi k účasti na pochodu: „Ruský opozičník a populární bloger Alexej Navalnyj si má odpykat 15 dní za mřížemi, protože v metru vybízel kolemjdoucí k účasti na nepovolené opoziční demonstraci. Rozhodl o tom moskevský soud, který si nechal Navalného předvést, protože se k soudu odmítl dostavit. Navalnyj před soudem prohlásil, že byl zatčen a odsouzen jen proto, aby se nesměl zúčastnit zmíněného opozičního pochodu, naplánovaného na 1. března, ale dosud nepovoleného úřady“ – více. V ostatním naše média čekají, až bude po pochodu (či nebude povolen), pak se o něm bude hovořit dlouho a hodně a pak opět uslyšíme, jak Rusko už nechce Putina (či jak
10 / 17
Putin omezuje svobodu projevu). A naopak uslyšíme, jak to Navalnyj myslí s Ruskem jen dobře, ale už jen málo o tom, že studoval v USA či že byl pro své silně nacionalistické postoje vyloučen dokonce z takové strany, jako je Jabloko (Strana vznikla v roce 1993 s cílem bránit občanské svobody, integraci se západem a získat členství v EU. Jabloko působí v rámci bloku proti-kremelských stran). Netvrdím, že obsah mailové korespondence je důkaz a že to není nějaký podvrh. Netvrdím, že nepovolení pochodu na hlavní moskevské ulici není omezením svobod účastníků. Netvrdím, že zatčení Navalného na 15 dnů právě v době konání pochodu není účelové. Ale – jak se jinak bránit dalšímu „Jaru“, dalšímu Majdanu, dalšímu diktátu USA a vlastizrádcům, kteří jim slouží??? A jak se bránit antiputinovské a antiruské demagogii, vedle které byla ta komunistická jen slabým odvarem, přičemž přisluhovačům je úplně jedno, že dění silně zavání válkou? Ať už to s pochodem „Jaro“ 1. března v Rusku dopadne jakkoliv, zcela jistě se bude psát a vysílat, že Rusko má Putina dost. Možná i další majdanisté dostanou nálepku hrdinů a pravda opět zapláče nad tím, jak se dva budou prát o své výhody a podporovat přitom zájmy USA co by spojence. Každý, kdo to vidí jinak, je označován za rusofila, který šíří proruskou propagandu, zatímco všichni, kteří stojí na straně Západu, dostávají prostor a slovo. Další ukázkou byly včerejší Události komentáře na čt 24, kde analytik Jan Eichler přesně pojmenoval, že Ukrajinou jde o Krym a NATO základny na něm a v Černém moři a kde hovořil o Libyi či Jugoslávii atd. (a podobně i Jaroslav Foldyna z ČSSD), ale jako vítěz diskuse vyzněl pyšný Kalousek se svým voláním po dodávkách zbraní Ukrajině (zde). Pár dnů předtím byl Miloslav Ransdorf ve stejném pořadu cepován, že své informace snad přebírá z proruských serverů (obzvláště z jmenovaného Aeronetu, který je ve středu zájmu už nejen na Nově, ale i na čt 24, o jiných médiích nemluvě, čerstvě ho můžete vidět i zde, kde se to už ale netýká jen Aeronetu, ale jde doslova o útok na svobodu slova). Ze všeho nejvíce ovšem pokaždé žasnu nad argumenty, že Česko a celý východ Evropy mají s Ruskem své zkušenosti a dokola je zmiňován komunismus (ubohé Rusko si ho muselo osahat jako první v podobě „Rudé revoluce“), zatímco v případě Německa je minulost zapomenuta a v jeho případě bylo i sjednocení v pořádku. Tak kde je ta „pravda a láska“, když na každého se bere jiný metr? V Rusku se 1. března může odehrát další Majdan, prozápadní média to mohou oslavovat stejně, jako na Ukrajině, a spousta lidí pod vlivem mainstramu uvěří, že to Putin a Rusko jsou zlo, ač půjde o totéž, o co šlo u Pochodu za mír v roce 2014:
11 / 17
Pochod za mír 2014: vlajky Navalného Strany pokroku, Ukrajiny, NATO
12 / 17
Pochod za mír 2014: červeno černé vlajky Banderovců
13 / 17
Pochod za mír 2014: duhový homopanáček s pacifistickým logem míru přes ukrajinskou vlajku Psala jsem výše, že naše média ruskému pochodu „Jaro“ věnují pozornost jen v souvislosti s Navalným, ale jednu velmi světlou výjimku jsem našla a nechala jsem si ji na závěr. V únoru vyšel na serveru Parlamentní listy článek, který se pochodu „Jaro“ věnuje, a to obsáhle a v širokých souvislostech. Autorem článku je Kanaďan Jan Campbell a doporučuji jej všem rusofobům, všem zákonodárcům v EU, kteří už připravují zákony na potlačování „ruské propagandy“ a všem, kteří přes své vlezdozádelkovství USA naprosto oslepli. Z článku, který 11. února vyšel pod názvem: „Co se děje v Rusku a my o tom nevíme, smutný konec Porošenka, naše nové otroctví“ a který já bych nazvala jeho upravenou závěrečnou větou: „Kdy jsme začali a kdy se přestaneme chovat jako vrazi sami sobě u vlastních dveří?“ cituji některé části: „Antikrizový pochod Jaro a Chodorkovskij Dne 2. února 2015 poslala ruská opozice starostovi Moskvy dopis, informující o plánovaném antikrizovém pochodu, zvaném Jaro. Pochod Jaro se má konat 1. března 2015. Jsem přesvědčen, že se bude o pochodu více psát i v ČR, až se to někomu hodí. Masovým západním a evropským médiím je pochod darem a kyslíkem, protože povolení i případné nepovolení pochodu je věc, se kterou se
14 / 17
nechá lehce pracovat a veřejnost na chvíli svést z cesty“. …. „Vrchol všeobecného protestu v EU nebyl podle mého hodnocení situace v EU ještě dosažen. To platí i pro konzervativní českou společnost. Ta má ráda gesta a dává jasnou přednost revoluci v kavárně, obýváku nebo ložnici, před revolucí na ulici. V Ruské federaci mají takovýto přístup za sebou. Tam všeobecné protesty za posledních deset až patnáct let dosáhly vrcholu v roce 2011–2012. Tenkrát se jednalo především o protesty spojené s volbami. Přinejmenším tak se prezentovala myšlenka protestů v médiích. Jaká byla skutečná motivace, jaké byly skutečné zájmy protestujících, to média neřekla. A ani nemohla. Do mozku člověka totiž média ani cenzus s nepopiratelnou jistotou nevidí. Kromě toho je myšlenka rovna zázraku, který můžeme zakázat, vést kvůli němu diskusi nebo můžeme zázrak a myšlenku znásilnit, nikdy ale ne zabít. Pro RF platí, že ruská pravoslavná kultura se po staletí rozvíjela na venkově a ve vesnici. O tom svědčí nejenom skutečnost nepochopení liberálně-buržoazních myšlenek, které nesli do Ruska začátkem 19. století například Francouzi. Ti byli odmítnuti stejně rychle, jako později ke konci 19. století mnozí jiní. Ruský venkov ne(po)rozuměl ani ruskému ani cizímu městu. Nehledě na velké transformační procesy 20. století, včetně globalizované kultury, se princip rozvoje vlastní ruské kultury nezměnil. A tím se zásadně nezměnil ani archetyp chování lidí. I ve vztahu k současnému dění ve světě. Co tím chci říci? Jestli se sešlo 100 nebo 200 tisíc Rusů v Moskvě, nebo 10 nebo 20 tisíc Čechů v desetkrát menší Praze, není to síla, kterou mohu nazvat avantgardou. Silou, jinými slovy kritickou masou, která by mohla dát do pohybu miliony nebo třeba jenom jeden milion lidí. Proto jsou předpoklady opozice jako takové a její spoleh na takzvanou střední třídu tam i zde dnes vskutku bludné.“ ….. „Žízeň po pravdě a spravedlnosti Všeobecně se tvrdí, že člověk by měl umět odpouštět. Tvrdí se také, že žíznivý člověk může přežít něco mezi sedmi a deseti dny. Hladovět může člověk měsíc a více. Po této době, pokud se člověk neumí živit pranou, ocitá se před bránou pekla nebo nebe. V dnešním zamyšlení o odpuštění a žízni po pravdě a spravedlnosti chci připomenout pouze Ruskou federaci a Německo. Ruská federace, jak se to již ví, se nejenom obrátila na Východ, ale konečně se dočkala odtud dvojí pomoci. Tu první pomoc charakterizuji jako obchodně-finanční, tu druhou, jako politicko -psychologickou. Obě patří do arzenálu příprav a boje se společným ambiciózním konkurentem, USA. V případě Ruské federace zaujímají USA zatím ještě pozici partnera-nepřítele. Jak dlouho, nevím. V této nové roli, nabídly však USA neocenitelnou službu všem svým partnerům – státům a spojencům, a tím i
15 / 17
samozřejmě všem finančně silným individuím a politikům typu ANO. Každý z uvedených by si mohl být nejpozději ode dneška vědom hranic svých možností a následku svých slov. Hranice možností a význam slov určuje mimo jiné sofistikovaný americký finančně-kontrolní systém, exteritoriální aplikace práva a finanční rozvědka USA. Od začátku tohoto měsíce je oficiálně druhým člověkem CIA bývalý úředník ministerstva financí USA, David Koehn. David Koehn, byl zástupcem ministra financí USA. Pro ty, kdo to neví, Koehn je autorem sankční politiky USA proti Íránu, Koreji, Sýrii, Ruské federaci a nyní i Islámskému státu. Všechny otázky týkající se terorismu, sankcí a finanční rozvědky pocházejí, jak předpokládám, z jeho pracovního stolu. Zájemcům o Koehna a jeho práci doporučuji seznámit se s jedním z posledních interview v deníku WSJ (Wall Street Journal). V interview CIA šéf Brennan konečně oficiálně přiznal klíčovou roli nových forem ekonomické a finanční rozvědky USA v boji za národní zájmy USA. Ať chci nebo nechci, TTIP patří do této nové formy ekonomické a finanční rozvědky a boje o trh. Je to mimo jiné i proto, že jeden z hlavních a sporných bodů TTIP je totiž právo formulovat regulace třetích zemí. Na druhé straně takové smluvně zabezpečené právo tvoří konfliktní potenciál pro budoucnost. Již podle selského rozumu a zákonu, že nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. A to nemluvím o sofistikovanějších zákonech přírody. Po podpisu TTIP vstoupí EU do nové formy otroctví. Proto jakékoli výroky kancléřky Merkelové o společném trhu od Lisabonu po Vladivostok, včetně společné evropské bezpečnosti, patří do kategorie zbožných přání, krytí strachu a populismu. Na otázku, jak dlouho trvalo poslední otroctví, než bylo zrušeno, nebudu záměrně odpovídat. Přesto tvrdím, že TTIP potenciálně znamená, že i slavní čeští oligarchové se budou méně veřejně slavit a také se méně s námi a nad námi bavit“. ….. „Kolik stojí přesvědčit Putina k rozprodeji RF, a kolik jsou západní chlebodárci za realizaci rozprodeje RF zaplatit, se vymyká mé představivosti. Vím však zcela jistě, že žádný zrádce své profese nebo vlasti neumírá v klidu. Všechno dění kolem sankcí budu muset přehodnotit. Přehodnocení sankcí bude obsahovat písemné a vymahatelné garance mimo jiné i německých obchodníků a podnikatelů. RIC: Rusko, Indie, Čína Slavit by mohla Moskva. Ale nebude. RIC, to není zrušený BRICS nebo BRICS bez zapomenutých písmenek B a S. RIC Je silná politicko-psychologická trojka a zbraň proti ambiciózním USA v Asii, a tím i zbraň v duelu Moskvy a Washingtonu. Ruská federace se stává vskutku týlem Číny. Čína jako obchodně finanční partner, se vskutku stává týlem Ruské federace. Obě země dostávají potřebný čas a klid na přípravu k boji na své zapadní (RF) a východní hranici (Čína). V této bojové přípravě je jakákoli politicko-psychologická zbraň také zbraní diplomatickou. Ta je pro prezidenta Putina důležitá. Diplomatická zbraň bojuje slovy a nedovoluje plnou a otevřenou pomoc při řešení konfliktů v jejich průběhu, včetně občanské války na Ukrajině“.
16 / 17
….. „Jak dále? Jak to vypadá, Ukrajina se rozhodla jít daleko ve všem možném, představitelném i nepředstavitelném. Při setkání s kancléřkou Merkelovou a prezidentem Holandem Porošenko zapomněl na protokol a EU. Stresovaní úředníci vyvěsili jenom tři vlajky: Ukrajiny, Německa a Francie. Na cestě od protokolu došla Ukrajina až k vydírání. Nejenom během již zmíněné bezpečnostní konference v Mnichově. O něm psala FT přehledně a jasně (Financial Times) 3. února 2015 v článku zvaném Battle for Ukraine: How a diplomatic success unravelled. Prezident Porošenko nejenom ve stresu a ve strachu z neúspěchu prý vydíral prezidenta Putina vyhrůžkou zveřejnění tisíců vojenských značek, sebraných u ruských vojáků padlých na východě Ukrajiny. Tam značky, jinde pasy. Po podpisu Minské dohody se Porošenko nemohl radovat sám ze svého úspěchu a tak se pochlubil – podle FT – několika svým západním partnerům. A k potvrzení své statečnosti a rozhodností dodal, že nebral vážně Putinovo sdělení o 1.2 milionech vojácích, které Putin kontroluje. Dodal, že nemá strach ze zabrání Kyjeva nebo celé Ukrajiny během dvou dnů. Přátelé a spojenci na Západě to prý nedovolí. Vysvětlit jednání a konání prezidenta Porošenka se rovná vysvětlování neznámého ještě více neznámým. Dodávám pro úplnost, že kdyby Putin chtěl fungující Ukrajinu, vzal by ji. Nefungující a v chaosu a vraždění určitě nechce. Jak to vypadá, nechce ji již ani EU. Neočekávaná návštěva dua Merkelová – Hollande v Moskvě, podle zpráv, které jsem zaslechl na ruské vesnici, se prý uskuteční bez předchozí koordinace s Washingtonem. Světe div se, ale nevěř tomu“. Celý text zde . Uvidíme, co pochod „Jaro“ a vůbec celkové další dění kolem Ukrajiny a Ruska přinese. A také uvidíme, nakolik o tom budou moci nezávislá média ještě psát v té části světa, která nedávno pochodovala za svobodu slova s transparenty Je suis Charlie. – Pozorovatelka – 21.2.2015
17 / 17 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
