Asociace evropských Senátů v Praze

4/2006

Asociace evropských Senátů v Praze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Senát připravuje výstavu Albrecht z Valdštejna

OBSAH

1 2 5 7 8 10 12 13 14 16 18 21 22 23 24 26

2 / Asociace evropských Senátů

28 29 30 32 34 36 38 40

Editorial předsedy redakční rady Přemysla Sobotky Asociace evropských Senátů jednala v Praze Senát – součást zahraniční politiky našeho státu Po stopách československých legionářů na Sibiři Ing. Tomáš Jirsa Schůze Senátu Pro a proti: Novela zákona o silničním provozu Mgr. Zdeněk Bárta, MUDr. Jaroslav Mitlener Nový silniční zákon ano, ale… Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. Podvýbor o silničním zákonu Ing. František Kopecký Opravdu musí být tolik zákonů? Mgr. Soňa Paukrtová Volby do Senátu Regionální kaleidoskop Senátoři proti rozšiřování hazardních her Ing. Josef Novotný Rozvoj obcí zajistí jejich spolupráce, ne slučování Ing. Ondřej Feber Senátoři v Pardubickém kraji Ing. Václava Domšová Obrana Goliáše Jefim Fištejn Setkání s občany Mgr. Květa Kozáková Týden zahraničních Čechů Senát – místo k setkávání Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba Mgr. Květa Kozáková Z historie: Konec života Albrechta z Valdštejna Mgr. Bohumil Dušek Stálá výstava Dějiny stavovství a parlamentarismu v českých zemích Albrecht Dürer: Růžencová slavnost 1506–2006 PhDr. Olga Kotková Ve stručnosti Křížovka o ceny Mimořádná příloha: Výsledky voleb do jedné třetiny Senátu

21 / Seminář o novém silničním zákonu

Legislativa Nový zákon o silničním provozu Návrh zákona o loteriích Návrh zákona o legislativním stop-stavu Zahraniční politika Asociace evropských Senátů Zahraniční návštěvy v Senátu

26 / Setkání s občany ve Valdštejnské zahradě Titulní strana: předseda českého Senátu P. Sobotka a předseda francouzského Senátu Ch. Poncelet s tlumočníkem o přestávce jednání Asociace evropských Senátů foto: Václav Groulík

Senátoři pro veřejnost Regionální kaleidoskop Setkání s občany ve Valdštejnské zahradě Připravovaná výstava Albrecht z Valdštejna Parlamentarismus Stálá výstava na 1. nádvoří Valdštejnského paláce – 1. část

EDITORIAL

Vážení a milí čtenáři, v okamžiku, kdy listujete tímto časopisem, jste již informováni, jak dopadly letošní komunální i senátní volby. My jsme pro vás připravili seznam všech kandidátů, kteří letos do Senátu kandidovali. Jedná se o zajímavý dokument, neboť stejně jako v letech minulých i letos zde můžete najít některá jména, která se opakují, i zcela nová jména, osobnosti, kterým není osud naší parlamentní demokracie lhostejný. Celkem letos kandidovalo 204 osob, z toho čtyřicet žen. Věřím, že jste svými hlasy vybrali ty nejlepší kandidáty. Aktuálně jsme pro vás připravili přílohu, která byla do časopisu zařazena ihned po oznámení výsledků voleb. Senát v právě uplynulém čtvrtletí udělal velký kus práce. Uspořádali jsme mimořádné jednání Asociace evropských Senátů, o kterém se můžete dočíst na prvních třech stránkách. O důležitosti jednání svědčí mimo jiné i to, že pražského zasedání se zúčastnilo 12 předsedů Senátů z 15 parlamentních delegací. Senát se také aktivně zapojil do nelehké politické situace po volbách do Poslanecké sněmovny. Zorganizovali jsme konferenci Úřednická vláda nebo svobodné volby, které se mimo předsedy ČSSD aktivně zúčastnili všichni předsedové politických parlamentních stran. A co se ještě dále dočtete v dnešním čísle? Vedle pravidelných rubrik zahajujeme seriál o parlamentarismu – ukázky ze stálé expozice ve Valdštejnském paláci, stejně tak plníme slib z minulého čísla a blíže vám představujeme výstavní projekt Albrecht z Valdštejna, který Senát připravuje na konec příštího roku. Spolu s oborníky jsem přesvědčen, že tato výstava se stane událostí roku ve výstavním světě. Již nyní se na ni do Valdštejnské jízdárny těším a věřím, že se bude líbit i vám. Senátoři v tomto čísle představují některé ze svých návrhů zákonů a samozřejmě je zde i kaleidoskop, který přibližuje práci senátorů v regionech. Určitě si nenechte ujít reportáž kolegy Tomáše Jirsy, který se za nás všechny poklonil památce padlých českých legionářů na Sibiři. Přeji vám příjemný podzim s časopisem Senát a neuspěchané a pokojné přípravy vánočních svátků.

Dear Readers, By the time you start leafing through this magazine you will already know how this year’s municipal and Senate elections have turned out. We have put together a list of all candidates to stand for the Senate this year, an interesting document since as in previous years, this year you will find certain names that reappear and others that are entirely new to you, names of people who care about the fate of our parliamentary democracy. A total of 204 candidates stood this year, including forty women. I am certain that by voting you have selected the very best candidates. We have also put together an up-to-date enclosure for you, included in the magazine right after the results of the elections were announced. The Senate has really done a power of work in the quarteryear just past. We organised an extraordinary meeting of the Association of European Senates, which you can read about on the first three pages of the magazine. The importance of this meeting is witnessed by the fact that 12 Presidents of Senates from 15 parliamentary delegations attended the session in Prague. The Senate also actively involved itself in the uneasy situation that followed elections to the Chamber of Deputies. We organised a conference entitled “Official Government or Free Elections”, with the active participation of the leader of the Czech Social Democratic Party and all leaders of parliamentary political parties. What else can you read about in today‘s issue? In addition to our regular columns, we are starting a series about parliamentarianism, specimens from the permanent exhibit in the Wallenstein Palace, and have kept our promise from the last issue to inform you in more detail about the Albrecht of Wallenstein exhibition project that the Senate is preparing for the end of next year. I am as certain as the experts that this exhibition will become the event of the year in the world of exhibitions. I am already looking forward to visiting the Wallenstein riding-hall to see it and am sure you will enjoy it too. Elsewhere in this issue, Senators present some of the bills they have on the table and of course there is information to bring you closer to the work done by Senators in the regions. Neither should you miss the report written by my colleague Tomáš Jirsa, who on behalf of us all pays homage to those Czech legionnaires who fell in Siberia. I hope you have a pleasant autumn with Senate magazine and a peaceful and comfortable run-in to the Christmas holidays.

Jednání Asociace evropských Senátů

1

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

A SOCIACE E V ROP SK ÝCH SENÁT Ů JEDNAL A V PR A ZE

Již podruhé v šestileté historii Asociace evropských Senátů se představitelé horních komor parlamentů evropských zemí sešli v Praze. 28. a 29. září jednali na svém mimořádném zasedání o roli horních komor v 21. století a o úloze národních parlamentů v době evropské integrace. Do Prahy u příležitosti 10. výročí Senátu PČR pozval představitele horních komor předseda českého Senátu Přemysl Sobotka. V Praze se sešlo 15 ze 16 členských zemí Asociace Senátů, dvanáct senátních delegací vedli předsedové parlamentních komor. Velké pozornosti se těšilo vystoupení předsedy francouzského Senátu Christiana Ponceleta, který je dlouholetým zastáncem dvoukomorových parlamentů a stál u zrodu Asociace. V převážné většině příspěvků zaznělo, že horní komory upevňují svoje postavení v parlamentních systémech především jako pojistky demokracie a jejich role se proměňuje i v souvislosti s implementací evropské legislativy do národního práva jednotlivých států Unie. Asociaci evropských Senátů pozdravil na úvod jednání ve videozdravici prezident České republiky Václav Klaus, který vyzdvihl nezastupitelnou roli senátů v kontinuitě národních politik a označil horní komory za stabilizující prvek parlamentních demokracií. „Cením si stabilizující, antikonjunkturální a v dobrém slova smyslu pojišťující role horních komor parlamentů, díky nimž i složité situace na politické scéně mají v mnoha neznámých alespoň jednu známou,“ řekl senátorům mimo jiné V. Klaus. Před plénem Asociace vystoupil i předseda české vlády Mirek Topolánek, který osm let sedával v senátorských lavicích. „Z mých osobních zkušeností mohu potvrdit, že druhá komora funguje jako jakýsi filtr, který zkvalitňuje legislativní proces nejen z pohledu ústavnosti, nejen z pohledu implementace evropských směrnic, ale z mnoha dalších pohledů,“ uvedl M. Topolánek. „Ve

2

vypjatých chvílích je to právě druhá komora, odkud zaznívá hlas rozumu,“ doplnil český premiér. Jednání se zúčastnil také ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra, který hovořil o cílech nové vlády v zahraniční politice a o roli senátů. „Chci poděkovat senátům za hlas odpovědnosti, rozumu a za hlas kontinuity v zahraničních vztazích, protože to je právě ta oblast, která vyžaduje mimořádnou solidnost, kontinuitu a důvěryhodnost,“ vyjádřil své přesvědčení A. Vondra. Během dvoudenního jednání zaznělo mnoho zajímavých myšlenek. Kancelář Senátu připravuje ze všech vystoupení sborník, který naleznete spolu se závěrečnou deklarací na internetu Senátu – www.senat.cz. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR: „Vedli jsme diskuzi o vztahu horních parlamentních komor, ze které vyplynulo, že senáty by měly hrát účinnější roli jako spojka mezi nejrůznějšími institucemi a občanem. U členských zemí EU mohou horní komory sehrát pozitivní roli při přijímání evropské legislativy do národních právních řádů. Dále jsme se shodli, že bikameralismus rozvíjí a upevňuje demokracii jako takovou a je svým způsobem pojistkou. Toto setkání je dalším výrazným počinem a úspěchem českého Senátu v oblasti zahraniční politiky a potvrdilo, že i nadále je třeba naslouchat hlasu rozumu, kontinuity, důvěryhodnosti přicházejícímu z horních komor. Horní komory hrají samozřejmě významnou roli při tvorbě zákonů právě tím, že většinou nejsou bezprostředně svázány s výkonem vládní politiky, a tím i s politickým bojem.“

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

Christian Poncelet, předseda Senátu Francie: „Děkuji panu předsedovi Sobotkovi, za to, že umožnil v tomto báječném prostředí naše setkání. Děkuji za to, že jsme si tu mohli vyměňovat názory, za to, že jsme se mohli setkat bilaterálně. Jednali jsme společně, a to je nesmírně pozitivní. Musíme stále postupovat tak, abychom podporovali bez výhrad evropskou jednotu. Victor Hugo říkal: ‚Pakliže ve Francii bude vládnout jediné shromáždění, tak to bude jako oceán, jemuž poroučí bouře.‘ Jde tedy o to, abychom podpořili bikameralismus a abychom tím pádem posílili i demokracii a respektovali vůli občanů.“ Francis Delpérée, 1. místopředseda Výboru pro institucionální záležitosti Senátu Belgického království: „Myslím, že po tomto dvoudenním zasedání jsme se přesvědčili, že naše senáty zaujímají skutečně zásadní místo v organizaci a struktuře evropských států, a to z prostého důvodu: senát se možná lépe než jiné instituce jeví jako určitá křižovatka. Já přicházím ze země, která je federální, a právě v senátu se setkávají různé světové strany – sever a jih. Je to křižovatka směrem dovnitř, ale také směrem do světa.“

Ivana Orliće, velvyslanec Bosny a Hercegoviny: „Nutností v 21. století je, aby se představila různorodost zájmů v Evropské unii, zájmů krajů ve státech, ale i zájmů mezi státy a národy. A to je úkolem druhé komory.“ Yvonne Timmerman-Bucková, předsedkyně První komory Generálních stavů Nizozemského království: „Je velmi důležité, že jsme se shodli na závěrečné deklaraci předsedajícího, ale samozřejmě daleko důležitější je, že jsme se mohli věnovat také našim neformálním schůzkám a že jsme posílili naše vzájemné vztahy, že jsme mohli sami sobě lépe porozumět, navzájem si porozumět a mohli jsme si vyměnit názory na ty problémy, se kterými jsme konfrontováni. Důležité bylo také diskutovat o bikamerálním systému, zvláště z hlediska toho, co musíme řešit vzhledem k Evropské unii.“ Bogdan Borusewicz, maršálek Senátu Polské republiky: „Ve věci rozšiřování demokracie je stále nejdůležitější výzvou implementace procedur, rozšiřující okruh osob, které jsou zaineteresovány v parlamentních a především legislativních procedurách. Zákonodárný proces je totiž ze své podstaty procesem zapojujícím různá střediska, zájmové skupiny, profesní a společenské korporace. V procesu tvoření dobrého demokratického práva musí mít všechny tyto složky možnost vyjádřit své názory, zájmy nebo očekávání. Zdá se, že právě senát jako horní ko-

3

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

mora parlamentu je místem, kde by mimoparlamentní účastníci zákonodárného procesu měli mít možnost tvorbu dobrého práva ovlivňovat.“ Gottfried Kneifel, předseda Spolkové rady Rakouské republiky: „Před několika týdny nám Evropská komise postoupila všechny připravované legislativní návrhy a chce tak postupovat i nadále proto, abychom tyto dokumenty přezkoumali z hlediska principu subsidiarity. V tom mají druhé komory v Evropě nesmírně důležitou roli: jakousi přemosťovací funkci, funkci mostu mezi Evropskou unií a regionální úrovní.“ Nicolae Vacaroiu, předseda Senátu Rumunska: „Rád bych vyjádřil poděkování a spokojenost s tímto zasedáním. Měli jsme čest zúčastnit se zasedání zde v báječné Praze, setkali jsme se se svými kolegy z českého Senátu a společně jsme oslavili desetileté výročí znovuobnovení českého Senátu. Jednání na tomto mimořádném zasedání byla skutečně intenzivní a můžeme čerpat ze vzájemných zkušeností.“ Sergej Mironov, předseda Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace: „Potenciál horních komor, alespoň z našeho pohledu, nebyl ještě plně využit. Horní komora ruského parlamentu se bude snažit dále posilovat bikameralismus jakožto nejkvalitnější a nejefektivnější způsob uspořádání práce parlamentu. Veškeré zkušenosti, které získáme od vás, především v rámci pravidelných zasedání, chceme dále využít. A těšíme se, že pomocí těchto zkušeností budeme moci lépe pokračovat ve své parlamentní práci.“ Janez Sušnik, předseda Státní rady Slovinské republiky: „Jsem velice rád, že tato Asociace je opravdu Asociací evropskou, že se jí účastní nejen členové Evropské unie, protože si myslím, že jí to dodává další síly.“

4

Baronka Hayman, předsedkyně Sněmovny lordů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska: „Mám někdy pocit, že největší hrozba parlamentní demokracie nepochází od nějaké vojenské junty nebo fašistického režimu, ale největší hrozbou parlamentní demokracie je apatie. A my musíme najít způsob, jak komunikovat se svými občany, jak ukazovat, že jsme opravdu relevantní. Musíme s nimi komunikovat, otevřít se jim a musíme usilovat o to, aby si nás v našich zemích opravdu vážili.“ Dirk Brouër, vedoucí Kanceláře zastupující předsedu Spolkové rady Spolkové republiky Německa: „Jak důležitý je český Senát pro rozvoj demokratického státního systému? To prokázal za těch 10 let své existence svou úpornou a kontinuální prací. Domnívám se, že tím velmi zásadně ukázal správnost bikameralismu, ukázal, jaký význam má druhá komora v demokratickém státě. Český Senát přitom přispěl výrazným dílem k rozvoji vaší země i celé evropské rodiny.“ Juan José Lucas, místopředseda španělského Senátu: „Bikameralismus představuje politické umění. Umění, které se snaží najít rovnost mezi svobodou a legitimitou a zároveň odstranit nerovnosti, které by mohly existovat mezi jednotlivými skupinami. Zároveň musí bránit jak práva jednotlivců, tak jednotlivých skupin.“ Rolf Büttiker, předseda Stavovské rady Federálního shromáždění Švýcarské konfederace: „Jsem zástupcem země, která není členem Evropské unie, a tak jsme my Švýcaři odkázáni především právě na takováto setkání, abychom udržovali kontakty s Evropou. Mohu potvrdit, že jsme měli skutečně velice dobrá jednání, že jsme navázali velice dobré kontakty, že jsme vytvořili skutečně opravdový network, a to potvrzuje fakt, že druhé komory hrají velkou a důležitou roli v této neustále se zvětšující a narůstající Evropě.“

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

SEN ÁT – S OUČ Á S T

Z A H R A N I Č N Í P O L I T I K Y N A Š E H O S TÁT U

Setkání mpř. VZOB J. Zosera s předsedou Výboru pro národní sjednocení, zahr. věci a obchod Parlamentu Korejské rep. Kim Wong Wung
Čínskou delegaci, vedenou předsedou Stálého výboru Shromáždění lidových zástupců provincie Liaoning panem Cui Wenxinem, přijal začátkem července místopředseda Senátu Jiří Liška. Setkání se zúčastnili také mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR J.E. paní Huo Yuzhen, Soňa Paukrtová, místopředsedkyně Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a jeho člen Jan Nádvorník. Číňané představili provincii Liaoning, pohovořili o rozvoji města Shenyang a o způsobech, jakými bylo dosaženo jeho prosperity včetně zlepšení životního prostředí. Předseda Stálého výboru Cui Wenxin vyjádřil naději, že se bilaterální vztahy mezi ČR a Čínou budou nadále rozvíjet a prohlubovat. Na žádost české strany přiblížil rovněž charakter vztahů mezi Čínou a Severní Koreou a postavení provinční vlády v zemi.

Karlem Tejnorou, Helenou Rögnerovou a Alenou Gajdůškovou. Vilén poté českým kolegům představil program a priority současného finského předsednictví v Radě EU, do něhož je Eduskunta přímo zapojena, informoval o fungování Velkého výboru a o způsobu, jakým spolupracuje s finskou vládou. Debatovalo se také o budoucnosti EU a její zahraniční politice.

Předseda Velkého výboru Finského parlamentu Jari Vilén s doprovodem při jednání v Senátu PČR

Přijetí čínské delegace místopředsedou Senátu J. Liškou
O možné scénáře sestavení české vlády se zajímali 17. července předseda Velkého výboru Finského parlamentu (Eduskunty) Jari Vilén a velvyslanec Finska v ČR Jorma Inki při setkání s předsedou Výboru pro záležitosti EU Luďkem Sefzigem a senátory


Z Korejské republiky přijela začátkem srpna za místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR Josefem Zoserem a senátorem Tomášem Jirsou delegace Výboru pro národní sjednocení, zahraniční věci a obchod Národního shromáždění, kterou vedl jeho předseda Kim Wong Wung. Obě strany potvrdily zájem na dalším prohlubování vzájemných vztahů a ocenily zejména zvýšení podnikatelských aktivit a růst turistického ruchu. Jedna z největších korejských investic v ČR, stavba automobilky Huyndai, by měla být podle informací korejských poslanců zahájena na podzim tohoto roku. Dalšími tématy jednání byla mj. perspektiva vývoje na Korejském poloostrově a postoj mezinárodního společenství vůči KLDR.

5

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

Delegace Parlamentu Austrálie s předsedou zahraničního výboru Senátu J. Jařabem
Hrozby terorismu a dohled nad zpravodajskými službami. To byla hlavní témata schůzky delegace Společného výboru pro zpravodajské služby a bezpečnost dvoukomorového Parlamentu Austrálie s předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR Josefem Jařabem a dalšími členy výboru. Australští senátoři a poslanci se 23. srpna zajímali především o české zákony týkající se terorismu. Bez ohledu na vzdálenost, jež dělí ČR od Austrálie, totiž obě země čelí obdobným hrozbám. Podle účastníků setkání je podmínkou efektivního boje s terorismem stálá výměna informací a vytváření společných databází. Dalším předmětem diskuze byl parlamentní dohled nad zpravodajskými službami a otázka jejich kontroly nezávislými mimoparlamentními orgány.
Ve stejný den se s početnou skupinou běloruských studentů sešel předseda Dočasné komise Senátu pro zjištění osob z politických důvodů zadržených, vězněných a jinak perzekuovaných běloruským režimem a člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR Vlastimil Sehnal spolu s dalšími členy výboru. Přátelského setkání se zúčastnil i bývalý chargé d’affaires ČR v Minsku Aleš Fojtík. Běloruští studenti pobývají v ČR v rámci projektu Evropské letní školy. Hlavním cílem jejich pobytu v České republice je seznámit je s objektivními informacemi o fungování Evropské unie, poskytnout nezávislý pohled na běloruský politický režim a zmapovat možnosti studia na českých vysokých školách.
Jeho Veličenstvo krále Norodoma Sihamoniho, krále Kambodže, který byl v ČR na státní návštěvě, přijal v polovině září předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka. Ten přichystal králi překvapení, které vyústilo v dojemné vzpomínky na jeho někdejší pobyt v Praze. Po oficiální části setkání mu představil řidiče Jana Čapka, který ho

vozil, když král v Praze jako dítě a později student chodil do školy. Setkání byli za Senát dále přítomni první místopředseda Senátu Petr Pithart, místopředseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Josef Zoser, místopředseda Ústavně-právního výboru Ladislav Macák a senátoři Vlastimil Sehnal a Jaromír Štětina.
S velvyslancem USA v Praze Williamem Cabanisem se 6. září rozloučil předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka v souvislosti s ukončením velvyslancova působení v ČR. Hovořilo se také o uvažované americké protiraketové nebo radarové základně v Česku. „Podle mého předpokladu by stanovisko středopravicového Senátu bylo kladné,“ řekl předseda Senátu po setkání s velvyslancem. „O umístění základny by měly rozhodovat obě komory parlamentu, ne však lidé v referendu. Umístění protiraketové základny by pro Česko neznamenalo žádnou hrozbu. Politici i řadoví občané by si ale měli i v souvislosti s teroristickými útoky z posledních let uvědomit, že nebezpečí raketového útoku existuje. My se k tomu musíme postavit čelem,“ doplnil Přemysl Sobotka.
S arménskou delegací, vedenou předsedou stálé komise pro zahraniční záležitosti Národního shromáždění Arménie Armenem Roustamyanem, se setkal 19. září první místopředseda Senátu Petr Pithart. Diskutovalo se o otázkách uznání arménské genocidy Tureckem, o dlouhodobě neexistujících diplomatických vazbách mezi těmito dvěma státy a o vztazích Arménie s dalšími sousedními zeměmi. Obě strany se také vyjádřily ke konfliktu v Náhorním Karabachu i k situaci v celém regionu. Následující den uspořádal předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Josef Jařab spolu s dalšími členy výboru pro arménské poslance slavnostní oběd.
Podporu demokratizačnímu procesu v Gruzii vyjádřili o den později na schůzce se státním tajemníkem pro evropskou a euro-atlantickou integraci Gruzie Georgem Baramidzem a jeho doprovodem předseda Výboru pro záležitosti Evropské unie Luděk Sefzig spolu s místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Josefem Zoserem a senátory Karlem Schwarzenbergem, Karlem Tejnorou a Jaromírem Štětinou. Přítomní debatovali o současné situaci v Gruzii a o možnostech jejího zapojení do západoevropských a transatlantických institucí. Senátoři souhlasili s větším zapojením ČR do mírového řešení problémů v regionu. Pozn. Podrobný souhrn všech zahraničních aktivit Senátu ve 3. čtvrtletí naleznete na adrese: www.senat.cz/informace/casopis.html

Předseda Senátu P. Sobotka přihlíží přivítání kambodžského krále N. Sihamoniho s J. Čapkem

6

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

P O S T O PÁC H

Č E S KO S L O V E N S K ÝC H L EG I O N Á ŘŮ N A S I B I Ř I

Na Sibiř jsem odjížděl s delegací Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Spolu s ostatními kolegy jsem se zúčastnil semináře o Euroasijské migraci. Krasnojarsk byl vybrán jako modelové město, protože migranti se stahují nejen do Evropy, ale i do míst, kde bychom je nečekali – i sibiřské město totiž může mít totožné problémy s migrací, stejně jako západní Evropa. Televizní stanice CCN na Sibiři hlásila teplotu 6°C během dne, a v noci dokonce pod nulou. Vzal jsem si teplé boty a zimní bundu. V den mého příletu do milionového Krasnojarsku začalo babí léto a teploty se blížily ke třicítce. Sibiřanky vytáhly minisukně a kluci chodili do půl těla. I taková je Sibiř… Krasnojarsk byl jednou z bran do sibiřských gulagů. Z doby, kdy tudy projížděly tisíce transportů a probíhalo přesídlování celých národů, zůstalo zde 94 národností. Pravděpodobně i tento národnostní mix spolu s novými imigranty (například celá nová čínská čtvrť) přispívá k výjimečnému postavení tohoto města v celém Rusku. Krasnojarský hřbitov Před odjezdem jsem v časopise National Geographic narazil na zajímavý článek upozorňující na to, že na krasnojarském hřbitově leží zachovalý hrob československých legionářů. Od myšlenky nebylo daleko k činu. Československá obec legionářská mi dala na cestu vojenský věnec se stuhami v národních barvách a já byl připraven hrob vyhledat. Díky bývalému studentskému vůdci Václavu Bartuškovi, který se o nalezení legionářských hrobů po roce 1989 zasloužil, je jeho místo naštěstí označené na informační tabuli přímo u vchodu. Ruský hřbitov je obrovský zmatek na sebe poskládaných hrobů, kovových zahrádek, plechových sovětských hvězd a křížů, mezi kterými nejsou žádné uličky či značení. Evidence neexistuje. Staré hroby jsou bez logiky a systému použity pro nové, tráva dosahuje výše jednoho metru. Václav Bartuška strávil tři dny procházením této změti, než pomník objevil. Českoslovenští legionáři na Sibiři Návrat československých legionářů na jaře 1918 z Ukrajiny přímou cestou do Evropy nebyl možný, protože v cestě stálo Rakousko-Uhersko, pro které byli všichni legionáři vlastizrádci. Padlo tehdy rozhodnutí o transportu vojska (cca 40 tis. mužů) po železnici do Vladivostoku a loděmi do Evropy. Po incidentu v Čeljabinsku v květnu 1918 se však legionáři obrátili proti bolševikům a během jednoho a půl měsíce ovládli celou transsibiřskou magistrálu. Až v září 1920 se pak poslední vojáci nalodili ve Vladivostoku na loď a přes USA či Japonsko a okolo Asie se vypravili do Evropy. Legionáři byli v československé historii vlastně jedinou armádou, která opravdu bojovala, a to ještě velmi úspěšně. Podobné hroby existovaly po celé transsibiřské magistrále, ale Sovětský svaz přežily jen ten krasnojarský a druhý ve Vladivostoku. Krasnojarsk byl díky vojenskému průmyslu za komunismu „uzavřené město“, do kterého neměli cizinci přístup. Není proto divu, že k pomníku československých legionářů osmdesát let nikdo nechodil. Místní lidé o „Bílých Češích“, jak je zde nazývají, mnoho nevědí. Pro hrdé Rusy to není připomínaná část jejich historie, kdy je malá středoevropská armáda držela rok a půl v šachu. Přesto když jsem si na nádraží kupoval lístek na vlak a paní v pokladně se mne zeptala, odkud jsem, hned reagovala: „V Čechách máme příbuzné. Sestru mojí babičky si vzal jeden z vašich Bílých Čechů.“ Tehdy si manželku z Ruska přivezly stovky legionářů. Byl to zvláštní pocit, tisíce kilometrů od domova, uprostřed Sibiře stát na místě, kde před devadesáti lety zemřeli naši vojáci za nezávislé Československo. Pomník podle legionářských zázna-

mů dělal poručík sochař František Bílek. Upřímně řečeno, téměř žádné detaily se na pískovcovém monumentu po devadesáti letech nezachovaly. V dolní betonové části pomníku je však velmi zachovalý nápis chráněný rozepjatými křídly orla, který zní: „BUDOUŤ PAMĚŤ JMÉNA VAŠEHO CTÍTI A V NÁRODECH VÁM VŽDY POKVETE VĚČNÁ SLÁVA“. Položil jsem věnec a pomodlil se. Bohatství Sibiře je v Krasnojarsku vidět na každém kroku. Lidé jsou moderně oblečeni, ulicemi se prohání tisíce nových krásných aut, v centru jsou luxusní obchody i stovky nových budov. Staví se všude, kam oko dohlédne. Místní starosta se chlubí tím, že v přepočtu na obyvatele jsou první v investicích z celého Ruska. Krasnojarský kraj (větší než polovina Evropy) je bohatý, a i proto se do něj stahuje mnoho lidí z postsovětských republik i širokého okolí (Číny, Střední Asie). Taxikář, který mne vezl z nádraží, byl Moldavan: „V Evropě bych se neuživil, neumím jazyk. Tady ale vydělám pětkrát víc než doma.“ Je zde funkční průmysl, rozsáhlé nerostné bohatství, těží se zlato, vyrábí hliník, papír. Obrovská hydroelektrárna (sedmá největší na světě) zásobuje levnou elektřinou celý region. Peníze jsou cítit všude. Bohatí Krasnojarci jezdí na dovolenou do Karlových Varů, chudší do Číny(!). Nicméně všude je také vidět „starý Sovětský svaz“. Celé kolonie dřevěných domů bez vody a kanalizace, rozbité chodníky, špinavá zákoutí či neupravená prostranství mezi domy. Žebrající důchodci a opilci před kostelem. Kdo byl v Rusku, zná typické bouchající dveře všech obchodů. Krasnojarské nádraží je vstupní bránou do města, protože Rusové většinou cestují vlakem. Jsme v samém centru Sibiře. Na západ do Moskvy tři dny, na východ do Vladivostoku také tři dny. Nádraží je opravdu symbolem bohatství města. Zcela nově opravené, čisté, postavené v mramoru, mědi a tvrdém dřevu. Poprvé jsem v Rusku zažil čisté veřejné záchody. Před nádražím je několik krásných fontán. Ty pro Rusy představují vnímání krásy města.To buduje desítky fontán, některé opravdu grandiózní, ačkoliv všude mimo střed jsou ještě rozbité chodníky a silnice. Ale všichni se mě ptají, jak se mi líbí fontány. Sibiř je opravdu krásná a bohatá a Rusko má konečně šanci toto bohatství využívat. Bohužel budoucnost Ruska je nadále nestabilní. Neexistence nezávislých politických stran a silný prezidentský systém nedává záruku, kdo a co přijde po Putinovi, až mu skončí mandát. Variant je mnoho a demokratický rozvoj je pouze jedna z nich. Ing. Tomáš Jirsa, člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

7

L EGI SL AT I VA

S C HŮZ E

S E N ÁT U V E I I I . Č T V R T L E T Í R O KU 20 06

Senátoři navrhli, jak usnadnit rozpuštění Poslanecké sněmovny

S evropskými dokumenty seznámili Senát nově jmenovaní ministři

Hlavním tématem srpnové mimořádné schůze Senátu bylo usnadnění rozpuštění Poslanecké sněmovny, a tedy i rychlejší způsob, jak mohou být konány předčasné volby. Schůzi svolal na základě iniciativy skupiny senátorů předseda Senátu Přemysl Sobotka. Předseda senátního klubu ODS předal do jeho rukou 40 podpisů senátorů, kteří požadovali nové projednání senátního návrhu ústavního zákona, kterým by se měla změnit Ústava, konkrétně článek 35. Ten vymezuje situace, při kterých může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Sněmovna by tak mohla být rozpuštěna na návrh prezidenta po demisi vlády, pokud by souhlasila nadpoloviční většina poslanců. Ve svém vystoupení předseda Senátu sdělil, že mimořádnou schůzí a projednáním návrhu chce Senát, který je nyní jediným stabilním článkem ústavního systému, přispět k řešení obtížné situace vzniklé v Poslanecké sněmovně po letošních červnových volbách. Pro novelu Ústavy hlasovala naprostá většina senátorů – 70 ze 77 přítomných. Aby však novela mohla vstoupit v platnost, musí ji také schválit Poslanecká sněmovna. Ta se návrhem senátorů bude zabývat už podruhé. Poprvé ji Senát Sněmovně předložil již v září loňského roku, nicméně ta ji v březnu 2006 vrátila k dopracování. Na další schůzi se senátorky a senátoři sešli 5. října. Na pořadu bylo kromě volby kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv a jeho zástupce, také 6 dokumentů Evropské unie a řada senátních iniciativ v různém stádiu projednávání.

Projednávání evropských dokumentů bylo první příležitostí, aby se schůze Senátu mohli zúčastnit i nově jmenovaní členové vlády. Nejprve ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra přednesl Výroční zprávu Komise o vztazích s národními parlamenty za rok 2005. Senát ve svém usnesení mimo jiné konstatoval, že intenzivnější zapojení národních parlamentů do unijního legislativního procesu představuje nezbytný nástroj posílení legitimity rozhodování v Evropské unii. Senátoři v této souvislosti ocenili nejnovější záměr Evropské komise, který počítá se zasíláním návrhů unijních legislativních aktů a konzultačních dokumentů přímo národním parlamentům. Velkou diskuzi vyvolala Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii, se kterou vystoupil ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Senát akceptoval doporučení Výboru pro záležitosti Evropské unie a svým usnesením souhlasil s urychlením jednotného vnitřního trhu s energií, což by se ovšem mělo obejít bez překotného zavádění nových legislativních pravidel či vytváření dalších institucí. Senátoři také podpořili dotvoření (nadnárodních) regionálních energetických trhů a sbližování kompetencí národních regulátorů, zejména pro zajištění konzistentního přístupu v přeshraničních otázkách. Podpořili také vytváření společných informačních a koordinačních center provozovatelů přenosových soustav na regionální úrovni. Senát souhlasí s diverzifikací skladby zdrojů energie, ale trvá na tom, že je na každém členském státu,

8

L EGI SL AT I VA

aby si zvolil svou vlastní skladbu zdrojů energie. Senát podporuje také využívání jaderné energie, která je v rámci bezemisní energie stěží zastupitelná, avšak doporučuje ponechat na uvážení jednotlivých států míru jejich zapojení jaderné energie do vlastní skladby zdrojů. Senátoři také doporučují racionální rozvoj obnovitelných zdrojů, ale s přihlédnutím k jejich nákladům a k jejich negativnímu vlivu na stabilitu energetických sítí. Dalším z projednávaných evropských dokumentů byl Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2201/2003 ohledně příslušnosti a pravidel o právních předpisech použitelných v manželských věcech. Senátu jej představil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Senát po proběhlé diskuzi mimo jiné konstatoval, že považuje předložený dokument za předčasný, neboť relevantní analýzu souladu daného návrhu s principem subsidiarity je s ohledem na soudní praxi možno provést až s delším časovým odstupem od vstupu nařízení v platnost. Senátoři se obávají, aby návrh novely nepředstavoval další krok směřující k přenosu výlučných pravomocí členských států v oblasti rodinného práva na evropskou úroveň.

Senátoři volili své kandidáty na ombudsmana a jeho zástupce Funkční období veřejného ochránce práv a jeho zástupce trvá šest let. Současnému ombudsmanovi Otakaru Motejlovi a jeho zástupkyni Anně Šabatové vyprší letošního 18. prosince. Kandidáty na tyto funkce navrhuje po dvou Senát a prezident republiky, ze všech kandidátů pak ombudsmana a jeho zástupce volí poslanci. Na schůzi senátorky a senátoři nejprve vyslechli všechny tři navržené osoby – Otakara Motejla, senátorku Jitku Seitlovou (navrženou na obě funkce) a Jana Rumla, navrženého na funkci zástupce Veřejného ochránce práv. V tajném hlasování v prvním kole získal požadovanou nadpoloviční většinu Otakar Motejl, Jitka Seitlová byla zvolena jako druhý senátní kandidát ve druhém kole. Senátorka J. Seitlová byla také zvolena jako kandidátka na zástupkyni ombudsmana. Druhému senátnímu kandidátovi na zástupce ombudsmana, bývalému místopředsedovi Senátu Janu Rumlovi, chyběl ke zvolení v prvním kole pouhý je-

den hlas. Senátorům oznámil, že pokud bude znovu nominován, o funkci zástupce se bude opětovně ucházet. Současná zástupkyně A. Šabatová již svoji funkci letos neobhajuje.

Senát připravuje veřejné slyšení a novely zákonů, včetně volebního Senátoři také souhlasili, aby se konalo 9. veřejné slyšení Senátu na téma „Právní posouzení vyhánění zemědělských rodin z půdy v 50. letech minulého století“. Veřejné slyšení se bude konat ve středu 6. prosince 2006. Má za úkol připomenout zástupcům veřejné správy doposud neřešený problém, a to zničení lidských osudů v 50. letech minulého století. Účastníci veřejného slyšení posoudí právní a legislativní možnosti, jak by se mohly tyto události šetřit jako zločiny proti lidskosti. V rámci rozpravy na schůzi se senátoři zároveň vyjadřovali ke způsobu projednávání petic, které byly také zařazeny na pořad jednání. Senátorky a senátoři se také věnovali projednávání senátních iniciativ. Ve 2. čtení, tedy poté, co se jimi zabývaly příslušné výbory, Senát projednal a s úpravami schválil novelu obchodního zákoníku, která upravuje převoditelnost akcií, a dále novelu zákona o jednacím řádu Senátu. Tato novela rozšiřuje úkoly Kanceláře Senátu o využití objektů sídla Senátu pro veřejnost. Senát se zabýval také novelou volebního zákona, která byla postoupena z Poslanecké sněmovny ještě před koncem volebního období poslanců. Jelikož se však návrh týká preferenčních hlasů, přistoupil Senát k jeho projednávání až po volbách (jedná se o návrh zákona podle čl. 40 Ústavy ČR, na kterém se musí shodnout obě komory, a nevztahuje se na něj tudíž třicetidenní lhůta, kterou má Senát pro „běžné“ návrhy zákonů). Senátoři navrhovanou změnu, která umožní voličům upřednostnit čtyři místo dosavadních dvou kandidátů, schválili. Další změnou zákona jsou podmínky pro přednostní přidělení mandátu. Nadále bude postačovat pouze pět místo dosavadních sedmi procent tzv. preferenčních hlasů. 14. schůze Senátu bude pokračovat 2. listopadu 2006. Mgr. Sylva Kyselová Majovská, ředitelka organizačního odboru KS

9

L EGI SL AT I VA

N O V Ý Z Á KO N

O S I L N I Č N Í M P R O V OZ U

Od 1. 7. 2006 nabyl účinnosti zákon o silničním provozu, který novelizuje v současnosti platný zákon č. 361/ 2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který na své 10. schůzi Senát projednal jako senátní tisk č. 296. Garančním výborem byl Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zpravodajem senátor Ing. Igor Petrov. Senát vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, ta však setrvala na původním znění návrhu zákona. Zákon vzbudil řadu rozporuplných reakcí.

PRO

Mgr. Zdeněk Bárta, senátor za volební obvod č. 29, Litoměřice

V Í C E N E Ž P OŽ I T E K Z R YC H L É A R I S K A N T N Í J Í Z DY J E D Ů L E Ž I T Ě J Š Í K VA L I TA Ž I V O TA V Š EC H O B Y VAT E L Když jsem po sametové revoluci směl poprvé v roce 1990 vyjet na západ od našich hranic, jeden z nejvíce šokujících nových poznatků byl ten, jak tvrdé sankce proti motoristům nedodržujícím pravidla silničního provozu tam panují. A nejen to. Naprosto jsem nechápal, proč jsou například v ulicích záměrně vystavěné z chodníků vystupující poloostrůvky nutící řidiče k jízdě téměř krokem. Ulice je přeci pro auta, říkal jsem si, co je to za šikanu! Až po dlouhých diskuzích s hostiteli mi pomalu začalo docházet, že více než požitek z rychlé a riskantní jízdy, který je pro naprostou většinu řidičů – včetně mne samotného – opojný, je důležitější kvalita života všech obyvatel. Chodců, dětí, cyklistů – a konec konců i samotných řidičů. Vždyť síla a možnosti současných aut mnohdy koordinaci a úsudek řidičů značně převyšují! U nás se ale ani exekutiva, ani zákonodárný sbor celých patnáct let do nápodoby Západu příliš nehrnuly. Každý totiž věděl, že by se jednalo o velice nepopulární zásah do „svobody“ řidičů. Mělo to jediný výsledek: jatka na našich silnicích se tak rok od roku zhoršovala. Až teprve náš bývalý kolega senátor a ministr Milan Šimonovský našel dostatek odvahy k tomuto nepopulárnímu kroku a prosadil silniční zákon, který je výrazným posunem do civilizované Evropy. Lidské životy, které se tak podařilo zachránit, mu budou jednou v nebesích připsány k dobru. Proti zákonu se ale nepochopitelně zvedla vlna protestů. Závažné je, že se to týká i zákonodárců, dokonce i těch, kteří pro

10

zákon hlasovali. Slyšel jsem už i argument kolegů ze Sněmovny, že prý zákon schválili jen proto, aby Milanu Šimonovskému udělali radost!! Pokusím se proto stručně zopakovat, proč je silniční zákon prospěšný: • Vládou schválená Národní strategie bezpečnosti silničního provozu si klade za cíl snížit do roku 2010 počet obětí silničního provozu o polovinu úrovně v roce 2002. Bodový systém je jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak toho dosáhnout. • Jedná se o zavádění moderních forem tzv. intenzivního enforcementu. Hrozba kontroly a následného vysokého trestu prostě funguje. • Zákon vychází z dobrých zahraničních zkušeností, např. Francie. Bodový systém funguje ve většině zemí EU. • Není pravda, že řidiči budou houfně přicházet o řidičské průkazy. Vyplývá to ze zkušeností zemí, kde bodový systém zavedli. 12 bodů zatím nikdo nenasbíral za jednobodové přestupky. 60 000 ze 70 000 řidičů u nás dosáhlo jen 1 až 4 přestupky, takže po roční bezchybné jízdě budou opět na nule. • Drtivá většina řidičů si po obdržení bodů začala dávat pozor na dodržování předpisů. • Razantní pokles obětí dokládá, že se bodový systém osvědčil. Každý zachráněný život má smysl.

L EGI SL AT I VA

PROTI

MUDr. Jaroslav Mitlener, senátor za volební obvod č. 38, Mladá Boleslav

Z Á KO N P Ř E D S TAV U J E N E P Ř I JAT E L N O U KO M B I N AC I N E P R O V E D I T E L N ÝC H , A T Í M KO M I C K ÝC H N A Ř Í Z E N Í S N E B E Z P EČ Í M D R A S T I C K É H O P O S T I H U Hodnocení situace, do které novela přichází, je důležité u každého zákona. V případě novely silničního zákona se mi zdá ještě naléhavější posoudit výchozí situaci. Z mého pohledu vypadala situace před letošním červencem takto. V naší republice platil zákon o silničním provozu a související normy na evropské úrovni. Jak by to také jinak mohlo být! I povědomí veřejnosti o tom, co se smí a co naopak zákon zakazuje, bylo celkem dobré. Zásadním problémem byla skutečnost, že účastníci silničního provozu základní pravidla znali, ale až na výjimky je nedodržovali. Porušování bylo zcela veřejné a neuvěřitelně rozšířené včetně takových krajností, jako je jízda bez řidičského průkazu, neregistrované vozidlo, alkohol. Policie na situaci téměř rezignovala z důvodů, které nejsou tématem tohoto článku. Ještě máme v paměti varovné příznaky ukazující, že policie nezvládá řízení a kontrolu dopravy. Vymahatelnost zákona také nijak nezvyšovalo neustále připomínané téma korupce, občasné policejní akce zaměřené zjednodušeně řečeno na kontrolu náhradních žárovek nebo rozmisťování dopravních značek, které ve snaze omezit rychlost na padesát kilometrů za hodinu nařizovaly pro jistotu třicítku. Chyběl jednoduchý a přitom korupci odolný donucovací prvek. Po vzoru sousedních zemí ho autoři novely správně našli v bodovacím systému.

Jsem stále více přesvědčen, že pouhé doplnění platného silničního zákona o účinný restriktivní prvek, o správně nastavený bodovací systém, by vyřešilo většinu problémů v silniční dopravě a zároveň splnilo požadavek na jednoduchost novely zákona, konzumovaného širokou veřejností. Místo toho vstoupila v platnost změna zákona, která po několikaleté přípravě na ministerstvu a po sérii poslaneckých zásahů představuje pro účastníky silničního provozu nepřijatelnou kombinaci neproveditelných, a tím komických nařízení s nebezpečím drastického postihu. Vady zákona se v praxi velmi rychle projevily. Nyní jsou známé a popsané a není důvod váhat s jejich nápravou i za cenu další novely zákona. Dovolím si pojmenovat nejnaléhavější místa, o kterých by mělo být diskutováno při novelizaci. Navrhuji: • Více rozvrstvit tresty za přestupky nebo trestné činy do kategorií domluva, pokuta, pokuta s odejmutím bodů, okamžité odejmutí řidičského oprávnění. V nejzávažnějších případech, jako je vysoká hladina alkoholu v krvi nebo opakovaná jízda bez řidičského oprávnění, navíc zavést bezodkladné odnětí svobody. • Zachovat počet dvanácti bodů.

Novelizace pravidel silničního provozu byla odůvodněna navrhovatelem zejména nutností zvýšit bezpečnost na silnicích, dále s vládou schválenou Národní strategií bezpečnosti silničního provozu snižovat počet usmrcených a zraněných v důsledku dopravních nehod a v neposlední řadě aktualizovat českou právní úpravu ve vztahu k právu EU. Novelizace pravidel silničního provozu je postavena na nových preventivních opatřeních doplněných opatřeními v oblasti represe směřované zejména na řidiče, kteří se opakovaně dopouštějí dopravních přestupků.

11

L EGI SL AT I VA

P O L E M IK A P O K R AČU JE

N O V Ý S I L N I Č N Í Z Á KO N A N O, A L E …

Doprava a životní prostředí Mezi hospodářskými činnostmi, kterým se přikládá nejvýznamnější dopad na životní prostředí, má v rozvinutých státech významné místo doprava. Zvláště silniční doprava se obecně považuje za vůbec nejhoršího environmentálního škůdce, který v tomto směru předčil všechny ostatní sektory včetně průmyslu, energetiky či zemědělství. Negativní vliv dopravy na životní prostředí je způsoben mnoha faktory, jako jsou emise nebezpečných látek, hluk, dopravní zácpy, zábor území dopravní infrastrukturou, fragmentace krajiny. V poslední době se věnuje rostoucí pozornost zejména dvěma jevům. Především jde o emise velmi jemných prachových částic zvláště z výfuků dieselových motorů, které mají za následek mnohé choroby a předčasná úmrtí. Rovněž se zdůrazňují škodlivé emise skleníkových plynů, především oxidu uhličitého, které přispívají ke globální změně klimatu.Velmi výrazným negativním vlivem je rovněž ohrožení lidského života a zdraví dopravními nehodami, které se postupně dostávají mezi čelné příčiny úmrtí srovnatelné s hlavními chorobami. Rozdíl je ovšem v tom, že postiženi jsou obvykle lidé zdraví a většinou mladí. Způsob organizace dopravy je nepochybně důležitým faktorem, který může usměrnit, to znamená zvýšit nebo snížit, negativní důsledky dopravy. Proto je i z tohoto hlediska nutno věnovat velkou pozornost současnému novému silničnímu zákonu. Spíše kladný vliv zákona Celkově je možno říci, že podle dosavadních zkušeností je jeho vliv až dosud kladný. Zvýšením postihů za rychlou jízdu se celkově velmi výrazně snížila rychlost jízdy motorových vozidel zejména ve městech. Protože obecně platí, že čím vyšší rychlost, tím vyšší negativní vlivy na životní prostředí – ať již jde o škod-

12

livé emise, hluk či dopravní nehodovost – je zřejmé, že z tohoto hlediska je nutno nový silniční zákon hodnotit pozitivně. To však neznamená, že je možno jej jednoznačně přijmout v současné podobě. Zcela nepochybně má řadu nedostatků, nelogičností, zbytečně přísných postihů a dalších chyb. Při projednávání v Senátu jsme na řadu z nich upozornili, naše návrhy však Sněmovna bohužel nepřijala. Rovněž je třeba vidět, že zákon působí jako jeden z faktorů širšího a složitějšího systému, že není samospasitelným, na jiných skutečnostech nezávislým jevem. Součástí tohoto systému je především policie, na níž především záleží, jak je zákon aplikován a zda může mít trvalý kladný vliv. Zdá se, že tato složka zatím nějaké ohromující výkony nepodává. Pokud se její práce výrazně nezlepší, kladné projevy zákona budou jen omezené a možná i časově přechodné. Nový zákon je třeba pojmout i v kontextu dalších souvislostí. Nedostatky třeba revidovat Zákon má nepochybně mnohé nedostatky, pro které je třeba ho zrevidovat. Jak jsem již konstatoval, je škoda, že se nevyužilo poctivé práce Senátu, zákon mohl být kvalitnější již od počátku. Bylo by však chybou důkladnou revizi provést uspěchaně a bez pečlivé, vědecky fundované a odborně nezávislé studie jeho dosavadního působení. Na takovou studii je mimo jiné zapotřebí určitého času. Podle mého názoru by například bylo nesprávné zvyšovat limity maximální rychlosti na dálnicích a rychlostních komunikacích. To by z hlediska vlivu na životní prostředí a lidské životy a zdraví samo o sobě rozhodně nebyl kladný přínos, a navíc je třeba vzít v úvahu skutečnost, že silnice u nás všeobecně nejsou v dobrém technickém stavu. Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., člen Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

L EGI SL AT I VA

N O V Ý Z Á KO N

O S I L N I Č N Í M P R O V OZ U A V Y T I P O VÁ N Í P R O B L É M O V ÝC H O B L A S T Í P R O J E H O Z M Ě N U

Od 1. července 2006 začal platit nový zákon o provozu na silničních komunikacích, který zasáhl téměř každého, a tak vyvolal velkou celonárodní diskuzi. Při každé příležitosti se nyní zvedá nálada společnosti divokými historkami o bodech na silnicích. Z jedné strany je slyšet, jak je ten zákon špatný, jak je zaměřený proti řidičům, jak je šikanuje a je pouze restriktivní… Dokonce zazněla slova o naprostém selhání poslanců a senátorů při jeho schvalování. Z druhé strany zase zaznívají hlasy o uklidnění na cestách, větším dodržování pravidel a pozitivně také hovoří statistiky nehod a usmrcených. Určitě si všichni vzpomínáte na projednávání uvedeného zákona. Při jeho schvalování jsme nebyli nikterak naivní, abychom si mysleli, že po cca 150 přijatých pozměňovacích návrzích v Poslanecké sněmovně propustíme ze Senátu bezchybný produkt. Zákon jsme projednávali také v podvýboru pro dopravu a shodli jsme se, že je potřebný, avšak má řadu oblastí a otázek, které jsou kontroverzní a které si zaslouží vést odbornou diskuzi. Nedostatek času nám znemožnil zasáhnout do nastavených vazeb provázaného bodového systému. Výsledkem pak je zákon se spoustou technických chyb, které jsou ostře kritizovány zejména médii. Zákon má bohužel také mnoho tvrdých a nepřiměřených sankcí bez preventivních opatření. Přesto si myslím, a první měsíce platnosti mě o tom přesvědčily, že bylo správné jej přijmout. Jsme si však plně vědomi nedokonalosti zákona a hlavně jsme připraveni přispět k provedení nápravy chyb jeho novelizací. V úterý 3. října 2006 uspořádal Podvýbor pro dopravu na toto velmi aktuální téma seminář. Umožnil v Jednacím sále slyšet mozaiku názorů většiny zainteresovaných stran. Přítomní ocenili širokou a plodnou diskuzi, ale pouze litovali, že se neodehrála před schválením zákona. Účast přijali zástupci Ministerstva dopravy včetně ministra Aleše Řebíčka, z jehož vystoupení cituji: „Ministerstvo dopravy podporuje v první etapě technickou novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích, která by odstranila zjevné chyby, duplicity a nepřiměřené tvrdosti tohoto zákona. Až ve druhé etapě, po komplexním vyhodnocení, lze přistoupit k hlubším úpravám zákona, které by vstupovaly do samotné filozofie.Ta by se měla dotknout jednak vybraných přestupků v dopravě, kde došlo k zjevným chybám nebo kde je hodnocení přestupku nepřiměřeně přísné, popř. kde je duplicita sankcí s jinými zákony, dá-

le vybraných pravidel provozu na pozemních komunikacích, kdy jedna skupina řidičů získává neodůvodněné výhody nad jinými řidiči. Naše ministerstvo je dále připraveno k věcné diskuzi nad bodovým systémem.“ Za řidiče se vyjádřil Ing. Vladimír Starosta, zástupce ČESMAD: „Problém České republiky je nedostatek parkovacích míst. Představte si mého řidiče, který v pátek hledá místo k zaparkování. Když poruší dobu jízdy, postihy jsou nesmírně vysoké, zákon to pokutuje i čtyřmi body.“ Prostor dostal zástupce petentů Chcete změnu? Robert Vašíček: „Já bych strašně rád nahradil represi dvěma věcmi – tolerancí a zase tolerancí, abychom policistům dali v zákoně větší možnost posoudit stupeň ohrožení nebo stupeň nebezpečnosti přestupku.“ Velmi zajímavou a informačně hodnotnou prezentaci měl ředitel Centra dopravního výzkumu ing. Mikulík, který mimo jiné řekl: „To, co zde chci podtrhnout, je navození základní atmosféry, že slušné chování se vyplácí, že bodový systém má eliminovat z provozu ty řidiče, kteří se chovají nebezpečně a kteří ohrožují jiné.“ Silná kritika zazněla na Policii ČR, která sehrává v celém systému podstatnou roli. Ukazuje se, že bez správné kontroly dodržování pravidel nám nepomůže sebepřísnější zákon. Kritizovány byly rovněž populistické až nepochopitelné výroky některých našich politiků po zavedení zákona. Výsledek naplnil naše očekávání, široká diskuze přinesla jak konkrétní návrhy ke změně nejpalčivějších problémů (nepřiměřená výše pokut, zvýšení bodového limitu, technické chyby v zákoně), tak i zajímavé náměty k legislativnímu dopracování (preventivní prvky bodového systému – školení řidičů, povinný audit komunikací). Teď nás čeká důležitý krok. Zapracovat nejzajímavější podněty do legislativního procesu a dovést je do paragrafového znění. Novelizaci je potřeba provést ve dvou vlnách. Okamžitě opravit zjevné chyby a hrubé nedostatky, na kterých se dokážou všichni včetně politiků bez změti pozměňovacích návrhů shodnout, a následně na základě důkladné analýzy v horizontu jednoho roku provést širší úpravu. Ing. František Kopecký, senátor, předseda Podvýboru pro dopravu

13

L EGI SL AT I VA

O P R AV DU

M U S Í B Ý T T O L I K Z Á KO N Ů ?

Motto: Vláda a Parlament chrlí nové a nové zákony k regulaci všeho. Nechť tedy regulují i toto chrlení. Východiska Neudržitelný stav bujení českého právního systému, o němž usnesení Senátu č. 303 z roku 2006 diplomaticky praví, že se „vzdaluje klasickým ideálům tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva“, se projevuje zejména třemi jevy: 1. přebujele vysokým počtem změn (novelizací) právních předpisů navrhovaných vládou a členy Parlamentu. Představují až 80 % zákonodárné produkce. 2. obcházením řádného legislativního procesu formou „přílepků“, tedy novelizací zákonů přidaných až v závěru legislativního procesu k věcně nesouvisejícím zákonům. 3. měkkými pravidly legislativního procesu (snadnost pozměňovacích návrhů) a jejich další změkčování zavedením zrychlených postupů (přijetí v prvním čtení) a zneužíváním tzv. legislativní nouze. Za těmito jevy zůstává skryt jejich společný kořen – falešná představa, že regulace pomocí zákonů je univerzálním lékem na řešení společenských problémů a navíc zřejmý pocit, že je nutné vše řešit velmi rychle, tedy situace připomínající „válečný stav“. Uvedené tři symptomy jsou pouze projevem této hlubší příčiny. Samotný kořen této rakoviny práva pravděpodobně nelze omezit právně, neboť tkví hluboce v psychologii politické scény a jejích účastníků. Účelem úpravy je toliko omezit uvedené tři projevy. Přitom by zákon a jeho projednání měly vést i ke společenské reflexi, která by mohla přinést vystřízlivění z víry v zázračnou moc zákonů. Návrh nabízí opatření ve více rovinách. Vedle ozařování či skalpelu je proti rakovině třeba nasadit i chemoterapii, a snad i bylinky. Základní kameny úpravy Návrh se zaměřuje především na omezení počtu novelizací. Cílem má být postupné zvyšování počtu těch zákonů, které platí pouze v základním znění, anebo nanejvýše ve znění změněném co nejmenším počtem jasných novel základního zákona, které se netýkají ničeho jiného. Návrh se podpůrně zaměřuje také na celkový růst počtu zákonů a zavádí tzv. „stop-stav“. Celkový počet zákonů sice sám o sobě není tak hrozivý, jak by se na první pohled zdálo, nicméně bez omezení nárůstu celkového počtu norem by nebylo možno vytvořit účinný nástroj k omezení novelizací. Samotné novelizace totiž nelze přímo zakázat. Jedinou možností je tedy v „legislativním kotli“ vytvořit přetlak. V důsledku toho se pak k novelizaci může přistoupit jen po důkladné přípravě a výměnou za odstranění jiných, zbytečných novelizací. Vedle tohoto klíčového návrhu, který bude muset být ještě důkladně diskutován a zkoumán, předkládáme mnoho dalších opatření, směřujících ke stejnému cíli. Návrh se dále například zaměřuje na zvýšení odpovědnosti předkladatele návrhu zákona za výsledné znění a snižuje možnost zneužít návrh jiným účastníkem legislativního procesu k prosazení jiné než původně zamýšlené úpravy. Návrh výrazně omezuje možnost podávat individuální, neodůvodněné a neprojednané pozměňovací návrhy. K tomu se navrhuje sada opatření: 1. Zvýšení počtu členů komory potřebných k podání návrhu (nyní stačí jeden poslanec a jeden senátor)

14

2. Rozdělení dosud široce vnímaného pozměňovacího návrhu na detailněji vymezené formy, a to na úžeji definovaný vlastní pozměňovací návrh a na návrh rozšiřovací, který lze podat jen ve výboru, nikoli až ve druhém čtení. Tím by se mělo více zamezit to, že pod rouškou pozměňovacího návrhu (který má toliko pozměnit předloženou materii) se navrhují na plénu Sněmovny rozsáhlá rozšíření návrhů, ba dokonce se skrytě předkládají zcela nové úpravy, které neprošly řádným projednáním. Často se tak dokonce děje v tajné dohodě s předkládajícím ministrem, jemuž by návrh jinak neschválila vláda. 3. Zásadní změnu v nakládání se změnami přijatými v Poslanecké sněmovně. Přijetí jakékoli změny bude znamenat vrácení návrhu předkladateli. Teprve po provedení změn v návrhu zákona, tedy důkladném prostudování jejich dopadu, může nebo nemusí předkladatel takto změněný návrh poslat do dalšího legislativního procesu. 4. Výrazné zpomalení procesu přijetí pozměňovaného návrhu zákona (ke každé změně se vyžaduje vyjádření vlády). Dále návrh kombinuje sadu doprovodných opatření a omezení, která všechna směřují k vyšší kompetentnosti, transparentnosti a soustředěnosti předkládaných návrhů vždy k jednomu jasně a předem deklarovanému účelu. Návrh také výrazně snižuje možnost, že v přijatých zákonech budou přehlédnuté legislativně-technické vady i věcné omyly.

L EGI SL AT I VA Nejvýznamnějším z těchto opatření je zavedení veřejného projednávání návrhů zákona. Zavádí se tzv. „hromadná připomínka“, která má podporu alespoň pěti set občanů nebo právnických osob. Takovou připomínku pak musí překladatel projednat stejně seriózně jako připomínku jiného ministerstva. Jde o systém úspěšně zavedený na Slovensku. Tam již má několik let každé ministerstvo na svých webových stránkách zveřejněny všechny návrhy zákonů, vyhlášek a dalších návrhů, a to již ve fázi přípravy mezi ministerstvy. Jsou zveřejněny včetně jasného mechanismu, jak k nim veřejnost může předkládat návrhy. Doplňkem těchto opatření je zavedení průběžné povinnosti vlády snižovat počet zákonů měnících jiné zákony, a to o 10 % ročně po dobu pěti let. Navrhujeme tuto povinnost spojit s vyjádřením důvěry vládě. Dalším doplňkem těchto omezení a povinností vlády jsou opatření, která zvyšují obtížnost přijetí zákona. Jde například o zvýšení počtu členů Parlamentu oprávněných podávat jak návrhy zákonů, tak i pozměňovací návrhy, o vyšší nároky na odborné zpracování a posouzení předkládaných návrhů, anebo o posílení role prezidenta a Senátu jako pojistky proti přijetí zpochybnitelných zákonů. Ke všem opatřením lze v souhrnu říci: pokud bude návrh zákona důkladně předem projednán, včetně připomínek veřejnosti, a nebudou k němu přijímány překvapivé pozměňovací návrhy, jeho přijetí se nezdrží, naopak může být hladce a rychle přijat. Jakmile však začnou různé skupiny prosazovat změny, proces přijetí se výrazně zkomplikuje a prodlouží. Každý takový krok bude nutno důkladně vyjasňovat a nést za něj vyšší odpovědnost. Dvě oblasti změn – trvalé a přechodné Celá oblast navržených změn je rozdělena do dvou oblastí – jednak jako trvalé změny právního řádu (úpravy legislativního procesu), jednak jako „krizové“ dočasné opatření na pět let, jehož

úkolem je zvrátit dosavadní nebezpečný trend bujení a nepřehlednosti právního řádu. Nutnost změny Ústavy Alespoň část úpravy musí mít sílu ústavního zákona. Samotný kritizovaný jev, tj. přebujelé přijímání zákonů (zejména novelizací), totiž nemůže mít v hierarchii právního řádu stejnou sílu jako nástroj k jeho omezení. Je nutno použít „silnější zbraně“. Návrh Ústavního zákona zavádí jako trvalou změnu platné Ústavy ČR: a) obecné podmínky pro předložení každého návrhu zajišťující neopominutelný stupeň společenské odůvodněnosti a podpory návrhu, b) zvýšení počtu poslanců či senátorů, kteří mohou podat návrh zákona anebo podat pozměňovací návrh, c) nový postup po přijetí pozměňovacích návrhů: přijetí návrhu znamená vrácení předkladateli k dopracování, následuje již jen zrychlený proces bez dalších pozměňovacích návrhů, d) záruku pro vládu, že se ke změněnému znění může vždy včas písemně a kvalifikovaně vyjádřit tak, že její vyjádření obdrží následující zákonodárný orgán již se změněným návrhem, e) zvýšené kvorum pro přijetí zákona Poslaneckou sněmovnou, pokud byl zamítnut či vrácen Senátem a zároveň vrácen prezidentem (zvýšení váhy souladného „veta“ Senátu a prezidenta), ve variantě nutnost přijetí takového zákona oběma komorami. jako přechodný ústavní zákon pro omezené období „stop-stavu“ na 5 let: f) veřejné projednání zákona ve formě zveřejnění návrhu, příjmu připomínek a jejich vypořádání, kvalifikace tzv. „hromadné připomínky“ podpořené 500 občany. Vypořádání se stane součástí důvodové zprávy. Návrh tohoto opatření na pět let představuje zároveň možnost prověřit jeho funkčnost a přínos (poté bude možno zvážit i trvalé zařazení tohoto postupu do právního řádu). g) zákaz přejímat do nových zákonů novelizace z jiných zákonů, čímž by se měly zákony postupně čistit od nánosů množství novelizací, h) samotný „STOP-STAV“, tedy nezvyšování počtu platných zákonů, jako podmínku přijetí každého nového zákona (princip „kus za kus“). Jedině vytvoření tohoto „přetlaku“ může v kombinaci se zákazem přejímat novelizace vést k promyšlenému očišťování novelizačních nánosů, i) úkol vlády v určeném období (a přiměřeně i po něm) provést redukci a očistu právního systému, a to každý rok o desetinu počtu novelizací. Návrh Ústavního zákona vyjadřuje jen obecnou logiku a typ limitních podmínek, jako je absolvování veřejného projednání u vládních návrhů či minimální počet poslanců či senátorů pro sněmovní a senátní návrhy či určité pravidlo platné pro přijetí zákona. Jednací řády komor Podrobnosti, zejména postup při předkládání a projednání zákona, co je počet platných zákonů a princip „kus za kus“, upravují prováděcí běžné zákony, konkrétně jednací řády komor. Význam úkolu očistit právní řád Od počátku musí být jasné, že očista právního řádu je mimořádný úkol vyžadující rozsáhlou organizační základnu a nemalé rozpočtové prostředky. Od počátku by také mělo být jasno, že vynaložení těchto sil a prostředků má přinést ve střednědobém horizontu významné úspory a výnosy v uvolnění ekonomiky v redukci nákladů na státní aparát, jakož i v rozšíření občanských svobod. Mgr. Soňa Paukrtová, senátorka za vol. obvod č. 35, Jablonec nad Nisou

15

V O L B Y D O SE N ÁT U

VOLBY

D O J E D N É T Ř E T I N Y S E N ÁT U

Česká republika je pro volby do Senátu rozdělena na 81 volebních obvodů. Každý je reprezentován jedním senátorem, jehož mandát je 6 let. Senátoři jsou voleni většinovým volebním způsobem, voliči vybírají svého senátora z kandidátů, které navrhnou různé politické subjekty nebo z kandidátů nezávislých. Počet kandidátů v jednom volebním obvodu je neomezený. Ten kandidát, který získá nadpoloviční počet hlasů, se stává senátorem. Pokud žádný z kandidátů nezíská přes 50 % hlasů, dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů postupují do druhého kola. Zde vítězí kandidát s vyšším počtem hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje los. Senát je institucí trvalou, volby se konají každý sudý rok v jedné třetině volebních obvodů, horní parlamentní komora tak pracuje nepřetržitě a není nikdy rozpuštěna. Senátorem se může stát každý občan České republiky, kterému je nejméně 40 let. Ve volbách může opakovaně kandidovat i senátor, kterému končí mandát. Pokud dostane důvěru občanů, může ve své práci pokračovat i po více volebních období. Letošní senátní volby se konají 20. – 21. 10. 2006, případné druhé kolo 27. – 28. 10. 2006. Výsledky voleb budou známy po uzávěrce časopisu, najdete je v aktuální příloze tohoto čísla.

Ivana Řápková (ODS) Martin Maxa (Politika 21) Džamila Stehlíková (Strana zelených) František Pěchota (US-DEU) Petr Skála (nezávislý)

Václav Krása (Unie Prahy 4 – KDUČSL, US-DEU a SNK-ED)

Volební obvod č. 8 – Rokycany Luděk Sefzig (ODS)

Karel Erben (Česká pravice) Jiří Patočka (ČSSD) Ivo Patta (Koalice pro Českou republiku) Jiří Randák (KSČM) Václav Musílek (Nezávislí pro Prahu) Alena Palečková (ODS) Zdeněk Bašný (SNK-ED) Zdenka Ullmanová (Strana Rovnost Šancí) Jiří Fiala (Strana zdravého rozumu) Jiří Dědeček (Strana zelených) Libuše Barková (nezávislá kandidátka) Michael Hvížďala (nezávislý kandidát)

František Brožík (ČSSD) Ivo Kaplán (KDU-ČSL) Jan Mudra (KSČM) Luděk Sefzig (ODS) Jiří Bendl (Strana zelených) Tomáš Křiklán (US-DEU) František Pillmann (Celý… ) Volební obvod č. 11 – Domažlice Petr Smutný (ČSSD) Jiřina Rippelová (ČSSD) Jaroslav Lobkowicz (KDU-ČSL) Věstislav Křenek (KSČM) Eliška Hašková-Coolidge (ODS) Stanislav Volák (US-DEU) Michal Janek (nezávislý kandidát) Volební obvod č. 14 – České Budějovice Jiří Pospíšil (ODS)

Seznam kandidátů pro volby v říjnu 2006 je převzat z internetových stránek Českého statistického úřadu ze dne 25. 9. 2006. V závorce za jménem je uveden politický subjekt, který kandidáta navrhl. Nynější senátor je uveden barevně na prvním řádku.

Eduard Zeman (ČSSD) Miroslav Tetter (KDU-ČSL) Elvíra Tomášková (Konzervativní strana) Ivan Tekel (KSČM) Jiří Pospíšil (ODS) Miroslav Kříženecký (Politika 21) Lumír Mraček (SNK-ED) Miroslav Hule (Strana zelených)

Volební obvod č. 2 – Sokolov Jan Hadrava (US-DEU)

Volební obvod č. 17 – Praha 12 Edvard Outrata (US-DEU)

Josef Novotný (ČSSD) Ladislav Mrázek (KSČM) Štefan Kanaloš (Nezávislí) Pavel Čáslava (ODS) Petr Zahradníček (SNK-ED, Konzervativní strana) Milan Gebouský (Strana zelených) Josef Hora (Hnutí za harmonický rozvoj obcí a měst)

Václav Truhlář (Česká pravice) Květoslava Kořínková (ČSSD) Daniela Rázková (KDU-ČSL) Petr Šimůnek (KSČM) Svatopluk Karásek (US-DEU) Tomáš Grulich (ODS) Mirka Čejková (Politika 21) Petr Hannig (Strana zdravého rozumu) Pavel Klener (Strana zelených)

Volební obvod č. 5 – Chomutov Alexandr Novák (ODS)

Volební obvod č. 20 – Praha 4 František Příhoda (ODS)

Marie Benešová (ČSSD) Zdeněk Jánský (Humanistická strana) Václav Homolka (KSČM) Milan Beran (Nezávislí) Ondřej Mikš (NEZ/DEM)

Richard Hindls (ČSSD) Karel Skoupil (KSČM) Tomáš Töpfer (ODS) Petr Štěpánek (Strana zelených)

16

Volební obvod č. 23 – Praha 8 Alena Palečková (ODS)

Volební obvod č. 26 – Praha 2 Daniela Filipiová (ODS) Michal Simkanič (Česká pravice) Vlastimila Vrabcová (ČSSD) Václav Srb (Koruna Česká) Pavel Ambrož (KSČM) John Bok (Nezávislí pro Prahu) Josef Heller (ODA) Daniela Filipiová (ODS) Helena Kohoutová (Politika 21) Věra Chytilová (Strana Rovnost Šancí) Tomáš Mikeska (SNK-ED) Ivan Rynda (Strana zelených) Taťana Fischerová (Zelení) Volební obvod č. 29 – Litoměřice Zdeněk Bárta (KDU-ČSL) Robert Kopecký (ČSSD) Zdeněk Bárta (KDU-ČSL; Strana zelených) Zdeněk Dušek (KSČM) Luboš Vrtilka (NEZ/DEM) Alexandr Vondra (ODS) Anděla Dvořáková (Politika 21) Květoslava Jeriová – Pecková (SNK-ED) Jiří Jelen (US-DEU) Volební obvod č. 32 – Teplice Jaroslav Kubera (ODS) Milan Pecháček (ČSSD) Alenka Antošová (KDU-ČSL) Oldřich Bubeníček (KSČM) Vladimír Procházka (NEZ/DEM) Jaroslav Kubera (ODS) Pavel Rajčan (SNK-ED) Petr Benda (Strana zelených)

V O L B Y D O SE N ÁT U Volební obvod č. 35 – Jablonec nad Nisou Soňa Paukrtová (původně za US-DEU)

Volební obvod č. 50 – Svitavy Jiří Brýdl (KDU-ČSL)

Imrich Bugár (ČSSD) Karel Kolář (Klub sociálně demokratické orientace) Věra Picková (KSČM) Jiří Čeřovský (ODS) Soňa Paukrtová (Strana pro otevřenou společnost) Zbyněk Vobořil (Nestraníci) Zdeněk Joukl (Koalice pro Českou republiku)

Jiří Havel (ČSSD) Václav Koukal (KDU-ČSL) Miroslav Krejčí (KSČM) Miroslav Popelka (ODS)

Volební obvod č. 38 – Mladá Boleslav Jaroslav Mitlener (ODS) Jaromír Jermář (ČSSD) Václav Jakubec (KSČM) Marcela Exnerová (NEZ/DEM) Jaroslav Mitlener (ODS) Jitka Hořejšová (Politika 21) Zdeněk Šverma (SNK-ED) Jiří Čejka (Strana zelených) Volební obvod č. 41 – Benešov Helena Rögnerová (původně za KDU-ČSL) Zdeněk Seidl (ČSSD) Antonín Podzimek (KDU-ČSL) Jiří Kopsa (KSČM) Karel Šebek (ODS) Miroslav Žirovnický (Politika 21) Eva Tylová (Strana zelených) Helena Rögnerová (Volba pro město) Milan Hoke (nezávislý kandidát) Volební obvod č. 44 – Chrudim Petr Pithart (KDU-ČSL) Jaroslav Trávníček (ČSSD) Petr Pithart (KDU-ČSL) Jiří Šimek (KSČM) Jana Fischerová (ODS) Josef Kolář (Koalice pro Českou republiku) Stanislav Pecka (Strana venkova – spojené občanské síly) Karel Ledvinka (Konzervativní strana) Volební obvod č. 47 – Náchod Petr Fejfar (US-DEU) Josef Veselka (Česká pravice) Jan Uhlíř (ČSSD) Karel Nývlt (KDU-ČSL) Richard Knot (Koalice pro Českou republiku) František Rázl (KSČM) Dušica Zimová (Nezávislí) Petr Pakosta (ODS) Jan Regner (SNK-ED) František Molík (Strana zelených) Petr Fejfar (US-DEU)

Václav Vlček (ODS) Jan Mrázek (SNK-ED) Jiří Krist (Strana zelených) Volební obvod č. 71 – Ostrava-město Milan Balabán (ODS)

Volební obvod č. 53 – Třebíč Pavel Janata (KDU-ČSL) Miloš Mašek (ČSSD) Pavel Janata (KDU-ČSL) Josef Zahradníček (KSČM) Petr Hobl (ODA) Vítězslav Jonáš (ODS) Hana Houzarová (Strana zelených) Volební obvod č. 56 – Břeclav Vladimír Schovánek (původně za US-DEU) Jan Hajda (ČSSD) Jan Koráb (KDU-ČSL) Ludmila Živná (KSČM) Milan Blažek (ODS) Josef Ševčík (Sdružení nestraníků) Zdeněk Petr (SNK-ED) Jiří Matuška (Strana zelených) Vladimír Schovánek (Volba pro lidi) Josef Vašíček (nezávislý kandidát) Volební obvod č. 59 – Brno-město Milan Šimonovský (KDU-ČSL) Jiří Václavek (ČSSD) Jan Holík (KDU-ČSL) Daniel Borecký (KSČM) Růžena Šalamonová (NEZ/DEM) Richard Svoboda (ODS) Rom Kostřica (Politika 21) Mojmír Vlašín (Strana zelených) Volební obvod č. 62 – Prostějov Robert Kolář (US-DEU) Vladimír Trunda (Česká pravice) Božena Sekaninová (ČSSD) Petr Kousal (KDU-ČSL) Jaroslav Čížek (KSČM) Vladimír Hučín (Konzervativní strana) Ivana Hemerková (ODS) Volební obvod č. 65 – Šumperk Adolf Jílek (KDU-ČSL) Zdeněk Muroň (ČSSD) Adolf Jílek (KDU-ČSL) Josef Janíček (KSČM) Jindřich Němčík (Nezávislá volba) Zdeněk Zerzáň (ODS) Volební obvod č. 68 – Opava Josef Jařab (ODA) Zdeněk Jirásek (ČSSD) Vojtěch Turek (KDU-ČSL) Josef Kimpl (KSČM) Radim Masný (NEZ/DEM)

17

Otakar Veřovský (ČSSD) Jan Půček (KDU-ČSL) Karel Gavenda (KSČM) Jana Volfová (NEZ/DEM) Milan Balabán (ODS) Pavla Topolánková (Politika 21) Karel Szopa (Strana zelených) Volební obvod č. 74 – Karviná Ondřej Feber (původně za US-DEU) Petr Vícha (ČSSD) Ondřej Feber (KDU-ČSL) Jaroslav Gongol (KSČM) Vladimír Mach (Nezávislí) Marian Kuś (NEZ/DEM) Karel Světnička (ODA) Emilie Večeřová (ODS) Jaroslava Kraftová (Politika 21) Peter Halák (Strana zelených) Lubomír Schellong (nezávislý kandidát) Volební obvod č. 77 – Vsetín Jaroslav Kubín (nezávislý) Dagmar Lacinová (ČSSD) Jiří Čunek (KDU-ČSL) Jiří Varga (KSČM) Jiří Kubeša (ODS) Karel Pavelka (Strana zelených) Volební obvod č. 80 – Zlín Jiří Stodůlka (KDU-ČSL) Jan Uherka (ČSSD) Jiří Stodůlka (KDU-ČSL) Josef Čejka (KSČM) Mojmír Novák (Nezávislí) Michal Marek (ODS) Ladislav Pilka (Politika 21) Jana Juřenčáková (Nezávislí starostové pro kraj, SNK-ED) Jiří Vavřínek (Česká pravice)

Zdroj: Český statistický úřad, 25. 9. 2006 Poznámka: Plný název uskupení Sebeobrana voličů je Sebeobrana voličů – váš hlas nepodpoří financování planých řečí, ale zdravotnictví vašeho obvodu. Plný název politického subjektu Celý… je Celý plat senátora budu dávat na zdravotnictví našeho obvodu. Pod zkratkou NEZ/DEM je strana Nezávislí demokraté.

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H

VO č. 1

Volební obvod č. 1 – Karlovy Vary SENÁTOR JAN HORNÍK

Volební obvod č. 12 – Strakonice SENÁTOR JOSEF KALBÁČ

Volební obvod č. 32 – Teplice SENÁTOR JAROSLAV KUBERA

Na Božím Daru, ve volebním obvodu senátora Jana Horníka, dne 9. září 2006 úspěšně proběhl již 3. ročník Karlova kroku (chůze s holemi) – Nordic Walking Marathon v nově a dynamicky se rozvíjející turisticko-sportovní disciplíně. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu převzal nad touto akcí záštitu. Senátoři také, stejně jako loňský rok, ocenili pamětní plaketou a drobným dárkem nejstaršího účastníka maratonu, kterým se letos stala paní Helena Tomášková. Ocenění za senátní výbor předal senátor Jan Horník, člen výboru.

Obec Řepice uspořádala po pěti letech opět setkání rodáků spojené s vysvěcením obecních symbolů – znaku a praporu. Hlavním důvodem, proč bylo setkání uspořádáno, se stalo výročí první zmínky o obci před 755 lety. Oslava začala u nových slunečních hodin, které odhalil senátor Josef Kalbáč. Ty zde byly již v dobách života Jana Hodějovského z Hodějova, jemuž byla následně odhalena busta jako nejslavnějšímu obyvateli obce. Sobotnímu odpoledni poté dominovalo především divadelní představení ochotnického spolku, jež sehrálo hru na motivy pověstí o Řepici. Obec uspořádala také výstavu fotografií. Završením sobotních oslav se stala taneční zábava.

V sobotu 22. července se v Teplicích u pomníku věnovanému památce amerických letců, kteří v roce 1944 zahynuli při vojenské letecké operaci na území Teplicka, sešli z iniciativy Severočeského leteckého archivu zástupci americké i české strany, představitelé krajského vojenského velitelství a města Teplic. Sobotní shromáždění mělo připomenout utrpení z dřívějších let. V osudný den 21. července 1944 vzlétlo z jihoitalské vojenské letecké základny Stornara několik desítek bombardovacích letadel, která měla zničit rafinerii v Záluží u Mostu a vojenské objekty v severoitalském městě Mestre. Kvůli špat-

– Nordic

Walkin g

Marath

on VO č. 1

2 – setk

ání rod

ka VO

0 let p č. 9 – 8

lzeňské

áků v Ř

epici

ZOO

VO č. 3

Volební obvod č. 9 – Plzeň-město SENÁTOR RICHARD SEQUENS Oslav osmdesáti let plzeňské ZOO, které se konaly 6. září 2006 v zoologické a botanické zahradě, se zúčastnil senátor Richard Sequens a další významní hosté z politického i kulturního života v Plzni. Celodenní oslavy byly velmi zajímavé. Slavnostním přípitkem byla otevřena nová expozice Severní a Jižní Ameriky, ředitel ZOO pan ing. Jiří Trávníček pokřtil krásnou publikaci „80 let ZOO“ vydanou k této příležitosti. Bohatý program oslav nabízel hostům i návštěvníkům, kterých bylo v tento den požehnaně, např. prohlídku ZOO a botanické zahrady s průvodcem, komentované krmení tučňáků, prohlídku zázemí chovu drobných savců, plazů a ptáků, ukázku sokolnictví a výcviku dravců a další zajímavosti ze zoologické zahrady. Dnem stráveným v ZOO Plzeň byli jistě potěšeni malí i velcí návštěvníci.

VO č. 2

1 – Sm

ích

omorn ovská k

í filhar

Volební obvod č. 21 – Praha 5 SENÁTOR MIROSLAV ŠKALOUD Pod záštitou senátora Miroslava Škalouda se 19. září uskutečnil ve Valdštejnské zahradě koncert Smíchovské komorní filharmonie. Orchestr je společným projektem ZUŠ Štefánikova Smíchov, ZUŠ Music Art Barrandov a II. Fakultní základní školy na Barrandově. V počátcích se toto těleso skládalo jen z žáků základních uměleckých škol, později bylo rozšířeno o jejich pedagogy a amatérské muzikanty z regionu. Připojil se také dětský pěvecký sbor Pegas. Soubor nyní svými vystoupeními významně obohacuje kulturní a společenský život na Praze 5 i v regionu hl. m. Prahy.

18

monie

2 – piet

ní shro

mážděn

lei

né viditelnosti se nad rafinerii dostalo jen 143 bombardovacích strojů. Podle doložených pramenů padla nad územím Teplicka a Mostecka za oběť protiletadlovému dělostřelectvu čtyři bombardovací letadla. Bilance akce byla tragická, neboť z obou osádek zahynulo 14 letců a čtyři byli zajati. I když se velké části obou osádek podařilo vyskákat na padácích, přežili jen čtyři muži. Část jich na místě dopadu ubil zfanatizovaný dav, jednoho muže zastřelili příslušníci Reichsarbeitdienstu a jednoho příslušníci Schutzpolizei přivázali k automobilu, který ho v ulicích Teplic doslova usmýkal k smrti. Flak se stal osudným

í v Te

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H i pro osádku letounu, který pilotoval John J. Cunningham. Letoun se zřítil u obce Křižatky v okrese Most. Části jeho desetičlenné posádky se podařilo vyskočit. Jeden voják podlehl svým zraněním v teplické nemocnici, druhý byl po dopadu zastřelen. Pravděpodobně stejný osud potkal i další dva, kteří dopadli u obce Souš na Mostecku. Nálet rafinerii v Záluží tehdy příliš neublížil, pumy většinou dopadly na přilehlé tábory zahraničních dělníků a válečných zajatců. Pozitivní ale bylo, že způsobil paniku a chaos, kterého řada dělníků a zajatců využila k útěku.

3 – př VO č. 3

edáván

í ceny L

ad

1 – MŠ

Volební obvod č. 41 – Benešov SENÁTORKA HELENA RÖGNEROVÁ Novou třídu v Mateřské škole v Mnichovicích slavnostně otevřeli na konci srpna senátorka Helena Rögnerová, starosta města Jakub Žvejkal a ředitelka MŠ Alena Hybešová za přítomnosti dalších významných hostů. Během krátkého časového termínu se městu podařilo za finanční podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR otevřít již čtvrtou třídu. Mnichovické děti tak mohly 1. září nastoupit do zrekonstruovaných a vybavených prostor nové „motýlkové“ třídy a v jejich rozzářených očích bylo vidět, že se jim v ní opravdu líbí.

kové ě Kozlí

VO č. 4

tak i zeleného trikotu (ve vrchařské soutěži) se stala německá závodnice Theresa Senffová, druhé místo v celkovém pořadí a bílý trikot (za vítězství v soutěži aktivity) získala česká reprezentantka Lada Kozlíková a na třetím místě skončila Hana Kupfernagelová ze SRN. Na slavnostní zahájení a závěrečné vyhodnocení 6. a 9. července v Krásné Lípě byl rovněž pozván místní senátor Josef Zoser, aby tak jako před rokem předával ceny nejlepším závodnicím.

Motýlk

Akci uspořádala senátorská kancelář spolu s Centrem sociální pomoci a služeb. Mnoho seniorů, kteří se besedy zúčastnili, ještě zažilo prvorepublikový Senát. Samozřejmě v té době byli ještě děti, ale z vyprávění rodičů a prarodičů si mnoho informací pamatovali. Proto je velmi zajímalo srovnání dnešního Senátu s předválečným. Diskuse se zaměřila též na fungování a postavení druhých komor v zahraničí. Mnoho účastníků a účastnic zná fungování hradecké senátorské kanceláře. „Pan docent Barták je takový náš ombudsman,“ říká osmdesátiletý obyvatel Harmonie 1. Proto se J. Vedlich soustředil spíše na prezentaci fungování Senátu jako celku. Senioři se zajímali také o volbu ústavních soudců, zákon o sociálních službách, zákon o silničních komunikacích, o přestavbu sídla Senátu či o krásnou Valdštejnskou zahradu. Celé setkání, které se neslo v přátelském duchu, bylo zakončeno dohodou, že senátor Karel Barták opět převezme záštitu nad každoroční výstavou fotografií.

ová

VO č. 4

7 – zák

on o od

padech

v praxi

eplicích

Volební obvod č. 33 – Děčín SENÁTOR JOSEF ZOSER Ve dnech 6. až 9. července se v rámci Světového poháru cyklistiky žen uskutečnil již 19. ročník ženského cyklistického závodu Tour de Feminin „O cenu Českého Švýcarska“. Závod se stal již tradičním setkáním více jak stovky skvělých cyklistek nejen z Evropy (letos poprvé mimo jiné i ze Švédska a Estonska), ale i ze zámoří – Kanady, Brazílie, Argentiny, Mexika, Kolumbie a Kostariky. Letošní závod byl rozdělen do 5 etap, jel se za omezeného silničního provozu a startovala v něm 4 až 8 členná národní a regionální družstva. V jeho závěru byla vyhodnocena soutěž jednotlivkyň, vrchařská soutěž, soutěž aktivity a družstev. Kromě 3 etap, které se jely na území České republiky, respektive Šluknovského výběžku a jeho okolí, byla jedna etapa (konkrétně časovka) uspořádána v polské Bogatyni a zbývající etapa v německém Löbau. Vítězkou závodu a držitelkou jak žlutého,

VO

besed č. 45 –

a se sen

iory

do

Volební obvod č. 45 – Hradec Králové SENÁTOR KAREL BARTÁK V rámci 10. výročí založení Senátu besedoval asistent senátora Karla Bartáka Jindřich Vedlich se seniory v královéhradecké Harmonii – domu s pečovatelskou službou.

19

skop Volební obvod č. 47 – Náchod SENÁTOR PETR FEJFAR Senátor Petr Fejfar, který v Senátu pracuje jako místopředseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, se rozhodl, že politiku ochrany životního prostředí uvede přímo do praxe. Ve svém volném čase propaguje třídění odpadů. Nespokojí se však pouze s přesvědčováním a s různými besedami, ale třídění odpadů předvádí přímo v reálném životě. Ve svém volebním obvodě si obléká pracovní oděv a pomáhá lidem pochopit filozofii zákona o odpadech přímo na ulici.

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H Volební obvod č. 48 – Rychnov nad Kněžnou SENÁTORKA VÁCLAVA DOMŠOVÁ V sobotu 16. září 2006 se v Rokytnici v Orlických horách konala veliká sláva. Místní železniční dráha si připomínala 100 let svého trvání. Stovky lidí si připomněly nejen minulost této železnice, viz foto s nostalgickou vzpomínkou „na století páry“, ale představila se i budoucnost – nová souprava Regionova. Místní lidé si pochvalují, že dnes jsou za 2 hodiny ze zapadlého městečka třeba v Praze. Do železnice vkládají mnoho nadějí, neboť doufají, že by mohla přinést rozvoj do jejich oblasti, která je nyní poznamenána velkou nezaměstnaností. Dalších minimálně 100 úspěšných let přišla místní dráze popřát také senátorka Václava Domšová.

VO č. 4

8 – 100

let žele

znice

ka

ha z Kroměříže časem 1:49:51 před Pavlem Novákem z Jihlavy a Jiřím Žákem z Nového Města na Moravě. Celkovým zhodnocením časů Malého svrateckého maratonu a jarního běhu Bystřickem je soutěž o pohár senátora Josefa Novotného s názvem Běháme Vysočinou. Letošním vítězem poháru se stal opět Jiří Žák z Nového Města na Moravě. Pro diváky byl připraven celodenní program, mohli vidět ukázky adrenalinových sportů, zhlédnout výstavu obrazů a děti vyzkoušely mnoho atrakcí. O velké napětí se postarali seskakující parašutisté v době, kdy jeden z nich zavadil o dráty elektrického vedení. Naštěstí bez zranění tak v předstihu způsobil menší ohňostroj před tím večerním, kterým byl vydařený den sportu ve Víru zakončen.

VO č. 7

0–

ký fo ostravs

lklorní

lei

VO č. 5

1 – Malý

Volební obvod č. 51 – Žďár nad Sázavou SENÁTOR JOSEF NOVOTNÝ Poslední srpnovou sobotu proběhl ve Víru na Vysočině už 53. ročník Malého svrateckého maratonu. Celodenní sportování zahájily v ranních hodinách děti, po obědě běželi junioři a odpoledne se vydalo na trasu hlavního závodu dlouhou 32 km s převýšením okolo 50 m celkem 98 závodníků, mezi nimiž nechybělo ani patnáct žen. Letošního ročníku se zúčastnili závodníci z české absolutní špičky. Vyhrál Jan Blá-

raton

1 – Jaro

v regio

nu

skop

Volební obvod č. 70 – Ostrava-město SENÁTORKA LIANA JANÁČKOVÁ Již devátý ročník festivalu městských souborů s mezinárodní účastí Folklor bez hranic Ostrava 2006 se uskutečnil ve dnech 14. až 18. srpna 2006 v moravskoslezské metropoli. Tradičně ho pořádalo občanské sdružení Společnost pro kulturu a umění v Ostravě spolu se Souborem lidových písní a tanců Hlubina. Záštitu nad letošním ročníkem převzala paní starostka a senátorka Liana Janáčková a primátor města Ostravy Aleš Zedník. Vedle tradičních folklorních souborů z Ostra-

20

do

festival

VO č. 8

ký ma svratec

vy se festivalu letos zúčastnily soubory ze Slovenska, Polska, Portugalska, z ostrova Aitutaki až z Polynésie a také hosté z Mexika. Zahájení v pondělí 14. srpna 2006 začalo přijetím zástupců zúčastněných souborů v Nové radnici, kde současně probíhala výstava fotografií z minulých ročníků. V dalších dnech pokračoval festivalový program v jednotlivých obvodech města Ostravy, v úterý přijala paní Liana Janáčková zástupce souborů na radnici v Ostravě-Mariánských Horách. Pro účinkující byl také připraven doprovodný program, k němuž patřila např. vyjížďka na věž Nové radnice, návštěva Pivovaru Ostravar, Hornického muzea či zoologické zahrady.

Volební obvod č. 81 – Uherské Hradiště SENÁTOR JOSEF VACULÍK Senátor Josef Vaculík přivítal na půdě horní komory Parlamentu účastníky literární soutěže Jaro v regionu. Soutěž, která letos měla téma Jak jsem potkal Komenského, byla vypsána pro žáky 8. a 9. tříd a nižší ročníky gymnázií. Žáci měli možnost navštívit zrekonstruované prostory Valdštejnského paláce a seznámit se s jejich historií, prohlédli si též Valdštejnskou zahradu a pobesedovali se svým senátorem. Vedle Senátu si prohlédli také reprezentační salonky Pražského hradu, Španělský a Vladislavský sál.

L EGI SL AT I VA

SEN ÁT O Ř I P R O T I R OZ ŠIŘ O VÁ NÍ HA ZARDNÍCH HER

Začátkem října projednával Senát senátní novelu zákona o loteriích. Problémy v provozování hazardních her se nahromadily na neúnosnou míru a v současné době už ohrožují samotné fungování státu. Česká republika má velmi benevolentní zákon o loteriích, a ani ten není dodržován. Hazardní hry jsou trvale na vzestupu, nebezpečný je zejména nárůst hraní mladistvých, ale hazard se nevyhýbá žádným sociálním skupinám. Historie Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, patřil k prvním polistopadovým zákonům a není v současné době téměř respektován. Zájem o hazardní hry v ČR značně roste, v roce 1992 bylo vsazeno 9,5 mld. korun a v loňském roce už 92 miliard korun. Tlaky obcí, které si uvědomily dopady hazardních her na svoje obyvatele, vyústily v roce 1998 v novelizaci zákona, která jim umožnila výherní hrací přístroje (VHP) na svém území regulovat. Provozovatelé hazardu si ale ihned prosadili povolování her přes Ministerstvo financí podle § 50 odst. 3 zák. a do obcí začaly být povolovány rulety, kostky a jiné hry, na které se vyhlášky obcí nevztahovaly. Zrychlení tohoto trendu nastalo v roce 2003, kdy si Sazka pomocí stejné výjimky prosadila centrální loterní systém s interaktivními videoloterními terminály, které vypadají podobně jako VHP, ale nemusejí se u nich dodržovat limity sázek ani výher, MF je povoluje na neomezenou dobu, jsou umísťovány téměř kdekoliv (obchodní domy, benzinky, cukrárny …) a neplatí pro ně ani omezení nutná v kasinech (identifikace hráče, výše sázek, dozor nad hrou). Svojí konstrukcí jsou terminály daleko nebezpečnější než progresivní VHP umísťované v kasinech. Terminály provozuje již 10 společností na téměř 3 000 stanovištích. Výklad zákona o loteriích se také „zvrhl“ v části, která se zabývá povolováním kasin. Firmy nedodržují tzv. živou hru a vznikají tak „pseudokasina“ provozující pouze progresivní VHP. Počet kasin u nás narostl na 190, počet obyvatel na jedno kasino tak dosahuje hustoty v Las Vegas. Pro porovnání: Norsko a Irsko nemají žádné kasino, Švédsko má 4 a Belgie 9. Státní podpora hazardu České zákony jsou k povolování hazardních her nejbenevolentnější na světě a ještě je cíleně podporují. Hazardní hry jsou osvobozeny od daně z příjmu a správní poplatek je nepochopitelně omezen zákonem o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. výší 10 miliónů Kč za rok pro jednoho provozovatele. V praxi to znamená, že zákonem předepsaný 10 % poplatek, který nahrazuje daň, se pro 92 % firem provozujících hazardní hry snižuje na 1–3 %! Státní kasa tak přichází jenom na záměrném omezení tohoto poplatku, který zvýhodňuje velké firmy, letos asi o 1 miliardu korun. Stát dále umožňuje firmám před zdaněním vyvést až 20 % výtěžku z hazardních her na veřejně prospěšné a sportovní účely, čímž firmy cíleně ovlivňují veřejné mínění a příslušné samosprávy. Ty dostaly loni přímo do rozpočtů 586 mil. a 1,6 miliardy korun šlo na dotace sportu. Na kulturní a zdravotní účely šlo pouze několik desítek miliónů Kč. Sto miliónů korun skončilo v nadacích, které přímo ovládají firmy provozující hazard a nad těmi není žádná kontrola ani evidence. Hazardní průmysl si dále prosadil vrácení DPH, což představuje ročně stovky miliónů korun. Další miliarda uniká státu na nezdaněném manipulačním poplatku u kurzových sázek. Ten-

to poplatek představuje 10 % vsazených částek, vznikl vzájemnou dohodou společností, které tyto sázky provozují, a stát zcela rezignoval na jeho zdanění. Další úlevou podporující hráčství je nezdanění výher. Ministerští úředníci obešli zákon Úředníci Ministerstva financí podlehli tlaku firem provozujících hazardní hry a s využitím zmocnění povolovali nové hry v zákoně nevyjmenované. Například Sazka, která má v prosazování výjimek výsadní postavení, si opatřila na Ústavu státu a práva posudek, že terminál není VHP, a tudíž právní oddělení Ministerstva financí naznalo, že se na něj omezení pro VHP, nemusejí vztahovat. Úředníci se pak v povolování odkazují na herní plán a ten se o zákonu 202/1990 Sb. nezmiňuje vůbec. Nikomu dosud nevadilo, že nad těmito hrami není ani státní technická kontrola. Chystá se prohloubení hazardu Hazardní hry u nás provozuje přibližně 500 firem (450 provozuje 52 000 VHP, 28 provozuje kasina, 27 sázkové kanceláře, 11 sázkové hry a 10 výherní terminály). Využívají podpory od státu a benevolence zákonodárců. Sazka už předložila na MF požadavek na rozšíření funkcí terminálů o neloterní činnosti, což znamená posílání plateb, výběr peněz, dobíjení kreditů mobilů aj., a chce síť terminálů ještě rozšířit z dnešních asi 1 000 na cílových 10 000 kusů. Většímu přístupu k hazardním hrám tak nebude nic bránit, zákon o loteriích má splnit nápis na přístroji zakazující hrát mladistvým. Věřím, že se senátorům podaří novelou zákona vyřešit v co nejkratší době alespoň ty nejpalčivější problémy. Ing. Josef Novotný, senátor za vol. obvod č. 51, Žďár nad Sázavou

21

Č I N N O S T KO M I SE

R OZ V O J O B C Í Z A J I S T Í J E J I C H SP O LUP R ÁC E , N E SLUČO VÁ N Í P O S E L S T V Í Z F R A N CO UZ S K É H O V E N KO VA

Přijetí senátorů na radnici v Loudéacu Ze šestidenní cesty do Francie přijíždí delegace Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, kterou vedl místopředseda Senátu Jiří Liška, s jasným vzkazem: venkov může být hlavnímu městu důstojným partnerem. Důležité přitom je nebránit iniciativě lidí a rozvoji spolkových aktivit. Ve francouzském případě hraje navíc velmi důležitou roli skutečnost, že zde nedošlo k zpřetrhání majetkových vazeb. Vztah k půdě tak zůstal velmi silný. Tak, jak se na venkov patří.

Návštěva regionů Limousine a Bretaň ve dnech 17. – 22. září se díky tomu, že jako dopravní prostředek byl zvolen automobil, neomezila pouze na města. Náročný program během 4 500 km dlouhé cesty počítal s návštěvou soukromě hospodařících zemědělců (především chovatelů vyhlášeného plemene skotu limusin, prasat a ovcí), seznámením se s prací zpracovatelského průmyslu (městská jatka v Limoges, zpracovna zeleniny GELAGRI v Loudéacu), čistírny odpadních vod i venkovské průmyslové zóny, ale také jednáním na různých úrovních s místní samosprávou a podnikateli na téma zemědělství, společná zemědělská politika EU a rozvoj venkova u nás a ve Francii, o způsobu, jakým zemědělství a venkov podporuje francouzský stát. Přitom se ukázalo, že v mnoha ohledech naši zemědělci a zpracovatelé nijak nezaostávají za svými francouzskými kolegy. Protože se moderní zemědělství neobejde bez kvalitního odborného zázemí, zajímali se senátoři na zemědělském lyceu také o specifika výchovy zemědělských odborníků. Oficiální návštěvě senátorů věnovala francouzská strana velkou pozornost, což dokazují přijetí na radnicích v Limoges a Loudéacu, kde starostové charakterizovali vztahy mezi našimi národy jako „hluboce přátelské“. Poděkování patří senátoru Jiřímu Šnebergerovi, který vzhledem k letitému partnerství města Plzně a Limoges pomohl s programem v této oblasti. Zvláště velké poděkování pak patří senátoru Jiřímu Žákovi, který svými osobními vztahy v městě Loudéacu připravil nejen velmi zajímavý program, díky svým znalostem francouzštiny vypomáhal i s tlumočením, skvěle se zhostil i role řidiče druhého vozu a místy i průvodce.

Starosta města Loudéac s místopředsedou Senátu J. Liškou

Ing. Ondřej Feber, člen Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova

22

Č I N N O S T KO M I SE

SEN ÁT O Ř I

V PA R D U B I C K É M K R A J I

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova pořádá pravidelné výjezdy po různých částech republiky se zaměřením na venkov. Po návštěvě Bruntálska, které bojuje s vysídlováním a obrovskou nezaměstnaností, jsme se rozhodli navštívit opačný případ – venkovskou oblast Pardubicka, která je vyloženě příměstská a s tím souvisí i klady a zápory života v těchto sídlech. Region mezi krajskými městy Pardubice a Hradec Králové skutečně netrpí vysídlováním. Probíhá tu naopak obrovská výstavba rodinných domků, do kterých se stěhuje městské obyvatelstvo, a s tím souvisejí většinou i problémy: městští lidé neumějí na venkově venkovsky žít a hlavně žít „stejným způsobem“ jako „starousedlíci“. Většinou žijí i nadále městským konzumním způsobem života, do zaměstnání vyjíždějí do měst, kam ovšem odvážejí do škol i své děti, a tím se většinou nevytvoří ta správná vazba na místo, ve kterém žijí. Složitě se zapojují i do místních spolků a veřejného života vůbec. Se zábory velkých ploch pro výstavbu souvisí i problematika povodní, se kterou se v této oblasti také potýkají, a to zejména při letních přívalových deštích. O těchto i jiných tématech jsme diskutovali se starosty při neformálním setkání v obci Srch – velký dík patří paní starostce ing. Janě Jiráňové, která nám pomohla celý program připravit a organizovat. Je třeba říci, že starostové skutečně ocenili kromě jiného iniciativu senátorů v podání ústavní stížnosti ve věci rozpočtového učení daní. Dalším specifikem této oblasti je obrovská průmyslová zóna v okolí Opatovické tepelné elektrárny, kterou jsme v rámci výjezdu také navštívili. Generální ředitel ing. František Hejčl nám vysvětlil kromě jiného i vztahy a spolupráci s okolními obcemi. V samotné obci Opatovice nad Labem nás pan starosta Pavel Kohout seznámil s využitím bývalého vojenského prostoru, který postupně a úspěšně město přebudovává na zónu bydlení a společenského života. Ve vedlejší obci Čeperka nás paní ředitelka základní školy Mgr. Lenka Burešová přesvědčila o tom, že i malotřídní základní škola na malé vesnici v blízkosti velkých měst může a má existovat. V Čeperce ale fungují výborně např. i místní hasiči, jejichž sportovní výsledky i péče o historickou techniku jsou vskutku příkladné.

Prezentace v elektrárně

Zámecký park v Lesním družstvu Vysoké Chvojno Díky blízkosti dvou velkých měst je nezaměstnanost minimální a pracovních příležitostí je tu dostatek, v obcích se usídlují drobné firmy. Ani zemědělci se tu neztratí. Navštívili jsme zemědělský podnik ZEAS, a.s. Pod Kunětickou horou, kde nás ředitel společnosti Vladimír Řehounek seznámil s činností a problémy společnosti. Společnost se zabývá kromě zemědělské výroby i porážkou jatečných zvířat, výrobou a prodejem masa a uzenářských výrobků, se kterými prorážejí na trh zejména zaručenou výbornou kvalitou. Při této příležitosti byla zdůrazněna opět nedostatečná legislativní úprava rozpínání obchodních řetězců v naší republice. Navštívili jsme i Holicko – obce Dolní a Horní Ředice, Chvojenec, Veliny, kde nás starostové seznámili s problematikou života v této části Pardubicka a ukázali zajímavosti, jako např. úspěšný chov jestřábovitých dravců, unikátní dřevěný kostel z 18. století, ale i zámecký park v anglickém stylu, který náleží Lesnímu družstvu Vysoké Chvojno, s.r.o. Tuto společnost tvoří 16 obcí a právě tento způsob hospodaření si nemohou vynachválit. Byli jsme seznámeni i s problematikou stávající a plánované rychlostní komunikace R 35, procházející tímto územím. Obce se tu stále více zaměřují i na cestovní ruch, resp. nabídku volnočasových aktivit pro městské obyvatelstvo. Velkým lákadlem je hrad Kunětická hora, který jsme navštívili, Perníková chaloupka – sídlo Pardubického perníkového hejtmanství – a množství cyklostezek i sportovních areálů. O kvalitě tenisových kurtů se přesvědčil i náš kolega Josef Zoser, který sehrál přátelské tenisové utkání se starostou obce Horní Ředice Jiřím Koselem. Ing. Václava Domšová, předsedkyně Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova

Návštěva Opatovické tepelné elektrárny

23

N Á ZO R

OBR ANA

GOLIÁŠE

Goliáš, jak známe z biblického vyprávění, byl udatný filištínský rek a reprezentant svých krajanů v zápase o Zaslíbenou zemi. Národ Izraele postavil proti němu prostého pastevce Davida. Není třeba připomínat, jak zápas skončil. Na této metafoře založil svou novou knihu „Obrana Goliáše“ (The Case for Goliath) známý liberální myslitel současné Ameriky profesor Michael Mandelbaum z John Hopkins University ve Washingtonu. Na první pohled je to metafora podivná, a dokonce zavádějící. Kdyby se v biblických dobách prováděly průzkumy veřejného mínění, píše autor, pak by popularita Goliáše mezi izraelským lidem byla asi obdobná oblibě Spojených států v současném světě. Proč se tedy dvě desetiletí po konci Studené války nenajde nikdo, kdo by postavil nového Davida proti tomuto soudobému Goliášovi, všemi upřímně nenáviděnému? V čem je záhada? Koneckonců od biblických dob až po 20. století se na každého Goliáše našel jeho David. Už na konci 18. století, kdy Velké Británii, jakožto tehdejší supervelmoci už zdánlivě nic nehrozilo, velký anglický konzervativní myslitel Edmund Berk varoval své krajany těmito slovy: „Neděsí mne ani tak moc a ambice jiných držav, jako mne děsí naše vlastní moc a vlastní ambice. Můžeme donekonečna tvrdit, že svou sílu nezneužijeme. Ostatní si stejně budou myslet, že to dříve nebo později uděláme. A proto dříve nebo později proti nám povstane spojenectví zemí, které nás rozdrtí.“ V dějinách je nespočet příkladů dobře ilustrujících Berkovu předpověď. Při zdánlivě neporazitelném Napoleonovi proti francouzské říši povstalo mocné spojenectví, jež ji pobořilo. V polovině 19. století stejný osud potkal ruskou supervelmoc: v Krymské válce byla nucena kapitulovat před spojenectvím odpůrců. Všichni znají mocná spojenectví 20. století, jež zrušila Třetí říši a sovětské impérium. Avšak dodnes není na obzoru žádné spojenectví zemí schopné utvořit protiváhu dnešní Americe. A nejde jen o gigantickou vojenskou moc moderního Goliáše. Vždyť Spojené státy věnují na vědecký výzkum 40 % celosvětových výdajů a v oblasti lékařského a biotechnologického výzkumu vydávají více prostředků než celý zbytek světa. Připadá na ně celá třetina světového HDP. Zde je třeba poznamenat, že v liberálních kruzích je profesor Mandelbaum stejnou autoritou jako dejme tomu Charles Krauthammer v kruzích konzervativních. Jako většina amerických liberálů nemá Mandelbaum dobrého slova pro nynější vládu. Asi právě proto s neskrývaným zadostiučiněním cituje závěr globální agentury pro výzkum veřejného mínění Pew Global Attitudes Research Center, že „negativní vztah ke Spojeným státům je většinou založen na pocitech, které lidi mají k prezidentu Bushovi“. Ze stejných důvodů však Mandelbaum rázně zavrhuje díla, která v posledních letech doslova zaplavila Ameriku a jejichž autoři „odhalují“ americkou zahraniční politiku jakožto imperiální. Všechna impéria známá v dějinách, tvrdí Mandelbaum, měla tři základní rysy, z nichž žádný není přítomen v americké zahraniční politice – a to ani za Bushe. Klasické impérium je především založeno na přísné subordinaci: tak jako voják není roven generálovi, jehož příkazy musí plnit, není provincie nikdy rovna metropoli. Za druhé – impérium vždy předpokládá hrozbu násilím. A konečně mezi metropolí a kontrolovanou provincií jsou vždy rozdíly, ať už etnické, kulturní, náboženské nebo rasové. Impérium je zkrátka vždy formou diktatury, přičemž cizí. „Jako každá diktatura,“ říká

24

Mandelbaum, „snaží se impérium zrušit místní samosprávu provincie.“ Avšak i tehdy, když současná Amerika ustanovila bezprostřední kontrolu nad nějakým územím, narozdíl od klasických říší nikdy to nečinila proto, aby samosprávu zrušila, nýbrž naopak, aby ji obnovila. Klasické říše se navíc vždy snaží svou kontrolu nad cizím územím zvěčnit, zatímco Amerika dělá všechno pro to, aby se jí co nejrychleji zbavila. Co je to za impérium, které neusiluje o politickou kontrolu nad obsazeným územím? Jenže není-li Amerika říší, čímpak je? A jak přece jenom vysvětlit, že se lautr nikdo nesnaží vytvořit spojenectví států schopné porazit nového Goliáše? V odpovědi na tuto otázku tkví zásadní novum knihy Michaela Mandelbauma. Každý ze dvou stovek soudobých států, jež tvoří dohromady světové společenství, má vlastní vládu. OSN je svého druhu odborovou organizací sdružující vlády světa. Jenže vzhledem k suverenitě každého „odboráře“ takové ROH nemůže mít žádný řídící orgán. Neznamená to však, že by to nikdo neřídil –

N Á ZO R kdyby tomu tak bylo, ve světě by zuřila nekonečná válka všech proti všem. Kdo ty odbory tedy řídí? Vlády jsou zpravidla nahlíženy jakožto dodavatelé jistých služeb společnosti. Ekonomové říkají těmto službám veřejné statky (public goods). Nejdůležitějším z těchto „statků“ je samozřejmě osobní bezpečnost občanů. Vláda ji zaručuje, poněvadž vlastní monopol na ozbrojenou moc. A že takový monopol není zadarmo, nutí vláda každého za veřejné statky platit. Kdyby nenutila, nikdo by dobrovolně neplatil. Stejně tak jako by neplatili za veřejnou dopravu. Když se na věc podíváme nestranně, zjistíme, že Amerika mnohé z těchto veřejných statků zaručuje světovému společenství, aniž by nutila vlády suverénních států za ně platit. Skutečnost, že Spojené státy zaručují společenství suverénních vlád stejné veřejné statky, jež tyto vlády garantují svým občanům, vysvětluje záhadu „nedostatků Davidů“ v současném světě. Spojené státy fungují v podstatě jako náhražka světové vlády. Kupříkladu tím, že její lodě hlídkují v obou velkých světových oceánech, vystupuje Amerika jako garant mezinárodního obchodu. Skýtá jistotu, že smlouvy mezi prodávajícími a kupujícími zeměmi budou dodrženy a že ropné tankery, na které je odkázána energetická bezpečnost mnoha zemí, včas dorazí na místo určení. Bez Spojených států by se nikdy nekonal kupříkladu vpád východoasijských zemí do světové ekonomiky, neboť je celý založen na vývozu. Nikoli náhodou všichni „asijští tygři“ byli a jsou –

tak či jinak – spojeni s Amerikou. V Jižní Koreji jsou americké vojenské základny, Tchajwan je jejím neformálním vojenským spojencem, Indonésie s ní pěstuje nejužší vztahy, dokonce titěrné Singapur a Hongkong pravidelně hostily koráby amerického vojenského loďstva. Všichni si byli jisti, že si jim nikdo netroufne ublížit. Amerika samozřejmě nejedná jen z lidumilných pohnutek. Jako každá suverénní vláda má vlastní národní zájmy. V nich na prvním místě stojí zajištění bezpečnosti vlastních občanů. Důležitým zájmem je také bezpečný tranzit ropy z Blízkého východu. Ovšem, jak trefně poznamenali v roce 1997 Číňané, tatáž svoboda tranzitu ropy je v národním zájmu všech ostatních zemí, jejichž energetická bezpečnost na tranzitu závisí. Rozdíl je jen v tom, že Amerika je ochotná za tuto bezpečnost platit, zatímco ostatní se raději svezou načerno. Tyto četné, pro všechny bezplatné „vládní služby“ je ochoten proplatit stát, který nikdo za světovou vládu nezvolil a který tudíž nemá v této oblasti žádnou legitimitu, což mu neustále připomínají všichni „černí pasažéři“. Dejme tomu, že dříve nebo později američtí daňoví poplatníci řeknou dost: „Nemáme chuť dále platit za roli nového Goliáše ve světě, který nám nadává, kudy chodí!“ Koneckonců technologické možnosti soudobé Ameriky by mohly postačit k tomu, aby se vyléčila z chorobné závislosti na blízkovýchodní ropě (prezident Bush použil nedávno právě termín „závislost“ – addiction). Když to dokázala Brazílie, proč by to nedokázala Amerika? Prezident Kennedy přece před půlstoletím dokázal mobilizovat nutné prostředky, aby vyslal člověka na Měsíc. Kdyby desítky miliard dolarů vynaložených na válku v Iráku byly použity pro vysvobození země z ropné a plynové závislosti, možná, že by záhy odpadla nutnost prokazovat světu tak drahou „vládní službu“ jako zajištění bezpečnosti tranzitu blízkovýchodní ropy – službu, které si stejně nikdo kromě Číňanů nepovažuje. Představme si tedy, že američtí daňoví poplatníci jednoho dne dají hlas tomu, kdo vrátí do vlasti vojenské jednotky rozmístěné v cizině (a je třeba říci, že dnes slouží Američané ve 125 zemích světa). Představme si, že už nedají ani halíř, aby zamezili šíření jaderných zbraní ve světě, aby udržovali trhy otevřené pro mezinárodní obchod nebo zaručovali bezpečnost v Evropě a Asii. Můžeme si to představit o to snáze, že se tak již jednou stalo. Po první světové válce američtí daňoví poplatníci rozhodli, že bude lépe, když jejich země zůstane na okraji světové politiky. Což nastaly pro ostatní země světa šťastné časy? Kdepak. Sotva někdo z tehdejších současníků zažil horší dobu než období mezi dvěma světovými válkami. V Německu přišli k moci extrémisté usilující o pokoření Evropy. Stejná vláda se dostala ke kormidlu také v Japonsku, jen za cíl měla porobení Asie. Ta doba skončila nejkrvavější válkou v dějinách. Někdo může namítnout, že v 21. století opakování tohoto scénáře není možné, i kdyby Amerika znovu vyklidila epicentrum světové politiky. Můžeme dát ruku do ohně za to, že by rozhodně započal bezprecedentní závod jaderného vyzbrojování. Japonsko tváří v tvář jaderné Číně, Německo tváří v tvář jadernému Rusku, Jižní Korea s jadernou Severní na hranicích, Egypt a Saudská Arábie s nukleárním Iránem na svém prahu. Bude to desetinásobek chaosu a neřádu, v němž se svět zmítal ve 20. století. Kdopak umí vypočítat, kdy nenávistný fanatik nebo nekompetentní úředník nechá vybouchnout první bombu? Totální závody jaderného zbrojení definitivně demoralizují světovou ekonomiku zbavenou amerického vlivu. Samotným Spojeným státům ekonomická deprese obdobné té, jež ve 30. letech minulého století vedla ke světové válce, dle názorů ekonomů nehrozí. Avšak svět bez Ameriky před ní není pojištěn. A to je rozluštění oné záhady a odpověď na otázku Mandelbauma. Ať už je americká politika jakkoli nešikovná, chvílemi možná nesnesitelná, rozumné vlády tohoto světa vědí, že bez nového Goliáše bude jejich život nesrovnatelně horší. A to je důvod, proč nekombinují svá úsilí a nevytvářejí spojenectví, aby proti Goliášovi postavily nového Davida. Jefim Fištejn

25

SE N ÁT O Ř I P R O V E Ř E J N O S T

SE T K Á NÍ S O B Č A N Y

K 10. V Ý R O Č Í S E N ÁT U A K E D N I S TÁT N O S T I

Valdštejnská zahrada, součást sídla Senátu, byla stejně jako v předcházejících letech zdarma otevřena po celou letní sezonu a stala se vyhledávaným cílem Pražanů i turistů. Návštěvníci ji však letos navštěvovali nejen díky kouzlu historického prostředí, ale i pro kulturní zážitky, jimiž se bezesporu staly pravidelné čtvrteční a nedělní koncerty v jejích prostorách. V rámci 10. výročí svého ustavení připravil Senát pro Pražany i mimopražské návštěvníky cyklus kulturních vystoupení s názvem Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě. V letních podvečerech se na pódiu překrásně zrekonstruované Sala terreny vystří-

26

dala nejrůznější hudební i dramatická tělesa. Sérii představení zahájilo vystoupení dětského pěveckého sboru Bělásek a dramatického oddělení Umělecké školy Harmonie. V dalších týdnech zazněly jazzové, swingové či country melodie, vystoupili začínající i renomovaní umělci. Například Velký swingový orchestr, hanspaulská bluesová kapela Bluesberry, soubor True Harmony, netradiční jazzový band NUO, Petr Kocman, Pražský pouťový orchestr, dětský soubor Zvonek nebo Ivan Hlas. Sérii vystoupení zakončil Kühnův dětský sbor. Koncerty měly velký ohlas u veřejnosti a postupně si našly své pravidelné posluchače. Po-

SE N ÁT O Ř I P R O V E Ř E J N O S T

čet návštěvníků každým dalším koncertem či dramatickým vystoupením rostl, dohromady se všech představení zúčastnilo okolo 7 000 posluchačů. Vyvrcholením Kulturního léta se stala oslava Dne státnosti a setkání s občany u příležitosti 10. výročí trvání českého Senátu, které se konalo 23. září. Záštitu nad setkáním převzal předseda Senátu Přemysl Sobotka, který při zahájení řekl: „Pro mne jako předsedu Senátu je dnešní setkání s vámi také dalším naplňováním jedné ze tří priorit, které jsem si pro své působení v Senátu stanovil. Je to také trvalá snaha zpřístupnit tyto historické prostory, zákonem dané Senátu, co nejširší veřejnosti. Chtěl bych, aby areál Senátu stále žil a stal se místem, kam budou občané chodit za kvalitní kulturou, přátelským slovem a samozřejmě i za jistotou pozitivní demokratické politiky.“ V příjemném odpoledni babího léta se tři tisícovky návštěvníků mohly setkat se svými senátory, posedět a popovídat si, zakousnout koláčky, klobásu nebo tradiční chléb se sádlem. Na třech pódiích se vystřídala Hudba Hradní stráže, Chorea historica, Krumlovští pištci, Iskerka a Šermířská škola. Samostatné dětské pódium hostilo Divadlo Rozmarýnek a další dětské soubory. Vyvrcholením podvečera se stal recitál Marie Rottrové, jejíž výkon zaslouženě sklidil velké ovace. Na závěr jejího vystoupení se uskutečnila spontánní a neplánovaná autogramiáda, na které M. Rottrová popřála i Senátu k jeho výročí vše nejlepší. Někteří diváci využili možnost prohlédnout si historické prostory Valdštejnského paláce, neboť palác byl volně přístupný po celou dobu konání slavnosti. Neformální a milé, příjemné a bezprostřední, klidné a pohostinné. To jsou slova, kterými nešetřili návštěvníci zahrady. Odcházeli s přáním, aby se i příští rok s návratem léta do Valdštejnské zahrady vrátil také kulturní život. Mgr. Yvona Dočkalová, odbor vnějších vztahů a služeb

27

M E Z I N Á R O D N Í KO N F E R E N C E

T Ý DEN

Z A H R A N I Č N Í C H Č EC H Ů

Oceněné ženy s laureátkami z minulých let zleva: B. Podoski, E. Hašková-Colidge, E. Koch, L. Vivot, I. Trump, O. Machoňová Pavlů, S. Griffith-Jones, B. Gran Jensen, A. Vrzáňová, R. Kohn, E. Siracká. Vedle A. Vrzáňové I. Dubovický. Na předposlední týden v září se do Prahy sjely asi dvě stovky českých krajanů. Setkání zástupců českých spolků a organizací z celého světa s představiteli českého politického, kulturního a vědeckého života se stává příjemnou tradicí, na níž se podílí Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Univerzita Karlova a v neposlední řadě i Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. „Sám jsem se během svého života, a především během mého působení v Senátu Parlamentu České republiky mnohokrát setkal s krajany žijícími v zahraničí a vždy mě znovu a znovu překvapili svým velmi vřelým a intenzivním vztahem ke všemu českému. Je úctyhodné, jak se lidé tolik vzdáleni od svého rodiště dokáží i po letech pravidelně vracet k českým tradicím a českému jazyku,“ řekl na slavnostním zahájení Týdne zahraničních Čechů v aule Karolína předseda Senátu Přemysl Sobotka. Novinkou letošního týdne byla diskuse ve třech sekcích zaměřených na problematiku spolupráce s českým státem, o nových podmínkách, které nastaly po přijetí Česka do EU, o potřebě kra-

28

janského zákona, o krajanském školství, spolkovém životě či vydávání knih v češtině. Zvláštní sympozium bylo věnováno krajanským tiskovinám, rozhlasovému a televiznímu vysílání i vztahu českých sdělovacích prostředků k zahraničním Čechům. V pátek program uzavřelo slavnostní předání ceny „Významná česká žena ve světě 2006“ v Hlavním sále Valdštejnského paláce. Jednou z oceněných byla Madeleine K. Albright, bývalá ministryně zahraničních věcí USA, která se jako jediná laureátka ze závažných důvodů omluvila a předání ceny se nezúčastnila. Ocenění získala také světově proslulá podnikatelka a spisovatelka žijící v USA Ivana Trumpová, dirigentka Olga Machoňová Pavlů ze Švýcarska, zakladatelka Ligy proti rakovině a jedna z 65 nejvýznamnějších lékařů světa roku 2005 MUDr. Eva Siracká, která působí na Slovensku, Stephany Griffith-Jones, světově uznávaná odbornice na finančnictví a bankovnictví, mj. příbuzná Franze Kafky, a Rut Kohn, vynikající česká malířka a ilustrátorka žijící v Německu. Oceněné ženy odměnil předseda Senátu P. Sobotka grafickým listem a pamětní medailí Senátu.

SE N ÁT O Ř I P R O V E Ř E J N O S T

SEN ÁT

M Í S T O K S E T K ÁVÁ N Í jímat v budoucnu. Mistrovství organizovalo občanské sdružení, jež spojuje českou odbočku Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, Českou biblickou společnost a Biblickou jednotu.
Skupinu běloruských stážistů přijal 27. září předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Josef Jařab. Skupina pobývá v České republice v rámci grantu Ministerstva zahraničních věcí ČR v gesci Asociace pro mezinárodní otázky. Cílem návštěvy bylo seznámit se s fungováním demokratických institucí. Diskutovalo se také o reformě systému školství a dalšího vzdělávání. Pozvaní stážisté pracují pro běloruskou opozici a většina z nich se účastnila předvolební kampaně prezidentského kandidáta opozice Alaxandra Milinkjeviče.

Seminář Svobodné volby nebo úřednická vláda?
Pod záštitou předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky se v polovině července uskutečnil v Hlavním sále odborný seminář na téma „Svobodné volby nebo úřednická vláda?“. Diskutující, mezi kterými nechyběl žádný z předsedů parlamentních stran, se shodli na tom, že úřednická vláda je dočasné řešení krizové politické situace. Podle účastníků setkání je zároveň zřejmé, že bez vlády a parlamentu neexistuje plnohodnotná demokracie. „Úřednická vláda je krajní řešení,“ konstatoval Přemysl Sobotka a dodal: „Zároveň se domnívám, že jsou na čase vážné úvahy o změně volebního systému.“ Podle něj seminář jasně ukázal, kudy by se měly ubírat další úvahy o politické stabilizaci u nás. „Mandát mají politici, nikdo jiný,“ doplnil předseda Senátu Přemysl Sobotka. Setkání se vedle čelních politiků zúčastnili také mnozí poslanci, senátoři a političtí experti.

Konference Demokratizace v politikách vnějších vztahů – cíl nebo vedlejší efekt?

Setkání se studenty Letní univerzity frankofonního světa


Místopředseda Senátu Edvard Outrata ve druhé polovině září spolupořádal dvoudenní mezinárodní konferenci s názvem Demokratizace v politikách vnějších vztahů – cíl nebo vedlejší efekt? Konference proběhla za účasti významných osobností politického a akademického života, představitelů státní správy a institucí ze států Evropské unie, východní Evropy, východní a jižní oblasti Středozemního moře a také z USA. Na konferenci vystoupili např. Erhard Busek z Evropské komise a přední politolog Lord Ralph Dahrendorf. Smyslem konference, kterou svolala Asociace pro mezinárodní otázky a Nadace Konráda Adenauera za podpory Ministerstva zahraničí ČR, reprezentace Evropské komise v ČR, Evropské nadace pro demokracii a Svazu evropských federalistů, bylo pokračovat v celoevropské diskuzi o fundamentálních otázkách, týkajících se utváření politiky vnějších vztahů EU zvláště k jejím blízkým sousedům na jihu a východě.


Místopředseda Senátu Edvard Outrata se v polovině července setkal se studenty Letní univerzity frankofonního světa. Setkání se zúčastnili vedle Francouzů i studenti z Gabonu, Nové Kaledonie a Česka. Diskutovalo se zejména o problematice evropského občanství, což bylo také hlavním tématem letní školy. Stranou nezůstala ani role a postavení Senátu v českém politickém systému a aktuální politické otázky.
Pod záštitou prvního místopředsedy Senátu Petra Pitharta se uskutečnilo v Jednacím sále v polovině září 5. mistrovství ČR ve znalostech Bible. Soutěžilo 12 čtyřčlenných týmů starších 16 let z jedenácti různých církví. Hlavním posláním soutěže bylo upozornit na to, jakou roli sehrála Bible v historii a jakou bude zau-


27. září uspořádal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj seminář s názvem Problematika odkanalizování obcí – II., jehož gestorem byl místopředseda pořádajícího senátního výboru Jaroslav Mitlener. Semináře, který se zabýval otázkami získávání finančních zdrojů z EU na vodohospodářské stavby, se zúčastnili také předseda Senátu Přemysl Sobotka, ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič a předseda výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Jiří Brýdl. Pozn. Podrobný přehled všech konferencí, seminářů, setkání a kulturních akcí Senátu ve 3. čtvrtletí naleznete na adrese: www.senat.cz/informace/casopis.html

29

SE N ÁT P Ř I P R AV U J E V Ý S TAV U

A L B R EC H T Z VA L DŠ T E JN A

A JEHO DOBA

Již nyní připravuje Senát velký výstavní projekt, který se uskuteční na konci příštího roku. Jedná se o soubornou a rozsáhlou výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Ptáte se, proč zrovna Senát a Albrecht z Valdštejna? Byl to totiž vévoda Albrecht, košatá a nevšední osobnost kontroverzního válečníka z doby třicetileté války, kdo nechal pro své potřeby postavit Valdštejnský palác, současné sídlo horní parlamentní komory. A v jedné části palácového komplexu, ve Valdštejnské jízdárně, bude také výstava instalována. Pořadatelé výstavy Záštitu nad celou akcí převzal předseda Senátu Přemysl Sobotka. Ten osobnost Albrechta z Valdštejna oceňuje nikoliv jen pro jeho rozporuplný život nesporně nadaného vojevůdce, ale hlavně pro snahu využít získaného bohatství a přízně osudu k velkým uměleckým projektům. „Projekt výstavy Albrecht z Valdštejna a jeho doba by měl být zatím jedním z nejvýraznějších projevů snah, aby se Senát stal mimo své hlavní poslání také významným kulturním a společenským centrem. Výstava se stává velkou výzvou pro historiky a muzejníky k mnohotvárnému zachycení dramatické doby a jejích hlavních aktérů,“ řekl na prezentaci výstavy mimo jiné P. Sobotka. „Expozice by měla být největší, jaká kdy byla v českých zemích slavnému vojevůdci z doby třicetileté války věnována,“ upřesnil předseda Senátu. Výstavu pořádá Senát spolu s Vojenským historickým ústavem a Národním muzeem za podpory ministrů obrany a kultury. Ředitel Vojenského historického ústavu podplukovník Aleš Knížek na prezentaci projektu, která se v Senátu konala 12. července, připomněl, že první a zatím jediná výstava věnovaná Valdštejnovi se konala u příležitosti 300. výročí vévodova zavraždění v Chebu. Byla realizována v roce 1934 v paláci a v jízdárně, které Valdštejn nechal postavit. „Významnou měrou se na její přípravě tehdy podílel Památník osvobození – náš prvorepublikový předchůdce, k jehož odkazu se dnešní Vojenský historický ústav hrdě a prá-

30

vem hlásí,“ uvedl A. Knížek jeden z důvodů, proč se na projektu spolupodílí právě Vojenský historický ústav. Doplnil, že pro jeho organizaci je velikou ctí, že bude spolupracovat na uspořádání a realizaci výstavy, která svým obsahem zasahuje do širokého celoevropského kontextu. „Kdo si dnes uvědomí, že třicetiletá válka byla de facto prvním celosvětovým konfliktem, jehož epizody se odehrávaly i v koloniích? A kdo dnes vnímá Vestfálský mír jako první celoevropskou chartu míru a budoucího dlouholetého rozvoje středu kontinentu bez válek a konfliktů?“ A. Knížek se domnívá, že právě tato výstava dá správné odpovědi na tyto i na další otazníky kolem osoby Valdštejna a jeho doby. Stejně tak Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea, je přesvědčen, že výstava pomůže ozřejmit Valdštejnovu osobnost i dobu, ve které žil. „Pevně doufám, že výstava o Albrechtovi z Valdštejna a jeho době se stane skutečnou výstavní perlou a jedním z nejvýznamnějších výstavních počinů, které Praha, Česká republika a možná i Evropa v brzké době uvidí,“ doplnil M. Lukeš. Do pořadatelství se zapojí i města, která jsou s Valdštejnem spjata: Praha, Frýdlant v Čechách, Cheb a Jičín. Pro Pavla Béma, primátora Prahy, je potěšením, že do projektu bylo zapojeno také naše hlavní město. „Albrecht z Valdštejna nabízí zrcadlo zcela jedinečného období v historii, v dějinách hlavního města Prahy prosycené antagonismy a historickými paradoxy,“ uvedl P. Bém. Domnívá se, že s jistou mírou nadsázky lze říci, že právě Albrecht z Valdštejna přispěl k tomu, že těch prvních 15 nebo 14 let po bitvě na Bílé Hoře Praha přežila relativně se ctí. Vedle českých měst se přípravy výstavy zúčastní i partneři z Itálie, Rakouska, Německa a Švédska. Uspořádání výstavy Celá výstava bude rozčleněna do čtyř oddílů, které autoři výstavy nazvali dle latinských citátů. Jedná se o výroky Valdštejnových současníků, kterými hodnotili jeho život a jeho činy.

SE N ÁT P Ř I P R AV U J E V Ý S TAV U Díl první je nazván Invita invidia, což je Valdštejnovo heslo – jeho deviza, kterou používal na svých mincích, ve svých materiálech apod. Český překlad Závisti navzdory přesně Valdštejna charakterizuje. V této části bude představena osobnost Albrechta z Valdštejna, jeho život a jeho životní dráha. Druhý díl se nazývá Terra Felix, Šťastná země. Zde by měl být Valdštejn představen jako ekonom, podnikatel, organizátor, stavitel a v neposlední řadě jako mecenáš. Byl to Albrecht z Valdštejna, kdo uchránil celé vévodství frýdlantské od vojenských konfliktů na tomto území. Organizoval veškeré vojenské dodávky, výrobu zbraní, zásobování, byl to on, jenž zařizoval transport i veškerou logistiku. Jako velmi dobrý investor také například vybudoval město Jičín, hlavní město svého panství, a ochránil ho od nebezpečí požárů. Založil nemocnice, špitály, pamatoval na duchovní osvětu atd. Nejvýznamnějším jeho stavebním počinem byla stavba Valdštejnského paláce. Součástí výstavy bude tedy i celý jeho areál, včetně Jízdárny, zahrady i konírny. Díl třetí – Xerxes, veliký Artaxerxes neboli postrach světa. Tato část výstavy se bude věnovat vojenským Valdštejnovým aktivitám. Paradoxně se na válečném poli nevyznamenal v dobách své největší slávy, ale jako příslušník císařského vojska ve službách Rudolfa II. Vedle vyobrazení jednotlivých bitev třicetileté války zde budou vystaveny dobové předměty, vyobrazení vojenských cvičení, zprávy z bojiště i aktuální letáková literatura. Budou zde k vidění také zbraně i nejrůznější válečná zbroj. Tato část by se však měla také věnovat hrůzám války, kterými trpěly všechny vrstvy obyvatelstva a které byly předmětem častých vyobrazení. Posledním dílem zamýšlené výstavy je Bestia Vixit alias Nesmrtelná bestie. Zde chtějí autoři představit valdštejnskou legendu, která začala rychle narůstat hned bezprostředně po jeho smrti. Důkazem je mimo jiné i známé drama Valdštejn od Friedricha Schillera nebo doba před druhou světovou válkou, kdy bylo jeho jméno zneužito v pohraničí sudetskými Němci, kdy se jedna z divizí SS nazývala Wallenstein. Tento oddíl se pokusí zhodnotit odkaz Valdštejna a současný pohled na Valdštejna jako historickou postavu v rámci evropských dějin. Doprovodné programy Celý výstavní projekt se nesoustředí jen na samotnou expozici ve Valdštejnské jízdárně, ale bude se k ní pojit mnoho doprovodných akcí různé povahy. V první řadě bude k výstavě připraven katalog, který bude rozdělen do dvou svazků. Vlastní katalog materiálové části výstavy a svazek statí českých a zahraničních badatelů přinášející nové poznatky o Valdštejnovi a jeho době. Dalšími doprovodnými publikacemi by se měl stát průvodce Valdštejnským

palácem, dále publikace s pracovním názvem Třicetiletá válka – glosář událostí, osobností, zbraní a zbroje té doby a také stručný průvodce výstavou. Nedílnou součástí výstavy by se měla stát hudba. Celá expozice bude ozvučena, v plánu je také vydání hudebního CD s dobovou hudbou. K záměrům tvůrců výstavy patří možnost vzniku dokumentárního filmu s danou tematikou a další zajímavé doprovodné materiály. Počítá se s konáním odborných seminářů, konferencí a přednášek na dané téma a v plánu je i překvapení pro děti. Kurátoři výstavy Výstavu připravují a jejími kurátory jsou PhDr. Eliška Fučíková a PhDr. Ladislav Čepička. Podle E. Fučíkové má výstava představit Albrechta z Valdštejna samozřejmě jako jednoho z nejvýznamnějších evropských aktérů třicetileté války, jako významného vojenského a stavebního podnikatele, finančníka, stratéga a diplomata, národohospodáře, který si sice nevybíravou cestou přivlastnil obrovský majetek, ale dovedl ho úspěšně spravovat a svá panství by býval přivedl k ještě většímu rozkvětu, kdyby jeho život nebyl násilně ukončen závistí, obavami z úspěchů a neomezené moci ze strany jeho znepřátelených současníků. Díky Valdštejnovu mecenášství vznikla tehdy v Čechách také řada pozoruhodných staveb a uměleckých děl, vysoce ceněných v evropském kontextu a srovnatelných s těmi, které vznikaly na panovnických dvorech jinde ve světě. Avšak doba, kterou bychom mohli označit jako „Valdštejnovu“, tedy necelá čtyři desetiletí 17. století, trpí podle slov E. Fučíkové značnou deformací pohledu díky rozporuplným výkladům událostí, které ji provázely. Bývá považována za období, ve kterém díky válečným konfliktům nevzniklo nic pozoruhodného, čím by se naše země mohly chlubit před světem. A to by kurátoři výstavy chtěli uvést na pravou míru. „Výstava si klade za cíl také ukázat, že i v době tak dramatické, jakou byla třicetiletá válka, se některé části českých zemí pod osvíceným vedením mohly rozvíjet hospodářsky, duchovně i umělecky, a že pro tuto dobu neplatí ono latinské „inter arma silent musae“, totiž že kde řinčí zbraně, mlčí múzy,“ říká Eliška Fučíková. Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba bude slavnostně otevřena 15. listopadu 2007 a zájemci ji mohou zhlédnout do 15. února 2008 ve Valdštejnské jízdárně v sídle Senátu. Věřím, že málokdo si nechá ujít tuto ojedinělou příležitost, jak blíže poznat osobnost Albrechta z Valdštejna a zároveň dobu, která se významně zapsala do dějin naší země. Mgr. Květa Kozáková, odbor vnějších vztahů a služeb KS

31

Z HISTORIE

KO NEC Ž I V O TA

A L B R EC H TA Z VA L D Š T E J N A

Celý život Albrechta z Valdštejna byl dramatický a rozporuplný a nejinak tomu bylo i v jeho závěru. Rok 1633 se nesl ve znamení narůstajících rozporů s císařem a zvýšené aktivity Valdštejnových odpůrců. Intriky u dvora i mnohých generálů, jimž byl Valdštejn trnem v oku, docházely císařského sluchu a Valdštejn už nebyl schopen tento trend zastavit. Ozývaly se i hlasy o jeho zradě, především

dvora na císaře tím ještě zesílil a přiměl ho, aby 24. ledna 1634 podepsal patent, kterým Albrechta z Valdštejna zbavil vrchního velení císařské armády, všem vojákům přikazoval neposlouchat nadále Valdštejna a jeho generály Trčku a Ilova a byl připojen pokyn, aby Valdštejn a jeho spojenci byli pokud možno zajati a dopraveni do Vídně anebo zabiti. To se prakticky rovnalo rozsudkům smrti. Vald-

potom, když propustil některé zajaté generály a své vojsko přivedl na zimní ležení do Čech, místo aby zůstal v Německu. Země byla vyrabována a lidé neměli dost prostředků k přežití, ale Valdštejn to ignoroval, což odsuzoval nejen lid, ale i císařští úředníci. Velice se zhoršoval i jeho zdravotní stav, při jeho vánočním pobytu v Plzni už si lékaři a ranhojiči nevěděli s narůstajícími komplikacemi rady. Syfilida a další těžké choroby připoutaly vojevůdce na lůžko, takže závažná jednání v počátku roku 1634 o dalším směřování jeho armády vedl Kristián Ilov, který měl Valdštejnovu důvěru. A byla to jednání opravdu zásadní, protože se rozhodovalo, zda Valdštejn bude bojovat za rakouského císaře Ferdinanda II., či proti němu. Určitou bezohlednou taktikou i nátlakem se většina důstojníků zavázala, že zůstane věrná Valdštejnovi, ať už bude na kterékoliv straně. To bylo ovšem poslední – ale dvojsečné – vítězství Valdštejnovo. Tlak

štejn se ještě pokusil prakticky o nemožné a odjel z ohrožené Plzně do Chebu, ovšem jen s malou částí své armády, u které si navíc nemohl být jist naprostou věrností. Jako jedna z nejpravděpodobnějších možností záchrany se jevilo spojení s bývalými nepřáteli, protihabsburskou aliancí. Na to už ale neměl dostatek času. Dva skotští plukovníci – Leslie a Gordon – a jeden irský – Butler – se domluvili na zneškodnění Valdštejna a jeho věrných, protože očekávali svůj, jistě ne nevýznamný, podíl při následném dělení obrovského majetku. Chebská tragédie začala na banketu, který zorganizovali tito tři spiklenci pro Valdštejnovy věrné. Trčka, Ilov, Kinský a Nieman tu byli po krátkém boji zmasakrováni a Butlerovi vojáci se vydali za Valdštejnem. Jeho stráže byly snadno přemoženy a k nic netušícímu Valdštejnovi vtrhl Butlerův důstojník Deveroux a ještě nedávno nejmocnějšího může císařství nemilosrdně probodl.

32

Z HISTORIE

Velitelem chebských vojsk se následně stal Walter Butler. Na jeho rozkaz byla nahá mrtvola vévodova dopravena na nádvoří chebského zámku, kde byla položena vedle mrtvol Kinského, Trčky, Ilova a Niemana. Teprve druhého dne byly ostatky uloženy do obyčejných rakví a přeneseny do kaple. Původně mělo být tělo Valdštejnovo potupně vystaveno v Praze, ale cestou se rozkaz změnil, takže se průvod zastavil ve Stříbře a Valdštejn tam byl poprvé a v naprosté tichosti pochován v minoritském kostele. Teprve v roce 1636 byl téměř tajně převezen do své hrobky v kostele ve Valdicích. Valdický klášter s kostelem (a svojí hrobkou) začal Valdštejn budovat v roce 1627 pro řád kartuziánů. Řád tak dostal nové místo, na stavbu kartouzy a kostela bylo určeno v desetiletém trvání ročně 10 000 zlatých, vedle toho získali řeholníci panství Radim, k němuž Vald-

Zámek v Mnichově Hradišti získal Albrecht z Valdštejna po konfiskaci majetku Václava Budovce r. 1623 a o čtyři roky později jej prodal svému synovci Maxmiliánovi, který také často pobýval v pražském paláci. Maxmilián si v Mnichově Hradišti vybudoval hlavní sídlo rozsáhlého panství, zasahujícího až do severních Čech. Největší stavební rozvoj je datován do období vrcholného baroka. Nábožensky založený Arnošt Josef z Valdštejna založil na okraji zámecké zahrady kapucínský klášter s kostelem, který byl za přispění zakladatele kláštera náročně vybavován. Kostel byl vysvěcen roku 1699. Stavební práce pak byly přeneseny na zámek, který byl dost zásadně přestavěn pražským architektem Marcantoniem Canevallem, vybudovány konírny, ubytovny pro služebnictvo, oranžérie a sala terrena. Upravena byla rovněž zahrada.

štejn ještě přidal hrad Pecku s městečkem a stálý roční plat ve výši 1000 zlatých. Valdickou kartouzu zrušil Josef II. dekretem z 29. ledna 1782; téhož roku, 25. června, dostali kartuziáni příkaz místo opustit, což se také 11. července 1782 stalo. Budovy s panstvím posléze koupili Trautmannsdorfové, aby v kartouze zřídili byty a kanceláře panské správy. Příliš rozlehlá stavení však byla pro tento účel zbytečná a stále se hledalo vhodnější využití. V polovině 19. století se uvažovalo o zřízení blázince, ale až v roce 1857 odkoupil někdejší kartouzu od Ferdinanda Trautmannsdorfa c. k. erár „ku zřízení mužské trestnice pro těžké provinilce“. První vězni sem byli přivezeni 17. července 1857 ze Špilberku u Brna. Po zrušení kláštera se stalo místo nedůstojným pro poslední útočiště Valdštejnovo, takže hrabě Vincenc z Valdštejna nechal jeho ostatky při příležitosti 150 let od chebské vraždy převézt do Mnichova Hradiště a připravil mu 3. března 1785 vlastně první honosný pohřeb. Byl pochován v kapli sv. Anny, části klášterního kostela. Kostel je nyní součástí zámeckého areálu. V roce třístého výročí zavraždění – 1934 – byl v této kapli sv. Anny, nad hrobem Albrechta z Valdštejna, postaven náhrobek z červeného mramoru.

Stavba se tak stala jedním z barokních klenotů šlechtické architektury u nás. Za pozornost stojí i pozdější přebudování velkého sálu, prostupujícího dvěma poschodími, na zámecké divadlo, které se dochovalo dodnes a patří mezi málo nejen českých, ale evropských zámeckých divadel, které jsou i nyní v provozu. Po zrušení kapucínského kláštera byly jeho budovy využity pro potřeby zámku a postupně přebudovány do současné podoby. Beze změny zůstaly jen kostel a kaple, pouze, jak bylo již zmíněno, byl v kapli instalován Valdštejnův náhrobek od sochaře Karla Kolaczka. V kostele je nyní umístěno lapidárium ohrožených a významných soch, především od Matyáše Brauna, Františka Platzera, sochařské rodiny Jelínků a dalších. Zámecký areál byl v držení rodu z Valdštejnů až do roku 1945, nyní je v majetku státu pod správou Národního památkového ústavu. Je přitažlivý k návštěvě nejen kvůli Valdštejnově hrobce, ale i pro bohatě zařízené interiéry připomínající významný český šlechtický rod. Mgr. Bohumil Dušek, ředitel odboru vnějších vztahů a služeb KS

33

PA R L A M E N TA R I S M U S

S TÁ L Á V Ý S TAVA D Ě J I N Y S TAV O V S T V Í A PA R L A M E N TA R I S M U V Č E S K ÝC H Z E M Í C H

Z výstavy o parlamentarismu v Českých zemích Na prvním nádvoří Valdštejnského paláce se mohou návštěvníci seznámit na třinácti panelech s vybranými událostmi, institucemi, dokumenty a osobnostmi významnými pro vývoj domácího parlamentarismu. Autory výstavy jsou PhDr. Luboš Velek, Ph.D. a JUDr. Jan Kysela, Ph.D. Pro vás, kteří jste projekt ještě neviděli, nebo si naopak chcete texty v klidu prostudovat, jsme připravili pravidelný cyklus, který vás na stránkách našeho časopisu celou výstavou provede.

1. Počátky stavovského zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku S nejstaršími předchůdci českého parlamentarismu se setkáváme již v raném středověku a to v podobě shromáždění všech svobodných Čechů. Na těchto shromážděních byla panovníky sdělována důležitá politická a soudní rozhodnutí, čímž se jim dostávalo publicity a obecného souhlasu. V průběhu 11. a 12. století se tato shromáždění (colloquia) stala výlučnou záležitostí členů panovníkovy družiny a velmožů. Zejména v obdobích dynastických krizí na sebe dokázala strhnout mocenský vliv a ovlivňovala obsazení knížecího stolce. Tato shromáždění později splynula s občasně a dle potřeby svolávanými dvorskými sjezdy velmožů, církevních hodnostářů a úředníků, které fungovaly především jako panovníkův poradní orgán a byly s nimi konzultovány nejdůležitější otázky (nástupnictví, vyhlášení války a míru, vyhlašování zákonů apod). Jedním z dokladů existence a funkce dvorských sjezdů se stalo shromáždění velmožů v Sadské roku 1189, kde byla knížetem vyhlášena tzv. Statuta Konráda Oty, jež jsou jednou z našich nejstarších právních památek. Kníže Konrád Ota zde potvrdil dě-

34

dičnou držbu půdy udělené velmožům a zároveň přenesl výkon soudnictví na hradské úředníky, jedny z představitelů vznikající české šlechty. Děděný majetek, privilegia a přináležitost ke společenské elitě daly základ vzniku rodové šlechty, jež se v průběhu 13. století stala důležitým mocenským faktorem ve státě a vydobyla si podíl na politickém rozhodování. Šlechta se záhy konstituovala v obec svobodných pánů, nezávislých bezprostředně na panovníkovi. Toho sice respektují jako představitele státu, ale současně existují vedle něj a jsou si s ním v zásadě rovni. Tento přirozený vývoj narážel v průběhu 13. a 14. století na odpor českých králů. Jedno z vyvrcholení střetů o podíl na moci mezi panovníkem a šlechtou vedlo až k porážce Přemysla Otakara II. na Moravském poli roku 1278.

Pohled na hřbety zemských desek

PA R L A M E N TA R I S M U S

Hrad – místnost zemských desek Česká šlechta si již v polovině 13. století bez ohledu na vůli krále prosadila vznik zemského soudu, v jehož kompetenci se ocitly všechny majetkové a trestní záležitosti šlechty. Současně evidoval všechny převody šlechtického majetku. Zemský soud se záhy zcela vymanil z královského vlivu a stal se nejdůležitější institucí rodící se stavovské společnosti. Jeho význam zvyšovala skutečnost, že mohl nalézat právo. Jeho rozhodnutí a nálezy byly spolu s majetkovými převody zaznamenávány v tzv. zemských deskách doložených již ve 13. století. Zemský soud vznikl mnohem později (1348) i na Moravě, kde střídavě zasedal v Olomouci a v Brně. Podobné soudy vznikly v průběhu 13. století i v jednotlivých slezských knížectvích (Opavsko, Krnovsko).

Odvolání Maiestas Carolina

2. Český zemský sněm ve středověku (13.–15. století) Jen o málo později vzniká další instituce české stavovské společnosti: zemský sněm, který navazuje na někdejší kolokvia a dvorské sjezdy. Zemský sněm se plně prosadil v době bezkráloví 1278–1283, kdy česká šlechta začala vystupovat jako reprezentant českého státu. Sněmy se scházely zpravidla jednou ročně ja-

ko shromáždění veškeré šlechty, církevních hodnostářů a občas i zástupců královských měst. Povolovaly vybírání berní, schvalovaly vojenská tažení za hranice státu, vyjadřovaly se k zákonodárným opatřením. Jejich nejdůležitější pravomocí bylo (ovšem víceméně formální) přijímání nového panovníka a v případě vymření dynastie i volba nového krále a dynastie. Na přelomu 13. a 14. století se již plně prosadilo dualistické pojetí moci v českém státě, kde se o politickou moc dělí panovník se stavovskou obcí reprezentovanou především šlechtou. Stavy a panovník se stali rovnocennými partnery, kteří se rozdělili o politickou moc ve státě. Tento stav byl nucen respektovat i tak mocný vládce, jakým byl Karel IV. Když na sněmu v roce 1355 narazil Karlův návrh zákoníku zvaného Maiestas Carolina na odpor stavů, tak Karel tento návrh z jednání sněmu stáhl, prohlásil jej neplatným, a nakonec návrh dokonce prohlásil za „shořelý“. V první polovině 14. století se poprvé objevují i zasedání generálního sněmu obeslaného zástupci stavů všech zemích Koruny české. Tato idea se však neujala, generální sněm se scházel pouze výjimečně a na jeho půdě tak nedošlo k integraci stavovských obcí jednotlivých zemí. Rozvrat českého státu a společnosti v důsledku husitských válek a poválečné nestability se projevil na jedné straně úpadkem panovnické moci, na druhé straně vzestupem významu stavů. Stavovská obec posílená rozchvácením královského a církevního majetku dala své sebevědomí zřetelně najevo v okamžiku, kdy rezolutně odmítla Zikmundovo dědické právo na český trůn. V dlouhé době bezkráloví (1419–1436 a znovu 1439–1453) ovšem stavovská obec plně převzala odpovědnost za správu státu a zemský sněm se stal skutečným představitelem českého státu směrem dovnitř i navenek. Z jeho středu byla vybírána i prozatímní dvacetičlenná vláda. Spolu s růstem moci šlechty však rostl i význam královských měst, jejichž reprezentanti získali stálé a vlivné zastoupení na zemském sněmu. Církevní hodnostáři naopak zastoupení na českém sněmu ztratili, na sněmech ostatních zemí Koruny české zůstali zastoupeni. PhDr. Luboš Velek, Ph.D., JUDr. Jan Kysela, Ph.D.

35

V Ý S TAV N Í P R O S T O R Y SE N ÁT U

A L B R EC H T DÜR ER

R ŮŽ E N CO VÁ S L AV N O S T 1506–20 06

Obrazová galerie v sídle Senátu Valdštejnská jízdárna patří do areálu Valdštejnského paláce, sídla Senátu. Senát prostory pronajímá Národní galerii, která zde realizuje svůj výstavní program. V době od 20. června do 1. října 2006 zde byla uspořádána výstava na počest pětistých „narozenin“ Růžencové slavnosti – mistrovského obrazu Albrechta Dürera, který je dnes uložen ve sbírkách Národní galerie v Praze. Pro ty z vás, kteří neměli možnost výstavu navštívit, jsme připravili malou rekapitulaci. Historie obrazu Ač obraz namaloval Dürer r. 1506 v Benátkách, je úzce spojen s Prahou – toto Dürerovo veledílo totiž získal již r. 1606 císař Rudolf II. pro slavnou císařskou sbírku umístěnou na Pražském hradě. Umístění této expozice do Valdštejnské jízdárny s působivým výhledem do Valdštejnské zahrady a na Prahu nevtíravým způsobem připomíná, že Růžencová slavnost je spjata s dějinami našeho města již neuvěřitelně dlouhých 400 let. A nebyly to roky klidné, naopak osudy této malby jsou plné dramatických

36

momentů: obraz měl být několikrát tajně z Prahy odvezen, měnil zde párkrát majitele, v průběhu věků došlo k jeho poškození apod. Příběh Růžencové slavnosti by vskutku poskytl námět na román či alespoň na velkou výstavu – a druhé možnosti využila Národní galerie. Způsob pojetí expozice Koncepce výstavy vychází z pohnuté minulosti obrazu. Expozice byla rozdělena do čtyř oddílů, které mapovaly nejdůležitější etapy v historii malby: Benátky 1506–1606; Pražský hrad 1606–1782; Strahovské opatství 1793–1934 a Státní sbírka 1934–2006. Růžencová slavnost zde pochopitelně nebyla vystavena sama, nýbrž se slohově blízkými dobovými uměleckými díly; projekt ukázal také početné práce vzniklé v průběhu následujících staletí, jež se s Dürerovou kompozicí vyrovnávaly. Lze upozornit na nejdůležitější artefakty: Dürerovy přípravné kresby z Albertiny, Veronesův Portrét Jakoba Königa (Obrazárna Pražského hradu), či rafinované malby rudolfinských malířů (Daniel Fröschl, Hans Hoffmann, Bartholomäus Spranger). Pozornost byla věnována

V Ý S TAV N Í P R O S T O R Y SE N ÁT U

i Dürerovu kultu v 19. století (práce Františka Tkadlíka, Josefa Führicha či Viléma Kandlera), a zejména malíři Johannu Grussovi st., jenž v letech 1839–1841 Růžencovou slavnost restauroval. Dohromady zde návštěvník viděl asi sedm desítek předmětů z domácích i zahraničních sbírek. Divácky velmi vděčným počinem bylo vystavení dvou kopií Růžencové slavnosti – jedna pochází z počátku 17. století (Kunsthistorisches Museum ve Vídni), druhou v letech 1840–1841 namaloval Johann Gruss st. (do jízdárny ji zapůjčili strahovští premonstráti). Naprosto ojedinělá možnost bezprostřední konfrontace originálu a kopií zaujala snad všechny návštěvníky, kterých bylo téměř 30 000. Malíř a jeho záměry Albrecht Dürer (1471–1528) pocházel z německého Norimberka. S rodným městem zůstal ve spojení po celý svůj život, byť odsud často odjížděl. Růžencovou slavnost vytvořil Dürer během svého pobytu v Benátkách v roce 1506. Oltářní obraz si u něj zamluvili němečtí obchodníci pro svou kapli v benátském farním kostele San Bartolomeo. Objednavatelé ovlivnili volbu námětu:

obraz představuje ideální shromáždění růžencového bratrstva při společné modlitbě růžence, Madona s Ježíškem, sv. Dominik a andělé při tom udělují shromážděným symbolické požehnání v podobě věnců z růží. Všichni symetricky obklopují P. Marii – z pohledu pozorovatele vlevo zástupci církevní moci, v jejichž čele klečí papež. Vpravo dostávají požehnání reprezentanti moci světské. V osobě jejich nejvyššího zástupce lze poznat krále a pozdějšího císaře Maximiliána I., jemuž Madona právě dává věnec. Zcela ojedinělé svědectví okolností ohledně vzniku Růžencové slavnosti podává i deset dochovaných dopisů, které z Benátek v průběhu roku 1506 Dürer posílal svému příteli Willibaldu Pirckheimerovi do Norimberka. Z nich se dozvídáme, že se umělec v městě na laguně z počátku cítil krajně osamělý, neboť tamní mistři jej i z konkurenčních důvodů nepřijali mezi sebe, někdy Dürera sužovaly i zdravotní problémy. Ovšem vynaložené úsilí přineslo zasloužený obdiv, chválu a ocenění. Růžencová slavnost znamenala zásadní milník v jeho životě – takřka přes noc se stal umělcem uznávaným po celé Evropě. Spokojenost se svým výtvorem vystihují i hrdá slova, která Dürer napsal Pirckheimerovi dne 23. září 1506: „Sděluji vám, že lepší mariánský obraz než ten můj v celé zemi není…“ Sebevědomí mladého umělce vystihuje i jeho vlastní podobizna, kterou na Růžencové slavnosit najdeme v pozadí vpravo. Z obrazu na nás hledí pečlivě stylizovaný a extravagantně oblečený muž dlouhých plavých vlasů, jenž v ruce drží lístek, kam nápadně umístil svůj podpis. Slavná „růžencová“ moucha Roku 1606 opustilo Dürerovo mistrovské dílo Benátky. V Praze mu osud nepřál – v průběhu staletí se zhoršovalo poškození obrazu. Nejvíce utrpěla střední část malby – za své tak vzal i jeden drobný detail: Dürer původně na koleno Madony umístil mouchu se záměrem oklamat oko diváka (tzv. trompe-l’œil) – ta měla v duchu antické tradice vyvolat zdání skutečné mouchy, jež se usadila na obraz. Tento detail se sice na originálu nezachoval, ovšem vzhled tohoto hmyzu zachytily početné kopie (některé z nich byly i na výstavě). Musca dureriana se totiž náležitě „proslavila“ – bývala často napodobována a například na volné kopii Dürerova autoportrétu z Růžencové slavnosti našla své místo na lístku, kde je na originálu umístěna umělcova signatura. Objevuje se také v nejrůznějších anekdotách líčících domnělé epizody z malířova života. I proto se Dürerova muška stala logem pražské výstavy – a nepřehlédnutelná byla také na poutači umístěném na Valdštejnské jízdárně. Kromě iluze skutečnosti má moucha odpradávna celou řadu symbolických významů: odkazuje ke zmaru, zkáze či pomíjivosti – a v souvislosti s kdysi slavnou, následně po celém světě rozprášenou pražskou kolekcí Rudolfa II., z níž nám v Praze zůstala v podstatě jen Růžencová slavnost, se tato symbolika přímo nabízí. PhDr. Olga Kotková, autorka výstavy, Národní galerie v Praze

37

V E S T RUČ N O S T I Změny ve vedení senátorských klubů Z čela senátního klubu ODS odešel Tomáš Julínek, který byl 4. září jmenován prezidentem republiky Václavem Klausem ministrem zdravotnictví. Předsedou senátorů ODS se stal Jiří Šneberger. Předsedkyní senátorského klubu KDU-ČSL se 29. srpna stala Ludmila Müllerová, která nahradila Adolfa Jílka, jenž na tuto funkci rezignoval. Senátoři proti drogám Stejně jako v předchozích letech podpořila řada senátorů svou aktivní účastí čtvrtý ročník Cyklo-běhu za Českou republiku bez drog 2006. Jde o součást celonárodního protidrogového projektu Řekni ne drogám, řekni ano životu. Zahájení proběhlo v Hradci Králové v pondělí 12. června, do Prahy dorazili cykloběžci o 12 dní později. Oficiální ukončení a výsledky Cyklo-běhu byly vyhodnoceny v úterý 27. června u příležitosti Mezinárodního dne proti zneužívání drog. Protidrogové vyslance přijal senátor Josef Vaculík, který akci aktivně podpořil i v minulých letech. K poděkování účastníkům za jejich záslužné přispění ke zvládání celospolečenského problému drog se připojil také senátor Luděk Sefzig. Oba přidali své podpisy k představitelům všech čtyřiceti měst Čech a Moravy, které leží na trase Cyklo-běhu. Celá trasa letos čítala přes 1400 kilometrů. V rámci Cyklo-běhu bylo také vyškoleno 2550 dětí v protidrogovém vzdělávání, ve všech navštívených městech proběhly protidrogové informační kampaně, při kterých byly distribuovány informační materiály o sociálních a zdravotních rizicích drog. Akce se setkala s velikou odezvou, z řad senátorů se zúčastnil také Jiří Stodůlka a Pavel Eybert, jenž akci podpořil i jako starosta města Chýnov.

Pan V. Koutník s náměstkyní MO J. Přibylovou coval od Svazu protifašistických bojovníků, nikdo se o navrácení jeho vyznamenání nestaral. Obrátil jsem se na Vojenskou kancelář prezidenta republiky, poté na náměstkyni ministra obrany Jaroslavu Přibylovou, která rychle zapracovala, a kříž se po šedesáti letech našel. Obrovská časová prodleva a úřednické průtahy jsou ale ukázkou toho, jak si náš národ váží hrdinů,“ prohlásil senátor Josef Novotný. „Už jsem ani nedoufal, že válečný kříž ještě někdy dostanu zpátky,“ neskrýval svoje dojetí, když od náměstkyně ministra obrany Jaroslavy Přibylové přebíral v senátorské kanceláři krabičku s nejvyšším vojenským řádem.

Senátoři L. Sefzig a J. Vaculík přebírají prohlášení od Cykloběžců Československý válečný kříž po šedesáti letech navrácen Pětadevadesátiletý bystřický občan pan Vincenc Koutník se po dlouhých šedesáti letech dočkal navrácení nejvyššího státního vyznamenání. Československý válečný kříž z roku 1939 pan Koutník obdržel za hrdinství v roce 1946 a o tři roky později mu byl při zatčení komunisty i s ostatními vyznamenáními odebrán, byl uvězněn v těžkém žaláři, kde strávil patnáct let. Hned po revoluci, v roce 1990, byl rehabilitován, a předpokládal tedy, že mu budou všechna jeho válečná vyznamenání navrácena. Pan Koutník několikrát žádal o navrácení svých vyznamenání, a vzhledem ke svému vysokému věku už nevěřil, že se to podaří. „Protože se distan-

38

Česko-polské jednání Předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka a maršálek polského Senátu Bogdan Borusewicz se sešli 29. září v rámci mimořádného zasedání Asociace evropských Senátů na dvoustranném jednání. Oba předsedové horních komor národních parlamentů se shodli na tom, že Evropská komise poškozuje občany nových členských zemí snahou odložit rozšíření tzv. schengenského prostoru. „Konstatovali jsme se panem Borusewiczem, že tyto kroky poškozují vnímání Evropské unie v našich zemích. A dohodli jsme se, že ještě letos, pravděpodobně na začátku listopadu, svoláme schůzku předsedů národních parlamentů Visegradské skupiny, abychom k této otázce zaujali spo-

V E S T RUČ N O S T I hem víkendů, kdy je otevřena pro veřejnost zdarma. Organizované skupiny se mohou objednat na prohlídku i během pracovních dnů na tel. čísle 257 075 707, elektronicky na adrese [email protected] nebo osobně v informačním centru Senátu. Výstava byla slavnostně zahájena 26. října 2006 a potrvá do 12. ledna 2007. Vylosovaní luštitelé křížovky z minulého čísla Hlavní cenu, výpravnou publikaci o Valdštejnském paláci a pozvání do Senátu, získává Michaela Humlová, Kolín. Další výherci: Markéta Jůzová, Praha; Václav Včelák, Sokolov; Květa Svobodová, Hostivice; Ema Špalková, Mladá Boleslav; Ing. Jaroslav Skalák, Praha 5. Tajenka z minulého čísla: Senátor může být členem jenom jednoho výboru (kromě Organizačního a mandátového a imunitního výboru). Podpis česko-polského prohlášení lečný postoj,“ řekl po bilaterálním jednání se svým polským kolegou Přemysl Sobotka. Předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka a maršálek polského Senátu Bogdan Borusewicz zároveň v přítomnosti českého ministra zahraničí Alexandra Vondry podepsali společné prohlášení k 25. výročí vzniku Československo-polské Solidarity. Výstava Parlament v zrcadle času Výstava, která se koná v historických prostorách Valdštejnského paláce, se věnuje především významným událostem, dokumentům a osobnostem vývoje domácího parlamentarismu druhé poloviny 19. století a první třetiny století dvacátého, ale přibližuje i všední život tehdejších poslanců, podobu volebních kampaní či parlamentních obstrukcí. Své cenné exponáty zapůjčilo Národní muzeum, Národní archiv, Moravské zemské muzeum, Památník národního písemnictví, Masarykův ústav Akademie věd ČR, Archiv Hlavního města Prahy či soukromí majitelé. Návštěvníci zde mohou vidět významné dokumenty, jako je Washingtonská deklarace z října 1918, originál Ústavní listiny z roku 1920, Pražská petice z března 1848, drobné předměty z pozůstalosti politiků jako těžítko a kalamář Františka Palackého, poslanecká průkazka Edvarda Beneše nebo Grégrovo obstrukční prkno. Součástí výstavy jsou i vybrané kusy z vybavení Zemského sněmu, např. křeslo zemského maršálka ze sněmovny Království Českého či kabát a kalhoty sněmovního sluhy nebo obstrukční předměty, jako kámen vržený z davu do okna Riegrova salonu, plechový činel poslance vídeňského parlamentu „z koncertu v noci z 8. na 9. června 1900 proti násilí a podskoku prováděného“ či vulgární dopis a oprátka pro člena Zemského sněmu a tehdejšího primátora Prahy J. Podlipného. Zajímavým oživením je i pohyblivá maketa parlamentních obstrukčních scén. Výstava byla připravena v rámci připomenutí 10. výročí ustavení Senátu a můžete ji navštívit bě-

Z redakční pošty
Chtěl bych poděkovat za zajímavou prohlídku prostor Senátu pro naši školu ve čtvrtek 5. X. 2006. Měli jsme možnost zhlédnout nádherné prostory, také chci poděkovat za fundovaný a bravurně provedený výklad, který celou prohlídku provázel. Pro nás byla také velmi zajímavá účast na plenárním zasedání Senátu, neboť se zrovna jednalo o věci, která se týká našeho regionu a vystupoval senátor za naše město. Samotná diskuse pak studentům mnohé přiblížila asi lépe než výklad v hodinách. Ještě jednou děkuji za umožnění návštěvy Senátu a také za materiály, které jsme dostali. Budu se těšit na další spolupráci. Mgr. Jakub Vojta, Ph.D., Gymnázium, Brno-Řečkovice
Váš časopis je velice potřebný a je nutno ho dostat mezi lidi. Senát je především pro lidi a ti by měli vědět, že pracuje pro nás. Hodně úspěchů! MUDr. Arnošt Staněk, Dačice
Senátu si velice vážím a myslím si, že je velice dobře, že ho máme a že je potřebný! Informační středisko je na úrovni a vaše pracovnice jsou milé, usměvavé, ochotné a příjemné. Jaroslava Drobcová, Brno

1/2007

Připravujeme pro Vás v příštím čísle
Kompletní seznam senátorů a orgánů Senátu v 6. funkčním období Obstrukční činel poslance Heimricha, hodinky věnované senátoru J. Hybešovi a hrnek s jeho vyobrazením zapůjčené Moravským zemským muzeem v Brně

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

39


Shrnutí desetileté práce Senátu

Pomůcka: Akra, pots, UT

Přemoci

1. část tajenky

Značka kosmetiky

Kolokázie

Sdělit úřadům

Čas

Čilý pohyb

Úslužný

Poschodí

Pádová otázka

Zdůvodnění

Typ auta Ford

4. část tajenky

Pražská univerzita

Římské peníze

Izraelská hora

Lesní šelma

Trnovník

2. část tajenky

Zájmeno osobní

Druh pokrmu

Rámus Zájmeno

Kus ledu

Tohoto roku

Úder rohem

Sahat

Světový čas (zkr.)

Zn. ytterbia

Dětské výživy

Zn. zirkonia

Bylina

Léčivá rostlina

Kypřený rýčem

Citoslovce troubení

Dědina

Naftové potrubí

Zn. osmia

Spojka

Zn. unce

Sloven. jako Spojka

Etylalkohol

Uhlovodíky

Latinsky také

Zn. aktinonu

Předložka

Souhlas Německé jméno Italsky láska

Mužské jméno

Anglicky muži

Římský politik

Jeden vylosovaný luštitel bude odměněn výpravnou publikací o Valdštejnském paláci, dalších pět upomínkovými předměty ze Senátu. Tajenku zašlete do 31. 12. 2006 na adresu: K. Kozáková, Kancelář Senátu, Valdštejnské nám. 4, 118 01 Praha 1 nebo e-mailem: [email protected]

Opuchlina

Rolety

Nezavřena Zpěvný pták

Snížený tón

Německy babička

Zn. bismutu

Domácky Oto

Druh papouška

Asijská šelma Franc.černý Solmizační slabika Zn. dysprozia

Ruský souhlas

Anglicky nebo

Severské zvíře

Značka mouky

Býv. SPZ Sokolova

A tak dále

Hmyzožravec

Proud

Večerní podnik

Dřívější PZO

Suchý přístav

Anglicky hrnce

2x snížený tón

Dokončit topení

Část Moskvy

Rmut

Zase Karta

Mnoho

Franc. člen

Primáti

K věci (latinsky)

Vyměňovat

Čidlo zraku

Obec u Blanska

Zájmeno

Zn. Pascalu

Síla

Nadšení

Český herec

Dívčí jméno

3. část tajenky

Zn. hliníku

Zesílený zápor

Vada

Zavýsknutí

Táta

Německý přístav

Anglicky potkan

Sloven. jinak

Zn. helia

Solmizační slabika

A podobně

Citoslovce pochopení

Paličkovice nachová

Domácky Anna

Splav

Zálusky

Německy duchovní

Pohřební hostina

Složení redakční rady: Přemysl Sobotka (předseda), Markéta Aulová, Bohumil Dušek, Jefim Fištejn, František Jakub, Květa Kozáková (šéfredaktorka), Edvard Kožušník Redakční uzávěrka: 30. 9. 2006 Foto na obálce: V. Groulík a F. Spilka Foto v textu: O. Kalman, F. Spilka, V. Groulík, D. Malá a archiv Kanceláře Senátu Vydává: Kancelář Senátu, Valdštejnské nám. 17/4, 118 01 Praha 1, www.senat.cz, tel.: 257 072 652, e-mail: [email protected], ročník IX., číslo 4/2006, evidenční číslo MK ČR E 10120, vychází čtvrtletně, graficky upravil Jan Dvořák, produkce HQ Kontakt, spol. s r. o.

40

Západní křídlo Malého Fürstenberského paláce

Průčelí Malého Fürstenberského paláce