Mendelova zemědělské a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Asijské hrušně, původ, pěstování, odrůdy a podnože Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
Ing. Tomáš Nečas Ph.D.
Jakub Graňák
Lednice 2006
1
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výběr vhodných podnoží pro odrůdy asijských hrušní, vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne:………………………….. Podpis bakaláře: ……………………
2
Poděkování
Chtěl bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce, Ing. Tomáši Nečasovi Ph.D, za jeho cenné připomínky a především za trpělivost při konzultacích. Dále bych chtěl také poděkovat Bc. Jitce Marethové za cenné stylistické připomínky k textu.
3
Obsah: 1.Úvod……………………………………………………………………………..…....6 2. Cíl práce………………………………………………………………...…..………...7 3. Literární přehled……………………………………………………………………....8 3.1 Růžovité…………………………………………………………………………...8 3.2 Obecná charakteristika rodu Pyrus…..…………………………………………..8-9 3.2.1 Vývoj a historie evropských odrůd hrušní…………………………….…9-11 3.2.2 Vývoj a historie asijských odrůd hrušní……………………………..….11-12 3.3 Současné rozšíření a vývoj produkčních ploch……………………….……….12-13 3.4 Opylení a opylovací poměry…………………………………….…………….13-14 3.5 Pěstování na trvalém stanovišti…………………………………….……………..14 3.6 Násada plodů, řez a pěstební technologie………………………………………....15 3.6.1 Násada plodů a řez……………………………………………………….….15 3.6.2 Pěstební systémy…………..……………...……………………….……......15 3.6.2.1 Kotlovitá koruna………………………………….……………….….15 3.6.2.2 Vřeteno……………………...……………………………………….. 15 3.6.2.3 Systém Tatura Trellis a Espalier……………….………………….....16 3.6.2.4 Systém „tanashitate“…………………….……………………..……..16 3.7 Probírka plodů………………………………………………………………….…16 3.8 Chlad a jeho efekt na asijské hrušně……………………………………………....17 3.8.1 Odolnost vůči chladu…...…………………………………………………...17 3.8.2 Požadavky na chladové období………………………………………...…... 17 3.9 Výživa a zavlažování…………………………………………………………..… 17 3.10 Zralost, sklizeň a posklizňové úpravy plodů………………………………….....18 3.10.1 Zralost……………………...………………………………………..……..18 3.10.2 Sklizeň………………………………………………………………….….18 3.10.3 Posklizňové úpravy……..……………………………………………. 18-19 4. Odrůdy asijských hrušní………………………………………………………….….20 4.1 Uvedení do problematiky odrůd……………………………………..……...……20 4.2 Nejpěstovanější odrůdy………………………………………………………..20-23 5. Afinita podnoží a štěpovaných odrůd……………………………………………......24 5.1 Afinitní vztahy mezi podnožemi a odrůdami asijských hrušní………………24-25 6. Podnože asijských hrušní…………………………………..…………..……...…….26
4
6.1 Vegetativně množené podnože……………………………………………….26-28 6.2 Generativně množené podnože……………………………………...………..28-29 7. Kandidátní podnože pro podmínky ČR……………………………….……….…....30 8. Závěr………………………………………………………………………………...31 9. Souhrn…………………………………………………………………………….....32 10. Resume………………………………………………………………………....…..33 11. Použitá literatura………………………………….…………………………….….34
5
1. Úvod Hrušky jako ovocný druh hrály od pradávna v lidském stravování velmi významnou roli. Tento strom byl pravděpodobně domestikován v dobách pozdního neolitu, tedy na samém úsvitu dějin zemědělství. Postupně se konzumace hrušek rozšířila po celém světě. Nezávisle na sobě vznikla dvě hlavní centra šlechtění tohoto ovocného druhu. Jedno genetické centrum vzniklo v oblasti zakavkazí s nejvýznamějším druhem Pyrus nivalis a P. communis. Z tohoto místa pak pronikaly nově vznikající odrůdy na západ kde se díky práci celé řady šlechtitelů vyvinuly tzv. evropské odrůdy. Naopak druhé genetické centrum se nachází v středoasijské oblasti, s hlavními původními druhy tzv. písečnými hrušněmi (Pyrus pyrifolia, Pyrus ussuriensis a hybridními druhy Pyrus bretschneideri), odkud se tyto hrušně šířily směrem na východ a vznikly tak asijské hrušně. V obou těchto centrech vznikla celá řada odrůd. U nás v Čechách a na Moravě jsou hrušky poměrně oblíbeným ovocem s celkem bohatou tradicí pěstování i zpracování. Již několik let si můžeme povšimnout, že se na pultech našich obchodů objevují kromě domácích odrůd i nové, tvarem poněkud exotické hrušky. Tyto hrušky běžně označované jako jablkohrušky či nashi jsou zástupci odrůd pěstovaných v Asii. Toto ovoce zažívá v poslední době boom a to nejen v zemích které nashi tradičně pěstují, ale také v zemích kde je toto ovoce novinkou. Jejich význam spočívající především v obohacení naší stravy i sortimentu hrušek je nesporný.
6
2. Cíl práce Cílem této práce je shromáždit a uspořádat literární zdroje o původu a pěstování asijských hrušní, poté charakteristika pěstitelských systémů a tvarů, afinitních vztahů mezi podnožemi a odrůdami asijských hrušní, s následným výběrem kandidátních podnoží pro pěstování asijských hrušní v podmínkách České Republiky.
7
3. Literární přehled 3.1 Růžovité (Rosaceae) Jedná se o čeleď vývojově blízkou čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Ve většině případů jde o dřeviny, keře, v méně případech také o byliny. Jsou to vytrvalé rostliny s charakteristickými palisty na spodině listů. Listy jsou střídavé, většinou složené, také však jednoduché. Ve svých pletivech obsahují často vonné silice (především u růží) a také glykosidy (amygdalin). Květ je povětšinou oboupohlavný, paprsčitý, pětičetný (může být i čtyřčetný), u některých růží může být i více než 20 květních plátků. V barvě je květ růžovitých poměrně variabilní jak u rozdílných rodů a druhů, tak i u jednotlivých příslušníků jednoho druhu. Dále pak má květ od jedné do třiceti tyčinek, a je kruhovitě uspořádaný. Vývojově původní typy mají volné pestíky a svrchní semeník, odvozené typy mají pak pestíky srostlé a semeník spodní. Květní obaly mohou srůstat s nitkami tyčinek a tvořit tak češuli. Počet plodolistů se postupně snižuje z neurčitého počtu na pět až jeden. Podle rozdílů ve květní stavbě se růžovité rozdělují na čtyři podčeledi. 1.
tavolníkové (Spiraeoideae)
2.
růžové (Rosoidae)
3.
slivoňové (Prunoideae)
4.
jabloňové (Maloideae)
Plodem u růžovitých může být buď měchýřek (tavolník - Spirea), nažka (tužebník - Filipendula), souplodí nažek (jahodník - Fragaria), souplodí peckoviček (maliník - Rubus), peckovice (slivoň - Prunus) a malvice (hrušeň - Pyrus). Mnohé druhy z této čeledi mají pro člověka nesporný hospodářský význam jako ovoce, součást lidské potravy. Mezi ovoce z čeledi růžovitých patří jak stromy (jabloně, hrušně, třešně, višně, renklody, slivoně, broskvoně, meruňky, kdoule, oskeruše a mnoho dalších), dále polokeře: maliník a ostružiník. Čeleď zahrnuje také velké množství léčivých rostlin, jako mochny, krvavec, tužebník, jahodník, ostružiník, maliník, svým způsobem všechno vyjmenované ovoce, kontryhel, růže, atd. V neposlední řadě jsou to okrasné rostliny od kontryhele, mochen a růží přes okrasné stromy rodu Prunus a Malus.
8
3.2 Obecná charakteristika rodu Pyrus Asi 25 (30) druhů tohoto rodu roste v mírném pásmu Eurasie a několik druhů také v severoafrickém pohoří Atlas. Na vzniku kulturních odrůd se podílely Hrušeň polnička (Pyrus communis) a hrušeň sňěžná (P. nivalis), u Asijských odrůd se na vývoji podílely tzv. písečné hrušně (Pyrus pyrifolia, Pyrus ussuriensis a hybridní druhy Pyrus bretschneideri). Hrušně mají obecně vyšší ekologické nároky než jabloně, a také snadná poškoditelnost jejich plodů nepřispěla k vyššímu rozšíření tohoto ovoce. Kvůli tomu, že snadno přezrávají, jsou často používány jako stolní ovoce, k výrobě kompotů, na sušení, dále pak k výrobě pálenek a desertních vín. Květy jsou oboupohlavné. Kvetou před jabloněmi a jsou poněkud náchylnější k namrzání než jabloně. Hrušně jsou cizosprašné. Mnohé odrůdy jsou triplodní a známé jsou i tetraploidní odrůdy. Často se vysazují do exhaláty znečištěných oblastí, poněvadž dobře snášejí zamořené ovzduší. Na evropských trzích se dnes již často objevují i asijské hrušky „Nashi“, „Ku - Moi“. Vývoj odrůd hrušní je poměrně složitou záležitostí a to jak u Evropských tak u Asijských odrůd (Nečas, 2005).
3.2.1 Vývoj a historie Evropských odrůd hrušní Evropské kulturní hrušně pocházejí převážně z botanického druhu Pyrus communis L., rozšířeného v euroasijské oblasti s hlavním vývojovým centrem v Zakavkazsku. Kromě mutativních forem základního druhu, hybridů mezi nimi a jednotlivými poddruhy se na vzniku kulturních hrušní podílelo ještě několik dalších druhů jako jsou P. korschinskyi, P. nivalis. Dnešní pěstované hrušně proto mají charakter vícenásobných hybridů. Původ pěstování ušlechtilých hrušní lze s největší pravděpodobností předpokládat v jejich předoasijském centru proměnlivosti. Zde se s pěstováním ovoce začalo už velmi dávno a většina ušlechtilých ovocných druhů i odrůd se šířila právě z této oblasti kolem Kavkazu do Malé Asie a dále do Evropy (Koch, 1967). V území Malé Asie se hrušeň původně vyskytovala pouze ve vyšších horkých oblastech. Sbírka pohádek „Tisíc a jedna noc“ se již zmiňuje, že při hostinách byly podávány mimo jiných ovocných druhů i hrušky. Z Malé Asie se rozšířily hrušky do Řecka, kde planou hrušeň nazývali „achras“ , kdežto kulturní formy slovem „apios“. Pojmenování „apios“ pochází od řeckého filosofa Theofrasta (373 - 288 př. n. l.), který se již kolem roku 287 př. n l. (Dějiny rostlin - Historia plantarum) zmiňuje, že Řekové pěstují čtyři odrůdy hrušek. Podle Palladia se ze semen pěstované hrušně zvrhávaly, a
9
proto se roubovaly buď za kůru, nebo do rozštěpu na pláňky „achras“, Pyrus agrestis (Němec 1955). Z Řecka se šířilo pěstování hrušní i do Itálie, Říše Římské, kde našly větší oblibu a rozšíření než v Řecku. Gajus Plinius Secundus (23 - 79 n. l.) ve svém rozsáhlém spise „Historia naturalis“ uvádí 35 odrůd hrušní pěstovaných na území impéria. Rutilius Taurus Aemilianus Palladius, římský spisovatel, napsal ve 4. století dílo „De re rustica“ o 14 knihách, ve kterém neopominul ani hrušně (Koch, 1967). Nálezy jader hrušek ve zbytcích po neolitických stavbách ve Švýcarsku (Baradello, Wangen, Robenhausen) a Německu (údolí Fuldy) svědčí o známosti hrušní v těchto oblastech již v období neolitu. Podle jader se jednalo o plody subsp. Pyrus pyraster. Z Itálie se šířila známost kulturních odrůd hrušní i jejich pěstování do Francie, Špaňelska, Anglie a jižních částí Německa, které byly provinciemi Římské říše. Zda se znalost těchto odrůd hrušní dostala k nám přímým stykem s Římany, nebo přes Německo dnes nelze přesně zjistit. Na našem území se v období mezi 1. a 5. stoletím vyskytovali jak Germáni tak také Slované, kteří prokazatelně přišli z východu. Slované měli ze svých původních území poměrně blízko ke Kavkazskému centru hrušně, samozřejmě také mimo jiných ovocných druhů znali i hrušně, jistě však typy blízké prapůvodním druhům. Je zcela možné, že se tyto hrušně dostaly i na naše území v období pronikání slovanských kmenů, tj. již ve starším období lidu popelnicových polí (Koch, 1967). Arab Al Bekri, žijící ve Španělsku, který zemřel r. 1094, ve spisu „Kniha cest a krajin“ v části o Slovanech píše, že největší část jejich ovocného stromoví tvoří jabloně a hrušně. Lužičtí Srbové znali již v sedmém století hrušně, které byly v této době již roubovány a očkovány. Pěstování ovoce se u nás rozšířilo především při založených klášterech odkud se šířilo po okolí. Za panování Karla IV. Došlo k rozšiřování zahrad a sadů. Bartoloměj Klaret ve slovníku z let 1355 - 1374 se zmiňuje v kapitole o stromech i o hrušních. Některé z odrůd uváděných Klaretem se u nás pěstovaly nebo vyskytovaly ještě v 18. století. Na konci 17. století se k nám dostávají nové odrůdy hrušní zejména z Francie, Belgie a Holandska. Nomenklátor I. díl sestavený v roce 1774 uvádí 23 odrůd hrušní. Největší zásluhu na rozšiřování ovocnictví v našich zemích měl krom jiných hlavně poděbradský děkan Matěj Rössler (1754 - 1829). Zabýval se 34 let pěstováním a sbíráním jak našich (přes 50 tuzemkých odrůd), tak i cizích ovocných odrůd. Mnohé z těchto odrůd jsou u nás do dnes pěstovány a to Kozačka štutgartská (1809 - rok zavedení odrůdy), Hájenka (1817), Colomanova máslovka (1817), Dielova máslovka a mnoho dalších odrůd. Spolupracoval také s mnohými zahraničními pomology a to 10
především s významným Německým pomologem Dielem. V Poděbradech v „Katalogu hrušní“ vedl přes 500 odrůd hrušní (Koch, 1967). Introdukce zahraničních odrůd hrušní byla u nás pronikavá a to zejména odrůdy z Francie a Belgie, tedy z oblastí s příznivými klimatickými i půdními podmínkami. Nejvýznačnějším Tamnějším šlechtitelem byl bez pochyby Jean van Mons, který sám vyšlechtil přes 400 odrůd (Koch, 1967). Ve druhé polovině 18. a v pol. 19. století došlo u nás k velkému rozmachu ovocnářství. Stav našeho ovocnářství a zastoupení u nás pěstovaných odrůd je od pol. 19. století snadno sledovatelný podle soudobé poměrně hojné pomologické literatury. V současnosti lze stav počtu odrůd hrušní charakterizovat tak že se spíše snižuje počet odrůd na úkor produkčním požadavkům (Koch, 1967).
3.2.2 Vývoj a historie Asijských odrůd hrušní Hrušně se v Asii a to především v Číně pěstují již přes tři tisíce let, v Japonsku pak zhruba od sedmého století našeho letopočtu. Rod Pyrus L. pochází pravděpodobně z hornatých oblastí dnešní západní a jihozápadní Číny odkud expandoval jak na západ, kde vznikaly hrušně Evropského typu, tak na východ kde naopak došlo ke vzniku Asijských typů hrušní. Uvádí se, že existuje přes 1000 odrůd Asijských hrušní. Na rozdíl od Evropských odrůd, které vznikaly hybridizací druhu Pyrus communis var. caucasica v Zakavkazské oblasti, vznikaly Asijské odrůdy z takzvaných „písečných hrušní“, kterými se rozumí druh Pyrus pyrifolia (syn P. serotina). Základ komerčních odrůd hrušní tvoří tři botanické druhy a to Pyrus pyrifolia, Pyrus ussuriensis a dále pak hybridní druhy označované jako Pyrus bretschneideri známé pod názvem „čínské bílé hrušně“. Podle nedávno provedené analýzy genomu jednotlivých odrůd hrušní se zjistilo, že hybridy P. bretschneideri jsou blízce příbuzné jak písečným tak i usurijským druhům hrušní, a proto by bylo možné je považovat za poddruh písečných hrušní. Pomocí molekulárně genetických metod byla také dokázána příbuznost některých odrůd Evropských a Asijských (Nečas, 2005). Odrůdy Asijských hrušní se rozdělují do dvou skupin od sebe na první pohled rozlišitelných podle tvaru plodů. Tzv. skupina Japonských hrušní se vyznačuje kulovitým tvarem plodů (velikostně i tvarově podobným jablkům), naopak tzv. čínské odrůdy se vyznačují typicky hruškovitým tvarem plodů, podobným jako u evropských druhů. Odrůdy asijských typů jsou vysoce heterozygotní. Od roku 1992 jsou známi i
11
kříženci evropských a asijských odrůd hrušní a to mezi Pyrus serotina x Pyrus communis, odrůdy pojmenované např. ‘Kieffer‘,‘LeConte‘ a ‘Garber’, nebo také mezi Pyrus communis x Pyrus bretschneideri, odrůda ‘Xinjiangli‘. V sortimentu čínských hrušní je také 20 triploidních odrůd jako např. ‘An Li‘,‘Hai Tang Li‘,‘Das Hui Hezi‘ a 2 tetraploidní odrůdy ‘Jin Xian Daya Li‘ a ‘Sha 01‘ (Nečas, 2005).
3.3 Současné rozšíření a vývoj produkčních ploch Z oblastí svého původního výskytu se pěstování asijských hrušní rozšiřovalo společně s dalšími výdobytky východoasijské civilizace především po obchodních trasách. V letech 1865-1869 došlo ke stavbě železnice napříč Severní amerikou, námezdní dělníci z Číny přinesli do nového světa také své hrušky. V USA je hrubý odhad osázených ploch mezi 1600 - 2000 hektary asijských hrušek v Kalifornii a to ve Fresnu, Tulare a Kernu, dále pak v Oregonu a Washingtonu. Od roku 1984 je v Kalifornii vysazováno asi 100,000 stromů (200 hektarů) asijských hrušek ročně. Starší výsadby jsou v Sacramento Valley. Několik výsadeb existuje v Yakima a Wenatchee, Washingtonu, Hood River a Willamette Valley v Oregonu. V posledních několika letech se zakládají také výsadby na Novém Zélandu, v Austrálii, Chile, Brazílii či ve Francii. Následující tabulka ukazuje procentické zastoupení deseti nejvýznamnějších producentů na trhu (Beutel, 1989).
Nejvýznamnějších 10 producentů (% světové produkce) 1. Čína (53)
6. Argentina (3)
2. Itálie (5)
7. Korejská republika (2)
3. USA (5)
8. Japonsko (2)
4. Španělsko (4)
9. Turecko (2)
5. Německo (3)
10. JAR (2)
Výnosy asijských hrušek na jednotku plochy jsou nižší než je tomu například u evropských odrůd ‘Bartlett‘ nebo ‘Boscova‘ a dalších. To je dáno převším poptávkou po velikých plodech. Větší plody bývají lépe finančně ohodnoceny, což vede k tomu, že vyrobci provádějí důkladnou probírku plodů, aby dosáhli vysokého zisku. Mladý
12
stromek může produkovat několik plodů už tři roky po vysazení. V pátém až sedmém roce vývoje mohou výnosy dosahovat okolo 400 až 1000 beden na jeden hektar. Ve věku desíti až čtrnácti let mohou výnosy dosáhnout 1600 až 2000 beden z hektaru. Vyšší výnosy jsou možné,avšak velikost plodů bude mnohem menší, čemuž bude odpovídat také tržní cena a ta pak bude nízká. Výrobní náklady se pohybují přibližně mezi 5000 až 6000 dolary na hektar. Tato hodnota je vyšší než náklady na výrobu evropských odrůd (Beutel,1989).
3.4 Opylení a opylovací poměry Odrůdy asijských hrušní jsou částečně samosprašné, avšak větších výnosů je dosahováno v případech kdy jsou vysazovány dvě nebo více odrůd na společné stanoviště. Naopak odrůdy ‘20th Century‘ nebo ‘Shinseiki‘ jsou známé dobrou plodností i v případech kdy jsou vysázeny jen samostatně do bloků. V oblastech s chladnějšími teplotami v období kvetení, bude opylení cizí, evropskou nebo asijskou odrůdou k dosažení dobrrých výnosů nutností. Opylené ovoce se semeny má sklon k většímu vzrůstu a má rovnoměrnější tvar než ovoce, které bylo nedostatečně opyleno (Beutel, 1989). Žádné osvědčené směrnice, udávající v jakých vzdálenostech by se měly opylované odrůdy od svých opylovačů vysazovat nejsou známy. Bývá navrhováno vysázet 4 až 8 řad jednotlivých odrůd a poté jednu řadu opylovačů, nebo 4 až 8 řad druhé odrůdy přiléhající k odrůdě první. Totéž platí i o údajích o vzdálenosti a množství včelstev používaných k opylování asijských hrušní. Včely mohou být použity v hustotě dvou až čtyř včelstev na hektar. Raně kvetoucí odrůdy jako ‘Ya Li‘ , ‘Tsu Li‘ a ‘Seuri‘ jsou kompatibilní a měly by být vysazovány společně. Stejně tak později kvetoucí odrůdy zahrnující většinu Japonských a křížence různých odrůd . U odrůdy ‘Niitaka‘ není pyl životaschopný. Existují i případy pylové imkompatibility například u odrůd ‘Kikusui‘ a ‘20th Century‘. Odrůdy ‘Seigyoku‘ a ‘Ishiiwase‘ jsou slabí opylovači. Většina ostatních odrůd se vzájemně opyluje bez problémů. Příliš mnoho opylených květu ssebou nese nutnost větší probírky mladých plodů pro dosažení požadované velikosti tržního ovoce (Beutel, 1989). Raně kvetoucí čínské odrůdy ‘Ya Li‘,‘Tsu Li‘ a ‘Seuri‘ kvetou 10 až 14 dní před evropskou odrůdou ‘Bartlett‘. V údolích San Joaquin a Sacramento v Kalifornii, tyto brzy kvetoucí odrůdy dosahují plného květu zhruba v polovině března. Toto jsou
13
první kvetoucí odrůdy, a proto jsou nejvíce vystaveny možnosti poškození květů mrazem. Nejdříve kvetoucí japonskou odrůdou je ,Chojuro‘ který zakvétá přibližně ve stejném časovém období jako ‘Anjou‘ nebo ‘Winter Nelis‘. Pozdně kvetoucí japonské odrůdy jsou ‘20th Century‘ a ‘Okusankichi‘ dosahují plného květu společně s odrůdou ‘Bartlett‘. V posledních letech dochází k tomu, že poslední třetina nebo polovina období kvetení odrůdy ‘Chojuro‘ přesahuje do první třetiny nebo poloviny kvetení ‘20th Century‘. Japonští a čínští kříženci ‘Shin Li‘ a ‘Dasui Li‘ vyvíjejí na University of Kalifornia květy pozdě v porovnání s kvetením těchto odrůd v jejich domovině.Většina asijských odrůd se tak překrývá, i když poměrně málo s ostatními asijskými, nebo evropskými odrůdami. Toto stačí pro dostatečné opylení. Ve státě Washington je běžné, že raně kvetoucí ‘D'Anjou‘ odrůda je dobře opylovaná od ‘20th Century‘ a dalších asijských odrůd (Beutel, 1989).
3.5 Pěstování na trvalém stanovišti Na západním pobřeží Spojených států neexistuje žádný přijatý rozestup pro asijské hrušky.Výsatby bývají prováděny v rozsahu od 2,1 až 4,5 m. Tento rozestup odpovídá 760 rostlinám na hektar. Rozestup může být také 4,5 až 6, m., což odpovídá 280 rostlinám na hektar v závislosti na půdě, podnoži, a pěstitelských technologiích. Obecně se uvádí přibližně 400 stromů na hektar s rozestupem 3,5 m odděleně v řadách s 5 až 5,5 metry mezi řadami. Takto provedená výsadba má pozitivní vliv především z dlouhodobého hlediska, poněvadž dochází k minimálnímu zahušťování prostorů mezi jednotlivými stromy (Beutel, 1989). Velké, desetileté, až 3,5 m vysoké stromy v Davis v Kalifornii, pokrývají povrch půdy o rozměrech 14 až 22 m2. Menší, zakrslé typy v deseti letech věku na podnožích P. komunnis pokryjí půdu o rozměrech 2,3 až 4,5 m2. Prostor okolo jednotlivých stromů musí být volný, aby bylo možno každému stromu poskytnou adekvátní péči a bylo zajištěno snadné použití sadovnické techniky. Z tohoto vyplývá hustota osázení 290 až 400 stromů na hektar pro silně rostoucí odrůdy a podnože. Pro zákrsky je tedy optimum 600 až 900 rostlin na hektar (Beutel, 1989). Nejvíce odrůd potřebuje minimální rozestupy 3 až 4,5 metrů v řadě, s řadami oddělenými 5 až 6 metry. Užší rozestupy (jako 2,7 až 4,8 m) vysazované jako zkušební v některých Západoamerických státech se zdají být poněkud příliš uzavřené (Powell, 1999).
14
3.6 Násada plodů, řez a pěstební systémy 3.6.1 Násada plodů a řez Největší násada plodů je u asijských hrušní lokalizována na dvou až šestiletém dřevě,
nicméně terminální pupen na jednoletém dřevě mívá také plody vznikající
z velkého květenství. Starší plodný obrost dává menší ovoce než ten který roste na dvou až čtyřletém dřevě. Zastřihování výhonů a nadbytečného plodného obrostu by mělo být prováděno tak, aby nedocházelo k odírání plodů o zbytky obrostu. Ovoce největší velikosti roste nejlépe na jedno až tříletém dřevě, které má jeden až dva palce v průměru (2,5 až 5 cm). Ovoce na malých postranních větvích roste dosti špatně. Řez by měl být prováděn tak aby se povzbudilo několik postranních větví v růstu pod širokým úhlem. Potlačujeme růst terminálu a výše postavených větví, jinak by mohlo dojít k zakrnění spodních větví (Beutel, 1989).
3.6.2 Pěstební systémy 3.6.2.1 Kotlovitá koruna V Kalifornii obyčejně bývají asijské hrušky zapěstovávány do tvaru kotlovité koruny. Děje se tak ze stromků zapěstovaných ve školce do velikosti 70 až 80 cm. U těchto stromků jsou zapěstovávány tři až čtyři kosterní větve. Takto se dá vytvořit 6 až 10 sekundárních větví, které jsou zhruba 80 cm dlouhé v druhém období dormance po výsadbě. Jestli u stromků dochází k nadměrnému růstu měly by být dále prořezány tak, aby bylo opětovnému růstu zamezeno (Beutel, 1989).
3.6.2.2 Vřeteno V mnoha oblastech pěstování asijských hrušní
je upřednostňován systém
pěstování na vřeteno. U vřetene můžeme tvarovat kromě vyvazování také ohýbadly nebo řezem. Strom před vyrašením zakracujeme na vnitřní pupeny. Po vyrašení letorostu z vnitřního koncového pupenu na výhonu odřezáváme tento letorost během vegetace i s kouskem starého dřeva na nejspodněji postavený letorost. Ten vlivem růstu výhonu z pupenu do koruny vytváří letorost, který má vodrovné postavení. Na Novém Zélandu se nejvíce asijských hrušní zapěstováváno na vřeteno (Beutel, 1989).
15
3.6.2.3 Systém Tatura Trellis a Espalier Lze použít také systém Tatura Trellis a Espalier - tzv. stěnová výsadba.Výška stromů je u těchto výsadeb závislá na pěstitelském sytému, nejčastěji od 2,5 m do 4,5 m. Vhodné spony pro systém Tatura Trellis jsou okolo 1,5 - 2,0 x 4,5 - 5,0 m při produkční výšce 2,5 - 3,0 m a zapěstovávají se 3 - 4 kosterní větve s 1 - 3 polokosterními větvemi, na jeden metr vysokém kmínku. Pokusy s tímto systémem se provádí ve Francii na podnožích OHxF 333 (Nečas, 2005).
3.6.2.4 Systém "tanashitate" Japonci nejčastěji zapěstovávají korunu do tvaru s plochým vrcholem pomocí systému zvaného "tanashitate". Stromy jsou v podstatě vyvazovány pomocí lan a drátů. Tento systém je zde preferován především pro možnost usnadnění veškerých sadovnických prací, které lze takto provádět ručně bez potřeby mechanizace. Navíc tyto tvary velmi účinně chrání proti větru (Beutel, 1989).
3.7 Probírka plodů Všechny odrůdy asijských hrušní vyžadují silnou probírku aby plody získaly co největší velikost. Probírka je také nutná proto, aby nedocházelo k vylamování větví pod tíhou množství plodů. Většinou je probírka prováděna ručně. Zpravidla se provádí tak, že se odstraní dva až tři květy v květenství v období, kdy již nehrozí mrazy. Další probírka se poté provádí v období před prvním výskytem obaleče jablečného. Dále probíráme před druhým obdobím výskytu obaleče jablečného. Tento úkon je nutný především u velkoplodých odrůd. Probírka až 30 dní před sklizní může mít pozitivní vliv na velikost sklízeného ovoce. Probírka je časově poměrně náročná a zabere až půlhodinu na strom u mladších stromků a až jednu hodinu a více u starších stromů. Stromy ve věku čtyř až pěti let považujeme za probrané jestliže se na nich nachází asi sto plodů na strom (Beutel, 1989). Chemická probírka je možná přípravky na bázi thiosíranu amonného v období 80 % kvetení, např. Culminate tm. Na kvalitu plodů má pozitivní vliv také průběžná doplňková závlaha, která má nejvyšší efekt 6 - 8 týdnů před sklizní. Doplňková závlaha současně podporuje lepší vyzrávání dřeva (Nečas, 2005). Pozorování také ukazují, že odrůdy ‘Shinko‘,‘Kikusui‘, a ‘20th Century‘ přímo vyžadují probírku, jinak dochází k chabému růstu a krnění stromů (Powell, 1999).
16
3.8 Chlad a jeho efekt na asijské hrušně 3.8.1 Odolnost vůči chladu Asijské hrušně jako ‘20th Century‘ jsou zimě odolné asi tak jako ‘Boscova‘, což znamená snášenlivost okolo přibližně -30°C (Beutel, 1989). Pupeny v dormantním stavu snášejí teploty okolo -23 až -34 °C, květy jsou poškozovány při -2,2 °C (Nečas, 2005).
3.8.2 Požadavky na chladové období Požadavek na období chladu je minimálně 900 - 1600 hodin při 0 - 7°C u kulturních odrůd. Požadavek na období chladu u původních druhů je různý P. betulaefolia 55 - 86 dní, P. serotina 120 - 170 dní, a P. ussuriensis 100 dní, evropská P. communis 90 dní (Nečas, 2005). Stromy jsou docela odolné vůči chladu a mají poněkud nižší ochlazovací požadavky než většina evropských odrůd. Zdá se, že mnoho odrůd má ochlazovací požadavky v 750 až 850 hodinovém rozsahu. Na příklad ‘Housi‘ může růst a rozumně plodit s 550 až 650 ochlazovacími hodinami. ‘Shinko‘ toleruje nižší ochlazování, ačkoli ve skutečnosti vyžaduje přinejmenším 800 nebo více hodin pro nejlepší výkon (Powell, 1999).
3.9 Výživa a zavlažování Jednotlivé stromy vyžadují časté zavlažování, aby bylo možno produkovat velké ovoce. S velkou zálivkou roste problém kontroly bakteriální spály růžovitých (Erwinia amylovora ), jejíž výskyt se dá poté méně ovládat. Doporučuje se vyhnout se zavlažování příliš vyčerpaných půd. Nadměrná vlhkost může přivodit deficienci železa, která se projeví žloutnutím listové plochy. Nedostatek železa je u některých půdních druhů poměrně běžný. Okyselením půdy přídavkem síranů je možné napomoci překonání tohoto problému. Potřeba přidávání živin je u asijských hrušní podobná jako u dalších ovocných dřevin. Zakrsle rostoucí podnože budou vyžadovat více dusíku než bujně rostoucí podnož, aby byl zaručen optimální růst nadzemní části (Beutel, 1989).
17
3.10 Zralost, sklizeň a posklizňové úpravy plodů 3.10.1 Zralost Sklizňové období v Kalifornii začíná zhruba v období od poloviny července a pokračuje přes září u několika pozdnějších odrůd. Ve státě Washington a v Japonsku bývají plody sklízeny v srpnu, září a říjnu. Jakákoliv odrůda, u které bylo použito odrůdy ‘Ya Li‘ jako rodiče by měla být v Kalifornii sklízena do 1. září. Pozdější sklizně těchto odrůd mohou pak ve skladu zapříčinit vytváření nežádoucí hnědé dužiny (Beutel, 1989). V podmínkách ČR (Lednice) začínají asijské hrušně dozrávat v polovině srpna (Nečas, 2005). U nejvíce pěstovaných odrůd lze určit datum sklizně pomocí chuti a vybarvení. Cukernatost by se obvykle měla pohybovat přes 12.5% a ovocný tlak 8 až 11 libry se zdá být uspokojivý. Ovocný tlak není tak přesná míra zralosti u asijských odrůd hrušek, tak jako je tomu u hrušek evropských. U plodů, které nabývají zralostí červenohnědé barvy, dochází při zrání ke změně ze zelené na hnědavou .Podobně je tomu i u plodů, které mají v konzumní zralosti barvu žlutou. Některé zelené čínské odrůdy a kříženci během dozrávání bavu příliš nemění. Barva a cukernatost jsou nejlepšími ukazateli pro zjišťování vhodného období sklizně (Beutel, 1989).
3.10.2 Sklizeň Všechny asijské hrušky musí být slízeny s maximální opatrností, aby byla minimalizována veškerá poranění plodů.U zralého ovce dochází k tomu, že se na jejich povrch velmi rychle po sklizení začínají objevovat známky poranění, otlaky prstů a jiné důkazy nesprávné manipulace při sklizni (Beutel, 1989).
3.10.3 Posklizňové úpravy Na balicí lince, je ovoce umístěno na široký, pomalu jedoucí, hladký pás, který distribuuje jednotlivé plody k baličům, kteří ovoce třídí podle velikosti a ukládají je do boxů. Uvnitř boxů jsou používány různé pěnové vycpávky. Ty mohou být také papírové, nebo ze dřevité vlny. Tyto vycpávky slouží k zamezení pohybu plodů při transportu (Beutel, 1989). Plody některých odrůd mohou být uloženy při O°C po jeden až tři měsíce bez problémů. Po 2 měsících odrůdy ,Hosui‘ a ,Shinko‘ začínají být porézní, některé plody i hnijí, a po čtyřech měsících se může dostavit vnitřní selhání metabolismu plodu. Méně
18
zralé ovoce začíná být porézní dříve než plně zralé ovoce. V pokojové teplotě 21°C ovoce začíná měknout nebo porovatět po 14 až 21 dních. Akumulační problémy zahrnují tvorbu vrásek na pokožce, porézní ovoce, vnitřní hnědnutí jádra a černání pokožky. Napadení plodů plísněmi rodu Botritis a jinými bývají běžné (Beutel, 1989). Komerční skladování se provádí při 0°C a 90 % relativní vlhkosti v řízené atmosféře, neboť plody jsou citlivé k zavadnutí. Při ztrátách vody nad 5 - 7 % dochází k vadnutí a svraskávání pokožky plodů. Citlivé jsou např. odrůdy ‘Kosui’ a ‘Hosui’. Plody asijských hrušní jsou také citlivé k CO2, přičemž pro většinu odrůd jsou kritické hodnoty nad 2 % CO2. Produkce etylénu během skladování je rozdílná, např. odrůdy ‘Kosui’, ‘Niitaka’, ‘Nijisseiki’ produkují méně než 0,1 µl/kg/h, naopak odrůdy jako ‘Chojuro’,‘Shinsui’,‘Hosui’ a další produkují 9 - 14 µl/kg/h etylénu (Nečas, 2005).
19
4.0 Odrůdy asijských hrušní 4.1 Uvedení do problematiky odrůd Dnes je ve světě známo a rozšířeno 24 (někdy je uváděno až 30) původních odrůd. Současně se uvádí, že existuje více jak tisíc odrůd asijských hrušní (Nečas, 2005). Výběr lepších odrůd pro výsadbu, s ohledem na možnosti budoucího prodeje, je problémem (Beutel, 1989). Tvar plodů je v podstatě dvojí, některé odrůdy vytváří kulovité plody podobné jablkům (většina odrůd), nicméně některé odrůdy vytváří plody podobné tvarem, plodům evropských hrušní. Barva plodů je různá, v závislosti na odrůdě a přechází od zelené až žlutozelené (např. ‘Nijisseiki’, ‘Shinseiki’, ‘Tsu Li’, ‘Ya Li’), červené (‘Huobali’, ‘Hong Xian Gsu’) až po zlatavě hnědou a hnědou (např. ‘Hosui’, ‘Kosui’, ‘Shinko’). Žlutě zelené odrůdy (hladké plody bez výrazných lenticel) jsou obecně odolnější k napadení chorobami a škůdci, naopak odrůdy s plody barvy hnědavé, drsné s výraznými lenticelami jsou častěji poškozovány chorobami a škůdci. Hmotnost plodů se pohybuje od 35 do 2500 g (3000 g mají kříženci P. x serotina cv. a P. x bretschneideri cv.), průměrně pak okolo 100 - 200 g. Plody jsou v plné zralosti pevné (nemoučnatí), chruplavé a oproti evropským odrůdám i výrazně šťavnatější (Nečas, 2005).
4.2 Nejpěstovanější odrůdy Ichiban Nashi Odrůda s raným obdobím dozrávání, zraje v polovině července před odrůdami ‘Shinseiki’, ‘Shinsui a ‘Kosui. Plody jsou velké, barvu mají hnědou. Ovoce nemá příliš silnou pokožku, což vystavuje plody riziku poškození během sklizně a balení (Beutel, 1989). Zdá se také, že je tato odrůda příliš citlivá k bakteriální spále růžovitých na to, aby byla v budoucnu nějak tržně významná (Powell, 1999).
Shinsui Taktéž dozrává raně. Hrušky jsou hnědé se střední velikostí, dozrávají v polovině července po ‘Ichiban Nashi‘ a před ‘Shinseiki‘. Stromy jsou extrémně bujně rostoucí, a proto je nutno provádět velmi profesionální řez pro vytvoření vhodného tvaru stromu (Beutel, 1989).
20
Kosui Podobně jako předchozí je raná, dozrává v polovině června. Plody jsou malé ploché, s bronzově červenohnědým zbarvením, jsou sladké a mají jemnou pokožkou (Beutel, 1989).
Shinsieki Pevné ovoce které je rané, zraje koncem července. Vzhledově se podobá ‘20th Century‘, ale hrušky dosahují větší velikosti. Plody jsou kulaté, žluté se silnou kožovitou pokžkou. Tato vlastnost umožňuje dobrý prodej i tři měsíce po uskladnění (Beutel, 1989).
Hosui Velmi velká odrůda zrajícína začátku srpna. Plody mají bronzovou barvu a jejich pokožka je kožovitá. Chuti jsou sladké, šťavnaté, s nízkým obsahem kyselin. Strom je extrémně bujný na P. betulaefolia a mívá neupravený, uvolněný habitus. To je velmi populární nový směr výchovy stromu v Japonsku a Kalifornii (Beutel, 1989).
Kikusui Středně velká v polovině srpna zrající odrůda. Plody jsou žlutozelené se znamenitou vůní, ale špatnou reputací pro svou jemnou pokožku a chudou barvu (Beutel, 1989).
Yoinashi Velkoplodá, zraje v polovině srpna společně s ‘20th Century‘. Barvu má hnědou, pokožku kožovitou,se znamenitou vůní. V porovnání s ‘20th Century‘ mají plody ‘Yonashi‘ větší velikost (Beutel, 1989).
20th Century (Nijisseki) Velká odrůda, která zraje v polovině srpna. Má nejlepší vůni a je to nejpopulárnější asijská hruška v Japonsku a Kalifornii. Svou popularitu si získala v Japonsku okolo roku 1900. Plod je žlutý kožovitý, avšak snadno pohmožditelný, ale obchodovatelný i šest měsíců po sklizni. než další varianta. Staré stromy potřebují
21
prřezávky plodného obrostu a omlazovací řez k udržení optimální velikosti plodů (Beutel, 1989).
Chojuro Stará odrůda, dozrává v půli srpna. Plod má barvu hnědou, pokožku až „pomerančovitě“ kožovitou a plochý tvar. Jedná se o vysoce produktivní odrůdu, která postupně ztrácí popularitu, protože nebývá tak šťavnatá jako mnohé novější odrůdy. Plody jsou snadno poškoditelné, i přesto jsou obchodovatelné po pět měsíců.Sběr musí proběhnout v době kdy nastupuje první žlutohnědé zbarvení, jinak dochází k nežádoucím barevným změnám v dužině i na pokožce (Beutel, 1989).
Shinko Velkoplodá odrůda zrající během prvního týdne září. Plody jsou velké kulaté mírně vyrovnané s krásnou bronzovou až červenohnědou pokožkou. Jestliže je plod zahřátý je ovocná vůně vynikající, avšak colazené už tolik nevoní. S rostoucím věkem prudce klesá bujnost růstu. Vytváří svislý habitus. Strom je dobře zformovaný a extrémně produktivní. Je téměř odolný proti bakteriální spále růžokvětých (Beutel, 1989).
Niitaka Na počátku září zrající odrůda s velmi velkými plody. Jejich barva je hnědá až červenohnědá. Je známá svou velkou velikostí, průměrnou vůní a hromadnou výrobou. Sklizené ovoce je možno dodávat do obchodů dva měsíce. Květenství produkují neklíčivý pyl, ale odrůda je dobře opylovatelná většinou dalších odrůd (Beutel, 1989).
Ya Li Populární čínská odrůda,která dozrává v první polovině září.Plod má hruškovitý tvar, sladkou vůni. Má zelenou pokožku a je docela snadno poškoditelný. Je to raně kvetoucí odrůda, která vyžaduje opylení ostatními raně kvetoucími odrůdami jako jsou ‘Tsu Li‘ a ‘Seuri‘. Jedná se o tržně nejdůležitější pěstovanou odrůdu v Číně (Beutel, 1989). V centrální Alabamě však má tato odrůda problémy s vymrzáním květenství během jarních mrazíků (Powell, 1999).
22
Tsu Li Velkoplodá, kulovitá v půlce září zrající.Zelené plody mají jen ucházející jakost. Mají však dlouhou dobu skladování (šest až deset měsíců) a čím déle jsou uloženy tím získávají lepší chuť. Zrající plody vyvíjejí mastný povlak na pokožce. Tato odrůda musí být opylována pomocí odrůdy ‘Ya Li‘ (Beutel, 1989).
Dasui Li ( 12-44UC ) a Shin Li ( 12-43UC ) Zrají v pozdním září a na počátku října, jsou to noví, patentovaní U.C. kříženci. Mají velmi velké plody, nazelenalé až žloutnoucí barvy. Skladovatelné dobře v 0°C. Stromy rostou extrémně bujně a jsou dobrými opylovači. Pro dobrou plodnost je důležitý řez (Beutel, 1989).
Následující tabulka udává zastoupení a chrakteristiky asijských hrušní v japonské produkci. Tab 2. Charakteristika nejpoužívanějších asijských odrůd hrušní podle Westwood 1993 a Lombard a Westwood, 1987). Kultivar
(Upraveno
% Japonské Období produkce sklizně
Velikost plodů
Barva plodů
Životnost plodů (dny)
Nijisseiki
28
Stř. rané
M
Žlutá
130
Kosui
21
Rané
M
Hnědá
60
Chojuro
15
Stř. rané
M
Bronzověoranžová
160
Hosui
14
Stř. rané
L
Bronzověoranžová
60
Shinseiki
5
Rané
M
Žlutá
180
Pyrus pyrifolia
23
5. Afinita podnoží a štěpovaných odrůd Afinita je biologická schopnost srůstu podnože s roubem. Rostliny vývojově příbuzné srůstají celkem dobře. Např. odrůdy hrušní dobře srůstají se svými pláňaty a semenáči. Kdouloň jako vývojově odlišná, nesrůstá se všemi odrůdami hrušní, nebo jen velmi málo, což se někdy objevuje až na starších stromech. Afinita se morfologicky nedá vždy s určitostí zjistit ve školce, nýbrž často až po několika letech pěstování (Stehlík, 1966).
5.1 Afinitní vztahy mezi podnožemi a odrůdami asijských hrušní OHxF333 Tato podnož má dobrou afinitu se všemi odrůdami asijských hrušní. Tyto odrůdy dorůstají na OHXF333 poloviční až dvou třetinové velikosti standartního stromu. Tato podnož zaručuje ranou a nadprůměrnou plodnost. Nevhodná podnož pro 20th Century a Niitaka (Beutel, 1989).
OHxF 513 Asijské hrušně jsou s touto podnoží plně kompatibilní, podobně jako u ostatních podnoží serie OHxF asijské hrušně na této podnoži mají spíše charakter zákrsků. Nevhodná podnož pro 20th Century a Niitaka (Beutel, 1989).
OHxF 97 Velmi dobrá podnož s výbornou afinitou pro asijské odrůdy. Tato podnož produkuje stromy normálního formátu. Odrůdy jsou na ní vytrvalé, a produktivní. Je to vhodná podnož pro bujně rostoucí hrušně. Nevhodná podnož pro 20th Century a Niitaka (Beutel, 1989).
Winter Nelis Afinita mezi touto podnoží a asijskými odrůdami je dobrá. Nedoporučuje se však užití této podnože v kombinaci s bujně rostoucími odrůdami (Beutel, 1989).
24
Pyrus betulaefolia Je to nejčastěji používaná podnož, afinitní vztahy mezi touto podnoží a všemi odrůdami asijských hrušní jsou výborné. Tato podnož podporuje bujný růst roubu a má pozitivní vliv na velikost sklízeného ovoce (Beutel,1989).
Pyrus callleriana Podobně jako předchozí podnož i tato srůstá s roubovanci velmi dobře. Je to podnož preferovaná spíše v oblastech s mírnější zimou. V porovnání s P. betulaefolia je poněkud méně bujná v růstu (Beutel, 1989).
Pyrus pyrifolia( syn. P.serrotina) Jedná se o nejčastěji používanou podnož v Japonsku. Její afinita ke všem asijským odrůdám hrušní je dobrá (Beutel, 1989).
P. ussuriensis Tato podnož má dobrou afinitu k asijským odrůdám (Beutel, 1989). Používá se především pro svou odolnost vůči nízkým teplotám (Nečas, 2005)
25
6. Podnože asijských hrušní Využití podnoží v ovocnářství má celou řadu výhod a opodstatnění: Funkce kořenů: • Kotví celou rostlinu v půdě • Absorbuje vodu a minerální živiny • Transport vody a chemických sloučeniny • Uskladnění živin a zásobních látek Využití v sadovnictví: • Kontrola růstu a velikosti naroubované odrůdy • Podpora ranějšího kvetení (raná zralost) • Odolnost vůči chorobám a škůdcům • Přizpůsobivost k různým umělým hnojivům • Přizpůsobivost různým klimatům Ideální atributy podnoží: • Dlouhodobá kompatibilita roubu a podnože • Schopnost ovládat bujnost růstu roubu • Schopnost podporovat rané a bohaté sklizně • Odpor/snášenlivost ke škodlivému hmyzu a chorobám • Odpor/snášenlivost k environmentálním tlakům
S použitím podnoží je však také spjata řada problémů: • Neslučitelnost roubu a podnože • Ujímavost roubované odrůdy • Půdní podmínky • Odolnost vůči různým klimatickým podmínkám • Odolnost k chorobám a škůdcům
6.1 Vegetativně množené podnože Při vegetativním množení vzniká nový jedinec (dceřinná rostlina) z části původní (mateřské) rostliny. Tento postup množení (pomineme-li výskyt mutací) umožňuje získat velké množství geneticky naprosto shodných jedinců, u kterých jsou zachovány všechny vlastnosti mateřské rostliny. Mezi nejčastější vegetativní množení patří množení pomocí bylinných a dřevitých řízků (Blažek, 1998).
26
OHxF série podnoží vznikly z křížení prováděných šlechtitelem Reimerem v Oregonu. Ten se soustředil především na získání podnoží odolných proti bakteriální spále růžokvětých rostlin. Oba rodiče těchto podnoží (odrůdy Pyrus communis) Old home a Farmingdale jsou vysoce odolní proti této chorobě. Všechny podnože této serie se množí nepohlavně. Výnosy jsou nejvyšší pro stromy na podnožích OHxF 87, 515, 34, a 69. Nejvíce bujně rostoucí podnože jsou OHxF 515 a 34, následovány OHxF 87 a 69. Výnosy jsou nejefektivnější u OHxF 87, OHxF 69 (Kappel, 2004).
OHxF333 Podnož vhodná pro evropské i asijské odrůdy hrušní. Na podnoži OHxF333 jsou asijské odrůdy zakrnělé od 1/2 do asi 2/3 velikostního standardu. Podnož je odolná vůči nejzávažnějším chorobám hrušní a je velmi produktivní. (Beyl, 1990). OHxF 333 produkuje stromy, které dosahují velikosti asi 3 až 3,5 metru (Kappel, 2004).
OHxF 40 Středně bujně rostoucí podnož hrušní vytvářející asi 2/3 formát stromu. Stejně jako ostaní OHxF podnože je odolná vůči většině chorob hrušní. Dobře kotví strom v půdě (Beyl, 1990).
OHxF 513 Středně bujně rostoucí podnož, vytvářející strom asi 2/3 normálního formátu. Odolný proti bakteriální spále růžokvětých rostlina dalším významným chrobám hrušní. Dobře kotví stromy v půdě (Beyl, 1990).
OHxF 87 Podnož, která je středně bujně rostoucí. Považovaná spíše za polo-zákrsek. Snášenlivá vůči chorobám (Kappel, 2004).
OHxF 97 Tato podnož je vhodná jak pro evropské, tak pro asijské hrušně. Tato podnož produkuje strom normálního formátu, je vytrvalá a produktivní. Roste bujně, je relativně
27
snášenlivá k zamokření půdy. Trvanlivé stromy, schopné dosáhnout 6 až 7,5 m výšky. Tato podnož je odolná vůči chorobám hrušní (Beyl, 1990). Hrušně,které rostou na OHxF 97 podnožích jsou téměř tak vysoké, jako standardní stromy, ale produkují ovoce mnohem dříve (Kappel, 2004).
Home Barlett Standardní podnož pro evropské odrůdy hrušní. Tato podnož produkuje velikostně plnohodnotný strom. Odrůdy pěstované na této podnoži jsou velmi přizpůsobivé k širokému okruhu půdních typů a klimatických podmínek. Rostou bujně a mají vysokou produkceschopnost (Beyl, 1990).
6.2 Generativně množené podnože Při generativním rozmnožování vzniká nový jedinec ze semene. Obecně lze říci, že generativní podnože mají v porovnání s vegetativními typy a klony silnější intenzitu růstu, pevnější kořenový systém, vyšší odolnost vůči nepříznivým vlivům prostředí. Předností generativních podnoží je jejich bezviroznost (Blazěk, 1998).
Pyrus Calleriana Podnož pro asijské hrušně. Je to podnož preferovaná především v oblastech s mírnou zimou a teplým až horkým letním klimatem. Je vhodná především pro písčité zeminy. Také je přizpůsobivá mokrým půdám.
Pyrus betulaefolia Je považována za nejvhodnější podnož pro asijské hrušně. Je to bujně rostoucí podnož, dobře kotví strom v půdě, toleruje zamokřenou půdu a velmi dobře snáší i sucho. Snáší i alkalické půdy. Poněkud citlivá na obsah vápníku v půdě, může dojít k chlorózám. Má více bujný růst než P. Calleryana, a je více odolná vůči zimě. Doporučený rozestup pro výsadby na této podnoži je 12 stop ( 3,6 m ) vzdálenost mezi stromy v řadě a dvacet stop ( 6 m ) mezi řadami (Beyl, 1990).
Pyrus pyrifolia (syn. P. serrotina) Nejčastěji používaná podnož v Japonsku (Beutel, 1989).
28
Pyrus ussuriensis V některých obastech bývají také používán tento druh jako podnož pro svou velmi vysokou odolnost vůči chladu. Snáší teploty klesaící až pod - 40°C. Zároveň je také tato podnož odolná proti bakteriální spále růžovitých (Nečas, 2005).
Winter Nelis Má znamenité kotvící vlastnosti a zaručuje bujný růst. Roste dobře ve většině půdních druhů. Má mírný růst v suchých, mělkých půdách. Jednotný růst charakteristické rysy (Beyl, 1990).
Tab 3. Podnože hrušní [Upraveno podle Westwood 1993 a Lombard a Westwood, 1987]. Odolnost proti chladu
Velikost Velikost stromu (% sklizně velikosti Old Home)
Efekt na kvalitu plodů
resistentní resistentní
dobrá
100
nízká
průměrný
OH x F
resistentní resistentní
dobrá
60-100
vysoká
dobrý
Kdoule
stř. resist. vnímavý
dobrá
50-60
vysoká
dobrý
P. communis stř. resist. vnímavý z výsadby
dobrá
90
vysoká
dobrý
P. calleryana stř. resist. resistentní z výsadby
slabá
90
vysoká
dobrý
P. betulaefolia
resistentní variabilní
střední
130
středně vysoká
dobrý
P. pyrifolia
vnímavý
střední
70
vysoká
průměrný
Podnož
Pear Decline
Old Home
Bakteriální spála růžovitých
mírně vnímavý
29
7. Výběr kandidátní podnože pro podmínky ČR Pro podmínky České Republiky budou pravděpodobně, s ohledem na zdejší výkyvy v zimních teplotách jednotlivých let, vhodnější především ty podnože, které jsou schopné snášet i poměrně tuhé mrazy. Mezi takovéto podnože patří především P. serrotina a P. ussuriensis, ale také P. betulaefolia, nebo podnože skupiny OHxF. Bohužel se z tohoto hlediska nehodí P. calleriana, která ve zdejších oblastech vymrzá (Nečas, 2005). Pro naše podmínky se zřejmě nejvíce hodí podnože P. betulaefolia a OHxF především pro svou univerzálnost ve schopnosti růst v široké škále půdních druhů, toleranci k zamokření půd a v neposlední řadě také pro svou odolnost vůči většině chorob hrušní. U serie OHxF se k těmto pozitivním vlastnostem navíc přidává i možnost aktivně ovládat růst odrůdy pomocí podnože, což umožňuje používání moderních pěstitelských systémů.
30
8. Závěr Pravděpodobně nebudu sám, když vyslovím myšlenku, že asijské hrušně mají co nabídnout nejen jejich současným komerčním pěstitelům. Jednou z jeho mnoha výhod je velký obsah vody a to řadí asijské hrušně mezi mémě kaorické ovoce, což by mělo mít v našem jídelníčku nepostradatelné místo. Jejich exotický vzhled a především balení do pěnové síťky přitahuje pozornost okolí. Podle mého pozorování v různých obchodech se toto ovoce již pomaličku dostává do povědomí zákazníků. Avšak musím konstatovat, že iformovanost lidí v této oblasti není příliž velká, což považuji za nedostatek kterým přicházejí prodejci o zákazníky a zákazníci o nové ovoce a skušenost s ním. Z toho pak vyplývá, že sortiment asijských hrušek na pultech našich obchodů není nikterak pestrý. Vždyť prodat něco o čem kupující má jen sporadické informace musí být velké umění. Uvědomme si, že významní světoví producenti, od nichž pochází ovoce v našich supermarketech se soustředí především na odrůdy komerčně nejůspěšnější. Podle mého názoru se právě tady otevírá prostor pro naše domácí ovocnáře. Ti by mohli vytvořit protipol masovému dovozu jedné odrůdy pestrou a rozmanitou produkcí různých odrůd. Jelikož je pěstování asijských hrušní v České Republice zatím v začátcích, dájí se zde vybudovat dobré podmínky pro nový sortiment ovoce. Prvním krokem by měl být zákon, který povoluje pěstování asijských hrušní na našem území. Pokud se toto podaří nemělo by stát již v cestě pěstování tohoto ovoce žádný větší problém. Asjiské hrušky jsou na našem trhu zatím neotrkanou novinkou, což jim dává velkou šanci, aby konkurovaly jiným druhům ovoce. Vždyť přece každý z nás si občas rád dopřeje něco netradičního a nového.
31
9. Souhrn Tato bakalářská práce se zabývá problémem pěstitelských systémů, tvarů a výběru vhodné podnože asijských odrůd hrušní pro pěstování v podmínkách České Republiky. Sortiment asijských hrušek v našich obchodech není nikterak uspokojivý, ovšem jak je známo z cizích zemí jsou asijské hrušky ovocem oblíbeným a vítaným. Z literárních zdrojů jsem získal určitý přehled o podnožích využívaných pro tyto hrušně, z nichž bych jako kandidátní pro podmínky ČR doporučil Pyrus betulaefolia a serii klonovaných podnoží OHxF.
32
10.Resume This bachelor thesis deals with a problem of selection of a suitable rootstock of Asian variety pear-trees for planting in the climatic conditions of the Czech Republic. Assortment of Asian pears in our shops is not satisfactory at all. In fact as we know Asian pear fruits are favourite and welcome in the Czech Republic. From the literary source and from my accurate research of rootstocks of pear-trees I would recommend to plant the Pyrus betulaefolia and rootstocks OHxF in the climate conditions of the Czech Republic.
33
11. Použitá literatura BLAŽEK, J. a kolektiv: Ovocnictví, Nakladatelství Květ - Praha 1998 KOCH, V. a kolektiv: Hrušky, Academia-Praha 1967 STEHLIK, V. a kolektiv: Naučný slovník zemědělský, Státní zemědělské nakladatelství - Praha 1966 URBAN, V.: Škola ovocnáře, Státní zemědělské nakladatelství-Praha 1981 Elektronické zdroje: BEUTEL, J.A.: Asian pears. [cit.2006- 07-12 ]. Dostupné na www:http://www.nort.prude.edu/newcrop/proceedings1990/v1-304.html BEYL, C.A.: Asian pear. [ cit. 2006-07-08 ]. Dostupné na www:http://www.hort.purdue.edu/newcrop/proceedings1990/V1-376.html NEČAS, T.: Zahrada web. [cit. 2006-07-01]. Dostupné na www:http://www.zahradaweb.cz/projekt/danek.asp?cid=3404&pid=2 POWELL, A.A.: Asian pear culture in Alabama. [ cit. 2006-07-05 ]. Dostupné na www: http://www.aces.edu/pubs/docs/A/ANR-1131/ KAPPEL, F.: Susceptibility to Asian black spot and resistance to Asian pear scab. [cit. 2006-07-02]. Dostupné na www: http://www.csrees.usda.gov/nea/plants/pdfs/rosaceae_genomics.pdf
34
35
