Arpíček se rozhodl, že se půjde čůrat do Maďarska. Já s Honzou přistáváme za haldami vytěženého písku pohodlně v krásném vracáku a čekáme až se Arpád objeví, a kde se vůbec objevi. Jestli ho to spláchlo kolem ostrova. Míla toho využila ke krmení a systematicky vyprazdňuje svůj jídlem naplněný batůžek. Připomíná mi kojence, který se také každou hodinu musí krmit. Ale všichni jí to závidíme, protože přes ta kvanta jídla to na její štíhlé postavě není vidět. V tomhle si dokonale rozumí s Adámkem. Asi oba byli v minulém životě kobylky. Já bych musel při takové spotřebě kupovat raft, protože pálava by mně už neuvezla. Když už i Honza začíná mít obavy, tak se jdu proti proudu podívat jak to s Arpádem vypadá. Po chvíli vidím, že Areté vyjíždí za ostrovem a míří do středu řeky. Pak se ale zastavila , a z mého pohledu začala couvat, jak ji proud táhl kolem ostrova. Po půl minutě se zase pohla a poměrně rychle směřovala do středu řeky. Co se na lodi dělo jsem se dověděl za chvíli. Arpíček, který má s pádlováním zkušenosti asi jako Křovák s bruslemi, přestal pádlovat, že prý to vyjde. Až ho musela seřvat i málomluvná Jana, tak Arpíček zabral, aby se s odřenýma ušima dostali do proudu hlavního toku. Pak si stěžoval, že tak moc a tak dlouho ještě nepádloval. Kdyby však jel za mnou a Honzou, tak to měl bez problémů. Holt lenoch se nejvíc nadře. Nabádám Arpáda, ať se drží při levém břehu. Jarda s Janou už jedou na pálavě sami.Tentokrát Arpád
14
asi vystrašen minulou zkušeností poslechl a drží se kousek od břehu.Míníme ukončit plavbu ve Velkých Kosihách, kde musíme najet do kanálu. Protože je jen asi 15 m široký, a není moc vidět, musíme jet těsně u břehu. Do Kosih přijíždíme v přesně dohodnutém čase a Jana s Jardou a Adámkem na nás čekají. Vybalujeme věci a stavíme stany. My je stavíme vysoko nad vodou, ale oba Jardové poněkud níže. Usuzujeme, že to vyjde, a ani stoupající voda by je neměla zaplavit. Arpíček s pocitem viny staví stan až na hrázi tak 80 m od nás.Jarda navrhuje, že se pojedou koupat do termálek do Velkého Mederu.Jedou všichni, jen já s Jardou a Arpádem zůstáváme. Posílám Arpáda ať jde zjistit kdy je otevřen obchod a hospoda. S Jardou vaříme něco k jídlu. Protože tu není Liba, tak půl konzervy nechávám Arpádovi, který se živí jen pivem a slivovicí. Po dvou hodinách se vrací a teď jdem my a Arpád má hlídat stany. Hospoda je asi 400 m od vody. Ještě než stačíme udělat první hlt, tak se Arpíček objevuje ve dveřích. Říká, že ostatní už dojeli. Namítám, že bychom je museli potkat a když ne, tak by to za tak krátkou chvíli nestihl. Proč by se vraceli po dvou hodinách. Jen se, tak jak to umí, usmíval, a mně bylo jasné, že si vymýšlí. Aby mu to pivo trochu zhořklo, tak jsem ho za to Maďarsko pořádně seřval. Vlídné slovo na Arpíčka s nějakým promile v krvi neplatí. A nechtěl jsem to udělat před mladýma holkama. Arpíček jako vždy pokyvuje hlavou, snaží se něco námítat, ale jsme na něho s Jardou dva a tak rezignuje a jde koupit další piva, i když my máme upito jen trochu. Což je zase jeden z jeho obvyklých kousků. Vzpamatuje se až ho
15
upozorním, že si ta piva bude pít sám. Ví, že to myslím vážně, protože jsem mu to už několikrát udělal. Po návratu ostatních z koupaliště po osmé večer jdeme do hospody všichni. Pivo sice není nic moc, ale jeho cena 15 Sk nemá na Dunaji konkurenci. Při příchodu ke stanům sledujeme výšku hladiny. Při příjezdu to bylo 420 a teď je 455 cm. Místní hrázný přijde zkontrolovat hladinu a pod dojmem Arpádovy maďarštiny se stává sdílnější. Počasí tento den ukázalo svou vlídnější tvář, I když o horku se ještě mluvit nedalo. V poledne se mraky protrhaly, a bylo polojasno. K večeru se kupovitá oblačnost rozpouštěla a obloha byla pokryta jen slabou vysokou oblačností. Dobrý to příslib pro další dny. Středa 9. srpna 2006 Probouzíme se do jiskrného rána. Slunce už od rána hřeje na modré obloze. Na ukazateli stavu vodní hladiny je 494 cm, takže voda za noc stoupla jen o 44 cm a stany neohrozila. Dnes po delší době budeme stany balit suché. Děláme snídani a nikam nespěcháme. Voda V Dunaji proudí velice rychle, a tak víme, že plavba i bez pádlování bude velmi rychlá. Už včera jsme viděli, jak na vodě plavou celé stromy, a jeden z nich odnáší i bojku plavební dráhy. Viděli jsme člun plavební správy, který
16
odstraňoval stromy z bojek. Že už je teplo dokazuje i to, že já jedu v triku s krátkým rukávem a kraťasech. Domlouváme se s Jarkem na dvanáctou až půl jednou v Komárně na soutoku s Váhem. Jako prvního vysíláme Arpáda s Rosťou. Arpádovi jsem v láhvi vyměnil slivovici za vodu. Bohužel můj úmysl umožnit Arpádovi nealko plavbu nevyšel. Sotva odrazili od břehu, vytáhl Arpád domnělou slivovici a připil si na zdar dnešní plavby. Protože byl ještě v kanále, tak jsem mu musel slivovici vrátit. Jeli jsme oblastí velkého počtu vesnic u řeky, takže by to Arpáda z miry nevyvedlo, a zastavil by se v místních restauracích. Jak se ukázalo, ani slivovice mu v tomto počínání nezabránila a Rosťovi předvedl svou představu o splouvání Dunaje. Plujeme ve skupině bez pádlování. Holky jdou do plavek, a opékají se na sluníčku jako buřty. Jen Janě dělá problém plavací vesta, takže jí to trvá delší dobu, než najde tu správnou polohu. Slunce svítí z pravé strany, a tak musíme soulodí otáčet, aby se opálila i druhá strana. Arpíček s Rosťou se drželi dlouho jen kousek za námi. Pak nám však zmizeli z obzoru. V Komárně sestavu rozpouštíme a jedem každý sám. Projíždíme
17
kolem zakotvených lodí, a teprve když jedeme těsně vedle nich, tak vidíme, jakou má voda rychlost V tuto dobu protékalo Komárnem okolo 4750 m3/sec. Po dvou a půl hodinách plavby přistáváme na břehu Váhu asi 100 m od ústí, kde na nás čeká Jarda s ostatními. Jdeme na břeh, a dáváme si pivo, které Jarda přivezl. Poseděli jsme hodinku a marně čekali na Arpáda. Bylo jasné, že svou plavbu přerušil před Komárnem v nějaké hospodě a Rosťovi předvádí svůj rodný kraj. Co se během toho dne dělo jsme z obou marně páčili. Arpád vydal na dnešní plavbu informační embargo. Z toho jsem usoudil, že to muselo být velké. A bylo, ale to jsme se dověděli až druhý den, kdy byli oba sdílnější. Po hodinové přestávce opouštíme čistou vodu Váhu a pokračujeme v plavbě s tím, že dojedeme k čárdě v Moči. Tam jsme vždy jen obědvali, ale tentokrát jsme tam hodlali přespat. Z Komárna vezeme Adámka. Asi po půl hodině plavby mu říkám, že by se mohl prospat, když je po obědě. Nevím jestli mně poslechl, ale během pěti minut spal, a vydrželo mu to téměř až do konce. Okolo čtvrté dojíždíme na 747 km. Podle staré mapy, kterou má Honza, usuzujeme, že čárda je mezi 46. a 45. km. Jedeme těsně kolem břehu, a všichni jsou jako obvykle
18
zvědavi, jestli čárdu najdu. Jedem už dlouho kolem chalup, protože tam jsou dvě vesnice těsně vedle sebe, a všichni jsou mírně netrpěliví, kdy už ta čárda bude. Říkám jim, že dokud jedem kolem chalup, tak je ještě čas. 46. km jsme nenašli, ale v tom se objevuje mezi stromy známá tašková střecha. Zatáčíme doleva, a v místě, kde je krásná štěrková pláž je krásný vracák a pod námi nejméně 3 m vody. Zajíždíme až k cestě pod hrází a vystupujeme. Jarda s Janou tu ještě nejsou, ale během pár minut dojíždějí. Volám na Adámka, že přijela mama, ale nereaguje a stojí u vody. Když mu ale řeknu, že mu dovezla něco k jídlu, tak vyběhne na hráz takovou rychlostí, jakou jsem od něho nečekal. Stavět stany u cesty se nám zdálo riskantní, protože byla jen 30 cm nad hladinou, a tak se jdu zeptat do čárdy, jestli si můžeme postavit stany za plotem u cesty. Bylo nám to dovoleno, ale vedoucí, který byl Maďar asi dost nerozuměl co jsem po něm chtěl, a tak když jsme začali vybalovat věci, tak za námi přišel, a že si máme vše dát dovnitř. Otvírá bránu. Stavíme stany na krásně posečeném trávníčku a do čárdy je to jen 40 m. K tomu ještě sluníčko, co si jen přát víc. Po postavení stanů si dáváme dobře ošetřené pivo. Vařit nic nebudem když stanujem u hospody. Po šesté si ze zalíbením prohlížíme jídelní lístek a vybíráme, co si kdo dá k večeři. Každý si dává něco jiného. Sedíme u piva a čekáme na Arpáda. Jak ho znám, tak hned tak nepřijede. A pokud ano, tak na poslední chvíli. Po půl deváté Jarda nervozně chodí po břehu. Říká čert vem dědka, ale loď ať dojede v pořádku. Vyhlížet Areté na vodě nejde, protože tam jsou stromy. Jarda staví pod hráz na cestu auto s podvozkem, aby si ho Arpád všiml. Když ho chce odvézt, tak mu říkám, ať ještě počká, že ještě není tma. Po čtvrthodince, kdy už se začíná stmívat se z vodý ozývá Juróó. Arpíček je tady. Navádíme ho ke břehu, protože tam jsou kůly ze zatopených stolů. Arpíček se směje jak měsíc na pouti, a z jeho gestikulace a řeči usuzuji něco nad dvě promile, což je jen mírně nad normál. Rosťa se z posledních sil vypotácí z lodi a na otázku, kde
19
byli odpovídá, že nesmí mluvit. Hlavně Jarda si oddych. Měl obavy hlavně o loď. Že byly oprávněné jsme se dověděli až druhý den. Když se nám Arpíček s Rosťou ztratili z dohledu, tak jak jsem předpokládal, zastavili v Nové Stráži, kde Arpád učil hospodskou, jak se točí pivo. Pak se přesunuli do další hospody, kterou jako obvykle Arpád bavil. Na pohled do hlubokého výstřihu krásně opálené Maďarky, která tu obsluhovala, se zalíbením vzpomínal ještě cestou domů. Další exkurze byla v Iži. Tam opět díky své maďarštině sklidil téměř potlesk na otevřené scéně. Na lodi už to tak zábavné nebylo. Zmožen slivovicí a pivem oba teplé počasí uspávalo, ale asi poučen minulou plavbou, tak se tentokrát s Rosťou ve spaní střídali. Rosťa sice jak naprostý laik na lodi prožíval těžké chvilky, protože sám uřídit velkou loď s jeho vodáckými zkušenostmi bylo dosti obtížné. Arpádovo nejobvyklejší rčení na vodě je: "Nač pádlovat, to vyjde a já se kochám" se mu málem stalo osudné. Několik bojek těsně minuli. Jeden německý nákladní parník tvrdošíjně trval na svém kurzu, a nemínil vzít na vědomí Arpíčka z Mrlínku. Až nepříjemně malá vzdálenost od přídě nákladní lodi probrala Arpáda ze snění o krásných vnadách opálené Maďarky, a jen zuřivé pádlování je posunulo mimo dosah lodi. Že to bylo o fous, není třeba pochybovat. To je tak zatím vše, co jsme z těch dvou o jejich plavbě
20
dostali. Už v klidu bez obav si vychutnáváme studenou bažantí polévku. Po jedenácté jdu spát, ale někteří besedníci to táhnou i přes půlnoc. Arpíček zmožen dojmy a alkoholem usíná v lodi za plotem. V tomto stavu by stan stejně nepostavil. Čtvrtek 10. srpna 2006 Ráno je opět jasné a teplé. Přes noc nám bylo necháno otevřené WC, takže jsme nemuseli běhat někam do křoví.Vaříme snídani a v pohodě ji konzumujeme u stolů v čárdě. Arpád spal ve svém aloholickém příbytku v lodi. Ráno jsem ho musel vyhnat k snídani. Podávaly se kolínka s vepřovým masem a sladkou čili omáčkou. Po desáté vyplouváme. Areté se veze na podvozku. Rosťa projevil přání zajet si na pálavě. Další den s Arpíčkem byl nad jeho síly. Jeden lodní vak nakládáme do auta a Liba jede jako porcelán. Rosťa sedí vpředu.Adámek s námi jede také na lodi s Honzou a Mílou. Domlouvám se s Jardou, ať počká v Kravanech u břehu, kdyby se to Adámkovi náhodou nelíbilo, tak ho vysadíme. Adámkovi se plavba líbila, zvláště si oblíbil tetu Mílu, která ve svém batůžku měla spousty dobrot a nebyla vůbec skoupá. S Adámkem si velice dobře rozuměla a bylo na ní vidět, že jí něco podobného v rodině chybí. Doufám, že po návratu domů učiní v tomto směru příslušné
21
kroky. Dohodli jsme se, že budeme pomalu pádlovat až 10 km před Štúrovem. Jardoví hlásím předpokládaný čas příjezdu, ať tam nemusí dlouho čekat. Na obloze naskakují kumuly pěkného počasí, které jen na chvilku zastíní sluníčko. Holky se opět opékají. Že bylo pěkně a teplo dokládá, že já jsem jel v kraťasech a tričku s krátkýn rukávem. Po čase se Adámek dožaduje vyčurání. Naštěstí je u jedné vesnice na maďarské straně molo, na které Adámka vysazujeme. Žádná z ženských nechce Adámkovi pomoci. Míla se vymlouvá, že má doma holčičku, že to s klukama neumí, Liba, že už to zapomněla a Jana takticky mlčí a divá se upřeně někam do dáli. Tak se toho musel ujmout Rosťa. Ten potom skočil do Dunaje a asi kilometr plaval vedle nás. Před Štúrovem je v některých místech Dunaj až 800-900 m široký, ale vlivem zvýšeného stavu vody teče poměrně svižně. Asi 5 km před cílem jedeme s Rosťou ke břehu odlehčit svým útrobám. Za tu dobu nám ostatní ujeli tak daleko, že je sotva vidím. Kolem nás projíždí velkou rychlostí veliká osobní loď, a dělá největší vlny, jaké jsme letos na Dunaji zažili. Když jel parník, tak se Jana vždy snažila, aby byla její loď spojena alespoň s jednou další pálavou, Tentokrát vidím, že obě lodi jedou pořád kousek od sebe. Jana Jardu přemlouvala, ať se spojí s Honzovou lodí, ale tentokrát Jarda lákání odolal, a tak si Jana zažila samostatné pohoupání, a myslím, že už si zvykla, a ani se nebála. Jet tak ještě dva, tři dny, tak začne houpání i vyhledávat.
22
Z velké dálky vidíme komín papírny, a asi 5 km před Štúrovem se objevuje kupole baziliky v Ostřihomi. Dojíždíme v dohodnutém čase a Jarda na nás na nábřeží čeká. Tam kde jsme v loňském roce vynášeli lodě po železných schodech a pak ještě po kamenných, tak je letos nad vodou jen 5 kamenných schůdků a jsme nahoře. Já jsem navrhl, že pohlídám lodě. Ostatní se šli najíst, a že se půjdou podívat do Ostřihomi. Jarda Slavík si dal ještě jedno pivo, než odjede pro auto a tak se zabral do debaty, až mu Jana musela připomenout, že má odjet pro auto. Ale už bylo pozdě, a vlak mu asi o 3 min. ujel. Za hodinu jel další, tak se nic nestalo. Po výměně peněz jdou ostatní přes most do Maďarska. Kondiczovi jdou do města na zmrzlinu a pak se vrátí k autům. Protože už bylo pozdě, a vyhlídka na bazilice byla zavřená, tak se všichni prošli městem, holky šmejdily po krámcích aby si něco koupily. Jarda se vrátil s autem okolo šesté a ostatní se měli vrátit v půl sedmé. Vidím je jít po mostě, a pak dlouho nic. Tady jim provedl Arpíček jeden ze svých žertíků. Šel napřed a s celníky se domlouvat, ať je zastaví a z nějakého důvodu prohledají, jestli něco nepašují. Popsal jim co má skupinka oblečené, aby je celníci poznali. Už se těšil, jak je odvedou a budou prohledávat. Takovou radost mu ale celníci neudělali, prý to z nějakého důvodu nejde. Všichni z toho byli mírně zaskočeni, až dochvíle, než uviděli z křoví vykukovat smějícího se Arpíčka, tak jim bylo vše jasné. Nakládáme věci do aut a jedem asi 14 km za Štúrovo do motorestu v Čenkově, který Jardovi poradil hospodský v Kravanech. Dojíždíme k čárdě a vedoucí nám dovoluje postavit stany na posečeném trávníku vedle. Po postavení stanů si v motorestu dáváme dobrou fazolovogulášovou polévku, a dobře ošetřeného Zlatého bažanta. Po jedenácté jdeme spat. Na ráno jsme si domluvili smažená vajíčka na cibulce se špekem. Večer mně žena posílá zprávu, že na sobotu a neděli dávají zhoršení počasí, ochlazení a déšť.
23
Pátek 11. srpna 2006 Ráno je opět jasno a teplo. Se vstáváním nespěcháme, protože nemusíme vařit snídani. Před čárdou se uklízí a několika závislákům na kávě dělá vedoucí jejich pochoutku. Po vydatné snídani sedáme do aut a jedeme do Štúrova. Stany a věci necháváme před čárdou. Napřed se jedeme podívat do Kamenice na kudlanky. K naší smůle ale žádnou nevidíme. Jedeme nazpět a Arpád si s Jardou domlouvá sraz, protože chce jet odpoledne do Dvorů a pak domů. Arpád tvrdí, že ve 4 před branou termálek, a Jana zase, že na parkovišti u Dunaje. Jarda s Janou a Adámkem jdou na koupaliště, já s Arpádem a Jardou jedeme do Ostřihomi na sportovní letiště, které je asi 3 km jihozápadně od města. Ostatní jdou na baziliku. Při jízdě na letiště vidím, že voda je tak 20 cm pod úrovní silnice, po které jedem. Protože je všední den, tak na letišti není mnoho lidí. Jeden tam opravoval motorový kluzák, do kterého montoval radio. Ten nás také provedl po hangáru a ukázal, co tam mají. Z motorových klubová Wilga na vlekání větroňů a tři soukromé Cesny, Dva cvičné dvousedadlové kluzáky, obdoba našeho Blaníka, ale méně výkonné. Jeden dřevěný kluzák K-8 o rozpětí asi 18 m. Ostatní kluzáky vykonostně podobné naší vose byly na závodech. Venku byl ještě ukotven 5.sedadlový Piper a nějaký ultralajt podobný našemu Brigadýru, ale menší. Podle toho jak vypadal, tak tam stojí několik let a letuschopný rozhodně není. Vracíme se do Štúrova na parkoviště u vody. Na koupaliště jsme domluveni na půl čtvrtou. Dáváme něco k jídlu a pivo a pomalu se přesunujeme ke koupališti. Zjišťujeme, že od 16. hod. je vstupné o 60 Sk nižší, a tak čekáme. Za chvíli přichází zbytek skupiny. S Arpádem vyhlížíme Kondiczovy. Ti mezitím hledají Arpáda u Dunaje. Tam šli zkratkou a tak jsme se minuli. Arpád se pak přesunul do bufetu na parkovišti, a hlídal si auto Jardy Slavíka, ať se má jak dostat do Čenkova.
24
V termálkách hledáme nejteplejší bazén a vyhříváme naše už postarší kosti. S Honzou a Jardou jsme se domluvili, že po šesté půjdeme. Jana, Míla, Liba a Rosťa zůstávají až do konce. Po převlečení jdeme ostatním předat klíče od šatny a tak jsme se zastavili u bazénu, kde zrovna pouštěli vlny. Všichni čtyři polykali vodu tak, že ještě tři hodiny potom neměli žízeň. Dělám Libiným foťákem pár fotek a jedeme do Čenkova. Dáváme si maďarský guláš a takovou dávku masa jsem ještě v hospodě neviděl. Tolik si nedávám ani doma. Po deváté když už je tma, tak Rosťa s holkama ještě není nazpět. Mám obavy, že někde bloudí. Za chvíli je venku vidět několik postav a do čárdy přicházejí Podehradští Zdeňa a Laďa. Zaparkovali asi 2 km od nás. Zdeňa když viděl ten guláš, tak litoval, že už jedl a nemá hlad. Venku začalo drobně pršet, ale trvalo to jen chvíli. Během dne bylo na obloze 4/8 krásných nadýchaných kumulů, ale večer se začala od jihozápadu rychle nasouvat hustá vrstevnatá oblačnost, jako by šla fronta. Vše probíhalo velmi rychle a během pár hodin už popršelo. Okolo desáté se vrací Rosťa. Nebloudili, ale procházeli krámky na koupališti. Ještě stihnou nějakou večeři.Před půlnocí jdeme spát. Arpíček spí u mně ve stanu, sice bez spacáku, ale Rosťa mu půjčil deku. Ale v noci je teplo, tak mu to stačilo.Holky si udělaly v největším stanu párty na rozloučenou s Dunajem a jejich štěbetání slyším ještě o půl druhé, ale pak usínám. Sobota 12. srpna 2006 Ráno neprší, je polojasno, Dunaj o metr klesl a všichni jsou kupodivu pět minut před sedmou, tak jak jsme se domluvili, ven ze stanů. Vaří se snídaně a balíme věci. Protože jsme to stihli docela rychle, tak
25
ještě poslední káva na Dunaji. Společné foto i s personálem čárdy. Loučíme se s Janou, Mílou a Honzou, kteří jedou s Jardou do Brna, a jedou jinou cestou než my s Rosťou. Cestou se zastavujeme v Nitře nakoupit něco domů ze Slovenska, a v Novém Mestě nad Váhom jedeme do kempu, kde si dáváme langoše a pivo. Okolo půl druhé vysazujeme Arpíčka v Hulíně na autobus a jedem do Kroměříže k Libě. Tam vyložíme všechny věci, a já jedu vlakem do Kojetína. Protože je doma naše auto, tak po čtvrté jedu ke Kondiczům pro lodě, které nám Jarda vezl. Rozvážím je. Tím končí naše letošní splouvání Dunaje. Počasí bylo podobné jako v loňské roce. Z počátku vítr a déšť a konec krásné počasí. Když jsem dojel do Břestu ke Kondiczům, tak začalo pršet a tak to vydrželo až do nedělního poledne. Takže jsem svým rozvrhem plavby celkem vystih průběh počasí a zůstávat o den déle nemělo smysl. Druhá skupina v sobotu dojížděla za deště a odpoledne bylo 18 stupňů, takže se vyhřívali v termálkách. My jsme všechny pochůzky po Ostřihomi i na koupališti stihli ještě za pěkného a teplého počasí Vody tentokrát teklo poněkud více. Maximum v Bratislavě bylo 9,8 m a to přes 7180 m3/sec. Výška hladiny byla až 731 cm a dosahovala až k druhému povodňovému stupni. V Bratislavě byl ten den vydán zákaz vyplouvání. Ve Štúrově kulminovala hladina v pátek 11.8. na 516 cm, když 6.8. byla na 229 cm. Na bezpečnosti plavby se to vůbec neprojevilo, jen bojkám bylo třeba uhýbat s větším předstihem, protože rychlost proudu byla okolo 8-9 km/hod. Podrobněji o stavu vody během týdne ukazuje tabulka na konci. Doufám, že se letošní plavba všem líbila, a někteří se i něco naučili. Rosťovi se plavba na pálavě tak líbila, že prohlásil, že si ji také pořídí. Jel poprvé a pádloval tak, že to připomínalo větrný mlýn s jednou lopatou, ale to se časem vylepší. Honza, ač dlouholetý vodák, tak trestuhodně zanedbal výchovy své dcery Jany v pádlování. Ta se však během týdne tak výrazně zlepšila, že se na to dalo i dívat. Myslím tím ruce s pádlem. Dost jsme ji s Jardou pomáhali opravovat chyby v držení pádla, až se divím, že nám nevynadala. Je vidět, že je to slušně vychované děvče a
26
dovede se ovládat. Co si však o nás v duchu myslela, to nechci ani domýšlet. Když jsme popíjeli v sobotu ráno před odjezdem kávu před čárdou, došli jsme na zajímavou věc. Já a Liba jsme narození oba ve znamení střelce, Jarda Slavík a Jana ve znamení raka a Honza, který jel s Mílou ve znamení váh. Když jsem s tímto složením posádek počítal před Dunajem, tak jsem netušil, že dojde k takové shodě. Večer dostávám SMS od Honzy, že dobře dojeli domů. České dráhy měly asi jeden ze svých šťastnějších dnů, kdy vlaky jely na čas. Že to byl úspěšný podnik mi potvrdilo i to, že mi později z Budějovic přišlo od Honzy i Jany poděkování, že jsem je vzal na tak pěkný výlet. Toho si vážím víc, než mně mrzí osočování od Ladi. D U N A J druhá část - plavba skupiny, která zůstala na km 1821 u Gabčíkova /zpracováno dle poznámek Evičky a Zdenka Blacárkových/ Ráno šla část naší skupiny nakupovat, Když jsme se utrmáceni vrátili, tak bylo tábořiště relatívně prázdné. Martin, který měl tábor hlídat, spal jako zabitý, a byl problém ho vzbudit. Když se to konečně povedlo, tak byl značně nevrlý a vytřepat z něj, kde jsou ostatní nebylo zrovna lehké. Šli do hospody, což za takového počasí bylo pochopitelné, a jediné rozumné řešení. Lidová moudrost říká, že když je venku zima, tak v hospodě je příjemně teplo. Platí to i naopak. Voda zase o něco stoupla. Šli jsme za ostatními do hospody a potkali je v půli cesty jak jdou nazpět. Langoše, které nesli už z dálky krásně voněly, až se nám sbíhaly sliny. Ještě, že je Vítek nesnědl, a něco zbylo i na nás. Byly mňam mňam. Podehradší pokračují do čárdy. Na průzkumnou plavbu po kanále se vydávají Zuzka s Evou, Řezníčkovi, Zdeňa, Vítek a Martin, Laďa sólo. Většina jezů je vlivem vysokého stavu vody zatopena, takže přenášíme jen asi jednou. Objevili jsme pěkné tábořiště ovšem bez přístupu k hospodě, jak podotýká zasvěceně Evička. Pluli jsme dále proti proudu až k místu, kde přitéká voda z Dunaje. Dál se nám již proti silnému proudu nepodařilo dojet. Teplota vody vlivem povodně silně poklesla oproti tomu, jaká byla, když jsme vyplouvali z Bratislavy. Jen byla v kanále proti hlavnímu toku čistá. Hoří!!!! ta svině konečně hoří!!! Když mokré dřevo konečně chytlo (kdo by to do Evičky řekl jakou má bohatou slovní zásobu?). Udělali jsme si táboráček, někteří opékali špekáčky. Po svaření vína se tělem rozlévalo příjemné teploučko. V noci se ozývalo strašidelné vrzání kovového pontonu na hladině, a co hodinu otvírání stanu, jak šel někdo kontrolovat stoupající hladinu. Vzestup se zastavil těsně před vrcholem hráze, takže velké stěhování se nekonalo. Nastupování do lodí pak bylo tím pádem velice snadné.
27
Po rychle tekoucí vodě dojíždíme k soutoku s kanálem od Gabčíkova. Abychom v silném proudu přejeli na druhou stranu, tak si při břehu nadjíždíme asi 200m proti proudu. Bez problémů jsme přepádlovali na druhou stranu a zastavujem co nejblíže vesnici Sáp. Tu byl tak vysoký stav vody, že se dala trhat jablka ze stromů přímo z lodí. V čárdě v Sápu jsme si dali dobrý oběd. Nultý kilometr málem nepoznáváme, protože celá pláž je pod vodou a její polohu naznačuje jen kilometrovník na druhém, břehu. Dnešní plavbu končíme ve Velkých Kosihách u kanálové vpusti. Zastavujeme vlevo, kde je pěkná louka. Obsluha vpusti nám řekla, že zde minulou noc spala skupina, která jede před námi. Protože se ještě v noci očekával vzestup hladiny, stěhujeme stany až na hráz. Jdeme do vesnice do hospody na pivo. Jardovi leze po noze krásná zelená rosnička, která pak po trámu šplhá nahoru, čímž nám naznačuje, že bude hezké počasí. Po návratu na tábořiště je část louky, kde jsme chtěli stanovat, zatopená. To, co na fotce Jardy vypadá, že dřepí a tlačí, tak to bylo jen praní prádla na louce. Zdeňa objevil na své pálavě krásnou, velkou zelenou kudlanku nábožnou, kterou také vyfotil. Večer jsme dělali oheň. Bylo skoro jasno a měsíc byl v úplňku. Martinovy pokusy o jeho vyfotografování byly celkem úspěšné. Ráno po dobré snídani vyplouváme. Počasí je krásné, řeka rychle teče. Zastavujeme se v Komárně. Plujeme proti slabému proudu Váhu až téměř k mostu. Na pravém břehu je u mostu pěkná hospoda. Kuchařovi zde zůstali a ostatní šli na termální koupaliště. V provozu je však jen sedací bazén s teplotou vody 38 stupňů, což je pro malé děti moc, zvláště v létě. Oba hoši, kteří se na koupání tak těšili, zažívají velké zklamání, které Zdeňa řeší velkou porcí zmrzliny. Když se však Vítek ohnal po vose, která dostala na jeho zmrzlinu chuť, tak ta letěla obloukem za vosou. Druhá zmrzlina smutného Vítka uklidnila. Řezníčkovy jsme potkali v parku, a Ivošek si absenci v termálu vynahradil koupelí ve fontáně. Vítek se těšil na koupání ve Váhu, protože si myslel, že je to koupaliště. Když jsme přišli k řece, tak nic, a jen se musel dívat, jak si táta Zdeněk, pak i Mirka a Jarda plavou v čisté a teplé vodě Váhu. Zkrátka Víťa měl den blbec. V restauraci si dáváme oběd a vyrážíme k Iži. Z Komárna je to 6 km, což při rychlosti vody je necelá hodinka bez pádlování. V Iži kotvíme v místě, kde dříve cvičili vojáci stavbu pontonových mostů. Do vesnice pro vodu a na pivo jdou Zuzka, Zdeňa, Laďa, Ivoš a Podehradští. Po návratu se u ohně setkáváme s místními rybáři a domlouváme s nimi jídlo z ryb na příští rok. Ráno je opět krásné, ale jen pro někoho. Mirka si omylem protřela oči rukama, které měla od pálivé papriky. Co to je, to si umí každý představit. Způsob léčení je krásně vidět na pořízené fotografii. Šli jsme si prohlédnout nedaleké vykopávky římského tábora. Po devíti
28
kilometrech plavby zastavujeme u známé čárdy v Moči. Pláž i stoly na břehu jsou pod vodou a vysedáme na cestě pod hrází. Dáváme oběd a dobře vychlazené pivo. Děti si stačí vyhrát na písku a na houpačce. Zralé, žluté mirabelky se jako v loňském roce opět válí ve velkém množství na zemi pod stromem. Oko i srdce hanáka při tomto smutném pohledu pláče. Po vytrávení jedeme dál. Míjíme Kravany, kde jsme v loškém roce spali a zastavujeme asi 5 km po proudu na levé straně u velkých hromad štěrku. Večer děláme jídlo a oheň a Zdeňa, Laďa a Podehradští jdou do Čenkova do čárdy na pivo. Tam se potkáváme s první skupinou, která se vrátila ze Štúrova, kde byli v Maďarsku na bazilice a místním sportovním letišti, a odpoledne v termálkách ve Štúrovu. Ráno budou cestovat domů. Jarda s Janou a Adámkem už tam nebyli, ti jeli odpoledne domů. Počasí se k večeru pokazilo, okolo šesté se zatáhlo a večer spadlo pár kapek, ale nic moc. Ráno balíme a Ivoš s Ivoškem a Laďa s Víťou lezou na vysoké štěrkové hromady jako horolezci. Laďa si pak chtěl dofouknout loď, ale zjistil, že ztratil koncovku. Před polednem začalo lehce pršet, a tak po dojezdu do Štúrova vystupujem pod mostem. Tady kupodivu neprší. Zdeňa s Laďou jedou do Dvorů pro auta, Hanka hlídá lodě a ostatní jdou na termální koupaliště. Protože je poměrně chladno, jen asi 18 stupňů, tak jsme schovali děti do té nejteplejší vody, z které jim trčely jen hlavy. Po příjezdu ze Dvorů odváží Laďa věci a s Podehradskými jedou na známé tábořiště do Kamenice n.Hronom. Pak se vrací pro Řezníčkovy. Zdeňa jede na koupaliště, a pak všechny večer odváží na tábořiště s tím, že pokud bude pršet, tak pojedou hned domů. Pršet ale začalo, až byly stany postaveny. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka. Večer jsme šli do Kamenice do cukrárny na zmrzlinu a pak na pivo. Měli na čepu dobrého Kelta, kterého jsme za celou plavbu nikde neviděli. V hospodě jsme potkali partu vodáků z Prahy a Plzně, kteří jeli z B.Bystrice Hron, a tady končili. Stanovali na druhé straně řeky u mostu. V neděli ráno po snídani balíme. První odjíždějí Řezníčkovi, které Laďa veze na nádraží. Po jeho odjezdu zjišťují, že v autě zapomněli tašku s doklady, peníze a telefon. Peníze sice Ivoš měl, ale co doklady? Mirka chtěla zavolat Laďovi z budky, ale neznala na něho z hlavy číslo. Tak se pokoušela dovolat domů Alence, aby ta zavolala na Laďův telefon a vše mu řekla. Asi v rozrušení špatně vytočila předčíslí a nedovolala se. Ivoš šel hledat taxíka. Toho před nádražím našel, ale řidič nebyl k mání. Tak šel na stopa. Spása přišla v podobě Balcárkovic škodovky, která se blížila od Štúrova. Zdeňa odváží Ivoše do Kamenice, kde ještě stačí stihnou Laďu, který akorát odjíždí. Takže vše nakonec dobře dopadlo, a těch pár šedin, které Mirce přibyly se lehce obarví. Cesta zpět už proběhla bez problémů, takže není o čem psát.
29
Na závěr ještě stav vody a průtoky na Dunaji během naší plavby. Děvín m3/ cm Neď. 6.8. Pon. 7.8. Út. 8.8. Stř. 9.8. Čtv. 10.8. Pát. 11.8. Sob.12.8.
2735/345 3194/396 2890/636 7118/731-1 4888/554 3786/456 3203/397
Medveďov m3/ cm
Komárno m3/ cm
2490/388 2400/376 4512/616 5432/682-1 5768/703-1 4440/610 3132/469
2425/323 2485/330 3416/427 4735/545 5367/592-1 5278/586-1 3676/451
Štúrovo cm 229 251 298 432 496 516-1 415
Jednička za stavy značí první povodňový stupeň. Stavy jsou v šest hodin ráno. Během dne byl v Bratislavě na několik hodin stav, který odpovídal druhému stupni. Nashledanou na příštím splouvání Dunaje
V Kojetíně ve spolupráci s Balcárkovými zapsal Jiří Kučírek
30
