Architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků
5. ročník odborné konference
13. 6. 2013 www.krizovatkyarchitektury.cz
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
Křižovatky architektury | Architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků 13. 6. 2013, Nová budova Národního muzea, Praha 1 Éra socialismu, tedy léta 1948-1989, v naší zemi zanechala také dědictví architektonické. Jde o stylově velmi různorodý soubor staveb, na nichž nicméně ulpívá negativní stigma a jež jsou neprávem hodnoceny právě jen z politického hlediska. Často přitom jde o stavby, které jsou bezesporu hodnotou samy o sobě a k tomu také cenným historickým svědectvím. Jak se k tomuto dědictví chovat? Má cenu tyto objekty rekonstruovat nebo některé zbouráme? Jak se k „socialistické“ architektuře staví památková péče? A proč je laickou veřejností většinou vnímána negativně? Především o těchto problémech byl letošní ročník Křižovatek architektury.
BLOK I
PROGRAMOVÁ RADA Předsedkyně Ing. arch. Naděžda Goryczková | generální ředitelka NPÚ Členové PhDr. Anna Matoušková | náměstkyně MK ČR akad. arch. Ladislav Kuba | Kuba & Pilař architekti, zástupce ČKA Ing. arch. Iveta Ludvíková | městská architektka, Znojmo Mgr. Jakub Potůček | kurátor sbírky architektury SMSU, NG v Praze JUDr. Petr Bým | šéfredaktor Stavebního fóra
ARCHITEKTONICKÉ DĚDICTVÍ ÉRY SOCIALISMU Zahájení konference PhDr. Michal Lukeš, Ph.D., generální ředitel Národního muzea PhDr. Anna Matoušková, náměstkyně MK ČR Česká architektura 1948-1989 a evropský kontext Mgr. Jakub Potůček, NG v Praze Hodnoty architektury 2. pol. 20. století prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.
Foto Jakub Potůček
Kde se bere „ošklivost“ architektury z období socialismu? Mgr. Slavomíra Ferenčuhová, Ph.D., Fakulta sociálních studií MU v Brně Ochrana a obnova památek architektury pozdního modernismu Mgr. Martin Strakoš, ÚOP NPÚ v Ostravě Památková ochrana staveb 2. pol. 20. století Ing. Jana Dvořáková, Odbor památkové péče MK ČR Hotel International a jeho rekonstrukce Ing. arch. Michal Šourek, MS architekti s.r.o.
Foto archiv NG v Praze
BLOK IIOCHRANA, REKONSTRUKCE, KONVERZE – PŘÍPADOVÉ STUDIE Prezentace Beton Brož Ing. David Hajíček, produktový poradce Beton Brož s.r.o. Zkušenost samosprávy s péčí o architekturu 2. pol. 20. století v rámci plošné ochrany Ing. Miroslav Křídlo, Oddělení památkové péče Magistrátu města Ostravy, Ing. arch. Cyril Vltavský, ÚHA Magistrátu města Ostravy Památky 2. pol. 20. století na Slovensku a postoj k nim prof. Ing. arch. Matúš Dulla, DrSc., FA ČVUT v Praze, ÚSTARCH SAV Bratislava Máj vs. Quadrio - konfrontace dvou pohledů doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., NG v Praze, Dipl. arch. Vincent Marani, AIA, Cigler Marani Architects, a.s. Obchodní dům Uran, Česká Lípa: ochrana vs. záměry vlastníka Mgr. Hana Moudrá, starostka města Česká Lípa Sídliště Lesná v Brně - panelová diskuse JUDr. Tomáš Dobřichovský, Ph.D., Advokátní kancelář Kříž a partneři s.r.o., Mgr. Martin Maleček, Občanské sdružení Obzor Lesná, Ing. arch. Karel Doležel, ÚOP NPÚ v Brně Bývalé Federální shromáždění jako symbol architektury doby socialismu doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., NG v Praze Moderátor: Petr Král, ČRo – Radiožurnál
Foto archiv Národního muzea
DOPROVODNÝ PROGRAMExkurze po budově bývalého Federálního shromáždění KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VEŘEJNÝCH I NEVEŘEJNÝCH PROSTOR Nová budova Národního muzea je unikátní z hlediska své historie, sloužila jako burza, parlament a sídlo Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, dále z hlediska architektonického díky přestavbě z přelomu 60. a 70. let podle návrhu Karla Pragera a jeho kolegů a v neposlední řadě také z hlediska novodobých českých a československých dějin díky přelomovým událostem, které se v budově odehrály.
Foto archiv Národního muzea
NA KONFERENCI ZAZNĚLO „Socialistická“ architektura za katedrou a v praxi „Budova Federálního shromáždění je památníkem normalizace!“ – takto kategoricky a zjevně nikoli jako sympatizant zmíněného objektu se před časem vyjádřil mediální odborník na historii architektury Zdeněk Lukeš. Projekt ovšem vznikl v roce 1966 (tedy Foto Jaroslav Vebr, Soudobá architektura ČSSR, Praha 1980 před startem normalizace), ideově měl být podporou obnovy parlamentarismu v tehdejším Československu, ovládaném komunistickou stranou, a kovový pylon před budovou měl nést plastiku připomínající Jana Palacha – upřesnil na konferenci Křižovatky architektury Rostislav Švácha, naše nezpochybnitelná autorita pro moderní a soudobou architekturu, s tím, že zároveň má budova řadu pozoruhodných a dobově unikátních technických detailů. Už to naznačuje, kolik neznalosti, nepřesností, zavádějících zkratek, omylů a nedorozumění diskurs o české „socialistické“ architektuře, tedy stavbách z období 1948–1989, přináší. Hlavně proto bylo toto období historie naší architektonické a urbanistické tvorby zvoleno jako téma 5. ročníku konference Křižovatky architektury. Ta se konala stylově právě ve Federálním shromáždění, dnes Nové budově Národního muzea.
Foto Jakub Potůček
Do budovy bývalého Federálního shromáždění zavítalo na 150 účastníků.
Teorie a praxe Zbourat jako připomínku obecně odmítnuté dějinné epochy? Zachovat coby nenahraditelný historický doklad? A nejnaléhavěji: co s ní v praktickém, každodenním životě? Konference s názvem Architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků absolutně platné odpovědi na tyto otázky – nikoli překvapivě – nepřinesla. Foto Sbírka architektury, Muzeum umění Olomouc Na řadu otázek konference odpovědi nepřinesla, nicméně přesvědčivě zdokumentovala, že ani zdaleka nejde o homogenní soubor staveb, naopak je velmi různorodý – od funkcionalismu a sorely, přes mašinismus až k brutalismu a modernismu. A také to, že i v té době byla česká architektura součástí světového vývoje tohoto oboru. Jména jako Pleskot, Prager či Rajniš budila už tehdy pozornost „ve světě“ a v některých případech možná díla jejich a dalších českých architektů posloužila jako vzor a inspirace za hranicemi. Zatímco v tomto ohledu mezi odborníky a poučenou veřejností žádné zvláštní rozpory nejsou, zcela jiné je to s praktickým přístupem ke stavbám ze zmíněného období. Zdá se, že na tomto poli se „katedra“, tedy akademická, vědecká i správní (památková péče) komunita, s „praxí“, tedy samosprávou, stavebníky a majiteli, moc neshodnou. První by zhusta a nejraději zachovali vše, a to bez jediného, byť sebemenšího zásahu. Druzí tváří v tvář realitě musejí zvažovat nejen rozměry historické a estetické. V životě českých měst je totiž ve hře podstatně více – pochopitelně finance, majetkové vztahy, názory veřejnosti a potažmo samosprávy a zejména konkrétní potřeby obce či lokality, kde se „socialistická“ stavba nachází.
NA KONFERENCI ZAZNĚLO Doklad doby nebo důkaz zločinu? „International je otrockou kopií moskevských stalinských mrakodrapů. V jejich pozadí snad byla nějaká poctivá myšlenka, International je ale pouhým ideologickým paskvilem. Budovu nestojí za to chránit, ochranu si zaslouží jen některé detaily jako doklady špičkového uměleckého řemesla,“ tvrdí architekt Michal Šourek, jehož MS atelier prováděl první porevoluční rekonstrukci této nejspíš nejznámější stavby z období tzv. sorely, tedy období socialistického realismu v české architektuře. „Socialistický realismus ovšem nikdy nebyl jako styl či směr přesně definován, a to proto, aby ho komunistická strana mohla používat jako obušek proti nepohodlným dílům i lidem,“ ilustruje tehdejší poměry v umělecké tvorbě Šourek a jejich společensko-politické souvislosti. „Město je text, prostor plný symbolů. Stavby a jejich uspořádání jsou prezentací jeho minulosti,“ upozorňuje Slavomíra Ferenčuhová z brněnské Masarykovy univerzity. Co ovšem dělat tehdy, kdy jde o doklady historie negativní, odmítané, nebo dokonce zločinné? Ferenčuhová poukazuje na skutečnost, že praktické řešení tohoFoto archiv MS architekti to problému má více podob. Ihned po dějinných zvratech se obvykle koná jakási dezinfekce městské krajiny, mizejí dobové názvy a pomníky, samotné stavby se někdy dokonce maskují (ohromné billboardy dlouhá léta zakrývaly varšavský stalinský Palác kultury) a samozřejmě také bourají – to ovšem přináší spíše ekonomická praxe než společenské a politické důvody. Popsaný postup ovšem není univerzální. Například tradičně levicové Ostravsko si z tamní sorely udělalo oficiální architekturu (a současně všechny tamní „promomateriály“ míjejí architekturu z období určitě cennějšího, let 60. a 70.). Postupem let se leckde sorelové budovy zase staly objektem „komodifikace“ v cestovním ruchu. Ferenčuhová přitom upozornila, že takový marketingový přístup je důsledkem změn v interpretaci socialistické epochy dějin Česka. Mladší generace prostě negativní konotace s ní spjaté vnímá už spíše jen teoreticky. A do debat o osudech nejrůznějších staveb také ale postupem času stále více vstupuje teoretická fronta s tendencemi architektonické památky spíše zachovat. Někdy ovšem pozdě. Promeškaná kauza Uran „Poprvé v životě jsem pocítila, co to je, být vydírána! – takto emotivně uvedla své vystoupení na konferenci Hana Moudrá, starostka České Lípy. Oč šlo a jde? O vskutku unikátní a pozoruhodnou stavbu „socialistického“ obchodního domu Uran, dílo architekta Emila Přikryla. Uran stále slouží původnímu účelu, ovšem nikoli optimálně, jeho majitel ho proto chce nechat zbourat a nahradit modernější a době více odpovídající stavbou. Zveřejnění takového záměru ovšem vedlo k vytvoření hnutí historiků, architektů a občanských aktivistů pro jeho záchranu a všichni se obraceli hlavně na samosprávu. „Majitel ovšem v té chvíli měl v ruce demoliční výměr!“ – konstatovala českolipská první dáma. Ať už explicitně či nepřímo z jejího expozé vyplynuly dvě základní výtky vůči teoretické frontě i státu. Co je hodno záchrany (a Uran, byť dnes zpotvořený reklamní výzdobou, určitě je), má být už dávno zmapováno (pak by k zmíněné situaci nemohlo dojít), a pokud stát trvá na ochraně té či oné stavby, musí jejich majitele podpořit (rozuměj materiálně): „Něco po majitelích chceme, musíme jim tedy také pro splnění našich požadavků vytvořit podmínky!“
Foto archiv MS architekti
Foto archiv OS Obzor Lesná
Foto archiv města Česká Lípa
NA KONFERENCI ZAZNĚLO Majitel není zločinec „Musíme se zbavit předsudku, že majitel je nějaký darebák!“ – trochu z jiné strany na kauzu Uran navázal Cyril Vltavský z magistrátu města Ostravy. Tedy jeden z těch, kteří podobné problémy řeší v praktickém životě, v konkrétních společenských a hospodářských podmínkách, nikoli v přednáškových sálech. Hlavní ostravský architekt určitě i proto zdůraznil význam spolupráce města či státu s majiteli a nutnost hledat pro každý chráněný objekt novou, udržitelnou funkci. Zároveň také trochu zlomyslně navrhl, aby se u staveb, které podle teoretiků prošly nevhodnou přestavbou, uváděla nejen jména původních autorů, ale také architektů, kteří stojí právě za takovou rekonstrukcí, za niž je vina standardně svalována na majitele, stát či obec. Odjinud upozornila na problém vnímání ochrany architektury socialistické epochy Jana Dvořáková Foto archiv města Ostravy z Ministerstva kultury: „Ochrana se prosazuje obtížně, veřejnost totiž tyto objekty nevnímá jako dostatečně staré. U budov, které vznikly před dvěma a více stoletími, je argumentem pro zachování už samotná jejich existence, fakt, že přetrvaly. Tento aspekt či argument ale v těchto případech schází.“ Státní správa a samospráva se s problematikou ochrany staveb z uvedeného období zjevně bude potýkat ještě dlouho. Bude zajímavé sledovat, jak se vyrovnají se zmíněným Uranem. Majitel, jaksi v intencích výroku C. Vltavského, jakkoli by už mohl bourat, totiž s demolicí zatím vyčkává. Betonáři pro dobrou věc Architektura let 1948–1989 je zjevně živé téma. Na konferenci to dokazovaly nejen příspěvky přednášejících, ale i zcela zaplněné auditorium, které na rozdíl od jiných podobných akcí vydrželo na svých místech do poslední chvíle. Mezi návštěvníky převládali představitelé památkové péče, samosprávy a také architekti, český development bohužel absentoval. Aktuálnost tématu dokazoval i sice nevelký, ale výmluvný seznam sponzorů, bez nichž se podobné akce neobejdou. V první řadě Křižovatky architektury letos stejně jako loni podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Náměstkyně Anna Matoušková také ve svém vystoupení zdůraznila, že ochrana architektonického dědictví, jakožto důležitého pramenu poznávání naší historie, je výsostnou záležitostí a odpovědností státu – a je dobré, že ministerstvo do ní zahrnuje i podporu odborné diskuse. Ještě více uznání zaslouží druhý partner akce, společnost Beton Brož. Ta v duchu tradic měla v průběhu konference možnost užít si svou „hvězdnou chvíli“, nicméně nadhled a humor prezentace pozoruhodného sortimentu firmy svědčil o tom, že zjevně prosperitním Moravanům šlo evidentně více o podporu dobré věci než o utilitární prezentaci firmy. Postoje odborníků i veřejnosti k tak složitým a komplikovaným jevům, jakým nesporně je i česká architektura socialistické éry, se tvoří i na takových fórech, jakým byly letošní Křižovatky architektury. Petr Bým, šéfredaktor Stavebního fóra
ŘEKLI O NÁS „V posledních letech se nám nabízí stále více důkazů o tom, že česká společnost nevnímá památky pouze jako starožitnosti, jako doklady spojené s dávnou minulostí. Obecné chápání toho, co má být součástí naší hmotné historické paměti, již vzalo na milost donedávna památkářsky podceňované 19. stol., učí se vnímat dědictví 1. pol. 20. stol. a je stále více připravené na přijímání faktu, že součástí památkového fondu musí být i objekty svázané s obdobím chronologicky vymezeným intervalem 1948-1989. Zatímco zařazování movitých hmotných historických pramenů z období socialismu do legislativou uchopeného fondu našeho kulturního dědictví, jemuž se poměrně systematicky
věnují naše muzea, probíhá stranou zájmu široké veřejnosti, je tomu v případě obohacování památkového fondu o nemovitosti svázané s 2. pol. 20. stol. zcela jinak. Otázka, jak z pohledu státní památkové péče přistupovat k architektonickému dědictví éry socialismu, resonuje veřejným prostorem stále intenzivněji a je spojena s ostrými názorovými střety i četným tápáním. To, že byl letošní ročník odborné konference Křižovatky architektury věnován právě architektuře období socialismu, je třeba ocenit jako pohotovou reakci na tuto skutečnost. Ministerstvo kultury si je vědomo toho, že o otázce rozšiřování památkového fondu o segment architektonické produkce 2. polovi-
ny 20. stol. je třeba vést široký mezioborový diskurs. Proto se na přípravě konference podílelo nejen věcně, ale také finančně, proto též iniciovalo participaci svých příspěvkových organizací (Národní památkový ústav a Národní muzeum) na její přípravě a průběhu. Děkuji pořadateli konference i všem ostatním, kteří se o letošní Křižovatky zasloužili, děkuji všem, kteří se konference zúčastnili a nakonec vyslovuji i dík všem těm, kteří dál povedou korektní a konstruktivní dialog nad tématem, které 5. ročník Křižovatek architektury otevřel do nových dimenzí.“ Anna Matoušková, náměstkyně ministryně kultury
MEDIÁLNÍ KAMPAŇ Mediální kampaň probíhala na stránkách odborných titulů a odborných webových portálů. Celkem bylo publikováno více než 40 mediálních výstupů. O konferenci informoval také zpravodajský televizní kanál ČT24. Hodnota mediální a PR kampaně dosáhla téměř 530 000 Kč. 12 PUBLICISTIKA
deník
úterý 25. června 2013
Architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků. Zaslouží si památkovou ochranu?
odborné webové portály
Kolem staveb z období 1948 až 1989 chodíme nevšímavě a spíše jsme nakloněni věřit tomu, že se nám nelíbí. Bez ohledu na to, že některé z nich jsou už cennými památkami, byť oficiálně tento status nemají. A bohužel asi mít nikdy nebudou. Jen málo z nich má to štěstí. MICHAL ACHREMENKO
Praha – „Rozhodně to není líbivá stavba. Ale je vynikající a od mimořádně talentovaného architekta,“ říká historik architektury Rostislav Švácha a má na mysli obchodní dům Uran v České Lípě z roku 1983, který jménem České komory architektů bojuje za jeho záchranu. „To nejde jednoduše vysvětlit. Lidé se musí sami vzdělávat, číst knihy o architektuře a zjistit, že ten ateliér SIAL, jmenovitě architekt Emil Přikryl (autor projektu Uranu), byl významný. To nikomu za pár vteřin nevysvětlíte,“ dodal Švácha, který se zúčastnil konference Křižovatky architektury. Obchodní dům Uran však bude mít asi smůlu. Žádost o jeho prohlášení kulturní památkou ministerstvem kultury nebyla zatím vyřízena, vše ale nasvědčuje jejímu zamítnutí. Zatím v něm sídlí vietnamská tržnice a současný majitel chce dům zbourat a postavit na jeho místě novou „nákupní galerii“. Přitom neofunkcionalistický Uran je nejpublikovanější stavbou České Lípy v architektonických časopisech. Štěstí, že se dostaly pod památkovou ochranu, má jen mizivý počet staveb z tohoto období. Mezi nimi je například pražský obchodní dům Máj, budova Federálního shromáždění a také dejvický hotel Internacionál. Problém, který naznačil architekt Přibyl, platí obecně. Laická veřejnost nemá podklady, vzdě-
„Když se stavba dostane do dějin (architektury), nezáleží na tom, jestli je hezká nebo ošklivá,“ profesor PhDr. Rostislav Švácha, Ústav dějin umění AV ČR
lání a informace, aby si na architekturu tohoto období utvořila názor a ignorují ho i lidé, v jejichž moci je o osudu cenné památky rozhodovat. Magistra Slavomíra Ferenčuhová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
v Brně pro to má vysvětlení – stavba je vnímána jako ošklivá, protože je spojována s minulostí a touhou se od ní odříznout. „Architektura tohoto období je odmítána spíše jako symbol nechtěné minulosti než kvůli své estetické hodnotě. Její odstraňování je součástí „čištění“ městské krajiny, kam patří i přejmenovávání ulic a odstraňování soch a památníků,“ uvedla Ferenčuhová. „Položíme-li lidem otázku,
„Obecně platná definice socialistického realismu neexistovala. Pojem sloužil jen jako rafinované politické zadání.“ Ing. Arch. Michal Šourek, autor rekonstrukce hotelu Internacionál
co si představují pod pojmem česká architektura éry socialismu, téměř každý odpoví, panelák. Ale na příkladu několika významných staveb se můžeme přesvědčit, že čeští architekti se v letech 1948 až 1989 dokázali vybičovat ke špičkovým výkonům, a realizovali tak stavby, o kterých referovaly prestižní evropské architektonické publikace,“ uvedl Jakub Potůček z Národní galerie v Praze. „To, že nějaká budova vznikla v totalitních podmínkách, určitě neznamená, že je automaticky špatná. I v letech 1948 až 1989 vznikala zajímavá architektonická díla. Jistě také proto, že jejich autoři režimem nastavená pravidla často nerespektovali,“ řekla Naďa Goryczová, generální ředitelka Národního památkového ústavu.
tak nezáleží na tom, jestli je hezká nebo ošklivá“. O jejím významu svědčí časté citace ve světové odborné literatuře. Jejím autorem je Karel Prager a hlavní koncepcí je „dům na domě“. Stavba obsahuje některá unikátní technická řešení, jako například skleněná zavěšená stěna směrem k Národnímu muzeu, takzvaná terčovka – skla drží pohromadě jen kovové terče a svého času to byla v Evropě největší stavba, která tuto technologii využila. „Zdeněk Lukeš, teoretik a popularizátor architektury, ji označil za pamětník normalizace. To si ovšem neuvědomil, že projekt vyhrál soutěž už v roce 1966, kdy o nějaké normalizaci ještě nebyla ani řeč,“ upozornil Švácha. Jediným ústupkem architekta vůči režimu bylo „neumístění“ sochy Plamenonosiče na pylon před budovou, která byla poctou Janu Palachovi. V Praze najdeme příkladů „architektury s rudou hvězdou“ samozřejmě víc. Je to například sídliště Solidarita ve Strašnicích, Ústav makromolekulární chemie od Karla Pragera, budova bývalého Strojimportu v Praze 10, hotel Interkontinental (kvůli pohledovému betonu zařazovaný ke směru brutalismu). Podle odborníků je ale škoda, že současný vlastník hotelu hrubý beton natřel barvou. Patří sem i obchodní dům Kotva manželů Věry a Vladimíra Machoninových, zmi-
URAN. Architektonicky cenná budova v České Lípě se památkové ochrany asi nedočká Foto: VLP ňovaný obchodní dům Máj postavený v letech 1970 až 1972 a oceňovaný i ve světovém měřítku. Dále pak Dům ČKD autorů Aleny a Jana Šrámkových Na můstku, který mimo jiné zdařile dokazuje, že i ve starší budově lze provozovat obchod. Poměrně volnou ruku měli naopak čeští architekti při projektování budov československých velvyslanectví ve světě. Například Obchodní zastupitelství v Sofii, ambasáda v Londýně (cena za nejhezčí neanglickou stavbu na území Velké Británie), ve Stockholmu (ta je na švéd-
Ě
S
Vítkovice) a sportovní haly jako například ve Frýdku Místku. Celkem je vytipováno 3414 objektů, z nichž jen 88 bylo zatím uznáno za památkové. Při této úvaze, zda statut památky přiznat či nikoliv, hraje hlavní roli pohled z budoucnosti. Co o nás ta která stavba vypovídá? Veřejnost by se měla o minulost zajímat, o stavby, které jsou navzdory ideologickému nátěru hodnotné. A protože mnohým z nich hrozí záhuba, měly by se alespoň podrobně dokumentovat. Jinak po nás nezbude už vůbec nic.
Pražský výběr V hlavním městě se nachází hned několik kandidátů na zápis do seznamu památek. Po právu se na něm ocitla už budova Federálního shromáždění v Praze u Václavského náměstí, navzdory tomu, že ji veřejnost v anketě označila za „nejošklivější“ českou stavbu. Rostislav Švácha však tvrdí: „Když se stavba dostala do světových dějin architektury,
NEJHEZČÍ. Jedna z mála všeobecně kladně přijímaných. Foto: VLP
OSTRAVSKÝ OBLOUK. Inspirace renesancí a sovětským vzorem. Foto: VLP/Pavel Sonek
M
ském seznamu kulturních památek) a třeba ambasáda v Brazílii. Nejpopulárnější stavbou socialistické éry je věž na Ještědu, ale představitele této éry najdeme po celé republice, a to i v malých obcích, jako například tělocvičnu v Němčicích na Hané, jinde, v Ostravě a Ostrově nad Ohří, jsou to celá sídliště. Právě nyní se jedná o záchraně sídliště Lesná v Brně a jeho prohlášení za památkovou zónu. Mnoho solitérních staveb je roztroušeno po celém území republiky. Jsou to mnohdy nádražní budovy (Havířov,
T
S
K
Á
D
POD OCHRANOU. Bývalý obchodní dům Máj. Foto: VLP/Vladimír Šťastný
NEJOŠKLIVĚJŠÍ. Budova bývalého Federálního shromáždění je odmítána. Foto VLP/Vladimír Šťastný
I
V A
D
Adaptace románu Roberta Fulghuma na prknech Divadla ABC
L
A
P
R
A
Ž
S
K
Á
Miroslav Hanuš a herci na první čtené zkoušce
Režisér Miroslav Hanuš připravuje v Divadle ABC vlastní adaptaci nejnovějšího románu oblíbeného amerického autora Roberta Fulghuma plnou tance, písní a moudré nostalgie Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Zkoušení je zatím dost netradiční. Někteří herci mají totiž role, ve kterých nebudou mluvit, ale jen tančit. Tančit argentinské tango se už od první zkoušky učí všichni herci. Inscenací Drž mě pevně, miluj mě zlehka Městská divadla pražská navazují na dramaturgickou linku takzvaných muzikálů pro činoherce, počítá se i s živou kapelou, takže příznivci hudebního divadla si jistě přijdou na své. Česká premiéra proběhne za účasti Roberta Fulghuma 8. června v Divadle ABC.
odborné tituly
Miroslav Hanuš má rád výzvy, a tak se s chutí pouští do tzv. nerealizovatelných projektů. Takovým dobrodružstvím je pro něj i převedení knihy o vášni pro tanec a především pro tango. Příběh se odehrává v tančírně Century, kde se setkáme s množstvím zajímavých charakterů, lidí, kteří přijali tanec nejen jako součást svého života, ale dokonce jako životní filozofii. Hanuš si s postavami pohrává, a kromě těch existujících v knize přidává i různé postavy odkazující na jiná dramatická díla. Na scéně se objeví i alter ego samotného autora Roberta Fulghuma a jeho ženy, malířky Willow Baderové.
Podle Miroslava Hanuše má román Roberta Fulghuma atmosféru a potenciál, baví ho i mezilidské vztahy v něm. Inspiroval se také vlastním zážitkem z milongů, což jsou večery, kde se setkávají tanečníci tanga, kteří spolu tančí, aniž by se znali: „Jsou to docela obyčejní lidé věnující se něčemu tichému, erotickému, je to vlastně taková uznávaná nevěra, zvláštní svět.“ Hlavní roli ztvární Jiří Hána. Na jevišti se v jedné roli budou alternovat také Stanislav Fiaer a Lubomír Lipský, který 19. dubna oslaví devadesáté narozeniny.
www.mestskadivadlaprazska.cz
52
Generální partner:
HLAVNÍ partner:
PARTNEŘI:
ZÁŠTITA: Ing. Dan Jiránek, předseda Svazu měst a obcí České republiky
Mediální partneři:
Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
Hlavní mediální partner a spoluorganizátor:
w w w. p a r l a m e n t - v l a d a. c z
kontakt: Bc. Eva Pácaltová, manažerka projektu
[email protected] tel.: +420 222 891 117 ABF, a.s. | Mimoňská 645/2a | Praha 9 - Prosek
