D Ě T S K Á S Í Č N Í K U
P Ř Í L O H A N O V Ý
R E D A K C E : VIA 00183 ČÍSLO
Archandělé,
cherubíni
stojí na nebeské síni oblečeni v bílý šat. Klarinety,
zlaté
trouby,
s cimbálem se housle snoubí, chystají se
vyhrávat.
Žádný kapelník tu není, čeká se jen na až se hvězda
znamení, rozsvítí.
A tu všichni jedním
rázem
otevřeným nebem na zem začnou houst a troubiti : Probuďte se, probuďte se, novinu vám hvězda ozařuje temný
nese,
svět.
Vstaňte ze sna, vstaňte z hříchu ! Zvony zvoní v nočním narodil se z růže
tichu,
květ!
Václav Renč, Zpěvy u jesliček
O í a d o s b n í a
- p o ž e h n a n ý
c
Yaru>oi
n v v t f
t
íok/
ŽIVOT.
R A D A R
C O N C O R D I A , ROMA, 12/72
P R O S I N E C
M Ě -
1972.
I
ITALIA
ZATOULANÁ HVÉZDIČKA Jedna velká hvězdička měla mnoho dětí. Ne jako lidské maminky tři nebo čtyři, ale statisíce, možná miliony. Hvězdičky se držely maminky za sukně, ale to víte, tolik dětí maminka neuhlídá a tak se jedna zatoulala na zem. Bloudila do večera, až se dostala k městečku, před nímž byl nápis: BETLÉM. Všude se hemžili lidé, konalo se sčítání, hospody byly plné. Lidé spali i na zemi. T u spatřila naše hvězdička na oslátku hezkou mladou paní. Paní byla unavená, ale nenaříkala. Jednou rukou se držela oslátka, druhou objímala krk mladého muže. »Posvítím jim na cestu,« řekla si hvězdička a tak kráčel oslík ozářenou cestou. Mladí lidé tu chtěli přenocovat, ale v přeplněném městečku pro ně nebylo místa. Vždyť měli málo peněz. Došli na konec vesnice. »Kam ted?« zeptal se mladý muž a s velkou láskou pohlédl na mladou ženu. Oběma zasvítily v očích hvězdičky a jedna uklouzla mladé ženě z oka. Naše hvězdička si ji nenápadně schovala do kapsičky. Pak se pořádně rozzářila a oslíček šel maně za ní. Dovedla je k jeskyni, z které se na přivítanou ozvalo zabučení. Bylo cítit pach stáje a vůni sena. » Půjdeme tam, Josefe? « zeptala se paní líbezným hlasem. »Nic jiného nám nezbývá, Marie,« řekl mladý muž. Pomohl jí s oslátka, sundal i uzlíčky a hvězdička vklouzla před nimi do jeskyně. Oslík zamířil k býkovi, který mu ochotně udělal místo. Josef rozprostřel deku a Marie klesla na ni. » Je ti špatně ? Napij se trochu mléka!« staral se Josef. »Je mi tak dobře, jak mi nikdy v životě nebylo, « řekla Marie a pohladila Josefovu upracovanou ruku.»Tolik se o nás staráš.« Hvězdička se zamyslila: » Snad se ta krásná paní nepočítá k oslíkovi, když mluví v množném čísle ? « Najednou se údivem rozzářila skoro jako její maminka. Před oběma mladými lidmi leželo na zemi děťátko. Maličké, růžové, usměvavé děťátko. I oni na ně pohlíželi s úžasem jako naše hvězdička. » Josefe, podej mi, prosím tě, plenku,« zašeptala Marie šťastně. Mladý muž roz2
balil další uzlík a podal Marii plenku. Marie zabalila děťátko a přitiskla je k sobě. »Nemůžeš je stále držet v náručí a na zemi by nastydlo,« řekl Josef. Rozhlédl se kolem. Vůl a oslík se také dívali na děťátko. Josef vzal jesle a postavil je před Marii. » Sem polož děťátko. Jak se bude jmenovat ? « » Ježíš,« řekla maminka a položila dítě na seno do jeslí. »Náš Ježíšek, Syn Boží. Proč nám, obyčejným lidem, svěřil Bůh svého Syna?« »Protože jsi hodná, Marie. To je víc, než bohatství, sláva, vznešenost! « »Pro pána krále,« řekla si hvězdička, »vždyť je to Syn Boha, který nás všechny stvořil, jak nám maminka vypravovala. A narodil se v obyčejném chlévě ... honem to musím jít hlásit!« A už letěla do nebe. Anděl Gabriel se smál: »My už to dávno víme, hvězdičko! Už zpívají andělé v celém nebi, už řekli pastýřům, že se jim ve chlévě narodil Ježíšek, na kterého jejich národ tak dlouho čekal.« Hvězdička rychle spěchala, aby pastýřům na cestu posvítila. Pastýři klekli k jesličkám, děťátko se na ně usmívalo a oni zase na děťátko. Donesli i dárečky, kousek sýra, mléko, ovečku, máslo, tvaroh, hrátko na hraní - co kdo měl. To byly první vánoce. Bůh Otec dal lidem svého Syna jako velký, velikánský dar! Chce, abychom ho tak milovali, jako
on miluje nás a dávali mu dárky, jako je dává on nám. Jaké? Inu, když se ti nechce poslechnout a přesto poslechneš, když se ti chce zlobit a nezlobíš, když si s ním večer potichu popovídáš - tomu se říká modlitba - když ho v neděli navštívíš na mši svaté ... můžeš si vymyslet spoustu dárků, kterými mu uděláš radost, jako on udělal radost tobě, že přišel dolů, abychom se mohli radovat z vánočních svátků. Hvězdička už zůstala na zemi. Má mnoho dětí. Kdykoliv někomu uděláš radost rozsvítí se některá z jejich malých hvězdiček v jeho očích. Všimni si toho! Zvláště o vánocích, pod stromečkem! Nina Šmehlíková ADOLF
F.
J.
KARLOVSKÝ,
člen-korespondent
Mezinárodní
heraldické
akademie
ZÁŘÍCÍ SLUNCE KRISTOVA RYTÍŘE (In memoriam přítele Áti Mnoho lidí se domnívá, že erby jsou záležitostí nerozlučně spjatou se šlechtou, a že v dnešní době už také není možné, aby někdo - dokonce snad občanského původu - znak získal. Heraldika však nikdy nebyla zá-
jmA
Mandla)
ležitostí jen určité společenské vrstvy a z existujících erbů jich jistě alespoň čtyři pětiny patří rodům, které nikdy šlechtické nebyly. A o tom, že m ů ž e vzniknout platný znak i v naší neromantické době, si povíme dokonce na příkladu z posledních let. Bylo to někdy v létě 1953, kdy jsem byl požádán o návrhy několika erbů, které jsou svým způsobem ojedinělé ve světové heraldice, neboť vznikly v pevnostním žaláři ve slovenském Leopoldově. Bylo nás tam tehdy kolem dvou tisíc politických vězňů, ale snad každý se dodnes pamatuje na pátera Antonína Mandla, jednoho z těch kněží, kteří byli vždycky posilou a povzbuzením svému okolí a udržovali kolem sebe naději a optimismus. Aťa, jak se dr. Mandloví všeobecně říkalo, měl úžasné vědomosti snad ze všech oborů lidské činnosti a velikou lásku a znalost umění. A protože ironií osudu měl ve vězení více času, než na svobodě, rozhodl se, že si konečně vytvoří svůj úřední znak, který už měl mít v době, kdy jej tehdejší arcibiskup dr. Beran jmenoval ředitelem Katolické akce. 3
Rozhodl se pro modrou barvu štítu a za erbovní znamení zvolil zlaté zářící slunce, které tak dobře vyjadřuje jeho osobní heslo, hlásající v českém překladu »zářit a vyzařovat život «. Kdo Áťu znal, jistě jen potvrdí, jak výstižná je tato devisa pro celý způsob jeho života. Kněží, zvláště v moderní době, vynechávají často ve svém znaku přílbu a spokojují se s pouhým kněžským kloboukem, jehož barva a počet třapců jsou odznakem jejich církevní hodnosti nebo úřadu. M y jsme však přílbu ponechali, neboť i kněz je křesťanským rytířem v boji Božím, jímž je bez pochyby i boj církve proti každé diktatuře, která usiluje spoutat lidské svědomí a ducha. U Áti měla přílba ještě připomínat, že byl za války sanitním vojákem a později důstojníkem duchovní služby naší západní armády. T ř i červené lilie na zlatém křídle mají pak trojí význam. Jsou symbolem Matky Boží a jejího utrpení, ukazují poutníkovi přímou cestu životem, neboť jsou mezinárodní značkou severu na kompasu, a připomínají také významnou úlohu, kterou Áťa hrál v Ústřední duchovní radě československého skautingu. Tak vznikl osobní znak dr. Antonína Mandla, znak, kterým už v Leopoldově signoval své povzbuzující motáky (někdy jej zjednodušoval na samotné slunce převýšené iniciálou » A «), který si přinesl na » svobodu «, užíval jej na exlibris a nakonec Právě ve dnech, kdy vychází toto číslo, vydává Vatikán hned dvě nové série známek. První série dvou známek připomíná sto let od narození hudebního skladatele L. Perosiho (180 lir) a zakladatele charitativního díla Dona Orioneho (50 lir). Druhá série je věnována památce kardinála Bessariona,' který žil v patnáctém století a usiloval o sjednocení východní a západní církve (hodnoty 40, 90 a 130 lir). Vánoční dopisy Radaru budeme známkovat těmito novinkami! 4
před svou smrtí - zase jako oficiálně uznaný erb svého kněžského úřadu. Letos v březnu tedy Aťův znak osiřel. N e b u d e zdobit náhrobní desku v pražské katedrále a jistě ani prostý hrob na Olšanských hřbitovech - do patricijské hrobky svého rodu nesměl být Aťa pochován. A přece tento erb, který svého nositele provázel devatenáct let v utrpení i radosti, nezmizí ze světa. Převzal jej Aťův synovec ing. Milan 2ák, jemuž byl zaregistrován, samozřejmě bez strýcova kněžského klobouku, ve státním archivu švýcarského kantónu Solothurn. Je to dědictví, které svého nositele opravdu zavazuje.
NÁBOŽENSKÉ OKÉNKO i
Milé děti! Jestlipak si pamatujete, co jsme si řekli v minulých číslech Radaru ? Pomocí čeho poznáváme pravdy ? A čím poznáváme pravdy dokonaleji, smysly nebo rozumem ? Jsem přesvědčen, že to zcela jistě víte a tak můžeme pokračovat dál. Nyní máme přijít na nej důležitější pravdu: že existuje Bůh. Jak na to přijdeme, když Boha nevidíme ? Zkusme to rozumovým uvažováním! Řekli jsme si, že člověk dovede rozumem usuzovat z těch věcí, které vidí, na ty věci, které nevidí. (Vzpomeňte si na kouř-oheň). O h e ň je příčina kouře. Kdyby v kamnech nehořel oheň, pak z komína by jistě žádný kouř nevystupoval. A tak, když člověk vidí vystupovat kouř z komína, usuzuje zcela pravdivě, když řekne: ten kouř zapříčinil oheň, který hoří v kamnech, i když ten oheň nevidí.
Podobně můžeme usuzovat, když vidíme d ů m : To, že ten dům tady stojí, či existuje, zapříčinil stavitel se svými lidmi. Bez nich by ten d ů m zde nestál. I když já toho stavitele a jeho lidi nevidím, přesto mám pravdu, když řeknu, že to oni zapříčinili, že ten dům existuje. Nebo jiný příklad: M á m hodinky. Odkud
M g m
se vzaly tyto hodinky? Mohu říci, že se tento hodinkový strojek udělal sám, jen proto, že nevím, kdo ho udělal ? Každý z vás by se mi vysmál pro tento nesmysl. Vy víte tak dobře jako já, že ten hodinkový strojek udělal neboli zapříčinil hodinář, kterého ani vy ani já nevidíme a neznáme, ale přesto je pravda, že existuje hodinář, který ty hodinky udělal. My lidé máme takovou zkušenost, že všechno, co vidíme: dům, hodinky, stůl, židli, auto, letadlo atd., musel někdo udělat. Samo se ještě nic nikdy neudělalo. Jen malé dítě, které se bojí bití, protože shodilo vázu, která se rozbila, říká, že se to stalo samo. Tedy nikdy se nic samo neudělalo, ani hodinky ne. My tedy usuzujeme z toho, co vidíme - hodinky, na to, co nevidíme na hodináře. Zrovna tak postupujeme když chceme poznat, zda B ů h existuje. Z viditelných věcí usuzujeme podle zkušenosti na neviditelného B o h a . My přesně víme, že ty věci, které kolem sebe vidíme, udělal člověk: stůl, hodinky, dům, silnici, auto atd. Ale my vidíme i věci, které člo-
věk neudělal: přírodu, zemi, slunce, hvězdy a celý úžasný vesmír. T o jistě člověk neudělal, vždyť teprv nedávno se dostal člověk na nej bližší nebeské těleso, na Měsíc. Kdo to vše udělal, zapříčinil ? Udělalo se to snad samo? Nesmysl. Mý víme, že naše hodiny se řídí podle Slunce, tedy podle vesmírných hodin, které jdou daleko přesněji než naše hodiny. Když malé hodinky se neudělaly samy, měly by se tyto obrovské vesmírné hodiny udělat samy? Někteří lidé říkají, že se to samo vyvinulo. Ale to není žádná odpověď, protože vyvíjet se může něco, co existuje, ale co neexistuje se nemůže vyvíjet. Kdo tedy zapříčinil, že Vesmír, Slunce, Země, lidé, příroda existují? T o zapříčinila Bytost, které my říkáme Bůh. Němci jí říkají Gott, Italové Dio, Franzouzi Dieu, Angličané God, Mohamedáni Alláh, Indiáni Manitou atd. Děti, jsou ještě jiné příklady a jiné cesty, jak člověk uvažováním může přijít na to, že B ů h musí existovat. Uvažujte o tom a když na něco přijdete, napište nám o tom. ^^
Johny
GFRTRUDA 62
5
OD VÁS SOUTĚŽ PRO VÁS Milý Radare! Pořád naříkáš, že nemáš příspěvky a tak jsme se rozhodly, že ti pomůžeme. Naše mamka nám před spaním za mladých let [ted už jsme, díky tetě Kvapilové, ostřílené cizinou) vyprávěla pohádku. Protože už je to dávno, tak jsme to asi trochu popletly. Kdo v pohádce najde 10 chyb, ať je napíše a pošle na naši adresu. My mu ZADARMO (poštovné uhradíme z našeho kapesného) pošleme stejný hlavolam, jaký posíláme tobě (to srdíčko se musí dostat docela lehce z rámečku ven - redaktor už na to přišel, ale byl to opravdový hlavolam!). Hlavolamy už táta dělá a máme jich připravenou plnou zásuvku. Cekáme jen na správné odpovědi. Chyby uveřejni v některém dalším čísle. ( )
¿Perníkové
Tady je adresa, na kterou nám mohou děti posílat rozluštění: Jitka a Mirka Mácová Inheidenerstr. 7i\III. 6 FRANKFURT a. M. West Germany Ahoj Radare! Tvoje Jitka a Mirka S radostí otiskujeme dopis i pohádku. Řešení pošlete buď přímo Jitce a Mirce, anebo - s vyplněným dotazníkem z říjnového čísla, pokud ho rodiče ještě neposlali a s přihláškou k odběru Radaru - do naší redakce. My pak pošleme řešení na patřičnou adresu. C halo
upce
Bylo to dávno, moc dávno. V malém domečku u lesa žil tatínek s maminkou a s malou holčičkou. T a se ráda pěkně oblékala a k červené zástěrce jí tak slušel zelený šáteček uvázaný na karkulku a proto děvčátku kdekdo říkal Červená Karkulka. Jednou na jaře, když všechno bylo v květu, řekla maminka Karkulce: » Venku je krásně, budeš mít pěknou procházku, půjdeš navštívit babičku, vezmeš jí t a m dárečky. « Maminka šla do zahrady, natrhala hrušky, dala je do koše, přidala pár koláčů a vypravila Karkulku na cestu. Karkulka šla po cestičce lesem. A vtom k ní přihopkal velký černobíle pruhovaný vlk. » Kam jdeš, Karkulko ? « zeptal se. » K babičce na návštěvu. « řekla Karkulka. » Bydlí v domečku na konci lesa. « Vlk přemýšlel, jak by Karkulku zdržel. » A to nevíš, že když jdeme na návštěvu, nosíme s sebou i květiny? Podívej se, tu na pasece rostou tulipány, natrhej jich kytici. » Karkulka začala trhat květiny a vlk běžel do babiččina domečku, kde sežral babičku, na hlavu si dal její čepec, na nos brýle a takto přestrojený si lehl do postele a čekal na Karkulku. T a skutečně za chvilku přišla. Otevřela dveře, pozdravila a vtom vidí na posteli ležet babičku, ale nějakou divnou. » Babičko, proč máš tak velké oči ? « zeptala se. » A b y c h tě mohla lépe slyšet. « odpověděl vlk. » A proč máš tak velké zuby ? « » Abych tě mohl sežrat! « řekl vlk a spolkl Karkulku. Dobře nažraný vlk usnul v posteli. Při spánku tak chrápal, že to zaslechl myslivec, který-právě chytal v lese ryby. » Co ta babička v chaloupce tak chrápe ? « řekl si myslivec. Přišel do chaloupky, uviděl v posteli vlka a tak vzal pušku, rozpáral s ní vlkovi břicho, z kterého vyskočila babička, Karkulka i dědeček. Všichni byli rádi, že jsou zase naživu a jestli neumřeli, tak žijí ještě dnes. 6
®
m
Ano, hlásí se vás hodně a tak shrneme vaši poštu do několika řádků: YVETTA E I S E N W O R T O V Á , Fjerdingby, Norsko, se přestěhovala, takže má nyní novou paní učitelku a nové kamarádky. J E N D A P U L T R Z Jônkôpingu, Švédsko, už přečetl všechna čísla Radaru a uschoval si je. Nejvíc se mu líbí hádanky a rébusy. E V Ž E N A J O N Á Š O V Á ze Spojených Států vzpomíná na minulé horké léto, které nebylo právě příjemné. Na příští rok plánuje cestu křížem krážem Amerikou, spolu s kamarádkou Hankou. P E T R K O L O M I N S K Ý Z Německa je hrdý na to, že jeho jméno bylo otištěno spolu s podpisy ostatních skautů a skautek tábora na Kostivalu. VÁCLAV P R U Ž I N U ze Spojených Států s důrazem prohlašuje, že Radar je dobrý pro děcka i pro dospělé. JÁRA T O M A N Z Německa si prý netroufá sám do Radaru něco napsat, ale v obšírném dopise vzpomíná na léto ve Scardanalu a už se ptá, bude-li opět P. Šimčík něco podnikat. Samozřejmě, že bude! Děkujeme za fotku! JINDRA
a
MILAN
DUFKOVI
ze
Švý-
carska by rádi četli v Radaru něco o Římě a našli tam návody na ruční práce. Hned jeden přinášíme. Loni jsme o vánocích snášeli hvězdy s nebe, letos se obklopíme samými andělíčky. Překreslíme je na větší bílý nebo barevný papír, vystřihneme a slepíme podle obrázku. Tady uvádíme pouze tři vzory, vy si můžete vymyslet další a ještě pěknější! Pošlete nám nějaký váš návrh na ukázku?
R A D V A N A R U J B R O V Á Z Německa nám radí vydávat nějaký román na pokračování. Máme tu jeden príma, ale je moc dlouhý. Jak to tedy udělat? A L E Š P R O C H Á Z K Ů Z Francie si stěžuje, že nemá nikde nablízku českou doplňovací školu a jelikož v jejich městě nejsou žádní Češi, má pouze francouzské kamarády. P E T R T O U Š E K ze švédska má práce a starostí nad hlavu (a další starosti s ním má maminka): »Začal jsem hrát na kytaru ... chodím jednou týdně do keramického kurzu, někdy maluji. K tomu mám hodně učení do školy. Když mám čas, tak si pouštím gramofon. Kromě toho chodím třikrát týdně na lehkou atletiku... « V příštím čísle zahájíme stálou rubriku našich mladých výtvarníků NÁR O D N Í G A L E R I E jeho linorytem: Námět ze švédské krajiny. A pak jsou tu ještě další ...
KOLIK ZAPLATÍME? A KDO NEMŮŽE PLATIT? Pokud rodiče odebírají Nový život, zvýší se celkové ČLaOy d e t i ! Mohlo by se stát, že se roční předplatné na 3.600 lir někdo z vás nachází ve fiPředevším první velkou (1tj. 6 dolarů, 20 DM, 144 nanční tísni. Jsme ochotni mu zprávu : Radar pokračuje! Pouze jeden jediný hlas z rak. šil., 24 švýc. franků atd.) posílat Radar zdarma, ale Předplatné pouhého R a - pod podmínkou, že dostanetolika, které nám přišly, byl proti. Všichni ostatní přátelé, daru bude 1.500 lir ročně, me jeho přihlášku s poznámkteří nám odpověděli, pova- tj. 2,¡o dol., 8 DM, 60 rak. kou, že zatím nemůže platit. žují Radar za užitečný nebo šil., 10 švýc. franků atd.). dokonce za nutný. Na mě CO NÁM RADAR Předplatné pouhého Noosobně zapůsobila nejvíc věta vého života zůstává 2.500 lir PŘINESE? Evičky ze Švýcarska : » Moc jako dřív. Jsme na konci roku. Nábych byla smutná, kdyby už leželo by se, abychom tu Radar nevycházel. « Já neJAK ZAPLATÍME? uvedli program na rok 1973. chci, abyste byly smutné a Nebudu se o tom rozepisovat. S odesláním předplatného proto jedeme dál. vám snad pomohou rodiče. Stačí říct, že se budeme snaOvšem, aby mohl Radar Platí se následovně: ze zá- žit, abyste dostaly během žít a růst, potřebuje aspoň moří nejlépe bankovním še- roku 90 až 100 stran textu to nejnutnější k existenci. kem na Radar. Z Evropy v 9-10 číslech a aby byl RaKrátce řečeno, musíme se po- poštovní poukázkou. Čtenáři dar co nejzajímavější. Doustarat, aby se našlo těch z Německa, Švýcarska, Fran- fáme, že i vy nám v tom "pár" grošů k zaplacení cie a Itálie mohou platit po- pomůžete ! tiskárny, poštovného atd. štovní složenkou, kterou jim V příštích číslech uveřejníPoradili jsme se, uvážili přikládáme. me výběr z vašich odpovědí všechny okolnosti a rozhodli Vřele doporučujeme, abyste na dotazník. Kdo ho ještě jsme se takto: si na předplatné Radaru uše- neposlal, ať nečeká ani jeden Jako každý opravdový třily samy! Pak bude Radar den! časopis, bude mít i Radar opravdu váš časopis. své předplatné. P. Ladislav
Najdeš šest rozdílů v těchto dvou obrázcích? Za jak dlouho? 8
