Antická literatura
Řecká literatura • Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém Řecku a Římě • V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l. • Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie • Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a umění, jak je známe dnes • Dějiny řecké literatury dělíme na: • Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba • Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles • Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského
Homér • Nejznámější autor z archaického období • Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý pěvec Homér v 8. stol. př. n. l. • Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí • Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako náboženské a poučné spisy • Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik) • Často používají ustálené básnické přívlastky: „rychlonohý Achilles“, „věrná Penelopé“ • Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům • Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku
Ilias (ukázka) O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským, jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal a všelikým ptákům — tak Zévova dála se vůle — od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem.
Odyssea • Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm • Deset let se ovšem musel po moři vracet domů • Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s čarodějkou Kirké, s kyklopem • Odysseus musel často používat svého důvtipu • Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem mnozí nápadníci • Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým synem Telémachem pobil • Dnes se „odysea“ používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný návrat domů z velké dálky
Hésiodos • Další známý autor z archaického období • Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů
Ezopovy bajky • Opět archaické období • Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do lidských situací a řešící lidské problémy • Ezop jako historická postava je také nedoložen
Platón a Aristoteles • Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec • V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích • Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates • Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón • Aristoteles by Platónův žák
Antické divadlo
Vznik divadla • Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l.
• Původ ve sborovém přednesu poezie • Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa
• K přednesu se přidávali herci, kteří přednášené verše předváděli • Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl druhého herce, Sofoklés pak třetího • Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa
Podoba antického divadla • Hrálo se v amfiteátru
• Většinou nebylo více herců, než tři • Všechny role hráli muži • Dodržovala se zásada tří jednot: • Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase • Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě • Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději
• Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha) • Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina („bůh ze stroje“)
Divadelní žánry a hlavní představitelé • Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně • Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly • Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za jejich porušení • Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích
• Komedie: mladší, humorná, pozitivnější • Aristofanés: díla Žáby či Oblaka
Postoje filozofů k divadlu • Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum • Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval • Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času, místa a děje • Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika
Aischylos • 525-456 př. n. l. • Známý řecký dramatik z attického období • Tvořil především tragédie • Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem, Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty, česky také „lítice“) • Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O‘Neille
Sofoklés • 496-406 př. n. l.
• Známý řecký dramatik • Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost božích i lidských zákonů • Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství • Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra končí tragicky: Antigona se oběsí
Eurípidés • 480-406 př. n. l. • Také známý dramatik • Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy • Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně • Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi • Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války
Aristofanés • 445-388 př. n. l. • Autor komedií • Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida
Theokritos • 300-260 př. n. l. • Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud pojem „idyla“ pro označení poklidného, dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly poměrně naivní • Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život
Římská literatura • Později, než řecká • Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí • Často přijímal kulturu podmaněných národů • Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l.
Titus Maccius Plautus • 251-184 př. n. l. • Autor divadelních her • Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci
Gaius Valerius Catullus • 84-54 př. n. l. • Psal lyrickou poezii • Psal o lásce, známé je jeho spojení „Nenávidím a miluji“, kterým začíná jednu ze svých básní
Marcus Tullius Cicero • 106-43 př. n. l. • Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů • Jeho latina je považována za velmi vysokou a kultivovanou • Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu • Také se hodně angažoval politicky
Gaius Iulius Caesar • 100-44 př. n. l. • Římský politik a vojevůdce • Jeden z nejvýznamnějších panovníků v římských dějinách • Stal se doživotním vládcem Říma, po něm následuje období monarchie • On jeho jména slovo „císař“ • Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské
Publius Vergilius Maro • 70-19 př. n. l. • Velký římský básník • Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské • Nejznámější je eposem Aeneis: příběh o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím
Publius Ovidius Naso • 43 př. n. l. – 18 n. l. • Velmi významný římský básník • Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve vyhnanství • Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad ohledně vztahů a lásky • Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv proměny
Publius Ovidius Naso: Proměny • Tvoří je několik knih • Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar) • Vystupují zde postavy: • • • •
Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad. Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus, Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus • Skutečné postavy: Caesar
Publius Ovidius Naso: Proměny • Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je proměněn na vlka • Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter • Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě • Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena • Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti promění v dub a lípu a jsou stále spolu • Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto • Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké
Lucius Annaeus Seneca • 4 př. n. l. – 65 n. l. • Zastánce filozofického směru stoicismu: klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se světem („stoický klid“) • Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit • Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře k dobrému a vyrovnanému životu
Marcus Aurelius • 121-180 n. l. • Římský císař, ale zároveň také spisovatel • Zastával také filozofii stoicismu • Dílo: Hovory k sobě
Středověká literatura
Středověk • V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l. • Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše • Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur • Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. „feudum“; vlastnictví půdy a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci • Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický
Středověk • Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu několika staletí se šíří Evropou • Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů • Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl • Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba
Vliv křesťanství • Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev • Základní náboženskou knihou je tedy Bible • Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy • Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře • Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách) v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti • Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha, veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd. • Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží
Vývoj křesťanství • Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období: • Patristika: zhruba 1.-7. stol. n. l.; období počátků církve a tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží • Scholastika: zhruba 10.-15. stol. n. l.; období systematické teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická
Románský sloh • 11.-13. stol. n. l. • Sloh výrazný v architektuře, výtvarném i jiném umění • V architektuře kulaté tvary a bytelné zdi • Typická náboženská stavba: rotunda
Gotický sloh • 12.-16. stol. n. l. • Gotika navazuje na románský sloh • Pro gotiku je typická monumentálnost, vertikalita (stavění do velké výšky) a komplikovanost
Středověká literatura: časté žánry • Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné • Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné • Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich dobrodružstvích • Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech
Středověká literatura: časté žánry • Exempla: „exemplum“ = „příklad“; krátké příběhy, v nichž se hrdina proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v pekle; slouží k ponaučení • Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána, také se věnovali motivům lásky a krásy přírody • Legendy: vypravování o životě a umučení svatých
Středověké drama • Středověké divadlo vzniká asi v 9. století • Původně přehrávání a recitování scén z Bible • Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům • Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské, nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů • Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto her je Mastičkář (české drama z 14. století)
Severská mytologie • Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda • Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní • Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako učebnice pro skaldy (vikinský básník) • Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork
Severská mytologie • Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník, „všeotec“, prorocké schopnosti, také znám jako Wodan (germánská mytologie) • Freya: Ódinova žena • Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám jako Donar (germánská mytologie) • Tyr: bůh spravedlnosti • Valkýry: andělé smrti odvádějící chrabré válečníky do Valhally
Severská mytologie • Ásgard: země Ásů (bohů) • Valhalla: síň padlých, kde hodují padlí válečníci a čekají na konec světa • Midgard: naše země • Ragnarok: mýtický konec světa
Béowulf • Anglický hrdinský epos z 9.-10. století • Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla Grendela i jeho matku • Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory – fantastické prvky • Tragický konec
Píseň o Nibelunzích • Německá epická píseň z 13. století • Hlavní hrdina Siegfried • Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy, vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny • Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů • Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou • Motiv magického prstenu • Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou • Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb
Píseň o Rolandovi • Francouzská národní hrdinská epika z 12. století • Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.) • Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů • Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do chvíle své vlastní hrdinské smrti
Píseň o Cidovi • Španělská národní hrdinská epika z 12. století • Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury • Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury
Artušovské legendy • Artuš: bájný anglický král
• Guinever: Artušova žena • Merlin: Artušův čaroděj • Uther: Artušův otec
• Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred • Galahad: udatný rytíř • Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše, když se zamiluje do Guinever • Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej), podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména) • Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu • Excalibur: bájný Artušův meč
Marco Polo • Benátský kupec z 13. století • Dílo Milion: cestopis z cest po Asii
Staroslověnská literatura • Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o vyslání náboženské slovansky orientované misie • Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat) • Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili • Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici • Nová řeč se uchytila jako staroslověnština • Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk • Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval • Konstantin později přijal řádové jméno Cyril
Staroslověnská literatura • Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší, než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka • Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly později nalezeny v Kyjevě) • O Konstantinovi a Metodějovi vznikly díla Život Konstantinův a Život Metodějův • Konstantin napsal předmluvu k Bibli, tzv. Proglas • V Proglasu obhajuje právo na bohoslužby v slovanském jazyce (jinak obvykle bohoslužby v latině)
Hospodine, pomiluj ny • Píseň z 10. století • „Krleš“ je zkomolenina z „Kyrie eleison“ („Pane, smiluj se“) • „Pomiluj ny“ = „smiluj se nad námi“; „žizn“ = „blahobyt“ Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš!
Kristiánova legenda • • • •
Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji, kterého pokřtil Metoděj • Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do kostela sv. Jiří v Praze • Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav) • Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci?
Hradecký rukopis • • • •
Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové Některé básně užívají satiry či komiky Je zde např. Bajka o lišce a džbánu Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích
Švec vece: Co učiniti? jižť mi sě chce velmi píti; ženo, chceš do krčmy jíti, jediný haléř propíti? Ona jemu v tom povolí, řkúci: Staň sě po tvej voli. A když do krčmy jidesta, brzo tři kroše propista.
Kosmas • Kosmas žil v 11.-12. století • Napsal v latině Kroniku českou • Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125) • Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem • Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika
Alexandreis • Dlouhá česká epická báseň ze 14. století • Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy vypravování o Alexandru Makedonském • Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text) • Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky
Kronika tak řečeného Dalimila • Kronika psaná česky ze 14. století • Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil • Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle: snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou minulost (dílo je vlastenecké) • Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku Boženu, než německou princeznu
