ap aus Robert Thomas OSM ŽEN osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň!

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VIII. | DUBEN 2007 | CENA 10 Kč

ap aus

Robert Thomas OSM ŽEN , …osm krásných vášnivých, inteligentních, kyň! citlivých vražed

PARTNEŘI NDB

M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I

aplaus

01

Na úvod Časová stabilita …a zase přišla doba jarní, kdy sluníčko ožívá a více hřeje, kdy příroda zelená a meze osychají a kdy přicházíme o jednu celou hodinu svého života vlivem změny ze zimního na letní čas. Z vyšší moci, která je jistě opodstatněná, jsme najednou chudší o 60 minut, o 3600 sekund dýchání, mluvení, dívání, líbání, nadávání, mazlení a o další spoustu věcí, které se za jednu hodinu dají stihnout. Stačilo prosté přetočení chronometrů o hodinu dopředu. Pravda na podzim své minuty dostaneme zpět v plné výši, ale koho to utěší v jednom jarním pondělním ránu, kdy místo v pět vstává ve čtyři. Ve škole nás učili, že čas je základní veličinou. Bez něj si lidskou existenci nelze představit. Přesně odměřuje naše bytí. Ale už neřekli, že se s ním dá různě manipulovat. Samozřejmě v rámci daných mantinelů. Človíček vyrůstá ve víře ve stabilitu a ono se za pár let ukáže, že ona stabilita tak tuze stabilní zase není. A človíček proměněný ve člověka trochu znejistí. A takových nejistůtek přibývá, a co si s tím počít, člověče? Asi nic, anebo snad vzít za své jednu radu staré paní Rosůlkové. Ta kdysi řekla, že každý nový den bychom měli brát tak, jak přichází, a ne se mu apriori vzpírat. A v dané situaci se pak zachovat podle svého uvážení. (Paní Rosůlková to ovšem řekla daleko výstižněji.) Tak jako před více než dvěma tisíci lety jistá Antigona, která odmítla uposlechnout rozkaz vladaře, a věřte, že měla k tomu své důvody, a pak následovalo potrestání. S ním ale Antigona počítala. My tak vypjaté věci většinou v běžném dni neřešíme. Ale i tak bychom si mohli zvyknout, že světa běh se neřídí podle našich představ, ale že je na nás, jak se pak zachováme a že nejlehčí je odsoudit někoho jiného než sama sebe. Srdečně vás zvu na dubnovou premiéru Mahenovy činohry – Sofoklofu Antigonu. ŠM

Obsah 2. 4. 8. 9. 10. 11. 14. 14. 17. 18. 20.

22. 24. 28. 32.

Zprávičky Premiéry NDB v nové sezoně Reduta Svatý Patrik slavil v Redutě Cikánský baron – premiéry O Osmi ženách s režisérem Michalem Vajdičkou Mahenova činohra v dubnu chystá premiéru Antigony V dobré společnosti s Marií Pavlíkovou – o knize Zprávičky – Balet-Gala 2007 Tango poprvé na českém jevišti Cena Thálie Janu Fouskovi a Jiřině Šlezingerové za celoživotní mistrovství v oboru tance Výročí Dubnový program NDB Květnový program NDB Osobnost – Jaroslav Lokša

Zadní strana obálky: Hořké slzy Petry von Kantové Foto Jana Hallová

aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] redakce: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno, www.jonatan.us tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3 500 ks ročník VIII, č. 4 MK ČR E11077

aplaus

02

Zprávičky Jan Fousek získal Cenu Thálie za Smrt Sólista Baletu Národního divadla v Brně Jan Fousek získal na slavnostním předávání Cenu Thálie 2006 za mimořádný mužský jevištní výkon v kategorii balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr za roli Smrti ve Svěcení jara. Celkový počet umělců, kteří obdrželi za své mimořádné výkony v inscenacích Národního divadla v Brně Ceny Thálie, se zvýšil na patnáct. Za celoživotní mistrovství v oboru tance získala Cenu Thálie Jiřina Šlezingerová, emeritní sólistka NDB. více informací str. 20

Jazz Fest Brno opět v Janáčkově divadle Jedna z nejoceňovanějších sestav, jež kdy spatřila světlo latinjazzového světa, přijíždí zahrát na festival Jazz Fest Brno 2007 v neděli 29. dubna. Eddie Palmieri Afro-Carribean Jazz All Stars přijíždí v silné sestavě Eddie Palmieri – klavír, klávesy, Brian Lynch – trubka, Yosvanny Terry – saxofon, Jose Claussell – timbales, Vicente Rivero – congas, Ruben Rodriguez – kontrabas a zahrají program z mimořádně zdařilé a cenou Grammy ověnčené nahrávky Listen Here! Koncert v majestátním a zvukově optimálním prostředí Janáčkovy opery otevře pěvecká osobnost Dan Bárta a Robert Balzar Trio. Už devátou Grammy byl poctěn fenomén latinjazzu Eddie Palmieri, přezdívaný „Slunce latinskoamerické hudby“, letos v únoru. Jeho padesátiletá kariéra v hudebním businessu lemovaná prestižními oceněními jej tak řadí mezi žijící legendy žánru. Nejnovější nahrávka Simpatico, kterou realizoval společně se svým dvorním trumpetistou Brianem Lynchem pokračuje v tradici nejlepších nahrávek afrokubánského jazzu a v nominačním klání Grammy porazila mimo jiné i nahrávku Codes Ignacia Berroi, hvězdy brněnského Latin Festu loni na podzim. Brian Lynch je ostatně jedním z temperamentních sólistů první linie Palmieriho All Star kapely. Dalším je alt saxofonista Yosvany Terry, jehož si mohou mnozí pamatovat z brněnského vystoupení s kapelou Avishaie Cohena před třemi lety. Oba sólisté i bubenická sekce s neutuchající energií doplňují nápaditou a perkusivní leaderovu hru na piano. „Do patnácti jsem hrál v orchestru svého otce na timbales,“ komentuje svůj styl sám Palmieri. „Pak jsem jim dal sbohem a vrátil se k pianu. Jsem tak trochu frustrovaný perkusionista a ventiluji to hrou na piano,“ dodává s pošetilým úsměvem Palmieri. Slavnostní koncert, jímž letošní bohatě obsazený Jazzfest vyvrcholí, otevře fenomén domácí hudby bez ohledu na žánry – zpěvák Dan Bárta. Doprovodí jej trio Roberta Balzara patřící jako jedna z nemnohých českých seskupení do rodiny špičkových evropských kapel, reprezentující mainstreamový vrchol jazzu. Jazz Fest Brno se po triumfálním vystoupení Take 6 v roce 2004 či skvělém výkonu vokalistky Janis Siegel o rok později opět vrací na scénu Janáčkova divadla. Opět za účasti interpretů, jež dávají festivalu status jazzové události roku v ČR.

Edie Palmieri

Dan Bárta

aplaus

Diváci ocenili Prodanou nevěstu a Sylvii Prodaná nevěsta za Janáčkovu operu NDB a Sylvie za baletní soubor, to jsou dvě inscenace, které se v uplynulém roce líbily divákům opery a baletu NDB nejvíce. Zvítězily v anketě o nejoblíbenější inscenaci a získaly tak Cenu diváka za rok 2006. Anketu vyhlašuje každým rokem Klub přátel opery a baletu a slavnostní vyhlášení se letos konalo 18. března v Janáčkově divadle. Z operních inscenací se na druhé místo dostala Její pastorkyňa režiséra Zdeňka Kaloče a dirigenta Jaroslava Kyzlinka a na třetí Idomeneo režiséra Václava Věžníka a dirigenta Caspara Richtera. Ondřej Havelka, režisér Prodané nevěsty, byl oceněním diváků velmi potěšen. Hudebně Smetanovu operu nastudoval Petr Vronský. V baletních inscenacích se hned za Sylvií Bronislava Roznose umístil Louskáček Vasilije Medveděva. Třetí místo patří Korzárovi opět od choreografa a režiséra Vasilije Medveděva. Stejně jako v předešlých ročnících i v tomto volili diváci svou hvězdu: v opeře i baletu. V ženské kategorii zvítězila Dagmar Žaludková a primabalerína Jana Přibylová, o té se už dá říci, že je stálicí na prvním místě v anketě o Cenu diváka. Mezi operními zpěvačkami se dále na stříbrné příčce umístila Jana Štefáčková a na třetí bronzové Jitka Zerhauová. V baletu pak Hana Litterová a třetí místo od diváků obdržela Eva Šeneklová. V mužské kategorii zvítězil Vlado Chmelo za operu a za balet Jan Fousek. Na druhém a třetím místě, v tomto pořadí, se umístili operní pěvci Jurij Gorbunov a Richard Novák, v baletu Richard Kročil a Michal Štípa. -ota- ■

Exkurze do zákulisí Další z bonusových programů připravilo obchodní oddělení NDB ke květnovému představení Mahenovy činohry Past na myši. Při zakoupení vstupenky na toto představení (26. května od 19 hodin) obdrží zákazníci u pokladny v Předprodeji NDB v Dvořákově ulici na požádání poukázku na exkurzi do zákulisí Mahenova divadla. Kapacita návštěvníků na prohlídku je však omezena. Pouze prvních dvacet diváků se bude moci podívat za jeviště historického divadla. Prohlídka se uskuteční před představením v 17 hodin. Prodej tohoto bonusového programu bude zahájen ve čtvrtek 26. dubna. ■

VÝSTAVY Janáčkovo divadlo

JIŘÍ A. ŠVENGSBÍR (1921–1983) Výstava grafických listů - ocelorytin ze sbírky Jaroslava Hermana Foyer Janáčkova divadla 4.–24. 4. 2007

Mahenovo divadlo

Prodej abonmá začíná 30. dubna Předplatné na novou sezonu 2007/2008 zahajuje Národní divadlo v Brně v pondělí 30. dubna. Necelý měsíc, do 25. května, se abonmá bude vydávat již stávajícím předplatitelům. Od 4. do 26. června pak budou moci přijít nejen noví abonenti, ale také ti, kteří by rádi změnili místa. Otevírací doba bude v pondělí od 8.30 do 17.00, v úterý, ve středu a ve čtvrtek od 8.30 do 16.30 a v pátek od 8.30 do 15.00 hodin. Každý den od 12.00 do 13.00 bude polední přestávka. Bližší informace zájemci obdrží na telefonním čísle 542 158 247. Prosíme stávající abonenty, aby si své současné průkazky přinesli s sebou. ■

03

ANTICKÉ DRAMA NA SCÉNÁCH NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ Foyer Mahenova divadla 3. 4.–2. 5. 2007

aplaus

04

Premiéry NDB v příští sezoně 2007/2008 MAHENOVA ČINOHRA Joe Orton: JAK SE BAVIL PAN SLOANE

Premiéra 5. říjen 2007 • Reduta • Režie: Jakub Korčák Joe Orton patřil k nejvýznamnějším anglickým dramatikům šedesátých let. Nezávisle na doznívající vlně „rozhněvaných mužů“ a rozkvětu absurdního divadla vytvořil komediální dílo, které satirickým pohledem na společenské stereotypy a konvence, stejně jako jazykovou a situační vynalézavostí navazuje na Oscara Wilda. Černě humorná groteska o svérázných sourozencích, kteří podlehnou kouzlu a rafinovanému šarmu nového podnájemníka Sloana, skrývá za smíchem a drsným humorem kritiku bezohlednosti a sobectví. I když nás zajisté napadne otázka, proč si to všechno ti lidé nechávají líbit, Ortonova odpověď je mrazivě jasná. Strach z opuštěnosti a ze samoty ochromuje tak silně, že pomáhá podporovat zcela jasně zavrženíhodné abnormality morálního života. A to takovým způsobem, jako by tato možnost byla jediná správná.

Pierre de Corneille: LHÁŘ

Premiéra 19. říjen 2007 • Mahenovo divadlo • Režie: Ivan Rajmont Corneillovo vtipné a nestárnoucí zpracování klikaté cesty nepravdy se rozvíjí v promyšlené komedii, bohaté na dramatické situace a rozmanité charaktery. Komedie mravů, situační a charakterová se tak organicky kloubí v jeden celek. Corneillův lhář Dorante je sympatickým narcisem, který v opojení svou výřečností a fantazií je stále na útěku před svými slovy. Ze sítí lží se osvobozuje ještě odvážnějšími nepravdami – velké dítě, rétorický donchuán, jenž je zamilován sám do sebe a do žen. Pierre de Corneille jej ve své hře ušetřil bolestného a hořkého probuzení z falše, umění mluvy triumfuje nad morálkou, fantazie poráží realitu. V komedii smí zvítězit anarchie nad řádem a připomenout tak to, že život bez umění a fantazie by byl zemí bez nebes. Inscenaci nastudujeme v novém a živém překladu Vladimíra Mikeše.

Jules Verne: TAJEMSTVÍ PRALESA ANEB 800 MIL PO AMAZONCE

Premiéra 14. prosinec 2007 • Mahenovo divadlo • Dramatizace a režie: Arnošt Goldflam Dobrodružný román Julese Verna 800 mil po Amazonce patří do cyklu Podivuhodné příběhy. Francouzský název románu Jangada označuje obrovský obytný vor sloužící k plavbě po jihoamerickém veletoku. Na palubě Jangady pluje celá rodina hlavního hrdiny Joama a početný personál, aby na konci své cesty oslavili svatbu Joamovy dcery Minhy a Manuela. Svatební plavba probíhá v klidu a pasažéři voru vnímají krásu břehů Amazonky – to vše do okamžiku, kdy se na palubu dostane muž jménem Torrés. Ten sice nejprve Joama zachrání ze spárů aligátora, pak jej však začne vydírat. Napínavý příběh plný dobrodružství a boje dobra se zlem uvedeme jako představení vhodné pro dospělého i malého diváka.

aplaus

05

Lion Feuchtwanger: JASNOVIDEC

Premiéra 18. leden 2008 • Mahenovo divadlo • Režie: Zbyněk Srba Příběh se odehrává v prvních letech německého nacismu a jeho ústřední postavou je legendární jasnovidec Erik Jan Hanussen. Hanussen se vydává do Berlína předvádět jasnovidecká a hypnotická představení. Vždy uhodne pravdu a netrvá dlouho, než se jej nacisté rozhodnou využít ke své propagandě. Úplná pravda jim však není vhod, a Hanussen tak přestává být pohodlnou loutkou. Charismatický jasnovidec se ocitl v samém ohnisku pletich a intrik nejvyšších nacistických kruhů a rozmarů společenské smetánky. Triumfální vzestup a žalostný konec jednoho pompézního šarlatána, který mimo jiné předpověděl Hitlerův nástup k moci a požár Říšského sněmu. Jean Genet: SLUŽKY • Premiéra 8. únor 2008 • Reduta • Režie: Marián Amsler Proslulá hra inspirovaná skutečným případem pojednává o vztahu dvou služek ke své paní, plným podivné nenávisti. Služky z bezmoci vůči solidnímu a váženému světu utíkají ke snům a magickým rituálům, aby vstoupily do rolí těch, kteří je ovládají. Genet zde líčí jízlivě směšný obraz společnosti, v níž se právě ti bezmocní a týraní stávají mocnými trýzniteli. Autor rozehrává paradoxní pravdu masek: lidé si nasazují masky, aby odhalili svou skutečnou tvář. Ve hře, ve fikci, v iluzi, ve zdání jsou více sami sebou, jsou skutečnější než ve skutečnosti, protože se zbavují všech zábran a projevují se naplno. Peter Turrini: MŮJ NESTROY (česká premiéra)

Premiéra 14. březen 2008 • Mahenovo divadlo • Režie: Juraj Nvota Turriniho nejnovější text otvírá poměrně neznámou kapitolu Nestroyova života, jeho více než třicetiletý vztah k herečce a zpěvačce Marii Weilerové, ženě, kterou miloval i nenáviděl: to druhé často víc. Místem děje je jeviště vídeňského Carl-Theateru, kde Nestroy řadu let působil a kde se svým velkým hereckým partnerem Wenzelem Scholzem a Marií Weilerovou vytvářeli dějiny vídeňského lidového divadla. Nestroy je líčen jako štvanec, hnaný mezi komedií a tragédií, co ze sebe chce setřást taškáře a dosáhnout na tragéda. Jeviště a všední den, komika a tragika, manželka a milenka, špiclové a divadelní direktoři – to jsou paradoxy, které Nestroye ženou z role do role. Text je podobenstvím divadla a nás, jeho publika, a přitom kresbou dvou zdánlivě protikladných povah, které se tak přitahují. O závislostech, stereotypech, životních snech, co tak vtipně ztroskotávají. Turrinimu se podařilo zachytit depresivního člověka – toho nejveselejšího chlapíka Vídně, kterému se už hnusí kuplety a scénky. Navenek veliký komik, uvnitř touží po naplnění, po skutečném divadle a po velkých partech tragédů. Carlo Goldoni: NÁMĚSTÍČKO

Premiéra 11. duben 2008 • Mahenovo divadlo • Režie Michal Vajdička Se jménem Carla Goldoniho si každý jistě vybaví italskou komedii plnou výbušného temperamentu. Autorovy mistrné slovní souboje, které se nebezpečně blíží k fyzickým atakům zaznívají také ze známé komedie Náměstíčko, která nahlíží do soukromí sousedů jednoho benátského náměstí v době karnevalu. Žárlivá scéna, letmé lásky, záhadný cizinec, hašteřivé a vdavekchtivé ženské to vše vytváří gejzír humoru a vtipu prosycený atmosférou sluncem rozžhavených zdí přímořského městečka.

aplaus

06

Premiéry NDB v příští sezoně 2007/2008 Maxim Gorkij: LETNÍ HOSTÉ • Premiéra 30. květen 2008 • Mahenovo divadlo • Režie: Petr Kracik Sotva se uvelebili na jemném poledním slunci, už je tu důvod k hádkám a rozepřím. O umění, morálce a politice. Co začíná jako marnění času, mění se ve hru na pravdu. „Jsme letními hosty v naší vlastní zemi,“ říkají figury ruského klasika. „Scény“, jak pojmenoval Gorkij lakonicky svou spleť z minitragédií a minikomedií, jsou zachycením stavu ochromené společnosti a působí jako útok proti sebelásce celé vrstvy inteligentních, vzdělaných lidí na zodpovědných pozicích, kteří toho mnoho namluví, rádi bědují a nic nedělají. Láska a nevěra, peníze a moc, posedlost a žárlivost uprostřed dovolenkové idyly. Pod povrchem pokojných letních dní probíhají bouřlivé události, které osudově zasáhnou do života postav. Ve zbohatlických maloměšťáckých rodinách podnikatelů, lékařů a právníka vyplouvají na povrch nepříjemné skryté souvislosti. Daniel Besse: NEJLEPŠÍ PROFESOR (česká premiéra)

Premiéra 13. červen 2008 • Reduta • Režie: Jiří Pokorný Francouz Daniel Besse je původem herec, profesí však zpravidla režisér a v poslední době také úspěšný dramatik. Komediálně laděná hra Nejlepší profesor se odehrává v prostředí prestižního lycea. Vše se zde točí kolem příprav ministerského projektu, který plánuje představit dvanáct nejlepších francouzských profesorů na nejsledovanějším veřejnoprávním televizním kanále. Na jednom z vybraných gymnázií je tedy třeba vybrat nejlepšího z nejlepších, jenž bude reprezentovat svůj ústav v celostátním klání. Nicméně i mezi věhlasnými kantory – ostatně jako mnohde jinde – se rozmáhá žárlivost, působí na ně tlaky ze strany rodičů i zoufalství jednoho z žáků. Besse si bere pod svůj drobnohled chyby i přednosti jednotlivých postav a ukazuje je v humorném světle.

BALET Alexander Glazunov: RAYMONDA • Premiéra 22. únor 2008 • Janáčkovo divadlo Balet Raymonda ruského skladatele Alexandera Glazunova je součástí repertoáru předních světových baletních souborů. Je typickým příkladem postromantického baletního představení – na pozadí až pohádkového příběhu odehrávajícího se ve středověké Francii, kdy se krásná a křehká hraběnka Raymonda z Doris ocitá mezi reálnou i snovou láskou svého snoubence rytíře Jeana de Brienna a vášní saracénského rytíře Abderachmana, je divákovi předveden klasický tanec ve své vrcholné virtuozní formě v podobě variací, pas de deux nebo efektních sborových tanců v bohaté výpravě a honosných kostýmech. Původní premiéra baletu se konala v roce 1898 v Mariinském divadle v Petrohradě, kde inscenace vznikla za spolupráce nastupující a loučící se umělecké generace – mladý Glazunov pracoval na partituře podle požadavků choreografa, tehdy již osmdesátiletého „cara ruského baletu“ Maria Petipy. V našem novém nastudování bude kladen důraz na zachování a stylovou interpretaci klasického baletního odkazu pod vedením Jaroslava Slavického – zkušeného inscenátora, který na našem jevišti úspěšně uvedl již dva balety z pokladnice klasické baletní literatury – Minkusova Dona Quijota a Bajadéru.

aplaus

07

JANÁČKOVA OPERA Gioacchino Rossini: LAZEBNÍK SEVILLSKÝ • Premiéra 26. říjen 2007 • Janáčkovo divadlo Jedna z nejpopulárnějších komických oper neztratila za téměř dvě stě let své existence nic ze svého lesku a vtipu. Příběh o hraběti Almavivovi a krásné Rosině, ke které mu pomohl mazaný Figaro, oplývá situační komikou, zápletkami a v neposlední řadě skvělými áriemi a ansámbly.

V italském originálu s českými titulky. Philip Glass: KRÁSKA A ZVÍŘE • Premiéra 16. listopad 2007 • Reduta Známý pohádkový příběh o lásce krásné dívky, která vysvobodí prince zakletého v tajemnou příšeru. Látku původně zpracoval Jean Cocteau v roce 1946 do filmové podoby s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Film inspiroval o téměř padesát let později amerického skladatele Philipa Glasse ke složení stejnojmenné opery. (P. Glass je u nás známý např. hudbou k oscarovému filmu Hodiny.) Jeho minimalistická hudba je snadno přístupná širokému okruhu diváků, aniž by postrádala uměleckou kvalitu. Nastudováno v českém překladu. Modest Petrovič Musorgskij: BORIS GODUNOV • Premiéra 7. prosinec 2007 • Janáčkovo divadlo Velkolepé dílo zkomponoval M. P. Musorgskij podle dramatu Alexandra Sergejeviče Puškina. Dílo vychází z ruských dějin konce 16. století, kdy se stal carem Boris Godunov. Ten nechal před lety zavraždit syna cara Ivana Hrozného Dimitrije. Za toho se však nyní začal vydávat mnich Grigorij Otrepěv, který se chce za pomoci polského krále ujmout vlády. Opera je interpretační příležitostí pro sólisty, sbor i orchestr. V ruském originálu s českými titulky. Jules Massenet: MANON • Premiéra 4. duben 2008 • Janáčkovo divadlo Už od premiéry v roce 1884 v pařížské Opéra-Comique se opera těšila velké oblibě a zůstala na repertoáru do roku 1959 s více než 2000 reprízami. Tragický milostný příběh krásné Manon a rytíře des Grieux a působivá Massenetova hudba přitahuje stále pozornost diváků. Ve francouzském originálu s českými titulky. Molie` re + Jean-Baptiste Lully: JEDEN CHCE A DRUHÝ MUSÍ • Premiéra 2. květen 2008 • Reduta Dramatik Molie`re a skladatel J. B. Lully se nesmazatelně zapsali do dějin francouzského divadla, jeden jako tvůrce nesmrtelných divadelních postav (Harpagon, Tartuff), druhý, ač původem Ital, jako zakladatel francouzské opery. Z jejich spolupráce vzešlo několik baletních komedií – her se zpěvy a tanci – určených ke královským slavnostem. K nim patří i Svatba z donucení a Sicilián, půvabné hříčky o tom, že jeden by se rád oženil a druhý zase nechce. Richard Wagner: LOHENGRIN • Premiéra 6. červen 2008 • Janáčkovo divadlo Romantická opera námětově vychází z legend o svatém Grálu. Tajemný rytíř Lohengrin přichází hájit čest princezny Elsy. Jedinou podmínkou je, že se ho nikdy nesmí zeptat, kdo je. Na popud intrikánského Telramunda a jeho ženy Ortrudy se však Elsa Lohengrina na jeho původ zeptá, a tím jej ztrácí. Wagner přiřkl vedle působivých sólových partů velkou úlohu sboru, který se zde představuje v pompézních výstupech. V německém originálu

s českými titulky.

aplaus

08

Reduta Poděkování Zdeňku Dvořákovi za Janáčka

Zdeněk Dvořák (vpravo) jako Leoš Janáček s Vladimírem Krátkým. Foto Jana Hallová

„Rád bych Vám vyslovil svoje poděkování za to, že jste tuto hru zařadili do repertoáru a že profilová role byla svěřena panu Zdeňku Dvořákovi,“ napsal pan Jiří Kvapil v dopise adresovaném NDB Reduta. „Je dobře, že taková hra vznikla,“ pokračuje dále, „že existuje, Janáček si to bezpochyby zaslouží… Výkon pana Dvořáka v roli Janáčka byl skvostný. Bylo zřejmé, že se s Janáčkovou postavou, s jeho osobností zcela identifikuje. Nepostřehl jsem v jeho projevu žádnou teatrální okázalost, žádnou divadelní manýru, která má vtáhnout diváka do hry. Svou roli pojal prostě, jeho temperament se mi jevil jako zcela shodný s temperamentem Janáčkovým. I pokud jde o postavu, gestikulaci i jednotlivé repliky, kdy vyváženě střídal spisovnou výslovnost českého jazyka s úsečným janáčkovským způsobem mluvy. Pan Dvořák byl ve své roli naprosto přirozený, všechna jeho gesta mě do posledního detailu vždy naprosto přesvědčila. Jistě na tom měl svou zásluhu i režisér Radovan Lipus. Byla tam vůbec spousta drobných režijních nápadů, vtipných, které nevyplývaly z textu, ale byly projevem spontánní režijní invence. Byl to skutečně moc dobrý dramaturgický nápad…“ Tolik z dopisu. Další reprízy inscenace Hra o Janáčkovi Ludvíka Kundery se uskuteční 10. dubna a 10. května. ■

Picasso s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem v Brně Inscenace Picasso amerického dramatika Jeffrey Hatchera měla v České republice premiéru v říjnu 2006 v divadle Ungelt. Hned nato byli za mimořádný umělecký výkon dva a jediní protagonisté hry, Vilma Cibulková a Milan Kňažko, nominováni na Cenu Thálie. Slečna Fischerová Vilmy Cibulkové je krásná dáma, vědomá si své přitažlivosti. Působí tak suverénně, sebejistě, přesně, až připomíná seřízený strojek… – tak zní část zdůvodnění nominace. Milan Kňažko obdařil svou postavu mimořádným charismatem. Jeho Picasso je zároveň ironický, ješitný, pichlavý, samolibý, drsný, aby vzápětí ukázal svou citlivost a mužskou jemnost – část zdůvodnění odborné poroty pro nominaci mužské role. Vilma Cibulková Cenu Thálie 2006 získala. V květnu budou moci inscenaci o výslechu Picassa v Paříži v době druhé světové války vidět i brněnští diváci. Divadlo Reduta ji uvede 27. 5. od 19 hodin. -ota- Foto Veronika Patková ■

09

Svatý Patrik slavil v Redutě

aplaus

Zelené trojlístky vládly v sobotu 17. března Redutou. Byly všude – na botách, na tričkách, na tvářích… účastníků Irského dne. Den svatého Patrika přišla oslavit spousta lidí. Odpoledne se věnovali lekci irského tance, pak následovaly dvě irské pohádky, beseda s promítáním o této zemi, o její kuchyni a o výrobě irské whiskey. V sedm večer Mahenova činohra přichystala představení Osiřelý západ. O program a zábavu se postarala skupina irského tance Scotta(n)čení a kapela Kristy’s Choice. Foto -ota-, inscenace L. Svítil ■

Zsupan (vpravo) je člověk bodrý, plně oddaný své práci, kterou nade vše miluje. Je totiž vynikajícím chovatelem prasat, na nichž vydělává slušné jmění. Na premiéře se v této roli představil Jan Hladík.

Milan Rudolecký jako Szándor Bárinkay, z něhož se v průběhu operety Johanna Strausse stane cikánský baron. Vpravo dole dirigent a překladatel původního libreta Ignatze Schnitzera Jan Štych.

Cikánský baron 16. března Janáčkovo divadlo aplaus 10

Janáčkova opera NDB

Saffi je temperamentní, plná života, upřímná cikánka, do níž se zamiluje cikánský baron. Posléze se ale ukáže, že je dcerou paši, tedy vlastně princeznou. Baron váhá, její urozenost mu nedovoluje pojmout ji za manželku. Na premiéře Saffi Dagmar Žaludková (portrét vpravo).

Reprízy Cikánského barona v Janáčkově divadle: 11. a 24. dubna, 3. a 26. května, 17. června.

Zdeněk Plech (na snímku vlevo) jako Zsupan, který se dá zverbovat, ale i během vojny má na starosti své vepříky a jako chovatel a kuchař se výborně stará o armádu.

Fota z představení Luděk Svítil, Jana Hallová, portréty bezprostředně po premiéře -ota-

S Richardem Samkem si Saffi zahrála a zazpívala Yvetta Tannenbergerová.

Cikánský baron 17. března Janáčkovo divadlo

aplaus 11

Na sobotní premiéře se divákům představil jako cikánský baron, tedy jako Szándor Bárinkay Richard Samek. Režisérem nové inscenace Janáčkovy opery NDB je Jan Štych mladší (foto vlevo).

aplaus

12

Mahenova činohra NDB

O Osmi ženách velice krátce s režisérem Tak tohle je dům, v němž žije Gábi, Susanne, Cathy, Babi, Augusta, hospodyně paní Chanelová a Luiza a Marcel. Tedy otec Susanne (Jana Štvrtecká) a Cathy (Zuzana Ščerbová), manžel Gábi (Zuzana Slavíková), švagr Augusty (Jana Valešová) a zeť Babi (Jana Hlaváčková). Žijou si dost dobře, finanční zajištění mají na velmi vysoké úrovni. Na Vánoce jako spořádaná rodina bývají pospolu. I nyní, avšak…

• Jak byste definoval novou inscenaci Mahenovy činohry Osm žen? Režisér Michal Vajdička: Definice je jasná, detektivka. • Nic víc? Michal Vajdička: Detektivka se zvláštní zápletkou. (úsměv) • No, ale co více byste k ní řekl? Michal Vajdička: Největší problém je, že při detektivkách se nemá nic prozrazovat dopředu. Takže já vám nic neřeknu.

aplaus

13

„Aby vyšel princip hry Osm žen, s výtvarníkem Pavolem Andraškem jsme se rozhodli, že jeviště bude uzavřený prostor, a to tak, aby divák viděl vše, co se děje na jevišti. Autor hru umístil na francouzské sídlo, vycházeli jsme tedy z interiérů francouzského venkova“ – Michal Vajdička.

Michalem Vajdičkou Michal Vajdička patří k nejmladší generaci slovenských režisérů. S Mahenovou činohrou spolupracuje poprvé. Za sebou už má režie inscenací: Othelo od Williama Shakespeara, Resevoir dogs Quentina Tarantina, Tři sestry Antona Pavloviče Čechova, Keď umiera herec Mira Gavrana, TOP DOGS Urse Widmera či Protia Coughlana Mariana Carra. Za inscenaci hry Martina McDonagha Osiřelý západ (na Vysoké škole múzických umění) získal ocenění na několika mezinárodních festivalech, mimo jiné i v Brně

v rámci festivalu Setkání, kterou pořádá Divadelní fakulta JAMU, obdržel cenu diváka. Není to jediný vavřín, který Michal Vajdička získal. Jeho inscenace hry Krásky z Leenane opět od Martina McDonagha v roce 2005 získala tři nominace na DOS-ky (cena divadelních kritiků, teoretiků a kulturních publicistů). Na otázku, jak se vám pracuje v Mahenově činohře, pan režisér lakonicky odpověděl – Vynikajúco. Reprízy: 4., 14. 4., 7. a 28. 5., 2. a 16. 6. -ota- Foto Jana Hallová ■

aplaus

14

Mahenova činohra NDB Sofoklova Antigona Na scéně Mahenova divadla uvedeme jednu z nejkrásnějších a nejsilnějších tragédií starověkého Řecka, Sofoklovu Antigonu. Antigona statečně dokazuje nespravedlivé a zpupné občanské moci, že nad jejími příkazy platí vyšší zákonitosti. Klenot evropského dramatu vyjadřuje humanistickou heroizaci postavení člověka, který musí s nepřízní osudu tvrdě zápasit. Antigona se rozhodne nectít příkazy vládce a dostát zákonům bohů. Sofokles vykreslil živé, a přece heroické charaktery svých postav, jeho text v soudobé interpretaci a na působivé scéně Toma Cillera převede Martin Čičvák. V hlavních rolích se představí Eva Novotná jako Antigona a Zdeněk Dvořák jako její protivník Kreón. Další role ztvárňují Jaroslav Dufek, Václav Vašák, Jaroslav Kuneš, Dana Pešková, Ondřej Novák, Martin Sláma. V roli Antigoniny sestry Ismény uvidíte novou členku Mahenovy činohry Eriku Stárkovou. Záštitu nad naší inscenací převzal velvyslanec Řecké republiky, Jeho Excelence pan Vassilios Ikossipentarchos. Dora Viceníková, dramaturgyně Mahenovy činohry

ANTIGONA Ten zákaz vydal smrtelník, ne Zeus. Usoudila jsem, že vůle smrtelníka nemá sílu rušit nepsané a neochvějné boží zákony. Ty přece nejsou dnešní ani včerejší, ty platí věčně – od dob, kam nám dvěma paměť nesahá. Za porušení těchto zákonů bála jsem se trestu, a ne tvých hrozeb – – ty mě neděsí. Že mě čeká smrt? To vím i bez tebe. Smrt čeká všechny. A že zemřu předčasně? Kdo jako já musí žít ve zlořádu, ten snad ve smrti, doufám, najde zisk. Já vůbec nepláču nad svým osudem. Jen kdybych připustila, že dítě vzešlé z klínu mojí matky leží nepohřbené – to by mě bolelo – jiného už nic. Zdá-li se ti troufalostí, že se bojím bohů, kteří shora nechtějí shlížet na nahé rozsekané tělo – pak troufalec mě soudí. (překlad a úprava Ľ. Feldek, M. Čičvák) ■

Režisér Martin Čičvák. Foto Jana Hallová

V dobré společnosti s Marií Pavlíkovou Herečku Marii Pavlíkovou mají milovníci divadla dosud v živé paměti. I po devadesátce patřila k pilným návštěvnicím premiér v Mahenově divadle. Vždy sedávala v první řadě s hůlčičkou a stříbrnými, pečlivě načesanými vlasy a o přestávkách i po představení ve foyeru živě debatovala se svými mladšími kolegy. I dnes jí všichni přisuzují zdravý úsudek a bystrou mysl, kterou si zachovala až do konce svého plodného a dlouhého života, i když celou stovku jí někdo „tam nahoře“ do konce jejích dnů nevyměřil. Vkusné kostýmky i šperky paní Pavlíkové připomínaly eleganci první republiky a šarm, kterým vládla, i neopomenutelný smysl pro humor zůstaly nesmrtelné. Nejen proto také kniha Marie Pavlíková, kterou připravil k vydání hereččin synovec Miroslav Pavlík (u boskovického nakladatelství František Šalé – Albert) ke stému výročí narození

aplaus

umělkyně, jež svůj talent věnovala brněnským prknům, nepůsobí jako suché memoáry, ale vyvolává spíš úsměv a zprostředkovává takřka autentické setkání s touto osobností „jako za starých časů“. Není tajemstvím, že herečka začínala u operety, i když ji to od začátku táhlo k činohře. Úvodní kapitoly knihy (zastřešené názvem Osud jménem divadlo) poctivě mapují její kariéru od prvních krůčků a vybírají i z peprných slov tehdejších pánů kritiků, kteří v úplných počátcích Marii Pavlíkovou příliš nešetřili. Pohlednou blondýnku se totiž na jevišti nedalo přehlédnout, což platilo i v následujících letech, kdy byl Marii Pavlíkové půvab dokonce na škodu. To když v padesátých letech hrály na jevišti prim dělnice a ženy z lidu. Slova kritika z Lidových novin z roku 1932 – „Ani slečna Pavlíková svým nebezpečně dnešním zjevem nezapadla nevhodně do celkového rámce…“ týkající se výkonu v inscenaci Zeměpis a láska, dávají o herečce poměrně jasnou představu a zároveň předznamenávají její úspěšná třicátá léta. Např. v sezoně 1934–1936 čekalo na umělkyni třináct premiér (i když jich nakonec odehrála „jen“ dvanáct). Později se Marie Pavlíková našla ve ztvárnění dam z vyšších společenských kruhů a neměla problém prošpikovat povrchnost některých postav špetkou ironie, aniž by ztratila grácii („V měšťácky hloupé Praskovje Ivanově dovedla si Marie Pavlíková uchovat cit míry,“ psal v roce 1959 v deníku Rovnost Karel Bundálek). Ztvárnění šlechetných dam a paní Marií Pavlíkovou snad nejlépe vystihuje v části Vzpomínky přátel kolegyně herečky Helena Kružíková: „Všechny kněžny paní Marie Pavlíkové, všechny milostpaní a mylady i královny byly neopakovatelné a její humor a optimismus byl nakažlivý jak pro kolegy, tak pro její diváky.“ Do důchodu odešla Marie Pavlíková s elegancí sobě vlastní, když ztvárnila lady Bracknellovou z Jak je důležité míti Filipa, aby se na scénu Mahenova divadla ještě dvakrát triumfálně vrátila – v osmdesátých letech jako truchlící matka v Kaločově dramatu V zajetí něžné chiméry a o desítku let později ještě s větším úspěchem coby Adelaida v Kočičí hře. Marii Pavlíkovou kniha však přibližuje nejen jako „Paní herečku“, ale i zcela výjimečnou a nepřehlédnutelnou osobnost, která se ráda hezky (v mládí třeba i výstředně) oblékala a na svou dobu byla až „hypermoderní“. Od roku 1926 totiž vlastnila řidičský průkaz a její synovec ji charakterizuje jako ženu, která „miluje rychlost, řídí automobil a zkouší to i v letadle“. Na druhou stranu také s láskou vzpomíná, jak byla Marie Pavlíková ochotna i nad ránem uvařit sešlosti, navracející se z oslav úspěšné premiéry, česnekovou polévku, jak ráda rozdávala dárky svým blízkým či na její velkorysost. Z poutavého povídání se člověk dozví nejen historky ze zákulisí, ale připomene si

15

i skutečnost, že ve dvacátých a třicátých letech se herci objevovali na jevišti ve své vlastní garderobě, takže je „umění“ stálo nemalé peníze. I když Marie Pavlíková dostávala „ošatné“, celých 200 korun (!!!) navíc k výdělku, dokázala se díky svým krásným róbám dokonce zadlužit. A nahlédneme i do intimního života herečky, neboť synovec Miroslav Pavlík decentně zmiňuje také hereččiny lásky, manžela Aleše Podhorského, osudového muže Karla Kleinberga a zmiňuje i něžné přátelství paní Marie s Jaroslavem Kvapilem, jenž ji ve svých veršovánkách důvěrně oslovoval „Máničko“. S knihou Marie Pavlíková poznáte nezapomenutelnou brněnskou herečku především jako člověka plného humoru a lásky k divadlu, jako pravou dámu se všemi přívlastky, které k tomuto označení bez uzardění náleží. „Paní Marie Pavlíková, to byla celá epocha, ovšem v jedné osobě,“ vyznal se ve vzpomínkách umělců mezi desítkami dalších Arnošt Goldflam. Podobně láskyplně se vyjádřila i redaktorka a recenzentka Libuše Zbořilová, která si rovněž cenila nádherné češtiny a modulace hlasu, jimiž herečka vládla: „Jestli v Praze měli divadelníci jako talisman hravou paní Marii Rosůlkovou, my v Brně určitě madam Marii Pavlíkovou.“ Co dodat? Věřte, že s knihou Marie Pavlíková rozhodně strávíte chvíle v dobré společnosti. spg. Foto archiv NDB ■

aplaus

16

Janáčkova opera NDB

aplaus

17

Zprávičky Brněnská divadla připravují Noc kejklířů

Prodám ucho, prodám hrob

Brněnská divadla otevřou dne 18. května své dveře, a to i do zákulisí, všem zájemcům o divadelní umění. Nejenže budou moci diváci navštívit jednotlivé scény, bude pro ně i připraven zajímavý program, a to i na pódiích mimo divadla. Mimo jiné se představí Mahenova činohra Národního divadla v Brně, Divadlo U Stolu, Studio Dům, Divadlo Radost, Divadlo Husa na provázku, Divadlo Continuo, Teatr Novogo Fronta a další. Nebudou chybět ani koncerty či filmové představení a také pouliční improvizace. Po Zelném rynku a v ulicích budou moci Brňané i návštěvníci města potkat několik kejklířů. Přesný program vám přineseme v květnovém vydání měsíčníku Aplaus. -ota- ■

Počátkem roku 2007 v brněnském studiu Českého rozhlasu vznikala hra Antonína Přidala Prodám ucho, prodám hrob. Autor a zároveň režisér si ke spolupráci přizval také herce Mahenovy činohry NDB Janu Valešovou, Zuzanu Ščerbovou a Danu Peškovou. Mimo jiné se představí také Ladislav Lakomý a František Derfler. Černou hru pro hlasy různých barev uvede v premiéře stanice ČRo 3-Vltava 24. 4. ve 21.30 hod. ■

Balet-Gala tentokrát i s tanečníky z ČR čtyři z baletu Národního divadla v Brně a dva sólisté z pražského Národního divadla. Andrea Smejkalová a Richard Kročil, Jana Přibylová a Michal Štípa (sólista ND, který účinkuje i v NDB) zatančí ukázky např. z baletů Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, ze Spartaka Arama Chačaturjana. Z Prahy přijedou Ivanna Illyenko a Alexandre Katsapov s Oněginem. Představení, které v Praze ve Státní opeře budou moci diváci vidět o den později v pondělí 16. dubna, se koná v rámci 6. ročníku projektu Ruská kultura v České republice, generálním partnerem je Korporace TVEL.

Balet Gala v Janáčkově divadle na jaře loňského roku. Foto Luděk Svítil

Opět po zhruba roce přijedou do Janáčkova divadla světové taneční hvězdy z Ruska. V neděli 15. dubna se zde uskuteční Balet-Gala letos s mistry tanečního umění z Mariinského a Musorgského divadla v Petrohradě, kteří se představí v baletních ukázkách (pas de deux) v nejznámějších choreografiích. Diváci se mohou těšit na sólisty Mariinského divadla Žanu Ajupovou a Igora Kolba, Maju Dumčenko a Michaila Lobuchina či na Irinu Košelevou a Michaila Sivakova, sólisty z Musorgského divadla. Ve větším obsazení se letos představí i čeští tanečníci,

aplaus

18

Balet NDB

Návrh pánského kostýmu výtvarníka Roberta Schraga. Foto Jaroslav Peterka

Tango je název premiéry, kterou chystá Balet NDB na měsíc květen. Tango je také jedinou náplní této nové inscenace. „Tango vzniklo zhruba začátkem druhé poloviny devatenáctého století,“ říká Bronislav Roznos, autor libreta, choreograf a režisér inscenace. „Tehdy vzhledem k neutěšené ekonomické situaci v Evropě, odjíždělo hodně Evropanů za prací. Argentina těmto imigrantům nabídla hospodářské zabezpečení, což mnozí využili, zejména pak Italové a Španělé. Byli to lidé, kteří nebyli schopni doma uživit rodinu. Do Argentiny odjeli sami s tím, že až vydělají, pošlou peníze, aby za nimi mohli přijet i další členové rodiny. Nestalo se tak. Argentina své sliby nesplnila a imigranti tam zůstali sami a bez prostředků.“ „Také chudí lidé z argentinských vesnic se v té době stěhovali za prací do přístavních měst. Vznikaly tak enklávy, v nichž lidé žili ve velmi špatných podmínkách na ulici bez jakýchkoliv prostředků. Hovořím hlavně o Riu de la Plata. A právě v těchto čtvrtích vznikalo tango, mezi nejchudšími smícháváním různých kultur,“ pokračuje Bronislav Roznos. Tehdy to byl tanec chudých, bohatší vrstvy jej vnímaly jako něco, co nemá úroveň. Tango odsuzovali. „V té době bylo v Argentině šest mužů na jednu ženu, což podporovalo rozvoj prostituce,“ říká dále choreograf a režisér v jedné osobě. „Ženy byly dováženy většinou z východní Evropy – byly to nejvíce Rusky, Polky – a tango se z ulic pomalu rozšířilo do bordelů.“ Bronislav Roznos je tanečník, choreograf a režisér, který působí jako ředitel baletu a šéfchoreograf v divadle Plauen-Zwickau v Německu. Tam se také uskutečnila světová premiéra baletu Tango. Více než před rokem Bronislav Roznos nastudoval do Janáčkova divadla s brněnskými tanečníky současně-romantický balet Sylvie. Za tuto inscenaci byl Bronislav Roznos oceněn CENOU DIVÁKA – DIVA 2006 a jeden z představitelů hlavního hrdiny Aminty Richard Kročil je nominován na Cenu Thálie. Zatímco Sylvie vyžaduje veliké jeviště a hodně tanečníků, Tango bude komornější záležitostí. „Tango v podstatě vzniklo z milongy, která má ale poněkud svižnější charakter. Hudbu k tangu doprovázely texty ze života, texty, které se zabývaly bídou, nešťastnou láskou…“ Vysvětluje dále Bronislav Roznos. „Tango provází melancholický, smutný podtext.“

Bronislav Roznos představuje vedoucím jednotlivých dílen návrhy kostýmů pro inscenaci Tango. Foto Jaroslav Peterka

Tango poprvé na českém jevišti

19

Takto vypadá návrh scény pro inscenaci Tango Lutze Hofmanna do Mahenova divadla. Foto Jaroslav Peterka

aplaus

Výtvarník Robert Schrag a Bronislav Roznos bezprostředně po premiéře Sylvie v lednu 2006. Foto -ota-

Tango vzniklo kolem roku 1850. Na přelomu století se z Argentiny dostalo do Paříže, kde se stalo velice populární. Pak se rozšířilo po celém světě. B. Roznos Po pádu Peróna se tango v Argentině stalo tancem starých. Až v devadesátých letech dvacátého století se vrátilo s velkou slávou zpět na taneční parket. B. Roznos

Později, když se hospodářská situace zlepšila, mladí lidé odjížděli do Evropy, například na studie. „Tak se tango dostalo nejprve do Paříže. Existuje několik verzí, jak došlo k jeho rozšíření a oblibě. Jedna z nich říká, že nějaký student zatančil tango a Pařížané mu podlehli. Paříž byla v té době kolébkou estetického myšlení a hybatelem módních trendů. Co se ujalo tady, rozšířilo se do celé Evropy. Komické na tom je, že se o tango v Argentině začali zajímat a přijímat jej, až když slavilo úspěch v Paříži,“ říká Bronislav Roznos. Jeho baletní inscenace se týká hlavně historie tanga. „Není moc popisná, spíše mi šlo o lidi než o samotný tanec, o to, jak se tanec a hudba dostane do povědomí lidí,“ míní choreograf, který se zaměřil spíše na dojmy než na vykreslování fakt nebo na taneční divadlo. „Tango doprovázely housle a basa. Později se k nim přidal bandoneon, něco jako tahací harmonika, která vznikla na německé straně Krušných hor.“ S imigrací se bandoneon dostal do Argentiny a k tangu. Tento originální nástroj se dnes už velmi špatně shání a také lidí, kteří na něj umí hrát, je poskrovnu. Proto jej Bronislav Roznos ve své inscenaci nahradil akordeonem. Čtyři taneční páry budou na jevišti Mahenova divadla od května vyprávět příběh jednoho tance. K tomu je bude doprovázet hráč s akordeonem a hudba z nahrávek – od Piazzolla po současnost. Staré nahrávky budou původní – protože to podle mě k tangu patří, říká autor. Premiéry se uskuteční 18. a 19. května. Poprvé v České republice bude uvedeno představení, které se zcela dotýká vášnivého a melancholického, lehce erotického a svůdného TANGA. - ota- ■

aplaus

20

Balet NDB Cena Thálie Jiřině Šlezingerové

Jiřina Šlezingerová se svou cenou bezprostředně po skončení slavnostního předávání ve Zlaté kapličce. Foto Jef Kratochvil

Narodila se v Brně v rodině hudebně založené a sotva pětiletá se v roce 1930 stala žačkou soukromé baletní školy Iva Váni Psoty. Byl jejím prvním a jediným učitelem. Sotva rok poté vystupovala již na jevištích divadel na Veveří, Na hradbách, v Typosu, účinkovala v dětských rolích v mnoha operách, operetách i celovečerních baletech. V roce 1939 po úspěšném konkurzu (jemuž byl – podle tehdejšího zvyku – přítomen ředitel Václav Jiřikovský) byla angažována jako elévka baletu Zemského divadla v Brně. Začala druhá světová válka a po násilném uzavření Zemského divadla německými okupanty v listopadu roku 1941 přešla spolu s některými dalšími tanečníky do Německého divadla, kam byla v té době angažována choreografka rumunského původu Dia Luca, která talentovaným českým tanečnicím často svěřovala hlavní a velké role. Po osvobození v roce 1945 se Jiřina Šlezingerová ocitá jako první sólistka nejprve v divadle opavském, avšak po návratu choreografa Iva Váni Psoty ze zahraničí (neboť ze všech nabídek zvolil Brno) se vrátila i ona – a nebyla jediná – do souboru, který se Psota chystal vést. Do roku 1962 vytvořila na této scéně mnoho výrazných postav. Tančila v každém novém baletu, Váňa Psota až do poslední své choreografie Čajkovského Spící krasavice v roce 1952 – zemřel náhle krátce před premiérou – vytvářel

postavy pro ni, byly to pokaždé technicky obtížné variace převážně allegrového charakteru. V baletu Paganini tančila svedenou Dívku, lyrickou roli s obtížnou allegrovou variací, za skvěle vystiženou Chovanku v Plesu kadetů (1948) obdržela l. cenu Divadelní žatvy (1949), v Pohádce o Honzovi tančila Fauna, roli, komponovanou výhradně pro ni. Tančila Dívku v Poľoveckých tancích, Loutku ve Vzpouře hraček, Šaška v Králi Ječmínkovi, variaci Modrý pták a zlou vílu Carabos ve Spící krasavici. Následovala titulní role Popelky, Odilie v Labutím jezeru (1955), Pierre v Plamenech Paříže (1956), Šašek v Princi ze země pagod a další. V roce 1962 se rozhodla pro nabídnuté angažmá v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, kde pak zůstala do roku 1977 a kde tančila výhradně hlavní a titulní role v baletech choreografovaných převážně uměleckým šéfem Josefem Škodou. Vedle osvědčených klasických děl to byly dramaturgicky objevné tituly uváděné buď vůbec poprvé, nebo v premiéře československé. A tak rozhojnila svůj dosavadní repertoár o další stěžejní postavy: Dívka-pták v baletu Farida Jarullina Šurale, Slepá dívka v Geisslerově Pigmentu, Žena v Kolářově Touze, titulní role v Maklakiewiczově Zlaté kačce, Mášenka v Louskáčkovi, titulní role v Popelce, Mefistofela v Doktoru Faustovi, Marie v Bachčisarajské fontáně, Kateřina

aplaus

21

za celoživotní mistrovství v oboru tance v Kamenném kvítku, Květinářka v Pierotu, hlavní role v Milé sedmi loupežníků aj. Neminula ji ani vysoká ocenění. Nezůstalo jen u divadelního jeviště. Jako Psotova žačka pociťovala – skoro bychom řekli – povinnost učit. A jak se věnovala pedagogické činnosti v Brně na konzervatoři a v baletní škole, pokračovala i v Olomouci. Tam všude zanechala své stopy. Sotva dokáže tato skica postihnout rozsah jejích vloh, píle, svrchovanou oddanost baletnímu umění, lásku k němu. Temperament, lehkost, s jakou zvládala technická úskalí akademického tance, vířivé allegro, s nímž protančila jevištěm, byly pro ni charakteristické, a její výstupy – provázeny pokaždé nadšeným potleskem – publikum uchvacovaly. Její jméno v divadelních programech přitahovalo milovníky baletu všude, kam zavítala. Z Olomouce se pak i s manželem Josefem Škodou vrátila zpět do Brna. Bydlí stále v Králově Poli. Skoro se nezměnila. Mladistvá zjevem, půvabem a zaujetím pro změny a novosti, které tanec neustále proměňují – zůstává jedinečnou osobností českého baletu. Eugenie Dufková. Foto archiv NDB ■

Jiřina Šlezingerová v roce 1947 v Poľoveckých tancích v choreografii Ivo Váni Psoty.

Jan Fousek získal Cenu Thálie za Smrt

Jan Fousek přibírá Cenu Thálie. Foto Jef Kratochvil

Na slavnostním předávání Cen Thálie v pražském Národním divadle získal ocenění sólista Baletu NDB Jan Fousek. Skleněnou plastiku – vázu – obdržel za Smrt, postavu ve Svěcení jara, které na hudbu Igora Stravinského nastudoval se členy brněnského baletu Libor Vaculík.

Smrt je jednou z ústředních postav, do níž Libor Vaculík a Zdeněk Prokeš jako libretisté personifikovali zlo. „Naše inscenace je spojena s původním pohanským pojetím baletu Igora Stravinského symbolikou, obětí a tancem o smrti,“ říkají oba libretisté. Děj zasadili do období druhé světové války, kdy židé byli odvlékáni do koncentračních táborů. Jan Fousek, podle poroty, v této roli podává sugestivní výkon. „Smrt je v jeho interpretaci nekompromisní, chladnokrevná, agresivně přesná.“ V sobotu za své ztvárnění převzal Cenu Thálie 2006. „Možná by se mohlo zdát, že Smrt příliš náročná role není, ale opak je pravdou,“ řekl v rozhovoru pro Aplaus na podzim Jan Fousek. „Jedná se o dost sugestivní pojetí, celou dobu mám svaly v napětí a upřímně řečeno – někdy se jim to moc nelíbí.“ „Děkuji panu Liboru Vaculíkovi,“ řekl mimo jiné na podiu ND sólista brněnského baletu, „taky děkuju své partnerce Haně Litterové…“ Svěcení jara je součástí Baletního večera na hudbu skladatelů XX. století. Balet NDB jej uvede s Janem Fouskem v úterý 10. dubna. (Rozhovor s Janem Fouskem a fotoreportáž z předávání Cen Thálie vám přineseme v květnovém Aplausu.) -ota- ■

aplaus

22

Výročí Blahopřejeme… Významné životní jubileum oslavuje 17. dubna Kveta Belanová, operní pěvkyně, členka dnešního Národního divadla v Brně v letech 1949–1985. Narodila se v Bratislavě, kde studovala zpěv u profesorky A. Korinské. Do Brna ji angažoval v roce l949 dirigent Zdeněk Chalabala a zde poprvé zpívala titulní postavu ve Verdiho opeře Aida. Již na počátku své umělecké kariéry upoutala kouzlem hlasu v lyrickém i dramatickém oboru, hlasovou svěžestí i jevištním zjevem. Stala se oporou operního souboru a vytvořila pro brněnské jeviště řadu krásných rolí českého i světového repertoáru jako například Libuši, dále Miladu v Daliborovi, Anežku ve Dvou vdovách Bedřicha Smetany, Dvořákovu Rusalku, Jenůfu v Její pastorkyni či Káťu Kabanovou v operách Leoše Janáčka. Zaskvěla se také jako Taťána v Evženu Oněginovi, Líza v Pikové dámě Petra Iljiče Čajkovského, Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi, Alžběta v Donu Carlosovi Giuseppe Verdiho či v Tosce Giacoma Pucciniho a v dalších operách světových skladatelů. Kveta Belanová také často hostovala na mimobrněnských a zahraničních jevištích. Všechny operní postavy, které vytvořila, se vyznačovaly vzácnou zralostí a vysokým stupněm uměleckého mistrovství. Významné životní jubileum oslavuje 18. dubna Naděžda Kniplová, operní pěvkyně, členka dnešního Národního divadla v letech 1959–1964. Narodila se v Ostravě, studovala na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze, působila nejdříve v opeře v Ústí nad Labem, kde získala cenné jevištní zkušenosti. Pak přešla do Brna, zde se projevila jako interpretka mimořádných pěveckých a dramatických schopností s nadáním pro postavy vypjaté, vášnivé, energické a heroické. V českém repertoáru se uplatňovala především jako Libuše ve stejnojmenné opeře a Milada v Daliborovi Bedřicha Smetany, Fibichova Šárka či Cizí kněžna v Dvořákově Rusalce. Na brněnském jevišti vytvořila také Marinu Mniškovou v Musorgského Borisi Godunovovi, Verdiho Aidu, Ortrudu z Wagnerova Lohengrina, Emilii Marty ve Věci Makropulos,

Kostelničku Buryjovku z Její pastorkyně Leoše Janáčka a Kateřinu v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů. Jedna z jejich nejlepších rolí na brněnském jevišti byla Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla, v níž přesvědčila svým hlubokým pojetím této operní postavy. V roce 1964 odešla do Národního divadla v Praze a hostovala na různých zahraničních scénách.

Před lety… Před 100 lety, 5. dubna 1907, zemřel v Praze Jan Pištěk, operní pěvec a ředitel. V Brně se svou společností hrál v Besedním domě v zimních měsících 1878 až 1881, ředitelem Národního divadla v Brně byl v sezoně 1884 až 1885, v letech 1894 až 1896 a v sezoně 1897 až 1898. Narodil se 17. dubna 1847 v Praze, byl otcem populárního filmového herce Theodora Pištěka. Působil v Praze, Plzni a v letech 1878 až 1881 zajížděl do Brna, kde chtěl zůstat natrvalo. V roce 1884 byl vyzván, aby se svou společností zajistil provoz první sezony 1884 až 1885 nově vybudovaného Prozatímního Národního divadla v Brně. Činohra zahájila 6. 12. inscenací Magelona od Josefa Jiřího Kolára. Pro zahájení operního provozu uvedl nastudování Smetanovy Prodané nevěsty, kde zpíval Vaška. Hlavním přínosem Pištěkova působení v Brně bylo uvádění pravidelných operních představení. Pak přešel do Plzně, ale v letech 1894 až 1896 Pištěkova společnost působila v témže divadle v Brně, jehož provoz kdysi slavnostně zahajovala. Nejvýznamnějším počinem Pištěkovy operní dramaturgie byla premiéra jednoaktové opery Leoše Janáčka Počátek románu 10. 2. 1894. Na jaře 1896 se Jan Pištěk rozhodl zakončit úspěšnou sezonu zájezdem opery do Splitu a činohra hrála ve vinohradské Aréně. V létě roku 1896 se s Brnem rozloučil, ale již za rok

aplaus

jeho soubor opět zajišťoval zimní sezonu Národního divadla v Brně. Následně působil opět v Plzni a v Praze. Před 110 lety, 12. 4. 1897, se v Oděse narodila Alexandra Čvanová, operní pěvkyně, členka Národního divadla v Brně v letech 1926–1930. Po třech letech působení v městské opeře v Oděse v roce 1923 se vystěhovala do Československa a její první působiště bylo bratislavské divadlo. V prvních letech svého působení v brněnské opeře se stala velkou oporou sólistického ansámblu. Její první českou rolí byla Xenie v Dimitriji Antonína Dvořáka a v témže roce jí byla svěřena dramatická role Emilie Marty v opeře Věc Makropulos Leoše Janáčka ve světové premiéře 18. 12. 1926, ve které podala vynikající výkon po pěvecké a herecké stránce. Tuto roli si zopakovala v roce 1935. V Její pastorkyni zpívala nejprve Karolku, pak Jenůfu, která se stala její milovanou rolí, stejně jako Dvořákova Rusalka. Byla obsazována i do oper Bedřicha Smetany, jmenujme alespoň její vroucnou Vendulku v Hubičce. Zpívala také klasický operní repertoár, byla citovou Markétkou v Gounoudově Faustovi a Markétce, jímavou Desdemonou ve Verdiho Otellovi, Hraběnkou v Mozartově Figarově svatbě nebo Mimi v Pucciniho Bohémě. Nastudovala role soudobé operní tvorby, např. Kateřinu v Šostakovičově Kateřině Izmajlovně, Princeznu v Ostrčilově Honzově království nebo Elišku v Novákově Zvíkovském raráškovi. Slovansky orientovaný operní repertoár měl v Alexandře Čvanové výbornou interpretku ruských lyrických postav, byla to zejména Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi. Z jeviště brněnského operního divadla odešla náhle, zemřela 20. 5. 1939 v jihlavské nemocnici na následky těžkého zranění při automobilové nehodě. Poslední rolí, s níž se nevědomky s brněnským obecenstvem rozloučila, byla nezapomenutelná Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni. Před 110 lety, 2. 4. 1897, se v Plzni narodila Marie Waltrová, činoherní herečka, členka dnešního Národního divadla v letech 1915–1938.

23

Pocházela ze starého hereckého rodu, její rodiče Ema a Ladislav Pechovi působili v brněnské činohře od roku 1900, hercem se stal také její bratr Ladislav Pešek. Marie Waltrová již jako dítě vystupovala v dětských rolích. Při pohostinském vystoupení Eduarda Vojana v srpnu 1915 zaskočila v roli Zuzany v Ohnetově Majiteli hutí. Byla vynikající interpretkou pro obor veseloherních a tragických naivek a měla předpoklady pro ztvárnění jevištních postav: temperament, pohybovou kulturu, svědomitou připravenost a profesionální úroveň. První úspěch měla v hlavní roli francouzské jednoaktovky J. Renarda Zrzek, další byla Holčička B. Vikové-Kunětické, Rosetta z Mussetovy lyrické komedie Se srdcem divno hrát a další. Ve dvacátých letech hrála mladocharakterní komické postavy zejména v komediích Molie`rových a Shakespearových, hrála také v módních společenských konverzačkách, jako byly komedie Wildovy. V roce l921 se provdala za významného divadelníka Rudolfa Waltra, se kterým často hrávala na jevišti. V druhé polovině dvacátých a třicátých let byla obsazována do stěžejních postav, jako byla Líza v Shawově Pygmalionu, hlavni role v Gozziho Princezně Turandot nebo Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy. Později se věnovala pedagogické práci na brněnské konzervatoři a v roce 1938 odešla z tehdejšího Zemského divadla. V roce 1942 se stává členkou divadla Komorních her, kde její manžel Rudolf Walter soustředil herce, kteří byli bez angažmá. Po osvobození přechází do Svobodného divadla, kde umělecky dozrála zejména v postavách Čapkových dramat – v Matce, Emilii Marty z Věci Makropulos a ve Fance z Loupežníka. V roce 1949 přechází do Městského divadla mladých v Brně, kde vytvořila např. Matku v Tylově Janu Husovi a další role. Marie Waltrová se svým charakterním herectvím trvale zapsala do historie brněnského divadelnictví. Zemřela 20. 7. 1978. Před 60 lety, 19. dubna 1947, byla v Janáčkově divadle Na hradbách uvedena původní premiéra opery Rafaela Kubelíka Veronika. Premiéru dirigoval Rafael Kubelík, nastudoval a dále řídil Bohumír Liška, režisérem inscenace byl Miloš Wasserbauer, Veroniku zpívala Emilie Zachardová a Janka Vlastimil Šíma. Eva Šlapanská. Fota archiv NDB ■

aplaus

24

Program NDB – duben 2007 Janáčkovo divadlo 3. út 19.00–22.15

Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI opera

sk. Dárek 2007/1, Dárek 2007/2

4. st 17.00–19.25

Ludwig Minkus / Jaroslav Slavický BAJADÉRA klasický balet

5. čt 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA

10. út 19.00–21.10

Leoš Janáček / Petr Zuska sk. S SONÁTA Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš PAVANA ZA MRTVOU INFANTKU BOLERO Igor Stravinskij / Libor Vaculík SVĚCENÍ JARA Cena Sazky a Divadelních novin za choreografii Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století. JAN FOUSEK – CENA THÁLIE 2006

11. st 19.00–21.50

Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON

12. čt 10.30–12.30

Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka

14. so 18.00

ZUŠ Františka Jílka, Brno, Vídeňská 52 TANEČNÍ KONCERT Choreografie: J. Neubergerová, L. Jurtíková, J. Burianová

15. ne 19.00

Ruská kultura v České republice 2007 BALET – GALA Vystoupí sólisté Musorgského a Mariinského divadla v Petrohradě, Národního divadla v Praze a Brně

17. út 19.00–21.20

Giuseppe Verdi RIGOLETTO opera

18. st 19.00–21.25

Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet

19. čt 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

20. pá 19.30


21. so 17.00–19.25


22. ne 17.00–20.00


23. po 19.30


24. út 19.00–21.50

Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON klasická opereta

25. st 19.00–21.00

Léo Delibes / Bronislav Roznos SYLVIE současně-romantický balet

sk. KO Cena diváka 2006

opera

klasická opereta Hudba ze záznamu

sk. B/1, B/2

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. sk. C Cena diváka 2006

opera Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. sk. U sk. R Cena diváka 2006

aplaus

26. čt 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA opera

27. pá 19.00–22.15


28. so 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

29. ne 19.30

Jazzfest Brno 2007 Dvě tváře jazzu, afro-karibská a mainstreamová, v podání 9násobného držitele Grammy Eddieho Palmieriho a osobnosti domácí hudby Dana Bárty!

25

Cena diváka 2002

Soubor baletu vystoupí 16. dubna 2007 ve Státní opeře Praha s BALET - GALA.

Mahenovo divadlo 2. po 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

45. repríza Cena diváka 2004

3. út 19.00–21.00

Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra

sk. A/1

4. st 17.00–19.30

Robert Thomas OSM ŽEN …osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň!

sk. OP

10. út 18.00–20.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

11. st 10.00–12.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

12. čt 19.00–21.30

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

13. pá 18.00–20.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK

14. so 19.00–21.30


16. po 19.00–21.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

17. út 19.00–21.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT

poetická hra

18. st 10.00–12.30


poetická hra

19. čt 19.00–21.00


20. pá 19.00–22.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

21. so 19.00–21.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN

24. út 19.00–21.20

Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ

25. st 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

detektivní hra

pohádková komedie

národní báchorka sk. PS/1

komedie

sk. A/2 sk. Dárek 2007/1

činohra

sk. PS/2 Cena diváka 2005

komedie soudní drama

40. repríza komedie

aplaus

26

Program NDB – duben 2007 26. čt 19.00–21.30


27. pá 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

28. so 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

30. po 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

národní báchorka sk. MD premiéra PREMIÉRA sk. D sk. ČP

Malá scéna Mahenova divadla 6. pá 10.00–11.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

VYPRODÁNO

14. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

21. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

27. pá 10.00

Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ

pohádka pro děti děti od 3 let

28. so 15.00


pohádka pro děti od 3 let

29. ne 15.00



pohádka pro děti od 3 let pohádka pro děti od 3 let

pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let VYPRODÁNO PREMIÉRA

Divadlo Reduta 1. ne 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama

2. po 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

5. čt 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie

6. pá 17.00

VÍNO NENÍ VODK(A), ALE JDE TO koncert Vinařských romantiků

9. po 16.00–18.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA zábavná výpravná féerie

10. út 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

11. st 19.00–20.30

Rainer Werner Fassbinder HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ

12. čt 17.00

Koncert vítězů klavírní soutěže AMADEUS Spoluúčinkuje orchestr Janáčkovy opery NDB

17. út 19.00–20.30

Gideon Klein TRIO balet NDB Viktor Ullmann TŘI HEBREJSKÉ CHLAPECKÉ SBORY

Naposledy v této sezoně Pro diváky starší 15 let

drsná komedie sk. Reduta

činohra činohra

Dětský sbor Brno

NAPOSLEDY

(Mozartův slavnostní sál)

aplaus

27

Hans Krása BRUNDIBÁR dětská opera Kantiléna Večer z děl terezínských skladatelů 18. st 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON IV.

20. pá 19.00–21.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert

Účinkují: Ch. Poullain, H. Holišová, J. Vondrák (Divadelní sál) (Mozartův slavnostní sál)

24. út 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI činoherní koktejl silných emocí

Pro diváky starší 15 let

25. st 19.00

W. S. Gilbert & A. Sullivan RUDDIGORE opereta

PREMIÉRA Hudební fakulta JAMU

26. čt 19.00

W. S. Gilbert & A. Sullivan RUDDIGORE opereta Hudební fakulta JAMU

27. pá 19.00

ASTAD DEBOO: VÝKLAD THÁKURA taneční vystoupení světoznámého indického tanečníka

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v Infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin

aplaus

28

Program NDB – květen 2007 Janáčkovo divadlo 2. st 19.00–22.20

Giuseppe Verdi DON CARLOS

sk. S (pozor: změna hracího dne abonentní skupiny)

3. čt 19.00–21.50


4. pá 19.00–22.00


5. so 19.00–22.20


6. ne 17.00–19.25


9. st 19.00–21.40

Giuseppe Verdi LA TRAVIATA

10. čt 19.30


11. pá 19.30


14. po 19.00–22.00


17. čt 19.30


18. pá 19.30


19. so 19.00–22.15


22. út 19.00–21.20

Giuseppe Verdi RIGOLETTO opera

23. st 19.00–21.25

Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet

24. čt 19.30


26. so 19.00–21.50


27. ne 17.00–19.00

Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS balet

29. út 19.00–22.20


opera klasická opereta

Cena diváka 2006 opera sk. PS/1, PS/2

opera sk. RP NAPOSLEDY

opera Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. opera

sk. B/1, B/2 Cena diváka 2006 Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

sk. BA

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. klasická opereta

opera

sk. C

aplaus

30. st 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

31. čt 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA opera

29

sk. R Cena diváka 2002 sk. A/1, A/2

Soubor baletu NDB vystoupí 13. května 2007 ve Stavovském divadle v Praze s inscenací Balady.

Mahenovo divadlo 5. so 17.00–19.30


7. po 19.00–21.30


8. út 17.00

ZUŠ V. Kaprálové, Brno, Palackého tř. 7 TANEČNÍ A ABSOLVENTSKÝ KONCERT ŽÁKŮ

9. st 17.00

Sofoklés ANTIGONA

10. čt 19.00–21.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

11. pá 18.00–20.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

12. so 19.00–22.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

13. ne 17.00–19.30


14. po 19.00–21.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN

15. út 19.00–21.20

Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ

16. st 19.00–21.00


17. čt 19.00–21.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

18. pá 19.00

Astor Piazzolla, Carel Kraayenhof, C. Gardel aj. / Bronislav Roznos TANGO současně taneční divadlo o 2 částech

sk. JD premiéra ČESKÁ PREMIÉRA

19. so 19.00


sk. E/1 II. PREMIÉRA

21. po 19.00


sk. E/2

národní báchorka sk. OČ

sk. OP tragédie

pohádková komedie sk. Dárek 2007/2

činohra sk. F

poetická hra

komedie

Cena diváka 2005 soudní drama

komedie

aplaus

30

Program NDB – květen 2007 22. út 17.00–19.30

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

sk. KO NAPOSLEDY

23. st 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

26. so 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

28. po 19.00–21.30


29. út 18.00

Sofoklés ANTIGONA

30. st 19.00–21.30


komedie Možnost exkurze do zákulisí. Cena diváka 2004

detektivní hra

sk. SP tragédie sk. Dárek 2007/1 poetická hra

Malá scéna Mahenova divadla 5. so 14.00


12. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

26. so 15.00


31. čt 10.00–11.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA


pohádka pro děti od 3 let pohádka pro děti od 3 let

Pohádka pro děti od 3 let

Divadlo Reduta 2. st 19.00


3. čt 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

4. pá 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie

9. st 19.00


10. čt 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

Hudební fakulta JAMU

drsná komedie

činohra

Hudební fakulta JAMU

aplaus

15. út 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI činoherní koktejl silných emocí

17. čt 19.00–21.00


20. ne 19.00–21.00


25. pá 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON V.

27. ne 19.00

Divadlo Ungelt: Jeffrey Hatcher PICASSO

31

Pro diváky starší 15 let

Hrají: V. Cibulková, M. Kňažko

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v Infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin

aplaus

32

Osobnosti Odevzdal publiku kus svého srdce S Brnem jsem srostl jako s málokterým místem.

talentu a svoje plnokrevné herectví. K těm patřil i nebojácný vojenský vysloužilec Valentin Bláha z Našich To je jeden z citátů významného furiantů. Obdivovala jsem jej brněnského herce Jaroslava v jeho neméně úspěšné roli Lokši, kterého jsem již od dětValenty v Tylově Paličově dceři, ství obdivovala. Svým vyzrálým kde přesvědčil svým hlubokým a charakteristickým herectvím psychologickým ztvárněním vnikl hluboko do mé paměti. této tragické postavy. K jeho Jako malé děvče i studentka nejlepším rolím z doby okujsem se vždy ptala mých rodičů: pace patří bezesporu Strou„Bude tam hrát pan Lokša?“ pežnického Mikuláš Dačický A byla jsem tuze spokojená, z Heslova. Další jeho postavou když mi rodiče řekli, že ho dnes klasického českého repertoáru na jevišti uvidím. byl Vávra z dramatu bratří S Jaroslavem Lokšou jsem se Mrštíků Maryša, kterou také setkala také na Janáčkově akarežíroval. O hereckém výkonu demii múzických umění, ale jen Jaroslav Lokša v roli Vávry. Jaroslava Lokši v roli Vávry krátce. Vždy mě zajímalo, jak se jeden z kritiků poznamenal: „Vávra Jaroslava Lokši se herci a herečky dostali k divadlu a jaké byly jejich stal typem, jenž je vlastně kreací, která se zmítá začátky. Jaroslav Lokša vyprávěl, že u něj to bylo a vyburcuje hned v úlisně pokorných a jinde zase vlastně omylem: „Narodil jsem se 21. září 1895 hřmotných slovech nešťastného svého osudu, který si v Ostravě-Vítkovicích v dělnické rodině a poznal jsem sám připravil.“ v dětství tvrdý život. Studoval jsem na reálném gymPřední role hrál také ve hrách Jiřího Mahena, které náziu, prožil jsem na vojně 1. světovou válku, pak byly na brněnském jevišti často inscenovány. Byl např. jsem krátce pracoval jako jeřábník ve Vítkovických advokátem Štěrbou ve hře Otcové a děti, Ilčíkem železárnách. Vůbec jsem netušil, že bych mohl hrát v Jánošíkovi, Koníčkem v Uličce odvahy. divadlo, a jen náhoda tomu pomohla. Jednou při mé Vytvořil také nezapomenutelné postavy v inscenacích návštěvě kina ve Vítkovicích mne oslovila pokladní, ruských autorů, z nichž výrazný výkon podal v titulní moje bývalá spolužačka, a ta už se tehdy upsala Thálii. roli Jegora Bulyčeva Maxima Gorkého. Ve světové A hned mi hlásila, že zítra přijde jeden divadelní ředičinoherní tvorbě vynikl jako Julius Caesar tel, kterému mě představí. A svoje slovo dodržela. Já v Shakespearově Juliu Caesarovi, Argan v Molie`rově jsem již druhý den seděl v kavárně s panem ředitelem. Zdravém nemocném, Mefisto v Goethově Faustovi Ten mě okamžitě zaměstnal, ale můj první výstup na a Markétce, doktor Rank v Ibsenově Noře. jevišti nedopadl moc dobře. Tak jsem začal svou dráhu Jaroslav Lokša nikdy nechtěl přijmout angažmá do kočovného herce, která trvala skoro čtyři roky.“ pražských divadel: „S Brnem jsem srostl jako s máloV roce 1926 nastoupil Jaroslav Lokša své první kterým místem, kde jsem působil, a proto jsem mu angažmá v kamenném divadle v Kladně a v roce 1928 zůstal věren. Bylo vždy mým vroucím přáním odevzdat přešel do brněnské činohry, kde zůstal v angažmá do brněnskému publiku to nejlepší, co herec může dát – roku 1964. Od počátku 30. let, zejména za éry Aleše kus svého srdce.“ Podhorského, s nímž se přátelil již v době kladenského Jaroslav Lokša měl v sobě nesmírnou hereckou poctiangažmá, patřil Jaroslav Lokša k protagonistům vost, temperament, procítěnost, výjimečný talent, realistického herectví. V té době vytvořil řadu pudový instinkt, kterým vycítil podstatu role, detailně významných rolí, jako byl např. doc. Johánek v Okénku propracovával postavy a byl realistickým hercem. Olgy Scheinpflugové či Claudius v Shakespearově Zemřel 18. dubna 1975 v osmdesáti letech. Hamletovi. Láskou Jaroslava Lokši byly zejména role v českých hrách, kde uplatňoval široký rejstřík svého Eva Šlapanská. Foto archiv NDB ■

ON KANTOVÉ V Y R T E P Y Z L S HOŘKÉ 007 Reduta 11. 4. 2 NAPOSLEDY

o věku, íh n d e tř s a n e ž … návrhářka úspěšná módní … poznává nový cit

ap aus Robert Thomas OSM ŽEN osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň!

Recommend Documents