ANTITUSIKA = látky tlumící kašel • tlumí suchý úporný dráždivý kašel • A) Antitusika kodeinového typu – kodein – tlumí centrum pro kašel (vysoké dávky mohou tlumit i dechové centrum)
– analgetický účinek (=tlumí bolest). Kodein (=slabě až středně účinné analgetikum) bývá součástí analgetických směsí (=kombinovaná léčiva) – Nežádoucí účinky: známé efekty opiátů – např. zácpa, nauzea, zvracení, útlum dechového centra (ve vysokých dávkách), retence (=zadržování) moči, mióza, závislost. • Pozor!! kombinace s inhibitory MAO (=enzym rozkládající katecholaminy typu adrenalinu atp.) vede k závažným NÚ
Antitusika - pokračování • B) Antitusika nekodeinová – působí centrálně, periferně (=především v dýchacím ústrojí) nebo kombinací obou účinků – prakticky netlumí dech, nepůsobí analgeticky a nenavozují závislost – butamirát - (např. v kombinaci STOPTUSSINU) – málo NÚ, i u dětí – clobutinol – v perorální i injekční formě (s.c., i.m. nebo i.v.), k potlačení kašlacího reflexu např. po pneumothoraxu, při pleurální punkci, u plicního vyšetření, u kuřáků a jako antitusikum.
EXPEKTORANCIA =látky zlepšující vykašlávání • usnadňují odstraňování hustého hlenu z dýchacích cest • A) mukolytika - snižují viskozitu hlenu • B) sekretolytika - stimulují činnost bronchiálních žlázek, a tak zvyšují produkci hlenu v dýchacích cestách a snižují jeho viskozitu (=hustotu, vazkost), což usnadňuje vykašlávání.
Expektorancia - pokračování • C) sekretomotorika - usnadňují transport hlenu a jeho vykašlávání - zvyšují aktivitu řasinkového epitelu v bronších (=řasinkový bronchiální epitel je vrstva vysokých buněk, která pokrývá zevnitř dýchací trubici a pohyby těchto buněk pomáhají čistit trubici tak, že posunují nežádoucí částice se hlenem směrem nahoru k hrtanu a k hltanu).
• Často mají expektorancia účinek komplexní (=kombinovaný; např. ambroxol a bromhexin mají mukolytické, sekretomotorické i sekretolytické účinky).
Expektorancia - pokračování • Acetylcystein (v přípravku ACC) – – mukolytikum – (především perorálně, plný účinek zde nastává většinou až za několik dní (nejméně 2-3dny). – injekčně nebo inhalačně nastoupí efekt rychle – do 10 min. – masivní hlen je často nutno odsávat! – nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, bolest hlavy, alergie (pozor u astmatiků může vyvolat bronchospasmus, proto se podává společně s bronchodilatans) – intravenózně jako antidotum při intoxikaci paracetamolem (působí jako donátor nedostatkových SH- skupin).
Expektorancia - pokračování • Mesna – účinné mukolytikum – inhalačně (eventuálně intratracheálně, intrasinusálně), působí do 10-15min – k uvolnění průduchů horních cest dýchacích – k usnadnění odsávání hlenů z bronchů v intenzivní anesteziologické péči. – masivní hlen je často nutno odsávat! – Pozor! inhalace může opět vyvolat bronchospasmy, proto se neužívá u astmatických projevů
TERAPEUTICKÉ PLYNY • Terapeutické plyny se užívají u hypoxických stavů (=při nedostatečném zásobení tkání kyslíkem) • kyslík, oxid uhličitý a oxid dusnatý • všechny dýchací plyny a směsi se podávají vždy zvlhčené, nejčastěji probuláním nádobou s vodou.
Terapeutické plyny - pokračování • Kyslík (= O2) – při léčbě onemocnění a stavů spojených s hypoxií – je také součástí anestetických plynných směsí – Při užívání kyslíku je nutná jeho správná koncentrace a je vhodné ji kontrolovat (Inhalace kyslíku při tlaku O2 do 1 atmosféry zvyšuje okysličení =oxygenace krve, ale přechodně se na několik minut sníží respirace =zpomalí se dýchání; po nahromadění CO2 ve tkáních opět respirace stoupne.)
Nadměrné koncentrace O2 vedou k intoxikaci! Dlouhodobé podávání kyslíku může vést např. k plicnímu edému, bronchitidě, u kojenců k poškození zraku (rohovky) – Aplikuje se pomocí masky nebo nosního katétru. Často se ventilace (=frekvence dýchání) stimuluje (=zabraňuje se snížení, zvyšuje se) příměsí oxidu uhličitého (CO2).
Terapeutické plyny - pokračování • Oxid uhličitý (= CO2) – v koncentracích do 10% stimuluje dýchání, ve vyšších koncentracích naopak dýchání tlumí a působí narkoticky – jako příměs pro stimulování ventilace (asi 5% koncentrace) – není vhodný u hyperkapnie (=zvýšená ventilace).
Terapeutické plyny - pokračování • Oxid dusnatý (= NO) – volný radikálový plyn NO je velmi nestabilní – tvoří se v atmosféře při bouřce, je tvořen v těle savců prakticky ve všech tkáních jako důležitá součást informačních mechanismů v kardiovaskulárním a nervovém systému, je důležitý pro obranyschopnost organismu atp. – inhalačně ve velmi malých koncentracích (25-100 ppm – pars per million) – působí vazodilatačně (zejména v plicích) a mírně bronchodilatačně. NO je rychle vázán hemoglobinem předpokládá se účinek omezený jen na plíce (biologický poločas je 2-6s). (NO je kontraindikován u methemoglobinémie, v těhotenství, při kojení). – s kyslíkem se z NO tvoří toxický oxid dusičitý (NO2), při běžném způsobu aplikace ale dochází k této přeměně pomalu, vždy v závislosti na koncentraci NO
– při akutním plicním selhání, plicní hypertenzi a některých formách cor pulmonale.
Dechová stimulancia • dnes mají omezené využití v terapii dechové nedostatečnosti – u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (=CHOPN), kde mohou působit podpůrně příznivě, ale ke zvládnutí těžkých stavů nestačí a je nutná řízená ventilace. • z dechových stimulancií se u nás užívá v klinické praxi aminophyllin • další látky se užívají jako dechová stimulancia již pouze ve veterinární medicíně (doxapram, kofein), nebo se užívají v jiných indikacích – např. kofein (v lékových kombinacích při léčbě bolesti a horečky atp.)
Dechová stimulancia - pokračování • Aminophyllin – je vodě rozpustnější komplex theophyllinu s ethylendiaminem, vhodný pro přípravu roztoků a injekcí; účinkuje v těle uvolněný theophyllin (přípravek SYNTOPHYLIN).
– intravenózně (s následnou i dlouhodobou infuzí) se užívá při těžkých astmatických stavech (i status asthmaticus), u těžkých akutních stavů CHOPN, u idiopatické apnoe novorozenců (=přerušované dýchání). U CHOPN se užívá velmi často dlouhodobě i perorálně. Oba způsoby aplikace i.v. i p.o. lze kombinovat s čípkovou lékovou formou. – Řada NÚ: má relativně nízký terapeutický index (=TI; nutné monitorovat krevní hladiny) – řadu kontraindikací oběhových (= NE! u infarktu myokardu, těžké hypertenze atp.) nebo gastrointestinálních (=oblast trávicího traktu), nepodává se u úzkostných stavů, glaukomu, v těhotenství a při kojení, u epileptiků a dětí do 6 měsíců – při předávkování - zvracení a nespavost, srdeční tachyarytmie, křeče atp.
Imunitní systém • Úkolem imunitního systému organismu je přiměřená reakce na škodlivý podnět a jeho odstranění z těla. • škodlivý podnět (=noxa, antigen např. chemikálii, patogen –vir, bakterie atp., UV záření, ale i pozměněné nádorové buňky atd.) vyvolá zánětlivou a imunitní reakcí.
Zánětlivá a imunitní reakce • je obranná reakce proti tělu cizím antigenům má chránit organismus před poškozením a onemocněním a může být spuštěna prakticky ve všech tkáních organismu • součástí reakce jsou jednak vrozené mechanismy a jednak mechanismy získané (=adaptační), které jsou cílenější a účinnější (=využívá rozpoznávací mechanismy, které umožňují účinnou eliminaci patogenů, tvoří se při ní specifické protilátky atp.)
• zánětlivá a imunitní reakce probíhá často ve dvou fázích.
Zánětlivá a imunitní reakce • a) akutní (=okamžitá) reakce – vyplavení důležitých mediátorů a působků (např. histamin, prostaglandiny, leukotrieny, NO, neuropeptidy, cytokiny aj.) – zvyšuje se permeabilita cévních kapilár - tvorba otoků – vyplavení enzymů, aktivace fagocytujících buněk (=buňky pohlcující noxu, patogen, lymfocyty atp.) atd. – všechny tyto mechanismy mohou již vést k úplnému zhojení poškozené tkáně (ložiska) nebo ke zhojení s následky jizev apod.
•
b) chronické formy. – pokud škodlivý vliv přetrvává, přechází akutní reakce do chronické – chronická reakce probíhá pomalu, může přetrvávat měsíce i roky a mívá za následek poškození funkční tkáně, zmnožení (=proliferaci) vaziva. – Ve všech stupních zánětlivé a imunitní reakce může dojít k selhání mechanismů a přechodu do patologického procesu (např. autoimunitní choroby, následná přecitlivělost organismu - alergické projevy atp.)
IMUNOFARMAKA • látky které ovlivňují funkci a aktivitu imunitního systému = imunomodulátory • cíleně za tímto účelem podávané látky = imunofarmaka – Imunostimulancia - látky podporující imunitní systém a zvyšující obranyschopnost organismu vůči patogenům atp. – Imunosupresiva - k potlačení nežádoucích, nevhodných, neadekvátních, přehnaných zánětlivých a imunitních reakcí (např. antialergika, látky k léčba autoimunitních nemocí – třeba revmatických chorob, u orgánových transplantací atp.) • glukokortikoidy, některé nespecifické cytotoxické látky, některé protilátky, interferon atd.
ALERGIE • je přecitlivělá, příliš silná nebo zbytečná, neadekvátní obranná imunitní reakce na podnět (noxu, patogen atp.), která může organismus poškodit • je vyvolána podnětem, se kterým se již organismus v minulosti setkal a vyvinul vůči němu přecitlivělost, • může tedy jít o podnět, který je pro ostatní populaci neškodný a inertní. • (V případě anafylaktické reakce např. na podání některých léků, jde již o prvotní přecitlivělou reakci, bez nutnosti předchozí zkušenosti.) • Alergická reakce má rysy mohutnější, znásobené, se zrychlenými projevy akutní zánětlivé a imunitní reakce, které mohou mít i velmi dramatický, život ohrožující průběh • Příslušných procesů se opět účastní celá řada mediátorů a působků (histamin, leukotrieny, již vytvořené protilátky – imunoglobuliny atp.) i buněk (např. leukocyty, lymfocyty).
Alergie - pokračování • Alergická reakce se navenek projeví – vazodilatací (=uvolnění hladkého svalstva cév; je patrné např. zduření spojivek oka) – poklesem krevního tlaku (může dojít až k anafylaktickému šoku) – zvýší se permeabilita cév (=objeví se otoky spojivek a sliznic horních cest dýchacích, rýma) – kožní vyrážky – kontrakce bronchů (= bronchospasmus, bronchiální astma) – stimuluje se hladká svalovina střev (=průjem) – Antialergika jsou látky tlumící různými mechanismy alergickou reakci nebo její projevy.
Antialergika • A) stabilizátory žírných buněk (=látky blokující uvolňování histaminu a jiných mediátorů z žírných buněk tkání) – např. kromolyn (užívá se dlouhodobě, preventivně, nejčastěji lokálně, k profylaxi senné rýmy, u alergického astma, alergií na potraviny). • B) Antagonisté histaminových H1-receptorů – mají spíše úlohu pomocných látek (viz níže Antihistaminika).
Antialergika - pokračování • C) Funkční antagonisté mediátorů alergických reakcí – a) α-sympatomimetika – užívají se lokálně na spojivky nebo nosní sliznici k místní vazokonstrikci a dekongesci (=splasknutí) sliznic. Podávají se pouze krátkodobě! Jinak mohou poškodit sliznice. Např. nafazolin, oxymetazolin atp. (sympatomimetika). – b) Adrenalin – při i.v. aplikaci je nejdůležitějším léčivem při léčbě anafylaktické reakce, anafylaktického šoku, velmi účinnou pomocí u bodnutí hmyzem atp. (sympatomimetika). – c) β2-sympatomimetika – užívají se u bronchiálního astmatu akutně i dlouhodobě, u anafylakrické reakce atp. - např. fenoterol, salbutamol, terbutalin (sympatomimetika, bronchodilatancia, antiastmatika). – d) Methylxantiny – theophyllin, aminophyllin – užívají se u bronchiálního astmatu a jiných typů bronchokonstrikce akutně i dlouhodobě, preventivně (bronchodilatancia, antiastmatika). – e) Parasympatolytika – ipratropium - užívá se u bronchiálního astmatu akutně i dlouhodobě, preventivně (bronchodilatancia, antiastmatika). – f) Glukokortikoidy – jsou výrazná imunosupresiva, antialergika, mají široké využití v různých indikacích. Jako antialergika se uplatní např. u senné rýmy, bronchiálního astma, ale i u anafylaktického šoku atp. Pokud je to vhodné, dává se přednost lokální aplikaci, která snižuje výskyt četných a často závažných nežádoucích účinků (antiastmatika).
Antialergika - pokračování • Soli vápníku (Ca2+; soli kalcia) – pro injekční aplikaci (calcii chloridum – CaCl2, kalcii gluconas – glukonan vápenatý) – se užívají u akutních alergických stavů, chronických zánětů, svědění, u zánětlivých otoků v oblasti jícnu a hrtanu. Pozor! je nutno aplikovat je přísně nitrožilně!!, jinak dochází k nekrózám (=poškození) okolních tkání – nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, arytmie, u vyšších dávek se objevují bolesti kloubů a svalů, žízeň, polyurie (=nadměrné močení). Kalcium zvyšuje účinek a toxicitu srdečních glykosidů!! – (Pozn.: Soli vápníku pro perorální aplikaci se užívají u alergií pouze doplňkově; slouží především k doplnění vápníku do těla.)
ANTIHISTAMINIKA • H1-antihistaminika – antagonisté H1 receptorů pro histamin (=mediátor zánětu, imunitní odpovědi) •
H2-antihistaminika – antiulcerika, proti žaludečním vředům)
• antialergika (ale nedostačují ke samostatnému zvládnutí bronchiálního astmatu ani anafylaktického šoku)
– tlumí zvýšenou permeabilitu cév (= účinkují proti edémům a kožním pupenům)
– tlumí svědění a místně i bolest, lokálně anestetický účinek – řada látek má centrální tlumivé účinky - lze jako hypnotika (zejména prometazin, sedativní je i diphenhydramin;
Pozor! u dětí je naopak možná paradoxní reakce = stimulace CNS, excitace).
– novější látky centrální účinky nemají (= např. terfenadin, astemizol, cetirizin atp.) – některé látky- antiemetické účinky (=proti zvracení, proti kinetózám = cestovatelská nevolnost a zvracení; např. moxastin
Antihistaminika • Bisulepin (=přípravek DITHIADEN) – u všech typů alergických reakcí, anafylaktického šoku. Aplikuje se pomalu i.v., nebo i.m.; je k dispozici i v tabletách. NÚ: mírná ospalost, sucho v ústech. • Promethazin - u všech typů alergických reakcí, u astma bronchiale. Výrazně tlumí CNS - i k sedaci a usnadnění spánku; u kinetóz (=proti zvracení u cestovatelských nevolností). Podává se i.v., i.m., p.o..NÚ: ospalost a sucho v ústech. • // Pozn: Látky které blokují vyplavení histaminu ze zásob v žírných buňkách se užívají preventivně dlouhodobě jako antiastmatika viz výše (např. kromolyn, nedokromil – inhalačně, dlouhodobě).//
