Anna K. CELÁ ČR Tiráž BRNO, ZLÍN, BŘECLAV PŘEROV NAD LABEM CELÁ ČR

CELÁ ČR Co / Týden vědy a techniky Kdy / 1. 11. – 15. 11. 2015 www.tydenvedy.cz

•

Tiráž •

časopis společnosti BNPP PF 11/2015 – 02/2016

BRNO, ZLÍN, BŘECLAV Co / Legiovlak Kdy / do 24. 11. 2015 www.legiovlak.cz

PŘEROV NAD LABEM Co / Lidové Vánoce (skanzen) Kdy / víkendy od 15. 11. do 30. 12. 2015 www.polabskemuzeum.cz

CELÁ ČR Co / Mezinárodní festival outdoorových filmů Kdy / do 12. 12. 2015 www.outdoorfilms.cz

C plus / magazín společnosti BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, zima 2015, ročník VI. Vydává / BNPP PF SA, odštěpný závod, K. Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČ: 25085689, tel.: +420 257 080 080 Redakční rada / R. Černíková, T. Siegler, L. Balíková, M. Kurka, B. Minksová, L. Hošková Autoři článků / R. Černíková, B. Minksová, Z. Korychová, L. Kratina, M. Kovářová, R. Puchernová, L. Hošková, Z. Šaršounová Křížovka / D. Tomaszková Korektury / E. Bláhová Fotografie / Martin Linhart, není-li uvedeno jinak, archiv BNPP PF Grafické zpracování / grafické oddělení BNPP PF Tisková produkce / BB Partner, s. r. o. Registrace / MK ČR E 18758 Zimní číslo vychází v Praze 1. 11. 2015. Samostatně neprodejné.

PRAHA Co / Svatomartinské slavnosti Kdy / 14. 11. 2015 www.svatomartinskeslavnosti.cz

Na vaše nápady a připomínky se těšíme na e-mailové adrese: [email protected]. © 2015 BNPP PF

téma / vlastními silami rozhovor / Anna K.

Milí čtenáři,

•

Editorial •

bylo by pro vás lehčí zapsat se na tréninky bootcampu, nebo vyrobit vlastní pesto? Zvládla by vaše rodina TEPfaktor, nebo byste se raději společně pustili do sestavování rodokmenu? Nebo je vaší metou dokonalá znalost filmových hlášek a jiných perliček? Ať už je pro vás výzvou dobrodružná soutěž, či lahodný recept, ať už cítíte nutkání najít hranice svých fyzických možností, případně touhu překročit hranice cizí země, pokusíme se vám překonávání některých výzev ulehčit. V aktuálním vydání C plusu naleznete tipy, do čeho se pustit, jak na to a co vás čeká. Abyste se ke zdolávání vlastních cílů dostatečně inspirovali, přinášíme i rozhovor s Annou K. Dozvíte se v něm, že ačkoli je mimo jiné majitelkou několika Andělů, zpívání jejím dětským snem nebylo. Prozrazuje, že i přes svůj strach zabojovala a vyhrála nad rakovinou. V plné verzi rozhovoru na našich webových stránkách si můžete přečíst, že i když ji od sportu neustále zrazují nepříjemná zranění a nepřející okolnosti, nehází flintu do žita a se sportem to letos zkusí znovu. Pusťte se do testování, na co vaše síly stačí, i vy. A kdybyste ke zdolávání potřebovali trochu štěstí, zkuste si podle návodu uprostřed časopisu či videonávodu na www.cetelem.cz složit vlastní origami prasátko. Štěstí je pak téměř zaručeno! Ze srdce vám přeji úspěšný závěr roku a do toho nového hlavně přesvědčení, že není nic, co byste nezvládli! Vaše Růžena Černíková

•

Obsah •

Editorial Novinky Poradna Rozhovor Pusťte se do toho! Papírové umění Složte si prasátko Limity existují pouze v lidské mysli Pra pra dřina Dánsko Pohádkové perličky Šupito presto – domácí pesto Křížovka

• editorial

03 04 05 06 11 12 14 16 18 20 24 26 27

/• obsah /02 /03

SNÍŽILI JSME ÚROKOVÉ SAZBY OSOBNÍ PŮJČKA CETELEM JEŠTĚ VÝHODNĚJI!

PORADNA Jak řešit situace, které mohou nastat v souvislosti s bydlením, poradí ředitel Správy přímého prodeje Milan Cáder.

Snížili jsme úrokové sazby u účelové Osobní půjčky a naše nabídka patří mezi nejlepší na trhu. Například na úvěr ve výši 100 tisíc korun se splatností 48 měsíců se nově vztahuje roční úroková sazba 7,9 %. Účelovou Osobní půjčkou lze financovat nejen rekonstrukce, ale také například pořízení nového či ojetého automobilu. Osobní půjčka Cetelem i nadále zůstává bez poplatků za poskytnutí a vedení úvěrového účtu. •

až do výše milionu korun. Nejjednodušší a nejrychlejší cestou, jak zjistit podrobné parametry úvěru, je využít webovou kalkulačku, případně nám můžete bezplatně zavolat či se zastavit v našich pobočkách. Přejeme, ať se Vám rekonstrukce podaří! • Jak nejlépe refinancovat hypotéku? Jak postupovat a kdy s refinancováním začít?

CETELEM AUTO PROVĚŘENÍ HISTORIE OJETÉHO VOZIDLA ZDARMA

•

Milan Cáder Až tři kódy na prověření tří ojetých vozů zdarma u nás získají všichni, kteří si sjednají Osobní půjčku na auto. Navázali jsme spolupráci se společností Cebia, specialistou na prověřování vozů, a svým klientům tak umožňujeme, aby si před koupí ojetého auta ověřili jeho historii pomocí služby Autotracer. Mají tak možnost prověřit také reálný počet najetých kilometrů. Díky službě Autotracer mohou naši klienti rovněž zjistit skutečný rok výroby vozidla, jeho servisní záznamy, výsledek kontroly odcizení a financování, záznamy o poškození a další z celkem až 17 položek. K prověření vozu je třeba znát jen jeho VIN kód. •

NOVÝ ZPŮSOB SJEDNÁNÍ ÚVĚRU PŘIPRAVILI JSME PRO VÁS ÚVĚROMATY Další novinkou, kterou jsme pro vás připravili, jsou takzvané úvěromaty. Úvěromaty vycházejí z principu bankomatu a jejich prostřednictvím si můžete sami snadno sjednat úvěr. V případě, že byste si nevěděli rady, vám proškolení prodejci s vyřízením úvěru přes toto zařízení rádi pomohou. V tuto chvíli již úvěromaty fungují v prodejnách IKEA v Praze na Zličíně a na Černém Mostě, v Brně a Ostravě a také v prodejně XXXLutz a Möbelix v pražských Stodůlkách. •

•

ředitel Správy přímého prodeje

• Dobrý den, plánujeme rekonstrukci

jádra v panelovém bytě. Četla jsem, že je možné využít nějaký účelový úvěr. Řeknete mi o něm, prosím, více? Rozdíl mezi účelovým a neúčelovým úvěrem lze jednoduše vysvětlit tak, že u účelového je nutné prokázat, na co jste peníze použili. Můžete použít například fakturu od stavební firmy, která bude rekonstrukci realizovat, případně fakturu za nákup materiálu, pokud si práce budete provádět sami. Obecně lze říci, že účelový úvěr bývá levnější než půjčka neúčelová. Ale třeba v Cetelemu posuzujeme více faktorů. Opět obecně – pokud jste naším dobrým klientem nebo pokud jste klientem s dobrou bonitou, je možné individuálně snížit sazby i u neúčelových úvěrů. Poskytujeme úvěr na rekonstrukci

Nejdůležitější je začít včas. Ačkoli je refinancování mnohem jednodušší než pořízení nové hypotéky, i tak si vyžádá dost času. Záleží na Vaší platební historii, jak vysokou část hypotéky už jste splatil, na podmínkách banky. Často banky nevyžadují nový odhad nemovitosti či dokládání příjmů, i přesto ale může refinancování trvat až několik týdnů. Je tedy rozumné dva měsíce před koncem fixace oslovit několik bank a požádat o vypracování nabídky na refinancování. Nečekal bych, s jakou nabídkou přijde banka, u které hypotéku aktuálně máte. Banky většinou nesdělují klientům nové nabídky s předstihem, spoléhají na jejich pasivitu a často také vlastním klientům nabízí vyšší sazby než u nově poskytovaných hypoték. Je tedy dobré mít v ruce s předstihem nabídky hned několika finančních institucí. Ty pak můžete porovnat s nabídkou Vaší banky a případně mít prostor odejít za lepší nabídkou. Ve výběru nových nabídek se může objevit i naše ProCetelem hypotéka Wüstenrot. Při refinancování nabízíme sazbu již od 1,84 % a dohodnout si ji můžete už 6 měsíců před koncem fixace. Navíc je naše hypotéka zcela bez poplatků. • • novinky

/• poradna /04 /05

ROZHOVOR „VELKÁ POKORA U MNE FUNGUJE,“ ŘÍKÁ ANNA K. Při setkání s Annou K. nabudete přesvědčení, že některé ženy prostě nestárnou. Nádhernou osobnost z ní dělá její nemizící úsměv, vyzařující pohoda a krásné oči, které častěji vidí problémy jiných, než aby se trápily vlastními. Anna K. je ženou, u níž byste jen stěží hledali vrásky po životních těžkostech. • Anna K. • Vlastním jménem Luciana Krecarová se narodila ve Vrchlabí a vyrůstala ve Špindlerově Mlýně. Jméno Luciana zdědila po své babičce. Když byla ve třetí třídě, rodina se přestěhovala do Prahy. Tatínek pracoval v baru Reduta, maminka v restauraci a Luciana započala uměleckou dráhu. Odstartovala v divadle Semafor, hrála v několika filmech, nejbližší je jí však profese zpěvačky. Její dráha je protkána úspěchy od několika cen Anděl po mnoho cen Žebřík pro zpěvačku roku vyhlašovaných pro fanoušky živé hudby. V anketách popularity, jako je třeba Slavík, se objevuje pravidelně každý rok v první šestce a největším úspěchem jsou stále vyprodané koncerty. Nezdolala ji ani těžká nemoc, se kterou se v letech 2009 a 2010 úspěšně poprala.

• Wikipedia u tvého uměleckého jména

poskytne souhrn: zpěvačka, skladatelka, herečka… Úplně nejvíc jsem samozřejmě zpěvačka. Ke skladatelským a zvlášť k textařským věcem bych se moc nehlásila. Na to mám větší mistry! Opravdové básníky a textaře. Na Wikipedii je chyba i v roku narození. To je takový tajemství. Nevím, kdo tu chybu udělal, ale klidně ji tam nechám, je totiž moooc milá. :-) • Co bys o sobě řekla jako Luciana Krecarová (pozn. vlastní jméno)?

Těžko říct, je to složitý – hodně nahoru a hodně dolů. Od extrému k extrému. Obrovská radost a energie a obrovská bolest a vyčerpání. Velký střídání emocí. Naprosto neklidnej, někdy dost zběsilej život. • Máš tenhle zběsilej život ráda?

To je právě ono – jak kterej den mě potkáš. Snažím se mít, protože se nechci rouhat. Zažila jsem sice sama fakt blbý věci, ale paradoxně to je ještě slabá

káva proti tomu, co za pekla se dějou bezprostředně kolem mě. Trvá to už tak dlouho a nevidím konec. Třeba se to na mě lepí kvůli tomu, čím jsem sama prošla. Možná ke mně lidi trošku vztahují ruce. Ale učím se to k sobě už tolik nepouštět. Je to pud sebezáchovy. Asi by mě to časem zahubilo, takže musím občas od všeho a všech utéct a nějak se někde zase trochu dobít. • A čím se nabíjíš?

Různě. Dobíjí mě všechno, kde člověk nemusí moc zatěžovat mozek. Procházky v lese s pejskama nebo nějaká pohybová aktivita. Sice si většinou nějak ublížím, ale hlavně že je nějaká sranda. (smích) Hodně mě samozřejmě dobíjí muzika a hraní s mojí kapelou. I když už i to je

někdy fyzicky únavný. Občas nastane situace, že hrajeme za víkend na třech místech a ta jsou od sebe dohromady vzdálena 1 400 km. To už si říkám: „Není to trochu moc? Neměla bych trošku šetřit síly?“ Ale ono je to hrozně těžký, protože přijde nabídka, kapela je rozjetá, rozehraná a je ti líto nabídku odříct. Hrozně mě to baví, je to můj život. Takže mě zastihne moje manažerka v dobrý kondici a ptá se: „Zvládneš dvoják a pak ještě další?“ A já přitakám: „Jasně, Hani. V pohodě, vždyť už jsem to zvládla tisíckrát. Dej to tam.“ Ale koncert je třeba až za půl roku. Co bude za půl roku? Pak se ten den přiblíží a něco se zrovna zvrtne, třeba zrovna spím jenom dvě hodiny, třeba zrovna stojíme šest hodin na D1. A to je pak někdy na hranici kolapsu. • rozhovor

/06 /07

• Jako v létě?

Třeba jako letos na začátku léta. Nejdřív jsem měla krásnou vysněnou dovolenou na ostrově Mali Lošinj (Chorvatsko), odkud jsem z 37stupňového vedra přijela domů a nemohla celou noc spát. Ráno hned na festival na Vysočinu, kde bylo devět stupňů, když jsme dohráli. D1 byla totálně ucpaná a cesta, která by trvala hodinu a půl, se protáhla na čtyři, a když jsme vjížděli do areálu, moje kapela už na pódiu dělala zvukovku. Převlíkala jsem se za jízdy a vybíhala z auta doslova rovnou na stage. Nestihla se najíst, napít, nic. Za chůze mi dávali odposlechy do uší, mikrofon do ruky. Prostě mazec jako hrom. Občas to zažil každý muzikant, který jezdí na koncerty po celé zemi, ale na mě už toho ten den bylo docela dost. Takže jsem pak zkolabovala. Omdlela jsem, spadla na obličej a rozsekala se. Vzbudila jsem se v Jihlavě v nemocnici a vzhledem k těžkému otřesu mozku nevěděla vůbec nic. Kde jsem, proč tam jsem a proč nevidím na jedno oko. Boží stav. Myslela jsem, že je to sen, ale když jsem se po dvou dnech vyfotila, málem to se mnou seklo znova. (smích) Zašitý čelo, černý celý oko a kůže pod ním pěkně skalpovaná. A po mým obočí jako by se slehla zem. No, jsem tady a to je hlavní, bylo to asi varování. Už zase hrajeme, a i když jsem ještě vypadala trochu jako ze Star Treku, moji fanoušci tím nebyli nijak zaskočeni. Chodí na naši muziku, a ne na můj design. Hlavně mě viděli hrát i třeba s holou hlavou, takže nějaký šrámy na obličeji je nijak nezaskočí. • Vědomí, že tě fanoušci přijímají ne-

hledě na „karoserii“, musí být krásné… Je to skvělý. Nikdo, myslím, moc neřeší, jaký máš make-up a jestli jsi nejkrásnější. Jsou to fajn lidi – když ti něco je, tak tě spíš podrží, podpoří a dávají krásnou uzdravující energii. Je to prostě taková terapie a já se jim to ze všech svých sil

snažím vracet. Myslím, že je to vzájemné, a co může být víc. Ze živýho hraní je strašně moc emocí a síly na jednom místě v jeden čas – a to pak opravdu funguje. • Tví fanoušci oceňují, že jsi ze

showbyznysu nezblbla. Co Annu K. drží nohama na zemi? Pokora. Autocenzura. Abych si myslela, že jsem dokonalá a nejlepší a nějak výjimečná, tak k tomu mám fakt daleko. Tak to nikdy v mým případě nebude. Zdravý sebevědomí určitě mám, protože vím, co jsem už dokázala. Ale rozhodně to nestačí na to, abych si myslela, že jsem něco víc než ostatní. Tím, že je muzika vlastně můj největší koníček a je to mé jediné zaměstnání, je spíš velké štěstí, že to takhle můžu mít, ale nic tak šíleně obdivuhodného na tom nevidím. To jsou jiná povolání a poslání, před kterýma se hluboce skláním. • Jaká třeba?

Samozřejmě lékaři. Kardiochirurgové, chirurgové, ti, kteří třeba transplantují orgány včetně srdce, operují mozky. Onkologové, lidi, co prostě zachraňují životy. To je něco! Ti všichni by měli chodit a vznášet se každý den pět metrů nad zemí. Teď když o tom tak přemýšlím, možná jsem vlastně svou celkem drsnou kampaní na prevenci rakoviny prsu taky pár životů zachránila, tak se možná alespoň na jedno odpoledne trochu vznesu nad chodník. (smích) • Bylo zpívání tvým dětským snem?

Já ani nevím, jestli to byl sen. Dělala jsem konkurz do divadla Semafor a od osmi let to začalo svištět. Jako malá jsem byla mezi úžasnými lidmi a hrála v jednom z nejslavnějších divadel v zemi, v kterém bylo rok dopředu vyprodáno. Vnímala jsem moc dobře, jak slavný to divadlo je. Ale na druhou stranu okolo mě byli inteligentní lidi, který mě naučili chovat se slušně a naučili mě taky pokoře. Takže něco z toho uvnitř • rozhovor

/08 /09

pořád mám. Nějakou sebereflexi. Autocenzura a velká pokora u mě funguje. Někdy teda až moc. (smích) Nejsem člověk, který by byl od rána do večera se sebou spokojený. Ale jako každý jsem ráda chválena. Moji fanoušci mě chválí, to je milý. A dobře mi samozřejmě dělá i pochvala od lidí, kterých si profesně vážím. Třeba teď mi volal Richard Müller, že si koupil moji desku Anna K. poprvé akusticky a myslel, že to je řadová deska, ale on to byl živák. Volal a říkal: „To je tak pěkný. To je nejlepší živák, co jsem za poslední dobu slyšel, a jak je to skvěle zahráno a zazpíváno.“ Tak to jsou takový hezký motivace. Přitom jsem to vydala jen tak neplánovaně. Prostě nás bavilo turné, které mělo opravdu velký úspěch, proto jsme si ho natočili a vydali LIVE CD. I s DVD je to nakonec věc, na kterou jsem moc pyšná. :-)

jsou to nejvíc uzdravující. Jednoznačně. Chemie, to je podle mě až druhý plán. Když chemie nejde ruku v ruce s přesvědčením, tak to ani nemůže fungovat. • Na facebooku Anna K. Official máš slušnou fanouškovskou základnu. Spravuješ si ho sama?

Spravuju. Nesnesla bych, aby za mě někdo odpovídal. To se mi občas stane, že nějaký fanoušek napíše něco ve smyslu: „Asi tohle nebude číst Anna K., ale snad se to k ní dostane…“ Okamžitě reaguju, aby bylo jasné, že si všech a všeho, co mi píšou, moc vážím a odpovídám samozřejmě jen osobně. To bych přece nebyla já. •

PUSŤTE SE DO TOHO! Nechte své rodinné srdce roztepat v týmovém TEPfaktoru, tělo zkuste vytvarovat u tyče a kondičku zvýšit díky obdobě přijímacího programu americké armády. Že vám navrhujeme úplné pošetilosti? Ale kdepak! Snažíme se vás jen nechat otestovat, na co vaše rodinné, ženské či mužské síly stačí.

• Co bylo nejtěžší na nemoci (pozn. rakovina prsu)? Co poradit ženám, které se zrovna tu strašnou diagnózu dozvěděly?

Já už jsem o tom napovídala hrozně moc. Celá ta léta o ničem jiným nemluvím. Takže se mi upřímně nechce znovu vracet. Ale velmi krátce: Můžeš si představovat, jak bys asi zareagovala, ale nikdo dopředu neví, co s tebou informace, kterou dostaneš, udělá. A důležitý je se z tý první pekelný zprávy včas dostat a zvážit, jestli ti stojí za to se položit a nějak se litovat. Sebelítost je cesta do pekla. Protože ta tě oslabí, stejně jako strach. Kdyby naproti mně seděl někdo, kdo by se zeptal „No jo, ale jak nemít strach, jak se nelitovat?“, tak nevím, jak odpovědět. Nevím ani, jak jsem to dokázala já, protože jsem byla vždycky vlastně docela posera. Najednou se ale něco v organismu, v mozku stalo, prostě jsem zabojovala a myslím, že to je jediná možnost. Jiná není – musíš bojovat, ty sama. Nikdo to za tebe neudělá. Samozřejmě ti nějak technicky pomůžou doktoři, do určitý míry, ale hlava a tvůj přístup

TEPfaktor je soutěž inspirovaná pevností Boyard, Drtivou porážkou a filmy Indiana Jones a Piráti z Karibiku. Co může být výsledkem této nezvyklé kombinace? Překvapivě jedinečná zábava! V pevnosti určené pro hru na vás čeká dávka tajemství, dobrodružství, hodně překážek ke zdolání i šifer k rozluštění. Hraje se v týmech o dvou až pěti hráčích, kteří se nebojí fyzických ani logických úkolů. Hlavním cílem hry je získat indicie, které pomohou otevřít poslední, „zlatou komnatu“, kde čeká cenná výhra. Povolení ke hře mají i děti, jež od šesti let plní úkoly v doprovodu rodičů. Děti starší osmi let úkoly zvládnou samy.

Plnou verzi rozhovoru naleznete na stránkách www.cetelem.cz v sekci O nás – Magazín C plus.

Pole dance neboli tanec u tyče slučuje prvky baletu, valčíku, salsy, moderní gymnastiky, akrobacie, volného tance a kdoví čeho dalšího. Pole dance je uměním a sportem zároveň a může nahradit marné hodiny dřiny ve fitness centru. Posílí

a vytvaruje celé tělo a jako bonus nechá promluvit vaše svůdné já. V Česku se pole dance stal zálibou spíše ženského pohlaví, avšak veřejnost se naštěstí od tradičního názoru, že tyč patří pouze do baru a slouží výhradně ke striptýzu, začíná odklánět. Historie pole dance sahá až do 12. století a své kořeny má pravděpodobně v indickém cvičení s názvem mallakhamba, jež využívá vytrvalosti, síly a schopnosti udržet rovnováhu na dřevěné, obvykle teakové tyči. V Indii je prababička pole dance určena chlapcům a mužům, kteří by s tréninkem měli začít již v osmi letech. Indickým dívkám je souzena spíše lanová varianta mallakhamby.

Bootcamp je mírnější forma tréninkových programů americké armády, kterou může absolvovat každý. Velmi efektivní kondiční cvičení je určeno pro všechny, kteří chtějí zdokonalit své pohybové schopnosti, zlepšit fungování kardiovaskulárního systému a zvednout si náladu. Vyčerpání, cvičení na pokraji sil, ale také euforie, lepší fyzická kondice a hrdost nad překonáním sebe sama, i to je součástí bootcampů. Kromě toho si i díky pohybu na čerstvém vzduchu pořádně „vyčistíte“ hlavu, zvednete sebevědomí a velmi pravděpodobně navážete nová přátelství. Nepustíte se tedy raději místo sklapovaček před televizní obrazovkou do pořádného tréninku? Už po pár týdnech budete moci pozorovat velmi pozitivní výsledky – a to jak na duši, tak na těle. •

• rozhovor

/• c plus téma /10 /11

PAPÍROVÉ UMĚNÍ Papír, trpělivost, soustředění, přidáme ruce a máme vše, co je třeba pro tvorbu japonského papírového umění ORIGAMI. Jde o slovo dnes již všeobecně známé, mající exotickou vůni, dlouhou tradici, tajemnou historii i barevnou budoucnost.

bude mu podle legendy splněno jedno přání. Jiné prameny tvrdí, že senbazuru může přinést věčné štěstí a dlouhý život bez nemocí. I to je snad důvodem, proč se do skládání senbazuru pustila i Sadako Sasaki, dívka z Hirošimy, které v 11 letech lékaři diagnostikovali leukémii. Odvážně s nemocí bojovala, přesto marně. Sadako se stala symbolem hirošimského neštěstí a roku 1958 byl všem dětským obětem v Hirošimě zbudován pomník se sochou Sadako skládající jeřába. Podmínkou úspěšného fungování senbazuru je, aby všechny jeřáby složil sám žadatel nejpozději do jednoho roku. To však neplatí pro budoucí kosmonauty v japonské národní vesmírné agentuře (JAXA). Tam testují odolnost uchazečů i tím, že je na několik dní uzavřou do místností a jejich úkolem je senbazuru poskládat. Na cvičení odborníci dokážou poznat, zda je kandidát schopen bez psychických následků zvládnout i půlroční pobyt v uzavřeném prostoru mezinárodní vesmírné stanice.

V 6. století přinesli buddhističtí mniši do Japonska papír z Číny. Po třech stoletích seznamování se s možnostmi nového materiálu začali šintoističtí mniši vytvářet první skládačky čistě pro ceremoniální účely. Později se začaly papírové talismany přidávat pro štěstí k dárkům, až je nakonec obyvatelé Dálného východu začali skládat pro potěchu a zábavu. Tehdy se papírovým skládačkám říkalo orikata a orisue. Název origami se v té době používal výhradně pro označení úředního dokumentu, který byl složený předepsaným způsobem (ori = papír; kami = skládat). Nejdříve koncem 19. století se výraz origami začíná používat v dnešním slova smyslu.

I přes globální rozšíření papírového skládání se největší oblibě těší v Japonsku. Je tradicí, jež je udržována při životě. S prvními diagramy začínají děti ve školkách, a není divu. Skládání vede k samostatnosti, pečlivosti, trpělivosti a přispívá k rozvoji motorických schopností a představivosti, jelikož tradiční papírové modely mají pouze přibližný tvar, skutečnou předlohu jen napodobují. Klasickým japonským modelem je jeřáb (orizuru). Představuje jeřába mandžuského, který je nejen národním symbolem Japonců, součástí národního kulturního dědictví, ale i symbolem štěstí, blahobytu a dlouhověkosti. Pokud se někdo rozhodne složit jeřábů rovnou tisíc (senbazuru),

Abychom však umění skládání nespravedlivě nepřisoudili pouze japonské kultuře, je nutné zmínit také španělský vývoj. Nezávisle na okolních světadílech uzřela již ve 13. století světlo světa první papírová pajarita. Složena byla v Toledu a její původ je trochu tajemný. Rozložíme-li totiž pajaritu (čteme „pacharita“ = ptáček, u nás známější jako koník), získáme čtverec ve čtverci obklopený dvanácti rovnoramennými trojúhelníky. Do takového obrazce se dříve zaznamenávaly například horoskopy. Dr. Sagredo, nadšený to „origamista“ a lingvista, ve 30. letech 20. století obohatil španělštinu o novotvar, který je s touto zálibou spojený dodnes – papiroflexia. Nezáleží na tom, jestli se věnujete papiroflexii, nebo origami, podstatou skládání je díky soustředění, pečlivosti a ne-

zbytnému klidu pouhými ohyby stvořit z prostého kusu papíru nečekané objekty. I v naší zemi má origami slušnou základnu. Organizují se kurzy, zakládají specializované internetové obchody, které vám zajistí originální japonský papír. V ČR se také osmkrát konalo mezinárodní origami setkání. Výsledkem skládacího úsilí mohou být dárky, nádoby, dekorace či šperky. A protože fantazii se meze nekladou, můžete jednoduché skládanky vybarvit či jinak dozdobit, složit dětem zoologickou zahradu, Mikuláše nebo třeba betlém. Abychom vás ve vašich začátcích podpořili, vložili jsme na následující dvoustranu fotonávod na složení prasátka. Stačí vzít do ruky papír a začít! Pokud se vám skládání zalíbí, zapojte se i do naší soutěže a vyhrajte knihu Origami od Ondřeje Cibulky! • •c

plus téma /12 /13

PRASÁTKO MŮŽETE SKLÁDAT TAKÉ PODLE VIDEONÁVODU NA WWW.CETELEM.CZ.

01/ Čtverec papíru přeložíme napůl

02/ Horní a dolní hranu přeložíme

07/ Přeložením hrany trojúhelníku podle

v obou směrech a rozložíme.

podle linií vyznačených v kroku 01.

linie vyznačené v kroku 06 získáme nožičky.

08/ Provedeme sklady podle linií naznačených v kroku 07 – příprava ocásku.

03/ Podle linie vyznačené v kroku 02 ohne-

04/ Pravou i levou část přeložíme

09/ Model shora rozevřeme, prolomíme

10/ Podle linií vyznačených v kroku 08

me všechny rohy papíru a opět rozložíme.

podle linií v kroku 03, rozložíme.

dovnitř ocásek, špičku vytáhneme.

provedeme sklady pro přípravu rypáčku.

05/ Uchopíme volný cíp, přetáhneme

06/ Krok 05 opakujeme u všech 4 cípů.

11/ Model opět rozevřeme a prolomíme

12/ Máme hotovo, prasátko můžeme

jej ke středu a vyčnívající hranu stlačíme.

Model přeložíme napůl, trojúhelníky ven.

dovnitř, stejně jako u kroku 09.

postavit vyhnutím nožiček do stran.

•c

plus téma /14 /15

LIMITY EXISTUJÍ POUZE V LIDSKÉ MYSLI „Ve skutečnosti jde o bizarní kombinaci masochismu se snahou dokázat sobě i okolí, že daný jedinec je dostatečně šílený na to, aby udělal úplně cokoli. Dokončil jsi závod a neměl jsi halucinace, nezvracel jsi z vyčerpání nebo nemáš nohy rozbité do krve? Pak jsi v závodě neodevzdal dost.“

Natrénovat na AR je běh na dlouhou trať. Základem je však dobrá orientace v mapě a vymyšlení strategie závodu, jejíž podcenění se zákonitě vymstí i těm největším fyzickým dříčům. „AR je jeden velký orienťák o spoustě disciplín, přičemž správně zvolená trasa a vytipované kontroly jsou klíčem k úspěchu. Fyzička je pro AR důležitá, ale čím blíže jsem k finiši, tím více si říkám, že ‚psychička‘ je důležitější. Tohle je závod, kde si dáte high five za to, že jste vydrželi už 24 hodin v zápřahu, načež vám hned dojde, že ještě nejste ani v půlce,“ potvrzuje závodník Miloš Bohoněk.

•

„Fyzička je důležitá, ale ‚psychička‘ je důležitější“ •

Taková je podle účastníka závodu Filipa Černocha filozofie adventure racingu, „… který je pro veřejnost přibarven komentáři o poznávání přírody, překonávání sebe sama, týmovém duchu a podobnými poetickými pentličkami“. Adventure race (AR) je dobrodružně-expediční závod, ve kterém se kombinují outdoorové sporty, jako je orientační běh (OB), horské kolo (MTB), kajak/kánoe, lezení, in-line, ale i bolskros (pozn.: terénní běh vytyčenou trasou vyžadující zdolání přírodních i uměle vystavěných překážek ve svahu, na skále, v řece) či ferrata (zajištěné lezení).

Adventure race se v posledních letech těší velké oblibě a stále častěji plní kalendáře sportovců, stejně jako se i startovní listiny plní ženskými jmény. Alespoň jedna žena musela být součástí čtyřčlenných týmů, které se vydaly na start 10. ročníku Wenger Czech Adventure Race – závodu v limitu 55 hodin nonstop, v délce kolem 500 km. Závod nabízel i svou miniverzi v podobě 18hodinové varianty, což bývá zhruba limit závodů v extrémních sportech („survivaly“), ve kterých lze v průběhu roku sbírat zkušenosti.

Ať už se v závodu ocitnete z vlastního odhodlání, nebo z nátlaku členů týmu (kteří vás uchlácholí, že je výhodné zažít „zrychlenou dovolenou“ a za tři dny vidět tolik, co by ostatním trvalo týden), je třeba nepodcenit přípravu v depu. Do něj si před samotným startem připravíte vše, co budete během tří dnů potřebovat – kromě vybavení oceníte především jídlo či suché oblečení. Některé týmy se po startu do depa vrátily poprvé až po 20 hodinách, takže je zároveň nutné zvážit množství věcí, které si berete s sebou na trať. Postřehy ze samotného závodu líčí závodník Marek Navrátil: „… trpím žízní, protože jsem si vzal míň vody, než bych měl. První den končí úsekem kánoí, na kterých do depa přijíždíme v 1:40 h ráno. Za 20 minut vyrážíme

na první MTB, následuje in-line. Ještě dopoledne se vracíme na kolech opět do depa a bude následovat 35 km treku s lezením, slaněním, bolskrosem a ferratou. Bude to pestré, ale to se nám na AR líbí. Málokde v Evropě bývají závody takhle rozmanité. Následuje dalších 120 km MTB – celá etapa bude v noci a bude náročná hlavně kvůli spánkovému deficitu.“ Na závodníky čekalo celkem přes 230 km na kole, 75 km dlouhý trek, 60 km in-line bruslení, až 55 km pádlování a další. „Co se týče spánku, mikrosnů, jídla, puchýřů, je to hodně psychicky náročné, ale vše se dá překonat. Taky jedno z mott závodu zní: Limity existují pouze v lidské mysli. Týmy, které se dokážou nad tyhle problémy povznést, závod dokončí,“ vysvětluje organizátor 10. ročníku Wengeru Tomáš Vaněk. Adventure race může být sportem pro každého. Na trati jsou kromě členů české reprezentace v AR i amatéři, kterým stačí nadšení do sportu a odhodlání. A proč by se měl případný zájemce o AR dobrovolně vydat ze svých sil? Marek čerpá ze svých zkušeností: „Je to vlastně celá životní filozofie, terapie proti civilizačnímu zblbnutí. Posunete si limity toho, co je možné a co ne. AR je přesně ten sport, kdy děláte spoustu disciplín v podmínkách, které byste nikdy nepřijali a nepochopili, kdybyste šli jenom jednu samotnou disciplínu.“ •

•c

plus téma /16 /17

PRA PRA DŘINA Naivní představy, jak zavoláme rodičům, nahlédneme do několika archivů, raz dva odhalíme doposud neznámé předky, hrdě vyvěsíme rodokmen dřív, než na něm zaschne barva, a pak své zkušenosti s pátráním po vlastních kořenech sepíšeme do článku, narazily jako kosa na kámen. Odhalování dějin krve svépomocí je větší dřina, než jsme čekali.

Sestavení rodokmenu si žádá mnoho času a trpělivosti a šance na jeho dovedení do uspokojivého stavu se zvýší snad jen tehdy, pokud se genealogické pátrání stane vaší novou vášní. Naštěstí doba, v níž žijeme, práci výrazně ulehčuje. Po vlastních zkušenostech doporučujeme pátrání po rodinné historii začít přečtením informací, jak na to (např. na rodokmenyonline.cz), a rady nepodcenit. Pro úspěšný start jsou potřeba nejstarší členové rodiny a program, který práci usnadní. Programů je několik. My jsme zvolili MyHeritage (myheritage.cz). Šikovný pomocník umožňuje vkládat jak základní (datum narození, úmrtí atd.), tak podrobné údaje o členech rodiny (povolání, svatby, životopis atd. včetně fotografií), na základě kterých automa-

ticky sestaví nejen rodokmen, ale i seznam rodinných událostí. Mile praktické. Příjemné překvapení vzbudily i jednoduché statistiky (nejčetnější jméno v rodině, průměrný věk mužů/žen, počet dětí aj.) a možnost spojit síly s ostatními skrze e-mailovou adresu. Každá ruka na klávesnici dobrá. MyHeritage vás upozorní i na shodu vašeho rodokmenu s jiným registrovaným členem. Může se tak stát, že objevíte příbuzného, o kterém jste doposud neměli ani páru, na základě společného předka. Nalezením shody a propojením rodokmenů získáte nejen dalšího gratulanta k narozeninám, ale i jeho zaznamenané údaje. Působivou vychytávkou je možnost vytisknutí rodinného stromu v několika slušivých variantách. Program jsme po pár dnech pasovali na příjemnou alternativu sociální

sítě, která zvládne víc, než potřebujeme. V základní verzi je zdarma, v rozšířené za poplatek. Návštěvu u nejstarších členů rodiny nepodceňujte – je potřeba zaznamenat i maličkosti. Vycházet můžete z rodných listů, fotografií, které bývají často alespoň stručně popsány, schovaných svatebních oznámení apod. Až bude babička i její paměť zcela vyčerpána, nezbude nic jiného než se začít brodit archivy. I tady oceníte výdobytky dnešní doby. Prohlížení inventárních záznamů, knihoven, kronik, matrik a rozličných listin je totiž možné (alespoň z části) provádět z pohodlí domova. Uvařte si ale pořádně dlouhé kafe. Zřejmě dědečka z devatenáctého století nedohledáte na jeden enter. Mapu digitalizovaných matrik naleznete například na www.genealogie.cz. Odkazy na konkrétní archivy fungují a vypadají rozdílně. Někde (např. www.archives.cz) jsme se zorientovali poměrně snadno. Měli jsme možnost vyhledat jak určitý archiv, tak také konkrétní databázi a stanovit časový rozsah, který pro nás byl relevantní. Prostředí bylo víceméně intuitivní. Naopak

např. odkaz www.actapublica.eu, jenž zveřejňuje také záznamy rakouských matrik, nám dal trochu zabrat a opakovaně jsme se vraceli na stránku s nápovědou. Dobrá rada nad zlato a podrobná nápověda s obrázky nad sůl. Záchranným kruhem při úplné bezmoci pak byly ochotné úřednice na konkrétních matrikách. Ovšem i ty sprásknou ruce, pokud kolegyně před 150 lety škrábala jako kocour a ze záznamu člověk pozná jenom barvu inkoustu. Buďme rádi za švabach. Díky sklerotickým rodičům a jejich touze spálit všechny „zbytečné“ papíry, aby měli prázdné šuple, jsme se v našem hledání zatím nedostali daleko (tři generace nazpět). Naštěstí však naše pátrání zachraňuje nejstarší teta a kroniky po prapradědečkovi, díky kterým obohacujeme náš slovník o výrazy jako „čtvrtník“ (sedlák s nejvíce čtvrtlánem půdy) či „podsedník“ (nájemník). Pokud se do rodokmenu pustíte i vy, přejeme vám hodně nadšení a výdrž. A když se do pátrání nepustíte, nevadí – vždyť je stejně nad slunce jasné, že jsme všichni z Adamova žebra. •

•c

plus téma /18 /19

DÁNSKO

Cítila jako handicap, že nikdy nepřekonala vlastní strach vydat se za studiem nebo prací do zahraničí. S cizími jazyky bojovala a za školní angličtinu se styděla. Chtěla svůj život nějak změnit a celková nespokojenost a neúspěchy jen umocnily rozhodnutí vydat se na zkušenou do ciziny. Zuzana Šaršounová, mladá architektka, si vybrala Dánsko.

Do Dánska jsem v létě 2012 původně přijela jen na rok až dva, ale teprve po dvou a půl letech jsem získala placenou práci v oboru. Neuposlechla jsem totiž dobrou radu: „Jestli hledáš v zahraničí práci architekta, rozhodně nejezdi do Dánska nebo Nizozemska. Tam už je přearchitektováno.“ Jenže skandinávská architektura je mi velmi blízká a Kodaň působí dojmem nejlepšího místa, kam za ní vyrazit. Ročně do země, která je konstituční monarchií, rájem cyklistů a snem začínajících architektů, zamíří desítky lidí z oboru a jejich koncentrace je zde tak vysoká, že jsou mladí talentovaní architekti ochotni pracovat i zadarmo, jen aby získali nějakou pracovní zkušenost, atraktivní položku do životopisu a malou naději, že je třeba po několika měsících „moderního otroctví“ někdo zaměstná. V konkurenci talentů je velmi těžké se prosadit. Musíte být výjimeční, mít reference z architektonických studií zvučných jmen, studovat prestižní školu architektury nebo mít známosti. Dánština vaše šance zvyšuje.

Kolo jako dopravní prostředek Hlavní město Kodaň má přibližně 0,5 mil. obyvatel (bez předměstí), což je příjemná velikost města srovnatelná např. s Brnem – všude se dostanete do půl hodiny veřejnou hromadnou dopravou nebo na kole. Kdo nezažil Kodaň na kole, jako by tu ani nebyl. Toto město má dlouhou cyklistickou tradici (již z konce 19. století) a je prorostlé hustou sítí cyklostezek. Cyklisté mají vlastní jízdní pruh, často vyvýšený a oddělený od silnice i chodců, a absolutní přednost před auty odbočujícími vpravo. Kolo z druhé ruky se dá pořídit od 500 DKK (asi 1 800 Kč) a na dobrou „cyklodostupnost“ všeho ve městě si rychle zvyknete. Možná i proto se Kodaň dlouhodobě umisťuje na předních příčkách žebříčku nejpříjemnějších měst pro život. Přibližně třetina obyvatel Kodaně volí kolo jako dopravní prostředek pro dojíždění do práce. Nikoho tak nepřekvapí pánové v oblecích a dámy v lodičkách šlapající na kole do kanceláře. Když • letem

světem /20 /21

Pít jako Dán? Dán by řekl: jako Švéd! I večírková kultura je tu poněkud odlišná. Dánové pilně pracují či studují celý týden a pak v pátek nebo sobotu večer vyrazí za zábavou. Alkohol je poměrně drahý (např. velké pivo stojí průměrně 50 DKK = 180 Kč), takže se často parta kamarádů večer sejde u někoho doma, kde se trochu přiopijí, a pak kolem půlnoci vyrážejí (na kole) do barů a klubů v centru Kodaně. Výdrž mají, to se musí nechat! Často se hlučně baví až do rána. Skoro by se zdálo, že české rčení „pije jako Dán“ není daleko od pravdy. Ale Dánové vás vyvedou z omylu, u nich se totiž říká „pije jako Švéd“.

•

Malá mořská víla

Kan du tale dansk? (= Mluvíte dánsky?)

•

máte štěstí na dopravní špičku, připadáte si jako účastník závodního pelotonu. Dánské cyklisty nezastaví nepřízeň počasí ani průměrná rychlost větru 7,6 m/s. Vybaveni speciálními nepromokavými kalhotami, elegantními pršiplášti, gumáky, deštivzdornými vaky nebo igelitkami na kabelku, voděodolným make-upem a zářivým úsměvem vyrážejí Dánové na kolo i v nejsilnějším dešti nebo vánici. Až s dětskou radostí jsem první zimu jezdila na kole i na sněhu. Nutno podotknout, že Dánsko má díky své poloze mezi Severním a Baltským mořem sice mírnou, ale dlouhou zimu a krátké chladnější léto. Průměrná teplota se v zimě pohybuje kolem 0 °C jen s minimálními teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Přestože tu sněží, sníh moc dlouho nevydrží. Rovinná až mírně zvlněná krajina s nejvyšší horou Møllehoj 170,86 m n. m. nepřeje zimním sportům, a tak lyžující Dánové vyrážejí s oblibou do Alp nebo sousedního Švédska či dražšího Norska. Ale drtivá většina si raději užívá v zimních šedivých dnech dovolenou v teple u moře (nejčastě-

ji na Kanárských ostrovech). A není divu! Průměrná doba slunečního svitu v lednu je pouze 45 hod./měsíc.

Polední pauza na Smørrebrød Dánové umějí perfektně oddělovat pracovní a soukromý život a pracují pouze 37,5 hodiny týdně. Ať už v době polední pauzy, nebo doma, zůstávají požitkáři. Rádi si dopřejí dobré jídlo a pití, které si s oblibou objednávají až do svých cihlových domů. Tradičním svátečním jídlem (a to i štědrovečerním) je vepřová pečeně s červeným zelím a opečeným bramborem v karamelu. Klasickým obědem během pracovních dní (pokud ve větších firmách nemají kantýnu) je studený obložený chléb, tzv. Smørrebrød – tenoučký plátek čtvercového celozrnného chleba s nejrůznějšími bohatými variacemi šunek, sýrů, pomazánek, krevet, naložených slanečků a zeleniny. Pro Čechy je úsměvné, že se tento obložený chléb jí příborem. Pokud jste milovníci lékořice (lakrids), v Dánsku si rozhodně přijdete na své! Proč ne i o obědové pauze, třeba jako zákusek?

Naučit se dánsky je velkou výzvou. Obzvlášť když všichni Dánové brilantně ovládají angličtinu (pravděpodobně i proto, že v dánské televizi jsou všechny filmy a seriály v originálním znění s dánskými titulky). Vláda podporuje integraci přistěhovalců a po obdržení CVR-number (obdoba RČ) máte nárok na kurzy dánštiny zdarma (původní dobu tří let už zkrátili na pouhý rok). Dánština vychází ze skupiny germánských jazyků a oproti např. němčině má velmi jednoduchou gramatiku. Ale výslovnost, zkracování slov a melodie věty jsou pro Slovana velmi obtížné, a tak se ze začátku neustále potýkáte s tím, že vám nikdo nerozumí. Zlatá angličtina.

nou trpělivost, nikam se nehrnou, nepředbíhají, nestěžují si, jsou čestní a poctiví. Když si stanoví pravidla, dodržují je. Nechodí přes přechod na červenou, nejezdí v MHD načerno. Dánsko je také světovou špičkou v ekologii, alternativní energetice a udržitelném rozvoji, dlouhodobě vyhrávají všechny ankety spokojenosti, zároveň však velké procento lidí bojuje s depresemi. Ale možná by vás překvapilo, jak je těžké proniknout za jejich zdvořilostní slupku a najít si blízké přátele nebo partnera. I přes milé úsměvy mi u nich chybí vřelost a zájem poznat vás blíž. Nikdo se nebude snažit zapojit vás do kolektivu a spřátelit se s vámi. Musíte se snažit a přijít za nimi sami. A chce to čas. Jako by se báli investovat do vás emoce, když si nejsou jistí, jak dlouho ještě zůstanete. Pokud se tedy rozhodnete Dánsko navštívit alespoň na pár dnů, nezapomeňte si s sebou přibalit hodně úsměvů. •

Chceš žít v Dánsku? Nauč se usmívat! Po pár prvních týdnech v dánském florbalovém týmu za mnou přišel trenér a řekl mi: „Hmm, slyšel jsem, že se lidé z východní Evropy vůbec neusmívají. Jinak hraješ dobře, ale prosím tě, zkus se u toho trochu usmívat!“ Na první pohled jsou Dánové velmi sympatičtí, ochotní a usměvaví lidé. Nic není problém, se vším vám poradí a pomohou, a to i ve službách a na úřadech. Mají nesmír• letem

světem /22 /23

POHÁDKOVÉ PERLIČKY Stromeček, cukroví, dárky a pohádky. To k Vánocům neodmyslitelně patří. Víte ale i přes každoroční sledování největších pohádkových šlágrů, jak daleko házela Pyšná princezna míč princi Miroslavovi? Nebo co má společného motorkářský klub Pekelné doly s Čertovým švagrem?

•

„Pyšná princezna se stává vítězkou v hodu dalekém“ •

Princezna halící na útěku svou krásu do myšího kožíšku přišla. A rovnou v požehnaném stavu. Během natáčení byla totiž herečka Marie Kyselková v šestém měsíci těhotenství a pohádka se tak stala jejím posledním filmem – stejně jako pro Theodora Pištěka (rádce) a Terezii Brzkovou (chůva). •

Moritzburg •

Začněme se zajímavostmi u pohádky, bez níž by nejen české, ale i norské Vánoce nebyly úplné. Mezinárodní špičku vánočních hitparád obsadila pohádka natočená ve spolupráci s NDR Tři oříšky pro Popelku. Hlavní roli svěřil Václav Vorlíček Libušce Šafránkové a Pavlu Trávníčkovi v roce 1973. Popelčiným domovem byl vodní hrad Švihov, zatímco princovým zámek Moritzburg v Sasku. K Popelce neodmyslitelně patří sova Rozárka a kůň Jurášek. Toho ve scénách točených v Německu zastupoval dublér, protože Jurášek z celních důvodů nemohl přes hranice. Dokonce i Pavel Trávníček měl svého dubléra, ale pouze dabingového. Kvůli jeho moravskému přízvuku mu hlas propůjčil Petr Svojtka. A jak že se princ, kterého Pavel Trávníček ztvárnil, jmenoval? Naše otázka je chyták – jméno prince se totiž diváci nikdy nedozvěděli. V pohádce je oslovován vždy jen „princi“ nebo „výsosti“.

„Našli, moji rádcové, našli?“ Typickou větu z pohádky Bořivoje Zemana z roku 1952 znají snad všichni. Málokdo ale ví, že když princezna hází přes bránu míč princi Miroslavovi, stojí jeden z nich na Hluboké a druhý v Telči. Pyšná princezna se tak jednoznačně stává pohádkovou vítězkou v hodu dalekém.

„Já jsem tajtrlík? Ty jseš tajtrlík! Za prvé nevím, co to je, za druhé mě to uráží!!!“ Kdo by neznal film Byl jednou jeden král! Předlohou mu byla úspěšná pohádka Sůl nad zlato. Že se bude jednat o velký hit, slibovalo už hvězdné obsazení Jana Wericha a Vlasty Buriana. Mileně Dvorské, která si zahrála Marušku, bylo v době natáčení pouhých 15 let. Možná i proto se scéna, kde se Maruška líbá s rybářem

(Vladimír Ráž), točila desetkrát. Natočení celé pohádky pak trvalo skoro jeden rok. Pro Vlastu Buriana, jenž si zahrál rádce Atakdále, to byl první a zároveň poslední barevný film. Božena Němcová byla jednoduše pohádkový mistr, a tak na motivy Čertova švagra z jejích sbírek vznikl i další úspěšný film z roku 1984 S čerty nejsou žerty. Pohádkovým se stal zámek v Průhonicích u Prahy. Filmové peklo bylo točeno v uměle vyhloubených pískovcových jeskyních blízko České Lípy. V současné době zde najdeme motorkářský klub s názvem Pekelné doly. A hláška, co se nejlépe ujala? Volíme: „Je to rebel!“ A jestlipak víte, z jakého filmu je: „Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. … patláma, patláma, patláma a žbrluch! – Chm!“ Zkuste na to o Vánocích přijít. My vám jen napovíme, že slova vyšla z úst Lubomíra Lipského. Ať už je vaším pohádkovým favoritem Šíleně smutná princezna, nebo třeba Dařbuján a Pandrhola, přejeme vám, abyste si je o vánočních svátcích vychutnali v klidu a pohodě mezi svými nejbližšími. •

O chlup mladší než televizní Pyšná princezna je oblíbená pohádka s Marií Kyselkovou a Josefem Zímou v hlavních rolích. Martin Frič Princeznu se zlatou hvězdou natočil v roce 1959. V klasice nechybí nic z hlavních atributů správného pohádkového příběhu – krásná Lada, její otec, hodný, ale poněkud povolný vladař, zlý král Kazisvět i moudrá chůva, která má pana krále pěkně pod palcem. Samozřejmě neschází ani princ Radovan a jeho harmonické království, jen kdyby ta pravá princezna byla... •c

plus téma /24 /25

ŠUPITO PRESTO – DOMÁCÍ PESTO Původem italská pochoutka zpestří váš stůl, ať jde o jakoukoli sešlost. A že jich bývá ve vánočním čase nespočet. Řeč je o pestu. Do jeho výroby jsme se pustili vlastními silami a naše zkušenost vás může přesvědčit třeba i o tom, že pesto nemusí být jen bazalkové, má řadu využití a hlavně – hravě si ho připravíte sami. s olejem. K tomu přidejte nastrouhaný sýr, nasekaný česnek a nasucho opražené piniové oříšky. Pak už stačí jen rozmixovat do konzistence omáčky nebo spíše pasty. Chuť doladíte solí a pepřem. A k čemu bazalkové pesto využít? Kromě těstovin je skvělé do zeleninových salátů, zejména caprese (mozzarella s rajčaty), či do sendvičů.

Pesto dnes pořídíte poměrně snadno, k dostání je jak ve specializovaných obchodech, tak v supermarketech. Koupí hotového pesta sice ušetříte asi 30 minut času, které jsou potřeba na jeho vlastnoruční přípravu, ale ochudíte se o kulinářský zážitek a zaručeně čerstvou chuť. Kromě ručního mixéru (nebo hmoždíře, když chcete postupovat podle originální receptury drcení bazalky) nevyžaduje domácí výroba žádné speciální vybavení. Tradiční bazalkové pesto je souhrou několika surovin – čerstvých listů bazalky (200 g), panenského olivového oleje (cca 70 ml), česneku (2 stroužky), piniových oříšků (40 g), parmezánu (40 g) a pecorina (30 g, ale když přidáte více parmezánu, lze i bez pecorina). Bazalku omyjte, osušte a nadrobno nasekejte. Vložte ji do nádoby na mixování a smíchejte

Pohoštění můžete oživit i pestem ze sušených rajčat nebo z černých oliv. Obě dvě varianty jsou slanější i chuťově výraznější než pesto bazalkové a mají také pevnější konzistenci. Hodí se např. na italský předkrm bruschetta, ale i jako základ na jednohubky nebo k sýrům. Přitom hlavní složení se od bazalkové klasiky neliší – olivový olej, česnek, opražené piniové oříšky, parmezán a pecorino. Pouze oleje zde doporučujeme dát více, zhruba 100 ml. Ať se pustíte do pesta ze sušených rajčat, nebo oliv, vždy „základ“ doplníte jen o 50 g omytých, osušených a nasekaných listů bazalky. Rajčatové pesto pak vytvoříte přidáním 150 g sušených rajčat, slitých a nadrobno nakrájených, a dále 2 chilli papriček. Olivové pesto bude naopak navíc vyžadovat 150 g vypeckovaných černých oliv, slitých a najemno nasekaných, a 50 g slitých nakládaných kaparů. Postup je v zásadě totožný jako u bazalkové verze – rozmixování surovin a dochucení solí a pepřem. Přejeme dobrou chuť! •

VYHRAJTE KNIHU ORIGAMI Stačí doplnit chybějící část tajenky: Nejmocnější je ten,… POMŮCKY: BEL, ENTE, PUPAVA, REM,

KALAMITA

LONDÝNSKÝ MPZ FOTBALOVÝ LIBANONU KLUB

BĚH STROJE

DVAKRÁT SNÍŽENÝ TÓN

NULOVÝ VODIČ (HOVOR.)

SPZ TEPLIC

NOVODOBÝ

NEMANŽELSKÉ DÍTĚ (HANL.)

ČESKÁ ŘEKA

DRAVÝ PTÁK

SPZ OLOMOUCE UKOLÉBATI STRANA ÚČETNÍ KNIHY SCHODEK

OZN. LETADEL THAJSKA

NĚMECKY „KACHNA“

UVÉST LAHODNÝ NÁPOJ 2. ČÁST TAJENKY 1. ČÁST TAJENKY

FÁZE SPÁNKU

AROMATICKÁ BYLINKA HL. MĚSTO ZAMBIE

JINAK

NEDOPALEK ČÁSTEČNĚ DĚLO AMERICKÁ VESMÍRNÁ AGENTURA

ŽEHLÍCÍ STROJ

VELKÁ VÁHA ZÁJMENO UKAZOVACÍ

PTÁK Z ŘÁDU ALEK TĚLOCVIČNÉ NÁŘADÍ INICIÁLY HEREČKY MOTTLOVÉ

KORYTO

INICIÁLY PANENKY BODLÁKOVITÁ BYLINA

VYJÁDŘITI OPISEM MILION (SLANG.) BRVA JEDNOTKA INTENZITY ZVUKU

PŘEDLOŽKA UZEL VLASŮ SOUBOJ CITOSLOVCE STŘELBY

BIBLICKÁ MANŽELKA IZÁKA HOŘKO (KNIŽNĚ) HOD

LANŠKROUNSKÝ PODNIK KAZ BÝVALÝ (O PARTNEROVI)

PROTIKLAD K VZHŮRU CHEM. ZN. LUTECIA

VTIPKOVAT

ANGLICKÝ ČLEN NEURČITÝ

VYPOUŠTĚNÍ ŠKODLIVIN DO OVZDUŠÍ

KLIMATIZACE CHEM. ZN. (ANGL. ZKR.) TELLURU

Soutěž je určena klientům společnosti BNPP PF. Správné znění tajenky zašlete na [email protected] nejpozději do 1. 12. 2015. Uveďte své jméno a příjmení, adresu, příp. telefonický kontakt. Prvních 10 čtenářů získá knihu Origami od O. Cibulky. Pravidla soutěže a výherce z letního čísla najdete na www.cetelem.cz.

•c

plus téma /• křížovka /26 /27