GYMNÁZIUM VÁCLAVA HRABĚTE V HOŘOVICÍCH
Seminární práce Problematika etnických a národnostních menšin Anežka Rosenbaumová 8. A
ŠKOLNÍ ROK 2015/2016
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Plzni dne ……….... 1
podpis
……………………..
OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………… 3 1. Etnické a národností menšiny v ČR……………………………………………... 4 1.1 Vietnamská menšina…………………………………………………….4 1.1.1 Historie……………………………………………………….. 5 1.1.2 Současnost……………………………………………………. 5 1.1.3 Vietnamci v České Republice…………………………………6 1.1.4 Odlišnost……………………………………………………… 7 1.3 Romská menšina………………………………………………………...7 1.3.1 Historie……………………………………………………….. 7 1.3.2 Současnost……………………………………………………. 9 1.4 Ukrajinská menšina…………………………………………………….. 9 1.4.1 Historie……………………………………………………….. 9 1.4.2 Současnost……………………………………………………. 10 1.5 Židovská menšina………………………………………………………. 11 1.5.1 Historie……………………………………………………….. 11 1.5.2 Současnost……………………………………………………. 12 1.5.3 Tradice………………………………………………………... 12 2. Jevy spojené se soužitím etnickým menšin s majoritou…..……………………...13 2.1 Migrace…………………………………………………………………. 14 2.2 Integrace………………………………………………………………... 15 3. Výsledky internetového dotazníku ……………………………………………… 16 ZÁVĚR…………………………………………………………………………….. 20 SEZNAM ZDROJŮ A PRAMENŮ………………………………………………...21
2
ÚVOD V této práci se budu zabývat problematikou národnostních, etnických a náboženských menšin na území České republiky. Toto téma je v dnešní době velice aktuální a dle mého názoru bude stále aktuálnější. Ve vyspělých zemích se stále častěji setkáváme s termínem "multikulturalismus", což je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturní rozmanitostí pro společnost a stát. Ačkoliv v České republice není tolik příslušníků minority jako například ve státech na západ od ČR, řada domorodců se k této situaci staví negativně. S tím je spjatý jistý konzervatismus a obava o ztrátu vlastní kultury, která na našem území byla již několikrát obnovena a dotvořena. Tento konzervatismus spolu s neschopností menšin přizpůsobit se vede k tomu, že menšiny jsou často vytlačovány na okraj společnosti. Hlavním úkolem práce je shromáždění informací k danému tématu. Nejdříve jednotlivě představím nejpočetnější menšiny v České republice, popíšu jejich historii, současnost a schopnost asimilace, případně problémy, které s sebou jejich migrace do republiky přináší. V další části se budu věnovat vztahům mezi minoritou a majoritou, jejich vzájemnému soužití a jevům jako jsou: diskriminace, rasismus, xenofobie. Také se pokusím seznámit čtenáře s termíny migrace, integrace a asimilace. Na závěr jsou přiloženy výsledky internetového dotazníku. Ten jsem zadávala pomocí sdílení na sociální síti. Respondenti zůstali v naprosté anonymitě. Cílem dotazníku bylo zjistit postoj společnosti k etnickým menšinám a informovanost.
3
1. Etnické a národnostní menšiny v ČR Etnické a národnostní menšiny jsou součástí moderní společnosti. V budoucnosti lze očekávat větší příval přistěhovalců, složení této společnosti se tedy bude více diferenciovat. Dnes se můžeme setkat s řadou faktorů ovlivňujících naše povědomí a mínění o jednotlivých menšinách. Těmito faktory mohou být bulvární média nebo televizní noviny. Informace však mohou být zaujaté a jejich přejímáním se problém prohlubuje. Proto je důležité, aby lidé měli alespoň základní přehled o menšinách, který může přispět k vzájemnému porozumění. Nejdříve je však důležité znát rozdíly mezi jednotlivými druhy menšin.
Národnostní menšina Takto se označuje skupina osob, která je početně menší než ostatní obyvatelé státu, nezaujímá vedoucí postavení a její příslušníci jsou občané tohoto státu. Vykazují odlišné znaky v jazykovém, kulturním a/nebo náboženském hledisku. Tato skupina je úředně uznávána. Národnostní menšiny jsou dále vymezeny zákonem č. 273/2001 sb. takto: „Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.“
Etnické menšiny Tento termín zahrnuje každou menšinu, která nemá v daném státě početní převahu, a její členové nejsou občany tohoto státu. Vymezuje se obvykle jazykem a kulturou. „Etnickou menšinu lze definovat jako skupinu, jež nemá politickou převahu a existuje jako etnická kategorie. Přestože „menšina“ obvykle odkazuje k menšímu počtu, v odborné literatuře vymezuje politickou podřízenost (Eriksen, 2008, s. 339).“ 4
1.1 Vietnamská menšina Vietnamská kultura se značně liší od naší. Velký důraz je kladen na tradice, národní hrdost, vztahy v rodině, poctivost, slušnost a cílevědomost. Nejvýznamnějším svátkem v roce jsou oslavy nového roku, které Vietnamci nazývají Tet. Oslavy se většinou konají na přelomu ledna a února. V tomto období se rodiny navzájem navštěvují, dávají si dárky a vzájemně se hostí.
1.1.1 Historie Území Vietnamu bylo osidlováno již od paleolitu. První známou dynastií, která panovala na území dnešního severního Vietnamu byla dynastie Hong Bang (2879 př.n.l- 258 př.n.l.), ta je mnoha Vietnamci považována za zakladatele prvního vietnamského státu Van Lang. Roku 111 př.n.l. si ho však podrobila čínská dynastie Chan, která zde vládla až do roku 939 n.l.. Tisíciletou čínskou nadvládu ukončil Ngo Quyen, kdy zvítězil v bitvě u řeky Bach Dang. Od 16. století se země rozděluje na území severního a na území jižního Vietnamu. Na severu vládne dynastie Trinh a na jihu dynastie Nguyen, která začíná spolupracovat s Francouzi. V letech 1854- 1884 Francie vojensky ovládla Vietnam a učinila z něj svou kolonii Francouzskou Indočínu, která byla rozčleněna do tří oblastí: Tonkin, Annam, Kočinčína. Během 2. světové války obsadilo Vietnam Japonsko, po jehož kapitulaci vyhlásil Ho Či Min založení Vietnamské demokratické republiky.
1.1.2 Současnost Po dalších bojích s Francouzi, kdy došlo k rozdělení, a se Spojenými státy, po kterých došlo ke sjednocení roku 1976, se Vietnam stal komunistickým státem, v němž dochází k řadě hospodářských reforem. Dnes patří k největším vývozcům rýže a také disponuje obrovským nerostným bohatstvím. Na většině území státu žijí obyvatelé vesnic, živící se zemědělstvím, někteří i lovem. Vlivem dlouhodobého působení konfuciánství je kladen důraz na rodinu, silné rodinné vztahy jsou i mezi vzdálenými příbuznými. Rodičům, učitelům, starším sourozencům se musí prokazovat úcta. Za hlavu rodiny je považován otec, prakticky tomu tak však není. Ženy mají vysoké postavení, což dokazuje např. přítomnost žen v řídících pozicích vietnamských podniků a jiných vysokých funkcí. 5
Důležitá je pro Vietnamce zdvořilost. Na veřejnosti se má každý chovat nekonfliktně. Není slušné dávat najevo druhému, že se zmýlil, nebo ho zostudit. Přímé veřejné upozornění na nedostatky druhého není považováno za upřímnost, ale za neslušnost. Pokud je potřeba poukázat na chybu druhého, situace se řeší nepřímo (přes nadřízeného, rodiče...). Další důležitá hodnota je vzdělání - rodiče mnohdy utratí všechny našetřené prostředky na vzdělání jednoho dítěte.
1.1.3 Vietnamci v České republice Vietnamci jsou třetí nejpočetnější menšinou v ČR (hned po Slovácích a Ukrajincích), žije jich tu asi 60 000, Česká republika je tímto 11. země s nejpočetnější vietnamskou menšinou. Většině z nich dodnes nebylo přiznáno české občanství, neboť skoro žádný Vietnamec sem prý nepřichází s tím, že tu zůstane napořád. Velice aktuální je jejich stále se zvětšující prosazování v obchodu s drogami. Organizovaně a ve větším počtu začali přijíždět do Československa v padesátých letech 20. století, kdy ČSR navázala diplomatické vztahy s VDR (2. února 1950). Z válkou postiženého Vietnamu sem roku 1956 přijelo na sto sirotků, kteří zde měli získat základní nebo i vysokoškolské vzdělání. Smysl pro vzdělanost jen posílil zájem vietnamských studentů o toto vzdělání. Do Československa přijížděli studenti odborných průmyslových škol a studenti vysokých škol. Brzy je následovali první praktikanti a studenti postgraduálního studia. Jejich počet byl ale omezený na 20-50 za rok. Roku 1980 navštívil Vietnam prezident Gustav Husák. V té době některé československé podniky pociťovaly nedostatek pracovních sil. Proto byly přijímány pracovní síly ze zahraničí, mezi nimiž byli i vietnamští dělníci. V roce 1981 bylo v Československu asi 30 tisíc Vietnamců, z toho dvě třetiny pracovaly v dělnických profesích. Po režimovém převratu v Československu roku 1989 se přední politici začali obracet zády ke všem bývalým členům RVHP. Česká republika vyrovnala finanční dluh s Vietnamem a přerušila veškeré kontakty. Tím se jí uzavřel přístup k rychle se rozvíjejícímu vietnamskému hospodářství. Od devadesátých let sem Vietnamci přijíždí většinou z jiných důvodů než za studiem a praxí, a i když mají vysokoškolské vzdělání, pracují v obchodní činnosti, protože jiné zaměstnaní nenajdou. Přijíždějí sem se svými příbuznými a dětmi na dobu pěti a více let. Tato situace je aktuální dodnes. 6
Někteří vietnamští obyvatelé České republiky se však neživí jen obchodní činností. Restauraci nebo obchod někdy používají jen pro odvrácení pozornosti od jejich skutečné obživy. „Tradičně jsou lidé, kteří s drogami obchodují nebo je konzumují, ve vietnamské komunitě považování za póvl.“1 Vietnamské skupiny ovládly většinu výroby pervitinu a marihuany v Česku. V roce 2011 vyrobili Vietnamci tři čtvrtiny drog v České republice. Zásobují mimořádně kvalitními drogami celé německé příhraničí. Učinili tak z Česka jedno z epicenter exportu krystalických drog v Evropě.
1.1.4 Odlišnost Vietnamci se od nás v mnohém liší. Tyto odlišnosti jsou překážkou v komunikaci a porozumění. „Vietnamci mnohdy působí jako uzavřená komunita, do které nelze proniknout. To je dáno tím, že jsou zvyklí nežádat o pomoc nikoho jiného, než je rodina a nejbližší přátelé. Rodinou však může být i hodně vzdálený příbuzný. Proto, když někam přijedou, první na koho se obrátí, není nějaký státní orgán, ale jiný Vietnamec.“2 Dalšími příčinami této uzavřenosti může být kulturní šok, který Vietnamci zažívají, když sem přijíždějí; jazykové nedostatky, nedůvěra ke státním institucím a lékařům, předsudky a nevhodné chování některých českých občanů. Velké odlišnosti se vyskytují i ve způsobu neverbální komunikace. Jestliže Vietnamec při rozhovoru často sklápí oči, nebývá to známka nezájmu, ale slušného a skromného chování. Naopak přímý a dlouhý pohled Evropana do očí může být nepříjemný, Vietnamec si to může vysvětlit jako urážku. Ve Vietnamu se nepodává jedna ruka, ale obě dvě. Ruce zkřížené na prsou nebo v bok znamenají ve Vietnamu rozčilení. K vietnamskému stolování patří mlaskání a říhání, čímž se dává najevo spokojenost.
1.3 Romská menšina Nejvyšší hodnotou pro Romy je život. Vše co vede k zachování, zmnožení a pokračování života, má vysokou hodnotu. Vše co život ohrožuje nebo omezuje je vnímáno negativně. 1
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/asijsky-pernik-trh-s-drogami-ovladli-vietnamci_342545.html
2
http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/cesi-ocima-vietnamcu-trochu-barbari-kteri-mysli-jinak/r~i:article:746539/
7
1.3.1 Historie Předkové dnešních Romů žili na indickém subkontinentu, kde provozovali kočovnou činnost. V 10. století z Indie odešli a od 13. století jsou přítomni na evropském kontinentu. Na území České republiky se usadili koncem 17. století. Nejdříve byli Romové v Evropě vítáni na šlechtických dvorech, dostávali doporučující listy, kterými se vykazovali na dalších místech. Přinášeli informace o vzdálených krajinách (tvrdili o sobě, že byli u Božího hrobu v Jeruzalémě); dále krásnou hudbu a nové technologie, především ve zpracování kovů. Byli vyhlášenými léčiteli a zvěrolékaři. Romským ženám bylo přisuzováno umění předpovídat budoucnost. Zpočátku byli považováni za kajícníky, kteří na sebe vzali tíhu putování, aby odčinili hříchy svých předků. Brzy je však začala pronásledovat církev, která je vinila z nevěrectví a čarodějnictví, i světská moc, která jim podsouvala špionáž, sabotáže, loupežnictví, konkurenci řemeslnickým cechům. Velká část předsudků má dosud tradovaný původ ve středověku. Mírnější útlak v jihovýchodní Evropě umožnil Romům se usadit. V západní Evropě však situace přetrvávala. Za vyvrcholení útlaku je považována vyhlazovací politika Třetí říše. V době druhé světové války velká část Romů přišla o život ve vyhlazovacích táborech. Po druhé světové válce zůstalo z českých a moravských Romů jen 600 osob. Většina Romů, kteří dnes žijí v ČR, sem přišla ze Slovenska ve třech vlnách. První vlna přišla na základě vlastního rozhodnutí brzy po skončení války. Mladí muži našli místo, kde bylo možno získat bydlení a práci, a vrátili se na Slovensko pro rodiny. S celými osadami se stěhovali do Čech, většinou do pohraničních oblastí, odkud byli vysídleni Němci. Druhá vlna přišla v 50. a 60. letech při organizovaných náborech na stavby a do těžkého průmyslu. Bylo předpokládáno, že pracovníci se poté vrátí na Slovensko. Třetí vlna byla stěhována pod nátlakem usnesení vlády o likvidaci cikánských osad, čtvrtí a ulic. První vlna přistěhovalců je dnes považována za starousedlíky a ostatní lidé ve vesnici, kde žijí, s nimi nemají problémy a jsou na ně zvyklí. Romové druhé vlny se zpravidla nevrátili na Slovensko, ale naopak si přivezli nevěsty a založili zde rodiny. V jedné oblasti se tak ocitli jen mladí lidé z různých osad, kteří dnes romskou kulturu neznají úplně a romštinu často zapomněli. Většinou se snažili o asimilaci, ale neasimilovali se natolik, aby je majorita přijala za vlastní. Tito Romové mají dnes ve společnosti mnoho problémů.
8
Přistěhovalci v třetí vlně se stěhovali pod silným nátlakem. Některým z nich byl zbořen jejich dům před očima. Kulturní šok, který prodělali při radikální změně, mnozí prodělávají dodnes. Kvůli tomu, že Romové z jedné osady byli rozptýleni do více částí daleko od sebe, z velké části ztratili své tradice a jazyk. Právě tito Romové mají nejvíce problémů, české obyvatele vnímají jako nepřátelé a jejich sousedé je odmítají přijmout.
1.3.2 Současnost Podle odhadů Evropského centra pro práva Romů z roku 2003 je dnes v České republice 250 000 - 300 000 Romů. Romové tvoří uzavřené společenství, jsou nejvíce postiženi „sociálním vyloučením“. Tento jev má za následky nízkou úroveň vzdělání, vysokou nezaměstnanost a kriminalitu. V postojích české veřejnosti se také projevuje anticikanismus, což je silné naladění proti Romům. Bývá jim často vytýkán příjem sociálních podpor jako jediného zdroje obživy a nechuť se zapojit do pracovního procesu. Dalším problémem bývá jejich hlučnost a nepořádek. Na severozápadě a východě Čech se vyskytují problémy Romů s drogami, alkoholem a prostitucí. Vysoký počet Romů v České republice nemá dokončené středoškolské vzdělání. To je dáno tím, že romské děti jsou často umisťovány na tzv. praktické základní školy. Jedná se asi o 35% romských žáků. Důvodem pro tento stav může být jazyková bariéra, hodnotový systém nebo sociálně- kulturní handicap.
1.4 Ukrajinská menšina V uplynulých letech byli obyvatelé Ukrajiny nejpočetnější skupinou migrantů. To je dáno špatnou ekonomickou situací Ukrajiny a geografickou blízkostí tohoto státu. Jedním z faktorů může být i poměrně malý jazykový rozdíl.
1.4.1 Historie Osídlení území Ukrajiny je doloženo již od 5. tisíciletí př. n. l. Roku 882 Novgorodský kníže Olej ovládl Kyjev, a tak na území dnešní Ukrajiny, Ruska a Běloruska vznikl první východoslovanský stát Kyjevská Rus. O sto let později došlo k prohlášení křesťanství za
9
státní náboženství. Po rozpadu státu vzniklo několik knížectví, na západě bylo nejdůležitější Haličsko-volyňské knížectví. Během 13. století došlo k postupnému obsazení části knížectví tatarskými nájezdníky Zlatá horda. Po jejich úpadku se na jihu vytvořil Krymský chanát a na východě rozšiřovala svůj vliv Moskevská Rus. Až do roku 1793 kdy došlo k dělení Polska, bylo území dnešní Ukrajiny pod nadvládou Polska. V těchto letech však střední a západní Ukrajina byla připojena k Rusku, zbytek získala habsburská monarchie. Také byla zlikvidována veškerá zbylá turecká a tatarská moc na jihu. 19. století se neslo v duchu tvrdého útlaku ze strany ruského impéria, zároveň také ukrajinského národního obrození, nejdříve kulturního, později i politického. Toto hnutí se však soustředilo více do habsburské části země, kde byl liberálnější režim. První ukrajinská republika existovala v letech 1917-1919, kdy zanikla pod náporem ruských bolševiků. V letech 1920-1921 se stala součástí 2. polské republiky a rok na to vznikla Ukrajinská SSR jakožto řadová republika SSSR. Nezávislá Ukrajina byla zformována po rozpadu Sovětského svazu 24. srpna 1991. Přechod k tržní ekonomice byl doprovázen rozkladem plánovaného hospodářství a neschopností politiků provést ekonomické a politické reformy. To vedlo k okamžitému propadu ekonomiky, která se vzchopila až na začátku 21. století. Od začátku roku 2014 panují na Ukrajině proruské nepokoje, které se vystupňovaly v ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou vládou a separatistickými silami v Doněcké a Luhanské lidové republice. Kvůli těmto konfliktům odešlo z Ukrajiny do Ruska více než 800 000 lidí.
1.4.2 Současnost V roce 2011 se v České republice k ukrajinské národnosti přihlásilo asi 53 000 lidí. Ve skutečnosti zde však žije až několikanásobný počet díky nelegálním pracovníkům. Ukrajinci se uplatňují v odvětvích jako je stavebnictví, potravinářský průmysl či lesnictví. Ačkoliv pro ně hlavním motivem odchodu byly špatné ekonomické podmínky, většina z nich neplánuje v České republice zůstat natrvalo. Podle odborníků to souvisí s tím, že fenomén ukrajinské imigrace do naší země má zatím krátkou historii. Ukrajinská menšina v ČR je jen málo problémová. Většina problémů plyne je z xenofobních pocitů a pocitů nebezpečí. Tato skupina je ovšem izolovaná a téměř vůbec 10
nedochází ke komunikaci mezi Ukrajinci a Čechy. Ukrajinci se od nás v mnohém neliší. Obecně vyšší je míra religiozity a národní hrdosti, která má však za následek idealizaci vlastního celku, který je pak vnímán ve své zkreslené a vysněné podobě. Zvyky a tradice udržované tradiční skupinou většinou souvisí s církevními svátky a s výročními dny některých významných osobností z minulosti.
1.5 Židovská menšina Židé v Česku náleží k aškenazské židovské populaci. Patří sem Židé, jejichž předkové pochází se střední a východní Evropy. Původ tohoto označení pochází ze středověkého pojmenování Německa po biblické zemi Aškenaz (Genesis 10, 3). Takto pojmenovali přicházející Židé nově objevenou zemi. Mezi Aškenázy patřili např. Albert Einstein, Isaac Asimov, Karl Marx nebo Lev Trockij.
1.5.1 Historie První Židé se na území dnešního Česka usídlili asi v 10. století, kdy územím českého knížectví procházel kupec a diplomat Ibráhím ibn Jákúb (asi r. 965). V tomto období hráli Židé hlavní roli v zahraničním obchodu českého knížectví, importovali zlato ze Súdánu a vyváželi koně, kožešiny a slovanské otroky. První židovské komunity vznikly v Praze jako obchodní osady na Újezdě a na Vyšehradě. Jako menšina byli neustále pod tlakem světské moci, křesťanů i hospodářů. Ve 13. století bylo značné napětí mezi křesťanským a židovským obyvatelstvem, které bylo podněcované církevním antijudaismem. Židé byli utiskovaní i ze strany panovníka. Jejich možnost podnikání byla velice omezená, byly vytvořeny židovské čtvrti „ghetta“. Tento tlak přerostl i ve vyhánění a přepadávání židů. Situace se mírně zlepšila v době osvícenství kdy papež Inocenc IV. vydal dvě buly, které zakazovaly jakékoli násilnosti vůči židům. V 15. století, během vlády Jagellonců byl zákaz lichvy, který až doposud pro křesťany platil, stále více porušován, a tak klesal zájem o židovské půjčky. Židé se snažili zajistit si obživu i v řemeslech, kde se ale stali konkurencí křesťanským řemeslníkům, takže napětí stoupalo a Židé byli opět vyháněni z měst. Došlo tak k zásadní proměně židovského osídlení. Židé se začali přemisťovat na venkov a do poddanských měst pod pravomoc šlechty. Ta podnikavým židovským rodinám poskytovala zaměstnání i ochranu. Situace se však pouze zhoršovala a židé byli vypovídáni z měst. S rostoucí mírou nacionalismu došlo v 20. století k 11
holocaustu, který nepřežilo minimálně 80 tisíc českých, moravských a slezských Židů. 30 tisíc Židů emigrovalo do zahraničí. V důsledku komunistické politiky se počet židů ještě snížil a i po obnovení demokracie představuje židovská menšina jen patrnou část původního počtu.
1.5.2 Současnost Sametová revoluce a změna režimu se pozitivně odrazila i na židovských komunitách v Česku. Federace židovských obcí (FŽO) v současnosti sdružuje deset židovských obcí (Praha, Brno, Plzeň, Olomouc, Děčín, atd.) na území ČR a v Česku dnes žije asi 4000 osob židovského vyznání. Židovské komunity mohou svobodně provozovat náboženské a kulturní aktivity (prezentace izraelské kultury, publikační aktivity). Bylo také zřízeno Židovské muzeum v Praze, které seznamuje s dějinami a kulturou židů v českých zemích. V současnosti nemají židé problémy s ostatními náboženskými komunitami v Česku a aktivně se začleňují do společnosti.
1.5.3 Tradice Ačkoliv se židé přizpůsobili majoritní společnosti, stále udržují své tradice a způsob života, které se velice liší od křesťanských, přesto, že křesťanství z židovství vychází. Židé stále používají svůj původní jazyk - hebrejštinu, ze které vychází i jidiš. Dodržování zvyků a tradic se projevuje i při bohoslužbách v synagogách, ženy a muži se zde modlí odděleně a muži jsou povinni v synagogách nosit stále na hlavách čepičku, tzv. jarmulku. Chanuka, nebo také Svátek světel je osmidenní židovský svátek, který připadá na období od konce listopadu do konce prosince. Připomíná zázrak při opětovném vysvěcení druhého Chrámu, kdy menóra, sedmiramenný svícen, hořela po osm dní. Šabat je pro židy sedmý den týdne, den odpočinku. Začíná v pátek po západu slunce a končí v sobotu po západu slunce. Tento den má být zasvěcen bohoslužbě. Nepracuje se, neřídí se auto, nevaří se, nenakupuje se, nezapaluje se oheň, nepouští se elektřina, nehraje se na hudební nástroje atd. Kašrut neboli rituální způsobilost týkající se přípravy jídla. Každá židovská žena by měla vědět, že podle tohoto pravidla není dovoleno jíst např. vepřové maso, škeble, ústřice, kraby, chobotnice, hmyz, maso obsahující krev. Dále je zákaz požívání masa a mléčné stravy
12
současně a během jídla. Toto pravidlo je založeno na biblickém zákazu „požívat kůzle vařené v mléce jeho matky“ (Ex. 23:19, Dt. 14:21) Nida je hebrejský název pro menstruující ženu. Během období menstruace a sedm dní po něm, je zakázán pohlavní styk i jakýkoliv tělesný kontakt mezi mužem a ženou. „Kdyby někdo spal se ženou v období její nečistoty, odkryl její nahotu, a obnažil zdroj jejího krvácení, budou oba vyobcováni ze společenství svého lidu.“ (Lv. 20:18) Výjimka z tohoto pravidla je možná a žena ji konzultuje jak se svým lékařem, tak s rabínem. Brit mila je tradiční rituál, který vítá nově narozené chlapce a je prováděn formou obřízky. Tento rituál je prováděn osm dní po narození na znamení uzavření smlouvy s Bohem. Obřízka se skládá z obřadu, během kterého získá obřezaný své hebrejské jméno. Poté, když je rituál dokončen, následuje slavnostní hostina, které se zúčastní všichni přítomní. Bar micva, židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž. Podle židovského práva se může chlapec po obřadu Bar micva oženit. Před tím, než může k obřadu dojít, musí chlapec absolvovat minimálně roční studium. Během studia se učí hebrejsky a také všem náboženským povinnostem, které bude muset po dosažení dospělosti dodržovat. Obdobný proces u dívek se nazývá „Bat micva“.3
2. Jevy spojené se soužitím etnických menšin s majoritou Některé menšiny žijící na území České republiky nejsou od majority ve vnějších znacích nějak odlišné. Mnohokrát si však tuto odlišnost uvědomíme v chování. Zvlášť výrazně to pocítíme, když si uvědomíme, že náš komunikační systém je odlišný od komunikačního systému minority a my si navzájem nerozumíme. Začneme se bránit tím, že je minorita nepřizpůsobivá. „Veřejnoprávním médiím zákon přímo ukládá „pozitivně ovlivňovat veřejnost ve smyslu posilování tolerance a respektu vůči minoritám a prohlubování poznatků o příčinách i projevech jejich odlišnosti (Říčan, 2000, s. 83).“
Předsudky
3
http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/zidovske-tradice-a-zvyky
13
Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází z neoprávněného zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti.4 Předsudky a stereotypy hrají významnou roli při soužití a interakci lidí v multikulturní společnosti. Proto je důležité naučit se zacházet s vlastními stereotypy a uvědomit si v čem nám pomáhají a v čem nás naopak omezují. „Mnohé předsudky a předpoklady často společně sdílí široký okruh lidí, který si neuvědomuje, že jsou to pouze generalizované informace a představy. Tak se vytvářejí stereotypy (Sedláková, 2002, s. 135).“
Rasismus Rasismus je ideologie, která se snaží legitimizovat společenské nerovnosti na základě fyzický (rasových) rozdílů mezi lidmi. Podle tohoto názoru je možné z představy, že lidstvo je rozlišeno na rasy, vyvodit politické či sociální rozdíly. Tato myšlenka se zrodila již v antickém Římě a Řecku, kde tvrdili, že nesmí dojit ke sjednocení s africkými barbary. Diplomat Joseph Arthur Comte de Gobineau tvrdil, že míchání ras vede k neschopnosti udržet pokrok, neboť existují vyšší a nižší rasy. Nejvyšší rasou je rasa bílá (árijská), nejnižší je rasa černá. Degenerací nejvyšší rady je pak způsoben úpadek lidstva
Rasová diskriminace Diskriminaci lze chápat jako produkt rasismu, nese sebou různé formy nevhodného zacházení. Spočívá v utiskování a omezování určitých skupin na základě jejich rasy. Jednotlivým členům těchto skupin jsou upírána občanská práva, snižovány šance na uplatnění ve společnosti. Diskriminace často vychází z předsudků a může se projevovat neformálně (spontánní, má lokální charakter) nebo formálně (oficiální státní doktrína).
Xenofobie Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře a nepřátelství ke všemu cizímu, zvláště k cizincům. Je to forma strachu ze všeho neznámého a bývá pozorována nejen u lidí,
4
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edsudek
14
ale i u dalších živočichů. Tento strach pochází hlavně z projevů odlišných kultur, zemí, náboženství, resp. všeho co přichází z ciziny. Tento strach může přejít až v nenávist.5
2.1
Migrace
Migrace je termín označující stěhování členů skupiny z jednoho místa na druhé. Podle odhadů dnes žije asi 150 miliónů lidí mimo svou mateřskou vlast. Migraci lze rozlišit na emigraci, která určuje stěhování z populace, zatímco imigrace označuje jedince, kteří se do populace přistěhovali. Důvody migrace mohou být ekonomické, sociální, politické. Velké množství imigrantů v České republice tvoří lidé z postsovětských republik. Mezi další imigranty se řadí dělníci, vzdělaní obchodníci, uprchlíci a lidé, kteří se vrátili do své země původu. V některých případech je migrace nezbytná pro přežití, hlavně v případě uprchlíků. Tito lidé jsou nuceni opustit svou vlast z důvodu katastrofy, chudoby, zhroucení politického systému, války nebo porušování lidských práv.
2.2 Integrace Imigranti, kteří opustili svou zemi a rozhodnou se žít natrvalo v zemi cizí se musí připravit na složitý proces přizpůsobení se novým podmínkám. Integrace je ovlivněna imigranty samotnými, ale také imigrační politikou dané země. Jedná se o proces začleňování člověka do společnosti, kdy se minorita sbližuje s majoritou. „Integrace obvykle souvisí s účastí ve společných institucích a s udržováním skupinové identity jako jisté kulturní odlišnosti. Je kompromisem mezi asimilací a segregací.“ (Eriksen, 2008).
3. Výsledky internetového dotazníku Počet respondentů: 14
5
https://cs.wikipedia.org/wiki/Xenofobie
15
Respondentům ve věku 15- 25 byly anonymně položeny formou internetového dotazníku následující otázky: Jaké zkušenosti máte s romskou menšinou v ČR? Jaké zkušenosti máte s vietnamskou menšinou v ČR? Co si myslíte o multikulturní společnosti? Víte, jaký je rozdíl mezi etnickou a národnostní menšinou? Svůj postoj k přistěhovalcům v ČR byste charakterizoval/a jako:
Otázka č. 1 Jaké zkušenosti máte s romskou menšinou v ČR?
Z dotázaných 14 respondetů pouze 1 odpověděl, že má pozitivní zkušenosti s romskou menšinou. Spíše negativní zkušenosti si vybralo 9 lidí ale “negativní“ nezaškrtl nikdo. 4 lidé neměli zkušenosti žádné. Zbývající odpovědi nebyly vybrány nikým.
Otázka č. 2 Jaké zkušenosti máte s vietnamskou menšinou v ČR?
16
Z tohoto grafu můžeme soudit, že vietnamská menšina je v povědomí lidí brána celkem kladně. Pozitivních ohlasů bylo 6, svou zkušenost s vietnamci jako „spíše pozitivní“ označilo 7 lidí. „Spíše negativní“ pak vybral 1 člověk.
Otázka č. 3 Co si myslíte o multikulturní společnosti?
U této otázky by se dalo polemizovat o informovanosti lidí, co se týče termínu „multikulturní společnost“. 6 respondentů s ní souhlasí a podporuje ji, zatímco 3 jsou proti. Dva lidé věří že nic takového jako je multikulturní společnost neexistuje a dva lidé se ničím takovým vůbec
17
nezajímají. Jeden člověk využil možnost „Jiné:“ kde bylo textové pole a vepsal tam následující: „Jen pokud se chtějí začlenit a přizpůsobit se.“ Otázka č.4 Víte, jaký je rozdíl mezi etnickou a národnostní menšinou?
Otázka č. 5 Svůj postoj k přistěhovalcům v ČR byste charakterizoval/a jako:
Z tohoto grafu lze zjisti, že postoj majoritní společnosti k menšinám je většinou odmítavý nebo neutrální. 18
Otázka č. 6 Pokud máte zkušenost s jakoukoliv etnickou nebo národnostní menšinou, zde je prostor se o ní podělit. „Po střetu s romskými spoluobčany byl můj bratr okraden (peněženka, mobil) a zbit. Skončil na JIP. Přišli na něj v okolí školy, 3 stejně staří jako on. Nakonec soud usoudil, že vinen je můj bratr. Zřejmě se na ně asi špatně podíval.“ „Setkal/a jsem se mnohokrát s Romy, kteří byli vstřícní, chytří a milí lidé a sami byli naštvaní na jednotlivce z jejich "skupiny", kvůli kterým jsou odsuzováni i oni sami.“ „Určení národnosti může za dost mrtvých v posledních 100 letech, každý je příslušník nějakého státu, národnost je až druhotná.“ „Ano, spolubydlel jsem s mnoha cizinci na koleji. Zkušenosti vesměs pozitivní. Ovšem někteří, zejména "jižané" (např. Portugalci ) jsou velmi hluční a leckdy se chovají jako dobytek.“
19
ZÁVĚR V této seminární práci jsem se zaměřila především na představení některých etnických menšin a vymezením jejich hlavních odlišností od majoritní společnosti. Jedním z cílů bylo také seznámit čtenáře se základními pojmy a problematikou menšin. V dotazníku jsem zjišťovala postoj společnosti k národnostním menšinám. Zajímalo mě, jaká je jejich informovanost o této problematice a jaké zkušenosti s menšinami mají. Z dotazníku vyplynulo, že největší problémy má majorita s Romy. Tyto problémy byly často založeny na osobních zkušenostech. V budoucnu se migraci a soužití s minoritou nevyhneme, lidé by měli být více tolerantní a naučit se žít ve společnosti odlišných kultur. Této otázce minoritních skupin by se měla věnovat větší pozornost, zvláště u mladších generací, protože právě zde se dá zabránit případným jevům jako je rasismus, nacionalismus atd.
20
SEZNAM ZDROJŮ A PRAMENŮ ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie: Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál 2008. ISBN 978-80-7367-465-6 NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0497-4. ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-410- 9. ŠIŠKOVÁ, T. (ed.) Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001, s. 81- 88. ISBN 80-7178-648-9. Internetové zdroje: https://cs.wikipedia.org/ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/asijsky-pernik-trh-s-drogami-ovladlivietnamci_342545.html http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/cesi-ocima-vietnamcu-trochu-barbari-kteri-myslijinak/r~i:article:746539/ http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/zidovske-tradice-a-zvyky
21
