aneb Ekologicko-osvětové drama o ekologickém lesnictví a lesní certifikaci FSC
Na motivy Nikolaje Vasiljeviče Gogola a Arnolda Schwarzenegra Autoři: Mojmír Vlašín a Michal Rezek Odborní poradci: Aleš Máchal, Zbyněk Zavadil, Emil Chalupa, Ivo Dostál
Ředitel
OSOBY Theobald Bílý, ředitel městských lesů
rozšafný, ironický
Hlavní inženýr
Václav Mojžíš, hlavní inženýr
zmatený, upřímný
Lesní rada
Jaromír Neblahý, lesní rada,
strohý, studený, konzervativní, omezený, sklerotický, úřední
Markétka
sekretářka ředitele
rozpustilá
Markéta
tajemnice ředitele
rozpustilá
Vypera
lesník z provozu
nadšený pro věc
Chlastakov
certifikátor 1
lidový
Van sud Hoven
certifikátor 2
Profesionální, objeví se jen v závěru na malou chvíli
Daněk
Petr Daněk, zástupce občanského spolku Veverka
zmatený, zapálený
Poštmistr
Karel Havlíček Borovský, poštmistr
Bojácný, ale vykutálený
Scéna a rekvizity: zasedací místnost ředitele, státní znak, telefon, dlouhý černý stůl, křeslo pro ředitele, židle pro ostatní (5 ks), notebook, parohy, hrníčky na kafe, kafe, lžičky, štamprdlata, 3 lahve s alkoholem (myslivec, vodka, slivovice), cukřenka, klíče, velké logo FSC, velký nápis „Pokračování příště“, nápisy s jednotlivými principy FSC (10 ks) 100 x 40 cm, tuhé podložky pod papír, samolepky. Scénické poznámky jsou psány kurzívou, Podtržená slova je třeba číst výrazně a důrazně. Postavy jsou psány tučně. Obraz první (na scénu přichází lesní rada a hlavní inženýr a o něčem spolu hovoří, pak přijde ředitel) Ředitel: Pozval jsem vás, pánové, abych vám sdělil velenepříjemnou zprávu: jede k nám Certifikátor. Lesní rada: Cože? Jaký certifikátor? Hlavní inženýr: Jaký certifikátor? Ředitel: Certifikátor z Bruselu, inkognito. A ještě k tomu s tajnou instrukcí. Píše mi Andrej z úřadu vlády. Ještě, že mám ty kontakty. Lesní rada: Ale pročpak, Baldíku, nač to? Proč k nám posílají revizora? Nebo inkvizitora? Ředitel: Pročpak, pročpak?! To je nejspíš osud. (vzdychne) Zatím zaplaťpánbůh lezli inkognito do jiných lesů; teď došlo na nás. Asi má někdo zálusk na moje místo! A hlavně, není to revizor, ale Certifikátor! Hlavní inženýr: Já myslím, Baldíku, že v tom budou především politické příčiny. Totiž takhle: město má velké a cenné lesy, a tak ministerstvo, chápete, posílá úředníka, aby zjistili, nezbývá-li tu někde nějaký volný tunel. Ředitel (ironicky): Tos to tedy trefil! To je blbost! V krajském městě tunel! Copak jsme tu zač, tady nejsme v Praze! Od nás přece kdyby i tři roky tuneloval, žádný tunel neudělá! Ještě tak černá díry, ta by se snad našla, ale tunel! Hlavní inženýr a lesní rada: No ale u nás taky někdy… (pak se zarazí) Ředitel: Ale já jsem vás varoval, pánové. Podívejte se, já ve svých záležitostech už jsem jistá opatření udělal, vám to radím taky. Zvlášť tobě, Václave! Nepochybně si ten cizí úředník bude především přát vidět přirozenou obnovu, kterou ty máš v referátě – takže zařiď, aby tam bylo všechno jaksepatří. Hlavní inženýr: Což, to je ještě to nejmenší. Přirozeně, že máme obnovu! Ředitel: Tobě bych rovněž radil, Jaromíre, abys věnoval větší pozornost úředním místnostem. V tom předpokoji, kam obyčejně přicházejí strany, si začali dělat hnízdo kůrovci, už jsem tě chtěl upozornit dřív, ale pokaždé jsem nějak pozapomněl. Lesní rada: No ano, to je ale z výukových důvodů…
Ředitel: No nic, to já jen pro pořádek. Pokud se týká těch vnitřních opatření a toho, čemu Andrej v dopise říká vroubky, nevím, co bych dodal. Vždyť co bychom si povídali: není člověka, aby neměl nějaké vroubky na svědomí. To už je tak od samého pánaboha zařízeno a ti NGO proti tomu nadarmo brojí. Lesní rada: Čemupak říkáte vroubky, Baldíku? On není vroubek jako vroubek. Já řeknu každému upřímně, že přijímám úplatky, ale úplatky v čem? V ohařích štěňatech. To máte něco úplně jiného. Ředitel: No, a co z toho, že vy přijímáte úplatky v ohařích štěňatech? Lesní rada: To vlastně nejsou úplatky, to jsou dárky z přátelství. Pes – přítel člověka! Markétka (přichází s kávou): Ze starého psa nových kousků neuděláš. Markéta (přichází s cukrem): A víte, jak se pozná husitskej pes? Lesní rada: Husitský pes, to jsem nikdy neslyšel. Honem mi řekněte, jak vypadá… Markéta: No přece husitskej pes pod obojkem má ještě podobojek! Hlavní inženýr: Ale, Markéto, vy nevěříte v pánaboha, do kostela nezajdete jakživ. To já jsem přinejmenším v té víře pevný a v kostele bývám každou neděli. Ale vy... Kdepak, vás já znám – když vy začnete rozkládat o stvoření světa, člověku zrovna vstávají vlasy na hlavě. Markéta: Ale já jsem k tomu došla sama od sebe, vlastním rozumem. Ředitel: Víte, ono moc rozumu a navíc vlastního bývá někdy u obecního zaměstnance horší než vůbec žádný. Ostatně já jsem se o tom zmínil jen tak, pro úplnost. Zato tuhle ty, Jaromíre, ano, ty jakožto lesní rada se budeš muset zvlášť podívat na naše lesníky. Oni jsou to jistě učení lidé a vychodili všelijaké instituty a zvláštní školy, ale způsoby mají prapodivné, samozřejmě jistě spojené s jejich lesnickým stavem. Například ten Bedřich Vypera. Lesní rada: Jo, to je divous, ten Vypera! Kolikrát už jsem mu to vytýkal... On vede pořád svou: „Dělejte si se mnou, co chcete, já za les třeba i život položím.” On prostě pro les nevidí člověka... (ozve se bouchnutí) A proboha, už je tady! Vypera (vchází do dveří): Zdar ingousti! Víte, co to je soustava vetknutých, nízko vzepřených dřevěných nosníků? … No nevíte! To je definice lesa od profesora Pařízka z FLE (čti flé). Nejvyšší čas, aby na vás technokraty přišla nějaká živelná pohroma, jako třeba výměna ministra. Ředitel: Už se stalo, už se stalo, milý ryzí kolego. Přicházíte jako na zavolanou. Právě jsem dostal utajovanou zprávu, že k nám jede z Bruselu nebo z Bonnu certifikátor na nějakou certifikaci FSC. Nevíte náhodou, co to je (podívá se do dopisu) Český standard FSC? Vypera: No, to si piště, že to vím. Český standard FSC je dokument, podle kerýho je od 1. září 2006 cituji: „posuzován soulad lesního hospodaření na území České republiky v rámci prestižního certifikačního systému lesů FSC. Jde o soubor 158 pravidel pro ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření“. No, a ty pravidla jsou seřazeny v rámci celosvětově platných deseti základních principů FSC. Ředitel: Aha.
Vypera: Český standard FSC vznikal v průběhu let 2001 – 2005 a pracovalo na něm více než 40 odborníků sdružených podle převažujícího zájmu v ekonomické, sociální a ekologické sekci. Lesní rada: No schválně, to by mě zajímalo kdo! Vypera: No, například Rezek, Vlašín, Jelínek, Bláha a Krchov. Ředitel: Cože, kdože? Vypera: Krchov! Ředitel: Aha, tak toho tam chápu! Vypera: Poptávka po dřevě a výrobcích z něj s logem FSC rapidně roste. Na trhu je už přes 20 tisíc druhů výrobků s tímto logem. Lesní rada: No, to je pravda, furt se tady někdo poptává na různý pitominy, poptávka roste, ale aby něco kópili, to ne! Ale že by lego? Vypera: Žádný lego, ale logo. Markétko! (přichází Markétka s logem FSC) To je ono. Ředitel: No, výborně, a jak můžeme přesvědčit certifikátora, abychom taky dostali to logo? Vypera: No to je úplně jednoduché: Stačí dodržovat všech 10 principů FSC a 158 pravidel! Ředitel: No výborně, a můžete nám je přiblížit? Vypera: Takže princip 1: Markéto, můžeme? (přichází Markéta s 1. principem) Lesní hospodaření musí respektovat všechny příslušné zákony dané země i mezinárodní úmluvy. Lesní rada: A co přírodní zákony, ty se nemusí dodržovat? Hlavní inženýr: Ne, ty ne, ty už jsou překonaný! Vypera: No. Princip 2 (přichází Markéta s 2. principem): Dlouhodobá vlastnická práva a práva na užívání pozemků musí být právně zakotvena. Lesní rada: A což o to, práva a zákony, ty jsou u nás zakotveny velmi silně. Jenže pak přijde Hitler nebo vítěznej únor, kotva se vytáhne a tradáá… Vypera: Princip 3 (přichází Markéta s 3. principem): Týká se původních domorodých obyvatel jako například indiánů nebo Inuitů. Princip není v České republice aplikovatelný. Hlavní inženýr: Jak není aplikovatelný? U nás máme taky indiány, Romy, Číňany… Vypera: No, prostě není. U nás se to se vztahuje pouze na Kelty. A ti už vyhynuli. A teď princip 4 (přichází Markéta se 4. principem): Podniky lesního hospodaření musí zachovávat nebo zvyšovat dlouhodobý sociální a ekonomický blahobyt lesních dělníků a místních komunit. Lesní rada: Co? Blahobyt místních komunistů? Hlavní inženýr: Ne komunistů, komunit. To jako vobecní blahobyt. Vypera: A jedeme dál, držte si klobouky! Princip 5 (přichází Markéta s 5. principem): Lesní hospodářská opatření musí podněcovat účelné využívání rozmanitých produktů a funkcí lesa tak, aby byla zajištěna jeho ekonomická životaschopnost a celá řada environmentálních a sociálních užitků.
Ředitel: No to je pěkné, tak to máme v podstatě v kapse. Myslím ty sociální požitky. Vypera: No pozor, teď to přijde (přichází Markéta s 6. principem): Šestka: Hospodaření v lesích musí zachovávat biologickou rozmanitost a s ní spojené hodnoty, vodní zdroje, půdu i jedinečné a křehké ekosystémy a krajinné celky, a zajišťovat tak ekologické funkce a integritu lesa. Lesní rada: Vo čem to mluvíte, kolego? (rozhlédne se) Vo čem to mluví, rozumíte tomu? Ředitel: No v podstatě říká, že se mají chránit ty křehké ekosystémy, zatím co ty pevné, ty se můžou drancovat. Vypera: Ale ne. Především ty křehké je třeba chránit. No dál, princip 7 (přichází Markéta se 7. principem) Musí být písemně vypracován a naplňován hospodářský plán. Lesní rada: Sláva, konečně nějaká byrokracie, tomu rozumím, to máme v cajku! Vypera: Markéto, teď přineste ten monitoring! (přichází Markéta s 8. principem) Princip 8: S ohledem na rozsah a intenzitu lesního hospodaření musí být prováděn monitoring, který bude podkladem pro hodnocení stavu lesa. Hlavní inženýr: Veni, vidi, vomity… (všichni se na něho udiveně podívají a on vysvětluje) Přišel jsem, viděl jsem, zvracel jsem. Vypera (přichází Markéta s 9. principem): Princip 9: Hospodářské zásahy v lesích s vysokou ochranářskou hodnotou musí zachovávat nebo rozvíjet charakteristické znaky, jimiž se tyto lesy vyznačují. Lesní rada: Charakteristickým znakem ochranářskejch rezervací je, že tam maj stromy na sobě rudý pruhy. Ale jak to máme rozvíjet, to fakt nevím. Hlavní inženýr: Ale ne, já myslím, že vopravdu charakteristickej znak je ten dvouocasej lev na tý zelený ceduli! Markétka: A víte, proč má ten lev vlastně dva vocasy? Lesní rada: No to nevím, Markétko, honem mi to povězte! Markétka: No voni na tom znaku byli původně dva lvi, ale ten nižší tomu vyššímu vlez do řiti! Vypera: Tak tohle bych už nerozvíjel! (přichází Markéta s 10. principem) Princip 10: Plantáže by však měly být pouze doplňkovou součástí hospodařenív přirozených lesích, je nezbytné snižovat tlak na jejich využívání a podporovat jejich obnovu a ochranu. Hlavní inženýr: No, jak to tak poslouchám, tím nemůže nikdo projít. Ředitel: Hlavní zásada: neztrácet odvahu! Lesní rada: To zvládnu. Nikdy jsem žádnou neměl. Vypera: No, něco vám povím. Certifikátem FSC se v listopadu 2006 mohlo pyšnit více než 78
milionů hektarů lesů v 72 zemích světa. Velké rozlohy státních lesů byly certifikovány v Chorvatsku, Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Nizozemí, Švédsku, Rumunsku a Velké Británii. V České republice na certifikát FSC dosáhlo 5 lesních podniků. Jako první byl v roce 1998 certifikován Polní-lesní podnik Drtiny Mendělejevovy periodické a lesnické univerzity v Brně. Celkově je podle pravidel FSC obhospodařováno zhruba 1 % českých a moravských lesů, zhruba 22 000 ha. Hlavní inženýr: No dobrá, ale co to znamená v praxi, v p r a x i !? Vypera: Například omezení holosečí na max. 0,5 ha, a to dokonce jen u jedné třetiny etátu, u zbytku se holoseč nesmí dělat vůbec! Lesní rada: Pámbu s náma a zlý pryč, kde budeme kácet?! Půl hektaru? Tam se ani nevotočíme s harvestorem a ani s lakatošem. Vypera: No, a dále standardy požadují zvýšení podílu listnatých dřevin a jedle při obnově lesů a ponechávání mrtvého dřeva – minimálně pět stromů na hektar. Hlavní inženýr: Proboha, to nemyslíte, Vypero, vážně, nechávat mrtvé stromy v lese, vždyť to je zdroj všeho neštěstí, to nám nakazí celý les. A celou společnost! Vypera: Ještě chtějí vylišení a ponechání části lesů blízkých přírodě bez zásahů jako příklad pro přírodě blízké lesní hospodaření... Lesní rada: Jo, zase ty pralesy, pořád pralesy! Oni chtěj všude pralesy. Dyť tam lidi zabloudí a přerazí se a dřevo z nich bude nehodnotný a křivý až hanba! Budeme mít z buků jabloně. Vypera: Ale to se podle toho standardu pak už nesmí kácet! Lesní rada (zoufale): Tak to tam asi zetlí nebo co. Bože, Baldíku, kdo to zaplatí? Těch kubíků. Co to jen všechno bude stát? Vypera: Ale pánové, poptávka po FSC dřevě převažuje nad nabídkou, a cenové zvýhodnění certifikovaného dřeva tak dosahuje až několika EUR za m 3 dřeva. Existují i nepřímé, finančně těžko vyjádřitelné přínosy, které může získání certifikátu FSC lesnímu hospodáři přinést. Němečtí vlastníci certifikovaných lesů hovoří o prestiži, garanci odpovědného lesního hospodaření pro občany a odběratele dřeva, lepší postavení na trhu, možnosti udržet si toto postavení, zejména pak v situaci nadbytku dřeva na evropském trhu. Lesní certifikace FSC je pro vlastníka prestižním oceněním odpovědného, přírodě blízkého lesního hospodaření. Ředitel: No a co tam máš dál za jobovky? Vypera (čte rychle až překotně): Úplné vyloučení holosečí kolem vodních toků. Lesní rada: To tam nebudem moct střihnout ani půl hektaru? To je zelenej teror! Vypera: FSC – to je konec plošných odvodňování lesních půd, žádný lesomeliorace! Lesní rada: No dobrý, dobrý. Ale myslím, že jste to byl vy,Vypero, kdo utopil lakatoše v bažině. Příště vás tam necháme aji s traktorem a napíšeme, že jsme vše obětovali na oltář svatého FSC…
Vypera: No myslím, že jste to byl vy, kdo mě tam poslal. No dál: FSC vyžaduje přednostní zaměstnávání místních... Hlavní inženýr: A co mám udělat s těma Ukrajincama, co je zaměstnávám? Lesní rada: No však víš, napíšeš to na naše lidi, jsou v podstatě místní. Starý baby ti do lesa stejně nepudou za těch pár korun, radši se čuměj na seriály v televizi. Vypera: No, já bych jako pokračoval, ne? Dále je tam podpora místních malých dřevozpracovatelů a povinnost snižovat stavy spárkaté zvěře ničící les... Lesní rada: Tak tohle snad ne, proboha, to nedopustím, vždyť my si ty srnečky pipláme od malička. O koho se budeme starat…? A když přijede ministr, co mu budem ukazovat? Ředitel: Jaromíre, nesmutni, bude velký hon, pozveme primátora Pazderku i toho novýho náměstka Vandera. Kluka ušatýho. Markétka: Jen abyste ho netrefili mezi slechy. A pokud ho vezmete naměkko, tak by mohl ještě hodinu odkazovat. Ředitel: No tak, Markéto, nelaškujete! Markéta: To já ne, to vona! Markétka: Huso! (odchází) Markéta: Bachyně! Vypera: Hmmm, bachyně, to mi připomíná, že máme nelegálně přezvěřeno černou zvěří. Dokonce, teď mě tak napadá, dá se říct, že máme černou načerno. Asi by to chtělo nějakého predátora. Markéta: Jo, tak si pozvěte Terminátora, ten byl taky černej: Švarc a ještě Negr. Lesní rada (smutně s hlavou v dlaních): Nám stačí ten certifikátor. Snad nám aspoň nezakážou vyvětvovat. Pánové, kdo nevyvětvuje, neví vo čem je les. Ale já vím jak jim to vysvětlit, logicky, aby to pochopili: V lese je to jako na poli. To je úplně stejný – pole mrkve jako pole smrků. I když jim pak vokážem, jak vypadá náš novej cepák a mulčovač a předvedem jim, jak skvostně umíme vyčistit holinu vod pařezů, to by bylo, abysme je nevohromili. Vypera: Taky je třeba respektovat názory místních obyvatel a konzultovat lesnické plánování a lesní hospodaření s nevládními organizacemi. Lesní rada (zděšeně): Nikdy, konzultovat s těmi přáteli žabí moči! Jen přes mou mrtvolu. Dyťjsou placený ze zahraničí. Vylehávaj na Šumavě, kůrovec se šíří a voni maj ráno svejch 50 euro ve spacáku. A ještě jsou na zdravým vzduchu. Verbež. Markétka (přichází): Pane řediteli, volala mi kámoška, která dělá servírku tady v Nekuřimské zájezdní hospodě, že se tam motá nějaký lesák Chlastakov. Prý je ale původně purifikátor z Brusné u Tišnova. Ředitel: Proboha, to je on. Už je to tady! Vypera (vezme klíče, zvoní a křičí): Už je to tady! Už je to tady!
Ředitel: To je on. To je ten úředník, místo toho, aby řekl, že je z Bruselu, řekl, že je z Brusné, to je jasný, jako že se inženýr jmenuju. Markétko, brnkněte tam a řekněte, že pana Cholesterola srdečně zvu k nám na ředitelství. Řekněte, že mi bude velkou ctí, pokud nás navštíví. Markétka: Říkal jste, že si ho mám nabrnknout nebo jenom brnknout? (odchází) Markéta: Kráva, ta si splete aji přefikátora s inseminátorem… (odchází) Ředitel: Proboha, pánové, to je průser, musíme honem provést opatření. Vypera, vy ho vezmete do pralesa Zoufalá, aby viděl, jak si vážíme přírody. Vy jste jediný, kerej ví, kde to je! Vypera: No jak chcete, řediteli, ale zrovna tam jsou bagry a buldozer a budují tu vaši dopravní naučnou stezku „drajf in“. Ředitel: No tak ho vezmete ke studánce U dubu, aby viděl naše lesní parková zákoutí... Vypera: No to asi nepude, tam jste z toho nechal udělat oboru, studánku právě rozdupali mufloni, který si tam z toho udělali záleh. A z parkovýho zákoutí jste nechal udělat parkoviště. Ředitel: Proboha, co mám dělat? (bezradně se rozhlíží, když náhle vchází Markétka) Markétka: Je tu ten Daněk z občanského sdružení Veverka, pane řediteli, cpe se dovnitř, chce s vámi mluvit… Daněk (vbíhá na scénu): Pane řediteli, zastavte tu stavbu cesty do rezervace Zoufalá. Cesta je předimenzovaná a v rezervaci se navíc nemá těžit dřevo. Vraždíte přírodu i příští generace. Jestli to nezastavíte, tak vám to bloknem. Zablokujeme to, pozveme TV Stara, pošlem to Motýlovi a Prusíkovi a nehnem se vodtamtaď, dokavaď ty stromy zpátky nenarostou. Ředitel (hrozivě): Pane Daňku, nebyl jste ohlášen. Cesta má všechna potřebná povolení. A pokud nemá, tak je bude mít. A taky tam potřebujeme trošku nastartovat přirozené procesy. A teď se sbalte a nechte nás pracovat nebo… (vchází Markétka s Chlastakovem) Markétka: Je tu ten pán, co jste ho pozvali. Ředitel (podlézavě): Good afternoon, dobrý den, panimajetě, da? To je nám vzácná návštěva. Jaká byla cesta…, daleká, viďte. Jsme tak rádi, že jste v pořádku dorazil. Markétko, prosím kávu, sušenky, chlebíčky… A vy, pane Daňku, (s předstíranou úctou) je moc dobře, že jste se přišel za námi podívat, spolupráce s NGO je pro nás (obrací se na Chlastakova ) tak nějak, základem, stavebním kamenem té naší občanské společnosti, viďte pane, pane…, asi jsem přeslechl vaše jméno... Chlastakov: Chlastakov. Ředitel: Najz tu mítjůů, moc mě těší, jsme velice poctěni (podává mu ruku). Theobald Bílý, ředitel obecních lesů. Chlastakov: Chlastakov. No já umím česky, i když jsem z lontu. Hlavní inženýr (k řediteli): Pozor, L.ON.T. je zkratka, znamená Liability on treaty, čili Ručení za smlouvu, tak ten je určitě z Evropské komise.
Ředitel: No to je fajn, že mluvíte česky, aspoň se snadněji v té Evropě domluvíme, že! Daněk: Výborně, vás jsem právě potřeboval, zrovna se chystám psát stížnost do Bruselu na dýdží environment… Ředitel: Právě jsme tu s panem Daňkem probírali záležitost naší lesní cesty. Vznikl jakýsi šum, že by snad měla vést nedejbože přes rezervaci Zoufalá, ale to samozřejmě by bylo, jaksi, v rozporu s těmi pravidly FSC, že? Chlastakov (cpe si do úst sušenky): Hmmm, ano, tak nějak. Ředitel: A odkud to vlastně přijíždíte, z Bonnu či Bruselu? Chlastakov: od nás z Brus… (zbytek zanikne, jak polyká sušenku). Už mě tam tak trochu svrběl zadek. Povídal jsem si, co pořád sedět v tom prdelákově, pojedu se podívat do toho města, třeba na něco narazím a něco trhnu. Znáte to. Ředitel: Ano, ano, samozřejmě. Jste tak skromný. Taková významná organizace, určitě jste už byl všude ve světě…? Chlastakov: Ále, ani ne. Je fakt, že člověk furt někam cestuje a v poslední době mám pocit, že jsem pořád jen na nádraží a tak. Ředitel: Ano? Vypadáte tak zcestovale! Chlastakov: No jo. Lidi pravidelně poškozujou můj dobrej dojem, kterej ze sebe mám. Všichni (kromě Daňka): Lesu zdar! (několikrát se dolívá a Chlastakov stále pije, ostatně i Daněk, jenže ten není zvyklý) Daněk: Pane Chlastakove, můžete prosím během auditu (čti auďit) prověřit ochranu a obnovu, aby k tomu tady už nedocházelo? Chlastakov: No a tady snad k něčemu dochází, no ne... Daněk: Oni tu ty lesy rabují, na sovy, chrousty a píďalky nedbají. Všechno kácejí. Na prodej do ciziny. Chlastakov: No jo, bez obav, mládeži, bez obav. Ochranu především. Jen vopatrně. Kam že píšete tu stížnost? Daněk: Chystám se psát stížnost do Bruselu na dýdží environment! Chlastakov: No jo, já znal taky jednoho dýdžeje, a von teda slopal jak duha. Však von byl myslím taky z toho Hnutí DUHA. Hlavní inženýr (nalije do kalíšků slivovici): Tak lesu zdar! A škodné zmar! Všichni (kromě Daňka): Lesu zdar! (Chlastakov i Daněk stále pijí) Daněk: Mohli bychom začít a u d i t (čti a-u-ďit) v lese, nemyslíte?
Chlastakov: Nač ten spěch kolego, tady se sedí dobře. A udit můžeme tady, je tu teplo, dobré jídlo a pití a samí příjemní lidé. Nakonec vlastně člověk žije, aby tak nějak trhal květy rozkoše (dívá se významně na Markétu)… A jak se vám vlastně, pánové, práce daří? Vypera: Od té doby, co jsem začal střílet turisty, tak je ticho po pěšině. Hlavní inženýr: Jen ti houbičkáři, na podzim nám rušej zvěř a motaj nohma mezi stromama. Drogeři jedni. Daněk (podnapilý, čte ze standardů FSC): Houby jsou důležitým nedřevním produktem lesa,, takzvaný non-timber forest produkt, a podle Českého standardu FSC je žádoucí, aby lesní hospodáři rozšiřovali sortiment produktů lesa a vymanili se závislosti na smrkový kulatině. Chlastakov: Závislosti. Vo tom mi povídejte. S těma jsem si už užil… (pokyne na Markétku a nechá si nalít) Na Den nezávislosti!!! Ale pokračujte, soudruzi. Vypera: Jo pane Chlastakov, vy jste takovej oduševnělej člověk, já vám tady přečtu jednu báseň z časopisu Veronika, to je časopis ochránců přírody, který loni oslavil dvacet let svého trvání. (Chlastakov naznačuje, že ne, ale Vypera přesto pokračuje) Jo, je to od insitního básníka Václava Homolky a jmenuje se to Houby (ukloní se do obecenstva a deklamuje) Houby/ Voníte tak tajemně a jemně/ jak štědrá je naše planeta Země/ a proto chraň přírodu/ živitelku všech národů! (potlesk) Chlastakov: Nedělní chvilka poezie! Ale co próza, pánové, práce neboli hokna? Lesní rada: Mohlo by být lépe. Ale máme moc rezervací. Vláda nás omezuje na těžbě a nic nám za to nedává. A přitom musíme plnit městskou kasu a do toho ty NGOs… Ředitel: Prosím omluvte Jaromíra, je tak nějak ze staré školy. Daří se nám báječně a ještě uspokojujeme celospolečenskou poptávku, hlavně funkci rekreační. Jinej by koukal, aby to sypalo, ale to já ne. Já přemejšlím, jak to jen udělat, aby se město a radní mohli spolehnout. V nejhorším mě bude hřát čisté svědomí. Co jsou peníze proti čistému svědomí. Prach a marnost! Lesní rada: Mohlo by být lépe, naše možnosti jsou omezený. Daněk (opilý a rozčílený): Ano, totiž ne! Vaše možnosti jsou neomezený, omezený jste jen vy. Hlavní inženýr: Přesně tak. Les je čistej, stromy v řadě, zvířata veselý. Vypera: Tedy čistej, čistej! Tady je nepořádek na denním pořádku! Ale bylo by třeba postupně snižovat stavy muflonů a srnců a veškeré zvěře, co nám malé stromky, tu lesní omladinu, žere. Lesní rada: A daňků! Chlastakov: No, zvěřinu, tu já miluju. Takový kančí boky… Hlavní inženýr: Ano, ano, na víně. Chlastakov: No jo, po tom bych se utloukl, ale s brusinkama, pánové, s brusinkama. Tak to dělaj u nás na rychtě. Ředitel: Markétko, ohřejte návštěvě alespoň srnčí guláš.
Markéta: Ty nosíš kafe, já nosím jídlo. Markétka: Huso! Markéta: Kozo! Chlastakov: Úžasné, delikatesní. To takhle svačíte každý den? Lesní rada, hlavní inženýr, Vypera: Ano! Ředitel: Ne, ne! Výjimečně, na počest sympatického hosta. Chlastakov (má plnou pusu, listuje si ve standardu FSC a žvýkaje polohlasně čte): Pálení klestu a těžebních zbytků není přípustné… U nás se to zapaluje pneumatikama. Lesní rada: Přesně jako my. Moje řeč. Takhle to shoří všechno. Ředitel (vztekle na půl huby): Mlč, Jaromíre, nevidíš, že nás zkouší… (nahlas) To už se dávno nepoužívá. Všechno štěpkujeme a ponecháváme v porostu. Markétka (stále dolévá, pije už jen Chlastakov) Chlastakov (listuje si ve standardu FSC a polohlasně čte): Vlastník lesa při lesním hospodaření respektuje místa zvláštního kulturního nebo náboženského významu. Co to je? Lesní rada: Ano, to je u nás hlavně závodní okruh Velká cena. To je božské místo, tam to sviští jedna radost. To má taky kulturní význam, panečku. Koukám se na ty závody pěkně z posedu, úplně zadarmo. Daněk (opile, sentimentálně): Kvůli tomu okruhu padlo několik desítek hektarů lesů Pohádky máje. Překrásné komplexy dubových bučin a bukových doubrav s lípou. Co by na to řekli Ríša a Helenka, a co by na to řekli bratří Mrštíkové – Aloisi!, Viléme!, Jarmilo!… (hlava mu padá na stůl a usíná) Chlastakov (naprosto nereaguje na Daňka): A co takhle nějaká společnost? Zábavy, pánové, pořádáte? Dejme tomu kartičky? Lesní rada, hlavní inženýr, Vypera (nadšeně přitakávají): Jistě... Ředitel: Ale co vás napadá, karban to ne, ani zdání. Ani sám nevím, jak se to drží v ruce. Já se vám podívám na kulovýho kluka a zvedne se ve mně taková ošklivost. Hlavní inženýr: A teď vám konečně ukážeme náš les. Jistě oceníte naši hercynskou směs. Chlastakov: No, to jsem ještě nepil, jenom jestli to není takovej poblijon jako pražský výběr! No co, můžem zkusit hercynskou! Ředitel: Pojedete ve svém voze nebo vám můžu nabídnout místo vedle sebe? Chlastakov: Hmmm, třeba s vámi. (při pokusu o vztyčení se zamotá a usedá těžce na židli) Myslím, že venku je nevlídno a brzo bude tma. Vypera: Ano, ano, myslím, že ráno je moudřejší večera. Budete koukat, krásnější lesy jste jaktěživ neviděl. Těch veverek, co v nich žije, a některý jsou i bílý. A lesní studánky jsou naší chloubou…
Ředitel: Víte, když už se takto známe, rád bych se pozeptal, jak to vidíte s tím certifikátem. Vím, že nesmíte prozrazovat, stačí jen naznačit, v čem je případně potřeba přidat… Chlastakov (značně podnapilý): Co? Přidat? Ne, už mi nepřidávejte, už nemohu! (pauza) Je mi to nepříjemné pánové, ale po cestě jsem měl velká vydání. V Tišnově u Machrů a taky pak tady v nádražce. Jsem zvyklý cestovat s veškerým komfortem. No proč si vlastně něco odpírat, že? Podívejte se na mne. Neumím nic, ale pravidelně to trénuji. A to stojí peníze! Stále nějaká vydání… Ředitel: Ale, hmmmm, ovšem, tak nějak, pokud jde o to, to je vlastně maličkost. Udělal jste pro nás spoustu práce, a my bychom se vám rádi odvděčili. (Chlastakov podřimuje, ředitel mu strká do kapes od vesty peníze) Chlastakov (probere se): Stále nějaká vydání… Ředitel (tuhne mu úsměv): Pane Chlastakov, můžeme… (Chlastakova napůl spícího odvádí z pódia, za nim ostatní podpírají Daňka) Chlastakov (odcházeje): Stále nějaká vydání… Na scénu přichází cimbálovka a hraje Do lesa ňa poslali, sekeru mi nedali. Obraz poslední čili podobraz (na scénu přichází ředitel, hlavní inženýr, lesní rada, o něčem diskutují, přibíhá poštmistr) Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jste pokládali za certifikátora, nebyl žádný certifikátor. Všichni: Nebyl certifikátor? Poštmistr: Vůbec žádný certifikátor, dozvěděl jsem se to z tohohle psaní. Ředitel: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní? Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesl mi na poštu psaní. Kouknu na adresu a vidím: do Poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi, povídám si, to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě, EU, anebo kam. Vezmu jej a rozpečetím. Hlavní inženýr: Jak jste se opovážil? Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mně ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou, ale zmocnila se mne taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím! Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel „Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!“ A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: „Otevři, otevři, otevři!“ A tak jsem si vzpomněl, jak mi říkali před lety, že informace o podvracečích republiky jsou důležitější než poštovní tajemství. Jak jsem zlomil pečeť – místo krve v žilách oheň, a otevřu: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola. Lesní rada: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti? Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není to ani osobnost, ani vysoce postavená.
Ředitel: A čím tedy je podle vašeho názoru? Poštmistr: Ani ryba, ani rak, čert ví, co je! Nejspíš podvodník, vůbec není certifikátor, a už vůbec ne z Bruselu. Je purifikátor z Brusné u Tišnova, ale teď tam už nebydlí... Ředitel: Co? Tak to nebyl certifikátor FSC? Takže to nebyl lesák? Poštmistr: Ne ne, to byl houmlesák, povaleč z nádraží. A mě to bylo hned divný, že nemá ani mobil a posílá vobyčejnej dopis. Dopis už tady z Nekuřimi neposlal nikdo dobrejch 5 let. Lesní rada: No dobře, ale co v tom dopise bylo? Poštmistr: Tak já vám kousek přečtu: Alois Držáček, Poštovská ulice č. 10. Čau Lojzo, tak sem hodil veksl do obecních lesů v Nekuřimi. Šeci maj ze mě bobky, že su nákej cedrifikátor nebo co. V paluši u role v Nekuřimi sem vrknul, že su purifikátor, abysem jako neříkal očisťovač, no voni hned padli na… (zarazí se) Etický kodex sdružení AIDS mi znemožňuje to přečíst. Jo a ještě tady: „Ja su sice rovinovej sokol, ale tady sem na ně našil betelnýho levingstona. Chalka je tady betálná, slopám s nima vizoura, radši ale pudu pali, než to prdne…“ Markétka (vbíhá na scénu): Pane řediteli, pane řediteli, volají z magistrátu, že k nám jede certifiátor! Ředitel: Tak už je to tady, certifikátor dvě. Van sud Hoven (vchází v profi mundůru, helma, svítivá vesta s nosičem a držákem na papíry od firmy NEPCon ): Tobry ten, ja sem s mesta den Hag, s Niderland, moje meno je Ludvwig Van sud Hoven. Ja vymenovany certifikátor… Na scénu vbíhá Markétka s velkým nápisem POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. Konec
