Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Analýza výskytu starých ekologických zátěží ve vybraných obcích regionů Hlinecko a Chrudimsko Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Bc. Petr Junga, Ph.D.
Vypracovala: Jana Pavlíčková
Brno 2013
(zadání)
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza výskytu starých ekologických zátěží ve vybraných obcích regionů Hlinecko a Chrudimsko vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis ………………………
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Petru Jungovi, Ph.D. za cenné rady a za odborné vedení při zpracování bakalářské práce. Dále děkuji obecním úřadům v Hlinsku v Čechách a Boru u Skutče za vstřícné chování a poskytnuté informace. V neposlední řadě patří mé poděkování panu Ing. Emilu Plškovi za provedení po lokalitě v Boru u Skutče a jeho cenné postřehy.
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na provedení zhodnocení současného stavu starých ekologických zátěží a řešení jejich odstranění a následného zařazení zpět do krajiny. Bakalářská práce je rozdělena do několika částí. První část se věnuje základním pojmům, vybraným legislativním předpisům souvisejícím s odpadovým hospodářstvím a životním prostředím a programům vyhodnocení zátěží životního prostředí. Druhá část se zabývá základními typy kontaminantů, klasifikací zátěží a jednotlivými způsoby sanace. Ve třetí části jsou uvedeny možnosti následné rekultivace zátěží a ekonomika sanačních technologií a rekultivačních prací. Poslední část je věnována konkrétním kontaminovaným oblastem v regionech Hlinecko a Chrudimsko, způsobu sanace v těchto oblastech a následnému vyvození závěrů ze získaných údajů. Jako zdroje informací sloužily údaje získané z dostupné literatury, vlastního terénního průzkumu, internetových pramenů, pořízených fotografií, odborných studií a konzultací s místními úřady a občany. Klíčová slova Pojem kontaminant (polutant), staré ekologické zátěže, sanace ekologických zátěží, sanační technologie, kontaminace zemin, kontaminace podzemní vody, rekultivace, odpady
Abstract The Bachelor’s thesis objective is to assess existing conditions of contaminated sites and find suitable solutions, which is to remove the contamination and return the area to its original natural environment. The Bachelor’s thesis is divided into four parts. The first part is dedicated to basic concepts. The selection of legislative regulations connected to waste economy and environment and to analysing environmental burden. The second part deals with basic type of contaminants, burden classification and the methods of remediation. The third part refers to the possibilities of subsequent reclamation burden and economy of Remedial technology and land reclamation works. Last part is dedicated to certain contaminated areas in the region of Hlinecko and Chrudimsko, methods of remediation in those areas followed by conclusion of obtained information. The information was gained from literature, my own land research, internet
sources, and captured images, professional studies and consulting with local people and authorities.
Key words Term polutant, contaminated sites, remediation of contaminated sites, remedial technologies, soil contamination, groudwater contamination, land reclamation, waste
OBSAH:
1. ÚVOD ....................................................................................................................................9 2. CÍL PRÁCE............................................................................................................................ 11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................................ 11 3.1. Základní pojmy ............................................................................................................. 11 3.2. Klasifikace ekologických zátěží ...................................................................................... 15 3.3. Legislativa .................................................................................................................... 18 3.4. Staré ekologické zátěže a jejich vliv na ŽP ..................................................................... 18 3.4.1. Posuzování vlivů na ŽP ........................................................................................... 18 3.4.2. Vyhodnocení zátěží ŽP (VZŽP)................................................................................. 19 3.5. Základní typy kontaminantů ......................................................................................... 19 3.5.1. Organické kontaminanty........................................................................................ 19 3.5.2. Anorganické kontaminanty .................................................................................... 20 3.5.3. Vlastnosti kontaminantů........................................................................................ 21 3.5.4. Forma kontaminantů ............................................................................................. 21 3.6. Průzkum kontaminovaného území................................................................................ 21 3.6.1. Systém evidence kontaminovaných míst ................................................................ 22 3.7. Riziková analýza (analýza rizik) ..................................................................................... 22 3.8. Ekologický audit ........................................................................................................... 23 3.9. Fáze sanačního procesu ................................................................................................ 24 3.10. Vymezení a popis jednotlivých postupů sanace, možnosti dekontaminace.................. 24 3.10.1. Uzavření kontaminovaných lokalit ....................................................................... 24 3.10.2. Metoda přemístění .............................................................................................. 25 3.10.3. Ošetření metodami in-situ.................................................................................... 25 3.10.4. Ošetření metodami ex-situ ................................................................................... 25 3.11. Přirozená schopnost regenerace zeminy ..................................................................... 25 3.12. Vybrané metody sanace kontaminovaných zemin a podzemní vody ........................... 26 3.12.1. Dekontaminační metody ...................................................................................... 26 3.12.2. Izolace kontaminovaného území .......................................................................... 27 3.13. Povrchové a spodní těsnění starých ekologických zátěží ............................................. 28 3.14. Možnosti rekultivace .................................................................................................. 29 3.14.1. Technická rekultivace skládek .............................................................................. 29
3.14.2. Biologická rekultivace .......................................................................................... 29 3.14.3. Lesnická rekultivace ............................................................................................. 29 3.14.4. Sadovnická rekultivace......................................................................................... 30 3.14.5. Nebiologické využití uzavřených skládek .............................................................. 30 3.15. Ekonomika sanačních technologií a rekultivačních prací ............................................. 30 4. VLASTNÍ PRÁCE ................................................................................................................... 32 4.1. Lokalita 1 – Hamřík Hlinsko........................................................................................... 32 4.1.1. Popis lokality ......................................................................................................... 32 4.1.2. Geografické a klimatické vymezení území .............................................................. 33 4.1.3. Geologické poměry území ...................................................................................... 34 4.1.4. Hydrologické poměry území ................................................................................... 35 4.1.5. Hospodářské a sociální poměry území .................................................................... 35 4.1.6. Vznik havarijního stavu a jeho rizika....................................................................... 35 4.1.7. Druh a rozsah kontaminace ................................................................................... 36 4.1.8. Monitoring lokality ................................................................................................ 38 4.1.9. Plánovaná nápravná opatření ................................................................................ 39 4.1.10. Vlastní hodnocení a návrh možných řešení ........................................................... 41 4.2. Lokalita 2 – Bor u Skutče ............................................................................................... 42 4.2.1. Popis lokality ......................................................................................................... 42 4.2.2. Geografické a klimatické vymezení území .............................................................. 43 4.2.3. Geologické poměry území ...................................................................................... 43 4.2.4. Hydrologické poměry území ................................................................................... 44 4.2.5. Hospodářské a sociální podmínky .......................................................................... 45 4.2.6. Vznik havarijního stavu a jeho rizika....................................................................... 46 4.2.7. Druh a rozsah kontaminace ................................................................................... 46 4.2.8. Monitoring lokality ................................................................................................ 48 4.2.9. Realizovaná a plánovaná nápravná opatření ......................................................... 48 4.2.10. Vlastní hodnocení a návrh možných řešení ........................................................... 50 5. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 50 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................ 52 7.SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................................ 55 8. PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 56
1. ÚVOD V posledních desetiletích lze vysledovat stále se zrychlující trend, spočívající ve větší péči o životní prostředí. Tento trend je spojen s oficiálním uznáním, deklarovaným již v roce 1975 v Helsinkách v rámci konference o bezpečnosti v Evropě a především s přistoupením na obecně deklarovaný přístup tzv. sustainable development (Rio de Jeneiro, Tokio) – systém udržitelného rozvoje. V Deklaraci o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro bylo konstatováno, že „Pro dosažení udržitelného rozvoje musí ochrana životního prostředí tvořit integrální součást vývojového procesu a nemůže být zohledňována izolovaně od nich.“ Do obecných problematik udržitelné rozvoje patří i problematika starých skládek a míst, kde bylo lokálně kontaminováno horninové a zeminové prostředí včetně podzemních vod. Tato místa jsou potencionálním zdrojem ohrožení životního prostředí nebo již životní prostředí přímo ohrožují. Zjištění tohoto stavu a jeho následné vylepšení je jednou z deklarovaných priorit ve většině států. (VANÍČEK, 2002) Zhruba v polovině osmdesátých let se na území ČR odhadovalo, že v každém okrese se nachází cca 30 skládek. Tyto skládky byly většinou velmi špatně zabezpečené a často označované jako skládky „divoké“. Skládky „divoké“ byly nejrozšířenějším a bohužel nejméně vhodným způsobem odstraňování odpadů. S rostoucím objemem odpadů úměrně roste i počet divokých skládek, které se nacházejí v sídelních obcích, v jejich bezprostředním okolí nebo ve volné přírodě. Avšak i některé oficiálně uznané skládky měly přednost pouze v oplocení a v evidenci množství navezeného odpadu. Speciální těsnící systémy pro ochranu podloží v této době prakticky neexistovaly. Dnešní odhad je již vyšší a pohybuje se kolem 100 lokalit na okres, které v sobě zahrnují i již dříve opuštěná místa. (VANÍČEK, 2002), (DIMITROVSKÝ, 1995) Další místa, kde sice nebyl ukládán odpad, ale kde došlo ke kontaminaci zeminového prostředí jsou například místa, na kterých došlo k úniku nebezpečných látek do podzemí. Velkého rozsahu dosáhlo znečištění okolo chemických továren, vojenských území, průmyslových komplexů, ale i v místech přepravy a stáčení různých chemických látek, čerpacích stanic pohonných hmot, v místech skladování a zvýšené aplikace hnojiv, pesticidů apod. Zvláštní pozici získaly staré ekologické zátěže při privatizaci podniků počátkem devadesátých let, které byly registrovány, oceněny a postupem času sanovány za finanční podpory Fondu národního majetku (FNM). 9
Dřívější základny sovětské armády mají kompletní registraci, která zahrnuje záznamy o remediačních postupech a je uložena na MŽP. Místa, která byla kontaminována českou armádou, jsou registrována na ministerstvu obrany a jejich regionálních institucích. Řešení jakéhokoliv problému spojeného s poškozením životního prostředí vyžaduje poměrně složité interakce mnoha inženýrských oborů. Těmito interakcemi se v současné době zabývá především obor označovaný jako environmentální geotechnika, který řeší složitý vztah mezi zeminovým a horninovým prostředím včetně v něm obsažené podzemní vody a potenciálním kontaminantem. Při řešení starých ekologických zátěží si musíme položit základní otázky – Jak daná kontaminace vznikla a jak je vážná, jaký je její rozsah? Ohrožuje kontaminace lidské zdraví a okolní životní prostředí? Jak má být s tímto ohrožením nakládáno? Úspěšné vyřešení problému starých ekologických zátěží vyžaduje již zmíněnou spolupráci specialistů v dílčích oborech a také úzkou spolupráci mezi institucemi zodpovědnými za stav životního prostředí, výzkumnými pracovišti a realizátory sanace, schopných porozumět problému a dokázat překročit hranice klasických jednotlivých disciplín. (VANÍČEK, 2002) Nejrozšířenějšími kontaminanty jsou naftové produkty (benzín, diesel, petrolej, maziva a topné oleje) chlorované alifatické hydrokarbonáty a následně těžké kovy, v poslední době je větší pozornost věnována dalším organickým látkám (polycyklické aromatické uhlovodíky, impregnační látky dřeva a dehet). Narušení potenciálu krajiny se promítá do mnoha složek životního prostředí – např. do reliéfu, ovzduší, vodstva, půdy, bioty, ale také do sociální a kulturní sféry. Jednou z účinných cest eliminace negativních dopadů je rekultivace, která má z hlediska kvality životního prostředí mimořádný význam. Řešení starých ekologických zátěží však vyžaduje významné finanční prostředky a zároveň mnoho času. Současně nelze vyloučit nárůst ekologických zátěží a to nejenom vznikem problémů s aktivitami současnými, ale i budoucími – nemohou se opominout různé havárie, selhání lidského faktoru ani případy úmyslného poškození. (VANÍČEK, 2002), (HAVRLANT, 1998), (DIMITROVSKÝ, 1995) Pro vypracování bakalářské práce na téma „Analýza výskytu starých ekologických zátěží v obcích regionů Hlinecko a Chrudimsko“ jsem se rozhodla na základě skutečnosti, že problematika starých ekologických zátěží je velmi aktuální a setkala jsem se s nimi na mnohých místech v okolí svého bydliště. Tuto problematiku jsem se rozhodla řešit v oblastech Hlinecka a Chrudimska, kde v současné době žiji. 10
2. CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je provedení analýzy výskytu starých ekologických zátěží ve vybraných oblastech regionů Hlinecka a Chrudimska. Zájmová území budou charakterizována z hlediska jednotlivých složek životního prostředí (zejména přírodní, hospodářské a sociální podmínky) s důrazem na lokality vybraných obcí. Zároveň bude má práce dále obsahovat zhodnocení vlastního terénního průzkumu a provedených odborných průzkumných a sanačních prací. Na základě zjištěných výsledků budou navrženy možnosti řešení zjištěných zátěží (výčet nutných sanačních a rekultivačních opatření).
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Základní pojmy V této kapitole jsou uvedeny základní pojmy, které jsou v práci používány:
Staré ekologické zátěže „Pojem staré ekologické zátěže či ekologické zátěže se chápe ve smyslu škod,
které z nich vznikají, za které by se měly považovat takové obsahy a podmínky výskytu a migrace nežádoucích látek, včetně změněných vlastností vod, hornin, ovzduší, odpadů a výrobků, které svojí přítomností či svými vlastnostmi a projevy v zájmovém území způsobují či mohou v reálném čase způsobit nežádoucí ekologickou újmu (definuje zákon č. 17/1992 Sb. O životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů) a tím i nepřiměřené ekonomické škody.“ (POKORNÝ et al., 2001) Starými zátěžemi jsou obvykle místa, na nichž byly nebo jsou uloženy odpady a nejrůznější materiály, často i zdraví nebezpečné, a poté místa, na nichž se zacházelo s rizikovými látkami (např. bývalá výrobní zařízení). Škodlivost starých ekologických zátěží spočívá v kontaminaci životního prostředí, čímž je ohroženo zdraví člověka a fauny, je narušena flóra, emisemi poškozen rovnovážný stav plynů v atmosféře, zejména ozonosféry. Jejich nebezpečnost vzrůstá omezenou možností předvídat probíhající fyzikální i chemicko-biologické procesy uvnitř tělesa zátěže, neboť obvykle není přesně znám obsah látek, které jsou zde uloženy. (FILIP et al., 2006)
11
Skládky
„Skládka je technické zařízení určené k ukládání předepsaných druhů odpadů za daných technických a provozních podmínek při průběžné kontrole vlivu na životní prostředí.“ (FILIP et al., 2006) „Skládka se definuje jako prostor, kde se ukládají odpady.“ (POKORNÝ et al., 2001)
Skládky nezabezpečené (reliktní divoké, černé)
Jedná se o sládky, u nichž není znám obsah odpadu, a protože nejsou izolovány od okolí, mohou na něj mít nežádoucí vliv. (POKORNÝ et al., 2001)
Skládky zabezpečené
Skládky zabezpečené definujeme jako technická zařízení k ukládání odpadu za předepsaných technických a provozních podmínek s průběžnou kontrolou vlivu na životní prostředí. Tyto skládky jsou od svého okolí izolovány tzv. bariérami, jsou odvodněny a chráněny před vnějšími vodami, mohou obsahovat jímací zařízení na skládkový plyn, mají předepsané technické vybavení pro nezávadný příjem odpadů a mají monitorovací zařízení. Rozeznáváme čtyři skupiny technického zabezpečení skládek, a to podle druhu ukládaného odpadu, který je charakterizován zařazením do jedné ze čtyř tříd podle vyluhovatelnosti. Ve skupině S I se ukládají zeminy a hlušiny, výluhy odpovídají I. tř. vyluhovatelnosti. Ve skupině S II je zařazen ostatní odpad, jehož výluhy ukazují na II. tř. Do skupiny S III zařazujeme komunální odpad, který podle vyluhovatelnosti nelze hodnotit a dále odpady vykazující hodnoty vyluhovatelnosti III. tř. Do skupiny S IV jsou ukládány nebezpečné odpady, jejichž vyluhovatelnost překračuje limity III. tř. Skupiny S III a S IV mohou vážně ohrožovat okolí a životní prostředí. (POKORNÝ et al., 2001), (FILIP et al., 2006) Podle
třídy
vyluhovatelnosti
a
podle
způsobu
technického
zabezpečení
a provozování se dělí skládky na 3 skupiny. Ve skupině S-IO (inertní odpad) musí ukládané odpady vyhovět limitům II. tř. vyluhovatelnosti a je zde nutné nepropustné geologické podloží nebo těsnění. Ve skupině S-OO (ostatní odpad) musí ukládané odpady vyhovět limitům III. tř. vyluhovatelnosti nebo se jedná o odpady podle vyluhovatelnosti nehodnotitelné, např. komunální odpad a je zde nutné předepsané těsnění. Do skupiny S-NO (nebezpečný odpad) se řadí odpady, které nemusí vyhovět
12
limitům vyluhovatelnosti III. tř., tedy je překračují. Je zde nutné předepsané kombinované těsnění. (FILIP et al., 2006)
Odpad
„Odpad je movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí chce nebo má v úmyslu zbavit, nebo které má povinnost se zbavit na základě zvláštního předpisu.“ (FILIP et al., 2006) „Za odpad se považuje movitá věc, které se chce majitel zbavit nebo podle předpisů vzniká povinnost se jí zbavit z hlediska ochrany životního prostředí. Rozlišujeme dvě kategorie odpadů – odpady ostatní (O) a odpad nebezpečný (NO)“ (POKORNÝ et al., 2001)
Nebezpečný odpad
„Odpad uvedený na Seznamu nebezpečných odpadů a odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností.“ Takovými vlastnostmi jsou např. výbušnost, hořlavost, žíravost, infekčnost, ekotoxicita, radioaktivita, uvolňování jedovatých plynů, oxidační schopnost, následná nezabezpečenost apod. V katalogu odpadů jsou označeny hvězdičkou. (FILIP et al., 2006)
Komunální odpad
„Veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a odpad, který vzniká při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě zeleně včetně hřbitovů.“ Komunální odpad obsahuje nejen kategorii odpadu ostatního, ale v malém množství též nebezpečného. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004)
Nakládání s odpady
„Nakládání s odpady je jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skládkování, úprava, využívání a odstraňování.“ (FILIP et al., 2006)
Skládkování odpadů
„Přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny do zařízení k tomu určených.“ (FILIP et al., 2006)
Úprava odpadů
„Úprava odpadů je činnost, která vede ke změně jejich fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností (včetně jejich třídění), aby je bylo možno snadněji 13
přepravovat nebo využívat či odstraňovat, popř. se úpravou snížil jejich objem nebo omezila či odstranila jejich nebezpečnost.“ (POKORNÝ et al., 2001)
Využívání odpadů
„Činnost vedoucí k získání druhotných surovin, k recyklaci odpadů, případně k jinému využití fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností odpadů. Příkladem je využití odpadu jako paliva, jeho předúprava, regenerace určitých organických látek, kyselin nebo zásad, recyklace k získání kovů nebo anorganických látek, rafinace použitých olejů atd.“ (FILIP et al., 2006)
Odstraňování odpadů
„Nakládání s odpady, jehož cílem je trvale zabránit škodlivému ovlivňování složek životního prostředí. Jedná se zejména o termickou a chemickou úpravu, fyzikální a biologickou stabilizaci, jakož i o ukládání odpadů na skládku a do podzemních prostor.“ (POKORNÝ et al., 2001)
Degradace
Jedná se o poškození, narušení určité přírodní složky, zdroje, potenciálu krajiny, životního prostředí, kdy uvedení do původního stavu přírodními procesy je ještě možné, skonči-li hospodářské i jiné aktivity, vyvolávající degradační vlivy (např. snížení imisí, vyčištění vodního toku, ozdravění lesů apod.) (HAVRLANT, 1998)
Devastace
Znehodnocení, zničení určitého přírodního zdroje, krajinné složky, potenciálu krajiny, kdy uvedení do původního stavu přírodními procesy již není možné ani po likvidaci příčin devastačních vlivů, ale pouze technickými zásahy sanace, případně rekultivace, revitalizace. Určité možnosti po ukončení negativních vlivů spočívají v jiném funkčním využití např. zalesnění devastovaných terénů aj. (HAVRLANT, 1998)
Sanace
„Sanace lze definovat jako přijetí opatření k nápravě škod způsobených lidskou činností na krajině nebo majetku, jedná se o samotné odstranění příčin a následků způsobených škod. Sanace ekologických zátěží je proces odstraňování materiálů a látek ohrožujících dlouhodobě složky životního prostředí.“ (INTERNET 1)
14
Rekultivace
„Rekultivace skládek jsou malou částí z technického oboru rekultivace, ve kterém se řeší zkulturnění půdy a její opětovné zařazení do krajiny, která byla předtím zpustošena lidskou činností nebo přírodními živly. Cílem rekultivace skládky jsou opatření, kterými se zajistí úspěšné ozelenění povrchu skládky, sníží se množství odtékající průsakové vody a zamezí se obtěžování okolí skládkovým plynem.“ (FILIP et al., 2006) „Rekultivace je soubor různých opatření a úprav, kterými zúrodňujeme půdy znehodnocené a zpustošené přírodní nebo lidskou činností.“ (POKORNÝ et al., 2001) Rekultivace souvisí s opětovným začleněním zdevastovaného území do krajiny, návrh plánu na uzavření skládky a následnou péči o ni byl podmínkou k udělení souhlasu k provozování skládky.
Revitalizace
Revitalizace znamená obnovení a oživení, celková obnova a oživení krajiny poškozené lidskou činností ve všech jejích funkcích. (INTERNET 2)
3.2. Klasifikace ekologických zátěží V literatuře existují různá kritéria pro klasifikaci zátěží. Za nejvhodnější jsem zvolila dělení podle knihy Ochrana životního prostředí od Z. Wittlingerové a F. Jonáše, tedy dělení podle:
Průkaznosti
Podle průkaznosti dělíme zátěže na prokázané (ověřené); předpokládané neboli ty, kde existují náznaky o možnosti ovlivnění životního prostředí, ale konkrétní ohnisko znečištění nebylo prokázáno; potenciální, ke kterým může při provozu určitého zařízení či v důsledku určité činnosti dojít; a latentní (skryté) neboli ty, ke kterým s velkou pravděpodobností došlo, ale zatím nebyly přímo zjištěny a mohou se nepřímo projevit. Poslední skupinou jsou zátěže falešné (klamné), tedy zátěže, které jsou za zátěže považovány na základě chybných předpokladů.
Doby vzniku
Podle toho, kdy zátěže vznikly, rozlišujeme ty, které vznikaly před 1. světovou válkou, zde jde v prvé řadě o staré skládky průmyslových odpadů a haldy, v jejichž blízkosti dochází ke změně kvality infiltrovaných a následně z hald vytékajících vod. 15
Dále zátěže vznikající mezi roky1914-1948, jedná se o zátěže u podniků, které byly provozovány v tomto období, z nichž některé byly postupně likvidovány, ale zbyly po nich např. jímky se zbytky dehtů s vysokými obsahy fenolů, kalová pole a v některých případech pak i provozy vybudované během 2. světové války. Další skupinu tvoří zátěže vznikající v letech 1948-1989, jde o většinu zátěží, které vznikly v období tzv. státních podniků, kdy za veškeré škody zodpovídal stát. Od roku 1989 do současnosti se jedná o nové zátěže – stále vznikající zátěže, např. při provozu komunikací, využívání zemědělské půdy, provozu skládek apod. Poslední, zvláštní skupinou zátěží jsou budoucí zátěže, které již v minulosti vznikly, resp. v současnosti vznikají, ale zatím nejsou za zátěž podle současně platných předpisů považovány.
Příčiny vzniku
Příčiny vzniku mohou být různé, např. nedodržení právních předpisů; nedodržení technologických předpisů, zátěže mohou vznikat nahodile neboli jako havárie nebo v důsledku přírodní katastrofy apod. Mohou být však také řízené, zde dochází ke znečištění v souladu s platnými předpisy (např. při zimní ochraně komunikací před námrazou, hnojení, likvidací nežádoucích organismů). Další skupinou jsou zátěže nevyhnutelné, u kterých působí znečištěné atmosférické srážky v urbanizovaných celcích. Při sanačních pracích může dojít ke škodám také vytékáním látek z odtěžovaných zemin, zavlečením znečištění do míst, která kontaminována nebyla nebo emisemi z dopravních a těžebních prostředků.
Mechanismu vzniku
Podle vztahu mezi zdrojem znečištění a projevem tohoto znečištění v životním prostředí lze rozlišit zátěže: primární (přímé), vznikající vlivem bezprostředního úniku (v řadě „horninové prostředí – podzemní voda – povrchová voda“), vlivem migračních faktorů; dále sekundární, kdy vlivem kontaminace ovzduší dochází k ovlivnění srážek, půdy a podzemních vod a terciérní, kde k překročení limitních hodnot dochází kumulací mnoha různých faktorů.
Typu znečišťující látky
Mezi hlavní typy znečišťujících látek patří látky chemické (anorganického a organického radioaktivní
původu), a
teplotní
mikrobiologické (způsobené
(nejrůznější
nežádoucí
a podzemních vod). 16
změnou
patogenní
organismy),
teploty
povrchových
Vlastností znečišťující látky
Pro šíření i následnou sanaci jsou rozhodující základní vlastnosti nežádoucích látek, které lze rozdělit podle: měrné hmotnosti, těkavosti, rozpustnosti, sorbovatelnosti, degradovatelnosti a škodlivosti látky.
Stupně nebezpečnosti
Podle stupně nebezpečnosti dělíme zátěže na velmi nebezpečné, kdy dochází k přímému ovlivnění významných regionálně využívaných zdrojů pitné vody, povrchových vod s rizikem ohrožení zdraví většího počtu obyvatel, přičemž nelze použít účinné technologie na úpravu jímavých vod – sanační práce je nutno zahájit urychleně. Dále na nebezpečné zátěže, u kterých jsou bezprostředně ohroženy zdroje pitné vody a dají se použít účinné technologie na zajištění požadované kvality jímavých vod. Může se jednat i o individuálně využívané zdroje v regionech, kde nelze zajistit náhradní zdroj pitné vody, je zde nutné zahájit ochranné práce zaměřené na změnu technologie úpravy vod a zamezení šíření znečištění z jejich ohnisek. Dále rozeznáváme málo nebezpeční zátěže a zátěže zanedbatelné. U přijatelně nebezpečných starých zátěží je kontaminace bodová, s minimálním vlivem na prostředí.
Rychlosti dotace nebezpečných látek
V závislosti na hydrogeologických a geologických podmínkách můžeme rozlišit ohniska, kde dochází k velmi rychlé, rychlé, pomalé či zanedbatelné migraci nežádoucích látek.
Úrovně kontaminovaných procesů
Migrační a sanační procesy se analyzují na několika úrovních poznání, rozlišujeme mikro – úroveň průliny, mezo – úroveň vzorku, makro – úroveň kolektoru a mega – úroveň regionu.
Velikosti staré ekologické zátěže
V závislosti na působení bodových a dalších zátěží dochází ke znečištění sublokálnímu, při kterém je znečištění rozšířeno jen do bezprostředního okolí ohniska; lokálnímu, kdy se znečištění rozšiřuje v okolí závodu; subregionálnímu, kdy se znečištění dostává mimo areál a kontaminační mrak dosahuje řádově několika desítek až stovek metrů nebo regionálnímu, kdy znečištění ovlivňuje kvalitu vody v širší oblasti, tj. dosahuje i několik kilometrů. 17
Sanovatelnosti horninového systému
Podle sanovatelnosti horninového systému lze rozlišit systémy (tvořené „médiumnežádoucí látka“), které jsou velmi dobře sanovatelné – cca týdny až měsíce – nebo obtížně sanovatelné, tj. desítky roků. Podle toho pak také rozlišujeme znečištění na reverzibilní, které je odstranitelné, a nereverzibilní, které je částečně odstranitelné nebo neodstranitelné, kdy se již nedá docílit původního stavu.
Technicko-ekonomického zabezpečení sanace starých zátěží
Z různých důvodů mohou vzniknout případy, kdy nelze provést sanaci a tak docílit sanačních procesů. Tyto důvody jsou například technické – přístupnost a dostupnost znečištění;
technologické
–
vhodná
technologie;
organizační
–
požadavky
na nepřerušení výroby; ekonomické – nedostatek finančních prostředků nebo ekologické, kdy vynaložené finanční prostředky nezaručí docílení požadovaných ekologických efektů. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004)
3.3. Legislativa Problému starých ekologických zátěží se dotýká mnoho legislativních předpisů. Vybrané legislativní předpisy související s odpadovým hospodářstvím a životním prostředím jsou uvedeny v příloze 50 této práce.
3.4. Staré ekologické zátěže a jejich vliv na ŽP 3.4.1. Posuzování vlivů na ŽP Účelem posuzování vlivů na ŽP je stanovit jaké budou vlivy jednotlivých záměrů na životní prostředí. Mezi záměry patří nejen pouze stavby, zařízení, technologie a průmyslové výroby, těžby nerostných surovin, produktovody, ale i činnosti spočívající v odlesnění či zalesnění území, čerpání a odběry vod apod. Posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení záměru na ŽP. Při posuzování záměru se hodnotí vlivy na ŽP při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho ukončení, popřípadě důsledky spojené s jeho likvidací a dále sanace či rekultivace území. Rozlišuje se mezi posuzováním vlivů záměrů na životní prostředí (tzv. EIA) a posuzováním vlivů koncepcí na životní prostředí (tzv. SEA). Zvláštní úprava se pak týká posuzování vlivů na životní prostředí přesahující hranice ČR. 18
Prvním krokem posuzování je oznámení záměru, následuje zjišťovací řízení, vypracování dokumentace, posudku a stanoviska. Závazné rozhodnutí vykonává Ministerstvo ŽP a orgány krajů. (HERČÍK, 2004), (KOTOVICOVÁ et al., 2009) 3.4.2. Vyhodnocení zátěží ŽP (VZŽP) Jedná se o systematický proces, při kterém se zkoumá, zda v určité lokalitě došlo ke kontaminaci ŽP. Přitom se hodnotí rozsah znečištění, závažnost znečištění spolu s návrhem sanační metody a způsoby eliminace rizik. Práce probíhají ve třech etapách, v první etapě dochází k identifikaci rizik, druhou etapou je předběžný průzkum, při kterém se ověří kontaminace, provedou se odběry vzorků a stanoví se předběžný rozsah kontaminace. Ve třetí etapě podrobného průzkumu se vyhodnotí rizika, navrhují se sanační metody a odhadují se finanční náklady na sanaci. VZŽP přináší spoustu výhod, např. potencionálnímu kupci (investorovi) poskytne ochranu před nabytím nezapočítané právní odpovědnosti za skryté zátěže ŽP, majitel je seznámen se skutečným stavem majetku, zná míru rizika a svoji odpovědnost a VZŽP také podává informaci o odhadu finančních nákladů nezbytných k odstranění zátěže. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004)
3.5. Základní typy kontaminantů 3.5.1. Organické kontaminanty Organických látek existuje velké množství, a to jak vyskytujících se jako přírodní tak jako antropogenní složka. Dělení organických látek je složité a využívá buď klasifikace organické chemie, nebo se zaměřuje na skupiny látek vyvolávajících specifické problémy z pohledu kontaminace. Větší pozornost je věnována skupinám látek specifických z pohledu kontaminace, resp. z pohledu sanace, v případě kontaminace podloží jsou výraznější případy spojené se spalováním fosilních paliv a s produkty vzniklými při rafinaci ropy. Směsi vznikající jako produkty rafinace ropy (např. benzín, motorová nafta) jsou ve většině případů lehčí než voda, těžko rozpustné ve vodě, poměrně těkavé a liší se výrobek od výrobku a od výrobce k výrobci. S nedokonalým spalováním fosilních paliv jsou spojovány polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), které snadno sorbují, jsou těžko rozpustné, obtížně těkavé a mají většinou karcinogenní vlastnosti. (VANÍČEK, 2002)
19
Další skupina kontaminantů je tvořena chlorovanými a nechlorovanými rozpouštědly a odmašťovadly. Chlorovaná rozpouštědla a mazadla jsou málo rozpustná ve vodě a často jsou těžší než voda, příkladem je trichlorethylen, tetrachlorethylen a chlorbenzen. Mimo chlorovaná rozpouštědla patří mezi časté kontaminanty například polychlorované bifenyly, chlorované benzeny či některé pesticidy. Ty jsou také těžší než voda a ještě méně rozpustné ve vodě než chlorovaná rozpouštědla. Mezi další rozpouštědla, která negativně působí na životní prostředí, patří aceton, který je ve vodě extrémně rozpustný. (HERČÍK, 2009) Z výše uvedeného vyplývá, že zvláštní postavení mají kontaminanty kapalné povahy špatně rozpustné ve vodě, které jsou v češtině označovány výrazem NEL – nepolární extrahovatelné látky, anglicky NAPL – nonaqueous phase liquids“. NEL tvoří různé uhlovodíky, hlavně ropného původu, organické halogen deriváty a nitroderiváty. Pokud jsou lehčí než voda, používá anglická literatura zkratku LNAPL – light (oleje, benzín, letecký benzín, motorová nafta), pokud jsou těžší než voda, pak DNAPL – dense (dichloretan, trichloretan, chloroform). Pro snadnější uvolňování kontaminantu z podloží je užitečné dělení na těkavé organické látky (TOL), kam se řadí např. benzen, toluen a dále na obtížně těkavé organické látky, kam můžeme zařadit např. polyaromatické uhlovodíky (VANÍČEK, 2002) 3.5.2. Anorganické kontaminanty Mezi nejčastější anorganické látky, které způsobují kontaminaci, řadíme kovy, kyanidy, amoniak či amonné ionty. Kovy tvoří přirozenou součást zeminy, při zemědělském využití půdy jsou i přidávány, avšak větší množství je již nežádoucí. Nadbytečné množství kovů může přicházet z různých skládek, čistírenských kalů, v přívalových deštích, odpadů a důlní těžby, chemického zpracování rud, pokovování a další. Nejčastějšími kovy způsobujícími problémy jsou chrom, kadmium, zinek, rtuť, olovo, arsen, měď, nikl nebo stříbro. Kontaminace sloučeninami kyanidu v zeminách pocházejí z odpadů anorganické chemické výroby, chemické povrchové úpravy kovů a galvanotechniky. Kyanidy jsou látkami velmi rozpustnými a mobilními podle rozpustnosti. Amoniak je primárním produktem rozkladu rostlinných a živočišných organických dusíkatých látek v odpadech ze zemědělské výroby a jedná se o látku neomezeně rozpustnou ve vodě. Orientační přehled jednotlivých kontaminantů (organických i anorganických) je uveden v příloze 1. (VANÍČEK, 2002)
20
3.5.3. Vlastnosti kontaminantů Chování kontaminantů a jejich směsí v podloží je ovlivněno jejich fyzikálněchemickými vlastnostmi, které ovlivňují štěpení, transport a obecně další vývoj kontaminantů. Mezi rozhodující vlastnosti patří: rozpustnost ve vodě – podle ní rozeznáváme látky vysoce rozpustné a velmi málo rozpustné; tlak par; Henryho konstanta, která kvalifikuje tendenci přechodu z rozpuštěného stavu ve vodě ke stavu plynnému; hustota – u té rozhoduje, zda jsou plyny těžší než vzduch a zda kapaliny budou u hladiny či u dna. Dalšími důležitými vlastnostmi jsou viskozita kapalin a povrchové napětí. (HERČÍK, 2009) 3.5.4. Forma kontaminantů Kontaminanty (především organické) mohou existovat ve čtyřech odlišných fázích: 1. ve formě par v pórech zeminy, 2. samostatně mobilní kapalná fáze – nepolární extrahovatelné látky (NAPL), 3. adsorbovatelná fáze – na jednotlivých půdních částicích a 4. částečně rozpuštěné ve vodě, v půdní vlhkosti. V principu je tato situace platná nad hladinou podzemní vody, za její přítomnosti zůstává samostatná mobilní kapalná fáze při povrchu (LNAPL) nebo klesá ke dnu (DNAPL). Složky kontaminantů přítomné v půdním skeletu jsou znázorněné na obrázku v příloze 5. (VANÍČEK, 2002)
3.6. Průzkum kontaminovaného území Průzkum kontaminovaného území patří společně s ekologickým auditem a rizikovou analýzou k procesu posuzování zátěže, na který navazuje realizace nápravných opatření. Průzkum kontaminovaných míst se zaměřuje na ekologická rizika poškození ekosystémů a zdraví lidí z jednotlivých složek životního prostředí vlivem škodlivin z ekologické zátěže. Řídí se dle Metodického pokynu z roku 2005. Průzkumem musí být především potvrzen nebo vyvrácen předpoklad o úniku škodlivin. Součástí průzkumu je vzorkování jednotlivých složek ŽP, a to prvotním ověřováním a později podrobnějším zkoumáním. Průzkumné práce zaměřené na ověření a zjištění rozsahu a úrovně znečištění horninového prostředí se rozdělují do 4 základních kategorií A-D podle dosaženého stupně poznání o znečištění. Jako zvláštní 5. kategorie se označuje doplňkový průzkum, který může být součástí kterékoliv z výše uvedených kategorií. Kategorie prozkoumanosti jsou tedy následující: D – archivní rešerše (základ průzkumných prací), C – předběžný průzkum (např. pro účely 21
ekologického auditu), B – podrobný průzkum (např. pro analýzu rizik a přípravu projektu sanace), A – sanační průzkum (sanační monitoring) + doplňkový průzkum pro ověření všech etap průzkum či postsanační monitoring. (INTERNET 3), (POKORNÝ et al., 2001) Cílem průzkumu je pro všechny základní kategorie zjištění zdrojů znečištění (tj. určení původu kontaminace), informace o prostoru, kde se kontaminace v době průzkumu nachází, posouzení možnosti ohrožení okolí, určení kontaminantů a jejich forem a bilance znečišťujících látek. Průzkumné práce by měly stanovit podmínky transportu
znečištění.
Archivy
dosavadní
prozkoumanosti
jsou
Seznam
kontaminovaných míst a GEOFOND ČR, mapy se dají získat například z Portálu veřejné správy ČR. Důležité je posouzení míry znečištění prostředí a rizik pro lidské zdraví a ekosystémy. (INTERNET 4) 3.6.1. Systém evidence kontaminovaných míst Jedná se o integrovanou databázi informací o starých ekologických zátěžích, resp. kontaminovaných místech. Základem struktury a původního software této databáze je databáze SESEZ (Systém evidence starých ekologických zátěží). Systém SEKM umožňuje dle pokynů Evropské agentury pro ŽP evidenci informací o kontaminovaných místech, umožňuje systematicky evidovat údaje o zátěžích nebo lokalitách souvisejících se zájmem o ochranu ŽP. Výsledným produktem je program, který ovládá databázi údajů o zátěži v životním prostředí a zároveň propojuje prostředí databáze s mapovým prostředím (GIS). SEKM je pro orgány státní správy, odbornou i laickou veřejnost k dispozici na internetové stránce www.sekm.cz. (INTERNET 4, 5)
3.7. Riziková analýza (analýza rizik) Riziková analýza se řídí podle Metodického pokynu MŽP Analýza rizik kontaminovaného území (březen 2011) a jejím cílem je kompletně popsat existující a reálná potenciální rizika plynoucí z existence znečištění ŽP a na základě posouzení jejích závažnosti stanovit nápravná opatření. Rizikovou analýzu je doporučeno zpracovat, jestliže existuje podezření na existenci závažného ohrožení nebo znečištění povrchových a podzemních vod nebo na další negativní dopady kontaminace na lidské zdraví či jednotlivé složky ŽP, ale nelze rozhodnout o nápravných opatřeních
22
na základně jednoznačně prokázaného porušení legislativních norem. (VĚSTNÍK MŽP, 2005) Analýza rizik je komplexní materiál, který se obvykle skládá z těchto částí, které na sebe navazují: • průzkum stavu znečištění území prováděný podle samostatného metodického pokynu • hodnocení zdravotních rizik a rizik pro jednotlivé složky ŽP vyplývajících z tohoto znečištění (analýza rizik v užším slova smyslu) • návrh cílů a cílových parametrů nápravného opatření a způsobu prokázání jejich dosažení včetně návrhu postsanačního monitoringu • návrh nápravných opatření nebo srovnání alternativních postupů omezování či eliminace rizik, popř. návrh na zpracování studie proveditelnosti • odhad finančních nákladů a časové náročnosti doporučených variant nápravných opatření (analýza poměru vynaložených prostředků k míře snížení rizik) Výsledky rizikové analýzy jsou zpracovávány v závěrečné zprávě analýzy rizik, která má závaznou osnovu a obsahuje část textovou, přílohovou (mapové podklady, tabulky) a dokumentační (protokoly, dokumentace geologických prací). Závazná osnova závěrečné zprávy analýzy rizik je uvedena v příloze 44 této práce. Součástí návrhu nápravných opatření v závěrech analýzy je návrh cílových parametrů, po jejichž dosažení bude v budoucnu možné využívat území v souladu s územním plánem. Analýza rizika je využívána jako podklad pro rozhodnutí orgánu státní správy ochrany ŽP v procesu řešení ekologických závazků vzniklých před privatizací. Dále pro posouzení závažnosti ekologické zátěže a rozhodnutí o provedení nápravného opatření a posouzení účinnosti nápravného opatření. Také bývá podnětem k zápisu zbytkové ekologické zátěže jako břemene do katastru nemovitostí. Schéma posuzování staré zátěže, včetně analýzy rizik, je znázorněno v příloze 4. (VĚSTNÍK MŽP, 2005)
3.8. Ekologický audit Ekologický audit neboli vyhodnocení závazků z hlediska životního prostředí zahrnuje zhodnocení, ve kterých směrech podnik dodržuje nebo nemůže dodržovat platné právní předpisy na ochranu životního prostředí s vyčíslením nákladů, jenž budou nezbytné k dosažení souladu s těmito předpisy. Dále zahrnuje přehled plateb za znečišťování životního prostředí a za využívání přírodních zdrojů a přehled sankcí za poškození životního prostředí, které byly podniku uloženy podle Zákona o životním
23
prostředí a podle jiných zvláštních předpisů. Zabývá se také vyčíslením škod na životní prostředí způsobených dosavadní činností podniku. Nejčastěji používanou definicí ekologického auditu je v poslední době definice Mezinárodní obchodní komory, tedy že se jedná o nástroj řízení, zahrnující systematické, dokumentované periodické a objektivní vyhodnocení toho, jak je organizován systém péče o ŽP a jaké jsou řídící systémy vedoucí k této péči. (INTERNET 6)
3.9. Fáze sanačního procesu V rámci posouzení míry kontaminace a potřeby následné sanace kontaminovaného území probíhají jednotlivé kroky sanačního procesu, kterými jsou fáze průzkumná, fáze definování potencionálního nebezpečí, fáze rozhodovací, fáze výběru nejefektivnější metody sanace, fáze realizace sanačních opatření a fáze post-realizační. (VANÍČEK, 2002)
3.10. Vymezení a popis jednotlivých postupů sanace, možnosti dekontaminace Jednotlivé metody sanace a dekontaminace se používají v závislosti na způsobu kontaminace, její intenzity a podmínek. Metody, které jsou využívány, jsou: 1. metoda uzavření, 2. metoda přemístění, 3. metoda in-situ (ošetření přímo na lokalitě) a metoda ex-situ – kontaminovaná hornina je zde odtěžena a ošetřena na speciálním zařízení či postupy, a to na místě, tzv. on site nebo dopravena mimo areál tzv. off site. Schéma sanačních technologií je uvedeno v příloze 6. 3.10.1. Uzavření kontaminovaných lokalit Postupy uzavření kontaminovaných lokalit slouží k tomu, aby se zamezilo kontaminaci okolí např. vyplavováním. Jedná se tedy o sanační postup, jenž vyloučí cesty rozšiřování a další kontaminace ze zdrojového znečištění a při němž nedochází ke změnám v uložení kontaminovaného tělesa. Systémy v postupech uzavření se dají kombinovat, používají se překryvné systémy (zhutnění povrchu), vertikální zhutňovací systém (zhutnělá stěna) a základový zpevňovací systém (zpevnění dna). Mezi základní požadavky systému zhutnění patří jeho vysoká účinnost a velká trvanlivost, mezi
24
zvláštní požadavky kontrolovatelnost a opravovatelnost. (WITTLINGEROVÁ
A
JONÁŠ,
2004) 3.10.2. Metoda přemístění Pod pojmem přemístění rozumíme úplné odtěžení půd a jejich substrátů, které jsou kontaminované škodlivinami, jedná se například o zbytky produkce, odpady aj., a jejich řádné přemístění např. na tomu vybudované sanované skládky, u kterých je zajištěna jejich absolutní izolace od okolí. Tato metoda přichází v úvahu tehdy, je-li sanace spojena s vysokými bezpečnostními požadavky (např. povodí pro zásobování pitnou vodou). Dopravní vzdálenost mezi deponií staré zátěže a nového uložení jsou podstatným nákladovým faktorem tohoto postupu. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004) 3.10.3. Ošetření metodami in-situ Tyto metody jsou uplatňovány tehdy, není-li možné kontaminaci půdy řešit výměnou v důsledku jejího množství a nákladů. Při tomto pracovním postupu tedy nedochází k pohybu hmot, ošetření půdy kontaminované škodlivinami je řešeno cestou fyzikální, chemickou nebo biologickou. Mohou se využívat následující postupy: zpevnění a zhutnění, extrakce půdy, biologické odbourávání, imobilizace, odsátí půdního vzduchu nebo termické čištění. Výchozí hledisko k aplikaci metody in-situ je založeno na homogenitě podloží. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004) 3.10.4. Ošetření metodami ex-situ Ošetření těmito metodami je ovlivněno tím, že dekontaminace škodliviny nemůže být řešena přímo na místě, tj. na kontaminované půdě. Z těchto důvodů je nutné kontaminovanou půdu nejprve odtěžit a po jejím vyčištění ji uložit na původním nebo jiném místě. Při ošetření metoda ex-situ se využívají postupy termické, zpevňovací, biologické nebo extrakční. (WITTLINGEROVÁ A JONÁŠ, 2004)
3.11. Přirozená schopnost regenerace zeminy Průzkum kontaminovaných míst ukázal, že proces přirozené degradace může často redukovat koncentraci kontaminantů až v akceptovatelné úrovni bez lidského zásahu. Procesy vyskytující se přirozeně zahrnují disperzi, ředění, adsorpci k půdním částicím, vyprchání (těkavost) a chemickou či biologickou stabilizaci nebo destrukci 25
kontaminantů (biodegradaci). Pojmem mikrobiální biodegradace rozumíme proces rozkladu organického kontaminantu metabolickou činností organismů, jež jsou schopny využít kontaminant jako zdroj uhlíku. Rychlost degradace kontaminantů je závislá na typu kontaminace a na podmínkách v zemině a podzemní vodě. Různé mikroorganismy (bakterie, plísně) jsou schopny degradovat různé kontaminanty za různých podmínek, mnoho kontaminantů slouží jako potrava pro mikroorganismy. Některé složky degradují snadněji za přítomnosti kyslíku, některé naopak a některé na kyslíku vůbec nezávisí. Nejvíce odolné proti biodegradaci jsou polycyklické aromatické uhlovodíky, které za přítomnosti kyslíku většinou degradují rychleji. Při rozkladu vznikají sodíkové soli, voda a CO2, v některých lokalitách vzniká jako meziprodukt vinylchlorid, jehož koncentrace se musí pečlivě monitorovat. V případech, kdy jsou kontaminanty biodegradabilní a nepředstavují riziko pro lidské zdraví a okolí, může tedy využití procesu přirozené cesty představovat racionální řešení problému. Celý proces však vyžaduje pečlivé zvážení a monitorování. (VANÍČEK, 2002)
3.12. Vybrané metody sanace kontaminovaných zemin a podzemní vody Sanace skládek se dá také členit na dva základní způsoby, kterými jsou: 1. vytěžení, roztřídění, odsávání a zneškodnění škodlivých látek, sanování kontaminované zeminy a uložení zbytkového materiálu na zabezpečenou skládku (dekontaminační metody) nebo za 2. izolace kontaminovaného území (vytvořením bariéry) od okolí poměrně nákladnou technikou do značných hloubek a takto izolované území pak dekontaminovat. (POKORNÝ et al., 2001) 3.12.1. Dekontaminační metody Tyto metody jsou charakterizovány odstraněním nebo snížením nebezpečnosti staré ekologické zátěže. Největší skupinu dekontaminace tvoří extrakční postupy. Jejich společným principem je extrahování škodlivin ze zamořené lokality extrakčním médiem a získaný roztok či plynná směs se následně zneškodní nebo využije jako druhotná surovina. Jako extrakční médium slouží rozpouštědla (voda, kyseliny apod.). Extrakce vzduchem (odvětrávání, ventování, proudění) je proces, při kterém vlivem vhodného média vlivem rozpuštění, difuze apod. dochází k uvolnění škodlivé látky z matrice, ve které je škodlivá látka obsažena nebo vázána a je s kontaminovaným 26
půdním vzduchem odsávána ventilátorem prostřednictvím sítí vrtů. Jedná se o metody, prostřednictvím níž se odstraňují škodlivé látky z horninového prostředí tím, že se v něm vytváří přetlak nebo podtlak a těkavější látky jsou vytlačeny a vytěkají v závislosti na lokálně vzniklém rozdílu tlaků. Při odsávání nebo vtláčení s následným odsáváním (ventováním) se odčerpaný vzduch na povrchu čistí. U starých skládek, ve kterých se stále vyvíjí skládkový plyn, se volí vertikální odplynění a aby se předcházelo přetlaku plynů ve skládce, odebírá se skládkový plyn z hlubších vrstev. Skládkový plyn se poté zpravidla přímo spaluje v tzv. plynové pochodni. Mezi extrakci vzduchem se zařazuje i metoda tepelné extrakce, při níž se zvýšením teploty dociluje úniku těkavých látek a metoda bioventování. Vzdušné a tlakové stripování (proudouvání) je proces, při kterém se kapalina se škodlivými látkami rozptýlí na mikročástice, přesněji dojde ke vzniku vodních membrán, a škodlivé látky vytěkají z vodního roztoku do vzdušného proudu. Škodlivá látka, která vytěká do vzduchu, bývá následně fixována na sorpčních materiálech. (POKORNÝ et al., 2001), (MATĚJŮ et al., 2006) Schéma stripovací věže a schéma postupu stripování vzduchem jsou uvedeny v příloze 7 a 8, základním cílem je dosáhnout co největšího kontaktu povrchu vodních částic se vzduchem. Pro čištění vod s anorganickými kontaminanty jsou nejčastěji používány technologie vysrážení, výměna iontů, adsorpce, reverzní osmóza, stripování párou a chemická oxidace. Chemické vysrážení je nejčastější technologií pro čištění vod, které obsahují kovy. Rozpuštěné kovové ionty se transformují na nerozpustné vysrážené složky pomocí doplňkových chemikálií, jako je např. vápno, síran sodný nebo uhličitan sodný. (VANÍČEK, 2002) 3.12.2. Izolace kontaminovaného území Izolace kontaminovaného území spočívá ve vytvoření bariéry od okolí poměrně nákladnou technikou do značných hloubek a takto izolované území pak dekontaminovat (enkapsulace). Kolem ohniska znečištění se vybuduje izolační prvek zabraňující volnému pohybu znečištěných látek. Tímto prvkem může být např. těsnící stěna či clona, izolační vrstva apod., prvky jsou děleny na horizontální a vertikální. Mezi vertikální prvky řadíme především těsnící zářezy a injekční clony. Těsnící zářezy vytvářejí cemento-bentonitové nebo bentonitové směsi, které jsou vhodné k izolaci skládek s obsahem organických sloučenin i těžkých kovů. Injekční clony vznikají injekcí kapalin, sorpčního materiálu či emulzí a výsledný těsnící prvek plní 27
funkci nejen izolační, ale i funkci tělesa se zvýšeným filtračním odporem nebo sorpčními schopnostmi. Clony mohou být také z různých přírodních a umělých materiálů, zejména z nepropustných polymerních fólií. Hydraulická bariéra je tzv. izolace s využitím aktivních prvků, je používána u skládek, jejichž dno leží pod hladinou podzemní vody. U této metody se vytvoří síť vrtů nebo studen kolem skládky a čerpáním se sníží hladina podzemní vody pod úroveň dna skládky, čímž se zamezí vyluhování a migraci škodlivých látek. Mezi horizontální prvky se řadí ty, které tvoří izolaci horninového prostředí nebo antropogenního tělesa před srážkami a jinými povrchovými vodami. Izolace je položena rovinně a bývá z různých materiálů, jako jsou plasty, ale i asfaltová směs, jíly apod. Na úpravy drobnějšího charakteru se používá překrytí skládky inertním materiálem, překrytí nepropustným materiálem se někdy použije k zabránění úniku těkavých látek, které se ještě odplyní. (POKORNÝ et al., 2001)
3.13. Povrchové a spodní těsnění starých ekologických zátěží Kvalita povrchového těsnění závisí na rizikovosti odpadu. Až po skládky typu III je doporučeno jednoduché těsnění, pro zátěže vyšší třídy se doporučuje kombinované těsnění. Základní jednoduchý těsnící systém tvoří těsnění zemni – jílové a fóliové. Mezi těmito základními typy leží těsnění na bázi bentonitové matrace, neboť využívá výborných vlastností jílového materiálu, bentonitu, v kombinaci s geosyntetiky, geotextiliemi či s geomembránami. (VANÍČEK, 2002) Nejběžnějším typem kombinovaného těsnění je kombinace jílového těsnění a geomembrány. Nad těsnící vrstvou se tvoří ještě další ochranné vrstvy. Odvodňovací vrstva slouží především pro odvodnění překryvné vrstvy, k nápomoci minimalizace vsaku do tělesa, snížení pórových tlaků v překryvných vrstvách, což zvyšuje stabilitu svahu. Tato vrstva je doplněna drenáží nebo ji tvoří pouze drenáž. Vrchní vrstva ochranná a rekultivační umožňuje rekultivaci povrchu skládky, nejvhodnější jsou na ni hlinité a písčito-hlinité zeminy. Rekultivační vrstva má být alespoň ve své vrchní části tvořena úrodnou zeminou. Vrstvy pod těsnící vrstvou mají za úkol vyrovnat povrch skládky do vyžadovaného profilu a pokud je materiál použitý v této vrstvě dostatečně propustný, slouží zároveň jako vrstva, ve které se může akumulovat skládkový plyn. Pro ošetření
28
skládkového plynu se také staví jímací zařízení. (VANÍČEK, 2002), (POKORNÝ et al., 2001) K úplnému odizolování v případě hluboko se vyskytující nepropustné zeminy napomáhá spodní těsnění pod skládkou, na které lze využít klasické a tryskové injektáže. Uzavírací vrstvy skládek jsou vyobrazeny v příloze 9, příklady uzavření skládky různými těsnícími systémy poté v přílohách 10, 11 a 12. (VANÍČEK, 2002)
3.14. Možnosti rekultivace 3.14.1. Technická rekultivace skládek Za technickou rekultivaci skládek se považuje úprava povrchu tělesa skládky, uzavření a rekultivace skládky, odvedení srážkových vod mimo prostor skládky, odplynění skládky, monitoring vlivů na okolní prostředí a výstavba komunikací. Prvním úkolem technické rekultivace je uzavření skládky, úprava již uložených a zhutnělých odpadů do požadované formy a následné vybudování těsnících a dalších vrstev, drenáže a jímacího zařízení, což bylo popsáno již dříve. Po uzavření skládky se dále čerpá voda z čerpací a kontrolní jímky, čistí se průsakové vody, sleduje se jakost vody v monitorovacích vrtech apod. Po rekultivaci skládek se vypracovává nový provozní řád skládky po ukončeném skládkování odpadů. (POKORNÝ et al., 2001) 3.14.2. Biologická rekultivace Biologické rekultivační úpravy navazují na technické rekultivace a jejich úkolem je vytvořit na technicky zrekultivovaných plochách pokud možno v co nejkratší době produkční půdu, která by umožnila růst rostlin a život fauny. Již během skládkování nebo naplavování kalu či navážení popelavého materiálu je proto nutné vytvářet podmínky pro navržený způsob rekultivace, začlenění do krajiny a pozdější využití plochy v souladu s územně plánovací dokumentací pro výrobní, ekologické nebo rekreační účely. Biologickou rekultivaci rozlišujeme na lesnickou, sadovnickou a zemědělskou, popř. rekultivaci kejdováním. (FILIP et al., 2006) 3.14.3. Lesnická rekultivace Jedná se o nejběžnější biologický způsob, který je významný pro krajinu, neboť les plní funkci hygienickou, klimatickou a vodohospodářskou. Výsledkem této rekultivace je buď les, součást územního systému ekologické stability nebo plantáž energetických 29
dřevin. Při rekultivaci skládek je kladen velký požadavek na kořenový systém dřevin, především proto, že kořeny nesmí porušit izolační vrstvu, a to po dobu 30 let. Proto by měl být kořenový systém mělký a schopný snášet extrémnější půdní poměry v celkem mělké a špatně odvodněné půdě. (FILIP et al., 2006), (POKORNÝ et al., 2001) 3.14.4. Sadovnická rekultivace Za sadovnickou rekultivaci je označováno ozelenění uzavřené skládky bez většího rekreačního využívání obyvateli, dále ozelenění, které bude tvořit lesní park a bude sloužit rekreaci občanů nebo okrasný park s obdobnou funkcí jako lesopark. Sadovnická rekultivace je tedy uplatňována v blízkosti lidských sídel. U sadovnické rekultivace se uplatňuje zatravnění a ve větší míře také výsadba keřů. Lesní park se zakládá pouze na uzavřených skládkách, u kterých nebylo nutno budovat odvodňovací systém s nepropustnou vrstvou. (FILIP et al., 2006) 3.14.5. Nebiologické využití uzavřených skládek Technicky uzavřené skládky lze využít pro různé účely, zejména v blízkosti lidských sídel, obchodních center nebo výrobních středisek, především se nabízí využití rovných ploch jako parkoviště, odstavné plochy, skladovací prostory, přistávací plochy, popř. jako sportovní areál. Rozhodující je geotechnická únosnost podloží. (POKORNÝ et al., 2001)
3.15. Ekonomika sanačních technologií a rekultivačních prací Rekultivační a sanační práce jsou vždy nákladné, ale nezbytné, proto jsou spojeny s celkovou ekonomickou efektivností národního hospodářství, neboť některé druhy prací, zvláště při rozsáhlých rekultivacích, při sanacích starých zátěží apod. jsou financovány ze státního rozpočtu. Nejlacinější práce jsou takové, které jsou prováděny na místě a není potřeba velkých přesunů hmot, např. výsevy a výsadby bez dovozu zeminy a ornice. Jejich účinnost je ale obvykle nízká a provozní náklady jsou naopak neúnosně vysoké. Obecně se osvědčilo současně s projektem nové skládky řešit sanaci a rekultivaci, neboť pak lze velmi často rekultivovat průběžně, po etapách, jak jsou postupně zaplněny jednotlivé sekce skládky. Při rekultivaci jsou nejnákladnější přesuny zeminy a výstavba komunikací, které činí 60 až 70 %, poté odvodnění a biologická rekultivace, které činí 15 až 20 %. 30
Financování nákladů na rekultivace je různé, záleží na druhu stavby, u skládek je ze zákona o odpadech předepsáno vytvářet finanční rezervy, které musí oprávněná osoba ukládat na vázaný účet po dobu provozu skládky. Tvorba finanční rezervy je zahrnuta do nákladů provozovatelů skládky, z této částky se hradí sanace, rekultivace a následná péče, a to po dobu nejméně 5 let u skládek S I a S II a nejméně 15 let u skládek skupiny S III a S IV. Sanace starých zátěží je hrazena vesměs ze státního rozpočtu, někdy též z mezinárodních finančních zdrojů. (POKORNÝ et al., 2001) Na základě rozhodnutí vlády se Fond národního majetku České republiky zavazuje ekologickými smlouvami vůči jednotlivým nabyvatelům majetku z privatizace odstranit ze svých privatizačních příjmů staré ekologické zátěže vzniklé před privatizací. Nejedná se o čerpání prostředků ze státního rozpočtu, ale o použití části výnosů z privatizace státního majetku. Tento program probíhá dlouhodobě po privatizaci vedle vlastní podnikatelské činnosti privatizovaných subjektů, za jejich spolupráce a s přispěním dalších orgánů státní správy, zejména Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí. (INTERNET 7) Ministerstvo financí připravilo na základě usnesení vlády č. 1580 přehled o programech (dotačních titulech) financovaných prostřednictvím rozpočtových kapitol státního rozpočtu. Přehled obsahuje dvě skupiny, první je „Přehled o programech (dotačních titulech) finančně zabezpečených pouze z národních zdrojů“, druhou skupinou je „Přehled o programech (dotačních titulech) kofinancovaných z EU a finančních mechanismů“.(INTERNET 8) Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007-2013 přes 5 miliard euro pro financování ekologických projektů v ČR z evropských fondů. Objemem financí se jedná o druhý největší český operační program, který čerpá 18,4% všech prostředků určených z fondů EU pro ČR. Jeho cílem je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. (HUŇAŘ, 2008) V současné době je velmi obtížné vytvořit přesný model pro srovnání nákladů jednotlivých sanačních technologií. Velké rozdíly v podmínkách na různých lokalitách způsobují, že je velmi složité získat srovnatelná data o nákladech jednotlivých sanačních technologií, platí to zejména pro technologie in-situ. Hlavní nedostatek při tvorbě ekonomických informací o sanačních technologiích je, že náklady zjištěné za určitých podmínek na jedné lokalitě nelze prakticky přehodnotit na lokalitu jinou, neboť podmínky na nich jsou odlišné.
31
Dalším problémem při porovnávání ekonomických ukazatelů jsou srovnávací parametry, neboť ti, kdo technologie nabízejí, informují o ekonomických ukazatelích v různých jednotkách, které nelze přímo porovnávat. Třetí nedostatek spočívá v tom, že často není přesně definováno, co vše je v udávané ceně zahrnuto. „Pokud by měly být k dispozici porovnatelné ceny sanačních technologií, musela by být vytvořena určitá závazná pravidla pro tvorbu cenových informací.“ Jednou z cest, jak překonat problémy s porovnáváním cen sanačních technologií z různých lokalit je vytvoření sady „vzorových lokalit“, které se mohou použít pro srovnání relativních cen různých skupin sanačních technologií. V příloze 2 jsou uvedeny základní parametry pro osm vzorkových lokalit, které reprezentují řadu podmínek, kromě těchto parametrů je třeba vzít v úvahu také velikost kontaminačního mraku. V další příloze 3 jsou potom uvedeny nezbytné informace o lokalitě, které je třeba pro stanovení nákladů znát. Podobný přístup ovšem v ČR zatím neexistuje, v současné době zde nelze získat příliš objektivní informace o nákladech na realizaci sanačních technologií. (MATĚJŮ et al., 2006)
4. VLASTNÍ PRÁCE Vlastní práce je zaměřena na průzkum dvou lokalit v regionech Hlinecka a Chrudimska. První lokalitou je bývalá skládka Hamřík v Hlinsku v Čechách, druhou skládkový a lesní prostor Bor u Skutče. Tyto lokality jsem si vybrala kvůli problémům, které jsou s nimi spojeny v současné době, i rizikům, které hrozí do budoucna.
4.1. Lokalita 1 – Hamřík Hlinsko 4.1.1. Popis lokality Skládka Hamřík u Hlinska v Čechách vznikala zcela oficiálně, byla řádně povolena a její umístění bylo výsledkem posouzení celkem čtyř lokalit. Přesto není pochyb o tom, že z ekologického hlediska je umístěna zcela nesprávně. Území skládky, resp. její nejbližší okolí je značně podmáčeno, nad horním okrajem skládky se nachází trvalý mokřad a pata skládky leží rovněž v silně zamokřeném území řeky Chrudimky. Skládka byla založena na hydrogeologicky i inženýrskoekologicky nevhodném místě a navíc byla zřetelně překročena její kapacita, takže došlo k nešetrnému nahromadění odpadu v čele skládky. Jedná se o skládku, kde probíhalo řízené skládkování v letech 19791990 a byl zde ukládán tuhý komunální odpad, odpady z průmyslových závodů 32
v Hlinsku a dále zemina ze skrývek. Přehled firem, které v minulosti na skládce ukládaly svůj odpad, je uložen u Technických služeb Hlinsko, chybí ovšem informace o množství a druhu uložených odpadů. Evidenční list skládky je uveden v příloze 45. Množství odpadu uloženého na skládce je odhadováno na 130 až 140 tis. m3 na ploše cca 18 400 m2, průměrná mocnost odpadu je 7, místy až 10 m. Po skončení skládkování bylo na korunu skládky, která je tvořena velmi členitým terénem, navezeno a rozhrnuto blíže neurčené množství zeminy, odpad však místy vystupoval na povrch a terén byl upraven do podoby motokrosové dráhy (v současné době už zrušené). Čelo skládky nebylo zeminou přikryto a povrch skládky zarostl náletovou vegetací. V celém zájmovém území je řada pramenných vývěrů nad skládkou i ve svazích podél ní. Skládka je neoplocená, opatřená závorou, po jejím obvodě byl na straně možného přítoku povrchových vod vybudován odvodňovací příkop, vyústěný do rybníčku v blízkosti domku ležícího asi 140 m jižně od SZ okraje skládky. Prostor je dopravně přístupný pouze ze severní strany, z jižní strany sahá těleso skládky až k okraji hustého vzrostlého lesa, na východní a západní straně je lemován podmáčenými pozemky, které zabraňují přístupu ke skládce. Převážná většina obvodu tělesa odpadů je vysvahována do sklonu 1:1 a prudší. Lokalita skládky se nalézá ve 3. PHO vodárenské nádrže Seč, v CHKO Žďárské vrchy a CHOPAV Žďárské vrchy. V blízkém okolí skládky se nenachází Evropsky významná lokalita, ptačí oblast, ani ochranná pásma technických objektů. (BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., 2011), (GEOTEST BRNO, a.s., 2005) 4.1.2. Geografické a klimatické vymezení území Zájmové území přísluší do Pardubického kraje, do bývalého okresu Chrudim, katastrálně leží v k. ú. obcí Hlinsko a Blatno. Skládka tuhého komunálního odpadu Hlinsko Hamřík se nachází asi 2 km jihovýchodně od centra Hlinska, v údolí řeky Chrudimky, blízko křižovatky III. třídy Hlinsko (Blatno)-Hamry. Lokalita je situována částečně ve svahu a částečně již v nivě řeky Chrudimky. Vodní tok Chrudimka je dle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů, zařazena mezi významné vodní toky a protéká ve směru proudění podzemní vody cca 60-100 m pod skládkou ve směru J-Z. Terén se zde mírně svažuje k JZ, skládka je navíc nevhodně umístěna v pramenné oblasti několika drobných přítoků Chrudimky. 33
Lokalita náleží do provincie Česká vysočina, soustavy Česko-moravská, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Železné hory, podcelku Sečská vrchovina a okrsku Kameničská vrchovina. Mapy k zájmovému území jsou obsažené v přílohách 13, 14 a 15 na konci této práce. Zájmové území náleží ke klimaticky chladné oblasti CH-7, která se vyznačuje velmi krátkým až krátkým a mírně chladným a vlhkým létem. Zima je zde dlouhá, mírná, mírně vlhká a s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek činí podle srážkoměrné stanice Hamry 768 mm. (GEOTEST BRNO, a.s., 2005) 4.1.3. Geologické poměry území Podle regionálně-geologického členění náleží území Hamříku do svrateckého krystalinika. Nachází se v jeho západní části, blízko západní hranice, jež je určena tektonickým stykem se sousední jednotkou hlinecké zóny. Podle nového členění spadá svratecké krystalinikum pod tzv. kutnohorsko-svrateckou oblast. Jedná se o jednotku geologicky, strukturně i metamorfně velmi různorodou, její podstatnou částí jsou dvojslídné ortoruly, migmatity a červené ortoruly, které se střídají se složkami jemnozrnných rul, amfibolitů, popř. vápenců. V různém stupni zvětralé a rozpukané krystalinické skalní podloží přechází směrem k povrchu ve svou hlinitopísčitou obdobu. Nadložní pokryv je tvořen převážně svahovými hlínami a údolí toku Chrudimky je tvořeno
nepříliš
mocnými
fluviálními
uloženinami
s proměnlivým
složením.
Geologické položí je v zájmovém prostoru tvořeno třemi odlišnými druhy pokryvu, z nichž některé je nutno brát jako dobře propustné, jiné jako málo propustné. Přítomnost velmi málo propustných vrstev zamezuje průsaku povrchové vody a způsobuje trvalé promáčení terénu. Podloží skládky je tvořeno dvěma geologicky i geneticky odlišnými fenomény. Podloží blíže řece Chrudimce je tvořeno fluviálními uloženinami, které dosahují mocností i více jak 5-6 m. Svrchní partie tvoří spíše soudržné horniny, jako jsou hlíny až jíly. Směrem do svahu říční uloženiny ubývají a ve svahu je podloží skládky tvořeno nejprve hlínami písčitými o cca metrové mocnosti a v jejich podloží eluviem (zvětralou horninou
ležící
na
místě
svého
vzniku)
skalních
hornin.
Z provedených
geologickoprůzkumných prací byly vymezeny ve vertikálním směru tři základní kolektory, které jsou navzájem hydraulicky propojené a v nichž je vyvinutá zvodeň s volnou nebo mírně napjatou hladinou podzemní vody. Směr proudění vody je k řece Chrudimce. (GEOTEST BRNO, a.s., 2005) 34
4.1.4. Hydrologické poměry území Hydrologicky náleží zájmové území do povodí řeky Chrudimky, dílčího povodí od Zalíbenského potoka, resp. od vodní nádrže Hamry po Blatenský potok. Plocha tohoto dílčího povodí je 10 499 km2, dlouhodobý průměrný specifický odtok podzemní vody z povodí cca 3.1 s-1.km-2. Chrudimka vytéká z vodní nádrže Hamry, její průměrný roční průtok je dle vodoměrné stanice Hamry 0,77 m3/s a průtok překročený s pravděpodobností 355 dní v roce Q355=0,08 m3/s a Q364=0,05 m3/s. V zájmovém území se předpokládají obdobné průtoky. Nejbližší funkční studna je u rekreačního domku, vzdáleného od SZ okraje skládky cca 140 m, tato studna se však nenachází ve směru toku podzemní vody, studna u příjezdové cesty zanikla. V přirozeném spádu podzemních vod se nenachází žádné zdroje hromadného či individuálního zásobování podzemní vodou. V povodí pod lokalitou jsou povrchové vody využívány, neboť se těleso skládky přibližuje k řece Chrudimce na vzdálenost cca 100 m a Chrudimka spadá v daném místě do 3. PHO Seč. Základní charakteristickým rysem území skládky a jejího okolí je vysoké zamokření a z něho plynoucí nedostupnost běžnou i speciální stavební technikou. (GEOTEST BRNO, a.s., 2005), (BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., 2011) 4.1.5. Hospodářské a sociální poměry území Skládka Hamřík se nachází 2 km od nejbližší obce Hlinsko a v její blízkosti se nenachází zdroj pitné vody, dopady na lidské zdraví jsou tedy minimální. Co se týká financování odstranění zátěže, tak náklady na její odstranění jsou vyčísleny na téměř 56 miliónů korun. Proto město Hlinsko podalo žádost o dotaci z Operačního programu životního prostředí. Když uspěje, získá přes 50 miliónů korun a zbytek již samo dofinancuje. V současné době se stále čeká na schválení žádosti, o čemž informuje i článek z místních novin, uvedený v příloze 46. 4.1.6. Vznik havarijního stavu a jeho rizika Příčinou nebezpečnosti této lokality je především její špatné umístění. Terén celé skládky je promáčený a byl také překročen limit dovážených odpadů. Při rekognoskaci v roce 2005 byly zjištěny akutní rizika ekologické havárie:
nestabilita čela skládky, možnost sesutí značného množství odpadu všech kategorií do zaplavené údolní nivy významného povrchového toku Chrudimky
35
„rozebrání“ čela skládky při povodňových stavech
náhlý únik nebezpečného odpadu (např. poškozením obalu dočasné zadržených nebezpečných látek) uložených kdekoliv v tělese skládky, jak lze soudit z ústních sdělení i z přehledů původců odpadu
Dále rizika chronická:
vymývání nebezpečných látek infiltrujících srážkovou a kolísající podzemní vodu
postupný odtok nebezpečných látek Chrudimkou
Rozpor s právními normami:
skládka v lokalitě Hamřík je situována ve chráněném území CHKO a CHOPAV Žďárské vrchy
nesplňuje s ohledem na inženýrské a hydrogeologické poměry požadavky normy ČSN 83 8030, neboť minimálně část skládky je přímo v kontaktu s podzemní vodou, která je v přímé hydraulické spojitosti s řekou Chrudimkou
zcela chybějí údaje pro posouzení skládky
z vodohospodářského hlediska je Chrudimka významným vodním tokem dle Vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 178/2012 Sb.
Z odebíraných vzorků bylo zjištěno, že odpad zde ukládaný nebyl pouze komunální, ale i nebezpečný. Z tohoto důvodu může hrozit riziko uvolnění kontaminace, která je doposud vázána na těleso skládky, tzn., že může dojít k náhlému úniku polutantů uložených kdekoliv v tělese skládky. Polutanty poté můžou přímo ohrožovat říční ekosystémy.
Průnikem
kontaminovaných
podzemních
vod
do Chrudimky
se
kontaminanty (zejména těžké kovy) mohou dostávat do potravního řetězce vodních živočichů, včetně ryb, jejichž konzumentem je i člověk. Prostřednictvím prachových částic, uvolněných z nepřekrytých partií skládky zejména v jejím čele, existuje také pravděpodobné zvyšování koncentrace těžkých kovů v okolních polích, přičemž se tyto kovy prostřednictvím plodin dostávají do potravního řetězce. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2010) 4.1.7. Druh a rozsah kontaminace Odběry vzorků vody, popř. zemin na lokalitě skládky Hamřík probíhaly v průběhu let 1999-2002, v těchto letech však legislativa v oboru životního prostředí doznala 36
významné změny a tento monitoring byl realizován několika firmami. Na tento výzkum musela proto navazovat ještě rekognoskace lokality v roce 2005, která byla prováděna dle současných právních předpisů. V roce 2001 byla také provedena kontrola lokality Českou inspekcí životního prostředí. V podzemní vodě u čela skládky byly zjištěny zvýšené obsahy chloridů, amonných iontů, železa a manganu, ze stopových kovů pak bodově Zn, Hg a B. Překročení doporučené hodnoty kritérií C dle Metodického pokynu MŽP ČR bylo u B (HM-12; 1,1 mg/l, HM-13; 1,49 mg/l) a chloridů (HM-12, 155mg/l). Původ kontaminace chlorem může souviset např. se skládkováním odpadu pocházejícího z textilního průmyslu, z kožedělného průmyslu, z elektrotechniky popř. z povrchové úpravy kovů. Organické látky nebyly v podzemní vodě zjištěny, s výjimkou nízkého obsahu trichlorethylenu (TCE) a perchlorethylenu (PCE) ve vrtu HM-11. Masivní šíření kontaminace z tělesa skládky nebylo prokázáno, jedná se především o bodové kontaminace, které jsou dále od zdroje ředěny. Z organických látek byl celkem u 24 vzorků zemin (odpadů) překročen limit 300 mg/kg. U vzorků SW-15/3 (0-1 m) a SW-14/1 (1,5-3 m) byl stanoven kvalitativní rozbor, kterým bylo zjištěno, že se jedná o ropnou látku typu minerálního oleje. Překročení limitu kritéria B pro ropné látky bylo zjišťováno především dříve, v roce 1994. Orientační kritéria C prům. dle Metodického pokynu byla překročena 1x v obsahu Be – 109 mg Be/kg suš. (krit. C – 30 mg/kg), dále u jednoho vzorku v obsahu Cu – 3880 mg Cu/kg suš. (krit. C – 1500 mg/kg), u jednoho vzorku v obsahu Pb – 979 mg Pb/kg suš. (krit. C – 800 mg/kg) a u jednoho vzorku v obsahu Zn – 10300 mg Zn/kg suš. (krit. C – 5000 mg/kg). Zvýšený výskyt berylia může pocházet z odpadu z výroby svítidel (např. fluorescenční lampy). Z alifatických chlorovaných uhlovodíků byl detekován PCE a to u 13 vzorků z 26 v koncentracích od 0,023 do 6,05 PCE/kg suš. V jednom případě byl zjištěn i 1, 2-dichloethylen (DCE) v koncentraci 2,48 mg DCE/kg suš. Další látky, znečišťující lokalitu, byly například nikl, který pochází pravděpodobně z galvanotechniky, dále zvýšený obsah makrosložek, jako jsou chloridy, sírany, hořčík a vápník. Nevyhovující byl rovněž vysoký obsah dusíkatých látek, které jsou ve vodě přítomny ve všech jeho formách, tj. jako amoniak, dusitany i dusičnany. Z mikrosložek bylo ve vodě odebrané pod skládkou zaznamenáno především železo a mangan, v jednom případě i kobalt. V roce 2005 byly v rámci rekognoskace lokality odebrány 4 vzorky zeminy (odpadu) z kopaných šachet na stanovení obsahu ropných látek a stopových kovů, na základě senzorického zjištění ve dvou případech též polyaromátů. 37
Dosud provedené analýzy prokázaly nepřípustný obsah NEL ve třech ze čtyř odebraných vzorků, a to v množství 1100 až 50 000 mg/kg NEL, tj. řádově více než je limit kritéria C v průmyslové zóně ve smyslu Metodického pokynu MŽP. V průběhu vzorkovacích prací byly tedy na lokalitě zjištěny zvýšené koncentrace především stopových kovů (zejména Be, Cd, Cr, Cu, Pb, Zn, As), ropných uhlovodíků, těkavých organických látek a PCB. (BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., 2011) 4.1.8. Monitoring lokality Monitoring vod na skládce Hamřík začal v roce 1994. Do roku 2002 probíhal pravidelně, poté byl rozhodnutím MÚ Hlinsko ukončen, protože se výsledky neměnily. V roce 2005 a 2010 byly nárazové rozbory. Česká inspekce požadovala od roku 2012 obnovit monitoring podzemních a povrchových vod, to však bylo pozastaveno vzhledem k podání žádosti o dotaci na rekultivaci skládky, jejímž přípravným krokem je vlastní monitoring. V průběhu rekultivace je plánováno provádět monitoring 3x ročně, po rekultivaci 1x ročně. Vybrané monitorovací vrty jsou zakreslené v mapě v příloze 16. Rozbory půdy a další odborné práce na lokalitě probíhaly již od roku 1991. (BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., 2002)
Organizace a osoby, které se podílely na pracích na lokalitě:
Neptun Chrudim s. p. – 1991 – Hg, průzkum v předpolí skládky
Agroprojekt Pardubice – 1992 – jednostupňový projekt rekultivace skládky
ENVIREX s.r.o., Nové Město na Moravě – 1993 – Posouzení kontaminace zemin v okolí skládky
ENVIREX s.r.o., Nové Město na Moravě – 1994-2000 – Hg průzkum s vybudováním monitorovacího systému podzemní vody + následný monitoring
Ing. Jan Beneš, Brno – 1998 – Projekt rekultivace skládky
GEOtest Brno, a.s. – 1999 – Projekt analýzy rizika
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o. – 2001-2002 – Monitorovací práce podzemní a povrchové vody
ENVIREX s.r.o., Nové Město na Moravě – 2002 – Posudek vlivu úprav terénu pro motokrosovou trať na režim skládky
GEOtest Brno, a.s. – 2005 – Situační zpráva o hydrogeologickém průzkumu + technická zpráva projektového záměru rekultivace skládky 38
Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o. – 2010 – Rizikové analýzy SEZ na území Pardubického kraje – okres Chrudim, Analýza rizik vlivu skládky Hamřík v CHKO Žďárské vrchy na podzemní vody a významný vodní tok řeky Chrudimky
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o. – 2011 – Projekt rekultivace skládky
4.1.9. Plánovaná nápravná opatření Firma Bionalytika CZ, s.r.o. vypracovala pro danou lokalitu v roce 2011 Projekt rekultivace skládky odpadů Hamřík. Podle této zprávy jsou tedy naplánovaná opatření, která započnou, až na ně město Hlinsko bude mít finanční prostředky. Po skončení skládkování bylo na korunu skládky navezeno a rozhrnuto blíže neurčené množství zeminy určené k překrytí skládky, která byla rozvrstvena v mocnosti cca 0,70 až 0,80 m. Na temeni skládky byla upravována motokrosová dráha, dnes již není v provozu, ale zůstalo po ní několik pneumatik. Základem pro započetí prací je transformace současného tvaru skládky do formace odpovídající požadavkům na zajištění stability zemních těles, rychlého odtoku atmosférických srážek z povrchu skládky a úprava tělesa deponovaných odpadů do tvaru umožňujícího realizaci překryvných vrstev. Přípravné práce v této lokalitě budou zahrnovat vyčištění všech ploch dotčených stavbou od stromového, křovinného a travního porostu, demontáž stávající závory, vysbírání a odstranění rozptýlených odpadů mimo těleso skládky a provedení odvodňovacích rýh, které budou v trase budoucích záchytných příkopů. Dále se musí vybudovat podklad pod drenážní lavici a plošná plynová drenáž. Proběhnout by měla také skrývka biologicky aktivní zeminy v patě skládky o šíři cca 4 m a v místě záchytných příkopů o šíři cca 2,4 m. Po provedení přípravných prací bude možno přistoupit k úpravě figury odpadů do podoby, jež zajistí gravitační odtok srážkové vody z povrchu. Figura odpadů bude muset být stabilní včetně svahů, nesmí vykazovat nerovnoměrné sedání a sesuvné tendence a musí být překryta vyrovnávací vrstvou umožňující přímý poklad fólie. Na místech, která zasahují mimo nově navržené těleso odpadů, bude stávající odpad vytěžen kompletně až na úroveň původního terénu. Nová figura bude mít maximální sklon svahu 1:2,8; koruna a přitěžovací lavice bude ve spádu min 3 %. Při práci se musí počítat s tím, že může dojít k zahoření odpadu, případně k uvolnění určité koncentrace skládkového plynu. Pro odvedení skládkového plynu do nejvýše položených bodů navrhované figury bude realizován plošný drén. 39
V rámci vlastní rekultivace skládky jsou navržena opatření: • plynové hlavice • ochranná netkaná geotextilie 500g/m2 • těsnění skládky – HDPE fólie • ochranná netkaná geotextilie • drenážní vrstva ze štěrku nebo z obdobného materiálu • realizace drenážní hlavice v patě svahů • podorniční zemina • biologicky aktivní zemina • zneškodnění skládkového plynu (biofiltry) • ozelenění (zatravnění). Skladba překryvných vrstev je navržena takto: • biologická rekultivace • biologicky aktivní zemina – 300 mm • podorniční zemina – 400 mm • drenážní vrstva – 300 mm • ochranná netkaná geotextilie • plynová plošná drenáž • odpad. Po prostření plošné plynové drenáže budou realizovány plynové hlavice, které budou mít za účel převod skládkového plynu přes těsnící prvek rekultivačních vrstev a budou zajišťovat následné napojení svodného potrubí do biofiltru. Ochranná netkaná geotextilie bude plnit funkci spodní ochrany následné vrstvy těsnění z folie HDPE, tak aby nedošlo při zátěži k protlačení zrn plošné plynové drenáže. Těsnění skládky bude zajišťovat právě HDPE folie, na rovinatých částech tělesa bude použita hladká, ve svahu se strukturou na horním líci. Na HDPE folii bude položena opět ochranná netkaná geotextilie. Poté bude možné začít s rozprostíráním celoplošného drénu, který bude proveden z přírodního nebo umělého kameniva. Tato plošná drenáž bude sloužit k odvedení dešťových vod. Navazuje realizace drenážní lavice v patě svahů, která bude plnit jednak funkci opěry pro rekultivační vrstvy a jednak k vyvedení případných vývěrů vody z paty tělesa odpadů. Na vrstvu plošné drenáže bude rozprostřena zemina podorničního charakteru o mocnosti 400 mm, na ni vrstva biologicky aktivní zeminy (ornice) o mocnosti 300 mm. Celá rekultivovaná plocha skládky bude oseta travním semenem, použitá bude směs luční trávy, ve svazích bude výsev doplněn o výsadbu lokálních druhů křovin s mělkým kořenovým systémem. Součástí stavby jsou dvě kola prvotní závlahy, dosetí nevzešlé trávy a jedno sečení. Protože se předpokládá malá tvorba skládkového plynu, navrhuje se jeho likvidace v zemním biofitru (příp. biofiltrech). Plánováno tedy je, že z plynových zhlaví povede potrubí, které zajistí odvod plynu z plošné plynové drenáže do min. jednoho biofiltru. Vnitřní prostor biofiltru bude naplněn dřevní štěpkou obohacenou o bakterie, které parazitují na skládkovém plynu, aktivním uhlím apod. Problematika odvodnění je v dané lokalitě s ohledem na aktuální stav velmi obtížně řešitelná. Jedná se v podstatě o rozsáhlý mokřad, který nelze zcela odvodnit ani vysušit. Jsou tedy navrženy záchytné příkopy a trubní propustek, které místní podmínky alespoň významně zlepší. Odvodňovací rýhy se vyformují na tvar záchytného příkopu. 40
Ten bude mít průřez trojúhelníku, min. hloubka bude dosahovat 800 mm a svahy budou provedeny ve sklonu 1:1,5. Celkově budou realizovány dvě větve záchytných příkopů, které budou vyspádovány od sebe z nejvyššího místa obvodu skládky. Větev č. 1 obíhá skládku po severním obvodu, kde v prostoru současného nájezdu na skládku bude umístěn trubní betonový propustek, který bude zajišťovat převod vod zachycených příkopem pod zmíněným nájezdem. Vody z propustku budou dále pokračovat větví č. 1 příkopu až k napojení na současnou vodoteč, směřující k řece Chrudimce. Větev příkopu č. 2 obíhá patu skládky z východní strany, kde se postupně stáčí směrem na jih, zde narazí na stávající močál, do kterého bude tento příkop volně vyústěn. Obě větve budou sbírat vodu jednak povrchovou a podpovrchovou z prostoru „nátokové“ strany skládky (S, SV, V), dále vody z případných nezmapovaných vývěrů, které se mohou nacházet v okolí paty a vody dešťové, které dopadnou na plochu zrekultivované skládky a nejsou spotřebovány zelení. V rámci výstavby budou vznikat požadavky na kácení a drobné bourací práce. Požadavek na kácení bude na celé ploše současného tělesa a dále jejího přilehlého okolí, po obvodu v pásu cca 10 m. S povolením stavby vznikne nutnost trvalého vynětí ploch ze zemědělského půdního fondu a ploch určených k plnění funkce lesa. Při jakékoliv činnosti by měl být kladen důraz na zamezení šíření odpadů a kontaminace do okolí. Cílem projektu je zachovat v rámci možností původní ráz krajiny, ozeleněním bude lokalita fakticky začleněna do okolního lesa. Pro následný provoz bude zpracován provozní řád skládky po její rekultivaci, při následném provozu zrekultivované skládky nebude docházet k činnosti, která by ovlivnila kvalitu ovzduší ani která by zatěžovala okolí hlukem. Na přístupové komunikaci bude osazena uzamykatelná závora a u nájezdu a na ploše skládky budou stát informační tabule o provedení rekultivaci a podmínkách chování v tomto prostoru. Vlastní provoz bude spočívat v tzv. následné péči, tj. údržbě odvodňovacích zařízení, péči o zeleň a monitoringu. (BIOANALYTIKA CZ, s.r.o., 2011) 4.1.10. Vlastní hodnocení a návrh možných řešení V současné době na lokalitě Hamřík u Hlinska v Čechách v souvislosti s rekultivacemi a sanacemi neprobíhá žádná činnost, neboť nejsou finanční prostředky. Lokalita však z dálky nenarušuje krajinu, neboť je zarostlá náletovými rostlinami, ani nedochází k přímému ohrožení lidského zdraví. Největší nebezpečí skládky spočívá v blízkosti řeky Chrudimky, čímž může být ohrožena její povrchová voda a tím i vodní 41
ekosystémy. U lokality chybí přesné údaje o druhu a množství ukládaného odpadu, podle vzorků i ústních tvrzení se zde však nachází i zdraví nebezpečné odpady. Podstatou rekultivace této lokality by mělo být zlepšení stávajícího stavu nezabezpečení skládky odpadů z pohledu vlivu na životní prostředí. Technicky vzato je hlavním cílem odklonit srážkové a jiné vody natékající v současnosti do odpadů, kde dochází k vyplavování škodlivin do okolí. Toto bude zajištěno vytvarováním tělesa dle projektu a jeho zatěsněním tak, aby vody, které dopadnou na zrekultivovanou plochu, byly gravitačně odvedeny mimo. Dále to bude zajištěno záchytnými příkopy, které mají funkci podchycení okolních vodních vývěrů a nátoku povrchových vod. Nestabilní svahy je potřeba zajistit tak, aby nedocházelo k sesuvům a rozšiřování půdorysu skládky. Odpad by měl být odstraněn, avšak z důvodu velkého zamokření lokality je prakticky nemožné odstranění odpadu řešit těžkými stroji. Je tedy alespoň plánováno překrýt ho tak, aby nedocházelo k unikání látek do okolí a aby s ním nemohly přijít do styku živočišné druhy v lokalitě. Po provedení plánovaných stavebních úprav by měla být skládka zabezpečená a nemělo by docházet k negativnímu vlivu na okolí. Hlavním účelem stavby jako takové je ochrana přírody, navrácení původního rázu krajině a ochrana vod, kde hlavním prvkem je zabránění vyplavování kontaminace z odpadů do okolního prostředí. Navrhovala bych rozhodnout o ochranném pásmu rekultivované skládky, v němž by se doporučovalo zakázat realizaci zemních a výkopových prací, které by mohly poškodit vybudované stavební prvky. Pro biologickou rekultivaci bych volila výsadbu luční trávy doplněnou ve svazích o druhy křovin s mělkým kořenovým systémem, rozhodně ne tedy dřeviny s hlubokým kořenovým systémem, neboť by mohly těleso rekultivované skládky narušovat. Vlastní fotodokumentaci k této lokalitě jsem zařadila do příloh 17-28.
4.2. Lokalita 2 – Bor u Skutče 4.2.1. Popis lokality Skládkový a lesní prostor Bor u Skutče se nachází na místě starého lomu, do něhož se vozily průmyslové odpady, v důsledku toho zde byly vody kontaminovány těkavými chlorovanými uhlovodíky (CLU), konkrétně tetrachlorethylenem (perchlorethylenem), trichlorethylenem a dichlorethylenem, které jsou nebezpečné pro lidské zdraví. CLU byly používány k odmašťování ve strojírenských závodech regionu. Masivní výskyt 42
karcinogenních kontaminantů migrujících do podzemních a povrchových vod je v příkrém rozporu se stávající legislativou, je ohrožován ekosystém v chráněné oblasti a znehodnocováno životní prostředí v turisticky atraktivní krajině. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2009) 4.2.2. Geografické a klimatické vymezení území Zájmové území se nachází při východní hranici bývalého okresu Chrudim, v Pardubickém kraji, po obou stranách silnice II. třídy Proseč u Skutče – Nové Hrady. Nadmořská výška činí cca 480 m n. m. Morfologicky je území součástí jihovýchodního výběžku České křídové tabule, konkrétně Loučenské tabule, resp. je součástí členité pahorkatiny „Budislavské skály“. Klimaticky se lokalita nachází v mírně teplé oblasti okrsku B-4, tj. mírně teplém, mírně vlhkém, vrchovinném. Průměrný roční úhrn srážek činí 729 mm, z toho připadá na výpar 475 mm a ve vegetačním období spadne 441 mm srážek. Průměrná teplota vzduchu je 8,2 °C. Zájmové území se nachází v CHOPAV Východočeská křída, v přírodní rezervaci Maštale a v jímacím území zdrojů skupinového vodovodu Nové Hrady-Proseč. Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale (Maštale) byla zřízena vyhláškou OkÚ Chrudim dne 1. prosince 1993 a OkÚ Svitavy dne 26. června 1992 a zaujímá území v povodí horního toku Novohradky na rozmezí České tabule na katastrálních územích Bor u Skutče, Budislav, Jarošov, Leština, Nové Hrady, Paseky, Podměstí, Proseč a Zderaz. Větší část rezervace se nachází v jihovýchodním okraji okresu Chrudim. Oblast má charakter zvlněného reliéfu, ukloněného k severu, rozdíl mezi nejvyšším místem na jihu (Posekanec, 554 m) a nejnižším na severu (řečiště Novohradky u Polanky) je téměř 200 m. Celková plocha rezervace je 1083,6 hektarů. V přírodní rezervaci je rozmanitý výskyt vzácných druhů živočichů a rostlin (mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy). Mapa výskytu rezervace Toulovcovy Maštale i poloha obce Bor u Skutče se nachází v přílohách 29 a 30. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2001), (INTERNET 9) 4.2.3. Geologické poměry území Geologická stavba zájmového území je značně komplikovaná. Základní geologickou jednotkou jsou svrchnokřídové sedimenty tvořené různými typy cenomanských
pískovců
a
částečně
horninami
spodního
turonu.
Uvedené
svrchnokřídové sedimenty nasedají na podloží poličského krystalinika a jsou kryty 43
blastickými sedimenty kvartérního stáří. Zájmová oblast byla tektonicky značně zasáhnuta, což zvýraznila eroze místních toků a podmínila vytvoření prakticky izolovaného ostrova svrchnokřídových sedimentů. Tyto sedimenty náleží orlickožďárské oblasti a ve vrstevním sledu jsou zde zastoupeny cenoman a svrchní turon. Jedná se o tzv. „borskou kru“, ohraničenou od jihozápadu a jihu krystalinickými, případně metamorfovanými podložními horninami, od východu k severu turonskými horninami vysokomýtské synklinály (místo poklesnutí vrásy). Poličské krystalinikum je zde převážně tvořeno vyvřelými horninami, tj. biotitickými křemennými diority, granodiority a středně až drobně zrnitým načervenalým granitem. V podobě poloh jsou zde zastoupeny i amfibolity a svorové ruly. Mocnost cenomaských uloženin se pohybuje od 10 do 40 m, v širším okolí Boru u Skutče mají značné plošné rozšíření a vytvářejí malebná „skalní města“. Spodní turon je od předcházející jednotky oddělen písčitým jílem a výše je budován slínovci, písčitými a spongilitickými slínovci až prachovci. Mocnost těchto uloženin je neúplná, neboť zde vystupují v izolovaných výskytech, budujících vrcholy jednotlivých částí s max. mocností 50 m. Kvartérní uloženiny nejsou výrazně vyvinuté, jedná se především o svahové a eluviální hlíny, převážně písčité, lišící se podílem kamenité frakce, jejichž mocnost se pohybuje kolem 2 m. Na profilových svazích a v údolích se nachází též fluviální akumulace, tvořící místy mělké slatiny. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2001) 4.2.4. Hydrologické poměry území Lokalita v Boru u Skutče je odvodňována Prosečským potokem a jeho přítoky ve Všivickém údolí a dále Borským potokem v Karáleckém údolí. Prosečský a Borský potok jsou levobřežními přítoky řeky Novohradky (odvodňující Vranické údolí), která je pravobřežním přítokem řeky Chrudimky. Pracovně nazvaný „Klimešův potok“ představuje sezónní vodoteč (v prostoru zaústění do Borského potoka však se stálým průtokem) odvodňující svah pod Klimešovým lomem. Hydrogeologické poměry jsou odvislé od komplikovaných geologických poměrů a hydrofyzikálních vlastností zastoupených hornin. Oběh podzemních vod je rámcově komfortní s úklonem vrstev k SV až S, rozhodující úlohu však představují tektonické linie především směru SV-JZ, příp. i ve směru SZ-JV. Úlohu těchto zlomků, resp. i nerovností skalního podloží zvýrazňuje ta skutečnost, že zde nejsou splněny podmínky akumulace a k odvodnění dochází na severovýchodním okraji „borské kry“. Velmi 44
vhodným prostředím pro vytvoření významné oblasti podzemní vody jsou cenomanské pískovce, velmi dobře průlinově i puklinově propustné a plošně značně rozšířené. Přestože specifický odtok ze zájmové oblasti činí relativně vysokých 6,07 l.s-1.km-2, je zde z důvodů nesouvislého oběhu podzemní vody a vazby na tektonické linie přesun podzemních vod z cenomanské zvodně rozdělen do nesčetného množství drobných pramenných vývěrů, které samostatně nelze vodárensky využívat (z významnějších lze uvést zdroje Džberka, Mojžíšova studánka atd., s vydatností cca 0,2-0,3 l.s-1). Krystalinikum je charakterizováno slabou puklinovou propustností, a to v hloubkově omezené zóně povrchového rozrušení. Vydatnosti se většinou, při úzké závislosti na atmosférických srážkách, pohybují v setinách až desetinách l.s-1. V podloží křídových uloženin působí jako izolátor, rizikovým prvkem je skutečnosti, že v prostoru mezi Roudnou a Vranicemi není borská kra oddělena od vysokomýtské synklinály. Provedenými zemními pracemi v rámci sanačního zásahu byla od sedmé šachty směrem k šesté a osmé zjištěna značná tektonická porušenost pískovců a dominantní puklinová propustnost. Pískovce v ohnisku znečištění (Vobejdův lom) jsou dle geofyzikálního průzkumu postiženy výraznými otevřenými puklinami. V zastavěné části obce Bor jsou registrovány 4 využívané vodní zdroje (studna Prudičovi, studna Na kopečku, vrt Šindlar, vrt Michalovich), které byly předmětem průběžného monitoringu. Vodárenský odběr z vrtu PB-3 byl zrušen, dá se předpokládat periodické letní čerpání vody do přilehlého koupaliště přes stávající stripovací kolonu. V cenomanské zvodni Vysokomýtské synklinály je provozován vrt NR-1 pro chatovou oblast Roudná. Zásadním cílem možného průniku kontaminace CLU jsou vodní zdroje v Nových Hradech, a sice využívané studny S-1, S-2 a vrt NH-3. Vrty NH-1 a NH-2 jsou záložní, resp. pozorovací. Výše uvedené vodní zdroje byly předmětem průběžného monitoringu. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2008) 4.2.5. Hospodářské a sociální podmínky Zjištění kontaminace pitné vody v Boru u Skutče a přilehlých obcích způsobilo u obyvatel patřičné zděšení. Bylo zjištěno, že lidé pili tuto vodu devět let, než se zjistil obsah nebezpečných CLU. Navíc se i před kolaudací nového vodovodu zjistil obsah těchto látek opět, příčinou byla jeho přítomnost ve starých trubkách, jež tvořily čtyři pobočné větve nového vodovodu. Musely se tedy vynakládat ještě další prostředky na tento problém.
45
Celkově si vyžádaly nápravné práce v této lokalitě 62 529 764 Kč bez DPH, z toho MŽP 21 775 265 Kč bez DPH, Okresní úřad Chrudim 8 360 520 Kč bez DPH, Pardubický kraj 32 393 979 Kč bez DPH. ČIŽP Hradec Králové zařadila problematiku zajištění
odstranění
této
staré
ekologické
zátěže
mezi
nejvyšší
priority
v královehradecké oblasti. V přílohách 47, 48 a 49 dokládám novinové články týkající se kontaminace lokality na důkaz, že o problém se zajímala také mnohá média. 4.2.6. Vznik havarijního stavu a jeho rizika Kontaminace zdroje veřejného vodovodu obce Bor u Skutče byla zjištěna v prosinci roku 1999, resp. byla potvrzena počátkem ledna 2000 Okresní hygienickou stanicí Chrudim v rámci pravidelného sledování vývoje kvality vody ve vodovodních sítích. Do r. 1999 byly v tomto veřejném vodovodu sledovány pouze běžné ukazatele a kontaminace těkavými chlorovanými uhlovodíky zůstávala skrytá. Zjištěná hodnota CLU činila 1100 μg/l. Zdrojem kontaminace byly kaly CLU, které byly uloženy bez jakéhokoliv zabezpečení v minulých desetiletích v prostoru tzv. Bukáčkova lomu a dále čistá chemikálie – perchlorethylen, který byl vyléván v prostoru točny tzv. Vobejdova lomu. Odtud došlo postupně k rozsáhlé migraci kontaminantu v propustném prostředí po bázi kolektoru podzemní vody. Efekt šíření CLU v horninovém prostředí propustných cenomanských pískovců byl dále umocněn vybudováním a zprovozněním nového vodárenského vrtu v r. 1991, čímž došlo k nasávání znečišťujících polutantů z větších vzdáleností a vedlo k totálnímu znehodnocení vodního zdroje. Tím také nastalo masivní migrování karcinogenních kontaminantů do podzemních i povrchových vod, bylo ohroženo lidské zdraví, narušen ekosystém v chráněné oblasti a znehodnoceno životní prostředí v turisticky atraktivní krajině. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2000) 4.2.7. Druh a rozsah kontaminace Nejnebezpečnější zdroj kontaminace jsou těkavé chlorované uhlovodíky (CLU), konkrétně tetrachlorethylen (perchlorethylen), trichlorethylen a dichlorethyleny, které byly používány k odmašťování ve strojírenských závodech regionu. Tetrachlorethylen (perchlor) je uměle vyráběná kapalina, která se snadno odpařuje do ovzduší a má ostrý, sladký zápach. Je bezbarvá, téměř nerozpustná ve vodě a nehořlavá. Spolu s trichlorethylenem je používán jako rozpouštědlo v chemických čistírnách a
46
ve strojírenství. Slouží také jako základ pro výrobu fluorouhlovodíků. Za rok 2001 se v České republice spotřebovalo přes 1000 tun této látky. Používá se v menších množstvích při regeneraci katalyzátorů v rafinériích ropy a pro čištění kinofilmů. Používá se také ve výrobě jiných chemikálií a ve stopových množstvích může být nalezen v některém spotřebitelském zboží, jako jsou inkousty do tiskáren, lepidla, nosiče barev a silikonová maziva. Nadměrné působení tetrachlorethylenu může způsobit zdravotní poškození mozku, očí, ledvin, jater, pokožky, hrtanu a obecně je považován za karcinogenní – podle kvalifikace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny je řazen do skupiny 2A (pravděpodobný lidský karcinogen). U lidí, kteří mu byli dlouhodobě vystaveni v čistírnách, kde se hojně používal, byly zjištěny také časté případy poškození nervového systému a u žen pak zvýšená potratovost a narušení menstruace. Do lidského organismu se dostává nejenom z kontaminované vody, ale také z ovzduší a potravinami. Tetrachlorethylen je v životním prostředí značně rozšířen a ve stopových množstvích se nachází ve vodě, ve vodních organismech, v ovzduší, v potravinách i v lidských tkáních. Vyráběný tetrachlorethylen se uvolňuje do okolního ovzduší v důsledku odpařování a nejdůležitějšími zdroji jsou prchavé emise z chemických čistíren oděvů a z odmašťování kovů. Také skládky odpadů mohou být zdrojem emisí. Velká část tetrachlorethylenu, která pronikne do vody a do půdy, se snadno vypaří do ovzduší, kde se rozštěpí působením slunečního světla nebo se dostane se srážkami zpět do půdy a vody. Mikroorganismy přítomné v půdě jsou schopné tetrachlorethylen štěpit. Navzdory zařazení do kategorie těkavých organických látek (VOC) byla u tetrachlorethylenu
zjištěna
nepatrná
fotochemická
reaktivita
a
je
tedy
nepravděpodobné, že by významněji přispíval ke vzniku fotochemického smogu nebo ke vzniku škodlivého přízemního ozonu. (INTERNET 10) Nebezpečný tetrachlorethylen končil s odpady na skládce Bor u Skutče. Na černé skládce v rezervaci Toulovcovy Maštale skončilo 16-20 tun. „Před rokem 1989 sem firmy zabývající se kovovýrobou vyvážely perchlor a vylévaly ho přímo na skály. V roce 1993 se toto místo přestalo používat. Před třemi lety zjistili hygienici, že obecní vodovod je kontaminován touto látkou,“ uvedl v článku MF Dnes (7. 11. 2002) starosta Boru, Vladimír Drahoš. Matematickým modelováním bylo také zjištěno riziko dalšího šíření kontaminace do řeky Novohradky a do podzemních vod cenomanského souvrství v prostoru Vranice-Roudná-Nové Hrady.
47
Provedeným průzkumem byla zjištěna znečištěná plocha cca 870 000 m2, tj. 0,87 km2, s maximální zjištěnou kontaminací v ohnisku znečištění 191 000 μg/l, z toho perchlorethylenu 180 500 μg/l. Rozsah kontaminace je znázorněn také na mapě v příloze 31. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2009) 4.2.8. Monitoring lokality V rámci monitoringu podzemních vod (průběžný sanační monitoring) bylo sledováno celkem 42 ks vybraných profilů (40 ks sanačních a monitorovacích objektů, 2 ks provozní odběry ze sanační technologie). Monitoring, který byl součástí sanačních prací, probíhal do roku 2008, jeho hlavním předmětem byla kontrola CLU, ale v povrchových vodách byla zjištěna také kontaminace herbicidy a pesticidy, v podzemních vodách také kovy, včetně velmi nebezpečných. Dále byl naplánován pětiletý následný monitoring lokality ve čtvrtletých cyklech. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2008) 4.2.9. Realizovaná a plánovaná nápravná opatření Po zjištění nebezpečné kontaminace byl na lokalitě vyhlášen havarijní stav a bylo zajištěno nouzové zásobení pitnou vodou v cisternách. Firma Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o. byla schopna ve velmi krátké době (do 5 dní) nainstalovat a zprovoznit sanační technologii – stripovací kolonu se zemní akumulací a čerpací technikou, což spolu s dobrou znalostí místního terénu rozhodlo o výběru uchazeče pro tuto zakázku. Voda na výstupu ze stripovací kolony již splňovala limit pro pitnou vodu (10 mikrogramů tetrachlorethylenu na 1 l vody), avšak inkrustované rozvody vodovodu stále uvolňovaly nasorbované CLU ve velkých koncentracích (cca 70 μg/l). Následně bylo nutno veškeré kontaminované rozvodně řady veřejného vodovodu vyměnit a po vybudování vodojemu se připojit na vodovod Nové Hrady-Proseč. Cílem bylo sanačním zákrokem odstranit ohniska znečištění až na nekolizní zbytkové znečištění a sanované pozemky uvést do ekologicky bezpečného stavu. Sanační práce byly zahájeny v roce 2002. V rámci těchto prací bylo nutné rozdělit kontaminační mrak CLU v saturované zóně a přerušit dotaci prostoru současného rozvlečení kontaminace, tj. prostoru za Vobejdovým lomem. Z tohoto důvodu bylo od 26. 11. 2002 prováděno trvalé sanační čerpání na bocích Bukáčkova a Vobejdova lomu a na linii za Bukáčkovým a Vobejdovým lomem se současným vytvořením hydraulické
bariéry
a
čištěním
kontaminovaných 48
vod.
Technologie
čištění
kontaminovaných vod spočívala ve vystripování CLU ve stripovacích kolonách a záchytu uvolněných CLU ve filtrech s aktivním uhlím. Stripování je plnohodnotná sanační metoda v současné době pokládaná za nejlepší dostupnou
technologii
pro
odstranění
většiny
těkavých
organických
látek
z kontaminované podzemní vody. Technologie je založena na fyzikálním procesu, při kterém těkavé látky rozpuštěné ve vodě přecházejí z vodní do plynné fáze. Jako plynné médium se používá především atmosférický vzduch, ale např. i vodní pára v případě, že je vyžadována vyšší teplota pro vytěsnění méně těkavých látek. Vyčištěná voda byla za účelem proplachu kontaminovaných hornin a následného zvýšení sanačního efektu částečně zasakována v ohnisku znečištění, a sice ve dvou liniích na točně Vobejdova lomu a dále prostřednictvím zasakovacího vrtu před hydraulickou clonou. Vzduch byl dále čištěn na požadovaný limit na filtrech s aktivním uhlím. Tímto byly vytvořeny podmínky pro sanaci podzemních vod v ohnisku znečištění a postupné dočištění sekundárně zasaženého prostoru. Jako druhý důležitý sanační krok bylo v roce 2003 provedeno dílčí odtěžení v Bukáčkově lomu s odvodněním uvedeného prostoru sanačním drénem. Následně bylo zprovozněno 8 ks ventingových stanic za účelem odsávání a čištění kontaminovaného půdního vzduchu prostřednictvím vertikálních a horizontálních vrtů. Venting představuje jednu ze základních a nejpoužívanějších metod sanace nesaturované zóny in-situ. Základní princip metody spočívá v odsávání znečištěného půdního vzduchu v důsledku podtlakového pole vyvolaného ventingovou (vakuovou) stanicí. Podtlakové pole je přenášeno trubními rozvody a sanačními objekty do horninového prostředí, vzniklý dynamický stav je příčinou proudění půdního vzduchu s příměsí nežádoucí látky k ventingové a dekontaminační stanici. Kontaminovaný půdní vzduch se odsává z vertikálních nebo horizontálních vrtů a vytěžený půdní vzduch se poté zbavuje znečištění na dekontaminační jednotce. Sanační čerpání bylo intenzifikováno technologií air spargingu, což se sanační metoda, která snižuje koncentrace těkavých kontaminantů sorbovaných na zeminy nebo rozpuštěných v podzemní vodě. Metoda air spargingu je založena na vhánění stlačeného vzduchu pod hladinu podzemních vod sítí air spargingových vrtů. Nadále byl také provozován řízený systém zasakování a zatláčení vyčištěných vod. (MATĚJŮ et al., 2006), (závěrečná zpráva EKOMONITOR spol. s.r.o., 2008) Sanační práce prováděla firma Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o., Chrudim, odborný dohled prováděl Ing. Radomír Muzikář, CSc. Za celé období sanačních prací 49
bylo k 31. 12. 2008 odtěženo a zlikvidováno na saturované zóně 862 kg CLU, na nesaturované 21 491 kg CLU, celkem tedy 22 353 kg CLU. Došlo k poklesu průměrných koncentračních hodnot CLU z 23 873 μg/l na 754 μg/l, což umožnilo nastartování tzv. atenuačních procesů (tj. přírodního samočištění), které bylo doloženo průběžným monitoringem lokality. Na lokalitě zůstalo nekolizní zbytkové znečištění, které dle zpracovaného matematického modelu bude snižováno probíhajícímu samočistícími procesy po dobu cca 50 let. Vlastní sanační čerpání bylo ukončeno 22. 12. 2008, sanační práce celkově k 31. 1. 2008. Náklady na sanaci od započetí sanace v roce 2002 ke dni 31. 1. 2008 činily celkem 62 529 764 Kč bez DPH. Dále byl naplánován pětiletý následný monitoring lokality ve čtvrtletých cyklech, který v současné době probíhá. U lokality stojí informační tabule o sanaci. (EKOMONITOR spol. s.r.o., 2008) 4.2.10. Vlastní hodnocení a návrh možných řešení Sanačním čerpáním v lokalitě Bor u Skutče v období od 26. 11. 2002 do 31. 12. 2008 byly realizovány sanační práce dle zpracovaného projektu. Zároveň bylo v roce 2003 provedeno dílčí odtěžení v Bukáčkově lomu s odvodněním uvedeného prostoru sanačním drénem. Je dobře, že se podařilo zlikvidovat většinu přítomných nebezpečných CLU látek a že v současné době je zažehnáno nebezpečí pro lidské zdraví. V současné době na lokalitě probíhá následný monitoring, který byl zahájen od 1. 1. 2009. V lokalitě se nachází několik lesních studní, ze kterých bych doporučovala nadále nepoužívat vodu jako pitnou. Na lokalitě probíhá úspěšně přírodní samočištění, které snižuje nadále zbytkové znečištění. Projekt rekultivace není v současné době pro lokalitu naplánován, v okolí lomu bych navrhovala biologickou rekultivaci, aby se postižená oblast stala součástí okolního lesa. Pro dokumentaci přípravných prací jsem použila fotografie firmy Ekomonitor spol. s.r.o. (přílohy 32-36), současný stav lokality (resp. stav před rokem) je zachycen na fotografiích v přílohách 37-43.
5. ZÁVĚR Vlastní monitoring zájmových území prokázal přítomnost starých ekologických zátěží, které jsou důsledkem nešetrného a nedbalého nakládání s odpady v minulosti. Dnes je v kompetenci obcí, aby se s tímto problémem vypořádaly.
50
Bývalá skládka Hamřík u obce Hlinsko v Čechách je charakteristická převážně špatným umístěním a velkým zamokřením, současně leží u vodního toku Chrudimka, čímž může ovlivňovat i kvalitu vody tohoto toku. Je potřeba provést kroky alespoň k částečnému vysušení lokality a technické a biologické rekultivaci. Stavbu zde bude možné považovat za dokončenou teprve tehdy, až bude dokončena biologická rekultivace a bude nesporné, že ozelenění rekultivovaných ploch tvoří ujmutý porost. V současné době se čeká na schválení žádosti, která byla podána na Ministerstvo životního prostředí, náklady na rekultivaci jsou vyčísleny na cca 56 miliónů korun. Na černých skládkách v bývalých lomech u obce Bor u Skutče bylo mnoho let skladováno množství různorodého odpadu. Největší nebezpečí však představují látky CLU (tetrachlorethylen (perchlorethylen), trichlorethylen a dichlorethyleny, které jsou považovány za karcinogenní. Prostřednictvím pitné vody se tyto látky dostávali devět let k nic netušícím občanům. Po zjištění kontaminace a jejím potvrzení v roce 2000 byl vodovod zastaven a místní lidé si museli vodu k vaření i pití nakupovat či dovážet. Obyvatelé Boru se nakonec museli napojit na nový vodovod, a to Nové Hrady-Proseč. Na znečištěné lokalitě probíhala v letech 2002 až 2008 sanace, spočívající v odsávání kontaminované vody, vybudování stripovacích kolon, ventingu a air spangingu. Nakonec se podařilo odstranit 22 353,174 kg CLU, přičemž dle zpracované aktualizace analýzy rizik (k 31. 10. 2006) činily celkové zásoby CLU na lokalitě před zahájením sanace 25 360 kg. Celkem bylo tedy odstraněno 88,14 % kontaminace CLU. Dlouhodobým pravidelným poklesem koncentrací CLU v podzemních vodách byly vytvořeny vhodné podmínky pro odstartování procesu atenuace (samočištění). Celkově lze dosavadní sanační práce považovat za velmi úspěšné. 1. 1. 2009 započal pětiletý následný monitoring po čtvrtletých cyklech. Materiály pro zhodnocení těchto ekologických zátěží mi poskytly obecní úřady vybraných obcí, včetně technických zpráv firem, které na zátěžích pracovaly a dále mi předal informace pan Ing. Emil Plšek, bývalý báňský rada, který zná problematiku zátěže v Boru u Skutče a po této lokalitě mě provedl.
51
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literární zdroje: (1)
FILIP, J. et al.: Odpadové hospodářství. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 118 s. ISBN 80-7157-608-5
(2)
FILIP, J. et al.: Komunální odpad a skládkování. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 128 s. ISBN 80-7157-712-X
(3)
VANÍČEK, I.: Sanace skládek, starých ekologických zátěží. 1. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2002. 247 s. ISBN 80-01-02438-5
(4)
HUŇAŘ, M.: Sanace starých ekologických zátěží. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2008. 84 s.
(5)
POKORNÝ, E. et al.: Rekultivace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. 128 s. ISBN 80-7157-489-9
(6)
HAVRLANT, M.: Ekologické zátěže a jejich hodnocení, 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. 60 s. ISBN 80-7042-747-7
(7)
WITTLINGEROVÁ, Z. a JONÁŠ, F.: Ochrana životního prostředí. 2. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2004. 132 s. ISBN 80-213-0754-4
(8)
HERČÍK, M.: Životní prostředí, základy environmentalistiky. 2. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2009. 150 s. ISBN 97880-248-1073-7
(9)
HERČÍK, M.: Ochrana životního prostředí a legislativa. 1 vyd. Ostrava: Vysoká škola podnikání, a.s., 2004. 158 s. ISBN 80-86764-05-2
(10)
MATĚJŮ et al.: Kompendium sanačních technologií. 1. vyd. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor spol. s.r.o., Chrudim, 2006. 255 s. ISBN 80-86832-15-5
(11)
KOTOVICOVÁ, J. et al.: Vybrané kapitoly z environmentalistiky. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 111 s. ISBN 978-807375-285-9
(12)
DIMITROVSKÝ, K.: Rekultivace a ozelenění skládek, In: sborník Sanace a rekultivace skládek a kontaminovaných objektů. Praha 1995, s. 49-65
Internetové zdroje: (INTERNET 1)
Pojem sanace, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sanace, poslední editace 26. 2. 2012 (citováno prosinec 2012) 52
(INTERNET 2)
Pojem revitalizace, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Revitalizace, poslední editace 7. 1. 2013 (citováno prosinec 2012)
(INTERNET 3)
Prezentace Průzkumy kontaminovaných míst a analýza rizik pro lidské zdraví a ekosystémy, PTÁČEK, R., 2011, dostupné z: http://www.geooffice.cz/userdata/articles/14/05_Radim%20Pt-n-ek_kontamina--n-S%20pr-Izkumy.pdf (citováno leden 2013)
(INTERNET 4)
Systém evidence kontaminovaných míst, dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/system_evidence_mist, poslední editace duben 2013 (citováno únor 2013)
(INTERNET 5)
Systém evidence kontaminovaných míst, dostupné z: http://info.sekm.cz/, poslední editace 2013 (citováno únor 2013)
(INTERNET 6)
Ekologický audit, dostupné z: http://www.ekomonitor.cz/sluzby/ekologicke-audity, poslední editace 2013 (citováno březen 2013)
(INTERNET 7)
Ekonomika sanačních technologií, dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/fnm_postup_likvidace. html, poslední editace 2013 (citováno březen 2013)
(INTERNET 8)
Ekonomika sanačních technologií, dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vf_prehled_o_program ech_dt.html, poslední editace 2013 (citováno březen 2013)
(INTERNET 9)
Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale, dostupné z: http://www.mastale.cz/, poslední editace 2013 (citováno duben 2013)
(INTERNET 10)
Tetrachlorethylen (perchlor), dostupné z: http://arnika.org/tetrachlorethylen-perchlor, poslední editace 2010 (citováno duben 2013)
Ostatní zdroje (1)
ZIMA, J. et al.: Metodický pokyn pro analýzu rizik kontaminovaného území, In: Věstník MŽP, ročník XV, září 2005, částka 9. s. 1-41
(2)
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o.: Souhrnná technická zpráva, Hamřík, 2011
(3)
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o.: Závěrečná zpráva, Hamřík, 2011
(4)
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o.: Projekt rekultivace skládky Hamřík, 2011 53
(5)
BIOANALYTIKA CZ, s.r.o.: Technická zpráva – monitorovací práce podzemní a povrchové vody, Hamřík, 2002
(6)
GEOTEST BRNO, a.s.: Situační zpráva o hydrogeologickém průzkumu + Technická zpráva projektového záměru rekultivace, Hamřík, 2005
(7)
VODNÍ ZDROJE EKOMONITOR spol. s.r.o.: Rizikové analýzy SEZ na území Pardubického kraje – okres Chrudim, Analýza rizik skládky Hamřík v CHKO Žďárské vrchy na podzemní vody a významný vodní tok řeky Chrudimky (Analýza rizik), 2010
(8)
VODNÍ ZDROJE EKOMONITOR spol. s.r.o.: Souhrnná zpráva, Bor u Skutče, 2009
(9)
VODNÍ ZDROJE EKOMONITOR spol. s.r.o.: Závěrečná zpráva ze sanačních prací, 2008
(10)
VODNÍ ZDROJE EKOMONITOR spol. s.r.o.: Technická zpráva, Bor u Skutče, 2001
(11)
VODNÍ ZDROJE EKOMONITOR spol. s.r.o.: Bor u Skutče – riziková analýza, 2000
54
7. SEZNAM ZKRATEK ČR – Česká republika FNM – Fond národního majetku MŽP – Ministerstvo životního prostředí ŽP – Životní prostředí PVC – Polyvinylchlorid EIA – Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí SEA – Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí VZŽP – Vyhodnocení zátěží životního prostředí PAU – Polycyklické aromatické uhlovodíky NEL (=NAPL) – Nepolární extrahovatelné látky LNAPL – Nepolární extrahovatelné látky lehčí než voda DNAPL – Nepolární extrahovatelné látky těžší než voda TOL – Těkavé organické látky SESEZ – Systém evidence starých ekologických zátěží SEKM – Systém evidence kontaminovaných míst TNO – Odvětvová technická norma CHKO – Chráněná krajinná oblast CHOPAV – Chráněná oblast přirozené akumulace vod PHO – Pásmo hygienické ochrany TCE – Trichlorethylen PCE – Perchlorethylen DCE – Dichloethylen PCB – Polychlorované bifenyly OkÚ – Okresní úřad CLU – (těkavé) chlorované uhlovodíky ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí VOC – těkavé organické látky MF – Mladá fronta
55
8. PŘÍLOHY
56
