Analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Michal Vít, Ph.D.

Vypracoval: Tomáš Uher SEBS

Brno, 2013

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu bakalářské práce panu PhDr. Michalu Vítovi, Ph.D. za jeho cenné rady a čas, který mi věnoval při řešení dané problematiky. V neposlední řadě chci také poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli potřebné informace.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 20. 11. 2013

___________ Podpis

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................6 1. SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ ......................................................................7 1.1 Charakteristika boxu ........................................................................................8 1.2 Historie boxu ...................................................................................................8 1.3 Pravidla boxu ...................................................................................................9 1.4 Fyziologie boxu .............................................................................................10 1.5 Technika boxu ...............................................................................................11 1.6 Psychologie sportu .........................................................................................12 1.6.1 Psychologická příprava ............................................................................12 1.6.1.1 Regulační prostředky ........................................................................14 1.6.1.2 Předsoutěžní, soutěžní a posoutěžní příprava ...................................15 1.6.1.3 Psychotrénink ...................................................................................16 1.6.1.4 Usměrňování psychických stavů a schopnost autoregulace .............17 1.6.2 Psychická odolnost ...................................................................................17 1.6.2.1 Psychická selhání ..............................................................................19 1.6.3 Aspekty psychické odolnosti ....................................................................20 1.6.3.1 Aktuální psychický stav ....................................................................20 1.6.3.2 Osobnost sportovce...........................................................................21 1.6.3.3 Sebedůvěra ........................................................................................23 1.6.3.4 Sebepojetí .........................................................................................24 1.6.3.5 Motivace ...........................................................................................24 1.6.3.6 Emoce ...............................................................................................25 1.6.3.7 Zkušenosti .........................................................................................26 1.6.3.8 Stres a úzkost ....................................................................................27 1.6.3.9 Agrese ...............................................................................................28 2. CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ......................................................29 2.1 Cíl práce .........................................................................................................29 2.2 Úkoly práce ....................................................................................................29 3. METODIKA PRÁCE ........................................................................................30 3.1 Skupina respondentů ......................................................................................30 3.2 Metody práce .................................................................................................31

4. VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................33 5. ZÁVĚR ..............................................................................................................44 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................................................46 SEZNAM TABULEK ............................................................................................49 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................49 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................49 PŘÍLOHY ..............................................................................................................50 RESUMÉ ...............................................................................................................54 SUMMARY ...........................................................................................................54

ÚVOD Při výběru tématu bakalářské práce jsem se rozhodl pro oblast amatérského boxu, kterému se věnuji na výkonnostní úrovni s přestávkami již osm let. Cílem této bakalářské práce je poskytnout čtenářům základní informace o amatérském boxu a o vybraných psychických aspektech majících vliv na psychickou odolnost jedinců tohoto úpolového sportu. Sportovní výkon je limitován poměrně velkým množstvím faktorů, mezi které patří i faktor psychický. Většina úpolových sportů klade vysoké nároky na psychickou připravenost sportovce. Je důležité, aby se svěřenec připravoval zodpovědně a cílevědomě a získal tak dostatečnou sebedůvěru ve svou fyzickou a psychickou odolnost. Psychická náročnost spočívá i v tom, že boxer musí být připraven na inkasování úderů, které jsou v boxu jediným prostředkem pro překonání soupeře. Vše tak vyžaduje jak vysokou intenzitu fyzického zatížení, tak i zvýšenou psychickou odolnost. K myšlence tvorby tématu zaměřeného na oblast sportovní psychologie mě přivedl již předmět Sportovní psychologie, který jsem během studia na fakultě absolvoval. Zaujal mě o to více, že jsem se s problémy špatné psychiky před utkáním sám u sebe potýkal. Další důvod je fakt, že se tímto tématem obecně málo zabývá a psychologická příprava je často opomíjena. Navzdory tomu, že dobrá psychika je podmínkou podaní optimálního výkonu a z vlastních zkušeností vím, že není samozřejmostí. Přitom i základní informace o této problematice a zjištění, že prožívání stresu a jeho projevy jsou zcela běžnou záležitosti u každého sportovce, může tyto prožitky zmírnit. Jsem velmi rád, že tvorba této práce pro mě byla podmětem k získání znalostí a informací z této zajímavé oblasti. Díky více než 60- ti odboxovaným zápasům jsem měl možnost nastudovanou teorii a výsledky výzkumu porovnat s mou vlastní empirií.

6

1. SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ Box patří mezi individuální úpolové sporty. Jde o boj dvou soupeřů, snažících se jeden druhého porazit svalovou silou, úderem s využitím technických a taktických činností podle pravidel. Soupeři přitom používají velké množství jednoduchých a složitých činností – útočných, obranných úderů, kombinací úderů, úniků a úhybů atd. Je jedním z nejstarších olympijských sportů, nikdy nebyl a také nebude sportem masovým, ale vždy bude sportem výběrovým. Pro svoji atraktivnost a neopakovatelnou atmosféru v ringu je na celém světě velmi oblíben (Král, 1985) Amatérský box je sportem olympijským, boxeři – amatéři startují v národních soutěžích za své oddíly a v mezinárodních soutěžích či mezistátních přátelských utkáních reprezentují svoji vlast. Vstupují do ringu v dresech (tílko, trenky). Pravidla amatérského boxu jsou velice striktní, nejen co se týče ochranných prvků boxerů, ale také velice přesně vymezují nedovolené způsoby boje, tzv. fauly. Také ringoví rozhodčí pečlivě sledují způsob veden boje a přísně dohlížejí na technickou kvalitu boxu. Jejich úkol ovšem především spočívá ve sledování tvrdých zásahů úderem a v ochraně zdraví zasaženého boxera, který je při úderu, vyvolávajícím silnější odezvu (zasažený boxer je otřesen), okamžitě počítán. V profesionálním ringu by takový otřes počítání nemusel ještě vyvolat, nebo by ringový rozhodčí ještě čekal na další vývoj situace. Profesionální box je sportovní show v tom nejlepším slova smyslu. Klání profesionálních boxerů by mělo být vrcholným předvedením boxerského umění. Zápasy trvají déle než v amatérském ringu a diváci mají možnost sledovat v utkáních o světový titul největší hvězdy profesionálního ringu až dvanáct kol. Nejlepší amatérští závodníci odcházejí do profesionálního ringu, aby divákům předvedli své vrcholové výkony. Samozřejmě i profesionálním ringu se najdou špatní boxeři, ale ti většinou rychle zapadnou. Pro boxery jsou lákadlem profesionálního ringu nemalé finanční odměny za zápas. Profesionální boxeři mívají během roku méně zápasů než amatéři. Ti ovšem mívají delší (Miňovský, 2006).

7

1.1 Charakteristika boxu Box, tak jako ostatně každý jiný sport je pohybově náročná činnost, má acyklický charakter a klade velké nároky na nervosvalovou koordinaci. Je ovlivněn mnoha faktory. Faktorem rozumíme každý projev funkce vlastnosti, schopnosti, děje, vědomosti atd., které jsou v rámci daného výkonu podmínkou jeho realizace, působící jako rozhodující činitel, a mají pro sportovní výkon podstatný význam. Každý sportovní výkon je charakterizován určitým počtem a kvalitou faktorů, jejich uspořádáním a vztahy mezi nimi. Rozlišujeme faktory, které ovlivňují způsob a výkonnost závodníka: a) somatické – zahrnují konstituční znaky jedince, b) kondiční – to je soubor pohybových schopností, c) techniky – souvisejí se specifickými sportovními dovednostmi a jejich technickým provedením, d) taktiky – jako součást tvořivého jednání sportovce, e) psychické – zahrnují kognitivní, emoční a motivační procesy před, v zápase i po zápase (Dovalil, 2005).

1.2 Historie boxu První zmínky o pěstních zápasech se datují od období zhruba 2000 let př. n. l., což dokládají nalezené sochy, kresby a rytiny. Box je právem olympijským sportem. Roku 776 př. n. l. byla poprvé do programu antických olympijských her zařazena ukázka utkání podobajícího se boxu (pygmé) a roku 688 př. n. l. byl box zařazen do programu her jako řádný sport. Tehdejší pěstní souboje a současný box jsou velmi rozdílné - ve starém Řecku se sokové bili holými pěstmi, později si začali ovazovat ruce koženými řemeny a do nich si dokonce někdy vplétali kovové destičky či kuličky, aby způsobili větší zranění. Již tehdy bojovníci vynikali důmyslnými obranami či úhybnými manévry. Box jako sport a umění se od dob slávy Řecka na dlouhou dobu odmlčel. Pěstní souboje se staly formou zábavy na lidových slavnostech a pouťových zábavách. Opětovná doba slávy boxu začala koncem 17. století v Anglii. Vzkřísil ji James Figg, londýnský mistr šermu, který byl prvním propagátorem šermu beze zbraně, tzv. šermu pěstí. V roce 1719 se stal první mistrem těžké váhy. V Londýně založil Školu ušlechtilého způsobu sebeobrany, avšak tehdejší box s boxem dnešním, ještě tolik společného neměl. Přesnější pravidla pro boxerská klání stanovil roku 1866 světoznámý anglický sportovec- markýz Marquess z Queensberry, které s menšími obměnami přetrvala dodnes. Používání rukavic se stalo podmínkou, délka jednoho kola byla stanovena na 3 minuty a zavedlo se bodování rozhodčími. Prvním oficiálním mistrem světa všech vah se stal v roce 1882 John L. Sullivan. Roku 1904 byl box zařazen do programu novodobých olympijských her v St. 8

Louis. Zakladatel českého boxu byl sportovní nadšenec, těžký atlet a vzpěrač, Fridolín Hoyer, který si v roce 1896 otevřel vlastní tělocvičnu v Praze (Peška 2005). Za zlatou éru boxu můžeme označit 20. století. Z této doby pochází řada celosvětově známých jmen. V této době získával na popularitě sport obecně, tedy i box. Rozmohla se čistě profesionální podoba boxu, o kterou jevili diváci obrovský zájem. S tím přišla i doba vydělávání vysokých finančních částek. Mezi nejslavnější jména uveďme Jack Dempsey, Joe Louis (někdy označován jako nejlepší boxer historie), neporažený Rocky Marciano, Cassius Clay - známý jako Muhammad Ali, posléze Mike Tyson, Lenox Lewis či bratrská dvojice Vladimir a Vitalij Kličko. Z československých jmen si připomeňme zlaté boxery Jana Heřmánka z OH v Amsterodamu 1928, Júliua Tormu z Londýna 1948 a Bohumila Němce z Říma 1960. Z českých boxerů posledních let pak vyzdvihneme Rudolfa Kraje, Lukáše Konečného či Ondřeje Pálu (Miňovský, 2006). V moderní historii boxu došlo k dělení na amatérský a profesionální box. Tato práce je zaměřena na box amatérský, ale z mnoha aspektů a ze základního pohledu se jedná o tentýž úpolový sport.

1.3 Pravidla boxu V současné době jsou celosvětově jednotná pravidla boxu upravována a vydávána Světovou asociací amatérských boxerů - AIBA. Tato řídí světový amatérský box. Jak již bylo uvedeno, jedná se o olympijský sport a amatérští boxeři startují v národních soutěžích za své oddíly a v mezinárodních zápasech nebo turnajích reprezentují svou vlast. Amatérský box je sport, kde je ochrana zdraví boxerů na prvním místě. Pravidla jsou velice striktní, nejen co se týče ochranných prvků, ale také velice přesně vymezují nedovolené způsoby boje, tzv. fauly. Ringoví rozhodčí pečlivě sledují způsob vedení boje, přísně dohlížejí na technickou kvalitu boxu a sledují zasahování tvrdými údery. V ochraně zasaženého boxera, který je otřesen, okamžitě přerušují boj počítáním (Miňovský 2006). Zápasí se ve čtvercovém ringu o rozměrech stran minimálně 490cm a maximálně 610 cm, ohraničeném třemi (někdy čtyřmi) lany do výšky 130/132,1cm. Ring se nachází nad úrovní země ve výšce 93-122cm. Ring má dva neutrální bílé rohy, jeden červený a jeden modrý. V amatérském boxu se boxuje v rukavicích o váze 10 uncí (287g). Zápas řídí ringový rozhodčí v rámci pravidel, používá povely „box“, „break“, „stop“. Dále utkání přihlíží bodoví rozhodčí, kteří jsou v počtu tří nebo pěti. Ti bodují podle platných pravidel pomocí bodovacích lístků nebo elektronického bodovacího přístroje. Elektrické bodování je povinné v mezinárodním utkání, turnajích, OH, MS, ME atd. Dále musí být u ringu přítomný lékař, časoměřič, zapisovatel a hlasatel. Před utkáním probíhá vážení

9

a lékařské prohlídky borců 2 hodiny před utkáním družstev. Na turnajích probíhá vážení, lékařské prohlídky a losování v dostatečném předstihu. Váhové kategorie u mužů (ženy mají celkem 13 váhových kategorií) :papírová do 48 kg, muší do 51 kg, bantamová do 54 kg, pérová do 57 kg, lehká do 60 kg, lehký velter do 64 kg, velter do 69 kg, střední do 75 kg, polotěžká do 81 kg, těžká do 91 kg, supertěžká nad 91 kg. Dle věku dělíme boxery na žáky 12-14 let, kadety 14-16 let, juniory 16-18 let, muže 18 a více let. Do roku 2008 byla doba trvání zápasu u amatérského boxu 4x2 minuty s minutovou pauzou mezi koly. Od roku 2009 se vrací starý model trvání zápasu, a to 3x3 minuty s minutovou přestávkou. Oblečení a ochranné prostředky boxerů jsou uvedeny v kapitole 3.4. Boxer nesmí začít boxovat bez lékařského potvrzení vydaného odborným lékařem. Toto potvrzení se musí zaznamenat do Mezinárodního soutěžního průkazu boxera na základě následujících vyšetření: a) kompletní klinické vyšetření se zvláštním důrazem na orgány zraku, sluchu, rovnováhy a nervového systému b) biometrické vyšetření zahrnující údaje alespoň o výšce a váze c) biologické vyšetření zahrnující krevní a močové testy d) neurologické vyšetření zahrnující EEG e) rentgen hlavy f) kardiologické vyšetření zahrnující EKG Lékařské vyšetření se musí opakovat jedenkrát za rok. Před svým prvním zápasem musí mít boxer odboxované alespoň 3 měsíce. Před každým utkáním se pak musí podrobit lékařské prohlídce a vážení. Mezi nedovolené způsoby boje, které jsou nejvíce sledované, patří např. úder otevřenou rukavicí nebo vnitřní stranou rukavice, úder pod pás, úder hlavou, úder loktem, držení soupeře (Hrubý 2008, Reguli 2005, Nožička 2012).

1.4 Fyziologie boxu Box spadá mezi sporty s převahou acyklických pohybů velké intenzity využívající sílu a rychlost. Vyžaduje dokonalou přesnost pohybů, zejména paží, dobrou koordinační schopnost dolních končetin a celkovou souhru celého těla, hlavně paží a nohou. Situace a průběh utkání jsou určovány podle i kvalitou soupeře. Vícekolová utkání kladou požadavky i na aerobně-anaerobní vytrvalost. Boxování vyžaduje vysokou adaptaci zrakového analyzátoru nutnou pro odhad vzdálenosti, hloubky, pro přesnost umístění úderů, pro obranu před údery a kontrolu celého ringu. Nutný je i dokonalý analyzátor pohybový

10

a statokinetický. Zlepšuje se nervosvalová koordinace. (Sobolová & Zelenka, 1973) Zátěž, které jsou boxeři během zápasu vystaveni, má intervalový charakter, kdy dochází ke střídání intenzity zatížení. Tato intenzita zatížení odpovídá submaximálnímu tělesnému výkonu. Délka trvání výkonu je 3x3 minuty v amatérských utkáních, vždy s minutovou přestávkou mezi jednotlivými koly. V profesionálních utkáních tento výkon trvá až 12x3 minuty, opět s minutovou pauzou. Pro výdrž v profesionálních i neprofesionálních utkáních je nutná dostatečná aerobní i anaerobní kapacita organismu (Melichna a kol., 1995). Sportovní výkon limituje poměrně velké množství různých faktorů. Tyto faktory jsou uspořádány do hierarchicky nadřazených skupin- faktory somatické, faktory kondiční, faktory psychické, taktické a technické. (Sobolová & Zelenka, 1973) Musí boxeři disponovat velkou fyzickou silou a výbušností paží. Protože boxer musí být velice mrštný, nemůže být příliš vysoký a ani těžký. Proto se jen zřídka setkáváme s boxery, kteří překračují výšku 190cm. Somatotypy boxerů jsou dosti variabilní. Obecně můžeme říci, že boxeři mají delší paže (dosah) a kratší nohy (stabilita). Průměrný somatotyp v lehkých váhách do 60kg je ektomorfnímezomorf. Boxeři do 80kg mají vyrovnaný somatotyp a v kategorii 91kg se více projevuje endo - mezomorfie (Grasgruber & Cacek, 2008).

1.5 Technika boxu Výuka boxu by měla probíhat na základě didaktických principů J. A. Komenského – učit se od jednoduchého po složitější Je to vlastně pedagogický proces, který má svou pedagogickou a výchovnou stránku, pro který platí určité principy. K těmto principům patří: princip všestrannosti, systematičnosti, postupně se zvyšujícího se zatížení a princip cykličnosti (Král, 1985). Základním prvkem boxu je úder, tedy pravidly přesné zasažení soupeře sevřenou pěstí. To je povoleno pouze úderovou plochou, což je odborný název pro část sevřené pěsti, kterým se označuje skloubení náprstních kůstek prvními články prstů od ukazováčku po malíček (Miňovský, 2006).

11

1.6 Psychologie sportu Psychologie sportu je aplikovaným odvětvím psychologie (Dovalil, 1992). V aplikované psychologii si dobývá stále důležitější místo, jelikož si společnost začíná uvědomovat významnou roli sportu a jeho prospěchu pro zdraví a současně se zvyšuje zájem o nejrůznější aspekty ovlivňování sportovního výkonu, mezi něž se řadí nemálo psychologických faktorů (Hayes, 2003). V porovnání s jinými vědami je psychologie tělesné výchovy a sportu poměrně nový obor, který vznikl teprve před čtyřiceti lety (Williams &Straub, 2010). Zabývá se lidským chováním, myšlením a cítěním. O tento obor se zajímá i mnoho jiných profesí, jako jsou trenéři, koučové, instruktoři fitness a učitelé tělesné výchovy. Když svým svěřencům pomohou porozumět vlastním myšlenkám, pocitům, chování, a naučit se je řídit, jejich výkony se mohou zlepšit, jejich výkony se mohou zlepšit. Sportování nebo jiné pohybové aktivity se pro ně navíc mohou stát obohacující zkušeností. Psychologie tělesné výchovy a sportu se zabývá studiem lidí a jejich chování v prostředí pohybových aktivit a sportu. Její součástí coby aplikované vědní disciplíny je rovněž uplatnění poznatků při pomoci lidem, kteří se sportu nebo cvičení věnují. Dvěma mateřskými obory ovlivňujícími psychologii tělesné výchovy jsou hlavní proud psychologie a vědy o tělesné výchově a sportu. Užitečné poznatky psychologie tělesné výchovy a sportu neslouží jen vrcholovým sportovcům, ale širokému spektru veřejnosti (Tod, Thatcher, Rahman & Lewis, 2012). Každý boxer bojuje se svou psychikou před utkáním, postupně svévolně objevuje způsoby, které mu jeho stavy pomáhají regulovat. Už základní seznámení s danou problematikou mu může v jeho boji výrazně pomoci a urychlit celý proces. Je třeba poznat sám sebe. I zjištění, že jeho prožívání stavů je popsáno a není ojedinělé, a že se s obdobnými problémy potýká většina sportovců, je přínosné.

1.6.1 Psychologická příprava Stejně jako u mnoha ostatních sportů se v boxu na psychologickou přípravu často zapomíná. Je potřeba rozšířit vzdělání trenérů tak, aby si s touto problematikou byli schopni samostatně poradit. Trenér má o svém svěřenci vždy nejkomplexnější informace, zná jej z tréninku, zápasů i osobního života. Největší část psychologické přípravy se věnuje odstraňování stresu ze zápasu, u nováčků i ze sparingu. Posléze, s přibývajícími zkušenostmi boxera, se začíná řešit problematika lehkovážnosti, podceňování soupeře, vyrovnání se s nadměrnými ambicemi, dodržování zvolené taktiky boje, zvládání dlouhodobé přípravy,

12

správná míra agresivity v soubojích. Toto jsou nejčastější kruhy psychologické přípravy u boxerů (Miňovský, 2006). Psychologická příprava je složkou sportovního tréninku orientující se na ovlivňování psychické komponenty sportovního výkonu. Cílem psychologické přípravy je vytváření optimálních psychických předpokladů sportovce pro úspěšnou realizaci sportovního výkonu. To má vést ke zkvalitnění a urychlení adaptace sportovce na podmínky sportovní činnosti, zejména o přizpůsobení a vědomou regulaci psychických funkcí sportovce na podmínky tréninku a soutěží. Navzdory tomu, že se v její realizaci někdy používá odborné spolupráce s psychologem, realizátorem a garantem psychologické přípravy zůstává vždy trenér. Je možné ji charakterizovat jako stálou snahu o zdokonalení psychologické stránky tréninku i hledání nových, efektivnějších principů, metod i prostředků k rozvíjení psychické odolnosti sportovce (Peřič & Dovadil, 2010). Zodpovědnost za psychologickou přípravu tedy především nese trenér. Je možné vyhledat pomoc odborníků, ovšem systematičnost postupu je vždy na trenérovi. Úspěšný trenér řídí své svěřence tak, aby v rámci skupiny byla příjemná, uvolněná atmosféra, aby se rozhodování činilo na základě diskuse a diskutované kroky byly schváleny všemi členy, kritika probíhá v klidu bez osobních útoků. Ve skupinách, které fungují efektivně, se vedou časté spory a to díky dynamice těchto skupin, ovšem vždy převáží spolupráce a dohoda. Trenér by měl být přátelský, otevřený, citlivý, ochotný, pozitivně naladěný, výkonný a rozhodný (Osten, 2005). Box je jedním z nejnáročnějších sportů nejen díky obrovskému fyzickému zatížení, požadavkům na koordinační a senzomotorické schopnosti, kombinačním psychickým požadavkům atd., ale i díky velké psychické zátěži, kterou klade na boxera „předpoklad inkasování úderu“. Každý boxer tento stres vnímá, působí na něj před utkáním i v jeho průběhu. Je různě velký, podle zkušeností boxera, jeho povahových vlastností a závisí i na vnějších okolnostech, kterými jsou kvalita soupeře a jeho věhlas, důležitost utkání nebo množství diváků. Výsledkem dlouhodobé přípravy, tj, tréninkového procesu a individuální psychické adaptace na náročné podmínky v boxerském klání, je stav určité komplexní připravenosti. Na základech této dlouhodobé přípravy potom trenéři budují u svých svěřenců krátkodobou sportovní připravenost před jednotlivými zápasy, která je spojením připravenosti fyzické a duševní. Během dlouhodobého procesu boxerské výchovy si boxer zvykne na psychickou zátěž, kterou na něj klade stres ze soubojů v ringu, a to nejen ze zápasů, ale i z tréninkových sparingů. Stává se obecně psychicky odolnějším i v osobním životě. Spojením dlouhodobého psychického adaptačního procesu s krátkodobou psychologickou přípravou se vytvoří stav psychické připravenosti k zápasu. Míra psychické připravenosti krátkodobé je závislá na probíhajících psychických procesech a psychické přípravě před důležitým zápasem, popř. turnajem. Psychická připravenost v boxu může krátkodobě kolísat ve značných intencích a trenér se snaží, aby před důležitou akcí rostla- zabraňuje

13

negativním vlivům, např. malé sebedůvěře nebo podceňování soupeře (Miňovský, 2006).

1.6.1.1 Regulační prostředky Regulační prostředky představují záměrné pozitivní zásahy do dynamiky psychofyziologického dění, jejichž smyslem je ovlivňování aktuálního psychického stavu v situacích stresu, tedy vyladění psychického stavu stresovaného jedince před výkonem, popř. uvolnění emočního rezidua stresu při frustraci, nervovém přepětí apod. (Vaněk et al., 1984). Regulační metody významnou měrou přispívají k schopnosti kompenzace jak psychických, tak i fyzických problémů, jenž mohou nastat v tréninkovém procesu i ve sportovních utkáních. Jsou proto nedílnou složkou při tréninku bojových umění a stejně tak i bojových či úpolových sportů (Dovalil, et al., 2002). Lidé, věnující se bojovým uměním v minulosti se při jejich používání dostávali do situací, kdy bylo jejich zdraví i život ve vážném ohrožení. Samozřejmě si tuto skutečnost velmi dobře uvědomovali, a proto byly vyvinuty metody mentální regulace, které jim pomáhaly se zbavit strachu. Asi nejdokonalejší metody interní regulace psychických pochodů měli „buši“, což bylo označení pro vládnoucí kastu samurajů ve středověkém Japonsku. V dobách šogunátu byly souboje i bitvy na denním pořádku a pravděpodobnost přežití byla poměrně nízká. Díky tvrdému výcviku od útlého dětství a pravidelným zenovým meditacím se samurajové dostávali do stavu mysli, kdy naprosto potlačili jakékoli obavy o své zdraví či život (Kandler & Tohei, 1996). Psychologické regulační prostředky zahrnují: 1. 2.

3.

4.

Slovní působení – využívající regulačních účinků slova: přátelský pohovor, pokřik, hesla, zpěv, humor atd. Magické prostředky - hledání různých objektů či osob, na které se přenáší zodpovědnost, čímž se částečně uvolní vnitřní napětí. Nepřítomnost těchto prostředků se odráží v neklidu, dráždivosti či nepokoji. Jedná se o určitý druh sugesce nebo autosugesce. Náhradní činnosti – odpoutávající pozornost od soutěže. Tlumí myšlenky, představy i vzpomínky, které mohou mít nepříznivý vliv (např. četba, hry, společenská zábava apod.) Regulace snížených požadavků – pomocí které se snižuje aspirační úroveň, čímž se reguluje úroveň aktivační. Docílí se psychické rovnováhy pocitem snížené odpovědnosti. Tato metoda by se neměla používat příliš často.

14

5.

Specifické regulační a autoregulační postupy – patří sem i relaxační techniky. Cílem všech těchto postupů je vyladění aktivační úrovně (Machač, Machačová, 1991).

Identifikace vlivů působících na psychiku je předpokladem k formulaci a určení hlavních úkolů psychologické přípravy, kterými jsou: Rozvoj morálních a volních vlastností probíhá paralelně s kondiční, technickou a taktickou přípravou při osvojování technických a taktických vědomostí, při rozvoji pohybových schopností a dovedností, při formování osobnosti sportovce, musí se opírat o specifické požadavky daného výkonu, o specifika daného sportu. Regulace emočních procesů zahrnuje subjektivní prožívání činnosti ve smyslu potlačení záporných emocí (strachu, agresivity aj.) a mobilizace emocí kladných (sebeovládání, disciplína, rozhodnost, samostatnost aj.), (Lukáč, 2008). 1.6.1.2 Předsoutěžní, soutěžní a posoutěžní příprava Problémy aktuálních psychických stavů (APS) při sportovní činnosti dělíme na: stavy předstartovní stavy soutěžní stavy posoutěžní Tyto stavy jsou výsledkem vzájemného stavu náročné startovní situace a vrozených tendencí k určitým způsobům reagování (to znamená způsobům vyrovnání se s náročnou situací) (Lukáč, 2008). Bezprostředně předsoutěžní příprava je vymezena do několika dnů před daným zápasem, většinou zahrnuje maximálně jeden mikrocyklus. Předpokladem této připravenosti je dosažení určitého stavu trénovanosti, který by měla psychologická příprava ještě zvyšovat. Velmi důležité je aktualizovat motivaci boxera k vítězství v zápase. Trenér by měl sledovat psychické stavy boxera a korigovat je do stavu optimálně zvýšené aktivace (bojové pohotovosti). Při nadměrně zvýšené aktivaci dochází k brzkému fyzickému vyčerpání, které je způsobeno strachem z utkání a pro boxera je nejnebezpečnějším stavem. Naopak nepřiměřeně nízká míra aktivace je nebezpečná z důvodů podcenění soupeře nebo prováhání části zápasu. S ohledem na blížící se zápas stoupá intenzita psychologické přípravy a především se aktivuje agresivita před zápasem, tlumí se nervozita a vyzdvihuje se sebevědomí boxera. Autoregulační metody (zvláště sebepřesvědčování) jsou intenzivnější a agresivnější. V průběhu zápasu jsou především boxerovi sdělovány technicko- taktické pokyny a psychologické

15

působení se řídí probíhajícím boje, znalostí svěřence a momentální mi potřebami povzbuzení nebo zklidnění emocionálních procesů. Posoutěžní psychologické působení se zaměřuje na odstranění případných negativních následků z dosaženého vítězství nebo porážky. Regulace těchto stavů je prospěšná nejen z hlediska aktivace sportovce do další práce, ale i snahy nalézt poučení či budování psychologické odolnosti (Miňovský, 2006). 1.6.1.3 Psychotrénink Psychotrénink je systematická optimalizace psychických činnostních předpokladů prostřednictvím psychologických metod. Trénink psychiky je uskutečňován podobně jako trénink fyzický a systematicky postupujeme podle těchto bodů: účelový – zaměřený na specifické požadavky plánovitý – příprava tréninkového plánu, stejně jako pro přípravu kondiční, technickou, či taktickou a plány vzájemně sladíme opakování – systematičnost v přípravě kontrolovaný – sledujeme průběh tréninku i jeho účinky (Seiler, Vaněk & Stock, 1996). Základním cílem psychotréninku je posunout kapacitu jednotlivých psychických funkcí a procesů (pozornosti, myšlení, motivace, aktivace, emocí, sebe-systému) na takovou úroveň, aby nebyla limitní pro fyzický výkon. V některých případech lze aplikovat vyšší stupeň psychotréninku, jehož cílem je využít, transformovat stres spojený se soutěžním výkonem do energie výkon podporující. Tedy dosáhnout cílového stavu, kdy sportovec v soutěži podává svůj nejlepší (submaximální) výkon. S náročností a důležitostí soutěže stoupá úroveň výkonu. Rozvinuté sebepoznání, respektive zvýšení citlivosti na děje probíhající ve vnitřním prostředí je nezbytným, nikoliv však dostatečným předpokladem pro komplexní zlepšení mentální výkonnosti. Jednotlivé metody a techniky mentální práce podporující výkon na zlepšené sebepoznávání navazují - využívají schopnost diferencovaně vnímat, hodnotit a regulovat vnitřní psychické děje. Přes jejich vzájemnou provázanost a komplexnost je z didaktických důvodů členíme do několika samostatných kategorií, podle toho na jakou složku psychiky primárně působíme: - Kognice (zejména pozornost, myšlení a vnitřní řeč) - Emoční procesy (způsob prožívání emocí, využití imaginace) - Aktivace (práce s tělesným napětím, hospodaření s vnitřní energií) - Motivace (definice a plánování cílů) - Sebedůvěra (vnitřní přesvědčení o schopnosti zvládnout), (Šafář, 2013).

16

1.6.1.4 Usměrňování psychických stavů a schopnost autoregulace Mentální a emocionální stres vede k únavě organismu. Aby byl sportovec na stresové situace dobře připraven, musí se naučit dobře regenerovat nejen své fyzické síly, ale také mentální a emocionální. Stres nám dává impuls k růstu, čas odpočinku je doba, kdy se zlepšujeme. Jestliže se jedinec nenaučí po stresové situaci regenerovat, jeho schopnost soustředit se na příští výkon se zhoršuje. V důsledku větší svalové tenze je náchylnější ke zranění, narušuje se vnitrosvalová koordinace a výkon klesá. Pro plánování výkonnosti je nejdůležitější osobní ztotožnění svěřence se zvoleným postupem, vedoucím k dosažení krátkodobých i dlouhodobých cílů. Takový člověk je lépe motivován k překonávání všech překážek. Je ochoten se obětovat a zvládat stresy. Upřesnění vnímání vlastní formy je nezbytné před každým utkáním. Pokles formy vede k nežádoucím výkyvům napětí závodníka a její zvyšování navozuje optimální vyladění napětí. Regulace míry odpovědnosti pomáhá upravit psychické napětí těsně před utkáním. Někdy je naopak potřeba zvýšit odpovědnost. Jsou to jedinci s nízkou tréninkovou morálkou, jejichž soustředění je rozptýlené z důvodů mnoha jiných zájmů. Zvýšení požadavků na takového hráče povede k optimalizaci předzávodního napětí. Cesta k harmonii vede přes kompenzaci fyzických a psychických stresů dostatečnou mírou odpočinku. Chvíle strávené mimo tréninkový režim jsou velmi důležité. Programově dobře strukturovaná průprava produkuje pouze takovou zátěž, která nutí tělo adaptovat se pozitivní cestou. K maximálnímu výkonu se můžeme propracovat díky využití všech možných tvůrčích mentálních schopností (Anzari, 2009).

1.6.2 Psychická odolnost Odolnost člověka závisí na konfiguraci jeho osobnostních rysů, předpokládá zachování vlastní integrity, vnitřní vyrovnanosti a sebedůvěry v náročných situacích. Zahrnuje sílu nervových procesů, nervovou stabilitu osobnosti, vlastnosti vůle. Odolnost lze chápat jako složku charakteru, která se projevuje v náročných životních situacích. Je označována jako schopnost pružně se vrátit do původního stavu, rychle se vzpamatovat (Hošek, 2003). Po úspěšnou sportovní kariéru je tato osobnostní vlastnost jednou z rozhodujících, obzvláště v současných podmínkách vrcholového sportu (Stackeová, 2011). Podle Hátlové (2003) úroveň odolnosti v rámci osobnosti ovlivňují následující činitelé: 1. vrozené vlastnosti- vzrušivost organismu, intelektové, motorické a senzomotorické předpoklady v podobně vloh a rysů osobnosti 2. věk – odolnost v dětství narůstá a ve stáří klesá 17

3. 4.

životní zkušenosti postoje získané k sobě – jejich zdrojem je vnímání sebe sama a vnímání vztahu okolí ke mně

Za cenu zjednodušení a nepřesnosti je možno uvažovat o fyzické odolnosti tam, kde jde především o dispozice ke zvládání nároků kladených na primárně na lidský organismus, namáhajících především kosterně- svalovou soustavu v součinnosti se soustavou oběhovou. Zprostředkujícím činitelem pro její obraz fyzické zátěže ve vědomí a prožívání jsou tělesné pocity. Jejich prostřednictvím zvýšené požadavky na tělesné funkce mohou být následně spojeny s psychickým stresem. Fyzickou odolnost představují strukturální i funkční vlastnosti organismu zahrnující: vlastnosti charakterizující specifickou funkční kapacitu jednotlivých dílčích tělesných struktur organismu, jejichž souhrn se projevuje v určitém přechodném či trvalém stavu celého organismu (zdravotní stav), vrozené funkční výkonové vlastnosti, tj. způsobilost k činnosti a výkonům v určitém směru, projevující se v základním tělesném fondu (tělesná zdatnost) a v základních psychických schopnostech, veškeré kvality získané během dosavadního života (trénovanost, zkušenosti, znalosti, dovednosti), osobní psychické vlastnosti projevující se ve struktuře potřeb, způsobů percepce skutečnosti a vzorců chování (navyklé způsoby reakcí a chování v zátěžových situacích), (Paulík, 2010). Psychická odolnost je schopnost podávat výkon nepřetržitě na hranici svého talentu a umění, bez ohledu na okolnosti soutěže. Záleží nejen na vnitřní konzistenci osobnosti, ale i vnějších faktorech (např. na rodinném prostředí a trenérovi, mající vliv na osobnost hráče během jeho růstu). Jde také o emocionální přizpůsobivost, odolnost, flexibilitu (Loehr, 1997). Typologie tří skupin sportovců z hlediska reakcí na psychicky zátěžové situace: a) minusové typy Neumějí odolávat jakémukoli psychickému tlaku, ať už od trenéra, z médií nebo od diváků. Jsou to tzv. ”tréninkové typy”. Jsou velmi dobře trénovatelní, fyzicky nejpřipravenější. Své výpadky v zápasech chtějí nahradit větší aktivitou v tréninku, protože se mylně domnívají, že příčina jejich neúspěchu byla v nedostatečné kondici. V klíčových zápasech jsou nepoužitelní, rozklepou se, zradí je vnitrosvalová koordinace.

18

b) nulové typy Odehrají stejně kvalitní utkání, zápas ať na mistrovství světa nebo v přípravném utkání. Nepřipouštějí si vůbec nic. Tato zdánlivá ”výhodná” flegmatičnost se časem mění v brzdu. Nejsou schopni se vyburcovat k maximálnímu výkonu. Podávají dlouhodobě standardní výkony bez větších výkyvů. c) plusové typy Jsou sportovci, kteří mají rádi plné hlediště, krizové situace. Rádi rozhodují utkání. Čím větší pozornost médií, diváků, tím jsou motivovanější podat svůj maximální výkon. Z této skupiny vznikají sportovní hvězdy. Objektivně jsou stejně připraveni hráči všech tří skupin, mohou mít i stejnou míru talentu, ale v rozhodujícím okamžiku každý reaguje jinak. Někteří vnímají stejnou situaci jako výzvu (plusové typy), jiní jako hrozbu (minusové typy), (Kabošová & Jelínek, 2002).

1.6.2.1 Psychická selhání Nízká psychická odolnost může snadno vést k psychickému selhání. Psychická selhání patří mezi psychické složky sportovního výkonu. Vyhnout se psychickým selháním je hlavním úkolem psychologické přípravy. Za prvotní psychické selhání se považuje nedosažení aspirovaného výkonu, přestože byla splněna kritéria kvalitního tréninku. Výkon v tréninku je v těchto případech vyšší než v samotném závodu. S tímto problémem se často potýkají nováčci, ale může to být i podceněním soupeře, přílišnou zodpovědností či jinou chybou v průběhu sportovní činnosti. Za druhotné psychické selhání se považuje nedosažení plánovaného výkonu při zjevných či skrytých trvalejších nedostatcích tréninku, organizace či řízení tréninkových cyklů, ale i porušování životosprávy. To vše může negativně ovlivnit sebedůvěru závodníka. Snížená sebedůvěra následně zhoršuje zpětně všechny další složky výkonnosti (Vaněk et al., 1984). Psychické složky výkonu se mohou vztahovat k jeho různým momentům: a) b)

K aktivaci organismu ve smyslu přípravných reakcí na výkon (vyladění předstartovních i startovních stavů). K celkové motivaci sportovce v přípravě i k bezprostřední motivaci výkonu.

19

c)

d)

K zaměření (morální, volní a ideová úroveň) i k přiměřenosti pohybové činnosti na dosažení výkonnostního cíle (technická a taktická úroveň). Ke schopnosti korekce pohybové činnosti při dílčích neúspěších (plastičnost myšlení i chování), apod. (Vaněk et al., 1984).

1.6.3 Aspekty psychické odolnosti Aspekty psychické odolnosti jsou hlavní hlediska, která ovlivňují psychickou odolnost. 1.6.3.1 Aktuální psychický stav Aktuální psychický stav je jeden ze základních psychologických pojmů, jemuž na tomto místě věnujeme pozornost z toho důvodu, že je nezbytný pro pochopení významu relaxačních technik ve sportovní praxi. Relaxační techniky představují jednu z možností regulace aktuálního psychického stavu před sportovním závodem či soutěží. Psychický stav je často chápán jako „nálada" a bývá s ní zaměňován. Nálada je pojem postihující emoční stránku aktuálního psychického stavu. Aktuální psychický stav zahrnuje nejen emoční složku, ale i další parametry psychik jako je např. motivovanost či aktivace. (Stackeová, 2011) Harti (1993) definuje náladu jako obecně emotivní stav, který v průběhu určitého času provází prožívání a činnost člověka. Podle Nakonečného (1995) představují nálady zvláštní formu emocí a vyjadřují určité emoční více či méně setrvávající ladění. Někdy bývá nálada označována také jako „duševní počasí". Nálada je značně ovlivňována somatickým stavem organismu, např. trávicími procesy, hormonálním stavem organismu nebo probíhající nemocí. Marek (1992) definuje náladu jako doznívání prožitého citu anebo doprovod tělesného stavu. V psychologii sportu je aktuální otázka diagnostiky psychického stavu, a to z toho důvodu, že je jedním z rozhodujících faktorů sportovního výkonu, přičemž jednou z činností sportovního psychologa je „vylaďování" aktuálního psychického stavu (Stackeová, 2011).

20

1.6.3.2 Osobnost sportovce Osobnost je tvořena individuální jednotou biologických, psychologických a sociálních aspektů, je utvářena ve vztazích mezi lidmi a v nich se také projevuje. Pojem osobnost se pokoušíme vyjádřit stabilitu a rozdílnost lidského chování (Šnýdrová, 2008). Osobnost sportovce je integrálním celkem, neznamená to však strnulost, statičnost, struktura osobnosti se neustále vyvíjí. Hlubší poznání osobnosti sportovce je proto jedním z klíčových problémů úspěšného tréninku. Osobnost představuje východisko chování člověka, které má jak individuální, tak společenskou dimenzi. Pojem chování označuje vnější, pozorovatelskou a tedy poznatelnou stránku všeho toho, co se děje (interakce) mezi účastníky tréninku a soutěží (sportovci, trenéry apod.), (Perič & Dovadil, 2010). V obecné rovině lze konstatovat, že ve sportu se projevuje naše osobnost a zároveň sport naši osobnost „formuje“. Osobnost sportovce chápeme jako individuální jednotu duševních vlastností a procesů sportovce, spojených s jeho tělesným sebepojetím. Právě akcent somatické stránky základu osobnosti odlišuje chápání pojmu osobnost sportovce psychologii sportu od chápání obecného, kdy se osobnosti uvažuje především jako o duševním celku. Pojem osobnosti sportovce je třeba chápat i vývojově. Osobnost se sportovní činností neustále dotváří a současně svým vlivem modifikuje kariéru sportovce. Dost dramaticky se může měnit sebepojetí sportovce (dynamika sportovní formy, zranění, dynamika výkonnosti, involuční změny), promítající se do ostatních osobnostních rysů (Macák & Hošek, 1989). Každého člověka charakterizuje velké množství rozmanitých osobnostních vlastností. Tyto vlastnosti ovlivňují každého z nás v jeho rozhodování- chování. Každá osobnost je reprezentována řadou faktorů, které vytváří tzv. strukturu osobnosti. Jedná se o velmi složitý soubor faktorů, které jsou ovlivněné a tvořené kontaktem s okolním prostředím, stejně je tomu naopak. Mezi hlavní patří:

- schopnosti, - temperament (emoce), - motivace (vůle), - postoje a hodnotová orientace, - charakter a další faktory (Perič & Dovadil, 2010)

Psychické faktory se týkají všech oblastí psychiky sportovce (procesů a stavů) i jeho osobnosti jako celku. Ty mohou významně ovlivnit schopnost sportovce realizovat sportovní výkon odpovídající jeho aktuální úrovni kondice, techniky a taktiky. Ideální osobnostní typ pro box je cholerik, který je bojovný, ale zároveň schopný regulace aktuálních psychických stavů (Lehnert a kol., 2001).

21

Ovšem jiné výzkumy prokázaly, že vynikajících výkonů lze dosáhnout s velmi rozličným profilem vlastností osobnosti a že patrně neexistuje univerzální ideální profil osobnostních faktorů coby zaručený předpoklad úspěšných sportovních výkonů (Vaněk, Hošek & Svoboda, 1974). Poznání osobnosti konkrétního sportovce stojí na zodpovězení tří otázek, a to: co sportovec může, co chce a jaký je. První otázka směřuje do oblasti schopností, tedy předpokladů k činnosti. Schopnosti se ve sportovní činnosti rozvíjejí, specifikují, dochází k jejich mnohostranné kombinaci a kompenzaci. Sportovní trénink je vlastně rozvíjení schopností. Proto se ve skladbě schopností a jejich míře sportovci nejvíce odlišují od ostatních lidí. Specifické schopnosti jsou předpokladem sportovního výkonu (Macák & Hošek, 1989). Jednání sportovce při plnění zadaných úkolů ve sportovní činnosti je určeno komplexem vnitřních a vnějších činitelů, jejichž úroveň i objektivní hodnocení jsou velmi proměnlivé. Jelikož je obtížné tyto činitele patřící do oblasti vnitřní podmíněné činnosti rozpoznat, došlo v psychologii sportu k pokusům sestavit výčet osobnostních složek, které se podílejí na činnostech sportovce. Jedná se o charakteristiku využívaných schopností, dovedností a zkušeností: - základní znaky temperamentu- způsob reakce sportovce na situace, prostředí nebo osoby, se kterými se setkává - základní znaky charakteru- projevující se v morálním profilu sportovce i v jeho vztahu k sociálním normám, k vykonávané činnosti a v neposlední řadě i k sobě samému. - motivační profil – výraz v ladění vnitřních sil člověka, jeho zaměřenosti a o převažujícím způsobu jednání s druhými lidmi, převažuje zde důvěřivost či opatrnost, otevřenost či uzavřenost, snaha o ovlivňování ostatních či pasivita ve styku s ostatními - případné nepřiměřené nebo osobité vlastnosti či rysy jedince – například malé sebeovládání, nízké sebevědomí a jiné (Slepička, 1988). Kondiční a pohybová náročnost formuje osobnost sportovce, jeho pohled na svět a jeho vlastní sebehodnocení. Box v největší míře zvyšuje sebevědomí, a to nejen co se týká vlastní sebeobrany v konfliktech mimo sportovní sféru, ale i z globálního pohledu na život sportovce. Nejvíce narůstá sebevědomí ve sportovní sféře, sebedůvěra ve vlastní fyzickou kondici, v získané zkušenosti použité při sparingu atd. (Miňovský, 2006).

22

1.6.3.3 Sebedůvěra Sebedůvěra je víra sportovce, že má dovednosti a schopnosti umožňující mu uspět. Sportovní psychologové užívají nejčastěji teorii sebedůvěry sportovců Bandury (1977) a Vealeyové (2001). Oba předpokládají, že víra sportovců ve vlastní schopnosti uspět má vliv na jejich motivaci, chování, myšlení a emoce způsobem, který zvyšuje pravděpodobnost, že uspějí. Podle očekávání sebedůvěra souvisí s různými stránkami vnímání sebe samých, jako je vnímaná schopnost, sebeúcta, vnímaný úspěch a sportovní identita. Sebedůvěra je kladném vztahu s pozitivní náladou a emocemi a v záporném vztahu s negativní náladou a emocemi. Kromě toho se zdá, že sebedůvěra pomáhá tlumit vliv úzkosti na výkon. Vyšší sebedůvěra je např. spojována s pozitivními či nápomocnými interpretacemi příznaků úzkosti. Naproti tomu nízká sebedůvěra je spojována s negativními či oslabujícími interpretacemi příznaků úzkosti (Tod, Thatcher, Rahman & Lewis 2012). Sportovní sebedůvěra je základně založena na tom kolik a jak kvalitně jsme trénovali, respektive jak daný trénink interpretujeme, hodnotíme. Pro podporu sebedůvěry můžeme využít jednoduché techniky posilování dobrých, kvalitních, pozitivních momentů z tréninku. - Po ukončení tréninku (např. při závěrečném strečinku) si věnujeme krátkou chvíli pro jeho rekapitulaci. Znovu si celý trénink projdeme v paměti. - Zkusíme si z něho vytáhnout, připomenout, znovu si uvědomit jeden až tři momenty, situace, kdy se nám dařilo, měli jsme ze sebe dobrý pocit, byli jsme spokojeni. Uvědomíme si ty situace, i ten pocit, který je provázel. - Uzavřeme představy, vnitřně se pochválíme za to, že jsme si věnovali čas a můžeme ukončit trénink. Po příchodu domů si případně tyto pozitivní momenty můžeme ještě zapsat do tréninkového deníku. Tímto způsobem podporujeme vlastní trénink a posilujeme sebedůvěru. Neboť zejména u jedinců, kteří jsou k sobě hodně kritičtí či v obdobích, kdy se nám příliš nedaří, tak máme tendenci vnímat a prožívat spíše negativní momenty a tím v důsledku naši sebedůvěru spíše narušujeme a devalvujeme úsilí, které reálně v rámci tréninku odvedeme (Šafář, 2013).

23

1.6.3.4 Sebepojetí Jednoduše řečeno, sebepojetí jsou především poznatky a přesvědčení o sobě samém (Výrost & Slaměník, 2008). Jeden z významných počinů, který vedl k zvýšenému zájmu o organizaci poznatků v rámci sebepojeti, bylo uvedení teorie sebeschémat či schémat já H. Markusové (1977). Schémata jsou pro člověka vodítka, které informace bude považovat za relevantní vlastnímu já a které ne. Jsou výsledkem generalizace opakovaného procesu sebepercepce a kategorizace. Schémata já jsou k celkovému sebepojeti asi v takovém vztahu, jako je souvislost mezi hypotézami a teorií, či mezi knihami a knihovnou. Některé informace jsou relevantní já téměř pro všechny lidi (v určité kultuře), jiné mohou být individuálně velmi specifické (Kassin, 2013). Schémata funguji jako filtr informací, které si subjekt pouští ke svému já. Díky nim si rychlo vybavíme a zrekonstruujeme určité události z minulosti. Kromě toho schémata stabilizuji a integruji sebepojetí informace, které se nedají „nabalit" na již vytvořená sebeschémata. zpravidla odmítáme. Model sebepojetí jako paměťové struktury rozviji již řadu let se svými spolupracovníky J. F. Kihlsirom. Podle tohoto přistupuje já uloženo v paměti jako struktura znalosti a zkušeností, jako tzv. prototyp já. Není to kategorie, která je jasné ohraničená, má svoje centrální a periferní charakteristiky. Centrální charakteristiky jsou poměrně stabilní a důležité, okrajové charakteristiky jsou stabilní již v menší míře a vstupuji i do jiných kategorií. Označený prototyp já také vyjadřuje, že jde o zobecnělou zkušenost, která je vyabstrahována z pozorování sebe sama ve specifických situačních kontextech. Tato dílčí já jsou uspořádána do určitých struktur a integruji se na různé úrovni abstrakce (J. F. Kihlstrom. N. Canior. 1984). Prototypické pojetí já bylo v následujících dvou desetiletích dále rozpracováno v souvislosti s koncepty epizodické a sémantické pamětí do podoby modelů asociativních sílí. Zkoumání obsahu sebepojeti je spojeno s řadou metodologických obtíží, nedá se dozvědět jinak, než na základě přímé subjektivní výpovědí. Použijeme-li strukturovaných metod (dotazník, škály), základním problémem zůstává, zda to, co zjišťujeme a měříme, skutečně dotyčný člověk vztahuje k vlastnímu já (Výrost & Slaměník, 2008).

1.6.3.5 Motivace V současné době, více než kdy jindy, hledá mnoho trenérů metody a způsoby jak vybudit hráče před zápasem či během utkání k co nejlepšímu výkonu. Jedna z nich je právě často opomíjená problematika motivace. Málo trenérů umí motivovat tím správným způsobem. Činnost člověka je v každé chvíli výběrová, z množství přítomných podnětů a příležitostí si volí některé, na něž 24

zaměřuje své poznání a své jednání. Obsah a intenzita takto zaměřené činnosti jsou přitom proměnlivé, vykazují závislost na událostech v jedinci a v jeho okolí. Odpověď na otázku, co člověka vede právě k určitému chování a k jeho změnám, k volbě určitých cílů nebo k jejich opuštění, k silné odezvě na některé podněty nebo k jejich opomíjení, nabízí pojem „motivace“. Označujeme jím hypotetické hybné síly v duševním životě, které vzbuzují zvlášť zaměřenou činnost jedince – snažení (tíhnutí člověka k činům určité intenzity, obsahu a cíle). Subjektivně je lze pozorovat jako prožívání směřující k jednání, objektivně jako chování směřující k cíli (Balcar, 1983). Psychologové tradičně přistupují ke studiu motivace ze dvou různých hledisek. První z nich chápe motivy jako vnitřní mentální pohnutky. Druhý, převážně behavioristický přístup se snaží zjistit, jak ovlivňují lidské chování vnější podněty, které bývají označovány jako incentivy nebo pobídky. Domníváme se, že při studiu motivace je důležitější první z obou hledisek, protože incentivy ovlivňují chování jedině díky kladným nebo záporným vnitřním zkušenostem, které člověk učinil s původně neutrálními podněty. Chování člověka často provázejí silné emoce. Člověk, který dosáhl vytouženého cíle, pociťuje radost a štěstí, zatímco při neúspěchu je smutný. Převážně kladné pocity provázejí také rozmanité tvůrčí aktivity, což si lidé mnohdy uvědomí až po jejich skončení. Propojení mezi motivy a emocemi je však poměrně komplikované a jsou těsně propojeny, vzájemně se ovlivňují a podmiňují. Společně tvoří motivačněemocionální systém, který výrazně ovlivňuje lidské chování i prožívání (Plháková, 2011). Motivace ovlivňuje aktivační úroveň člověka, která vypovídá o jeho aktuálním psychickém stavu, především z hlediska kvantitativního, tj. z hlediska intenzity napětí – „nabuzení“ organismu (CNS), které člověk prožívá. Stav velmi vysoké aktivace je doprovázen enormně zvýšeným svalovým napětím nejen v pracujících svalech. Opačný stav- příliš nízká aktivace- znamená obvykle ochablost, odevzdanost, apatii. Proto je pro výkonnostní maximum žádoucí optimum aktivace, psychický stav charakterizovaný jako zóna optimálního fungování. Motivace je obtížně analyzovatelným komplexem, jehož prostřednictvím vstupují do chování i výkonu další složité proměnné osobnostní, např. vůle. Může se jednat i o motivy nevědomé, podvědomé, a potlačené (Perič & Dovadil, 2010).

1.6.3.6 Emoce Pro sportovní činnost je charakteristická prožitkovost a silná emocionalita. Sport patří mezi nejemociogennější činnost člověka. Příčinou je především soutěživost sportovních aktivit, vyvolávající bouřlivou emoční dynamiku,

25

nejistota sportovního výsledku a zastoupení herních prožitků (Slepička, Hošek & Hátlová, 2006). Na druhou stranu emoce ovlivňují výkonnost, a to jak pozitivně, tak negativně. Vznik emočních stavů ve sportovních soutěžích je jevem přirozeným, protože podmínky soutěže pro většinu sportovců přímo navozují anticipační tenzi, v níž vznikají obavy a úzkost (Macák & Hošek, 1989). Ve sportovní činnosti prožívá sportovec určitý vztah k předmětům, jevům, výkonům, událostem, lidem, k vlastním činům i ke své vlastní osobě. Něco působí radost, něco žal, hněv; strach, atd. To všechno jsou různé druhy emocionálních prožitků spojených se sportem. Jsou to různé formy vztahu sportovce ke skutečnosti, hodnocení toho, co na něho působí. Zdrojem emocionálních zážitků sportovce je tedy objektivní skutečnost, která může se sportem souviset těsněji nebo volněji. Emocionální zážitky ve sportu jsou jednou z forem odrazu reality, která souvisí se sportem. Jsou odrazem vztahů sportovce k této realitě. Mnohé z vnímaného je ovšem sportovci lhostejné. Citový vztah vyvolá jen to, co souvisí s uspokojením jeho potřeb a s požadavky společnosti. Potřeby sportovce a na jejich základě vznikající hodnoty jsou rozmanité, složité a velmi individuální. Proto ve sportu vznikají složité emocionální zážitky, často zahrnující protikladné emoce a city, např. agresivitu vůči sportovnímu soupeři, který je dobrým přítelem, nebo odsouzení hrubé hry spoluhráče apod (Hošek, 2005).

1.6.3.7 Zkušenosti Při působení nové zátěže se člověk zprvu chová náhodným způsobem. V ontogenezi se určité zátěže opakují, a hlavně se opakují typy náročných životních situací. Po zprvu náhodném chování jedinec záhy pozná, že při určitém způsobu chování je subjektivně negativní dopad zátěžové situace menší. Na základě principu podmiňování potom jeví tendenci chovat se v obdobných situacích ne už náhodným způsobem, ale způsobem již v minulosti osvědčeným. Tak se člověk naučí zvládat určité typy zátěží tím, že si osvojí „oblíbené" techniky chování pro určité situace a ty potom poměrně stereotypně uplatňuje v náročných životních situacích. Osvojení techniky, kterou se člověk vyrovnává se zátěžemi, se stává jeho osobnostní výbavou, podstatným znakem jeho osobnosti (Hošek, 2003). Sportovní psychologové zjistili, že na vztah mezi sebedůvěrou a výkonem mají vliv další faktory. Vztah se například jeví jako silnější, když sportovci plní známé, nikoli zcela nové úkoly (Tod, Thatcher, Rahman & Lewis, 2012). Úspěch v prvních utkáních je velmi důležitý. Podle Hoška (2003) vyrovnání se zátěži může jedincovu sebedůvěru posílit, je-li zátěž zvládána, oslabit, je-li zátěž vyšší než síly jedince.

26

Lidé potřebují chápat nároky úkolu, a teprve potom mohou posoudit vlastní zdatnost. U zcela nových úkolů lidé nemusí chápat, jaké dovednosti a schopnosti k úspěšnému splnění potřebují, a tak je pro ně odhad vlastního výkonu obtížnější než v případě známých činností. Rovněž se zdá, že vztah mezi sebedůvěrou a výkonem je silnější na vyšších než na nižších úrovních sportovních soutěží. Je možné, že ve vyšších soutěžích jsou výkyvy ve výkonech nižší, protože sportovci plní dobře plní osvojené úkoly, zatím co sportovci na nižších úrovních bývají méně zběhlí. Sportovci na vyšších úrovních si také mohou být lépe vědomi svých schopností než jedinci na nižších úrovních sportovních soutěží. Jedinci soutěžící na vyšších úrovních jsou v porovnání s těmi na nižších úrovních zřejmě lépe schopni posoudit vlastní zdatnost (Bandura, 1997).

1.6.3.8 Stres a úzkost Stres, pohybová aktivita a sport patří nerozlučně k sobě, pohybová aktivita a svalová práce je pokládána za přirozenou konečnou fázi stresové odpovědi. Stresová reakce je přípravou na svalovou práci a výdej energie nutné k útoku nebo útěku za situace ohrožení. Pohybová aktivita pravidla hraje významnou úlohu v prevenci negativních somatických a psychických dopadů stresu. Na druhou stranu však může být pohybová aktivita a podmínky, ve kterých je prováděna v rámci sportovních činností, jejímž cílem je maximální výkon, významným zdrojem stresových podnětů. Úzkost a strach představují emoce astenické, zeslabují nebo blokují aktivitu (s výjimkou panické záchrany), (Hošek, 2003). Dle toho, jak působí stresový faktor – jeho intenzita a míra, můžeme říci, jak moc nás ovlivňuje. Slabá intenzita nevyvolává odezvu, naopak přiměřená vede k adaptaci na zátěž. Nepřiměřená pak způsobuje poruchy, a to nejen fyzické, ale i psychické. Stresová adaptační reakce má tři fáze. První fáze je "alarmující", poplachová, pohotovostní a nastává při náhlém narušení životních podmínek nejrůznějšího druhu. Vyjadřuje se excitací sympatické soustavy, dřeně a později i kůry nadledvin. Pokud v této fázi stresor ustoupí, vymizí i stresová reakce, fáze pohotovostní přechází do fáze zotavovací. Pokud účinek stresoru zůstává, následuje pak fáze vyrovnávací, či fáze rezistence, odolnosti. Původní alarmující reakce se zklidňuje, snižuje, organismus si adaptačními mechanismy na stresující faktor zvyká, "otužuje se", adaptuje se na zátěž. Jestliže stresující činitel působí nadměrně dlouho, nebo je příliš silný, následuje pak fáze třetí, a to konečná, která se charakterizuje celkovým vyčerpáním a selháním adaptačních obranných schopností organismu. Znamená vážné ohrožení organismu, ochoření, končící případně úmrtím (Vojáček, 1988).

27

1.6.3.9 Agrese Pojmem agresivita se označuje vyjadřování, projevování tendence chovat se agresivně. V těchto intencích je agresivita tendencí záměrně ubližovat. Agresivita se chápe jako rys osobnosti a lze ji charakterizovat jako relativně perzistentní pohotovost nebo predispozici konat agresivně v různých typech situací. Chápání fenoménu násilí ve sportu ze strany sportovců vykázalo převažující přítomnost agrese jako možné součásti kontaktních sporů. Sport tak v jistém smyslu funguje jako forma ospravedlnění agrese a násilí, když síla touhy vítězit je zpravidla mnohem silnější a neodolatelnější než účinnost sociálních bariér jejich fungování (Sekot, 2008). Prožitek agrese je nedílnou součástí lidské zkušenosti. Sport je oblastí, v níž je agresivita na jedné straně akceptovaná, na druhé se ozývají hlasy, které varují před jejím neúměrným nárůstem. Z hlediska historického vývoje je sport s agresí, reprezentovanou její nejničivější a krajní podobou – válkou a zabíjením – velmi úzce propojen. Z určitého pohledu tak můžeme chápat sportovní soutěžení jako symbolické přesměrování agresivní energie. Jinou paralelou je pronikání přímého a neregulovaného násilí do sportu. Ať už v podobě gladiátorských zápasů ve starověku, středověkých rytířských turnajů či „ultimate fight“ (zápas bez pravidel) v současnosti. Pokud trochu změníme měřítko a zaměříme pozornost z masového kontextu na jedince, můžeme vidět agresivitu také jako jeden z motivačních zdrojů sportovní činnosti. Motiv agrese v přímé, neskryté podobě není ve sportu úplně typický. Spíše výjimečně vystupuje do popředí u některých druhů sportů (zejména úpolových – box, kick box) a u některých jedinců zastávajících specifické role ve sportovních hrách (tzv. zlí muži v hokeji, basketbale, americkém fotbale…). Tito jedinci někdy přiznávají, že jim činí potěšení vyvolávat strach, případně soupeři ublížit, a jsou na tyto své schopnosti hrdí (Šafář, 2007).

28

2. CÍLE, ÚKOLY A VÝZKUMNÉ OTÁZKY 2.1 Cíl práce Cílem práce je teoretická analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu na základě teoretického empirického výzkumu.

2.2 Úkoly práce Dílčí úkoly práce: 1. Shrnout dosavadní poznatky týkající se boxu, se zaměřením na psychologickou přípravu a odolnost. 2. Sestavit výzkumný nástroj - dotazníkové šetření s vybranými trenéry amatérského boxu. 3. Administrovat výzkumný prostředek trenérům. 4. Analyzovat data. 5. Závěry pro teorii a praxi.

2.3 Výzkumné otázky práce Otázka 1: Jaký je postoj respondentů k psychice boxerů? Otázka 2: V čem je psychická odolnost v boxu důležitá? Otázka 3: U koho se nejvíce projevují problémy s psychickou odolností? Otázka 4: Jak trenéři řeší psychické problémy? Otázka 5: Které z vybraných aspektů psychické odolnosti nejvíce pozitivně ovlivňují psychiku boxerů?

29

3. METODIKA PRÁCE V této části se zaměříme na popis zkoumaného souboru a metody, kterými bylo dosaženo získání a vyhodnocení dat potřebných k vypracování této práce. Základem bakalářské práce bude vymezení pojmového rámce a následně bude proveden kvalitativní výzkum za účelem zjištění způsobu zvládání psychické zátěže v amatérském boxu z pohledu trenérů. Výstupem práce bude vyhodnocení, analýza získaných dat a doporučení. Praktická část analyzuje zjištěná data z šetření, která pak byla interpretována a znázorněna za pomoci grafů. V přípravné fázi daného výzkumu byly vymezeny cíle na základě analýzy především z poznatků z odborné literatury.

3.1 Skupina respondentů Výběrový soubor zahrnuje celkem 14 respondentů a byl zjišťován v oblasti Jihomoravského kraje, a to na těchto výkonnostních soutěžích: extraliga, 1. liga, oblastní kola. Srovnán byl v následujících kategoriích: pohlaví, věku, vzdělání, trenérské kvalifikaci, délky trenérské praxe a aktivní boxerské kariéry. Všichni respondenti byli muži (tj. 14 respondentů). Průměrný věk respondentů byl 46,4 roků, nejmladší respondent měl 25 let, nejstarší pak dosáhl 72 let. Průměrná délka trenérské praxe byla u respondentů 15,6 let. Nejkratší praxe byla 3 roky, naopak nejdelší délka praxe dosáhla 41 let a to právě u respondenta s nejvyšším věkem. Aktivní boxerskou kariéru má za sebou z našich respondentů 93 % (tj. 13 respondentů). Naopak pouze 1 respondent (7 %) se boxu dříve věnoval jen kondičně a aktivní boxerskou kariéru za sebou nemá vůbec. Nejvyšší trenérské kvalifikace dosáhlo celkem 29 % (tj. 4 respondenti). Druhou třídu trenérské kvalifikace získalo 36% (tj. 5 respondentů), třetí třídu pak získalo 21 % (tj. 3 respondenti). Nejnižší trenérskou kvalifikaci získali 2 respondentů (tj. 14 %). Nejvíce dotazovaných, 50 %, dosáhlo středoškolského vzdělání s maturitou (tj. 7 respondentů). Dále následovalo vysokoškolské vzdělání, na danou variantu odpověděli 4 respondenti (29 %). Vyučení dosáhli 3 respondenti (21 %). Nejnižšího vzdělání, tedy základního, nedosáhl jako nejvyššího žádný respondent.

30

Tab. 1 Charakteristika souboru respondentů

Charakteristika Celkový počet respondentů: Z toho muži: ženy: Průměrný věk: Průměrná délka trenérské praxe: Průměrná trenérská kvalifikace:

Počet 14 14 0 46,4 15,6 II. třída

3.2 Metody práce Potřebná data pro výzkum byla získána v dotazníkovém šetření. Návrh dotazníku Dotazník byl strukturován s ohledem na vymezení cíle výzkumu dané bakalářské práce. Struktura dotazníku V úvodu dotazníku byl vytvořen motivační dopis, v němž byli trenéři svých svěřenců v boxu seznámeni s účelem a podrobnostmi vyplnění. Respondentům bylo poděkováno za jejich čas i ochotu. Poté následovaly samotné otázky dotazníku. Dané otázky byly rozděleny do 2 částí, a to: - I. Zkušenosti a obecné postoje k psychice svěřenců - II. Zaměření na aspekty Testování dotazníku Dotazník byl testován začátkem měsíce června 2013 na cíleně vybraných respondentech a to trenérech amatérského boxu. Po vyplnění dotazníku byli respondenti požádáni o sdělení jim nevyhovujícím částem dotazníku, zda a jaké mají připomínky, či které nesrovnalosti byly nalezeny. Na základě těchto sdělení byl dotazník upraven a sestaven do finální podoby. Realizace dotazníkového šetření Dotazníkové šetření bylo uskutečněno v průběhu měsíce září 2013 v oblasti Jihomoravského kraje. Celkově bylo osloveno 14 trenérů amatérského boxu, každý z respondentů odpověděl. Způsob řešení Na začátku řešení mé vlastní práce jsem si zvolil výzkumnou fázi, v níž jsem si vymezil výše zmíněné cíle na základě analýzy informací, a to především 31

z odborné literatury. Do další fáze jsem zahrnul návrh dotazníku. V něm byla vytvořena struktura a formulace otázek. Dále následovalo testování dotazníku, při němž byla vytvořena jeho konečná úprava. Až po vytvoření dané úpravy bylo vybráno místo vhodné pro výzkum a samotné provedení a zpracování dat. Konečná fáze obsahuje vyhodnocení a diskuzi. Vyhodnocení výsledků Data získaná z dotazníkového šetření byla zpracována a jeho výsledky dále zpracovány pomocí grafů. Ty byly doplněny o vysvětlující komentáře snažící se o lepší pochopení konkrétní situace a diskuzi.

32

4. VÝSLEDKY A DISKUZE Dotazníkové šetření V rámci mé bakalářské práce jsem provedl dotazníkové šetření. Dotazník byl strukturován s ohledem na vymezení cíle výzkumu. V této části práce se budeme věnovat vyhodnocení získaných dat a výsledky jsou interpretovány formou odpovědí na výše uvedené výzkumné otázky. Důležité bylo kritérium zpracování dat kvalitativním kódováním, a to z důvodu zjištění nejsilnějšího nebo rozhodujícího motivu, který nejvíce odpovídal dané otázce. Otázky byly rozděleny do 2 částí, a to: - Otázky, které zjišťovaly obecné postoje respondentů k psychice svěřenců a jejich zkušenosti (celkem 7 otázek, z toho 3 uzavřené a 4 polootevřeného charakteru). - Otázky zaměřené na aspekty psychické odolnosti (celkem 6 otázek, z toho 2 otevřené, 1 polootevřená a 2 otázky byly vyhodnoceny Likertova hodnotící škála).

I. Zkušenosti a obecné postoje k psychice svěřenců První část dotazníku je věnována otázkám zaměřující se na psychickou stránku svěřenců, tedy zda se trenéři zabývají cíleně jejich psychickou přípravou a zda se je snaží nějakým způsobem ovlivňovat před utkáním. Dále byla tato část zaměřena na rozdílnost výkonu v zápase oproti tréninku a snaha zjistit, čím je tento fakt způsoben a u kterých jedinců se rozdílnost výkonu nejčastěji objevuje. Poslední část se zaměřuje na nejčastěji pozorované startovní stavy svěřenců. 1. Zabýváte se cíleně u svých svěřenců jejich psychickou stránkou? (Prosím, uveďte jen jednu odpověď). První otázka dotazníku se zabývala tím, zda se respondent cíleně zaměřuje psychickou stránkou svých svěřenců. V této otázce nejvíce respondentů zvolilo, že se rozhodně zabývá psychologickou přípravou svých svěřenců, neboť ji považují za nedílnou součást sportovního výkonu. Psychickou přípravu tak považují za cílenou součást tréninku a přípravy na zápas. Je diskutabilní, zda je však cíleně zaměřená, protože metody používané trenéry jsou spíše zaměřeny na

33

fyzický a technický rozvoj svěřenců. Psychická stránka a zvyšování psychické odolnosti jsou tímto také podporovány, je to ovšem spíše sekundární projev. Tuto možnost vybralo 8 respondentů. Druhým nejčastěji zvolenou variantou „Spíše ano“ zvolilo 6 respondentů. Psychologickou přípravu tak považují přínosnou, a to u některých svěřenců. Žádný z respondentů nezvolil možnost, že tuto přípravu neponechává na svých svěřencích samotných nebo ji považují za nedůležitou. Z výsledku je zřejmé, že všichni oslovení trenéři se domnívají, že se cíleně více či méně zaměřují na psychickou stránku svých svěřenců a považují ji poměrně za důležitou.

Cílené zaměření na psychickou stránku svých svěřenců: 8 6 4 2 0 Rozhodně ano

Spíše ano

Spíše ne

Rozhodně ne

Graf č. 1: Cílené zaměření na psychickou stránku svých svěřenců

2. Jak se snažíte své svěřence ovlivňovat před utkáním? (Více odpovědí) Daná otázka zkoumala, jakým způsobem se trenéři snaží své svěřence ovlivňovat před zápasem. Na výběr měli respondenti tyto varianty: slovní působení (taktika, humor, argumenty), motivovat či nabudit, individuálně, snaha neovlivňovat svěřence. Mohli také vyjádřit svůj vlastní názor prostřednictvím varianty „ Jiné“. K vypracování odpovědí u této otázky jsem volil procentuální formu výsledků, jelikož v zadání byla uvedena možnost výběru více možností. Nejvíce respondentů, a to 12 zvolilo, že své svěřence se snaží ovlivňovat slovním působením před utkáním, neboť jej považují za nejjednodušší a přirozený způsob, jak je ovlivňovat. Dalším nejčastěji využívaným způsobem je motivace a nabuzení. Celkem tuto variantu zvolilo 6 respondentů. Motivace a nabuzení dle jejich názoru je potřebná hlavně u svěřenců vykazujících známky startovní apatie (nepřiměřená nízká aktivační úroveň), které je nutné přivést do stavu optimální

34

bojové připravenosti (optimální aktivační úroveň). Rovněž 6 respondentů zvolilo možnost individuálního ovlivňování svěřenců. Je nutné zjistit, jak svěřenec reaguje na podněty ze strany trenéra a jeho okolí. Na základě získaných informací zvolit nejefektivnější přístup k jeho osobnosti – například zda zvolit pozitivní či negativní motivaci. Nikdo z dotázaných se nesnaží neovlivňovat svěřence. Možnost „Jiné“ zvolil jeden z respondentů, který uvedl dechová cvičení 1 a to z důvodu, že pomocí těchto cvičení můžeme ovlivňovat motorické, tak i psychické funkce.

Způsob ovlivňování svěřenců: 0 1 6 12

Slovní působení Motivovat, nabudit Individuálně Snaha neovlivňovat

6

Jiné

Graf č. 2: Způsob ovlivňování svěřenců

3. V jakém období se zaměřujete na psychiku svého svěřence nejvíce Respondenti odpovídali na otázku, ve kterém období se zaměřují na psychiku svého svěřence nejvíce. Většina (tj. 6 respondentů) se zabývá psychikou dlouhodobě před zápasem a to poznáváním svěřence již od začátku jeho trénování, aby mohli uplatnit individuální přístup. Tímto způsobem trenér zjišťuje, co na konkrétního svěřence nejlépe působí a měl by být samozřejmostí u každého kvalitního trenéra. Další nejčastěji zvolenou variantou byla příprava v případě potřeby, tedy když trenér zpozoruje u svého svěřence snížení výkonnostního růstu či nestabilitu u jeho výkonů. V tomto případě je však podmínkou přístup i samotného svěřence (motivace, podmínky, apod). Danou odpověď zvolili 4 dotázaní. Možnosti „Krátkodobě před zápasem“ a „po výkonu“ byly shodně zvoleny dvěma respondenty.

35

Období ovlivňování svěřenců: 7 6 5 4 3 2 1 0 Dlouhodobě před Krátkodobě před zápasem zápasem

Po výkonu

V případě potřeby

Graf č. 3: Období ovlivňování svěřenců

4. Podávají Vaši svěřenci horší výkony v zápase než v tréninku? Zde otázka zjišťovala zkušenosti respondentů, zdali jejich svěřenci podávají v zápase horší výkon, než jaký pozorují v tréninku. Tato otázka je velmi důležitá, protože z jejich odpovědí lze usoudit, jaký je potenciál pro zlepšení na základě psychologické přípravy. Převážná většina, 9 respondentů, zvolila možnost „pouze někdy“. S větší ztrátou následovala odpověď „spíše ano“, odpověděli tak 4 respondenti. Pouze jeden odpovídající byl toho názoru, že jeho svěřenci v zápase rozhodně nepodávají horší výkon než v tréninku. Varianty „rozhodně ano“ a „spíše ne“ nezvolil žádný z respondentů. Z odpovědí lze usoudit, že s podáváním neoptimálního výkonu se setkávají téměř všichni trenéři. Odpovídající psychologická příprava a regulace předstartovních stavů by mohla stabilizovat a optimalizovat výkony podávané svěřenci v utkáních.

Rozdílnost výkonu v zápase než v tréninku: 10 8 6 4 2 0 Rozhodně Spíše ano ano

Pouze někdy

Spíše ne Rozhodně ne

Graf č. 4: Rozdílnost výkonu v zápase než v tréninku

36

5. Jestliže ano, čím si myslíte, že je to nejčastěji způsobeno? Pokud respondenti zpozorovali u svěřenců horší podávání výkonu v zápase než v tréninku, pak bylo objektem zkoumání, čím je to způsobeno. Respondenti měli na výběr tyto možnosti: nezvládnutí stresu (obavy, strach, tlak okolí,…), nervozita, přílišná snaha nebo mohli zvolit vlastní odpověď. První z možných odpovědí zvolilo nejvíce dotázaných a to 6, druhou možnost 4 a třetí 2 dotázaní. Jeden z dotázaných zvolil vlastní odpověď a vyhodnotil tento problém jako individuální záležitost. Z odpovědí je patrné, že podle trenérů mají svěřenci největší problémy se zvládáním stresu a s nervozitou. Vhodným působením trenéra, nebo autoregulací svěřence (technikou zvládání stresu) je možné tyto problémy minimalizovat nebo odstranit.

Nejčastější příčina horšího výkonu v zápase než tréninku: 2

1 6

Nezvládnutí stresu Nervozita Přílišná snaha

4

Jiné

Graf č. 5: Nejčastější příčina horšího výkonu v zápase než v tréninku

6. U jakých svěřenců je tento druh selhání nejvíce typický? Tato otázka se zaměřovala na zjištění, u jakých boxerů se problém zhoršení výkonu v zápase nejvíce vyskytuje. Jako nejrizikovější skupina se ukázali „nováčci“, vyhodnotilo ji tak 7 respondentů. Skupina „nestabilní jedinci“ byla 5 respondenty vyhodnocena jako další v pořadí. Jeden dotázaný zvolil možnost „u nedostatečně trénovaných“. Variantu odpovědi „jiné“ nezvolil žádný dotázaný. Výsledek odpovědí na tuto otázku je pochopitelný s odkazem na fakt, že u nováčků zatím nedošlo k psychické adaptaci na náročné podmínky v boxerském utkání a ještě se nenaučili zvládat nový typ zátěže, neosvojili si přirozenou techniku zvládnutí stresu. To se negativně odráží na jejich výkonu. Trenéři by tuto skupinu měli považovat za velmi rizikovou a na utkání je připravit po psychické

37

stránce. Zvládnutí problémů nestabilních jedinců je velmi složité, v některých případech je nutné využít i spolupráce sportovního psychologa (nutné odhalit příčinu nestability v podávaném výkonu).

Typy boxerů podávající horší výkony v zapase než v tréninku: 0

U nováčků

5 7

U nedostatečně trénovaných U nestabilních jedinců

1

Jiné

Graf č. 6: Typy boxerů podávající horší výkony v zápase než v tréninku

7. Jaké startovní stavy nejčastěji pozorujete u svých svěřenců? Další z otázek zjišťovala, jaké jsou trenéry nejčastěji pozorované startovní stavy u jejich svěřenců. Zde měla většina odpovědí podobné zastoupení. S 5 respondenty se ukázaly nejvíce pozorovanými stavy „startovní horečka“ a „startovní apatie“ (nadměrná a nepřiměřeně nízká aktivační úroveň). „Bojovou připravenost“, která označována za optimální aktivační úroveň, zvolili 3 dotázaní. Jeden odpovídající využil možnosti „jiné“ a uvedl, že pozoruje částečně všechny výše jmenované stavy a to v souvislosti na typu boxera. Bojovou připravenost u svých svěřenců podle výzkumu pozorují pouze 3 trenéři. Vzhledem k tomu, že je tento startovní stav optimální a měl by se o něj pokoušet každý trenér i svěřenec, je zřejmé, že i zde je nemalý prostor pro zlepšení.

38

Nejčastějši pozorované startovní stavy: 0 1

5

Startovní horečka Bojová připravenost

5

Startovní apatie Žádný

3

Jiné

Graf č. 7: Nejčastější pozorované startovní stavy

II. Zaměření na aspekty Druhá část dotazníku se věnovala vybraným aspektům psychické odolnosti. 8: Který z aspektů psychické odolnosti dle Vašeho názoru nejvíce pozitivně ovlivňují Vaše svěřence? Otázka zjišťovala, do jaké míry ovlivňují následující aspekty svěřence v případě psychické odolnosti. Pro tuto otázku byla využita hodnotící škála 1 Nedůležité, 2 - Méně důležité, 3 - Důležité, 4 - Velmi důležité. Následně pak byla daná otázka vyhodnocena pomocí Likertovy metody. Nejsilnějším aspektem ovlivňující psychickou odolnost svěřenců je pro trenéry vliv zkušeností, jak ukazuje průměrné hodnocení 4,86 z 5. Dalším významně hodnoceným aspektem je z pohledu trenérů osobnost sportovce, a to s průměrným hodnocením 4,58 z 5. Neméně důležitým faktorem je kondice (4,57). Podstatná pro respondenty byla také odolnost vůči stresu, která získala průměrné hodnocení 4,5 bodů. Stejného hodnocené dosáhly aspekty sebedůvěry a motivace, jejich průměrného hodnocení dosáhlo 3,71 bodů. Nižších hodnocení dosáhly tyto faktory: aktuální psychický stav a emoce (3), Nejmenšího průměrného hodnocení 2,43 dostala agrese. Jinou variantu neohodnotil žádný z respondentů. Z tohoto zjišťování míry pozitivního vlivu vybraných aspektů psychické odolnosti vyplynulo, že mezi tři nejdůležitější řadíme zkušenosti, osobnost sportovce a kondice. S přibývajícími zkušenostmi se svěřenec adaptuje na zátěž a již osvědčenými technikami zvládání stresu zvyšuje svoji psychickou odolnost. Dobrá kondice je podmínkou každého kvalitního sportovního výkonu a měla by 39

Úroveň vlivu daných aspektů

být samozřejmostí u každého svěřence. Pro její dosažení je zapotřebí nadlimitní fyzické zátěže, která také pozitivně působí na zvyšování psychické odolnosti a zvyšuje tím i svoji sebedůvěru. Mezi danými aspekty je určitá spojitost, kdy zvyšováním fyzické kondice dochází i ke zvyšování sebedůvěry. Aspekty se také vzájemně ovlivňují a je mezi nimi určitá provázanost.

Hodnota vlivu vybraných aspektů: 6 5 4 3 2 1 0

Aspekty ovlivňující psychickou odolnost svěřenců

Graf č. 8: Důležitost aspektů ovlivňujících psychickou odolnost svěřenců

Tab. 2: Vyhodnocení dle Likertovy škály Aspekt

1

2

3

4

5

průměr

Zkušenosti

0

0

0

2

12

4,86

Osobnost sportovce

0

0

0

4

10

4,71

Kondice

0

0

0

6

8

4,57

Odolnost vůči stresu

0

0

1

5

8

4,5

Sebedůvěra

0

0

6

6

2

3,71

Motivace

0

2

2

8

2

3,71

Aktuální psychický stav

0

2

10

2

0

3

Emoce

0

1

12

1

0

3

Agrese

4

4

2

4

0

2,43

Jiné

0

0

0

0

0

0

40

9: Proč je (jsou) podle Vás nejdůležitější? Podle názorů respondentů se aspekty s největší mírou vlivu nejvíce podílí na celkové psychické odolnosti svěřence, která je potřebná pro dobrý výkon. Důležité jsou také z hlediska utváření uceleného sportovce. Jejich skloubení tedy značí připravenost a dobrý psychický stav. Zkušenosti jsou pak důležité z hlediska toho, že svěřenec ví, co má očekávat a nemá strach z neznáma. 10: Jak dané aspekty zejména posilujete? Respondenti se nejčastěji k posilování aspektů staví individuálním přístupem, kdy se snaží svěřence poznat a zjistit tak nejvhodnější přístup, jakým by mohli u daného jedince dané aspekty posílit. Individuální přístup dosáhl průměrného hodnocení 4,57 z 5. Následoval způsob s průměrným hodnocením 3,86 bodů, a to tvrdý trénink. Potvrzuje se tak skutečnost, že tvrdým tréninkem dochází ke zvyšování fyzické zdatnosti a tím i psychické odolnosti. Slovní působení dosáhlo průměrného hodnocení 2,57 bodů. Tento způsob je využíván spíše před utkáním.

Úroveň vlivu daných aspektů

Způsob posílení aspektů 5 4 3 2 1 0 Individualní Tvrdý trénink přístup

Slovní působení

Jiné

Neposiluji

Způsob posílení aspektů Graf č. 9: Způsob posílení aspektů

Tab. 3: Vyhodnocení dle Likertovy škály Způsob Individuální přístup Tvrdý trénink Slovní působení Jiné Neposiluji

1 0 0 2 0 0

2 0 0 4 0 0

41

3 0 4 4 0 0

4 6 8 4 0 0

5 8 2 0 0 0

průměr 4,57 3,86 2,57 0 0

11. Setkal jste se někdy s výrazným psychickým selháním u svého svěřence? 12. Pokud ano, co bylo největší příčinou? U první z těchto dvou otázek jsme se zabývali zjištěním, zdali se respondenti setkali s výrazným psychickým selháním u svého svěřence. Souhlas vyjádřili téměř všichni dotázaní (13 respondentů), pouze jeden odpovídající se s výrazným psychickým selháním nesetkal. Jednalo se o respondenta s krátkou aktivní trenérskou kariérou. Výsledek otázky jednoznačně dokazuje aktuálnost tohoto problému.

Výskyt psychického selhání u svěřenců: 14 12 10 8 6 4 2 0 Ano, setkal

Ne, nesetkal

Graf č. 10: Výskyt psychického selhání u svěřenců

Návazná otázka zjišťovala největší příčinu selhání podle názoru dotázaných. V tomto dotazu se respondenti rozcházeli a žádná z příčin se neukázala jako zásadní. Možnosti „strach ze soupeře“ a „důležitost utkání“ měli vyšší a stejně časté zastoupení, zvolili je shodně 4 dotázaní. Následující odpovědi „osobní problémy“, „nezvládnutí stresu“ a „podcenění soupeře“ zaznamenali 2 respondenti. Možnost „jiné“ nezvolil žádný respondent. To značí rozdílnou zkušenost mezi trenéry a fakt, že každá z uvedených příčin může být důvodem k psychickému selhání. Trenér i svěřenec by se tedy měli těmto problémům snažit předejít.

42

Příčina psychického selhání 0 2

Strach ze soupeře.

4

Podcenění soupeře. Nezvládnutí stresu.

4 2 2

Důležitost utkání. Osobní problémy. Jiné

Graf č. 11: Příčina psychického selhání u svěřenců

13. Jaké opatření jste zvolil, aby nedošlo k opakování selhání? Respondenti uvedli více možných řešení. Mezi často volené opatření, aby nedocházelo k opakování psychického selhání u svých svěřenců, je zaměření se na sparing a změnu sparing partnerů. Dále se snaží svěřence psychicky pozvednout, dodat jim sebedůvěru, pomoci jim překonat jejich problémy a motivovat je do dalších výkonů. Dalším možným řešením je svěřence začlenit do více aktivit a kolektivu. Dalším východiskem v případě psychického selhání je dočasně změnit aktivitu, věnovat se sám sobě a jiným volnočasovým aktivitám.

43

5. ZÁVĚR Cílem každého trenéra i boxera samotného by mělo být podání optimálního výkonu v zápase. K tomu je zapotřebí zvládnutí všech faktorů ovlivňujících výkon, mezi které patří i faktor psychický. Všechny vybrané aspekty psychické odolnosti se nějakým způsobem podílí na celkovém utváření psychické odolnosti jedince, která je nutná pro dobrý sportovní výkon. Z tohoto hlediska pak formují „uceleného“ sportovce. Většina trenérů se s psychickým selháním u svých svěřenců setkala. To dosvědčuje fakt, že psychická odolnost je důležitým faktorem limitujícím sportovní výkon. Vzdělání a praktické znalosti psychologie jsou v této oblasti velkým přínosem. Z výsledků dotazníkového šetření je zřejmé, že trenéři se psychikou svých svěřenců zabývají a volí zejména individuální přístup s postupným osobním poznáním svěřence a pracují na jeho psychice tedy dlouhodobě. Na tomto základě poté jednotlivě využívají převážně slovního působení. Za diskutabilní bychom však mohli považovat, jak moc je tato příprava cílená, protože psychologická příprava je sekundárním projevem každého náročného tréninku a interakce mezi trenérem a jeho svěřencem. Boxer by se tak měl snažit na sobě pracovat po této stránce i samostatně. Dle výsledků je zřejmé, že boxeři mají největší problémy se zvládáním stresu a s nervozitou. Vhodným působením trenéra nebo určitými technikami zvládání stresu a jejich osvojováním samotnými boxery je tyto problémy možné zmírnit nebo odstranit. Jako nejrizikovější skupina se ukázali nováčci, neboť u nováčků doposud nedošlo k psychické adaptaci na náročné podmínky v boxerském utkání a ještě se nenaučili zvládat nový typ zátěže, neosvojili si přirozenou techniku zvládání stresu. Toto se negativně odráží na jejich kvalitě výkonu. Zvládnutí problémů nestabilních jedinců je složitější, vyžaduje alespoň praktické znalosti v oblasti psychologie, v některých případech je vhodné stav svěřence prodiskutovat se sportovním psychologem. Nejčastějšími pozorovanými startovními stavy jsou u svěřenců startovní horečka a startovní apatie, tedy stavy nadměrné a nízké aktivační úrovně. Pro podání kvalitního sportovního výkonu je nejvhodnější optimální startovní stav – bojová připravenost, která je však pozorována ve startovních stavech jen minimálně. Proto i zde je velmi vhodné užití psychologických prostředků. Nejsilnějším aspektem, který ovlivňuje psychickou odolnost především, je vliv zkušeností. Opakovaný podmět ztrácí na účinnosti, tudíž s rostoucím počtem utkání dochází k adaptaci na stres a sportovec již osvědčenými technikami určitá frekvence utkání. S přibývajícími zkušenostmi tedy zvyšuje svěřenec svou psychickou odolnost. Poté však mohou nastat jiné problémy a to například potíže se ztrátou motivace, obavami ze selhání, dodržováním tréninkové morálky, dodržováním zvolené taktiky boje, vyrovnáním se s nadměrnými ambicemi,

44

tlakem okolí, správnou životosprávou, zvládáním dlouhodobé přípravy, podceňováním soupeře, lehkovážností aj. Tyto problémy je nutné včas řešit. U většiny boxerů, kteří uspokojivě zvládnou svá první utkáni a nemají ambice se boxu věnovat na vrcholové úrovni, není cílená psychologická příprava nezbytná. Většinou postačí rozvoj psychické odolnosti prostřednictvím tvrdého tréninku s nadlimitní zátěží, sbíraní kladných zápasových zkušeností a dobrý vztah s trenérem. Problém nastává v případech, kdy se stres z prvních utkání ukáže jako příliš velký a nezvládnutý, nebo se boxer vypracuje na vyšší úroveň, kde jsou stabilní výkony na nejvyšší úrovni nutností, a začne se potýkat s nějakými problémy. Absence psychologické přípravy se tedy může ukázat jako rozhodující u boxerů, které frustrace z nezvládnutí počátečních utkání po psychické stránce může odradit natolik, že i přes svůj talent a potenciál prokázaný v tréninku boxu zanechají. Nejčastější opatření, které trenéři volí, aby nedocházelo k opakování psychického selhání, je několik a závisí především na osobnosti jedince. Nejvhodnější řešení dle trenérů je zaměření se na sparing a změnu sparingových partnerů. Dále se své svěřence snaží psychicky pozvednout. Dodat jim sebedůvěru a motivaci a pomoci jim tak překonat jejich problémy a motivovat je do dalších výkonů. Velkou důležitost z hlediska motivace, má i kolektiv a tréninkové prostředí. Boxeři by se měli v tréninku navzájem motivovat subjektivním maximálním úsilím a nasazením. Dalším aspektem je výkonnost a zkušenost jednotlivých účastníku tréninku. Pro nepříliš zkušeného boxera je převážně zkušenější a na výkonnostně vyšší úrovni kolektiv velmi přínosný a motivující. Je podmíněn tvrdou prací a vysokou náročností, ta se však odráží v rychlém výkonnostním růstu, zvyšování schopností a růstu sebevědomí. (kvalitní sparing, pozorováni druhých, snaha dostat se na jejich úroveň, motivace). Je nutné se vyrovnat s faktem, že box je plno kontaktní úpolový sport, ve kterém je smyslem překonat soupeře údery na hlavu a tělo v rámci pravidel, tudíž je nutné být připraven i na inkasování úderů. Boxer by se měl naučit snášet dobře umístěné tvrdší údery, které jím otřesou, ale svému soupeři nedát nic najevo. V opačném případě je to impuls pro soupeře, který mu v lepším případě pouze zvedne momentální sebevědomí, v horším případě se pokusí utkání rozhodnout před limitem a na svého soupeře vytvoří maximální tlak. Myslím si, že má práce ve všech svých částech řeší analýzu výzkumných otázek. Práce pro mě byla velkým přínosem.

45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.

2.

Bandura, A. (1997). Self- efficacy. The exercise of control. New York: Freeman.

3.

Dovalil, J. (2005).

4.

Dovalil, J. (1992). po tovn t nin le i on ladn ch po t lesn v chovy a spo tu niv. Karlovy. Praha: Karolinum.

5.

Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). po tovn geny. Brno: Computer

6.

Hátlová, B. (2003). ine iote apie Karolinum.

7.

Hayes, N., & Brejlová, D. (2003). pli ovan psychologie. Praha: Portál.

8.

Hošek, V., & Univerzita Karlova. (1999). Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum.

9.

Hrubý, A. (2008). Z lady bo u p o studenty Fa ulty spo tovn ch studi Masa y ovy. Bakalářská práce .Brno: Masarykova universita

on a t nin ve spo tu. Praha: Olympia. u eno p o posl a

ohybov cvi en v l b psychic ch po uch. Praha:

10. Kabošová, S. M., & Jelínek, M. (2003). Praha: Gutenberg.

yt cesta v t stv

11. Král, P., & Král, P. (1985). BOX u ebn te t p o š olen t en Olympia.

ta en

ulis spo tu.

III a II tř dy. Praha:

12. Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Z lady spo tovn ho t nin u I. Olomouc: Hanex. 13. Loehr, J. E. (1998). Stress for success. New York, NY: Times Business. 14. Macák, I., & Hošek, V. (1989). sychologie t lesn v chovy a spo tu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 15. Machač, M., & Machačová, H. (1991). sychic autoregulace. Praha: Univerzita Karlova.

e e vy v onnosti: Stres, hypnosugesce,

16. Melichna, J., & Univerzita Karlova. (1995). Fy iologie t lesn Praha: Karolinum. 17. Miňovský, F. (2006). Bo Grada.

ybaven techni a de

t e II

t nin psychologic

peci ln

st.

př p ava. Praha:

18. Murphy, S. M. (2012). The Oxford handbook of sport and performance psychology. Oxford [u.a.: Oxford University Press.

46

19. Nožička, P. (2012). Zd avotn aspe ty a at s ho bo u se a Bakalářská práce. Brno: Masarykova Universita. 20. Osten, P. (2005). Osobn t en Grada.

III

21. Paulík, K. (2010). sychologie lids

řen

na noc out.

o ple n cvi en p o do onalou ondici. Praha:

odolnosti. Praha: Grada.

22. Perič, T., & Dovalil, J. (2010). po tovn t nin . Praha: Grada. 23. Peška, D. (2005). ostřed y o vo i všeobecn a speci ln t novanosti bo e a. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Universita. 24. Plháková, A. (2005).

ebnice obecn psychologie. Praha: Academia.

25. Reguli, Z. (2005). Úpolov spo ty

istan n studi n te t. V Brně: MU FSpS.

26. Kassin, S. M. (2013). Social psychology. Toronto: Nelson Education. 27. Seiler, R., Vaněk, M., & Stock, A. (1996). sychot nin ve spo tu i v ivot . Praha: Olympia. 28. Sekot, A. (2008). ociologic

p obl

y spo tu. Praha: Grada.

29. Slepička, P., Hošek, V., Hátlová, B., & Univerzita Karlova. (2006).Psychologie sportu. Praha: Karolinum. 30. Slepička, P. (1988). sychologie ou ov n . Praha: Olympia. 31. Sobolová, V., & Zelenka, V. (1973). Fy iologie t lesn ch cvi en a spo tu. Praha: Olympia. 32. Stackeová, D. (2011). ela a n techni y ve spo tu autogenn t nin dechov cvi en svalov ela ace]. Praha: Grada. 33. Šnýdrová, I. (2008). Psychodiagnostika. Praha: Grada. 34. Tod, D., Thatcher, J., Rahman, R., Holt, N., & Lewis, R. (2012).Psychologie sportu. Praha: Grada. 35. Kandler, R., & Tohei, K. (1996). i v a dodenn a t la. Olomouc: Votobia.

ivot

Z ladn p incipy ednoty ducha

36. Vaňek, M., Hošek, V., & Svoboda, B.(1974): Studie osobnosti ve sportu. UK, praha 37. Vaňek, M. (1984). Psychologie sportu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 38. Vojáček, K. (1988). utogenn t nin . Praha: Avicenum. 39. Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). oci ln psychologie. Praha: Grada.

47

40. Vít, M., & Malý, K. (2013). ebn opo y Inovace EB a EB . Retrieved September 12, from http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning 41. Lukáč, R. (2008, March 29). sychologic př p ava II st | E t a ound c . Retrieved November 18, 2013, from http://www.extraround.cz/cs/clanek/psychologickapriprava-ii-cast?cid=391 42. Anzari, T. (2009). s ňov n psychic ch stavu | Mentaltenis. Retrieved from http://www.mentaltenis.websnadno.cz/Usmernovani-psychickych-stavu.html 43. Šafář, M. (2013, July). IKS- psychot nin . Retrieved November 18, 2013, from http://iks.upol.cz/wp-content/uploads/2013/07/M.-%C5%A0af%C3%A1%C5%99Psychotr%C3%A9nink.pdf

44. Šafář, M. (2007, October 3). Na ladatelstv o t l | asopisy | sychologie dnes | | Agrese jako pramen sportu. Retrieved from http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=23344

48

y

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Charakteristika souboru respondentů Tabulka č. 2: Vyhodnocení dle Likertovy škály Tabulka č. 3: Vyhodnocení dle Likertovy škály

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 : Cílené zaměření na psychickou stránku svěřence Graf č. 2: Způsob ovlivňování svěřenců Graf č. 3 : Období ovlivňování svěřenců Graf č. 4: Rozdílnost výkonu v zápase než v tréninku Graf č. 5: Nejčastější příčina horšího výkonu v zápase než v tréninku Graf č. 6: Typy boxerů podávající horší výkony v zápase než v tréninku Graf č. 7: Nejčastější pozorované startovní stavy Graf č. 8: Důležitost aspektů ovlivňující psychickou odolnost svěřenců Graf č. 9: Způsob posílení aspektů Graf č. 10: Výskyt psychických selhání u svěřenců Graf č. 11: Příčina psychického selhání u svěřenců

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Průvodní dopis Příloha č. 2: Dotazník

49

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Průvodní dopis Dobrý den, dovoluji si Vás touto cestou oslovit a zároveň požádat o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník bude zdrojem cenných informací pro vypracování mé bakalářské práce na téma " Analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu". V dotazníku, prosím, vyplňujte pouze pravdivé údaje. Vždy vyberte, prosím, tu odpověď, která nejlépe vystihuje Váš názor. Dotazník je anonymní. Děkuji Vám za čas strávený při vyplňování dotazníku. Tomáš Uher, student 3. ročníku fakulty Sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Příloha č. 2: Dotazník

I. Zkušenosti a obecné postoje k psychice svěřenců 1.) Zabýváte se cíleně u svých svěřenců jejich psychickou stránkou? (Prosím, uveďte jen jednu odpověď) a) Rozhodně ano, psychologickou přípravu považuji za důležitou. b) Spíše ano, u některých svěřenců je přínosná. c) Spíše ne, psychologickou přípravu nechávám na svých svěřencích. d) Rozhodně ne, psychologickou přípravu nepovažuji za důležitou. 2.) Jak se snažíte své svěřence ovlivňovat před utkáním? (Více odpovědí) a) Slovní působení (argumenty, humor) b) Motivovat, nabudit c) individuálně d) Snaha neovlivňovat svěřence. e) Jiné prosím, uveďte: ………………………………………………… 3.) V jakém období se zaměřujete na psychiku svého svěřence nejvíce? a) Dlouhodobě před zápasem. b) Krátkodobě před zápasem. c) Po výkonu svěřence v daném zápase. d) V případě potřeby svěřence. 4.) Podávají Vaši svěřenci horší výkony v zápase než v tréninku? a) Rozhodně ano. b) Spíše ano. c) Pouze v některých případech. d) Spíše ne. e) Rozhodně ne. 50

5.) Jestliže ano, čím si myslíte, že je to nejčastěji způsobeno? a) Nezvládnuti stresu (obavy, strach, tlak okolí, ...) b) Nervozita c) Přílišná snaha d) Jiné uveďte, prosím: ………………………………………………… 6.) U jakých svěřenců je tento druh selhání nejvíce typický? a) U nováčků. b) U nedostatečně trénovaných svěřenců. c) U nestabilních jedinců d) Jiné uveďte, prosím: ………………………………………………… 7.) Jaké startovní stavy nejčastěji pozorujete u svých svěřenců? a) Startovní horečka (stav nadměrné aktivace). b) Bojová připravenost (stav optimální aktivační úrovně). c) Startovní apatie (stav nízké aktivační úrovně). d) Nepozoruji ani jeden z uvedených. e) Jiné uveďte, prosím: …………………………………………………

II. Zaměření na aspekty 8.) Který z aspektů psychické odolnosti dle Vašeho názoru nejvíce pozitivně ovlivňují Vaše svěřence? (1 - nejméně, 5 - nejvíce) a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

Aktuální psychický stav Osobnost sportovce Sebedůvěra Motivace Zkušenosti Emoce Odolnost vůči stresu Agrese Kondice Jiné:…………………….

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

9.) Proč je (jsou) podle Vás nejdůležitější? ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

51

10.) Jak dané aspekty zejména posilujete? a) b) c) d) e)

Tvrdým tréninkem. Slovním působením. Individuální přístupem Jiné:………………… Cíleně neposiluji.

1 1 1 1

2 2 2 2

3 3 3 3

4 4 4 4

5 5 5 5

11.) Setkal jste se někdy s výrazným psychickým selháním u svého svěřence? a) Ano, setkal. b) Ne, nesetkal. 12.) Pokud ano, co bylo největší příčinou? a) Strach ze soupeře. b) Podcenění soupeře. c) Nezvládnutí stresu. d) Důležitost utkání. e) Osobní problémy. f) Jiné,prosím,uveďte:……………………………………………… 13.) Jaké opatření jste zvolil, aby nedošlo k opakování selhání? ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

III. Obecné informace 14.) Prosím, uveďte svůj věk: ……

15.) Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) Základní. b) Vyučen. c) Středoškolské (s maturitou). d) Vysokoškolské.

52

16.) Jakou máte trenérskou kvalifikaci: a) Trenér IV. třídy. b) Trenér III. třídy. c) Trenér II. třídy. d) Trenér I. třídy. 17.) Jaká je délka Vaší trenérské praxe:……. 18.) Máte za sebou aktivní boxerskou kariéru: a) Ano, mám mnoho závodních zkušeností a úspěchů. b) Spíše ano, několik zápasů jsem odboxoval. c) Spíše ne, boxoval jsem jen kondičně. d) Ne, aktivně jsem se boxu nikdy nevěnoval.

53

RESUMÉ 1. Téma práce: Analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu 2. Cíl práce: Cílem práce je teoretická analýza vybraných aspektů psychické odolnosti v amatérském boxu na základě teoretického empirického výzkumu. 3. Metody práce: Rozbor, popis a analýza zkoumaného souboru, přehledné vyhodnocení dat a jejich transformace do grafů a tabulek. Dále zpracování výsledků ve vědeckém softwaru Microsoft Excel. 4. Výsledky práce: Klíčovým významem této práce bylo získaná data, výsledky interpretovat formou odpovědí na výše uvedené výzkumné otázky. Jejich interpretace a vytvoření reálných závěrů. 5. Přínos práce: Celkový přehled o daném úpolovém sportu a psychice sportovců. Přehled poznatků o vybraných aspektech psychické odolnosti a jejich rozbor.

SUMMARY 1. Name of the study: Analysis of selected aspects of psychological resistance in amatér boxing 2. Aim of the study: The aim of thesis is a theoretical analysis of selected aspects of psychological resistance in amateur boxing on the basis of the theory of empirical research. 3. Methods: Analysis and description of the examined group, evaluation of data and their transformation into graphs and tables. Processing of the results in scientific software Microsoft Excel. 4. Results: Keypoint of the study is to obtain the answers of the respondents and verify to the above research questions. Interpretation of the answers and creation of real conclusions. 5. The benefits of the study: An overview of the martial sports athletes and psyche. Overview of knowledge on selected aspects of psychological resilience and their analysis.

54