Analýza úvěrů domácností v ČR

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Ústav financí

Analýza úvěrů domácností v ČR Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor diplomové práce:

RNDr. Jitka Poměnková, Ph.D.

Bc. Tereza Kostečková

Brno 2009

PODĚKOVÁNÍ

Touto cestou bych ráda poděkovala paní RNDr. Jitce Poměnkové, Ph.D. za odborné vedení při zpracování diplomové práce a cenné připomínky, které mi byly poskytnuty v průběhu jejího zpracování. Dále bych chtěla poděkovat panu Robertu Bartůškovi, řediteli klientského centra nezávislé výzkumné agentury TNS Media Intelligence, za poskytnutí interních materiálů a vstřícný přistup.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Jitky Poměnkové, Ph.D. s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 20. května 2009

…………………………

ABSTRAKT: KOSTEČKOVÁ, T, Analýza spotřebitelských úvěrů domácností v ČR. Diplomová práce. Brno, 2009.

Diplomová práce se zabývá analýzou stavu trhu spotřebitelských úvěrů v ČR. V teoretické části práce jsou vymezeny druhy, poskytovatelé a právní úprava spotřebitelských úvěrů, je popsán úvěrový proces a charakterizovány úvěry poskytované domácnostem a s nimi spojená zadluženost domácností a problém jejího řešení. V praktické části jsou prostřednictvím empirické analýzy identifikovány z navržené skupiny faktorů významné faktory, které ovlivňují čerpání bankovních spotřebitelských úvěrů a je analyzován vzájemný vztah mezi těmito faktory a úvěry. Práce se věnuje potvrzení nebo vyvrácení hypotézy o závislosti úvěrů na navržených faktorech a o silnější závislosti na mzdě a úrokové sazbě než na zbývajících faktorech.

Klíčová slova: spotřebitelský úvěr, zadluženost domácností, poptávka po úvěrech, mzda, úroková sazba, empirická analýza

ABSTRACT: KOSTEČKOVÁ, T, Analysis of household’s consumer loans in the Czech Republic.. Diploma thesis. Brno, 2009.

Diploma thesis deals with analysis of situation on consumer loans market in the Czech Republic. In the theoretical part of the thesis are defined kinds, credit grantors and legal framework of consumer loans, is described credit process and are characterized loans extended to households, related debt of households and problem of its sulution. In the practical part are by means of empirical analysis identified from suggested factors significant ones which affect lending of bank consumer loans and is analyzed correlation between these factors and loans. Work is devoted to confirmation or controverting of hypothesis about dependence of loans on suggested factors and about stronger dependence on salary and interest rate than on remaining factors.

Key words: consumer loan, household debt, loan demand, salary, interest rate, empirical analysis

OBSAH 1

ÚVOD.................................................................................................................................7

2

CÍL PRÁCE ........................................................................................................................9

3

METODIKA .....................................................................................................................10 3.1

Korelační analýza .....................................................................................................12

3.2

Regresní analýza .......................................................................................................13

3.3

Testování hypotéz .....................................................................................................15

TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE ........................................................................................18

4.

4.1

Vymezení spotřebitelských úvěrů.............................................................................18

4.1.1

Právní úprava spotřebitelských úvěrů...............................................................18

4.1.2

Druhy spotřebitelských úvěrů ...........................................................................23

4.1.3

Poskytovatelé spotřebitelského úvěru...............................................................25

4.1.4

Úvěrový proces .................................................................................................26

4.2

Charakteristika úvěrů domácností ............................................................................28

4.2.1

Nabídka úvěrů domácností ...............................................................................29

4.2.2

Zadluženost domácností ...................................................................................31

4.2.3

Problém platební neschopnosti .........................................................................34

4.3

Poptávka po úvěrech .................................................................................................38

4.3.1

Makroekonomické determinanty poptávky po úvěrech....................................38

4.3.2

Mikroekonomické determinanty poptávky po úvěrech ....................................40

PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE ..........................................................................................41

5

5.1

Identifikace faktorů ovlivňujících vývoj úvěrů ........................................................42

5.2

Provedení korelační analýzy.....................................................................................49

5.2.1

Posouzení vzájemné závislosti vybraných faktorů a spotřeb. úvěrů ................49

5.2.2

Volba zpoždění pro vícerozměrný regresní model ...........................................51

5.3

Provedení regresní analýzy.......................................................................................55

5.3.1

Formulace a odhad vícerozměrného regresního modelu ..................................55

6

DISKUZE .........................................................................................................................59

7

ZÁVĚR .............................................................................................................................62

8

POUŽITÁ LITERATURA ...............................................................................................64

9

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ ..............................................................69

10

SEZNAM PŘÍLOH...........................................................................................................70

5

Seznam použitých zkratek ČNB

Česká národní banka

ČOI

Česká obchodní inspekce

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

EU

Evropská unie

HHI

Herfindahl – Hirschmanův Index

mil.

milion (Kč)

mld.

miliarda (Kč)

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

OLS

metoda nejmenších čtverců

p.b.

procentní bod

RPSN

Roční procentní sazba nákladů

Sb.

sbírka zákonů

tis.

tisíc (Kč)

6

1

ÚVOD

Spotřebitelské úvěry poskytují banky i nebankovní společnosti fyzickým osobám k financování jejich nepodnikatelských potřeb. Jak napovídá název, slouží primárně ke krytí spotřebních výdajů, především ke koupi zboží a služeb pro osobní potřeby, ale jsou-li čerpány neúčelově, lze je použít k libovolnému účelu. Jejich prostřednictvím může být dokonce financován nákup či rekonstrukce nemovitosti, avšak pro tento účel jsou daleko více využívány hypoteční úvěry na bytové účely či standardní a překlenovací úvěry ze stavebního spoření. Nicméně spotřebitelské úvěry na nemovitost se tak stávají alternativou financování bydlení. Vedle výše zmíněných úvěrů na bydlení patří spotřebitelské úvěry k nejvýznamnějším půjčkám poskytovaným domácnostem. Podle aktuální údajů České národní banky činí jejich podíl na celkových úvěrech domácnostem poskytnutých od všech finančních zprostředkovatelů přibližně jednu třetinu a značně se tak podílejí na celkové zadluženosti tohoto sektoru. Za období 1997 – 2007 stoupla zadluženost obyvatelstva 14krát a ke konci února 2009 přesáhla 896,2 miliardy Kč. [25] Důvody jejího růstu spočívají jak na straně příjemců peněz, tak na straně jejich poskytovatelů. Příjemci peněz, domácnosti, změnily svůj náhled na zadluženost. V české společnosti se výrazně projevila orientace směrem ke konzumu a zároveň stoupla životní úroveň. Vývoj dlouhodobé zadluženosti domácností pak zřetelně odráží touhu po vlastním bydlení, která je zřejmá zejména v posledních letech. Značný sklon ke konzumu, který je od první poloviny 90. let typický pro české domácnosti, je důsledkem dřívějších po desetiletí trvajících omezenějších možností spotřeby. Poskytovatelé peněz, jak banky tak i nebankovní společnosti – společnosti splátkového prodeje, družstevní záložny a leasingové společnosti – začaly uplatňovat silný marketing, který značně ovlivnil nákupní chování domácností. Ty byly vtlačeny do takových psychologických situací, kdy „nevlastnit“ jistý spotřební předmět znamená „nežít“. Typickým znakem cesty českých domácností ke dluhům se tak stala snadná dostupnost cizích peněz. Jednak bankovní domy během posledních let značně zjednodušily a zrychlily celý úvěrový proces, zejména tím, že zmírnily požadavky na předkládané dokumenty. Dále k větší dostupnosti úvěrů přispěl fakt, že někteří

7

nebankovní poskytovatelé se příliš nezaobírají hodnocením bonity klienta a jeho schopností splácet a půjčují téměř každému. Spotřebitelské úvěry chápané v užším slova smyslu pouze jako úvěry na spotřebu zboží a služeb mohou představovat oproti úvěrům na bydlení relativně nezdravou zadluženost. Důvodem je povaha předmětu, který je z úvěru financován, neboť zpravidla v čase ztrácí na hodnotě – např. elektronika či automobil – a nevytváří tak prostředky ke splácení dluhu, jak je tomu třeba u nemovitostí. Úvěry na spotřebu, jejichž významnými poskytovateli jsou nebankovní finanční zprostředkovatelé, mohou způsobit problém s neschopností splácet úvěr především v sociálně slabších domácnosti, což dokazuje i počet nařízených exekucí, který podle Exekutorské komory ČR každý rok stoupá. Pro předlužené fyzické osoby nabízí řešení zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (tzv. insolvenční zákon), který vešel v platnost 1. ledna 2008. Ten nabízí nepodnikatelským subjektům možnost oddlužení ve dvou formách, a to buď jednorázovým zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

8

2

CÍL PRÁCE

Hlavním cílem této práce je na základě empirické analýzy identifikovat z navržené skupiny faktorů významné faktory ovlivňující čerpání spotřebitelských úvěrů a analyzovat vzájemný vztah mezi faktorem a množstvím čerpaných spotřebitelských úvěrů v České republice v období let 2004 – 2008. Hlavního cíle bude dosaženo prostřednictvím dílčích cílů. Nejprve bude stanovena skupina ovlivňujících faktorů na základě ekonomické teorie a dostupných studii. Prvním dílčím cílem je provést korelační analýzu vzájemné závislosti spotřebitelských úvěrů a jednotlivých ovlivňujících faktorů, které budou uvažovány i se zpožděním (zpětným i dopředným). Druhým dílčím cílem je provést analýzu jednosměrné závislosti (regresní analýzu). Tedy, provést popis vývoje spotřebitelských úvěrů v závislosti na vybraných faktorech a identifikovat statisticky významné faktory. Pro dosažení cíle byla stanovena následující hypotéza: změna objemu bankovních spotřebitelských úvěrů je závislá na změně navrhovaných faktorů (úrokové sazby, mzdy, reklamy, koncentrace, zadluženosti domácností, nezaměstnanosti, indikátoru důvěry spotřebitelů), přičemž je těsněji závislá na změně úrokové sazby a mzdy než na změně zbývajících faktorů. Významné faktory, které ovlivňují poptávku po spotřebitelských úvěrech v České republice a tedy jejich celkovou výši, budou určeny pomocí provedených analýz. V případě, že nabízející úvěrů bude schopen ovlivnit tyto faktory, lze navrhnout doporučení, která by vedla ke zvýšení objemu úvěrů. Faktory, které poskytovatel úvěrů nemůže přímo ovlivnit, mu mohou pomoci odhadnout budoucí vývoj objemu nově poskytnutých úvěrů na trhu spotřebitelských úvěrů. Teoretická část práce se zaměří na skutečnosti související se spotřebitelskými úvěry. Obsahem bude zejména právní úprava, druhy a poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, problém zadluženosti a platební neschopnosti domácností.

9

3

METODIKA

Zpracování diplomové práce je založené na shromáždění informací a poznatků z různých zdrojů a studiem dostupné literatury týkající se předmětného tématu. Informace a poznatky jsou dále zpracovány metodou deskripce, analýzy, komparace a statistickými metodami. Metoda deskripce je využita v teoretické části práce a pomocí ní jsou charakterizovány důležité skutečnosti související s problematikou spotřebitelských úvěrů. Jedná se zejména o vymezení druhů spotřebitelských úvěrů, jejich poskytovatelů včetně produktové nabídky úvěrů, zákonných předpisů upravující spotřebitelské úvěry a dalších skutečností, které souvisí s oblastí spotřebitelských úvěrů (zejména zadluženost domácností, problém platební neschopnosti domácností). Teoretická část se také zabývá determinanty poptávky po úvěrech, na základě nichž je navrhnuta skupina faktorů pro empirickou analýzu ovlivňující objemy úvěrů. V praktické části jsou použity, vedle metody komparace a analýzy, statistické metody využité v rámci empirické analýzy. Empirická analýza zahrnuje korelační analýzu (korelační koeficient, parciální korelační koeficient) pro obousměrnou závislost, vícerozměrnou regresní analýzu pro jednosměrnou závislost a identifikaci významných proměnných. Součástí provedených analýz je testování hypotéz. Zdrojem dat pro empirickou analýzu jsou statistická zjišťování České národní banky, Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí a nezávislé výzkumné agentury TNS Media Intelligence. Jedná se o data ve tvaru časových řad, tj. o hodnoty určité veličiny pozorované v určitém časovém intervalu s určitou frekvencí záznamu. Frekvencí pozorování se rozumí velikost intervalu mezi jednotlivými pozorování. [2] Výchozí data mají měsíční frekvencí, zahrnují časové období 2004/I – 2008/XI a sčítají 59 vzorků. Konkrétně jde o tyto navržené veličiny: 1) Úvěry (U) – objem nově čerpaných bankovních úvěrů na spotřebu, zahrnuje veškeré nové dohody uzavřené mezi bankami a klienty v průběhu sledovaného období, tj.měsíce, (zdroj ČNB). [18] 2) Úroková sazba (I) – průměrné sazby z korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami klientům sjednané sazby z nových obchodů, (zdroj ČNB). [16] 10

3) Mzda (M) – průměrná měsíční nominální mzda v průmyslu meziroční indexy,(zdroj ČSÚ). [19] 4) Výdaje na reklamu (R) – celkové výdaje na reklamu v Kč zahrnují tyto mediatypy: TV, rádio,tisk, kino, outdoor, instore-indoor a OOH TV, (zdroj interní databáze společnosti TNS Media Intelligence). 5) Nezaměstnanost (N) – vyjádřená jako míra nezaměstnanosti, (zdroj MPSV). [22] 6) Zadluženost domácností (Z) – jedná se o stavy bankovních úvěrů domácností, (zdroj ČSÚ)). [14] 7) Koncentrace (K) – k měření koncentrace na trhu bankovních spotřebitelských úvěrů je využit Herfindahl – Hirschmanův Index (zdroj ČNB). [15] 8) Indikátor důvěry spotřebitelů (D) – zohledňuje ekonomická očekávání spotřebitelů, data jsou v podobě bázických indexů (k průměru roku 2005), (zdroj ČNB). [21] Přičemž U představuje v regresní analýze závislou proměnnou a I, M, R, N ,Z ,K a D nezávislé proměnné. Jelikož jsou veličiny U, I, R, M, Z vyjádřeny v nominálních hodnotách, jsou z důvodu srovnatelnosti očištěny o inflaci pomocí indexu spotřebitelských cen CPI (zdroj ČSÚ). [20] Z důvodu zachycení změny jsou data dále upravena a přepočítána na indexy. Index je definován jako poměr dvou hodnot téhož ukazatele lišící se v čase, prostoru nebo druhu. Jelikož se ukazatele liší v čase, jedná se o časový index, který poměřuje hodnotu ukazatele v pozdějším období (zvaném běžné období) k hodnotě ukazatele z dřívějšího období (tzv. základního období). Pak je ukazatel označen jako X = ( x0 , K xu ) . Základní období obvykle značíme 0 a běžné období 1. [12] index (relativní srovnání)

I ( x) =

x1 x0

Základem pro analýzu je srovnatelné období (měsíc) předchozího roku. Relativní velikost samotné změny byla dále vyjádřena jako míra změny. Míra změny je definována následovně [9]: míra změny

δ ( x) =

x1 − x0 = I ( x) − 1 x0

11

Konečný soubor dat pro empirickou analýzu zahrnuje průřezová data, tj. pozorování mnoha jevů v jednom časovém okamžiku, kdy každá veličina je reprezentována 47 vzorky a jedná se o meziroční (meziobdobové) změny měsíčních hodnot výše uvedených proměnných očištěných o inflaci za časové období 2004/I – 2008/XI. Datový soubor je dále zpracován následujícími statistickými metodami.

3.1

Korelační analýza

Pro zjišťování těsnosti (síly, intenzity) závislosti, tj. míry vzájemného vztahu mezi proměnnými, je využito korelační analýzy. Slouží zejména k nalezení nejdůležitějších faktorů a pro posouzení kvality vystižení průběhu závislosti. K měření stupně (míry těsnosti) je vypočten korelační koeficient a parciální korelační koeficient. [7] K měření těsnosti závislosti je použit index korelace I získaný odmocněním hodnoty indexu determinace I 2 . Výpočet indexu determinace je uveden v kapitole 3.2. I = I2 .

Pro dvojici proměnných je vypočten korelační koeficient, který je zvláštním případem indexu korelace, a měří těsnost závislosti popsané lineární regresní funkcí proměnných x a y. Výběrový koeficient korelace vypočteme následovně: rYX = rXY =

s XY s X2 sY2

,

kde

s XY =

s X2 =

1 n ∑ ( X i − X i ) ⋅ (Yi − Yi ) n − 1 i =1 1 n 1 n ( X i − X i ) 2 , sY2 = (Yi − Yi ) 2 ∑ ∑ n − 1 i =1 n − 1 i =1

je kovariance proměnných X a Y,

jsou rozptyly proměnných X a Y.

Definiční obor koeficientu obor je od –1 do +1, přičemž je-li rXY = 0, tak se jedná o lineární nezávislost, rXY = 1 o přímou funkční lineární závislost a rXY = –1 o nepřímou funkční lineární závislost mezi proměnnými.

12

Korelační koeficient ρ YZ udává celkovou korelaci mezi náhodnými veličinami Y, Z. Ta však může být ovlivněna i tím, že mezi veličinami X = ( X 1 , X 2 , K X k ) existují veličiny, které silněji korelují jak s Y, tak se Z. Zajímá nás proto, jaká je "čistá" korelace mezi Y, Z, když se eliminuje vliv náhodného vektoru X. Nechť Y,Z jsou náhodné veličiny a X = ( X 1 , X 2 , K X k ) je náhodný vektor. Nechť R je regulární matice párových korelačních koeficientů náhodného vektoru X. Pak výběrový parciální korelační koeficient rYZ . X vypočteme následovně:

rYZ . X =

rYZ − RYT. X R −1 RZ . X ( RYT. X R −1 RY . X ) ⋅ ( RZT . X R −1 R Z . X )

, RY . X

 rYX1  = M   rYX k

  1   , R =  M     rX k X 1

rX 1 X 2

L rX 1 X k   O   L 1 

kde rYZ , rYX , rX X ,i, j = 1,.., k jsou příslušné výběrové korelační koeficienty. [1] i i j

3.2

Regresní analýza

Pro zkoumání jednostranné závislosti je využita vícenásobná regresní analýza, kdy proti sobě stojí vysvětlující (nezávislá proměnná) v roli „příčin“ a vysvětlovaná (závislá) proměnná v úloze „následků“. Cílem je nalézt regresní funkci, která co nejlépe zobrazuje průběh (formu) závislosti, tj. způsob změn hodnot vysvětlované proměnné při postupných změnách nezávislé proměnné. [12] Závislost mezi vysvětlovanou proměnnou Y a k vysvětlujícími proměnnými X 1 , X 2 ,..., X k může být obecně charakterizována rovnicí [10]: Y = β 1 X 1 + β 2 X 2 + ... + β k X k + u , kde

u je náhodná složka,

β j – j-tý regresní koeficient či parametr (j = 1,2, … , k). X 1 lze specifikovat jako zvláštní proměnnou, která nabývá ve všech pozorování hodnoty jedna, potom lze vztah zapsat : Y = β 1 + β 2 X 2 + ... + β k X k + u , přičemž β 1 je absolutní člen.

13

Využitím metody nejmenších čtverců (OLS) za předpokladu, že náhodná složka je normálně rozložena s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem, odhadneme neznámé parametry β j a hodnoty náhodné složky u a získáme regresní funkci ve tvaru: ∧

Yi = Y + ei = b1 + b2 X 2i + ... + bk X ki + ei ,

i = 1,2,..., n ,

kde Yi

i-té pozorování,

∧

Yi

je vyrovnaná nebo predikovaná hodnota Y ,

X 2 ,..., X k

jsou vysvětlující proměnné,

b1 , b2 ,..., bk

jsou bodové odhady neznámých parametrů,

∧

ei = Yi − Yi

je reziduum, tj. rozdíl mezi skutečnými hodnotami Yi v jednom výběru ∧

a vyrovnanými hodnotami Y i , je počet pozorování.

n

Kvalita regresní analýzy je posuzována podle indexu determinace I 2 (koeficientu vícenásobné determinace) a adjungovaného (upraveného, korigovaného) 2 indexu determinace I adj , který reaguje na velikost souboru n a počet parametrů p.

Indexy vypočteme následovně [12]:

I2 =

ESS RSS = 1− , TSS TSS

2 I adj

RSS n− p n −1 = 1− = 1 − (1 − I 2 ) , TSS n− p n

2 I adj ≤ I2.

kde TSS = ∑i =1 (Yi − Y ) 2 n

celková suma čtverců,

∧

ESS =

∑

RSS =

∑i =1 (Yi − Y ) 2 = ∑i =1 ei2

n

(Y i − Y ) 2 i =1 n

∧

suma čtverců vysvětlená regresí, n

reziduální suma čtverců.

14

Při použití metody nejmenších čtverců platí : TSS = ESS + RSS. Jedná se o rozklad čtverce odchylek Yi od jejich průměru na dvě složky: tu, která je vysvětlena zvolenou regresí a druhou, jež nelze vypočtenou regresní funkcí vysvětlit. Index determinace nabývá hodnot od 0 do 1, čím je blíže k jedné, tím je regresní funkce výstižnější, neboť většina variability pozorovaných hodnot Yi je vysvětlena vypočtenou regresí.

3.3

Testování hypotéz

K testování hypotéz, tj. ověřování správnosti nebo nesprávnosti hypotézy pomocí výsledků získaných náhodným výběrem, je využit zejména test významnosti regresních koeficientů (t-test), test průkaznosti regresního modelu (F-test) a test o korelačních koeficientech. Při testování je dodržován následující postup [7]: I. Formulace hypotéz – je formulována dvojice hypotéz: – nulová (testovaná) hypotéza H 0 , které analytik nevěří a chce ji vyvrátit, – alternativní hypotéza H 1 , která nastane, jestliže teorie analytika platí. II. Volba testového kritéria – jedná se o statistiku (funkci výběru), výpočet její hodnoty je při testování hypotéz cílem zpracování hodnot získaných náhodným výběrem III. Sestrojení kritického oboru – stanovíme riziko α (zamítnutí pravdivé hypotézy H 0 ) a podle rozdělení testového kritéria určíme kritické hodnoty (kvantily), oddělující kritický obor a obor přijetí, standartně volíme α = 1, 5, 10% . IV. Výpočet hodnoty testového kritéria –z náhodného výběru (dat) vypočteme podle vzorce hodnotu testového kritéria. V. Formulace závěru testu – každý test vede ke dvěma následujícím možným výsledkům. Pokud hodnota testového kritéria je v: – kritickém oboru, potom hypotéza H 1 je testem prokázána, nulovou hypotézu zamítáme, – oboru přijetí, hypotézu H 1 jsme testem neprokázali, nulovou hypotézu nezamítáme.

15

Závěr lze také učinit pomocí p-hodnot. Pokud je p-hodnota menší než stanovené riziko α (0,01; 0,05; 0,10) nulovou hypotézu zamítáme.

T-test K testování významnosti jednotlivých regresních koeficientů β j , j = 0, K k je použit t-test, hypotézy jsou formulovány následovně: H0 : β j = 0 ;

tj ≤ t

obor přijetí:

H1 : β j ≠ 0 ;

1−

kritický obor: t j > t ∧

Testové kritérium má tvar: t j =

β

α

1−

(n − p ) , H 0 nezamítáme,

2

α

(n − p ) , H 1 nezamítáme.

2

∧

j ∧

SE ( β j )

=

βj RSS ⋅ h j +1, j + j n− p

,

kde ∧

β j je odhad regresních parametrů, ∧

SE ( β j ) je odhad standartní odchylky, h j +1, j + j je j+1–ý diagonální prvek matice H = ( X T X ) −1 , p je počet parametrů včetně absolutního členu, n je rozsah souboru.

F-test Posouzení celkové vhodnosti (průkaznosti) regresní funkce je provedeno pomocí

F-testu s touto formulací hypotéz [10]: H 0 : β 0 = K = β j = 0 ; obor přijetí: F < F1−α ( p − 1, n − p ) ,

H 0 nezamítáme,

H 1 : alespoň jeden regresní koeficient β j není roven 0, kritický obor: F ≥ F1−α ( p − 1, n − p ) , Testová statistika má tvar: F =

H 1 nezamítáme.

ESS n − p ⋅ . RSS p − 1

16

Durbin – Watsonův koeficient Sériová nezávislost náhodných složek modelu prvního řádu je testována prostřednictvím Durbin – Watsonova testu sériové korelace (autokorelace) 1. řádu AR(1). [10] T

Testová statistika má tvar: d =

∑ (e t =2

t

− et −1 ) 2 , a nabývá hodnot v intervalu 0 – 4,

T

∑e t =1

2 t

přitom platí následující: d ≈ 0 => pozitivní extrémní sériová korelace

et = et −1 ,

d ≈ 2 => žádná sériová korelace, d ≈ 4 => negativní extrémní sériová korelace

et = −et −1 .

Test hypotéz o korelačních koeficientech Pro testování nezávislosti veličin x a y je využit test významnosti korelačního koeficientu. Ověření předpokladu o nulové hodnotě je učiněno pomocí následujících hypotéz [12]: H 0 : ρ yx = 0 , obor přijetí: , t ≤ t

1−

H 1 : ρ yx ≠ 0 , kritický obor: t > t

α

( n − 2) ,

H 0 nezamítáme,

( n − 2) ,

H 1 nezamítáme.

2

1−

α 2

Testová statistika je vypočítána podle vzorce: t =

rxy 1 − rxy

2

n−2 .

V případě parciálního korelačního koeficientu platí upravený vztah: t=

rYZ . X 1 − rYZ . X

2

n−k −2,

kde n

je rozsah,

k

je počet proměnných o jejichž vliv jsou náhodné veličiny Y, Z očištěny.

17

4

TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE

Teoretická část se kromě právní úpravy, druhů, poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a zadluženosti domácností také zabývá determinanty poptávky po úvěrech, na základě nichž je navrhnuta skupina faktorů pro empirickou analýzu ovlivňující objemy úvěrů.

4.1

Vymezení spotřebitelských úvěrů

Spotřebitelský úvěr může být obecně určen z hlediska [4]: •

subjektu příjemce, kterému je poskytován,

•

účelu, na který je poskytován. Za spotřebitelský úvěr je potom považován ten, jehož příjemcem je fyzická

osoba a který je využit pro nepodnikatelské účely. Spotřebitelské úvěry zaujímají u retailových bank mezi úvěry významné místo a u nebankovních úvěrových společností představuje jejich poskytování jednu z hlavních činností. Ve srovnání s jinými typy úvěrů vykazují zejména tyto rozdíly: •

úvěrovaný objekt zpravidla přímo neprodukuje zdroje ke splácení úvěru, jak je tomu obvykle u podnikatelských úvěrů,

•

podkladové informace předkládané klientem bance bývají zpravidla méně kvalitní, než v případě klientů firem, proto je úvěruschopnost klienta posuzována podle informace z úvěrového registru,

•

existuje nebezpečí, že spotřebitelský sektor má tendenci k předlužení,

•

průměrná výše jednoho spotřebitelského úvěru je ve srovnání s podnikatelskými úvěry relativně menší.

4.1.1 Právní úprava spotřebitelských úvěrů Pro spotřebitelské úvěry platí vedle obecné úpravy smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku i speciální úprava v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb (zákon o spotřebitelském úvěru), jejíž primárním cílem je – v souladu s úpravou v EU – ochrana spotřebitele.

18

Zákon o spotřebitelském úvěru Zákon o spotřebitelském úvěru nabyl účinnost 1. ledna 2002 a upravuje zejména specifické podmínky smluv, v nichž je sjednáván spotřebitelský úvěr, podmínky finančního vypořádání pro případ předčasného splacení spotřebitelského úvěru a klade určité požadavky na některé reklamy spotřebitelského úvěru. Zavádí nově ekonomický ukazatel RPSN, který slouží k porovnání jednotlivých úvěrových nabídek. Jeho hlavním cílem

je

umožnění

spotřebiteli

snadnější

porovnání

výhodnosti

podmínek

spotřebitelského úvěru Dozor nad dodržováním podmínek stanovených uvedeným zákonem vykonává Česká obchodní inspekce. Další významnou institucí v oblasti ochrany spotřebitele je nezisková organizace Sdružení obrany spotřebitelů poskytující dlužníkům bezplatné poradenství v případě, že poskytovatelé úvěrů nedodržují podmínky stanovené výše uvedeným zákonem. Zákon o spotřebitelském úvěru v paragrafu 2 vymezuje pojmy spotřebitelský úvěr, spotřebitel, věřitel a roční procentní sazba nákladů následovně [41]: •

Spotřebitelský úvěr: “poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit“.

•

Spotřebitel: “fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván“.

•

Věřitel: „fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob“.

•

Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr: „je procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku“.

Vymezení spotřebitelského úvěru v zákoně explicitně neuvádí účel poskytnutí úvěru a vychází primárně z toho, komu je úvěr poskytován, tedy spotřebiteli – fyzické osobě. Avšak tím, že spotřebitel nemůže jednat v rámci své obchodní či podnikatelské

činnosti, mohou jím být v zásadě pouze spotřební účely. Z výše uvedených definic pojmů rovněž vyplývá, že zákonem o spotřebitelském úvěru se musí řídit spotřebitelský finanční leasing, který nabízejí leasingové společnosti. Hlavní rozdíl mezi leasingem a úvěrem je v odlišném způsobu přechodu vlastnického práva při pořízení předmětu. V případě leasingu, leasingová společnost

19

zákazníkovi objekt pouze pronajímá. Do jeho vlastnictví mu jej převede až po zaplacení všech leasingových splátek (jedná se o koupi najaté věci). U spotřebitelského úvěru (půjčky) je zákazník vlastníkem již od počátku. Zákon se vztahuje na všechny instituce poskytující spotřebitelský úvěr. Některé spotřebitelské úvěry, přestože odpovídají definici spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně, byly z působnosti zákona vyjmuty a to: •

úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti,

•

úvěr, který je založený na nájemní smlouvě, která po uplynutí určité doby nezaručuje převod vlastnického práva,

•

půjčka poskytnutá bez úroku nebo jakékoliv úplaty,

•

úvěr poskytnutý na průběžné financování služeb,

•

úvěr nižší než 5000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč,

•

úvěr, jehož splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců.

Smlouva o spotřebitelském úvěru Podle zákona o spotřebitelském úvěru musí mít písemnou formu a jedno vyhotovení obdrží spotřebitel. Obsahuje zejména následující náležitosti uvedené v paragrafu čtyři odstavci dva zákona o spotřebitelském úvěru: •

stanovení RPSN způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona,

•

stanovení podmínek, za kterých může být RPSN upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele,

•

stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení,

•

stanovení jednotlivých plateb, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu,

•

závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách RPSN,

•

ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou.

Jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní

20

sazby ČNB platné v době uzavření smlouvy. Diskontní sazba bývá zpravidla ze všech úrokových měr nejnižší, čímž získá spotřebitel jistou finanční výhodu v důsledku pochybení věřitele. Dále může být věřiteli uložena pokuta až do výše 1 mil. Kč a za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku ode dne poslední kontroly lze uložit pokutu až do výše 2 mil. Kč.

Postup při neplnění závazků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spory, které vznikají z neplnění smluvních závazků (tedy i neplnění lhůt a podmínek uvedených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru), kde na jedné straně stojí podnikatel a na druhé spotřebitel, lze řešit dvěma cestami: •

klasickým soudním řízením,

•

či mimosoudním řešením spotřebitelských sporů (s anglickou zkratkou ADR – Alternative Dispute Resolution). V poslední době se stále více prosazuje trend řešení spotřebitelsko –

podnikatelských vztahů (včetně vztahů vyplývajících ze smluv o spotřebitelském úvěru) mimosoudní cestou. Je tomu tak zejména proto, že ochrana práv bývá výrazně oslabena, ne-li zcela popřena kvůli zdlouhavosti a finanční náročnosti soudního řízení i faktické nerovnosti stran, která je charakteristická pro spotřebitelsko – podnikatelské vztahy. Nerovnost se projevuje v rovině informační (většina firem má díky existenci právních oddělení lepší právní znalosti) a ekonomické (náklady soudního řízení jsou pro firmy relativně méně zatěžující než pro spotřebitele). Mezi základní druhy mimosoudního urovnání sporů patří [37]: •

mediace (smírčí řízení),

•

rozhodčí řízení (arbitráž). Mediací se rozumí řešení sporu vzájemnou komunikací prostřednictvím

kvalifikované osoby, kterou je mediátor (třetí neutrální strana). Jedná se o neformální proces řešení konfliktu a cílem mediace je dospět k vzájemné dohodě zúčastněných stran. Mediace není právním řádem legálně vymezena, což nepřispívá k její publicitě, na druhé straně nejsou ze strany zákonodárce kladeny omezení či jiné regulativy pro její výkon. Rozhodčí řízení je alternativní řešení majetkového sporu nezávislým subjektem – rozhodcem. Jeho výsledkem je vydání závazného rozhodčího nálezu, který je pro obě strany sporu závazný a na jeho základě může být popřípadě nařízena exekuce

21

proti té straně, která své povinnosti vyplývající z příslušného rozhodčího nálezu dobrovolně nesplní. Přenesení projednávání a rozhodování majetkových sporů z pravomoci obecných soudů, do níž tyto spory jinak patří, na rozhodce, probíhá základě písemné dohody stran (rozhodčí smlouvy). Rozhodčí řízení je v ČR upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ve znění novel). Výhodou řešení sporu prostřednictvím mediace je, že spotřebitele nic nestojí a náklady na mediátora jsou hrazeny Ministerstvem průmyslu a obchodu. Podobně je tomu u rozhodčího řízení, kde práci rozhodce hradí výše uvedené ministerstvo, spotřebitel zaplatí pouze poplatek za rozhodčí řízení, který činí 3 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 800 Kč. [26]

Roční procentní sazba nákladů (RPSN) Smlouva sjednávající spotřebitelský úvěr a rovněž i nabídka spotřebitelského úvěru nebo jeho zprostředkování reklamou či nabídkou zboží a služby, pokud podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru a obsahuje úrokovou sazbu nebo informace o nákladech na úvěr musí obsahovat stanovení RPSN. Tento důležitý ekonomický ukazatel (jedná se o vyjádření efektivní úrokové sazby) má být pro spotřebitele při srovnávání nabídek úvěrů společností výhodnější než úroková sazba, a to zejména ze dvou důvodů. Zaprvé je úroková sazba uváděna za různá časová období (denní, týdenní, měsíční či roční), což může spotřebitele klamat. Druhý důvod je ten, že RPSN kromě výše splátek (jistiny a úroků) zohledňuje rovněž další náklady s úvěrem spojené jako jsou například : •

poplatky vážící se k posouzení žádosti o úvěr,

•

poplatky vážící se k uzavření smlouvy (např. administrativní poplatky),

•

poplatky za převod peněžních prostředků a poplatky za vedení účtu, pokud jsou nepřiměřeně vysoké a spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení,

•

poplatky za přijetí platby spotřebitelského úvěru,

•

platby za pojištění nebo záruku, pokud se bude jednat o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti,

•

odkupní cena předmětu leasingu (kupní cena hrazená leasingovým nájemcem leasingovému pronajímateli, po jejíž úhradě se leasingový nájemce stává vlastníkem předmětu leasingu). [41]

22

Výpočet vzorce je uveden v příloze č. 2 této práce. V případě takového typu spotřebitelského úvěru, pro který nelze stanovit ukazatel RPSN, musí věřitel ve smlouvě uvést maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit. V praxi se jedná o revolvingové úvěry, tj. kontokorentní úvěry či kreditní karty, jelikož výše a termíny budoucích splátek nejsou předem známy. Kromě nemožnosti stanovení RPSN v některých případech je další nevýhodou ukazatele skutečnost, že nemusí zahrnovat všechny poplatky vážící se k úvěru, jelikož tyto poplatky nejsou stanoveny zákonem taxativně. Příkladem mohou být poplatky za vedení účtu. Ty se stávají součástí výpočtu RPSN pouze v tom případě, pokud jsou nepřiměřeně vysoké a spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení. [27]

4.1.2 Druhy spotřebitelských úvěrů Spotřebitelské úvěry můžeme členit dle rozličných hledisek. V praxi se nejběžněji setkáváme s následujícím členěním [4]:

Z hlediska způsobu poskytování •

jednorázové spotřebitelské úvěry – jsou poskytnuty najednou ve sjednané výši a po splacení ve sjednané době splatnosti úvěrový vztah končí,

•

revolvingové spotřebitelské úvěry – jsou úvěry poskytované prostřednictvím stanovení úvěrového rámce, do kterého klient může automaticky čerpat prostředky. Z povahy úvěru vyplývá jejich neúčelovost a úvěr je obvykle průběžně splácen (převodem z účtu, složenkami), splácením dochází k obnovování rámce, do kterého může být úvěr čerpán. Klient platí úrok pouze za skutečně čerpaný úvěr. Revolvingové úvěry jsou zpravidla poskytovány v některé z těchto forem: − kontokorentní

úvěry

–

jedná

se

o

úvěry

spojené

s běžným

(kontokorentním) účtem, klient může na tomto účtu přecházet do debetu vymezeného

úvěrovým

rámcem,

jsou

nabízeny

bankovními

společnostmi, jelikož nebankovní finanční instituce nemůžou přijímat depozita, tedy vést běžný účet,

23

− kreditní karty – umožňují klientovi použít kartu k placení či k výběru hotovosti a neuhradit své závazky bezprostředně, ale učinit tak až během stanovené lhůty vymezené smlouvou. Splácení úvěru nemusí být pravidelné, obvykle však bývá stanovena minimální výše měsíční splátky (většinou 5 – 10% z čerpané částky či dlužné částky). Zpravidla je stanovena lhůta pro bezúročné období, během kterého může držitel karty uhradit svůj závazek, aniž by byl zatížen úrokem. Kreditní karty vydávané nebankovními společnostmi jsou někdy označovány jako úvěrové karty.

Podle účelovosti •

účelový – je vázán ke konkrétnímu účelu, nejčastěji k: –

nákupu spotřebního zboží (elektronika, automobil aj.),

–

financování různých služeb (školné, dovolená),

–

rekonstrukci nebo nákupu nemovitosti (k tomuto záměru však lze využít vhodnějších produktů jako je úvěr ze stavebního spoření či hypoteční úvěr).

•

neúčelový – klient nemusí sdělovat, na co peníze potřebuje, cenou utajení účelu bývá zpravidla vyšší úroková sazba než u účelového úvěru. Typickými neúčelovými úvěry jsou kontokorentní úvěry či kreditní karty .

Podle zajištění •

nezajištěný – poskytuje se většinou jen spolehlivým, známým klientům nebo při půjčce do několika málo tisíc korun,

•

zajištěný – věřitel chce mít jistotu, že v případě neschopnosti splácet klienta, dostane peníze zpět jinou cestou. Nejčastější formou zajištění je např. zástavní právo k nemovitosti či movité věci (např. autu) anebo ručení (tj. závazkem třetí osoby, že v případě prodlení dlužníka, splatí dotyčný závazek za něj).

Podle typu výplaty •

hotovostní – klient peníze dostane vyplaceny v hotovosti,

•

bezhotovostní – peníze jsou zaslány na účet klienta (postupně či jednorázově) anebo jsou poslány na účet prodejce (např. při splátkovém prodeji).

24

Podle doby splatnosti •

krátkodobé – s dobou splatnosti do 1 roku včetně (nejčastěji splátkový prodej),

•

střednědobé – s dobou splatnosti do 5 let včetně (patří k nejobvyklejším spotřebitelským úvěrům),

•

dlouhodobé – s dobou splatnosti nad 5 let, v praxi splatnost úvěrů zpravidla nepřevyšuje 10let.

Podle poskytovatele úvěru •

bankovní,

•

nebankovní.

Tato problematika je podrobněji rozebrána v následující kapitole.

4.1.3 Poskytovatelé spotřebitelského úvěru Nejvýznamnějšími

poskytovateli

spotřebitelských

úvěrů

jsou

banky,

kterým

v posledních letech začaly směle konkurovat nebankovní společnosti, k nimž patří zejména splátkové společnosti, finanční leasingové společnosti a družstevní záložny. Splátkové společnosti předčily banky jednoduchostí a rychlostí vyřízení úvěru a širokou dostupností svých služeb v obchodních sítí. Finanční leasingové společnosti slibně konkurují bankám zejména v oblasti úvěrování automobilů. Družstevní záložny (kampeličky, úvěrová družstva) jsou právnické osoby podobné bankám (mohou přijímat vklady od klientů, což není u nebankovních společností možné), avšak na rozdíl od nich podléhají jiné právní úpravě a právní formou není akciová společnost, ale družstvo – tedy fungují na členském principu. Věřitelem (poskytovatelem) spotřebitelského úvěru může být fyzická nebo právnická osoba poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. V praxi se lze setkat s poskytovateli uvedenými v obrázku č. 1.

25

Obr. č. 1: Poskytovatelé spotřebitelského úvěru poskytovatelé spotřebitelského úvěru

banky

živnosti volné č. 102

nebankovní subjekty

fyzické nebo právnické osoby či jejich sdružení poskytující spotřebitelský úvěr v rámci

družstevní záložny

živnosti volné č. 92

živnosti volné č. 89

Zdroj: Vlastní práce na základě údajů [37]

Živnost volná č. 102 má název „služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob“. Na základě živnosti volné č. 92 lze pronajímat a půjčovat movité věci a řadí se do ní také pronájem věcí movitých s následnou koupí najatých věcí – finanční leasing a podobně. Předmětem živností volné č. 89 je poskytování úvěrů oproti zástavě věci movité a má název „zastavárenská činnost“. [37]

4.1.4 Úvěrový proces Dlouhodobý vztah mezi klientem a poskytovatelem úvěru začínající žádostí o úvěr klienta a končící jejím splacení je označován jako úvěrový proces. [13] Každému uzavření úvěrové smlouvy (viz příloha č. 4) předchází žádost o spotřebitelský úvěr. Žádost má většinou podobu speciálního formuláře (viz příloha

č. 3), buďto v papírové podobě, který zájemce o úvěr vyplní předem, nebo – což je běžnější případ – je vyplňován elektronicky přímo s úvěrovým pracovníkem. Obsahem 26

formuláře bývají zpravidla osobní informace o klientovi, údaje o právních, majetkových a finančních poměrech klienta, druh, výše úvěru a způsob splácení. Dále je nutné k žádosti přiložit kromě dokladů totožnosti dokumenty, mezi něž obvykle patří potvrzení o příjmu, trvalém bydlišti, výpisy z účtu aj. V posledních letech obecně došlo ke značnému zmírnění požadavků na tyto dokumenty a některé společnosti, většinou nebankovní, v jistých případech poskytují úvěr bez nutnosti předložení těchto dokumentů. Podstoupení většího rizika si však kompenzují vyšší úrokovou sazbou. Jakmile je žádost sepsána a klient podepíše souhlas se zpracováním osobních údajů (podle zákona č. 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů), úvěrový pracovník ji předá většinou prostřednictví interní počítačové sítě k posouzení speciálnímu oddělení, které se zabývá úvěrovou analýzou, tj. hodnocením bonity klienta (finanční situace klienta a jeho schopnosti v budoucnu splácet), případně otázkou zajištění úvěru. Při odesílání elektronické žádosti k posouzení tomuto oddělení dochází zpravidla ke kontrole zadluženosti klienta pomocí srovnání s úvěrovými registry a v případě vysoké pravděpodobnosti neschopnosti splácet může být žádost automaticky zamítnuta. Úvěrové registry standardně obsahují pozitivní i negativní informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů. V České republice v dnešní době existují tyto čtyři úvěrové registry, přičemž první dva jsou bankovní a zbývající všeobecné (tzn. že účastníky mohou být vedle bank i nebankovní společnosti): •

Centrální registr úvěrů (CRÚ).

•

Bankovní registr klientských informací (BRKI).

•

Nebankovní registr klientských informací (NRKI).

•

Registr FO a registr IČ sdružení SOLUS. Účastníci registru, kterými mohou být finanční i nefinanční subjekty poskytující

různými formami svým klientům financování, které klient vrací formou splátek či placením měsíčních záloh nebo faktur, jsou oprávněni informace o klientech jiných účastníků registru ze systému získávat jen v tom rozsahu, v jakém sami předepsané informace o svých klientech do systému předávají. Jediným povinným úvěrovým registrem je v současnosti Centrální registr úvěrů, v ostatních registrech je účast dobrovolná. Registr není přínosný pouze pro věřitele, které chrání před špatnými klienty, ale i pro dlužníky, jelikož omezuje riziko nadměrného zadlužení. [37]

27

V rámci úvěrové analýzy se u spotřebitelských úvěrů nejčastěji využívá bodovací metoda (credit scoring). Jedná se o metodu založenou na standardizovaném bodování jednotlivých relevantních charakteristik (např. výše příjmu, způsob bydlení, počet dětí). Její výhoda spočívá v rychlosti provedení a relativně nízkých nákladech.

Často využívanou praktikou v případě jistých pochybností klientově bonitě je ověřování informací o klientovi u jeho zaměstnavatele. Konečným verdiktem oddělení je schválení

či zamítnutí žádosti. V případě schválení je klientovi předložena úvěrová smlouva k podpisu. Postup uvedený v předchozích odstavcích se týká především jednorázových spotřebitelských úvěrů. Kreditních či úvěrové karty bývají zpravidla klientovi nabídnuty na základě předchozího využití některého z produktů společnosti, tudíž o ně klient ve většině případů nežádá. Kontokorentní úvěr si dlužník může zřídit jako službu ke svému běžnému účtu. V praxi je jednorázový úvěr nejčastěji splácen formou stejně velkých pravidelných měsíčních splátek. U revolvingových úvěrů bývá stanovena minimální měsíční splátka s tím, že klient může platit měsíčně více, nebo dluh kdykoliv doplatit jednorázovou platbou. Ve všech případech je spotřebitel oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě, jak je zakotveno v zákoně o spotřebitelském úvěru. Učiní-li tak, potom má nárok na snížení plateb o takovou částku, aby splacením úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků.

4.2

Charakteristika úvěrů domácností

Sektor domácností Spotřebitelské úvěry patří mezi nejvýznamnější úvěry poskytované sektoru domácností. Při vymezení sektoru domácností pro statistické účely je použito členění podle metodiky Eurostatu ESA 95 (v úpravě ČNB). Domácnostmi tak chápeme jednotlivce nebo skupiny jednotlivců [23]: •

jako konečných spotřebitelů (malou skupinu osob, které spolu bydlí, společně užívají určité druhy zboží a služeb),

•

jako osob samostatně výdělečně činných (živnostníci, zemědělci, soukromí lékaři,auditoři, daňoví poradci, právníci, umělci a pod.),

28

•

jejichž hlavní funkcí je spotřeba, produkují však zboží (např. zeleninu, ovoce aj.) a nefinanční služby pro vlastní konečné užití.

a dále osoby trvale žijící v institucích (domově důchodců, nemocnici aj.), které mají malé nebo žádné právo v ekonomickém a jiném rozhodování.

4.2.1 Nabídka úvěrů domácností Nabídku úvěrů domácností představují banky a nebankovní společnosti. Ty poskytují domácnostem širokou škálu různých druhů úvěrů.

Spotřebitelské úvěry jako součást bankovních úvěrů domácností Úvěry poskytované domácnostem bankami v ČR můžeme klasifikovat podle druhového hlediska dle metodiky ČNB na [24]:

1. Spotřební úvěry obyvatelstvu (úvěry na spotřebu) – jsou úvěry poskytnuté domácnostem pro osobní účely na spotřebu zboží a služeb a obsahují tyto položky: − pohledávky z karet, − kontokorentní a debetní zůstatky na běžném účtu, − spotřebitelské účelové úvěry na zboží a služby, − spotřebitelské neúčelové úvěry. 2. Úvěry na bydlení obyvatelstvu – představují úvěry poskytnuté domácnostem za účelem pořízení či investování do bydlení, včetně stavby a úpravy bytových nemovitostí, jedná se o: − hypoteční úvěry na bydlení (bez státní podpory, se státní podporou), − standartní úvěry ze stavebního spoření, − překlenovací úvěry ze stavebního spoření, − spotřebitelské úvěry na nemovitosti. 3. Ostatní úvěry – např. konsolidační úvěry sloužící k přefinancování dříve poskytnutých úvěrů, úvěry živnostníkům, úvěry nefinančním institucím sloužícím domácnostem (NISD) aj.

29

Podstatnou část úvěrů bank tvoří úvěry, které nejsou spotřebitelskými úvěry ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, a to hypoteční úvěry a úvěry ze stavebního spoření. Z výše uvedeného členění vyplývá, že typickými bankovními spotřebitelskými úvěry jsou spotřební úvěry a spotřebitelské úvěry na nemovitosti, poslední zmíněné jsou součástí úvěrů na bydlení. V posledních letech bankovní společnosti začaly nabízet účelový spotřebitelský úvěr na konsolidaci půjček.

Spotřebitelské úvěry jako součást nebankovních úvěrů domácností Nejběžnější nebankovní úvěry poskytované domácnostem především společnostmi ostatního úvěrování (splátkovými společnostmi a společnostmi finančního leasingu) jsou: 1. Půjčky domácnostem na spotřebu − účelové

spotřebitelské

úvěry

–

typickým

účelovým

úvěrem

poskytovaným splátkovou společností je splátkový prodej. Spočívá v poměrně rychlém vyřízení úvěru přímo v místě prodeje zboží a v případě schválení okamžité možnosti odnesení si předmětu s sebou. Společnosti

finančního

leasingu

poskytují

především

úvěry

na automobily, − neúčelové spotřebitelské úvěry, − úvěrové karty. 2. Půjčky domácnostem na bydlení. − spotřebitelské úvěry na nemovitosti. 3. Ostatní půjčky domácnostem

Nabídku družstevních záložen tvoří hlavně firemní úvěry. Domácnostem potom nabízejí nejčastěji: 1. Půjčky domácnostem na spotřebu − kontokorentní úvěry, − účelové nebytové úvěry, − bezúčelové spotřebitelské úvěry. 2. Půjčky domácnostem na bydlení − spotřebitelské úvěry na bydlení. 3. Ostatní půjčky domácnostem

30

Nebankovní instituce ve srovnání s bankami poskytují domácnostem převážně spotřebitelské úvěry, z nichž většina slouží ke spotřebním účelům. Nabídka spotřebitelských úvěrových produktů družstevních záložen je velmi podobná jako u bank, avšak objemy poskytnutých úvěrů jsou oproti bankám zanedbatelné. Typickým produktem splátkových společností je splátkový prodej a úvěrové karty. Na rozdíl od bank se úvěry leasingových a splátkových společností vyznačují zpravidla kratší dobou splatnosti a nižší částkou.

4.2.2 Zadluženost domácností Analýza zadluženosti domácností vychází z výše uvedeného členění úvěrů podle typu poskytovatele a druhu úvěru. Pro období 1997–2007 byl typický nárůst zadluženosti domácností. Za toto období podle údajů ČNB stoupla zadluženost domácností 14 krát na 688,2 miliard a u úvěrů na bydlení dokonce 43 krát na 515,9. Hlavní fáze úvěrového boomu proběhla mezi lety 2004-2007, kdy se podíl dluhu na HDP zvýšil z 11,5% na 20,5% (viz graf č. 1). Podíl úvěrů domácnostem na HDP je však oproti zemím eurozóny zhruba třetinový. [32]

Graf č. 1: Podíly úvěrů domácnostem včetně NISD celkem a úvěrů na bydlení na HDP (v %) 25

podíl úvěrů sektoru domácností celkem na HDP v b.c. podíl úvěrů na bydlení na HDP v b.c.

20

20,5

14,5

15 11,5 10

7,6 5,7

5 0,7 0 1997

2004

2007

Zdroj:ČNB [25]

31

Podle aktuálních údajů České národní banky dluhy u bank a družstevních záložen vzrostly koncem března 2009 na 906,323 miliardy korun a od loňského března stouply o více než 150 miliard. [17]

Struktura zadluženosti V tabulce č. 1 je uvedena struktura úvěrů domácností od všech finančních zprostředkovatelů a celková zadluženost v letech 2005 – 2008. Ta se během tohoto období zvýšila o téměř dvojnásobek. Vývoj úvěrů na spotřebu a bydlení dokumentuje graf č. 2.

Tab. č. 1: Struktura zadluženosti domácností (v mil. Kč) ostatní finanční zprostředkovatelé zadluženost úvěry celkem úvěry na úvěry na ostatní úvěry na ostatní na rok spotřebu bydlení úvěry spotřebu úvěry bydlení 92487,8 530,1 12031,3 522848,2 2005 89548,5 282132,1 46118,4 100279,7 766,9 13751,3 655436,3 2006 110087,8 374310,5 56240,1 128497,7 1118,1 19443,5 875331,7 2007 138706,8 514763,8 72801,8 134407,5 1466,1 15399,3 1031493,7 2008 170397,9 618438,0 91384,9 Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajů ČNB [17] banky a družstevní záložny

Graf č. 2: Vývoj úvěrů sektoru domácností celkem od všech finančních zprostředkovatelů (v mil. korun) celkem na bydlení

900000

na spotřebu ostatní

800000 700000 600000 500000 400000 300000 200000 100000 III.08

XII.07

IX.07

VI.07

III.07

XII.06

IX.06

VI.06

III.06

XII.05

0

Zdroj: ČNB [32]

32

Z tab. č. 2 vyplývá, že na celkové zadluženosti domácnosti participují z přibližně čtyř pětin banky (včetně družstevních záložen) a na zbytku ostatní finanční zprostředkovatelé

(nebankovní

společnosti;

zejména

leasingové

a

splátkové

společnosti). Bráno podle druhu úvěrů, největší podíl na zadluženosti mají úvěry na bydlení. Podíl úvěrů na spotřebu na celkových úvěrech domácnostem poskytnutých od všech finančních zprostředkovatelů klesá především kvůli nižšímu poskytování úvěrů od ostatních finančních zprostředkovatelů. Ostatní finanční zprostředkovatelé poskytující nebankovní spotřební úvěry začaly v posledních letech silně konkurovat bankám a staly se tak významnými subjekty v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, neboť zaujímají téměř polovinu trhu se spotřebitelskými úvěry. Úvěry těchto společností se vyznačují zpravidla kratší dobou splatnosti, menší úvěrovanou částkou a nižším nárokem na bonitu klienta. Díky těmto skutečnostem stoupá riziko platební neschopnosti zejména u sociálně slabších domácností a tím i počet nařízených exekucí.

Tab. č. 2: Vybrané ukazatele struktury zadluženosti v % podíl ostatních podíl ostatních finančních finančních Rok zprostředkovatelů na zprostředkovatelů na spotřebitelských celkové zadluženosti úvěrech domácností 50,81% 20,09% 2005 47,67% 17,51% 2006 48,09% 17,03% 2007 44,10% 14,67% 2008 Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajů ČNB [17]

podíl úvěrů na spotřebu na celkové zadluženosti domácností 34,82% 32,10% 30,53% 29,55%

Na zadluženost domácností má vliv jak objem nově poskytnutých úvěrů, tak i schopnost úvěry splácet. Příčinou zvyšující se zadluženosti domácností je zejména změna náhledu na zadluženost (již není vnímána tak negativně jako hrozba budoucí finanční stability rodin), růst životní úrovně spolu s růstem reálných mezd, snadná dostupnost peněz od finančních společností a jejich silná reklamní kampaň, nízké úrokové sazby a ochota některých komerčních bank zúžit své marže, touha po vlastním bydlení patrná zejména v posledních letech a orientace společnosti ke konzumu v důsledků větších spotřebních možností po desetiletích omezenějších možností spotřebovávat. Tyto faktory mají za následek růst nově poskytnutých úvěrů. [25]

33

4.2.3 Problém platební neschopnosti Negativním jevem rostoucí zadluženosti je zvyšující se počet domácností, které se ocitají v platební neschopnosti neboli insolvenci. Ta se vyznačuje tím, že dlužník není schopný splácet své závazky, ale přitom má snahu věřiteli dluh splácet. [38] Řešení problému insolvence může být následující •

sjednáním pojištění proti neschopnosti splácet úvěr,

•

oddlužením či nepatrným konkurzem v rámci tzv. insolvenčního zákona,

•

exekucí.

Sjednání pojištění proti neschopnosti splácet úvěr Jedná se o preventivní mechanismus, díky kterému je možno předcházet neschopnosti splácet úvěr. Pojištění nabízí většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů k danému úvěru. Výše poplatku za pojištění je zpravidla dána procentem z měsíční splátky a záleží na typu pojištění. Nejčastější typy pojištění, se kterými se na trhu spotřebitelských úvěrů můžeme setkat jsou: •

pojištění pro případ pracovní neschopnosti, plné invalidity a úmrtí,

•

pojištění pro případ ztráty zaměstnání, pracovní neschopnosti, plné invalidity a úmrtí,

•

pojištění pro případ úmrtí,

•

pojištění pro případ zneužití kreditní (úvěrové) karty,

•

případně jiné kombinace předchozích případů.

Mezi obvyklá krytá pojistná rizika patří invalidita, smrt, platební neschopnost, ztráta zaměstnání a zneužití karty. Sjednání pojištění je omezeno věkem (většinou do 65 let), senioři pak mají možnost uzavřít pojištění pro případ úmrtí. Bližší podmínky nároku na pojistné plnění společnosti uvádějí ve všeobecných úvěrových podmínkách. Jedná se například o stanovení minimálního počtu dnů pracovní neschopnosti nutných pro nárok na pojistné plnění, což bývá zpravidla dva měsíce. Pojištěním je tedy obvykle kryta pouze dlouhodobá pracovní neschopnost.

34

Exekuce Jedná se způsob, který umožňuje věřiteli dostat své peníze z dlužníka. Řešení situace insolvence pomocí exekučního řízení není pro dlužníka příjemnou záležitostí, naopak věřiteli umožňuje účinně a co nejrychleji uspokojit jeho nároky. Úspěšnost exekuce je podle Exekutorské komory šedesát procent při vymáhání pohledávek do 100 000 Kč. Mezi předpisy upravující exekuční řízení patří zejména [31]: •

zákon č.120/2001 Sb. – exekuční řád,

•

vyhláška č. 329/2008 Sb. –o centrální evidenci exekucí,

•

vyhláška č. 330/2001 Sb. – o odměně a náhradách soudního exekutora,

•

zákon č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád.

Exekuce je podle zákona č. 120/2001 Sb. výkon rozhodnutí, řízení, v němž je zjištěné a vykonatelné právo určitou mocí provedeno. Exekuce patří k jednomu z nástrojů vymáhání pohledávek, pokud dlužník disponuje majetkem a věřitel může předložit exekuční titul. Exekučním titulem se rozumí pravomocné soudní rozhodnutí v podobě například rozsudku nebo platebního rozkazu. [39] Jeho předložením začíná exekuční řízení. Exekuci provádí soudní exekutor, kterým je fyzická osoba splňující předpoklady, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Věřitel si může vybrat jakéhokoliv exekutora, který splnil kvalifikační zkoušky. Exekutoři mají povinnost být

členy Exekutorské komory, jež vykonává samosprávu exekutorů a jako taková chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných exekutory. Kromě nuceného výkonu exekučního titulu (exekuce) může exekutor provádět dobrovolné dražby, exekutorské zápisy (obdoba notářských zápisů), které jsou pak i exekučním titulem. Exekutor sám určí způsob vymáhání dluhu. V praxi se nejčastěji setkáme se stržením z bankovních účtů, účtů spořících, pojistek, stavebního spoření i penzijního připojištění, srážkami ze mzdy a jiných příjmů, nebo prodejem movitého či nemovitého majetku. [30] Podle Exekutorské komory České republiky se v roce 2007 poprvé staly příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí nesplacené úvěry u bankovních i nebankovních finančních institucí. Nejčastějším důvodem pro exekuci však nadále zůstávají nezaplacené účty telekomunikačním operátorům, zdravotním pojišťovnám, dopravním podnikům a České televizi. [32]

35

Graf č. 3: Počty nařízených a skončených soudních exekucí 450000 400000

počet nařízených soudních exekucí

350000

počty skončených soudních exekucí

300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj: ČSÚ [32]

Oddlužení Smyslem oddlužení je umožnění poctivému, ale finančně neúspěšnému dlužníkovi (nepodnikateli), začít nový ekonomický život. Ve srovnání s exekucí, která je zaměřená na uspokojení požadavků věřitelů, oddlužení se snaží pomoct dlužníkovi dostat se z jeho špatné finanční situace. Typickým dlužníkem pro něhož je oddlužení určeno je spotřebitel. Institut oddlužení se stal jedním z možných způsobů řešení úpadku dlužníka. Byl nově zaveden zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení tzv. insolvenčním zákonem. Tento zákon upravuje kromě oddlužení dlužníka řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Zákon nabyl účinnost dne 1. ledna 2008 a nahradil zákon

č. 328/1991 Sb.,o konkursu a vyrovnání. Insolvenční zákon oproti předešlému konkursnímu zákonu rozšiřuje možnosti

řešení úpadku dlužníka. I nadále je jedním z možných řešení úpadku konkurs, nově

36

mohou dlužníci – podnikatelé v úpadku, případně jejich věřitelé použít reorganizaci a dlužníci – nepodnikatelé výše zmíněné oddlužení. Oddlužení je tedy možné pouze u nepodnikatelských subjektů, a to jak u osob fyzických tak i právnických, které se ocitly v úpadku, nebo jim úpadek hrozí. Podle zákona je dlužník – nepodnikatel v úpadku, má-li více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a tyto dluhy není schopen plnit. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. [40] Naplňuje-li dlužník – nepodnikatel podmínky úpadku nebo hrozícího úpadku a je schopen je schopen svým nezajištěným věřitelům jednorázově nebo ve splátkách po dobu 5 let uhradit nejméně 30 % jejich pohledávek, může svoji situaci řešit oddlužením. V praxi to znamená, že výhradně dlužník podá návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem nebo, podal-li insolvenční návrh věřitel, musí návrh na povolení oddlužení podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníkovi. Možnost oddlužit se poskytuje dlužníkovi druhou šanci tak, že po uhrazení 30 % závazků (případně méně, pokud věřitelé souhlasí) je dlužník osvobozen od placení zbytku závazků. Nesmí se ale jednat o nepoctivého dlužníka. Oddlužení lze tedy provést dvěma způsoby: •

zpeněžením majetkové podstaty a tedy jednorázovým vyrovnáním s věřiteli,

•

nebo plněním splátkového kalendáře z příjmů dlužníka po dobu 5 let. V případě zpeněžení majetkové podstaty dojde k prodeji veškerého majetku

dlužníka, který nezbytně nepotřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny. Využije-li dlužník oddlužení plněním splátkového kalendáře bude hradit věřiteli po dobu 5 let měsíčně ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky. Jestliže dlužník řádně a včas splní podmínky schváleného oddlužení, osvobodí ho soud na základě jeho návrhu od zůstatku nesplacených závazků, které byly přihlášeny do oddlužení, ale také od závazků, které do oddlužení přihlášeny nebyly, ačkoliv přihlášeny být mohly. Zproštění se však netýká „nových“ závazků dlužníka vzniklých po schválení oddlužení. [34]

37

Nepatrný konkurz Spotřebitel může využít i tzv. nepatrného konkurzu, jehož zvláštní ustanovení je obsaženo v insolvenčním zákoně. Ten se týká případů, kdy je dlužníkem fyzická osoba − nepodnikatel nebo roční obrat dlužníka nepřesahuje 2 mil. Kč a nemá více než 50 zaměstnanců. Stručně řečeno se jedná o zkrácenou a zjednodušenou formu konkursu. Podstata konkurzu tkví v tom, že správce, který je jmenován okamžikem, kdy je soudem rozhodnuto o úpadku, sepíše majetek dlužníka a následně ho zpeněží a z výtěžku poměrně uspokojí dlužníkovy věřitele. Nepatrný konkurz by měl být v porovnání s klasickým konkurzem méně nákladný a efektivnější. [33]

4.3

Poptávka po úvěrech

V následujících kapitolách budou zkoumány determinanty poptávky po úvěrech jak z makroekonomického tak i mikroekonomického hlediska.

4.3.1 Makroekonomické determinanty poptávky po úvěrech Poptávka po penězích Poptávku

po

úvěrech

můžeme

chápat

jako

poptávku

po

peněžních.

Z makroekonomického hlediska je poptávka po penězích poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, protože lidé drží peníze kvůli jejich kupní síle, tj. množství, které si za ně mohou koupit. Peněžními zůstatky (M) rozumíme peněžní hotovost, kterou mají lidé u sebe. Reálné peněžní zůstatky (M/P) získáme očištěním nominálních peněžních zůstatků o inflaci (P). Poptávka po penězích závisí na výši reálného důchodu a na úrokové míře. Na úrovni reálného důchodu závisí, jelikož jednotlivci potřebují peníze na krytí svých výdajů a ty závisí na důchodu (příjmu) (s růstem důchodu rostou výdaje). Nákladem držby peněz je úrok, o který přicházíme, dáme-li přednost držbě peněz před jinými aktivy. Čím vyšší je úroková míra, tím nákladnější je držet peníze místo jiných aktiv a tím méně hotovosti budeme držet při dané úrovni důchodu. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích D se zvyšuje s úrovní reálného důchodu a snižuje s úrokovou mírou r. Je znázorněna jako klesající funkce úrokové míry (viz obr.č.2). Růst reálného důchodu posouvá křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích doprava (D’). [3]

38

Obr. č. 2: Poptávka po reálných peněžních zůstatcích D’ r (%)

D

r0

(M/P)0

(M/P)1

M/P (mld. Kč)

Zdroj: Holman (2005) [8]

Poptávka po úvěrech Poptávku po úvěrech ovlivňuje nejvíce úroková sazba a hrubý domácí produkt. Z makroekonomického hlediska je tedy poptávka po úvěrech funkcí nákladů úvěrů vyjádřeného úrokovou sazbou. Významnou roli dále hraje všeobecná ekonomická aktivita měřená pomocí hrubého domácího produktu. Mezi náklady na úvěr a výší poptávky lze bez pochyby očekávat negativní vztah. Nejednotnost panuje v otázce směru závislosti mezi GDP a výší úvěru. Pozitivní závislost je vysvětlování silným ekonomickým růstem, který má pozitivní vliv na očekávané příjmy domácností a zisky podniků a i na celkové zlepšení finanční situace dlužníků, subjekty si tedy mohou dovolit zvýšit své úvěrové zatížení. Negativní vztah je dokládán skutečností, že s rostoucím ekonomickým růstem a tedy i zisky a příjmy se subjekty spoléhají spíše na vlastní zdroje financování a své úvěrové zatížení se naopak snaží spíše snížit. [36]

39

4.3.2 Mikroekonomické determinanty poptávky po úvěrech Z mikroekonomického hlediska můžeme chápat poptávku po úvěru jako poptávku po určitém statku (službě), která vyjadřuje negativní funkční závislost mezi cenou a poptávaným množstvím. Mezi nejdůležitější determinanty poptávky (poptávaného množství) po statku patří [6]: − vlastní cena statku – vyšší vlastní cena snižuje poptávané množství, − důchod (příjem) spotřebitele – rostou-li důchody, zvyšují lidé poptávané množství, − ceny substitutů (vzájemně si konkurujících statků) – růst cen substitutů způsobuje růst poptávky po statku, − ceny komplementů (vzájemně se doplňujících statků) – pokles cen komplementárních statků má za následek růst poptávky po daném statku, − očekávání ekonomických subjektů – očekává – li subjekt zvýšení důchodu či výrazný růst ceny statku utratí dnes pravděpodobně více než kdyby očekával pokles svých příjmů resp. ceny statku, − reklama – reklama by měla pozitivně ovlivňovat poptávku po statku, − počet obyvatel – vyšší počet obyvatel zvyšuje poptávané množství, protože roste počet potenciálních kupců, − další specifické faktory

40

5

PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE

Předmětem zkoumání jsou objemy nově poskytnutých bankovních spotřebitelských úvěrů v České republice v letech 2004 – 2008. Pro účely regresní analýzy jde o nezávislou proměnnou úvěry (U). Konkrétně se jedná o úvěry na spotřebu, které zahrnují dva typy úvěrů a to:

1) Spotřebitelské účelové úvěry na zboží a služby – spotřebitelské účelové úvěry poskytnuté klientům - obyvatelstvu na zboží a služby pro osobní spotřebu, např. bezhotovostní spotřebitelské úvěry na nákup zboží a služeb, spotřebitelské úvěry na nákup motorových vozidel. 2) Spotřebitelské neúčelové úvěry – spotřebitelské neúčelové finanční úvěry, např. bezhotovostní a hotovostní úvěry k financování osobních nepodnikatelských potřeb klientů, bez uvedení účelu použití finančních prostředků poskytnutých bankou.

Cílem je na základě empirické analýzy identifikovat z navržené skupiny faktorů významné faktory ovlivňující čerpání těchto spotřebitelských úvěrů a analyzovat vzájemný vztah mezi faktorem a množstvím čerpaných spotřebitelských úvěrů. Základním východiskem pro dosažení cíle je hypotéza, že změna objemu bankovních spotřebitelských úvěrů je závislá na změně navrhovaných faktorů (úrokové sazby, mzdy, reklamy, koncentrace, zadluženosti domácností, nezaměstnanost, indikátoru důvěry spotřebitelů), přičemž je těsněji závislá na změně úrokové sazby a mzdy než na změně zbývajících faktorů. K dosáhnutí stanovených hypotéz je využito korelační analýzy pro posouzení síly závislosti (výběrový korelační koeficient, výběrový parciální korelační koeficient) a regresní analýzy (vícerozměrného lineárního regresního modelu) k identifikaci statisticky významných nezávislých proměnných doplněné v obou případech testováním hypotéz. Data pro empirickou analýzu jsou upravena do podoby meziročních (meziobdobových) změn měsíčních hodnot proměnných očištěných o inflaci za časové období 2004/I – 2008/XI. Výchozí soubor sčítá 47 hodnot od každé proměnné viz příloha č. 2. Většina výpočtů byla provedena v demoverzi statistického softwaru Statgraphics.

41

5.1

Identifikace faktorů ovlivňujících vývoj úvěrů

V následující části budou vybrány proměnné mající vliv na objem úvěrů (tzv. navržená skupina faktorů). Navrhování proměnných se opírá o ekonomickou teorii a případné studie uvedené v teoretické části práce. Je samozřejmé, že všechny determinanty poptávky po úvěrech nelze pro účely statistické analýzy použít zejména z důvodu neexistence běžně dostupné metodiky pro jejich měření, nedostupnosti dat pro účely této práce (data jsou placená) nebo jsou data zjišťována pouze za delší než měsíční období. Vycházíme-li z ekonomické (mikroekonomické i makroekonomické) teorie a případných studií, potom nejdůležitější faktory ovlivňující poptávku po statcích a službách (úvěrech) a tedy vývoj úvěrů jsou cena a důchod. Mezi další patří očekávání ekonomických subjektů, reklama, počet obyvatel, cena substitutů a komplementů a další specifické faktory. Vývoj bankovních spotřebitelských úvěrů (U) v České republice v letech 2004 – 2008 zobrazuje graf č. 4. Z něho je patrné že objemy nově poskytnutých úvěrů v čase rostou a vyznačují se cykličností.

Graf č. 4: Vývoj objemu spotřebitelských úvěrů

30.9.2008

31.5.2008

31.1.2008

30.9.2007

31.5.2007

31.1.2007

30.9.2006

31.5.2006

31.1.2006

30.9.2005

31.5.2005

31.1.2005

30.9.2004

31.5.2004

9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 31.1.2004

mil. Kč

Objemy nově poskytnutých spotřebitelských úvěrů

období

Zdroj: Vlastní práce na základě údajů ČNB

42

Meziroční (meziobdobové) změny měsíčních reálných hodnot těchto nově

čerpaných bankovních spotřebitelských úvěrů v letech 2004/I – 2008/XI, které vstupují do statistické analýzy, jsou znázorněny v grafu č. 5.

Graf č. 5: Vývoj reálných meziročních změn úvěrů na spotřebu Meziroční změny reálného objemu úvěrů na spotřebu 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0

10m08

7m08

4m08

1m08

10m07

7m07

4m07

1m07

10m06

7m06

4m06

1m06

10m05

7m05

4m05

-0,4

1m05

-0,2

Zdroj: Vlastní práce na základě údajů ČNB

Faktor ceny − úroková míra S nákladem (cenou) klesá ochota ekonomických subjektů nakupovat statky a služby. Pro účely analýzy je cenou spotřebitelského úvěru úroková míra, avšak by bylo vhodnější použít ukazatele RPSN (blíže je o něm pojednáno v teoretické části práce), který zohledňuje kromě úroku i ostatní poplatky vážící se k úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o poměrně nově zavedený ekonomický ukazatel, nejsou data dostupná pro celé analyzované období. Z tohoto důvodu je faktorem ceny úroková sazba. Pro potřeby analýzy byla zvolena průměrná úroková sazba, kterou eviduje ČNB Sazba se váže k objemům korunových úvěrů na spotřebu (proměnné úvěry U) poskytnutých bankami klientům. Jedná se o bankovní úrokovou sazbu, jejíž výši banky odvozují od mezibankovních úrokových sazeb, které vychází z úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB.

43

Úroková sazba bank zpravidla obsahuje cenu peněz (zdrojů). Ta je určena na základě tržní mezibankovní sazby, za kterou jsou banky ochotny půjčit, a to podle splatnosti. Dále zahrnuje rizikovou marži na pokrytí potenciální ztráty z nesplacených úvěrů a obchodní marži, tedy zisk z úvěrového obchodu. Pokud by tedy banka v rámci konkurenčního boje snížila úrokovou sazbu, promítlo by se to patrně zejména ve snížení její obchodní marže. [35]

Faktor důchodu − mzda Faktorem důchodu je mzda spotřebitele. Vztah mezi mzdou a spotřebitelskými úvěry je založen na skutečnosti, že banky při ověřování bonity klienta hledí zejména na výši jeho příjmů a podle té přidělují úvěrovou částku.

Český statistický úřad zjišťuje průměrnou hrubou měsíční mzdu pouze čtvrtletně. Z toho důvodu nemůže být použita pro účely této diplomové práce a místo ní je využito alternativního ukazatele, kterým je průměrná měsíční mzda v průmyslu. Je předpokládána významná korelace mezi oběma ukazateli. [11] Průměrná měsíční mzda v průmyslu zahrnuje všechny pracovní příjmy (základní mzdy, osobní příplatky a ohodnocení, prémie a odměny, podíly na hospodářských výsledcích a náhrady mzdy), které byly zúčtovány zaměstnancům evidenčního počtu podle příslušných platových a mzdových předpisů (jde o hrubou mzdu bez ostatních osobních nákladů). [29]

Faktor očekávání ekonomických subjektů – indikátor důvěry Zájem spotřebitelů o půjčky závisí na očekávání jejich budoucí ekonomické situace. Zhoršují-li

se

ekonomická

očekávání

obyvatel,

slábne

chuť

subjektů

si půjčovat. Ekonomická očekávání spotřebitelů jsou měřena ČSÚ pomocí tzv. indikátoru důvěry spotřebitelů. Ten je zjišťován prostřednictvím tzv. konjunkturálních průzkumů spočívajících ve vyplnění dotazníku respondenty. Obsahem dotazníku jsou velmi jednoduché otázky týkající se blízké budoucnosti s možnostmi odpovědí, které nepodávají přímou kvantifikaci (jsou použity výrazy např. jako lepší, stejný, horší). Odpovědí v jednotlivých variantách jsou shrnuty a na jejich základě je provedeno vyhodnocení výsledků. Vyjádřením tendencí je konjunkturální saldo, což je rozdíl mezi odpověďmi zlepšení a zhoršení, vyjádřené v procentech. Čím vyšší je kladné saldo odpovědí, tím optimističtěji je možné klasifikovat získanou odpověď. Pro empirickou analýzu byl využit ukazatel indikátor důvěry spotřebitelů. 44

Indikátor důvěry spotřebitelů je složen ze čtyř ukazatelů (očekávaná finanční situace spotřebitele, očekávaná celková ekonomická situace, očekávaná celková nezaměstnanost (s opačným znaménkem) a očekávané úspory spotřebitele v příštích 12 měsících). Ukazatele zjišťuje pro ČSU agentura GfK Praha. [28]

Faktor reklamy – výdaje na reklamu Reklama obecně významně ovlivňuje preference spotřebitelů a odráží se v rozhodování spotřebitele při koupi služby nebo statku. Zda se reklama odrazí v tržbách z prodeje či větším počtu poskytnutých úvěrů je jedním ze způsobů testování účinnosti reklamy. Účinek reklamy se dostaví s jistým časovým zpožděním. Reklama na spotřebitelské úvěry je specifická tím, že pokud obsahuje úrokovou sazbu či jakékoliv jiné výdaje týkající se nákladu na úvěr, musí být podle zákona o spotřebitelském úvěru uveden i ukazatel RPSN nebo přiklad výpočtu tohoto ukazatele. Kontrolu dodržování této povinnosti provádí Česká obchodní inspekce, která podle údajů uvedených na svých webových stránkách (www.coi.cz) v průběhu roku 2008 prověřila celkem 498 reklam či nabídek na spotřebitelský úvěr, z nichž bylo 89 shledáno jako závadných. Zákon byl tedy porušen v 17,9 % z kontrolovaných případů. Jednou z možností kvantifikace reklamy je pomocí peněžních výdajů do reklamy. Výdaje na reklamu nejsou předmětem celostátních statistických zjišťování

ČNB ani ČSÚ. Analýzy výdajů na reklamu jsou uskutečňovány marketingovými agenturami, jejichž služby jsou placené. Získat samotná data výdajů do reklamy spotřebitelských úvěrů by bylo pro účely této práce velice finančně náročné. Z tohoto důvodu pro empirickou analýzu byly použity celkové výdaje na reklamu poskytnuté bezplatně marketingovou společností TNS Media Intelligence. Je předpokládáno, že výdaje na reklamu spotřebitelských úvěrů významně korelují s celkovými výdaji na reklamu. Celkové výdaje na reklamu představují zejména reklamu na spotřební zboží a služby, a jednou z možností financování spotřebního zboží a služeb je pomocí spotřebitelského úvěru. Hodnoty celkových výdajů na reklamu se vyznačují periodickým kolísáním v čase (sezónními výkyvy) viz graf. č. 6. Průběh výdajů na reklamu je charakteristicky výraznými poklesy v období prázdnin – sedmém a osmém měsíci. Naopak vrcholu dosahují kolem pátého a jedenáctého měsíce. Největší výdaje jsou před obdobím vánočních svátků.

45

Graf č. 6: Celkové výdaje na reklamu Investice do reklamy 1999 - 2008 v ČR

7 000 000 000 Kč 6 000 000 000 Kč 5 000 000 000 Kč 4 000 000 000 Kč 3 000 000 000 Kč 2 000 000 000 Kč 1 000 000 000 Kč -

Kč 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

měsíce 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

11 2007

12 2008

Zdroj: Interní databáze společnosti TNS Media Intelligence

Celkové výdaje na reklamu podle informací TNS Media Intelligence, která oceňuje reklamní kampaně na základě aktuálně platných ceníků, zahrnují tyto mediatypy: − Televize (ČT1, ČT2, ČT4 Sport, ČT24, TV Nova, TV Prima, Óčko, STV1, STV2, TV Markíza, JOJ, TA3). − Rádio (ČRo1 - Radiožurnál, ČRo2 - Praha, Frekvence 1, Evropa 2, Radio Impuls, Slovensko 1, Rock FM, Radio Twist, Radio Fun, Radio Okay, Radio Express). − Tisk

(celoplošné

i

regionální

deníky,

týdeníky,

čtrnáctideníky,

měsíčníky, ostatní periodika). − Outdoor (přehled dat a kreativy o outdoorových kampaních (billboardy, clv atd.). − Instore/Indoor

(hypermarkety, obchodní centra, nákupní

galerie,

benzínové stanice, kadeřnické salóny atd.). − OOHTV (out-of-home TV) reklamní spoty na tv obrazovkách v McDonald´s,

lékárnách,

čekárnách

lékařů,

golfových

hřištích,

hypermarketech, úřadech, benzínových stanicích atd.).

46

Specifické faktory – koncentrace, nezaměstnanost a zadluženost Dalšími navrhovanými faktory vlivu na vývoj spotřebitelských úvěrů jsou koncentrace trhu bankovních spotřebitelských úvěrů (účelový a neúčelových) nezaměstnanost a zadluženost domácností. Míra koncentrace představuje procentuální podíl celkového produktu odvětví připadající na největší firmy (nejčastěji čtyři nebo osm). Pomocí koncentrace se měří tržní moc, která znamená stupeň kontroly, jež má jediná firma nebo malý počet společností nad cenou a výrobními rozhodnutími v odvětví. S klesající koncentrací odvětví zpravidla roste konkurence. [6] Výběr faktoru koncentrace je založen na předpokladu, že pokud s klesající koncentrací odvětví roste konkurence, potom v důsledku zvýšeného konkurenčního boje může docházet k zlepšování podmínek týkajících se spotřebitelských úvěrů, trh se stává pro spotřebitele atraktivnější, což vede k zvyšování objemu poskytnutých úvěrů. Koncentrace

může být měřena

koncentračními poměry nebo Herfindahl

–

Hirschmanovým indexem (HHI). Pro účely statistické analýzy byl vybrán HHI, jelikož je zjišťován a používán ČNB v rámci teorie antimonopolní politiky. Nabývá hodnot od 0 (v případě nulové koncentrace) do 10 000 (v případě maximální koncentrace). Je definován jako součet druhých tržních podílů (v %) každé firmy v odvětví, tedy: n

HHI = ∑ si2 = s12 + s 22 + K s n2 , i =1

kde s i je podíl na trhu i – té firmy a n počet firem v odvětví. [25] Při výběru faktoru zadluženosti domácností bylo vycházeno z logického předpokladu, že pokud roste zadluženost domácností, tak stále více lidem může být poskytnuta menší úvěrová částka nebo dokonce žádná, jelikož dluhy snižují bonitu klienta, která má vliv na výši poskytnutého úvěru. Dalším faktem je, že s růstem objemu poskytnutých úvěrů roste zadluženost, zde se však spíše jedná o závislost nezávislé proměnné zadluženosti na závislé proměnné – objemu úvěrů, tedy opačnou kauzalitu. Pro regresní analýzu byla využita data ČNB bankovní zadluženosti domácností. Celková zadluženost domácností, tj. bankovní i nebankovní, je zjišťována až od roku 2005. Výběr faktoru nezaměstnanosti je podložen domněnkou, že s růstem nezaměstnanosti

za

podmínky

ceteris

paribus,

klesá

počet

úvěruschopného

obyvatelstva. Dále pokles nezaměstnanosti bývá zpravidla spojen s ekonomickým

47

růstem, který má pozitivní vliv na očekávané příjmy domácností a zisky podniků a i na celkové zlepšení finanční situace dlužníků. Jako měřítko nezaměstnanosti byla zvolena míra nezaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Poslední dva zmíněné faktory mohou částečně vystihovat počet úvěruhodného obyvatelstva. Úvěruhodnost je ekonomická schopnost a vůle splácet poskytnutý úvěr. Tu posuzuje banka spolu s úvěruschopností (právními poměry žadatele úvěru) při schvalování úvěru. [13]

Ostatní faktory Další faktory, které mají vliv na výši úvěrů, nelze pro účely empirické analýzy použít z důvodů uvedených na začátku kapitoly. U celkové počtu obyvatel ČR nejsou dostupné měsíční hodnoty, zároveň neexistuje běžná metodika pro měření úvěruschopného a úvěruhodného obyvatelstva. Neexistuje běžně dostupný způsob jak změřit veličinu substituty

spotřebitelských

úvěrů.

Substitutem

analyzovaných

bankovních

spotřebitelských úvěrů mohou být nebankovní spotřebitelské úvěry (účelové, neúčelové) a do jisté míry i bankovní kontokorentní úvěry a kreditní karty a úvěrové karty. Za komplement spotřebitelských úvěrů lze považovat předmět financování, kterým je spotřební zboží. Výdaje na spotřební zboží odráží spotřeba domácností. Pro faktor spotřeby (výdajů domácností na spotřebu) existuje metodika pro měření a zjišťování provádí ČSÚ, ale pouze čtvrtletně. Z tohoto důvodu nemůže být tento faktor zahrnut do analýzy.

Vybrané proměnné Na základě výše uvedených skutečností byly identifikovány následující proměnné, o kterých se předpokládá, že ovlivňují vývoj spotřebitelských úvěrů (U): − průměrná úroková sazba (I) , − průměrná mzda (M), − výdaje na reklamu (R), − míra nezaměstnanosti (N), − zadluženost domácností (Z), − koncentrace (K), − indikátor důvěry spotřebitelů (D). 48

5.2

Provedení korelační analýzy

Pro posouzení síly závislosti mezi závislou proměnnou spotřebitelskými úvěry U a navrženými faktory představující nezávislé proměnné I, M, R, N, Z, K, D bude provedena korelační analýza. U nezávislých proměnných bude uvažováno zpoždění jak dopředné tak i zpětné. Na základě skutečností uvedených v předchozí kapitole, je u proměnných I, N, Z, K předpokládaná negativní závislost u zbývajících M a D pozitivní závislost.

5.2.1 Posouzení vzájemné závislosti vybraných faktorů a spotřebitelských úvěrů Hodnotu korelačních koeficientů r spolu s p – hodnotami testu hypotézy o nezávislosti koeficientů uvedenými v závorce mezi posuzovanými proměnnými zobrazuje tab. č. 3. Při výpočtu koeficientů bylo vycházeno z rozsahu 47 pozorování.

Tab. č. 3: Výběrové korelační koeficienty (n=47)

U

I

M

R

N

Z

K

D

r = -0,6725 (0,0000)

r = 0,5431 (0,0001)

r =-0,0184 (0,9023)

r =0,2178 (0,1414)

r =0,4725 (0,0008)

r =0,0708 (0,6361)

r =0,3507 (0,0156)

Zdroj: Vlastní práce

Z tabulky je zřejmé, že nejsilnější oboustrannou závislost vykazují úvěry (U) s úrokovou sazbou (I) a to negativní – v souladu s předpokladem. Úvěry (U) také významně pozitivně korelují s mzdami (M). Slabší je pozitivní korelace úvěrů se zadlužeností (Z). U zadluženosti je však předpokládána negativní závislost. Korelace úvěrů s nezaměstnaností není již tak významná a směr závislosti není v souladu s předpokladem. Úvěry téměř nekorelují s reklamou a koncentrací. Pro ověření hypotézy o nezávislosti (lineární) bude použit test korelačního koeficientu. Test hypotézy o nezávislosti bude vyhodnocován pomocí p–hodnot, které usnadňují rozhodování o výsledku testu vzhledem ke zvolenému riziku α =1, 5, 10%. Z p–hodnot v tabulce je patrné, že nulovou hypotézu o nezávislosti při 5% riziku (p < 0,05) zamítáme u úroku (I), mzdy (M), zadluženosti (Z) a indikátoru důvěru (D), tedy úvěry jsou závislé na těchto veličinách. U reklamy (R), nezaměstnanosti (N) a koncentrace (K) nemůžeme nulovou hypotézu o nezávislosti na spotřebitelských

49

úvěrech zamítnout, jinými slovy nelze vyloučit nezávislost, tedy že hodnota korelačního koeficientu je rovna nule.

Tab. č. 4: Matice párových korelačních koeficientů U

I

1 -0,6725 0,5431 -0,0184 0,2178 0,4725 0,0708 0,3507

U I M R N Z K D

1 -0,6085 -0,3021 -0,5356 -0,6991 -0,2950 -0,5419

M

1 0,3173 0,4635 0,9050 -0,1931 0,6229

R

1 0,4385 0,2738 0,0819 0,4315

N

Z

K

1 0,4372 1 0,3289 -0,12789 0,8239 0,5958

D

1 0,2114

1

Zdroj: Vlastní práce

Z tab.č 4., která obsahuje hodnoty párových korelačních koeficientů vyplývá, že reklama koreluje výrazněji než s úvěry s jinými veličinami, stejně tak úvěry korelují s jinými veličinami více než s reklamou. Podobně je tomu i u ostatních proměnných, Z tohoto důvodu je vhodné očistit posuzované proměnné od vlivu všech ostatních proměnných. K tomuto účelu použijeme parciální korelační koeficient , který vypovídá o závislosti mezi dvěma proměnnými při vyloučení vlivu ostatních proměnných, čímž je provedeno očistění posuzovaných proměnných a eliminuje se vlivu zbývajících proměnných. Pomocí něho ověříme výsledky dosavadní analýzy, zejména směru závislosti mezi posuzovanými proměnnými.

Hodnoty parciálních

korelačních

koeficientů jsou uvedeny v tab. č. 5. Kvantil Studentova rozdělení pro test o nezávislosti korelačního koeficientu t = 2,0141 (označení v tabulce Z–zamítnutí, N–nezamítnutí hypotézy).

Tab. č. 5: Výběrové Parciální korelační koeficienty (n=47)

U

I -0,6909 t=-5,97 Z

M 0,5087 t=-3,69 Z

R -0,4014 t=-2,74 Z

N 0,3426 t=-2,28 Z

Z -0,5015 t=-3,62 Z

K -0,0821 t=-0,51 N

D 0,2535 t=-1,64 N

Zdroj: Vlastní práce

50

Srovnání hodnot je následující:

Korelační koeficient

klasický

parciální

Úvěry, úroková sazba

-0,6725

-0,6909

0,0184

0,5431

0,5087

0,0344

-0,0184

-0,4014

0,3830

Úvěry, nezaměstnanost

0,2178

-0,3426

0,5604

Úvěry, zadluženost

0,4725

-0,5015

0,9740

Úvěry, koncentrace

0,0708

-0,0821

0,1529

Úvěry, indikátor důvěry

0,3507

0,2535

0,0972

Úvěry, mzda Úvěry, reklama

absolutní rozdíl

Z výše uvedeného porovnání vyplývá, že hodnoty korelačních koeficientů jsou velice podobné u úrokové sazby, mzdy a zadluženosti. O něco významnější je rozdíl mezi koeficienty u indikátoru důvěry. U korelačního koeficientu koncentrace absolutní rozdíl koeficientů činí 0,1529. Významnější je změna směru závislosti. Směr závislosti parciálního korelačního koeficientu je v souladu s předpokladem. Velký rozdíl vykazují koeficienty u nezaměstnanosti a zadluženosti. Znaménka u hodnoty koeficientu „čisté korelace“ je ve shodě s domněnkou. Podstatný rozdíl je mezi koeficienty u reklamy 0,3830, přičemž směr závislosti je u obou koeficientů negativní. Je očekávána pozitivní závislost, neboť s růstem výdajů do reklamy by měly růst objemy spotřebitelských úvěrů. Tento nesoulad může být způsoben existencí zpoždění účinku reklamy na objemy spotřebitelských úvěrů. Proto se budeme v následující části zabývat zkoumáním možných zpoždění proměnných.

5.2.2 Volba zpoždění pro vícerozměrný regresní model Při výběru zpoždění u proměnných budou uvažována jak dopředná tak i zpětná zpoždění. U každé proměnné byla zvažována dopředná a zpětná zpoždění do výše desátého řádu (tj. zpoždění až o deset časových období − měsíců). Dále byly vypočteny výběrové korelační koeficienty mezi nezávisle proměnnou (U) a zpožděnými závislými proměnnými (I, M, R, N, Z, K, D). Posuzované proměnné byly v rozsahu 37 hodnot, bylo vypočteno 11 hodnot od každé závislé proměnné (10 se zpožděním vyšších řádů, jedna s nulovým zpožděním).

51

Hodnoty koeficientů jsou jedním z kritérií volby zpožděných proměnných. Kromě toho by zpoždění měla být také v souladu s ekonomickou teorií. Z tohoto hlediska je podstatné, že vyřízení spotřebitelského úvěru je velice rychlé a jeho čerpání je možné již za několik dnů od zažádání. Spotřebitelé se rozhodují okamžitě na základě úroku mzdy a očekávání vyjádřeným indikátorem důvěry. Stejně tak na základě posouzení bonity (mzdy, dluhu aj.) pří žádosti je jim úvěr téměř ihned přidělen. Vliv mzdy, úrokové sazby, indikátoru důvěry spotřebitelů stejně tak zadluženosti a nezaměstnanosti, mající hypotetický vliv zejména na počet úvěruhodného obyvatelstva, by se měl projevit na objemu spotřebitelských úvěrů bez zpoždění. Zpoždění můžeme zvažovat u koncentrace, která může odrážet konkurenci. Je pravděpodobné, že se zvýšení konkurence a následného konkurenčního boje projeví na objemu poskytnutých úvěrů se zpožděním. U účinku reklamy je obecně logické, že se odrazí na tržbách až s určitým zpožděním. Korelační koeficienty zpožděných (dopředně i zpětně) mezd, úroku, indikátoru spotřebitelské důvěry zadluženosti a nezaměstnanosti s úvěry buď nevykazovaly významně silnější závislost oproti koeficientům mezi těmito proměnnými s nulovým zpožděním a úvěry, anebo zpoždění bylo příliš velké na to, aby odpovídalo ekonomické realitě. U těchto proměnných tedy bude uvažováno nulové zpoždění. Vývoj korelačního koeficientu mezi úvěry a jednotlivými zpětnými zpožděními reklamy nultého až desátého řádu (R(0)–R(–10) ) dokládá graf č. 7.

Graf č. 7: Vývoj koeficientu korelace v závislosti na řádu zpoždění reklamy Korelační koeficient mezi úvěry a zpětně zpožděnou reklamou

korelační koeficient

0,50 0,40 0,30 0,20 0,10 0,00 -0,10 -0,20 R(0)

R(-1)

R(-2)

R(-3)

R(-4)

R(-5)

R(-6)

R(-7)

R(-8)

R(-9)

R(-10)

řád zpoždění reklamy

Zdroj: Vlastní práce na základě údajů ČNB

52

Z něj je zřejmé, že s růstem zpoždění se mění významně jak intenzita závislosti tak i směr. Síla závislosti významně roste a vrcholu dosahuje při zpoždění osmého řádu. Nezpožděná negativní závislost úvěrů a reklamy přechází v očekávanou pozitivní závislost, vyjádřenou kladnými hodnotami korelačního koeficientu. Skutečnost, že se účinek reklamy na objem úvěrů projeví se zpožděním, podporuje ekonomická teorie i výsledek parciálního korelačního koeficientu mezi nezpožděnou reklamou a úvěry uvedený v tab. č. 5, který neodpovídá předpokládanému směru závislosti. Vývoj korelačního koeficientu mezi úvěry a zpětně zpožděnou koncentrací (K(0)–K(–10) ) dokumentuje graf. č. 8. Nejsilnější negativní dosahuje koeficient při zpoždění druhého řádu K(–2). Řád toto zpoždění je ekonomickou teorií zdůvodnitelný.

Graf č. 8: Vývoj koeficientu korelace v závislosti na řádu zpoždění koncentrace

korelační koeficient

Korelační koeficient mezi úvěry a zpětně zpožděnou koncentrací 0,00 -0,05 -0,10 -0,15 -0,20 -0,25 -0,30 -0,35 -0,40 -0,45 K(0)

K(-1)

K(-2)

K(-3)

K(-4)

K(-5)

K(-6)

K(-7)

K(-8)

K(-9)

K(-10)

řád zpoždění koncentrace

Zdroj: Vlastní práce na základě údajů ČNB

Na základě provedené korelační analýzy byly identifikovány tyto zpožděné proměnné pro vícerozměrný regresní model: − koncentrace K(-2) − zpětné zpoždění o dvě časová období, − reklama R(-8) − zpětné zpoždění o osm časových období. Ostatní proměnné (I, M, N ,Z, D) jsou voleny s nulovým zpožděním.

53

V tabulce č.6 jsou zobrazeny hodnoty výběrových korelačních koeficientů (v

řádku označeném K) a parciálních korelačních koeficientů (v řádku označeném P, očištěné o vliv všech zbývajících proměnných) posuzovaných proměnných v rozsahu 39 hodnot pro vícerozměrný regresní model. V závorce je uvedena p-hodnota testu o nezávislosti výběrového korelačního koeficientu.

Tab. č. 6: Srovnání korelačních koeficientů a parciálních korelačních koeficientů (n=39) U K U P

I

M

R(-8)

N

Z

K(-2)

D

-0,5411 (0,0004)

0,5039 (0,0011)

0,4026 (0,0111)

-0,0110 (0,9469)

0,4322 (0,0060)

-0,3810 (0,0167)

0,2274 (0,1638)

-0,5924 t=-4,09 Z

0,3879 t=2,34 Z

0,2341 t=1,34 N

-0,4158 t=-2,55 Z

-0,3852 t=-2,32 Z

-0,1640 t=-0,93 N

0,1985 t=1,13 N

Zdroj: Vlastní práce

Hodnota kvantilu Studentova rozdělení je t =2,0262. „Z“ značí zamítnutí hypotézy o nulovém korelačním koeficientu, „N“nezamítnutí. Z tabulky vyplývá, že zpoždění proměnných reklamy a koncentrace přispělo u první z nich k potvrzení pozitivního vlivu a u druhé negativního vlivu na objem spotřebitelských úvěrů, což dokládají oba koeficienty. Všechna znaménka u hodnot parciální korelace jsou v souladu s předpoklady, tedy i u reklamy, která, když byla uvažována s nulovým zpožděním, vykazovala s úvěry negativní závislost (zápornou hodnotu parciálního korelačního koeficientu) viz tab. č. 5. Objem spotřebitelských úvěrů je nejsilněji závislý na úrokové míře a dále mzdě. O něco nižší závislost vykazuje se zadlužeností následovanou reklamou zpožděnou o osm období, dále potom koncentrací zpožděnou o 2 období. Nejnižší intenzita závislosti je u úvěrů s nezaměstnaností a indikátorem důvěry. Srovnání je bráno na základě výsledků všech vypočtených korelačních koeficientů. Z provedených analýz vyplývá, že objem spotřebitelských úvěrů je těsněji závislý na úrokové míře a mzdě než na ostatních faktorech.

54

5.3

Provedení regresní analýzy

Cílem regresní analýzy je identifikovat statisticky významné proměnné, které ovlivňují závislou proměnnou. Regresní analýza bude provedena pomocí vícerozměrného lineárního regresního modelu. Navrhovanými nezávislými proměnnými jsou úroková sazba (I), mzda (M), nezaměstnanost (N), zadluženost (Z), indikátor spotřebitelské důvěry (D) a zpožděné nezávislé proměnné, které byly určeny na základě předchozí korelační

analýzy:

zpožděná

reklama

zpětně

o

osm

období

R(–8)

a koncentrace zpožděná zpětně o dvě období K(–2).

5.3.1 Formulace a odhad vícerozměrného regresního modelu V rámci vícerozměrného regresního modelu je analyzován funkční vztah: + − − − + − + U = f  I , M , R(−8), N , Z , K (−2), D 

přičemž

na

základě

výše

uvedených

skutečností

  ,  předpokládáme

u

úroku,

nezaměstnanosti, zadluženosti, koncentrace negativní vliv a u mzdy, reklamy a indikátoru důvěry pozitivní vliv.

Navrhovaný výchozí regresní model má tvar: ∧

U t = b0 − b1 I t + b2 M t + b3 Rt −8 − b4 N t − b5 Z t − b6 K t −2 + b7 Dt + ei , je označený jako „model 1“ a jeho odhad je: ∧

Ut

=

p-value –

p-value n =39

– 2,5199

–

2,1155 I t

+

3,4014 M t

+

0,5604 Rt −8

SE =1,1294

SE =0,5168

SE =1,4518

SE =0,4180

0,0330

0,0003

0,0257

0,1898

1,5528 N t

–

4,0140 Z t

–

0,7914 K t −2

+

0,6791 Dt

SE =0,6100

SE =1,7273

SE =0,8551

SE =0,6020

0,0161

0,0269

0,3618

0,2680

2 Radj = 0,5051

F = 6,54

d = 1,5057

(p-value =0,0001 )

55

Z uvedeného odhadu vyplývá, že proměnné indikátor spotřebitelské důvěry, koncentrace

a

reklama

jsou

statisticky

při

nevýznamné

5%

riziku

(t-test, p-value > 0,05), model jako celek je statisticky významný (F test). Rezidua testovaná na autokorelaci pomocí Durbin – Watsonovy d = 1,5057 statistiky nevykazují významnou autokorelaci ( d ≈ 2 ). Z důvodu statistické nevýznamnosti jmenovaných proměnných, byly tyto proměnné z modelu vyloučeny a model byl upraven do podoby: ∧

U t = b0 − b1 I t + b2 M t − b4 N t − b5 Z t + ei Odhad upraveného modelu označeného „model 2“ má potom tvar: ∧

Ut

=

p-value –

– 3,8425

–

2,5568 I t

+

5,0902 M t

–

0,8625 N t

SE =1,0646

SE =0,4431

SE =1,3767

SE =0,3403

0,0008

0,0000

0,0006

0,0151

4,9064 Z t SE =1,6278

p-value n =47

0,0044 2 Radj = 0,5713

F = 16,32

d = 1,4732

(p-value =0,0000 )

Z výše uvedeného odhadu je zřejmé, že všechny proměnné jsou statisticky významné a i model jako celek je statisticky významný. V případě reziduí neukazuje Durbin – Watsonova statistika d = 1,4732 na významnou autokorelaci. Pokud jsou rezidua autokorelovaná, je to patrně způsobeno opomenutí určitých vlivů, jejichž měření je problematické z důvodu neexistence obvyklé metodiky. Ve srovnání s výchozím modelem je vypovídací schopnost modifikovaného modelu lepší. 2 Adjungovaný index determinace značený Radj vzrostl z 50, 51% na 57,13 %.

Hodnoty parciálních korelačních koeficientů očištěných o zbývající tři proměnné jsou uvedeny v tab. č. 7. Hodnota kvantilu Studentova rozdělení t = 2,0141. Z značí zamítnutí hypotézy o nulovém korelačním koeficientu, N nezamítnutí. Ve srovnání s hodnotami uvedenými v tabulce č. 5 se příliš neliší. Oproti hodnotám uvedeným v tabulce č. 6 vzrostla závislost u mzdy a úrokové sazby a nepatrně zadluženosti, naopak u nezaměstnanosti mírně klesla.

56

Tab. č. 7: Parciální korelačních koeficientů výsledného modelu (n=47) I -0,6650 t=-5,56 Z

U

M 0,4956 t=3,56 Z

N -0,3642 t=-2,44 Z

Z -0,4217 t=-2,90 Z

Zdroj: Vlastní práce

Zajímavým modelem obsahujícím statisticky významnou proměnnou reklamu, která byla původně hned na počátku z výchozího „modelu 1“ vyřazena z důvodu statistické nevýznamnosti je „model 2b“ Model je statisticky významný jak ve všech proměnných tak i v celku.

Má tvar: ∧

U t = b0 − b1 I t + b2 M t + b3 Rt −8 − b4 N t − b5 Z t + ei a jeho odhad je: ∧

Ut

=

p-value –

p-value n =39

– 2,9049

–

2,0016 I t

+

3,65434 M t

–

0,7593 Rt −8

SE =1,0860

SE =0,5096

SE =1,4264

SE =0,3430

0,0115

0,0004

0,0152

0,0339

1,3485 N t

3,4009 Z t

SE =0,4007

SE =1,6678

0,0020

0,0495

2 Radj = 0,5062

F = 8,79

d = 1,54665

(p-value =0,0000 )

Jedná se o „model 2“ rozšířený o proměnnou reklamu zpožděnou o osm

časových období. Z pohledu autokorelovanosti reziduí vykazuje lepší hodnotu Durbin – Watsonovy statistiky, která značí nižší pravděpodobnost autokorelace reziduí. Tento model však vykazuje horší kvalitu měřenou adjungovaným indexem determinace, protože pouze 50,62 % variability úvěrů je vysvětleno vypočtenou regresí. Navíc je proměnná reklama zastoupená celkovými výdaji na reklamu z důvodu nedostupnosti dat, které by zahrnovaly pouze výdaje na reklamu spotřebitelských úvěrů. Proto je předpokládána korelace mezi těmito výdaji a celkovými výdaji na reklamu.

57

Dalším problémem je fakt, že ačkoliv se účinek reklamy na změnu objemu úvěrů projeví s určitým zpožděním, zejména z důvodů dlouhodobějších reklamních kampaní, jejichž dopad se na rozhodování spotřebitelů neprojeví ihned, zpoždění osmi měsíců se zdá příliš dlouhé. Za výsledný model lze tedy považovat „model 2“. Podle něho je změna objemu bankovních spotřebitelských úvěrů (U) závislá na změně úrokové sazby (I), mzdy (M), nezaměstnanosti (N) a zadluženosti (Z). Model naplňuje předpoklady o směru závislosti a je statisticky významný jak v celku tak i v jednotlivých proměnných. Vystihuje jednostrannou závislost, tj. jak se změní proměnná úvěry, jestliže dojde k postupným změnám proměnných úrokové sazby, mzdy, nezaměstnanosti a zadluženosti. Proměnné jsou vyjádřené jako měsíční hodnoty meziroční změn očištěné o inflaci.

58

6

DISKUZE

Na závěr empirické analýzy můžeme prohlásit, že korelační analýza, bráno podle výsledků parciálních korelačních koeficientů viz tab. č. 5 − tab. č. 7, prokázala: − statisticky významnou závislost mezi úvěry (U) a úrokem (I), mzdou (M), nezaměstnaností (N) a zadlužeností (Z), − statisticky nevýznamnou závislost mezi úvěry (U) a reklamou R(–8), koncentrací K(–2), indikátorem důvěry (D).

Výsledek použití regresní analýzy je následující: −

identifikace statisticky významných proměnných ve výsledném „modelu 2“, a to úroku (I), mzdy (M), nezaměstnanosti(N) a zadluženosti (Z),

− identifikace statisticky nevýznamných proměnných ve výsledném „modelu 2“, a to koncentrace K(–2), indikátoru důvěry (D) a reklamy R(–8).

Z výsledků obou analýz je zřejmé, že existuje závislost mezi změnou objemu bankovních úvěrů na spotřebu a změnou úroku, mzdy, nezaměstnanosti a zadluženosti. Korelační analýza (podle parciálních korelačních koeficientů) prokázala nejsilnější vzájemnou závislost mezi úvěry a úrokem, o něco slabší závislost mezi úvěry a mzdou. Středně silnou závislost mezi zadlužeností a úvěry a o něco menší závislost úvěrů s nezaměstnaností. Obousměrná závislost s ostatními proměnnými tj. koncentrací K(-2), indikátorem důvěry (D) a reklamou R(-8) prokázána nebyla. Regresní analýza na základě výsledného „modelu 2“ potvrdila vzájemný jednosměrný vztah mezi úvěry jako závislé proměnné a nezávislými proměnnými úrokem, mzdou, nezaměstnaností a zadlužeností. Směr vlivu nezávislých proměnných na objem úvěrů, ve statistické interpretaci vyjádřený pomocí znamének (+ pozitivní závislost, − negativní závislost) vyšel podle předpokladů, tedy pozitivní závislost úvěrů na mzdě a negativní na úroku, nezaměstnanosti a zadluženosti. S rostoucími náklady na úvěr vyjádřenými úrokovou sazbou klesá objem poskytnutých spotřebitelských úvěrů. S růstem reálné mzdy spotřebitele roste úvěrová částka, kterou jsou společnosti ochotny půjčit. Nezaměstnanost je faktor negativně ovlivňující počet obyvatel, kteří

59

mohou žádat o úvěr, protože finanční společnosti nezaměstnaným nepůjčují. Pokud budeme předpokládat, že s rostoucí zadlužeností mohou být přidělovány bankou, která v rámci schvalovacího procesu posuzuje závazky (dluhy) spotřebitele, stále nižší

částky úvěrů anebo menší počet spotřebitelů může získat úvěr, potom vztah zadluženosti jako nezávislé proměnné a úvěrů závislé proměnné by měl být negativní. Kdybychom však zjišťovali opačnou závislost, tedy zadluženost jako nezávislou proměnnou na závislé proměnné objemu poskytovaných úvěrů, měli bychom očekávat pozitivní vliv změny úvěrů na změnu zadluženosti, což je logické, poněvadž zadluženost se zvyšuje s počtem nově čerpaných úvěrů. Zadluženost je také ovlivněna schopností splácet poskytnuté úvěry. Na růst zadluženosti může mít vliv i počáteční nízká úroveň zadluženosti (měřená v % HDP), ta zvyšuje pravděpodobnost splácení a tím i přidělování úvěrů obyvatelstvu. S rostoucí zadlužeností tedy vyvstává problém se splácením přijatých závazků. Výsledný model regresní analýzy naopak nepotvrdil významný vztah mezi závislou proměnnou úvěry a nezávislými faktory − reklamou, koncentrací a indikátorem důvěry spotřebitelů. Bližší vysvětlení možné příčiny toho, proč reklama nebyla identifikována jako statisticky významná proměnná ve výsledném modelu je probráno níže. Příčina statistické nevýznamnosti vlivu koncentrace, která může vystihovat konkurenci na trhu spotřebitelských úvěrů, na objem spotřebitelských úvěrů, může být v tom, že je pro banky nákladné okamžitě měnit ceny a podmínky úvěrů v rámci měnící se konkurence. Banky by musely například tisknout nové ceníky a propagační materiály svých produktů. Proto banky zpravidla nejsou schopny obměňovat své produkty tak rychle. Je ale možné, že faktor konkurence by měl vliv na spotřebitelské úvěry, pokud bychom analyzovali ne měsíční ale roční hodnoty, avšak tato analýza není předmětem této práce. Očekávání ekonomických subjektů bylo vyjádřené indikátorem spotřebitelské důvěry. Tato proměnná byla statisticky nevýznamná ve výchozím modelu, který však byl statisticky významný jako celek. Směr vlivu na úvěry − pozitivní − byl v souladu s předpokladem, že pokud mají subjekty pozitivní očekávání do budoucna budou více ochotni čerpat nové úvěry a zadlužovat se, jelikož očekávají, že v budoucnu budou schopni dluhy splatit. Můžeme říci, že existují statisticky významnější proměnné ovlivňující čerpání nových úvěrů, než je indikátor důvěry.

60

Za zmínku stojí odhad „modelu 2b“, ve kterém je identifikován jednosměrný vztah mezi úvěry a nezávislými proměnnými úrokem, mzdou, nezaměstnaností zadlužeností a reklamou. Ten vykazuje oproti „modelu 2“ lepší statistický výsledek v oblasti autokorelace reziduí a obsahuje navíc reklamu zpožděnou o osm období. Tato proměnná má očekávaný pozitivní vliv na objem úvěrů a je statisticky významná, avšak vzhledem k problémům související s ukazatelem reklamy zastoupeným celkovými výdaji na reklamu, přičemž je předpokládána významná korelace těchto výdajů s výdaji na reklamu spotřebitelských úvěrů, není tento model příliš použitelný. Ačkoliv se účinek reklamy zpravidla projeví s určitým časovým zpožděním, osm měsíců se zdá jako příliš dlouhá doba. Je také možné, že se účinek reklamy neprojeví v nárůstu agregátního objemu spotřebitelských úvěrů, ale dojde pouze ke změně struktury těchto objemů připadající na jednotlivé banky. Jinými slovy si banky reklamními kampaněmi navzájem spíše přebírají klienty, než aby došlo ke zvýšení objemu úvěrů u každé z nich. Pokud se tedy zamyslíme nad faktory, které banka může ovlivnit tak, aby dosáhla

zvýšení

objemu

úvěrů,

připadá

do

úvahy

pouze

úroková

míra.

Je pravděpodobné, že snížení úrokové míry bankou, za předpokladu stanovení poplatků spojených s úvěrem na srovnatelné úrovni s ostatními bankami, by přineslo bance velkou konkurenční výhodu a promítlo by se do zvýšení objemu poskytnutých úvěrů. Se snížením úrokové sazby souvisí ochota banky zúžit její obchodní marži, potom je otázkou, zda by se takový počin bance vůbec vyplatil. Navíc by bylo potřeba zvážit další náklady plynoucí ze změn úrokových sazeb u jednotlivých produktů spotřebitelských úvěrů. Tím je myšlen zejména tisk nových propagačních materiálů. Analýza přírůstku zisku však není předmětem této práce. Budoucí hodnoty mzdy, zadluženosti a nezaměstnanosti, to jsou faktory, které banka nemůže ovlivnit, by ji mohly pomoci na základě využití výsledného modelu regresní analýzy odhadnout vývoj na trhu spotřebitelských úvěrů.

61

7

ZÁVĚR

Spotřebitelské úvěry jsou upraveny relativně novým zákonem o spotřebitelském úvěru (nabyl účinnost 1. ledna 2002). Podle něho je příjemcem tohoto úvěru fyzická osoba a je využit pro nepodnikatelské účely. Konkrétně se jedná o jednorázové účelové či neúčelové úvěry ale i revolvingové kontokorentní úvěry a kreditní (či úvěrové tj. vydávané nebankovními společnostmi) karty splňující výše uvedenou podmínku. Poskytovateli jsou jak bankovní tak i nebankovní společnosti, které se zejména v posledních letech stávají důležitými hráči na trhu. To potvrzuje i jejich podíl na celkových spotřebitelských úvěrech. Ten v roce 2008 činil téměř polovinu. Oproti bankovním úvěrům mají nebankovní zpravidla kratší dobu splatnosti a vyšší úrok, který je důsledkem nižších požadavků na bonitu klienta. Došlo také ke značnému zjednodušení a zrychlení vyřízení úvěrů zvláště díky odbourání některých požadavků poskytovatelů, a to zejména požadavkům na dokumenty předkládané spolu se žádostí a na zajištění úvěru. Využívání informačních technologií a úvěrových registrů, které obsahují informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů, při procesu schvalování také podstatně přispělo ke zrychlení tohoto procesu. Hlavním cílem této práce bylo pomocí regresní a korelační analýzy identifikovat z navržené skupiny faktorů významné faktory, které ovlivňují čerpání spotřebitelských úvěrů, a analyzovat vztah mezi faktorem a množstvím čerpaných spotřebitelských úvěrů v České republice v období let 2004 – 2008 a potvrzení nebo vyvrácení hypotézy, že změna objemu bankovních spotřebitelských úvěrů je závislá na změně navrhovaných faktorů (úrokové sazby, mzdy, reklamy, koncentrace, zadluženosti domácností, nezaměstnanosti a indikátoru důvěry spotřebitelů), přičemž je těsněji závislá na změně úrokové sazby a mzdy než na změně zbývajících faktorů. Na základě ekonomické teorie a dostupných studií byly identifikovány determinanty poptávky po statcích a službách a ty potom byly aplikovány na poptávku po úvěrech. Determinanty poptávky po úvěrech představují navrhované faktory ovlivňující čerpání spotřebitelských úvěrů. Ne všechny faktory zejména z důvodu nedostupnosti obvyklé metodiky pro jejich měření bylo možné do empirické analýzy zahrnout a u některých musel být použit z důvodu nedostupnosti dat alternativní ukazatel. Jako faktory determinující poptávku po úvěrech byly stanoveny úroková míra (průměrná bankovní úroková míra), mzda (průměrná mzda v průmyslu), reklama

62

(celkové výdaje na reklamu), nezaměstnanost (míra nezaměstnanosti), zadluženost (bankovní zadlužení domácností), koncentrace (Herfindahl – Hirschmanův index) a indikátor důvěry spotřebitelů, které představují v rámci regresní analýzy nezávislé proměnné. Spotřebitelské úvěry (v regresní analýze závislá proměnná) pro účely empirické analýzy reprezentují objemy nově poskytnutých bankovních úvěrů na spotřebu (účelových i neúčelových). Vstupními hodnotami empirické analýzy jsou meziroční změny měsíčních hodnot proměnných očištěné o inflaci. Na základě korelační analýzy a logického úsudku byla zvolena zpoždění pro regresní model a to zpětná, u reklamy o osm a u koncentrace o dvě časová období. Pomocí parciálních korelačních koeficientů byla analyzována vzájemná závislost spotřebitelských úvěrů a navrhovaných faktorů. Bylo zjištěno, že nejsilnější (nejtěsnější) závislost vykazují úvěry s úrokovou sazbou, dále se mzdou. O něco slabší intenzitu závislosti mají úvěry se zadlužeností, pak nezaměstnaností. Oboustranná závislost mezi úvěry a zbývajícími proměnnými nebyla prokázána. V rámci regresní analýzy

byl

odhadnut

výsledný

model

s významnými

nezávislými

proměnnými − mzdou (pozitivní závislost), úrokovou sazbou (negativní závislost), zadlužeností (negativní závislost), nezaměstnaností (negativní závislost), které ovlivňují závislou proměnnou úvěry. Ostatní faktory z modelu byly vyřazeny z důvodu jejich statistické nevýznamnosti. Závěrem lze konstatovat, že změna objemu spotřebitelských úvěrů je těsněji závislá na změně úrokové sazby a mzdy než na zbývajících faktorech, ale není závislá na změně všech navrhovaných faktorů, ale pouze úrokové sazby, mzdy zadluženosti a nezaměstnanosti.

63

8

POUŽITÁ LITERATURA

Literární zdroje

[1]

ANDĚL, J. Statistická analýza časových řad. Praha:SNTL,1976, 271 s.

[2]

CIPRA, T. Finanční ekonometrie. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2008. 538 s. ISBN 978-80-86929-43-9.

[3]

DORNBUSCH, R. -- FISCHER, S. Macroeconomics. New York [u.a.]: McGrawHill, 1994. ISBN 0-07-112590-6.2.

[4]

DVOŘÁK, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.

[5]

DVOŘÁK, P. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2. vyd. Praha: Linde, 2001. 471 s. ISBN 80-7201-310-6.

[6]

FRANK, R. Mikroekonomie a chování . 1.vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 765 s. ISBN 25-042-95.

[7]

HINDLS, R. et al. Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 415 s. ISBN 978-80-86946-43-6.4. .

[8]

HOLMAN, R. Ekonomie. 4.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 710s. ISBN 80-7179891-6.

[9]

HRUBÁ, J. et al. Ekonomická statistika. 1. vyd. Ostrava:VŠB-Technická univerzita Ostrava, 2006. 248 s. ISBN 80-248-0032-2.

[10] HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. 367 s. ISBN 978-80-245-1300-3.3. [11] POMĚNKOVÁ, J. -- ŠPONEROVÁ, J. Vliv vybraných faktorů na vývoj spotřebitelských úvěrů v ČR. Původně: Forum statisticum Slovacum. 2008. no. 5, s. 119--124. ISSN 1336-7420.

64

[12] SOUČEK, E. Základy statistiky. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000. 139 s. ISBN: 80-7194-279-0. [13] ŠENKÝŘOVÁ, B. Bankovnictví II. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 304 s. ISBN 80-7169-663-3.

Internetové zdroje Zdroje dat pro statistickou analýzu [14] Česká národní banka: Bankovní zadluženost.In www.cnb.cz [online]. [cit. 2009-02-01] .Dostupný z WWW: . [15] Česká národní banka: Koncentrace. In www.cnb.cz [online].[cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: . [16] Česká národní banka: Úrokové sazby In www.cnb.cz[online].[cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: . [17] Česká národní banka: Zadlužení domácností. In www.cnb.cz[online]. [cit. 2009-02-01] .Dostupný z WWW: . [18] Česká národní banka:Objem úvěrů. In www.cnb.cz [online].[cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: .

65

[19] Český statistický úřad: Mzda v průmyslu. In www.czso.cz[online]. [cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: . [20] Český statistický úřad:CPI. In www.czso.cz [online].[cit. 2009-02-01] . Dostupný z WWW: . [21] Český statistický úřad:Indikátory důvěry. In www.czso.cz[online]. [cit. 2009-02-01] Dostupný z WWW: . [22] Ministerstvo práce a sociálních věcí: Nezaměstnanost. In www.mpsv.cz [online].[cit. 2009-02-01].Dostupný z WWW: .

Ostatní internetové zdroje [23] Česká národní banka:Ekonomické sektory podle ESA95 v úpravě ČNB. In www.cnb.cz [online].[cit. 2009-04-04] Dostupný z WWW: . [24] Česká národní banka:Rezidenti – úvěry domácnostem. In www.cnb.cz [online].[cit. 2009-05-04] Dostupný z WWW: . [25] Česká národní banka:Koncentrace trhu – metodika. In www.cnb.cz[online]. [cit. 2009-30-04]. Dostupný z WWW: .

66

[26] Česká obchodní inspekce:Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. In www.coi.cz [online].[cit. 2009-01-04] .Dostupný z WWW: . [27] Česká obchodní inspekce:Než si vezmete spotřebitelský úvěr. In www.coi.cz [online]. [cit. 2009-02-04] .Dostupný z WWW: . [28] Český statistický úřad:Konjunkturální průzkum.In www.czso.cz [online]. [cit. 2009-2-05]. Dostupný z WWW: . [29] Český statistický úřad: Průmysl – metodika. In www.czso.cz [online]. [cit. - 2009 10-05]. Dostupný z WWW: . [30] Eva Tomková, Lidové noviny:Pozor na exekuci [online]. [cit. 2009-09-04]. Dostupný z WWW: < http://www.lidovky.cz/pozor-na-exekuci-0kgln_noviny.asp?c=A090114_000139_ln_noviny_sko&klic=229508&mes=090114_ 0smyslem%20exeku%E8n%EDho%20%F8%EDzen%ED%20%FA%E8inn%EC %20a%20co%20nejrychleji%20uspokojit%20n%E1roky%20v%EC%F8itele>. [31] Exekutorská komora: Právní předpisy [online]. [cit. 2009-08-04]. Dostupný z WWW: < http://www.ekcr.cz/predpisy.php>. [32] Ing. Drahomíra Dubská, CSc.: Zadluženost domácností. [online]. [cit. 2009-3003]. Dostupný z WWW: [33] Insolvenční zákon: Nepatrný konkurz. In www.insolvencnizakon.cz [online]. [cit.2009-10-04]. Dostupný z WWW: < http://insolvencnizakon.justice.cz/dluznik/nepatrny-konkurs.html>. [34] Insolvenční zákon: Oddlužení. In www.insolvencnizakon.cz [online]. [cit.2009-10-04]. Dostupný z WWW: < http://insolvencnizakon.justice.cz/dluznik/oddluzeni.html>.

67

[35] Luboš Svačina: ČNB krátí úrokové sazby, hypotéky však nezlevňují. [online]. [cit.2009-30-04]. Dostupný z WWW: . [36] Pavla Vodová: Nerovnovážné modely a jejich využití pro trh úvěrů. [online]. [cit.2009-25-04]. Dostupný z WWW: . [37] Společnou cestou o.s.: Spotřebitelské úvěry a neschopnost splácet dluhy-vybrané otázky. [online]. [cit. 2009-30-03]. Dostupný z WWW: . [38] Wikipedie: Platební neschopnost –insolvence [online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupný z WWW: .

Zákonné normy [39] Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád In www.exekutorskakomora.cz [online]. [cit.2009-02-4].Dostupný z WWW: . [40] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení In www.insolvencnizakon.cz [online] .[cit.2009-02-04].Dostupný z WWW: . [41] Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č.64/1986 Sb. In www.coi.cz [online] .[cit.2009-02-04].Dostupný z WWW: .

68

9

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ

Seznam tabulek Tabulka 1:

Struktura zadluženosti domácností (v mil. Kč)

Tabulka 2:

Vybrané ukazatele struktury zadluženosti v %

Tabulka 3:

Výběrové korelační koeficienty (n=47)

Tabulka 4:

Matice párových korelačních koeficientů

Tabulka 5:

Výběrové Parciální korelační koeficienty (n=47)

Tabulka 6:

Srovnání korelačních koeficientů a parciálních korelačních koeficientů (n=39)

Tabulka 7:

Parciální korelačních koeficientů výsledného modelu (n=47)

Seznam grafů Graf 1:

Podíly úvěrů domácnostem včetně NISD celkem a úvěrů na bydlení na HDP (v %)

Graf 2:

Vývoj úvěrů sektoru domácností celkem od všech finančních zprostředkovatelů (v mil. korun)

Graf 3:

Počty nařízených a skončených soudních exekucí

Graf 4:

Vývoj objemu spotřebitelských úvěrů

Graf 5:

Vývoj reálných meziročních změn úvěrů na spotřebu

Graf 6:

Celkové výdaje na reklamu

Graf 7:

Vývoj koeficientu korelace v závislosti na řádu zpoždění reklamy

Graf 8:

Vývoj koeficientu korelace v závislosti na řádu zpoždění koncentrace

Seznam obrázků Obrázek 1:

Poskytovatelé spotřebitelského úvěru

Obrázek 2:

Poptávka po reálných peněžních zůstatcích

69

10

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1:

Vzorec pro výpočet RPSN

Příloha 2:

Výchozí soubor dat − meziroční změny proměnných

Příloha 3:

Žádost o úvěr Komerční banky

Příloha 4:

Vzorová smlouva o úvěr Komerční banky

70