MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Analýza techniky a metodiky veletoče Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. P. Hedbávný, Ph.D.
Vypracovala: Jana Svobodová ASAK – PR
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Brně dne: ..........................
podpis: ......................................
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat lidem, kteří mají zásluhy na vzniku této bakalářské práce. Děkuji mé rodině a mým nejbližším za podporu, kamarádovi Markovi za cenné rady a v neposlední řadě panu Mgr. Petru Hedbávnému, Ph.D. za odborné vedení.
OBSAH Úvod..........................................................................................................................6 1. Gymnastika ............................................................................................................8 1.1. Historie gymnastiky.................................................................................................. 8 1.2. Dělení gymnastiky .................................................................................................... 9 1.2.1. Sportovní gymnastika...................................................................................... 11 1.2.2. Moderní gymnastika ....................................................................................... 12 1.2.3. Skoky na trampolíně ....................................................................................... 13 1.3. Sportovní gymnastika – nářadí .............................................................................. 14 1.3.1. Prostná ............................................................................................................ 14 1.3.2. Přeskok ............................................................................................................ 15 1.3.3. Bradla o nestejné výši žerdí ............................................................................ 15 1.3.4. Bradla o stejné výši žerdí ................................................................................ 16 1.3.5. Kůň našíř ......................................................................................................... 17 1.3.6. Hrazda ............................................................................................................. 17 1.3.7. Kruhy ............................................................................................................... 18 1.3.8. Kladina............................................................................................................. 19 2. Metodika veletoče................................................................................................ 20 2.1. Motorické učení a pohybová průprava .................................................................. 20 2.1.1. Motorické učení .............................................................................................. 20 2.1.2. Pohybová průprava ......................................................................................... 22 2.2. Zpevňování a posilování ......................................................................................... 24 2.2.1. Cviky zpevňovací ............................................................................................. 25 2.2.2. Cviky posilovací ............................................................................................... 28 2.3. Pomocné metody a pomůcky pro nácvik veletoče ................................................ 31 2.4. Zásady metodiky cvičení na bradlech/hrazdě ........................................................ 34 3. Technika veletoče ................................................................................................. 36 3.1. Fyzikální složka techniky ........................................................................................ 36 3.1.1. Komíhání ve svisu ............................................................................................ 37 3.1.2. Biomechanická analýza veletoče vzad ............................................................ 40 3.2. Biologická složka techniky ...................................................................................... 42 3.3. Právní složka techniky ............................................................................................ 43
3.4. Veletoče ................................................................................................................. 43 4. Závěr.................................................................................................................... 47 Seznam použitých zdrojů .......................................................................................... 48 Resumé.................................................................................................................... 51
Úvod Když jsem se rozhodovala, jaký sport si mám vybrat pro bakalářskou práci, jednoznačně zvítězila sportovní gymnastika, protože to je sport, kterému jsem se věnovala jako první a v jehož prostředí jsem se pohybovala nejdelší dobu ze všech sportů, které jsem závodně dělala. Sportovní gymnastiku jsem dělala od pěti do třinácti let. Bohužel jsem se jí musela přestat věnovat, protože jsem moc vyrostla a má výkonnost se dále nezvyšovala. Ovšem ve Zlíně, kde jsem se narodila a trénovala, jsem měla nejlepší trenéry, jaké jsem si mohla přát, a to manžele Komrskovi, rodiče slavné české gymnastky Jany Komrskové. Jelikož jsem v tomto prostředí strávila spoustu let, nasbírala jsem za tu dobu cenné zkušenosti jak praktické, tak teoretické, které hodlám použít při tvorbě této bakalářské práce. I když jsem byla nucena se sportovní gymnastikou přestat na několik let, přece jen jsem získala možnost se k ní vrátit při svém vysokoškolském studiu. V současné době tedy trénuji malé gymnastky v Sokole Brno 1 a sama chodím pravidelně na Sokol cvičit a udržovat dříve získané dovednosti. Veletoč jsem si zvolila proto, že je to stěžejní prvek jak na mužské hrazdě, tak na ženských bradlech. Také se s ním setkáme na kruzích a mužských bradlech, i když tam už se nejedná o typický veletoč. V obtížnější gymnastice závodního charakteru je naprosto nezbytný. Chtěla bych čtenáři přiblížit jeho problematiku, protože se zdá, že je lehce proveditelný, když jej provádí profesionální gymnasta, ale příprava, kterou je třeba si projít, aby jej člověk zvládl, je opravdu náročná. Cílem této práce je přehledně popsat a zpracovat informace týkající se gymnastického veletoče, problematiku přípravy a nácviku 6
veletoče, techniku a rozdíly mezi jednotlivými druhy veletočů. Má práce bude obsahovat i množství cviků potřebných pro nácvik veletoče, takže bude moci sloužit jako podklad či pomocný materiál pro sestavování náplně tréninků např. cvičencům, trenérům nebo i laické veřejnosti, která by se o problematice chtěla dozvědět více. Jak už jsem se zmínila výše, využiji ve své práci dostupné literární zdroje, ale také své osobní zkušenosti. První kapitolu věnuji stručnému nástinu historie samotné gymnastiky, do které veletoč neodmyslitelně patří. Zmíním jednotlivé druhy gymnastiky a také popíši současnou sportovní gymnastiku, jednotlivá nářadí a soutěže. V druhé kapitole se zaměřím na metodiku gymnastického veletoče. Vzhledem k tomu, že průpravná část je velice důležitá, rozepíši postup jak zvládnout veletoč krok po kroku. Součástí této kapitoly bude výčet cviků nezbytných pro přípravu na veletoč, jejich popis, správné či špatné provedení a doporučení obsahu v trénincích. Třetí kapitola bude obsahovat technickou stránku veletoče. Nejprve popíši metodiku techniky komíhání, poté se zaměřím na samotný veletoč vzad, který je nejčastějším druhem veletoče. V této kapitole také krátce rozeberu biomechanickou stránku veletoče a síly působící na cvičence při provádění veletoče. Na konec zmíním druhy veletočů, rozdíly mezi nimi a chyby, které se nejčastěji vyskytují při jejich provádění.
7
1. Gymnastika Vzhledem k tomu, že veletoč je gymnastický prvek, popíši v této kapitole gymnastiku jako takovou, její počátky až do současnosti. Budu se věnovat jednotlivým druhům gymnastiky. Také budu v této kapitole psát o současné sportovní gymnastice a jednotlivých nářadích mužů i žen.
1.1. Historie gymnastiky Pojem gymnastika pochází ze starořečtiny. Překlad slova a jeho odvozeniny mohou mít dvojí úzce související význam, a to „nahý“ nebo „bojovník“. Jak je známo, ve starém Řecku tehdejší gymnasté cvičili nazí a ideálem byla vyváženost tělesné i duševní stránky, tzv. kalokagathie. Tělo mělo podle antické představy sloužit jak estetice, tak uzpůsobením k tělesným soutěžím a boji. A právě zde se dostáváme k tradiční gymnastické přípravě vojáků k boji. Vojáci procvičovali své dovednosti a sílu v gymnastických cvičeních jako např. běhání, skákání, nasedání a sesedání z koně. Důsledkem tohoto vývoje se gymnastika stala významnou součástí řeckého vzdělávání. Pro všechny studenty bylo povinné sportovat a postupem času se z tělocvičen vyvinuly školy, kde se vyučovala gymnastika, hudba a matematika (Krištofič, 2004; Krištofič, 2008; www.isport.com). Středověk
je
spojen
s úpadkem
a
důležitost
sportování
a udržování fyzické i psychické zdatnosti je tak posunuta do ústraní. Období renezance je naopak návratem k antickým ideálům. Vznikají nové pedagogické a filozofické myšlenky. Tělocvik je díky velkým myslitelům (J. A. Komenský, J. J. Rousseau) uznán jako důležitý pro výchovu mládeže (Kubička a kol., 1993). Na konci 18. a začátku 19. století se začaly rozvíjet významné gymnastické
systémy
zejména
v Německu 8
(GutsMuths,
Jahn)
a Švédsku (Ling) (Krištofič, 2008). U nás se komplexní systém vytvořil až v 60. letech 19. století a to zásluhou dr. M. Tyrše. Dále pokračoval rozvoj dosavadních směrů a také druhy gymnastiky žen. Gymnastika od té doby prošla celou řadou změn a rozšíření do neomezené šíře pohybových schopností (Kubička, J. a kol, 1993). Jak říká Krištofič (2008, p. 8) „Gymnastiku lze vnímat v celé šíři pojmu jako otevřený systém účelově uspořádaných pohybových aktivit zaměřených na kultivaci biologického potenciálu člověka.“ Otevřenost systému podporuje i fakt, že v současnosti vznikají nové a nové druhy gymnastických sportů jako je Teamgym, Fitness, Gymnastická akrobacie, Akrobatický rock and roll, Gymnastický aerobik a další (Krištofič, 2008).
1.2. Dělení gymnastiky Podle Krištofiče a kol. (2003, p. 11-12), který uvádí dělení gymnastiky dle různých autorů, existují např. tato dělení. 1. a) Základní gymnastiky b) Aplikované druhy gymnastiky c) Gymnastiky se sportovním zaměřením (sportovní odvětví) Základní gymnastika je dále dělená na cvičení pořadová, cvičení prostná, cvičení všeobecně rozvíjející, cvičení na nářadí hlavním a vedlejším, cvičení akrobatická, cvičení užitá a cvičení rytmická. Aplikované druhy gymnastiky jsou děleny na: -
gymnastika aplikovaná v léčebném procesu (gymnastická cvičení pro různá zdravotní oslabení)
-
gymnastika aplikovaná v pracovním procesu („vyrovnávací gymnastika“)
9
-
gymnastika aplikovaná ve sportovním tréninku („účelová gymnastika sportovce“)
-
gymnastika aplikovaná v umění (rytmická, výrazová, taneční gymnastika aj.)
2. a) Druhy gymnastiky se zaměřením účelovým (základní gymnastika, kondiční gymnastika, speciální průpravná gymnastika, zdravotní a léčebná gymnastika). b) Druhy gymnastiky se zaměřením rytmickým (kondičně rytmická gymnastika, tanečně rytmická gymnastika, koordinačně estetická gymnastika, rytmická gymnastika). c) Druhy gymnastiky se zaměřením sportovním (sportovní gymnastika, moderní gymnastika, sportovní akrobacie, skoky na trampolíně, akrobatický rokenrol, sportovní kulturistika, sportovní aerobik). 3. a) Základní druhy (cvičení prostná, na nářadí, akrobatická, užitá, soutěživá, pořadová, s náčiním). b) Účelové druhy (gymnastika kondiční, sportovce, zdravotní gymnastika, léčebná, herce, tanečníka, pracovní). c) Rytmické druhy (gymnastika při moderní hudbě, rytmická gymnastika, džezová, aerobní, kalanetika). Z množství jednotlivých výčtů rozdělení uvedených výše, kde nejsou zdaleka všechny, je patrné, že autoři často používají při tvorbě svého dělení jiná kritéria a tudíž se od ostatních liší. Nedá se tedy konstatovat nějaké jednotné rozdělení gymnastiky. Jedno je ovšem dané přesně, a to gymnastické disciplíny, ve kterých se soutěží na Olympijských hrách. A těmi jsou: sportovní gymnastika moderní gymnastika skoky na trampolíně
10
1.2.1. Sportovní gymnastika Ve sportovní gymnastice soutěží muži na šesti nářadích, a to na prostných, bradlech, hrazdě, přeskoku, kruzích a koni na šíř, ženy soutěží na prostných, kladině, bradlech a přeskoku. Hraniční bodová známka za volnou sestavu představuje i nadále hodnotu 10 bodů. Za splnění výchozí obtížnostní hodnoty sestavy (1C + 3B + 3A) může závodník či závodnice získat o bod méně, a to za předpokladu bezchybného provedení. Chce-li být závodník hodnocen vyšší známkou, musí k základní obtížnosti přidat další gymnastické prvky, či pohybová spojení ze skupin „D“ a „E“. Hodnocení na přeskoku je dáno výchozí známkou, která je určena pravidly sportovní gymnastiky. Jen nejobtížnější přeskoky jsou hodnoceny ze známky deseti bodů. Kromě obtížnosti předvedeného přeskoku rozhoduje o známce i výška a délka letové fáze po odrazu rukou z nářadí (Krištofič a kol., 2003, p. 28-29).
Domácí závody mají svá specifika. Dříve byly dány přesné věkové hranice v jednotlivých kategoriích (žákovských, dorosteneckých a dospělých), v současné době se tyto hranice v některých závodech překrývají, ovšem neplatí to pro nejnižší věkové kategorie (žáky a žáky mladšího školního věku). V těchto kategoriích jsou také určeny povinné sestavy, které musí závodníci plnit. Na Olympijských hrách můžou startovat ženy nejdříve od 16 let a muži od 17 let (Krištofič, 2003). Jednotlivé vrcholové soutěže, jako jsou Olympijské hry (OH), mistrovství světa (MS) a mistrovství Evropy (ME), mají specifické podmínky pro soutěžení ve sportovní gymnastice. Na OH a MS na každou disciplínu nastupuje pět závodníků z šestičlenného družstva. Počítají se zde ovšem jen výsledky čtyř nejlépe hodnocených závodníků. Oproti tomu na ME je družstvo tvořeno pěti členy, z nichž tři nastupují a známky se počítají všem třem. Díky těmto pravidlům se vrcholoví sportovci spíše specializují na vybraná nářadí a nenastupují na všechna, protože udržet se na špičce světové úrovně ve všech disciplínách je takřka nemožné. V jednotlivých disciplínách se tedy
11
soutěží o vítězství jednotlivce ve finále na jednotlivých nářadích a také o vítězství družstva (Krištofič, 2008). Česká (dříve Československá) gymnastika měla od počátku spousty
vynikajících
závodníků
vyhrávajících
Olympijské
hry
i mistrovství světa, které stojí za zmínku. Na Olympijských hrách zvítězili B. Šupčík (1924) šplh, L. Vácha (1928) bradla, A. Hudec (1936) kruhy, E. Bosáková (1960) kladina, V. Čáslavská (1964) kladina a přeskok, V. Čáslavská (1986) přeskok, bradla a prostná. Na MS zvítězili E. Loffer (1930) kruhy, A. Hudec (1931) bradla a kruhy, A. Hudec (1934) kruhy, J. Gajdoš (1938) prostná, L. Sotorník (1954) přeskok, P. Krbec (1962) přeskok, E. Bosáková (1958) kladina a prostná, E. Bosáková (1962) kladina, V. Čáslavská (1962) přeskok, V. Čáslavská (1966) přeskok, V. Černá (1966) kladina. Ze současných úspěchů lze vyzdvihnout J. Šikulovou a její bronzovou medaili z ME r. 2006 na bradlech a také bronzovou medaili. A úspěchy z r. 2013, kdy na MS byla Jana Šikulová na třetím místě za bradla. Další vynikající českou gymnastkou je Kristýna Pálešová a Jana Komrsková (Kubička a kol. 1993; Krištofič, 2008). 1.2.2. Moderní gymnastika Moderní gymnastika vznikala z umělecké gymnastky v 30. letech minulého století. Toto odvětví gymnastiky bylo a je určeno pouze ženám a je založené na estetických hodnotách tvořených výrazovým a choreografickým projevem doprovázeným hudbou. Gymnastky závodí v pětičlenných družstvech i jednotlivě s náčiním (obruč, míč, kužely, stuha), u nižších věkových kategorií se cvičí bez náčiní. Sestavy jednotlivkyň mají daný časový limit 1:15 – 1:30 min., skupin 2:15 – 2:30 min. Závodnice cvičí na ploše pokryté kobercem o rozměrech 13x13 metrů. Výkon je hodnocen třemi skupinami rozhodčích, z nichž první skupina hodnotí technickou úroveň kompozice známkou A1, 12
druhá skupina hodnotí uměleckou úroveň kompozice známkou B2 a třetí skupina hodnotí provedení sestav známkou B. Každá známka má maximální hodnotu deset bodů a výsledná známka se vypočítá součtem jednotlivých známek (Krištofič a kol., 2003). Olympijským sportem je moderní gymnastika od roku 1984. Nejznámějšími
českými
moderními
gymnastkami
jsou
Hana
Sitnianská – Mičechová, která se stala roku 1965 absolutní mistryní světa a o dva roky později mistryní světa ve cvičení se švihadlem a Daniela Bošanská, která vyhrála mistrovství světa ve cvičení s kužely v roce 1979 (Krištofič a kol., 2003). 1.2.3. Skoky na trampolíně Úplná historie objevení tohoto sportu se podle dobových pramenů odehrála mezi Eskymáky, kteří vyhazovali na mroží kůži odvážlivce do vzduchu. Ve středověku zase potulní akrobaté prováděli své gymnastické skoky na podepřených pružných prknech. Ovšem první trampolínu vyrobil až o mnoho let později francouzský artista du Trampoline. Moderní trampolínu však sestrojili až ve třicátých letech 20. století dva Američané George Nissen a Larry Griswolda. První závody v tomto sportu se konaly v USA (1947). V Evropě se o propagaci skoků na trampolíně zasloužil Švýcar Kurt Bächler. V roce 1959 byly skoky na trampolíně uznány mezinárodní gymnastickou federací (FIG) jako samostatná gymnastická disciplína. První mistrovství světa se pořádalo ve Francii
r. 1965.
V Československu byly
skoky na
trampolíně uznány jako nová sportovní disciplína až v roce 1973. Na Olympijské hry se tento sport zařadil teprve nedávno v roce 2000 na OH v Sydney (Krištofič a kol., 2003). Ve
skocích
v synchronizovaných
na
trampolíně
dvojicích
a
se
soutěží
v družstvech
(4,
jednotlivě, minimálně
3 závodníci). Soutěž začíná kvalifikačním kolem, ve kterém závodník 13
nebo pár musí provést povinnou sestavu o deseti prvcích a volnou sestavu o deseti prvcích, poté postupuje do finále. Do finále postupuje 10
závodníků,
10
(synchronizovaný
párů
pár),
a
5
který
družstev. získá
Vítězí
nejvyšší
ten
počet
závodník bodů
jak
z kvalifikačního kola, tak z finále. Hodnocení určují dvě známky o deseti bodech, první hodnotí provedení, druhá obtížnost. Do výsledku družstva se započítávají tři nejlépe ohodnocené sestavy členů družstva (Krištofič a kol., 2003).
1.3. Sportovní gymnastika – nářadí Jak jsem se již zmínila výše, ženská nářadí jsou: prostná, bradla o nestejné výši žerdí, kladina a přeskok přes přeskokový stůl. Do mužských nářadí patří: prostná, bradla o stejné výši žerdí, kůň na šíř s madly, hrazda, kruhy a přeskok přes přeskokový stůl. 1.3.1. Prostná Prostná spadají do ženského i mužského víceboje. Sestavy se cvičí na mírně odpruženém koberci tvaru čtverce o rozměrech 12x12 metrů. Mezi ženskými a mužskými sestavami je několik rozdílů, ale všechny mají časové omezení, které je u mužů 50 – 70 s. a u žen 70 – 90 s. Ženská sestava na prostných je navíc doprovázená hudbou a mimo akrobatické prvky, které obsahuje i mužská sestava, je doplněna o prvky výrazového tance a baletu. Za sestavu na prostných lze získat maximálně deset bodů, z toho za kompozici lze získat 3 body, za obtížnost 2 body, za provedení 4,8 bodů a zbývající 0,2 body jsou bonifikace. Rozhodčí hodnotí obtížnost, přesnost
provedení
akrobatických
a
řadách.
soulad
návaznosti
Odečtení
bodů
pak
prvků je
v jednotlivých za
přešlápnutí
vymezeného území či nedodržení délky sestavy. Vysoká srážka je také 14
například za dopad na zadek či kolena nebo za nedotočení vrutů v předem daných saltech atp. 1.3.2. Přeskok Přeskok přes přeskokový stůl je disciplína ženského i mužského víceboje. Dříve skákaly ženy přes koně našíř a muži přes koně nadél. Nyní se skáče od r. 2000 přes přeskokový stůl. Přeskokový stůl stojí na teleskopickém podstavci, díky němuž je pružný, a skoky přes něj jsou obtížnější, než bývaly dříve. Také můstky prodělaly během času spoustu inovací a díky ocelovým pružinám nyní podstatně více odrážejí (Krištofič, 2008). Přes přeskokový stůl se skáče několik druhů skoků, přičemž rozdíly jsou v první fázi, kdy se na stůl naskakuje buď přemetem vpřed, přemetem stranou, Cukaharou nebo rondátem na můstek a přemetem vzad. Následuje další letová fáze, kdy se připojují salta s obraty nebo vruty (Krištofič, 2008). Závodníci
a
závodnice
provádějí
jeden
skok
s výjimkou
kvalifikace na finále a finále, kdy provádějí dva skoky. Každý skok musí být z jiné kategorie hodnocení a musí mít jinou druhou letovou fázi. Kůň je široký jeden metr a na žíněnce za ním je vyznačen pás široký také 1m a postupně se rozšiřující do 1,5m. Závodník musí doskočit do vyznačeného pásu, může šlápnout na čáru, ale nesmí ji přešlápnout. Za nedotočení salt a vrutů, za kroky po doskoku nebo pád, přešlapy atd. jsou srážky bodů dané pravidly (http://www.gymnet.cz/pr avidla/Kapitola10.pdf). 1.3.3. Bradla o nestejné výši žerdí Ženská bradla, tak jako většina gymnastických nářadí, prošla během času několika obměnami. V revolučním období gymnastiky ve 15
druhém dvacetiletí po II. světové válce se z vejčitého průřezu bradel stal kulatý a průměr se zmenšil, bradla se rozšířila do vzdálenosti 150 cm mezi žerděmi. Další obměny nastaly v materiálech, ukotvení atd. (Krištofič a kol., 2003) Na bradla se naskakuje ze žíněnky nebo můstku. Za nepodařený náskok se body neodečítají, pokud se závodnice nedotkne nářadí, můstku nebo nářadí neproběhne. Náskok se může opakovat pouze jednou, třetí náskok není povolen. Po pádu z nářadí má závodnice 30 vteřin, aby se vrátila na nářadí. Pokud tak neučiní, je sestava považována za ukončenou. Každý prvek má určitou bodovou hodnotu, srážky jsou podrobně popsány v pravidlech (http://www.gymnet.cz/prav idla/pravidla_2009_clanek9.pdf). 1.3.4. Bradla o stejné výši žerdí Na rozdíl od ostatních nářadí mužská bradla neprošla během vývoje žádnými výraznými změnami, pouze se změnily materiály a pravidla. Vzdálenost mezi žerděmi se upravuje podle kategorií nebo individuálně. Závodník začíná sestavu náskokem ze země či můstku. Sestava je zahájena dotykem žerdí a obsahuje hlavně švihové a letové prvky, které na sebe plynule navazují spolu se vzpory, podpory a visovými polohami. Ve výdržích musí závodník zůstat minimálně 2 vteřiny (http://www.gymnet.cz/pravidla/Kapitola11.pdf). Srážky za nesprávně provedené prvky jsou podrobně popsány v pravidlech. Také nejsou dovoleny některé prvky, jako např. salta do podporu či kliku pro juniorkou kategorii, silové výdrže a prvky, které nejsou uvedeny v obtížnostních tabulkách atd.
16
1.3.5. Kůň našíř Stejně jako u bradel o stejné výši žerdí se kůň našíř během historie zásadně nevyvíjel. Podobně jako u všech ostatních nářadí se i u koně našíř změnily materiály a pravidla. Sestava na koni našíř obsahuje hlavně kola, vzpory a mety a jejich různé obměny. Může také obsahovat přechody přes stoje, ale nesmí v ní být žádné výdrže ani silové prvky. Sestavu začíná závodník ze stoje spojného, může udělat krok či náskok před zahájením sestavy. Hodnocení začíná v okamžiku doteku koně. Celá sestava musí být zacvičena plynule, v konkrétních prvcích musí být nohy snoženy nebo roznoženy v maximálním rozsahu a samozřejmě úplně napnuty. Konec sestavy obsahuje zpravidla letový prvek s doskokem bokem ke koni (http://www.gymnet.cz/pravidla/Kapit ola8.pdf). 1.3.6. Hrazda Žerď hrazdy je 28 mm silná a 240 cm dlouhá už od začátku jejího používání. Změnilo se jen lankové ukotvení. Největší změnou prošly pravidla a také cviky, které jsou stále obtížnější. Hrazdě se díky tomuto skoro až neuvěřitelnému vývoji říká „královská“ disciplína (Krištofič, 2008). Sestavy na hrazdě mají podobné prvky jako sestavy na ženských bradlech, ale obsahují mnohem více veletočů a letových prvků. Závodník začíná sestavu buď z visu, nebo z náskoku, na který se může případně rozběhnout pár kroky. Hodnocení začíná v okamžiku dotknutí se žerdě rukama. Sestava musí být dynamická a plynulá. Srážky jsou zejména za nedotočené obraty ve veletočích. Do 30° od přímého stoje na rukou se srážka nedává, od 30° do 45° je 0,1 srážky a 0,3 desetiny srážky za 17
dotočení obratu ve více jak 45° od polohy ve stoje. Letové prvky by měly mít co největší vzdálenost od žerdi (http://www.gymnet.cz/pravidla/Kap itola12.pdf). 1.3.7. Kruhy Dříve byly kruhy i ženskou disciplínou, nyní jsou pouze mužskou. Konstrukce kruhů se zlepšila o ztlumení pružnosti závěsu páskových kruhů. Kruhy jsou zavěšeny 260 cm od horní plochy žíněnky (Krištofič, 2008; http://www.gymnet.cz/pravidla/Kapitola9.pdf). Sestava začíná vyskočením závodníka s případnou dopomocí na kruhy. Pomocník nesmí pomoci závodníkovi s kmihem. Současné sestavy jsou cvičeny po většinu doby s napnutými pažemi, obsahují silové výdrže, silové a švihové prvky ve visu, vzporu nebo stoji na rukou. Poměr mezi silovými výdržemi a švihovými prvky musí být vyrovnaný. Závodník se nesmí na kruzích houpat ani je přetáčet. Ve statických polohách musí vydržet nejméně dvě vteřiny. Body se strhávají za nenapnuté paže ve výdržích, nepřesných polohách ve výdržích, při přechodu ze švihového prvku do výdrže při předsunutí ramen před konečnou polohu výdrže, atd. (http://www.gymnet.cz/pravi dla/Kapitola9.pdf) Kruhy jsou velice specifickou disciplínou, ke které je potřeba zejména velké síly. Proto jsou gymnasté specializující se na cvičení na kruzích většinou nižší, s krátkými končetinami umožňujícími větší stabilitu a lepší silové rozložení. Klade se důraz na dokonale posílené svaly trupu, především okolí ramenního pletence, paží, zad a břicha.
18
1.3.8. Kladina Kladina je odjakživa výlučně ženskou disciplínou. Parametry nářadí (délka 5 m, šířka 10 cm) se od minulosti nijak nezměnily. Co se však změnilo, jsou především sestavy, které z rovnovážných prvků propojených chůzí přešly v prvky akrobatické připomínající spíše prostná na kladině. Náskok na kladinu bývá zpravidla z můstku nebo ze žíněnky. Závodnice smí náskok jednou opakovat, pokud si první náskok rozmyslela a nedotkla se můstku ani kladiny. Sestava na kladině trvá 90 sekund. Gong upozorňuje cvičící 10 vteřin před koncem a přesně po 90 vteřinách. Pokud gymnastka spadne, čas se jí zastaví a do deseti sekund musí znovu pokračovat v sestavě. Pokud tak neučiní do 10 sekund, sestava se považuje za ukončenou. Deset sekund se počítá od postavení gymnastky na nohy po počáteční pohyb v sestavě na kladině. Sestava musí mít maximálně 5 akrobatických a minimálně 3 gymnastické
prvky,
které
jsou
hodnoceny
podle
obtížnosti
(http://www.gymnet.cz/pravidla/pravidla_2009_clanek10.pdf). Srážky jsou samozřejmě za pády z kladiny, nepřesné doskoky s balancováním, nedodržení času, nepřesné provedení prvků atd.
19
2. Metodika veletoče Pro to, aby gymnastka či gymnasta zvládli veletoč, je potřeba důkladná a speciální příprava. V této kapitole se budu věnovat metodice gymnastického veletoče. Nejprve se zaměřím na motorické učení a pohybovou průpravu. Dále popíši jednotlivé fáze přípravy od cvičení na zemi přes cvičební pomůcky až k samotné metodice cvičení na hrazdě. Zaměřím se na zpevňovací a posilovací cvičení. Rozepíši postupně kroky, kterými prochází každý gymnasta či gymnastka, když se chce naučit veletoč. Připojím i vlastní zkušenosti z nedávné přípravy na veletoč.
2.1. Motorické učení a pohybová průprava 2.1.1. Motorické učení Motorické
učení
je
vytváření
pohybových
návyků.
Při
motorickém učení nějakého pohybu dochází ke vzniku dočasných nervových spojení podmíněných reflexů v mozkové kůře. Podmíněné reflexy
jsou
pak
fyziologickým
základem
pohybových
návyků.
Opakováním se naučená činnost prohlubuje a zdokonaluje. Podle Streškové (2008, p. 8) je cílem motorického učení získat:
Biologické
pohybové
návyky
(zručnosti
každodenní
potřeby, pracovní, biologicky nutné)
Specifické pohybové zručnosti (tvoří pohybový zájem jednotlivých sportovních nebo tělesných činností)
Pohybové zručnosti, prostřednictvím kterých rozvíjíme pohybové schopnosti
Motorické učení se skládá z kognitivní, motorické a efektivní (emotivní) složky. Motorické učení se podle cíle dělí na motorické učení s krátkodobým trváním a s dlouhodobým trváním (Strešková, 2008). 20
Další dělení motorického učení podle Streškové (2008, p. 8 – 9) je:
Umělé reproduktivní motorické učení – cíl, způsob a rostředky jsou žákovi dané a podle nich se postupuje. Převládají zde senzomotorické mechanizmy a procesy nad kognitivními - učení založené na metodických radách - programové učení - etapovité učení
Uvědomělé produktivní motorické učení – má vyšší nároky na intelektuální a poznávací činnost žáka. Cíl je daný, ale prostředky a způsoby k jeho dosažení si žák hledá sám na základě předcházející pohybové zkušenosti. - problémové motorické učení - sociální motorické učení - ideomotorické učení
Systém řízení motorického učení z biologicko-fyziologického hlediska má podle Streškové (2008, p. 9) tyto složky:
fyzikální složku, která je nositelem pohybu (svaly, šlachy, klouby, kosti, tkáně a orgány)
energetickou složku, která zabezpečuje přísun živin potřebných pro pohybovou energii
„kybernetickou“ složku, která realizuje neuromuskulární koordinaci a tím i použitelnost systému na speciální cíle.
Fáze motorického učení: Generalizace - počáteční seznámení, instrukce, motivace, úroveň dovednosti nízká, mentální aktivita vysoká, proces iradiace v CNS Diferenciace – zpevnění, zpevněná aferentace, slovní kontrola, střední úroveň dovedností, střední mentální aktivita, proces koncentrace v CNS 21
Automatizace – zdokonalování retence koordinace, střední vysoká úroveň dovedností, nízká mentální aktivita, proces stabilizace v CNS Tvořivá koordinace – transfer, integrace, anticipace, výkon, úroveň dovedností sportovní mistrovství, mentální aktivita vysoká, proces tvořivé asociace v CNS (Bedřich & Dovalil, 2009). Motorické učení ve sportovní gymnastice podle Streškové (2008, p. 20-21): Proces motorického učení je zaměřený na zvládnutí poloh, pohybů a jejich vazeb v soutěžních disciplínách sportovní gymnastiky. Toto je podmíněno vysokým funkčním rozvojem organizmu a úrovní koordinačních a kondičních schopností. Učení je ovlivněno i psychikou cvičenců. Předpoklady pro dosažení nejvyšší úrovně má jen úzký okruh jedinců. Výzkumy v ruské gymnastické škole potvrdily přímou souvislost mezi úrovní rozvoje silových schopností a technikou. V přípravě gymnastů a gymnastek je nevyhnutelná kondiční příprava zaměřená ne rozvoj síly. Úroveň rozvoje statické a dynamické síly ovlivňuje výkon gymnastů a gymnastek. 2.1.2. Pohybová průprava Pohybová průprava zejména dětí by se měla řídit jejich věkem a tím i danými senzitivními obdobími ve vývoji motoriky. - Období
mezi
7.
–
10.
rokem
–
rozvoj
rychlostních,
koordinačních a akčně-reakčních schopností - Období mezi 9. – 10. rokem – nárůst percepčních schopností - Období mezi 10. – 11. rokem – zdokonalení nervové regulace svalových činností (Krištofič, 2006)
22
Díky známým senzitivním obdobím je možno upravovat obsah tréninků a rozvíjet tak co nejefektivněji dané schopnosti. S pohybovou průpravou souvisí také výběr talentů. Ve většině gymnastických oddílů se díky pozorování trenérů vyčleňují šikovnější jedinci do „družstev“, ve kterých jsou jen ti nejtalentovanější a kterým se jiní trenéři maximálně věnují. Jejich průprava je potom trochu odlišná a hlavně rychlejší než průprava ostatních. Pro rozpoznání talentů se mohou používat např. dotazníky, pohybové testy. Talent je dán somatickými a funkčními předpoklady, které jsou dědičné (Krištofič, 2006). U gymnastů a gymnastek je velkým faktorem pro rychlé a snadné učení velikost postavy. Menší jedinci jsou pro sportovní gymnastiku
vhodnější
než
vyšší.
Mezi
faktory
ovlivňujícími
předpoklady pro vrcholovou gymnastiku patří také povahové rysy. Sportovní gymnastika je adrenalinový sport a strach v ní nemá co dělat. Povahově se hodí spíše trpěliví a neúnavní jedinci, které neodradí pády a nezdary, ale také hlavně denní (u vrcholových sportovců dvoufázový) několikahodinový tréning. Cíle pohybové průpravy podle Krištofiče (2006, p. 28 - 29):
Stabilizovat
pohybové
stereotypy,
vytvořit
a zautomatizovat kvalitní pohybové návyky
Rozvíjet senzorické schopnosti, rozvíjet vnímání poloh a pohybů
Formátovat korektní držení těla
Rozvíjet kinestetickou diferenciaci
Rozvíjet koordinační schopnosti
Rozvíjet silové schopnosti
Rozvíjet flexibilitu
Naučit padat
Vytvořit široko pohybovou základnu
Rozvíjet morálně volní vlastnosti 23
Jak uvádí Krištofič (2006), existují tři složky gymnastické průpravy, a to kondice, koordinace a kompenzace. Kondiční složka představuje vývin síly, koordinační složka dílčí pohybové akty a operace. Tyto dvě složky se navzájem propojují. Na ně navazuje kompenzace, tedy vyrovnávání určité nerovnováhy. Do kondiční přípravy gymnasty patří tedy zejména rozvoj silových
a
vytrvalostních
schopností.
Toho
dosáhneme
právě
posilováním, zpevňováním a samotným pravidelným tréninkem. Koordinační příprava zahrnuje přesný nácvik daných prvků a jejich návaznost v sestavách. Dále také rozvoj a upřesňování techniky určitých prvků a učení se nových. A nakonec jako u všech sportů je potřeba kompenzace. U gymnastů je důležitá flexibilita, tedy je nutné časté protahování a uvolňování kloubů. Ke kompenzaci ale patří i psychická kompenzace a relaxace.
2.2. Zpevňování a posilování Malí gymnasté a gymnastky se věnují zpevňování a posilování celého těla již od prvních tréninků. Správná připravenost těla je důležitá hlavně kvůli prevenci úrazů. Je také pochopitelné, že bez správně připravených a posílených partií by gymnasté nezvládli dané cviky. V každém tréninku je kromě nácviků a procvičování zahrnuto také posilování a zpevňovací cviky. Důležité je samozřejmě i protažení a vysoká kloubní pohyblivost. A právě kvůli cvikům s velkým rozsahem kloubní pohyblivosti je potřeba zpevnění a posílení svalů celého těla. Nyní uvedu některé cviky vhodné pro zpevnění a posílení těla.
24
2.2.1. Cviky zpevňovací Je zřejmé, že při zpevňování zároveň posilujeme, ale hlavními svaly, které zapojujeme, jsou vnitřní svaly hlubokého stabilizačního systému. Tyto svaly nám pomáhají při držení rovnováhy, ale také jsou důležité pro správné držení těla. „Deska I“ – Výchozí poloha je leh, ruce pevně u těla. Trenér zvedne gymnastu za kotníky do výše svých boků tak, aby gymnasta ležel pouze na ramenou a hlavě (obr. 1). Tělo cvičícího musí být naprosto zpevněno, jako „deska“. Trenér může pouštět nečekaně jednu či druhou nohu, tím docílí toho, že se gymnasta ještě více snaží udržet nohy silou u sebe.
Obr. 1 „Deska I“, upraveno podle Krištofiče (2004, p. 47) „Deska II“ – Gymnasta je v podporu ležmo na předloktích. Trenér jej zvedne za nárty podobně jako u „Desky I“ (obr. 2). Trenér může opět pouštět jednu či druhou nohu, dalšími modifikacemi jsou mírné náklony dopředu a dozadu, čímž trenér gymnastu vychyluje z výchozí polohy a ten více zabírá pletencem ramenním.
25
Obr. 2 „Deska II“, upraveno podle Krištofiče (2004, p. 47) „Letadlo“ – výchozí poloha je podpor na boku či těžší varianta vzpor na boku. Druhá ruka je buď v bok, nebo upažená. Nohy jsou buď u sebe, nebo lehce jedna před druhou. Cvičenec se snaží v poloze vydržet po dobu alespoň 20 s. „Otevřená kolíbka“ – Tento cvik je snad nejčastěji používaným zpevňovacím cvikem u gymnastů. Cvičenec je v lehu na zádech, ruce vzpažené, brada na prsou, mírná flexe v kloubech kyčelních a ramenních (obr. 3). Gymnasta se mírně (nohy níže než na obr. 3) houpe nahoru a dolů, přitom neustále drží původní úhly v kyčlích a ramenou. Tento cvik je obtížnější formou kolíbek se skrčenýma nohama. Kolíbky se dělají také na boku, kdy se rukou dále od země gymnasta opírá v úhlu 90° podložky a také na břiše, kde se kolíbky provádějí stejně jako na zádech. Cvik patří mezi obtížnější, proto je pro začátečníky vhodnější méně opakování.
Obr. 3 „Otevřená kolíbka“, upraveno dle Krištofiče (2004, p. 48) „Převaly s výdrží“ – Výchozí poloha je stejná jak u otevřených kolíbek, poté se gymnasta převalí na jeden bok, na břicho, na druhý bok a zpět na záda. Po celou dobu se ruce i nohy drží cca 26
15 cm nad zemí. V jednotlivých polohách je možné vydržet několik sekund nebo jimi jen projít. Modifikací pro pokročilejší cvičence je přidání „sklapovačky“ vždy v poloze na zádech. Zpevňovačky na žebřinách – Gymnasta je v lehu na zádech směrem k žebřinám, pokrčenýma rukama se drží spodní příčky žebřin. Zvedá zpevněné tělo co nejvýš směrem k žebřinám, zůstává pouze na lopatkách (obr. 4). Cvik by se měl provádět pomalu. Opět tento cvik spadá do kategorie těch těžších.
Obr. 4 Zpevňovačky na žebřinách, upraveno dle Krištofiče (2004, p. 50) „Stříšky“ – Gymnasta je v poloze znázorněné na obr. 5. Častěji se používá lehčí obměna tohoto cviku, kdy je cvičenec ve vzporu ležmo s rukama na zemi (obr. 6). Opět je možné, aby trenér pouštěl cvičenci střídavě nohy nebo jej vychyloval z původní polohy. Další modifikací tohoto cviku se vzporem na zemi jsou „trakaře“, které každý zná z dětských her.
Obr.
5
„Stříšky“,
upraveno
podle Krištofiče (2004, p. 51)
Obr. 6 Vychýlení cvičence ve vzporu ležmo, upraveno dle Krištofiče (2004, p. 62)
27
„Zvedačky“ – Tento cvik je jednou z příprav pro stoj na rukou, který je velmi důležitý pro veškeré cvičení a také pro nácvik veletoče, kdy gymnasta vždy prochází stojem na rukou na hrazdě. Základní poloha je leh na břiše vzpažný. Trenér či trenéři pomalu zvednou cvičence do polohy ve stoje na rukou (obr. 7). Snadnější je tento cvik z výchozí polohy ve vzporu na rukou.
Obr. 7 „Zvedačky“, upraveno dle Krištofiče (2004, p. 50) Vzpor na bradlech – Gymnasta provádí ručkování na mužských bradlech o stejné výši žerdí. Tělo je při tom naprosto zpevněné, nohy u sebe v mírném předsunutí vpřed, záda lehce vyhrbená. Pro zpevnění a zároveň posílení ramenního pletence je vhodné též komíhání na těchto bradlech. Pro zpevnění celého těla jsou také velmi dobré poskoky na trampolínovém pásu, který má k dispozici každá čistě gymnastická tělocvična. Skoky s obraty potom přispívají ke zlepšení orientace v prostoru a také ke zpevnění. Skoky lze provádět také na prostných. 2.2.2. Cviky posilovací Pro zvládnutí veletoče je důležité mít silné svaly zejména v oblasti pletence ramenního, svaly břicha a zad v oblasti beder. Uvedu
28
zde několik cviků, které by, stejně jako cviky zpevňovací, neměly chybět v žádném tréninku. Sed-lehy – Domnívám se, že každý zná klasické sed-lehy. Ovšem většina lidí je nedělá správně a zvedají se opravdu až do sedu. Cvičenec by se měl zvedat pouze po hranici, kdy se lopatky zvednou ze země a ruce by při tom měly být za hlavou, brada na prsou. Sed lehy se většinou dělají s pokrčenýma nohama, ale mohou se dělat i s napnutýma nebo při sed-lezích do boku se noha na straně, ke které se zvedáme, pokrčí s kotníkem před či na koleno druhé nohy. Sed-lehy se dělají pomalu a se správným dýcháním, tedy výdechem při zvednutí, nádechem při položení. Sklapovačky – Výchozí poloha je v lehu na zádech, ruce vzpažené. Zároveň se zvedají napnuté nohy do 90° nad zem a trup s rukama, které by se při sklopení měly dotknout špiček. Hlava je po celou dobu mezi rukama. Sklapovačky se též mohou dělat s pokrčenýma nohama, což je lehčí. Gymnasta by měl sklapovačky provádět rychle a nejméně 10 v jedné sérii. Série by měly být nejméně tři. Pokládání nohou – Leh na zádech přednožný (90°), ruce podél těla dlaněmi vzhůru nebo za hlavou. Nohy pomalu pokládáme těsně nad zem, bedra se nesmí odlepit od podložky. Tento cvik patří mezi obtížnější. Střihy – Leh na zádech, podpor na loktech, nohy mírně nad zemí. Střídáme
překřížení
jedné
nohy
nad
druhou
s mírným
roznožením. Nohy jsou po celou dobu napnuté. Místo střihů můžeme také hmitat pouze nahoru a dolů střídavě jednou a druhou nohou. Hmity na břiše – Leh na břiše, ruce skrčeny před čelem, nohy i trup zvednuté mírně nad podložku, hmitáme střídavě jednou a druhou nohou nahoru a dolů.
29
Přednožování na žebřinách – Vis na žebřinách zády k nim. Přednožování
napnutých
s pokrčenýma
nohama,
nohou. později
Nejprve se
mohou
se
může
nohy
začít
napnout
a přednožovat pouze na 90° a nakonec, když už jsou břišní svaly dostatečně posílené, se přednožují nohy až za hlavu. Kliky – Kliky provádíme podle úrovně cvičence buď ženské nebo mužské, s rukama u těla či od těla. Posílení břišních svalů – Leh na zádech, ruce za hlavou, nohy skrčené u hýždí. Zatnutím břišních svalů pomalu zvedáme boky ze země a kolena přitiskneme k hrudi.
Obr. 8 Stoj na rukou s oporou o žebřiny, upraveno podle Kubánka, Šopkové & Frömela (1987, p. 31) Pro posílení pletence ramenního je nejlepší cvik stoj na rukou. Je velmi důležitý pro veškeré gymnastické cvičení a také pro veletoč a gymnasta by jej měl co nejdříve zvládnout. Nácvik stoje ne rukou je prováděn, jak už jsem zmínila výše, ze „stříšky“ s pomocí trenéra. Poté se nacvičuje s oporou o zeď buď zády, nebo čelem k žebřinám, kdy se cvičenec dostane příčku po příčce do rovného stoje (obr. 8). Další pomocný cvik pro správný stoj na rukou a posílení ramenního pletence je např. stoj na rukou na stálcích, kdy je cvičenec patami opřený o zeď a ruce na stálcích má dále od stěny. Protlačí ramena směrem od stěny a zatne břišní svalstvo a svaly v oblasti pletence ramenního, čímž se dostane do rovného stoje na rukou. Nejlepší však je, když cvičenec umí perfektně stoj na rukou a dokáže na rukou i chodit. Potom je vhodné každý trénink přejít celou plochu pro prostná, a to také pozadu či bočně. 30
Posilování i zpevňování by se mělo provádět každý trénink, nejlépe v nejméně třech sériích několika cviků jak na zpevnění, tak na posílení. Dobře zpevněné a posílené tělo je základem pro správné zvládnutí veletoče.
2.3. Pomocné metody a pomůcky pro nácvik veletoče V této podkapitole si ukážeme několik cviků a nácviků vhodných pro průpravu na veletoč a také pár pomůcek vhodných pro nácvik. Jedním ze základních průpravných cviků pro veletoč je kotoul vzad do stoje na rukou. Nejprve se začíná s nácvikem samotného pohybu, kdy se gymnasta musí naučit rychlý a správný švih nohama vzhůru. To se provádí tak, že gymnasta sedí s nohama napnutýma a rukama ve vzpažení, rychlým zhoupnutím vzad vymrští nohy ke stropu tak, aby se dostal až na lopatky, přičemž ruce těsně před koncem tohoto pohybu rychle připaží a zapaží k zemi. Nohy se přitom nesmí dostat za hlavu (obr. 9). Celý cvik se musí provádět rychle a dynamicky, paže do země udeří silou. Podobně jako tento cvik se dělá také kotoul vzad s napnutýma nohama. Ten je také posledním krokem pro samotný kotoul vzad do stoje na rukou.
Obr. 9 Nácvik na kotoul vzad Samotný kotoul vzad do stoje se nejdříve nacvičuje ze šikmé plochy. Šikmá plocha je obvykle žíněnka ve tvaru klínu s různým úhlem sklonu. Pokud není k dispozici taková žíněnka, může se použít například můstek nebo dva můstky na sobě a na nich žíněnka. Naklonění pomůže začátečníkům ve správném nácviku. Gymnasta si 31
sedne na okraj žíněnky a stejně, jako v předchozím cviku, zhoupne se dozadu a vykopne nohy vzhůru. Rozdíl je v tom, že nechá ruce napnuté a opře se o ně do stoje na rukou (obr. 10). Jakmile zvládne bez problémů kotoul vzad do stoje na rukou ze šikmé plochy, zvládne ho i na rovné zemi.
Obr. 10 Kotoul vzad do stoje na rukou z nakloněné roviny Dalším důležitým krokem je zvládnout stoj na rukou na žerdi. Při tomto nácviku se používá malá přenosná žerď, která je těsně nad zemí. Na ní se nacvičuje stoj na rukou a následný pád na břicho, stejný pohyb, kterým prochází gymnasta při samotném veletoči vzad či vpřed. K žerdičce se na zem položí měkká široká žíněnka. Cvičenec udělá stoj na rukou (obr. 11) a poté spadne na břicho na žíněnky, přičemž se celou dobu drží žerdičky (obr. 12). Po celou dobu musí být gymnasta naprosto zpevněný a rukama se jakoby odtlačovat lehce od žerdi. Je také dobré, když se lehce sklopí tak, aby do žíněnky nejprve udeřily špičky a poté až zbytek těla. Tato pomůcka se může využít i při nácviku veletoče vpřed, kdy se gymnasta postaví do stoje na rukou v podhmatu a provede pád na záda.
32
Obr. 11 Stoj na rukou na
Obr.
12
Pád
na
žíněnku,
hrazdičce, převzato z
převzato z
http://www.youtube.com/watc
http://www.youtube.com/watc
h?v=a2iYWOcaoFA
h?v=a2iYWOcaoFA
Nácvik přes oblou žíněnku u stěny či žebřin je také jeden ze způsobů, jak se připravit na veletoč vzad. Cvičící si lehne zády na oblou žíněnku tak, aby rukama dosáhl na žerdičku, která je mezi žíněnkou a stěnou. Opakovanými hmity se dostane až do stoje na rukou čelem ke stěně (obr. 13). Provádí při tom pohyb podobný poslední fázi kotoulu vzad. Není sice příliš vhodné, aby se začínalo z prohnuté polohy, ale při hmitech by měl být cvičící naprosto zpevněný, tudíž by se mělo prohnutí v zádech eliminovat. Toto cvičení se dá provádět také u žebřin, kdy místo žerdičky se gymnasta chytne příčky na žebřinách. Při tomto způsobu se však nedocílí takového nadhmatu jako na žerdičce. Práce zápěstím a nadhmat v poloze, kdy při veletoči gymnasta prochází stojem na rukou, je velmi důležitý.
Obr. 13 Nácvik přes oblou žíněnku Poslední pomůcka, kterou zde uvedu, je snad nejpoužívanější pro nácvik na veletoč a každý gymnasta či gymnastka si veletoče zkouší nejprve na této pomůcce, než je dělá normálně. Tato pomůcka se
33
v gymnastickém slangu nazývá „válečky“. Válečky jsou zařízení, které pomáhá gymnastovi, aby si zvykl na síly, které na něj působí při veletoči a naučil se správnou techniku, aby se mu na normální hrazdě či bradlech nic nestalo. Válečky jsou kovové trubičky široké asi 12 až 15 cm, které jsou navlečeny na hrazdě. Většinou se olepují náplastí, aby na nich cvičícím neklouzaly ruce. Gymnasté a gymnastky se k válečkům přivazují řemínky kolem zápěstí, které mají obvázané gázou proti odřeninám. Při nácviku veletoče je tato pomůcka ideální, protože se cvičenec nemusí bát, že se „urve“ a zraní. Válečky se volně otáčí okolo žerdi a nepůsobí tak žádný odpor mezi dlaněmi cvičence a žerdí.
2.4. Zásady metodiky cvičení na bradlech/hrazdě Cvičení na hrazdě a na bradlech o nestejné výši žerdí má několik rozdílů. Jednak je to materiál, ze kterého jsou bradla či hrazda vyrobené. Hrazda je užší a železná, dalo by se říci, že i hladší než bradla, která jsou širší, ze dřeva a hrubší. Také úchop je rozdílný. Na hrazdě se muži drží s palcem proti ostatním prstům, na bradlech se ženy drží s palcem podél ostatních prstů. I přes tyto rozdíly se přece jen metodika základního cvičení na hrazdě a bradlech tolik neliší. Pro cvičení na hrazdě či bradlech je mimo jiné velmi důležitá síla pletence ramenního. Je známo, že k rozvoji obratnosti dochází dříve než k rozvoji síly. Proto je velmi důležité začínat se cviky ve visu a vzporu a poté navázat až cviky procházejícími přes stoj na rukou, jako je právě veletoč. Tento postup v metodice cvičení na hrazdě je zásadní pro správný vývoj a postup gymnasty či gymnastky v dětském věku (Libra a kol., 1973, p. 122) Zásadní věcí v metodice, jak říká Libra a kol. (1973, p. 122) je to, že „Metodický postup nácviku obtížnějších cvičebních tvarů se musí řídit všeobecnou didaktickou zásadou systematičnosti, zásadou postupu 34
od méně náročného ke složitějšímu“. Veletoč je jedním z těžších prvků, které se na hrazdě či bradlech provádí, je tudíž jasné, že bez zvládnutí lehčích prvků se veletoč udělat nedá. Na druhou stranu to ale není až tak zásadní pravidlo pro starší cvičence, platí to hlavně pro děti a dorostence. Díky vlastní zkušenosti mohu říci, že veletoč se dá naučit za zhruba 3 měsíce každodenního tréninku, bez toho aniž by cvičící uměl například sklopku. Já osobně jsem jej zvládla a stačilo mi k tomu jen zpevňovat a posilovat. Ovšem veletoč jsem udělala pouze na válečcích, což je jednodušší a také jsem už zvládala jisté průpravy, jako například chození po rukou a podobně. Takže mé tři měsíce nejsou až tak směrodatné. Ale domnívám se, že alespoň trochu pohybově zdatný člověk v mém věku by jej zvládl, aniž by uměl ostatní gymnastické cviky, pokud by se plně soustředil na přípravu a pravidelně trénoval. Zásadní věcí metodiky, ale i techniky na hrazdě je, umět se správně „houpat“. Správné komíhání s nadhmatem v zákmihu je pro nácvik veletoče a samotný veletoč velmi důležité. A tím se dostáváme k metodice techniky a k samotné technice gymnastického veletoče, kterou podrobně rozeberu v následující kapitole.
35
3. Technika veletoče Jak už jsem nastínila v předchozí kapitole, a jak lze vydedukovat z názvu, budu se v této kapitole věnovat technice veletoče. Začnu obecnou
technikou,
základy
techniky
komíhání
až
k technice
samotného veletoče. Provedu menší kinematickou a biomechanickou analýzu a popíši chyby a rozdíly v jednotlivých druzích veletočů.
3.1. Fyzikální složka techniky Do fyzikální složky techniky patří vlastnosti prostředí, jako je gravitační pole země a vlastnosti tělocvičného zařízení a nářadí. Také sem patří vlastnosti vlastní pohybové činnosti, což jsou mechanické zákonitosti uplatňující se v průběhu pohybu, tedy principy mechaniky, vzájemného působení vnitřních a vnějších sil na lidské tělo (Krištofič 1996, p. 7). Zásadní pomoc při zlepšování techniky v jakémkoliv sportu je kinematická analýza pohybu. V dnešní době již existuje spousta vymožeností, díky nimž se dá určitý pohyb zaznamenat a podrobně prozkoumat. Díky těmto vynálezům se zásadně zjednodušuje nácvik techniky a trenéři mají možnost ukázat cvičencům chyby či správnost pohybu, který mají provést. Mezi kinematické metody dle Janury a Zahálky (2004, p. 25-26) patří: - Goniometrie (elektrogoniometrie) – slouží k měření relativní rotace v daném kloubu - Akcelerometrie – měření zrychlení pomocí akcelerometrů. - Stroboskopie – vytváří pohybovou sekvenci na jednom filmovém políčku - Systémy pracující na elektromagnetickém principu - Systémy využívající akustické senzory
36
- Optoelektrické systémy – využívají optické senzory pro určení souřadnic - Kinematografická (videografická) vyšetřovací metoda 3.1.1. Komíhání ve svisu Komíhání je základním cvičebním prvkem ve cvičení na hrazdě či bradlech. Skládá se z předkmihu a zákmihu. Pohyb dolů je spád s téměř rovným tělem, v průběhu kterého se využívá rameno tíhové síly na získání optimální pohybové energie. Při pohybu dolů tělo nejdříve prochází vertikálou a těžiště se přibližuje k ose otáčení, dochází k předkmihu, při kterém se přednožuje a zmenšuje se úhel mezi trupem a pažemi (Rovná & Varga, 1982).
Obr. 14 Komíhání na hrazdě, upraveno podle Mitchella a kol. (2002, p. 267) Na obr. 14 vidíme v první fázi komíhání výrazný úhel v kyčlích, ve druhé fázi je tělo narovnané, mělo by se dokonce mírně zanožit. Třetí fáze znázorňuje počátek předkmihu, kdy se opět zvětšuje úhel v kyčlích, v poslední fázi je úhel v kyčlích menší, než v předchozí fázi a měl by být i mírný úhel v ramenou. Při předkmihu ve třetí fázi si cvičenec musí „nakopnout“ vpřed, aby získal rychlost. Při zákmihu, v poloze znázorněné v první fázi, si cvičenec musí „nadhmátnout“, aby mu neuklouzly ruce, které se v této fázi přirozeně „odmotávají“ ze žerdi.
37
Obr.
15
Kmitání,
upraveno
Obr.
16
Komíhání
ve
svisu,
podle Petra, Svatoně a kol.
upraveno podle Petra, Svatoně
(1983, p. 105)
a kol. (1983, p. 104)
Obr. Ze vzporu podmetmo kmih do svisu, upraveno podle Petra, Svatoně a kol. (1983, p. 105) Je více způsobů, jak se na hrazdě rozkomíhat. Typické jsou lehké kmity spočívající v prohnutí a zanožení, následném rychlém sklopení dovnitř a vytvoření úhlu v ramenou, které se provedou jednou či dvakrát za sebou (obr. 15) a poté se přednoží špičkami až k hrazdě a velkým zákmihem se celé tělo rozhoupá (obr. 16). Dále se pak používá způsob ze vzporu na hrazdě, kdy se gymnasta jakoby podmetem dostane do předkmihu a poté pokračuje do zákmihu (obr. 17). Jiná možnost je začít ze vzporu na hrazdě, provést zášvih a otevřením úhlu v ramenou se spustit do visu s následným předkmihem. Při tomto způsobu
se
gymnasta
dostane
rychleji
do
většího
komíhání.
Profesionální gymnasti a gymnastky se ovšem do komíhání, či spíše už hned do veletoče, dostanou ze vzporu velikým zákmihem až do stoje na rukou, ze kterého pokračují nárty dolů a zpravidla hned navazují veletočem vzad. Udělat ovšem tak velký zákmih vyžaduje velkou sílu, koordinaci a správnou techniku. 38
Je třeba se také zmínit o tom, že v dnešní době se nácviky těžkých prvků, jako jsou veletoče, jejich modifikace a seskoky různými salty, nacvičují na hrazdě nad molitanovou jámou. Značně se tak eliminuje faktor úrazu, který je ve sportovní gymnastice docela vysoký. Důležitá je i správná dopomoc trenéra v začátcích. Nejčastější chyby, které začátečníci dělají, je příliš brzké prohnutí při sestupu dolů, které je brzdí při následující fázi. Je také důležité ve vzestupné fázi udržet vyhrbení a špičky směřující vzhůru. Cvičenci často zůstávají po celou dobu narovnaní, což zabraňuje většímu kmihu a tím i provedení veletoče. Mezi další chyby patří i např. záklon hlavy při vzestupné fázi. Ženy sice hlavu při provádění ženského veletoče zaklání, ale pro nácvik to není vhodné. Hlava musí zůstat mezi rukama, nejlépe mírně sklopená a až při provádění veletoče, při průchodu stojem na rukou, se hlava zaklání a dívá na žerď, což ale trvá jen chvíli. Další chybou je nezpevněnost, pokrčení špiček, kolenou či loktů. Tomu by se mělo předejít správnými zpevňovacími cvičeními a pečlivým nácvikem. Mezi poslední chyby, které bych zmínila, a které se vyskytují až při samotném veletoči, patří pomalý či nedostatečný nadhmat. Jeho provedení a načasování by se mělo správně natrénovat na válečcích, protože bez řemínků hrozí nedotočení a pád.
39
3.1.2. Biomechanická analýza veletoče vzad
Obr. 18 Veletoč vzad, upraveno z http://www.sciencephoto.com/image/ 320527/530wm/P960752-Gymnast_swinging-SPL.jpg Podle Karase, Otáhala & Sušanky (1990, p. 7) „lze biomechaniku obecně definovat jako obor, jenž se zabývá mechanickou strukturou a mechanickým
chováním
živých
systémů,
otázkami
mechanické
podpory či náhrady jejích částí a mechanickými interakcemi s vnějším okolím.“ Pro cvičení na hrazdě jsou charakteristické rotační pohyby okolo osy hrazdy v místě, kde se drží ruce, další osou je také osa kyčlí, okolo které se otáčejí nohy a také osa ramen. Cvičení jsou vykonávané v oporové a bezoporové fázi, které mají specifické biomechanické zákonitosti (Baláž a kol., 2005, p. 24). Při veletoči vzad, který je nejtypičtějším z veletočů, se střídají oporová fáze ve stojce s bezoporovou fází ve zbytku cvičebního tvaru (obr. 18). Aby se gymnasta dostal ze stoje na rukou zpět do stoje na rukou, musí k tomu využít tíhovou sílu a sílu vlastních svalů. Při veletoči, což je švihový prvek, se využívají různé formy mechanické energie, jako je energie kinetická, kterou má pohybující se nebo rotující těleso, a energie potenciální, která se zakládá na působení tíhové síly a energie elastická, která je výsledkem deformace tělesa mechanickou prací, kterou má v našem případě pružná hrazda (Kovařík, 1974, p. 31-32). 40
Mechanická energie je získávána krátkodobým vynaložením svalové síly, díky němuž tělo či jeho část získá potenciální energii (zvednutí těžiště), kinetickou energii (rozkmih). Při provádění veletoče se střídají pasivní pohyby s aktivními. Pasivní jsou ty pohyby, kdy gymnasta využívá mechanickou energii svého těla bez svalové práce v sestupném kmihu apod. Aktivní pohyby jsou takové, kdy vyvíjí svalové úsilí, kterým dokáže pohyb zrychlit či zpomalit (Kovařík, 1974, p. 110-111). „Ze zákona mechanické energie vyplývá, že energie polohy se působením tíhové síly plynule mění v energii pohybovou“, jak říká Kovařík (1974, p. 111).
Obr. 19 Veletoč vzad - analýza sil (Kovařík, 1974, p. 111) Na obr. 19 jsou znázorněné síly působící na gymnastu při veletoči, F – svalová síla, G – gravitační síla, r1,
2
– poloměr otáčení.
Gymnasta začíná pohyb ze stoje na rukou, kdy je téměř v klidu, a pokračuje do svisu. Energie potenciální se mění v energii kinetickou. Při vzestupu se naopak kinetická energie mění v energii potenciální. Zkrácením poloměru otáčení zvyšuje úhlovou rychlost. Při sestupné fázi odtlačením zvětšuje poloměr otáčení, čímž získává kinetickou energii, poté přednožením a později i zmenšením úhlu v ramenou ve 41
vzestupné fázi přibližuje těžiště k ose otáčení a kinetickou energii ztrácí. Při přiblížení se do původní polohy stoje na rukou vyrovnává zpětným zvětšením úhlu v kyčlích i ramenou ztráty vzniklé třením rukou o žerď, odporem vzduchu a zakřivením dráhy (Kovařík, 1974, p. 111-112). Vzhledem k velkým silám, zejména odstředivým, které na gymnastu během veletoče působí, je důležité, aby ve vhodných okamžicích, kdy je působení odstředivé síly co nejmenší, zapojil svalovou sílu, tedy zkrátil poloměr otáčení. Účinek svalové síly ovšem podléhá zákonu akce a reakce, proto by měla svalová síla působit proti pevné opoře. Když je nářadí, k němuž se silová akce váže, pružné, je rekční síla, způsobující vlastní posun těžiště, zpožděna a podle vlastností nářadí také zmenšena. Svalová síla je vektor, je tedy nutné ji vynakládat správným směrem (Kovařík, 1974, p. 112-113).
3.2. Biologická složka techniky „Odráží
anatomicko-fyziologickou
jedinečnost
realizovatele
techniky, jeho motoricko-funkční a psychologické předpoklady. Využívá ostatní složky a je zdrojem stylových odchylek“, jak tvrdí Krištofič (1996, p. 7). Jinými slovy, biologická složka techniky je závislá na daném jedinci, který veletoč provádí. Každý gymnasta či gymnastka je jedinečný a má určité anatomické předpoklady. Záleží na výšce, svalových proporcích, délce končetin atd. Každý gymnasta si také postupem času zvolí vlastní techniku, která se v malých odchylkách může lišit od ostatních. Každému jedinci taky trvá rozdílnou dobu, než se veletoč naučí, než se na něj dostatečně psychicky i fyzicky připraví.
42
3.3. Právní složka techniky „Mezinárodní pravidla, která ohraničují obsah jednotlivých disciplín a svými ustanoveními omezují šíři možné techniky.“ (Krištofič, 1996, p. 8) Právní složka představuje hodnotící systém. Hodnotící systém je vždy subjektivně zatížen. Cvičence ovlivňuje fyzikální složka a jeho vlastní tělesná konstituce, jimiž se musí řídit při provádění určitého prvku. Právní složka očekává, že veletoč provede plynule, s napnutýma nohama a špičkami, zkrátka bez jakékoliv chyby. Ovšem na gymnastu působí různé vlivy jako závodní či tréninkové prostředí, jeho momentální forma, povrch hrazdy či bradel, uvázání řemínků a správné technické zvládnutí provedení celého prvku. Zkušenost cvičence je předpokladem ke zvládnutí všech složek techniky, bez toho aniž by si jakkoliv ublížil.
3.4. Veletoče Existuje několik druhů veletočů, přičemž pro každý z nich je nutný nácvik specifické přípravy a techniky. Veletoč vpřed Veletoč vpřed je obdobou veletoče vzad. Ruce se při něm drží v podhmatu v šířce větší, než je šířka ramen. Na obr. 20 vidíme, že technika provedení je rozdílná od veletoče vzad. V bodě 3 a 4 je výrazné prohnutí napomáhající gymnastovi dostat se do stoje na rukou, v 5. a 6. fázi přidává velký úhel v ramenou. Při veletoči vpřed tedy gymnasta nikdy neprochází úplně čistou stojkou.
43
Obr. 20 Veletoč vpřed, Baláž a kol. (2005, p. 25)
Ženský vs. mužský veletoč Mezi mužským a ženským veletočem, ať už vpřed nebo vzad, je velký rozdíl. Ženy totiž musí brát v potaz nižší žerď bradel, která jim brání udělat veletoč v plném rozsahu. Když si tedy představíme veletoč vzad čelem k nižší žerdi, gymnastka se při průchodu kolem nižší žerdi musí více shrbit nebo dokonce roztáhnout nohy, proto nemá takovou energii při opožděném „nakopnutí“, tudíž má v posledních fázích veletoče menší úhel mezi tělem a nohama, zaklání hlavu a těsně před průchodem stojem na rukou protlačí silou ramena do stojky. Tento, pro gymnastky nevyhnutelný, postup je docela nebezpečný, hlavně v začátcích, kdy gymnastka není ještě správně nachystaná a neví, kdy přesně má nakopnout apod. Veletoče s návazností na jiný prvek Je samozřejmé, že jinak bude vypadat veletoč normální a jinak veletoč před seskokem či před prvkem letového charakteru. Gymnasta musí zrychlit pohyb zkrácením vzdálenosti těžiště od osy otáčení v pravý moment a ve správný okamžik se pustit. Letové prvky mohou být přešvihy, letky, přelety, Tkačev, salto atd. vždy s návratem na žerď. Seskoky většinou v podobě dvojitých salt v různém provedení nebo s obraty vždy s návazností po veletoči. Letové prvky jsou vysoce hodnoceny. 44
Veletoče s obratem Existují veletoče s obratem dovnitř či ven o 180°, 360°, 540° nebo 720° do nadhmatu či podhmatu, souruč nebo jednoruč, veletoče s nadhmatem, puštěním atd. Při obratech se přidává rotace boky a rameny těsně před průchodem stojkou. Podle obtížnosti s různou rychlostí a momentem začátku a konce obratu. Veletoč na bradlech o stejné výši žerdí Veletoč se dělá také na mužských bradlech o stejné výši žerdí. Na obr. 21 můžeme vidět rozdíl mezi tímto veletočem a veletočem na hrazdě. Gymnasta kvůli výši bradel musí při průchodu svisem krčit nohy, což ho zpomalí. Aby se dostal zpět do stoje na rukou, musí se v pomyslném čtvrtém kvadrantu prohnout v zádech, aby dostal ramena tam, kam potřebuje. Zároveň je potřeba provést rychlý přehmat rukou na bradlech a dorovnat silou tělo do rovného stoje na rukou.
Obr. 21 Veletoč na bradlech o stejné výši žerdí, upraveno dle Kubíčka (2012)
Veletoč na kruzích Jako poslední ukázku jsem vybrala veletoč na kruzích, který je znázorněn na obrázku 22. Je patrné, že stejně jako veletoč na bradlech o stejné výši žerdí i tento veletoč je v mnohém velmi rozdílný od
45
klasického veletoče na hrazdě. Jak je patrné z obr. 22 nahoře, gymnasta při sestupné a vzestupné fázi roztahuje kruhy od sebe. V poloze svisu dole a stojky nahoře má ruce v šíři ramen. Ze spodní části
obrázku
je
pak
patrná
práce
s kruhy
vůči
tělu.
Obr. 12 Veletoč na kruzích, upraveno z http://www.lboro.ac.uk/microsi tes/
46
4. Závěr Cílem mé práce bylo zpracovat a popsat poznatky týkající se metodiky a techniky gymnastického veletoče. Cíl se mi podařilo splnit. V první části jsem se věnovala historii sportovní gymnastiky, jejímu dělení a vývoji. Připojila jsem i historii a vývoj jednotlivých gymnastických nářadí. Celou touto první kapitolou jsem chtěla čtenáře uvést do obrazu, obeznámit je s prostředím, do kterého veletoč neodmyslitelně patří. V druhé části jsem se zaměřila na metodiku veletoče. Nejprve jsem čtenáře seznámila s motorickým učením, poté jsem popsala několik cviků na zpevnění a posílení, které mohou být využity k potřebám cvičenců či trenérů. Na závěr této části jsem čtenáře obeznámila s některými pomůckami a pomocnými nácviky, které gymnasté a gymnastky používají. Poslední část jsem věnovala technice veletoče. Popsala jsem postup, jakým se učí správná technika na hrazdě. Připojila jsem biomechanickou analýzu a na konci této kapitoly jsem čtenáře seznámila s jednotlivými druhy veletočů. Práci jsem psala na podkladě literatury a jiných zdrojů, ale také na základě vlastních zkušeností. I přes mé několikaleté působení ve sportovní gymnastice jsem si při vypracovávání této práce rozšířila obzory.
47
Seznam použitých zdrojů Baláž, J. a kol. (2005). Vybrané kapitoly z biomechaniky I. (2nd ed.) Bratislava, Slovakia: Peter Mačura - PEEM Janura, M. & Zahálka, F. (2004). Kinematická analýza pohybu člověka (1st ed.) Olomouc, Czechia: Univerzita Palackého v Olomouci Karas, V., Otáhal, S. & Sušanka, P. (1990). Biomechanika tělesných cvičení (1st ed.). Praha, Czechia: Státní pedagogické nakladatelství Praha Kovařík, V. (1974). Biomechanika tělesných cvičení (2nd ed.). Brno, Czechia: rektorát UJEP Brno Krištofič, J. (1996). Fyzikální aspekty sportovní techniky: Kinematická analýza vybraných cvičebních tvarů ze sportovní gymnastiky (1st ed.). Praha, Czechia: Karolinum Krištofič, J., Kubička, J., Novotná V., Panská Š., Skopová M., & Svatoň V. (2003). Gymnastika (1st ed.). Praha, Czechia: Karolinum Krištofič, J. (2004). Gymnastická průprava sportovce: 238 cvičení pro všestranný rozvoj pohybových dovedností (1st ed.). Praha, Czechia: Grada Krištofič, J. (2006). Pohybová příprava dětí: Koordinační a kondiční gymnastická cvičení (1st ed.). Praha, Czechia: Grada
48
Krištofič, J. (2008). Nářaďová gymnastika. Praha, Czechia: Česká obec sokolská Kubánek, B., Šopková, J. & Frömel, K. (1987). Programované učební postupy v akrobacii. Olomouc, Czechia: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, nositelky Řádu práce Kubička, J. a kol (1993). Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky (1st ed.). Praha, Czechia: Karolinum Kubíček, J. (2012). Biomechanická analýza veletoče. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Brno. Libra, J., Libra, M., Janoušek, V., Kubička, J., Mihule, J., Pohnertová, Z., ... Zámostná, A. (1973). Teorie a metodika sportovní gymnastiky: III. díl. (1st ed.). Praha, Czechia: Státní pedagogické nakladatelství Mitchell D., Davis, B. & Lopez, R. (2002). Teaching FUNdamental Gymnastics Skills (1st ed.). Champaign, United States of America: Versa Petr, O., Svatoň, V. a kol. (1983). Didaktika gymnastiky ve školní tělesné výchově. Praha, Czechia: Státní pedagogické nakladatelství Praha Rovná, X. & Varga, G. (1982). Teória a didaktika športovej gymnastiky: Cvičenia. Bratislava, Slovakia: Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského Strešková, E. (2008). Motorické učenie v športovej gymnastike (1st ed.). Bratislava, Slovakia: Vysokoškolský športový klub FTVŠ UK Lafranconi 49
Internetové zdroje GYMNET (2009) [Online]. Retrieved from http://www.gymnet.cz/ (accessed March 21, 2013) ISPORT GYMNASTICS. History of gymnastics. (2013) [Online]. Retrieved from http://gymnastics.isport.com/gymnastics-guides/historyof-gymnastics (accessed March 18, 2013) Bedřich, L., & Dovalil, J. (2009). Sylabus teorie a didaktika sportu I. Retrieved from http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js09/sylabus/web/ pdf/3.2._Motoricke_uceni_a_osvojovani_sport._dovednosti.pdf (accessed March 27, 2013) Loughborough Univerzity. Sports Biomechanics and Motor Control Research Group: Rings. [Online]. Retrieved from http://www.lboro.ac.u k/microsites/ssehs/biomechanics/gymnastics/rings.html (accessed March 18, 2013) SCIENCE photo LIBRARY. The leading provider of science images and footage (2013) [Online]. Retrieved from z http://www.sciencephoto.com/i mage/320527/530wm/P960752-Gymnast_swinging-SPL.jpg March 21, 2013)
50
(accessed
Resumé Téma mé bakalářské práce bylo analýza techniky a metodiky veletoče. Obsahem této práce je zpracování a popsání údajů týkajících se tématu. V první části jsem se věnovala historii sportovní gymnastiky a jednotlivých disciplín. Druhá část popisuje metodiku veletoče. Obsahuje také zásobník cviků vhodných pro nácvik veletoče. V poslední části jsem zkoumala techniku veletoče vzad, jeho biomechanickou analýzu a rozdíly mezi druhy veletočů. The theme of my bachelor’s work was The analysis of technique and methodology of giant. The content of this work is composing and describing data concerning the topic. In the first part I was dealing with history of sports gymnastics and individual events. The second part is focusing on complex description of methodology of giant. It covers specific exercises which are helpful for practicing the giant. And in the final part I examined the technique of giant, its biomechanical analysis and main differences between types of giant.
51
