Analýza rizik strojního zařízení

STUDIJNÍ MATERIÁLY

„Analýza rizik strojního zařízení“

Autor: Ing. Milan Rozkoš Seminář je realizován v rámci projektu „Správná praxe ve strojírenské výrobě“, registrační číslo CZ.1.07/3.2.05/05.0011

Vzdělávací modul:

Technická příprava strojírenské výroby Školení:

Analýza rizik strojního zařízení

Program a obsah

Strana

1. Právní předpisy pro uvádění strojního zařízení na trh a do výroby ....................................... 3 2. Povinnosti výrobce ke strojnímu zařízení ............................................................................. 4 3. Technická dokumentace ...................................................................................................... 6 4. Související technické normy ................................................................................................ 8 5. Identifikace nebezpečí a proces posuzování rizika ............................................................ 11 6. Způsob vyhodnocování rizika ............................................................................................ 14 7. Způsoby snižování rizika ................................................................................................... 16 8. Nácvik analýzy rizika ......................................................................................................... 19 Literatura ................................................................................................................................... 22

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 2/22

1. Právní předpisy pro uvádění strojního zařízení na trh a do výroby Zákazníci vyžadují různé výrobky pro různé účely a mají na tyto výrobky různé požadavky. Jedno však zůstává většinou stejné – požadavek na bezpečný provoz výrobků. V některých případech to vyžadují zákazníci, většinou se ale spoléhají na regulační roli státu (v našem prostředí navíc Evropské unie). Tito vydavatelé právních předpisů nezklamávají a pro regulovanou oblast (výrobky, které svým provozem můžou být nebezpečné) jich platí cela řada. Všechny zajišťují základní vůli uživatelů (viz obrázek 1), ne všechny však budou v tomto úvodu citovány. Obr. 1 Shoda produktu

Záměr

Užití a servis

Návrh a vývoj

Zákazník a jeho požadavky na kvalitu produktu Výroba Zboží

Strojní zařízení patří mezi stanovené výrobky a to, co je za ně považováno určuje legislativa:  nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, které rozpracovává požadavky  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES. Strojní zařízení je takový výrobek (viz NV 176/2008 Sb.) :  který je vybaven (bod 1) nebo má být vybaven poháněcím systémem, který nepoužívá přímo vynaloženou lidskou nebo zvířecí sílu, sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem stanoveného použití  nebo soubor (bod 2) uvedený v bodě 1, jemuž chybí pouze ty součásti, které jej spojují s místem použití nebo se zdroji energie a pohybu,  nebo soubor (bod 3) uvedený v bodě 1 nebo 2, který je schopen fungovat až po namontování na dopravní prostředek nebo po instalaci v budově nebo na konstrukci,  soubory strojních zařízení uvedené v předchozích třech bodech, nebo soubor neúplných strojních zařízení, které jsou za účelem dosažení stejného výsledku uspořádány a ovládány tak, aby fungovaly jako integrovaný celek  či soubor sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem zvedání břemen a jejichž jediným zdrojem energie je přímo vynaložená lidská síla,


České nařízení vlády vychází ze směrnice o strojních zařízeních, kterou Evropský parlament a Rada stanovuje požadavky na uvádění těchto výrobků na trh v Evropské unii. Důležité je uvědomit si, že pojem uvedení na trh, není platný pouze pro výrobce, Jde o jakékoliv první zpřístupnění strojního zařízení nebo neúplného strojního zařízení na trhu EU za účelem jeho distribuce nebo používání, ať za peníze nebo dokonce i bezplatně. Směrnici tedy musí respektovat i dovozci strojních zařízení ze zemí mimo EU. Pro stanovené výrobky platí nadále zákon 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. V tomto zákoně je v § 12 určen způsob posuzování shody a zároveň technické požadavky, které tyto (stanovené) výrobky musí splňovat. Tyto stanovené výrobky se musí označovat určeným způsobem. Výrobce stanovených výrobků, v našem případě strojního zařízení, musí splnit technické požadavky na tyto stanovené výrobky, aby je mohl uvést na trh, respektive do provozu. Za stanovené výrobky se podle zákona 22/97 Sb. vždy považují i výrobky, které jsou uváděny na trh jako použité nebo repasované. Pro označování výrobků platí dále Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008 , kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh. V tomto předpise je stanovena v příloze II grafická podoba známého označení shody „CE“. Aby zde nebyly jen citovány technické povinnosti, a aby jim byla dodána váha, výrobce by měl znát i dopady toho, když nebude povinnosti plnit a na toto neplnění přijde orgán dozoru. Směrnice Rady ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky 85/374/EHS je dosti tvrdá k výrobci zařízení. Jednak se zde stanovuje princip objektivní odpovědnosti. Vykazuje-li výrobek vadu, způsobí-li uživateli škodu, může být výrobce volán k odpovědnosti. Dále je zde dlouhý časový úsek, kdy se za škody odpovídá. Poškozená osoba má lhůtu tří let na to, aby požádala o náhradu škody. Tento časový úsek začíná běžet dnem, kdy poškozený zjistil škodu, závadu a totožnost výrobce. Teprve po deseti letech od dne uvedení výrobku do oběhu se výrobce nemusí bát toho, že bude volán k odpovědnosti za škody. Výrobce zařízení si samozřejmě musí uvědomit i zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Zde je stanoveno, že orgán dozoru uloží pokutu až do výše 50 milionů Kč tomu, kdo, uvede na trh výrobek, který je nebezpečný, nebo například neoznačí výrobek stanoveným způsobem.

2. Povinnosti výrobce ke strojnímu zařízení U stanovených výrobků se provádí v rámci uvádění výrobku na trh, respektive do provozu, nebo pro opakované použití, postupy a úkony k posuzování shody. Specifickými postupy posuzování shody jsou  posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem  posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou  posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků


      

posouzení systému kvality výroby nebo prvků systému kvality ve firmě autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním posouzení systému kvality výrobků nebo prvků systému kvality ve firmě autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou, dohled nad řádným fungováním systému kvality ve firmě autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku, posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků jiné postupy, obsahující i činnost akreditované nebo jiné osoby.

Stanovený výrobek může být uveden na trh nebo uveden do provozu pouze za předpokladu, že splňuje technické požadavky stanovené právním předpisem, po posouzení shody postupem stanoveným jím rovněž určeným. Některé základná povinnosti výrobce strojního zařízení naznačuje obrázek 2. Obr. 2 Zajistit splnění relevantních základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnost

Připojit označení CE

Zajistit technickou dokumentaci

Požadavky kladené na výrobce strojního zařízení

Vypracovat ES prohlášení o shodě a zajistit, aby toto prohlášení bylo přiloženo ke strojnímu zařízení

Poskytnout potřebné informace (návod k používání)

Provést příslušné postupy k posouzení shody

V určených případech se právními předpisy (nařízeními vlády) stanovuje povinnost vydat, nebo přiložit ke stanovenému výrobku ES prohlášení o shodě. Pokud se na výrobky vztahují právní předpisy EU, výrobek se označuje značkou CE. Tato značka má vyjadřovat splnění relevantních technické požadavků a dodržení stanoveného postupu posouzení shody. Výrobce má za povinnost v období desíti let od ukončení výroby, dovozu nebo uvádění na trh na vyžádání poskytnout orgánu dozoru dokumenty o posouzení shody. Pokud se výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku domnívá, nebo dozví, že jím dodaný nebo uvedený na trh nesplňuje relevantní požadavky právních předpisů, musí učinit potřebná opatření. Těmi je kromě uvedení výrobku do souladu i jeho stažení z trhu, byť by již byl dodán uživateli. Musí se udržovat informace o dodávajících subjektech, které mu předaly stanovený výrobek a rovněž evidenci subjektů, kterým sám předal stanovený výrobek. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 5/22

3. Technická dokumentace Nařízení vlády 176/2008 Sb. kromě jiného stanovuje sled činností při vytváření technické dokumentace. Výrobce strojního zařízení touto technickou dokumentací dokazuje, že jím vyráběné strojní zařízení splňuje požadavky uvedené v tomto nařízení vlády. Zpracovaná technická dokumentace musí být v jednom z jazyků EU. Pro použití jazyka při tvorbě návodu k obsluze se respektuje to, že musí být v úředním jazyku členského státu EU, ve kterém je strojní zařízení uváděno na trh nebo do provozu. Musí být "původním návodem k použití" nebo "překladem původního návodu k použití", přičemž k překladu musí být přiložen původní návod. 3.1 Technická dokumentace Složku technické dokumentace zpracuje výrobce podle toho, zda jde o strojní zařízení, nebo neúplné strojní zařízení. Příloha nařízení vlády číslo 7 rozsah pro oba případy určuje. Výrobce musí zajistit, aby stanovená technická dokumentace byla k dispozici státním orgánům po dobu nejméně 10 let od dne výroby posledního strojního zařízení nebo v případě poslední jednotky sériové výroby. Nutně nemusí být uložena na území EU a nemusí být trvale fyzicky k dispozici, ale ta osoba, která je uvedena v ES prohlášení o shodě ji musí v patřičné době kompletně předložit. V rámci technického nemusí obsahovat podrobné výkresy nebo další podrobné informace týkající se částí použitých při výrobě, jen s výjimkou těch informací, nutných pro ověření shody se základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti. Pokud nebude technická dokumentace na řádné vyžádání předložena, zpochybňuje se tím shoda s požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti pro dané strojní zařízení. Technická dokumentace se skládá ze tří složek: za prvé z konstrukční a výrobní dokumentace (viz dále), za druhé pro sériovou výroby definování vnitřních opatření, nutných pro zajištění shody strojního zařízení s právními požadavky a v poslední třetí řadě zprávy o vyhodnoceních nebo o výsledcích zkoušek prováděných výrobcem na součástech, příslušenství, na úplném strojním zařízení, které jsou nezbytné pro zjištění, zda strojní zařízení může být bezpečně smontováno a uvedeno do provozu po provedeném vývoji a konstrukci. Rozsah konstrukční a výrobní dokumentace strojního zařízení  celkový popis strojního zařízení  celkový výkres strojního zařízení a schémata ovládacích obvodů a příslušné popisy a vysvětlivky nezbytné pro pochopení provozu strojního zařízení  podrobné výkresy, resp. s výpočty, výsledky zkoušek, certifikáty, nezbytnými pro kontrolu shody strojního zařízení se základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti  dokumentace o posouzení rizika s uvedením postupu, s tím, že obsahuje seznamu základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti, které se vztahují na strojní zařízení a popis ochranných opatření provedených k vyloučení zjištěného nebezpečí nebo ke snížení rizik a popřípadě uvedení dalších rizik souvisejících se strojním zařízením  použité normy a ostatní technické specifikace, s uvedením základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti, které jsou v těchto normách zahrnuty  kompletní technické zprávy s výsledky zkoušek, provedenými výrobcem nebo jinými subjekty  kopie návodu k použití strojního zařízení,  dle charakteru prohlášení o zabudování pro začleněné neúplné strojní zařízení a příslušný návod k montáži tohoto zařízení Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 6/22

 

dle charakteru kopie ES prohlášení o shodě strojního zařízení nebo jiných výrobků zabudovaných do strojního zařízení kopie ES prohlášení o shodě

3.2 ES prohlášení o shodě ES prohlášení o shodě je dokumentem, kterým dává výrobce najevo, že právní požadavky na strojní zařízení splnil a že za něj v rámci regulované oblasti přebírá odpovědnost. Příloha 2 nařízení vlády stanovuje obsah tohoto prohlášení s tím, že má být respektován stav, v němž bylo strojní zařízení uvedeno na trh. Tak nebere výrobce odpovědnost za příslušenství a části, doplněné už provozovatelem. Z obsahu ES prohlášení o shodě je vhodné upozornit zejména na údaje o výrobci nebo zplnomocněném zástupci (včetně sídla obchodní firmy), údaje o jménu a adrese osoby, jež byla pověřena kompletací technické dokumentace (musí být usazena v EU) a pak popis a identifikace strojního zařízení, včetně obecného označení, funkce, modelu, typu, výrobního čísla a obchodního názvu. V dokumentu kromě dalšího musí být i věta s prohlášením, že strojní zařízení splňuje všechna příslušná ustanovení předpisu, resp. prohlášení o shodě s jinými předpisy EU. Často není strojní zařízení jen strojním zařízením, ale třeba zařízení pracujícím s nízkým napětím, nebo pracující v prostředí s nebezpečím výbuchu a pak ES prohlášení o shodě musí obsahovat údaje určené další legislativou. 3.3 Návod k použití V rámci návodu k použití musí výrobce popsat jak předpokládané použití strojního zařízení, tak vzít v úvahu i předvídatelné nesprávné použití. Při tvorbě návodu k použití se bere v potaz vzdělání a schopnosti chápání obsluhy. Především při přepokládané obsluze méně kvalifikovanými osobami se tomu přizpůsobí text a úprava návodu. Návod k použití musí obsahovat minimálně následující údaje.  údaje o výrobci nebo zplnomocněném zástupci  označení strojního zařízení, tak jak je uvedeno na samotném zařízení (vyjma výrobního čísla)  ES prohlášení o shodě nebo doklad, ve kterém je uveden obsah ES prohlášení o shodě s podrobnými údaji o strojním zařízení (bez uvedení výrobního čísla)  obecný popis strojního zařízení  uvedení nákresů, schémat, popisů a vysvětlivek nutných pro používání, údržbu a opravy strojního zařízení a pro kontrolu jeho správného fungování  popis stanovišť, která mají být obsazena obsluhou  popis předpokládaného použití strojního zařízení  uvedení výstrah týkající se nepřípustných způsobů použití, kterých se má provozovatel vyvarovat  návod k montáži, instalaci a připojení, včetně nákresů, schémat a prostředků upevnění a označení míst pro eventuální připevnění strojního zařízení  návod pro instalaci a montáž ke snížení hluku nebo vibrací  návod pro uvedení do provozu a používání strojního zařízení, resp. požadavky odbornosti obsluhy  údaje k dalším rizikům (zbytkové riziko)  pokyny týkající se ochranných opatření, která musí přijmout provozovatel, včetně OOPP  nástroje, který se může strojní zařízení vybavit  požadavky na zajištění stability během používání, dopravy, montáže, demontáže v době mimo provoz, zkoušení nebo v případě poruch Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 7/22

      

požadavky k zabezpečení bezpečné dopravy, manipulace a skladování, dále hmotnost strojního zařízení a jeho částí pro případ přepravy požadavky na nutné činnosti pro případ havárie nebo poruchy; resp. postup odblokování zařízení návod činností pro seřizování a údržbu prováděnou provozovatelem a požadavky preventivní údržby pokyny k bezpečnému provádění seřizování a údržby, včetně ochranných opatření, jež musí obsluha respektovat specifikace náhradních součástí, majících vliv na zdraví a bezpečnost obsluhy, předepsané informace o emisích hluku šířícího se vzduchem u strojní zařízení vyzařujícího neionizující záření, údaje o záření, kterému je vystavena obsluha a ohrožené osoby.

3.4 Prodejní dokumentace Výrobce musí vytvořit prodejní dokumentaci ke strojnímu zařízení tak, aby nebyla v rozporu s návodem k použití, pokud jde o zajištění zdraví a bezpečnosti. Pokud prodejní dokumentace popisuje výkonnost v rámci uvedení vlastností strojního zařízení, musí obsahovat stejné údaje o emisích, jako jsou uvedeny v návodu k použití.

4. Související technické normy Na právní předpisy pro strojní zařízení navazuje řada technických norem, z nichž opět mnoho je harmonizováno v rámci společných aktivit v rámci EU. Technické normy se dělí na normy typu A – základní bezpečnostní normy – se zásadami pro konstrukci všech strojních zařízení. Normy typu B – skupinové bezpečnostní normy – se zabývají už jen jedním pohledem na bezpečnost a používají se pro skupinu strojních zařízení. V rámci toho se normy typu B1 zabývají jednotlivými bezpečnostními hledisky ( např. hluk) a normy typu B2 se týkají bezpečnostních zařízení (např. ochranné kryty na strojním zařízení). Poslední typ norem C – bezpečnostní normy pro stroje – se již věnují jen požadavkům bezpečnosti u daného stroje/skupiny strojů. Schématicky tento model naznačuje obrázek 3. Obr. 3 Model typů norem


Dále jsou pro potřeby pracovníků technické přípravy výroby uvedeny některé hlavní technické normy, které by mohli využít při vývoji strojního zařízení ve firmě. Je jich mnohem více, každá norma obsahuje odkazy na další normy. Přehledy lze získat z webových stránek Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. ČSN EN ISO 12100 Bezpečnost strojních zařízení - Všeobecné zásady pro konstrukci Posouzení rizika a snižování rizika Určuje principy a metody pro dosažení bezpečnosti při vývoji strojního zařízení. Bude dále rozebrána v poslední kapitole. Je zároveň určena k tomu, aby byla použita jako základ při zpracování bezpečnostních norem typu B a typu C. Jde o normu typu A. ČSN EN ISO 13849-1 Bezpečnost strojních zařízení - Bezpečnostní části ovládacích systémů Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci, včetně Opravy 1, 2 a 3. Bezpečnostní požadavky a pokyny pro zásady konstrukce a integrace bezpečnostních částí ovládacích systémů, včetně návrhu software. Používá se bez ohledu na druh používané technologie a energie. Jde o normu typu B1. ČSN EN 13861 Bezpečnost strojních zařízení - Návod pro aplikaci ergonomických norem při konstrukci strojních zařízení. Obsahuje postup k dosažení souvislé aplikace různých ergonomických norem pro konstrukci strojního zařízení. Použije se v kombinaci s jinými normami. Použije se tam, kde neplatí jiná norma typu C. ČSN EN 61310-1 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Indikace, značení a uvedení do činnosti Část 1: Požadavky na vizuální, akustické a taktilní signály Použije se tam, kde není jiná norma pro řadu výrobků nebo specializovaná norma výrobku. Řeší rozhraní člověk-stroj s ohledem na výstražné signály, signály nebezpečí. Určuje rozhraní jako sestavu z ovládačů, pomocí nichž obsluha vyvolává funkce. a z indikačních zařízení, pomocí nichž obsluha přijímá informace. ČSN EN 61310-2 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Indikace, značení a uvedení do činnosti Část 2: Požadavky na značení Prezentuje požadavky na značení strojních zařízení, od všeobecných pravidel , identifikace strojních zařízení, po bezpečné používání a zabránění nebezpečím vznikajícím nesprávným připojením. ČSN EN ISO 6385 Ergonomické zásady navrhování pracovních systémů Obsahuje základní ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů s důrazem na lidské, sociální a technické požadavky. Hlavní ergonomická norma, ze které se odvozují další, týkající se navazujících problémů. ČSN EN 82079-1 Zhotovování návodů k použití - Strukturování, obsah a prezentace - Část 1: Obecné zásady a podrobné požadavky Obsahuje obecné zásady a podrobné požadavky na návrh a formulaci různých typů návodů k použití, použitelné pro různé produkty a zařízení. Nespecifikuje ovšem povinný obsah dokumentace dodávané společně se zařízením , produktem. Rozsah požadované dokumentace musí být určen podle povahy produktu nebo zařízení, jeho složitosti a dovednosti obsluhy či uživatele.


ČSN ISO 7000 Grafické značky pro použití na zařízeních - Rejstřík a přehled Obsahuje grafické značky použitelné na zařízeních. Grafické značky se umisťují na nebo na jeho částech, aby informovaly obsluhu o použití zařízení a jeho funkci. Slouží k jednotnému výkladu grafických značek a jejich správnému používání. ČSN EN 60204-1 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Elektrická zařízení strojů - Část 1: Všeobecné požadavky Platí pro používání elektrických, elektronických a programovatelných elektronických zařízení a systémů u strojů, které nejsou během činnosti přenosné rukou, včetně skupiny strojů, které pracují společně koordinovaným způsobem. Zařízení, na které se vztahuje začíná v místě připojení napájení k elektrickému zařízení stroje. Obsahuje pro typy strojů specifické požadavky pro zajištění přiměřené bezpečnosti. ČSN EN ISO 14122-1 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 1: Volba pevných prostředků přístupu mezi dvěma úrovněmi Součástí jsou obecné požadavky pro bezpečný přístup ke strojům, doporučení ke správné volbě prostředků přístupu, pokud přístup ke strojům není možný přímo ze země nebo podlahy. Využívá se pro všechny druhy stacionárních a mobilních strojních zařízení, kde se technicky řeší přístup ke stroji. Norma typu B. ČSN EN ISO 14122-2 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 2: Pracovní plošiny a lávky Platí pro pracovní plošiny a lávky, pokud jsou součástí stroje, rovněž v případě dočasného upevnění. Norma typu B. ČSN EN ISO 14122-3 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 3: Schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí Obecné požadavky pro bezpečný přístup ke všem typům strojů a strojních zařízení, včetně mobilních, u nichž jsou schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí součástí stroje. Ovšem používají se i schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí určené ke stroji, u něhož nejsou trvale upevněny a které mohou být při některých operacích odstraněny nebo odsunuty ke straně . Norma typu B. ČSN EN ISO 14122-4 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 4: Pevné žebříky Tento předpis má v sobě zakotveny požadavky pro bezpečný přístup ke strojům s ohledem na pevné žebříky. Norma platí také pro žebříky, které nejsou trvale upevněny ke stroji. Norma typu B. ČSN EN ISO 15667 Akustika - Směrnice pro snižování hluku kryty a kabinami Obsahem je výkonnost krytů a kabin navrhovaných ke snížení hluku strojního zařízení. Určuje akustické a funkční požadavky, které musí být zajištěny. Zaměřuje se na kabiny pro ochranu obsluhy a volně stojící kryty zakrývající stroj.


5. Identifikace nebezpečí a proces posuzování rizika V úvodu bylo naznačeno, že jednou ze součástí povinné dokumentace ke strojnímu zařízení je analýza rizik. Jde o značně složitý proces, který často nebývá u výrobců zařízení dobře zvládnut. Jaké jsou vlastně důvody pro vyhodnocování rizik? Ukazuje se totiž, že všechny procesy jsou zatíženy riziky. Oproti dřívějším dobám se dokonce objevují zcela nová rizika jako odraz změn v technologiích a jako průvodní jev pokroku. Rizika z oblasti technické tak můžou dnes dostávat charakter až katastrofických hrozeb. Nároky na bezpečnost se globálně ve světě zvyšují a jsou daleko od dob nebezpečných strojů z počátků průmyslové revoluce. Bezpečné výrobky se stávají součástí vnímání sociální odpovědnosti (viz americké přístupy k ošetření rizik u výrobků, aby se výrobci vyvarovali placení velkých náhrad – kočka v mikrovlnce, sáček není hračka, výstražné nápisy i v luxusních automobilech atd…). Účinným nástrojem pro optimalizaci opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany je zde management rizik. Jde o vysoce odborné činnosti, které mají najít rovnováhu mezi subjektivními názory na rizika a objektivními potřebami na jejich řešení. Jako bezpodmínečné se jeví řešit u výrobce management rizik ustaveným týmem zainteresovaných pracovníků. Pohled externího specialisty může být jednostranný. Navíc se při týmovém přístupu k managementu rizik dosáhne psychologické odpovědnosti za výsledek. Členové týmu by měli nejen odbornou znalost produktu, ale i znalosti o procesu použití, nebo znalosti z řešení rizik obdobných zařízení. Za nebezpečí se považuje u zařízení jakýkoliv potencionální zdroj úrazu. A riziko je vyjádřením míry ohrožení, Riziko je vždy kombinací závažností možných dopadů, škod, úrazů a pravděpodobnosti výskytu nebezpečné situace. Dopady, tedy škody z rizik mají různý charakter, od primárně řešených škod na zdraví a újmě na životě, tak i dopadů na životní prostředí a na majetek (uživatele, obecně společnosti). Závažnost dopadů, pravděpodobnost vzniku škody bývají determinovány více okolnostmi, u nichž může docházet k různému řetězení nebo sdružování, vzájemnému ovlivňování. Zkoumáním závažností dopadů a pravděpodobnosti výskytu nevěnuje analýza rizik. Tato analýza rizik je základem managementu rizik a výstupem j jejich aktivit je odborný odkad rizik, v našem případě zařízení. V prvé fázi analýzy rizika se identifikují nebezpečí jako základy vnímání nebezpečí. Každé nebezpečí odráží povahu svého zdroje. A zdrojem ohrožení u zařízení je každý jeho prvek, který může vyvolat minimálně jedno nebezpečí a být tak jeho příčinou. Zdroj ohrožení má jako inherentní vlastnost schopnost vyvolávat nebezpečí a to buď svou samou podstatou (např. rotující část, řetěz, pohyblivé lano), nebo až po zásahu externích vlivů (prasklá páčka je ostrá, přes prasklé sklo není vidět na cestu, příliš nafouknuté pneumatika praskne atd.). Těmito externími vlivy samozřejmě můžou být i působící přírodní živly, zásahy lidí, reakce na nevyhovující prostředí atd. Nebezpečí se buď týmově definují nebo se využívají různé seznamy či přehledy. Jako nejzávažnější se uvažují zdroje ohrožení, které vedou ke smrti, závažným - nebo vůbec – úrazům, uvolňující velkou energii, akumulují ji před uvolněním, vedoucí k destrukci zařízení nebo i okolí. Tým se snaží určit pro zařízení nebezpečné situace, které se u zařízení, nebo v jeho prostoru, okolí, můžou přihodit. Jako základ všech aktivit jsou vždy brány již poznané situace a stavy, kde je již i pravděpodobnost výskytu nejen odhadem, ale vlastně záznamem objektivní skutečnosti. Obrázek 4 znázorňuje schématicky postup identifikace nebezpečí, posuzování rizik a stanovování opatření. Stejně složitý je i proces posuzování rizik. Neexistují globální a jednoduché návody, tým bude muset zvolit metodiku, které nejvíce věří a která nejvíce bude odpovídat konkrétnímu zařízení. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 11/22

Obr. 4 Strategie řízení rizik Start

Určení limitů pro stroje Předvídatelné všechny možné operace a použití stroje

Možné?

ne

Zjistit příslušné informace a zajistit posudky

ano

Identifikace rizika Určit všechny nebezpečné situace, poté pro každé nebezpečí Odhad rizika, úroveň rizika na základě nebezpečí Hodnocení rizika

Riziko přijatelné?

ne

Pro dané nebezpečí přeprojektovat, realizovat dodatečná opatření

ano

Realizace bezpečnostních opatření a prokázání jejich přiměřenosti

Opatření přijatelná? ano

ne

Určení, zda jsou výkonové a funkční charakteristiky bezpečnostního opatření vhodné pro daný stroj a druh jeho použití

Konec Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 12/22

Při této činnost se určují oba prvky rizika. Prvním prvkem je druh a závažnost možné škody, které může nastat při projevení se hodnocené nebezpečné události, zvažují se možné dopady. Dalším prvkem je pravděpodobnost výskyty zvažované škody či dopadu. K posouzení se musí zvolit způsob odhadu jednotlivých dílčích prvků. Samozřejmě lze opět efektivně využit dosavadních zkušeností s podobným nebo generačně předchozím zařízením. Ovšem takové zařízení musí být jednak k dispozici a jednak by měly být dostupná data o škodách a dopadech a počtech jejich výskytu. Zvažované škody se nejprve kategorizují:  škody na zdraví a životě  škody na životním prostředí  škody na majetku  jiné škody (např. goodwill - dobré vztahy se zákazníky, jméno firmy, pověst firmy, škody na renomé firmy, škody na obchodní značce, znehodnocení produktu). Při odhadování závažnosti škod se berou v potaz nejen bezprostřední následky, ale i ty, které se projeví až po čase. Zvažuje se přitom i rozsah způsobených škod nebo rozsah předpokládaných dopadů. Dalším posuzovaným faktorem je pravděpodobnost výskytu škod, dopadů. I zde, pokud nejsou k dispozici použitelná data, jde o složité odhadování. Lze brát v potaz jak předpokládanou četnost výskytu, ale také doba trvání nebezpečné situace. V potaz lze brát schopnost vyvarovat se projevu nebezpečné situace, či možnost jakékoliv eliminace uvažovaných škod. Pokud dojde na kvantifikaci doby trvání, tak zde lze poměrně objektivně čas určit na základě zkušeností nebo výpočty. Skutečné odhady pravděpodobnosti můžou v reálném životě být vyšší, neboť v mimořádných situací dochází k výskytu více nebezpečných situací, vzájemně se ovlivňujících a pak je působení například rychlejší, ale zase je způsobený dopad mnohem ničivější. Všechny zmiňované složky rizika se převádějí na číselné hodnoty. Lze použít i subjektivní popis, ale ten je nepřehledný a vyžaduje přesný způsob posouzení rizika. U rizika vyjádřeného kvantifikovanou hodnotou se lépe pracuje se stupni závažnosti. Základním doporučeným vzorcem pro výpočet rizika budiž: Riziko (R) = závažnost (V) x pravděpodobnost (P) (viz např. obrázek 5) R=VxP Pravděpodobnost vzniku pak může být funkcí četnosti výskytu (F) , pravděpodobnost vzniku nebezpečné škody (I) a možnosti zmírnění škod ( E ) . P = (F, I, E ) Obr. 5 Pojetí služek rizika RIZIKO

ZÁVAŽNOST ÚRAZU

PRAVDĚPODOBNOST VÝSKYTU Vystavení osoby nebezpečí

Týká se uvažovaného nebezpečí

Může být vyvolán uvažovaným nebezpečím

Výskyt nebezpečné události

Možnost vyvarování se nebo omezení úrazu


6. Způsob vyhodnocování rizika Při vyhodnocování rizika se slučuje pohled na prvky rizik. Rizika se často vyhodnocují pomocí matic. Kvantifikované výsledky analýzy rizika (R) se vyhodnocují z pohledu kombinace pravděpodobnosti vzniku škody a závažnosti škody. Velice oblíbené a vlastně poměrně jednoduché je zařazení rizik do matice rizika (viz například obrázek 6). Obr. 6 Matice rizika

K určení rizik se využívají tři způsoby. Slovně se definuje stupeň rizika (viz dále uvedená škála), tím se souhrnně označuje skupina rizik, má mít jasné poslání a opět psychologicky působit na lidi. Druhým způsobem je číselné vyjádření s tím, že nejnižší hodnota přináleží nejmenšímu riziku a nejvyšší hodnota riziku nepřijatelnému. Nedoporučuje se využívat nulu, aby nevznikl dojem žádného rizika, neboť u zařízení se vždy projevují nějaká rizika. Třetí způsob má opět zapůsobit na lidi a jejich smysly a je to barevné značení. Zde lze využít celou řadu možností. Buď známé použití barev semaforu, kde červená značí opěr riziko nepřijatelné. K jeho zvýraznění se občas používá barva černá, evokující smrt. A občas se pro nízká a základní rizika používají tyrkysové nebo blankytné barvy. Při práci v tabulkových editorech se vhodně použije nabízené podmíněné formátování. Samozřejmě, ke zvýšení účinku lze v matici využít současně všech tří způsobů popisu stupně celkového rizika – políčko matice má barvu, číslo a popis stupně. Tým volí nejen způsob označení rizika, ale i rozsah, nejčastější je pětistupňové, ale může být i jemnější, kdy se zvažují kombinace pěti levelů pravděpodobnosti a pěti levelů závažnosti. Základní rozdělení počítá s kombinacemi jen tří úrovní. Z uvedeného vyplývá, že matice rizika nemá jen jedno řešení. Tým si volí svou, zase na základě zkušeností a tak, aby se dobře definovala následná opatření. Nastavené stupně rizik se však obecně pohybují ve škále:  Bezvýznamné riziko  Nepatrné riziko  Malé riziko  Závažné riziko  Nepřijatelné riziko Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 14/22

Pro lepší zařazování rizik je vhodné uvádět pro dané posuzované zařízení příklady, které popisují daný stupeň rizika ve zvolené škále. S využitím literatury (viz Management rizik v průmyslové praxi) lze například definovat tuto jednoduchou škálu rizik (viz obrázek 7). Obrázek 7 Možná škála celkového rizika

Závažnost škody

Nejvyšší závažnost

Nejnižší závažnost

Následkem jsou těžké úrazy/nemoci, smrt



Lze si představit výskyt

Informace o výskytu

Data o výskytu

Následkem jsou úrazy/nemoci





Data o výskytu

Jen drobné úrazy jako následek





Data o výskytu

Nejméně pravděpodobný vznik škody

Pravděpodobný vznik škody

Pravděpodobnost vzniku škody Existují i jiné způsoby vyhodnocení rizika, ale ty bývají často složitým multikriteriálním vyjádřením složek a prvků, které se berou v potaz při analýze rizika. Pak lze říci, že celkové riziko je jejich funkcí. Například jak dále: R = (h1v*V, h2P*P, h3F*F, h3I *I, h4E *E ), kde hix jsou nastavené koeficienty váhy složek rizika. U těchto multikriteriálních hodnocení se občas používá sčítání složek, místo násobení, které je typické pro použití maticového posuzování rizika. Pro svou náročnost a zavádějící roli váhy složek, se tyto jiné způsoby vyhodnocování rizik používají jen velmi ojediněle. Jsou velice nepraktické, zavánějí spíše akademickým přístupem, než použitím selského rozumu praktiků v týmu. Jedním z možných způsobů analyzování rizika je využít metodu „what – if“, česky se dá nazvat „Co se stane, když…? Při se pracuje týmově, opět, aby se využila synergie jak specialistů, tak praktiků (výhodná je účast pracovníků servisního oddělení). Pro záznam lze využít formulář, uvedený v obrázku 8. Tým brainstormingovým způsobem debatuje o tom, co se vše se zařízením může stát. Klade přitom otázky, směřující k tomu, aby účastníci dokázali popsat možné problémy s užíváním zařízení, zaměřují se na potencionální nehody, vznikům úrazů a možné smrtelné nehody. Popisují, k jakým disfunkcím může dojít , jak můžou být porušována ochranná opatření. Kladou se otázky začínající „Co se stane, když…….?“. Tato metoda je založena na schopnosti dobře pracovat v týmu a na momentální schopnosti asociovat a generovat nápady. Výsledkem aktivit týmu popisy možných problémů ve formě otázek a odpovědí, Dalším výstupem je seznam navrhovaných doporučení pro prevenci problémů se zařízením a pro zmírnění dopadů. Může být definována celá řada nebezpečných Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 15/22

situací a k nim ihned navržena přijatelná opatření. Výsledky práce týmu obdrží již specialisté, kteří s návrhy pracují a dotahují ochranná opatření do finální fáze. Obr. 8 Formulář pro analýzu „what-if“

Analýza „what-if“ Co se stane, když….?

pro zařízení:

Okamžitý stav systému/zařízení

Mezní dopad

Bezpečnostní opatření

Upozornění v návodu k obsluze

Výhodou metody “what-if“ je použitelnost i pro jiné potřeby, než analýzu rizik pro účely technické dokumentace a založení složky strojního zařízení. Jde tímto sledem otázek a odpovědí řešit na pracovišti obecná rizika práce, zvažovat rizika plánovaných změn a rizika při realizaci projektu. Dá se očekávat pro jednoduchost metody i využití v rámci aplikace kapitoly 6.1 připravované normy ISO 9001:2015, V této revidované normě systému managementu se bude po vedení firmy vyžadovat analýza rizik a příležitostí (viz ISO/DIS 9001:2014). Ptaní se „co se stane, když v procesu nenastane…..?“, nebo „co se stane, když v systému nezajistíme…..?“ a odpovídání si na tyto otázky může být jedna z cest, jak tyto nové požadavky ve firmě jednoduše splnit. Příklad použití je uveden v tabulce 1. Tabulka 1 Příklad použití analýzy „what-if“ pro rypadlo. Co se stane, když…. Okamžitý stav systému/zařízení Mezní dopad Bezpečnostní opatření Upozornění v návodu k obsluze

… není známo těžiště bedny s rypadlem? Při nevhodné manipulaci může dojít k vysmeknutí z lan. Smrt, zavalení kolemjdoucích. Vyznačení těžiště na bedně, vyznačení směru uchycení lan při manipulaci. Doplnit schéma uchycení v návodu a fotografii s odkazem na značku těžiště rypadla v zabalené bedně. Doplnit upozornění na vymezení místa pro manipulaci a zákaz průchodu kolem bedny při manipulaci, zdvihání atd.

7. Způsoby snižování rizika Po definování rizika se tým začne zabývat tím nejdůležitějším, reakcí na zjištěná rizika prováděním potřebných opatření. Pro dříve uvedenou základní škálu rizik lze obecně přiřadit následující postup, který tým modifikuje podle konkrétního zařízení a naléhavosti zavedení produktu na trh.  Bezvýznamné riziko Není nutné žádné opatřením, vyhodnocené riziko nevyžaduje bezprostřední zásah. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 16/22

 Nepatrné riziko Sice není nutné bezprostředně provést jakýkoliv zásah, ale je vhodné si připravit řešení, které by bez větších nákladů dokázalo zabránit v případě potřeby zvýšení rizika. Je nutné sledovat skutečná data a výskytu a v případě projevení reagovat připraveným řešením.  Malé riziko Provádí se zásah ke zmírnění rizika. Provádí se v dostupném časem a za sledování nákladů na prováděné řešení. Pokud by v analýze rizika vycházely závažné dopady nebezpečné situace, hledají se skutečná data k četnosti výskytu. Pokud se riziko zvýší, opatření se zavádí ihned.  Závažné riziko Je nezbytně nutné provést zásah ke snížení rizika. Zásah do zařízení se prování urgentně a nehledí se na náklady, důležitější je bezpečné zařízení a nižší dopady škod, než náklady na realizaci. Závažnost rizika si musí realizační tým uvědomit a podřídit mu prováděné aktivity. Pokud by se nenašla cesta snížení rizika, práce se zastavují, dokud není nalezeno řešení.  Nepřijatelné riziko Musí se co nejdříve a důsledně snížit riziko alespoň o jeden stupeň. Původní řešení se nerealizuje, nebo se na něm přestává pracovat a hledá se nové. Pokud je jistota, že nově navrhované řešení snižuje riziko, práce pokračují. Opatřením se věnuje vysoká důležitost, rozsah a plnění termínů při provádění opatření se bedlivě sleduje a vyhodnocuje. Opatření mají nejvyšší prioritu a pro zdárnost řešení se neprodleně poskytují veškeré potřebné zdroje. Nejúčinnější jsou konstrukční opatření, která rizika sníží případně úplně jej eliminují. Jsou však náročná na realizaci, neboť vývoj zařízení se prodlužuje a na většinou se tím i prodražuje cena produktu. Jde však o preventivní zásah, který identifikované riziko jednou provždy změní nebo odstraní. Náklady na změnu konstrukce ve fázi vývoje ovšem vychází levněji, než když se řeší jako reakce na reklamace, havárie zařízení nebo jiné nežádoucí mimořádné situace produktu (srovnejme například se svolávání automobilů v reakci na havárie vozů nebo smrtelné nehody jejich řidičů, kromě vynaložených peněz musí pak automobilka obětovat svou pověst spolehlivého výrobce). Pro konstrukční opatření se tým rozhodne i tehdy, kdy to vyžadují právní požadavky na zařízení. V tomto případě se pak dosažený stav označuje jako „zabudovaná bezpečnost“. Tato bezpečnost zařízení je účinná, je trvalá a hlavně nezávislá na externích vlivech (na mysli zde mějme nežádoucí chování lidí, zejména obsluhy zařízení). Konstrukční řešení rizik by mělo být zvažováno jako první a mělo by být podporováno managementem výrobce zařízení. Ostatní možná opatření jsou méně účinná a jejich zavedení se musí vždy přizpůsobit zařízení a účelu jeho použití. Musí se zvolit jejich přijatelná forma, aby pro jejich komplikovanost, složitost, dodatečnou funkci, nebyly vyrušovány nebo přehlíženy obsluhou zařízení. Tato opatření se souhrnně nazývají ochranná. Provádí se technická opatření pro omezení působení neodstranitelných zdrojů ohrožení. Snahou může být omezit jejich dopad jen na omezený (vymezený) prostor. Aplikují se bezpečnostní funkce, které indikují hrozící se nebezpečí. Účinnost ochranných opatření bývá obecně nízká, v případě zásahu lidského faktoru až nulová. Takovými ochrannými a doplňkovými opatřeními můžou například být:  Použití ochranných krytů, ochranných zařízení  Doplnění zařízení pro nouzové zastavení zařízení  Zařízení pro zachycení padajících osob Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 17/22

  

Zařízení a koridory pro bezpečný přístup ke stroji Zařízení pro okamžité odpojení energie a jiných médií Zvukové a světelné signalizace mimořádných stavů

V neposlední řadě výrobce může snížit rizika upozorněním na ně. Tím, že si pracovníci rizika uvědomí, se jim budou vyhýbat a tak se při výpočtu čísla rizika sníží hodnota čísla vyjadřujícího možnou četnost výskytu. K upozorňování na rizika se využívají jak návody k obsluze, tak symboly a barvy na zařízení. V návodech se na bezpečnostní pokyny vhodně upozorňuje (tučný text, symboly a piktogramy). K upozorněním dnes slouží i obaly, přídavné nálepky, vizualizační prvky pro dílnu. Stejně tak se symboly s vyznačením nebezpečných míst doplňují na zařízení. Nebezpečná místa, části stroje, zóny se barevně odlišují. Samozřejmě že v tomto případě štafetu odpovědnosti přebírá firma uživatele, které značení musí udržovat, případně obnovovat. Obrázek 9 ukazuje použití barev v rámci doplňkových a ochranných opatření. Obr. 9 Barvy a signály

Pokud výrobce po analýze rizik provede zabudování bezpečnosti do zařízení, případně definuje a zavede bezpečnostní ochranu a doplňková ochranná opatření, pojistí se vydáním informací pro užívání a to i symboly na zařízení a přes to vše, ještě neošetří nějaké riziko, pak takové riziko se označuje za zbytkové. Zbytkové riziko by mělo být co nejmenší a jeho dopady by neměly být vážné. I přes tuto marginálnost by měl výrobce zařízení hledat cesty k jeho dalšímu snížení. Technika i technologie se přece stále vyvíjejí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 18/22

V rámci snížení možných i skutečných dopadů z provozu zařízení především na obsluhu, se výrobce podílí na definování opatření u uživatele zařízení. K tomu mu slouží návod k obsluze. Jde o definování doporučených nebo určených postupů práce, manipulace, dopravy, údržby, servisu a vlastně rovněž instalace. Předepisují se osobní ochranné prostředky a rozsah a případně perioda školení obsluhy. Na efektivnost opatření u uživatele však nesmí výrobce strojního zařízení spoléhat jako na jedinou záruku nulových dopadů nebezpečných situací. Stále jsou primární technická, konstrukční a ergonometrická opatření. Je zde důležité ještě říci, že při zavádění konstrukčních a funkčních opatření se musí posuzovat, zda toto není novým zdrojem ohrožení. Technici musí ověřovat dostatečnost opatření a jejich účinnost nejen výpočty, odhady, ale hlavně sbíráním dat z provozu.

8. Nácvik analýzy rizika Při aplikaci analýzy rizika pro strojní zařízení bude postupováno dle harmonizované normy (viz ÚNMZ) ČSN EN ISO 12100. Při vlastní analýze rizik se postupuje tak, že se nejdříve zvažuje bezpečnost strojního zařízení během všech etap předpokládané životnosti, pak se sleduje schopnost zařízení vykonávat svou funkci, dále se sleduje použitelnost strojního zařízení a až jako poslední se zvažují výrobní a provozní náklady zařízení včetně nákladů na jeho konečnou likvidaci. Obrázek 10 schématicky znázorňuje jednoduchý postup, kdy od identifikace nebezpečí a posouzení rizika se přejde k definování opatření na zařízení. Obr. 10 Vizualizace nebezpečí – riziko - opatření

V rámci analýzy rizika se určují mezní hodnoty strojního zařízení, s pomocí příloh normy se identifikují možná nebezpečí, k nim se provede odkad rizika jako základ pro hodnocení rizika. Při určování mezních hodnot se bere v potaz používání zařízením jeho provozní režimy, úroveň kvalifikace obsluhy, osoby pohybující se v prostoru vymezeném pro strojní zařízení. Dále se bere ohled na dobu práce zařízení, zpracovávané materiály. Nebezpečí se definují pro etapu dopravy, montáže a instalace, uvádění do provozu, etapu standardního provozu zařízení a rovněž pro etapu vyřazení z provozu, demontáže a likvidace zařízení. Při identifikaci nebezpečí se zvažuje působení obsluhy na zařízení, možné stavy stroje (tím se míní i poruchy a přerušená dodávka energií), nepřepokládané chování obsluhy, předvídatelné stavy selhání zařízení. Nebezpečí se řeší například v následujících kategoriích:  Mechanická nebezpečí  Elektrická nebezpečí  Nebezpečí pneumatická a hydraulická  Tepelná nebezpečí Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 19/22

      

Nebezpečí hluku Nebezpečí vibrací Nebezpečí záření Nebezpečí materiálů, látek, včetně chemických látek a chemických směsí Ergonometrická nebezpečí Nebezpečí spojená s prostředím, v němž je strojní zařízení provozováno Kombinovaná nebezpečí (např.: vysoká námaha při vysoké teplotě)

Pro nebezpečné situace je v normě řada obrázkových ukázek, takže tým je veden příklady a asociacemi s analogickým strojním zařízením. Pro záznam nebezpečí a definování hodnoty rizika existuje celá řada metod a formulářů. K identifikaci nebezpečí lze využít například jednoduchý formulář uvedený v obrázku 11. Obr. 11 Formulář pro odhad rizika Firma

Tým

Datum

Zařízení Činnost

Nebezpečí

Osoby v ohrožení

Opatření k ovládnutí rizika

Úroveň rizika

Velikost rizika

Po analýze rizik se zvažuje odhad rizika a podle něj se pak volí celá soustav opatření k jejich odstranění nebo snížení. Využít lze formulář dle obrázku 12.  Provede se zhodnocení rizika  Volí se postupy snížení rizika (viz dále)  Rizika se porovnávají Pro snížení rizika se volí postup uvedený v kapitole 6.1 normy. Primárně se uplatní zabudovaná bezpečnost a volí se tedy technická a konstrukční opatření. Konstrukčně se upravují vlastnosti strojního zařízení. Sekundárně se ke snížení rizika tam, kde to nejde předchozím způsobem, volí bezpečnostní ochranná opatření a případně navíc doplňková ochranná opatření. Když ještě zůstávají další neošetřená rizika, terciárně se definují informace pro užívání strojního zařízení. Stanoví se pracovní postupy, umístí se výstražné symboly, určují se osobní ochranné prostředky, zveřejňující (vizualizují) se výstrahy ke zbytkovým rizikům.


Obr. 12 Formulář pro odhad rizika Firma

Zařízení

Formulář pro odhad rizika

Číslo nebezpečí

Identifikační číslo

Datum

Označení nebezpečí

Životní etapa zařízení

Nebezpečný prostor

Ohrožené osoby

Provozní stav stroje

Počáteční riziko

Popis nebezpečné situace

Závažnost možné škody na zdraví Četnost a doba trvání ohrožení Možnost vyhnout se nebezpečí Pravděpodobnost výskytu nebezpečné situace

Krok 1

Opatření v rámci zabudované bezpečnosti

Velikost rizika

Snížené riziko po opatření

Popis opatření


Krok 2

Bezpečnostní ochrana a dodatečná opatření

Velikost rizika

Snížené riziko po dodatečném opatření

Popis opatření


Krok 3

Informace pro používání

Velikost rizika

Zbytkové riziko

Popis opatření

Validace


Velikost zbytkového rizika

Opatření jsou účinná

ano – ne

Datum, podpis


Literatura DVOŘÁK, R. a kolektiv, Management rizik v konstrukci výrobních strojů, Praha, MM publishing, 2009, ISSN 1212-2572 Zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, číslo 22/1997 Sbírky zákonů, Praha, 1997 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, číslo 102/2001 Sbírky zákonů, Praha, 2001 Nařízení vlády o technických požadavcích na strojní zařízení, číslo 176/2008 Sbírky zákonů, Praha, 2008 Směrnice Rady ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, číslo 85/374/EHS, dostupné z EUR-lex, 1985 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES, číslo 2006/42/ES, dostupné z EUR-lex, 2006 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93, číslo 765/2008/ES, dostupné z EUR-lex, 2008 ČSN ISO 7000 Grafické značky pro použití na zařízeních - Rejstřík a přehled, Praha, ÚNMZ, leden 2005 ČSN EN ISO 6385 Ergonomické zásady navrhování pracovních systémů, Praha, ÚNMZ, září 2004 ČSN EN ISO 12100 Bezpečnost strojních zařízení - Všeobecné zásady pro konstrukci Posouzení rizika a snižování rizika, Praha, ÚNMZ, červen 2011 ČSN EN ISO 13849-1 Bezpečnost strojních zařízení - Bezpečnostní části ovládacích systémů - Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci, Praha, ÚNMZ, prosinec 2008 ČSN EN ISO 14122-1 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 1: Volba pevných prostředků přístupu mezi dvěma úrovněmi, Praha, ÚNMZ, duben 2002 ČSN EN ISO 14122-2 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 2: Pracovní plošiny a lávky, Praha, ÚNMZ, duben 2002 ČSN EN ISO 14122-3 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 3: Schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí, Praha, ÚNMZ, duben 2002 ČSN EN ISO 14122-4 Bezpečnost strojních zařízení - Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením - Část 4: Pevné žebříky, Praha, ÚNMZ, srpen 2005 ČSN EN ISO 15667 Akustika - Směrnice pro snižování hluku kryty a kabinami a volně stojící kryty zakrývající stroj, Praha, ÚNMZ, srpen 2001 ČSN EN 13861 Bezpečnost strojních zařízení - Návod pro aplikaci ergonomických norem při konstrukci strojních zařízení, Praha, ÚNMZ, červen 2012 ČSN EN 60204-1 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Elektrická zařízení strojů - Část 1: Všeobecné požadavky, Praha, ÚNMZ, červen 2007 ČSN EN 61310-1 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Indikace, značení a uvedení do činnosti - Část 1: Požadavky na vizuální, akustické a taktilní signály, Praha, ÚNMZ, září 2008 ČSN EN 61310-2 ed. 2 Bezpečnost strojních zařízení - Indikace, značení a uvedení do činnosti - Část 2: Požadavky na značení, Praha, ÚNMZ, září 2008 ČSN EN 82079-1 Zhotovování návodů k použití - Strukturování, obsah a prezentace - Část 1: Obecné zásady a podrobné požadavky, Praha, ÚNMZ, květen 2013 ISO/DIS 9001 Quality management systems — Requirements, Ženeva, ISO, červenec 2014


Analýza rizik strojního zařízení

Recommend Documents