Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
ANALÝZA REÁLNÉ KONVERGENCE ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ SKUPINY (P R ÁC E ST U DE NT Ů M AG I ST ER S KÉ H O ST UD I A )
Robert Černý
1
Abstrakt Pomocí zvoleného regresivního modelu lze konstatovat, že v letech 2004–2008 došlo k β - konvergenci zemí V4 k uskupení EU-15. To však neplatilo pro krizové období 2008– 2012, ve kterém zaostávalo především Maďarsko. To nakonec muselo vyhledat mezinárodní pomoc. Obecně konvergovaly země V4 více k zemím jižní Evropy, než k zemím západní a severní Evropy. V krizovém období se nejvíce dařilo Polsku a Slovensku, které ležely vždy vysoko od regresivní přímky. Česká republika se po letech růstu dostala do stagnace především kvůli nízké domácí spotřebě a investicím.
Klíčová slova Ekonomický růst, reálná konvergence, regresivní analýza, Visegrádská čtyřka.
JEL klasifikace F430, O110, O470, O520
Abstract By the help of regression model, one can state that in years 2004–2008 countries of V4 reached β - convergence with EU-15. However, this did not hold for the critical period in 2008–2012 when mainly Hungary lagged behind. At the end Hungary had to seek international help. Generally V4 countries converged more to the countries of southern Europe than to the countries of western and northern Europe. In the period of crisis, the most successful was Poland and Slovakia, which always lay up from the regression line. The Czech Republic after the growth became to stagnation mainly because of law domestic consumption and investment.
Keywords Economic growth, Real convergence, Regression analysis, The Visegrad Group.
JEL Classification F430, O110, O470, O520
2
Úvod Třináct let od rozpadu sovětského bloku vstoupily první postkomunistické země do Evropské unie. V roce 2004 se kromě Pobaltských států, Slovinska, Malty a Kypru staly členem EU také Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, které tvoří středoevropský útvar známý jako Visegrádská skupina. Vstup do EU znamenal pro každou příchozí zemi nové ekonomické a politické možnosti a výhody, stejně tak jako úskalí a problémy. Přístup na velký vnitřní trh nabízí všem zemím možnost, jak získat odbyt pro své zboží a služby, na druhou stranu větší počet firem v rámci celé unie znamená vyšší konkurenci na trzích a větší tlak na kvalitu. Tato práce si klade za cíl analyzovat reálnou konvergenci zemí Visegrádské skupiny vzhledem k zemím, které se staly členy EU před rokem 2004 (země EU-15) včetně odpovědi na otázku, zda od vstupu zemí Visegrádské čtyřky do roku 2012 je možné prokázat β – konvergenci pomocí regresivní analýzy. Sledovaný časový úsek 2004–2012 rozděluji na další dvě období 2004–2008 a 2008– 2012, neboť obě etapy se od sebe výrazně ekonomicky odlišují. Ze zemí EU-15 jsem vytvořil dvě různé skupiny států (jižní Evropa a zbytek EU), neboť státy jižní Evropy jsou více propojeny, zároveň po roce 2008 utrpěly krizí více, než zbylé ekonomiky EU. Následně porovnávám, ke kterým skupinám dokázaly země V4 konvergovat, a zároveň v jakém období k tomu došlo.
1. Analýza reálné konvergence 1.1 Definice konvergence Pojem konvergence vychází z latinského výrazu con-vergere (což znamená ohýbat k sobě). Jinak řečeno: jedná se o pohyb, při němž dochází ke sbližování (popřípadě k vývoji, který vede ke sblížení podle určitých kritérií). V odborné literatuře se můžeme setkat například s takovouto definicí konvergence: „Konvergence je termín odvozen z latiny a obecně značí sbližování, sbíhavost, resp. vývoje vedoucí ke sblížení.“1 V ekonomické terminologii mají méně vyspělé ekonomiky dohánět ty rozvinutější. Pokud ovšem dojde k situaci, že se jednotlivé zkoumané ekonomiky od sebe vzdalují, mluvíme o tzv. divergenci.
1
NACHTIGAL, V., TOMŠÍK, V. Konvergence zemí střední a východní Evropy k EU. s. 9.
3
Formální zápis definice konvergence:
Mezi základní typy konvergence patří absolutní (nepodmíněná), která vychází z neoklasické teorie růstu. Předpokládá, že země s nižším HDP na hlavu vykazují vyšší tempo růstu než vyspělejší státy, aniž by to bylo podmíněno jinými charakteristickými znaky obou zkoumaných ekonomik. Druhým základním typem je podmíněná konvergence, jež předpokládá, že jedna ekonomika dohání druhou na základě dalších proměnných (úspory, investice, technologický pokrok nebo vládní politika), nikoli pouze odlišnou vzdáleností od stálého stavu. Třetí základní typ konvergence, který je známý a mezi autory velmi používaný, je β – konvergence. Ta je definována jako situace, v níž opět chudší země rostou rychleji než ty s vyšším HDP na hlavu. Průběh β – konvergence lze zachytit pomocí následující regresivní rovnice:2
yi,T− yi,0=α1– β1⋅yi,0+εi V této rovnici máme zachyceny dva různé časové okamžiky 0 a T. Spodní index i pak označuje pořadí jednotlivých zemí. Tento druh konvergence předpokládá kladnou hodnotu symbolu β1. Pokud mají země stálý stav α1, mohou k tomuto stavu společně „dokonvergovat“, přičemž hodnota bude β1 = 1. Tento koeficient nám ukazuje, jak velké části rozdílu k dosažení stálého stavu daná země již dosáhla. Při empirickém zkoumání je také možné se setkat s modifikovaným zápisem předešlé regresivní rovnice, a to konkrétně v této podobě:3
Levá strana předchozí rovnice vyjadřuje průměrný růst HDP (většinou ve stálých cenách) v období 0 až T. Symbol alfa v pravé části rovnice představuje tzv. úrovňovou konstantu, beta je regresivní koeficient a epsilon je náhodná složka. Ke konvergenci dochází při
2 3
SLAVÍK, C. Konvergence České republiky k EU (v porovnání s dalšími kandidátskými státy). s. 12. NEVIMA, J. MELECKÝ, L. Analýza beta-konvergence regionů zemí Visegrádské Čtyřky. [online] s. 5.
4
záporné směrnici přímky beta, čili čím je regresivní koeficient větší, tím je konvergence rychlejší. Při záporném beta dochází k divergenci.4 Opravdovou nevýhodou konceptu beta konvergence je skutečnost, že při použití tohoto modelu v podstatě analyzujeme pouze stav na začátku a na konci sledovaného období, nicméně již nepracujeme s informacemi během daného vývoje.5 Při analýze reálné konvergence se nejčastěji využívá HDP na obyvatele nebo reálný ekonomický růst, což jsou ukazatele vylučující vliv cenové hladiny. Pokud se v čase ekonomiky navzájem přibližují, mluvíme o konvergenci, v opačném případě se jedná o divergenci.6 Země Visegrádské skupiny před svým vstupem do Evropské unie nedosahovaly ani úrovně tří čtvrtin HDP na hlavu průměru zemí EU. Ovšem v období 1997–2003 se všechny země přibližovaly (čili konvergovaly), proto bude zajímavé analyzovat, zda k tomu docházelo i poté, co již byly členy EU. Navíc během analyzovaného období 2004–2012 probíhala ekonomická krize, která mohla změnit nastolený trend.
1.2 Metodologie Analýzu reálné konvergence zemí V4 k zemím EU-15 budu provádět na základě konceptu β – konvergence, který jsem již popsal v první kapitole. Zjednodušeně předpokládám, že ekonomiky EU-15 a V4 jsou si natolik blízké, že jejich stálé stavy jsou téměř stejné. Díky této podmínce mohu dále předpokládat, že všechny země do svého stálého stavu v čase budoucím doputují, přičemž ekonomiky méně vyspělé k němu směřují rychleji než ekonomiky vyspělejší. Při hodnocení úrovně konvergenčního procesu zemí V4 budu používat regresivní model, jehož koncept vychází z regresivní rovnice pro testování β – konvergence (například Barro, Sala-i-Martin (2004), nebo Slavík (2005)). Ekonometrický model bude založen na lineárně regresivním modelu, přičemž bude odhadnut tzv. metodou nejmenších čtverců. V zásadě budu pracovat s upravenou regresivní rovnicí, kterou jsem již uvedl v podkapitole
Nevýhodou celé rovnice je implicitní předpoklad shodných stálých stavů ve sledovaných ekonomikách. SLAVÍK, C. Konvergence České republiky k EU (v porovnání s dalšími kandidátskými státy). s. 13. 6 DVOROKOVÁ, K. Ekonometrická analýza konvergence inflace České republiky k vybraným zemím Eurozóny. 4 5
5
1.1. Regresivní konstanta, jež je v rovnici označena jako alfa, odpovídá průsečíku regresivní přímky s osou y, to znamená hodnotě Y, pokud x = 0.7 Další proměnnou v rovnici je tzv. regresivní koeficient, popřípadě lze také používat označení parametr sklonu. Nejdůležitější u tohoto parametru je sledování jeho znaménka. To totiž určuje sklon celé regresivní přímky. V případě, že regresivní koeficient má záporné znaménko, tak platí nepřímá úměrnost, neboli čím je stát na počátku sledovaného období méně vyspělý, tím rychlejší průměrný růst během sledovaného období zaznamená. V tomto případě se jedná o β – konvergenci. Pokud ovšem zjistím, že regresivní sklon je kladný, tak to znamená, že vyspělejší země rostly během sledovaného období rychleji než ty méně rozvinuté, a tak by se v tomto případě jednalo o β – divergenci.8 Při samotné analýze budu muset zohledňovat také tzv. koeficient determinace R2, díky kterému lze posoudit kvalitu vyjádření skutečné závislosti použitého regresního modelu. Tento koeficient může nabývat hodnot 0 až 1, přičemž čím se číslo koeficientu blíží více jedničce, tím je takový model „kvalitnější“ (tím je vysvětlena větší část hodnot). Tradičně se koeficient determinace vyjadřuje v procentech, což bude zachováno i v této práci. Poslední hodnota, která je relevantní pro tuto regresivní analýzu, je testování statistické významnosti modelu jako celku. Pomocí modifikované hodnoty testového kritéria, která je obvykle značena jako tzv. p – value9, lze bezpečně interpretovat vyhodnocení výsledku. Tuto hodnotu získám, jako všechny ostatní, z výsledku statistického programu STATISTICA, přičemž ji následně porovnám se zvolenou hladinou významnosti. Nejčastěji se užívá 5 %, což bude platit i v této práci. V praxi se mohou vyskytnout dvě situace: a) v případě, že p – hodnota bude menší než zvolená hladina významnosti, tak zamítáme nulovou hypotézu (odhady regresivních koeficientů jsou statisticky významné), b) pokud ovšem bude p – hodnota větší než zvolená 5% hladina významnosti, tak v tom případě nebudu zamítat nulovou hypotézu (odhady regresivních koeficientů nebudu pokládat za statisticky významné).10
HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. s. 27–33. MAREK. L a kol. Statistika pro ekonomy. s. 210–215. 9 Česky lze přeložit jako p – hodnota. 10 HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. s. 34–37. 7 8
6
1.3 Data Pro zpracování analýzy reálné konvergence jsem se rozhodl používat aktuální data dostupná na internetových stránkách statistického úřadu Evropské komise EUROSTAT. To znamená jak údaje o reálném ekonomickém růstu, tak také údaje o reálném hrubém domácím produktu ve stálých cenách roku 2005 podle parity kupní síly. Analýza konvergence zemí Visegrádské skupiny k zemím EU-15 bude upravena na konvergenci k zemím EU-13, neboť jsem se rozhodl, že vypustím ze své analýzy atypické země jako Lucembursko a Irsko11. Celkem budu analyzovat devět modelů, které se budou lišit skupinou zemí a sledovaným obdobím. Tato práci si klade za cíl analyzovat období od vstupu zemí V4 do EU až po rok 2012, z něhož jsou k dispozici poslední relevantní data. Rozhodl jsem se, že tento časový úsek rozdělím dle logiky věci na dvě menší části: 2004–2008 a 2008– 2012. Tím chci poukázat na to, že obě období, byť uznávám, že jsou poměrně krátká, se od sebe pozoruhodně ekonomicky odlišují. První období je charakteristické ekonomickou prosperitou téměř po celém světě, zatímco druhé období je označováno jako léta finanční a dluhové krize. Proto budu zkoumat, zda země V4 konvergovaly během let expanze i recese. Nebudu zkoumat reálnou konvergenci zemí V4 k celému uskupení EU-15, nýbrž ke skupině zemí, kterou jsem označil jako EU-13. Technicky se jedná o země EU-15 bez Lucemburska a Irska. Tuto skupinu států rozdělím na dvě části, a to na státy jižní Evropy, které dostaly po roce 2009 označení PIGS a země zbylé zahrnující západní a severní Evropu. Následující tabulka přehledně ilustruje všechny skupiny. Rozdělení bylo učiněno z toho důvodu, že země jižní Evropy jsou stále více považovány v EU za méně vyspělé, než země západní a severní Evropy. Proto jsem se rozhodl zkoumat tyto skupiny zemí odděleně.
Irsko je specifické v tom, že do roku 2008 se ekonomicky vyvíjelo jako státy západní Evropy, ovšem během krize se zařadilo více mezi státy jižní Evropy (známé jako PIIGS). 11
7
Tabulka č. 1: Přehled sledovaných skupin zemí
Název skupiny
Země Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko,
EU-13
Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie Itálie, Portugalsko, Řecko, Španělsko
Státy jižní Evropy Státy západní a severní Evropy
Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemí, Rakousko, Švédsko, Velká Británie
1.4 Výsledky výzkumu12 Následující tabulka zobrazuje výstupy regrese, které jsou nutné pro analýzu reálné konvergence zemí V4. Regresivní rovnice každého modelu byla odhadnuta pomocí metody nejmenších čtverců. Tabulka je logicky rozdělena na tři části podle skupiny zemí, ke kterým země V4 divergují, konvergují, nebo nelze rozhodnout. Každý z devíti modelů je následně doilustrován patřičným grafem, který doplním svým komentářem. Tabulka č. 2: Reálná konvergence v různých obdobích a pro různé skupiny zemí
Země
EU-13
jižní Evropa
západní, severní Evropa
Regresivní rovnice
Období
Parametr sklonu
phodnota
R2 (%)
Závěr
y = - 0,023x + 0,245
04–12
-0,023
0,035
26,34
Nejednoznačný
y = - 0,034x + 0,369
04–08
-0,034
0,005
41,64
β – konvergence
y = - 0,015x + 0,151
08–12
-0,015
0,359
5,63
Nejednoznačný
y = - 0,056x + 0,562
04–12
-0,056
0,026
58,77
β – konvergence
y = - 0,051x + 0,536
04–08
-0,051
0,079
42,49
Nejednoznačný
y = - 0,069x + 0,683
08–12
-0,069
0,080
42,39
Nejednoznačný
y = - 0,026x + 0,283
04–12
-0,026
0,004
53,35
β – konvergence
y = - 0,037x + 0,407
04–08
-0,037
0,002
59,47
β – konvergence
y = - 0,021x + 0,222
08–12
-0,021
0,078
25,51
Nejednoznačný
Zdroj: Vlastní výpočty autora na základě dat EUROSTAT
V případě prvního modelu analyzuji beta konvergenci zemí V4 ke všem zemím EU-13 za celé sledované období 2004–2012.
12
Všechny grafy byly vytvořeny pomocí dat EUROSTAT.
8
Graf č. 1: β – konvergence zemí EU-13 v letech 2004–2012 5,00% POL
Průměrný růst 2004-2012
4,00%
y = -0,0232x + 0,2458 R² = 0,2634
SVK
3,00%
CZE
2,00% 1,00%
HUN
0,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
10,4
-1,00% -2,00%
ln HDP 2004
Parametr sklonu je záporný, což by mohlo značit β – konvergenci, nicméně koeficient determinace R2 je příliš nízký (26,34 %) na to, aby dokázal vysvětlit velkou část dat pomocí zvoleného regresivního modelu. Když se podívám na následující graf, je koneckonců patrné, že například Maďarsko, jež patří mezi méně vyspělé země EU, rostlo v analyzovaném období v průměru o méně procent nežli většina vyspělejších zemí EU. Stejně tak země jižní Evropy v důsledku krizových let 2009–2012 rostly pomaleji, ačkoli nejsou tak vyspělé jako země západní a severní Evropy. To mě utvrzuje v mém závěru, že v tomto modelu nelze jednoznačně prokázat β – konvergenci. Další graf zobrazuje opět konvergenci zemí V4 k zemím EU-13, ovšem v tomto případě sleduji období 2004–2008, kdy všechny ekonomiky vykazovaly alespoň jednoprocentní průměrný růst. Regresivní koeficient je celkem vysoký (skoro 42 %), parametr Beta záporný, což značí možnou konvergenci. Navíc odhady regresivních koeficientů jsou statisticky významné (p – hodnota je o hodně nižší než 5 %), a tak mohu konstatovat, že v letech 2004–2008 země V4 konvergovaly k zemím EU-13.
9
Graf č. 2: β – konvergence zemí EU-13 v letech 2004–2008 8,00%
Průměrný růst 2004-2008
y = -0,0341x + 0,3697 R² = 0,4164
SVK
7,00% 6,00%
CZE
POL
5,00% 4,00% 3,00%
HUN
2,00% 1,00% 0,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
10,4
ln HDP 2004
V případě třetího sledovaného období pro skupinu zemí EU-13 je již z grafu patrné, že regresivní přímka, byť je její sklon negativní, vzhledem k štěpení mnohých bodů jak v horní, tak v dolní části grafu dává tušit, že zde nedokážu prokázat β – konvergenci. Jako důkaz mi poslouží zjištěné parametry. Koeficient determinace vyšel příliš nízký na to, abych mohl uvažovat o jednoznačném závěru tohoto modelu. Dokonce ani při odstranění Řecka, které ve sledovaném období poměrně silně kleslo, se mi nepodařilo prokázat jednoznačnou konvergenci. Šlo o pokus, který není graficky zachycen v této práci. Graf č. 3: β – konvergence zemí EU-13 v letech 2008–2012 4,00% 3,00%
Průměrný růst 2008-2012
y = -0,0151x + 0,1509 R² = 0,0563
POL SVK
2,00% 1,00%
CZE
0,00% -1,00%
9,4
9,6
9,8 HUN
10
10,2
10,4
10,6
-2,00% -3,00% -4,00% -5,00%
ln HDP 2008
Nyní mohu přejít k analýze reálné konvergence zemí V4 k zemím jižní Evropy, které jsou si charakterově velmi blízké, zároveň je lze označit za méně vyspělé než zbytek zemí EU-15. V prvním případě opět zkoumám celé období 2004–2012. Opět má regresivní přímka 10
záporný sklon, což by mohlo odpovídat β – konvergenci. Koeficient determinace je téměř 60%, navíc odhady regresivních koeficientů jsou na hladině významnosti 5 % statisticky významné. To znamená, že země V4 konvergovaly k zemím jižní Evropy v letech 2004– 2012. Všechny země V4 kromě Maďarska se nacházejí nad regresivní přímkou, což ukazuje, že rostly více, než odpovídalo jejich HDP na hlavu. Graf č. 4: β – konvergence zemí jižní Evropy v letech 2004–2012 5,00% POL
Průměrný růst 2004-2012
4,00%
y = -0,0563x + 0,5625 R² = 0,5879
SVK
3,00%
CZE
2,00% 1,00%
HUN
0,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
-1,00% -2,00%
ln HDP 2004
Graf č. 5 zachycuje situaci, kdy jsem analyzoval možnou konvergenci zemí V4 k zemím jižní Evropy pro období 2004–2008. Na první pohled se zdá, že v tomto období je prokázána β – konvergence, neboť sklon regresivní přímky je jednoznačně záporný. Navíc koeficient determinace byl zjištěn poměrně vysoký (skoro 43 %), což vysvětluje poměrně významnou část analyzovaných hodnot. V tomto modelu mi však vyšla p – hodnota vyšší než 5% hladina významnosti, což znamená, že nelze zamítnout nulovou hypotézu. Proto nelze odhady regresivních koeficientů pokládat za statisticky významné, a tak nemohu jednoznačně prokázat β – konvergenci v tomto modelu. Významně nad regresivní přímkou se nacházely Česká republika a Slovensko. Tyto země rostly více, než byla jejich úroveň HDP. Naopak Maďarsko a Portugalsko rostly výrazně méně, a tak se nacházely daleko od regresivní přímky.
11
Graf č. 5: β – konvergence zemí jižní Evropy v letech 2004–2008 8,00%
Průměrný růst 2004-2008
y = -0,0515x + 0,5365 R² = 0,4249
SVK
7,00% 6,00%
CZE
POL
5,00% 4,00% 3,00%
HUN
2,00% 1,00% 0,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
ln HDP 2004
K velmi podobnému výsledku a k podobným hodnotám jsem dospěl i při zjišťování konvergence pro období 2008–2012. Graf č. 6: β – konvergence zemí jižní Evropy v letech 2008–2012 4,00% 3,00%
Průměrný růst 2008-2012
y = -0,0694x + 0,6834 R² = 0,4242
POL
2,00%
SVK
1,00% CZE
0,00% -1,00%
9,5
9,6
9,7
9,8
9,9
10
10,1
10,2
10,3
HUN
-2,00% -3,00% -4,00% -5,00%
ln HDP 2008
Koeficient determinace i parametr sklonu opět naznačují, že by se mohlo jednat o β – konvergenci, nicméně opět jako v předešlém případě musím zamítnout záporný parametr sklonu. Na druhou stranu β – divergenci v tomto případě nelze prokázat, neboť parametr sklonu není pozitivní, a tudíž i zde je výsledek analýzy nejednoznačný. Největší odchylky byly zjištěny u Maďarska a Řecka. Maďarsko se ve všech modelech nacházelo velmi nízko pod regresivní přímkou, což znamená, že na úrovni své ekonomiky mělo růst více než ve skutečnosti. Proto například Česká republika nebo Itálie, které jsou vyspělejší, rostly rychleji
12
ve sledovaných obdobích. To samé lze konstatovat i o Řecku, které ač bylo nejméně vyspělou zemí jižní Evropy, tak vždy rostlo v průměru nejméně ze všech těchto zemí. Zjistil jsem však zajímavou skutečnost, že když bych ze šestého modelu (jižní Evropa 2008–2012) vypustil Maďarsko, tak p – hodnota by vyšla nižší než 5 %, a tak by bylo možné výsledky regrese považovat za statisticky významné. Z tohoto důvodu by se dalo uvažovat o β – konvergenci zemí Slovenska, Polska a Česka k zemím jižní Evropy. Graf č. 7: β – konvergence zemí severní a západní Evropy v letech 2004–2012
Průměrný růst 2004-2012
5,00% POL
4,00%
y = -0,0266x + 0,2836 R² = 0,534
SVK
3,00%
CZE
2,00% 1,00%
HUN
0,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
10,4
ln HDP 2004
Poslední část této regresivní analýzy je věnována zkoumání β – konvergence zemí V4 k zemím EU-13, které ovšem nepatří k jižní Evropě, viz tabulka č. 2. Nejprve se opět věnuji celému zkoumanému období 2004–2012. Z předešlého grafu je patrné, že β – konvergence byla prokázána. Dokonce tomu nasvědčují i další získané hodnoty jako koeficient determinace i p – hodnota. Všechny země V4 kromě Maďarska se nacházejí nad regresivní přímkou, což znamená, že ve sledovaném období rostly průměrně rychleji, než jak by odpovídalo jejich ekonomické úrovni. Zmiňované Maďarsko se ze všech analyzovaných zemí nalézalo od regresivní přímky nejdále. Tato ekonomika nerostla příliš rychle ani v období ekonomické prosperity 2004–2008. To koneckonců dokazuje i následující graf, v němž se Maďarsko opět nacházelo nejdále od regresivní přímky, a navíc také pod ní. β – konvergenci se podařilo prokázat i v předposledním modelu, kdy země V4 konvergovaly k zemím severní a západní Evropy. V tomto případě je koeficient determinace dokonce vyšší než v předešlém modelu (59,5 % proti 53,4 %). Zjistil jsem však, že například kromě Maďarska se pod regresivní přímku dostalo i Polsko, které v analyzovaném období rostlo průměrně stejně rychle jako Česko, nicméně bylo v roce 2004 méně vyspělé. 13
Graf č. 8: β – konvergence zemí severní a západní Evropy v letech 2004–2008
Průměrný růst 2004-2008
8,00% SVK
7,00%
y = -0,0376x + 0,4075 R² = 0,5957
6,00% CZE
POL
5,00% 4,00% 3,00%
HUN
2,00% 1,00% 9,2
9,4
9,6
9,8
10
10,2
10,4
ln HDP 2004
Poslední model analyzuje možnou konvergenci zemí V4 k zemím severní a západní Evropy během krizových let 2008–2012. Graf č. 9: β – konvergence zemí severní a západní Evropy v letech 2008–2012 4,00%
y = -0,0216x + 0,2224 R² = 0,2546
POL
Průměrný růst 2008-2012
3,00% 2,00%
SVK
1,00% CZE
0,00% 9,4 -1,00% -2,00%
9,6
9,8
10
10,2
10,4
10,6
HUN ln HDP 2008
V tomto případě je možné z předešlého grafu zjistit, že β – konvergenci se nepodařilo prokázat z mnoha důvodů. Například všechny státy západní a severní Evropy, které jsou vyspělejší než Maďarsko, rostly v průměru v letech 2008–2012 více než tato středoevropská země. Poprvé se pod regresivní přímkou objevila Česká republika, která zaznamenala nižší ekonomický růst než čtyři vyspělejší ekonomiky. Navíc v tomto modelu vyšel koeficient determinace poměrně nízký, pouze 25 %. K tomu je nutno připočíst vysokou hodnotu p – value, což značí, že pro tento model nelze jednoznačně prokázat β – konvergenci.
14
Když jsem z tohoto modelu odebral Maďarsko (stejně jako v případě jižní Evropy v období 2008–2012), zjistil jsem, že u zbylých zemí V4 byla prokázána β – konvergence, ačkoli se p – hodnota těsně přibližovala pěti procentům. Na druhou stranu parametr sklonu byl jednoznačně záporný a koeficient determinace vysoký (58 %).
1.5 Shrnutí výzkumu Ačkoli se mi při regresivní analýze podařilo prokázat β – konvergenci zemí V4 k zemím EU-13 v období 2004–2012, považuji tento výsledek za ne úplně jednoznačný, neboť koeficient determinace, který ukazuje, jakou část proměnných jsem dokázal vysvětlit pomocí daného regresivního modelu, vyšel okolo 25 %. A protože považuji tento koeficient za nízký, uvedl jsem nakonec v tabulce č. 3, že výsledek β – konvergence byl nejednoznačný. Přece jenom je potřeba zdůraznit, že méně vyspělé ekonomiky jako Maďarsko, Portugalsko a Řecko rostly velmi pomalu, zatímco například země severní Evropy, jež patří dlouhodobě mezi nejvyspělejší v EU, si dokázaly v průměru udržet až dvouprocentní růst. V této souvislosti se stále více mluví o rozdělování Evropy na bohatý sever a chudý jih, což do jisté míry znesnadňuje ekonomickou integraci Evropy. Když jsem následně rozdělil země EU-13 na dvě odlišné skupiny zemí, podařilo se mi také prokázat β – konvergenci pro toto analyzované devítileté období. Státy jižní Evropy, které jsou v průměru vyspělejší než země V4, rostly ve sledovaném období daleko pomaleji. Jen Maďarsko rostlo ze zemí V4 stejně rychle. Tyto skutečnosti, stejně jako zjištěná data z regresivní analýzy, mě vedou k závěru, že došlo k β – konvergenci. V případě zemí severní a západní Evropy jsem dokázal, že došlo pro zvolené období 2004–2012 k β – konvergenci, nicméně i v tomto případě došlo k jistým odchylkám. Tu největší představovalo Maďarsko, které se velmi odchylovalo od regresivní přímky, navíc rostlo daleko méně než většina vyspělejších ekonomik. Nicméně ostatní země Visegrádské skupiny se dokázaly přibližovat k zemím severní a západní Evropy. Ekonomicky se dařilo především Polsku a Slovensku. Poté, co jsem rozdělil časový úsek 2004–2012 na dvě pětiletá období 2004–2008 a 2008–2012, zjistil jsem, že jednoznačná β – konvergence (a to v případě všech zemí V4, dokonce i Maďarska) nastala v prvním období, kdy evropské ekonomiky průměrně rostly vysokým tempem. V tomto období lze pozorovat proces sbližování ekonomik. Nahlédnu-li však na druhé zmiňované období, které bylo více charakteristické stagnací, nebo dokonce poklesem ekonomik, beztak v tomto případě se mi nepodařilo ani v jednom ze tří modelů 15
prokázat β – konvergenci. Země severní Evropy, které jsou řazeny mezi nejvyspělejší v Evropě, rostly v průměru více než například Česká republika a Maďarsko. Pokud jde o skupinu zemí jižní Evropy, tak platilo, že čím byla země v roce 2008 méně vyspělá, tím se jí v dalších letech dařilo méně růst. Pouze pokud jsem z modelů vyloučil Maďarsko, mohl jsem prokázat β – konvergenci. Situace bez Maďarska nejsou v této práci zachyceny ani graficky, ani statisticky.
Závěr Na základě získaných dat a provedené analýzy mohu konstatovat, že od roku 2004– 2008 země V4 konvergují k zemím EU-15, nicméně v případě krizového období 2008–2012 nelze β – konvergenci jednoznačně prokázat. Pro celé období 2004–2012 jsem nezjistil konvergenci u celé skupiny zemí EU-15, ačkoli pro obě skupiny zvláště se mi to podařilo. Země jižní Evropy jsou méně vyspělé, než státy západní a severní Evropy, a tak jsem předpokládal, že porostou ve sledovaném období rychleji. To se však nestalo, a proto bylo zkresleno hodnocení celé analýzy. Jistou odchylku v mých závěrech vytváří také ekonomické výsledky Maďarska, neboť tato středoevropská ekonomika nedokázala během sledovaných období růst takovým tempem, které by odpovídalo jeho ekonomické úrovni. Při vyloučení Maďarska by se mi podařilo prokázat β – konvergenci i pro období 2008–2012, kdy ekonomiky příliš nerostly. Hlavní neúspěchy maďarské ekonomiky posledních let spatřuji v neuskutečněných reformách, uvolněné fiskální a monetární politice a v neposlední řadě také v rostoucím zadlužení domácností a firem (především v eurech), což se stalo pro tuto zemi osudové. Pokud se podaří Maďarsku zastavit zadlužování a realizovat strukturální reformy, může se dočkat jistého oživení ekonomiky. Poslední léta ekonomické stagnace České republiky byly způsobeny poklesy domácí spotřeb a investic, jejichž příčinu lze hledat v souboru vládních selhání posledních vlád. Nejnovější data výpočtu HDP ukazují, že by se česká ekonomika mohla opět zvedat, to ovšem neznamená, že by měla vláda Bohuslava Sobotky nečinně přihlížet.
16
Seznam použitých zdrojů Odborná literatura BARRO, R. J. – SALA-I-MARTIN, X. (2003): Economic Growth, McGraw-Hill, 2nd Edition, New York, 1995, ISBN 0-07-003697-7. DVOROKOVÁ, Kateřina. Ekonometrická analýza konvergence inflace České republiky k vybraným zemím Eurozóny. In Evropská unie po českém předsednictví. Sborník abstraktu příspěvku z mezinárodní vědecké konference pořádané u příležitosti 160. výročí založení VŠB-TU Ostrava. [CD ROM]. Ostrava: EkF VŠB-TU Ostrava, 2009, s. 1 - 9. ISBN 978-80248-2057-6. HINDLS, Richard a kol. Ekonomický slovník. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003. xcii, 519 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 80-7179-819-3. HUŠEK, Roman. Ekonometrická analýza. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007. 367 s. ISBN 978-80-245-1300-3. MANDEL, Martin a TOMŠÍK, Vladimír. Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2003. 287 s. ISBN 80-7261-094-5. MAREK, Luboš a kol. Statistika pro ekonomy: aplikace. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. 485 s. ISBN 978-80-86946-40-5. NACHTIGAL, Vladimír a TOMŠÍK, Vladimír. Konvergence zemí střední a východní Evropy k Evropské unii. Praha: Linde, 2002. 231 s. Vysokoškolská učebnice. ISBN 80-7201-361-0. SLAVÍK, Ctirad. Konvergence České republiky k EU. Praha, 2003. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních studií, Institut ekonomických studií. 96 s. SLAVÍK, Ctirad. Reálná konvergence České republiky k EU v porovnání s ostatními novými členskými zeměmi. 1. vyd. Praha: UK FSV CESES, 2005. 31 s. Studie CESES; 2/2005. ISBN 80-254-5982-9.
17
Internetové odkazy Statistické databáze EUROSTAT. GDP per capita in PPS [online]. 2013 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pco de=tec00114. EUROSTAT. Real GDP growth rate – volume [online]. 2013 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1
&language=en&pcode=tec00115. OECD. GDP per head (PPP) [online]. 2013 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DatasetCode=SNA_TABLE1#. OECD. GDP- annual growth rate [online]. 2013 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DatasetCode=SNA_TABLE1#.
Studie a výroční zprávy NEVIMA, Jan. MELECKÝ, Lukáš. Analýza beta-konvergence regionů zemí Visegrádské Čtyřky
[online].
2011
[cit.
2013-11-30]
Dostupné
z
WWW:
http://www.opf.slu.cz/aak/2011/03/nevima.pdf. VINTEROVÁ, Růžena. Reálná a nominální konvergence české ekonomiky k Evropské Unii [online].
VŠEM,
2006
[cit.
2013-11-30]
Dostupné
z
WWW:
http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/working-paper/gf_WPNo506.pdf. VINTEROVÁ, Růžena a ŽĎÁREK, Václav. Vztah reálné a nominální konvergence v ČR a nových členských zemích EU [online]. VŠEM, 2007 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/working-paper/gf_WP0807.pdf. ŽĎÁREK, Václav. Cenová konvergence České republiky a nových členských zemí EU k eurozóně
[online].
VŠEM,
2009
[cit.
2013-11-30]
Dostupné
z
WWW:
http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/working-paper/wp2009-4.pdf. ŽĎÁREK, Václav. Vybrané problémy reálné a nominální konvergence [online]. VŠEM, 2011 [cit. 2013-11-30] Dostupné z WWW: http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konferenceseminare/gf_ZdarekBrno.pdf.
18
