ANALÝZA POLITICKÉHO VÝVOJE V KAMBODŽI PO ROCE 1979 The Analysis of Political Development in Cambodia Since 1979

MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Obor: Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

ANALÝZA POLITICKÉHO VÝVOJE V KAMBODŽI PO ROCE 1979 The Analysis of Political Development in Cambodia Since 1979 Diplomová práce

Barbora Němcová

Vedoucí práce:

Autor:

PhDr. Pavel PŠEJA Ph.D.

Barbora NĚMCOVÁ

Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Analýza politického vývoje v Kambodži po roce 1979“ vypracoval-a samostatně pod vedením PhDr. Pavla Pšeji, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně, 9. 4. 2013

Barbora Němcová

1

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu této práce PhDr. Pavlu Pšejovi Ph.D. za jeho trpělivost při zodpovídání dotazů, za odborné vedení i cenné rady. Poděkování patří také výzkumnému pracovníkovi Ústavu mezinárodních vztahů PhDr. Miroslavu Nožinovi Ph.D. za užitečné tipy a doporučení týkající se potřebné literatury. V neposlední řadě děkuji také své rodině a přátelům za jejich podporu.

2

Anotace Diplomová práce „Analýza politického vývoje v Kambodži po roce 1979“ je rozdělena na tři hlavní části. V první z nich je pozornost věnována stručnému nástinu kambodžské historie, který je nutný pro pochopení dalších souvislostí. Ve druhé části práce jsou analyzovány dopady režimu Rudých Khmérů na tři zkoumané oblasti: politický vývoj, hospodářství a sociodemografickou sféru, přičemž se snaží potvrdit hypotézu, podle níž „Důvodem současné zaostalosti země jsou důsledky vlády Rudých Khmérů“. Třetí část je věnována postavení Kambodže v mezinárodních vztazích a zkoumá faktory formující její zahraniční politiku. Nedílnou součástí je také shrnutí práce, konečné vyhodnocení zkoumaných jevů a následné vyvození odpovídajících závěrů. Klíčová slova Kambodža, Rudí Khmérové, genocida, politický vývoj, Pol Pot, zaostalost Annotation This diploma thesis is divided into three main parts. The first one aims to provide a short description of Cambodian history for better understanding of following context. The second part provides an analysis of the legacy of the Khmer Rouge on three observed areas: political development, economy and socio-demographic area. At the same time this thesis tries to validate the hypothesis that the contemporary backwardness of the country is the consequence of the Khmer Rouge regime. The third part focuses on the position of Cambodia in international relations and analyses which factors forms its foreign policy. Integral part of this thesis is also the summary and evaluation of observed phenomena. Key words Cambodia, Khmer Rouge, genocide, political development, Pol Pot, backwardness

3

Obsah

1.

Úvod .................................................................................................................................... 7

2. Kambodža............................................................................................................................. 10 2.1. Obecné informace .......................................................................................................... 10 2.2. Historický přehled ......................................................................................................... 11 2.2.1. Od počátku letopočtu po francouzský kolonialismus ............................................. 11 2.2.2. Pod francouzskou nadvládou .................................................................................. 11 2.2.3. Nástup Sihanuka k moci ......................................................................................... 12 2.2.4. Lon Nolův převrat a Khmerská republika (1970-1975).......................................... 14 2.2.5. Demokratická Kampučie a vláda Rudých Khmérů................................................. 16 2.2.4.1. Stručný přehled vývoje komunismu v Kambodži ............................................ 17 2.2.4.2. Vláda Rudých Khmérů ..................................................................................... 18 2.2.4.2.1. Počáteční fáze revoluce ............................................................................. 19 2.2.4.2.2. Politický systém ......................................................................................... 22 3. Dopady působení Rudých Khmérů na vývoj země po roce 1979 ........................................ 24 3.1. Dopady na politický vývoj ............................................................................................ 24 3.1.1. Lidová Kambodža (1979-1993) .............................................................................. 24 3.1.2. Opozice ................................................................................................................... 25 3.1.2.1. Rudí Khmérové ................................................................................................ 25 3.1.2.2. Nekomunistická opozice .................................................................................. 25 3.1.3. Mírové urovnání ...................................................................................................... 27 3.1.3.1. Mise UNTAC ................................................................................................... 29 3.1.4. První svobodné volby ............................................................................................. 30 3.1.5. Poslední snahy Rudých Khmérů o moc .................................................................. 31 3.1.6. Království Kambodža po roce 1993 ....................................................................... 32 3.1.7. Kambodža na počátku 21. století ............................................................................ 34 3.1.7.1. Tribunály .......................................................................................................... 35 3.2. Dopady na hospodářskou oblast .................................................................................... 37 3.2.1. Průmysl ................................................................................................................... 38 3.2.1.1. Oděvní průmysl ................................................................................................ 39 3.2.2. Zemědělství ............................................................................................................. 40 3.2.3. Služby ..................................................................................................................... 43 4

3.2.3.1. Turismus ........................................................................................................... 43 3.3. Sociodemografické dopady ........................................................................................... 47 3.3.1. Úmrtnost ................................................................................................................. 48 3.3.2. Porodnost ................................................................................................................ 50 3.3.3. Sňatky ..................................................................................................................... 53 3.3.4. Vzdělanost............................................................................................................... 55 3.3.5. Zdraví a zdravotnický systém ................................................................................. 62 4. Postavení Kambodže v mezinárodních vztazích .................................................................. 68 4.1. Členství v mezinárodních organizacích a významné mezinárodní dohody................... 69 4.1.1. ASEAN ................................................................................................................... 69 4.1.1.1. Potřebná reformní opatření............................................................................... 70 4.1.1.2. Komparace Kambodže a ostatních států v rámci ASEAN ............................... 72 4.1.2. AFTA ...................................................................................................................... 74 4.1.3. ČLENSTVÍ VE WTO ............................................................................................. 75 4.1.4. MULTI-FIBRE AGREEMENT.............................................................................. 76 4.2. Kambodža a zahraniční orientace na vybrané státy....................................................... 77 4.2.1. Zahraniční vztahy s Čínou ...................................................................................... 78 4.2.1.1. Vývoj vzájemných vztahů ................................................................................ 78 4.2.1.2. Ekonomická spolupráce ................................................................................... 80 4.2.1.3. Rozvojová pomoc ............................................................................................. 80 4.2.1.4. Shrnutí .............................................................................................................. 81 4.2.2. Japonsko .................................................................................................................. 82 4.2.2.1. Vývoj vzájemných vztahů ................................................................................ 82 4.2.2.2. Ekonomická spolupráce ................................................................................... 84 4.2.2.3. Rozvojová pomoc ............................................................................................. 84 4.2.2.4. Shrnutí .............................................................................................................. 85 4.2.3. USA......................................................................................................................... 86 4.2.3.1. Vývoj vzájemných vztahů ................................................................................ 86 4.2.3.2. Ekonomická spolupráce ................................................................................... 88 4.2.3.3. Rozvojová pomoc ............................................................................................. 89 4.2.3.4. Shrnutí .............................................................................................................. 90 4.2.4. Vietnam ................................................................................................................... 91 4.2.4.1. Vývoj vzájemných vztahů ................................................................................ 91 5

4.2.4.2. Vietnamští imigranti ......................................................................................... 92 4.2.4.3. Hraniční spory .................................................................................................. 95 4.2.4.4. Společná politika obrany .................................................................................. 96 4.2.4.5. Ekonomická spolupráce ................................................................................... 97 4.2.4.6. Shrnutí .............................................................................................................. 99 4.2.5. Thajsko .................................................................................................................... 99 4.2.5.1. Vývoj vzájemných vztahů ................................................................................ 99 4.2.5.2. Problematika uprchlíků .................................................................................. 101 4.2.5.3. Ekonomická spolupráce ................................................................................. 103 4.2.5.4. Shrnutí ............................................................................................................ 104 4.

Shrnutí a závěr ................................................................................................................ 106

5.

Seznam tabulek ............................................................................................................... 110

6.

Zdroje .............................................................................................................................. 111 6.1. Tištěné monografie ...................................................................................................... 111 6.2. Akademické práce ....................................................................................................... 112 6.3. Elektronické zdroje ...................................................................................................... 112 6.4. Články z odborných periodik ………………………………………………………. 115

6

1. Úvod Kambodžské království je zemí ležící v krásném koutě světa, která, obklopena mořem, láká turisty na své písečné pláže a za svými tajemnými chrámy z dob Angkorské říše. Historie této země však už tak krásná není. Obyvatelé Kambodže si v 70. letech prožili zřejmě nejhorší období dějin tohoto státu a z ničivých dopadů režimu Rudých Khmérů se země vzpamatovává dodnes. I když od dob naprostého hospodářského úpadku ušla Kambodža dlouhý kus cesty, stále se řadí k nejméně rozvinutým zemím světa a v rámci regionu značně zaostává. V Kambodži se tehdy odehrálo něco, co překračuje jakékoli znaky lidskosti a co naprosto odporuje mírumilovnému buddhistickému učení, ke kterému se hlásí více než 95% obyvatelstva. Dne 17. dubna roku 1975 přivítali zbídačelí obyvatelé Rudé Khméry jako osvoboditele od Lon Nolova režimu. Nikdo tehdy netušil, že tento den zcela změní životy milionů lidí. Začalo nejtemnější období země, které mělo být ukončeno až za dlouhé čtyři roky. Rudí Khmérové se v Kambodži dopustili toho nejhoršího, čeho se kdy člověk na člověku mohl dopustit – genocidy a překročili tak práh nelidskosti. Slovo genocida se poprvé objevilo po druhé světové válce a vyjadřuje „jednu z nejzávažnějších forem agrese. Znamená záměrnou likvidaci nějaké skupiny lidí.“1 O období mezi lety 1975 – 1979 bylo napsáno mnoho prací a knih. Některé z nich jsou dílem senzacechtivých dobrodruhů a popisují dopodrobna krutosti, kterými si lidé prošli, jiné jsou reálným, smutným a zároveň odstrašujícím dokumentem temné doby. Obsahem této práce není analýza režimu Demokratické Kampučie, ale vývoje, který následoval. K pochopení souvislostí je nutné orientovat se v událostech, které nástupu Rudých Khmérů k moci předcházely a znát hlavní charakteristiky jejich vlády. Proto je druhá kapitola věnována stručnému nástinu nejdůležitějších historických událostí od starověku až do roku 1979. Režim Rudých Khmérů se bezpochyby podepsal na dalším politickém, hospodářském a sociodemografickém vývoji země a přispěl k tomu, že se ještě dnes Kambodža řadí k nejméně rozvinutým státům světa. Cílem první části práce je tyto dopady zachytit a analyzovat. Text je rozdělen na několik kapitol a podkapitol, které blíže pojednávají o politickém vývoji, respektive o dopadech na směřování tohoto vývoje po roce 1979, o dopadech na hospodářskou situaci a sociodemografickou oblast. V rámci kapitoly zaměřené na politický vývoj je hlavní pozornost věnována období vietnamské okupace a vzniku Kampučské lidové 1

TERNON, Y., Genociy XX. století, Zločinný stát, str. 6.

7

republiky mezi lety 1979-1989, dále procesu mírového ujednání a misi UNTAC (United Nations Transitional Authority in Cambodia), pod jejíž záštitou se v roku 1993 konaly první svobodné volby a také situaci v nově vzniklém Kambodžské království. Kapitola zaměřená na hospodářskou oblast blíže zkoumá dopady na průmysl, především pak na průmysl oděvní, zemědělství a turismus. V sociodemografické části jsou pak dopady demonstrovány na míře úmrtnosti a porodnosti, na oblasti vzdělávání, na zdravotnickém sektoru a na sňatkové kultuře. Druhá část diplomové práce se zabývá postavením Kambodže v rámci mezinárodních vztahů a zkoumá faktory formující její zahraniční politiku. Za tímto účelem přináší kapitola přehled nejdůležitějších smluv a členství ve významných organizacích, ze kterých vyplývá dlouhodobé směřování této politiky. Jedním z nejdůležitějších je pak členství v regionálním sdružení ASEAN, v rámci něhož byla země nucena uskutečnit několik významných reforem. Ty se pak pozitivně odrazily na vývoji hospodářské situace a s ní souvisejícími obchodními aktivitami. Faktory ovlivňující zahraniční politiku země lez dobře vypozorovat také z orientace na jiné státy. Proto je následující podkapitola zaměřena na vybrané země, s nimiž je Kambodža z různých důvodů nejvíce v kontaktu. U každého vybraného státu jsou zkoumány hlavní determinanty vzájemné spolupráce. Jedná se především o státy jako Čína, USA, Japonsko či členské země regionálního sdružení ASEAN - Vietnam a Thajsko. Jde o jednopřípadovou studii založenou na empiricko-analytickém přístupu. Tato studie je dále založena na hypotéze předpokládající, že „Důvodem současné zaostalosti země jsou důsledky režimu Rudých Khmérů.“ K falzifikaci či verifikaci této hypotézy pak poslouží následující výzkumné otázky: „Jak režim Rudých Khmérů ovlivnil další politický a hospodářský vývoj?“, „Jaké dopady měla genocida na další sociodemografický rozvoj země?“ a „Jaké faktory formují kambodžskou zahraniční politiku?“ Jako problematické se při tvorbě této práce ukázaly množství a dostupnost potřebné literatury. Studie vychází především z řady zahraničních zdrojů. Jedná se o nejrůznější akademické studie, studie Světové banky, OSN či relevantních světových think-thanků jako The Jamestown Foundation. Dále pak o články z časopisu NY Times nebo z řady vědeckých časopisů jako Cultural Survival, Demography, Population Studies či History of Education Quarterly. Tyto zdroje jsou pak v literatuře zastoupeny poměrně četně a to s ohledem na aktuálnost dat, při hodnocení současné situace země. 8

Nejcennější českou knihou, detailně vysvětlující vývoj politické situace v Kambodži, která je navíc odborně zasazena do odpovídajícího kontextu, jsou Dějiny Kambodže od Miroslava Nožiny. Kniha obsahuje mnoho cenných informací, týkajících se hospodářské situace i kulturního rámce země. Krok po kroku odhaluje důležité mezníky v dějinách této země a přidává okolnosti, které k té či oné události vedly. Kniha tak čtenáři umožňuje snazší pochopení jejího vývoje. Obdobným dílem, jen mnohem stručnějším je kniha Jiřího Zelendy – Kambodža, která na 130 stranách nabízí základní přehled nejdůležitějších okamžiků země. Pro stručný nástin vlády Rudých Khméhů byla použita mimo jiné publikace Bena Kiernana – The Pol Pot Regime. Tato kniha přichází s obsáhlou charakteristikou Demokratické Kampučie, odkrývá sociální kontext hrůzovlády, hledá původ násilí a snaží se odpovědět na otázku, co přimělo Rudé Khméry zabíjet obyvatele vlastní země. Přínosná z hlediska dalších faktů a souvisejících dat byla také kniha Antonína Kubeše – Kampuchea, rozsáhlá publikace Philipa Shorta – Pol Pot, dějiny zlého snu či kniha od Yvese Ternona – Genocidy XX. století, vysvětlující mimo jiné význam pojmu genocida a poskytující přehled všech spáchaných genocid v rámci novodobé historie. Pro analýzu politického vývoje po roce 1979 byla v této práci důležitá také kniha Evanse Gottesmana - Cambodia after the Khmer Rouge: inside the politics of nation building, která se zaměřuje na období Kampučské lidové republiky a přináší informace o dopadech režimu Rudých Khmérů na současnou situaci.

9

2. Kambodža 2.1. Obecné informace Kambodžské království (khmersky: Preahreacheanachakr Kampuchea) se nachází na poloostrově Zadní Indie, tedy v pevninské části jihovýchodní Asie, označované jako Indočína. Sousedí s Thajskem, Laosem a Kambodžou a má přístup k Thajskému zálivu a Jihočínskému moři. Tato země, mající téměř kruhový tvar, se rozkládá na celkové ploše 181 035 km. Kambodža se nachází mezi 10. stupněm a 15. stupněm severní šířky a náleží tedy do tropického monzunového pásma. Tato poloha s sebou přináší střídání období dešťů a sucha. Povrch země je ze tří čtvrtin tvořen nížinou, která vyplňuje tektonickou sníženinu. Na západě se pak nachází výběžek himálajského masivu – Kardamomové pohoří (zde se také nachází nejvyšší vrchol země – Phnum Aural o výšce 1813 m. n. m.), na jihozápadě jsou to Sloní hory (Damrei) a na severu rozsáhlé pohoří Dangrek. Na východní hranici s Vietnamem se také rozkládá Centrální pohoří. Mnohem větší význam, než hory, mají pro tuto zemi jezera a řeky, tvořící zhruba 5% celkové rozlohy. Právě kolem nich je soustřeďována většina obyvatelstva. Nejdůležitější vodní tepnou země je Mekong (místními také nazývaný jako Tonlethom – „Velká řeka“). Největším jezerem v zemi je Tonle Sap.2 Kambodža má zhruba 14, 5 mil. obyvatel, přičemž zhruba 92% celkového počtu tvoří Khmérové. K nejpočetnějším národnostním menšinám se řadí Vietnamci (5%) a Číňané (3%). Hlavním městem a zároveň politickým, hospodářským a kulturním centrem je Phnom-Penh, kde žije přibližně 900 000 obyvatel. Převládající náboženstvím, ke kterému se hlásí 95% obyvatel, je tzv. théravádový buddhismus. Minimální počet obyvatel se pak hlásí ke křesťanství, islámu či animismu. Úředním jazykem je khmerština, spadající do mon-khmérské jazykové skupiny. Na úřadech se lze oficiálně domluvit také anglicky, popř. v menší míře francouzsky. Administrativně se země člení na provincie a města. Provincie jsou dále členěny na okresy a obce a města se skládají z městských obvodů a městských částí. V současnosti je země rozdělena na 22 provincií a Phnompenh. Mezi další velká města lze zařadit Battambang, Kompong Sam, Siem Reap a Sihanoukville.

2

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 5-17.

10

Podle stupně ekonomického rozvoje se Kambodža řadí k nejméně rozvinutým zemím světa. Jedná se o agrární stát charakteristický vysokým podílem venkovského obyvatelstva. Základním zdrojem obživy je pěstování rýže. Pro zemi je typický také nedostatek nerostných surovin, závislost na dovozu paliv a nerozvinutý průmysl, zaměřený především na zpracování potravin. V posledních letech je zaznamenán trvalý nárůst podílu služeb (zejména v oblasti turismu) na celkovém HDP. Peněžní jednotkou je riel (KHR), skládající se ze 100 senů, ale běžně lze používat také americký dolar (USD).3

2.2. Historický přehled Cílem historického přehledu Kambodže není jen popsat jednotlivé události, jak šly za sebou, ale především přiblížit nejdůležitější období, kterými si tato země prošla a usnadnit tak pochopení současné situace v rámci historického kontextu. Tato kapitola je zaměřena především na historii 20. století, která nebyla k obyvatelům země přívětivá. Mnoho Kambodžanů přišlo v 70. letech o své příbuzné a na některé události by proto nejraději zapomněli. Historie této země se však významně podepsala také na její současné situaci. 2.2.1. Od počátku letopočtu po francouzský kolonialismus Až do 9. století spadalo území dnešní Kambodže pod nadvládu hinduistických království Funan a Čen-la.4 Tato království byla následovně vystřídána buddhistickou Angkorskou říší, která si dokázala podmanit velkou část poloostrova Zadní Indie a přetrvala až do první poloviny 14. století. Právě z těchto dob pochází jedna z v současnosti turisticky nejnavštěvovanějších památek země – chrámové město Angkor Wat. Četné útoky Siamu (dnešního Thajska) a Vietnamu na sousední říši Angkor nakonec vedly k jejímu zániku a také ke vzniku xenofobie vůči těmto dvěma státům.5 2.2.2. Pod francouzskou nadvládou Právě z důvodu pokračujících útoků na Kambodžu ze strany výše zmiňovaných říší byl král Norodom nucen požádat o francouzskou ochranu. Té se země dočkala v roce 1863 a již o pár let později, roku 1887, spadalo území státu pod Francouzskou Indočínu. Francie v zemi 3

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 5-17. TULLY J. A., A short history of Cambodia: from empire to survival, str. 15. 5 CORNFIELD J., The history of Cambodia, str. 23. 4

11

udržela svůj vliv až do druhé světové války, kdy byla v roce 1940 poražena a země byla následně okupována japonskými vojsky. V roce 1941 také na trůn nastupuje jeden z nejvýznamnějších představitelů Kambodže, král Norodom Sihanuk. Na konci války však Francie znovu upevňuje svoji moc.6 Francouzskou koloniální nadvládu nelze hodnotit pouze negativně. Zemi byla sice odepřena nezávislost, ovšem během tohoto období zde došlo k celkové modernizaci. Ta se pozitivně odrazila především v oblasti infrastruktury, kdy „od roku 1900 do roku 1930 bylo vybudováno na 9000 kilometrů prašných a štěrkových cest, mezi roky 1928 až 1932 pak 500 kilometrů dlouhá železniční trať mezi Phnom Phenem a Battambangem; později byla protažena až k hranici s Thajskem.“7 Zásluhou rozrůstající se infrastruktury byla umožněna lepší komunikace mezi městy a venkovem, která vedla k rozvoji a upevnění obchodních vazeb. Rozvoj byl tehdy financován především z příjmů plynoucích z nárůstu exportu rýže a kaučuku. Téměř všechny tyto zdroje však byly investovány pouze na rozvoj měst, zatímco venkov byl do velké míry ignorován. V provinčních městech byla mimo jiné zaváděna elektřina a budována přímořská letoviska znamenající předzvěst turistického ruchu.8 2.2.3. Nástup Sihanuka k moci Teprve v roce 1953 se stává Kambodža oficiálně nezávislou zemí. Za její nezávislostí stojí mnoho faktorů. Mezi ně patří mimo jiné narůstající konflikt v Indočíně, upevňování moci komunistického bloku napříč Asií a také Sihanukův převrat (tzv. křížové tažení za nezávislost). Nutno ovšem podotknout, že i přesto na tomto území nadále operovaly tisíce vojáků Francouzské unie a partyzánské jednotky. Poslední dohoda o předání plných mocí byla podepsána 29. prosince 1954, kdy už byla Kambodža na základě Ženevské konference z července téhož roku prohlášena za nezávislý, neutrální a nezúčastněný stát.9 Státní převrat provedl Sihanuk již v červnu roku 1952, kdy se chopil moci. Následující období 50. a 60. let je pak spojováno s jeho jménem. Na mezinárodní scéně docházelo ke

6

ZELENDA, J., Kambodža, str. 46-63. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 170. 8 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 171. 9 DOLEŽAL, I., Kambodža, str. 74-75. 7

12

střetům komunistického a kapitalistického bloku a období Sihanukovy vlády nebylo jednoduché, přesto se mu podařilo zachovat neutrální postavení země. Mimoto se na počátku 50. let vyznačovala Kambodža, jakožto zemědělská země, velkou mírou ekonomické nesoběstačnosti. Průmyslové odvětví bylo velmi slabé, a tak nad vývozem typických exportních plodin - rýže a kaučuku převažoval dovoz. Až třetina dovozů pak byla financována za účasti zahraniční pomoci. Mezi lety 1955 – 1965 se tak otevřel prostor pro Sihanukovy hospodářské reformy. Ten se rozhodl celou situaci řešit kopírováním postupů a praktik socialistických ekonomik. Co se industrializace týče, můžeme hodnotit jeho snahy jako poměrně úspěšné. Byly zbudovány továrny na výrobu papíru, překližek, skla a plastových výrobků, dále vznikaly závody na zpracování fosfátů, ropná rafinerie. „Průmyslová výroba v roce 1965 se oproti roku 1955 zdvojnásobila a dále rostla. Podle oficiálních kambodžských statistik v roce 1966 již v zemi fungovalo 3434 průmyslových podniků (5 z nich postavilo Československo a pro dalších 40 dodalo některá zařízení).“10 Také v oblasti zdravotnictví a vzdělání byl zaznamenán značný pokrok. Uvádí se, že v roce 1966 se počet nemocnic vyšplhal (z původních 179 v roce 1955) až na 1095. V zemi došlo k významné podpoře základního a středoškolského vzdělání a bylo otevřeno 48 fakult.11 Pro mnohé Kambodžany představovalo toto období jedno z nejšťastnějších, nelze ovšem opominout, že bylo doprovázeno rozkrádáním státního majetku, korupcí a tvrdým potlačováním opozičních stran. Důsledkem Sihanukova „křížového tažení“ bylo z politického hlediska také oslabení pozice demokratů v zemi. Jejich představitel – Son Ngoc Thann se po odmítnutých snahách smířit se s novou vládou stáhl spolu s dalšími dvěma tisíci spojenci na pomezí thajskokambodžské hranice. Pod záštitou proamerického vojenského paktu Organizace smlouvy pro Jihovýchodní Asii - SEATO pak v Kambodži aktivně prosazoval zájmy USA, Thajska a Jižního Vietnamu. „Svobodní Khmérové“ (Khmer Serei), jak se některé partyzánské skupinky označovaly, vyvíjely v této oblasti protivládní aktivity ještě zhruba dalších čtyřicet let. Kolem Sihanuka, jehož hlavním cílem bylo odstranit demokraty, se vytvořila aliance pravicově smýšlejících osobností (Lon Nol, Nhiek Tioulong, Penn Nuth, Sam Nhean či Yem

10 11

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 210. Tamtéž

13

Sambaur), která při něm stála po celou dobu jeho vlády. V roce 1955 Sihanukova vláda umlčela opozici a sám Sihanuk se vzdal královského titulu ve prospěch svého otce – prince Suramaritha, aby se mohl plně věnovat politickým záležitostem (ústava totiž panovníkovi zakazovala aktivní účast v politice), ale ponechal si post ministerského předsedy. S hlavním úmyslem zničit ostatní politické strany založil Sihanuk krátce po začátku své vlády národní politické hnutí Sangkum Rastr Niyum, stanul v jeho čele a členství všech ostatních podmínil odchodem z jakékoli jiné poltické strany. Oficiálně toto uskupení bojovalo proti velezradě, korupci a nespravedlnosti. V květnu 1955 pak byla podepsána dohoda mezi prozatímní vládou a USA týkající se vojenské pomoci. USA touto dohodou stvrdila americké dodávky zbraní a vojenského zařízení a také financování kambodžské armády. Zářijové volby roku 1955 byly doprovázeny řadou podvodů a skončily vítězstvím společenství Sangkum – to obdrželo 82% hlasů a získalo tak všechna místa v Národním shromáždění.12 Sangkum byl rozdělen do mnoha pravicových a levicových odnoží ucházejících se o moc, a to až do počátku sedmdesátých let. Politický program Sangkumu potom sám Sihanuk označoval jako tzv. budhistický socialismus. Ten pojímal buddhismus jako státní ideologii vedoucí k národnímu budování za současného uplatňování sociální a politické spravedlnosti. V zahraniční politice lze Sihanukovo počínání hodnotit do jisté míry jako nacionalistické. Diplomatické vztahy se zahraničím byly charakteristické řadou paradoxů a uplatňováním dvojaké politiky. Ta měla Kambodži zajistit především dostatečný odstup od konfliktu v Indočíně a neutralitu země. Kambodža tedy přijímala americkou pomoc, ale doma se tvářila protiamericky. Na jedné straně Sihanuk potlačoval domácí komunisty, ve světě však utužoval diplomatické styky se socialistickými zeměmi. Během období jeho vlády se také výrazně zhoršovaly vztahy s Jižním Vietnamem a Thajskem a došlo k přerušení vztahů s USA. Technicky vzato to znamenalo příklon dosud neutrální Kambodže k Viet Congu. Na konci 60. let začala být Sihanukova výsadní pozice, především kvůli neustále si protiřečící politice, oslabována. Sám si proti sobě poštval jak levici, tak konzervativní pravici a situace v zemi začala být značně chaotická. Začalo se schylovat k převratu.13 2.2.4. Lon Nolův převrat a Khmerská republika (1970-1975)

12 13

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 205. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 204-217.

14

Na počátku ledna 1970 Sihanuk opustil Kambodžu a odletěl se léčit do Francie. Během jeho nepřítomnosti došlo v zemi k převratu. Počátkem března vypukla řada protivietnamských demonstrací, při kterých byly zdemolovány vietnamské ambasády a dne 18. března byl pak Sihanuk Národním shromážděním odvolán z funkce hlavy státu. Novým šéfem státu se stal Cheby Heng, ovšem skutečnou mocí disponovali premiér Lon Nol a vicepremiér Sirik Matak. O den později byl tento pravicový režim uznán ze strany USA, a tak již nic nebránilo vyhlášení Khmerské republiky, ke kterému došlo o dva měsíce později - 9. října 1970.14 V reakci na tyto události vyhlásil Sihanuk 23. března rozpuštění kambodžské vlády a založil Jednotnou národní frontu Kambodže (Front Uni National du Kampuchéa - FUNK) a Lidové ozbrojené síly národního osvobození Kambodže (Forces Armées Populaires de Libération Nationale du Kampuchéa - FAPLNK). Základem těchto skupin byly paradoxně komunisté, kteří ještě donedávna představovali Sihanukova ústředního nepřítele. Dalším odvetným krokem bylo založení Královské vlády národní jednoty Kambodže (Gouvernment Royal d´Union Nationale du Campuchéa - GRUNC) dne 5. května 1970. Do čela tohoto hnutí byl dosazen Penn Nuth. Další důležitou funkci zde plnil Khieu Samphan, jenž se stal v jedné osobě Nuthovým náměstkem a dále také ministrem obrany a vrchním velitelem ozbrojených sil FAPLNK. Tyto organizace se staly dosud nevídaným spojením monarchie a komunistického režimu. Přes marné snahy Lon Nola zdiskreditovat GRUNC jakožto komunistickou sabotáž podporovanou z Vietnamu, dostávalo se toto hnutí odporu do povědomí jako ryze vlastenecké.15 Občanská válka, která zemi zasáhla, byla velmi krutá a stála životy nejen mnoha vietnamských civilistů, na kterých si Lon Nol vyléval zlost. Nedařilo se mu totiž efektivně vypořádat s komunisty a Viet Congem. V zemi probíhaly nelítostné pogromy, při nichž bylo donuceno na 250 000 příslušníků vietnamského národa opustit zemi. Koncem dubna roku 1970 rozhodl americký prezident Nixon o rozšíření války ve Vietnamu do Kambodži a započaly tak rozsáhlé operace jihovietnamských a amerických jednotek na podporu Lon Nolova režimu. Jeho rozhodnutí se však setkalo se značným odporem americké veřejnosti i Kongresu, a tak byly vojenské operace na území Kambodže po 30. červnu americkým Senátem zakázány. 14 15

ZELENDA, J., Kambodža, str. 85-86. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 223.

15

Ani Lon Nolova armáda nezaznamenávala v boji s odpůrci režimu přílišné úspěchy. Jeho vojska byla špatně vycvičena i vedena a nedisponovala dostatečnou výzbrojí a pravicový režim tedy přežíval především díky významné vojenské podpoře USA - především pak díky až enormně vysokému bombardování země. Jak např. uvádí ve své knize Dějiny Kambodže Miroslav Nožina: „začalo dne 27. ledna 1973 americké bombardování v Kambodži. Šedesát bombardérů B-52 a asi dvě stovky taktických bombardérů provádělo v tu dobu 200 až 300 startů za den. Denně bylo na Kambodžu svrženo čtyři až pět tisíc bomb – měsíčně se to rovnalo asi sedmi atomovým bombám typu Hirošima. Například v dubnu Američané svrhli na kambodžské území čtvrt milionu tun bomb. To bylo třikrát více, než kolik nacistické Německo shodilo pum na Velkou Británii za celou 2. světovou válku.“16 Další výhodou pro Lon Nolův režim byla neochota vietnamských komunistů, kteří měli plné ruce práce s osvobozováním jižního Vietnamu, podpořit své kambodžské spojence. V dubnu roku 1972 byla schválena nová ústava inspirovaná francouzským a jihovietnamským modelem, přiznávající Lon Nolovi rozsáhlé výkonné pravomoci. V červnu téhož roku se pak díky zfalšování volebních výsledků stal prezidentem. Odpůrců režimu mezitím razantně přibývalo - jen partyzánská armáda čítala na 70 tisíc mužů. Skládala se jak z levicových stoupenců prince Sihanuka, tak z Rudých Khmérů. Na konci roku 1972 měl již Lon Nol pod kontrolou pouze Phnom Penh, část Battambangu a několik provinčních měst. Zbytek země ovládali komunisté, popřípadě zde nebyl uplatňován žádný vliv.17 V březnu roku 1974 už pod vliv hnutí odporu spadalo zhruba 90% území. Sihanukovým přívržencům se také podařilo obklíčit hlavní město a schylovalo se ke konečné fázi války. Toho si byl velmi dobře vědom samotný Lon Nol, který neváhal a pod záminkou léčby na Havaji opustil zemi. Celé situace potom naneštěstí 17. dubna 1975 velmi obratně využil Saloth Sar, když jeho jednotky hnutí odporu vstoupili za jásotu místních obyvatel do Phnom Penhu. Nikdo totiž netušil, že Kambodžu čeká nejhorší období svých dějin.18 2.2.5. Demokratická Kampučie a vláda Rudých Khmérů „Černí havrani roznesou plody lovey po celé zemi,“ věštil moudrý kambodžský poustevník v XIX. století (zralý plod lovey je uvnitř shnilý). Tentýž poustevník Puth rozvněž předpověděl, že „vzdělanci budou pohřbeni a nevzdělaní se chopí moci“ a že „až se zbaví jha bílých mužů 16

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 227. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 228. 18 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 217-228. 17

16

s ocelovýma rukama s stříbrnýma očima, zachvátí všechen lid bratrovražedné šílenství, které nepřestane, dokud prolitá krev nedosáhne k břichu slona“ (Boun Sokha -149,s 167…khiha genocidy XX.století str.177-Yves Ternon) 19 2.2.4.1. Stručný přehled vývoje komunismu v Kambodži První předchůdci komunistického smýšlení se v Indočíně objevují již na konci 19. století. V té době jim však není přikládána větší váha. Významnějším mezníkem je z historického hlediska rok 1930, kdy Ho Či Min zakládá Vietnamskou komunistickou stranu, zanedlouho přejmenovanou na Indočínskou komunistickou stranu (ICP), do které se hlásí také kambodžští odpůrci vlády. Až do konce druhé světové války však tato strana ovlivňuje kambodžské politické dění jen minimálně. Nástup komunismu v Kambodži byl oproti ostatním částem regionu zpomalen obavou z vietnamské snahy ovládnout pomocí této ideologie celý stát. Kambodžská komunistická strana zde vznikla až v roce 1951 (pod záštitou Vieth Minhu) a profilovala se pod názvem Khmérská lidová revoluční strana (KPRP).20 Viet Minh pak během první indočínské války podporoval vznik národně osvobozeneckého hnutí Kambodže – Issarak. Toto hnutí v roce 1954 ovládalo polovinu celkové rozlohy země. Roku 1951 dochází k rozpadu a následnému rozdělení Indočínské komunistické strany (ICP) na Vietnamskou stranu pracujících, laoskou Isalu a Kampučskou lidovou revoluční stranu KPRP. Čelní představitelé KPRP však pocházeli z řad vietnamských komunistů a ponechali si v této straně rozhodující vliv. Mezi lety 1949 – 1953 se vztah kambodžských komunistů a jejich vietnamských ochránců vyznačoval spoluprácí ve snaze odstranit kolonialismus.21 Po roce 1954 však dochází ke změně a Vietnamci musí opustit území Kambodže. Vietnam se rozhodl upřednostnit jako svého spojence Sihanuka před KPRP a kambodžští komunisté se tak bez vietnamské pomoci stahují do ilegality. Sihanuk byl Vietnamu sympatický kvůli svým antiamerickým postojům a také díky vstřícným krokům, které učinil – umožnil Severnímu Vietnamu vznik skladů a významných základen, které byly součástí tzv. Ho Či Minovy stezky na území Kambodže.

19

TERNON, Y., Genocidy XX. století, Zločinný stát, str. 177. KIERNAN, B., The Pol Pot Regime, str. 13. 21 The Final Declarations of the Geneva Conference July. University of Houston [online]. 1999 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://vi.uh.edu/pages/buzzmat/geneva.htm 20

17

Ke zhoršení vztahů mezi Sihanukem a Severním Vietnamem však dochází především díky Lon Nolovi v polovině 60. let. Pol Pot pak přináší myšlenku maximální možné nezávislosti komunistické strany na Severním Vietnamu.22 Za zmínku stojí také vnitřní rozdělení strany. V 50. letech se vyčlenily dvě odnože rozdělené postojem vůči Sihanukovi. Zatímco městská odnož, opírajíce se o názory Severního Vietnamu, Sihanuka podporovala, venkovská linine se snažila o jeho pád. Protivládní akce druhé zmiňované odnože však nebyly příliš úspěšné a jejich vliv byl zanedbatelný. V roce 1959 byly dokonce tyto venkovské oddíly vyzrazeny a poraženy. Centry komunistického hnutí se tak stala města. Přesto v té době ještě stále nelze hovořit o významném vlivu tohoto hnutí. Plán uskutečnit povstání proti Sihanukovi se začíná pozvolna realizovat již v roce 1962, kdy do čela strany vstupuje Pol Pot. Tyto události s sebou nutně přináší výrazné zhoršení vztahů Kambože s Hanojí.23 Sihanuk se nesprávně domníval, že za nepokoji v zemi stojí především vietnamská část strany a rozhodl se proto zlikvidovat khmerské levicové hnutí. Tyto události významně nahrály Pol Potovi, který roku 1967 stanul na vrcholu revolučního hnutí. Zatímco v 50. letech je komunistická strana převážně venkovská, buddhistická a charakteristická spíše svojí provietnamskou orientací a umírněností, mění se do 70. let na radikální, městkou a ostře protivietnamskou.24

2.2.4.2. Vláda Rudých Khmérů 17. duben roku 1975 byl dnem, který se měl navždy zapsat do dějin Kambodže. Právě tehdy nic netušící obyvatelé Phnom-Penhu nadšeně vítali své osvoboditele, kteří přišli přímo z pralesa. Muži v černém doslova zaplavili jásající město. Někteří z nich přijížděli v džípech, mávali vlajkami a zdravili rozjařené davy lidí. Po chvíli ale do města začali přicházet další a další muži. Byli špinaví, všichni stejně odění v černých úborech a čepicích a mnohým z nich bylo sotva patnáct let. Z jejich pohledů čišela únava a prázdnota, šli tiše, obklopeni hrobovým 22

JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů., 2012. 23 The Cambodian Left: The Early Phases. Country Studies [online]. 1987 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://countrystudies.us/cambodia/19.htm 24 KIERNAN, B., The Pol Pot Regime, str. 14.

18

tichem. Vojáci přicházeli z těch nejzaostalejších koutů Kambodže, postrádali jakékoli známky vzdělání a byli zcela nedotčeni modernizací, která se objevovala ve městech. Šlo o rekrutované venkovské obyvatelstvo z hornatých oblastí, v nichž si Rudí Khmérové budovali své základny. Jednotky Rudých Khmérů postupně ovládly klíčové instituce, přinutili vládní vojáky svléknout uniformy a chopili se moci.25 2.2.4.2.1. Počáteční fáze revoluce Stěžejní představitelé KSK se objevili v hlavním městě zanedlouho na to, co bylo obsazeno. Kromě Pol Pota (původním jménem Saloth Sar) to byl také Ieng Sary a mnozí další. Do konce roku 1975 byla politická scéna Kambodže značně nepřehledná, a to nejen pro domácí obyvatele, ale především také pro zahraniční analytiky. Oficiálně byla moc soustředěna v rukou Sihanukovy exilové vlády, ve skutečnosti měl však rozhodující slovo orgán nazývaný Revoluční organizace (Angkar padevat) nebo Vrcholná organizace (Angkar loeu), zkráceně označované jako Angkar.26 Tajemstvím ovšem zůstávalo, kdo stojí v čele této organizace - Rudí Khmérové si dávali velmi záležet na práci v utajení. Zahraniční média a zpravodajské služby i samotní Kambodžané byli přesvědčeni, že již od dob občanské války se komunistické povstalecké hnutí pojí se jmény tří čelních představitelů - Khieu Samphan, Hou Youn a Hu Nim. Ti však ve skutečnosti nepatřili mezi klíčové postavy komunistického vedení. Pravé špičky stranické hierarchie tvořili Saloth Sar (Pol Pot) rozhodující o vojenských operacích a Nuon Chea Sarův náměstek a nejvýše postavený politický komisař osvobozenecké armády. Jako ministr obrany Demokratické Kampučie byla později vybrána další významná postava - Son Sen.27 Jak ve své knize Dějiny Kambodže uvádí Miroslav Nožina, „situaci dále komplikoval fakt, že Rudí Khmérové přijímali nová konspirační jména vždy, kdy přijali nový úkol. Ieng Sary se ve skutečnosti jmenoval Kim Trang, ale říkal si i Van, Thang a Nenn; Nuon Chea se jmenoval pravým jménem Long Bunrout, znám jako Long Rith, Druhý bratr, Prastrýc; Son Sen si původně říkal Khamm, „Hryzal“ a poté se z něho stal Khieu, „Modrý“ aj. Také Saloth Sar se za dvě desetiletí své kariéry revolucionáře skrýval pod celou řadou krycích jmen: Pouk, Hay, Pol, „87“, Prastrýc, Starší bratr, První bratr a na sklonku života „99“, „Střed strany“, „Vedoucí aparát“ či finálně „Nejvyšší organizace“. Své nejznámější jméno Pol,

25

SHORT, P., Pol Pot, Dějiny zlého snu, str. 311-318. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 234. 27 Tamtéž 26

19

nebo Pol Pot, jak si říkal později v souladu s tradicí, která velela přidat ke jménu další libozvučnou slabiku, přijal až v roce 1970. Důvody proč si ho zvolil, nikdy nevysvětlil.“28 Ještě na počátku revoluce bylo s funkcí Pol Pota obeznámeno jen zhruba na dvě stě Kambodžanů z jeho nejužšího okruhu. Přesto však ani oni netušili, že jeho pravé jméno je Saloth Sar. Oficiálně byl jeho post předsedy Komunistické strany Kambodže potvrzen v roce 1977.29 Hned na počátku své vlády popravili Rudí Khmérové téměř všechny vládní představitele a významnější osobnosti Lon Nolova režimu. Sám Lon Nol však stihnul emigrovat do USA. O životy přišlo také nespočet, pro nový režim nežádoucích, intelektuálů, kteří byly v lepším případě postihnuti krutými represáliemi, či opustili zemi.30 V první fázi revoluce také došlo k vysídlení měst, čímž byla mimo jiné paralyzována americká špionážní síť. Cílem vysídlení tehdy nebyla jen snaha zajistit lepší potravinové zásobování, ale především upevnění politické moci, která mohla být ve městech ohrožena přítomností některých Lon Nolových skupin. Pod záminkou amerického bombardování započala vlna vysídlování měst. Lidé si mysleli, že odchází na dva tři dny, a proto si s sebou vzali jen nejnutnější věci. S přesunem nebylo možné ani chvíli počkat. Operace musely být přerušeny a všichni nemocní byli okamžitě evakuováni z nemocnic. V kambodžském nejteplejším měsíci v roce tak začal masový přesun více než dvou milionů lidí.31 Na venkově pak byla zahájena rozsáhlá kolektivizace. Jen při samotných násilných přesunech na venkov přišly o život desetitisíce lidí. Na konci vlády Rudých Khmérů se na venkovských farmách soustřeďovalo zhruba 97 procent celé kambodžské populace. V tomto období také došlo ke zrušení peněz a osobního vlastnictví, byly uzavřeny státní hranice a výrazně omezen zahraniční obchod. Národní hospodářství té doby se vyznačovalo především snahou o soběstačnost. Průmyslová výroba se téměř vytratila - byla omezena především na spotřební zboží a došlo k vytvoření agrární společnosti. Hospodářství zaznamenalo velký propad.

28

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 235. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 235-236. 30 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 230. 31 SHORT, P., Pol Pot, Dějiny zlého snu, str. 311-318. 29

20

Došlo také k administrativnímu rozdělení země na jednotlivé zóny (phumphieky), které se dále dělily na 32 správních oblastí (dambóny). Dělení pokračovalo ještě dále - správní oblasti se skládaly z distriktů (sroky) a distrikty pak z komun (sahakory). V celé zemi bylo zhruba tisíc komun, přičemž některé se v závislosti na poloze regionu lišily co do podmínek života v nich a co do krutosti represí. Uvádí se, že relativně lepší životní podmínky převládaly v komunách nacházejících se v Jihovýchodní a Východní zóně. Život v komuně spočíval v pěstování rýže a jiné zemědělské práci a pracovalo se vždy devět dní v kuse, přičemž desátý den se konaly nejrůznější schůze, kde byli lidé „politicky školeni“. Všichni nosili stejné černé oblečení a od svítání do setmění pracovali. Osobní život byl zcela podřízen novému režimu.32 Celá Kambodžská populace se tak rázem ocitla v naprosté izolaci od okolního světa. Do politického smýšlení proniklo silné nacionalistické smýšlení, které zemi učilo spoléhat se sama na sebe. Veškeré tiskopisy byly plné článků vyzývajících k nezávislosti na cizích národech, k samostatnosti a soběstačnosti. Tato rétorika navíc nabádala k rasismu a pocitu vlastní nadřazenosti.33 Není tedy divu, že etnické menšiny neunikly krutým perzekucím, obzvláště pak muslimští Čamové. Ti byli nuceni změnit si jména, zbavit se vousů, jinak se oblékat, jíst vepřové maso a v první řadě také vzdát se své víry. Smrti přesto neunikla více než polovina této komunity, tedy zhruba 100 000 lidí. Z nejrůznějších záznamů dále vyplývá, že ostatní etnické skupiny, hlavně potom Vietnamci a Číňané byli spíše než zavražděni, donuceni opustit zemi. To však neplatilo po celou dobu jejich vlády. Hned v roce 1977, kdy došlo ke zhoršení vztahů s Vietnamem, byly zavražděny tisíce Khmérů vietnamského původu. Kromě potlačování etnických menšin došlo také ke zrušení náboženství a zavedení nové khmerštiny.34 Důvodem počáteční opatrnosti byly s největší pravděpodobností obavy ze zhoršení vztahů se sousedním Vietnamem. Demokratická Kampučie měla zpočátku dost práce se zavedením nového pořádku, než aby se mohla soustředit na boj s Vietnamem. Proto si nedovolila veřejně zabíjet členy těchto etnických menšin. Čína byla navíc v té době chápána

32

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 231-234. KUBEŠ, A., Kampuchea, str. 84. 34 TERNON, Y., Genocidy XX. století, Zločinný stát, str. 180. 33

21

jako vzor. Byl to komunistický spojenec a nebylo tedy v zájmu Rudých Khmérů, jakkoli si tuto zemi znepřátelit. 2.2.4.2.2. Politický systém Sihanuk se do hlavního města vrátil až koncem roku 1975 a již 5. ledna 1976 se zúčastnil zasedání vlády, na kterém byla přijata nová ústava. Na základě nové ústavy dostaůa země název Demokratická Kampučie, a došlo mimo jiné k velké vlně znárodňování výrobních prostředků. Výkonná moc spadala do rukou prezidia o třech členech, přičemž v čele prezidia stál oficiálně Sihanuk. Po březnových parlamentních volbách do Lidového shromáždění zástupců, které znamenaly naprostou frašku, Sihanuk rezignoval. Nedlouho poté byl i se svou rodinou uvězněn v královském paláci. Do čela státního prezidia nastoupil Khieu Samphan, do čela vlády Pol Pot. Post ministra zahraničí obsadil Yeng Sary, funkci ministryně sociálních věcí obstarávala Saryho žena Ieng Thirith, na ministerstvo obrany byl dosazen Son Sen a Hu Nim působil na ministerstvu informací.35 Teoreticky mělo jit o jakýsi demokraticko - centralistický model vládnutí, při němž bylo uplatňováno kolektivní rozhodování. Již od roku 1976 však veškeré rozhodovací pravomoci soustřeďoval výlučně Pol Pot. V té době už Rudým Khmérům a jejich experimentům s utopickým socialismem nestálo nic v cestě. Snaha o dosažení naprosté soběstačnosti a s ní související hospodářské reformy způsobily hladomor a vyžádaly si statisíce mrtvých lidí.36 Země propojila komunismus a nacionalismus a vytvořila tak specifický druh režimu. Situace uvnitř organizace však díky mnoha frakcím nebyla jednoduchá a ke konsolidaci své moci zvolilo ústřední vedení KSK celou řadu stranických čistek. Vláda v zemi byla stále méně stabilní a postupně vytvářela podmínky pro pád celého režimu. V roce 1977 také Pol Pot oznámil svou funkci generálního tajemníka organizace Angkar spadající pod Komunisticou stranu Kampučie. 37 K pádu

celého

režimu

bezesporu

přispěla

roztříštěnost

a

frakcionářství.

Charakteristickým rysem tohoto režimu je nejednotný způsob vlády a nejednotné zavádění ideologie, které situaci velmi komplikovaly. Každá provincie si vykládala rozkazy po svém a vznikaly tak mezi nimi obrovské rozdíly. To je přitom pro komunistický režim naprosto 35

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 238-239. MABBETT, I, CHANDLER, D., Khmerové, str. 229. 37 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 238-239. 36

22

netypické. Nelze například říci, že by se rozhodovací proces v Demokratické Kampučii odehrával na centrální úrovni, jak je to typické pro ostatní komunistické země. V Číně, která představovala spojence tohoto režimu, je naopak veškeré rozhodování silně centralizované. Je děsivé, že okolní svět odvrátil od situace v Kambodži zrak a nesnažil se hrůzám tohoto režimu jakkoli zabránit. I přes izolovanost země a malou informovanost médií pronikly informace o situaci země na světlo světa. Pro USA a Západní státy však zřejmě nepředstavovaly dostatečný důvod pro zásah. Nakonec se režim zruinoval sám. Nejenže systém agrárního kolektivismu a naprosto izolované ekonomika nemohl fungovat donekonečna a bylo jen otázkou času, kdy se vyčerpá a zhroutí úplně, ale čistky ve vlastních řadách a paranoia, která vedoucí představitele Rudých Khmérů zachvátila, zasadily brutálnímu režimu velkou ránu. Poslední a zároveň osudovou chybou, které se na konci své krutovlády Rudí Khmérové dopustili, byl útok na Vietnam, který neváhal a agresi brzy opětoval. Představitelé Demokratické Kampučie tentokrát přecenili své síly a přispěli tak k ukončení nejkrutějšího období kambodžských dějin vůbec. Dne 7. ledna 1979 padl Phnom Penh, a tak byla Kambodža s pomocí vietnamské invaze osvobozena. Rudí Khmérové po třech letech, osmi měsících a dvaceti dnech od doby, kdy ovládli zemi, odchází a nechávají za sebou zoufale zpustošenou zemi.

23

3. Dopady působení Rudých Khmérů na vývoj země po roce 1979

3.1. Dopady na politický vývoj 3.1.1. Lidová Kambodža (1979-1993) Po necelých třech desetiletích se Kambodža opět ocitla pod cizí nadvládou. Vietnam se na útok připravoval již od jara roku 1978. Dne 2. prosince založil spolu s khmerskými uprchlíky Jednotnou frontu národní spásy (KUFNS – Kampuchean United Front for National Salvation). Již o Vánocích roku 1978 obsadila armáda o síle 150 000 mužů Kratii – provincii sousedící s Vietnamem, o týden později se vojska objevila také v provincii Stung Treng sousedící s Laosem a postupovala dále. K největším bojům pak za použití bombardérů došlo na jihovýchodě země. Již o pár dní později, 7. ledna roku 1979 vstoupila vietnamská vojska na území hlavního města.38 Vietnamská invaze však byla ve zbídačelé zemi vítána jako vysvobození. Již na počátku ledna roku 1979 byla za asistence Vietnamu založena strana, která se měla stát řídícím orgánem nového státu. Tato strana nesla název Lidová revoluční strana Kampučie (LRSK). Její hlavní členskou základnou byli především Rudí Khmérové, kteří utekli ze země do Vietnamu. Dne 11. ledna 1979 došlo k vyhlášení Kampučské lidové republiky. Oficiálním ústředním řídícím orgánem se sice stala LRSK, skutečná moc však zůstala v rukou Vietnamu. V čele tohoto orgánu stanul Heng Samrin, který také přijal funkci prezidenta. Premiérem se stal Pen Sovan, přičemž na další významné posty byli dosazeni důstojničtí uprchlíci z řad Rudých Khmérů z let 1977-1978, nebo staří vietnamští imigranti z řad komunistů Sihanukovy vlády. Vietnamci však ve skutečnosti ovládali chod země prostřednictvím poradců, rozmístěných na všech stěžejních postech a kambodžskou politickou scénu řídila tzv. skupina A-40.39 Po čínském vojenském útoku na Severní Vietnam, který tiše podporovaly USA, došlo k ještě většímu příklonu Kambodže k Sovětskému svazu a jasně se tak zformovaly dvě proti sobě stojící aliance – na jedné straně současná vláda KLR podporovaná Vietnamem, za nimiž stál Sovětský svaz, a tudíž také celý blok socialistických zemí, na straně druhé pak Čína, USA a západní země podporující naopak partyzánské skupiny včetně Rudých Khmérů. Západní

38 39

GOTTESMAN, E., Cambodia After the Khmer Rouge – Inside the Politics of Nation Building, str. 7-11. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 246-251.

24

státy spolu s Čínou chápaly počínání Vietnamu jako agresi a vládu Kampučské lidové republiky neuznaly. KLR byla tedy uznána pouze Sovětským svazem a jeho satelitními státy.40 3.1.2. Opozice 3.1.2.1. Rudí Khmérové Přestože Rudí Khmérové byli nuceni vzdát se moci a jejich vláda byla vystřídána novým režimem, nedošlo k jejich úplné porážce. Pol Pot se nehodlal vzdát bez boje. Spolu s desetitisíci oddanými přívrženci se skrýval na pomezí Kambodže a Thajska, odkud nadále útočil na nový režim.41 Na začátku roku 1979 vyhlásili Rudí Khmérové „Vlasteneckou a demokratickou frontu velké národní jednoty Kampučie a ještě v prosinci 1979 byl do čela Rudých Khmérů dosazen Khieu Samphan, jenž měl vylepšit špatnou pověst tohoto hnutí. Ve skutečnosti zůstal Pol Pot i nadále klíčovou postavou řídící chod nejen celé komunistické strany, ale také ozbrojené složky Rudých Khmérů – Národní armády Demokratické Kampučie. Zpráva z prosince roku 1981 o rozpuštění komunistické strany a zřeknutí se komunistického učení měla jen dezorientovat svět. Přestože existence této strany byla oficiálně skutečně ukončena, Pol Pot byl se svými přívrženci, byť v ústraní, nadále u moci. Postupně však byla odkrývána zvěrstva napáchaná tímto hnutím, která již nemohla mínění okolního světa změnit.42 3.1.2.2. Nekomunistická opozice Zhruba 10 000 vojáků čítaly podle odhadů jednotky Khmérské lidově národní fronty osvobození (KPNLF), založené Son Sannem – vedoucím představitelem pravicového hnutí Khmer Serei.43 Toto původně protisihanukovské hnutí operovalo v džungli již od 50. let a v 70. letech podporovalo Lon Nola a jeho převrat. Jednalo se z velké části o profesionální vojáky a důstojníky z tehdejší Lon Nolovy armády. Další složku opozičního odboje naopak představovali stoupenci Sihanuka, který v té době pobýval v severokorejském exilu. Toto početně nejmenší odbojové uskupení si díky Sihanukově jménu vysloužilo největší zahraniční podporu. Příslušníci tohoto hnutí, vedeného 40

ZELENDA, J., Kambodža, str. 106-107. ROWLEY, K.., Second Life, Second Death: The Khmer Rouge After 1978, str. 202. 42 JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2012. 43 Tamtéž 41

25

Sihanukovým synem Ranariddhem vystupovali prostřednictvím Jednotné národní fronty pro nezávislou, neutrální, mírovou a spolupracující Kambodžu (fr. FUNCINCPEC).44 Počet mladých mužů přicházejících do jednotlivých protivietnamských hnutí neustále stoupal a postupně začaly další tvrdé boje. Jednotlivé skupiny nebojovaly jen proti vietnamské vládě, ale také mezi sebou. Každá opoziční frakce si vymezovala svoji sféru vlivu, což s sebou přinášelo další krveprolití.45 Čína spolu se západními zeměmi usilovala o zlepšení reputace Demokratické Kampučie a za tímto účelem apelovala na Sihanukův návrat do politiky. Nakonec Sihanuk i přes svůj počáteční nezájem a strach ustoupil a přišel s návrhem na založení trojkoalice. Ta sestávala z Rudých Khmérů, Son Sannova Hnutí a FUNCINPEC. Vyjednávání byla značně problematická a vzájemného konsensu v základních otázkách dosáhly tyto frakce až v září roku 1981. Rudí Khmérové se distancovali od své ultraradikální ideologie a přeměnili se v tomto období na vojenskou organizaci zaměřenou na boj proti Vietnamu. Odpor proti provietnamsky orientované vládě dále rostl, až 22. června 1982 vyvrcholil ustavením exilové Koaliční vlády Demokratické Kampučie (CGDK). Tvořily ji tři výše zmíněné frakce – Rudí Khmérové, Son Sannovo Hnutí a FUNCINPEC. Tato vláda však neměla skutečnou možnost podílet se z exilu na domácím politickém dění. CGDK však byla podporována západními státy a Čínou a získala křeslo v OSN. Post prezidenta obsadil Sihanuk, v čele vlády stanul Son Sann a vicepremiérem se stal Khieu Samphan, jemuž připadly také pravomoci související se zahraniční politikou. Post Khieu Samphana jakožto představitele zahraniční politiky země, byl jedinou významnou pozicí, vezmeme-li v potaz možnosti exilové vlády. Následovalo deset těžkopádných let koaliční vlády, která se jen s mnoha obtížemi shodovala v důležitých otázkách. Mezi jednotlivými koaličními členy panovala velká nedůvěra a byly prosazovány parciální zájmy. Po ustavení CGDK nelze ani hovořit o spolupráci vojenských jednotek těchto třech frakcí. Sám Sihanuk nadále pobýval v zahraničí a Son Sannovy pravomoci byly omezeny. Protože vláda CGDK nevzbuzovala přílišnou důvěru ani mezi samotnými Kambodžany, neměla z politického hlediska velký význam.

44

JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2012. 45 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 252.

26

Představitelé KLR ustavení nové vlády neuznali a jednotky KLR spolu s vietnamskou armádou útočily na oddíly CGDK. Mezi lety 1983-1985 se provietnamsky orientované armádě podařilo zahnat opoziční síly až na území sousedního Thajska. Vláda KLR se nevzdávala svého působení a zapojovala obyvatele země do obrany před vojenskými jednotkami CGDK. Až do začátku 90. let měla armádní vojska KLR pod kontrolou centrální území Kambodže, zatímco vojska Demokratické Kampučie ovládala horské oblasti, odkud útočila na jednotky KLR.46 Pro obyvatele Kambodže byla politická situace velmi vypjatá a nepřehledná. Vzhledem k tomu, že vojska KLR ovládala většinu obydlených částí země, byla tato vláda na domácí scéně chápána jako aktuální. Na mezinárodní scéně však panovala shoda mezi Čínou a západními státy o uznání právě CGDK jako jediné a právoplatné kambodžské vlády. CGDK, se v té době soustředila, více než na politické, především na vojenské aktivity a ve snaze osvobodit zemi útočila i na nevinné, především pak venkovské, obyvatelstvo, kterému tak nedávala nejlepší impuls k její podpoře. 3.1.3. Mírové urovnání Koncem roku 1987 došlo k setkání představitelů dvou znepřátelených a paralelně působících vlád. Na jedné straně zástupce CGDK – princ Sihanuk, na straně druhé zástupce LRSK (Lidová revoluční strana Kampučie) – Hun Sen. I přesto, že nedošlo k vyjednání ničeho důležitého, započalo toto setkání sérii mnoha dalších jednání. Setkání lze proto chápat, jako začátek seriózních snah o politické urovnání kambodžské situace. Samotní Vietnamci se připravovali na opuštění země. Protože finanční pomoc od Sovětského svazu pomalu upadala, okupace Kambodže se pro Vietnam stala příliš nákladnou. Navíc nyní Vietnam potřeboval nové obchodní a politické partnery, které spatřoval především v Číně, USA a ASEAN. K navázání diplomatických vztahů bylo ale nutné opustit jednou provždy Kambodžu. 47 V září roku 1989 tedy došlo k ukončení okupace, na což navázalo postupné zlepšování vztahů mezi Vietnamem a Čínou. Také Thajsko přesunulo svoji pozornost od poražených kambodžských revolucionářů k vietnamskému trhu. Dne 26. června 1991 bylo rozhodnuto o ustavení Nejvyšší národní rady (SNC), která měla zajistit příměří a působit v zemi až do následujících voleb. Příměří bylo stvrzeno také Dohodou o všeobecném politickém urovnání 46 47

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 254-256. Tamtéž

27

kambodžského konfliktu podepsanou v Paříži 23. října 1991. Ta byla podepsána představiteli devatenácti vlád a zástupci tří opozičních skupin. Podle tohoto dokumentu mělo také dojít k 70% demobilizaci armády, což později Strana Demokratické Kampučie porušila.48 Následovalo přijetí mírového plánu, který stvrzoval podíl čtyř hlavních frakcí (tj. FUNCINPEC, Rudí Khmérové, Khmer Serei a Lidová revoluční strana Kampučie) na správě země, a to až do řádných voleb. Samotné volby byly naplánovány na květen 1993 a do té doby převzala dohled nad dodržováním příměří a provedením voleb Organizace spojených národů. Radou bezpečnosti OSN byla za tímto účelem zřízena Dočasná správa Společnosti národů v Kambodži (UNTAC). Ve své době šlo o nejrozsáhlejší a nejnákladnější misi OSN, na kterou padlo 2, 8 miliard dolarů a jíž se zúčastnilo na 22.000 vojáků a úředníků.49 V čele mírového procesu stanul Japonec Jasuši Akaši. Dodnes se vedou pře, zda měli Rudí Khmérové od počátku v úmyslu podmínky Pařížské smlouvy dodržet, či ne. Odmítnutí účasti na odzbrojení sami hájí tím, že nedošlo ke kompletnímu stažení vietnamských sil ze země. Je však nutné dodat, že za vietnamské síly byli Rudými Khméry považováni i obyčejní obyvatelé vietnamského původu žijící v Kambodži po dlouhá léta. Dále se ohrazovali tvrzením, že OSN nedostatečně kontroluje Phnom Phenskou vládu, a ta tak nadále disponuje skutečnou mocí.50 Po roce 1989 se do popředí dostává Hun Sen, který roku 1977 utekl před stranickými čistkami Rudých Khmérů do sousedního Vietnamu. Po vietnamské invazi do Kambodži se stal ministrem zahraničí a roku 1985 dokonce premiérem. Po odchodu Vietnamu ze země se vzdal komunistického smýšlení a prezentoval sám sebe jako pravicového reformátora. Jeho hlavním cílem bylo udržet si politickou moc za každou cenu. Do konce roku 1991 se do země vrátil nejen Sihanuk, ale v zemi přibývalo také pracovníků OSN. Sihanukova přítomnost v zemi byla spojená s ostrým vystupováním proti Rudým Khmérům. Snažil se také o spojenectví mezi FUNCINPEC a Hun Senovou původně levicovou Lidovou revoluční stranou Kambodže, která byla v té době již nově přejmenována na Stranu kambodžského lidu (SKL) a její orientace byla pravicová.51

48

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 258. The Banyan Tree: Untangling Cambodian History. Mekong.net [online]. 2009 [cit. 2013-01-29]. Dostupné z: http://www.mekong.net/cambodia/banyan5.htm 50 JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2012. 51 ZELENDA, J., Stručná historie států. Kambodža, str. 112-114. 49

28

V té době došlo také ke zbití Khieu Samphana zastupujícího Rudé Khméry rozlíceným davem Kambodžanů, kteří byly k tomuto činu zcela otevřeně podněcováni tajnou policií Hun Sena. Před smrtí se Khieu Samphanovi podařilo ujet v pancéřovém voze. Vedení Rudých Khmérů poté opět oficiálně převzal Pol Pot. Napjatá situace byla v červnu roku 1992 umocněna již zmiňovaným odmítnutím Rudých Khmérů složit zbraně. Phnom Penh odpověděl v otázce odzbrojování stejně a navíc znemožnil OSN kontrolovat národní policii, která disponovala velkou mocí. Vietnamští imigranti prchali do své rodné země, aby se zachránili před další vlnou masakrů ze strany Rudých Khmérů. Uvádí se, že v 80. letech do země imigrovalo až 400 000 Vietnamců. Také Hun Senova Strana kambodžského lidu kontrolující policii se dopouštěla násilí a brutálních útoků na svých politických odpůrcích. OSN si s narůstajícím násilím nedovedla poradit a jevila se jako bezradná. Vojáci OSN byli pověřeni úkolem chránit, nikoli vynucovat mír a prosazování závazků pařížské dohody tak bylo velmi omezené.52 3.1.3.1. Mise UNTAC Mise UNTAC byla zahájena v únoru roku 1992 a ukončena v září 1993. Jejím cílem bylo implementovat Dohodu o všeobecném politickém urovnání kambodžského konfliktu podepsanou v Paříži 23. října 1991. Mandát mise se týkal oblastí jako: 

lidská práva



organizace a realizace svobodných voleb



vojenské záležitosti



civilní administrativa a organizace správy země



repatriace uprchlíků



obnovení hospodářství a infrastruktury



neutralizace země53

Pod UNTAC spadlo také UNAMIC (United Nations Advanced Mission in Cambodia), jehož cílem bylo v zemi co nejdříve zajistit podmínky pro příjezd členů mise. Kontingent UNTAC tvořilo mimo jiné 15 547 vojáků, 3 600 policistů, 893 zahraničních pozorovatelů, 52

ZELENDA, J., Kambodža, str. 112-114. Cambodia: United Nations Transitional Authority in Cambodia. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untac.htm 53

29

465 dobrovolníků ze 47 světa. Zaměstnáno bylo také na několik tisíc kambodžských pracovníků. 54 První členové UNAMIC se v zemi objevili 9. listopadu 1991 a jejich úkolem bylo v první řadě odminování území.55 Situace v zemi však i po příjezdu pracovníků mise zůstávala velmi nepřehledná. Její členové nedokázali zajistit neutrální politické prostředí. Důvodem byly omezené pravomoci jednotek OSN, které měly mír v zemi chránit, nikoli vynucovat a nepřehledné rozdělení výkonné správní moci v přechodném období. Repatriaci uprchlíků zaštiťovalo několik mezinárodních organizací. Nad nimi stál Úřad vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR). Situaci zpočátku komplikovali Rudí Khmérové, kteří začali uprchlíky přesouvat na území pod jejich kontrolou. Celkově se však repatriace zdařila a pod záštitou OSN bylo do země převedeno 361 456 lidí.56 Také financování jednotlivých cílů mise se zpočátku neobešlo bez komplikací. „V červnu 1992 bylo na tokijské konferenci přislíbeno na obnovu rozvráceného kambodžského hospodářství téměř 800 milionů amerických dolarů. Ovšem od počátku roku 1993 příspěvky mezinárodního společenství nepřesáhly 95 milionů dolarů, a tak hrozilo, že projekt nebude moci být efektivně realizován. Problémy byly předloženy na setkání donorů v Phnom Penhu 25. února. V srpnu bylo pak shromážděno 200 milionů dolarů, po setkání v Paříži v září přibylo dalších 120 milionů.“57 Jako ne zcela úspěšný lze také hodnotit program hospodářské obnovy země. Ten se zaměřil pouze na krátkodobé projekty, neboť byl realizován jen v době mise. Program tedy nezajistil dlouhodobější efekt obnovy a nemohl tak výrazně ovlivnit další společenský, politický ani hospodářský vývoj země. 3.1.4. První svobodné volby 23. – 25. května 1993 se Kambodža dočkala prvních skutečně demokratických voleb v novodobých dějinách. I přes výhružky Rudých Khmérů a nedodržení vojenských ustanovení mírových dohod předčila účast na volbách všechna očekávání. K volebním urnám se dostavilo 54

Cambodia: UNTAC, Facts and Figures. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untacfacts.html 55

The United Nations and Cambodia, 1991-1995: The United Nations Blue Book Series, str. 10. Cambodia: UNTAC, Background. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untacbackgr1.html 56

57

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 262.

30

90% voličů, což tehdy představovalo zhruba 4 miliony obyvatel. Soupeřilo se o 120 křesel v Národním shromáždění, přičemž nejvíce (58) získala překvapivě strana FUNCINPEC vedená Sihanukovým nejstarším synem princem Ranaridhem. Očekávaný favorit, tedy Hun Senova SKL získala 51 křesel. Dalších 10 křesel obhájila Son Sannova Budhistická liberálně demokratická strana, zatímco frakce FUNCINPEC spolu se stranou Hnutí za národní osvobození Kambodže MOULINAKA (Mouvement pour la Libération Nationale du Kampuchéa) obsadilo 1 křeslo. O poslanecká křesla se ucházelo dalších sedmnáct stran, ale žádná z nich neměla úspěch.58 V této situaci nebyla ani jedna z velkých stran schopna ustavit funkční kabinet vládnoucí byť jen s menšinovou podporou parlamentu. S řešením celé situaci přišel Sihanuk, který navrhl, aby země měla místo jednoho dva premiéry. „Prvním premiérem“ se stal Norodom Ranariddh, zatímco post „druhého premiéra“ obhájil Hun Sen.59 Hlavním cílem nové vlády bylo zajistit v zemi mír a potřebnou prosperitu. S výsledkem voleb se však nespokojili všichni a již tehdy bylo jasné, že následujících pět let, které zbývaly do dalších parlamentních voleb, se ponese ve znamení bojů o moc mezi jednotlivými politickými stranami. Jako protest proti výsledku voleb pak navíc princ Norodom Chakrapong prohlásil celkem sedm provincií na východ od řeky Mekong za autonomní oblasti. Nepočítal ovšem, že Vietnam odmítne tuto akci podporovat, a tak se tyto provincie během čtyř dnů opět podvolily oficiální vládě země. Ke schválení nové ústavy došlo dne 21. 9. 1993. Na základě ní vznikla konstituční monarchie a země byla přejmenována na Království Kambodža. O tři dny později tuto novou ústavu stvrdil svým podpisem také princ Sihanuk, který se stal téměř po čtyřiceti letech opět králem. Touto událostí byla také ukončena mise UNTAC a Kambodžané převzali další osud země do svých rukou.60 3.1.5. Poslední snahy Rudých Khmérů o moc Rudí Khmérové se s novou povolební situací nechtěli smířit a byli odhodláni vést další boje. Dosud kontrolovali zhruba pětinu celkové rozlohy země a především vlastnili velké množství zbraní. V létě roku 1993 byli sice téměř poraženi vládními vojsky, ovšem do května příštího roku si dokázali znovu obhájit nadvládu nad ztracenými oblastmi. Osudovou se pro toto hnutí stala nečekaná změna soupeřovy strategie, kdy vláda nabídla těm Rudým Khmérům, kteří 58

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 264. ZELENDA, J., Kambodža, str. 113. 60 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 264-265. 59

31

přestanou bojovat beztrestnost a možnost legitimního začlenění se do společnosti. Následkem vysílení a této nabídky začal stoupat počet dezercí na stranu vlády. „V létě 1996 dezertoval Ieng Sary, jeden z nejvyšších vůdců Rudých Khmérů, a spolu s ním 10 000 vojáků podléhajících jeho velení. Odměnou za zběhnutí získal Ieng Sary neomezenou vládou ve městě Pailin, kde se nacházela naleziště drahých kamenů. Dezerce Ieng Saryho zasadila Rudým Khmérům těžkou ránu, z níž se již nevzpamatovali.“61 V reakci na mohutnou vlnu dezercí začal Pol Pot podezřívat i ty nejvěrnější. V roce 1997 nechal dokonce popravit Son Sena s celou jeho rodinou, čímž si proti sobě poštval zbylé příznivce. Ta Mok, který měl na starosti ozbrojené síly Rudých Khmérů, se stal hlavním iniciátorem protipolpotovského převratu, na základě něhož byl Pol Pot zbaven moci. Proces, který byl s Pol Potem následně uspořádán, však nelze chápat jako odpovídající odsouzení a potrestání jeho zločinů a ve finále byl zakončen rozhodnutím o internaci. Zemřel pak v roce 1998 jako velmi nemocný, starý muž na zástavu srdce, těsně poté, co bylo zveřejněno rozhodnutí o jeho vydání soudnímu tribunálu, kde měl být odsouzen za zločiny proti lidskosti. Byl přímo zodpovědný za smrt více než 1 500 000 lidí a stopy jeho brutální vlády jsou v Kambodži patrné dodnes. Přesto měl, jak uvedl v posledním interview, svědomí čisté. Koncem roku 1998 složili zbraně také Khieu Samphan a Nuon Chea. Jediným významným představitelem hnutí, který se nikdy dobrovolně nevzdal, byl Ta Mok, přezdívaný také jako „Řezník“. Ten byl zajat v roce 1999 a po sedmi letech vězení zemřel. Tehdy také končí hnutí Rudých Khmérů62 3.1.6. Království Kambodža po roce 1993 Také po roce 1993 byla situace v Kambodži nadále vyostřená, ač se to na první pohled nemuselo zdát. Spojenectví obou premiérů bylo zcela účelové a neslo se ve znamení bojů o větší podíl moci. Oficiálně měl Ranariddh jakožto první premiér disponovat většími pravomocemi než Hun Sen. Ten ovšem ovládal stěžejní místa státní správy, policii i armádu. Dokázal navíc díky svým populistickým schopnostem obrátit hospodářské problémy země ve svůj prospěch. Stal se tedy trnem v oku pro Ranariddha.63 Ranariddh se tedy rozhodl uzavřít spojenectví proti Hun Senovi s Rudými Khméry, kterým si chtěl zajistit více příznivců. Pol Pot však s tímto spojenectvím nesouhlasil a jednání mezi Ranariddhem a Rudými Khméry byla usnadněna až po jeho odchodu. Hun Sen si dobře 61

ZELENDA, J., Kambodža, str. 114. ZELENDA, J., Kambodža, str. 115-116. 63 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 266. 62

32

uvědomoval hrozící nebezpečí tohoto spojenectví. Neváhal tedy a dne 5. a 6. července 1997 provedl státní převrat. Útoky byly namířeny především na příznivce FUNCINPEC a do dvou měsíců ovládli vojáci oddaní Hun Senovi území celé Kambodže. Ranariddh se tou dobou nacházel ve Francii a byl obviněn z pokusu o svržení vlády, za což mu byl udělen trest v podobě 30 let vězení. Tento puč se na mezinárodním poli setkal spíše s vlažnými reakcemi a v praxi byl tiše tolerován. Princ Ranariddh vyzýval Čínu, USA či ASEAN k přímé vojenské akci, ovšem nesetkal se s výraznou odezvou. V reakci na puč však bylo odloženo přijetí země do ASEAN, došlo k zastavení přísunu pomoci ze strany některých donorských států a Kambodža zaznamenala pokles přílivu investic. Situace v zemi také vyvolala značné kritiky mezinárodních mírových misí. Ty se jevily jako drahé a neúčinné.64 Atmosféra v mezinárodním společenství byla velmi napjatá.

Situace si žádala

ukončení bojů a svobodu všech politických stran v zemi. Demokratické volby v roce 1998 měly proběhnout pod dohledem OSN a mělo také dojít také k obnovení původních postů monarchistické vlády. Na druhé straně byl již svět vyčerpaný z nekonečných bojů v zemi, a tudíž ochotný tolerovat Hun Senův převrat, pokud bude vykazovat alespoň nějaké známky demokracie a pokud se Hun Senovi podaří zklidnit celou situaci. V nadcházejících volbách chtěla SKL zvítězit za každou cenu, a tudíž začala narůstat její agresivita. I přesto, že se voleb účastnil také FUNCINPEC a princ Ranariddh, rozhodně nelze mluvit o demokratických volbách. Opozičním stranám byl znemožněn přístup k elektronickým médiím, stejně jako volební kampaň na venkově. Výjimkou nebyly ani vraždy a častá napadání příznivců či členů opoziční stran. Protože Hun Senova Strana kambodžského lidu hrála v celé kampani hlavní roli, není divu, že zvítězila díky zisku 64 křesel ze 122. FUNCINCEP si vybojoval celkem 43 křesel, a Strana Sama Rainsyho pak křesel 15.65 Sam Rainsy byl původně členem FUNCINPEC, ze kterého byl však v roce 1994 vyloučen. Založil tedy vlastní stranu nazvanou Strana khmerského národa. Kriticky se vymezoval jak vůči SKL tak vůči FUNCINPEC, čímž si znepřátelil velké množství mocných lidí. Přežil dokonce bombový útok, z něhož obvinil Hun Sena. Těsně před volbami roku 1998 přejmenoval svoji stranu na Stranu Sama Rainsyho. 64 65

ZELENDA, J., Kambodža, str. 116-117. ZELENDA, J., Kambodža, str. 117.

33

I přestože Hun Senova strana ve volbách zvítězila, chyběla ji potřebná dvoutřetinová podpora parlamentu a došlo tak v podstatě ke stejné situaci jako po předchozích volbách v roce 1993. SKL a FUNCINPEC byly nuceny vytvořit koalici, v níž se Hun Sen ujal postu premiéra, zatímco Ranariddh se stal předsedou Národního shromáždění. V roce 1999 se sice vládě podařilo zajistit přijetí Kambodže do ASEAN, ovšem ani přesto tato nepřátelská koalice nemohla zemi zajistit dlouho očekávanou stabilitu a nekonečné spory tak pokračovaly i v následujícím tisíciletí.66 3.1.7. Kambodža na počátku 21. století Na podzim roku 2000 došlo v hlavním městě Kambodže k útoku na ministerstvo obrany. Skupina padesáti ozbrojenců měla na svědomí hned osm lidských životů (sedm lidí z mrtvých byli sami útočníci). Cílem této ozbrojené organizace, nesoucí název Kambodžští bojovníci za svobodu, byla snaha o protivládní povstání. Ta sice skončila neúspěchem, ale vůdce celé organizace Chhun Yasith, žijící tehdy v Kalifornii, se nechal slyšet, že ozbrojené boje budou pokračovat, dokud nedojde k odchodu Hun Sena z vlády. V červnu následujícího roku došlo k odsouzení pěti hlavních představitelů této akce na doživotí. Tato událost měla předznamenat další nárůst násilí v politickém i společenském životě země. Na počátku roku 2002 se konaly volby do orgánů zastupitelstev, které s přehledem zvítězila SKL – získala podporu 1597 komun z celkového počtu 1620 komun. Naopak FUNCINCEP obdržel pouze 20% hlasů. To přimělo Ranariddhova nevlastního bratra, prince Norodoma Chakraponga vytvořit Stranu khmerského ducha Norodoma Chakraponga, přičemž za svého spojence si vybral Sama Rainsyho. Ve všeobecných volbách konaných 27. července téhož roku znovu zvítězila Hun Senova Strana khmerského lidu, která si z celkového počtu 123 křesel v parlamentu vybojovala 73, přičemž obdržela 47,4%. Jako druhá se umístila Strana Sama Rainsyho (SRP), která s 21,9% hlasy obhájila celkem 24 míst. Royalistická FUNCINCEP tentokrát skončila až na třetím místě – obdržela 20,8% hlasů a uhájila si tak 26 míst v parlamentu.67 Velmi vypjatá atmosféra panovala také po volbách, kdy v rámci politického vyjednávání docházelo k vraždám. Dohoda mezi jednotlivými stranami byla uzavřena až po roce, kdy opět došlo k vytvoření koalice mezi SKL a FUNCINPEC, stejně jako tomu bylo v roce 1998. Na premiérské křeslo tedy znovu dosedl Hun Sen, zatímco princ Ranariddh se 66 67

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 271. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 272.

34

stal předsedou národního shromáždění. Důležitou změnou poté prošla ústava. V příštích volbách už neměla být vyžadována dvoutřetinová většina v Národním shromáždění, ale měla stačit polovina a jeden hlas.68 V roce 2004 oznámil král Sihanuk69 abdikaci. Spekulovalo se, že důvodem byla kromě únavy také snaha o posílení slábnoucích pozic monarchistů. Sihanuk také uvedl, že jeho nástupcem by se měl stát někdo, kdo není do velké míry spojován se současnou politickou scénou. Zvolen byl nakonec králův syn princ Norodom Sihamoni, známý také u nás. Princ Sihamoni do té doby zastával post velvyslance Kambodže při UNESCO v Paříži a byl vystudovaným klasickým tanečníkem. Na trůn nastoupil 19. října 2004.70 Na počátku roku 2005 byla Samu Rainsymu odebrána poslanecká imunita za otevřenou kritiku prince Ranariddha a Hun Sena, a tak se dobrovolně uchýlil do exilu ve Francii. Trest v podobě 18 měsíců vězení, který mu byl uložen, nový král na základě Rainsyho omluvy zrušil. V roce 2006 dokonce došlo ke zrušení tohoto kontroverzního zákona, umožňujícího věznění za pomluvy. Dne 22. ledna 2006 se konaly senátní volby, ve kterých zvítězil Hun Sen, zatímco princ Ranariddh byl odvolán z řídící pozice FUNCINPEC. Ve volbách 2008 se strana FUNCINPEC setkala s velkým neúspěchem. Opačně na tom byla Strana kambodžského lidu, která obhájila 90 ze 123 křesel. Strana Sama Rainsyho tak pro Hun Sena začala představovat nejdůležitějšího oponenta. Hun Sen byl již před volbami přesvědčený o vítězství své strany, a tak tentokrát nedocházelo k výraznějším násilnostem. Populistický premiér dokázal vytěžit z mírného ekonomického růstu, který připisoval své zásluze, stejně jako ze sporu mezi Thajskem a Kambodžou, týkající se nároků na chrámový komplex Angkor. Díky tomuto sporu se tak mohl Hun Sen profilovat jako neochvějný obránce národa.71 3.1.7.1. Tribunály Snahy o potrestání vrcholných představitelů Rudých Khmérů sahají již do 80. let. Tato myšlenka byla ale z politických důvodů neustále oddalována. Důvodem byl mimo jiné fakt, že

68

NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 273. Zemřel 15. října 2012 70 ZELENDA., J.: Kambodža, str. 118. 71 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 270-273. 69

35

bývalí představitelé tohoto hnutí nyní zastávali v Kampučské lidové republice významné posty. Až díky mezinárodnímu tlaku se na počátku 90. let celá věc začala pomalu řešit. Roku 1995 bylo za podpory USA založeno Dokumentační centrum Kambodže, které se začalo věcí zabývat. Postupně byly odkrývány masové hroby, zpovídáni pamětníci a shromažďována veškerá data. O pomoc s ustanovením tribunálu sice požádala Kambodža OSN v roce 1997, nicméně následující jednání byla velmi zdlouhavá. Hun Sen ustavení tribunálu navenek podporoval, ve skutečnosti se ho ale snažil co nejvíce brzdit. Situaci neulehčovaly ani amnestie udělené stěžejním činitelům Rudých Khmérů a jejich provázanost s vládními špičkami. Také finance na celý projekt se shromažďovaly velmi pomalu. Jako kompromis mezi návrhem OSN a Kambodžou byl vytvořen tribunál vycházející z právního systému Kambodže za spolupráce národních i mezinárodních soudců. Konečné ujednání pak bylo po mnohaletém dohadování mezi Kambodžou a OSN stvrzeno v červenci roku 2003.72 Vznikly tak smíšené soudní senáty posuzující trestné činy jak podle mezinárodního, tak podle vnitrostátního práva bez ohledu na občanskou příslušnost pachatele. Dle vnitrostátního práva byly nahlíženy trestné činy týkající se mučení, náboženského pronásledování či zabití, zatímco podle mezinárodního práva byly zkoumány zločiny proti lidskosti, genocida, významná porušení Ženevských úmluv, ničení kulturních statků nebo zločiny proti mezinárodně chráněným osobám.73 Na konferenci OSN konané v březnu roku 2005 byla přislíbena částka v hodnotě 38 milionů dolarů a v květnu roku 2006 bylo vybráno 30 pracovníků tribunálů, které schválil kambodžský nejvyšší soud. 17 z nich byli Kambodžané, zatímco zbylých 13 bylo zastoupeno soudci z USA, Nizozemska, Polska, Francie, Austrálie a Srí Lanky.74 Soudní řízení započala v roce 2007 a na základě nich proběhly do dnešní doby celkem dva procesy. První z nich započal 17. 2. 2009 a skončil odsouzením Tuol Sleng Deucha k 19 letům vězení. Obžalován byl ze smrti minimálně 14 tisíc lidí. V roce 2012 byl rozsudek změněn na doživotí.

72

ZELENDA, J., Kambodža, str. 119. JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2012. 74 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 274. 73

36

O dva roky později, 21. 11. 2011 začal druhý proces, při němž před soudem stanuli hned čtyři představitelé Rudých Khmérů. Tehdy byli souzeni Ieng Sary se svou manželkou Ieng Thirith, Khieu Samphan, Nuon Chea.75 Život v Kambodži stále není jednoduchý. V politické sféře nadále přetrvává porušování lidských práv, dochází k zatýkání humanitárních aktivistů a k likvidaci politických odpůrců. Jakákoli kritika vlády není vítána. Navíc je zde zaznamenána velká míra korupce, zasahující celou společnost a bránící potřebnému

hospodářskému

růstu.

Kambodža

se

také

potýká

s vysokou

mírou

nezaměstnanosti, která je z velké části ovlivněna poměrně vysokým populačním růstem (zhruba 7% ročně), který přišel po roce 1979. Více než třetina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby a problémem je také černý obchod. Právě černý obchod a drancování přírodního bohatství zahraničními společnostmi podkopávají kambodžskou ekonomiku. Velký problém představuje také prostituce a vysoký počet lidí nakažených virem HIV. Nakažena jsou podle odhadů Světové zdravotnické organizace 3-4% dospělé populace. Demokracie v Kambodži zdaleka není pevně zakořeněna a teprve následující léta ukážou, zda dojde k jejímu posilování.76

3.2. Dopady na hospodářskou oblast Již roku 1959 rozebíral Khieu Samphan ve své disertační práci s názvem „Ekonomika Kambodže a její problémy industrializace“ ekonomickou situaci Kambodže. Jako cestu ze zaostalosti tehdy viděl úplnou izolaci země od okolního světa a návrat k rozsáhlým kolektivním pracím. Své myšlenky pak se skupinou podobně smýšlejících lidí o necelých dvacet let později skutečně realizoval. Dopady těchto komunistických experimentů ovlivnily zemi na další desítky let a některé můžeme pozorovat dodnes.77 V současné době se Kambodža řadí mezi nejméně rozvinuté země světa. Zaostává také za sousedními státy v regionu jihovýchodní Asie, za což vděčí mimo jiné transformaci ekonomiky a ochromení průmyslové výroby ve druhé polovině 70. let. 80. léta probíhala ve znamení obnovy zpustošené země. Státní majetek přecházel do rukou soukromých vlastníků a 75

JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2012. 76 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 274-275. 77 NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 229.

37

došlo také k obnovení vlastnického práva. Země je dnes z ekonomického hlediska stále hodnocena jako málo otevřená světu. Za počátek skutečné novodobé ekonomiky Kambodže lze považovat rok 1993, kdy proběhly první demokratické volby, které umožnily zahájení ekonomických reforem. S výjimkou let 1997 a 1998, kdy v celém asijském regionu probíhala krize, můžeme od roku 1994 až do roku 2000 sledovat růst ekonomiky pohybující se kolem 7%. Od této doby do roku 2008 byl pak zaznamenán růst HDP okolo 9,8%.

78

Ten můžeme připsat neustálému

přílivu zahraničních investic a postupnému odstraňování obchodních bariér. Tento úspěšný vývoj je způsoben také preferenčními přístupy na různé trhy a do velké míry i členstvím v nejrůznějších organizacích, především pak v ASEAN. Růst je však způsoben také velkou zaostalostí celé země, díky níž existuje obrovský potenciál pro další rozvoj. Kambodža se tedy sice postupně vzpamatovává z naprostého ekonomického úpadku druhé poloviny 70. let, nicméně v důsledku hospodářských praktik režimu Rudých Khmérů stále zaostává za okolními státy tohoto regionu. 3.2.1. Průmysl Ke stěžejním průmyslovým odvětvím Kambodže se řadí textilní a oděvní průmysl, které tvoří podstatnou část celé ekonomiky. Podíl těchto odvětví na exportu činí zhruba 85% a nejdůležitější exportní komoditou jsou oděvy. Industrializaci lze v Kambodži pozorovat zhruba od konce 90. let, díky zahraničním investicím. Do té doby se celý průmyslový sektor zotavoval z událostí druhé poloviny 70. let, které průmysl v zemi v podstatě ochromily a podřídily svým plánům vytvořit agrární společnost. Průmyslová výroba se omezila na produkci jednoduchých oděvů, pracovního náčiní, nádobí či stavebnin. Hlavním cílem se stala soběstačnost země, a tak byly využívány především místní zdroje. Až do roku 1993 byl tedy průmyslový sektor malý a výhradně ve vlastnictví státu. Průmyslová obnova země po roce 1979 se vyvíjela velmi pomalu. V Kambodži se vyskytovalo na 57 závodů, které zaměstnávaly okolo 154 000 lidí.79 Šlo především o továrny

78

SOTHEARITH, M., Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. 79 EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str.79.Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf

38

na výrobu textilu, chemické závody atd., které byly pod dohledem Ministerstva pro kontrolu průmyslu. Někteří autoři (např. Vickery) vidí jako jednu z příčin pomalého rozvoje průmyslu nedostatek surovinových zdrojů. Růst byl zpomalován také tím, že většina odvětví spadala do vlastnictví státu. Ještě v roce 1988 byly dvě třetiny výstupu všech závodů v zemi pod státní kontrolou. O vysokém podílu privátního sektoru na celkové výrobě v zemi lze pak v tomto roce hovořit u textilního, chemického, strojního a lehkého průmyslu. 80 V roce 1994 je už zaznamenán nárůst průmyslové produkce i soukromého podnikání, přičemž obojí bylo podporováno vládou. 3.2.1.1. Oděvní průmysl Oděvní průmysl (zahrnující textil, oblečení i obuv) představoval a stále představuje nejdůležitější exportní odvětví. Od přechodu k tržní ekonomice se země snažila přilákat co nejvíce zahraničních investorů, kteří se zasadili o modernizaci potřebného zařízení. Mezi tyto investory patřily mimo jiné Hong Kong, Čína, jižní Korea a Taiwan. Od té doby byl také zaznamenán značný nárůst tohoto odvětví. Zatímco v roce 1995 zaměstnávalo odvětví 18 700 lidí, v roce 2007 se toto číslo vyšplhalo až na 335 000.81 Je tedy patrný významný příliv zahraničních investic, který značně přispěl k obnově celého oděvního průmyslu a poskytl tak pracovní místa pro velkou část obyvatel. Příliv těchto investic můžeme připsat postupnému zlepšování investičního klimatu a snaze o přilákání nových investorů. Důležitým impulsem pro rozvoj kambodžského oděvního průmyslu se stal rok 1996, kdy USA podepsaly s Kambodžou NTR dohodu (Normalized Trade Relationship) na základě níž obdržela Kambodža status MFN (Most Favoured Nation) umožňující zemi exportovat do USA při speciálních celních sazbách. Tento status byl udělován pouze členským státům WTO, kterým Kambodža v té době ještě nebyla. Dostala ale výjimku. Velkým zlomem pro kambodžský oděvní průmysl se stal také rok 1999, kdy země získala preferenční přístup na americký trh a na trh Evropské unie.82

80

EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str.79.Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf 81 PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str. 67-94. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 82 Tamtéž

39

Dnes oděvní průmysl poskytuje zaměstnání zhruba 16 - ti % pracujících a tvoří nejvýznamnější průmyslové odvětví země (24,92 % HDP v roce 2007 a pokles po světové finanční krizi v roce 2009 na 21,7% ). Následován je stavebnictvím, potravinářským a tabákovým průmyslem.83 V současnosti se v Kambodži nachází zhruba 300 oděvních závodů. Převážná část těchto podniků je ve vlastnictví zahraničních investorů. Podíl oděvního průmyslu na celkovém exportu země vzrostl za posledních několik let až na 90% a zaznamenal tak nejdynamičtější rozvoj z celého průmyslového odvětví. To lze demonstrovat na následujících datech. Zatímco v roce 1993 hodnota produkce oděvního průmyslu činila 4. mil. USD, do roku 2007 se vyšplhala až na 2,8 mld. USD.

84

Prudký nárůst je důsledkem silné

podinvestovanosti celého odvětví v 70. a na počátku 80. let. Díky zlepšujícím se investičním podmínkám využily zahraniční státy situace a chopily se příležitosti. 3.2.2. Zemědělství Období kolektivizačního experimentu druhé poloviny 70. let pominulo a po roce 1979 další pokusy o kolektivizaci země skončily. Ukázalo se totiž, že tento program nepřináší požadované výsledky a zemědělský rozvoj spíše brzdí. Důkazem byl například i fakt, že v roce 1979 byla půda vhodná pro pěstování rýže využívána méně než z jedné třetiny, v porovnání s obdobím před nástupem Rudých Khmérů k moci.85 Tento fakt jen dokazuje, že i když většina hospodářských aktivit režimu Rudých Khmérů směřovala k zemědělské produkci, především pak k produkci rýže, nedokázala efektivně využít stávajícího systému polí a farem. Režim byl ničivý ve všech směrech. V zemi byla vyvražděna téměř veškerá inteligence, chyběli tedy také odborníci na zemědělskou oblast, což se citelně odrazilo na špatném hospodaření. Příčinou tak malého využívání vhodných ploch pro pěstování rýže byly navíc miny. Ty znemožňovaly jakékoli obhospodařování a prohlubovaly tak chudobu země. Režim založený na násilnostech a neustálých bojích nemohl uspět ani v zemědělské oblasti. 83

SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. 84 Kambodža. Regionální geografie Asie [online]. 2004 [cit. 2013-21-01]. Dostupné z: http://geoasie.upol.cz/index.php?page=kambodza 85 EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str.78.Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf

40

Zprvu nová vláda Lidové Kambodže kladla důraz na rozvoj kolektivního hospodářství, ne však v takové míře, jako tomu bylo dosud. Za účelem celkového obnovení kolektivního hospodářství byl podporován také privátní sektor. Vesměs však v období Lidové Kambodže došlo po vzoru ostatních socialistických zemí ke znárodnění půdy. Některým lidem se mezi lety 1979-1993 podařilo vybudovat si svá hospodářství, o která se mohli starat, aniž by jim v tom někdo bránil, ovšem restituce nepřicházely v úvahu. Situaci v zemi ale nakonec poznamenal velký nedostatek tažné zvěře, jako vodních buvolů či dobytka, což mělo spolu s tzv. „individualistickou rolnickou revolucí“86 za následek konec všech dalších vládních pokusů o kolektivizaci země.87 Po roce 1979 docházelo postupně k nárůstu produkce rýže. Její celková produkce však nedokázala pokrýt domácí spotřebu a rýže tak musela být importována. Ze zpráv Světové banky vyplývá, že rozloha zemědělské půdy určené pro pěstování rýže dosahovala v 80. letech 1, 8 mil. ha a byla tedy výrazně menší než v letech 60, kdy celková rozloha této půdy činila 2,5 mil ha.88 Zatímco v sousedních zemích – Laosu a Vietnamu docházelo ve stejném období ke zlepšování hospodářské situace, Kambodža oproti nim ztrácela komparativní výhodu. Hospodaření země v 70. a 80. letech dovedlo zemi k závislosti na dovozu potravin a na potravinové pomoci. Zemědělský sektor Kambodži čeká ještě dlouhá cesta, než dosáhne úrovně 60. let. Jak je vidět z následující tabulky, také v pěstování obilovin a zeleniny došlo v 80. letech v porovnání se situací v letech 60. ke zhoršení. Postupné zlepšování je pak v 80. letech pozorováno u pěstování olejnatých plodin a kořenové zeleniny.89

86

Pojem „individualistická rolnická revoluce“ používá Viviane Frings ve své knize: The failure of agricultural collectivization in the People's Republic of Kampuchea, 1979-1989 87

EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str.76-78. Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf 88 Tamtéž 89 Tamtéž

41

Tab. 1: Sekundární produkce plodin v 80. letech v tisících tunách: Kukuřice kořenová zelenina olejnaté plodiny Zelenina

1967 149,5 35,8 63,1 430

1980 122,7 36,9 14,2 282,8

1984 59,3 81,7 35,6 139,9

1988 46,9 77,9 36,9 266,5

1992 70 80 76

Zdroj: EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str.78. Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf

Mezi lety 1994 a 1996 se produkce kukuřice vyšplhala ze 45 tisíc tun na 55 tisíc tun. Přesto však v porovnání s rokem 1992 její produkce značně poklesla. Pokles následoval také v produkci zeleniny. Výše uvedená tabulka ukazuje, že v roce 1988 dosahovala její produkce hodnoty 266,5 tisíc tun, v roce 1994 však už jen 197 tisíc tun a o dva roky později dokonce 193 tisíc tun. Pokles muže být důsledkem nízkých srážek, které v roce 1994 sužovaly některé kambodžské provincie. V jednotlivých částech Kambodže se přitom srážky liší a významně ovlivňují kvalitu a množství produkce. V roce 1996 naopak došlo v důsledku vydatných dešťů k rozšíření jezera Tonle Sap, což napáchalo značné škody. V souvislosti s tím pak poklesla produkce v oblastech provincií Battambang a Siem Reap.90 Obdobně se situace vyvíjela i u dalších plodin. Také dnes tvoří zemědělství významnou část kambodžské ekonomiky a podílí se zhruba jednou třetinou na celkovém HDP. V roce 2008 poskytovalo zaměstnání pro 57, 6% pracovních sil země. Navíc mnohdy představuje jediný možný zdroj obživy pro venkovské obyvatelstvo. Za hlavní plodiny jsou v současnosti považovány rýže, kukuřice, jedlý maniok a sojové boby. V regionu jihovýchodní Asie Kambodža spíše zaostává. Zemědělská produktivita této země je v porovnání s okolními státy stále nízká. Zemědělské výkony jsou totiž silně provázány s počasím, kdy převážná většina rostlinné produkce vyžaduje dešťové srážky. Produktivita tohoto sektoru však díky přímým zahraničním investicím stoupá a země dnes exportuje kromě rýže také kaučuk a ryby. V roce 2007 se Kambodža umístila devátá na žebříčku světových exportérů rýže. Problémem ale zůstává ilegální vývoz rýže do okolních 90

FAO/WFP: Crop and Food Supply Assessment Mission to Cambodia. FAO.org [online]. 1997 [cit. 2013-0226]. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/004/w4374e/w4374e00.htm

42

zemí, či vývoz další části produkce, která zde kvůli absenci vhodné zemědělské techniky nemůže být zpracována.91 Vysoký podíl zemědělství na HDP země naznačuje, v porovnání s průmyslem a službami, její zaostalost. Na druhou stranu je to právě toto odvětví, které přispívá k jejímu bohatství. Země odjakživa disponuje půdou a klimatickými podmínkami vhodnými pro pěstování rýže. Má tedy oproti mnoha jiným státům v této oblasti značnou komparativní výhodu, které je třeba vhodně využít. To se Kambodži, vzhledem vysokému podílu rýže na exportu, poměrně daří. Rozšiřování zemědělské půdy, stejně jako nárůst živočišné výroby jednoznačně přispěly k růstu zemědělského sektoru a se zahraniční pomocí se Kambodža bude muset zaměřit na další odminování těchto ploch. Tím nejen přispěje ke zlepšení pracovních podmínek, ale umožní rozšíření odvětví, prostřednictvím využívání nových polí. 3.2.3. Služby Sektor služeb se v posledních letech významně podílí na tvorbě HDP (41%) a od roku 2004 můžeme pozorovat jeho meziroční nárůst okolo 10%. Služby poskytují pracovní místa pro více než 28% pracovní síly a nejvýznamnější složkou tohoto sektoru je turismus.92 Oblast cestovního ruchu zažila během několika posledních desítek let významný rozvoj. Ten souvisí v první řadě s uklidněním politické situace. Země vstala z popela a postupně se otevírá světu. Její krásy a fascinující historie lákají turisty z nejrůznějších koutů světa. 3.2.3.1. Turismus V 60. letech patřila Kambodža k nejoblíbenějším turistickým destinacím jihovýchodní Asie. Ročně do země přijíždělo 50 000 – 70 000 turistů.93 Již na počátku 70. let začala být situace v zemi nestabilní a nebezpečná a způsobila naprostý úpadek cestovního ruchu. Statistické údaje týkající se turismu 70. a 80. let nebyly zaznamenávány a nejsou proto k dispozici, nicméně je pochopitelné, že země v té době nebyla pro zahraniční návštěvníky přitažlivá.

91

SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. 92 Kambodža: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2011 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/kambodza/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.htm l 93 VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.19. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf

43

Úpadek zájmu zahraničních turistů o tuto destinaci nevyvolaly jen hrůzy 70. let, ale také uzavření hranic. Jak vyplývá z následující tabulky, dramatický nárůst cestovního ruchu můžeme opět pozorovat od roku 1993. Důvodů proč je tomu až od této doby mohlo být hned několik. Obnova potřebného zázemí trvala několik let a cestovní ruch nebyl tím prvním, na co plynula zahraniční pomoc. V první řadě bylo potřeba zajistit lidem potravu a přijatelné hygienické podmínky. Finance směřovaly do zdravotnictví, školství a dalších důležitých oblastí. Proto je pozoruhodné, že již v roce 1993 byla země schopna přivítat první větší zástupy zahraničních návštěvníků. Tab. 2: Počty zahraničních návštěvníků Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Počet turistů 118,183 176,617 219,680 260,489 218,843 289,524 367,743 466,365 604,919 786,524 701,014

Zdroj: VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.13. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf

Uvádí se, že od této doby až do roku 2007 byl meziroční nárůst turistického ruchu 30%. V roce 1991 navštívilo zemi zhruba 25 000 zahraničních příslušníků a o rok později už toto číslo, zahrnující zhruba 22 000 příslušníků OSN a peacekeepingových misí, dosahovalo počtu 50 000. Nejvíce návštěvníků zavítalo do této vzpamatovávající se země z východní Asie, přičemž většina turistů pocházela z Koreje a Japonska. Dohromady se oba tyto státy podílely 25 procenty na celkové návštěvnosti Kambodže.94

94

VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.14. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf

44

Z tabulky je vidět, že jedinou výjimkou stoupajícího trendu návštěvnosti byl rok 1997, kdy počet zahraničních turistů poklesl. Důvodem tohoto poklesu mohla být politická nestabilita země. Kambodža se totiž připravovala na další parlamentní volby a předvolební kampaň doprovázela řada násilností. Protože převážnou část zahraničních návštěvníků tvořili Asiaté, lze pokles návštěvnosti připsat také asijské finanční krizi, která výrazně zasáhla celý tento region. Tradiční návštěvníci ze států jako Japonsko či Jižní Korea si proto návštěvu Kambodže pro tento rok pod tíhou nákladů finanční krize odpustili. Cestovní ruch začal významně přispívat k ekonomickému rozvoji země. Stal se hned po zemědělství a textilním průmyslu třetím hnacím motorem kambodžské ekonomiky a také nástrojem pro očištění khmerské kultury a historie v očích zahraničních návštěvníků.95 Kambodža začala pomocí cestovního ruchu propagovat svoji vlastní identitu, o kterou přišla kvůli bouřlivé minulosti a vnějším zásahům cizích států, například Francie či Vietnamu. Symbolem této identity se stal Angkor. Kromě chrámového komplexu Angkor Wat, který byl připsán na Seznam světového dědictví UNESCO má Kambodža mnoho co nabídnout. V zemi se nachází celkem šest národních parků, které byly v 70. letech poškozeny a veřejnosti znovu zpřístupněny až v roce 1993. Tyto parky dohromady zabírají rozlohu 22 000 km². Kromě parků země nabízí také překrásné pláže a turistické oblasti kolem řeky Mekong. Turisty navíc láká více než 1 000 chrámů a další množství historických budov, mezi nimi např. Královský palác z roku 1866, Národní muzeum či připomínka hrůz z dob nedávno minulých – Toul Sleng muzeum. Turisté se mohou přiučit také řadě místních tradic při příležitosti nejrůznějších festivalů, které se zde každoročně pořádají.96 Neblahým dědictvím Rudých Khmérů je poničená infrastruktura země. Ta byla mimo jiné jedním z mnoha důvodů, proč zde ještě v 80. letech nemohl vzkvétat cestovní ruch. Až za pomoci zahraničních donorů a investic došlo k celkovému zlepšení poničených silnic, dálnic a železnic. Kvalita železničních služeb je však ještě dnes poměrně nízká, a tak většina turistů

95

VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.7. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf 96

VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.14-15. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf

45

využívá silniční dopravy. V zemi je 4 235 km vnitrostátních silnic a 3 675 km provinčních silnic. Nachází se zde také dvě mezinárodní a dvě regionální letiště.97 Z údajů kambodžského Ministerstva turismu vyplývá, že v Kambodži se od konce 90. let výrazně zvýšil počet ubytovacích zařízení. Jen mezi lety 1998 a 2007 došlo k nárůstu počtu hotelů z 216 na 395. Zatímco v roce 2002 bylo v zemi 505 restaurací, do roku 2007 se jejich počet zvýšil na 920 a ve stejném období můžeme pozorovat také přibývající počet cestovních kanceláří a agentur ze 186 na 333. Z celkového počtu 333 cestovních kanceláří jich v roce 2007 vlastnili celkem 224 občané kambodžské národnosti, dalších 40 patřilo Jižní Koreji, 13 Číně, 12 Japonsku a zbytek byl rozdělen mezi dalších 20 států.98 V roce 2005 zaměstnával turismus 200 000 obyvatel a příjmy z něho tvořily 13 % HDP, tedy 832 milionů USD. O rok později narostl počet pracovních míst v tomto odvětví o dalších 50 000, podíl na HDP vzrostl o 3 % a příjem plynoucí z turismu dosáhl částky 1 594 milionů USD. Většina zahraničních turistů potřebuje k návštěvě Kambodže vízum, které však od roku 2006 může získat elektronicky.99 Tyto údaje napovídají o pozitivním vlivu zahraničních investic a zahraniční pomoci a také o tom, že cestovní ruch jednoznačně přispívá k růstu životní úrovně. Vláda si dobře uvědomuje významný ekonomický přínos cestovního ruchu, a proto dbá na jeho kvalitní propagaci. Tou se zabývá Ministerstvo cestovního ruchu. Země se nebrání ani spolupráci v rámci regionu, o čemž svědčí mimo jiné projekt z roku 2 000 mezi Kambodžou a Thajskem nazvaný „Two Kingdoms One Destination“.100 Ten můžeme hodnotit jako jednu z mnoha úspěšných a nadále narůstajících snah obou sousedních zemí o ekonomickou a bezpečnostní kooperaci. Oba státy si uvědomují přínosy ze vzájemné podpory a snaží se za tímto účelem budovat přátelské vztahy. Jak již bylo řečeno, Rudí Khmérové a celkově události 70. let přispěly k naprostému úpadku cestovního ruchu, zanechaly za sebou řadu poničených památek, zpustošených a

97

VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.14-29. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf 98 VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.11-15. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf 99 VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21], str.13-29. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf 100 Tamtéž

46

zaminovaných území stejně jako zdemolovanou infrastrukturu. Vládě se však během dvou desítek let podařilo opět přilákat zahraniční turisty a povýšit cestovní ruch na jedno z nejdůležitějších odvětví hospodářství. Cestovní ruch patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím a tempo přílivu zahraničních návštěvníků stále roste. Příliv nových turistů může být přitom paradoxně vyvolán tím, co v minulosti přispělo k jeho úpadku, tedy bouřlivou historií. Ta láká senzacechtivé dobrodruhy či zvědavé cestovatele, kteří chtějí na vlastní oči spatřit vzpamatovávající se zemi. Na rostoucích počtech zahraničních turistů se mohou velkou měrou podílet také dobrovolníci z nejrůznějších rozvojových a humanitárních organizací, kteří každý rok přicházejí a pomáhají místním obyvatelům s problémy každodenního života. Faktem však zůstává, že citelný nárůst cestovního ruchu je naprosto přirozeným vyústěním předchozí situace, kdy do země přicházelo z výše zmiňovaných důvodů minimum návštěvníků. Kambodža si nicméně obstojně vede také v propagaci a regionální spolupráci a od konce 70. let v oživování cestovního ruchu ušla dlouhou cestu. Za úspěch v neposlední řadě vděčí mnoha zahraničním investorům a donorům. Zahraniční investoři i domácí vláda pochopili vzájemný prospěch z budování potřebného zázemí pro cestovní ruch a umožnili tak návštěvníkům z nejrůznějších koutů světa na vlastní oči spatřit lesk i bídu této země a okusit tajemnou atmosféru četných chrámových zákoutí.

3.3. Sociodemografické dopady Tato kapitola zkoumá dopady genocidy a režimu Rudých Khmérů na další sociodemografický vývoj země. Stopy této temné etapy můžeme ve společnosti pozorovat dodnes. Příkladem může být vysoká úmrtnost a nízká porodnost druhé poloviny 70. let, která se negativně odráží na současné populační struktuře. Celkové potlačování tradičních společenských hodnot se promítlo také na způsobu a počtu uzavíraných sňatků. V oblasti vzdělávání dnes Kambodžané díky naprostému úpadku školství v 70. letech zaostávají za ostatními zeměmi regionu. Poznamenán byl v neposlední řadě také zdravotní stav obyvatelstva, nehledě na psychické újmy, se kterými se mnozí budou vypořádávat po celý zbytek života.

47

3.3.1. Úmrtnost Odhaduje se, že mezi lety 1970-1980 přišlo kvůli nestabilní politické situaci a jejím dalším důsledkům o život 2,2 až 2,8 milionů obyvatel. Více než ženy umírali muži a obecně se pak cílem útoků stávali hlavně vzdělaní lidé a obyvatelé měst.101 Za znak vzdělanosti se přitom chápalo i pouhé nošení brýlí. Nadměrný počet úmrtí, který si tato dekáda vyžádala, se výrazně podepsal na skladbě dnešní populace, ve které jsou velmi málo zastoupeni muži středních let. Tedy mladí muži, kteří přišli mezi lety 1975 a 1979 o život. Právě muži byli totiž vystavování většímu fyzickému násilí a nebezpečí. Podléhali častěji zraněním způsobeným nášlapnými minami a jinými zbraněmi. Masové vraždění obyvatelstva a vyhladovění, kterým si velká část Kambodžanů prošla, bylo později vyhodnoceno jako genocida. Uváděné počty obětí se však dodnes liší. Heuvelin například poukazuje na rozdíly v odhadovaných počtech obětí, které udávají bývalí představitelé Rudých Khmérů a v odhadech, se kterými přišla vietnamská vláda. Zatímco první zmiňovaná skupina hovoří o zhruba 20 000 obětech, vietnamští představitelé přišli s číslem přesahujícím tři miliony obyvatel.102 Damien de Walque pak na základě Kambodžského demografického a zdravotnického průzkumu (Cambodia´s Demographic and Health Survey) z roku 2000 tvrdí, že nejvíce lidí zemřelo mezi lety 1974 – 1980. Tento průzkum využívá tzv. sourozenecké úmrtnosti a zaměřuje se na sběr dat od přeživších.103 Tato metoda však může vykazovat jisté nepřesnosti. Pokud jsou například dotazováni dva sourozenci, může dojít ke dvojímu započítání případných obětí či přeživších. Sourozenci, kteří přežili, ale nedožili se roku 2000, nemohli být ve studii vyhodnoceni a navíc tato studie nemůže zmapovat ty rodiny, ve kterých nepřežil ani jeden člen. Také situaci uprchlíků, kteří se již do země nevrátili lze analyzovat velmi obtížně. De Walque dále uvádí, že kromě obyvatel měst, mladých mužů a vzdělaných lidí, byli mnohem více vyvražďováni muslimové, než příslušníci ostatních náboženských skupin.

101

DE WALQUE, Damien. Selective Mortality during the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population and Development Review [online]. 2005, č. 2 [cit. 2013-03-20], str.351-352. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3401365?&Search=yes&searchText=rouge&searchText=selective& searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSe arch%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search%3D Search%26gw%3Djtx%26prq%3Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc %3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=29&returnArticleService=showFullText 102 Tamtéž str.352 103 Tamtéž str.352

48

Z jeho analýzy dále vyplývá, že mezi lety 1975-1979 zemřelo 13,3 procent muslimů, 9,4 procenta vyznavačů buddhismu, 5,4 procent křesťanů a 6,6 procenta příslušníků jiných náboženských vyznání.104 Je však nutné vzít v potaz fakt, že pro účely průzkumu byl využit jen omezený vzorek zástupců křesťanské víry. Nelze tedy vyvodit jasné závěry, zda byli křesťané či buddhisté skutečně méně ohroženi než muslimové či ostatní náboženské skupiny a výsledky tohoto průzkumu bychom měli brát s rezervou. De Walque dále tvrdí, že s nejzdařilejším průzkumem úmrtnosti přišel Heuvelin, který pro tyto účely využil mimo jiné volebních lístků z roku 1993. Právě Heuvelin odhaduje, že v celé dekádě 80. let přišlo o život 2,2 až 2,8 milionů obyvatelstva, a rozšiřuje své odhady o dolní mez 1,2 milionů a horní mez čítající až 3,4 milionů obětí. Také průzkumy Sliwinskeho a Kiernana se snažily odhadnout počty obětí genocidy.105 Ze závěrů jednotlivých průzkumů lze vyvodit, že k obzvláště prudkému nárůstu počtu obětí došlo již koncem roku 1974. Důvodem zřejmě bylo vystupňování bojů mezi přívrženci Lon Nolova režimu a vojenskými jednotkami Rudých Khmérů. Oba znepřátelené tábory totiž útočily nejen samy na sebe, ale vraždily i venkovské obyvatelstvo. Mnozí venkované byli verbováni do armád jednotlivých táborů, kde zahynuli. Další vlna úmrtí přišla počátkem roku 1980. Tu lze připsat útoku sousedního Vietnamu. Tehdy již byla vietnamská invaze v plném proudu a Rudí Khmérové se nehodlali vzdát bez boje. Obě armády vedly krvavé boje a kladly miny na obydlená území. Děsivé události vedly k tomu, že již tak vysoká úmrtnost v zemi ještě stoupla. Úmrtnost lidí, kteří v roce 1975 dosahovali věku 15 – 34 let byla zhruba 12–14 procentní, zatímco úmrtnost dětí mezi 5 - 14 lety byla zhruba 6 procent. Značně stoupla také kojenecká úmrtnost a úmrtnost dětí ve věku do pěti let. Pravděpodobnost, že se děti narozené ve druhé polovině 70. let nedožijí pádu Rudých Khmérů, dosahovala poměrně vysokých

104

DE WALQUE, Damien. Selective Mortality during the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population and Development Review [online]. 2005, č. 2 [cit. 2013-03-20], str.358. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3401365?&Search=yes&searchText=rouge&searchText=selective& searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSe arch%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search%3D Search%26gw%3Djtx%26prq%3Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc %3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=29&returnArticleService=showFullText 105 Tamtéž str.352

49

hodnot. Nejméně 15 procent z nich zemřelo již během prvního roku života, zatímco dalších 22 procent než dosáhlo věku pěti let, přičemž pohlaví nehraje v tomto případě roli.106 K vysoké míře úmrtnosti bezpochyby přispěla podvýživa a s ní spojený špatný zdravotní stav populace. Dětem nemohla být poskytnuta základní výživa nutná pro překonání prvních měsíců života, protože jejich matky byly samy podvyživené. Ty děti, které první rok života překonaly, však nemohly mít odolný imunitní systém. Skladba jejich jídelníčku nepokrývala potřebné nutriční hodnoty a špatné hygienické podmínky jen přispívaly k šíření nejrůznějších nemocí. Ty se pak staly těmto dětem osudnými. Velký počet obětí, které si genocida vyžádala spolu s nízkou porodností v tomto období, mají za následek značné nerovnováhy populační struktury současné Kambodže. Typické je například velmi nízké zastoupení mužů ve věku zhruba od 55 do 70 let. Nedostatek mužů se přitom odrazil i na společenských zvyklostech. Ženy byly v 80. a 90. letech nuceny zabezpečit rodinu a mnohem častěji musely zastávat mužské práce. Mnoho rodin se ocitlo bez otců a každodenní život Kambodžanů se tak značně zkomplikoval. Mladé dívky nechtěly zůstat samy, a tak na výběr partnera kladla rodina mnohem menší požadavky. Situace nebyla jednoduchá, ale lidé se nakonec dokázali přizpůsobit. Porodnost se od počátku 80. let opět zvýšila a obyvatelům se postupně daří překonávat vzniklé nerovnováhy. 3.3.2. Porodnost Mezi lety 1975 – 1979 došlo k výraznému poklesu porodnosti. Ačkoli přesná demografická data z toho období nejsou k dispozici, odhaduje se, že hrubá míra porodnosti107 v důsledku zhoršených životních podmínek klesla ze 43 narozených dětí na 1000 obyvatel v roce 1975 až na 25 - 20 porodů v roce 1978.108 Důvodem nízké porodnosti byl nejen méně častý sexuální styk, ale také podvýživa žen stejně jako jejich vysoká úmrtnost. Lidé byli vystavováni velké stresové zátěži, což se negativně odrazilo na jejich reprodukčních schopnostech. Nejistota spojovaná s budoucností jistě odrazovala mnohé ženy od početí. 106

DE WALQUE, Damien. Selective Mortality during the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population and Development Review [online]. 2005, č. 2 [cit. 2013-03-20], str.351-368. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3401365?&Search=yes&searchText=rouge&searchText=selective& searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSe arch%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search%3D Search%26gw%3Djtx%26prq%3Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc %3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=29&returnArticleService=showFullText 107 Celková míra porodnosti udává počet živě narozených dětí na jednu ženu, zatímco hrubá míra porodnosti udává počet živě narozených dětí na 1 000 obyvatel. 108 DASVARMA, L. G. a NEUPERT, F. R. Fertility Trends in Cambodia. United Nations Statistics Division [online]. 2002 [cit. 2013-02-27], str.4. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/vitalstatkb/Attachment412.aspx

50

Již na počátku 80. let můžeme pozorovat opačný trend. Porodnost prudce stoupla a v zemi došlo k „baby-boomu“.109 Tehdy připadlo na 1000 obyvatel zhruba 35 – 48 novorozenců. Od roku 1987 dochází opět k pozvolnému poklesu, což lze demonstrovat snížením hrubé míry porodnosti ze 40,4 na 38 v roce 1990. Celková porodnost pak v roce 1990 představovala šest dětí na jednu ženu.110 V 80. letech lidé chápali příchod vietnamských vojsk jako nový začátek. Vietnamská invaze pro ně byla vysvobozením a nadějí na lepší život. Po období strádání a útrap měla přijít nová etapa, a tak začali opět zakládat a rozšiřovat rodiny. Počátkem 90. let se v zemi uskutečnilo mnohem více demografických průzkumů, na základě nichž je k dispozici celá řada dat. Vyčteme z nich mimo jiné, že po roce 1991 došlo k druhému „baby-boomu“, při němž se hrubá míra porodnosti mezi lety 1992 – 1993 vyšplhala až na 48 a 49 porodů na 1000 obyvatel. Světová banka pak pro rok 1992 uvádí celkovou míru porodnosti 4,2 dětí na jednu ženu. Podle DSC (Demographic Survey of Cambodia) z roku 1996 dosahovala hrubá míra porodnosti v tomto období 38 porodů na 1000 obyvatel země.111 Vývoj porodnosti v tomto období naznačuje postupné uvolnění napětí ve společnosti. Vyhlídky rýsujícího se mírového ujednání přispěly k pozitivním ekonomickým očekáváním obyvatel. Otevírání se světu mělo lidem zajistit práci a obživu a umožnit tak zabezpečení rodin i s jejich novými přírůstky. V poslední dekádě můžeme pozorovat opětovný pokles porodnosti. Ten lze s největší pravděpodobností připsat novému trendu plánovaného rodičovství. V zemi se postupně rozšiřují různé druhy antikoncepce, které brání také sexuálně přenosným nemocem, včetně HIV. Situace se zlepšuje, zdaleka však není optimální. Uvádí se, že jen mezi lety 1995 - 2000 došlo mezi vdanými ženami k procentuálnímu nárůstu plánovaného rodičovství z 13% na 24%. Přesto se však Kambodža řadí k zemím

109

DE WALQUE, Damien. The Socio-Demographic Legacy of the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population Studies [online]. 2006, č. 2 [cit. 2013-03-23], str.223-231. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/27643381?&Search=yes&searchText=rouge&searchText=selective &searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasic Search%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search% 3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26 fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=29&returnArticleService=showFullText 110

Tyto počty se liší v závislosti na zdrojích a použitých metodách jednotlivých výzkumů.. DASVARMA, L. G. a NEUPERT, F. R. Fertility Trends in Cambodia. United Nations Statistics Division [online]. 2002 [cit. 2013-02-27], str.4. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/vitalstatkb/Attachment412.aspx 111 Tamtéž str.5

51

s vůbec nejnižším stupněm využívání antikoncepce v Asii. Podle průzkumů PRB (Popultaion Reference Bureau) se „využívání antikoncepce liší podle věku žen, regionu a podle stupně vzdělání. Obecně platí, že nejvíce je moderní antikoncepce rozšířena mezi vdanými ženami ve věku od 35 do 39 let (25%), nejméně ji využívají vdané ženy ve věku od 15 do 19 let (6%) a jsou následovány ženami ve věku 45 – 49 let (8%). Moderní antikoncepce je dále více rozšířena v městských částech země (23%) než na venkově (18%). Dále pak využívají moderních metod antikoncepce více ženy se středním nebo vyšším vzděláním (23%) než ženy bez vzdělání (16%).“112 Důvodů pro nedostatečné využívání různých druhů antikoncepce může být hned několik. Tím hlavním je jistě finanční dostupnost, respektive nedostupnost, především pak u chudých venkovských obyvatel. V mnoha případech také chybí osvěta. Vzdělanější ženy jsou více informované, než méně vzdělané a v buddhistické zemi je navíc silně zakořeněná tradice, která vede mnohé páry ke spoléhání se na tradiční metody ochrany. Nejmenší stupeň využití antikoncepce je pak u dívek mezi 15. a 19. rokem proto, že dívky jsou zvyklé otěhotnět právě v tomto věku.113 I přesto, že v poslední dekádě porodnost v zemi klesá, celková míra porodnosti, udávající průměrný počet dětí na jednu ženu, tj. velikost rodiny, zůstává poměrně vysoká. V roce 2005 představovala celková míra porodnosti 4 porody na jednu ženu a do roku 2010 poklesla na hodnotu 3,4. Nejvíce byl pokles porodnosti zaznamenán u žen z venkova. S tímto číslem se Kambodža řadí, hned po Laosu (4,8) na druhou nejvyšší příčku v jihovýchodní Asii a překračuje také světový průměr 2,6.114 Navíc stále existuje velký počet žen, které mají více dětí, než by si přály a které nevyužívají plánovaného rodičovství, ať už je to z jakýchkoli důvodů. V tomto ohledu by měla vláda zlepšit přístup rodin ke službám zaměřeným na plánované rodičovství, kvalitní reprodukci a také k antikoncepci. Celkově lze tuto část shrnout tvrzením, že dopady režimu Rudých Khmérů na porodnost byly evidentní. Vedly k jejímu prudkému poklesu, který byl ale po pádu jejich vlády poměrně rychle překonán. V současné době se Kambodža navrátila k trendu stabilního 112

Recent Fertility and Family Planning Trends in Cambodia. Population Reference Bureau [online]. 2013 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.prb.org/Articles/2003/RecentFertilityandFamilyPlanningTrendsinCambodia.aspx 113 Tamtéž 114 Tamtéž

52

vývoje porodnosti, který je čas od času ovlivněn politickými a ekonomickými očekáváními a v poslední době také trendem plánovaného rodičovství. To však ještě v zemi není úplně zakořeněno a bude nějaký čas trvat, než se metody antikoncepce rozšíří mezi většinu kambodžských párů. 3.3.3. Sňatky Tradiční kambodžská svatba byla vždy úzce spjata s rodinou. Rodiče hráli ve výběru partnera mnohdy důležitější roli, než samotní nastávající a budoucí manžel se s nimi v otázce své nastávající musel nejprve důkladně poradit. Žena měla v kambodžské patriarchální společnosti v této záležitosti ještě menší slovo. Tradiční manželství bylo totiž chápáno jako spojení dvou celých rodin, ne pouze dvou svobodných lidí. To se ovšem po nástupu Rudých Khmérů k moci zcela změnilo. 115 Rudí Khmérové se snažili přetvořit celou společnost a její zakořeněné hodnoty. Za tímto účelem například zrušili soukromé vlastnictví a náboženství či systematicky přetrhávali tradiční rodinné vazby. Jejich cílem bylo vytvořit homogenní a pracující masu lidí, která zajistí socialistické Kambodži nezávislost. Tato kolektivní společnost, tzv. Angkar (khmérsky organizace), měla rodinu nahradit.116 Jako vhodný prostředek sociálního inženýrství zvolili Rudí Khmérové uzavírání tzv. nucených sňatků, při kterém hrál Agkar hlavní roli. Byl to právě Angkar, který lidem určoval, koho si vzít. Všichni museli být vůči této organizaci naprosto loajální, protože představovala „rodiče národa“. Nebylo výjimkou, že svatební páry se poprvé seznámili až na svatebním obřadě. Často byly pořádány hromadné sňatky, svatby se staly veřejnou a zcela účelovou záležitostí bez jakýchkoli ceremonií a tradičních oslav, přičemž rodina již nehrála ve svatebním procesu žádnou roli. Za jakýkoli projev odporu proti rozhodnutí Angkaru byli lidé trestáni. Ženy, které odmítly vybraného ženicha, byly vystaveny násilí a nespokojení muži musely odjet do vzdálených koutů země, kde pak tvrdě pracovali.117

115

HEUVELINE, Patrick a Bunnak POCH. Do Marriages Forget Their Past? Marrital Stability in Post-Khmer Rouge Cambodia. Demography [online]. 2006, č. 1 [cit. 2013-03-17], str.99-125. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/4137234?seq=6&Search=yes&searchText=cambodian&searchText =marriages&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dcambodian%2Bmarriages%26a cc%3Don%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=166&returnArticleService=showFullText&r esultsServiceName=null 116 HNÁTNICKÁ, E.: Kriminalizace nuceného manželství v mezinárodním právu: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2012. 117 Tamtéž

53

V případě, že žena o svého manžela přišla, byl jí přidělen nový. Podle odhadů uzavřelo v té době sňatek pod nátlakem více než 24% žen. Jen výjimečně požádali muži organizaci o svolení, vzít si ženu, kterou si sami vybrali. Ženy však takové právo neměly a nepočítalo se ani s vyjádřením jejich souhlasu. Angkar dával manžele dohromady náhodně a jediný ohled bral na příslušnost člověka k určité kategorii. Podle té pak přiřadil určité osobě protějšek pocházející ze stejné nebo podobné kategorie (např. vojenská, atd.).118 Režim si sliboval, že z takto uzavřených manželství vzejde nová pracovní síla. To byl také jediný cíl celého procesu. Vytváření citových vazeb mezi páry nebylo žádoucí a nebylo podporováno ani společné soužití. Manželé byli často hned po svatbě odděleni a pracovali na jiných místech. K jejich reprodukci mělo docházet během občasných návštěv. Režim také zakázal mimomanželský sex, který by lidi odváděl od práce a v podstatě tak převzal kontrolu nad soukromým životem obyvatel. Manželství uzavřená pod tímto nátlakem byla mnohdy velmi problematická. Ne, každému páru se podařilo najít způsob, jak společně vycházet. Problematická byla také otázka sexuálního života. Ženy se mnohdy svému protějšku bránily, a tak byly znásilňovány. Muži si svoje počínání obhajovali tradičním kambodžským názorem, že poskytnout manželovi sex je manželčinou povinností. Režim, který si chtěl zajistit především novou pracovní sílu, tyto praktiky podporoval. Někteří muži dokonce nahlásili Angkaru neochotu žen vést sexuální život a vojáci pak pod výhružkami kontrolovali, zda žena uposlechla.119 Manželství uzavřená pod nátlakem politických kádrů najdeme v Kambodži ještě dnes, po více než třiceti letech. Některé páry spolu hned po roce 1979 přestaly žít, jiné setrvávají dodnes. Důvody jsou různé, kromě zakořeněné khmerské tradice odsuzující rozvody, jsou to také důvody ekonomické a existenciální, snaha zabezpečit potomky a postarat se o rodinu. Na základě žádosti z roku 2009 předložené před tzv. Mimořádné senáty soudců Kambodže (ECCC – Extraordinary Chambers in the Courts of Cambodia) posuzovat nucená manželství jako zločin proti lidskosti, bylo zahájeno vyšetřování nucených manželství.120 Roku 1979 začaly počty sňatků prudce narůstat. V zemi sice byl v důsledku genocidy značný nedostatek mladých mužů na ženění, ale ženy si s tímto problémem dokázaly poradit.

118

HNÁTNICKÁ, E.: Kriminalizace nuceného manželství v mezinárodním právu: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2012. 119 Tamtéž 120 Tamtéž

54

Došlo k jakémusi adaptačnímu procesu, kdy se jako reakce na danou situaci začaly snižovat dosud patrné věkové rozdíly mezi partnery. Ženy byly ochotné provdat se za mladší muže, než tomu bylo dříve a vyvarovat se tak toho, že zůstanou samy. Studie ukazují, že v roce 2000 zůstalo z žen narozených mezi lety 1950 – 1964 neprovdaných pouhých pět procent.121 Nárůst počtu sňatků můžeme opět přičítat, stejně jako například nárůst porodnosti, celkovému uvolnění atmosféry. Nová vláda přinesla pozitivní očekávání budoucího vývoje a přispěla tak obnovování tradičních základních jednotek khmerské kultury - tedy rodin. Snaha Rudých Khmérů o potlačení hluboce zakořeněných rodinných hodnot tedy v dlouhodobé perspektivě nebyla úspěšná a omezila se pouze na období jejich vlády. Tato etapa s sebou přinesla následky v podobě řady současných nestabilních manželství, jež byla uzavřena ve druhé polovině 70. let, avšak přerušený trend uzavírání sňatků byl krátce po pádu Rudých Khmérů opět přirozeně obnoven. 3.3.4. Vzdělanost Uvádí se, že ještě v roce 1969 bylo v Kambodži 5 275 základních škol, 146 středních škol a 9 institucí vyššího vzdělání. K tomuto množství přispěly rozsáhlé investice prince Norodoma Sihanuka zacílené na zlepšení vzdělávacího systému. Právě ve vzdělání totiž viděl cestu vedoucí ke skutečné nezávislosti země. Do škol začalo chodit mnohem více dětí a mladých lidí a vzdělání mělo mimo jiné připravit studenty na posty v různých ekonomických, politických a dalších oblastech, které do té doby vykonávali francouzští kolonialisté.122 S nástupem Rudých Khmérů k moci se ale situace změnila. Obecně došlo k velkému úpadku celého školství. Některé zdroje uvádějí, že již na konferenci konané v květnu roku 121

DE WALQUE, Damien. The Socio-Demographic Legacy of the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population Studies [online]. 2006, č. 2 [cit. 2013-03-23], str.223-231.Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/27643381?&Search=yes&searchText=rouge&searchText=selective &searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasic Search%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search% 3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26 fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=29&returnArticleService=showFullText 122 CLYTON, Thomas. Building the New Cambodia: Educational Destruction and Construction under the Khmer Rouge, 1975-1979. History of Education Quarterly [online]. 1998, č. 1 [cit. 2013-03-18], str.5-6. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/369662?&Search=yes&searchText=Educational&searchText=destr uction&searchText=construction&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch% 3FQuery%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26 gw%3Djtx%26prq%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%26hp%3D25%26acc%3Don%2 6aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=347&returnArticleService=showFullText

55

1975 v Phnom Penhu bylo rozhodnuto o uzavření škol. Tím Rudí Khmérové stvrdili své rozhodnutí zbavit se minulosti za každou cenu a začít úplně od začátku ve všech směrech. Nešlo přitom o pouhé zrušení fungující výuky. Nový režim zničil zhruba 90% školních budov i s jejich zařízením a zlikvidoval téměř všechny knihy. V hlavním městě se usadilo na 50 000 představitelů nové vlády, kteří postupně zahájili změny. Ze zdejší Královské univerzity se stala farma, zatímco Technologický institut se stal centrem politického vzdělání Rudých Khmérů a zároveň vězením pro uprchlíky vracející se znovu do země. Neblaze proslula také střední škola ležící v jižní části města, která byla přeměněna na věznici Tuol Sleng. Zde byly mučeny a zabity tisíce Kambodžanů.123 Učitelé, studenti i vzdělaní lidí byli vnímáni jako překážky v cestě za novým sociálním pořádkem a jako lidé poznamenaní škodlivým feudálním kapitalismem bránící pokroku. Proto se stali cílem násilných útoků a systematického vraždění. „Podle Ministerstva vzdělávání Kambodže 75% vyučujících, 96% studentů vysokých škol a 67% všech žáků základních a středních škol v Demokratické Kampučii zahynulo. (…..) Podle Univerzity v Phnom Penhu z 1 000 akademiků a intelektuálů přežilo pouze 87. Všichni, kromě jednoho člena Technologického institutu byli zavražděni. “124 Zatímco většina autorů hovoří o naprosté destrukci vzdělávacího systému v Demokratické Kampučii, je nutné dodat, že Pol Pot sice bezesporu zcela rozvrátil dosud fungující školství, vytvořené princem Sihanukem, ale založil nový systém školství, fungující na diametrálně odlišných principech a za jiným účelem. Vzdělávací systém byl v podstatě založen na základě tzv. Čtyřletého plánu (Four-Year Plan to Build Socialism in All Fields).125 Podle tohoto plánu měly děti absolvovat tříletou základní školní docházku, během které se učily pracovat v továrnách a jiných revoluci prospěšných zařízeních. Na mnoha

123

CLYTON, Thomas. Building the New Cambodia: Educational Destruction and Construction under the Khmer Rouge, 1975-1979. History of Education Quarterly [online]. 1998, č. 1 [cit. 2013-03-18], str.6-8. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/369662?&Search=yes&searchText=Educational&searchText=destr uction&searchText=construction&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch% 3FQuery%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26 gw%3Djtx%26prq%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%26hp%3D25%26acc%3Don%2 6aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=347&returnArticleService=showFullText 124 125

Tamtéž Tamtéž

56

místech v zemi se výuka lišila, děti často pracovaly na polích, staraly se o dobytek či stavěly farmy. Některé do školy nechodily vůbec, jiné měly výuku dvě až tři hodiny denně. Jako hlavní cíl stanovil Pol Pot naučit žáky psát a číst. Četly se jen khmerské texty a nikdo se nesměl učit žádný cizí jazyk. Ostatní cíle vzdělávání byly podřízeny účelům revoluce. Úroveň výuky, pokud nějaká vůbec probíhala, byla všeobecně velmi nízká. Učiteli se stali nevzdělaní lidé z řad rolníků, protože právě rolnictvo a venkované byli považováni za přívržence probíhající revoluce. S dětmi zpívali písně oslavující socialismus, nový režim a zemi a učili je především technologiím zemědělské práce. V zemi v té době existovalo také obecné politické vzdělávání obyvatelstva, které se konalo jednou za deset dní formou přednášek a učilo lidi mimo jiné tomu, jak zlepšit produktivitu práce. Vzdělávací systém hrál v přeměně země důležitou roli a měl vytvořit nově smýšlející generaci obyvatel.126 Výsledkem na konci 70. let byl velké počet negramotných dětí, absence školních zařízení, učebních materiálů a také kvalitních učitelů. Obnova, která započala hned na počátku 80. let, znamenala hodně práce a představovala velkou výzvu. Rudí Khmérové však zanechali v celém vzdělávacím systému země obrovskou stopu a s problémy se kambodžské školství potýká dodnes. Od roku 1979 proběhly ve školství celkem tři hlavní reformy vzdělávacího systému. V roce 1979 byl v Kambodži zaveden systém desetileté školní docházky (4+3+3), který fungoval až do roku 1986. Žáci tak absolvovali čtyři roky základního vzdělání, následovali tři roky nižší střední školy, po které přišly ještě tři roky vyšší střední školy. V roce 1986 došlo k rozšíření stávajícího systému na jedenáct let, tedy na 5+3+3 roky. Poslední změna přišla v roce 1996, kdy byla zavedena dvanáctiletá školní docházka, která prodloužila dobu základního vzdělání na šest let (6+ 3+ 3).127

126

CLYTON, Thomas. Building the New Cambodia: Educational Destruction and Construction under the Khmer Rouge, 1975-1979. History of Education Quarterly [online]. 1998, č. 1 [cit. 2013-03-18], str.1-16. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/369662?&Search=yes&searchText=Educational&searchText=destr uction&searchText=construction&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch% 3FQuery%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26 gw%3Djtx%26prq%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%26hp%3D25%26acc%3Don%2 6aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=347&returnArticleService=showFullText 127

System of General Education in Cambodia. UNESCO.org [online]. 2011 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/fileadmin/MULTIMEDIA/HQ/CLT/CLT/pdf/Arts_Edu_RegSess_Symp_Asia_Ngu only2.pdf

57

Období mezi lety 1979 až 1981 bývá někdy označováno jako krizové. Učitelé, pracující mezi lety 1975 – 1979 museli být přeškolováni, protože neměli vyhovující znalosti a dostatečné vzdělání. Celý systém se vzpamatovával z naprostého úpadku uplynulých několika let. Uvádí se, že na konci roku 1980 navštěvovalo školy zhruba 1 300 000 dětí a o pouhý rok později stouplo toto číslo o více než 200 000. Počet učitelů se mezi lety 1980 a 1981 vyšplhal z 30 000 na 37 000. Velká pozornost byla věnována školení nových učitelů. Za tímto účelem bylo vytvořeno více než dvacet provinčních center, ze kterých jen mezi lety 1979-1981 vyšlo na 12 000 učitelů. Tyto vzdělávací kurzy neučily budoucí pedagogy jak správně přistupovat k výuce, ale měly jim zprostředkovat všeobecné znalosti. Přeškolování nemělo vysokou úroveň a mělo za následek školský systém plný neadekvátně vzdělaných pedagogů. 128 Také střední školy se rozvíjely poměrně pomalým tempem a pokusy o jejich rozvoj nebyly systematické. Velká část mladých lidí si nemohla dovolit trávit čas na střední škole. Místo toho museli pracovat a přispívat na živobytí. To je pak nejvíce patrné u dívek, které pomáhaly v domácnosti. Jejich chod totiž na počátku 80. let, kdy obrovský počet mladých mužů přišel o život, závisel z velké části na ženské práci, Uvádí se, že až 65% domácností obstarávaly ženy.129 Od roku 1983 můžeme pozorovat jistý posun v oblasti školení nových učitelů. Ti museli absolvovat kurz zahrnující osm let všeobecného vzdělání plus dva roky zaměřující se na techniku výuky v případě základního vzdělání (8+2) a osm let všeobecného vzdělání plus tři roky techniky výuky pro nižší střední školy (8+3).130 Z tohoto modelu ale logicky vyplývá, že výsledky nemohly být patrné dříve než v 90. letech. V roce 1990 bylo již více než 53 000 učitelů přeškoleno v nejrůznějších školících programech. O tom, že výuka přesto nebyla kvalitní, školní osnovy nebyly promyšlené a že celý vzdělávací systém byl špatně organizován, svědčí mimo jiné fakt, že mnoho žáků základních škol opakovalo ročníky. Důsledkem byly přeplněné třídy a také nárůst korupce a

128

DUGGAN, Stephen. Education, Teacher Training and Prospects for Economic Recovery in Cambodia. Comparative Education [online]. 1996, č. 3 [cit. 2013-03-23], str.367-368. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3099812?&Search=yes&searchText=training&searchText=teacher &searchText=education&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery %3Deducation%2Bteacher%2Btraining%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dprospe ct%2Bfor%2Beconomic%2Brecovery%2Bin%2Bcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc %3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=620&returnArticleService=showFullText 129 130

Tamtéž Tamtéž str. 368-375

58

úplatkářství ve školách. Rodiče podplácely učitele, aby jejich děti prošly do dalšího ročníku a tyto praktiky se postupem času staly naprosto běžnou praxí. Ve školním roce 1993-1994 mělo například do prvních tříd chodit přibližně 260 000 dětí, protože však mnoho žáků nepostoupilo do druhého ročníku, navštěvovalo ji zhruba dvojnásobné množství, tedy kolem 500 000 žáků.131 Také vysoké školství po roce 1979 velmi zaostávalo. Akademičtí učitelé byli školeni vietnamskými kolegy, popřípadě byli přímo posílání na školení do Vietnamu. Vietnam, který okupoval území Kambodže, se zapojoval do podobných programů ochotně. Důvody jejich počínání byly více než jasné. Snahy o obnovu inteligence kambodžského obyvatelstva byly i v jeho zájmu. Vietnamci měli v plánu ponechat si Kambodžu, a tak se pokoušeli přiblížit budoucím vzdělancům svůj styl myšlení stejně jako poznatky, které se Vietnamu v budoucnu mohly vrátit. V rozvoji celého systému hrála významnou roli zahraniční pomoc, především OSN a nejrůznější nevládní organizace. Ty byly až do roku 1990 soustředěny převážně v hlavím městě. Až poté se začala pomalu rozšiřovat do ostatních provincií. Byly uzavírány různé bilaterální smlouvy, v roce 1993 fungovalo v zemi na sto programů pro obnovu Kambodže sponzorovaných ze zahraničí. Mezi největší poskytovatele pomoci pak kromě USA, patřilo také Japonsko, Francie nebo Austrálie. Většina těchto programů se ale soustředila především na školení pedagogů. Kromě výše zmiňovaných zemí přispívaly na podporu doškolování učitelů také Norsko, Evropská unie a další.132 Teprve v roce 1994 upozornila nově vstupující americká agentura USAID (United States Agency for International Development) na fakt, že zahraniční pomoc by se měla soustřeďovat také na jiné oblasti vzdělávacího systému, než jen na doškolování pedagogů. Mezi problémy, které bylo nutné řešit, patřil například nedostatek učebních materiálů, nedostatečná koordinace jednání mezi vládou a donory, strategické plánování atd. Dopady těchto doškolovacích programů na kvalitu vzdělání studentů navíc nebyly nijak výrazné. Nebylo také výjimkou, že si učitelé, kteří absolvovali bakalářské programy v anglickém 131

DUGGAN, Stephen. Education, Teacher Training and Prospects for Economic Recovery in Cambodia. Comparative Education [online]. 1996, č. 3 [cit. 2013-03-23], str. 368-375. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3099812?&Search=yes&searchText=training&searchText=teacher &searchText=education&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery %3Deducation%2Bteacher%2Btraining%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dprospe ct%2Bfor%2Beconomic%2Brecovery%2Bin%2Bcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc %3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=620&returnArticleService=showFullText 132 Tamtéž

59

jazyce, našli po jejich dokončení lepší uplatnění, než byla profese pedagoga. Programy tedy často neměly požadovaný dopad na kvalitu vzdělávacího systému a vzdělanost studentů.133 Podle dostupných informací UNESCO tvoří v Kambodži výdaje na vzdělání zhruba 1,6% HDP. V porovnání s většinou vyspělých západních zemí, které na vzdělání běžně vydávají prostředky v hodnotě mezi 5,5% a 6,4% HDP, je toto číslo poměrně nízké a řadí v tomto ohledu Kambodžu až na 170. příčku světového žebříčku.134 Z těchto údajů jasně vyplývá, že se země neobejde bez zahraniční finanční pomoci. V roce 2010 kambodžská vláda veřejně uznala nutnost škol financovaných ze zahraničních prostředků, které se staly nedílnou součástí zdejšího školského systému. Vláda však do výuky na těchto školách neustále zasahuje a odmítá kritiku. Velký důraz klade například na výuku khmerštiny, přičemž omezuje studium cizích řečí. Podle odhadů UNESCO zhruba 10% dětí nenavštěvuje základní školu, zatímco jiné zdroje přicházejí s čísly mnohem vyššími. Podle národního průzkumu domácností si v současné době celkem 27% chlapců a 24% dívek nemůže dovolit základní vzdělání. Z dat Světové banky navíc plyne, že úspěšnost dokončení základní školy se postupem času zlepšuje. Například v roce 2006 dokončilo základní vzdělání 87% dětí, přičemž úspěšnost dětí z rodin, které žijí pod hranicí chudoby, byla až 65%.135 To znamená od počátku nového tisíciletí velký pokrok. Podle údajů Světové banky v roce 2006 připadalo na jednoho učitele základní školy zhruba padesát studentů a okolo 79% těchto žáků dále pokračovalo na nižší střední školu. Na střední škole pak připadá na jednoho učitele 28 studentů. V témže roce nižší střední školu navštěvovalo 33% chlapců a 28% dívek, cože představuje velký nárůst od roku 1999

133

DUGGAN, Stephen. Education, Teacher Training and Prospects for Economic Recovery in Cambodia. Comparative Education [online]. 1996, č. 3 [cit. 2013-03-23], str.361-375. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3099812?&Search=yes&searchText=training&searchText=teacher &searchText=education&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery %3Deducation%2Bteacher%2Btraining%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dprospe ct%2Bfor%2Beconomic%2Brecovery%2Bin%2Bcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc %3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=2&ttl=620&returnArticleService=showFullText 134 The Gift of Free Education for Rural Children in Cambodia: Make a Donation. Savong´s School – Cambodia [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.savong.com/SAVONGSCHOOL/EducationFactsandFiguresCambodia/tabid/114/Default.aspx 135 Tamtéž

60

(dvojnásobek studentů). Na vyšší střední školu však podle statistik UNESCO v roce 2006 docházelo pouze 5% žáků odpovídajícího věku.136 Měsíční plat učitelů je velmi nízký, dosahuje přibližně 50 až 60 USD. Právě proto se v zemi velmi rozmohlo podplácení. Učitelé berou nejrůznější finanční úplatky, za které dávají žákům lepší známky. Po škole si ti majetnější mohou sjednat doučování, které je posouvá o kus napřed od ostatních. Mnoho učitelů také učí soukromě. Jejich měsíční sazby se pohybují okolo 20 USD za studenta, což několikanásobně předčí plat na státní škole. Nejlépe jsou oceněni ti, kteří učí khmérský jazyk a literaturu, popřípadě přírodní vědy. Hůře si vedou učitelé společenských věd, o které není takový zájem. Zápisky a testy se nejen mezi žáky, ale také mezi učiteli „načerno“ prodávají. Tyto aktivity však pouze podkopávají celý systém školství a ještě více rozšiřují již existující propast mezi chudými a bohatými.137 Vzdělávací systém Kambodže se od roku 1979 bezpochyby zlepšil. Musíme si ale uvědomit úroveň výchozího stavu, vůči němuž poměřujeme stupeň zlepšení - ta byla téměř nulová. Proto tedy Kambodža za sousedními zeměmi a především na mezinárodní úrovni výrazně zaostává. Vzdělání obyvatelé jsou přitom klíčem k hospodářskému rozvoji. Vláda by měla mimo jiné navýšit prostředky plynoucí do tohoto sektoru a zvednout platy učitelům. Pokud tak neučiní, nemůže očekávat ochotu vzdělaných učitelů pracovat ve školství. Bez růstu platů učitelů nedojde ani k vymizení úplatkářství, které se stalo běžnou praxí a motivací současných pedagogů pro setrvání v této profesi. Země by se měla učit od vyspělejších států a efektivně využívat zahraniční pomoci. K tomu však nedojde dříve, než bude věnována pozornost účinnému potírání korupce. Vysoká míra korupce je typickým znakem Kambodže a je výsledkem nepřehledné politické situace posledních několika desítek let. Právě zkorumpovaná vláda podkopává celý systém a znemožňuje jakýkoli posun vpřed. Vzdělávací systém Kambodže poskytuje žákům především základní znalosti. Obzvláště pak na státních školách nedosahuje výuka požadované kvality. Studenti mnohdy

136

The Gift of Free Education for Rural Children in Cambodia: Make a Donation. Savong´s School – Cambodia [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.savong.com/SAVONGSCHOOL/EducationFactsandFiguresCambodia/tabid/114/Default.aspx 137 The Gift of Free Education for Rural Children in Cambodia: Savong´s School. Savong´s School – Cambodia [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.savong.com/SAVONGSCHOOL/EducationFactsandFiguresCambodia/tabid/114/Default.aspx

61

ještě dnes nemají k dispozici učebnice, sešity ani psací potřeby a hodiny tak probíhají pouze formou vyprávění. Vývoji školství není věnována dostatečná pozornost a systém je kromě korupce charakteristický také nedostatkem financí a špatným řízením. Mnoho obyvatel si navíc stále nemůže vzdělání dovolit. Zemi zoufale chybí elita a není tedy divu, že mladí Kambodžané nejsou schopni ještě dnes dosáhnout uplatnění na mezinárodní úrovni.

3.3.5. Zdraví a zdravotnický systém Také zdravotnictví zažilo podobně jako školství během let 1975-1979 velký otřes. Téměř veškeré zdravotnické zařízení bylo zničeno, hygienické podmínky se značně zhoršily a mnohdy se lidem nedostávalo ani čisté vody. Genocida si vyžádala ztráty vzdělaných lidí také v této oblasti. Uvádí se, že ze všech lékařů v zemi přežilo pouze 45, přičemž zhruba polovina z nich poté odešla do zahraničí. V roce 1979 zde bylo méně než 30 zubních lékařů, méně než 30 lékárníků a celkem 728 studentů medicíny.138 Vláda musela na počátku 80. let čelit naprosto zdevastovanému zdravotnictví. Kromě nedostatku lékařů a potřebného vybavení představovala velký problém také poničená infrastruktura. Kvůli ní se zdravotnická pomoc jen obtížně šířila do vzdálenějších provincií. Nejvíce nemocí vznikalo právě v důsledku špatných hygienických podmínek a nedostatku kvalitní čisté vody. V oblastech vzdálenějších od hlavního města byl nedostatek antibiotik a jiných léků. Někteří lidé ze strachu z dalšího vývoje v zemi odcházeli, jiní se naopak vraceli a tyto přesuny obyvatel jen přispívaly k šíření tuberkulózy, malárie a jiných nemocí. Kromě toho neustále přibývala zranění i úmrtí způsobená nášlapnými minami.139 Celý zdravotnický sektor se opíral o experty ze sousedního Vietnamu a vyvíjel se tak podle vietnamského modelu. Přitom si zachoval i jisté rysy starého francouzského systému. V některých nemocnicích, především pak v Phnom Penhu, byli nápomocni i lékaři z mnoha vyspělých zemí. Pracovali zde pod záštitou Červeného kříže, OSN a různých nevládních organizací. Zahraniční pomoc měla usnadnit dovoz potřebných léků. Humanitární pomoc byla poskytována jednotlivým provinciím, které spravovaly oddělené rozpočty. Zdravotnictví

138

Health Care in Cambodia. Cultural Survival [online]. 2010 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.culturalsurvival.org/publications/cultural-survival-quarterly/cambodia/health-care-cambodia 139

Tamtéž

62

navenek vystupovalo jako bezplatné a dostupné všem, v praxi se však za zdravotnické služby vybíraly poplatky, což platí i v současné době.140 V 80. letech byla pro děti založena centra zajišťující rehydrataci, podporu imunitního systému, výživu a také vzdělání (tzv. „RINE Centers“ – rehydration, immunization, nutrition, education). Tato centra se setkala s úspěchem a do konce 80. let se rozšířila do všech provincií. V každé provincii fungovalo devět takových center, v hlavním městě pak deset. Vakcíny, které byly v rámci těchto programů poskytovány, zachránily mnoho dětských životů před černým kašlem, záškrtem, zarděnkami a dalšími nemocemi. V hlavním městě bylo oočkováno 80% dětí, zatímco v jednotlivých provinciích, které se zásobou vakcín lišily, došlo k oočkování 30-60%.141 Již v roce 1982 bylo v Kambodži otevřeno Centrum pro výzkum tradiční medicíny a následujícího roku začal prodej nejrůznějších léčivých bylin, bylinných mastí a podobných výrobků. V zemi bylo tehdy na 400 odborníků v oblasti tradiční medicíny, kteří absolvovali nejrůznější semináře a navštěvovali fakultu medicíny, kde své znalosti předávali dále. Tradiční medicína měla být zařazena do výuky na všech stupních škol. Mnoho Kambodžanů využívalo tuto formu medicíny také k léčbě svých psychických problémů. Jak se ukazuje, velká část obyvatel trpěla ještě v 90. letech post-traumatickým stresem. Péče o mentální zdraví se ale v Kambodži příliš nerozvíjela. Lidé překonávali traumatické zážitky spíše s pomocí náboženství a svých blízkých.142 Kambodža kromě tradičních bylin pokrývala výrobu 22% farmaceutických léčiv. Zbytek byl dovážen ze zahraničí. Celkem se v zemi vyrábělo 143 druhů léčiv. Léky se přitom prodávaly volně bez obalů, protože zde chyběly vhodné technologie na výrobu jednotlivých balení. Protože jejich cena byla poměrně vysoká, mnoho kambodžských uprchlíků svým příbuzným léky posílalo z USA. Ti je pak prodávali na černém trhu. Kromě medikamentů vyráběly kambodžské továrny také gázu, sádru, mýdlo a další hygienické potřeby. 143 Na počátku 90. let obyvatele Kambodže stále sužovaly nejrůznější nemoci. Různé zahraniční agentury poskytující zdravotnickou pomoc označili za nejčastější nemoci 140

Health Care in Cambodia. Cultural Survival [online]. 2010 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.culturalsurvival.org/publications/cultural-survival-quarterly/cambodia/health-care-cambodia 141

Tamtéž Tamtéž 143 Tamtéž 142

63

především průjmová onemocnění, vyvolaná špatnými hygienickými podmínkami a znečištěnou vodou, dále malárii, kterou tehdy podle odhadů trpěly zhruba 2 miliony obyvatel, infekce dýchacího ústrojí, přičemž zhruba 200 000 obyvatel mělo tuberkulózu, dále šlo o nejrůznější dětská onemocnění, tyfus, hepatitidu, úplavici, cévní onemocnění atd.144 Problém spočíval také v tom, že kambodžské zdravotnictví nekladlo patřičný důraz na prevenci a zaměřovalo se spíše na léčbu samotnou. Až s pomocí mezinárodních organizací jako UNICEF se v zemi začala šířit osvěta. Cílovou skupinou osvětového programu se stali nejen obyčejní lidé, ale také zdravotnický personál. Lékaři dostávali školení, na kterých se mimo jiné dozvídali, jak zamezit vysoké míře úmrtnosti dětí. Děti trpěly kromě nejrůznějších nemocí také podvýživou a dehydratací. Na počátku 90. let se v zemi nacházelo 29 provinčních, 157 oblastních a 1725 městských nemocnic. V mnoha provinciích však chyběl vhodně vyškolený personál. V oblasti školení zdravotníků se kladl větší důraz na kvantitu než na kvalitu. Učební materiály byly poskytovány ve francouzštině a v zemi je ještě dnes jen velmi malé množství učebnic v khmerském jazyce. Nemocniční sestry zastávají spíše administrativní práce a dohlížejí na léky, zatímco o pohodlí pacienta se často stará jeho rodina. Příbuzní například mohou pacientovi vařit. Další komplikace ztěžující práci v nemocnicích představují přerušované dodávky elektřiny.145 Také platy lékařů, jakožto vládních zaměstnanců, byly v období 80. a 90. let velmi nízké. Měsíční mzda byla zhruba 5 - 6 USD, takže zdravotníci si museli najít ještě jiný zdroj obživy. V roce 1989 byla zákonem povolena soukromá praxe lékařů. Ti si tak mohli přilepšit a mnozí z nich ztratili motivaci pracovat jako státní zaměstnanci.146 Na období mezi lety 2003-2007 schválila vláda plán financovaný mezinárodní asociací IDA (The International Development Association) zaměřený na rozvoj zdravotnictví – HSSP (Health Sector Support Project). Celý projekt se soustředil hlavně na chudé obyvatele venkovských oblastí, převážně pak na ženy a děti. Na tomto projektu spolupracovala také ADB (Asian Development Bank), UNFPA (United Nations Population Fond) a britská DFID (Department for International Development). Hlavními cíly projektu bylo mimo jiné zlepšit 144

Health Care in Cambodia. Cultural Survival [online]. 2010 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.culturalsurvival.org/publications/cultural-survival-quarterly/cambodia/health-care-cambodia 145 146

Tamtéž Tamtéž

64

přístupnost základní zdravotnické péče, zlepšit plánování a financování celého systému, dosáhnout efektivnějšího využívání zahraniční pomoci, zavedení strategických politik, zmírnit dopady epidemií a nejčastějších onemocnění a celkově zredukovat počet podvyživených dětí.147 Podle údajů Světové banky pokryly v roce 2008 finance z padesáti fondů HEF (Health Equity Fund) zdravotní péči pro 2,3 miliony chudých obyvatel. Během roku 2008 této finanční pomoci využilo 227 457 lidí. Tyto fondy byly financování z různých zahraničních zdrojů, samotnou vládou a třináct z nich bylo dotováno organizací IDA. Byla zpřístupněna zdravotnická zařízení pro dalších 240 000 lidí a počty nemocných se snížily. V roce 2002 bylo v nejvíce rizikových oblastech země malárií nakaženo 8,6 případů připadajících na 1 000 obyvatel, v roce 2008 již toto číslo bylo 3,9. Stejný trend byl zaznamenán také u chřipky dengue, na kterou umírala ještě v roce 2002 2,4% nakažených, přičemž v roce 2008 se počet úmrtí týkal 0,7% takto nemocných lidí. V roce 2009 stoupl dokonce počet pacientů vyléčených z tuberkulózy až na 92%. Do roku 2011 „bylo provedeno šest stěžejních studií nabízejících východiska pro další rozvoj zdravotnictví: the General Population Census of Cambodia (2008), the Anthropometric Survey (2008), the Equity and Development Report (2007), the Health Expenditure Tracking Survey (2007), the Poverty Assessment (2006) and a report on the 2005 Demographic and Health Survey.”148 Na celý tento projekt podpory zdravotnictví z let 2003 – 2007 přispělo celkem 22 zahraničních dárců, kteří se aktivně účastnili 122 projektů. Na období mezi lety 2008 – 2015 schválila vláda další strategický plán, který je od roku 2009 podporován dalším projektem zaměřeným na podporu rozvoje zdravotnictví (HSSP2). Tento program navazuje na předchozí a jeho cílem je další rozšiřování zdravotnického zařízení, poskytování grantů, zefektivnění finančního managementu a plánování celého sektoru či poskytování ochrany chudým lidem. V některých oblastech je pak kladen důraz na zlepšení zdraví matek a dětí. Země má díky projektu k dispozici také pracovníky poradenských služeb v oblasti financování, řízení tohoto sektoru a implementace

147

Cambodia: Health Sector Support Project. The World Bank [online]. 2013 [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/EASTASIAPACIFICEXT/CAMBODIAEXTN/ 0,,contentMDK:22708540~menuPK:50003484~pagePK:2865066~piPK:2865079~theSitePK:293856,00.html 148

Tamtéž

65

vhodných reforem. Vláda se tak mimo jiné učí vést politický dialog a správně využívat lidské zdroje.149 Za posledních deset let bylo zaznamenáno trvalé navyšování rozpočtu zdravotnictví a v roce 2008 dosáhl rozpočet 8 USD na obyvatele.150 Přesto je stále velkým problémem špatný zdravotnický management, korupce a neefektivní alokace zdrojů. Přestože se vládní investice do tohoto sektoru neustále zvyšují, země je do velké míry stále závislá na financování ze zahraničí. Zdravotní péči si lidé hradí sami a mnozí z nich si ji nemohou dovolit. Výdaje obyvatel na ni tvoří významnou část financování tohoto systému a odhaduje se, že tyto výdaje dosahují až 18 USD na obyvatele. V roce 1996 ministerstvo zdravotnictví zavedlo a zveřejnilo přehled poplatků za jednotlivé zdravotnické služby. Tento systém přispěl k redukci úplatků, ale nevyřešil problém finanční nedostupnosti těchto služeb pro chudé obyvatelstvo. Během několika posledních let se začal pozvolna vyvíjet také systém zdravotního pojištění a podobné finanční mechanismy umožňující využívání zdravotní pomoci. Zdroje z jednotlivých fondů v posledních letech dokázaly pokrýt chod 39 oblastních nemocnic (ze 77) a 6 státních nemocnic.151 Mnoho lékařů se rozhodlo vylepšit si svoji finanční situaci a vedle svého zaměstnání ve zdravotnictví si otevřeli soukromou praxi. Právě do soukromého zdravotnického sektoru, který v posledních letech zaznamenal velký nárůst, začala proudit značná část výdajů od pacientů.152 Za posledních deset let se kambodžský zdravotnický systém značně zlepšil, některé problémy však stále přetrvávají. Podařilo se například snížit dětskou úmrtnost, omezit počet nakažených virem HIV, tuberkulózou či malárií a mnoho lidí bylo očkováno. Vzrostla také střední délka života, která je dnes u mužů 63,1 a 67,5 let u žen. Na druhou stranu dodnes až 37% dětí ve věku do pěti let trpí podvýživou, mnoho z nich stále nemá přístup k čisté vodě a žije ve špatných hygienických podmínkách. Typickým a stále přetrvávajícím problémem je 149

Cambodia: Health Sector Support Project. The World Bank [online]. 2013 [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/EASTASIAPACIFICEXT/CAMBODIAEXTN/ 0,,contentMDK:22708540~menuPK:50003484~pagePK:2865066~piPK:2865079~theSitePK:293856,00.html 150

Cambodia: Spending overview. Health of Nations [online]. 2012 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.healthofnations.com/countries/profile/cambodia 151 152

Tamtéž Tamtéž

66

řada neinfekčních onemocnění jako diabetes, kterými v současnosti trpí 300 000 obyvatel. V zemi také stoupá spotřeba alkoholu a onemocnění spojená se špatným životním prostředím. Odhaduje se, že až 26% všech onemocnění má souvislost s kvalitou životního prostředí. Stále platí, že lidé z vesnic se k pomoci dostávají hůře než lidé z měst a většina z nich si zdravotní péči nemůže dovolit. V souvislosti s rozvojem dopravy a infrastruktury navíc přibývá počet úrazů.153

153

Cambodia: Spending overview. Health of Nations [online]. 2012 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.healthofnations.com/countries/profile/cambodia

67

4. Postavení Kambodže v mezinárodních vztazích Od konce 70. let urazila Kambodža na poli mezinárodních vztahů velký kus cesty. Do té doby velmi izolovaná země navazovala diplomatické styky jen s několika málo státy, její ekonomika byla uzavřená a snahou Rudých Khmérů bylo především zajistit státu soběstačnost. Během 80. let se však Kambodža začíná otevírat světu, přijímá zahraniční pomoc a navazuje tak diplomatické vztahy s mnoha dalšími zeměmi. Pomoc plynoucí ze zahraničí, na které je Kambodža stále závislá, tvoří významnou část současné ekonomiky a do velké míry formuje její zahraniční politiku. Velkými změnami si země prošla především od roku 1993, kdy vláda začala realizovat významné hospodářské reformy a umožnila tak hospodářský růst, dosahující mezi lety 2000 až 2008 tempa 9,8% za rok. Přesto se však stále řadí k nejchudším zemím světa a k otevřenému tržnímu hospodářství musí urazit ještě značný kus cesty. 154 K významnějším zemím, se kterými Kambodža navázala diplomatické styky nebo které určitým způsobem ovlivňují vývoj země, patří například Čína, Vietnam, Thajsko, Japonsko, USA, Francie, Austrálie a další. Postavení v mezinárodních vztazích se týkal také proslov premiéra Hun Sena z roku 1998, který nastínil budoucí snahy o směřování zahraniční politiky Kambodže. Z jeho proslovu vyplynulo, že v zájmu kambodžské zahraniční politiky je zůstat neutrální zemí, která se nevměšuje do vnitřních záležitostí jednotlivých států. Jejím cílem je podle něho navázat vzájemné přátelské vztahy na mezinárodním poli, nadále posilovat spolupráci se sousedními státy a podílet se na rozvoji zahraniční spolupráce v rámci sdružení ASEAN. Vláda prý hodlá usilovat o liberalizace kambodžské ekonomiky a její zapojení do ekonomiky světové.155 Na otázku jak si vláda v otázce zahraniční politiky počíná, co formuje její směřování a zda se jí podařilo dosáhnout vytyčených cílů, se pokusí odpovědět tato část práce.

154

SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. Str. 6-7. 155 Jedná se o projev premiéra Hun Sena, týkající se vyhlídek země do budoucnosti a je nutné brát tento zdroj s rezervou. HUN SEN. The Royal Government of Cambodia´s Policies for the Second Term 1998-2003. The Royal Government of Cambodia [online]. 1998 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.embassyofcambodia.org.nz

68

4.1. Členství v mezinárodních organizacích a významné mezinárodní dohody Kambodža je členem mnoha mezinárodních organizací. V roce 1955 vstoupila do OSN a některých dalších zastupitelství této organizace a v roce 1999 přijala členství v ASEAN (Association of Southeast Asia Nations.) Od roku 1966 je pak členem ADB (Asian Development Bank), dále členem Světové banky, MMF a v roce 2004 se také stala 148. členem WTO. Právě vstup Kambodže do ASEAN a WTO je stěžejní v oblasti rozvoje volného obchodu. Země také podepsala řadu důležitých mezinárodních dohod, ke kterým patří mimo jiné Multi–Fibre Agreement či AFTA. 156 4.1.1. ASEAN Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN – Association of Southeast Asian Nations) bylo založeno v Bangkoku v roce 1967. Mezi zakládajících pět států patří Malajsie, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Singapur. V 80. letech do sdružení přistoupila také Brunej a během 90. let Vietnam, Laos a Barma. Posledním státem, který se ke sdružení ASEAN připojil, byla roku 1999 Kambodža. Stala se desátým členem a dala tak vzniknout vysněné ASEANské desítce (Vision of ASEAN 10). Organizace byla založena jako reakce na narůstající napětí a hrozbu ekonomické nestability v tomto regionu a vyústila ve vzájemnou spolupráci jak v oblasti ekonomické, tak bezpečnostní.157 ASEAN spolupracuje i se zeměmi mimo region jihovýchodní Asie a uzavírá smlouvy například se státy Evropské unie či s USA. Do roku 2015 plánuje ASEAN realizaci společného hospodářského prostoru, bezpečnostní politiky a popřípadě také sociální politiky.158 Kambodža se stala členem tohoto sdružení po šesti letech od prvních demokratických voleb pod záštitou OSN a po zhruba deseti letech, před nimiž zahájila postupný přechod

156

Cambodia: Foreign relations. GlobalSecurity.org [online]. 2000 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel.htm 157

Building a Brighter Future for the Southeast Asian People. ASEAN Foundation [online]. 2012 [cit. 2013-0321]. Dostupné z: http://www.aseanfoundation.org/index2.php?main=about.htm 158

VLČEK, Tomáš. ASEAN: Sdružení států jihovýchodní Asie. E-polis [online]. 2010 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/287-asean-sdruzeni-statu-jihovychodni-asie.html#_ftn26

69

k tržní ekonomice. Její působení v této organizaci lze hodnotit vcelku kladně, protože bezpochyby podnítilo a urychlilo reformy vedoucí k tržně orientované ekonomice, demokratickému politickému systému a institucionální přeměně v zemi. Některé z těchto reforem pokračují dodnes a můžeme říci, že právě díky nim se Kambodža řadí k nejvíce otevřeným ekonomikám regionu. Prohlubující se integrace s sebou však může přinášet i stinné stránky, například v podobě hrozby pro malé a střední podniky. Postupné odstraňování obchodních bariér zřejmě povede k zániku mnoho menších firem, které však v zemi tvoří drtivou většinu a problémy jistě přinese i příliv nové zahraniční síly na trh, který je stále ve fázi formování. V souvislosti s tímto vývojem můžeme s velkou pravděpodobností očekávat, že prohlubující se integrace půjde ruku v ruce s narůstající sociální nestabilitou. Ta bude pramenit ze ztráty zaměstnání mnoha obyvatel. Na druhou stranu umožní celý tento proces přežít pouze skutečně konkurenceschopným firmám a dá vzniknout řadě nových, které pak zaměstnanost v zemi opět zvýší. Pravděpodobný bankrot mnoha malých podniků bude zřejmě jakousi daní za cestu k budoucímu úspěchu. Můžeme však jen spekulovat o tom, zda prohlubování tohoto procesu skutečně přinese očekávané výsledky. Mezi členskými státy totiž existují značné ekonomické nerovnováhy. Ty jsou v tomto případě ještě větší, než rozdíly mezi zeměmi EU, kde nakonec vyústily v krizi. Kambodža, stejně jako například Barma, představuje jednoho z nejchudších členů a může se jen stěží porovnávat s ekonomikami států jako Singapur či Malajsie. Na druhou stanu však v posledních letech pozorujeme trend růstu obchodu na regionální úrovni, zatímco obchod s USA či EU vykazuje klesající hodnoty. Je tedy více než žádoucí odstraňovat překážky bránící obchodu a dále prohlubovat společnou spolupráci. 4.1.1.1. Potřebná reformní opatření Tato část má přiblížit opatření, která byla zemí přijata, aby vyhověla požadavkům potřebným pro vstup do této regionální organizace, podobně jako do WTO. Tato opatření jsou také důkazem snahy co nejvíce zmírnit existující hospodářské rozdíly s ostatními členskými státy a minimalizovat negativní dopady cesty za dalším hospodářským rozvojem. Reformy odstartovaly již přijetím zákona o investicích LOI (Law on Investment), prostřednictvím kterého se vláda snažila přilákat zahraniční investory. Tento zákon odrážel mimo jiné nedostatek vlastního kapitálu na obnovu země a potřebu zahraničních zdrojů, 70

technologií a pracovních míst. Od počátku těchto reformních snah HDP země prudce rostlo a v roce 2009 dosáhlo trojnásobku, tedy 10,4 z původních 3,4 USD miliard. Ačkoli tempo růstu ekonomiky bylo vysoké (7,8%) reformy se významněji podepsaly jen na čtyřech hlavních oblastech: na zemědělství, oděvním průmyslu, stavebnictví a cestovním ruchu. 159 Růst pak můžeme chápat nejen jako důsledek reformních politik, ale také jako výsledek stabilní politické scény, která nahrávala pozitivnímu vývoji. Mezi stěžejní ekonomické reformy přijaté v tomto období patřila také privatizace SOE (State Owned Enterprices). Ta měla ulehčit státnímu rozpočtu, který byl už tak závislý na zahraniční pomoci a proběhla bez výraznějších problémů.160 Privatizace sestávala ze dvou hlavních fází. V první fázi, tedy mezi lety 1989 až 1993, na privatizaci svého majetku dohlížela jednotlivá ministerstva. Od poloviny roku 1995 převzal kontrolu nad celým privatizačním procesem speciálně zřízený orgán pod záštitou Ministerstva hospodářství a financí. Na počátku celého procesu bylo v zemi 187 SOE, do konce roku 2000 jich bylo 160 prodáno. Privatizace sehrála jednu z nejdůležitějších úloh v procesu přeměny centrálně plánované ekonomiky na tržně orientovanou.161 Podpora přímých zahraničních investic umožňovala zahraničním investorům přístup do většiny hospodářských oblastí země a stoprocentní vlastnictví. Během 90. let byl příliv přímých zahraničních investic do země pomalý. Prudký nárůst byl zaznamenán až od roku 2004 a k jeho přerušení došlo v roce 2008 v souvislosti s propuknutím světové deprese. Mezi lety 2001 - 2010 předběhla Kambodža v přílivu FDI také Vietnam.162 Tento vývoj můžeme lehce odůvodnit vysokou mírou celkové podinvestovanosti hospodářství a závislostí země na zahraničních zdrojích. Dalším faktorem výrazně ovlivňujícím zájem zahraničních investorů jsou bezesporu nízké náklady pracovní síly. Nejvíce FDI přitékalo do země z Číny, Jižní Koreji a Malajsie. Čína během let 1994 až 2010 v zemi investovala 7,7 miliard USD. Její zdroje směřovaly do nejrůznějších sektorů 159

PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str.77. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 160

PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str.84. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 161 Tamtéž 162 Tamtéž str. 84-86

71

ekonomiky (oděvní průmysl, infrastruktura, energetický průmysl, atd.) a přispěly ke zmírnění chudoby i k celkovému rozvoji infrastruktury. Ve stejném období zde Jižní Korea soustředila zhruba 3,9 miliard USD. Korejské finanční prostředky směřovaly převážně do stavebnictví, bankovního sektoru a do rozvoje nemovitostí. Zlomový byl rok 2011, kdy Jižní Korea obsadila první příčku v objemu investičních toků do země. Její investice vzrostly až o 750 % a předstihla tak Čínu. Dalšími důležitými investory jsou také Malajsie, Vietnam a Taiwan. Mezi klíčové investory se tedy řadí především asijské ekonomiky, zatímco příliv investic z EU a USA za těmito státy zaostává.163 Skutečné motivy jednotlivých zemí v oblasti zahraničních investic jsou různé. Kambodža by však měla být obezřetnější především u států jako Čína. Ta si pomocí FDI jen rozšiřuje pole působnosti, upevňuje své postavení v Asii a obohacuje se na úkor (nejen) této země. K další podpoře zahraničních investic došlo v roce 2005 prostřednictvím speciálních ekonomických zón (SEZ – Special Economic Zones). Většina těchto zón byla situována v hraničních oblastech s Thajskem a Vietnamem a také jejich cílem bylo další zlepšení investičního klimatu. Založení SEZ přispělo ke zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti země, odrazilo se na ekonomickém růstu a zvýšení zaměstnanosti obyvatelstva. Kromě roku 1994, kdy byla založena Kambodžská investiční rada (CBI – Cambodian Investment Board) a schválen LOI, se významným rokem v této oblasti stal také rok 2008, kdy došlo k dalšímu vylepšení podmínek investičního zákona.164 4.1.1.2. Komparace Kambodže a ostatních států v rámci ASEAN Jak již bylo zmíněno, mezi členskými státy existují značné ekonomické rozdíly. Kambodža se řadí ke skupině později příchozích a zároveň slabších států, často označovaných zkratkou CLMV (Cambodia, Laos, Myanmar, Vietnam). Naproti nim stojí zakladatelské a zároveň hospodářsky vyspělejší země, tzv. ASEAN 6. (Brunej, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko). V rámci organizace pak probíhají nejrůznější programy zaměřené na minimalizaci těchto rozdílů. Patří mezi ně například ACMECS (Ayeyarwady-Chao Phraya – Mekong Economic Cooperation Strategy) nebo GMS (Greater Mekong Subregion), který započal

163

PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str.86-87. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 164 Tamtéž

72

v roce 1992 z iniciativy ADB. Jedná se o spolupráci mezi Kambodžou, Myanmarem, Laosem, Thajeskem, Vietnamem a také čínskými provinciemi.165 Pro demonstraci rozdílů ve stupni rozvoje těchto zemí lze využít data z roku 2009, která ukazují, že společné HDP států ASEAN 6 dosahovalo hodnoty 1 355 miliard USD, zatímco HDP zemí skupiny CLMV bylo zhruba desetkrát menší, tedy 139 miliard USD. Také do počtu obyvatel má první zmiňovaná skupina náskok. ASEAN 6 čítá zhruba 423 milionů lidí, zatímco CLMV 158 milionů. Zajímavé je potom porovnání HDP na osobu. Údaje ukazují, že v témže roce dosahoval tento ukazatel v Kambodži 706 USD, zatímco například v Singapuru 36 537 USD.166 Ve výši průměrného růstu HDP pak Kambodža a země CMLV předčí vyspělejší „šestku“, což je ovšem dáno nízkou úrovní ekonomiky, která má tím pádem větší potenciál růstu. Zaostalost těchto zemí s největší pravděpodobností vyplývá mimo jiné z vysokého podílu zemědělství na HDP. Zemědělský sektor zemí CMLV tvoří zhruba 32% HDP, oproti 29 % sektoru průmyslového. U ostatních šesti států můžeme pozorovat opačnou strukturu. Zemědělství zde tvoří pouhých 9%, zatímco průmysl celých 44% HDP. Nutno podotknout, že Vietnamu se v poslední dekádě úspěšně daří snižovat podíl zemědělského sektoru a zvyšovat industrializaci. V tomto ohledu se řadí k vedoucím státům CMLV. Kambodža v tomto směru i nadále zaostává. Pro porovnání můžeme využít dat Světové banky z roku 2009, podle nichž podíl zemědělství na HDP v Kambodži dosahoval 35,3 %, zatímco ve Vietnamu 20,9 % a podíl průmyslu pak v tomtéž roce v Kambodži 22,7 %, zatímco ve Vietnamu 40,2%. Ještě zajímavější je potom porovnání s Brunejí, kde průmysl tvořil 71% HDP či se Singapurem, kde se zemědělství na HDP nepodílelo vůbec.167 Dalších důvodů pro zaostávání CMLV států za ostatními může být celá řada, od nepříznivých historických událostí (jako například v Kambodži), přes nízkou míru vzdělání až po nedostatečnou surovinovou základnu. Ukázalo se, že země CMLV výrazně zaostávají za ASEAN 6 také v měřeních HDI (Human Development Index). Měření z roku 2010 řadí malé státy jako Brunej a Singapur ke státům s velmi vysokým HDI, Malajsii a Filipíny ke státům s vysokým HDI, zatímco Thajsko, Indonésii, Vietnam, Laos a Kambodžu k zemím se středně vysokým HDI. Myanmar je potom charakteristický nízkým HDI. Na základě těchto měření se 165

PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str.68-69. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 166 Tamtéž str. 73 167 Tamtéž str. 74

73

potvrzují sociální a ekonomické rozdíly členských zemí, především pak těch zakládajících a nově přistoupivších.168 Jako celek je ASEAN aktivně zapojen do světového obchodu, v zásadě ale platí, že skupina ASEAN 6 realizuje obchodní přebytek, zatímco státy CMLV vykazují obchodní deficit.169 Tento jev může mít hned několik příčin. Jedna z hlavních je jistě fakt, že průmyslově orientované země disponují více žádaným a obchodovatelným zbožím, než země agrárně zaměřené. Další příčinu lze určitě spatřit v řadě obchodních bariér, které na jedné straně chrání země CMLV, na straně druhé však znevýhodňují jejich postavení v mezinárodním obchodě, což jen potvrzuje nutnost větší liberalizace ekonomických aktivit. Kambodža je spolu s celou skupinou CMLV přibližně dvakrát více odkázána na FDI než původní členské státy. Snaha přilákat FDI se proto stala jedním z hlavních cílů těchto zemí. V posledních letech se v tomto ohledu poměrně dařilo Vietnamu, který dokázal přilákat přibližně desetkrát více FDI než Kambodža a 28 krát více než Laos.170 Členské státy dosahují stále lepších výsledků a postupně se více otevírají světu. Nutno podotknout, že většina z nich dosáhla lepších výsledků spíše díky vlastním dobře zvoleným politikám, než díky ASEANU jako celku. Na druhou stranu byla nejen v případě Kambodže řada těchto politik zvolena právě proto, aby se mohla stát členem ASEANU. Tomuto regionálnímu sdružení lze proto připsat v oblasti hospodářského pokroku jednotlivých členů velké zásluhy, ať už je vyvolal přímo či nepřímo. 4.1.2. AFTA Dohoda o volném obchodu mezi členskými státy ASEAN byla logickým vyústěním založení této organizace. AFTA (Asian Free Trade Agreement) byla podepsána 28. ledna 1992 v Singapuru. Při jejím zrození stálo šest asijských států – Brunej, Indonésie, Malajsie, Filipíny Singapur a Thajsko. O tři roky později smlouvu stvrdil také Vietnam a v roce 1997 Laos a Myanmar. Kambodža smlouvu podepsala na základě členství v ASEAN v roce 1999 a činila

168

PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str.75. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 169 Tamtéž 170 Tamtéž str. 75-76

74

tak jako zatím poslední země. Cílem dohody je postupné odbourávání obchodních bariér mezi deseti výše uvedenými členskými státy.171 V roce 2010 nabyly platnost také související dohody o volném obchodu uzavřené pod záštitou ASEAN s dalšími státy východní a jihovýchodní Asie, jako jsou smlouva s Čínou (ACFTA), Jižní

Koreou

(AKFTA),

Indií

(AIFTA)

nebo

smlouva

s Australsko-

Novozélandskou zónou volného obchodu (AANZFTA). Konečným cílem těchto smluv je zrušení cel a tarifních omezení mezi smluvními státy. Kambodža však zavedení těchto opatření odsouvá s ohledem na současnou ekonomickou situaci země a potřebu zvýšení konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích.172 4.1.3. ČLENSTVÍ VE WTO K založení WTO (World Trade Organization) došlo v roce 1995. Tato organizace je pokračováním předešlé Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a spravuje obchodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy. WTO dále řeší mezinárodní obchodní spory a mapuje obchodní politiky jednotlivých zemí. Hlavním cíle je snaha o liberalizace mezinárodního obchodu a také pomoc rozvojovým zemím. Mezi stěžejní dokumenty WTO patří Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), Všeobecná dohoda o obchodu se službami (GATS) a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS).173 K ratifikaci kambodžského členství ve WTO došlo v roce 2004, přičemž země o členství požádala již o deset let dříve. V zemi však panovala nestabilní politická situace a institucionální rámec celého hospodářství byl vyhodnocen jako nedostačující. Vstupu Kambodže do WTO bylo zapotřebí uzpůsobit také obchodní politiku, právní systém a provést řadu správních reforem. Na základě zmírnění podmínek vstupu pro rozvojové země, které bylo v listopadu 2001 odsouhlaseno na konference v Dohá, pak byla kambodžské žádosti o vstup věnována větší pozornost. V létě roku 2002 byl do Kambodži vyslán speciální tým, sestavený ze šesti zástupců světových organizací, aby provedl analýzu celkové situace v zemi a ohodnotil její přípravy na možný vstup. Roku 2003 na konferenci v mexickém Cancunu pak došlo k jejímu přijetí a čekalo se pouze na potvrzení ze strany kambodžské vlády, kterému 171

Overview of Asean AFTA. Singapore FTA Network [online]. 2012 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.fta.gov.sg/fta_afta.asp?hl=1 172 SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. Str. 136. 173 Understanding the WTO. WTO.org [online]. 2013 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/what_we_do_e.htm

75

bránily červencové volby. Kambodža měla být první nejméně rozvinutou zemí připojující se k WTO. Díky prodlení v procesu ratifikace se tak ale nestalo a tuto pozici obsadil Nepál. Definitivně pak bylo členství potvrzeno 13. 10. 2004.174 Členství ve WTO přineslo Kambodži pozitiva v podobě růstu ekonomiky, který byl krátce přerušen hospodářskou krizí. Země by se mohla stát vzorem pro ostatní nejméně rozvinuté země světa, snažící se připojit k této organizaci. 4.1.4. MULTI-FIBRE AGREEMENT Přestože platnosti pozbyla dohoda Multi-Fibre Agreement již v roce 2005, podepsala se kladně na kambodžském oděvním průmyslu a přispěla tak k celkovému vylepšení hospodářské konkurenceschopnosti země. Tato smlouva byla podepsána pod záštitou GATT v roce 1995 a umožnila Kambodži na celých deset let lepší vývozní podmínky a ochranu pro oděvní průmysl. Obchod v tomto odvětví se vyvíjel velmi příznivě a zlepšení bylo zaznamenáno také u těch částí oděvního odvětví, které nebyly kvótami chráněny. I přesto, že smlouva zanikla, oděvní průmysl v zemi nadále roste. V roce 2003 už Kambodža vyvážela 0, 74% světové produkce oděvů.175 Přijetí smlouvy s sebou neslo mnohá další pozitiva, mezi něž patří například implementace pracovních norem podle ILO (International Labour Organization). Tyto normy posouvají Kambodžu v očích západních obchodníků o krok napřed před ostatní státy, které normy ILO nerespektují. Podle výzkumu Světové banky světoví obchodníci v oděvním průmyslu zohledňují tyto pracovní standardy a řadí tak Kambodžu před země jako Thajsko, Čína, Vietnam nebo Bangladéš, který je mimo jiné největším konkurentem Kambodže v tomto odvětví. Výzkumy ukazují, že prostředí továren a pracovní podmínky zaměstnanců jsou pro zhruba 60% světových odběratelů produktů oděvního odvětví Kambodže přinejmenším stejně důležité, jako cena a kvalita výrobků.176 Odborníci odhadují, že nejvíce ohrožené jsou v konkurenčním prostředí menší továrny zaměstnávající méně než 500 dělníků. Takových továren je v zemi zhruba jedna třetina, ale díky nízkému počtu jejich zaměstnanců čítají jen zhruba 6% celkové pracovní síly tohoto

174

SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012. 175 Tamtéž 176 International Trade Agreements and the Cambodian Garment Industry. Better Factories Cambodia [online]. 2004 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.betterfactories.org/content/documents/international%20trade.pdf

76

odvětví. Dopady této smlouvy po skončení její platnosti tedy nelze soudit podle počtu zavřených továren, ale spíše podle počtu lidí, kteří přišli o práci. Větší podniky mají totiž dobré vyhlídky a značnou šanci na přežití. Náklady na práci v Kambodži v tomto odvětví patří k vůbec nejnižším na světě, podle informací ADB se pohybují na 23 US centech na hodinu. Celkové náklady na druhé straně zvyšuje v porovnání s okolními státy drahá elektřina a korupce. Záleží tedy také na dalších opatřeních vlády, jak se bude situace v oděvním průmyslu vyvíjet dále.177 Jisté je, že oděvní průmysl se stal motorem kambodžského hospodářství. Poskytuje pracovní místa až pro 200 000 lidí a nepřímo z tohoto odvětví těží další jeden milion venkovského obyvatelstva. Díky členství ve WTO exportovala země více než dvě třetiny oděvů do USA. Navíc si export oděvů udržel růst až do roku 2002, kdy tvořil až 96% celkového

vývozu.

Cílem

vlády

je

tedy

zabezpečit

ochranu

a

další

rozvoj

konkurenceschopnosti tohoto rodícího se odvětví i po vypršení platnosti Multi-Fibre Agreement.178

4.2. Kambodža a zahraniční orientace na vybrané státy V rámci této kapitoly budou analyzovány vztahy Kambodže s vybranými státy, přičemž bude také zhodnocena jejich podstata. Nejcennější vztahy navázala země po roce 1989, kdy se vydala na cestu demokratizace a liberalizace. K těmto krokům, stejně jako k obnově hospodářství potřebovala nemalou zahraniční pomoc. Právě humanitární a rozvojová pomoc, stejně jako obchodní vazby, FDI a regionální integrace nejvíce formují zahraniční politiku Kambodže. Vazby na některé státy však v neposlední řadě plynou také z historických událostí a geopolitických zájmů předních světových aktérů, především pak Číny a USA. Kambodža se v době studené války stala předmětem bojů mezi Východem a Západem, což zvýšilo zájem obou soupeřů o získání kontroly nad vývojem tamní situace. Dlouhodobě země spolupracuje s mnoha státy, mezi něž patří mimo jiné Čína, Japonsko, Austrálie, Vietnam, Thajsko a ostatní členské státy ASEAN, dále také s USA, EU a dalšími aktéry. Cílem této kapitoly není obsáhnout a analyzovat vztahy se všemi zeměmi, se kterými Kambodža spolupracuje, ale

177

International Trade Agreements and the Cambodian Garment Industry. Better Factories Cambodia [online]. 2004 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.betterfactories.org/content/documents/international%20trade.pdf 178 SOTHEARITH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012.

77

zaměřit se na hlavní body spolupráce několika nejvýznamnějších kambodžských partnerů a nastínit tak nejdůležitější faktory formující tyto vazby. 4.2.1. Zahraniční vztahy s Čínou Čína

hraje

jednu

z nejvýznamnějších

a

zároveň

nejkontroverznějších

rolí

v socioekonomickém rozvoji Kambodže. Řadí se k předním kambodžským donorům a díky mohutnému objemu FDI si zajistila velkou část kontroly nad touto zemí. Oba státy navíc spojuje stovky let dlouhá historie. 4.2.1.1. Vývoj vzájemných vztahů Diplomatické styky začaly obě země navazovat již v období mezi lety 1296-1297, kdy Angkor navštívili dva čínští diplomaté. Čína tehdy pro Khmérské království představovala centrum vzdělanosti a bylo na ni pohlíženo s úctou. Z dochovaných zdrojů se dozvídáme o vzájemných interakcích mezi oběma královstvími a vlivu čínské kultury na tehdejší život. Některé tradice „země středu“ byly přijaty a jsou nedílnou součástí kambodžské kultury dodnes.179 Počátek moderních vztahů mezi oběma zeměmi můžeme pozorovat od 50. let 20. století. V roce 1955, kdy již Kambodža byla nezávislou zemí, došlo k setkání představitelů obou států, prince Sihanuka a Čou En-laie v Bandungu. Během následujících let proběhla podobných setkání celá řada. Při příležitosti dvou významných návštěv prince Sihanuka v Číně, v 70. a 80. letech bylo přátelství mezi oběma státy upevněno. Vzájemné vztahy však komplikovala Studená válka, v důsledku které Čína měnila zahraniční politiku vůči Kambodži. Hlavním cílem Číny však v tomto ohledu zůstávalo omezení vlivu Sovětského svazu a USA v Kambodži.180 V 70. letech se na zahraniční politice Číny v rámci regionu odrazilo sbližování vztahů s USA. V důsledku tohoto sblížení se Čína zaměřila na boj proti Sovětskému Svazu a snažila se spolu s USA oslabit jeho pozice ve válce v Indočíně. V roce 1979 odpověděla Čína na vietnamskou invazi do Kambodži útokem, který byl však krátce na to odražen. Kambodža se od konce 70. do konce 80. let stala jedním z dějišť války mezi Východním a Západním

179

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.4. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 180 Tamtéž str. 5

78

blokem, při které se spojily síly Číny, USA a regionálního sdružení ASEAN v boji proti Sovětskému svazu a Vietnamu.181 Uklidnění situace přinesl až konec Studené války v roce 1989. Vietnam, který už nemohl být podporován rozpadajícím se Sovětským svazem, stáhl své ozbrojené síly ze země a v roce 1991 byla podepsána Pařížská mírová dohoda. Byl zahájen mírový proces obnovy a demokratizace země pod mezinárodním dohledem OSN.182 Od konce Studené války se vztahy mezi Čínou a Kambodžou značně zlepšily a země udržují časté styky. Představitelé obou států se velmi často navštěvují a uzavírají spolu nejrůznější bilaterální smlouvy na podporu a pomoc Kambodži. Významným byl pro utužení vzájemného přátelství rok 1997, kdy se Kambodža v reakci na ozbrojené boje mezi CPP a FUNCINPEC ocitla v izolaci od západních zemí. Premiér Hun Sen se tehdy zbavil Norodoma Rannaridha a ujal se vlády sám. Čína vůči Hun Senově puči neprojevila žádné známky odporu a ihned po vítězných volbách z roku 1998 vyjádřila jeho vládě podporu. Výrazem čínských sympatií bylo také poskytnutí půjčky v hodnotě 10 milionů USD. Do roku se pak hodnota čínských investic, darů a pomoci vyšplhala až na 600 milionů USD.183 V roce 2000 byla mezi oběma státy podepsána dohoda o vzájemné spolupráci a dalším rozvoji přátelských vztahů v novém tisíciletí („Joint Statement on bilateral cooperation , confirming futher development of closer and stable traditional, neighborly and friendly relations between the two coutries in the new century“).184 O dva roky později navštívil Kambodžu premiér Ču Žung-Ťi a jménem čínské vlády odpustil zemi všechny opožděné splátky. Byla také dohodnuta další spolupráce v oblasti zemědělství, infrastruktury a rozvoje lidských zdrojů. Přátelská návštěva prince Sihamoniho a čínského představitele Wu Banggua proběhla také v roce 2005, kdy obě země vyzdvihly tisíce let dlouhou spolupráci a přátelství. V podobném tónu se nesla také chvála ministra zahraničních věcí Kambodže Hor Nam Honga, který Číně vyjádřil podporu ohledně otázky separatistických snah Taiwanu. V roce 1997 byla uzavřena taiwanská ambasáda a přerušeny jakékoli návštěvy a na výraz podpory čínské politiky 181

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.5. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 182 Tamtéž 183 Tamtéž str. 7-9 184 Tamtéž str. 7-9

79

neudělila kambodžská vláda vízum Dalai Lamovi. Také při příležitosti 50. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Kambodžou byla přislíbena další a hlubší spolupráce.185 Čína se podílela také na podpoře kambodžských ozbrojených sil (RCAF – Royal Cambodian Armed Forces) a patří k největším poskytovatelům finanční pomoci v oblasti vojenství. V reakci na události roku 1997 darovala čínská vláda zemi na tyto účely 2,8 milionů USD a v roce 2004 půjčila Kambodži 60 milionů USD na pořízení šesti vojenských námořních lodí. Většinu vybavení obdržely právě RCAF, podléhající vedení Hun Sena.186 4.2.1.2. Ekonomická spolupráce Ekonomické vazby obou zemí jsou upevňovány především díky obchodu mezi Čínou a čínským etnikem žijícím v Kambodži. V celé zemi žije zhruba 350 000 příslušníků čínské komunity a dohromady tak tvoří 3 - 5% celkové populace Kambodže. Většina čínského zboží, které tvoří zhruba 60% trhu, je upřednostňována, protože je levnější než zboží importované z jiných zemí.187 V roce 2007 bylo v Kambodži napočítáno více než 3 000 čínských firem, jejichž kapitálová hodnota se ke konci roku vyšplhala na 1,58 miliard USD. Čína se tak řadí k nejvýznamnějším investorům země. Její investice směřují především do oděvního průmyslu a do výstavby vodních elektráren. Uvádí se, že až 90% všech textilních továren vlastní Čína a téměř všechny projekty výstavby vodních elektráren byly sponzorovány čínskými investory. Ve vzájemném obchodě výrazně převažuje kambodžský import čínského zboží nad exportem. V roce 2007 činila hodnota exportovaného zboží z Kambodži do Číny 51 milionů USD, zatímco import dosáhl hodnoty 883 milionů USD.188 4.2.1.3. Rozvojová pomoc Čína patří také k významným kambodžským donorům. Přispívá na celkový rozvoj země a velká část finanční pomoci plyne na budování a modernizaci infrastruktury. V roce 2004 například vládě poskytla půjčku na stavbu dvou mostů a dvou dálnic v hodnotě 200 milionů USD. V roce 2006 pak stát obdržel finanční dar v hodnotě 300 milionů dolarů na výstavbu 185

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.7-8. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 186 Tamtéž 187 Tamtéž str. 14 188 Tamtéž str. 15

80

vládních budov a dále bezúročnou půjčku 100 milionů USD. Také v následujících letech byla velká část státních projektů financována pomocí nejrůznějších darů a půjček z Číny. V roce 2008 Čína darovala Kambodži buldozery, nákladní automobily či kancelářské vybavení. 189 4.2.1.4. Shrnutí Rozsáhlé zapojení Číny do obnovy poničené země a narůstající podíl FDI svědčí o upevňování čínského vlivu v této oblasti. Hlavním cílem této země jistě není čistě nezjištná pomoc chudému království. V hodnocení vzájemného vztahu musíme přihlédnout k současné politice Číny v rámci celého regionu, především pak ke strategii. „String of Pearls“, v rámci níž si Čína zajišťuje přístup k energetickým zdrojům. S ohledem na tuto strategii se pak čínské půjčky na nákup šesti hlídkových lodí a investice do modernizace lodních přístavů v Ream a Sihanoukville zdají zcela strategicky promyšlené. Mohou jí umožnit snadný přístup do místních přístavů a vyvinout tlak na Vietnam v případě ohrožení čínských zájmů. Faktem přesto stále zůstává kambodžská závislost na zahraniční pomoci, která do země velkou měrou přitéká právě z Číny. Zdá se, že Čína této závislosti obratně využila a přeměnila ji zčásti ve svůj politický prospěch. Kromě drancování přírodního bohatství, především pobřežních zásob ropy a zemního plynu, se jí dostává také kambodžské poltické podpory v mnoha otázkách. K nim patří mimo jiné tzv. „politika jedné Číny“, zaměřená proti taiwanské vládě, podpora v záležitosti bombardování čínské ambasády v Bělehradě v roce 1999 či pomoc při zkoumání letecké aféry EP-3. V roce 2002 se přátelské vztahy promítly také do odmítnutí Dalai Lamovy žádosti o udělení kambodžského víza a potlačením spiritualistického hnutí Falun Gong, na protest proti separatistickým tendencím Taiwanské vlády.190 Přátelské vztahy jsou formovány především na základě jednostranné ekonomické podpory a finanční pomoci, kterou si však Čína obratně kompenzuje. Kambodža je pro Čínu

189

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.17. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 190 STOREY, Ian. China´s Thightening Relationship with Cambodia. China Brief [online]. 2005, č. 9 [cit. 201302-20]. Dostupné z: http://www.jamestown.org/programs/chinabrief/single/?tx_ttnews[tt_news]=3947&tx_ttnews[backPid]=196&no _cache=1 Systém of General Education in Cambodia. UNESCO.org [online]. 2011 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/fileadmin/MULTIMEDIA/HQ/CLT/CLT/pdf/Arts_Edu_RegSess_Symp_Asia_Ngu only2.pdf

81

z geopolitického hlediska významným aktérem a její závislost přispívá k rovnovážnému rozložení sil v celém regionu jihovýchodní Asie. 4.2.2. Japonsko V současnosti Japonsko představuje nejvýznamnějšího poskytovatele zahraniční pomoci Kambodže a významně se tak podílí na jejím rozvoji. Vzájemné vztahy mezi Kambodžou a Japonskem jsou tedy z velké části založeny právě na poskytování rozvojové pomoci (ODA – Official Development Assistance). 4.2.2.1. Vývoj vzájemných vztahů První vzájemné styky začaly být navazovány v postangkorksém období a trvaly poměrně krátce. Obchodníci a cestovatelé přicházeli do Kambodži, aby zde našli odbytiště pro své zboží a při svých cestách navštěvovali chrámový komplex Angkor Wat. Na jeho zdech pak byly objeveny japonské nápisy pocházející z tohoto období, svědčící o vzájemných interakcích obou zemí.191 Mezi lety 1941 – 1945 byla Kambodža okupována japonskými vojsky. Počátek moderních diplomatických vztahů pak spadá do období 50. let 20. století. V roce 1955 princ Norodom Sihanuk stvrdil vzájemné styky podpisem smlouvy o přátelství mezi oběma zeměmi a obdržel vyjádření vděku za odmítnutí japonských reparací. Ty mělo po válce Japonsko Kambodži splácet za dodávky rýže. Právě odpuštění těchto reparací se později ukázalo klíčové pro další vývoj vzájemných diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.192 K přerušení bilaterálních vztahů došlo ve druhé polovině 70. let, tedy ihned po nástupu Rudých Khmérů k moci a obnoveny nebyly ani během vietnamské okupační vlády. Opětovné navázání kontaktů souvisí až s podepsáním Pařížských mírových smluv v roku 1991. Následujícího roku byla na znamení obnovy přátelství otevřena japonská a v roce 1994 také kambodžská ambasáda. Během studené války pak Japonsko zastávalo v zahraniční politice vůči jižní a jihovýchodní Asii stejný postoj jako USA. Snažilo se tedy omezit vliv Sovětského svazu a nesouhlasilo s vietnamskou okupací kambodžského území. Ke konci 80. let pak začaly

být

vzájemné

vztahy

formovány

191

japonskou

rozvojovou

pomocí

ODA,

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.6. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 192 Tamtéž

82

peacebuildingovými aktivitami a snahou o obnovu země, která měla přispět k rovnováze celého regionu.193 Od počátku 90. let došlo k výraznému zlepšení vazeb mezi oběma státy. Japonsko se začalo aktivně podílet na obnově státu a udržení míru a prosperity. Za tímto účelem poskytovalo zemi nejen finanční podporu v nejrůznějších oblastech. Vztahy mezi oběma zeměmi byly oficiálně založeny na důvěře a upřímnosti a byly utvrzovány řadou každoročních návštěv významných představitelů obou států.194 Při příležitosti jedné takové návštěvy tehdejšího předsedy japonské vlády v roce 2000 (Keizo Obuchi) vyjádřilo Japonsko ochotu podpořit zemi v provedení finančních a administrativních reforem. Ty měly vést také ke snížení vysoké míry korupce, zpomalující rozvoj země. Japonsko se také významně podílelo na odminování země, prosazení tribunálu s Rudými Khméry a zkvalitnění vojenského managementu. V roce 2008 podpořilo Japonsko kambodžské volby příspěvkem v hodnotě 3 milionů USD a další 148 000 USD na modernizaci volebních budov. Téhož roku také generál Tea Banh projednával s Kambodžou otázky společné bezpečnostní a obranné politiky v rámci regionu.195 K dobrým vztahům mezi Japonskem a Kambodžou do značné míry přispěl také Yasushi Akashi. Japonec stojící v čele UNTAC dohlížel na mírová jednání v Kambodži a vyslal do země jednotky asistující při prvních demokratických volbách. Odměnou za poskytnutou pomoc Kambodža podporuje aktivnější úlohu Japonska v OSN a je pro jeho zapojení mezi pět stálých členů Bezpečnostní rady OSN (UNSC).196 Symbolem přátelství mezi oběma státy se stalo několik mostů, na jejichž výstavbě se v rámci obnovy poničené infrastruktury Japonsko podílelo. Jeden z těchto mostů, Kizona, je dokonce vytištěn na bankovce místní měny. Japonsko také významně přispělo na rozvoj lidských zdrojů či na odzbrojení a zapojení původních ozbrojených sil do normálního života. V rámci budování demokracie poskytlo pomoc také v oblasti právní. Zapojilo se do vytvoření

193

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str.6. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 194 Tamtéž 195 Tamtéž str. 12-13 196 Tamtéž str. 12-13

83

Občanského zákoníku a podporovalo uskutečnění válečného tribunálu. Na ten vyslalo jednoho vlastního soudce a poskytlo finance v hodnotě 21 milionů USD.197 4.2.2.2. Ekonomická spolupráce V oblasti obchodních a investičních aktivit Japonsko zaostává za Čínou a dalšími zeměmi. Obchod a investice nejsou v případě těchto zemí hlavními determinanty vzájemných vztahů, přesto však oba státy v roce 2008 uzavřely bilaterální smlouvu týkající se liberalizace a podpory investičních aktivit. Obchodní bilance mezi oběma zeměmi se vyznačuje přebytkem na straně Kambodži. Hodnota kambodžských exportů do Japonska činí v současnosti 139 milionů USD, zatímco hodnota importů dosahuje 111 milionů USD.198 Obecně platí, že důvodem poměrně nízkých japonských FDI v Kambodži je nezájem investorů kvůli nevhodné infrastruktuře a nedokonalému právnímu rámci země. 4.2.2.3. Rozvojová pomoc Japonsko je nejvýznamnějším donorem Kambodže a jeho pomoc směřuje do nejrůznějších oblastí. Nejvíce však na obnovu infrastruktury, rozvoje lidských zdrojů, posílení institucionálního rámce země, odminování a v neposlední řadě také na udržení míru a posílení demokracie.199 Tab. 3: Přehled japonské ODA v mil. USD Year

Loan Aid

Grant Aid

Technical Cooperation

Total

1999

—

27.62

23.25

50.87

2000

1.53

65.32

32.35

99.21

2001

0.21

79.89

40.11

120.21

2002

7.47

48.46

42.65

98.58

2003

7.96

76.68

41.24

125.88

2004

7.35

38.27

40.75

86.37

2005

4.07

53.10

43.45

100.62

2006

9.50

56.93

39.86

106.28

Total 37.75 870.57 421.92 1,330.24 Zdroj: Japan's ODA Disbursements to Cambodia. Ministry of Foreign Affair of Japan [online]. 2009 [cit. 201303-08]. Dostupné z: http://www.mofa.go.jp/policy/oda/data/01ap_ea01.html#CAMBODIA 197

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25], str. 12-13. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%20No%2031_Ca mbodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Vannarith.pdf 198 Tamtéž str. 16 199 Tamtéž str. 18

84

4.2.2.4. Shrnutí Vztahy mezi Japonskem a Kambodžou jsou determinovány především poskytováním rozvojové pomoci. V tomto směru se Japonsko řadí k nejvýznamnějším donorům země. Nezdá se, že by postranním úmyslem poskytování pomoci bylo upevňování politické závislosti a kontroly, jako v případě Číny. Pro Japonsko je více než pro jiné státy typická především podpora peacebuildingových misí a demokratických procesů. Tato orientace rozvojové pomoci jistě souvisí se snahou o stabilní vývoj celé této oblasti, který se japonských zájmů bezpochyby týká. Podporou mírového jednání a stabilní vlády Japonsko významně přispívá k integračnímu procesu celé jihovýchodní Asie a umožňuje překlenout propastné rozdíly mezi členskými státy sdružení ASEAN, se kterými udržuje důležité obchodní styky. Vzájemné přátelství obou zemí se tedy jeví jako projev solidarity a vděčnosti. Kontakty donedávné doby nebyly do velké míry determinovány obchodními a investičními aktivitami, což se může v příštích letech změnit. Nezájem a orientace na jiné státy byly vyvolány především nedokonale vyvinutou infrastrukturou a nedostačujícím legislativním rámcem země. Oba tyto faktory zaznamenaly v posledních letech značný pokrok a podle posledních zpráv Japonsko zvažuje příliv nových investic v budoucích letech. Zájem projevilo více než 140 firem, mezi nimi také Toyota, Panasonic a Hitachi.200 V zájmu obou zemí je nadále udržovat přátelské vztahy, které Kambodži zajistí zdroj financování potřebného rozvoje, zatímco Japonsku prostřednictvím Kambodže pozitivní dopad na stabilní vývoj celého regionu. V budoucnu bude s největší pravděpodobností Kambodža představovat také důležitý cíl japonských přímých zahraničních investic.

200

KIMSAY, Hor. Japanese Interst Growing. The Phnom Penh Post [online]. 2013 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.phnompenhpost.com/2013021161282/Business/japanese-interest-growing.html

85

4.2.3. USA Také vztahy s USA významně přispěly a nadále přispívají k rozvoji Kambodžského království. Americká zahraniční politika druhé poloviny 20. století významně ovlivňovala politickou situaci v Kambodži, která se stala předmětem střetu mezi Východem a Západem. V rámci tohoto soupeření zaměřily USA svoji podporu na Rudé Khméry. Snažily se tak omezit vliv SSSR a jeho vietnamského satelitu, a to bez ohledu na hrůzy, kterých se v uplynulých letech Rudí Khmérové dopustili. Současné snahy USA se zaměřují na poskytování rozvojové pomoci a na podporu demokracie a lidských práv. Mezi hlavní cíle USA dále patří omezení terorismu, rozvoj obchodu a ustavení tribunálů pro odsouzení představitelů Rudých Khmérů. I přes desetiletý zákaz poskytování bilaterální pomoci, který USA vydala v reakci na násilnosti spojené s volbami v roce 1997, je nyní Kambodža třetím největším příjemcem americké zahraniční pomoci v regionu jihovýchodní Asie (po Indonésii a Filipínách). Největší část této pomoci je poskytována prostřednictvím nevládních organizací. USA v zemi realizují také různé vzdělávací programy. V roce 2007 například zahájily Peace Corps programy na výuku anglického jazyka. Americký trh pak představuje významné odbytiště kambodžského zboží. Země do USA vyváží především textilní a oděvní výrobky.201 4.2.3.1. Vývoj vzájemných vztahů V roce 1965 došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi Kambodžou a USA. Důvodem tohoto vývoje bylo pronikání amerických a jihovietnamských jednotek na území Kambodžského království a postupné ovládání ozbrojených sil. K obnově přetrhaných vazeb došlo v roce 1969, kdy USA započaly čtyřleté bombardování severovietnamských jednotek na území Kambodže. Někteří odborníci zastávají názor, že to bylo právě americké bombardování, které umožnilo komunistickým představitelům Kambodže získat další členy do svého hnutí a čas na jejich výcvik. USA přitom podporovaly generála Lon Nola a jeho ozbrojené hnutí, kterému se v roce 1970 podařilo svrhnout vládu prince Sihanuka a převzít vedení v zemi.202

201

Cambodia – US Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-us.htm 202

Tamtéž

86

Sihanuk ze svého útočiště v Pekingu pod poměrně velkým politickým tlakem přistoupil na spolupráci s komunistickými představiteli Kambodže. CPK se pak podařilo zvítězit v občanské válce a svrhnout USA podporovaný Lon Nolův režim. Po roce 1989 již USA neměly další důvod k podpoře hnutí Rudých Khmérů a schválily zákaz jakékoli spolupráce s nimi. Pro následující léta jsou dokonce typické snahy USA o prosazení tribunálů pro přední představitele hnutí. Od odchodu vietnamských vojsk ze země začala orientace Spojených států směřovat k podpoře nekomunistických sil.203 Ke změně kurzu amerického přístupu došlo ve druhé polovině 90. let. V roce 1997 uskutečnil Hun Sen vládní puč. Mnoho nepohodlných lidí bylo zavražděno a většina opozičních politiků, včetně prince Ranariddha, opustila zemi. Na mezinárodní úrovni se však Hun Sen nesetkal s pochopením. V reakci na tyto události ztratila Kambodža značnou část nejen americké zahraniční pomoci a postupně byla donucena uspořádat nové demokratické volby. Ty však v roce 1998 opět vyhrála CPP. Protože se ani tyto volby neobešly bez podvodů a nátlaku a následovala po nich další, i když mírnější vlna násilí (včetně útoků na Sama Rainsyho), rozhodl Kongres Spojených států o oficiálním přerušení poskytované pomoci.204 I když následující volby z roku 2003 proběhly mnohem transparentněji než volby předešlé, nepostačilo to stále ke spokojenosti Spojených států. Vláda prezidenta Bushe uznala posun v porovnání s volbami z roku 1998, ale zároveň si jasně uvědomovala dosud trvající nedostatky volebního a předvolebního procesu. Téměř všechna média v zemi byla nakloněna vítězné straně CPP, stále docházelo k předvolebnímu násilí, mnoho obyvatel bylo před volbami zastrašováno a chyběly také kandidátské debaty. Proto ani tyto volby nebyly impulsem pro USA zrušit zákaz poskytování humanitární pomoci.205 I v roce 2005 provázela zemi politická nestabilita. Vláda odhlasovala odebrání imunity Sama Rainsyho a dalších dvou zástupců opozice, Chea Pocha a Cheam Channyho a zahájila proti nim trestní řízení. Prvním dvěma se podařilo ze země uprchnout, zatímco Cheam Channy byl zatčen. Sam Rainsy byl obviněn z hanobení vlády a Cheam Channy

203

ZELENDA, J., Kambodža, str. 104. NOŽINA, M., Dějiny Kambodže, str. 270-271. 205 Cambodia – US Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-us.htm 204

87

z protivládních aktivit. Spojené státy tyto události odsoudily a vydaly prohlášení požadující nápravu situace a obnovu imunit všech výše uvedených představitelů vládní opozice.206 Situace se však ještě více vyostřila, když nechal Hun Sen zatknout další lidi. Tentokrát se jednalo o všechny, kteří veřejně vyjádřili kritiku vlády. Mezi ně patřili různí aktivisté hájící lidská práva, majitelé nepohodlných rozhlasových stanic, předsedové odborových organizací či členové královské rodiny. Spojené státy opět reagovaly vydáním rezoluce žádající propuštění těchto neprávem uvězněných občanů. Hun Senova vláda navrátila v roce 2006 imunitu sedmi hlavním stoupencům opozice a to těsně před schůzkou zahraničních donorů přispívajících na rozvoj Kambodže. Sam Rainsy a Chea Poch se navrátili do země. Hun Sen však zároveň vydal zákon umožňující trestně stíhat všechny, kteří budou vyvíjet protistátní aktivity. V podstatě tak byla popřena svoboda slova. Ke zlepšení vzájemných vztahů došlo až v roce 2008, což odráží jistý pokrok země v respektování demokratických hodnot.207 4.2.3.2. Ekonomická spolupráce Kambodža udržuje s USA důležité obchodní vazby. Na základě obchodní dohody z roku 1996 získala status NTR (Normal Trade Relations) a o rok později byl zemi umožněn preferenční přístup na americký trh díky GSP. Kambodžský export do USA představuje významnou složku ekonomiky a jeho hodnota vzrostla mezi lety 1996 až 2006 z 3,7 milionů USD až na 2,18 miliard USD. Je tedy jasné, že Spojené státy představují významné odbytiště kambodžského zboží.208 V roce 2006 tvořil vývoz do USA 63% z celkového exportu země, čehož 97% tvořily výrobky oděvního a textilního průmyslu. Také importy z USA jsou nedílnou součástí kambodžsko-amerických obchodních vztahů. Země v témže roce dovezla z USA zboží v hodnotě 74,5 milionů USD. Jednalo se především o textilní vlákna, vozidla a strojní zařízení. Kambodži je ve vzájemném obchodu obou zemí poskytováno velké množství preferenčních výhod.209 V roce 2006 došlo také k podpisu bilaterální rámcové smlouvy o obchodu a investicích TIFA (Trade and Investement Framework Agreement), která měla podpořit další ekonomické 206

Cambodia – US Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-us.htm 207

Tamtéž LUM, Thomas. Cambodia: Background and U. S. Relations. CRS Report for Congress [online]. 2007 [cit. 2013-03-11], str.11-12.Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf 209 Tamtéž 208

88

vazby obou zemí. O měsíc později pak USA stejnou smlouvu uzavřely také se sdružením ASEAN.210 4.2.3.3. Rozvojová pomoc USA spolu s EU, Japonskem a Austrálií patří k největším poskytovatelům zahraniční pomoci Kambodži. Spojené státy přitom Kambodži poskytovaly finanční a materiální podporu již v poválečném období. Mezi lety 1955-1963 obdržela země finanční výpomoc v celkové hodnotě 409,6 milionů USD plus grant na podporu vojenských záležitostí ve výši 83,7 milionů USD. Tyto příspěvky měly zmírnit škody napáchané válkou o nezávislost, umožnit opravu poničené infrastruktury a pomoci zemi v zajištění vnitřní bezpečnosti. Pomoc z USA do země proudila také mezi lety 1970 - 1975. V oblasti hospodářství se vyšplhala do výše 503 milionů USD, zatímco v oblasti vojenské až na 1,18 miliard USD.211 Poskytování humanitární pomoci pak pokračovalo také v 90. letech. Uvádí se, že od roku 1993 do roku 2008 bylo poskytnuto 500 milionů USD na snížení chudoby a zvýšení hospodářského růstu. Pro představu poskytly USA v roce 2004 pomoc v hodnotě 52,9 milionů USD, o rok později se tato částka vyšplhala až na 60,2 milionů USD a v roce 2006 činila dalších 54,9 milionů USD. Převážná část této pomoci směřovala do oblastí týkajících se zdravotnické péče a programů bojujících s HIV/AIDS, základního vzdělání, podpory občanské společnosti a na odminování území.212 Zákaz bilaterální pomoci z USA byl přitom zrušen v roce 2007, tedy po deseti letech jeho vstupu v platnost. Během těchto deseti let byly Spojené státy jediným donorem, který s Kambodžou neuzavřel bilaterální či mezivládní smlouvu o poskytnutí pomoci. Spojené státy mohly sponzorovat pouze kambodžské a zahraniční nevládní organizace. Výjimky v poskytování pomoci byly také povoleny v oblastech týkajících se mimo jiné zdravotní péče o děti a matky, prevence a léčby HIV/AIDS a dalších infekčních onemocnění, obchodu s lidmi, základního vzdělání, drog či ochrany kulturního a historického dědictví země. 213 Ve

210

LUM, Thomas. Cambodia: Background and U. S. Relations. CRS Report for Congress [online]. 2007 [cit. 2013-03-11], str. 12-13. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf 211 Cambodia – US Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-us.htm 212

LUM, Thomas. Cambodia: Background and U. S. Relations. CRS Report for Congress [online]. 2007 [cit. 2013-03-11], str. 13. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf 213 Tamtéž

89

skutečnosti vláda v těchto oblastech aktivně spolupracovala s kambodžskou vládou. Oficiálně ale nadále tyto aktivity financovala pouze prostřednictvím nevládních organizací. Od roku 2008 pak došlo k výraznému zlepšení vzájemných vztahů, které se projevilo v nárůstu přímé zahraniční pomoci z USA. Přímá pomoc poskytovaná pod záštitou USAID dosáhla v roce 2010 částky ve výši 70 milionů dolarů. Pomocí USAID jsou sponzorovány programy týkající se vzdělání, zdraví, hospodářského růstu a školení v oblasti vedení státu.214 4.2.3.4. Shrnutí Spojené státy obrátily svoji pozornost na politickou situaci v Kambodži především v souvislosti se studenou válkou, což svědčí o nezanedbatelném geopolitickém významu této země. K důležitým cílům USA dnes mimo jiné patří naučit obyvatele Kambodže přijmout a ctít demokratické zásady a lidská práva po vzoru západních zemí. Svědectvím o těchto snahách mohou být tresty za porušování občanských svobod v podobě pozastavení přísunu rozvojové pomoci. Paradoxem proto je, že to byly právě Spojené státy, které spolu s Čínou či Thajskem po roce 1979 podporovaly Rudé Khméry, tedy hnutí, které je s jakýmikoli demokratickými hodnotami naprosto neslučitelné. Podpora přišla poté, co zemi obsadil sovětský satelit – Vietnam. Právě díky USA přežívalo toto hnutí po celá 80. léta a můžeme říci, že Spojené státy v podstatě jednaly nejen v zájmu zachování rovnováhy jihovýchodní Asie, ale i ve svém vlastním. Neohlížely se přitom na hrůzy napáchané Rudými Khméry během několika posledních let. Pol Potovo hnutí představovalo pro USA menší zlo, než rozšíření vlivu SSSR pomocí Vietnamu, což se sehrálo zásadní roli. Co představovalo menší zlo pro Kambodžu a její obyvatele, bylo v té době pro USA vedlejší. Kromě toho, že Spojené státy hnutí samy podporovaly, radily to samé také Číně. Když však přišel čas projevu představitelů Demokratické Kampučie na zasedáních Valného shromáždění OSN, opouštěli zástupci USA demonstrativně místnost. I zde je tedy vidět dvojaký přístup USA k tomuto problému. Podpora Rudých Khmérů ze strany Spojených států měla další negativní dopad na obyvatelstvo, které se i po roce 1979 stávalo oběťmi útoků. Dalším znakem rozporuplného jednání v této otázce jsou nemalé zásluhy USA na ustavení tribunálů pro odsouzení zločinů Rudých Khmérů. Ihned po pádů SSSR přestala

214

LUM, Thomas. Cambodia: Background and U. S. Relations. CRS Report for Congress [online]. 2007 [cit. 2013-03-11], str. 13. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf

90

americká podpora tohoto hnutí, USA morálně odsoudily Rudé Khméry za jejich zločiny a v podstatě tak jen potvrdily, že v pozadí amerického jednání během 80. let stály na prvním místě jiné než čistě kambodžské zájmy. Kromě politické sféry se vzájemné styky týkají také oblasti hospodářství. Hospodářská stabilita je důležitým determinantem dalšího vývoje Kambodže, a proto se USA snaží přispět k rozvoji pomocí řady preferenčních opatření v rámci vzájemného obchodu. Na poli obchodních styků se USA staly jedním z nejdůležitějších odbytišť kambodžského zboží a americké trhy tak zajišťují podstatný přísun financí do země. Také ve sféře rozvojové a humanitární pomoci zastávají USA významné postavení a jejich podpora je velmi vysoká. Podílejí se na rozvoji vzdělání a pomáhají obyvatelům země vypořádat se s nejrůznějšími nemocemi i chudobou. USA chápou Kambodžu jako strategicky položenou zemi a uvědomují si, že se lehce může stát cílem politických zájmů jiných zemí. Snaží se proto prohlubovat vzájemnou spolupráci a upevňovat tak její orientaci na USA. 4.2.4. Vietnam Vzájemná nevraživost mezi Khméry a Vietnamci existuje již po staletí. Khmérské antipatie vůči vietnamskému obyvatelstvu mají z historického hlediska mnoho příčin. V průběhu staletí čelili Khmérové nejrůznějším expanzivním útokům svých sousedů. Oba národy vedly po staletí boje o rozsáhlá území kolem delty Mekongu, které vyřešila až francouzská okupace. Obě skupiny obyvatel jsou navíc kulturně i nábožensky odlišné a liší se i ve způsobu oblékání či uspořádání příbuzenských vazeb.215 4.2.4.1. Vývoj vzájemných vztahů Ke zlepšení vzájemných vztahů nepřispěly ani události roku 1963, kdy princ Sihanuk obvinil Jižní Vietnam ze špatného zacházení s více než 200 000 Kambodžany žijícími na jejich území. Princ také obvinil vládu sousedního státu z pronikání jejích vojsk na území Kambodže a z podporování protivládních aktivit v zemi. Zároveň vyjádřil podporu Národní frontě osvobození Jižního Vietnamu a odsoudil podporu Jižního Vietnamu Spojenými státy.216

215

Cambodia – Vietnam Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-vn.htm 216

Tamtéž

91

Oficiální diplomatické styky byly mezi Kambodžou a Severním Vietnamem (Vietnamskou demokratickou republikou) navázány v roce 1967. Po zbytek 60. let však zůstaly tyto vztahy omezeny na formální přátelská gesta, neboť Vietnam měl plné ruce práce se zvládáním domácí situace.217 V 70. letech se Kambodža stává předmětem boje mezi Vietnamem a Čínou. Čína totiž sympatizuje s vedením Demokratické Kampučie – Rudými Khméry, zatímco Severní Vietnam hlasitě kritizuje jejich krutovládu. Když se roku 1979 Severní Vietnam rozhodl podniknout invazi do Kambodži a svrhnout tamní režim, odpověděla Čína útokem, který byl však záhy odražen. Následovala deset let dlouhá vietnamská okupace Kambodže, nově přejmenované na Kampučskou lidovou republiku. Vietnam udržoval s Kampučskou lidovou republikou vztahy založené na 25 - ti roční smlouvě o přátelství a spolupráci. Protivietnamské nálady v zemi rostly s každým dalším rokem, obzvláště pak po snaze okupačních sil o vietnamizaci khmerského obyvatelstva. Také situace v mezinárodním prostředí se pomalu měnila. Rozpad Sovětského svazu nakonec přispěl k odchodu vietnamských okupačních sil ze země. Vietnam si už zde bez podpory SSSR nemohl dovolit dále setrvávat. V roce 1991 podepsala Kambodža Pařížskou mírovou smlouvu a vydala se na cestu nezávislosti.218 Po volbách v roce 1993 přestala být Kambodža závislá na Vietnamu a v nově zvolené vládní koalici se objevily i protivietnamsky laděné strany. Od této doby určovaly vztahy mezi oběma zeměmi především hraniční spory a vietnamští usedlíci. 4.2.4.2. Vietnamští imigranti Již v období francouzské nadvlády se v zemi začali usazovat vietnamští přistěhovalci. Ještě předtím na území Kambodže bojovaly jednotky Vieth Minhu a jednotky vietnamských komunistů stavěly svá útočiště podél východní hranice. Tato útočiště se stala předmětem mnoha sporů a vyvrcholila útokem na vietnamské usedlíky. Jejich pronásledování ještě zesílilo za režimu Rudých Khmérů, kteří se sousedním státem neměli dobré vztahy. 219

217

Cambodia – Vietnam Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-vn.htm 218

Tamtéž

219

92

Nový příliv vietnamského obyvatelstva byl zaznamenán po okupaci v roce 1979. Přistěhovalci zde hledali práci a stali se nejen součástí snahy o vietnamizaci khmérského národa, ale také palčivým politickým tématem. V Kambodži byl totiž podle odhadů více než jeden milion dalších ilegálních vietnamských přistěhovalců, kteří mohl svým volebním hlasem podpořit CCP. Protivietnamsky laděné politické strany tak požadovali odebrání volebního práva těmto přistěhovalcům a prosazovali jejich odsun. Mezi tyto tři hlavní strany patřily KPLNLF, PDK a FUNCINPEC. V napjaté předvolební atmosféře byly dokonce desítky Vietnamců zavražděny a další desítky tisíc jich před narůstajícím násilím utekly zpět do Vietnamu. Po volbách roku 1993 se pak otázka vietnamského přistěhovalectví stala ožehavým tématem negativně ovlivňujícím vztahy obou států.220 Zlom nastal v roce 1993, kdy oba ministerští předsedové Kambodže navštívili Vietnam. Pro úspěšný hospodářský rozvoj obou těchto zemí byla výhodná jejich spolupráce a za tímto účelem se státy dohodly na budování přátelských vztahů. Oba si přitom uvědomovaly, že k pokroku je nutno vyřešit otázku vietnamských usedlíku na kambodžském území. Následujícího roku tedy navštívil Kambodžu vietnamský ministr zahraničních věcí Nguyen Manh Cam a později také premiér Vo Van Kiet, kteří sjednali ustavení dvou speciálních komisí pro otázky vietnamského přistěhovalectví a hraničních sporů.221 Odpor politických stran vůči etnickým Vietnamcům však přesto nevyprchal. Znovu propukl v roce 1997, kdy se schylovalo k dalším volbám. Proti-vietnamská kampaň vyvolala ve Vietnamu diplomatické protesty. Tyto spory však nedokázaly zabránit užšímu kontaktu mezi CPP a vietnamskou vládou. Vietnam také silně podporoval členství Kambodže v regionálním sdružení ASEAN. Vlna násilí nadále pokračovala i po volbách v roce 1998. Útoky na vietnamské obyvatelstvo se objevovaly při příležitosti každé významnější vládní návštěvy. V roce 1999 byly stovky etnických Vietnamců vystěhovány z hlavního města a o dva roky později, při příležitosti návštěvy vietnamského prezidenta Tran Duc Luonga, byly podpáleny některé vietnamské čtvrti. Rasová nenávist nechyběla ani před dalšími volbami v roce 2003. Jak

THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str.3. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-and-VietnamRelations 220 Tamtéž 221 Tamtéž str. 4

93

FUNCINPEC tak Strana Sama Rainsyho podněcovaly vlnu násilí a vydírání páchanou na vietnamských voličích.222 Vzájemné vztahy se však díky vládě CPP mezi lety 1998-2003 upevňovaly. V roce 2005 přijaly oba státy pravidla pro dobré sousedské vztahy, přátelství a spolupráci. Navíc s každým dalším vítězstvím CPP223 se politická nenávist vůči vietnamským přistěhovalcům pomalu vytrácí. O konci této nevraživosti však stále nemůže být řeč. I dnes se v Kambodži objevují silné proti-vietnamské nálady.224 Přístup předních politických stran k této otázce a podněcování občanů k násilnostem jen demonstruje nevyzrálost politického prostředí. I přes neutuchající snahy USA, Japonska a dalších zahraničních aktérů vštípit politickým představitelům demokratické hodnoty a smysl pro lidská práva se ukazuje, že Kambodža stále není schopna přijmout tyto hodnoty za své. Dlouholetá francouzská koloniální nadvláda, vystřídaná občanskou válkou Lon Nolova režimu, terorem Rudých Khmérů a příchodem vietnamských vojsk znemožnily zakořenění těchto principů vlády. Země se učí vládnout si sama a může to být právě značná orientace na Čínu, která ji dává pocit ospravedlnění při nerespektování lidských práv. Teprve budoucí léta ukážou, zda jsou snahy vyspělých demokratických států o nápravu vládního aparátu úspěšné. Útoky a agrese namířená proti vietnamskému obyvatelstvu jsou navíc paradoxní. Pokud by se protivietnamsky orientované strany dostaly k moci, mělo by být nadále v zájmu Kambodže, a tedy také v zájmu těchto politických stran, udržovat přátelské vztahy s Vietnamem. Toto jednání by však oboustrannému přátelství pouze uškodilo a mohlo by vést až k přerušení přátelství. Jelikož obě země spojuje členství v ASEAN a rozsáhlé obchodní vazby, nezdá se tento postup logicky příliš promyšlený. Na druhou stranu může odrážet pocit opozičních stran, že Kambodža je Vietnamem ovlivňována více než by bylo vhodné a že prostřednictvím Hun Sena a jeho strany Vietnam v praxi Kambodžu ovládá i po více než deseti letech od stažení svých vojsk ze země.

222

THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str. 4-5. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-andVietnam-Relations 223 CPP zvítězila také ve volbách z roku 2008 224 THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str. 5. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-andVietnam-Relations

94

4.2.4.3. Hraniční spory Oba státy sdílejí společné hranice na zemi i na moři, které byly již v minulosti ohniskem vzájemných sporů. Délka společné pozemní hranice přitom činí 1 137 km. Vietnamská populace je zhruba osmkrát větší než populace Kambodže a disponuje početnými obrannými silami. Hranice dodnes představují zdroj napětí a ilegálního přistěhovalectví, ale nezdá se, že by bylo cílem států tyto spory vyostřovat a vést kvůli nim boje. Obě země jsou členy ASEAN a v jejich zájmu je udržovat dobré sousedské vztahy. Snaží se vyřešit existující problémy sporných hraničních území a za tímto účelem zřídily speciální národní komise (National Commision on Border Issues).225 V 80. letech byly uzavřeny tři hlavní smlouvy týkající se otázky společných hranic.226 K jejich podpisu došlo v době, kdy byla Kambodža ovládána Vietnamem, což se později ukázalo jako velký problém. K uzavření první smlouvy došlo v roce 1982. Dokument se týkal hranic na moři, vytyčoval oblasti spadající z historického hlediska pod jednu či druhou zemi, ale jasná hranice mezi překrývajícími se oblastmi na moři nebyla stanovena. Nejasné vytyčení hranice tak zůstává zdrojem mnoha sporů dodnes. Pozemní hranice byla vytyčena na základě smlouvy z roku 1983 a v roce 1985 byla přijata další dohoda, podle níž měla hranice kopírovat území Kambodže z dob její nezávislosti.227 Po volbách roku 1993 byly ale novou koaliční vládou i Sihanukem tyto smlouvy označeny za nelegální a neplatné a byly zrušeny. V roce 1996 dokonce Sihanuk obvinil vietnamskou vládu z posouvání hraničních pásem až o stovky metrů na úkor Kambodže, což princ Ranariddh nazval invazí a vyhrožoval Vietnamu použitím síly. Ještě téhož roku pak proběhla mezi oběma státy jednání, která však nevedla k řešení.

225

Cambodia – Vietnam Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-vn.htm 226

THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str.6. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-andVietnam-Relations 227 Tamtéž str. 6-7

95

Pohraniční problematika zasahovala také do voleb v roce 1998. V rámci volební kampaně byl Hun Sen obviňován ze ztráty území díky jeho spolupráci s Vietnamem, což se opakovalo i před volbami roku 2003.228 V roce 2005 došlo k uzavření dodatku ke smlouvě z roku1985. Na základě tohoto dodatku bylo vytyčeno šest hraničních bodů, přičemž smlouva byla v podstatě identická s její předchůdkyní. Přesto se však přátelské vztahy začaly zlepšovat. Oba státy se dohodly na každoročních schůzkách, jejichž úkolem má být další vytyčování hraničních bodů. Tato problematika však nadále znepokojovala Sama Rainsyho a jeho následovníky. V roce 2009 uspořádal protest, kvůli němuž pak musel utéct ze země. Téhož roku se také konalo již třetí setkání komise zabývající se problematikou kambodžsko-vietnamských hranic a v roce 2011 byla podepsána dohoda o vzájemném porozumění při vytyčování společných hranic.229 Tyto spory provázejí obě země již po staletí a po staletí byly také zdrojem vzájemné nevraživosti. Události posledních let však naznačují snahy o konečné vyřešení tohoto tíživého problému, který negativně ovlivňuje oboustranné přátelství. Kambodžská i vietnamská vláda si velmi dobře uvědomují výhody ze vzájemné spolupráce a také potenciální neblahý dopad na hospodářství a bezpečnost obou států v případě zhoršení vztahů v rámci tohoto problému. V posledních letech je situace ohledně této otázky spíše stabilizována, což lze do jisté míry přisuzovat vládě vedené provietnamsky orientovaným premiérem. Ten je sice opozičními politiky obviňován ze záměrné ztráty území ve prospěch Vietnamu, na druhou stranu nesmíme opomíjet fakt, že veškerá vyjednávání o revize původních smluv probíhala právě za jeho vlády. Cílem Kambodže je tedy bezesporu pokračování oboustranně výhodné spolupráce s Vietnamem, ne však za cenu ztráty svého území, čehož si je současná vláda dobře vědoma. 4.2.4.4. Společná politika obrany Významným faktorem formujícím oboustranné vazby jsou také společné obranné zájmy. Během okupace se Vietnam podílel na formování ozbrojených sil Kambodže. Jeho podpora v této oblasti byla ale po roce 1991 přerušena. K jejímu obnovení znovu došlo v roce 1994, 228

Tamtéž str. 7-8 THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str.7-8. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-andVietnam-Relations 229

96

když se země potřebovala definitivně vypořádat s Rudými Khméry a především pak po volbách v roce 1998, kdy bylo potřeba zajistit stabilní politické prostředí.230 O dva roky později došlo mezi oběma vládami k podepsání smlouvy o obnově vojska, tvořeného z původních 19 500 vietnamských bojovníků, žijících dosud na území Kambodže a byl zřízen speciální výbor zabývající se repatriací těchto vojáků. V roce 2007 dosáhl počet vojáku 10 000. V roce 2002 bylo také podepsáno Memorandum o porozumění (MOUMemorandum of Understanding) týkající se spolupráce v oblasti obrany.231 Také společná námořní obrana započala v roce 2002. O tři roky později obdržela Kambodža dar v podobě dvou hlídkových lodí. 232 4.2.4.5. Ekonomická spolupráce Počátek novodobého obchodování mezi Kambodžou a Vietnamem můžeme pozorovat od roku 1979, kdy došlo k otevření společných hranic. Do země začalo proudit zboží i lidé z Vietnamu. V období vlády Rudých Khmérů byly hranice uzavřeny a vzájemný obchod tehdy znepřátelených zemí nepřipadal úvahu. Podobně tomu bylo také na počátku 70. let za vlády generála Lon Nola, kdy byla obchodní výměna velmi omezena. Od roku 1979 Kambodža těžila ze své polohy mezi Vietnamem a Thajskem a stala se součástí těchto obchodních vztahů. Po roce 1979 Kambodža do Vietnamu více vyvážela, než sama dovážela, protože kambodžský trh byl velmi malý. Hlavním exportním zbožím se staly cigarety, perly, drahokamy, ojeté automobily, kosmetika a některé oděvy.233 V posledních letech hodnota vzájemného obchodu roste. Zatímco v roce 2001 dosahovala 184 milionů USD, v roce 2006 už to bylo 940 milionů USD. V současnosti je Vietnam třetím nejdůležitějším obchodním partnerem země v rámci ASEAN a šestým v rámci všech obchodních partnerů Kambodže. Hlavními exportními komoditami jsou kaučuk, suroviny na oděvní výrobu, dřevařské produkty či tabákové výrobky. Celková hodnota 230

Tamtéž str. 10-12 THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06], str.10-12. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-andVietnam-Relations 232 Tamtéž 233 VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16], str. 10-11. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%2025%20Cambo dia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf 231

97

vývozního zboží činila v roce 2005 170 milionů USD, zatímco hodnota dovezeného zboží dosahovala 780 milionů USD. Země z Vietnamu dováží především kabely, oblečení, plastové výrobky, nudle, elektronické součástky atd.234 Na základě smlouvy z roku 2007 byly umožněny investice do speciálních ekonomických zón, které přispěly ke zvýšení obchodu mezi oběma státy. Nárůst obchodu dosáhl mezi lety 2007 a 2008 až 400 milionů USD a vyšplhal se tak na celkovou hodnotu 1,7 miliard USD.235 Během let 2008 a 2009 přijaly Kambodža a Vietnam řadu dalších opatření usnadňujících vzájemný obchod. Za tímto účelem byly podepsány smlouvy zabezpečující přepravu zboží, bezvízový přístup, železniční propojení, výměnu informací a příhraniční navigaci v oblasti řeky Mekong. Vietnam je v současné době také 10 největším investorem v zemi. Hodnota vietnamských investic dosáhla v roce 2007 114 milionů USD. V roce 2009 pak vietnamské závody investovaly do 63 projektů. V té době činila celková hodnota vietnamských investic až 900 milionů USD. Obě země se navíc spolu s Thajskem podílejí na snaze o ekonomickou integraci. Příkladem takové integrace je mimo jiné tzv. „Development Triangle“.236 Ekonomická provázanost těchto států vychází ze vzájemného obchodu, který je důsledkem nejen toho, že spolu oba státy sousedí, ale také toho, že oba patří do regionálního sdružení ASEAN. Ačkoli byla obchodní bilance Vietnamu těsně po roce 1979 pasivní, dnes pozorujeme opačný trend. Tento vývoj můžeme připsat mimo jiné nárůstu průmyslového sektoru ve vietnamském hospodářství, který umožňuje export průmyslového zboží do zemědělsky orientované Kambodži. Vietnamské investice se podobně jako investice ostatních států zasloužili o rozvoj Kambodžského království a celkově je tedy můžeme hodnotit pozitivně.

234

VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16], str. 10-11. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%2025%20Cambo dia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf 235 Cambodia and Vietnam: Closer Relations. AEI-Asia Economic Institute [online]. 2013 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.asiaecon.org/special_articles/read_sp/12949 236

VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16], str. 12. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%2025%20Cambo dia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf

98

4.2.4.6. Shrnutí Přátelské vztahy těchto sousedních států si v průběhu staletí prošly nejrůznějšími obdobími. Kromě tradičně zakořeněné nevraživosti se na jejich formování podílejí především události 80. let 20. století, které vyvolaly odpor nejen opoziční vlády, ale také obyvatelstva a vedly k obrovské míře migrace. Okupace s sebou navíc přinesla další problémy v podobě vysokého počtu vietnamských přistěhovalců a hraničních sporů. Tyto otázky jsou zdrojem neustálých jednání a tvoří překážku čistě přátelskému přístupu. I přes všechna úskalí se však zdá, že země jsou zainteresovány na vyřešení těchto sporů a jsou ochotny nadále prohlubovat spolupráci v oblasti hospodářství či obrany. Premiér Hun Sen je navíc nakloněn vietnamské politice, za což je mnohdy velmi kritizován. Pokud by však vláda zastávala protivietnamské smýšlení, uškodila by hospodářskému vývoji doma i v rámci regionu a sdružení ASEAN. Vietnam je navíc v rámci ASEAN třetím nejdůležitějším obchodním partnerem, což směřování politiky značně determinuje a nutí ke společným kompromisům. 4.2.5. Thajsko Na severu a západě sousedí Kambodža s Thajskem, se kterým, podobně jako s Vietnamem, sdílí hranice na moři. Obě země se po staletí vzájemně ovlivňovaly a vztahy mezi nimi se vyvíjí dodnes. V průběhu staletí se k sobě oba národy chovaly poměrně přátelsky a některé rozepře, které se objevily v posledních desetiletích, nejsou důsledkem žádného tradičního nepřátelství. Kulturně jsou si oba národy velmi podobné. Oba vyznávají buddhismus a Kambodžané navíc po staletí chápali Thajsko jako místo, kde mohou získat cenné budhistické vzdělání. Přestože je populace Thajska šestkrát větší než Kambodže a vojenská síla je na mnohem vyšší úrovni, nevnímala nikdy Kambodža tuto zemi jako vojenskou hrozbu. V moderní historii můžeme naopak pozorovat řadu případů spolupráce těchto států.237 4.2.5.1. Vývoj vzájemných vztahů Neznamená to ale, že spolu tyto sousední státy vycházely vždy dobře. Diplomatické styky byly přerušeny v roce 1961, kdy princ Sihanuk obvinil Thajsko z narušení kambodžských 237

Cambodia – Thailand Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-thai.htm

99

hranic a z intervencí do vnitřních záležitostí země.238 Předmětem mnoha územních sporů se tak staly smlouvy mezi Francií a Thajskem z let 1902 a 1907 vytyčující společné hranice. Thajsko na základě nich přenechalo provincie Battambang, Sisophon a Siem Reap Kambodži, která v té době byla pod francouzskou nadvládou. Během roku 1941 se ale thajská armáda podporovaná Japonskem opět zmocnila provincií Battambag a Siem Reap a na základě mírové smlouvy pak Francie navrácení těchto provincí Thajsku uznala (včetně chrámu Preah Vihear). V roce 1946 však byly provincie na základě Washingtonské smlouvy opět vráceny Kambodži. Tyto smlouvy, respektive jejich rozdílná interpretace z pohledu obou stran, se pak staly předmětem nejen mnoha územních sporů o námořní i pozemní oblasti, ale také o chrám Preah Vihear.239 V roce 1953 Thajsko vyslalo hlídky do oblasti pohoří Dangrek a vztyčilo zde svoji vlajku. Mezi lety 1954 – 1958 následovala řada jednání, která vyústila až k předvolání k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Na základě jeho rozhodnutí z roku 1962 byl chrám uznán jako kambodžský.240 Thajsko oficiálně toto rozhodnutí přijalo, ale v praxi ho příliš nerespektovalo. Tato záležitost negativně ovlivnila budoucí přátelství.241 Mezi oběma státy panovala značná nedůvěra, kterou v 60. letech prohloubily také rozdílné postoje obou zemí ke konfliktu v jihovýchodní Asii. Převážnou část 70. a 80. let pak otázku společných interakcí determinovaly politické události Kambodže, tedy režim Rudých Khmérů a vietnamská invaze a s nimi spojená problematika uprchlíků a thajských utečeneckých táborů, o kterých bude blíže pojednáno v následující kapitole. Po uklidnění politické situace v Kambodži přešla jednání do nové fáze. V roce 1996 se obě země dohodly na založení společného výboru zabývajícího se otázkou hranic. Tento výbor, pracující na lokální i národní úrovni, přispěl k větší bezpečnosti a stabilitě společných hranic a umožnil otevření obchodních cest. V roce 1997 se oba státy začaly podílet na spolčených průzkumech podmořských oblastí v rámci překrývajících se hraničních území. O

238

Tamtéž ST. JOHN, Ronald. Preah Vihear and the Cambodia – Thailand Borderland. IBRU Boundary and Security Bulletin [online]. 1994 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: https://www.dur.ac.uk/resources/ibru/publications/full/bsb1-4_john.pdf 240 Tamtéž 241 Cambodia – Thailand Boundary. International Boundary Study [online]. 1966, č. 40 [cit. 2013-03-15], str. 3. Dostupné z: http://www.law.fsu.edu/library/collection/limitsinseas/ibs040.pdf 239

100

dva roky později pak Thajsko iniciovalo pořízení společné hlídkové lodi, která měla chránit surovinové základny a zamezit pirátským útokům v této oblasti.242 Přátelské vztahy pak utrpěly v roce 2003, kdy thajská herečka prohlásila, že chrámový komplex Angkor Wat by měl patřit Thajsku, protože mu byl ukraden. V Kambodži se na protest konaly velké demonstrace, při nichž došlo k podpálení thajské ambasády. Muselo být evakuováno více než 500 Thajců.243 Tato reakce jen svědčí o ožehavosti otázky územních sporů, které se kromě území dotýkají také kulturního dědictví. Angkor Wat je silně spjat s khmerskou národní identitou a jakékoli nároky ze strany Thajska dodnes vyvolávají obrovské vlny bouří a nepokojů. Tento chrámový komplex je jakýmsi symbolem Kambodžského království, je součástí státní vlajky a navíc představuje jednu z nejnavštěvovanějších památek země. Není tedy divu, že si ho Kambodžané tolik považují a chrání ho. Důvody sahají až ke kořenům jejich vlastní kultury a to je dostatečný důvod k tomu, aby oba státy své územní spory jednou provždy vyřešily. 4.2.5.2. Problematika uprchlíků První masový příliv kambodžských uprchlíků do Thajska byl zaznamenán v dubnu roku 1975, krátce poté, co se Rudí Khmérové chopili moci. Podle úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vybavilo v uvedeném období Thajsko kempy pro více než 30 000 uprchlíků. Další mohutná vlna uprchlíků se zvedla v roce 1979. Uvádí se, že jen během tohoto roku přicházelo k thajským hranicím každý den 7 500 až 10 000 lidí.244 Tato migrace byla reakcí na vietnamskou invazi, která v lidech vyvolala další obavy z neblaze proslulých komunistických praktik. Rozhodující bylo také tradiční nepřátelství mezi Kambodžany a Vietnamci a v neposlední řadě hladomor. V zemi byly jen malé zásoby jídla, které často ovládaly válčící skupiny. Situace byla nepřehledná a velmi nebezpečná. Do Thajska začalo přicházet stále více lidí a vláda musela vydat restriktivní opatření ohledně přílivu dalších. Thajsko se navíc obávalo, že přílivem nových obyvatel ztratí pomyslnou ochrannou zónu mezi ním a Vietnamem. Proto také umísťovalo kempy na thajsko-

242

Cambodia – Thailand Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-thai.htm 243

Tamtéž REDDY, Vijay Kumar. Thailand´s Refugee Policy. Centre for Southeast Asian & Pacific Studies. [online]. 2009 [cit. 2013-03-15], str. 7. Dostupné z: http://www.cseaps-svu.com/pdf/Books/Thailand%27s_Refugees.pdf 244

101

kambodžské hranici. Mnozí utečenci v těchto táborech tvořili základnu protiokupačních sil Kambodže. V roce 1985 se Vietnamcům podařilo zavřít všechny příhraniční tábory na kambodžské straně, přičemž na druhé straně hranic se k uvedenému roku v pěti největších kempech soustřeďovalo zhruba 230 000 uprchlíků.245 Tab. 4: Kambodžské uprchlické tábory v Thajsku po roce 1985 Název kempu Huay Chan Natrao Site 8 Bo Rai Site 2 Ta Luan Green Hill Sok San

Kontrolní hnutí Khmer Rouge Khmer Rouge Khmer Rouge Khmer Rouge KPNLF Khmer Rouge Sihanoukists KPNLF

Zdroj: REDDY, Vijay Kumar. Thailand´s Refugee Policy. Centre for Southeast Asian & Pacific Studies. [online]. 2009 [cit. 2013-03-15], str. 8. Dostupné z: http://www.cseapssvu.com/pdf/Books/Thailand%27s_Refugees.pdf

Ne všem Kambodžanům, kteří přišli do Thajska, byl udělen status legálního imigranta. V roce 1979 reagovala thajská vláda na masivní příliv nových lidí násilnou repatriací zhruba 40 000 uprchlíků zpět na území Kambodže, konkrétně na masivně zaminované území provincie Preah Vihar.246 V souvislosti s přesuny přišlo mnoho lidí o život, což vyvolalo vlnu mezinárodní kritiky. Thajská vláda nereagovala na výzvy UNHCR a namísto vpuštění dalších lidí do země zhotovila pro zbídačelé obyvatele provizorní tábory přímo na hranicích. Po roce 1989 bylo za účasti thajské vlády a UNHCR úspěšně repatriováno více než 360 000 lidí. K uzavření největšího tábora – Khao – I - Dang došlo na počátku května roku 1993 a poslední tábor – Site 2, byl zavřen o pár dní později.247 Thajsko tedy sehrálo pro Kambodžu jednu z nejdůležitějších rolí především v70. a 80. letech, kdy se stalo útočištěm sta tisíců zbídačelých Kambodžanů. I když thajská vláda udělala několik kontroverzních kroků, kterými připravila o život tisíce lidí, mnohem větší počet jich zachránila. Chybným nebo spíše z morálního a lidského hlediska naprosto bezohledným

245

REDDY, Vijay Kumar. Thailand´s Refugee Policy. Centre for Southeast Asian & Pacific Studies. [online]. 2009 [cit. 2013-03-15], str. 6. Dostupné z: http://www.cseaps-svu.com/pdf/Books/Thailand%27s_Refugees.pdf 246 Tamtéž str. 11 247 Tamtéž str. 11

102

krokem byla násilná repatriace zhruba 40 000 zubožených lidí, na jejichž většinu čekala za hranicemi smrt. Pokud se na tyto události podíváme optikou thajské vlády, jednalo se o jakýsi pud sebezáchovy. Thajsko hájilo v první řadě své státní zájmy a dbalo především na bezpečí vlastního obyvatelstva. Příliv nových imigrantů vyvolal paniku a nikdo nedokázal odhadnout, kde se počty nově přicházejících lidí zastaví. Lidé s sebou přinášeli nemoci, vyžadovali stravu a materiální zabezpečení. Thajsko si navíc dobře uvědomovalo, že příliv dalších a dalších lidí jen přihraje vietnamské okupaci. Čím více lidí opustí Kambodžu, tím menší překážky budou Vietnamcům kladeny. Ochranný val mezi Thajskem a Vietnamem v podobě Kambodže by se navíc výrazně ztenčil a Thajsko by bylo nuceno k přímé konfrontaci s vietnamskými vojsky. Vysvětlení celé situace se ale nabízí více. Důvodem repatriace mohly být i obavy thajské vlády z pronikání Rudých Khmérů a jejich přívrženců do domácí politické scény a z postupného ohrožení vnitřního pořádku země. Nemůžeme dnes přesně říci, zda by se země k situaci postavila čelem, kdyby na ni nebyl vyvíjen neustálý mezinárodní tlak a kdyby nebylo podporováno UNHCR. Ať tak, či onak, zásluhy za záchranu sta tisíců životů Thajsku upřít nelze a ze ztráty těch ostatních bychom měli vinit v první řadě představitele kambodžské a vietnamské politické scény. 4.2.5.3. Ekonomická spolupráce Ekonomické vazby mezi oběma státy byly prohloubeny na počátku 90. let, kdy se Kambodža začala otevírat světu. Thajsko patří k ekonomickým tahounům tohoto regionu a již na konci studené války pochopilo důležitost spolupráce mezi státy regionu řeky Mekong. V 90. letech se postupně začal zvyšovat objem obchodní výměny, až v roce 2002 dosáhl hodnoty 445 milionů USD. Jen během dalších čtyř let se pak ještě zvýšil na hodnotu jedné miliardy USD, přičemž obě země plánují v příštích letech další nárůst. Kambodža z Thajska dováží především zemědělské produkty, motorová vozidla a jejich součástky, elektroniku, nápoje či zboží každodenní spotřeby. Do Thajska naopak vyváží hlavně kožené výrobky, výrobky z oceli, dřevo či rybí produkty.248

248

VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16], str. 12. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%2025%20Cambo dia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf

103

V roce 2001 prohloubily oba státy spolupráci podepsáním rámcové smlouvy o ekonomické spolupráci. Smlouvu stvrdil svým podpisem thajský premiér Thaksin Shinawatra při své návštěvě Kambodže. Oba státy usilovaly o povzbuzení vzájemného obchodu a investičních aktivit a za tímto účelem založily na společných hranicích průmyslové zóny. Zatímco Thajsku přinesly tyto zóny levnou pracovní sílu a levné suroviny, Kambodža získala pracovní místa pro své obyvatele. Kromě společných průmyslových zón existují mezi oběma zeměmi i další projekty rozvojové spolupráce. Jako např. ACMECS (Ayeyawady-Chao Phraya-Mekong Economic Cooperation Strategy), do které spadá kromě Thajska a Kambodže také Myanmar a Laos či GMS (Greater Mekong Subregional Integration) a spolupráce mezi trojúhelníkem zemí Laos, Kambodža a Thajsko. Zájmem zemí tohoto regionu je hlubší spolupráce a prosperita. Spolupráce mezi Kambodžou a Thajskem byla navázána také v oblasti výzkumu přírodního bohatství. Jedná se především o výzkum nalezišť ropy a zemního plynu na dně moře v oblasti společné hranice.249 V roce 2008 bylo v Kambodži zaznamenáno okolo 400 thajských investorů, kteří se angažují především v oblastech hotelnictví a cestovního ruchu, restaurací či telekomunikací. Ještě předtím, než obě země zasáhla asijská finanční krize, stačili zde thajští podnikatelé investovat 11,9 milionů USD.250 Rozsáhlé investiční aktivity svědčí o thajském zájmu o tento trh. Cestovní ruch a propagace obou zemí jako jedné návštěvní destinace může přilákat další turisty a umožnit tak další thajské investice. Kambodža se navíc může od svého bohatšího souseda v ekonomické oblasti učit. 4.2.5.4. Shrnutí Vztahy mezi oběma státy jsou do velké míry formovány v rámci obchodu a investičních aktivit. Přátelské sousedství je narušováno spory o územní hranice, které zahrnují dohady o kulturní a historické památky. Obě vlády se však snaží tyto spory řešit, protože si uvědomují nutnost a výhodnost spolupráce. K té musí docházet mimo jiné i z toho důvodu, že jsou oba 249

VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16], str. 13-14. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper%2025%20Cambo dia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf 250 Tamtéž

104

členy regionálního sdružení ASEAN. Hospodářsky rozvinutější Thajsko pomáhá svými investicemi Kambodži a snaží se o její rozvoj. Konečné stanovení hranic by bylo vhodné i kvůli společným programům na průzkum energetických surovin na dně moře. V případě, že budou zdroje potvrzeny, hrozí vznik dalších konfliktů ohledně jejich těžby. Země musí najít společný konsenzus, na základě něhož dosáhnou co největší prosperity a vzájemné prospěšnosti. Zdá se, že technologicky a hospodářsky rozvinutější Thajsko chce do jisté míry využít kambodžských surovinových zdrojů. S průzkumy překrývajících se hraničních zón započalo společně s Kambodžou dříve, než situace využily jiné státy a šikovně tak zabránilo drancování ze strany ostatních zahraničních aktérů. Opomineme-li hraniční spory, můžeme říci, že oba národy k sobě nechovají žádnou zášť a nepředstavují pro sebe žádné nebezpečí. Thajsko naopak v minulosti poskytlo bezpečí statisícům kambodžských uprchlíků, za což může být země vděčná dodnes.

105

4. Shrnutí a závěr Hlavním cílem této práce bylo zhodnotit dopady režimu Rudých Khmérů na další vývoj v zemi. Kambodža se dnes řadí k nejméně rozvinutým státům světa a v rámci regionu hospodářsky zaostává. Pod hranicí chudoby zde navíc žije více než třetina obyvatel. Tato práce se snažila ověřit hypotézu, podle které jsou důvodem této zaostalosti právě důsledky režimu Rudých Khmérů. K samotnému ověření hypotézy posloužily dvě výzkumné otázky: 1) „Jak režim Rudých Khmérů ovlivnil další politický a hospodářský vývoj?“ a 2) „Jaké dopady měla genocida na další sociodemografický rozvoj země?“. Třetí výzkumná otázka, „Jaké faktory formují kambodžskou zahraniční politiku?“, se vztahovala k druhé části práce, jejímž cílem byla analýza postavení Kambodže v mezinárodních vztazích. Po stručném historickém přehledu, který měl posloužit k lepšímu pochopení směřování země od roku 1979, následovaly jednotlivé analytické části. První z nich se snažila zodpovědět první výzkumnou otázku: „Jak režim Rudých Khmérů ovlivnil další politický a hospodářský vývoj?“. Rudí Khmérové se bezesporu zasloužili o deset let trvající vietnamskou okupaci a vznik Kampučské lidové republiky. Byli to právě představitelé tohoto hnutí, kteří utiskovali vietnamskou menšinu v zemi a kteří v roce 1978 na sousední Vietnam zaútočili. To byla ovšem chyba, která vedla k pádu jejich režimu. Vietnamská vojska totiž neváhala a útok opětovala, čímž zasadila Demokratické Kampučii smrtelnou ránu. Rudí Khmérové, kteří se nové vládě nehodlali podřídit bez boje, pak mají na svědomí občanskou válku, která nadále znemožnila milionům obyvatel bezpečný život, vyžádala si další ztráty na životech a také přispěla k nestabilitě a nepřehlednosti politické situace v celém tomto období. Dopady režimu Rudých Khmérů se odrazily i v mezinárodním prostředí a vyžádaly si rozsáhlou a velmi nákladnou misi UNTAC, zaměřenou na urovnání politické situace. Mnoha představitelům Rudých Khmérů bylo nabídnuto zproštění viny a umožněno působení ve vládě, což se dodnes odráží v nedemokratickém způsobu vládnutí a nerespektování základních lidských práv a svobod. Od roku 1993 téměř každé další volby doprovází řada násilností a pronásledování, což značí nezakořeněnost demokratických zásad západního typu a také neustálou přítomnost komunistických a totalitárních praktik, které jsou neblahým pozůstatkem Demokratické Kampučie. 106

Z hospodářského hlediska pak Rudí Khmérové pro zemi znamenali doslova katastrofu. Ultralevicová ideologie a utopická agrární vize, snažící se navíc o dosažení maximální soběstačnosti, měla za následek nejen hladomor, ale také obrovský úpadek průmyslového odvětví. Na konci roku 1979 se v celé Kambodži nacházelo pouze 57 továren, které zabezpečovaly pouze výrobu nejnutnějšího zboží.251 K obnově průmyslového odvětví a poničené infrastruktury mohlo dojít jen prostřednictvím zahraničních investorů či za pomoci darů předních kambodžských donorů. Rudí Khmérové tedy jednoznačně přispěli k velké závislosti země na zahraniční pomoci, která trvá dodnes. Díky zahraničním aktérům byl od 90. let zaznamenán postupný nárůst tohoto odvětví, především pak oděvního průmyslu, který je hnacím motorem celé ekonomiky. Přesto se však průmyslová produkce podílí na HDP pouze necelou jednou třetinou252 a v porovnání se státy tohoto regionu, především pak se sousedním Thajskem, a v posledních letech také s Vietnamem, v této oblasti nadále zaostává. Agrární vize měla paradoxně negativní dopad také na zemědělství. Důkazem byl například fakt, že v roce 1979 byla půda vhodná pro pěstování rýže využívána méně než z jedné třetiny, v porovnání s obdobím před nástupem Rudých Khmérů k moci.253 Obhospodařování mnoha polí bylo znemožněno kvůli minám a v zemi chyběli zemědělsky vzdělaní odborníci. Násilná snaha Rudých Khmérů o čistě zemědělsky orientované hospodářství se dodnes odráží na nejvyšším podílu tohoto odvětví na HDP (oproti průmyslu a službám), přičemž takováto struktura HDP napovídá o zaostalosti země. I přes velký podíl na HDP je produktivita zemědělství nízká a do značné míry závislá na počasí. To svědčí o nedostatečné úrovni modernizace zemědělských technologií a zemědělského vybavení, která je dalším důsledkem událostí druhé poloviny 70. let. Také oblast služeb, z nichž vyniká především cestovní ruch, byla značně poznamenána. Cestovní ruch v období Demokratické Kampučie zcela vymizel a jeho realizace nebyla možná ani po celá 80. léta. Země nebyla politicky stabilní, situace zde byla nebezpečná a infrastruktura zcela nevyhovující. Kambodža tedy rozhodně nepatřila 251

EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str. 79. Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf 252 PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16], str. 74. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf 253

EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16], str. 78. Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf

107

k vyhledávaným cílům zahraničních turistů, důsledkem čehož přicházela o cenný zdroj finančních toků. Dnes se již cestovní ruch velkou měrou podílí na celkovém HDP, ale stopy režimu Rudých Khmérů jsou v tomto odvětví, například v podobě velmi špatné úrovně železniční dopravy, patrné dodnes. Dalším neblahým důsledkem vlády Demokratické Kampučie je bezesporu malý stupeň otevřenosti kambodžské ekonomiky. Ta byla ve druhé polovině 70. let zcela uzavřená a otevírat světu se začala až po roce 1993. I když od té doby země podstoupila řadu reforem a udělala poměrně velký pokrok, stále je její ekonomika hodnocena jako málo otevřená. Celkově lze tedy říci, že režim Rudých Khmérů měl negativní dopad na politickou situaci v zemi a přispěl k nerespektování demokratických zásad západního typu. Neblaze se také odrazil na ekonomické situaci a stupni hospodářského rozvoje, stejně jako na uzavřenosti ekonomiky a je tedy do značné míry důvodem zaostalosti za ostatními státy regionu. Další část práce se pokoušela odpovědět na otázku: „Jaké dopady měla genocida na následný sociodemografický rozvoj země?“. Vysoká úmrtnost a velmi nízká porodnost se citelně podepsaly na populační struktuře obyvatelstva. V Demokratické Kampučii umírali mnohem více mladí muži než ženy, protože byli vystavěni větší fyzické zátěži a většímu nebezpečí. Důsledkem byl hned po roce 1979 jejich nedostatek, který se odráží i na současné populační struktuře, kde chybí především muži ve věku od 55 do 70 let. Nedostatek mladých mužů měl po roce 1979 dopad na mnoho oblastí života. Ženy musely obstarávat mužské práce, mladé dívky nemohly studovat střední školu, protože místo toho pomáhaly v rodině a dívky uzavíraly sňatky s mnohem mladšími muži než dříve, tj. věkový rozdíl mezi partnery se snížil. V porodnosti byl na počátku 80. let zaznamenán obrovský boom, který se opakoval ještě počátkem 90. let a souvisel s uvolňováním politické situace, přičemž v ostatních obdobích lze pozorovat návrat ke stabilnímu vývoji trendu porodnosti. Velmi zřetelné stopy po sobě Rudí Khmérové zanechali v oblasti školství a vzdělávání. Dodnes v zemi chybí adekvátně vzdělaní pedagogové, úroveň výuky je nízká a v mnoha školách chybí základní vybavení. Kambodžští studenti navíc nemohou konkurovat zahraničním a jen stěží se uplatní na mezinárodních trzích práce. Nedostatečné finanční prostředky směřující do této oblasti podněcují výskyt úplatkářství a odchod kvalitnějších pedagogů do jiného zaměstnání. 108

Režim Demokratické Kampučie se negativně odrazil také na zdravotnictví a zdravotním stavu obyvatel. V důsledku špatných hygienických podmínek, podvýživy a nedostatku čisté pitné vody se v zemi šířily nejrůznější nemoci. Mnoho lidí bylo nakaženo tuberkulózou, malárií, nejrůznějšími střevními problémy a virem HIV. I když se během následujících desetiletí podařilo snížit dětskou úmrtnost a omezit počty nakažených tuberkulózou, malárií i HIV, stále dnes trpí více než 37% dětí podvýživou, mnoho obyvatel nemá přístup k pitné vodě a nemůže si finančně dovolit lékařskou péči. Navíc podobně jako ve školství, chyběl i ve zdravotnictví odborný personál, a tak se země stala závislou na zahraniční pomoci. Ta přicházela v podobě finanční, materiální i v personální. Celkově lze tedy říci, že Rudí Khmérové zanechali stopy také v sociodemografické oblasti. Přispěli k zaostalosti země ve smyslu nedostatku odborníků v oblasti zdravotnictví a školství, a i když původně usilovali o naprostou soběstačnost země, zasadili se i zde o pravý opak, tedy o budoucí závislost Kambodže na zahraniční pomoci. Třetí výzkumná otázka „Jaké faktory formují kambodžskou zahraniční politiku?“ se vztahuje k postavení Kambodže v mezinárodních vztazích. Také odpověď na tuto otázku do velké míry souvisí s režimem Rudých Khmérů. Z analýzy vyplývá, že mezi hlavní faktory určující směřování zahraniční politiky Kambodže patří vzájemné obchodní vazby, příliv FDI a také přísun rozvojové a humanitární pomoci. Právě příliv FDI umožnil obnovu poničených odvětví. Aby země zahraniční investory přilákala, musela zavést řadu reformních opatření a začít se otevírat světu. Stala se členem nejrůznějších organizací, včetně ASEAN a WTO a začala postupně liberalizovat obchod, který je nyní podstatným zdrojem financí. Bez rozvojové a humanitární pomoci se Kambodža neobejde ještě více než třicet let po skončení režimu Demokratické Kampučie, a proto je také tento faktor významným determinantem zahraniční politiky. Z odpovědí na výše uvedené výzkumné otázky vyplývá, že režim Rudých Khmérů negativně ovlivnil následující politický, hospodářský i sociodemografický vývoj země a zasadil se o závislost Kambodže na humanitární a rozvojové pomoci plynoucí ze zahraničí, stejně jako na přílivu FDI. Na základě těchto výsledků lze tedy hypotézu „Důvodem současné zaostalosti země jsou důsledky režimu Rudých Khmérů“ potvrdit.

109

5. Seznam tabulek Tab. 1: Sekundární produkce plodin v tisících tunách ……………….………………………42 Tab. 2: Počty zahraničních návštěvníků……………………………………………………...44 Tab. 3: Přehled japonské ODA v mil. USD………………………………………………..…85 Tab. 4: Kambodžské uprchlické tábory v Thajsku po roce 1985……………………………102

110

6. Zdroje 6.1. Tištěné monografie CORNFIELD, J. The history of Cambodia. 1.vyd. Greenwood: BC-CLIO, 2009. ISBN 9780313357220. DOLEŽAL, I. Kambodža. 1.vyd. Praha: Svoboda, 1973. GOTTESMAN, E. 1.vyd. Cambodia After the Khmer Rouge – Inside the Politics of Nation Building. New Haven: Yale University Press, 2003. ISBN 0300089570. KIERNA, B. The Pol Pot Regime: race, power and genocide in Cambodia under the Khmer Rouge, 1975-1979. 1.vyd. New Haven: Yale University Press, 1996. ISBN: 9780300096491 KUBEŠ, A. Kampuchea. Praha: Orbis, 1982. MABETT, I, CHANDLER, D. Khmerové. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-353-3. NOŽINA, M. Dějiny Kambodže. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-71-06-897-6. ROWLEY, K. Second Life, Second Death: The Khmer Rouge After 1978. 1.vyd. New Haven: Yale-MacMillan Centre For International and Area Studies, 2006. ISBN 0765803089. SHORT, P. Pol Pot, Dějiny zlého snu. 1.vyd. Praha: BB/ art s.r.o., 2004. ISBN 80-7341-6107. TERNON, Y. Genociy XX. století, Zločinný stát. 1.vyd. Praha: Tiskárny MV, p. o., 1997. ISBN 80-85821-45-1. The United Nations and Cambodia, 1991-1995. The United Nations Blue Book Series, Vol. 2. 1.vyd. New York: United Nations Department of Public Information, 1995. ISBN 92-1100548-5.

TULLY, J. A. A short history of Cambodia: from empire to survival. 1.vyd. Crows Nest, N. S. W.: Allen&Unwin, 2006. ISBN 1-74114-763-8.

111

ZELENDA, J. Kambodža. 1.vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-427-2.

6.2. Akademické práce HNÁTNICKÁ, E.: Kriminalizace nuceného manželství v mezinárodním právu: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2012. JUŠKA, B.: Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů., 2012. SOTHERIATH, M.: Analýza kambodžské ekonomiky: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 20012.

6.3. Elektronické zdroje254 Building a Brighter Future for the Southeast Asian People. ASEAN Foundation [online]. 2012 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.aseanfoundation.org/index2.php?main=about.htm Cambodia: Foreign relations. GlobalSecurity.org [online]. 2000 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel.htm Cambodia and Vietnam: Closer Relations. AEI-Asia Economic Institute [online]. 2013 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.asiaecon.org/special_articles/read_sp/12949 Cambodia: Health Sector Support Project. The World Bank [online]. 2013 [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/EASTASIAPACIFICEXT/C AMBODIAEXTN/0,,contentMDK:22708540~menuPK:50003484~pagePK:2865066~piPK:2 865079~theSitePK:293856,00.html Cambodia: Spending overview. Health of Nations [online]. 2012 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.healthofnations.com/countries/profile/cambodia Cambodia – Thailand Boundary. International Boundary Study [online]. 1966, č. 40 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.law.fsu.edu/library/collection/limitsinseas/ibs040.pdf Cambodia – Thailand Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-thai.htm Cambodia: United Nations Transitional Authority in Cambodia. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untac.htm

254

Veškeré uvedné elektronické zdroje byly ověřeny k 17. 4. 2013.

112

Cambodia: UNTAC, Background. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untacbackgr1.html Cambodia: UNTAC, Facts and Figures. United Nations Transitional Authority in Cambodia [online]. 2003 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/untacfacts.html Cambodia – US Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-us.htm Cambodia – Vietnam Relations. GlobalSecurity.org [online]. 2010 [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/cambodia/forrel-vn.htm DASVARMA, L. G. a NEUPERT, F. R. Fertility Trends in Cambodia. United Nations Statistics Division [online]. 2002 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/vitalstatkb/Attachment412.aspx EAR, Sophal. Cambodia´s Economic Development in Historical Perspective: A Contribution to the Study of Cambodia´s Economy. Csua.berkley.edu [online]. 1995 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://www.csua.berkeley.edu/~sophal/econ.pdf FAO/WFP: Crop and Food Supply Assessment Mission to Cambodia. FAO.org [online]. 1997 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/004/w4374e/w4374e00.htm HUN SEN. The Royal Government of Cambodia´s Policies for the Second Term 1998-2003. The Royal Government of Cambodia [online]. 1998 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.embassyofcambodia.org.nz International Trade Agreements and the Cambodian Garment Industry. Better Factories Cambodia [online]. 2004 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://www.betterfactories.org/content/documents/international%20trade.pdf Japan's ODA Disbursements to Cambodia. Ministry of Foreign Affair of Japan [online]. 2009 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://www.mofa.go.jp/policy/oda/data/01ap_ea01.html#CAMBODIA Kambodža: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2011 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/kambodza/ekonomika/ekonomicka_charak teristika_zeme.html Kambodža. Regionální geografie Asie [online]. 2004 [cit. 2013-21-01]. Dostupné z: http://geo-asie.upol.cz/index.php?page=kambodza KIMSAY, Hor. Japanese Interst Growing. The Phnom Penh Post [online]. 2013 [cit. 2013-0211]. Dostupné z: http://www.phnompenhpost.com/2013021161282/Business/japaneseinterest-growing.html

113

LUM, Thomas. Cambodia: Background and U. S. Relations. CRS Report for Congress [online]. 2007 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL32986.pdf Overview of Asean AFTA. Singapore FTA Network [online]. 2012 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.fta.gov.sg/fta_afta.asp?hl=1 PENGHUY, Ngov. ASEAN Economic Integration and Cambodia´s Industrial Policies. Ritsumeikan International Affairs [online]. 2011 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://rcube.ritsumei.ac.jp/bitstream/10367/3400/1/asia10_ngov.pdf Recent Fertility and Family Planning Trends in Cambodia. Population Reference Bureau [online]. 2013 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.prb.org/Articles/2003/RecentFertilityandFamilyPlanningTrendsinCambodia.aspx REDDY, Vijay Kumar. Thailand´s Refugee Policy. Centre for Southeast Asian & Pacific Studies. [online]. 2009 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.cseapssvu.com/pdf/Books/Thailand%27s_Refugees.pdf ST. JOHN, Ronald. Preah Vihear and the Cambodia – Thailand Borderland. IBRU Boundary and Security Bulletin [online]. 1994 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: https://www.dur.ac.uk/resources/ibru/publications/full/bsb1-4_john.pdf STOREY, Ian. China´s Thightening Relationship with Cambodia. China Brief [online]. 2005, č. 9 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.jamestown.org/programs/chinabrief/single/?tx_ttnews[tt_news]=3947&tx_ttnews[ backPid]=196&no_cache=1 Systém of General Education in Cambodia. UNESCO.org [online]. 2011 [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/fileadmin/MULTIMEDIA/HQ/CLT/CLT/pdf/Arts_Edu_RegSess _Symp_Asia_Nguonly2.pdf THAYER, Carlyle Alan. Cambodia and Vietnam: Good Fences Make Good Neighbours. Scribd [online]. 2012 [cit. 2013-02-06]. Dostupné z: http://www.scribd.com/doc/87402154/Thayer-Cambodia-and-Vietnam-Relations The Banyan Tree: Untangling Cambodian History. Mekong.net [online]. 2009 [cit. 2013-0129]. Dostupné z: http://www.mekong.net/cambodia/banyan5.htm The Cambodian Left: The Early Phases. Country Studies [online]. 1987 [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://countrystudies.us/cambodia/19.htm The Final Declarations of the Geneva Conference July. University of Houston [online]. 1999 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://vi.uh.edu/pages/buzzmat/geneva.htm The Gift of Free Education for Rural Children in Cambodia: Make a Donation. Savong´s School – Cambodia [online]. 2012 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://www.savong.com/SAVONGSCHOOL/EducationFactsandFiguresCambodia/tabid/114/ Default.aspx

114

Understanding the WTO. WTO.org [online]. 2013 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/what_we_do_e.htm

VANNARITH, Chheang. Cambodia: Between China and Japan. Cambodian Institute for Cooperation and Peace. [online]. 2009, č. 31 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper %20No%2031_Cambodia_Between%20China%20and%20Japan%20by%20Cheang%20Van narith.pdf VANNARITH, Chheang. Cambodia´s Economic Relations with Thailand and Vietnam. CICP-Cambodian Institute for Cooperation and Peace [online]. 2008, č. 25 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.cicp.org.kh/download/CICP%20Working%20series/CICP%20Working%20Paper %2025%20Cambodia%20and%20her%20neigbors%20final%20versio.pdf VANNARITH, Chheang. Tourism Development in Cambodia: Opportunities for Japanese Companies. Institute of Developing Economies [online]. 2008 [cit. 2013-01-21]. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Brc/pdf/02_ch1.pdf VLČEK, Tomáš. ASEAN: Sdružení států jihovýchodní Asie. E-polis [online]. 2010 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/287-asean-sdruzenistatu-jihovychodni-asie.html#_ftn26

6.4. Články z odborných periodik CLYTON, Thomas. Building the New Cambodia: Educational Destruction and Construction under the Khmer Rouge, 1975-1979. History of Education Quarterly [online]. 1998, Vol. 38, No. 1 [cit. 2013-03-18]. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/369662?&Search=yes&searchText=Educational &searchText=destruction&searchText=construction&searchText=cambodia&list=hide&searc hUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3DEducational%2Bdestruction%2BAND%2 Bconstruction%2Bcambodia%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3DEducational %2Bdestruction%2BAND%2Bconstruction%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26 wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=&item=1&ttl=347&returnArticleService=showFullTe xt DE WALQUE, Damien. Selective Mortality during the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population and Development Review [online]. 2005, Vol. 31, No. 2 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3401365?&Search=yes&searchText=rouge&sear chText=selective&searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hide &searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bduring %2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dc ambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSear ch=&item=2&ttl=29&returnArticleService=showFullText

115

DE WALQUE, Damien. The Socio-Demographic Legacy of the Khmer Rouge Period in Cambodia. Population Studies [online]. 2006, Vol. 60, No. 2 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/27643381?&Search=yes&searchText=rouge&se archText=selective&searchText=mortality&searchText=period&searchText=khmer&list=hid e&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dselective%2Bmortality%2Bdurin g%2Bthe%2Bkhmer%2Brouge%2Bperiod%26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3 Dcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevS earch=&item=1&ttl=29&returnArticleService=showFullText DUGGAN, Stephen. Education, Teacher Training and Prospects for Economic Recovery in Cambodia. Comparative Education [online]. 1996, Vol. 32, No. 3 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/3099812?&Search=yes&searchText=training&se archText=teacher&searchText=education&searchText=cambodia&list=hide&searchUri=%2F action%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Deducation%2Bteacher%2Btraining%2Bcambodia% 26Search%3DSearch%26gw%3Djtx%26prq%3Dprospect%2Bfor%2Beconomic%2Brecover y%2Bin%2Bcambodia%26hp%3D25%26acc%3Don%26aori%3Da%26wc%3Don%26fc%3 Doff&prevSearch=&item=2&ttl=620&returnArticleService=showFullText Health Care in Cambodia. Cultural Survival [online]. 2010 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.culturalsurvival.org/publications/cultural-survival-quarterly/cambodia/healthcare-cambodia HEUVELINE, Patrick a Bunnak POCH. Do Marriages Forget Their Past? Marrital Stability in Post-Khmer Rouge Cambodia. Demography [online]. 2006, Vol. 43, No. 1 [cit. 2013-0317]. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/4137234?seq=6&Search=yes&searchText=camb odian&searchText=marriages&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuer y%3Dcambodian%2Bmarriages%26acc%3Don%26wc%3Don%26fc%3Doff&prevSearch=& item=1&ttl=166&returnArticleService=showFullText&resultsServiceName=null

116