Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje Terénní průzkum Závěrečná zpráva



Projekt: SRKKK – Průzkum inovačního potenciálu firem KVK



Zadavatel: Karlovarský kraj, odbor regionálního rozvoje, KÚ KV



Zpracovatel: Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.



Spolupráce: Karlovarská agentura rozvoje podnikání, p.o. (KARP)



Datum: 31. března 2010

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje – Terénní průzkum

Kontakty

Na zadavatele:

Na zpracovatele:

Ing. Jaromír Musil

RNDr. Jan Vozáb, Ph.D.

vedoucí odboru regionálního rozvoje

konzultant

[email protected]

[email protected]

Krajský úřad KV kraje

Berman Group – služby ekonomického rozvoje, s.r.o.

Závodní 353/88

Na Květnici 25

360 21 Karlovy Vary

140 00 Praha 4

www.kr-karlovarsky.cz

www.bermangroup.cz

Datum verze

Březen 2010

© 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

1


OBSAH

1

Úvod...........................................................................................................................................3 1.1

Metodika ................................................................................................................................3

2

Shrnutí nejdůležitějších poznatků................................................................................................4

3

Specializace a vývoj Karlovarského kraje....................................................................................6

4

Přehled základních zjištění z navštívených firem.......................................................................11

5

4.1

Tržby....................................................................................................................................11

4.2

Trhy......................................................................................................................................12

4.3

Lidské zdroje – zaměstnanci a mzdy ....................................................................................14

4.4

Tržní strategie firem a současné plány navštívených firem....................................................15

4.5

Výzkum, vývoj, inovace – role inovací ve strategii firem ........................................................18

4.6

Spolupráce firem v oblasti inovačních aktivit .........................................................................20

Oborové specializace a specifika jednotlivých oborů v kraji .......................................................22 5.1

Strojírenské obory ................................................................................................................22

5.2

Elektrotechnický průmysl ......................................................................................................24

5.3

Automobilový průmysl...........................................................................................................26

5.4

Sklo, keramika, porcelán – výroba ostatních nekovových minerálních výrobků......................27

5.5

Obnovitelné zdroje energie – recyklace ................................................................................29

5.6

Lázeňství a cestovní ruch .....................................................................................................30

6

Hodnocení podnikatelského prostředí v kraji .............................................................................31

7

Hlavní identifikované bariéry kraje a potenciál pro další rozvoj ..................................................32

8

Implikace pro plánované podpůrné nástroje a SRKKK ..............................................................36 8.1

Výsledky poptávky podle průzkumu ......................................................................................36

8.2

Hodnocení konkrétních nástrojů podpory..............................................................................38

Přílohy ..............................................................................................................................................47


2


1

Úvod

V rámci zahájení realizace aktivit navržených ve schválené Strategii rozvoje konkurenceschopnosti Karlovarského kraje (SRKKK) byly provedeny návštěvy vybraných firem podnikajících v kraji v oborech, které byly na základě analýz identifikovány zpracovatelským týmem jako klíčové pro budoucí ekonomický rozvoj kraje. Tato závěrečná zpráva z průzkumu obsahuje popis metodiky, dále souhrnné demografické informace o navštívených firmách, specifické informace a jejich expertní interpretaci a popis implikací výsledků průzkumu pro připravované nástroje Strategie konkurenceschopnosti.

1.1

Metodika

Firmy byly navštíveny konzultanty společnosti Berman Group, která má s realizací průzkumů podnikatelského prostředí dlouholeté zkušenosti nejen z Česka. Konzultanty doprovázel často také některý ze zaměstnanců nově vzniklé Karlovarské agentury rozvoje podnikání (KARP). Rozhovory byly vedeny téměř výhradně s nejvyšším vedením dané firmy (s ředitelem nebo přímo s vlastníkem), trvaly 45 – 60 minut a týkaly se předmětu podnikání dané firmy, její tržní strategie, exportní orientace, pozice v rámci hodnotového řetězce, cílů, kapacit a bariér výzkumu a vývoje, lidských zdrojů a v neposlední řadě mapovaly poptávku po konkrétních asistenčních nástrojích, které by daná firma využila k udržitelnému rozvoji svých aktivit v Karlovarském kraji. Cílem návštěv bylo poznat a popsat situaci firem v kraji, zprostředkovat tyto informace tvůrcům a realizátorům Strategie konkurenceschopnosti (zejména Karlovarské agentuře rozvoje podnikání) tak, aby mohli připravit asistenční nástroje na míru pro konkrétní rozvojové potřeby firem a zahájit trvalejší komunikaci s firmami, které svými aktivitami přispívají k udržitelnému ekonomickému rozvoji. Tuto aktivitu nelze považovat za statisticky korektní šetření, firmy nebyly vybrány náhodně, jejich odpovědi jsou považovány za upřímné a nebyly kontrolovány, nástroj pro sběr informací byl jen volně standardizovaný a obsahoval řadu otevřených otázek. Při práci s informacemi obsaženými v této zprávě je třeba mít tyto podmínky na paměti, všude, kde je to možné, uvádíme přesně, kolik firem na danou otázku odpovědělo a jakou část vzorku reprezentují, aby nedošlo k neuvážené interpretaci prezentovaných informací. Pro realizaci rozhovorů bylo vybráno 80 firem na základě statistické analýzy objemu a změny tržeb, obratu, exportu, počtu zaměstnanců, ale také jejich oborového zaměření a inovačního potenciálu. Cílem nebylo vybrat pouze velké („významné“) firmy regionu, ale především ty, které mohou mít zajímavý technologický / znalostní potenciál. Vybrané velké firmy byly proto doplněny o potenciálně dynamické malé a střední podniky. Rozhovory probíhaly od poloviny ledna do konce února 2010. Celkem bylo navštíveno 50 firem, a to v následujícím složení: strojírenství (20), elektrotechnika (6), automobilový průmysl (6 – různé specializace), keramika, porcelán (5), IT (2), lázeňství (2) a ostatní obory (9 – chemický průmysl, výroba plastů, textilní průmysl, recyklace, výroba tepla, výroba zdravotnických potřeb). Rozdělení do těchto oborů není jednoznačné, protože řada firem (zejména strojírenských) nemá vzhledem k zakázkovému charakteru činností jasnou specializaci, některé pak mají v rámci kraje jedinečné zaměření. Vzhledem k relativně malému vzorku firem a různorodosti jejich zaměření nejsou výsledky průzkumu prezentovány podle jednotlivých specializací, ale agregovaně za celý soubor. Pro rozhovory byl jako podklad připraven dotazník, který obsahoval 6 okruhů otevřených otázek a několik tabulek pro základní kvantitativní údaje o firmách. Dotazník nebyl respondentům ukázán, sloužil pouze jako podklad pro vedení rozhovoru, který byl neformální a ne vždy sledoval přesné pořadí otázek v dotazníku.


3


Informace získané během rozhovoru byly zaznamenány ve dvou formátech – informace využitelné pro základní statistické přehledy a analýzu ve formátu MS Excel a obtížně kodifikovatelné informace o jednotlivých firmách ve formátu MS Word. Terénní šetření ve firmách bylo doplněno o on-line průzkum mezi zbývajícími firmami z Databáze, který obsahoval zjednodušené otázky řízeného rozhovoru. Cílem bylo získat doplňující informace o dalších firmách kraje a identifikovat také případně další, potenciálně dynamické / inovativní / technologické subjekty. V elektronickém dotazníkovém šetření bylo získáno celkem 16 odpovědí. Vzhledem ke zjednodušení otázek pro on-line průzkum a mírným odlišnostem oproti rozhovorům nejsou tyto zahrnuty do prezentovaných výsledků, ale byly předány představitelům Kraje jako podklad pro plánování nástrojů podpory SRKKK.

2

Shrnutí nejdůležitějších poznatků

 Ekonomika zakázkové výroby pro německé odběratele. U firem v kraji převládá zakázkový charakter výroby, která je v lepších případech doplněna o vývoj / návrh konstrukčních řešení, ovšem dle poměrně přesného zadání od zákazníka. Poloha Karlovarského kraje na hranicích s Německem společně s nízkou úrovní mezd oproti německému trhu práce umožňuje německým firmám při zadávání činností náročných na pracovní sílu výrazně snížit provozní náklady a zvýšit tak jejich konkurenceschopnost na světových trzích (většina výrobních firem z průzkumu je orientována z více než 90 % na německý trh). Tyto zdánlivě příznivé podmínky pro ekonomický rozvoj v Karlovarském kraji nebyly vzhledem k absenci jiných důležitých faktorů (vzdělanostní struktura, kritická masa obyvatelstva, vědeckovýzkumná infrastruktura, nadprůměrné podnikatelské a pracovní příležitosti v lázeňství a cestovním ruchu) využity tak jako v jiných krajích ČR ke zvyšování kompetence a posilování významu výrobních aktivit v rámci globálních hodnotových řetězců. Naopak, zakázková výroba zůstala dominantní.  To vede ke značně závislému postavení místních firem v příslušných hodnotových řetězcích. Hlavní zákazníci firem (většinou zahraniční firmy) ovládají trh včetně kontaktů s konečnými zákazníky (marketing, informace o poptávaných inovacích, trendech apod.) a svými rozhodnutími a aktivitami de-facto určují objem a zaměření práce pro místní firmy. Firmy v Karlovarském kraji se dostávají do obtížné situace: na jedné straně pro aktivity s nízkou přidanou hodnotou jsou dražší ve srovnání s oblastmi v Rumunsku, na Ukrajině a v Číně a na druhé straně pro náročnější aktivity si nevybudovaly potřebné kapacity a specializované kompetence. Důsledkem je to, že výrobní firmy v kraji mají dostatečné technické kompetence, mají často i svůj produkt, dobře znají proces výroby, ale neznají koncové zákazníky a trhy, nevědí, jak zákazníkům svůj produkt dobře nabídnout, nemají výzkumné aktivity a jejich vývojové aktivity jsou závislé na technickém zadání, tj. jsou pouze zprostředkovaně provázány na potřeby zákazníků. Inovace ale začíná i končí u zákazníka.  Podniky v tomto závislém postavení v době předchozí konjunktury zapojily veškeré kapacity do plnění zakázek a dostatečně se nevěnovaly vývoji na koncových trzích, vnitřní efektivitě a investicím do budoucího rozvoje směrem k znalostně náročnějším aktivitám, což jim nyní v době krize výrazně omezuje možnosti aktivní reakce a přizpůsobení.  Další méně příznivou charakteristikou kaje je také stále silný podíl tradičních odvětví, resp. tradičních (standardizovaných) aktivit (například v odvětvích strojírenství) na ekonomice kraje. Tato odvětví mají omezený potenciál dalších inovací (např. odvětví tradiční keramiky a porcelánu) a kvalitativního posilování vůči konkurentům ze zemí s nižšími náklady. Cílem realizovaných podpůrných aktivit by proto mělo být diverzifikovat ekonomiku, nikoliv nutně odvětvově, ale směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou (včetně a především v oblasti globálního marketingu) a inovačním a rozvojovým potenciálem.


4


 Přes omezený inovační potenciál kraje se v průzkumu objevilo několik dynamických a inovačně orientovaných firem s dobrým technickým potenciálem, které představují slibné zárodky rozvoje inovačního podnikání v kraji. A právě tyto firmy, firmy s vlastní strategií, komunikací se zákazníkem a vlastními produkty, by měly být v této fázi hlavními „klienty“ KARP. Právě tyto firmy si také nejčastěji uvědomují potřebu uplatnit své know-how v nových oborech/odvětvích mimo ty stávající, silně konkurenční. Tyto firmy mohou přispět k potřebné diverzifikaci ekonomiky kraje a rozvoji nových aktivit a pokud uspějí budou příkladem pro další firmy v kraji  Důležitým výsledkem průzkumu je také to, že tyto firmy – které se na rozdíl od většiny firem průzkumu snaží aktivně reagovat na vnější podmínky, plánují své aktivity, jejich rozvoj a inovace považují za důležitý faktor jejich konkurenceschopnosti – dosahují také v průměru většího růstu, tvoří nová pracovní místa, zaměstnávají vyšší podíl vysoce kvalifikovaných pracovníků a vyplácejí mírně vyšší mzdy.  Mezi dynamické subjekty lze zařadit i navštívená lázeňská centra. Ta za svou hlavní konkurenční výhodu považují neustálé inovace / zlepšování jak léčebných postupů tak jejich „nástrojů“ (pomůcek k jejich aplikaci).  Všechny tyto subjekty zároveň uvedly, že při svém rozvoji a realizaci inovačních aktivit narážejí na bariéry, jak z hlediska vlastní kapacit, tak i z pohledu toho, co jim nabízí Karlovarský kraj.  Za hlavní bariéry lze podle oslovených manažerů firem označit: (i) omezenou poptávku ze strany zákazníků po inovacích a silný podíl odvětví, kde „již prakticky není možné inovovat“ (jedná se o typický mýtus, protože (1) zákazníci nikdy nepoptávají inovace, ale vždy se rozhodují podle lepší hodnoty za peníze a (2) odvětví, ve kterých není prostor pro inovace musí zaniknout (s určitou mírou nadsázky může být vhodným příkladem opisování knih před Guttenbergovým vynálezem knihtisku, kdy by jistě mnohý písař v podobném průzkumu prohlásil, že „v produkci knih není možné inovovat, protože to už opravdu rychleji opisovat nejde …“. Guttenbergova inovace neukončila produkci knih, ale vedla k tomu, že jejich výroba vyžadovala jiné kompetence než krasopis při masivním nárůstu produktivity. (ii) chybějící technické kreativní know-how – chybějící vysoce kvalifikovaní a kreativní pracovníci, které by mohly firmy pro tyto aktivity najmout. Nalákat je z ostatních regionů je pro ně velmi obtížné, (iii) obtížnost zajistit si tyto „služby“ externě – v kraji chybí potřebná inovační infrastruktura a kontakty firem například na VŠ mimo kraj jsou omezené; firmy proto volají i po zprostředkování kontaktů s VŠ (případně dalšími organizacemi) a podpoře jejich vzájemné spolupráce a komunikace. (iv) omezenou motivaci a ochotu podstoupit riziko spojené s investicemi do inovací a do nové specializace firemní strategie (v) chybějící netechnické kompetence zaměřené na aktivní vyhledávání a získávání informací o nových potřebách stávajících zákazníků, vyhledávání nových příležitostí mimo stávající obory zákazníků (tj. nedostatek informací pro výběr nosné úzké specializace) a vyhledání potřených kontaktů a spolupráce v oblasti inovačních aktivit. A právě tyto kompetence a jejich prostřednictvím získané informace řada firem v průzkumu označila za rozhodující pro správné nastavení vnitrofiremních procesů souvisejících s inovacemi a budováním konkurenční výhody.  Na základě těchto vnímaných bariér jsou v závěru zprávy doporučeny konkrétní nástroje podpory, které lze shrnout do následujících oblastí: o

Podpora rozvoje kvalifikovaných lidských zdrojů (maximalizace kvality absolventů, podpora talentů a dostupnosti špičkových LZ v kraji)


5


o

Podnikatelská a inovační akademie (aktivity na posilování netechnických kompetencí firem)

o

Podpora spolupráce v oblasti VaVaI

o

Podpora podnikavosti a šíření inovační kultury

 Bariérou rozvoje v Karlovarském kraji je podle provedeného průzkumu také nízká míra důvěry (mezi firmami i vůči aktivitám kraje) a skepse k přínosům vzájemné intenzivnější spolupráce. Vedle konkrétních nástrojů podpory proto doporučujeme na úrovni kraje a KARP výrazně posílit komunikaci s firmami a dalšími klíčovými aktéry v kraji a díky tomu posílit vzájemnou důvěru, podpořit povědomí o aktivitách kraje a cíleně (efektivně) nastavovat plánované nástroje podpory. Intenzivnější komunikace a spolupráce při řešení konkrétních problémů by navíc měla přispět k vytvoření nových partnerství a aliancí, které mohou představovat posílení konkurenční výhody na stávajících trzích.

3

Specializace a vývoj Karlovarského kraje

Karlovarský kraj je dlouhodobě ekonomicky nejslabším krajem v Česku. V období 1995–2007 kraj vykázal nejvýraznější propad ekonomické produkce na obyvatele oproti průměru Česka (viz graf 1 a také tabulka v příloze). Graf 1: Vývoj HDP na ob. Karlovarského kraje (relativizováno k průměru ČR) 105 100 95

93,5

90

90,5 87,2

85

84,9

83,3

83,7 79,6

80

81,2

80,1 77,7 75,3

75 70 1995

71,8 1996

1997

1998

1999

2000

Průměr Česka Min hodnota krajů bez Prahy

2001

2002

2003

2004

2005

2006

71,3 71,8 2007

2008

Karlovarský kraj Max hodnota krajů bez Prahy

Zdroj: ČSÚ (2007): Regionální národní účty za rok 2006

Karlovarský kraj se vyznačuje po Praze a Jihomoravském kraji třetím nejvyšším podílem terciéru na tvorbě HPH. V roce 2008 činil podíl terciéru na HPH přibližně 58 %. Samotný zpracovatelský průmysl se na tvorbě HPH v roce 2008 podílel naopak pouze 22 %, což je mírně pod průměrem Česka (25 %), nicméně výrazně pod průměrem oproti zbytku Česka po odečtení hlavních řídících center Prahy a Jihomoravského kraje. Důvodem je absence trendu nárůstu významu zpracovatelského průmyslu během devadesátých let a počátkem tohoto desetiletí, který ve většině krajů souvisel s vysokým přílivem PZI. Kraji se tyto investice do značné míry vyhnuly a stále zde tak dominují tradiční odvětví průmyslu s nižší produktivitou. Z hlediska podílu na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, jsou nejvýznamnějšími odvětvími Karlovarského kraje: OKEČ 26 výroba ostatních nekovových minerálů – sklo, keramika, porcelán, stavební hmoty (16,6 % na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu 20071), OKEČ 28 kovodělný průmysl – výroba kovových konstrukcí (15,9 %) a OKEČ 29 strojírenský průmysl (9,8 %) a dále OKEČ 1

Novější data nejsou v současnosti dostupná.


6


31 elektrotechnický (9,9 %). Dalšími relativně významnějšími odvětvími která se v roce 2007 podílela více než 5 % na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu kraje, jsou OKEČ 15 potravinářský (7,2 %), OKEČ 17 textilní (8,5 %), OKEČ 36 nábytkářský (6,3 %) a dřevařský (5,1 %) průmysl. Dohromady činil podíl těchto osmi odvětví 78,2 %. Vedle tradičních průmyslových oborů je dalším specifikem kraje těžba hnědého uhlí. Význam odvětví v regionální ekonomice se mírně odlišuje, pokud je vztáhneme k jejich významu na úrovni národní (viz graf 2). Strojírenské obory a elektrotechnika jsou mnohem více zastoupeny i v jiných krajích, zatímco pro Karlovarský kraj jsou typická spíše tradiční odvětví skla, porcelánu, keramiky, textilní průmysl či výroba nábytku. Vzhledem k vážnosti současných problémů a technologickému zaostávání těchto odvětví nelze předpokládat, že se tato odvětví mohou 2 v dohledné budoucnosti opět stát nosnými obory rozvoje kraje . Graf 2: Změna průměrného (kompozitního) lokalizačního zpracovatelského průmyslu v Karlovarském kraji, 2003-2006

kvocientu

pro

odvětví

3,5 2003

2005

3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5

Ost. dopravní prostř.

Kanc. stroje a počítače

Motorová vozidla

Zdr., optické a přesné př.

Hutnický

Papírenský

Polygrafie

Pryž a plasty

Strojírenský

Elektronický

Kožedělný

Dřevařský

Chemie a farmacie

Elektrotechnický

Oděvní

Recyk. druhot. surovin

Potravinářský

Výroba nábytku

Kovodělný

Textilní

Ost. nekov. minerály

0,0

Poznámka: Kompozitní LQ je prostým průměrem LQ přidané hodnoty, zaměstnanosti a tržeb. Zdroj: MPO - Panorama průmyslu ČR

Dostupná data na úrovni OKEČ, i díky tomu, že jsou publikována vždy se zpožděním, jsou relativně hrubá. Pro identifikaci klíčových borů je proto nutné využít i dalších zdrojů informací, včetně kvalitativních informací a již realizovaných studií (např. Analýza potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání v Karlovarském kraji). Kombinací těchto zdrojů lze za klíčové obory v kraji určit tyto:    

Specializované strojírenství. Specializované strojírenské obory, včetně návaznosti na elektrotechniku, napojené na existující obory a know-how kraje Ekologie / energetika. Obnovitelné zdroje energie, recyklace, ochrana životního prostředí v návaznosti na existující aktivity i jako nové Lesnické a dřevařské obory, rekultivace a sanace krajiny, agroekologie Automobilový průmysl (pokud se podaří posílit postavení exitujících firem)

2

Dokládá to i klesající exportní úspěšnost OKEČ 26. Firmy z tohoto odvětví mají stále větší problém umístit svou produkci na zahraničních trzích, zatímco domácí trh je více a více obsazován konkurencí ze zemí s nižšími náklady na produkční faktory. A tak přestože odvětví zaměstnává téměř pětinu zaměstnanců zpracovatelského průmyslu, jeho podíl na exportu je výrazně nižší. Podobná situace panuje také v textilním průmyslu


7


 

Chemický průmysl (zatím vazba na relativně malý počet subjektů, nicméně potenciál pro rozšíření) Potravinářství propojené i s dalšími specifiky kraje (lázeňství, cestovní ruch)

Lázeňství. Další zásadní specifikum Karlovarského kraje představuje lázeňství, jehož tradice byla rozvinuta na mimořádné koncentraci léčivých pramenů na území kraje. Díky této tradici je v Karlovarském kraji na rozdíl od většiny zbývajících krajů (s výjimkou Jihomoravského kraje a Prahy) vysoký podíl ekonomicky aktivních obyvatel zaměstnán také ve službách, značná část z nich přímo v lázeňství a s cestovním ruchem spojeném pohostinství a ubytování. Podílu terciéru na hrubé přidané hodnotě v Karlovarském kraji v roce 2008 činil přibližně 54 %. Specializace terciéru na cestovní ruch (tedy pohostinství a ubytování) a lázeňství (resp. zdravotnické služby) je patrná z tabulky 2 a lokalizačních kvocientů3 těchto odvětví. Odvětví OKEČ H – pohostinství a ubytování a N – zdravotnictví (a sociální služby) jsou podle LQ jednoznačně nejvíce koncentrovány právě do Karlovarského kraje, a to jak podle zaměstnanosti, tak podle přidané hodnoty (viz tabulka v příloze). Jedná se sice o odvětví služeb, nicméně je nutné poznamenat, že i sektor služeb může představovat znalostně náročné aktivity a být zdrojem významných inovací. Podobně jako v průmyslu je klíčové, jaké aktivity a jakým způsobem jsou v tomto sektoru realizovány. Tabulka 1: Hodnota lokalizačního kvocientu zaměstnanosti pro odvětví služeb, 1996-2007 G

H

I

J

K

L

M

N

O

Praha

1,28

1,33

1,22

2,25

2,35

1,10

1,10

1,14

1,87

Středočeský

1,04

1,01

1,23

0,99

0,91

1,09

0,89

0,88

0,93

Jihočeský

0,95

1,17

0,88

0,89

0,69

1,06

0,97

0,92

0,80

Plzeňský

0,94

0,97

0,93

0,80

0,86

1,06

0,86

0,96

0,79

Karlovarský

0,93

1,60

0,88

0,72

0,75

0,11

0,89

1,22

0,99

Ústecký

1,02

0,90

1,27

0,76

0,78

1,02

0,83

1,02

1,05

Liberecký

0,79

0,94

0,79

0,74

0,65

0,80

0,94

0,81

0,94

Královehradecký

0,99

0,90

0,83

0,86

0,76

0,11

1,00

1,03

0,84

Pardubický

0,92

0,82

0,99

0,86

0,72

0,93

0,99

0,94

0,66

Vysočina

0,78

0,78

0,73

0,73

0,56

0,88

0,94

0,92

0,59

Jihomoravský

1,01

0,82

0,92

0,89

1,20

0,99

1,21

1,02

0,95

Olomoucký

0,95

0,83

0,97

0,70

0,62

0,98

1,05

1,02

0,78

Zlínský

0,97

1,05

0,75

0,69

0,70

0,73

0,93

0,93

0,91

Moravskoslezský 0,95 0,92 0,98 0,75 0,74 0,95 1,08 1,07 0,89 Poznámka: G - Obchod, opravy motor. vozidel a spotřebního zboží; H - Pohostinství a ubytování; I - Doprava, skladování, pošty a telekomunikace; J - Peněžnictví a pojišťovnictví; K - Nemovitosti, pronájem, služby pro podniky, výzkum a vývoj, L - Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení; M – Školství; N - Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti; O - Ostatní veřejné, sociální a osobní služby Zdroj: Výběrové šetření pracovních sil, ČSÚ

Ačkoliv lázeňství představuje významný potenciál pro ekonomický rozvoj kraje, představuje zároveň 4 riziko, které ekonomové označují termínem „náklady z ušlé příležitosti“ . K tomu, aby se z cestovního ruchu a lázeňství mohl stát významný motor ekonomiky kraje, je jednoznačně nezbytné dosažení skutečné mezinárodní špičky a využití potenciálu pramenícího z rychle rostoucí poptávky v oblasti wellness a péče o zdraví.

3

Lokalizační kvocient zaměstnanosti odvětví představuje relativní podíl zaměstnanosti v odvětví v daném regionu vztaženou vůči podílu zaměstnanosti v daném odvětví v celém státě. 4 Příklad: pokud se kvalifikovaný manažer věnuje rozvoji firmy závislé na příjmech z lázeňství nevěnuje se zároveň rozvoji firmy navázané na jiné globální trhy, které mohou představovat dlouhodobě vyšší potenciál růstu, nižší míru konkurence, vyšší potenciál inovací a vyšší příjmy na pracovníka - tedy i vyšší potenciál pro regionální rozvoj. Cestovní ruch přitom vykazuje poměrně silnou cenovou elasticitu poptávky a také vysokou míru volatility. Náklady z ušlé příležitosti lze vztáhnout nejen k lidem ale i k nemovitostem nebo kapitálu.


8

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje – Terénní průzkum Situaci v lázeňství můžeme popsat podle Porterova diamantu konkurenceschopnosti5. Karlovarský kraj podle něj disponuje de-facto dokonalým podmínkami na straně dostupných faktorů (přírodní zdroje, vysoká koncentrace celé řady subjektů napojených na tento obor, nehmotné hodnoty pramenící z tradice, dlouhodobé investice do značky Karlovy Vary a souvisejících značek Becherovka, Karlovarské minerální vody, Mattoni ad.). Existují zde také dobré podmínky na straně poptávky, kterou značí například početní nárůst lázeňských hostů. Firmy v lázeňství se snaží prosazovat aktivní strategii založenou na inovacích a nejenom v kraji existuje zdravá konkurence a rivalita. Otázkou zůstává především poslední vrchol diamantu, a tím je přítomnost schopných a přizpůsobivých místních subdodavatelů a firem v návazných odvětvích a také vysoká míra interakce a spolupráce mezi firmami. A právě tento faktor v kraji podle našich dosavadních zjištění6 ve velké míře chybí. Mezi subjekty spojenými s lázeňstvím existuje velmi vysoká rivalita a nízká spolupráce, zejména na nejvyšší úrovni vedení firem. Důvodem je snadný přeliv klientů a svezení se na úspěchu druhých, potencionálně možné velké zvraty mezi sezónami a proto vysoká opatrnost / přecitlivělost. I firmy navštívené v našem průzkumu označily za jednu z bariér svého rozvoje jen obtížné hledání partnerů pro spolupráci na inovacích svých produktů. Jako bariéra je ale ze strany lázeňských center vnímána i kvalita navazujících služeb spojených s mimo-lázeňskými aktivitami. Kvalita těchto služeb a nabídka dalších „volnočasových“ aktivit pro návštěvníky lázní je v kraji na velmi různorodé úrovni – není zaručen určitý standard kvality, nabídka dalších atraktivních aktivit je omezená a informace o nich nejsou příliš centralizované (tj. jednoduše dostupné po návštěvníky). Kvalita celkového prostředí je ale pro atraktivitu samotných lázeňských domů důležitá. A právě v těchto dvou bodech se zdá, že je prostor ke zvýšení konkurenceschopnosti lázeňství a cestovního ruchu v Karlovarském kraji. Předchozí identifikované klíčové obory kraje ve zpracovatelském průmyslu lze tedy doplnit o odvětví lázeňství zaměřující se podle současných trendů na:    

tradiční léčebné pobyty a balneologii ve špičkové kvalitě wellness a relaxační pobyty spojení krásy a zdraví podpora služeb o stárnoucí obyvatele (gerontologie)

Slabou stránkou ekonomické struktury Karlovarského kraje je skutečnost, že velká část z klíčových odvětví prochází v současnosti úpadkem. Jedná se zejména o tradiční výrobu porcelánu, skla a keramiky a textilní výrobu. Do obtíží se však v současném nepříznivém období dostávají i další průmyslové obory kraje (např. poměrně silná strojírenská výroba) orientované velmi silně na zakázkovou výrobu. Právě dominance zakázkové výroby (případně i vývoje/konstrukce) je hlavní charakteristikou navštívených firem kraje. Hlavní nevýhodou zakázkové výroby je velmi silná závislost firem na svých zákaznících/odběratelích, jejich rozhodnutích a aktivitách, které de-facto určují objem a zaměření práce pro místní firmy, daná především tím, že se jedná často o zakázkovou výrobu motivovanou výhradně snížením zdrojů na komponenty. Tato závislost a s ní spojené postavení na nejnižších

5

Porterův diamant konkurenceschopnosti zjednodušeně řečeno naznačuje, jaké typy podmínek musí být splněny na určitém území, aby na něm mohlo dojít k rozvoji globální konkurenční výhody v určité specializaci. Jedná se o (1) podmínky faktorů / vstupů, (2) podmínky poptávky / výstupů (zejména nároční zákazníci, kteří umožní předvídat trendy vývoje globálního trhu), (3) podpůrná a svázaná odvětví a infrastruktura a instituce podporující danou specializaci a (4) rivalita, interakce a agresivní tržní strategie firem. 6 SRKKK, Národní klastrová studie, Analýza potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání v Karlovarském kraji.


9

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje – Terénní průzkum 7

úrovních hodnotových řetězců s sebou nese také silnou znalostní a technologickou závislost . Firmy produkují na základě dostupných technologií a díky absenci kontaktu s konečnou poptávkou jen s relativně omezenými vlastními dovednostmi a znalostmi, které jsou však v současnosti snadno nahraditelné, resp. dohledatelné v podstatě kdekoliv na světě. Dosud tato závislost díky světovému ekonomickému růstu znamenala zejména omezené možnosti rozvoje (růstu), což dokládá mimo jiné i limitovaný růst největších firem kraje (viz tabulka 1). Do budoucna, s ohledem na změny makroekonomického prostředí, které přináší i současná krize (resp. které současná krize urychluje), znamená tato „specializace“ ekonomiky Karlovarského kraje významné riziko dalšího rozvoje. Tabulka 2: Základní charakteristiky vývoje největších 50 firem kraje (dle počtu zaměstnanců v roce 2007) Průměrné tržby na 1 firmu (tis. Kč)

2005

2008

Index 2008/2005

682 220

714 803

1,05

Průměrná mzda

17 136

21 195

1,24

Průměrná přidaná hodnota na 1 firmu (tis. Kč)

257 122

275 084

1,07

579

656

1,13

Průměrná PH na 1 zaměstnance (tis. Kč)

Počet zaměstnanců celkem 22 218 20 981 0,94 Poznámka: V souboru firem jsou vybrány firmy zpracovatelského průmyslu a firmy z oblasti CR/lázeňství jako významného odvětví kraje. Z největších 50 firem kraje tak byly vyřazeny pouze 3 firmy zajišťující specifické služby – kasino, autobusová doprava a poradenská společnost a 3 firmy, ze které nebyly dostupné potřebné údaje. Zdroj: Výroční zprávy, účetní závěrky, výkazy zisků jednotlivých firem

Podle tabulky 2 je patrné, že největší firmy v kraji nezaznamenaly v době silného ekonomického růstu mezi roky 2005 a 2008 výrazný růst. Tržby vzrostly v průměru pouze o 5 %, mírně více vzrostla přidaná hodnota a zčásti i díky poklesu zaměstnanců také produktivita práce. Významnější nárůst však zaznamenaly pouze mzdy zaměstnanců, které se v průměru zvýšily o 24 %. Rychlejší růst mezd sice zvyšuje koupěschopnost obyvatel, zároveň ale, protože převyšuje růst produktivity, snižuje konkurenceschopnost tuzemských výrobců. Při podrobnějším pohledu na data za jednotlivé firmy je patrné, že část růstu tržeb lze přiřadit třem novějším firmám, které byly založeny těšně před sledovaným obdobím, a dále také zahraničním firmám. Naopak tradiční firmy regionu v řadě případů zaznamenaly mezi roky 2005-2008 pokles tržeb doprovázený také poklesem počtu zaměstnanců. Tyto údaje zjednodušeně poukazují na obtížné postavení tradičních firem Karlovarského kraje, jejichž výrobky míří v naprosté většina na saturované trhy se silnou konkurencí, kde se soutěží především nabízenou cenou. Navíc mzdy zaměstnanců, které jsou v řadě případů důležitým konkurenčním faktorem, těchto firem rostly a jejich postavení se vůči konkurenci hlavně z východoevropských a asijských zemí pomalu zhoršovalo. V době silného světového růstu se situace nemusela zdát tak dramatická. Firmy měly relativní dostatek zakázek, které navíc často nemusely aktivně vyhledávat. Důvodem bylo především to, že byly pouze dílčí součástí globálních produkčních sítí (GPN), marketing a komunikace se zákazníky se odehrávala jinde, v kraji byla lokalizována pouze výroba. A ačkoliv významně nerostly, nebyly ani významně ohroženy. Už v době růstu však bylo patrné, že je něco špatně. V době krize se problémy jen umocnily. To svým způsobem charakterizuje i ekonomiku kraje jako celku. Ten také v období poslední konjunktury rostl, nicméně výrazně pomaleji než ostatní regiony Česka (viz graf v příloze). Významným faktorem, který do Karlovarského kraje přilákal řadu zahraničních investorů, je jeho poloha na hranicích z Německem. Faktor, který byl dříve příznivým (především v druhé polovině 7

Zásadní problém je především absence kontaktu s poptávkou, která generuje informace pro zaměření inovací. Tyto signály zachytí při takto nastavené zakázkové výrobě pouze „integrátor“, který následně rozhoduje de-facto o osudu takto silně zakázkově orientovaných firem


10


devadesátých let umožnil do kraje přilákat na rozdíl od „východnějších“ regionů zahraniční investice), je v současnosti spíše slabou stránkou danou vysokou závislostí na přesunuté standardizované výrobě z Německa. Současná ekonomická krize totiž dnes jen umocňuje hrozbu přesunu této výroby dále na východ, do regionů s nižšími náklady. Navíc, jak ukázal realizovaný průzkum, jen u malé části z těchto investic existuje potenciál pro jejich rozšíření a navázání užších vazeb. Dalším faktorem, který ovlivňuje rozvoj Karlovarského kraje je blízkost významných ekonomických center – především Prahy, což je nejvýznamnější a velmi atraktivní centrum české ekonomiky, ale také Plzně, čtvrtého největšího města, které dosahuje samo o sobě podle počtu obyvatel více než poloviny velikosti Karlovarského kraje. Tyto dvě metropole díky své atraktivnější nabídce (například i zázemí terciárního vzdělávání, diverzifikovanější ekonomika ale i image) měla vůči Karlovarskému kraji v podstatě odsávací efekt – pro investory, studenty ale i řadu pracovníků. Karlovarský kraj s nimi v podstatě nemůže rovnocenně soupeřit. Jejich blízkosti lze ale využít, a to užší spoluprací a provázáním těchto regionů. Patrné je to například na nabídce vysokoškolského vzdělání. Jak SRKKK tak Analýza potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání potvrdily, že vznik vlastní (technické) vysoké školy v Karlovarském kraji má spíše menší šanci na rychlý úspěch. Cestou jak zajistit v kraji potřebné vysokoškolské vzdělání je proto spíše spolupráce s existujícími VŠ a nalákáním jejich aktivit do regionu. A právě zde je jednoznačnou výhodou blízkost těchto dvou center, v nichž se navíc nachází vysoké školy a univerzity nabízející v kraji potřebné obory.

4

Přehled základních zjištění z navštívených firem

Tato kapitola shrnuje hlavní (kvantitativní i kvalitativní) výsledky průzkumu mezi firmami Karlovarského kraje. V případě přehledu datových informací jsou u těchto údajů uvedeny také počty firem, ke kterým se vztahují. Ne všechny firmy byly ochotny poskytnout všechna zjišťovaná data. V řádcích počet firem v jednotlivých letech je proto uveden počet firem, k nimž se vztahují uvedené hodnoty tržeb a počtu zaměstnanců. Souboru dominují malé (16) a střední (22) firmy, firem s více než 500 zaměstnanci bylo pouze pět, což odráží i strukturu ekonomiky kraje (viz tabulka 3). Podíl větších firem je však celkově ve vzorku navštívených firem vyšší, což dáno velkým počtem malých firem v ekonomice kraje, které nelze v průzkumu pokrýt. Ze vztažení hodnot počtu zaměstnanců v tabulce k celkovému počtu pracovníků v Karlovarském kraji vyplývá, že průzkum pokrývá cca 10 % ekonomiky kraje. Tabulka 3: Základní charakteristiky firem Karlovarského kraje a navštívených firem – počet firem v dané kategorii počtu zaměstnanců a počet zaměstnanců celkem (2008) KV kraj celkem

Průzkum

absolutně

%

Absolutně

%

2 150

84,8

16

32,0

50-249 zaměstnanců

336

13,3

22

44,0

250-499 zaměstnanců

36

1,4

7

14,0

500 a více zaměstnanců

13

0,5

5

10,0

147

17,2

14

28,0

6-49 zaměstnanců

*

Počet zahraničních firem

148 000 x 15 208 x Počet zaměstnanců celkem Poznámka: * Údaj se týká subjektů s více než 10 zaměstnanci podle databáze Albertina 2009 Zdroj: ČSÚ – Krajská ročenka Karlovarského kraje 2009, Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)

4.1

Tržby

Tabulka 4 prezentuje vývoj tržeb zúčastněných firem. Ze získaných hodnot o vývoji tržeb plynou následující charakteristiky ekonomiky Karlovarského kraje.

 Tržby v celém vzorku firem mezi roky 2005 a 2008 vzrostly jen mírně (6 %), po odečtení údajů za největší navštívenou firmu došlo mezi sledovanými roky dokonce k mírnému poklesu tržeb (o 6 %).


11


 K silnějšímu propadu tržeb došlo v roce 2009 v důsledku ekonomické krize, oproti roku 2008 se jedná o více než 10% pokles tržeb (s vynecháním největší firmy vzorku). V porovnání s dostupnými statistickými údaji se jedná o průměrný pokles – podle dat ČSÚ tržby z průmyslové činnosti v běžných cenách byly v roce 2009 meziročně nižší o 15,1 %. Lze očekávat, že v samotném zpracovatelském průmyslu byl pokles vyšší – například v prvním pololetí roku 2009 oproti stejnému období roku předchozího činil 22 %.

 Důvodem mírně nižšího poklesu tržeb než ukazují statistické údaje může být skutečnost, že tržby navštívených firem v Karlovarském kraji klesaly již v předchozích letech. Oproti ekonomice v Česku, která v předchozích letech zaznamenala velmi silný růst, nemohly firmy v Karlovarském kraji již tak výrazně propadnout – situace zde nebyla příznivá ani v době před ekonomickou krizí. Nižší pokles tržeb i z tohoto důvodu nelze chápat pozitivně.

 V průběhu řízeného rozhovoru byli oslovení zástupci firem dotazováni také na odhad vývoje tržeb na rok 2010. Nejčastější odpovědí bylo odvolání se na to, že současná situace je natolik nejasná, že nelze nic přesně odhadovat. Tato velká míra nejistoty je velmi pravděpodobně také důsledek závislosti navštívených firem na svých odběratelích a ukazuje, jak nesnadné je strategické plánování pro firmu, která se dostane do takového pozice. Přesto nakonec většina firem určitý odhad učinila a porovnání s rokem 2009 ukazuje, že většina firem v letošním roce očekává mírné zotavení (20 firem z 39, které odpověděly na tuto otázku). Zároveň však většina oslovených ihned dodala, že záleží, zda situace z konce roku 2009 a začátku roku 2010 vydrží – většina objednávek je stále totiž realizována na kratší časové období než tomu bylo v období před krizí.

 I přesto lze tento závěr považovat za příznivý. Ukazuje na to, že pokud firmy dokáží plánovat a odhadovat další vývoj, tak rostou, zatímco firmy, které jsou ve vleku událostí, táhnou celý vzorek dolů. Implikací tohoto závěru pro aktivity kraje a KARP je podpora zvyšování kompetencí ve strategickém řízení firem, která povede k růstu ekonomiky. Tabulka 4: Vývoj tržeb ve firmách mezi lety 2005 a 2009 Tržby bez největší firmy celkem (mil. Kč) Průměrné tržby na 1 firmu (mil. Kč) Počet firem Tržby firem s největší firmou celkem (mil. Kč) Průměrné tržby ne 1 firmu (mil. Kč) Počet firem

2005

2008

2009

2010

2008/2005

2009/2005

Odhad 2010/2009

16 870

15 849

14 301

10 328

0,94

0,85

1,07

351,5

323,4

291,9

264,8

0,94

0,85

0,88

48

49

49

39

48

48

39

24 307

25 805

22 800

-

1,06

0,94

-

496,1

516,1

456,0

-

1,04

0,92

-

49

50

50

-

49

49

-

Zdroj: Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)

4.2

Trhy

Česká ekonomika je tradičně exportně orientovaná a export dosahuje kolem 60 % HDP. Stejně tak je tomu i v případě ekonomiky Karlovarského kraje, kde vývoz v roce 2008 dosahoval přibližně 65 % jeho HDP v b.c. Dominantními exportními obory jsou výrobky skupin 77 elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n., 69 kovové výrobky a 66 výrobky z nekovových nerostů. Poslední dvě skupiny jsou vázány na tradiční odvětví kraje, první skupina výrobků je naopak spojena s některými zahraničními investory, kteří do kraje přišli a jejichž výrobky směřují mimo jiné do automobilového průmyslu. Z podrobnějšího přehledu hlavních exportních položek roku 2008 (viz tabulka 5) je patrné, že ve většině případů se jedná o výrobky s nižší přidanou hodnotou. Tam, kde to zřejmé není (například nejvýznamnější položka 77) nám toto tvrzení umožňuje právě provedený průzkum – podle něj je možné do této skupiny zařadit například jednoduché elektrické svorky, pojistky, jističe, zabezpečovací zařízení či kabelové svazky apod. © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

12


Tabulka 5: Hlavní exportní položky Karlovarského kraje v roce 2008 SITC 773 699

Název třídy SITC Prostředky k rozvodu elektrické energie Výrobky ze základních kovů

% z exportu KVK 12,2 11,8

% z exportu ČR 12,8 8,3

268 784 666

Vlna, vlákna živočišná ostatní Díly a příslušenství motorových vozidel Zboží hrnčířské

5,6 5,1 4,9

98,2 <5% 70,3

893 772

Předměty z plastických hmot Elektrické přístroje ke spínání elektrických obvodů

4,1 3,7

6,3 <5%

513 664 892

Kyseliny karbonové a jejich anhydridy, halogenidy, peroxidy Sklo Tiskoviny

3,6 2,5 2,4

50,0 7,3 <5%

322 821

Brikety, uhlí hnědé, rašelina Nábytek a jeho díly, žíněnky, matrace

2,3 2,3

54,6 <5%

575 728 621

Hmoty plastické ostatní v prvotních formách Stroje, zařízení ostatní pro určitá odvětví průmyslu, díly Výrobky pryžové (lepidla, desky, pláty, tyče aj.)

2,1 1,7 1,6

19,5 <5% 8,5

65,9

x

Uvedené SITC celkem Zdroj: ČSÚ – zahraniční obchod

Graf 3: Exportní orientace navštívených firem v roce 2009 9,2 22,3 7,9 Česko Západní Evropa Střední a Východní Evropa Svět

60,6

Pozn. Z hodnocení byla vynechána největší navštívená firma ve vzorku. Zdroj: Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)

Soubor navštívených firem odpovídá statistickým datům – přibližně 77 % produkce dotazovaných firem míří za hranice Česka, dominantní je orientace na Západní Evropu, především sousední Německo (podíl na exportu kraje v roce 2008 činil přibližně 63 %, na dalších místech byly Slovensko 5 %, Polsko s 4 % a Itálie a Rakousko s 3 %), kam v případě některých firem míří více než 90 % jejich produkce. Ostatní státy západní Evropy jsou zastoupeny již jen limitovaně. To odpovídá předpokladu, že do Karlovarského kraje jdou ty nejméně náročné výroby a montáže v rámci Česka, zatímco náročnější výroby míří do dalších regionů, které dokáží nabídnout i další faktory (kromě nízkých nákladů a lokalizace např. kvalifikovanější lidské zdroje, blízkost technických vysokých škol ad.). Většina z navštívených zahraničních firem v průzkumu má také sídlo v Německu (8 z 13 firem ve vzorku). I z tohoto důvodu se mezi firmami ozýval často požadavek na německy mluvící pracovníky, kteří v kraji chybí. Exportně orientovaná je většina firem – u celkem 32 navštívených firem je exportována alespoň polovina jejich produkce. Z hlediska oborů jsou v tomto případě zastoupeny v podstatě všechny hlavní obory v průzkumu, výjimkou je pouze oblast obnovitelných zdrojů energie a recyklace, kde je důvodem jak specifičnost oboru, tak i skutečnost, že se jedná o relativně mladý obor v kraji, specifickou roli hrají ale i legislativní bariéry, a dále oblast informačních technologií. Zde se jedná především o informační © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

13


systémy vyvinuté a (nebo) přizpůsobené na míru zákazníka, zakázkový SW a služby v oblasti systémové integrace. Tato oblast je samozřejmě světově obsazena velkými nadnárodními společnostmi, které jsou na lokálních trzích často „doplňovány“ právě místními firmami. Jejich výhodou je zejména detailní znalosti místních podmínek a možnost připravit řešení flexibilněji podle přání zákazníka, zejména pak menších zákazníků, kteří nemusí být pro velké hráče tak zajímaví. Vzhledem k velikosti Karlovarského kraje jsou vazby většiny firem z hlediska jejich obchodu na domácí region jen velmi nízké. Výjimkou jsou pouze dvě firmy, které mají úzké vazby na velké firmy přítomné v kraji (například místní elektrárny, největší zaměstnavatele kraje ad.).

4.3

Lidské zdroje – zaměstnanci a mzdy

Tabulka 6 prezentuje vývoj zaměstnanosti v navštívených firmách. Počet zaměstnanců se v navštívených firmách mezi roky 2005 a 2008 mírně snížil (přibližně o 3 %), pokles je v tomto případě v souladu s mírným poklesem tržeb v souboru firem bez největší navštívené firmy. Naopak, tento trend není zcela v souladu s celkovým vývojem míry zaměstnanosti v celém kraji, která se mezi roky 2005 a 2008 mírně zvýšila. Tento „rozpor“ (jedná se však pouze o jednotky) lze vysvětlit dominantním zastoupením firem zpracovatelského průmyslu v našem průzkumu. Tyto firmy v podstatě až do současnosti procházejí restrukturalizací a potřebným zvyšováním produktivity, které je spojováno s poklesem počtu zaměstnanců. Toto se pak odráží i na statistikách, kde došlo sice k celkovému nárůstu zaměstnanosti, tento se však týkal stavebnictví a některých odvětví služeb (například finančnictví, ubytování a stravování, vzdělávání ad.). V odvětví zpracovatelského průmyslu (celkem – data za jednotlivé skupiny nejsou dostupná) a také těžby nerostných surovin naopak došlo k poklesu zaměstnanosti, a to dokonce vyššímu než ve skupině navštívených firem. Tabulka 6: Vývoj zaměstnanosti ve firmách mezi lety 2005 a 2009 Počet zaměstnanců Průměrný počet zaměstnanců Medián počtu zaměstnanců Počet firem Průměrná mzda

2005

2008

2009

Výhled 2010

2008/2005

2009/2005

Odhad 2010/2009

15 648

15 208

12 896

12 094

0,97

0,82

1,01

313

304

258

295

x

x

x

98

100

80

85

1,02

0,82

1,06

50

50

50

41

50

50

41

x

x

20 260

X

x

x

x


Graf 4: Vývoj míry ekonomické aktivity, míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti v Karlovarském kraji (2001-2008) Míra ekonomické aktivity Míra zaměstnanosti ČR

64

Míra ekonomické aktivity ČR Míra nezaměstnanosti

Míra zaměstnanosti Míra nezaměstnanosti ČR

12 11

62

10 9

60

8 58

7 6

56

5 54

4 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: VŠPS

Informace získané v průběhu průzkumu (kvantitativní týkající se například tržeb, ale i kvalitativní popisující strategie firem) bohužel naznačují, že pokles zaměstnanosti není spojen jen s nutnými


14


strukturálními změnami, které firmám zvýší jejich produktivitu. Spíše je důsledkem toho, že většina firem je „ve vleku“ makroekonomického vývoje – jejich stávající trhy nejsou tak růstové a firmy tolik neinvestují do inovací a získávání nových trhů a ke snižování nákladů jsou nuceny propouštět. Z hlediska rozvoje Karlovarského kraje je určitě zajímavé, co se děje s propuštěnými lidmi – zda zůstávají v evidenci úřadů práce, jsou absorbováni jinými firmami, či zda si hledají nové uplatnění založením vlastní firmy. Toto samozřejmě nebylo možné v průzkumu zjistit, data o nezaměstnanosti v Karlovarském kraji však značí, že často platí bohužel první varianta. Záměrem kraje, konkrétně v současnosti KARP by však měla být především druhá a třetí možnost. Jedna z dynamických firem v našem průzkumu je příkladem třetí varianty – zatímco tato nová firma dokáže proniknout na světové trhy i k nejnáročnějším zákazníkům, původním zaměstnavatelům se daří o poznání hůře a patří k jedné z firem, jejichž tržby a počty zaměstnanců od roku 2005 do roku 2008 poklesly. Podobně jako v případě tržeb i podle počtu zaměstnanců očekávají firmy v letoším roce mírný růst. V celkovém souboru 41 firem, které tento údaj dokázaly odhadnout, by počet zaměstnanců měl vzrůst jen mírně, přibližně o 1 %. Zajímavé je, že větší růst očekávají především MSP – v průměru o více než 10 %, ale i zde převažují firmy, které očekávají zachování počtu zaměstnanců. Naopak u větších firem (nad úroveň mediánu) je očekáván v průměru dokonce mírný pokles. Konkrétně pokles očekávají čtyři firmy. T také v průběhu rozhovoru zmínily (resp. zdůvodnily další úbytek pracovníků) potřebu dalšího zvyšování produktivity. Ve třech případech se jedná o tři větší, tradiční firmy kraje. Podíl vysokoškoláků v navštívených firmách se pohybuje v průměru pouze okolo 5 %, u naprosté většiny firem se pohybuje do 10 % (celkem 37 firem, přičemž 7 firem údaje neuvedlo), naopak jen ve dvou firmách dosahuje více než 50 %. Hranici 10 % vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců tedy přesahuje jen 6 firem. Tento údaj odráží i vzdělanostní úroveň celého kraje – dle výsledků SLDB 2001 mělo pouze 5,6 % populace starší 15ti let ukončené VŠ vzdělání, zatímco celostátní průměr činil 8,9 %. Podle údajů z VŠPS za rok 2008 se situace mírně zlepšila, vysokoškolského vzdělání dosáhlo v kraji 7 % populace starší 15ti let. Pouze jedna z firem s nadprůměrným podílem zaměstnaných vysokoškoláků (nad 10 %) zaznamenala mezi roky 2005 a 2008 pokles tržeb, zatímco dvě zaznamenaly poměrně silný růst (více než dvojnásobný nárůst tržeb). Pouze jediná z těchto firem také zaznamenala mírný pokles počtu zaměstnanců mezi roky 2005 a 2009, u ostatních k poklesu nedošlo. Vzorek je to samozřejmě malý a nelze podle něj vyvozovat jednoznačné závěry, i přesto jsou tyto údaje zajímavé. Průměrná mzda se v navštívených firmách pohybuje v rozmezí od 12 tisíc do 38 tisíc Kč, vážený průměr činil pro rok 2009 necelých 24 tisíc Kč. Tato hodnota je nad krajským průměrem z roku 2008 (průměrný mzda činila necelých 20 tis. Kč), odpovídá však průměru za odvětví zpracovatelského průmyslu a těžby nerostných surovin. Mezi zahraničními a domácími firmami není podle celkové průměrné mzdy rozdíl a například mezi 6 firmami, které uvedly průměrnou mzdu vyšší než 30 tis. Kč měsíčně jsou 4 domácí a dvě zahraniční firmy. Na druhé straně se zde umístila pouze jedna firma z nejvíce zastoupeného odvětví strojírenství, celkově však ani podle odvětví nelze usuzovat na jasné rozdíly mezi navštívenými firmami. Rozdíly existují mezi firmami spíše podle náročnosti jejich aktivit – v průměru vyšší mzdy platí častěji firmy realizující znalostně orientované aktivity. Předchozí kapitoly představily základní kvantitativní výsledky průzkumu firem v Karlovarském kraj. Z hlediska nastavení strategie a nástrojů podpory podnikání v kraji jsou však zajímavější kvalitativní informace, mimo jiné i proto, že získaná data „kopírují“ i dostupné statistické údaje. Právě na kvalitativní (do určité míry také subjektivní) informace se zaměří následující dvě podkapitoly zprávy.

4.4

Tržní strategie firem a současné plány navštívených firem

Tržní strategii většiny navštívených firem Karlovarského kraje lze charakterizovat jako reaktivní. Tu jim do značné míry umožnil silný globální ekonomický růst v posledních letech. Navštívené firmy se


15


soustředily především na naplňování potřeb zákazníků, kteří je ve valné většině sami oslovovali (viz dominance zakázkového charakteru produkce). Aktivnímu vyhledávání nových zákazníků nejsou u většiny věnovány významnější zdroje (důvodem mohou být chybějící kompetence). Pouze výjimečně realizovalo několik firem (7) aktivní expanzivní strategii založenou na vývoji vlastních výrobků a hledání jejich zákazníků. I v současnosti tak většina firem podle vlastních slov volí „vyčkávací“ strategii (29). U většiny firem tedy z hlediska řízení převažuje operativa a zaměření se na snižování nákladů, ke kterému je tlačí zákazníci a zároveň nutí propad objednávek. Naopak na realizaci aktivní a expanzivní strategie založené například na rozvoji vlastních produktů, která se přitom nabízí jako možná reakce na výrazný pokles poptávky a vývojové trendy v oborech stávajících klíčových zákazníků, chybí firmám potřebné zdroje – a to nejen finanční, ale zejména „lidské“ – především kreativní pracovníci s dostatečnými manažerskými a strategickými kompetencemi. Typologii tržní strategie navštívených firem shrnuje graf 5, který potvrzuje předchozí závěry. Cílem jen minima z navštívených firem (6) je vytvářet svým způsobem zcela nové8 výrobky na základně vlastních vývojových a inovačních aktivit. I tyto firmy však přibližně z poloviny charakterizuje zatím spíše reaktivní strategie, kdy se snaží naplňovat přání a potřeby svých zákazníků, spíše než strategie založená na „aktivním vyhledávání nových příležitostí“. Příčinnou jsou i podle vlastních slov oslovených zástupců firem nedostatečné zdroje, v tomto případě však zejména chybějící špičkové lidské zdroje a netechnické (manažerské a strategické) kompetence9. V důsledku toho nejsou firmy dostatečně schopné vyhledávat nové příležitosti mimo stávající obory zákazníků a uvádět nová řešení (nové produkty) na trh. Přibližně dvojnásobně početná skupina firem (16) plánuje svůj rozvoj v nadcházejících letech prostřednictvím geografické expanze – proniknutím na nové trhy. S výjimkou jediné mají všechny tyto firmy vlastní výrobky, které neustále vylepšují a které chtějí uplatnit i na nových trzích. U řady firem je tato strategie v současnosti spíše přáním v reakci na zhoršenou situaci než jasně definovanou strategií včetně plánu na konkrétní kroky a aktivity. Kromě toho tři z těchto firem chtějí tuto geografickou expanzi doplnit také diverzifikací svých aktivit – jejich záměrem je nalézt uplatnění svého know-how v jiných oborech, než kde dosud působily. Řadí se tak k progresivnějším firmám zaměřujících svoji strategii na vytváření nových produktů. I mezi nimi jsou také tři firmy, které zmínily jako svůj cíl hledání nových uplatnění pro již existující produkty bez geografické expanze. Oborově je těchto 6 firem velmi různorodých, což jen potvrzuje, že tento typ strategie je mezi firmami v Karlovarském kraji spíše výjimečný. A právě tyto dvě poslední skupiny firem by měly být v tuto chvíli hlavní cílovou skupinou KARP. Tedy firmy, které plánují či jsou ochotny začít plánovat rozvoj svých aktivit, posilovat své manažerské kompetence a diversifikovat, možná nelépe směrem k souvisejícím klíčovým kompetencím Karlovarského kraje10. Další, vetší skupinu firem, charakterizuje snaha udržet se (jen v několika případech výrazně expandovat) na stávajícím trhu a zároveň na něm vyhledávat nové zákazníky, přičemž tato druhá strategie je u několika z nich důsledkem právě současné situace. Tyto firmy jsou do určité míry podobné té největší skupině (zaměřené na snahu „přežít“), rozdílem je ale skutečnost, že si uvědomují nutnost aktivně reagovat na současnou situaci a nastávající změny a nikoliv jen pasivně čekat až ekonomická krize odezní. 8

Zcela nové výrobky v kontextu Karlovarského kraje ale i Česka – v naprosté většině případů se nejedná o globálně nové výrobky – radikální inovace, ale nové směry a zlepšení existujících technologií. 9 Mezi netechnické (manažerské) kompetence patří zejména tzv. „manažerských kompetencí“ jakými jsou: strategické plánování, marketing a vývoj nových produktů, řízení inovací, řízení zahraniční expanze apod. 10 Například IT firma pro lázeňství nebo elektrotechnika pro envrionmentální byznys, apod.


16


Graf 5: Tržní strategie firem – budoucí rozvojové plány 30 25 20 15 10 5 0 Vytvořit novými Udržet se / posilovat Proniknout stávajícími Vstoupit na existující Přežít současnou krizi výrobky nové trhy na trzích, kde jsme již produkty na nové trhy, trhy v jiných oborech a stabilizovat firmu (vývoj "zcela" nových přítomni kde dosud nejsme (tzn. růst v jiných výrobků / nové etablování oborech) technologie) ("geografická" expanze)

Poznámka: Některé firmy charakterizuje několik typů strategie, celkový součet tedy neodpovídá počtu navštívených firem – několikanásobné odpovědi byly v této otázce možné. Zdroj: Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)

Přibližně polovina těchto firem se zaměřuje převážně na výrobu na zakázku podle přání zákazníka, který na ně v některých případech přenáší i část odpovědnosti za konstrukci výrobku a vývoj procesu výroby. Pro tyto firmy jsou tak inovace spíše okrajovou záležitostí či se jim dosud nevěnovaly, ale považují je do budoucna za významné, a snaha hledat nové zákazníky je reakcí na ztrátu těch současných (dosavadních). Druhá polovina firem s touto spíše „neexpanzivní“ strategií disponuje vlastními výrobky a větším důrazem na jejich zlepšování a inovace, s výjimkou dvou však nejsou inovace zatím klíčové (zásadní) pro jejich uplatnění na trhu. Dokáží zde uspět díky jiným faktorům, přičemž pro jejich zákazníky je důležitá zejména kombinace kvality a ceny výrobků, spíše než jejich radikální zlepšování. K této skupině firem lze přiřadit i několik strojírenských firem (převážně s vazbou na německý trh) se specifickou strategií. Jejich cílem je vytvořit si vazbu na užší okruh dlouhodobých zákazníků tak, aby se do budoucna vzájemně potřebovali. Tak, aby bylo pro tyto zákazníky výhodné a v podstatě nutné spolupracovat s těmito firmami v Karlovarském kraji. Na druhé straně nevýhodou je, že se jedná o firmy, které realizují dominantně zakázkovou výrobu podle přesného zadání a výkresů svých odběratelů. Na jejich straně chybí specifické know-how, které by dále bránilo přesunu pozornosti jejich stávajících zákazníků na „levnější“ regiony (tj. změna regionu zdrojování subdodávek) v době, kdy pro ně budou náklady a ceny firem z Karlovarského kraje již příliš vysoké. Otázka je, kdy tato situace nastane, v důsledku současné ekonomické krize to může být dříve než bylo předpokládáno v minulých letech. I tyto firmy si začínají uvědomovat význam inovací a existence vlastního specifického knowhow. K jeho rozvoji jim však chybí kompetence, nápady, lidské (i finanční) zdroje, ale do určité míry i motivace – inovace jsou samozřejmě spojeny s rizikem, zatímco dosavadní vývoj byl charakterizován relativní jistotou plynoucí z převisu poptávky a přetrvávající konkurenční výhodě v podobě stále o něco nižších nákladů. Tato motivační bariéra se však v provedených rozhovorech zdála silná a představuje tedy významné riziko pro výsledný přínos těchto firem k rozvoji konkurenceschopnosti a diverzifikaci ekonomiky, pokud by byly krajem podpořeny. Toto je třeba mít při výběru firem pro podporu na paměti. Typologie strategií nezachycuje plně situaci v lázeňství a v jedné společnosti zaměřené na obnovitelné zdroje energie. Mezi navštívenými firmami byly dvě lázeňské firmy, jejichž strategií je v obou případech nabízet špičkové léčebné a rekondiční pobyty a zvyšovat podíl na českém trhu. Jedním z cílů těchto subjektů je také zvýšit příjmy od zahraničních klientů, ovšem po ekonomickém © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

17


posouzení a vyhodnocení tuto strategii zatím aktivněji nesledují. Důvodem jsou stávající preference hostů (pro léčebné pobyty jsou preferovány snadno dostupné (domácí a v blízkém zahraničí) a ověřené lokality často na osobní doporučení), na jejichž zvrácení jsou potřeba značné zdroje. Ač firmy dosud v tomto směru příliš neuspěly, do budoucna se určitě jedná o perspektivní marketingový cíl, který je třeba dále sledovat a pokoušet se nalézt inovativní (například na základě klastrové spolupráce) přístupy k jeho naplnění (tj. ekonomizace nákladů na změnu preferencí u pečlivě vybraných skupin). Důvodem je další charakteristika navštívených lázní, a to fakt, že za svou hlavní konkurenční výhodu považují navštívené lázně neustálé inovace / zlepšování jak léčebných postupů tak jejich „nástrojů“ (pomůcek k jejich aplikaci). Celkově lze shrnout, že většina navštívených firem nemá jednoznačně definovanou dlouhodobou vizi a strategii svého rozvoje. Většina firem nebyla nucena až do příchodu ekonomické krize svou aktivní strategii řešit, poptávka po jejich produktech byla dostatečná, soustředily se tedy na modernizaci svých technologií, zkvalitňování výroby a co nejlepší naplňování přání stávajících (popř. samostatně nově příchozích) zákazníků. V současnosti se naopak většina zaměřuje na pasivní přežití do okamžiku, kdy se jejich zákazníkům a hlavním trhům bude dařit lépe. I v některých případech, kdy firmy hovoří o expanzivní strategii, se jedná spíše o „teoretický“ plán, uvědomění si potřeby aktivní reakce na měnící se podmínky než o jasně definovanou strategii s konkrétně naplánovanými kroky. Oslovení manažeři připouští, že v této sféře mnohdy chybí potřebné zkušenosti a kompetence (ve většině netechnické, ale i technické), v některých případech i finanční zdroje. Opětovně se tedy potvrzuje jedna z klíčových bariér rozvoje kraje – chybějících strategické manažerské kompetence. A právě zde se tedy otevírá prostor pro aktivity a podporu KARP, pospané v závěru tohoto dokumentu.

4.5

Výzkum, vývoj, inovace – role inovací ve strategii firem

Z 50 navštívených firem pouze dvě uvedly, že realizují výzkumné aktivity, a to v oblasti chemického průmyslu – syntéza speciálních látek – a v oblasti spalování rostlin za účelem výroby tepla. Jedná se o velmi specifické aktivity v kraji, které zde (zatím) nemají žádné vazby na další subjekty. Nicméně, podle provedeného rozhovoru existuje potenciál (resp. ochota) pro širší spolupráci, který by mohl v kraji například nastartovat širší využívání obnovitelných zdrojů energie či spojení jejich pěstování s problematikou rekultivací (blíže je této oblasti věnována pozornost v kapitole věnující se jednotlivým oborům kraje). V obou případech tyto firmy poměrně intenzivně spolupracují s dalšími institucemi ze sféry VaV – univerzitami a výzkumnými ústavy AV ČR, případně i s dalšími firmami. Všechny subjekty se však nacházejí mimo kraj. Dalších 27 firem v průzkumu uvedlo, že realizuje (v menším či větším rozsahu) vývojové aktivity. Charakter vývoje těchto firem je však poměrně heterogenní. Zahrnuje: 

vývoj v oblasti výrobního procesu (např. vývoj forem na odlévání finálních, standardních výrobků),



vývoj zaměřený především na design výrobků nikoliv například na materiály, které jsou dané či v jejich vývoji již existují silně dominantní hráči,



návrh/konstrukce výrobků podle představ zákazníků (zákazník dodá pouze základní design, firma musí vyřešit konkrétně, včetně toho, jak výrobek vyrobit),



vývoj výrobní technologie (např. vývoj specifických výrobních strojů přesně na míru pro výrobní program firmy),



řešení konkrétních technických problémů,



až po vývoj nových výrobků / produktů.

Více než polovina z těchto firem (15) se zaměřuje pouze na jednoduchý vývoj směřující k dílčím změnám v oblasti výrobního procesu, zakázkový vývoj podle představ zákazníka nebo jen postupné


18


zlepšování výrobků, které však negeneruje výraznou konkurenční výhodu. Vývojové a inovační aktivity nejsou pro tyto firmy zásadním zdrojem jejich konkurenční výhody, velkou část jejich produkce tvoří zakázková výroba s relativně nízkou přidanou hodnotou, u jedné firmy výroba poměrně standardizovaného produktu, který nelze významným způsobem inovovat. Poptávka po inovacích ze strany zákazníků těchto firem je velmi omezená, většina z nich tlačí především na cenu výrobků / produktů při standardně požadované kvalitě. A to samozřejmě není směr, který by chtěl kraj / KARP svými aktivitami podporovat. Aktivity kraje musí mířit tam, kde inovace realizují přímo firmy v kraji. Dvě z těchto firem v rozhovoru uvedly, že cítí potřebu silnější role vlastního vývoje, a to ve směru inovace produktu, která by znamenala stejně kvalitní produkt za nižší cenu, či ve směru vývoje plně vlastních výrobků. A to je naopak to, co kraj chce podpořit. Obě firmy však zároveň uvedly, že v tomto směru narážejí na vlastní kapacity, ale i kapacity kraje z hlediska lidských zdrojů. V kraji podle nich nejsou dostupní kvalitní, kreativní, kvalifikovaní pracovníci, které by mohly pro tyto aktivity najmout, nalákat je z ostatních regionů je pro ně velmi obtížné, stejně jako si tyto služby zajistit externě, například prostřednictvím spolupráce s univerzitou. Inovační potenciál těchto firem je v současnosti omezený, nicméně pokud vidí svou další strategii právě v inovacích a diversifikaci svých aktivit a jsou ochotny do této oblasti investovat, jsou potenciálními zákazníky kraje, resp. KARP, které jim mohou pomoci tyto aktivity lépe nastartovat. Všechny tyto firmy zaměstnávají vlastní pracovníky, kteří mají oblast vývoje a konstrukce na starosti. U většiny firem se však nejedná o samostatné oddělení firmy a většina pracovníků se těmto aktivitám nevěnuje na plný úvazek, ale spíše ad-hoc v případě potřeby (například zcela nové zakázky apod.). Průměrný podíl vývojových/konstrukčních pracovníků v těchto firmách je velmi nízký, pohybuje se na úrovni 1 %. Spíše než tato konkrétní hodnota je důležitá skutečnost, že vývojové/konstrukční aktivity nejsou jejich klíčovým zaměřením, ale realizují je spíše ad-hoc podle potřeby. Tento výsledek naznačuje, že v kraji chybí tato (kvalitní) podpůrná odvětví jako např. consulting, projektanti a konstruktéři, tedy jeden z vrcholů Porterova diamantu jako faktor významně ovlivňující konkurenceschopnost. nabízí se zde tedy jednoznačně implikace pro aktivity Kraje (KARP) rozvoj těchto aktivit podpořit (například i prostřednictvím plánovaného VTP), resp. případně dokázat firmy v kraji na tyto subjekty propojit (vzhledem k velikosti Karlovarského kraje je samozřejmě otázkou, do jaké míry lze tyto služby rozvinout přímo, a kde je efektivnější využít existujících služeb v okolních regionech, včetně sousedního Německa). U zbývající skupiny 12 firem, které uvedly, že realizují vlastní vývojové aktivity, hrají tyto aktivity významnější roli. U firem sice jednoznačně převažují inkrementální inovace zaměřené především na postupné zlepšování jejich stávajících produktů, inovace jsou ale vnímány jako zcela nezbytné k pokračování existence firmy a po technické stránce se firmy této oblasti plně věnují. Všechny tyto firmy také zaměstnávají vývojové pracovníky, pouze v případě dvou malých firem bylo zmíněno, že na vývoji se částečně podílejí téměř všichni zaměstnanci a v rámci fungujících vnitřních procesů nebylo třeba zřizovat samostatné vývojové oddělení. Průměrný podíl vývojových pracovníků v těchto navštívených firmách se pohybuje kolem 7 %, u tří firem se však vývoji věnuje dokonce přibližně polovina zaměstnanců. Zde se jedná sice o malé firmy, nicméně jejich rozvoj je na vývoji nových produktů založen jednoznačně ze 100 %. Dvě z těchto firem působí v oblasti IT a pro každého svého zákazníka, resp. pro každý úkol pro něj řešený musí vyvinout (alespoň z části) specifické řešení. Třetí firma je založena na vývoji specifických strojů na výrobu obalů z plastu. U dalších dvou firem z odvětví strojírenské výroby a elektronického průmyslu se podíl zaměstnanců vývoje pohybuje na 12, resp. 20 %. V prvním případě se jedná o zakázkový vývoj strojů pro výrobu a využití mechanické energie, kde základní platformu činí licence, a hledání možností na inovace dílčích komponentů pro zvýšení účinnosti, minimalizaci nákladů na provoz apod. I v druhém případě se firma zaměřuje na zakázkový vývoj, nicméně zde se častěji jedná o nové výrobky z oblasti průmyslové elektroniky, telekomunikace, automatizace, zabezpečovací techniky na míru ušité potřebám © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

19


zákazníka. Firma tedy nemá konkrétní produkt, na jehož zlepšování a dalším vývoji by pracovala, ale spíše specifické know-how určitých technologií, které dále rozvíjí pro různorodé produkty podle přání zákazníků. Inovační aktivity se týkají i specifické oblasti v průzkumu – lázeňské péče. Inovace zde představuje zejména zlepšování metod a balneologických postupů aplikací nejmodernějších poznatků lékařské vědy a využitím moderních technologií. Inovace v tomto oboru jsou však spojeny i s vytvářením neustále (i) atraktivnějšího prostředí pro pobyt lázeňských hostů a (ii) nabídky specifických zážitků v průběhu jejich pobytu. S tím jsou spjaty mj. nové produkty odrážející měnící se preference zákazníků, tedy lázeňských hostů. Oba navštívené lázeňské subjekty považují neustálé inovace a zlepšování jak léčebných postupů tak i jejich nástrojů (pomůcek k jejich aplikaci) za svou hlavní konkurenční výhodu. Zatím však v tomto ohledu nemají dostatečně silné a spolehlivé partnery, s kterými by mohly na těchto aktivitách spolupracovat – vyvíjet a testovat nové produkty a nástroje. Graf 6: Role inovací ve strategiích firem 25

Počet firem

20

15

10

5

0

Inovace pro nás představují základní zdroj konkurenceschopnosti

Pravidelně vylepšujeme naše produkty, nejedná se však o naše zásadní/klíčové aktivity

Inovace jsou pro nás okrajovou záležitostí, zákazníci si je nepřejí

Cítíme potřebu inovovat, nicméně dosud se tomuto tématu příliš nevěnujeme


Graf 6 shrnuje základní typologii firem podle role inovací v jejich strategiích a rozvoji. Potvrzuje tak kvantitativně předchozí hodnocení – pro naprostou většinu firem z navštívené 50 nejsou inovace zatím významné, a dokonce pro 22 firem jsou inovace zatím velmi okrajovou záležitostí. Za hlavní bariéry rozvoje inovací, resp. důvody dosud jen limitovaného významu inovačních aktivit v navštívených firmách lze označit:  limitovanou poptávku ze strany zákazníků po inovacích – zákazníci předávají přesné „návody“ na výrobky a vyžadují jen minimální zlepšení – a zároveň silný podíl produktů, kde již v podstatě není co inovovat, ale klíčovým faktorem konkurenceschopnost se stává cena  motivace a ochota podstoupit riziko spojené s investicemi do inovací  chybějící technické kreativní know-how (chybějící lidské zdroje) – firmy mají většinou poměrně dobré technické kompetence, které však nedokáží kreativně rozvíjet v nové nápady, vlastní produkty  chybějící netechnické kompetence zaměřené na (i) aktivní vyhledávání a získávání informací o nových potřebách stávajících zákazníků (ii) vyhledávání nových příležitostí mimo stávající obory zákazníků a (iii) vyhledání potřených kontaktů a spolupráce v oblasti inovačních aktivit.

4.6

Spolupráce firem v oblasti inovačních aktivit

Většina navštívených firem, které realizují vývojové a inovační aktivity, využívá především vlastních zdrojů a aktivit. Spolupráci s dalšími subjekty, ať firmami či výzkumnými organizacemi, uvedlo 15


20


firem, přičemž zajímavé je, že většina z těchto firem spolupracuje s univerzitami / vysokými školami, v jednom případě i s výzkumným ústavem AV ČR, a naopak jen některé z nich spolupracují s dalšími firmami. Překvapivé to může být zejména proto, že spolupráce s akademickými pracovišti je obecně v Česku vnímána jako limitovaná a i podle různorodých studií převažuje spolupráce napříč podnikovým sektorem. Důvodem je v tomto případě skutečnost, že firmy neuváděly neformální, průběžnou spolupráci se svými zákazníky či dodavateli. Ta probíhá v podstatě kontinuálně s tím, jak pro své zákazníky připravují poptávané produkty či komunikují s dodavateli, k jakým zlepšením došlo v případě dodávaných materiálů. Stejně jako i skutečnost, že spolupráce s univerzitami není tak intenzivní, ale jedná se o spolupráci na menších dílčích aktivitách (viz níže). Navíc, firmy z podobných či stejných oborů jsou často vnímány jako konkurence, s kterou nelze spolupracovat. Spolupráce s dalšími podniky je ale samozřejmě důležitá, ač není explicitně vyjádřená v kvantitativních výsledcích průzkumu. Zákazníci, ale i dodavatelé, jsou totiž často zdrojem informací o potenciálních trendech v daném oboru v horizontu několika dalších let, trendů, které nemusí být mimo ně zatím zcela patrné. Navíc, konkurenční prostředí je dnes velmi tvrdé a zákazník je stále více náročnější. Podniky se proto předhání v tom, kdo nabídne zákazníkovi něco navíc, nějakou přidanou hodnotu. K tomu je důležité znát jejich potřeby a přání a zároveň být schopen transformovat získané informace do výroby (nákupu). U navštívených firem v Karlovarském kraji však zatím převažují nenároční zákazníci orientující se v prvé řadě na cenu při určité standardní úrovni kvality spíše než na specifickou přidanou hodnotu skrze inovativní řešení. Celkem 13 firem uvedlo, že spolupracuje s univerzitami / VŠ, přičemž mezi jmenovanými bylo celkem 7 institucí – ČVUT, TU Liberec, VŠTB ve Zlíně, VŠCHT, VŠB-TUO, VUT v Brně a ZČU v Plzni, jedna z firem uvedla také spolupráci s Ústavem anorganické chemie AV ČR. Spolupráce se nejčastěji týká jednoduchých (ad-hoc) měření, ověření, testování a řešení konkrétních technických problémů spojených s vývojovými aktivitami firem. Jen 4 firmy realizovaly, případně aktuálně realizují, společné inovační projekty, většinou podpořené i prostřednictvím existujících národních podpůrných programů. Poptávka po spolupráci s univerzitami / VŠ či dalšími výzkumnými organizacemi je však v kraji vyšší, a to jak ze strany firem, které již s univerzitami spolupracují, tak ze strany těch, které s ní zatím nemají zkušenosti. Pro oba typy firem je jednou z bariér intenzivnější spolupráce obtížnost nalézt vhodné partnery – uvedené kontakty byly často navázány díky předchozím osobním kontaktům, pokud je firmy nemají, jen obtížně se orientují v tom, co by jim mohly VŠ nabídnout. Další bariérou jsou ale i finanční zdroje. Firmy v Karlovarském kraji se v minulosti a ještě více v současnosti potýkají s nedostatkem finančních zdrojů na investice. Existující programy na národní úrovni jsou zaměřené na financování zejména větších inovačních, vývojových či dokonce výzkumných projektů, které jsou pro firmy z kraje jen obtížně naplnitelé. Inovace jsou navíc investice poměrně rizikové, a to i proto, že firmy nemají jistotu, jaké služby od vysoké školy mohou získat. Roli hraje ale i to, že řada z nich dosud necítila potřebu se těmto aktivitám věnovat intenzivněji a spolupráci s univerzitami nevyhledávala. Na tento problém narazila již SRKKK, která klade důraz na vytvoření užší vazby mezi firmami z Karlovarského kraje a vysokými školami. Pro firmy je bez předchozích osobních kontaktů těžké najít potřebné kontakty na VŠ, v Karlovarském kraji je to navíc umocněno tím, že „potřebné“ vysoké školy jsou lokalizovány mimo regiony. Facilitace kontaktů mezi firmami a studenty vysokých škol tak, jak navrhovala SRKKK, by podle výsledků průzkumu měla být doplněna ze strany KARP zprostředkováním kontaktů mezi firmami a výzkumníky / výzkumnými týmy. Základem této aktivity je tak, jak již navrhuje SRKKK, zejména mapování potřeb firem Karlovarského kraje a koordinace / asistence při vytváření partnerských vazeb na VŠ či jiné výzkumné organizace.


21


5

Oborové specializace a specifika jednotlivých oborů v kraji

Předchozí kapitola shrnula hlavní výsledky realizovaného průzkumu mezi 50 firmami, a to v podstatě bez ohledu na odvětví jednotlivých firem. Důvodem byl především malý vzorek firem pro jednotlivá odvětví, ale také rozdílnost a specifičnost firem často spíše napříč obory. I přesto je zajímavé se na základní charakteristiky klíčových oborů kraje podívat.

5.1

Strojírenské obory

Strojírenství je významným odvětvím kraje, které i díky nepříznivému vývoji dalších tradičních odvětví, ale i díky zahraničním investicím v kraji dokonce mírně posiluje – jejich LQ (lokalizační kvocient) se v kraji mírně zvýšil a významně se podílejí také na exportu kraje. Tato odvětví jsou silná i v dalších krajích Česka, což může být příležitostí pro rozvoj spolupráce. Na druhé straně to ale znamená také mnohem silnější konkurenci a potřebu jasně se odlišit od konkurence a nabídnout unikátní a kvalitní produkt. Podle realizovaného průzkumu jsou tyto obory charakterizované vyšším podílem menších firem zaměřených na různorodé výrobky v oblasti výroby strojů a drobné kovodělné výrobky a díly. To by mohlo vytvářet poměrně dobré podmínky pro budoucí spolupráci, podle navštívených firem je ale slabou stránkou zatím nízká důvěra mezi jednotlivými subjekty a také skutečnost, že většina z nich jsou více či méně přímými konkurenty. Ač si v současnosti řada z nich přímo nekonkuruje díky vazbě na své dlouhodobé zákazníky, v boji o nové tomu je jinak. Blíže lze strojírenské firmy rozdělit na (i) firmy, které mají vlastní finální produkty / určité celky a (ii) na firmy zaměřující se na zakázkovou výrobu komponentů. Většina z navštívených strojírenských firem patří do druhé kategorie (11), pouze 4 lze naopak zařadit mezi firmy s vlastními produkty a celky (př. specifické stroje na výrobu výrobků z plastu, průmyslové pece ad.). Zbývajících 5 firem z velké části realizuje zakázkovou výrobu komponentů, má ale i některé vlastní výrobky / celky, jejichž podíl na celkových aktivitách firem je různorodý. Firmy zaměřující se čistě či z velké části na zakázkovou výrobu komponentů lze charakterizovat velmi silnou závislostí na svých odběratelích tak, jak bylo popsáno již výše. Tyto firmy měly až do začátku ekonomické krize (relativní) dostatek zakázek, a to i bez aktivnějšího vyhledání nových zákazníků. Svou roli v tom však samozřejmě hrály kromě velmi silné světové poptávky podstatně nižší výrobní náklady Česka, resp. Karlovarského kraje. V případě Karlovarského kraje hrála (a stále hraje) v této „specializaci“ velmi silnou roli pozice na hranicích s Německém (řada firem orientována z více než 90% na německý trh / německé zákazníky). U firem zaměřených na určité celky či finální výrobky je nezbytná potřeba vlastních vývojových a konstrukčních prací, což jednak zvyšuje přidanou hodnotu realizovanou v kraji, jednak vytváří do určité míry zpětnou závislost odběratelů na místních firmách. Postavení těchto firem je tedy „autonomnější“, závislost na hlavních odběratelích je ale i zde u většiny firem silná. Hlavní nevýhodou zakázkové výroby je velmi silná závislost firem na svých zákaznících, jejich rozhodnutích a aktivitách. Dosud tato závislost díky světovému ekonomickému růstu znamenala zejména omezené možnosti rozvoje, které dokládá mimo jiné i vývoj tržeb největších firem kraje (viz tabulka 1). Firmy v Karlovarském kraji musely samozřejmě kromě požadované, ale svým způsobem standardní, úrovně kvality konkurovat především cenou, což je při rostoucí ekonomické úrovni Česka a v současnosti při rostoucí konkurenci stále těžší11. Užší specializace velké části firem byla dosud určena úzkou vazbou na dlouhodobé zákazníky – často se jedná o specializaci na určitý obor (př. energetika, automobilový průmysl, elektrotechnika apod.), ale ne vždy tomu tak je. Firmy tak mají určité kompetence na některé typy komponentů / celků, 11

Zatímco dříve zákazníci vyžadovali určitou kombinaci kvality a ceny, dnes je podle vlastních zkušeností oslovených manažerů cena na prvním místě. To potvrzují navíc naše zkušenosti i z dalších regionů a firem mimo Karlovarský kraj.


22


nicméně se nejedná o specializaci na určitý výrobní program se specifickým unikátním know-how. Existující know-how je velmi omezené (spíše se jedná o zručnost, kvalitní technologie, znalost potřeb svých zákazníků, flexibilitu reakce apod. než o unikátní technické know-how) a vzhledem k silné roli „zákazníků“ obtížně využitelné pro vlastní výrobky / služby. Až do současné ekonomické krize však většina firem dokázala (relativně snadno) zajistit dostatečnou poptávku po svých aktivitách k naplnění existujících kapacit a nebyla tak nucena přecházet k aktivitám jiným, včetně rozvoje vlastních výrobních programů. K tomuto faktoru se přidávají další charakteristiky kraje, zejména problémy v oblasti lidských zdrojů a inovačních aktivit a vstupů. Ekonomická krize, která v Česku naplno propukla v druhé polovině roku 2008, však přinesla uvolnění světových výrobních kapacit, které jsou dnes výrazně nad úrovní poptávky. Existující konkurence se tak významně zvýšila, společně i s tlakem na cenu, který může být však v tuto chvíli pro řadu firem již „likvidační“ – pokud nedokáží stávající aktivity nahradit jinými, kde je cena například jen jedním z faktorů konkurenční výhody. Krize dopadla nepříznivě téměř na všechna odvětví ekonomiky a velkou část ekonomických subjektů. Nevýhodou firem v Karlovarském kraji je však právě jejich závislost na zákaznících/odběratelích, resp. jejich informacích o koncových trzích a zákaznících, a tím malý manévrovací prostor, jak svou situaci v době ekonomické krize změnit. Firmy jsou totiž v mnoha případech nuceny v podstatě čekat, až se jejich zákazníkům začne vést lépe. Zakázková průmyslová výroba je navíc silně ovlivněna cyklickým vývojem ekonomiky. V reakci na velké výkyvy v zakázkách jsou tak tyto firmy nuceny mít značně diverzifikované zaměření (např. průmyslové pece pro metalurgii, porcelánky, sklárny apod.), což fakticky brání cílené úzké specializaci, v níž by firma chtěla a mohla dosáhnout pozice „globálního lídra“. Při dotazech na tuto alternativní strategii jsme narazili na několik bariér: (i)

nedostatek informací pro výběr nosné úzké specializace (jedná se o důsledek současné převažující pozice místních firem v globálních produkčních sítích),

(ii)

absence motivace pro takto náročnou změnu firemní strategie a obavy ze souvisejících rizik,

(iii)

chybějící vysoce kvalifikovaní a kreativní pracovníci (nápady) v kraji.

Box 1: Moderní informační technologie jako cesta ke snížení nákladů a inovacím? Navštívené strojírenské firmy, ale i další firmy v průzkumu, v rozhovorech zdůrazňovaly, že kvůli ekonomické krizi a souvisejícím propadu poptávky hraje v dnešní době v konkurenci mnohem větší roli cena. Řada firem se tedy zaměřuje především na snižování provozních nákladů. Rozhovory sice nebyly primárně zaměřeny tímto směrem, nicméně je z nich patrné, že firmy většinou volí tradiční cestu snižování nákladů – úspora nákladů na pracovní sílu propouštěním, snížení výdajů na aktivity, které nejsou vázány přímo na výrobu apod. Tato cesta snižování nákladů má ale určitě svá omezení, i vzhledem ke zvyšování mzdových nákladů v české ekonomice. Náklady je však možné snižovat i díky inovacím. Inovace jsou tradičně chápany jako technická zlepšení produktů nebo technologií výroby. Inovace ale mohou být spojené i nastavením celkové organizace práce ve firmě. A tato oblast je úzce spjata s inovacemi v oblasti moderních informačních a telekomunikačních technologií, které mohou efektivně asistovat při optimalizaci výrobních procesů, plánování a rozhodování. Podle našich zkušeností z dalších projektů je význam moderních ICT v Česku stále podceňován, často i z důvodu neznalosti možností, které tyto technologie přinášejí. Využití moderních ICT v Karlovarském kraji je i podle dostupných studií nedostatečné. Je zde tedy prostor pro jejich širší využití, které by navíc mohlo přinést další provozní úspory. Neříkáme, že toto je řešení pro všechny navštívené firmy, ani že je to řešení nejvýznamnější. Jen je podle nás třeba motivovat firmy k překonání tradičních postupů a k širšímu chápání inovací a jejich významu. © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

23


Na druhé straně podle našich zkušeností existují v Česku pracoviště, které v této oblasti mají znalosti, dlouhodobé zkušenosti a také výsledky. Firmy je neznají, neví jak by jim mohly pomoci a možná by je ani nehledaly jako potenciální partnery. A právě zde vidíme důležitou úlohu KARP – aktivně podněcovat a zprostředkovávat tyto vazby a kontakty. Předcházet tomu nutně musí podrobnější poznání potřeb jednotlivých firem, sejně jako vytvoření databáze těchto vnějších kontaktů, které budou firmám podle jejich potřeb doporučovány. Mezi strojírenskými firmami jsou však také dvě relativně dynamické, ale menší inovační firmy. Menší z nich je jednou z mála domácích firem se skutečně globálně konkurenceschopným a unikátním produktem, který je výsledkem vlastního vývoje. Patří jednoznačně mezi firmy, jejichž vznik, růst a rozvoj by kraj chtěl posílit. Vzhledem k počtu zaměstnanců (firma v kategorii do 25 zaměstnanců) je její dopad na ekonomiku kraje zatím mizivý, co je však ještě méně příznivé, je limitovaná možnost či schopnost dalšího růstu. V tomto ohledu tato malá, dynamická firma naráží na podobné bariéry jako ty výše popsané. Především se jedná o motivaci pro další významnější růst, zdroje a schopnosti tento růst řídit, ale samozřejmě také dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou k růstu potřeba.

5.2

Elektrotechnický průmysl

Význam elektrotechnického a elektronického průmyslu se v Karlovarském kraji zvýšil zejména s příchodem zahraničních investic12 a tato odvětví tak patří mezi relativně nová. Mezi navštívenými firmami spadá do tohoto oboru 6 firem, z toho polovina je v zahraničním a polovina v domácím vlastnictví. A právě mezi zahraničními a domácími firmami je v tomto odvětví patrně největší rozdíl. Dvě ze zahraničních firem představují pouze výrobní a montážní závody s velmi omezenou autonomií vyrábějící kabely a komponenty kabelů pro velkoobchodní účely, energetické firmy a automobilový průmysl. Jedná se o standardizované výrobky s nízkou přidanou hodnotou, jejichž případný vývoj je realizován kompletně v zahraničí. K těmto firmám lze zařadit i jednu domácí firmu zaměřenou na oblast technických dopravních zařízení. Ani tato firma nemá významné aktivity s vyšší přidanou hodnotou, realizuje především jednoduchou výrobu a montáž na základě dostupných technologií. Čtvrtá firma zaměřující se rovněž na výrobu kabelů je domácí firmou, která k vlastní výrobě realizuje také potřebný vývoj a inovační aktivity. Ty jsou zaměřené sice primárně na splnění regulativních nařízení, kromě toho je však snahou firmy vždy přijít s přidanou hodnotou navíc pro zákazníka. Spolupracují proto úzce také se svými dodavateli materiálů a hledají využití jejich nových poznatků pro své výrobky. Firma se chce inovačním aktivitám věnovat stále intenzivněji a jejich rozvoj je součástí její strategie do budoucna. S tím souvisí i snaha přeorientovat se z velkoobchodních zákazníků, kde je jen úzká vazba mezi konečným zákazníkem a výrobcem a tudíž i omezená možnost spolupráce na zlepšování produktů, na konečné zákazníky a s nimi společně pracovat na nových řešeních a produktech. I další domácí firma tohoto odvětví vyrábějící zejména svorky, svorkovnice a spojovací elektrotechnický materiál realizuje vlastní inovační aktivity. Jedná se o vlastní vývoj a konstrukci zaměřené jak na zlepšování výrobků tak i výrobních procesů. Motivací je zlepšovat užitné vlastnosti jejich výrobků, ale také naplňovat nové, přísnější normy na tyto produkty. Podle vlastních slov však nelze v tomto oboru realizovat „zásadní“ inovace, ale pouze malá, postupná zlepšování, která jsou však důležitou konkurenční výhodou firmy. K získávání nových zákazníků tyto dvě firmy využívají tradičních marketingových nástrojů, které doplňují nabídkou kvalitního servisu pro své výrobky. Nejedná se tedy o agresivní tržní strategii, nicméně na rozdíl od většiny oslovených firem se tyto dvě snaží své zákazníky vyhledávat aktivněji, včetně přímého oslovení a snahy získávat od nich informace o pro další vylepšení svých výrobků.

12

Mezi 10 největšími firmami v tomto odvětví je 8 firem pod zahraničním vlastnictvím.


24


Jejich nevýhodou je ale to, že zatím významná část jejich výrobků se prodává přes velkoobchody, kde je samozřejmě kontakt s konečným zákazníkem pouze zprostředkovaný. A právě toto chce první z jmenovaných firem nyní změnit – orientovat se na koncové zákazníky, kde vidí jasný potenciál i pro své inovační aktivity a konkurenční výhodu. I mezi elektrotechnickými firmami ale existuje v kraji dynamická inovační firma. Jedná se o již výše popsanou zahraniční firmu s vysokou autonomií – viz box 1. Box 2: Vývoj a výroba zákazníkem specifikovaných a na míru ušitích výrobků z oblasti průmyslové elektroniky a komunikační techniky Chebská firma Bonnel technologie, s.r.o. formálně naplňuje znaky zahraniční společnosti, ale od zažité představy o zahraničním investorovi se podstatně liší. Společnost není odnoží nějakého multinacionálního koncernu, zakladatelé pocházejí z České republiky. V roce 1991 byla firma založena v Čechách jako s.r.o. a současně v SRN jako GmbH. Bonnel Technologie GmbH ve Schwarzenbrucku (poblíž Norimberka) zajišťovala zpočátku vývoj, nákup materiálu a prodej hotových výrobků. Sesterská firma v Chebu produkty vyráběla a dodávala je z převážné části do Německa, částečně na český trh. Po vstupu České republiky do EU se těžiště vývoje a administrativy postupně přesunulo do Chebu, takže dnes sídlí v Karlovarském kraji perspektivní konkurenceschopná firma se zaměřením na nové produkty a inovace. Hlavní činností dle obchodního rejstříku je vývoj, výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů. To ve své podstatě znamená vývoj a výrobu zákazníkem specifikovaných elektronických přístrojů z oblasti průmyslové elektroniky, telekomunikační techniky, průmyslové měřicí a regulační techniky, automatizace, zabezpečovací techniky, lékařské a všeobecné elektroniky. Ty jsou obvykle dodávány jako OEM13 produkty. Část produktů ale Bonnel Technologie vyvíjí také vlastního popudu, na základě vlastních nápadů a na kompletně na vlastní riziko. Příkladem je aktuálně vyvíjené zařízení čistíren odpadních vod, které sdružuje řídící elektroniku a vzduchový rozvaděč v rámci jedné kompaktní jednotky, zatímco v současné době se obvykle realizuje řízení a vzduchový rozvaděč jako dva samostatné, fyzicky oddělené celky. Cena nového systému by měla být výrazně nižší, než je součet současných pořizovaných nákladů na tyto dva prvky. Princip vzduchového rozvaděče má společnost v současnosti přihlášen k patentu. K hlavním výhodám patří bezhlučná funkce a také úspora elektrické energie. Bonnel Technologie jako malá firma nemá ani možnosti, ani zájem konkurovat mezinárodním koncernům, které produkují zboží pro masovou spotřebu. Místo toho se soustřeďuje na malé a střední série. Elektronika vyvinutá a vyrobená v Chebu je tak schovaná v produktech a zařízeních, o kterých to na první pohled nelze tušit. Velká část zákazníků jsou velké německé společnosti, zákazníci šíří dobré jméno firmy mezi sebou a reference jsou tak nejčastějším způsobem získávání nových zákazníků. Už jenom z výčtu oblastí působení je patrné, že firma má velmi široký záběr a je schopná vyjít vstříc zákazníkům v nejrůznějších oborech. Mezi její výrobky patří např. svařovací přístroj pro ortodentisty; telekomunikační ústředny; ovládání čističek odpadních vod, bezkontaktní identifikační systémy; ovládání invalidních vozíků; automaty na cigarety s možností kontroly věku kupujícího a řada dalších. To ovšem současně znamená, že trvale stoupá náročnost na kvalifikaci vývojářů i na možnosti, vybavení, kvalitu a tempo výroby. Důležitým kapitálem firmy jsou tak schopní a angažovaní vývojáři, stejně jako kvalitní lidé v administrativě a ve výrobě. A v neposlední řadě další rozdíl oproti „průměrným investorům“ – firma nesídlí v typické šedivé „krabici“ v průmyslové zóně, ale od roku 1995 na vlastním pozemku a ve vlastním objektu (od roku 2005 v novém, předtím v částečně zrekonstruovaném) v ulici Pražská v Chebu.

13

OEM (zkratka anglického Original Equipment Manufacturer) je obchodní termín, který označuje výrobce zařízení, jenž při výrobě používá díly, komponenty a zařízení od jiných výrobců, a hotový výrobek prodává pod svou vlastní obchodní značkou.


25


Zajímavé je, že žádná z firem s vlastními inovačními aktivitami nemá zatím významně rozvinutou spolupráci s externími subjekty, například vysokými školami. Některé však zmínily, že zde určitě potenciál je a rády by právě tuto spolupráci posílily. Najít však kontakty na VŠ je obtížné.

5.3

Automobilový průmysl

Podobně jako elektrotechnický, i automobilový průmysl patří mezi nová odvětví Karlovarského kraje spojená se zahraničními investicemi. Jejich příchod do kraje byl kromě již zmiňovaných faktorů motivován také růstem významu automobilového průmyslu v ekonomice Česka. Mezi navštívenými firmami bylo celkem 6 firem, které dodávají své výrobky výhradně do automobilového průmyslu, což je kvalifikovalo do této úzké skupiny. Jinak jsou firmy zaměřeny různorodě – 5 z těchto firem totiž představuje tzv. tier-3 dodavatele. Tedy dodavatelé posledního patra, kteří dodávají pouze komponenty s nízkou přidanou hodnotou, které se až v dalších fázích stávají součástí složitějších komponentů a modulů. Konkrétní zaměření firem je v oblasti výroby textilií a kožených výrobků pro automobily, výroba odlitků, svařování kovů, výkovky, výlisky pro systémy motorových vozidel a výroba vyhřívacích prvků do autosedaček. Na tento typ dodavatelů je vyvíjen v současnosti asi nejsilnější tlak, pokud jde o ceny jejich výrobků, zároveň je zde vyšší konkurence a jsou tedy snáze nahraditelní14. Důvodem je skutečnost, že jejich výrobky nejsou výsledkem vysoce specializovaného a odborného know-how, navíc na ně nejsou ze strany výrobců automobilů přenášeny složitější funkce především v oblasti výzkumu a vývoje, což je doménou dodavatelů prvního řádu. Naopak, dodavatelé tier-3 musí dodávat v podstatě striktně podle zákaznické dokumentace, kde určující je cena a návrhy na zlepšení jsou vnímány spíše jako nadbytečné náklady, které nejsou zákazníci ochotni platit. Jedna z navštívených firem dokonce uvedla, že část její výroby je realizována jako práce ve mzdě. Další, napojená svými výrobky na asijské automobilky, navíc uvedla, že díky typické velmi rigidní hierarchii dodavatelů existující na straně hlavního zákazníka – vlastní automobilky, která však není přímým zákazníkem této firmy – jsou prakticky všechny její aktivity zcela podřízeny jeho strategii, včetně například výběru svých dodavatelů. Rozvojový potenciál automobilového průmyslu v kraji je tedy velmi omezený a lze ho spojit zejména s největší firmou tohoto odvětví. Jedná se o dodavatele druhého řádu (tier-2), který na vývoji některých ze svých výrobků spolupracuje úzce také se svými zákazníky, tj. samotnými automobilkami. Navíc, v Karlovarském kraji je lokalizován vývoj některých výrobků, který není realizován jinými částmi/ závody mateřské společnosti. Vzhledem ke své velikosti a zaměstnávání i vysoce kvalifikovaných odborníků může tato firma působit i jako atraktivní zaměstnavatel pro ty, kteří odešli studovat mimo kraj. Právě ti jsou hlavním zdrojem nových, kvalifikovaných pracovníků pro tuto firmu automobilového průmyslu, jejich „lákání“ zpět do kraje je však pouze vlastními silami obtížné. Důvodem, který zmínilo více firem, je i chybějící jasná strategie, která by tyto návraty podporovala, a to jak přímo (snaha přímo oslovovat studenty a motivovat je k návratu zpět), tak i nepřímo jasnou podporou rozvoje kraje – vytvářením příznivějšího prostředí pro mladé lidi, podporou dostupnosti bydlení, propagací zajímavých a atraktivních zaměstnavatelů v kraji apod. Firma se navíc z ekonomických důvodů snaží využívat co nejvíce také místní dodavatele. Vzhledem k velmi přísným pravidlům v automobilovém průmyslu na ně musí klást náročné podmínky, a to hlavně na neustále se zvyšující kvalitu výrobků i na cenu. V Karlovarském kraji ale stanovené podmínky splňuje jen málo firem, navíc, tak jak je tomu u firem z automobilového průmyslu obecně, jen u výrobků a komponentů s nízkou přidanou hodnotou.

14

V průzkumech mezi firmami dodávajícími do automobilového průmyslu však nebyla zaznamenána snaha opustit tento segment a najít uplatnění v jiném oboru, kde by mohl být tlak nižší. Tento výsledek jen podtrhuje omezenou snahu firem aktivně reagovat na vývoj a změny vnějších podmínek.


26


5.4

Sklo, keramika, porcelán – výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

Odvětví skla, keramiky a porcelánu patří k tradičním odvětvím Karlovarského kraje. V rámci realizovaného průzkumu byli v rámci tohoto odvětví navštíveni jak přímo výrobci porcelánu, tak výrobci průmyslových pecí, které se v této výrobě využívají, resp. využívaly v minulosti. Dnes se tito výrobci orientují i na jiná odvětví, např. slévárenství. I přesto jsme tyto firmy zařadili do tohoto oboru. Výroba porcelánu má v kraji dlouholetou tradici, jejíž vznik a rozvoj je spojen s místními zdroji surovin. Výrobci porcelánu jsou vystaveni podobně jako například textilní výroba velmi silné konkurenci výrobců z rozvíjejících se ekonomik, jejichž cenám v současnosti v podstatě nemohou konkurovat. Výroba porcelánu v kraji tak v posledních letech prošla velmi nepříznivým vývojem, jehož charakteristikou bylo snižování výroby a také zaměstnanosti, včetně krachu některých podniků. Lépe se dokázaly udržet zejména ty firmy, které opustily trhy standardizované výroby, kde je konkurence nejsilnější, a soustředily se více na luxusní, specifické segmenty trhu. I zde však panuje silná konkurence, neboť v klasické výrobě porcelánu neexistuje tak specifické technické a technologické know-how, které by umožnilo získat významnější náskok před konkurenty z levnějších zemích. Materiál je již po staletí stejný a změny se jen těžko dočká, konkurenční výhodu (kromě ceny) určuje tedy především unikátní design, značka výrobce (pověst) či schopnost flexibilní reakce na požadavky zákazníka – a zde může hrát roli i fyzická blízkost, která umožní zajistit například i co nejkratší dobu mezi přáním zákazníka a dodáním produktu na míru či zapojení zákazníka do vývoje. Nevýhodou firem v Karlovarském kraji oproti řadě konkurentů, která však platí i pro další odvětví, je také technologické/ technické zaostání, především zastaralé technické vybavení, které je samozřejmě z důvodu existenčních potíží firem jen obtížně obnovováno a modernizováno. Konkurence tak dosahuje podstatně vyšší produktivity, která je dále zvýhodňuje. Problémem je podle navštívených firem ale také obtížnost ochrany vlastních produktů a jejich designu. Vývoj nových tvarů a designu lze velmi jednoduše kopírovat a trh v EU je proti přístupu kopírovaného zboží velmi nedostatečně a neflexibilně chráněn. I posun firem směrem k luxusními, specifickému či na míru pro zákazníka vyráběnému ale stále klasickému porcelánu se tedy zdá velmi obtížným řešením (vzhledem ke konkurenci a charakteru produktů, které již v podstatě nelze inovovat) pro budoucí rozvoj tohoto odvětví v kraji. Cestou by mohla být specializace nikoliv na tradiční porcelán a keramiku, ale porcelán a keramiku pro průmyslové či jiné specifické účely. Na tento obor se specializuje jedna z navštívených firem průzkumu, jejíž vývoj je oproti tradičním porcelánkám příznivější. Otázkou však je, zda je to pro firmy z hlediska dostupného know-how či technologií, ale i náskoku konkurence možné. Z navštívených firem se zatím zdá, že o této strategii zatím neuvažovaly. Řešením by mohla být i užší spolupráce výrobců porcelánu a společná strategie, ať při nákupu, jednání s dodavateli, nebo při prodeji a snaze obsazovat nové trhy. O spolupráci však v kraji, zjednodušeně, nemůže být ani řeč. Představitelé navštívených firem za hlavní bariéru označují zejména špatné osobní vztahy a předchozí zkušenosti a nestrategické chování některých firem, které kazí pověst a image místních výrobků. Výše pospaným charakteristikám neodpovídá již zmíněná firma specializující se na průmyslový porcelán a keramiku pro průmyslové obory. I tato firma na začátku svého vývoje, nicméně již před desítkami let, vyráběla klasický užitkový porcelán. Postupně se však transformovala v dnes významného exportéra průmyslové keramiky. I tato firma přiznává rostoucí konkurenci z nízkonákladových zemí, které lze čelit pouze neustálým vývojem nových výrobků. Inovace jsou ve firmě proto vnímány jako zcela nezbytné k pokračování existence firmy a po technické stránce se firma této oblasti v rámci svých možností plně věnuje. I přesto firma vnímá budoucí rozvoj jako výzvu. V rámci existujícího oboru totiž vidí jen velmi omezený a nepravděpodobný prosto pro radikální


27


inovaci, který by jí získal další náskok před konkurencí z rozvíjejících se zemí. Možnosti dalšího rozvoje (ale i existence firmy) vidí firma především v nových příležitosti v oborech mimo dosavadní hlavní zaměření jejích aktivit. Tím jsou například energetika a chemický průmysl. Další dvě firmy tohoto oboru se specializují na výrobu průmyslových pecí. U obou firem převažuje vývoj a výroba na zakázku dle konkrétního zadání zákazníka, zároveň však realizují vlastní vývoj nových produktů. U obou tedy dominuje reaktivní tržní strategie, při které se firmy zaměřují na co nejlepší naplnění potřeb zákazníků, kteří firmu sami osloví. Aktivnímu vyhledávání nových zákazníků ani u jedné z firem nejsou (zatím) věnovány významnější zdroje. V obou firmách také zřejmě existují technické kapacity na realizaci agresivní expanzivní strategie. Pro tuto cestu však patrně chybí motivace a ochota podstoupit riziko specializace – zatím jsou obě firmy poměrně široce rozkročeny na různé typy průmyslových pecí, případně i doplňkovou výrobu dalších produktů. Strategie specializace na nový směr / obor se však nabízí i v reakci na problémy tradičních oborů a výrazný pokles poptávky. A právě útlum tradičních oborů (výroba skla, porcelánu, keramiky a hutnictví), které jsou hlavními odbytovými trhy, vnímají firmy jako hlavní výzvu (riziko) dalšího vývoje. Obě by tedy uvítaly podporu právě v této sféře „hledání nové specializace“ a také nových zákazníků. Box 3: Potřeba široké specializace na příkladu výrobců pecí Specifickým „podoborem“ v rámci strojírenství Karlovarského kraje je výroba průmyslových pecí a sušiček. Potenciální uplatnění těchto produktů (resp. know-how) je velmi široké, od oborů jako výroba skla a porcelánu, přes slévárenství až po relativně nové obory, kde se používají více či méně specializované sušičky a pece (automobilový průmysl ad.). V rámci kraje působí několik firem zaměřených na tuto oblast strojírenství15. Jejich společným rysem je dominance zakázkového charakteru produkce, kdy vývoj, aktivní marketing a prodej vlastní produkce je v různé míře „pouze“ doplňující linií aktivit firem. S důrazem na schopnost co nejkvalitněji naplnit specifické požadavky různorodých zákazníků (z různých oborů – viz výše) jsou spojeny omezené možnosti pro úzkou specializaci a dosažení světové excelence v rámci takové specializace. Úzká specializace v kombinaci s modelem zakázkové produkce naráží na velmi vysoké výkyvy poptávky a nutí tak firmu rozšiřovat svou působnost. Jako příklad bylo uvedeno, že hlavním světovým trendem v rámci oboru je rozvoj vakuových pecí, které díky vakuu místo určitého plynu uvnitř pecí umožní uživatelům zjednodušit (a tím zlevnit) technologii výroby vynecháním nutnosti řešení vlivu plynů na produkty uvnitř pece. Podle navštívených firem je mimořádně náročné (ne-li nemožné) na uvedený trend zareagovat. Důvodem je kombinace potřeby vysokých investic do vlastního vývoje (vč. výzkumu) a nedostatku znalostí zákazníků a jejich potřeb v oblasti využívání vakuových pecí, neboť doposud se navštívené firmy soustřeďují na uspokojování potřeb zákazníků, kteří si je sami našli, přičemž se jednalo o zájemce o atmosférické pece. Tento problém názorně ukazuje rizika plynoucí z vysoké závislosti na zakázkové produkci na úkor orientace na vlastní produkci. Firmy orientující se na vlastní produkci jsou nuceny kontinuálně rozvíjet vlastní technické znalosti a kompetence a aplikovat je na aktuální znalosti z koncových trhů usilujíce o uspokojení zákazníků. Firmy s vlastními produkty tak mají výhodu možnosti dřívější reakce na nově 16 identifikované příležitosti , čímž si mohou vytvořit konkurenční výhodu, na kterou lze pro později reagující firmy orientované na zakázkovou produkci obtížně reagovat

15

Je třeba doplnit, že se jedná do značné míry o obor hraniční mezi strojírenstvím a stavebnictvím, neboť samotná výstavba a montáž některých typů pecí a jejich vyzdívek charakterem aktivit spadá spíše do stavebnictví. 16 Ať jsou vyvolané novými technologickými možnostmi nebo novými potřebami zákazníků.


28


5.5

Obnovitelné zdroje energie – recyklace

Tento obor – oblast obnovitelných zdrojů energie a recyklace – nelze svým způsobem považovat ani za samostatný obor, k jeho vymezení vedla především přítomnost dvou zajímavých firem v průzkumu, které se zabývají těmito aktivitami. V kraji (ale do určité míry i v Česku jako celku) se jedná o nové, rozvíjející se aktivity. Díky tomuto charakteru by mohly kraji poskytnout potřebnou novou unikátní specializaci, byť zpočátku velmi okrajovou, která je navíc příznivá i k potenciálu kraje v oblasti cestovního ruchu a lázeňství. Cestovní ruch i lázeňství jsou stále více lákány i na příjemné a zachovalé přírodní prostředí a tyto dvě firmy jsou v tomto ohledu zachovalé prostředí podporují. A o jaké firmy, resp. obory se jedná? Jak bylo zmíněno, nelze je v žádném případě vztáhnout k jedné specializaci, ale každá představuje specifickou aktivitu. A to:  výrobu tepla z biomasy a výzkum a vývoj v této oblasti  využití (recyklace) pryžových materiálů (blíže viz box 4) Z části lze do této kategorie zařadit i dvě firmy z odvětví strojírenství – jedna je zaměřena na využití vodní energie, druhá na výrobu specifických kontejnerů mimo jiné i pro tříděný odpad. Výroba energie či tepla z biomasy prostřednictvím malých, místních zdrojů zažívá v současnosti rozvoj, a to i díky veřejné podpoře věnované těmto aktivitám. Již před několika lety to vycítila i jedna z navštívených firem průzkumu, která se kromě vlastní výroby tepla věnuje výzkumu v této oblasti, konkrétně procesu spalování. Nikoliv tedy technologiím (tedy kotlům), které se ke spalování biomasy a výrobě tepla využívají. Vazba na místní technologické firmy v kraji (z jakýchkoliv oborů) je tady zatím nulová a vzhledem k již relativně dlouho existujícímu vývoji v této oblasti v zahraničí, ale i v Česku není pravděpodobné, že by firmy v Karlovarském kraji mohly k tomuto trendu přistoupit (podle citace by „objevovaly již objevené“). Vazba na kraj je tedy více v oblasti propagace „zelené“ strategie ve vazbě na zemědělskou produkci, která je samozřejmě také nikoliv nevýznamnou součástí ekonomiky kraje, a cestovní ruch a lázeňství. Box 4: Bariéry rozvoje mimo firmy – chybějící trh či zkušenosti na trhu Tři z navštívených firem, které lze úzce či jen návazně přiřadit do tohoto odvětví čelí specifickým překážkám při svém rozvoji a uplatnění nových, technologicky vyspělých výrobků na trhu. Všechny tři firmy přicházejí se zajímavou inovací, kterou se jim zatím nedaří uplatnit na trhu. Proč se věnovat těmto překážkám je skutečnost, že tato zatím ne tak pozitivní zkušenost s inovacemi může firmy demotivovat od dalších investic do inovačních aktivit. A to je přesně to, co si Karlovarský kraj nemůže dovolit. První z firem vyvinula nový stroj na recyklaci pneumatik – zpracování v materiál, který je využíván v další výrobě. Pneumatiky je již nějakou dobu nutné zpětně odebírat od uživatelů a (není určeno přesně jak) recyklovat. Očekáváním tedy bylo, že v důsledku přísnější regulace posílí i poptávka v této oblasti. To se bohužel (zatím) nestalo. V reálném světě chybí dostatečný tlak na dodržování pravidel. Pneumatiky tak jsou sice zpětně odebírány, nicméně jen menší část z nich je dále využívána. Jejich zpracování a využití není motivováno ani silnější propagací ekologického nakládání s odpady, investice do nového stroje jsou ale vysoké. Firma tedy sice přišla s inovací, trh, resp. zákazníci na ni však svým způsobem nejsou zatím připraveni. O tom se přesvědčuje zatím i firma, která je zaměřena právě na využití recyklovaného materiálu z pryžových materiálů. Podle její zkušenosti je uplatnění jejích produktů spojeno s velmi intenzivním přesvědčováním jak zákazníků, tak i regulátorů o výhodách aplikací druhotných gumových produktů. Konkurenty jsou v tomto ohledu totiž zejména „tradiční“ výrobci, spíše než firmy s podobnými aktivitami. Kromě přesvědčování zákazníků o výhodách stávajících produktů se však firma věnuje také neustálému vývoji nových produktů a hledání nových aplikací. Mezi ty stávající patří například


29


stavebnictví (materiály pro povrchy vozovek – podstatně tišší provoz, protihlukové stěny), sportovní zařízení (protiskluzové povrchy – bezpečnost, povrchy s pružnými vlastnostmi) a zpracovatelé granulátu. Hlavní pomocí by podle těchto dvou firem bylo prosazování dosažení legislativních změn, které vytvoří podmínky pro rozvoj recyklací – potřeba pomoci nastavit celý systém (odkup, sběr, recyklace, aplikace). Bez změny legislativy a jejího důsledného vymáhání nelze podle nich efektivně realizovat rozvojovou strategii. V tomto ohledu s nimi souhlasí i další firma, kterou lze nepřímo přiřadit mezi „zelené“ obory. Jejím zaměřením je výroba speciálních kontejnerů na tříděný (ale i jiný) odpad. Tato firma dokáže se svými výrobky uspět poměrně úspěšně na zahraničních trzích, na domácím se jí tolik nedaří. Důvod vidí ve velké roztříštěnosti „zákazníků“ – v tomto případě jednotlivých obcí. Ty mají povinnost zřizovat sběrné dvory. Bohužel tuto povinnost v naprosté většině realizují samostatně, bez spolupráce či dokonce podpory ze strany kraje, který by mohl aktivity efektivně koordinovat a poskytnout také potřebné znalosti a informace o dostupných technologiích. Většina obcí je malých, s omezenými rozpočty, ale i omezenými zkušenostmi a znalostmi v této specifické sféře. Většina z nich tedy hledá řešení podle ceny, nikoliv však podle efektivity a účinnosti řešení. Náročnější technologie je samozřejmě dražší a pro jednotlivou obec se nemusí jednoznačně vyplatit. Pokud by se však více obcí dokázalo spojit, či by bylo řešení koordinováno centrálně, dražší technologie se díky efektivitě (například nutnosti menšího počtu odvozů, lepší manipulace apod.) stane výhodnější. Veřejný sektor se v tomto ohledu bohužel ukazuje jako jedna z významných bariér inovací identifikovaných naší firmou v šetřením, které proběhlo v roce 2008 ve všech krajích Česka. Tou bariérou jsou málo nároční zákazníci, kteří se řídí především cenou.

5.6

Lázeňství a cestovní ruch

Lázeňství a cestovní ruch jsou v kraji tradičně silným odvětvím, což ukázaly i dostupné statistiky. A například podle statistik lázeňských hostů v Česku více než polovina z nich míří výhradně do Karlovarského kraje. Vyplývá to z čísel Českého statistického úřadu. Unikátní postavení kraje se však zatím neodrazilo dostatečně v jeho ekonomice (I přesto, že počet lázeňských hostů od roku 2000 trvale roste, s výjimkou loňského roku, který poznamenala ekonomická krize. Počet přenocování na jednoho návštěvníka se však ve stejném období mírně snížil. Podle toho se lze domnívat, že i přes růst počtu hostů dochází k propadu příjmů) To potvrdily i návštěvy dvou lázeňských center v kraji. Obě navštívená lázeňská centra odpovídala velmi podobně. Jejich strategií, jak již bylo zmíněno, je nabízet špičkové léčebné a rekondiční pobyty a posilovat svou pozici jak na českém, tak zahraničním trhu, resp. vzhledem k zahraničním návštěvníkům. Stále silná je orientace na léčebné lázeňství a pacienty z řad „hrazené komplexní lázeňské péče“. Její zrušení nebo významné omezení považují za hlavní riziko svého rozvoje. Jedná se především o nestabilitu systému s „unáhlenými snahami o šetření ve zdravotnictví“, které vytváří nepředvídatelné prostředí, a omezuje tak možnost/schopnost strategicky plánovat. Toto zaměření primárně na tradiční lázeňské léčebné pobyty je ale zároveň některými odborníky označováno za jednu z hlavních slabých stránek českého lázeňství a také důvod, proč u relaxačních (resp. placených) pobytů i mezi domácími hosty často vyhrávají sousední země jako Slovensko či Maďarsko. Podle navštívených lázeňských center je však velmi obtížné skloubit tyto dva přístupy v jedné firmě. Strategií tradičních lázeňských domů je zlepšovat kvality lázeňské péče a dosahovat pokud možno špičkové kvality. Na tu nejsou údajně v případě wellness takové nároky a tak je nahrazení vysoce kvalitních lázeňských služeb méně kvalitními aktivitami ve wellness považováno za neopodstatněné (snižování kompetence / deskilling). věnovat na aktivity wellness. Navíc wellness pobyty jsou méně atraktivní pro poskytovatele i z důvodu kratší délky trvání – zatímco léčebné trvají 3-4 týdny, u relaxačních trvají nejčastěji několik dní (víkend), přinejlepším týden. To představuje vyšší


30


náklady na marketing na jednoho zákazníka a vyšší provozní náklady spojené s častějším střídáním zákazníků. Změny trendů v chování zákazníků a jejich nové spotřební preference však nelze ignorovat. Je třeba hledat možnosti koordinace a spolupráce na těchto aktivitách zapojením více subjektů. Navštívené firmy jsou si tohoto rizika vědomy a jejich reakcí je neustálé zlepšování jejich produktů a jejich inovace v souladu s probíhajícími změnami preferencí zákazníků. Podle jejich slov jsou však v tomto snažení zatím samy a jen obtížně hledají partnery, a to jak přímo pro spolupráci na inovačních aktivitách, tak i pro širší spolupráci na propagaci kraje, tvorby propojených produktů CR a krajských lázeňských center. Kvalitní výzkum posiluje kvalitu dostupné léčby a tedy postavení lázeňských center oproti jednodušším relaxačním centrům. Ač je třeba relaxační a wellness pobyty také rozvíjet, lázně si musí pro svou konkurenceschopnost udržet i kvalitní léčebné pobyty. I ty ale musí v současnosti nalákat soukromé finanční zdroje. V prvním případě jim chybí partneři pro výzkum v oblasti „objektivizace léčby“. Chybí zde výzkum, který by jasně zhodnotil dopady aplikovaných léčebných postupů (nestačí subjektivní pocit klienta/pacienta), a jehož výsledky v této oblasti by pomohly například i v lobbingu za zrovnoprávnění postavení lázeňských úkonů vůči klasickým zdravotním úkonům. Marketingový význam takových výsledků je také nesporný. V druhém případě chybí lázeňským centrům partner na straně kraje. V Karlovarském kraji i přes jeho jednoznačný potenciál v cestovním ruchu zatím chybí silný, koordinovaný destinační management, který by dokázal do kraje lákat dostatečný počet návštěvníků na delší dobu. To ale platí i pro národní úroveň – propagace českého (i krajského) lázeňství se sice zlepšuje, resp. spíše se zvyšuje počet realizovaných propagačních aktivit. Ty jsou ale do značné míry nekoordinované, roztříštěné a jejich efektivita je díky tomu nižší. České lázeňství má ve světě, především ale v odborných kruzích stále pověst vysoce kvalitní komplexní zdravotní péče, mezi širší veřejností se tato pověst a známost vytrácí. Kvalitnější marketing má tedy stále na čem stavět. Kromě kvality lázeňské péče se k tomu musí ale přidat i kvalita dalších navazujících služeb, především ubytování a pohostinství. V tomto kontextu je výzvou nalezení vhodné strategie rozvoje dalších turistických atraktivit tak, aby mohli vzájemně a ve vazbě s lázeňstvím vytvořit vysoce atraktivní nabídku relaxace, obnovy kondice a aktivního využití volného času. Ze strany lázeňských center je skeptický i pohled na ochranu přírodních zdrojů, které jsou samozřejmě pro lázeňství klíčové. Tuto nedostatečnou ochranu, resp. nedostatečnou pozornost tomuto tématu a jeho vazbě na cestovní ruch a lázeňství v kraji přičítají lázeňská centra chybějící jasné strategii kraje. Jedním z konkrétních bodů, jak tuto situaci napravit byl ze strany navštívených firem návrh na přenesení pracoviště Českého inspektorátu lázeňství do Karlovarského kraje, který je nejsilnějším lázeňským centrem v Česku. Zároveň by s jednalo o další posílení podmínek globální konkurenceschopnosti lázeňské specializace KV kraje, přesně v duchu v úvodu prezentovaného Porterova diamantu konkurenční východy (podpůrné specializované instituce).

6

Hodnocení podnikatelského prostředí v kraji

Firmy byly v průzkumu dotázány také na hodnocení podnikatelského prostředí v kraji a zkušenosti s intermediárními institucemi. Spontánní hodnocení Karlovarského kraje bylo poměrně negativní, a to jak směrem k samosprávě kraje, tak i směrem k jeho ekonomice. Většina firem nechtěla hodnocení ani podrobněji komentovat s tím, že se jim v podstatě daří lépe, pokud kraj nepotřebují a za dobu jeho existence si již zvykly, že kraj směrem k podpoře podnikání nerealizuje přínosné aktivity, a proto vše vždy raději řeší samostatně. Z hodnocení kraje jednoznačně vyzařuje nedůvěra vzhledem k aktivitám kraje a k tomu, že v současnosti jsou aktivity „myšleny“ vážně. Kromě tohoto obecně negativního hodnocení a nedůvěry vůči kraji lze hlavní body, s kterými byly firmy nespokojeny, shrnout takto: © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

31


 Průmyslová zaostalost kraje a nedostupnost kvalifikovaných pracovníků Nejhůře byla firmami hodnocena kvalita pracovní síly v kraji a struktura jeho ekonomiky. Podpora rozvoje kvalifikovaných pracovníků byla také prakticky u všech firem na prvním místě v odpovědi na otázku, s čím by jim mohl kraj pomoci. Bohužel jejich rozvoji není podle slov navštívených firem v kraji věnována dostatečná pozornost. Obecně lze zdůraznit potřebu zaměření na skutečné přínosy a jejich kontrolu než na opakované proklamace a přípravu různorodých dokumentů. Někteří oslovení jsou přesvědčeni, že i při nevhodném celostátním nastavení (zejména pravidel financování škol) existuje dostatečný prostor pro iniciaci a realizaci změn z regionální úrovně.  Chybějící strategie kraje Kraj zatím nedokázal jasně říci, kam chce směřovat a k tomu zaměřit své aktivity. Aktivity kraje jsou zatím z pohledu firem roztříštěné a nekoordinované, a to i na různých úrovních samosprávy. Na nižší úrovni tak podle firem často dochází ke střetu s krajskými aktivitami a případnou snahou podpořit rozvoj kraje. Důvodem, který firmy uváděly, je jednak neznalost aktivit kraje – není jasná strategie, které by se například obce a města mohly také držet – ale i obecná neznalost a nedostatečné informace o problematice ekonomického rozvoje a jeho provázanosti od lokální až po národní úroveň. Z této bariéry však vyplývá na druhé straně slabá úroveň propagace a marketingu kraje a jeho aktivit. Kraj řadu aktivit realizuje, mezi posledními k nim určitě patří Strategie rozvoje lidských zdrojů, SRKKK, založení agentury KARP ad., firmy o nich ale nemají dostatečné povědomí. Jasnou implikací je proto posílení a sjednocení marketingových/ propagačních/ informačních aktivit kraje a jejich jasné napojení na konkrétní realizované aktivit, aby firmám (ale i dalším aktérům) bylo zřejmé, jaké aktivity kraj realizuje a jakých výsledků je dosahováno.  Nespokojenost s intermediárními institucemi Většina firem na otázku zkušeností s v kraji přítomnými intermediárními institucemi odpovídala „neutrálně“, tedy tak, že má jen omezené zkušenosti, o těchto institucích v kraji neví, případně nezná jejich aktivity. Z celkových 39 firem, které na tuto otázku odpovědělo, jich 21 nemá bližší zkušenosti s těmito institucemi, řada dokonce v tom smyslu, že o těchto institucích neví. Navíc, pokud firmy s těmito institucemi zkušenosti mají, hodnotí je velmi negativně, někdy dokonce tak, že tyto instituce spíše škodí než pomáhají. A to tím, že „odčerpávají“ zdroje, které by bylo možné využít užitečněji / efektivněji. Pozitivně tyto instituce hodnotily pouze čtyři firmy, v jednom případě se však nejednalo o regionální ale národní instituci. Neznalost těchto institucí odráží v Karlovarském kraji ale i to, že až dosud zde žádná taková instituce mající na starosti právě podporu podnikání a konkurenceschopnosti neexistovala. Toto prázdné místo bylo nedávno vyplněno vzniklou Karlovarskou Agenturou Rozvoje Podnikání (KARP), která by se měla stát potřebným partnerem pro firmy v kraji. Pro firmy je zatím v podstatě neznámým subjektem – účast na tomto průzkumu je její první realizovanou aktivitou. Některé ale na druhé straně již během návštěvy vítaly vznik konkrétního subjektu, který bude zaštiťovat aktivity směřující na jejich podporu, a tedy jasného místa, kam se mohou obracet. Doporučujeme proto, i v souvislosti s výsledky průzkumu, tuto agenturu aktivně propagovat, nejlépe konkrétními aktivitami a projekty realizovanými na podporu rozvoje konkurenceschopnosti firem v Karlovarském kraji.

7

Hlavní identifikované bariéry kraje a potenciál pro další rozvoj

Na základě informací, které firmy v průzkumu poskytly o svých aktivitách, plánech, výzvách, ale i problémech je možné identifikovat několik základních bariér rozvoje znalostně náročnějších ekonomických aktivit v Karlovarském kraji, na které by měly reagovat v následující kapitole navrhované a diskutované nástroje podpory. K hlavním bariérám rozvoje kraje patří:


32


 Stávající pozice ekonomiky kraje v GPN – silná dominance zakázkové výroby a vysoký podíl tradičních odvětví Tato bariéra byla diskutována v podstatě v průběhu celé zprávy a lze ji do jisté míry vnímat jako výchozí pro další navazující, které jsou podrobněji diskutovány zde. Ekonomika kraje je zapojena do GPN většinou na pozici „tier-3“ subjektů. To s sebou nese velmi silnou závislost na subjektech nacházejících se mimo kraj (zákaznících / odběratelích místních firem, případně mateřských firmách) a velmi omezené vlastní specifické / unikátní know-how a omezenou přidanou hodnotu realizovanou v kraji. Kromě toho v kraji stále silný podíl zaujímají tradiční odvětví, kde je jen velmi malá (či dokonce žádná) možnost další inovace.  Chybějící strategické – velké firmy (investoři) Karlovarský kraj se vyznačuje jasnou dominancí středních a malých firem a i podle některých z oslovených je jednou z bariér jeho rozvoje právě chybějící kritické množství velkých firem. I tuto bariéru lze vnímat jako výchozí bariéru, zčásti jako přirozený důsledek, zčásti jako příčina té předchozí, na kterou navazují další jako selektivní migrace, omezená ochota riskovat či podnikatelská motivace. Chybí zde tedy jak tahouni, kteří by generovali zajímavé příležitosti pro malé a střední (technologické) firmy, tak i atraktivní, velcí zaměstnavatelé, kteří by dokázali zpět do kraje nalákat ty, kteří odešli za studiem VŠ. Důvodem je skutečnost, že kraji se bohužel nepodařilo přilákat dostatek významných zahraničních investorů, kteří by pomohli nastartovat rozvoj například i mimo tradiční obory kraje. Možnost řešit tuto bariéru z pozice kraje je samozřejmě omezené. Jednou z cest je podpořit rozvoj vnitřních zdrojů kraje, nastartovat rozvoj aktivit s vyšší přidanou hodnotou, posílit kvalitu místních lidských zdrojů, ale také zlepšit image kraje a dát mu jasnou vizi a strategii rozvoje. A na základě toho se případně snažit přilákat významnějšího investora, či přilákat ty stávající k rozšíření svých aktivit.  Nedostatek kvalifikovaných lidských zdrojů – od učňovských oborů až po vysoce kvalifikované (špičkové) pracovníky Karlovarský kraj disponuje ve srovnání s ostatními kraji v průměru nižší vzdělanostní úrovní obyvatelstva. Zaostávání v podílu vysokoškoláků je navíc doprovázeno procesem selektivní migrace. Firmy nejčastěji uvádějí, že mají silný nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků pro řešení technologických problémů a dosažení požadované kvality, a to jak na středoškolské, tak na vysokoškolské úrovni. Stejně tak Karlovarský kraj výrazně zaostává za ostatními kraji Česka z hlediska lidských a finančních vstupů do výzkumu a vývoje a podle dosavadních šetřeních i inovační aktivity jsou jen omezené. Firmy nejvíce kritizují kvalitu absolventů středních škol a učilišť. Absolventi podle jejich názoru vychází ze školy převážně s teoretickými poznatky bez potřebné praktické přípravy. Pokud praktickou přípravu mají, tak neodpovídá potřebám místních firem a situaci na trhu práce. Někteří oslovení zdůrazňují, že vlastní pokusy o rozvoj spolupráce v této oblasti selhaly, zejména z důvodu absence reálného zájmu a ochoty na straně vedoucích pracovníků škol. Školy údajně mají zájem spíše o formální projekty (obvykle financované ze SF), kde je jednodušší naplnit formální kritéria a indikátory než produkovat absolventy, jejichž kvalita postupně přesvědčí místní firmy o přínosu vlastní angažovanosti na financování škol. Firmám rozvíjejícím aktivity s vyšší přidanou hodnotou a inovační a vývojové aktivity chybí i pracovníci s vyšší kvalifikací – především techničtí pracovníci s VŠ kvalifikací, ale také schopní obchodníci či marketingoví odborníci. Několik firem dokonce označilo tento typ pracovníků za klíčové pro svou konkurenceschopnost. Do budoucna navíc firmy očekávají větší potřebu těchto pracovníků než je tomu dnes.


33


Za vysokoškolským studiem odcházejí lidé mimo kraj a firmám se je jen obtížně daří lákat zpět. Důvodem je podle nich i chybějící kritické množství velkých firem, které by pro absolventy VŠ představovaly atraktivní zaměstnavatele. Chybí zde také dostatečný počet technologických firem, kde by tito absolventi mohli najít zajímavou práci. Navíc kraj nemá image regionu, kde by takové firmy byly lokalizovány, o menších existujících firmách se studenti hůře dozvídají.  Nedostatek financí na rozvojové a vývojové aktivity Velká část firem v Karlovarském kraji v tradičních oborech byla a je vystavena silné cenové konkurenci, kterou se jim snaží stále hůře vyrovnávat. Navíc řada z nich prošla i obtížnou a náročnou restrukturalizací (změna vlastnických vztahů, rozdělování a zánik subjektů, změna sortimentu produkce a exportních destinací ad.). A jak již bylo zmíněno, charakteristikou kraje je závislost na zakázkové výrobě jen s nízkou vlastní a v regionu generovanou přidanou hodnotou. Důsledkem jsou značně omezené investiční zdroje firem, které jsou ale nutné k rozvoji jejich konkurenceschopnosti. Omezené investiční zdroje se promítají i do investic do nových aktivit a rozvoje vlastních nápadů. Ty jsou navíc velmi rizikové. Firmy se tak obávají využít omezené finanční zdroje na rozvoj svého nápadu, inovace, která by nemusela vyjít. Finanční zdroje věnované v kraji inovačním, vývojovým či dokonce výzkumným aktivitám jsou velmi omezené.  Problém „motivace k dalšímu růstu“ S výše popsanou bariérou souvisí i to, že mezi podnikateli v Karlovarském kraji silně převládá cíl „udržení statu-quo“ a růst/rozvoj (resp. další rozvoj, diversifikaci a zahájení vlastních aktivit) chce málokdo. Toto podnikatelské prostředí, kdy cílem není neustálý rozvoj a růst firmy, ale spíše mít svou malou / střední firmu, která vydělává „dostatek“ zdrojů souvisí zčásti s celkovým charakterem i historií kraje, zčásti je však typické pro českou ekonomiku jako celek (případně s několika málo výjimkami), s výjimkou. V kraji jsou sice firmy, které mají inovační potenciál a schopnost nacházet nová (technická) řešení. Díky jejich orientaci na dominantního odběratele či jen několik hlavních odběratelů, pro které realizují práci na zakázku (často sice s náročnými technologiemi, ale s hlavní přidanou hodnotou realizovanou zákazníkem), neměly dosud dostatečnou motivaci inovační řešení realizovat a rozvíjet. Navíc díky této „závislosti“ neznají dostatečně situaci na širším trhu (alespoň evropském) a neznají dostatečně potenciální klienty pro nový směr svých aktivit. Chybějící motivace se ale týká i dynamických firem v kraji (viz box 5) Nutné je dále poznamenat, že u části firem není chybějící motivace „osobním“ problémem manažerů/podnikatelů, ale je důsledkem omezené autonomie místních firem, které jsou řízeny odjinud (zejména zahraničí). Box 5: Výrobce specifických strojů – chybějící zdroje na expanzi technologické, inovující firmy Problém motivace dokládá jedna z malých, ale dynamických a inovativních firem. Tato firma vyrostla na základě vlastního know-how a neustále inovace svých výrobků do globálně konkurenceschopné firmy, jejíž výrobky se uplatňují po celém světě. Firma v posledních letech významně rostla, právě především díky exportu a umění vyhovět jak technologicky náročným zákazníkům, tak vytvořit řešení pro levnější trhy. Manažeři firmy cítí, že je zde velmi pravděpodobně potenciál pro další růst, včetně rozšíření svých aktivit. Současně však při aktuálním vytížení nemají zdroje (lidské) se tomuto tématu věnovat a vyhledávat například nové příležitosti pro uplatnění jejich specifického know-how a dovedností.  Chybějící netechnické kompetence Řada podniků v kraji má zajímavé technické know-how a dovednosti, díky dlouhodobé závislosti na několika klíčových zákaznících / odběratelích a jejich dostačující poptávce nebyly nuceny aktivně


34


vyhledávat své zákazníky a rozvíjet další netechnické (manažerské) dovednosti, aby s jejich produkty uspěly na trhu. Převažovala reaktivní strategie, neboť poptávka byla dostatečná. Nyní tomu tak není a většina podniků čelí propadu poptávky od dlouhodobých zákazníků. Díky malým zkušenostem s aktivní strategií většina volí „vyčkávací taktiku“, slovy nejednoho z respondentů „až se povede našim dlouhodobým zákazníkům, povede se i nám“. Zároveň však řada firem připouští, že tomu tak nemusí být. Zostřená konkurence zvýšila tlak na cenu, která se stává pro řadu jejich zákazníků kritériem č. 1. Zakázková výroba a absence vlastní výrobní strategie jim zároveň dává relativně omezený manévrovací prostor, jak svou situaci zlepšit. Ti, co se pokouší hledat cestu z této situace, poukazují na zásadní problémy s nalezením nového směru a připouštějí, že s tímto nemají potřebné zkušenosti a řídí se spíše intuicí než jasnou představou co, proč a jak by firma měla dělat. Uvedené ukazuje, že existuje určitá poptávka, byť u některých manažerů latentní, po specializovaném poradenství, manažerském vzdělávání, inspiračních obchodních misí apod. Navíc lze očekávat, že tato poptávka postupně poroste s tím, jak se stále více manažerů bude přesvědčovat o neudržitelnosti převládajícího modelu zakázkové výroby bez aktivního vyhledávání nových příležitostí mimo stávající expertizu.  Chybějící dlouhodobá strategie Většina z navštívených firem se zaměřuje především na řešení aktuálních (často i ad-hoc) problémů a výzev a řeší běžnou operativu s krátkodobými cíli a plány. Firmám a jejich manažerům chybí dlouhodobější strategie a vize, kam by se jejich podnik mohl ubírat a jak zajistit dlouhodobý rozvoj vzhledem k měnícím se vnějším podmínkám. Dosud se řadě firmě relativně dařilo a současnou krizi považují za vnější faktor, který musí „přežít“ a počkat, až se vše vrátí do předchozího stavu. Firmy si jsou zároveň vědomy stále většího tlaku na cenu svých výrobků a služeb, nicméně předpokládají,že dokáží uspět díky kombinaci ceny a kvality a díky úzkým vazbám na dlouhodobé zákazníky. Zásadní nevýhodou tohoto modelu je to, že o objemu produkce a tím počtu pracovních míst de-facto nerozhodují místní podnikatelé, ale jejich odběratelé, případně odběratelé jejich odběratelů ještě výše v příslušných produkčních sítích, kteří aktivně pracují s koncovými zákazníky a mají tak přístup k zásadním informačním vstupům do inovačního procesu. Pokud tento model v regionu převládá, jak dokládá tento průzkum, tak rozhodnutí ovlivňující objem i strukturu pracovních míst v Karlovarském kraji jsou činěna mimo kraj bez významnější šance tato rozhodnutí jakkoli ovlivnit.  Nízký potenciál spolupráce Mezi navštívenými firmami byla zaznamenána výrazná skepse k možné užší spolupráci firem z podobných oborů / podobné, navazující specializace. Podle koncentrace firem v klíčových odvětvích je největší potenciál pro spolupráci v oborech (i) strojírenství, (ii) keramika, porcelán a (iii) lázeňství. V odvětví výroby porcelánu a keramiky je, jak již bylo zmíněno, díky špatným osobním vazbám spolupráce prakticky vyloučena. V oboru strojírenství firmy sice tuto možnost zcela nevyloučily, zároveň však neopomněly dodat, že jsou si navzájem konkurenty a najít možnost spolupráce bude velmi obtížné. Nejpříznivěji, ač stále rezervovaně, se stavěly ke společné spolupráci se školami. Převaha vnímání se jako vzájemných konkurentů je opět v souladu s již uvedeným popisem převládajíc pozice místních firem v globálních produkčních sítích. Na ČR, tím spíše na KV kraj, lze totiž pohlížet jako na specifickou kombinaci vstupů (znalostních, lidských, infrastruktury, institucionálních ad.) za daných cen a v daném prostoru, kterou si integrátoři (globálních) produkčních sítí vybírají pro naplnění potřebných míst (rolí) ve „své“ síti. Pokud tedy dosud převládalo vyčkávání na příchozí zákazníky17, není divu, že o vzájemné spolupráci může být jen těžko řeč.

17

Zejména pobočky NNS – ať přímo, či zprostředkovaně přes jiného domácího dodavatele s o stupeň vyšší pozicí v dané síti.


35


8

Implikace pro plánované podpůrné nástroje a SRKKK

Poslední část průzkumu se týkala poptávky po podpoře kraje, tedy jaké nástroje podpory podnikání by podle názoru podniků byly žádoucí, a to jednak pro ně samotné, jednak obecně z hlediska jejich vnímání podmínek pro podnikání v Karlovarském kraji. Před vlastním hodnocením konkrétních nástrojů a směrů podpory je třeba zmínit, že mezi navštívenými firmami, i přes vyslovenou nedůvěru k aktivitám kraje, existuje poměrně silný zájem o téma podporu služeb a podmínek pro rozvoj (inovačního) podnikání v kraji. Souvisí to s tím, že řada navštívených firem si stále více uvědomuje nutnost inovací pro svou vlastní existenci. Mezi firmami byly také zaznamenány opakované otázky ohledně výsledků implementace SRKKK, včetně projevů (začínající) ztráty důvěry, že SRKKK bude mít konkrétní přínosy pro firmy. Většina firem si i díky dosavadním zkušenostem neumí představit, jak konkrétně může kraj podpořit rozvoj inovačního podnikání (kromě přípravy adekvátně kvalifikovaných lidí, která je ale také nedostatečná). V návaznosti na celkové nepříznivé hodnocení kraje je proto prvním (obecným) doporučením: 1) seznámit firmy s výsledky realizovaného průzkumu a to způsobem, který rozpoutá diskusi18 jak mezi firmami, tak napříč mezi podnikateli a představiteli veřejné správy a vzdělávacího systému, 2) začít s nimi aktivně spolupracovat na přesném nastavení plánovaných nástrojů, a to nejenom nyní, ale i v budoucnu jako nedílnou součást všech významných investičních akcí a rozvojových politik v kraji (tj. zahájit otevřenější a intenzivnější, dlouhodobou komunikaci mezi krajem, firmami a dalšími významnými subjekty v kraji) a 3) co nejdříve realizovat první (klidně i menší) aktivity, které firmám ukáží, že v tomto případě to „kraj myslí opravdu vážně“. Dle našeho názoru jsou vhodnými kandidáty na tyto projekty (i) inovační vouchery, (ii) krajské soutěže o inovační firmu roku a podnikatelský záměr roku a (iii) oborová setkání a konference, na kterých se mohou, jak koncipovat, tak konkretizovat, hodnotit a upravovat nástroje SRKKK, jakož i další záměry a spolupráce směřující k vytváření příznivějšího prostředí pro inovační podnikání v kraji. Kromě těchto pilotních aktivit je podle našeho názoru pro udržení znovu-získané důvěry firem důležité v implementaci aktivit SRKKK neustále pokračovat a to i v době, kdy pro tržní ekonomiku inherentní recese vytvářejí velmi silný tlak na úspory napříč všemi oblastmi působnosti krajské i místních samospráv. K dalším obecným závěrům a doporučením pro kraj, resp. KARP lze zařadit také nutnost zaměřit se na firmy, které mají určitou představu o svém rozvoji, dokáží plánovat svoji strategii a zaměření firem, uvědomují si význam inovací a potřebuje rozvoje vlastního know-how. A naopak neplýtvat zdroje (ty jsou totiž vždy nutně velmi omezené a je třeba je jasně koncentrovat) na firmy, které k tomuto posunu k vyšší znalostní náročnosti z různých (většinou psychických a stereotypních) důvodů nebudou odhodlány. Tato podpora těmto firmám nepomůže, resp. pomůže v podařte jen oddálit jejich propad. Bylo by jen plýtvání omezených veřejných zdrojů.

8.1

Výsledky poptávky podle průzkumu

Podle grafu 7 je patrné, že téměř všechny prezentované „hrubé koncepty“ služeb kraje se mezi oslovenými firmami setkaly s pozitivní reakcí. Zároveň graf názorně ukazuje spontánní odpověď naprosté většiny firem na otázku „Co byste uvítali od veřejného sektoru v oblasti inovací a podpory rozvoje vaší firmy“ – „Lidi“ Nejvíce oslovených firem trápí dostupnost kvalifikovaných pracovníků. Situace se sice díky ekonomické krizi mírně zlepšila, ale spíše z hlediska kvantity, nikoliv kvality.

18

Případně do ní vstoupí, pokud tato diskuse již uvnitř firem (např. SUS) nebo jejich zájmových seskupení probíhá.


36


Většina firem není spokojena s kvalitou absolventů v kraji a volá proto po zavedení sofistikovaného způsobu spolupráce středních (ale i vysokých) škol a firem v oblasti přípravy (a získávání) absolventů. Druhou nejčastěji zmíněnou podporou, kterou by firmy uvítaly, je kvalitní a profesionální asistence při čerpání evropských (případně i dalších) programů, ve kterých vidí příležitost rozvoje. Čerpání je administrativně náročné, a to již od samotného získávání informací o dostupných dotačních programech a jejich podmínkách a firmy by v této oblasti uvítaly kvalitní a proaktivnější podporu ze strany kraje, tj. přímé oslovování firem s informace o dostupných programech / finančních zdrojích, předávání cílených informací podle zaměření firem (nikoliv všeobecné „přeposílání e-mailů“ apod.). Silnou poptávku po podpoře při získávání veřejných prostředků (resp. cizích zdrojů) lze ale dát zčásti i do souvislosti s omezenou „agresivitou“ strategií navštívených firem a schopností jít jednoznačně za jasně vymezeným cíle a pokusit se ho dosáhnout bez pomoci. Odráží se zde tedy i omezená motivace firem k růstu a schopnost jasně plánovat a odhadovat vývoj. Graf 7: Zájem firem o konkrétní typy nástrojů Karlovarského kraje (počet firem)

36

37

Spolupráce se školami

40

Podpora čerpání SF (EU) fondů

45

Počet firem

35 30

28

25

21

20

19

6

6

VTP*

10

Podnikatelský inkubátor*

15

5 Podpora exportu

Vzdělávací služby pro řídící pracovníky

Finanční zdroje na podporu inovací

0

Poznámka: * Nejedná se o zájem o umístění ve VTP/PI, ale využívání nabízených služeb popsaných níže – například špičkové, manažerské vzdělávací služby, společné využívání technologického zázemí, poradenství k získávání veřejných zdrojů. Zdroj: Terénní šetření ve firmách Karlovarského kraje (leden-únor 2010)

Alarmujícím výsledkem je s ohledem na současné plány Karlovarského kraje výsledek poptávky po službách vědecko-technického parku a podnikatelského inkubátoru. Z celkových 50 firem pouze 6 odpovědělo, že by o služby nabízené těmito subjekty mělo zájem. Žádná z nich však nevyslovila zájem o prostory, které by se v jejich budovách měly nabízet. Důvody lze shrnout do následujících bodů:  Většina firem si nedokáže představit, co by mohly tyto subjekty v kraji nabízet. Hodnotí, že se v kraji v tomto ohledu „začíná od špatného konce“ – projekt VTP a PI hodnotí vzhledem k charakteristice kraj jako příliš ambiciózní. Oba koncepty je tedy firmám třeba velmi jasně vysvětlit a přiblížit jejich cíle a na tomto základě s nimi diskutovat konkrétní detaily nastavení těchto projektů.  Kraj podle řady firem v regionu dosud podnikání příliš nepodporoval, ani v oblasti podnikatelských nemovitostí. Naprostá většina firem, kterým jejich stávající prostory nevyhovovaly, již svou situaci vyřešily, některé dokonce relativně nedávno. Potřebu nových prostor nebo přemístění v rámci kraje proto žádná z navštívených firem nemá, případně to nejsou prostory, které by mohl nabídnout VTP / PI (např. nové výrobní prostory pro strojírenské firmy).  Jedinou oblastí zájmu, která by se dotýkala nabízených prostor ve VTP, je využívání technologických služeb. Jedna z navštívených firem projevila dokonce zájem o umístění své


37


technologie ve VTP a její nabídce ke komerčnímu využití i dalším subjektům, dalších 5 projevilo zájem o využívání technologie (zkušebna, laboratoř apod.), která by byla ve VTP umístěna. Otázkou však je, zda se najde společný typ technologie pro firmy, které tento zájem mají (budou mít)19. Na základě těchto výsledků však nelze v žádném případě tvrdit, že by VTP / PI byly špatně zvolenými záměry. Naopak. Jejich potřeba v kraji z průzkumu vyšla. Jen je tyto záměry třeba velmi aktivně vysvětlovat a propagovat. Dalším doporučením je proto urychlené aktivní vyhledávání zájemců o umístění ve VTP / PI a úzká komunikace s firmami, které mají zájem o společné využití technologií s cílem zjistit, zda se zde najde „průnik“, který by mohl VTP nabízet. Poptávka se totiž nakonec může zvýšit, pokud firmy dostanou jasnější, konkrétnější popis záměru, včetně jasnějšího popisu spolupráce s univerzitami rámci plánovaného VTP. Na druhé straně poptávka po společném využití musí být dostatečná tak, aby byl jasný důvod pro její pořízení (zjednodušeně není možné pořídit nákladné technologické zázemí, které by využila jedna či dvě firmy z kraje a jejich využití by nepokrylo z velké části ani provoz zařízení). Níže je uvedeno hodnocení jednotlivých nástrojů, které je založeno na agregaci názorů oslovených firem. Nejsou tedy diskutovány pouze nástroje, jejichž hrubé koncepty byly firmám přímo představeny, ale i další, které vyplynuly z provedeného průzkumu. V textu jsou uvedeny také některé citace oslovených manažerů (vždy v uvozovkách), které považujeme vzhledem ke zjištěním z průzkumu za vysoce relevantní.

8.2

Hodnocení konkrétních nástrojů podpory

Průzkum realizovaný na začátku tohoto roku potvrdil závěry SRKKK a zde navrhované aktivity , které vyplývají z realizované průzkumu, jsou zároveň náplní jejích tří hlavních pilířů (ač ne přesně ve stejném pořadí) – viz obrázek 1. Obrázek 1: Schéma vazby struktury SRKKK a navrhovaných nástrojů podle výsledku průzkumu mezi firmami

19

Hledání odpovědí na tento typ otázek je příkladem náplně výše doporučených oborových setkání


38


(I) Kvalita lidských zdrojů Průzkum potvrdil, že dostupnost kvalifikovaných lidských zdrojů je klíčovou bariérou rozvoje Karlovarského kraje a základní výzvou dosažení cílů vytyčených v SRKKK je zajištění dostupnosti vysoce kvalifikovaných profesionálů pro místní firmy.  Zlepšování kvality výuky na technických středních školách a sofistikovaný způsob spolupráce s firmami Aktuální problémy v oblasti lidských zdrojů se v Karlovarském kraji vztahují stále zejména k středoškolsky / učňovsky vzdělané pracovní síle. V kraji podle oslovených firem není dostatek kvalitních absolventů v řadě poptávaných oborů. Problém vidí jak na straně škol, které nejsou motivovány produkovat kvalitní pracovníky a spolupracovat na jejich vzdělávání s firmami, tak i v nízkém zájmu studentů o technické obory. Navštívené firmy ale zmínily také velmi nízkou motivaci lidí a studentů na sobě pracovat a dále se vzdělávat, i mimo „povinnou“ školní docházku. Tři navštívené firmy konfrontovaly zkušenost z Karlovarského kraje i se svou zkušeností z jiných regionů v Česku a tento faktor dávaly do souvislosti s celkově „skeptičtějším a nedostatečně motivačním“ prostředím v kraji. K řešení tohoto problému může přispět pouze provázaný mix konkrétních nástrojů podporujících rozvoj lidských zdrojů v úzké spolupráci s firmami (tj. obecně podpora klientského přístupu ve vzdělávání): o

Spolupráce firem a škol při výuce (jednotlivých předmětů, tvorbě obsahu učebních oborů, tvorbě a obsazení zkušebních komisí) – podpořit společnou tvorbu učebních plánů jednotlivých oborů až po obsah jednotlivých předmětů (rozhodně zde ale není cílem upravit všechny předměty plně představám firem) a zároveň identifikovat firmy, které jsou ochotné podílet se na výuce na školách (vedením specializovaných přednášek, vedením prací studentů, realizací a financováním praxí pro studenty ad.) a tuto spolupráci dohodnout s vybranými školami v kraji.

o

Propagace technického vzdělání i prostřednictvím firem na základních školách mezi studenty a rodiči – vytvořit efektivní a sofistikovaný systém na propagaci technických oborů a šířením informací o uplatnění a pracovních podmínkách absolventů konkrétních oborů a škol, a to v úzké spolupráci s místními firmami.

o

Cílená modernizace propojená i s návrhem nových předmětů a směrů – modernizace výukových programů i technologiích, a to nutně ve spolupráci s firmami, jinak nebude aktivita dostatečně efektivní. Několik firem v průzkumu dokonce vyjádřilo ochotu školám s modernizací jejich technologií pomoci, vč. vlastního financování při projevení upřímné snahy o dosažení stanovených cílů ze strany škol.

o

Spolupráce firem a škol a kraje při vzdělávání pedagogů – špatní absolventi jsou dle některých oslovených často důsledkem nekvalitních, resp. špatně / nedostatečně vzdělaných pracovníků škol, kteří nemají přístup k praxi a k novým (moderním) technologiím a postupům, které se v praxi využívají. Kraj by měl proto podpořit také vzdělávání pracovníků škol ve spolupráci s firmami. Možnosti jsou podobné jako u studentů – specializované přednášky pro učitele, krátké stáže u firem ad.

Kraj sice není odpovědný za nastavení národní vzdělávací koncepce a nemá odpovídající nástroje, jak ji přímo ovlivnit. Na druhou stranu je zřizovatelem většiny vzdělávacích zařízení středoškolské úrovně a může (a měl by) tak jako jeden z klíčových aktérů rozvoje iniciovat, facilitovat a dokonce i přímo podporovat rozvoj sítí spolupráce mezi firmami a (nejen) místními školami. V tomto bodě je však důležité upozornit, že důraz firem na SŠ a učně je odrazem stávající převládající pozice v GPN. Dlouhodobou potřebu lidských zdrojů nelze samozřejmě jednoduše předpovědět,


39


nemůžeme znát budoucnost přesně. I proto je třeba aktuální poptávce firem naslouchat jen do určité míry, v kontextu obecnějších trendů a potřeb rozvoje znalostí ekonomiky ne ji „slepě“ následovat. Box 6: Konkrétní nápad na provázání potřeb firem a výuky na školách Firmy pro řadu svých i zkušených pracovníků nemají dnes dostatek práce. K vyplnění jejich pracovní doby využívají i dostupných dotací na jejich další vzdělávání, prostřednictvím nichž je jim hrazena část z jejich úvazku ve firmě. A právě tento volný čas a kapacity firem je možné využít ke konkrétní spolupráci firem a škol. Firmy mohu být dnes ochotny snáze uvolnit i zkušené pracovníky – nejlépe mistry ve věku například 50a více let, kteří již mají motivaci trochu zvolnit a které firma v době recese ze 100 % nevyužije, kteří by mohli část svého úvazku věnovat výuce či praktickým přednáškám na středních / školách. Firmy by prostřednictvím těchto pracovníků měly možnost ovlivnit nastavení řady předmětů a praktik podle svých potřeb. Pro školy by naopak byla přínosem výuka odborníka s ohromnou praxí. Vedle odborných znalostí a dovedností by tito „mistři“ mohli předávat i vzorce chování a přístupy, které ocení budoucí zaměstnavatel. A to se vyplatí nakonec i studentům až se budou ucházet o práci. Bezprostřední kontakt s praxí navíc může posílit i zájem studentů se zvolenému oboru věnovat i v budoucnu (v praxi), nikoliv pouze na škole.  Návrat studentů VŠ zpět do kraje Firmám kromě středoškoláků chybí i kvalifikovaní (a kreativní) vysokoškoláci, kteří v naprosté většině studují na vysokých školách mimo kraj a firmám samotným se je nedaří lákat zpět. Navrhujeme proto vytvoření nástroje na návrat (talentovaných) studentů/absolventů zpět do kraje, a to ve spolupráci kraje a firem, které mají o tyto absolventy zájem. Tento nástroj tak de-facto plně navazuje na druhý pilíř SRKKK, který je založen na principu „studuj jinde, pracuj v KV kraji“ a je zaměřen mimo jiné na vytváření vazeb „student VŠ – firma v KV kraji“ s cílem generovat lidské zdroje pro rozvíjející se inovační kapacity místních firem. Nejjednodušším nástrojem je forma stipendia pro studenty, kteří se vrátí po studiu zpět do firmy v Karlovarském kraji. Podmínkou je nejprve ověřit a přesně identifikovat poptávku místních firem po těchto pracovnících a na základě ní nastartovat aktivní „headhunting“ studentů na relevantních VŠ mimo Karlovarský kraj. Stipendium by mělo být primárně určeno pro studenty s trvalým bydlištěm v kraji – pro ně bude jednoznačně atraktivnější se vrátit zpět než pro studenty z jiných krajů, Karlovarský kraj bohužel v tomto ohledu, jak ukázalo šetření mezi studenty středních a vysokých škol realizované pro Analýzu potenciálu rozvoje terciárního vzdělávání v Karlovarském kraji, nemá příznivý image. Motivací pro vybrané studenty (nutné předem definovat způsob výběru) by mohlo být: (i)

stipendium od 3./4. ročníku na podporu dokončení studia ve vazbě na určité povinnosti vůči vybrané místní firmě,

(ii)

startovací „stipendium“ po návratu do kraje (či odměna po úspěšném absolvování studia)

(iii)

nabídka zprostředkování výhodného ubytování v kraji či další finanční nástroje (nástroje na motivaci studentů k návratu do kraje – např. poskytování záruky za hypoteční úvěr).

Další formou, jak podpořit v kraji dostupnost potřebných vysoce kvalifikovaných odborníků je podpora stávajících pracovníků místních firem. Podobně jako u studentů by kraj věnoval „stipendium“ pro vybrané pracovníky místních firem, kteří v souvislosti s (plánovaným) posunem na kvalifikovanější pozice v rámci firmy potřebují doplnit VŠ vzdělání. Konkrétní nástroje (forma podpory – motivace) bude potupně rozvíjena podle ohlasu, zkušeností z pilotní aktivity a růstu zapojení místních firem. Důležité je u této podpory stanovit jasné podmínky vyplacení podpory, stejně jako postup při jejich nesplnění (např. nedodržení doby zaměstnání ve firmě z vlastních, osobních důvodů apod.). Zvážit je třeba také selektivní zaměření a to zejména


40


z hlediska velikosti firmy, ekonomické situace firmy. Doporučujeme také přihlédnout k oborovém zaměření. Navrhované nástroje je ale třeba doplnit dalšími aktivitami obecnějšího charakteru, které již nejsou vázány přímo na firmy, které jsou ale nutnou podmínkou dosažení definovaných cílů. Jedná se o aktivity zaměřené na posilování kvality vzdělávací sítě v Karlovarském kraji tak, jak jsou definovány specifickými cíly druhého pilíře SRKKK. (II) Specializované služby pro podniky v kraji (poskytované například VTP / PI) Vznik podnikatelského inkubátoru a vědecko-technického parku jsou aktivitami, které byly navrženy v prvním pilíři SRKKK jako základ regionální inovační infrastruktury v Karlovarském kraji a v současnosti jsou krajem připravovány k realizaci. Jedním z cílů průzkumu bylo proto ověřit poptávku po tomto typu podpory a konkrétních službách a aktivitách, které by mělo tyto instituce realizovat. Průzkum potvrdil, že v kraji zatím chybí systém regionální infrastruktury (fyzické podmínky a související služby) podporující vznik a rozvoj nových inovačních firem a zavádění inovací a realizaci VaV v existujících firmách a že firmy po tomto typu infrastruktury volají. Na základě průzkumu navrhujeme zaměřit VTP a PI na následující typy služeb:  Sdílení specializovaných zařízení / laboratoře / testovacího centra pro potřeby místních firem ve vybraném oboru (oborech) Několik firem (7) v průzkumu vyslovilo potřebu využívat specializované technické a technologické služby, zařízení, testování apod., které zatím nejsou dostupné v kraji, které jsou ale důležité pro rozvoj jejich produktů. Jedna z firem dokonce v průzkumu zmínila možnost umístění vlastního speciálního zařízení ve VTP, a to z důvodu nízkého vlastního využití. Ve VTP by mohlo sloužit i dalším firmám, které jinak k němu nemají přístup. Zřízení a využívání takovéhoto typu zařízení je však podmíněno dostatečnou poptávkou a stejnými požadavky, tedy možností pořídit do určité míry univerzální technologii/e, která/é by sloužila/y širšímu okruhu firem. Pro tento nástroj proto jednoznačně doporučujeme detailněji ověřit poptávku firem po těchto specifických zařízení, a to i společně s univerzitami, které se mají na plánovaném VTP podílet a na základě této diskuze rozhodnout o přesném zaměření tohoto nástroje.  Systém podpory rozvoje strategických kompetencí místních firem Z provedených rozhovorů vyplývá, že „přední“ firmy v kraji mají relativně rozvinuté technické kompetence (konstrukce, výroba, některé i vývoj), avšak za svou konkurencí zaostávají v oblasti tzv. netechnických kompetencí (zejm. aktivní marketing, řízení inovací, obchod a vyhledávání nových příležitostí, trhů a zákazníků a to zejména v oblastech mimo dosavadní působení ad.). Navrhujeme proto vytvořit systém služeb umožňujících rozvoj těchto kompetencí v místních firmách. Podpůrný systém by zahrnoval tři provázané aktivity: (i)

firemní koučing (funkce nezávislého konzultanta – zkušeného mezinárodního specialisty v oblasti zájmu dané firmy),

(ii)

speciální „inspirační“ školení (vzdělávání) pro manažery – „Podnikatelská a inovační akademie“ a

(iii)

zprostředkování (u malých firem vč. dotace na) zavedení potřebných změn ve firmě ze strany renomované poradenské firmy.

Role „firemního kouče“ spočívá v provedení firmy celým schématem nebo částí dle potřeb firmy – (i) po poznání konkrétního problému firmy motivuje k účasti a pomáhá vybrat speciální (inspirační) školení, (ii) poskytuje osobní poradenství managementu zúčastněné firmy, (iii) pomáhá vybrat firmu, která provede zavedení systému / potřebných změn přímo ve firmě, dozoruje výkon její činnosti. Tento © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

41


člověk by mohl být najatý přímo poskytovatelem podpory (po zvážení míry kofinancování placen z prostředků speciálního systémového projektu). Jeho výběr by měl být konzultován s manažery firem zúčastněných v tomto podpůrném systému. Vedle motivace, doplnění a rozvedení získaných informací by jeho role spočívala také v pomoci managementu zúčastněné firmy v průběhu implementace změn vnitrofiremních procesů. Nezbytnou podmínkou fungování navrhovaných nástrojů je jejich aktivní propagace – řada firem nemá v tento typ služeb důvěru, navíc v průběhu řady rozhovorů si firmy příliš nedokázaly představit, „jak by jim specializované školení mohlo v současnosti pomoci“. V případě vzdělávacích / školících aktivit je důležitou podmínkou jak aktivní vyhledání a oslovení klientů a identifikace jejich konkrétních potřeb (může být provedeno i prostřednictvím „kouče“), tak specializace školení (školících cyklů) podle vybraných oborů. Naše průzkumy ukazují, že potřeby firem se významně liší podle zaměření jejich aktivit. Proto, aby byla podpora účinná, je potřeba ji v podstatě ušít na míru konkrétnímu okruhu firem, resp. konkrétnímu oboru. Ty ale nemohou být ve většině případů vymezeny pouze podle stávající hrubé klasifikace (např. strojírenství, textilní průmysl) ale i podle pozice produktů v hodnotovém řetězci (tj. například výroba strojů pro energetiku, výroba ocelových konstrukcí a velkých strojních dílů apod.)..  Podpora spolupráce firem a VŠ Řada firem v Karlovarském kraji jen obtížně hledá vhodné partnery pro své inovační a vývojové aktivity, hůře jsou na tom především ty, které s těmito aktivitami teprve začínají. Dalším nástrojem by proto měla být podpora zprostředkování spolupráce / kontaktů (pro firmy ve VTP i mimo) – kraj či VTP by měl být schopen podle potřeb firem zajistit kontakt na potřebné „odborníky“, které firmy potřebují. Může se jednat o kontakty na VŠ, výzkumné instituce, další firmy, které mohou pomoci rozvinout / vyřešit konkrétní problém či poradenské společnosti nabízející služby, které sám VTP nenabízí, ale firmy je ke svému rozvoji potřebují. VTP (KARP) by kromě zprostředkování kontaktu představoval také určitou záruku za kvalitní službu – nižší využívání poradenských (obchodních) služeb firmami často pramení i z jejich nedůvěry k získané kvalitě. Box 7: Inovační vouchery Jedním z nástrojů, jak poměrně jednoduše stimulovat spolupráci mezi firmami a výzkumem jsou tzv. inovační vouchery, zjednodušeně jde o poukázky pro firmy na provedení výzkumných služeb od vybraných vysokých škol nebo výzkumných institucí. Příjemcem podpory nejsou v tomto případě přímo firmy, ale právě VŠ a výzkumné ústavy, které pro firmy realizují dohodnuté služby / aktivity. Firmy sice přicházejí se svými návrhy a získávají na základě nich dané poukázky, finálním příjemcem podpory je ale VŠ / ústav VaV. Hlavní předností tohoto nástroje je jeho jednoduchost a minimální administrativní zátěž jak pro firmy, tak pro vysoké školy či výzkumné instituce. Cílem je iniciovat širší spolupráci mezi VŠ / výzkumnými ústavy a firmami právě díky dostupnosti „jednoduchých“ financí. Firmy jsou dnes ke spolupráci s akademickými institucemi stále skeptické a tato jednoduchá forma může být pro ně svým způsobem „bezrizikovou“ zkouškou spolupráce, která se, pokud se podaří, může rozvinout do užší a dlouhodobější vazby. Další charakteristikou inovačních voucherů je relativně omezená částka, kterou mohou firmy, resp. akademické instituce touto formou získat – důvodem je skutečnost, že při výběru se neověřuje „kvalita“ daných aktivit, pouze to, že se musí jednat o aktivity ze sféry VaV realizované na akademických institucích (výzva zaměřená na toto opatření by měla obsahovat specifický výčet aktivit, kterých se podpora může týkat, resp. jejich definici – mělo by jít například o testování a měření, přístup ke specializovanému zařízení, vývoj produktu / procesu, technologický/inovační audit apod.). Obvykle se jedná o prostředky v řádů stovek tisíc až jednotek milionů (např. 200 000 – 1 000 000 Kč). Díky takto omezené výši dotace je podpora směřována prioritně na MSP, nicméně formálně nemusí být podpora takto omezena, může se týkat podnikatelských subjektů obecně. Tato jednoduchá © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

42


podpora spolupráce VŠ a firem (malé ale rychlé a jednoduché peníze) může pomoci nastartovat „sofistikovanější“ aktivity v kraji také skrze určitý demonstrační efekt.  Technologický scouting Řada firem v kraji cítí potřebu diversifikace svých aktivit, resp. zahájení vlastních aktivit mimo zakázkovou výrobu – využití existujícího know-how i v jiné oblasti tak, aby získaly větší prostor pro dobu jakou je například současná ekonomická krize. Zároveň většina firem neví, jakým směrem by se mohla vydat – vlastní výrobní program je samozřejmě náročný a také poměrně rizikový, firmy tedy raději zůstávají u stávajících aktivit a spoléhají se navrácení předchozích úrovní poptávky. Firmám by v této fázi pomohl tzv. „technology scouting“ – podpora společnosti při hledání informací o dostupných inovacích a technologiích pro řešení konkrétních technických potřeb, srovnávací analýzy k vyhodnocení potenciálu či získání povědomí o podobných technologiích již používaných a využívaných v jiných zemích a / nebo společnostech apod. a na základě toho pomoci firmě nalézt aplikaci vlastního know-how na uspokojení identifikovaných nových potřeb na trhu. Svým způsobem se jedná o podmnožinu předchozího nástroje, kdy jsou firmám zprostředkovány kontakty na potřebné odborníky / specializovaná pracoviště.  Specializované poradenství pro začínající podniky PI Cílem plánovaného podnikatelského inkubátoru je vytvořit v kraji příznivější podmínky pro vznik nových technologických a inovativních firem. Potřeby začínajících firem se liší od těch již existujících, často i díky jen minimální nebo žádné zkušenosti s podnikáním. V rámci podnikatelského inkubátoru je proto třeba vytvořit i specifickou nabídku služeb pro začínající firmy – především možnost konzultace svého podnikatelského plánu, pomoci zorientování se v praktické aplikaci účetní, daňové a jiné legislativy související se zahájením a rozvojem daného podnikatelského záměru, pomoci v přístupu k vnějším zdrojům ad. Tato služba by měla být nabídnuta především podnikatelům, kteří projeví zájem o umístění v PI. Podnikatelský plán by měl být totiž zároveň podmínkou vstupu, pro začínající podnikatele však může být bariérou.  Podpora exportu / hledání nových trhů Navštívené firmy Karlovarského kraje cítí v současnosti potřebu hledat nové zákazníky a pronikat na nové, zahraniční trhy. Potřeba aktivního vyhledávání nových trhů a rozvoje obchodních sítí se týká zejména rozvíjejících se MSP, nicméně i některé větší firmy přiznávají značné rezervy v této oblasti. Konkrétní náplň agendy by měli podrobněji definovat zkušení specialisté. Dle získaných informací z průzkumu by však mělo jít o aktivity v následujících oblastech: 

Podpora poptávky po specializovaných službách zaměřených na průzkum nových trhů, vyhledávání zákazníků a rozvoj exportu, například i formou spolupráce s odborníky na určité trhy / oblasti a nabídkou jejich služeb místním firmám, které by na tyto trhy chtěly směřovat.



Vyhledávání zdrojů a zprostředkování zajištění úzce specializovaných obchodně– informačních misí (i) do světových znalostní center v daném (sub)oboru a / nebo (ii) nové nebo významné exportní trhy

(III) Podpora podnikavosti a šíření inovační kultury V rámci této oblasti navrhujeme dvě pilotní (iniciační) aktivity, které mohou být realizovány v relativně krátkém čase a přispět tak k posílení důvěry k aktivitám kraje. Zároveň to jsou aktivity, které by měly přispívat ke změně podnikatelského prostředí v kraji směrem k vyšší podnikavosti a motivaci k růstu a rozvoji. Z tohoto důvodu je zásadním aspektem nástrojů jejich správné marketingové uchopení. Navrhované nástroje úzce navazují také na SRKKK a její první pilíř podporující zvýšení povědomí o potřebě inovací, výzkumu a vývoje pro urychlení růstu firem pod jednotnou značkou „Karlovarský © 2010. Berman Group pro Karlovarský kraj.

43


inovační svět“. Realizovaný průzkum potřebu těchto aktivit jednoznačně potvrdil. Konkrétně doporučujeme realizovat tyto dvě aktivity:  Krajská soutěž o inovační firmu roku První možností je soutěž o inovační firmu roku, obdoba národní soutěže o firmu roku na národní úrovni, s důrazem ale na technologický a inovační charakter firmy a jejích aktivit, produktů. Soutěž by měla být určena přednostně MSP (do 250 zaměstnanců) a vhodné by bylo, pokud by se z ní stala každoročně se opakující aktivita. Takto může být využita i jako průzkum oblasti zakládání firem v Karlovarském kraji (společně i se soutěží o podnikatelský záměr). Vítěz soutěže by měl získat cenu, to by mohla být například účast na Inovační akademii pořádané Jihomoravským inovačním centrem, která by mohla přispět k dalšímu rozvoji firmy. Či jiné podobné služby, které by nabízel Karlovarský kraj.  Krajská soutěž o podnikatelský záměr roku Druhou možností je obdobná soutěž pro „nepodnikatele“ (osoby s trvalým bydlištěm v kraji, kteří zatím nepodnikají, nebo podnikají max. do dvou let), kteří by soutěžili o podnikatelský záměr roku. Cenou by mohla být malá finanční odměna, možnost využití služeb VTP / PI v oblasti konzultace podnikatelského plánu praxe v v místní inovační firmě, pokud by se toto podařilo domluvit. Také cílem tohoto nástroje je zvýšit v kraji motivaci po uplatnění zajímavých nápadů a zároveň hledat další potenciální „zákazníky“ pro plánované služby kraje. (IV) Další nástroje podpory  Poradenství v oblasti dotací ze SF EU a dalších dotačních programů Naprostá většina firem vyslovila zájem o podporu při získávání dotací z veřejných programů, v současnosti především programů EU. Zejména se jedná o monitoring výzev a informování firem o možnostech podpory a následné zajištění potřebné projektové dokumentace přesných informací o všech podmínkách dotace při jejich zájmu o získání této podpory. Zásadním obsahem této služby jsou pro firmy aktuální informace od Řídících orgánů jednotlivých programů (resp. jejich správců v případě programů mimo SF, například programů VaVaI) a odbornost a profesionalita pracovníků nabízejících tyto služby. Dosavadní zkušenost firem je spíše taková, že „poskytují pouze informace běžně dostupné, které si navíc dokážeme rychleji najít samy.“ Důležitý je také pro-aktivní přístup – vyhledávání příležitostí v oblasti veřejných rozvojových programů a jejich aktivní nabídka (oslovování) vhodných zájemců z řad firem. K tomu by měla kraji, resp. subjektu, který bude tuto službu zajišťovat pomoci intenzivnější komunikace s firmami v regionu, která je naším obecným doporučením. V žádném případě by se ale nemělo jednat o služby dostupné v této oblasti běžně na trhu, tj. detailní příprava žádosti a všech podkladů k ní potřebných. Tuto aktivitu by si měly firmy zajistit vlastními silami, či s využitím služeb některého ze subjektů na trhu.  Užší spolupráce firem a kraje – oborová setkání, konference, workshopy V průzkumu byla zaznamenána velká skepse k možné užší spolupráci mezi firmami v kraji, i přesto se některé z nich vyslovily pozitivně k tomu, pokud by tato spolupráce byla nějakým způsobem organizována ze strany kraje a týkala se aktivit, ve kterých si firmy přímo nekonkurují (např. hledání nových zákazníků). Firmy především cítí možnost spolupráce na řešení společných problémů (například vzdělávání nových pracovníků, potřeba využívat specializované technologie na testování apod.). Iniciace spolupráce musí být tedy založena především na těchto tématech (řešení konkrétních problémů) a neměla by být vázána na formální (často umělé) uskupení typu klastrů. Vůči těm jsou firmy skeptické až averzní.


44


Možností je realizace úzce (tématicky i oborově) zaměřených akcí, které zároveň budou sloužit k posilování komunikace mezi krajem a firmami a dalšími subjekty, které se těchto akcí, podle jejich zaměření, zúčastní. Vzhledem k identifikovaným bariérám rozvoje místních firem se v tomto ohledu nabízejí především střední a vysoké školy, s kterými by firmy rády navázaly chybějící kontakty. Zásadní podmínkou úspěchu těchto akcí je však to, aby neskončily pouze u samotného setkání, ale byly navázány na konkrétní a jasné následné aktivity. Firmy se již zúčastnily celé řady těchto akcí, bohužel zatím bez výsledku. Jejich ochota spolupráce se proto s každou další „schůzkou a povídáním si“ snižuje. Firmy samozřejmě rozumí, že například změna ve spolupráci se školami a příprava kvalitnější absolventů se neodehraje ze dne na den. Potřebují však vidět, že to, co bylo projednáno a dohodnuto na dané schůzce, se opravdu začíná realizovat, jasnými, konkrétními aktivïtami.  Dopravní obslužnost Řada firem v průzkumu uvedla také potřebu kvalitnějšího spojení regionu se svým okolím – především Prahou, ale také sousedním Německem. Dále několik firem upozornilo na špatnou dopravní dostupnost některých menších měst a obcí v regionu a nesystematické plánování veřejné dopravy v kraji, které omezuje i jejich možnost hledat nové pracovníky ve vzdálenějších oblastech kraje. Dopravní dostupnost je důležitým faktorem rozvoje ekonomiky, nicméně není tím, který sám o sobě rozvoj nastartuje. Navíc, z hlediska mezi-regionálního spojení je zřejmé, že není v možnostech krajské ani místní samosprávy tohoto cíle dosáhnout. Možnost řešení se nabízí v lepší a efektivnějším řešení regionální veřejné dopravy, důležitá je však otázka, zda se jedná rozsáhlejší problém, nebo zda dostupné spoje, lokality zastávek apod. nevyhovují pouze potřebám určité konkrétní firmy, či několika firem v okolí. V druhém případě nelze určitě hovořit o aktivitě zásadní pro plánované nástroje kraje na podporu ekonomického rozvoje.  Jasná strategie spolupráce v oblasti cestovního ruchu a lázeňství Jednou ze slabých stránek rozvoje cestovního ruchu a lázeňství je chybějící jasná a ucelená strategie podpory těchto aktivit a také roztříštěnost těch aktivit, které se realizují aktuálně. Cestovní ruch i lázeňství jsou v Karlovarském kraji unikátní, a proto v této zprávě navrhujeme doporučení i pro tuto oblast. navíc i této oblasti se v současnosti týkají inovační a vývojové aktivity, ač jiným způsobem než například ve zpracovatelském průmyslu. Navíc, navštívená lázeňská centra potvrzují, že jejich hlavním cílem je nalézat nová inovativní řešení pro jejich aktivity a prostřednictvím nich se snažit lákat i nové zákazníky. Zatím se jim však například nedaří lákat dostatečný podíl zahraničních hostů na delší pobyty, změna jejich preferencí je příliš náročná. Společnou iniciativou podpořenou i aktivitami kraje (resp. KARP) by toho však mohli dosáhnout. Hlavním doporučením pro tuto oblast je: o

stanovit jasnou strategii a vizi kraje a zapojit do ní co nejširší spektrum subjektů, které do této oblasti spadají (tedy sjednotit aktivity a vynakládané síly a zdroje a docílit větší efektivity)

o

na základě společně definovaných cílů připravit kvalitní destinační management a atraktivní produktové balíčky podle současných trendů a poptávky návštěvníků

o

vytvořit v kraji standard návazných služeb souvisejících s cestovním ruchem a za dodržování tohoto standardu nabídnout subjektům určité výhody (například zařazení do centrální krajské databáze a rezervačního systému, možnost prezentace na jednotných stránkách apod.)


45


o

posílit inovační aktivity z lázeňství – posílit spolupráci s univerzitami a tím udržet výhodu a pověst kvalitních léčebných procedur pod dohledem lékařů a odborných terapeutů

V současnosti je více než zřejmé, že lázeňství se nemůže orientovat pouze na tradiční léčebné pobyty. Podle současných trendů je třeba rozvíjet i další oblasti mezi něž patří především (i) wellness a relaxační pobyty, (ii) spojení krásy a zdraví a (iii) podpora služeb o stárnoucí obyvatele (gerontologie). Nutné je ale dodat, že podpora cestovního ruchu a lázeňství si vyžaduje podrobnější průzkum, který by konkrétněji (tak jako tento průzkum identifikoval potřeby firem převážně zpracovatelského průmyslu) identifikoval jednotlivé aktéry, jejich potřeby, ale i možnosti.


46


Přílohy Příloha 1: Vývoj HDP na obyvatele podle krajů Česka (v Kč) Praha

2001 475 750

2003 530 334

2005 608 975

2007 709 125

Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj

213 711 207 727 216 637

238 328 225 621 235 913

268 429 262 632 275 169

322 364 300 158 322 162

Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj

183 083 182 559 201 861

202 270 208 128 204 456

219 627 236 810 244 447

240 901 275 837 279 775

Královéhradecký kraj Pardubický kraj

212 580 193 575

226 640 214 667

255 518 240 245

291 472 290 693

Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj

203 264 213 039 179 067

217 107 234 532 193 844

247 109 265 278 220 972

287 879 318 863 257 069

190 616 179 745

206 803 195 867

235 265 246 825

283 366 286 580

Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Zdroj: Regionální účty – ČSÚ

Příloha 2: Změna podílu zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě v období 2002 2007 7 6 5 p.b.

4 3 2 1 0 -1 MSK

ULK

LBK

PLK

VYS

ZLK

STC

ČR

HKK

KVK

OLK

PAK

JHM

JHC

PHA

Zdroj: Regionální účty 2007 (ČSÚ)

podíl na hrubé přidané hodnotě

Příloha 3: Změna struktury hospodářství Karlovarského kraje mezi lety 2002 - 2007 70

KVK 2002

KVK 2007

ČR 2002

ČR 2007

60 50 40 30 20 10 0 prim ér (A+B)

těžba

zprac. prům ysl

energetika

stavebnictví

služby

Zdroj: Regionální účty – ČSÚ


47


Příloha 4: Reálný roční růst HDP Karlovarského kraje a Česka (v %, předchozí rok = 100), 19962008 Česká republika

10

Karlovarský kraj

8 6 4 2 0 -2 -4 -6 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: ČSÚ – Regionální národní účty za rok 2008


48

Analýza inovačního potenciálu firem Karlovarského kraje

Recommend Documents