ANALÝZA FINANČNÍCH ZDROJŮ SPORTOVNÍHO KLUBU Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA KINEZIOLOGIE

ANALÝZA FINANČNÍCH ZDROJŮ SPORTOVNÍHO KLUBU Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc.

Vypracoval: Bc. Zdeněk Haník Management sportu Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Ostravě dne 13. dubna 2013

podpis

Děkuji doc. PaedDr. Pavlovi Korvasovi, CSc., za odborné vedení mé práce a ing. Tomáši Zedníkovi, za veškeré podnětné připomínky. Děkuji Adéle Zajíčkové a Svatavě Haníkové za pravopisné kontroly.

Obsah Úvod ...................................................................................................... 6  1  Cíle .................................................................................................. 7  2  Teoretická část .............................................................................. 8  2.1 

Sport v moderní době ................................................................................... 8 

2.1.1 

Profesionální sport .................................................................................... 9 

2.2 

Tělesná kultura a sport ............................................................................... 10 

2.3 

Sport a ekonomika ..................................................................................... 12 

2.3.1 

Podpora sportu a pohybové aktivity státem............................................ 14 

2.3.2 

Makroekonomické aspekty ve sportu ..................................................... 17 

2.3.2.1 

Podíl sportu na hrubém domácím produktu (dále HDP) .................... 18 

2.3.2.2 

Vliv sportu na zaměstnanost ............................................................... 20 

2.3.3 

Financování sportu ................................................................................. 21 

2.3.3.1 

Financování sportu z veřejných zdrojů ............................................... 23 

2.3.3.2 

Typologie dotací ................................................................................. 24 

2.3.4  2.4 

Financování sportu ze soukromých zdrojů ............................................. 24  Prostředí sportu v České republice............................................................. 25 

2.4.1 

Neziskové organizace a jejich působení ve sportu ................................. 26 

2.4.1.1 

Neziskové organizace ......................................................................... 26 

2.4.1.2 

Působení neziskových organizací ve sportu ....................................... 29 

2.4.2 

Finanční zdroje sportovních klubů a tělovýchovných jednot ................. 30 

2.4.2.1 

Zdroje z hlavních činností................................................................... 32 

2.4.2.2 

Zdroje financování z doplňkových činností ....................................... 35 

2.4.3 

Podpora sportu v Evropské unii ............................................................. 38 

2.4.4 

Organizování ve sportu........................................................................... 40 

2.4.5 

Organizační struktury sportovních klubů ............................................... 41 

2.4.5.1  2.5 

Organizační struktury občanského sdružení ....................................... 42 

Analýza organizace .................................................................................... 44 

2.5.1 

SWOT analýza ....................................................................................... 45 

2.5.2 

PESTE analýza ....................................................................................... 46 

2.5.3 

Porterův model ....................................................................................... 47 

3  Praktická část .............................................................................. 50  3.1 

Charakteristika podniku ............................................................................. 50 

3.2 

Základní údaje o VK Ostrava..................................................................... 50 

3.3 

Historie volejbalového klubu ..................................................................... 51 

3.4 

Poslání a cíle VK Ostrava .......................................................................... 52 

3.5 

Organizační schéma VK Ostrava ............................................................... 53 

3.6 

Hospodaření klubu ..................................................................................... 54 

3.7 

Zdroje příjmů VK Ostrava ......................................................................... 56 

3.7.1 

Dotace ..................................................................................................... 58 

3.7.2 

Statutární město Ostrava......................................................................... 58 

3.7.3 

Moravskoslezský kraj ............................................................................. 62 

3.7.4 

Český volejbalový svaz (ČVS)............................................................... 63 

3.7.5 

Nadace .................................................................................................... 67 

3.7.6 

Sponzoring.............................................................................................. 68 

3.7.7 

Ostatní zdroje VK Ostrava ..................................................................... 69 

3.7.8 

Finanční zdroje z Evropské unie ............................................................ 70 

3.7.8.1 

Evropské fondy ................................................................................... 71 

3.7.8.2 

VK Ostrava a evropské fondy............................................................. 74 

3.8  3.8.1 

Analýza klubu ............................................................................................ 74  SWOT analýza ....................................................................................... 75 

4  Diskuze ......................................................................................... 77  5  Závěr ............................................................................................ 79  6  Literatura .................................................................................... 80  Resumé…...........................................................................................82

Úvod Vybral jsem si, že budu v této práci analyzovat finanční zdroje sportovního klubu, neboť mi to přijde jako zajímavé téma. Pro sportovní klub je právě oblast získávání financí nejzákladnější věcí pro jeho fungování. Možností pro získání finančních zdrojů existuje mnoho a mým cílem v této práci je zjistit, jak daný klub těchto možností využívá. Za posledních padesát let sport prošel velmi dynamickým vývojem. Sport v dnešní době hodně ovlivňuje prostředí tržní ekonomiky. Preference ekonomiky ve sportu se projevuje především v tvorbě finančních zdrojů, ve změnách systému sportovních aktivit a v rozvoji materiální základny sportu. V dnešní době se i v České republice změnilo vytváření finančních zdrojů, a to hlavně rozšířením jejich počtu a způsobem jejich využívání. Do sportu vstoupila komercionalizace a preference ekonomických zájmů. Bez ekonomické podpory by však sport, v podobě v jaké ho dnes známe, nemohl existovat a rozvíjet se. Sportovní kluby mohou využívat finanční zdroje formou dotací od územních samosprávných celků, od sportovních svazů nebo z Evropských fondů. Dále mohou získat příspěvky z nadací a nadačních fondů. Nejdůležitějším zdrojem ve vrcholovém sportu je sponzoring a naopak ve výkonnostním sportu jsou důležité především členské příspěvky. Sportovní klub získává výnos na výtěžcích ze vstupného na sportovní akce a utkání. Dále klub může vykazovat zisk při hospodaření se svým majetkem, může dostávat dary, může využívat bankovních půjček atd. Pro účel této práce jsem si vybral Volejbalový klub Ostrava. A to jednak z důvodu, že zde působím jako profesionální hráč volejbalu a také z důvodu toho, že prostředí klubu znám a mohl jsem využít znalostí manažera klubu, který mi byl při tvorbě této práce velmi nápomocen, neboť mi poskytnul cenné rady z praxe při získávání finančních prostředků.

6

1

Cíle Hlavním cílem této práce je analyzovat finanční stav sportovního klubu se

zaměřením na získávání financí. Dalším cílem je určit jaké má daný sportovní klub možnosti pro zisk financí a do jaké míry těchto možností využívá.

7

2

Teoretická část

2.1 Sport v moderní době Sport je produktem společnosti, vznikal a vyvíjel se jako sociálně konstruovaný jev v určitém sociálně kulturním prostředí (Sekot, Blahutková, Dvořáková & Sebera, 2004, p. 9). Dle Dovalila (2004, p. 16, 10) se dá doplnit, že historický pohled na sport i jeho současné postavení naznačují jeho závislost na společnosti a lze vystopovat i úzký vztah sportu ke kultuře. Kultura a sport slouží mnohostrannému obohacení člověka i jeho rozvoji, mohou ovlivnit kvalitu života a smysluplnost jeho prožívání. Sféra sportu v životě člověka je obvykle označována jako „nevážná“, na rozdíl od „vážné“, jejímž obsahem jsou činnosti zajišťující existenci jedince, v podstatě práce. „Nevážná“ část života naopak směřuje k osvobození od každodenního tlaku povinností a ke snaze uniknout do „vlastního světa“, v němž každý jedinec může svobodně volit své zájmy, uspokojovat individuální potřeby formou vhodně volených činností. Sport je ve své podstatě, ve filozofickém smyslu, také hrou. Nejdůležitějším znakem sportu jako hry je svoboda, a to svoboda dobrovolné účasti, svoboda rozhodování. Sport jako hra přináší dramatické napětí a jeho řešení, poskytuje hluboký prožitek, ale současně i uspokojení, zklidnění a vyrovnání. Každý kdo se chce zúčastnit, musí dobrovolně dodržovat oficiálně schválená pravidla, určující způsoby jednání účastníků v soutěžních situacích a nepsané sportovní chování – fair play. V moderní podobě je sport provozován přibližně posledních 200 let a obzvlášť v průběhu 20. století se velmi výrazně změnil (Dovalil, 2004, p. 9). Sport je v dnešní době fenomén rozšířený po celém světě a napříč všemi věkovými kategoriemi. Má mnoho podob a může být vším možným – zábavou i zaměstnáním, přináší potěšení i uspokojení, peníze i slávu, umožňuje vyniknutí i velká zklamání. Se sportem je spojen i rozsáhlý průmysl, četné instituce, lokální i velké akce (Svoboda, 2003, p. 11). Sport je také v dnešní době neoddělitelnou součátí života společnosti, jeho význam vysoce oceňují mezinárodní politické a kulturní instituce (např. UNESCO, OSN), veřejně jej podporují vlády většiny států, uznávají jej i významní politici, vědci a další významné osobnosti mnoha oborů lidské činnosti. Takové postavení a celosvětové uznání sportu je výsledkem

8

historického vývoje člověka a společnosti. V současné době se sport chápe jako složitý, vnitřně strukturovaný společenský jev, který se podílí na cílevědomé kultivaci člověka a společnosti, a přitom uspokojuje bytostné potřeby rozvíjet tělesné, duchovní, morální a sociální aspekty osobnosti člověka, jež odpovídají nejen jejich individuálním zájmům, ale také zájmům společenským (Dovalil, 2004, p. 9). Také je sport svým humanistickým posláním blízký lidem všech ras, náboženství, ideologií sociálního postavení a stal se dokonce jistým sjednocujícím činitelem (Dovalil, 2005, p. 7). Dovalil (2004, p. 14) poukazuje na nejdůležitější filozofické znaky sportu: sport je hrou moderní doby, je svobodnou činností, nicméně časově a prostorově vymezenou, nabízí různorodé prožitky, poskytuje možnost seberealizace a sociálního kontaktu, předpokládá a vyžaduje fair play.

2.1.1

Profesionální sport Určité náznaky profesionálního sportu se začínají objevovat již ve

středověku. Lidové zábavy, kterými byli například zápasy dvojic a později souboje v šermu holemi, začínají být organizované a začíná se na ně vybírat vstupné. Z takto získaných peněz byly odměňovány výkony sportovců a nakonec se začalo organizovat i sázení na vítěze (Dovalil, 2004, p. 13). Svět sportu se v průběhu 20. století výrazně změnil. Nejvýraznější změnou je vznik otevřeného profesionalismu, v němž je sportovní činnost zaměstnáním. Sport je sportem především tehdy, když umožňuje srovnání a to se neobejde bez organizace a institucí klubů, asociací, apod. Aktivní sportovní činnost přitahuje také pozornost diváků, čímž se vytváří předpoklady pro sdružování příznivců sportu čili pasivních zájemců o sport, a to dále rozšiřuje společenský charakter sportu (Svoboda, 2003, p. 11). Dovalil (2004, p. 16) uvádí, že profesionální sport úzce navazuje na sport vrcholový, což je nejvyšší výkonnostní úroveň ve sportu. Profesionální sport poskytuje zábavu pro nejširší veřejnost, velmi často zprostředkovanou televizními přenosy a popularizovanou všemi druhy médií. Vytváří zvláštní organizace, jejichž činnost směřuje k podnikání a zisku a k dosažení svých cílů využívá všech prostředků a metod tržní ekonomiky, mezi nimiž nejvýraznější místo zaujímá reklama. Profesionální sport se zaměřuje

9

především na nejpopulárnější sporty nebo na sporty se silným ekonomickým zázemím. Hobza & Rektořík (2006, p. 35) poukazují na to, že v Evropské unii je profesionálem

ten

sportovec,

kterého

lze

zařadit

jako

zaměstnance.

Zaměstnancem v tomto smyslu je ten, kdo poskytuje pro druhé podle jejich příkazu výkony, za které jako protislužbu obdrží odměnu. Do sportu se prosadily téměř výlučným zdůrazněním rovnice peníze = výkon = úspěch (a ten zase přináší peníze). Nejvýraznější sféra sportu, kde problémy vlivu na osobnost sportovce zaslouží plnou pozornost, je i z našeho hlediska nesporně sport profesionální, elitní či komerční. Ve společnostech založených na výkonu je zcela legitimní prosazovat úsilí o nejlepší výkon a vítězství, což si jako hlavní cíl klade i sport (Svoboda, 2003, p. 17). Dále Svoboda (2003, p. 18) uvádí, že je logické, že komerční sport se v mnohém liší od amatérského sportu a domnívá se, že jde o podnikání s vlastním tělem, které může být někdy i velmi riskantní.

2.2 Tělesná kultura a sport Donedávna platila v české odborné terminologii jistá konvence, která rozlišovala tělesnou výchovu, pohybovou rekreaci a sport (Dovalil, 2005, p. 7). Tyto tři oblasti jsou zároveň chápány jako základní subsystémy tělesné kultury. Definice pojmu „tělesná kultura“ vychází z kinantropologie, kde vědecký základ této oblasti považuje tělesnou kultura za část kultury celého kulturního dědictví národa (Hobza & Rektořík 2006, p. 9). Durdová (2002, p. 36) uvádí, že sport je považován za složku tělesné kultury a tělesná kultura je součástí obecné kultury a dále uvádí, že lze obecně kulturu chápat jako souhrn sociálně přijatých materiálních a nemateriálních, minulých i současných výsledků lidské činnosti, přijímaných jednou generací a předávaných generacím dalším formou kulturního dědictví. Tělesná kultura je souhrnem a tvorbou norem a hodnot v oblasti pohybové činnosti lidského těla, v oblasti upevňování zdraví a tělesného a pohybového zdokonalování. Hodáň (1997, p. 34) uvádí, že z rozsahu celé struktury tělesné kultury, z obsahu jejích jednotlivých oblastí zcela zaměřených na zvyšování úrovně člověka jako základní jednotky společnosti a společenských 10

vztahů vyplývá charakteristika tělesné kultury: „Tělesná kultura je sociokulturní systém, který jako výsledek činnosti, tvorby hodnot, vztahů a norem zabezpečuje specifickými tělocvičnými prostředky uspokojování zvláštních biologických a sociálních potřeb člověka v oblasti fyzického a z něj vycházejícího psychického a sociálního rozvoje s cílem jeho socializace a kultivace. Je součástí kultury a kulturního dědictví národa. Objektem jejího působení je kulturní a společenský člověk jako plnohodnotný člen společnosti“. Durdová (2002, p. 37) nabízí popis jednotlivých složek tělesné kultury: -

Sport je zaměřen na dosažení vysoké výkonnosti ve zvolené sportovní specializaci a uplatnění v soutěžích. Podle výkonnostní úrovně se dále sport dělí na rekreační, výkonnostní a vrcholový.

-

Tělesná výchova je součástí tělesné kultury i současného výchovného systému a vzdělání. Je zaměřena na všestranný rozvoj osobnosti prostřednictvím tělesných cvičení, na tělocvičné vzdělávání a na utváření trvalého zájmu o tělesnou kulturu.

-

Pohybová rekreace je jak součástí tělesné kultury, tak vychází z principu rekreace. Je zaměřena na obnovu a rozvoj tělesných sil, na udržení tělesné a duševní kondice, poskytuje osvěžení, zábavu i aktivní odpočinek prostřednictvím zájmové pohybové činnosti. Hobza & Rektořík (2006, p. 9) oblast sportu podrobněji charakterizují jako

rekreačně fyzickou aktivitu tvořící složku volného času a životního stylu ve vrcholové podobě, prováděnou i jako profesi. Sport plní funkce zdravotní i relaxační, zahrnuje momenty soutěživosti, výkonu, regulované ventilace agrese, příslušnost ke skupině. Dále uvádějí, že je také charakterizován jako pohybová činnost soutěžního charakteru, prováděna podle určitých pravidel. Pro oblast tělesné výchovy autoři poukazují na to, že tělocvičný výkon není hlavním cílem, nýbrž prostředkem. Oblast pohybové rekreace definují jako činnost, která umožňuje kultivaci tvořivých sil člověka, a která má také velký vliv na intelektuální, tělesný a sociální rozvoj osobnosti. Jde tedy o činorodý a rozvíjející se koncept využití volného času, o harmonické utváření osobnosti, o její rozvoj v somatické, psychické i psychosociální oblasti.

11

Ve světě se používá pojem sport jako identický k tělesné kultuře (například

anglo-americké

pojetí),

naopak

ve

Skandinávii

a

bývalém

socialistickém bloku se používá jako širší pojem tělesná kultura (Novotný, 2011, p. 19). Dovalil (2005, p. 7) uvádí, že se Česká republika připojila k Evropské chartě sportu, což je významný dokument posledního období. Podle ní je sport chápan jako „všechny formy tělesné činnosti, které – ať již prostřednictvím organizované účasti, či nikoli – si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.“

2.3 Sport a ekonomika Sport je s ekonomikou propojen mnoha přímými a nepřímými vztahy. Ty působí obousměrně tak, že ekonomika vytváří příznivé podmínky pro rozvoj sportu a sport naopak svým působením na člověka napomáhá rozvoji národního hospodářství (Dovalil, 2004, p. 17). Sport jako moderní společenský fenomén se ve světě začal prosazovat na konci 19. století. V té době se provozoval na amatérské úrovni. Přestal být výsadou aristokracie a začal se rozšiřovat do širokých vrstev obyvatelstva a ekonomicky byl poměrně nenáročný jak na lidské, tak na ekonomické zdroje. Radikální proměna nastává až ve druhé polovině 20. století (Novotný, 2011, p. 13). V současné době přerostl sport ve svébytné národohospodářské odvětví, které nabízí služby sportovního charakteru, které samo produkuje ekonomické hodnoty, a které vyžaduje výrobu specifických prostředků a staveb (Synek, 2002, p. 402). Do klasického olympijského chápání sportu, za který je považován ideál kalokagathie rozvinutý Coubertinem jako „…cílevědomý rozvoj osobnosti, kultivovaný v harmonii jeho fyzických, duchovních, morálních a společenských sil…“ (Dovalil, 2004, p. 22), jemuž se oprávněně připisuje výrazný humanistický smysl, pronikají vlivy tržní ekonomiky. Komercionalizace a uplatňování přístupů ekonomiky při řešení praktických problémů a teoretických otázek bez ohledu na specifika sportu a souvislosti často zasahuje do samotné podstaty sportu a ovlivňuje jeho poslání.

12

V důsledku těchto vlivů vzniká mylný dojem, že výkonnostní růst sportovců je především finanční záležitostí. Sport výrazně ovlivňuje prostředí tržní ekonomiky, jejíž principy se i zde zvýrazňují a pronikají až do odborných otázek tréninkové a soutěžní praxe. Tyto vlivy pramení z globalizačních tendencí, které se uplatňují v celosvětovém měřítku ve všech sférách života společnosti, a týkají se tudíž zcela zákonitě i sportu. Preference ekonomiky ve sportu se projevuje v tvorbě finančních prostředků, v rozvoji materiální základny sportu a ve změnách systému sportovních aktivit (Dovalil, 2005, p. 7). Ekonomický význam sportu může být prokázán mnohými způsoby. Některé oblasti, jež reálně ovlivňují národní hospodářství jednotlivých zemí, lze ukázat na příkladech podílu sportu na HDP, pořadí sportu mezi odvětvími, zaměstnaností, kterou vyvolává, počtem sportovních organizací, počtem aktivních sportujících, výdaji domácnosti na sportovní produkty a služby, výdaji státního rozpočtu na sport atd. (Hobza & Rektořík, 2006, p. 12). V současné době se značně změnilo vytváření finančních zdrojů, rozšířil se jejich počet a došlo ke změnám v jejich využívání. Oproti dřívějšímu stavu financování sportovními organizacemi a státními orgány se nově otevřel prostor pro účast podnikatelských subjektů a sponzorů. Popularita sportu je využívána různými firmami k reklamní činnosti, především prostřednictvím televizního vysílání, ale také reklamních akcí přímo na sportovištích. Podnikatelská činnost se zaměřuje na výrobu sportovního zboží a služby sportovního charakteru (Dovalil, 2005, p. 8). Marketing se svými nástroji se začíná v oblasti sportu výrazně uplatňovat a obchodní společnosti i neziskové organizace si začínají uvědomovat, že zákazníci mohou velmi výrazně přispět k pozitivnímu rozvoji jejich sportovní organizace či obchodní organizace ve sportu (Čáslavová, 2009, p. 97). S výše uvedenými fakty souvisí i vstupování komercionalizace do sportu a preference ekonomických zájmů. Skutečnost, že s vývojem do sportu pronikly peníze, je třeba brát na vědomí, přičemž to nemusí být ve sportu na závadu. Bez ekonomické podpory by sport dnes nemohl existovat a rozvíjet se, avšak mnohé symptomy ukazují, že značné finanční prostředky, které jsou ve sportu jako celku

13

k dispozici, bývají rozdělovány nerovnoměrně, nepřehledně a spojují se s přímým či nepřímým prospěchem těch, kteří je poskytují nebo se na nich podílejí (Dovalil, 2005, p. 8). Svoboda (2003, p. 18) poukazuje na pozitivní a negativní aspekty komerčního sportu. Mezi ty pozitivní patří především to, že sportovní soutěže nejlepších vždy patřily k představením, která se těšila velkému zájmu diváků, a díky televizi tento zájem velice vzrostl. To hlavně tím že se v průběhu soutěží objevila možnost inzerce všeho druhu, a to vedlo k expanzi sportu, neboť podnikatelé se naučili těchto možností využívat. Příznivý vliv rozvoje sportu patří i do sféry sportovního průmyslu. Dále se uvádí, že peníze, které plynou do sportu, přispívají k dalším zlepšením, jako např. lepší lékařská péče a pojištění, zlepšení veškerého sportovního vybavení a zařízení, snaha pomocí vědy poznat základy sportovního výkonu, prosadit i promyšlený životní způsob vedoucí k prodloužení sportovní dráhy a k bohatému a řádnému rodinnému životu. Mezi negativní aspekty podle Svobody patří důsledky změn, které jsou spojeny s přílivem peněz do sportu. Jako hlavní negativum uvádí změnu uznávaných hodnot, např. převedení odpovědnosti za dodržování pravidel na rozhodčího zbavuje sportovce své vlastní zodpovědnosti. Je tu prakticky dováděn do důsledku princip filosofie vítězství za každou cenu. To znamená nejen ztrátu významnosti fair play, ale i devalvaci chování sportovců a následně všech dalších osob se sportem jakkoliv spojených.

2.3.1

Podpora sportu a pohybové aktivity státem Sport zaujímá významné místo ve veřejném sektoru díky své výchovné

funkci. Sport a tělovýchova jsou v České republice významně podporovány z veřejných financí. Ve sportu působí externality pozitivně i negativně současně a navozují multiplikační ekonomické procesy, kterými je především sport specifický (Novotný, 2011, p. 35). Dohnal & Hobza (2007, p. 39) tvrdí, že pohybová aktivita je pro jedince dobrým prostředkem prevence nemocí a pro společnost je navíc ekonomicky výhodná. Je to společensky efektivní metoda, jež zlepšuje zdraví celé populace. Otázkou je, zdali by měl stát financovat, respektive 14

investovat do podpory sportu, respektive pohybové aktivity a kolik procent ze státního rozpočtu by mělo být alokováno do této oblasti. Částečné odpovědi na tyto otázky uvádí Malý (1998, p. 17-18), jež uvádí řešení alokačního problému ve zdravotnictví, zejména stanovení míry rozsahu a způsobu ekonomické účasti státu jako reprezentanta veřejnosti na poskytování a financování zdravotní péče. Problematika je zde uváděna pro oblast zdravotnictví, ale podobně by se to také dalo aplikovat na prostředí sportu. Dle Malého (1998, p. 17-18) se tedy dají definovat tři způsoby ekonomické účasti státu na poskytování a financování zdravotní péče: 1. Klasický ekonomický způsob – za žádoucí efekt je v tomto případě pokládána obecná ekonomická kategorie subjektivního užitku, již sice neumíme měřit, ale věříme, že v podmínkách konkurenčního trhu platí rovnost mezi mezním užitkem a cenou. Tento přístup je aplikovatelný na všechny úrovně rozhodování o alokaci zdrojů. 2. Zdravotně-politický způsob – vychází z poslání odvětví zdravotnictví, které má za úkol poskytování zdravotní péče a pozitivní působení na zdravotní stav jedinců i celé společnosti. Efekty, které tu stojí proti nákladům, jsou definovány zlepšováním zdraví. 3. Mocensko-politický způsob – žádoucím efektem je v zásadě „dobře vládnout“, respektive udržovat rozličné zájmové skupiny a subjekty, které hrají důležité role v systému, víceméně spokojené. Pro reálné možnosti dosažení optimální alokace má právě toto definování efektů klíčový význam, i přesto, že tato formulace se může zdát poněkud cynická. Hobza & Rektořík (2006, p. 17) ve své publikaci píší, že charakter některých činností ve sportu způsobuje, že finanční prostředky z veřejných rozpočtů směřují k institucím, které je využívají proto, že jde o statky a služby, které nejsou produkovány trhem, nebo jsou trhem produkovány v malé míře. Dále tvrdí, že ve sportu existují vedle sebe obě formy financování provozu a rozvoje, a to jak ziskovým tak neziskovým sektorem. Podíl ziskového sektoru je sice menší, ale zvyšuje se jeho ekonomická váha měřená podílem na celkové produkci HDP.

15

Komercionalizace sportu tomuto trendu velmi výrazně napomáhá. Novotný (2011, p. 34) uvádí, že vztah ziskové a neziskové části subjektů sportu je komplementární, což znamená, že se vzájemně doplňují a vzájemně se také podmiňují. Podle Novotného (2011, p. 31) nastupuje veřejný sektor tam, kde selhávají klasické tržní mechanizmy zabezpečující efektivní alokaci zdrojů a dále uvádí, že klasické tržní regulace funguje za předpokladu, že: -

neexistují kolektivní statky,

-

neexistují externality,

-

neexistují monopoly,

-

je zabezpečena plná informovanost,

-

všechny trhy jsou komplexní. V případě, že není splněna jen jedna z výše uvedených podmínek, tržní

regulace selhává a výsledkem je narušení efektivní alokace zdrojů v hospodářství. Ve sportu existuje celá řada kolektivních statků (např. školní tělesná výchova, některé druhy tělovýchovných zařízení apod.) a také se ve sportu vyskytují externality. Už tyto dvě skutečnosti stačí k tomu, aby byla narušena klasická tržní regulace. Ve sportu existuje i nedokonalá konkurence a tím i monopol (např. budování a provozování tělovýchovných zařízení je velmi nákladná záležitost, a proto se v obci, místě, státu vybuduje pouze jedno tělovýchovné zařízení). Dohnal & Hobza (2007, p. 39) uvádějí, že sportovní aktivity jsou podporovány ve všech regionech, městech a obcích. V některých více, v některých méně, dle rozpočtu na dané období a dle jednotlivých zástupců, jež mají vliv na dotační politiku svým rozhodováním. Všeobecně se soudí, že sport produkuje především pozitivní externality, proto je z veřejných prostředků podporován (Hobza & Rektořík, 2006, p. 52). Dohnal & Hobza (2007, p. 39) se ptají, jakým způsobem provést jejich správné, účelné a efektivní využití. Problémem je, že úředník neví, zda při alokování financí dělá dobro nebo zlo, zda jeho jednání vede k prosperitě nebo chudobě, zda pomáhá nebo škodí. Neexistuje nástroj, který by umožnil měření efektivity vynaložených prostředků. Pohybová

16

aktivita je pro jedince dobrým prostředkem prevence nemoci a pro společnost je tudíž ekonomicky výhodná. Je to společensky efektivní metoda, která zlepšuje zdraví celé populace (Dohnal & Hobza, 2007, p. 39). Novotný (2011, p. 93) uvádí, že občané mají pozitivní postoje ke sportu, jsou v něm aktivní a participují na něm, a proto jsou ochotni přiměřenou část rodinných výdajů věnovat na provádění sportovních činností a nákupy sportovních potřeb. Participanti ve sportu, kteří se dělí na aktivní a neaktivní vytvářejí stranu poptávky. Zájem o sport vyvolává výdaje na sport, které jsou spotřebovávány stranou nabídky. Sportem vyvolaná poptávka se musí vyrovnávat s odpovídající nabídkou. Nabídka je vyvolávána sportovními kluby, výdělečnými sportovními podniky (např. fitness centrum, taneční školy, atd.) a množstvím dalších méně významných nabídek.

2.3.2

Makroekonomické aspekty ve sportu Zájem o makroekonomický význam sportu se začal objevovat tehdy, když

sport jako společenský jev nabýval na významu. Nejdříve se tím zabývali ekonomové v západní Evropě, poté koncem 80. let Rada Evropy začala provádět výzkumy. Nejvíce se problému věnovali ve Velké Británii, Německu a Francii (Novotný, 2011, p. 91). Dále Novotný (2011, p. 91) uvádí, že státy střední a východní Evropy stály mimo tento proud a sport byl zařazen mezi neproduktivní činnosti, které údajně nevytvářejí materiální statky a žádné ekonomické hodnoty. Dle Synka (2002, p. 402) lze ekonomicky na sport nahlížet jako na národohospodářské odvětví, jež samo produkuje ekonomické hodnoty, ale zároveň vyžaduje specifické prostředky a stavby. Sport má trh sportovních produktů, kde se nabízejí a poptávají hlavně služby (sportovní soutěže a akce, klubové znaky, aktivity ve volném čase atd.), dále trh sportovních faktorů, kde se jedná o sportovní zařízení, trenéry, rozhodčí a v neposlední řadě i o vlastní sportovní aktéry, tedy hráče a závodníky. Dále zde existuje i specifický trh kapitálu, i když se zde neuplatňují formy známé z fungování jiných výrobních odvětví.

17

Chceme-li se zaměřit na makroekonomický význam sportu, musíme umět odhadnout celkovou úroveň produkce hodnot, a zároveň i podíl sportu na této tvorbě (Novotný, 2011, p. 91). Pro makroekonomické posuzování vlivu investic do sportu lze vycházet z již publikovaných prací autorů, kteří vyhodnocovali vliv sportovního sektoru, velkých mezinárodních akcí, nebo pohybové rekreace na makroekonomické kategorie, jakými jsou hrubý domácí produkt, zaměstnanost, saldo platební bilance i inflaci. Studie některých autorů (Preuss, Heinemann, Novotný, Jones a jiných) prokazují, že na základě stimulace poptávky po službách sportu dochází potažmo ke stimulaci investic do sportu, a tím k nárůstu makroekonomických kategorií: nárůstu HDP, zaměstnanosti i pozitivním vlivům na zlepšování salda platební bilance (Hobza & Rektořík, 2006, p. 86). Pokud občané mají pozitivní vztah ke sportu a jsou v něm aktivní a participují na něm, potom jsou ochotni přiměřenou část rodinných rozpočtových výdajů věnovat na provádění sportovních činností a nákupy sportovních potřeb. Ti, jež se věnují sportování méně aktivně, vydávají část svých peněz na ty funkce sportu, které představují zábavu, tím je míněno např. diváctví. Celková populace se dělí tedy na aktivní a neaktivní ve sportu. Zájem o sport vyvolává výdaje na sport, které jsou spotřebovávány stranou nabídky, která je velmi pestrá. (Synek, 2002, p. 402-403). Dále Synek (2002, p. 403) poukazuje na to, že sportem vyvolaná poptávka se musí vyrovnávat s odpovídající nabídkou. Sportovní aktivity jsou nabízeny sportovními kluby, výdělečnými sportovními podniky (např. fitness centry, wellness centry, tanečními školami atd.) a množstvím dalších méně významných subjektů.

2.3.2.1 Podíl sportu na hrubém domácím produktu (dále HDP) Sport se podílí na spotřebě různě, od 1,1 po 3,6 %, což pravděpodobně vyplývá z rozdílného chápání a zařazování sportovních aktivit. Pokud jde o hlavní makroekonomické ukazatele ekonomického významu sportu, měli by být asi následovné:

18

-

Podíl sportu na konsolidovaných veřejných výdajích se pohybuje mezi 0,4 a 1,7 %.

-

Přínos přímých soukromých vydání na sport (tj. vyloučením příjmů ze sázek) na celkové výdaje se pohybuje mezi 1 a 2 %.

-

Váha nepřímých soukromých výdajů, včetně sázek, v celkových výdajích dosáhla 3%.

-

„Sportovní“ hrubý domácí produkt činí téměř 1,5 až 2 % celkového hrubého domácího produktu (Novotný, 2011, p. 97). Dvořáková (in Sekot et al., 2004, p. 114) poukazuje na fakt, že oficiální

statistické a informační úřady sport jako samostatné odvětví národního hospodářství ještě nestačily zaregistrovat a vzít na vědomí, přestože se podle kvalifikovaných odhadů podílí zhruba 1-2% na tvorbě HDP. Hobza & Rektořík (2006, p. 87) uvádějí, že přímý vliv na HDP, při použití produktové metody tvorby, lze specifikovat takto: HDP = C + I + G + X, přičemž náplň jednotlivých komponent je následující: Spotřební výdaje (C) – Každá pohybová aktivita, jež je realizována, představuje ve své podstatě velmi široké spektrum různých skupin produktů, jakými jsou sportovní či tělocvičné pomůcky, nářadí, přístroje, nástroje, sportovní oblečení a obuv, atd. Nejčastějšími spotřebními výdaji jsou především výdaje směřované do oblasti nejpopulárnějších sportů. Dále sem patří reklama, propagace, média, diváctví a výdaje spojené se službami u sportovních akcí. Investiční výdaje (I) – Do těchto výdajů je možno započítat investice pro školní tělesnou výchovu, pro vrcholový sport, investice tělocvičně-rekreačního charakteru a investice komerčního charakteru, pokud nejsou zahrnuty v předchozí kategorizaci. Vládní výdaje (G) – Výdaje ze státního rozpočtu jsou členěny na investiční a neinvestiční výdaje. Do této kategorie výdajů také patří výdaje na tělovýchovu a sport, které jsou rozdělovány prostřednictvím obecních rozpočtů, stejně jako výdaje na účely školní tělesné výchovy

19

Čisté vývozy (X) – Jedná se stejně jako u spotřebních výdajů o velmi širokou škálu sortimentu různorodého zboží a služeb. V České republice je předpokládán přesah dovozu nad vývozem, neboť velké množství značkového a speciálního sportovního a volnočasového oblečení, obuvi, nářadí a náčiní, atd. je vyráběno ve vysoce specializovaných nadnárodních firmách.

2.3.2.2 Vliv sportu na zaměstnanost Změna životního stylu a s ním související stále se zvyšující význam sportu a rekreace má velký vliv na existenci celé řady nových pracovních míst (Hobza & Rektořík 2006, p 88). Otázky zaměstnanosti jsou pro makroekonomický pohled významné. Rozvoj sportu je z tohoto pohledu nově se rodícím jevem, který nabízí existenci a vznik řady pracovních míst (Novotný, 2011, p. 99). Dále Novotný (2011, p. 99) poukazuje na poslední známou informaci uveřejněnou v Bíle knize o sportu, ve které se uvádí, že ve sportu je v zemích EU zaměstnáváno až 5,4 % pracovní síly. Důležitou otázkou je kolik pracovních míst poskytuje sport v České republice. Toto je otázka poměrně komplikovaná, neboť záleží na definici sportu, co vše do něj zahrneme. Lze však konstatovat, že v České republice mohlo být k roku 1990 vytvořeno zhruba 22 750 pracovních míst bezprostředně spjatých se sportovním hnutím a jím přímo vyvolaných (dobrovolný organizovaný sport, učitelé tělocviku, státní správa). Dále by mohlo být

v českém

hospodářství

minimálně

50 000

pracovních

míst,

jež

zprostředkovaně vyvolává sport jak ve výrobních rezortech, tak v obchodě. Současný stav se zaměstnaností v této oblasti u nás lze jen těžko odhadnout. Především se ztratil značný počet lidí zaměstnaných v tělovýchovných jednotách a tělovýchovných zařízeních, dále vzniká celá nová soustava fitness center, sportovních agentur, škol lyžování apod., avšak nejvíce poklesl počet míst v průmyslu. To bylo zapříčiněno střetem se světovým trhem sportovních potřeb, který byl pro náš průmysl velmi obtížný.

20

2.3.3

Financování sportu Tělovýchova a sport mají v České republice hlubokou tradici, přesto i tato

oblast prožívá v důsledku svého hraničního postavení mezi veřejným a soukromým sektorem viditelné změny, které mění charakter nejen sportu, ale i celkové tradiční koncepce tělovýchovy a sportu (Dohnal & Hobza, 2007, p. 61). Financování tělesné kultury a sportu je tedy zabezpečováno ze soukromých a veřejných zdrojů. Každá oblast zdrojů má svoje ekonomické opodstatnění a často dochází k prolínání financování z obou zdrojových oblastí. V této souvislosti je často připomínáno vícezdrojové financování (Hobza & Rektořík, 2006, p. 52). Podíl ziskového sektoru je co do počtu subjektů, jež realizují sportovní aktivity, sice menší, ale zvyšuje se jeho ekonomická váha měřená podílem na celkové produkci hrubého domácího produktu. Vztah ziskové a neziskové části subjektů působících v tělesné kultuře je komplementární. To znamená, že se vzájemně doplňují a vzájemně se také podmiňují (Hobza & Rektořík, 2006, p. 17). Vícezdrojový systém, který vytváří disponibilní fond sportu a tělovýchovy, je uplatňován a realizován zejména v této sféře. Zde mají místo také veřejné rozpočty se svými výdaji, neboť sport jako významný faktor lidského rozvoje musí být vhodným způsobem umožněn a podporován veřejnými fondy, na což upozorňuje rezoluce Rady Evropy ve svém článku II (Novotný, 2011, p. 101).

21

Výdaje státního

Podpora

Výnosy ze

rozpočtu

podniků a

sportvních loterií

Výdaje územních samosprávných SPORT A Výnosy vlastní

TĚLOVÝCHOVA

Poplatky televize a médií

hospodářské činnosti Výnosy ze sportovní činnosti sportovních

Výnosy z Výdaje domácností

reklamy

obr. 1. Vícezdrojové financování sportu (Zdroj: Novotný, 2011, p. 102) Vícezdrojový model financování sportu je vidět na obrázku 1. Na tomto schématu jsou zobrazeny všechny zdroje v této specifické sféře lidské činnosti. Samozřejmě záleží na úrovni prováděného sportu. Pokud jde tedy o sport pro všechny, dominantní roli hrají především výdaje rodin, výdaje místních rozpočtů a částečně i centrálního státního rozpočtu. Naopak u vrcholového sportu hrají hlavní roli především poplatky televize, příjmy z reklam a podpora velkých podniků (Novotný, 2011, p. 101). Ekonomické řešení sportu se v podmínkách tržní ekonomiky uskutečňuje sdružováním finančních prostředků z nejrůznějších zdrojů. Na zabezpečení sportu se v České republice podílí: stát prostředky ze svého rozpočtu, organizace reprezentující občanská sdružení (ČSTV, Sokol, sportovní svazy) a také soukromé zdroje (výdaje domácností, výtěžky ze sázkových a loterijních her, sponzoring, atd. Sdružování finančních prostředků se děje na všech úrovních (celostátních, regionálních i místních, a to s ohledem na příslušné podmínky a potřeby) (Dovalil, 2004, p. 18).

22

2.3.3.1 Financování sportu z veřejných zdrojů Ve smíšené ekonomice je volba poměrů produktů (výrobků a služeb) nabízených veřejnými nebo soukromými subjekty dlouhodobým tématem ekonomů. Současně je řešena otázka vlivu tohoto podílu na společenskou efektivnost alokace zdrojů, ale také na sociální průchodnost a účelovost rozmístění nabídky výrobků a služeb z veřejných či soukromých zdrojů. Sport v České republice prožívá v důsledku svého hraničního postavení mezi veřejným a soukromým sektorem nepřehlédnutelné změny, které mění charakter sportu. Úloha nastavení pravidel dotační politiky státu, krajů a municipalit je jednou z klíčových otázek zabezpečení efektivního a účelného celospolečenského fungování sportu (Dohnal & Hobza, 2007, p. 61). Je všeobecně uznáváno, že sport vykazuje velký podíl externalit, jak pozitivních tak negativních. Produkce produktů a služeb sportu je v podmínkách čisté tržní ekonomiky nedostatečná, a to i přesto, že u sportu obecně převládá úroveň pozitivních externalit. Z toho důvodu je tato produkce podporována ve formě přímé finanční podpory z veřejných prostředků a státního rozpočtu (Hobza & Rektořík, 2006, p. 52). Alokaci zdrojů je přisuzována v hospodářství vyspělých zemí mimořádná pozornost. Alokační funkce veřejných financí bývá velmi často spojována s celospolečenskou efektivností, která v sobě zahrnuje atributy nejen obecně ekonomické, ale také např. historické, politické, sociální, kulturní a jiné (Dohnal & Hobza, 2007, p. 61). Většina států podporuje sport finančně jak z úrovně ústřední vlády, tak i z úrovně krajských a místních samospráv (Novotný, 2011, p. 113). Financování sportu z veřejných prostředků územních celků a státního rozpočtu zahrnuje tyto oblasti: -

Dotace ze státního rozpočtu,

-

dotace z místních rozpočtů (z krajských, městských a obecních rozpočtů),

-

financování školní tělesné výchovy (Hobza & Rektořík, 2006, p. 53).

Dohnal & Hobza (2007, p. 67) uvádějí, jak je prováděna dotační politika v oblasti tělovýchovy a sportu a vymezují tyto roviny podpory:

23

-

Z úrovně státu (prostřednictvím MŠMT a rezortů a přímo ze státní pokladny na základě rozhodnutí parlamentu),

-

na úrovni krajů,

-

na úrovni měst a obcí,

-

mezi zastřešujícími organizacemi a jejich nižšími organizačními články.

2.3.3.2 Typologie dotací Typologie a terminologie dotací je dosti spletitá, lze však rozlišit dvě základní formy dotací: účelové (specifické) a neúčelové dotace. Oba typy dotací se používají na financování běžných i kapitálových výdajů (Novotný, 2011, p. 113). Účelové (specifické) dotace – jsou poskytovány na předem stanovený účel a jejich příjemce je poskytovateli zodpovědný za jejich užití k danému účelu. Neúčelové (všeobecné) dotace – jejich užití je zcela v kompetenci příjemce. Nejsou povinně vynakládány na konkrétní veřejný statek, jejich poskytování není podmíněno spoluúčastí a o jejich užití zcela rozhoduje příjemce.

2.3.4

Financování sportu ze soukromých zdrojů Je obtížné získat údaje, které by charakterizovaly financování sportu ze

soukromých zdrojů. Ze starších údajů však vyplývá, že dominantní postavení mají výdaje domácností. Kromě domácností byl dalším významným soukromým finančním zdrojem podíl z výtěžku sázkových her (Hobza & Rektořík, 2006, p. 56), avšak po novele zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách z roku 2011 již finanční prostředky z odvodů ze sázkových her neputují přímo do sportu a jsou rozdělovány do státního rozpočtu a rozpočtu obcí.

24

2.4 Prostředí sportu v České republice Podle Čáslavové (2009, p. 67) je prostředí sportu v České republice kombinováno z velkého množství organizací, které spadají do 3 sektorů. 1. sektor – Státní správa pro tělesnou výchovu a sport Sport je v rámci zákona o sportu označován za veřejně prospěšný statek (Dohnal & Hobza, 2007, p. 62). V zákoně o podpoře sportu č. 115/2001 Sb. je uvedeno, že zákon vymezuje postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti a stanoví úkoly ministerstev, jiných správních úřadů a působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu. V oblasti státní správy je garantem pro tělesnou výchovu a sport Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Mezi jeho základní úkoly patří: -

vypracování návrhu koncepce státní politiky ve sportu,

-

koordinování realizace vládou schválené koncepce,

-

zabezpečování finanční podpory sportu ze státního rozpočtu,

-

vytváření podmínek pro státní sportovní reprezentaci, pro přípravu sportovních talentů, pro rozvoj sportu pro všechny a pro sport zdravotně postižených občanů,

-

tvorba

antidopingového

programu,

organizace

a

kontrola

jeho

uskutečňování, -

schvalování akreditace vzdělávacích zařízení působících v oblasti sportu,

-

zřizování rezortního sportovního centra a zabezpečování jeho činnosti,

-

koordinace

rezortních

sportovních

center

Ministerstva

obrany

a

Ministerstva vnitra. Hobza & Rektořík (2006, p. 161) uvádějí, že sportovní odbor ministerstva se dělí na dvě sekce, přičemž první odpovídá za rozvoj sportu ve školách, připravuje směrnice pro předmět tělesné výchovy a zabývá se výzkumem a také součástí této sekce je reprezentovat Českou republiku v mezinárodních organizacích. Druhá sekce sportovního oddělení spolupracuje se sportovními organizacemi a odpovídá za sportovní reprezentaci země. Hlavním úkolem orgánů

25

ministerstva – Rady tělesné výchovy a sportu a Rady sportovní reprezentace, je podílet se na rozdělování finančních prostředků pro sport. 2. sektor – Spolková tělesná výchova a sport V České republice existuje více jak 150 sportovních svazů s celostátní působností, které sdružují více než 20 000 lokálně působících tělovýchovných jednot a sportovních klubů, které vyvíjejí soustavnou sportovní činnost nebo tělovýchovnou spolkovou činnost. Sportovní svazy zastávají funkci zastřešujících organizací, v nichž jsou sdruženy jednotlivé sportovní kluby a tělovýchovné jednoty. Jednoznačně zde dominují neziskové organizace, které vznikají za účelem provozování určité sportovní činnosti, a zisk není jejich hlavním kritériem. 3. sektor – podnikatelský V tomto sektoru jsou podnikatelská zařízení v oblasti sportu jako např. fitness centra, wellness centra, masérské služby, střelnice, plavecké a lyžařské školy atd., které nabízejí sportovní služby za úplatu veřejnosti. Zapadají sem také marketingové a reklamní agentury pro sport, provozování sportovních arén a hal apod. Dále to pak jsou sportovní kluby, jež jsou založeny na bázi obchodní společnosti a které jsou v praxi označovány slovem „profesionální“. Dominují zde obchodní společnosti a podnikání na bázi fyzické osoby podle živnostenského zákona. Lze je označit jako ziskové organizace, neboť jejich hlavním kritériem je dosahování zisku ze sportovní činnosti.

2.4.1

Neziskové organizace a jejich působení ve sportu

2.4.1.1 Neziskové organizace Nezbytností pro pochopení principů, na kterých fungují neziskové organizace a proč vlastně existují, je důležité vymezit si prostor, jenž je jim určen v rámci národního hospodářství (Šimková, 2008, p. 9). Jde tedy o stanovení hranic činnosti těchto organizací. Jejich pozice v národním hospodářství je celkem

26

zřejmá při pohledu na jeho členění podle principu financování (Rektořík, 2001, p. 13-14): 1. Ziskový (tržní) sektor je ta část národního hospodářství, jejíž financování zabezpečují subjekty ziskového sektoru za pomoci prostředků získaných z prodeje statků, které buď produkují, nebo distribuují. Pro subjekty operující v rámci tržního sektoru je charakteristické, že hlavním cílem jejich fungování je tvorba zisku. 2. Neziskový (tržní) sektor je část národního hospodářství, ve které subjekty neziskového sektoru získávají prostředky pro svoji činnost cestou tzv. přerozdělovacích procesů v rámci správy veřejných financí. Cílovou funkcí neziskového sektoru není dosahování zisku ve finančním vyjádření, ale spíše dosažení užitku, zpravidla v podobě veřejné služby. Neziskový sektor lze dále dělit na: a) Neziskový veřejný sektor – představuje část netržního sektoru, která je financována z veřejných financí a je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole. Cílem je poskytování veřejné služby b) Neziskový soukromý sektor – cílem tohoto sektoru není zisk, ale přímý užitek. Základem financování jsou soukromé prostředky, avšak není vyloučen příspěvek z veřejných financí. Finance jsou vkládány soukromými fyzickými a právnickými osobami, které vkládají své soukromé finance do určité produkce nebo distribuce statků, přičemž jejich motiv není ziskový. c) Sektor domácí – v rámci národního hospodářství hraje významnou roli svým zapojením do koloběhu finančních toků a také svým působením na trhu produktu, faktorů a kapitálu. Sektor domácností má obrovský význam pro formování občanské společnosti, jejíž kvalita zpětně určuje úroveň a počet neziskových organizací. Šimková (2008, p. 10) uvádí, že není v české literatuře jednoznačně definovaná charakteristika organizací, jež působí v neziskovém sektoru. Jde o

27

organizace charakteru právnické osoby, které nebyly zřízeny nebo založeny za účelem podnikání. Obecně lze neziskové organizace charakterizovat těmito společnými znaky: -

jsou právnickými osobami (s výjimkou organizačních složek),

-

nejsou založeny za účelem podnikání,

-

nejsou založeny za účelem tvorby zisku,

-

uspokojují konkrétní potřeby občanů a komunit,

-

mohou, ale i nemusí být financovány z veřejných rozpočtů. Rektořík (2001, p. 42-48) tvrdí, že s využitím poznatků z teorie i praxe se

jeví jako nejvhodnější rozdělení organizací působících v neziskovém sektoru do pěti skupin s typologickými znaky odvozenými z globálního poslání organizace: 1. Neziskové soukromoprávní organizace vzájemně prospěšné – organizace s globálním posláním vzájemně prospěšné činnosti (občanská sdružení včetně odborových organizací, zájmová sdružení právnických osob, sdružení bez právní subjektivity). 2. Neziskové soukromoprávní organizace veřejně prospěšné – organizace s globálním posláním veřejně prospěšné činnosti (obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy, politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti, organizace s cizím prvkem). 3. Neziskové veřejnoprávní organizace typu organizačních složek a příspěvkových

organizací

a

samosprávných

celků

–

organizace

s globálním posláním veřejné správy a veřejně prospěšné činnosti (např. organizační složky státu a územních samosprávných celků, příspěvkové organizace státní a územních samosprávných celků atd.). 4. Neziskové ostatní veřejnoprávní organizace – organizace s globálním posláním veřejně prospěšné činnosti (např. Český rozhlas, Česká televize, Česká národní banka atd.). 5. Neziskové soukromoprávní organizace typu obchodní společnosti – jsou to výjimečné případy neziskových organizací s možností globálního poslání veřejně i vzájemně prospěšné činnosti. Jsou zřízené za jiným účelem než

28

k podnikání, tj. akciová společnost, společnost s ručením omezeným, družstvo, společenství vlastníků jednotek.

2.4.1.2 Působení neziskových organizací ve sportu Existence nestátních neziskových organizací je pro fungování tělesné kultury velmi podstatná, neboť jejich prostřednictvím je tradičně zabezpečována organizace a funkčnost sportu a tělesné výchovy v České republice (Hobza & Rektořík, 2006, p. 24). Pro sportovní zařízení přicházejí z forem neziskových organizací v úvahu občanská sdružení, příspěvkové organizace a obecně prospěšné organizace (Novotný, 2011, p. 454). Nestátní neziskové organizace jsou založeny na jiných principech, než je maximalizace zisku, z toho důvodu získávají dodatečné zdroje nad výnosy z prodeje svých aktivit z dotací, darů, příspěvků (a to i z veřejných rozpočtů), apod. Pokud neziskové organizace vygenerují zisk, je zpětně investován do činnosti organizace. Nestátní neziskové organizace jsou autonomní vůči státu a existují téměř ve všech oblastech lidské činnosti. Pracují v mnoha veřejně prospěšných oblastech, jako jsou sociální služby, řešení sociálních patologií, péče o zdravotně postižené, ochrana životního prostředí, v ochraně kulturních památek, rozvoji komunitního života nebo v tělesné kultuře (Hobza & Rektořík, 2006, p. 27). Podle Šimkové (2008, p. 10) se dá doplnit, že soukromé neziskové organizace nejsou řízeny z vnějšího okolí, členství v těchto organizacích je realizováno výhradně na principu dobrovolnosti a organizace vytváří neformální členské struktury, ale vždy v rámci legislativy, dle které byly založeny a podle které realizují svojí činnost. Durdová (2012, p. 29-30) uvádí, že termín „nezisková organizace“ je běžně používán a publikován v odborné literatuře, ale v právním systému České republiky není tento termín definován. Neziskovými organizacemi jsou obvykle nazývány organizace, jež jsou založené pro výkon veřejně prospěšné činnosti, a které mají ve společnosti nezastupitelný význam. Protože většina sportovních organizací má formu občanského sdružení a občanská sdružení jsou příkladem organizací s veřejně prospěšnou činností, pak sportovní organizace jsou typem neziskových organizací. 29

Rektořík (2001, p. 48-49) uvádí, že občané mají právo se svobodně sdružovat bez povolení státního orgánu. Občanské sdružení registruje Ministerstvo vnitra. Občanské sdružení je samostatnou právnickou osobou, která má přidělené identifikační číslo od Českého statistického úřadu. Návrh na registraci podává nejméně tříčlenný přípravný výbor, ve kterém alespoň jedna osoba musí být starší 18 let. Občanské sdružení sepisuje stanovy, které předkládá Ministerstvu vnitra. Tyto stanovy musí obsahovat: -

název sdružení,

-

sídlo,

-

cíl činnosti,

-

orgány sdružení a způsob jejich ustavování a určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení,

-

ustanovení o organizačních jednotkách,

-

zásady hospodaření.

2.4.2

Finanční zdroje sportovních klubů a tělovýchovných jednot V roce 1993 v České republice vstoupila v platnost nová daňová soustava,

která sleduje u občanských sdružení příjmy z hlavní činnosti a příjmy z vedlejší činnosti. Pro hlavní činnost platí to, že mohou být daňově osvobozeny, ale pouze v případě, jsou-li v souladu se stanovami a jsou-li prováděny pro členy klubu. Pokud je činnost nabízena za poplatek veřejnosti, je řazena mezi zdaňované příjmy. Z výše uvedených důvodů je nezbytné vedení dvou účetních okruhů. Tato klasifikace se odvozuje ze stanov (Synek, 2002, p. 409). Mikroekonomické cíle ekonomických subjektů působících ve sportu sledují kromě těch subjektů, které jsou přímo podnikatelsky zaměřeny, zcela jiné aspekty než maximalizaci zisku. Z podstaty neziskových organizací vyplívá jejich orientace na maximalizace užitku, zásady efektivnosti prováděných činností a jejich hospodárnosti však jsou společné ziskově i neziskově orientovaným subjektům (Hobza & Rektořík, 2006, p. 77). Pohled do historie financování sportu před rokem 1998 dává připomenout, že většina zdrojů byla získávána

30

prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu, místních rozpočtů nebo podporou podniků prostřednictvím Fondu kulturně společenských potřeb. Od těch dob se situace výrazně změnila, změnilo se ekonomické prostředí a v příjmech sportu a tělovýchovy stále důležitější roli hrají a pravděpodobně v budoucnosti budou hrát výdaje domácností. Tento aspekt má již v současné době významný vliv na financování sportu a je to aspekt výrazně tržní. Pokud tedy budeme hledat lepší cestu k rozvoji sportu, je třeba rozvíjet sportovní management a marketing a také hledat ekonomické směry podpory rozvoje sportu (Hobza & Rétořík, 2006, p. 59). Novotný (2011, p. 147) uvádí, že klasická podniková ekonomie a účetnictví používá hledisko původu zdroje a pak se mluví o vlastních a cizích zdrojích. Z jiného hlediska u neziskových organizací, kam tělovýchovné jednoty a sportovní kluby v rozhodující míře patří, používáme hledisko samofinancování. Zde rozeznáváme zdroje získané, vytvořené vlastní činností klubu a ty, které pro svoji činnost získává z jiných zdrojů mimo sportovní prostředí, kdy se jedná např. o veřejné rozpočty, firmy apod. Nevýhodou jiných (cizích) zdrojů je, že jsou poměrně nestabilní a s jejich využíváním je spojené značné riziko. Pokud se sportovní klub v převážné míře orientuje na tyto zdroje, pak je neustále ohrožena jeho existence. Synek (2002, p. 409-410) uvádí, že mezi vlastní příjmy patří příjmy z tělovýchovy a sportu, ze společenské činnosti, z členských a oddílových příspěvků a z vedlejší hospodářské činnosti a mezi příjmy vnější, jež kluby získají od jiných subjektů, řadí příspěvky od vyšších sportovních a tělovýchovných orgánů (ČSTV, ČASPV, Sokol apod.), příspěvky od jiných právnických a fyzických osob a příspěvky z veřejných rozpočtů. Durdová (2002, p. 111) uvádí, že z šetření, jež bylo prováděno v letech 2001-2002 jednoznačně vyplynulo, že problémem číslo jedna současného sportovního managementu, je zajištění financí pro úspěšný chod organizace. Dále bylo zjištěno, že při získávání sponzorů hrají roli především osobní kontakty a známosti, popularity manažera, ale i popularity sportu u veřejnosti. Dle Synka (2002, p. 408) je nutné si uvědomit, že všechny typy organizací jsou při získávání finančních zdrojů neobyčejně flexibilní a dynamické. Využívá se společenských kontaktů a širokého spektra soukromých i veřejných finančních zdrojů

31

Podle Durdové (2002, p. 115) je hlavním problémem managementu sportovních klubů a organizací získávání financí nutných pro jejich úspěšný a zdárný chod. Sportovní organizace a kluby mají tyto možnosti pro získávání finančních prostředků: -

Používání finančních prostředků z veřejných zdrojů: dotace ze státního rozpočtu, nebo národních fondů, dotace od kraje a dotace od obce.

-

Používání finančních prostředků ze zdrojů ČSTV.

-

Příjmy z vybraných členských příspěvků, z prodeje vstupného, tržby z ediční činnosti a propagace.

-

Příjmy sportovních klubů plynoucí z tzv. odstupného a výchovného.

-

Výdělečná činnost sportovní organizace: Je obvyklé, že sportovní organizace zakládají k realizaci této činnosti obchodní společnosti. Novotný (2011, p. 149) uvádí tradiční zdroje subjektů působících ve sportu

v České republice a rozděluje je na zdroje z hlavních činností a zdroje z doplňkových činností.

2.4.2.1 Zdroje z hlavních činností Členské příspěvky V českých zemích se využívají tradičně a lze je rozdělit na tři základní skupiny: -

Zápisné, které je placeno pouze jednou při vstupu nového člena do tělovýchovné jednoty nebo sportovního klubu.

-

Členské příspěvky jsou placeny jednou ročně a slouží k financování aparátu zastřešující organizace a aparátu tělovýchovné jednoty.

-

Oddílové příspěvky, jež se mohou platit jedenkrát měsíčně, často se platí jedenkrát ročně a slouží čistě k financování činnosti oddílu.

32

Dotace z místních rozpočtů Dle Novotného (2011, p. 151) se dá konstatovat, že obce v České republice pomáhají tělovýchovným jednotám a sportovním klubům. Často se využívá nepeněžního plnění zejména na venkově. Záleží také na vztazích jednotlivých sportovních subjektů a obecního zastupitelstva. Po roce 2000, v souvislosti s reformou veřejné správy a přijetím zákona o podpoře sportu č. 115/2001 Sb., se příspěvky obcí na místní rozvoj sportu výrazně zvýšily a výrazně převýšily podíl vlády. Obce přebírají finančně náročná sportovně technická zařízení od sportovních organizací nebo budují přímo nová. Dotace z úrovně krajů Jednotlivé kraje v České republice nemají určena pravidla ani vzájemně koordinovanou dotační politiku v oblasti tělovýchovy a sportu. Většina krajů však zpracovává, nebo již má zpracovanou Koncepci rozvoje tělovýchovy a sportu, ve které je obvykle navržena grantová politika podpory pro subjekty tělovýchovného hnutí a volnočasové pohybové aktivity obyvatelstva. Grantová politika je zaměřena na šest základních oblastí: -

Dotace provozních potřeb pro organizace tělesné výchovy a sportu,

-

budování infrastruktury tělovýchovy a sportu,

-

rozvoj lidských zdrojů v oblasti tělovýchovy a sportu,

-

propagace tělovýchovy a sportu,

-

podpora vrcholového a výkonnostního sportu,

-

podpora reprezentace a mezinárodní spolupráce (Dohnal & Hobza, 2007, p. 72).

Dotace od státu Jednou z hlavních složek financování sportu je financování ze státního rozpočtu. Rozdělování státních prostředků posuzuje Rada pro tělovýchovu a sport, která svá doporučení předkládá k rozhodnutí ministru školství, mládeže a tělovýchovy (Hobza & Rektořík, 2006, p. 53). Dohnal & Hobza (2007, p. 70) uvádějí, že v rámci obecných principů dotační politiky Českého státu vůči sportu

33

a tělovýchově jsou uplatňovány specializované programy státní podpory. Tvoří je odbor sportu a tělovýchovy ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a programy a rozdělení dotací jsou schvalovány vedením Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Počet, složení a obsahové zaměření programů vychází z finančního objemu zákona o státním rozpočtu pro oblast sportu. Podpora je orientována na vyhlášení pěti programů neinvestičního a jednoho programu investičního charakteru (Státní podpora sportu pro rok 2013). Dle Státní podpory sportu pro rok 2013 jsou členěny jednotlivé výdajové programy: Program I – Sportovní reprezentace České republiky Program II – Sportovně talentovaná mládež Program III – Všeobecná sportovní činnost Program IV – Údržba a provoz sportovních zařízení Program V – Organizace sportu Program 133510 – Podpora materiálně technické základny sportu

Dary Členové klubu nebo tělovýchovné jednoty anebo další příznivci dávají dary klubu, ale bez nároku na protislužbu. Dary mohou mít formu peněžní i nepeněžní. Nadace a nadační fondy poskytují dary, avšak tyto formy příjmů začínají naše sportovní kluby a tělovýchovné jednoty využívat až v současnosti. Patronáty Objevují se často u velkých firem, které věnují velkou sumu peněz na podporu mládežnických družstev v klubu. Patronáty jsou řešeny zákonem darovacím.

34

Vstupné na sportovní akce Vstupné na sportovní akce je jedním z tradičních zdrojů, jež české tělovýchovné jednoty a sportovní kluby využívají. Výše ceny vstupenek je vždy závislá na úrovni soutěže, jaká se hraje. Neboť vstupné podléhá zdanění, je pro malé vesnické kluby vhodné využívat principu dobrovolného vstupného, čímž se dostávají do kategorie darů, kde existuje možnost daňového osvobození. Startovné Startovné se využívá především v individuálních sportech nebo na několikadenních turnajích, kterých se zúčastňuje více družstev. Tento peněžní příjem slouží organizátorovy k pokrytí nákladů spojených s pořádáním sportovní akce. Novotný (2011, p. 152) ještě poukazuje na úroky z uložených vkladů jako finanční zdroj z hlavní činnosti hospodaření tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Avšak tento výnos je při současném úročení běžných účtů velmi nízký a je to zanedbatelná položka ve struktuře příjmů.

2.4.2.2 Zdroje financování z doplňkových činností U sportovních subjektů jako neziskových organizací existuje problém jasného kritéria, jež nám určí, co lze zahrnout mezi doplňkové činnosti klubu, které jsou jednoznačně zdaňovány, a co nikoli. Zatímco příjmy z hlavních činností jsou vázány na sportovní aktivity a většinou jsou osvobozené od daně, mohou být příjmy z doplňkových a speciálních činností vázány na sportovní i nesportovní aktivity (Novotný, 2011, p. 153-164). Sponzorování ve sportu Mezi hlavní finanční zdroje z doplňkových činností patří jednoznačně sponzorství.

Sponzorování

představuje

významný

specifický

prostředek

k zabezpečení dostatečných finančních zdrojů, sloužících k realizaci zejména kulturních, charitativních a vědeckých a dalších aktivit v různých sférách života

35

společnosti. V tomto směru nečinní výjimku ani tělovýchovné, sportovní a turistické organizace, spolky a kluby, a i jednotlivci, kteří usilují o získání finančních prostředků pro jejich mnohočetnou a rozsáhlou činnost (Čáslavová, 2009, p. 190). Podle Novotného (2011, p. 195) představuje sponzorství ve sportu partnerský vztah mezi hospodářstvím na jedné straně a sportem na straně druhé. Čáslavová (2009, p. 190) uvádí, že se sponzorování stává stále výraznější součástí činností jednotlivých subjektů v oblasti sportu. Sponzorování v dnešní době představuje ve světě sportu komunikační a marketingový nástroj, který spočívá v jasném

vymezení

sponzorovaného.

a

kompenzaci

Znamená

to,

že

výkonů využívané

sponzora finanční

a

protivýkonů

prostředky

jsou

propůjčovány méně z dobročinných důvodů, nýbrž naopak je s nimi spojován určitý záměr a cíl sponzora, zejména propagační a ekonomický. Dvořáková (in Sekot et al. 2004, p. 130) poukazuje na to, že sponzoring je jedna z hodnot, která přináší zviditelnění firmy a dokládá její význam a úspěšnost, zvyšuje známost značky a její image. Sponzoring neoddělitelně patří k moderní společnosti a podniky, jejichž jména jsou spojována s významnými kulturními, sportovními a humanitárními akcemi, jej zařazují do oblasti firemní komunikace na stejně významné místo jako stojí například reklama. Základním principem sponzorství je tedy vztah: služba a protislužby. Sponzor očekává za své peněžní, věcné prostředky a služby od sponzorovaného protislužby. Protislužbou může být například dosáhnutí komunikačních cílů pro výrobky nebo podnik (image, jméno) rozšířením reklamy. Sponzorovaný očekává za svou sportovní aktivitu od sponzora finanční nebo materiálové protislužby, aby mohl lépe plnit své náročné úkoly na poli sportu (Novotný, 2011, p. 195). Sponzorování se stává stále výraznější součástí činnosti jednotlivých subjektů v tělovýchovném a sportovním hnutí a to hlavně proto, že sponzorování je možné využít jako možnosti opatřování dodatečných finančních zdrojů a zabezpečit rozvoj činnosti sportovního klubu. Investice do sportu ve formě sportovního sponzoringu mají nejen regionální a celostátní, ale i globální dopad. Díky televizním přenosům mohou diváci po celém světě sledovat loga společností na dresech sportovců, na panelech, na mantinelech, hřištích a sportovištích. Právě média, konkrétně televize a internet, značně ovlivnila růst sportovních investic do 36

sportu v posledním desetiletí. V USA a Evropě je sportovní sponzoring nedílnou součástí marketingového mixu a očekává se od něj stejně jako od jiných nástrojů konkrétní naplnění stanovených cílů (Dvořáková in Sekot, et al. 2004, p. 130). Sponzorství je tedy možno zařadit mezi marketingové služby a v současnosti jsou mezi ně zahrnovány: -

reklama (advertising),

-

vztahy k veřejnosti (public relations),

-

sponzorství (sponsorship),

-

podpora prodeje (sales promotion) (Novotný, 2011, p. 196).

Bankovní půjčky V současné době si sportovní kluby a tělovýchovné jednoty mohou vypůjčit finanční prostředky u bank, a protože většinou mají majetek, neměl by to být problém. Bohužel je úročení půjček v naších podmínkách velmi vysoké a pro kluby je nevýhodné, a tudíž se mu vyhýbají (Novotný, 2011, p. 155). Naproti tomu Hobza & Rektořík (2006, p. 59) tvrdí, že banky velmi nerady poskytují úvěry na projekty sportovního charakteru, či podnikatelské záměry z oblasti sportu a volného času. Příčin pro toto tvrzení existuje několik, přičemž hlavní z nich je malá nebo nízká připravenost sportovních manažerů na skutečné tržní prostředí, ekonomicky neodborný přístup k řešení problémů. Merchandising Tento zdroj příjmů tvoří prodej klubových suvenýrů a upomínkových předmětů s klubovou symbolikou. V České republice je tato komerční aktivita hospodářsky zajímavá jen u nejpopulárnějších sportů a klubů, tedy především ve fotbale a v hokeji. Některá přední mužstva s globální působností získávají z tohoto zdroje vysoké prostředky, ale pro menší kluby představuje merchandising spíše vedlejší zdroje (Novotný, 2011, p. 154, 282).

37

Nájemné z klubových sportovních zařízení Finanční výnosy v této oblasti jsou typické zejména pro českou republiku, kde jsou 2/3 všech sportovních zařízení v majetku sportovních klubů a tělovýchovných jednot. Klubové restaurace a ubytovací zařízení Zde se jedná o tradiční aktivity již od dob rakouských, kdy si sokolské jednoty u nově vybudovaných sokoloven vyčleňovali prostor pro hospody a ubytovny. Tato forma využívání je běžná např. v Německu (Novotný, 2011, p. 154).

2.4.3

Podpora sportu v Evropské unii Tato kapitola bude pojednávat o problému veřejných rozpočtů členských

států ve vztahu k profesionálním klubům a jejich soutěžení. Subvence do privátních podniků narušují objektivitu jejich volné soutěže, avšak v oblasti sportovních soutěží je tato problematika diskutabilní. Evropská komise zastupovala doposud stanovisko, že by se omezení pro státní podpory neměla vztahovat na sportovní kluby, neboť provozují nejen hospodářské aktivity, ale vykonávají většinou také jiné funkce zejména ve veřejném zájmu, a tudíž by proto podpory v zanedbatelné výši neměly mít hospodářskou soutěž žádný zkreslující vliv. Státní finanční podpora sportovních klubů je ve většině případů oprávněna z kulturních, sociálních nebo sportovních důvodů. Státní podpory by však zpravidla neměly vést k podstatnému zfalšování hospodářské soutěže (Novotný, 2011, p. 239-240). „Sport představuje společenský a ekonomický jev narůstajícího významu, jenž význačným způsobem přispívá k naplňování strategických cílů solidarity a prosperity, vytyčených Evropskou unií“ (Bílá kniha sportu, 2007, p. 6). Dále se v Bílé knize sportu (2007, p. 8, 20) píše o společenské roli sportu, kde je zdůrazněno, že sport je činnosti, která se těší velkému zájmu občanů Evropské unie a která má zároveň obrovský potenciál je sdružovat a oslovovat, a to bez

38

ohledu na věk či společenský původ. Píše se zde také o hospodářském rozměru sportu. Je zde uvedeno, že sport představuje dynamické a rychle rostoucí odvětví s podceňovaným makroekonomickým dosahem. Sport může sloužit jako nástroj pro místní a regionální rozvoj, obnovu měst a pro rozvoj vesnic. O hospodářském významu sportu bohužel neexistuje dostatek spolehlivých údajů, avšak jeho význam potvrzují studie a analýzy vnitrostátních účtů, zisk z velkých sportovních akcí a nákladů způsobených tělesnou nečinností, včetně stárnutí obyvatelstva. Financování sportu ze zdrojů Evropské unie je velice aktuálním tématem, o němž se vedou diskuze. Nový víceletý finanční rámec pro období 2014 až 2020 již počítá s vyčleněním prostředků pro oblast sportu. Finance budou plynout do sportovního prostředí díky sportovnímu podprogramu v rámci nově vznikajícího programu Erasmus pro všechny. Tento program v sobě zahrnuje také finance na podporu vzdělávání, odborné přípravy a mládeže (Ruda, 2012, p. 31-32). Dále Ruda (2012, p. 33-34) uvádí, že v současné době existuje řada možností financování sportu z evropských zdrojů. Projekty usilující o finanční prostředky z EU by se měli řídit těmito základními kritérii: -

Evropská přidaná hodnota – Toto je klíčový princip ve všech činnostech Evropské unie a znamená, že každý projekt musí být inovativní a musí mít konkrétní přínos k dosažení stanovených cílů v oblasti politiky EU.

-

Finanční spoluúčast – Nedá se počítat s pokrytím vynaložených výdajů v plné výši. Ve většině případů lze počítat s podporou do 60 a výjimečně do 80 %. Ostatní prostředky musejí být získány z jiných zdrojů.

-

Způsobilí žadatelé – Dá se říci, že projekty jsou určeny především pro neziskový sektor. Do této oblasti spadají také subjekty veřejné správy. V případě nezájmu veřejné správy mohou finanční podporu získat i podnikatelské subjekty.

-

Mezinárodní povaha projektu – Toto kritérium vychází ze základního principu subsidiarity Evropské unie, což znamená, že se EU podílí na řešení až v případě, kdy není možné záležitost vyřešit na národní úrovni.

-

Evropský rozměr projektu – Zde je kladen důraz na řešení otázek obecného zájmu EU a plnění cílů prospěšných pro celou unii 39

-

Udržitelnost – Projekty by i po uplynutí doby trvání finanční podpory měly být schopny přežít a nadále plnit klíčové záměry, kvůli nimž byl projekt schválen k financování.

-

Vybudování sítě partnerů – Projekty ucházející se o finanční prostředky z Evropské unie by měli spolupracovat s partnery z jiných odvětví. Pokud se na projektu podílí řada různých subjektů, svědčí to o komplexnosti a propracovanosti celého projektu.

2.4.4

Organizování ve sportu Výsledkem procesu organizování ve sportu jsou organizační struktury.

Vyjadřují ve své podstatě formu sdružování činností i lidí pro zabezpečování úkolů organizování. Pro praktické uplatnění neexistuje jediná optimální organizační struktura, ale velké množství modelů, které jsou k dispozici pro konkrétní řešení. Dále se projevuje tendence podporovat jednoduchost a pružnost metod i forem organizování, snaha o autonomnost chování organizačních jednotek (Čáslavová, 2009, p. 60). Se stále výraznějším pronikáním tržní ekonomiky do oblasti sportu si sportovní organizace uvědomují zvyšující se roli organizování a organizačních struktur. Organizovat tak, aby mohla sportovní instituce naplňovat své cíle, je vědou i uměním (Čáslavová, 2009, p. 63). Organizování a organizační struktury ve sportovních klubech musí hlavně vytvářet prostředí pro efektivní naplňování a realizaci cílů. Kluby si stanovují cíle sportovní, ekonomické a často i sociální a přitom vycházejí ze svých finančních možností. To znamená, že kluby, jež mají lepší finanční zázemí, si stanovují vyšší, prestižnější a dlouhodobější cíle než kluby, které mají finanční problémy (Durdová, 2004, p. 27-28). Zde je dobré poznamenat, že mezi sportovními kluby nejsou v obsahových cílech příliš velké rozdíly (Čáslavová, 2009, p. 89). Stanovení cílů probíhá v souladu s jejich kontinuitou, principy a hierarchií. Z hlediska realizace jednotlivých cílů je třeba brát zřetel na jejich provázanost a potřebu sladit je v časové ose, tzn. cíle dlouhodobé se střednědobými a krátkodobými (Durdová, 2002, p. 74). Kluby si tedy stanovují především cíle sportovní a ekonomické a návaznost mezi cíli je taková, že cíle sportovní 40

odpovídají vždy určité sociálně ekonomické situaci organizace. Sportovní cíle se týkají obzvláště zviditelnění sportu, eventuálně sportů, které klub provozuje a jeho neustálého pronikání do povědomí veřejnosti. Dále sem patří úspěchy v soutěžích, zvyšování úrovně a doplňování hráčů a udržení resp. rozvoj vlastní členské základny. Ekonomické cíle jsou zaměřeny především na vytváření finančních zdrojů, a to hlavně takových, které by mohly zajistit stabilní klima v organizaci. Dále jsou zaměřeny na investice a materiální vybavení (Čáslavová, 2009, p. 89). O hlavní cíle se neustále vedou debaty. Orientace na maximalizaci zisku či vítězných utkání představují dva hlavní přístupy, které se však nemusí vylučovat. Aplikace a sledování některého z uvedených cílů sebou nese jak určité výhody, tak i úskalí (Novotný, 2011, p. 265).

2.4.5

Organizační struktury sportovních klubů V dnešní době nemůže sport v moderním státě existovat bez legislativy.

Dle Novotného (2011, p. 70) existují tři základní důvody rostoucího práva ve sportu: -

komercionalizace a profesionalismus ve sportu,

-

změna právního a politického systému v Československu po roce 1989 a 1992,

-

proces změn politického systému v Evropě, sjednocování Evropy a tím se měnící i sportovní spolupráce a vstup České republiky do Evropské unie. Jednotlivé subjekty zabezpečující organizované i neorganizované aktivity

systému tělesné kultury působí v rámci národního hospodářství v různých právních podobách a různých formách organizačního i správního uspořádání a začlenění (Hobza & Rektořík, 2006, p. 15). Naprostá většina organizací působících v České republice v oblasti masového, výkonnostního a vrcholového sportu používá právní formu občanského sdružení. Vedle těchto sportovních organizací využívající právní formu občanského sdružení, působí ve sportu i řada dalších subjektů s různou právní formou (společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, příspěvkové organizace, atd.). V České republice zatím není

41

speciální právní norma upravující specifickou oblast sportu a tělesné výchovy a proto se jednotliví sportovci a sportovní organizace řídí při své činnosti především ustanoveními občanského zákoníku (Durdová, 2002, p. 82). Dále Durdová (2002, p. 91) uvádí, že sportovní kluby mohou vznikat na bázi občanského sdružení nebo obchodních společností. V České republice jde především o akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným a jejich organizační struktura je dána obchodním zákoníkem. Pokud bychom porovnali výhody a nevýhody obchodní a neziskové organizace, tak dle Novotného (2011, p. 449) je hlavní nevýhodou neziskové organizace při srovnání s podnikáním formou obchodní společnosti především daňová oblast a také vyšší administrativní náročnost spojená s evidencí jednotlivých druhů činností a s nimi souvisejícími příjmy a výdaji. Obchodní společnost oproti neziskové organizaci není povinna odděleně evidovat jednotlivé druhy činností a s nimi související příjmy a výdaje. Základ daně, z jehož výše je následně určena velikost daňové povinnosti, společnost zjistí součtem příjmů a výdajů ze všech svých činností. Výhoda ve srovnání s neziskovou organizací je zřejmá: takto vypočítaný základ daně v sobě zahrnuje také ztrátové činnosti, u nichž jsou příjmy nižší než související výdaje, což je z daňového hlediska nepochybně velmi příznivé.

2.4.5.1 Organizační struktury občanského sdružení Pokud se zájemci o určité sportovní odvětví sdruží a založí občanské sdružení, musí být institucionálně začleněni do nějaké organizační formy (Novotný, 2011, p. 81). Každá sportovní organizace si buduje svojí vlastní organizační strukturu. V České republice se ustálilo poměrně funkční schéma, které se s většími či menšími obměnami praktikuje téměř ve všech sportovních organizacích. Základní schéma jednostupňové organizační struktury sportovní organizace tvoří vazba mezi členskou základnou a řídícím orgánem (nejčastěji výborem tělovýchovné jednoty). Toto schéma je vidět na obrázku 2 a objevuje se v malých tělovýchovných jednotách, obzvláště tam, kde už se tělovýchovná

42

jednota neštěpí dále na jednotlivé oddíly, a kde není profesionální aparát (Durdová, 2002, p. 82).

Výbor TJ Členská základna Kontrolní komise obr. 2. Jednoduchá organizační struktura (Zdroj: Novotný, 2011, p. 82)

Je to velmi častá organizační forma především na venkově. Jednota nebo klub jsou tak malé, že se všichni osobně znají. Pokud je TJ větší a má více členů, kde se ne všichni znají, objevuje se již dvoustupňová organizační struktura (Novotný, 2011, p. 82). Takovouto organizační strukturu můžeme vidět na obrázku 3. Výbor TJ Kontrolní a revizní komise

Sportovní oddíl

Sportovní oddíl

Sportovní oddíl

obr. 3 Dvoustupňová organizační struktura (Zdroj: Novotný, 2011, p. 82)

Čáslavová (2009, p. 74) uvádí, že sportovní kluby mohou vznikat na bázi ziskových organizací ve formě obchodních společností a ve většině případů jde o akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Podle Durdové (2004, p. 30) je tvorba organizační struktury zčásti, především ve vyšších úrovních řízení, vázána obchodním zákoníkem. U českého modelu akciové společnosti jde o valnou hromadu, dozorčí radu, představenstvo a vrcholový management. Zjednodušenou strukturu ukazuje obrázek 4.

43

Valná hromada

Dozorčí rada

Představenstvo

Vrcholový management obr. 4. Obecné schéma akciové společnosti (Zdroj: Durdová, 2004, p. 30)

2.5 Analýza organizace Čáslavová (2009, p. 101) uvádí, že při vytváření marketingové strategie je třeba analyzovat situaci, ve které se daný subjekt nachází. Podnik nefunguje ve vzduchoprázdnu, a tudíž musí strategie, kterou si daný subjekt stanoví, vycházet z reálných podmínek jeho okolí. Analýza výchozí situace organizace zahrnuje tyto kroky: Analýza vnitřního prostředí, tedy současného stavu organizace, znamená charakterizovat umístění organizace, její právní formu, historii, materiálně technické vybavení, předmět činnosti, organizační a řídící strukturu, finanční situaci organizace, zaměstnance včetně managementu atd. Analáza vnějšího prostředí, tj. podstatného okolí, která zahrnuje analýzu makrookolí organizace a analýzu mikrookolí. Makrookolí je prostředí, jež na organizaci působí, ale které se nachází mimo rámec jejího vlivu. Prostředkem pro ohodnocení vlivu faktorů globálního prostředí je PESTE analýza (podrobněji v samostatné kapitole viz níže). Důležitější však je analýza mikrookolí organizace, které je tvořeno dodavateli, zprostředkovateli, veřejností a především

44

konkurencí a zákazníky. Pro hodnocení konkurence slouží Porterův model (podrobněji v samostatné kapitole viz níže) (Šimková, 2008, p. 43).

2.5.1

SWOT analýza Organizace by si měly stanovit svoji vizi, poslání, cíle a rozebrat vnitřní

faktory realizačního procesu se zaměřením na funkce, prostřednictvím kterých jsou poslání a cíle transformovány do výstupů ze systému, které představují užitky, efektivnost a zisk. K tomu, aby byl proces realizace poslání úspěšně završen, musí management organizace využívat soustavu nástrojů řízení, které může cílevědomě uplatnit jen tehdy, pokud je zformoval a precizoval pomocí plánovacího procesu. Nelze však začít s plánováním, aniž jsou dokonale prozkoumány vnitřní i vnější faktory působící na činnost organizace. Nástrojem k takovému zkoumání slouží jednoznačně SWOT analýza (Rektořík, 2001, p. 7374). Pokud bychom si chtěli přiblížit metodu SWOT, je možné vyjít z typické definice strategie, jež strategii považuje za vytvoření budoucího způsobu řízení organizace, který buď zachovává, nebo zlepší její konkurenční postavení. Dobrá strategie je pak ta, která neutralizuje hrozby vnějšího prostředí, umožňuje využití budoucích příležitostí, těží ze silných stránek firmy a odstraňuje nebo neutralizuje její slabé stránky (Veber et al., 2009, p. 533). SWOT analýza může být prováděna jako součást komplexní analýzy. Podklady můžeme získat z provedené komplexní analýzy, nebo jako samostatný krok. Zjišťujeme silné a slabé stránky, příležitosti a ohrožení. Název SWOT analýzy je odvozen od prvních písmen anglických názvů, a sice: S = strengths = silné stránky W = weaknesses = slabé stránky O = opportunities = příležitosti T = threats = hrozby

45

Při SWOT analýze se analyzují faktory interní neboli vnitřní, kterými jsou silné a slabé stránky, a faktory externí neboli vnější prostředí, tedy příležitosti a ohrožení (Blažková, 2007, p. 155). Seznam příležitostí většinou zahrnuje dostupné finanční zdroje, zájem donátorů a vymezeného segmentu společnosti a s tím související například podněty ke zlepšení kvality služeb, podněty k mezinárodní spolupráci a obzvláště výsledky rozboru politického ovzduší. Seznam hrozeb obsahuje například výsledky průzkumu z konkurenčního prostředí uvnitř vybraného segmentu realizace poslání organizace, hrozbu omezenosti financování připravovaných projektů, negativní rozvojové procesy národní ekonomiky atd. (Rektořík, 2001, p. 75). Mezi silné stránky jsou považovány ty interní faktory, díky kterým má firma nebo organizace silnou pozici na trhu. Představují tedy oblasti, v nichž je daný subjekt dobrý. Lze je použít jako podklad pro stanovení konkurenční výhody. Jedná se o posouzení podnikových schopností, dovedností, zdrojových možností a potenciálu. Příkladem může být silná značka, dobré povědomí mezi zákazníky, know-how, aktivní přístup k výzkumu a vývoji atd. Slabé stránky jsou opakem silných stránek. Podnik je v něčem slabý, úroveň některých faktorů je nízká a někdy nedostatek silné stránky znamená slabou stránku, což brání efektivnímu výkonu firmy nebo organizace. Mezi slabé stránky patří např. špatné umístění, nedostatek marketingových zkušeností, vysoké náklady, apod. (Blažková, 2007, p. 156).

2.5.2

PESTE analýza Tato analýza vychází z bližší specifikace skutečností důležitých pro vývoj

vnějšího prostředí organizace a posuzuje se při ní, jakým způsobem se tyto faktory mění v čase. Následně se odhaduje, do jaké míry se v důsledku těchto změn zvyšuje či snižuje jejich důležitost (Veber et al., 2009, p. 537). PESTE analýza popisuje vnější prostředí z hlediska makrookolí. Makrookolí je prostředí, které na organizaci sice působí, ale nachází se mimo rámec jejího vlivu (globální 46

prostředí). Je to tedy analytický prostředek pro ohodnocení vlivu faktorů globálního prostředí. Metoda poskytuje informace o pěti segmentech ovlivňující činnost organizace z vnějšku: Segment politicko-právní: zahrnuje faktory, jež souvisejí s distribucí moci mezi lidmi, včetně jednání vlád. Předmětem analýzy je např. daňová politika, legislativa, stabilita vlády, regulace zahraničního obchodu apod. Segment ekonomický: zahrnuje faktory související s toky peněz, zboží, informací atd. Předmětem analýzy je např. trend vývoje HDP, inflace, vývoj úrokové míry, nezaměstnanost apod. Segment společenský: zahrnuje faktory související se způsobem života lidí včetně životních hodnot. Předmětem analýzy je např. demografický vývoj, životní styl, úroveň vzdělání, vývoj příjmů apod. Segment technologický: zahrnuje faktory, jež souvisejí s vývojem výrobních prostředků, materiálů a know-how. Předmětem analýzy jsou např. vládní výdaje na vědu a výzkum, nové objevy, vynálezy a patenty Segment environmentální: zahrnuje ochranu životního prostředí, environmentální vzdělávání a osvětu. Předmětem analýzy jsou znalosti a postoje týkající se přírody, krajiny, života a životního prostředí, včetně dovedností při jejich ochraně apod. (Šimková, 2008, p. 151).

2.5.3

Porterův model Ziskovost odvětví závisí na pěti dynamických faktorech, které ovlivňují

ceny, náklady a potřebné investice firem v daném odvětví. Dříve, než podnik vstoupí na trh daného odvětví, musí analyzovat tzv. „pět sil“ (obrázek 5), které vypovídají o přitažlivosti odvětví. Model pěti sil zdůrazňuje všechny základní složky odvětvové struktury, které mohou být v daném odvětví hnací silou konkurence. V jednotlivých odvětvích nebudou mít všechny z pěti faktorů stejnou důležitost, neboť každé odvětví je jedinečné a má svou vlastní strukturu. Tento

47

model patří mezi často používané nástroje analýzy oborového okolí (mikrookolí) subjektu (Grasserová et al., 2010, p. 191).

obr. 5. Pět sil formujících strukturální atraktivitu odvětví (Zdroj: Grasserová, 2010, p. 191.) Konkurence v odvětví: Představuje hrozbu silné rivality. Segment není přitažlivý, pokud zde již působí mnoho silných konkurentů. Vstup potencionálních nových konkurentů: Znamená hrozbu nové konkurence. Segment není přitažlivý, jestliže se dá očekávat, že přiláká další silnou konkurenci, která bude usilovat o podíl na trhu. Substituční produkty: Představují hrozbu nahraditelnosti produktu. Segment je neatraktivní, jestliže existuje hrozba zastupitelnosti (nahraditelnosti) produktu. Odběratelé: Ze strany odběratelů jde o hrozbu rostoucí síly zákazníků. Segment není přitažlivý, pokud zákazníci mají velkou moc při vyjednávání. Takoví

48

zákazníci se snaží stlačit ceny dolů, vyžadují více služeb a lepší kvalitu a staví konkurenty proti sobě. Dodavatelé:

Ze strany dodavatelů jde o hrozbu rostoucí moci dodavatelů.

Segment není přitažlivý, pokud dodavatelé mohou zvyšovat ceny nebo snižovat kvalitu a kvantitu svých dodávek (Šimková, 2008, p. 153).

49

4

Diskuze Myslím si, že je mnohem obtížnější získat finance na extraligové družstvo,

neboť většina podniků a institucí spíše podpoří mládežnický sport. Především většina dotací a nadačních příspěvků je určena pro mládež. Dle mého názoru je to hlavně tím, že sport, jenž je provozován dětmi, má jiný charakter, než sport dospělých. U dětí sport zastává funkci vhodně stráveného volného času, napomáhá harmonickému a zdravému tělesnému vývoji, usnadňuje lepší začlenění do společnosti, formuje osobnost atd. Obzvláště význam vhodně stráveného času bych v současné době viděl jako stěžejní věc, která by měla být důvodem, proč by se měly investovat peníze do sportování mládeže. Myslím si, že většina dětí dnes tráví až příliš mnoho času u počítačů hraním her a na sociálních sítích a domnívám se, že toto není zdravé jak pro jejich duševní vývoj, tak určitě ne pro jejich tělesný vývoj. Naproti tomu sport dospělých je, alespoň na vrcholové úrovni, především zdrojem obživy. V oblasti mládeže se tedy vyskytuje spousta možností, jak získat finanční prostředky. Může se jednat sportovní akce, které jsou pořádány za účelem protidrogové prevence, nebo začleňování sociálně slabších dětí. Dále se o dotace mohou ucházet sportovní subjekty, jejichž cílem je vytvoření podmínek pro zájmové a volnočasové aktivity dětí a mládeže. V oblasti vrcholového sportu dospělých je jednodušší získat finance prostřednictví sponzoringu. V oblasti dotační politiky se kluby mohou spolehnout maximálně na dotaci od města, přičemž tyto prostředky tvoří v České republice většinu rozpočtů vrcholových sportovních klubů, kromě hokejových a fotbalovým klubů. Je velmi obtížné získat dotace na extraligové družstvo, které funguje na bázi ziskové organizace, z jiných institucí např. z kraje, z evropských fondů, či Českého volejbalového svazu, nebo např. nadací. V oblasti sponzoringu je situace poněkud odlišná. Zde záleží hlavně na popularitě sportu. Tím myslím to, že podniky, které chtějí finančně podporovat nějaké družstvo, si především kupují reklamní plochy, které jim daný klub uvolní. Firmy samozřejmě chtějí, aby jejich značka či produkt byly co nejvíce vidět, takže uzavírají sponzorské smlouvy

77

s kluby, jež jsou nejvíce vidět a nejvíce se o nich mluví. Takovéto postavení má v České republice bezesporu hokej a fotbal. Na fotbalové stadiony chodí tisíce fanoušků a médii je přenášeno spoustu zápasů, přičemž sledovanost těchto pořadů je poměrně vysoká. Volejbal bohužel takovéto postavení nemá, proto je obtížnější získat sponzory pro tento sport. Zde více záleží na osobních kontaktech a známostech. Nemyslím si, že by klub mohl získat více finančních prostředků, kdyby zvýšil cenu vstupného na mistrovská utkání. V situaci, kdy klub hraje přibližně na pátém místě v tabulce české extraligy a kdy popularita volejbalu jako sportu není příliš vysoká, si myslím, že by to ani nebylo možné. Zvýšením cen o pár korun by se finanční situace klubu prakticky nezměnila a větší navýšení cen vstupného by naopak vzhledem k tomu, že volejbal a sport obecně je zbytným statkem, odradilo diváky od návštěvy volejbalových utkání. Finanční zdroje sportovní kluby a tělovýchovné jednoty získávají hospodařením s vlastním majetkem. Tato forma příjmů se však v podmínkách českého volejbalu takřka nevyskytuje. Všechny kluby v UNIQA extralize využívají pronájmy hal. Ani VK Ostrava nedisponuje žádným majetkem, jejž by mohla pronajímat za účelem finančního zisku. Domnívám se, že by se klub měl také zaměřit více na mládežnický volejbal. Zlepšení mládežnického volejbalu sice nepřinese svůj efekt hned, ale myslím, že by se to klubu do budoucnosti vyplatilo. Pokud by klub dosahoval dobrých výsledků v jednotlivých mládežnických kategoriích a pokud by vychovával dobré mládežnické hráče, kteří by se dostali do reprezentačních výběrů své kategorie, tak by jednak získal vyšší dotační ohodnocení od Českého volejbalového svazu a také by tyto hráče následně mohl využít v A – družstvu mužů, nebo za odstupné prodat jinému klubu, čímž by získal prostředky, s nimiž by mohl volně nakládat. Do A – týmu se většinou prosadí pouze malá část hráčů z mládeže. V současné době, v sezóně 2012/2013, jsou tři hráči, kteří působí v družstvu mužů a byli vychováni Volejbalovým klubem Ostrava.

78

5

Závěr Při analýze mnou vybraného sportovního klubu, tedy Volejbalového klubu

Ostrava, jsem dospěl k závěru, že tento subjekt funguje velice dobře a využívá spoustu zdrojů pro získávání financí. Využívá dotační podpory od města, Českého volejbalového svazu a na určité projekty, které mají například mezinárodní charakter, také od Moravskoslezského kraje. Dále získává prostředky z nadací a ze sponzoringu, který je velmi podstatný pro vrcholový volejbal, jenž VK Ostrava provozuje. Klubu se také jednou podařilo získat dotaci od Evropské unie, což je dle mého názoru znamení, že klub vyvíjí velkou snahu při získávání finančních zdrojů. Domnívám se, že trend získávání financí z Evropských fondů má v dnešní době stále zvyšující se význam a vzhledem k tomu, že Česká republika je jedním z největších příjemců financí ze všech států z Evropské unie, by se měl klub nadále snažit o zisk těchto prostředků, dokud takovýto stav funguje. Dále samozřejmě VK Ostrava využívá tradiční zdroje, kterými jsou členské příspěvky a výtěžek ze vstupného na zápasy. Další příležitostí pro VK Ostrava pro zisk finančních prostředků se naskytuje při zlepšení práce s mládeží. Toto vylepšení by peníze nepřineslo hned, ale myslím si, že s odstupem času by se to klubu vyplatilo. A to by se mohlo podařit především správným výběrem talentované mládeže. Pro praxi bych z této práce vyvodil následující závěry: VK Ostrava by měla vyvíjet co největší snahu pro získání generálního sponzora, jako tomu bylo v případě společnosti DHL. Domnívám se také, že by klub měl vyvíjet větší snahu při navazování kontaktů s lidmi, kteří jsou jakýmkoliv způsobem schopni investovat nějaké prostředky do sportu. Sponzoring je velmi důležitý ve vrcholovém sportu a manažer klubu by se měl neustále snažit uzavírat nové sponzorské dohody. Dále by se klub dle mého názoru měl snažit získávat dotační podpory z Evropských fondů.

79

6

Literatura

Čáslavová, E. (2009). Management a marketing sportu (1. vydání). Praha: Olmypia, a.s. 228 s. Dohnal, T., Hobza V. (2007). Vybrané kapitoly z komunální rekreace (1. vydání). Olomouc: Univerzita Palackého v Olmouci. 194 s. Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., … Bunc, V. (2005). Výkon a trénink ve sportu (2. vydání). Praha: Olympia, a.s. 336 s. Dovalil, J., Bauer, K., Doležal, T., Hogenová, A., Chalupecká, M., Choutka, M., … Svoboda, B. (2004). Olympismus (1. vydání). Praha: Olympia, a.s. 224 s. Durdová, I. (2002). Sportovní management (1. vydání). Ostrava: VŠB-Technická univerzita Ostrava. 122 s. Durdová, I (2004). Sociálně-ekonomické aspekty sportu (1. vydání). Ostrava: Repronis. 92 s. Durdová, I. (2012). Ekonomické aspekty sportovního managementu (1. vydání). Ostrava: VŠB–Technická univerzita Ostrava. 270 s. Evropská komise (2007). Bílá kniha sportu [online PDF] Dostupné z http://ec.europa.eu/sport/documents/white-paper/whitepaper-short_cs.pdf (vid. 12. března 2013) Evropská komise (2012). Přípravná akce: Evropské partnerství v oblasti sportu [online

PDF]

Dostupné

z

http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:110:0004:0005:CS:PDF (vid. 13. března 2013) Grasseová, M., Dubec, R., Řehák, D. (2010). Analýza podniku v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení (1. vydání). Brno: Computer Press, a.s. 326 s. Hobza, V., Rektořík, J. (2006). Základy ekonomie sportu (1. vydání). Praha: Ekopress, s.r.o. 192 s. 80

Hodáň, B. (1997). Úvod do teorie tělesné kultury (2. opravené vydání). Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. 110 s. Malý, I. (1998). Problém optimální alokace zdrojů ve zdravotnictví (1. vydání). Brno: Masarykova univerzita. 116 s. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2012). Státní podpora sportu pro rok 2013 [online PDF] Dostupné z http://www.msmt.cz/file/25507 (vid. 28. února 2013) Novotný, J., Eysseltová, S., Fukalová, N., Hobza, V., Kotáb, J., Marešová, K., … Vltavská, K. (2011). Sport v ekonomice (1. vydání). Praha: Wolters Kluwer ČR. 512 s. Rektořík, J. (2001). Organizace neziskového sektoru: Základy ekonomiky, teorie a řízení (1. vydání). Praha: EKOPRESS, s.r.o. 178 s. Ruda, T. (2012). Financování sportu ze zdrojů evropské unie. Česká kinantropologie, 16(4), 31-39. Sekot, A., Blahutková, M., Dvořáková, Š., Sebera, M. (2004). Kapitoly ze sportu (1. vydání). Brno: Masarykova univerzita. 200 s. Svoboda, B. (2003). Pedagogika sportu (1. vydání). Praha: Karolinum. 252 s. Synek, M (2002). Podniková ekonomika (3. přepracované a doplněné vydání). Praha: C.H. Beck. 479 s. Šimková, E. (2008). Management a marketing v praxi neziskových organizací (3. upravené vydání). Hradec Králové: GAUDEAMUS. 174 s. Veber, J. (2009). Management: Základy moderní manažerské přístupy výkonnost a prosperita (2. aktualizované vydání). Praha: Management Press, s.r.o. 736 s. Zákon o loterijních a jiných podobných hrách, 202 § 41i (2011). Zákon o podpoře sportu, 115 § 1,2,3 (2008).

81

Resumé Tématem této práce je případová studie sportovního klubu. Pro tento účel jsem si vybral Volejbalový klub Ostrava, kde rovněž působím jako aktivní hráč volejbalu v A – týmu mužů. Hlavním cílem této práce je analyzovat finanční stav sportovního klubu se zaměřením získávání financí. Dalším cílem je určit, jaké má daný sportovní klub možnosti pro zisk financí a do jaké míry těchto možností využívá. Zjistil jsem, že klub využívá hodně možností pro zisk finančních prostředků a nejdůležitějším zdrojem pro klub jsou dotace od Statutárního města Ostrava. Myslím si, že v praxi by se VK Ostrava měla více zaměřit na navozování nových kontaktů s případnými sponzory a měla by se snažit o zisk dotací z fondů z Evropské unie. Klíčová slova: Dotace, finanční zdroj, sportovní klub, sponzoring, rozpočet

Resumé The aim of this thesis is a case study of a sport club. For this purpose I chose the Volleyball club Ostrava where I also work as an active volleyball player in the men’s A – team. The primary goal of this paper is to analyze financial condition of a sport club focusing on finance income. Another goal is to determine, what are the possibilities of the sport club for finance income and how these possibilities are used. I found out that the club uses a lot of options of fund raising and the most important financial source for the club is the grant from the city of Ostrava. In my opinion in practice VK Ostrava should focus more on inducing new contacts with potential sponsors and should try to obtain grants from EU funds. Key words: Grants, financial source, sport club, sponsorship, budget

82