MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Analýza architektonických bariér v městské části Brno – Královo pole Diplomová práce
Brno 2013
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
doc. PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilová, Ph.D.
Bc. Barbora Kittlerová
Poděkování Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za všechny rady a trpělivost. Také bych chtěla poděkovat paní Ing. Kateřině Poláčkové za poskytnutí materiálů a cenných informací při analýze přístupnosti objektů. A v neposlední řadě patří velké poděkování mojí rodině, která mi poskytla podporu při tvorbě a realizaci diplomové práce.
Prohlášení Prohlašují,
ţe
jsem
závěrečnou
diplomovou
práci
vypracovala
samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně, dne 2. prostince 2013
Bc. Barbora Kittlerová
OBSAH Úvod................................................................................................................................. 5 1 Osoby s tělesným postiţením ....................................................................................... 7 1.1 Vymezení kategorie tělesného postiţení ................................................................ 7 1.2 Vrozená tělesná postiţení ...................................................................................... 8 1.3 Tělesná postiţení získaná po úrazech a špatným drţením těla ............................ 15 1.4 Tělesná postiţení získaná po nemoci ................................................................... 20 2 Kompenzační pomůcky .............................................................................................. 26 2.1 Druhy kompenzačních pomůcek ......................................................................... 26 2.2 Kompenzační pomůcky usnadňující pohyb ......................................................... 30 2.3 Jak vybrat vhodný vozík ...................................................................................... 37 2.4. Jednotlivé kroky jak získat pomůcku přes pojišťovnu ....................................... 42 3 Problematika bariér ..................................................................................................... 46 3.1 Význam pohybu pro člověka ............................................................................... 46 3.2 Bezpečný přesun osob na vozíku ......................................................................... 47 3.3 Druhy bariér ......................................................................................................... 50 3.4 Stávající legislativa zabývající se bariérami ........................................................ 52 4 Analýza architektonických bariér v městské části Brno – Královo Pole .................... 56 4.1 Cíl a metody šetření ............................................................................................. 56 4.2 Rozbor zkoumaných prvků .................................................................................. 58 4.3 Analýza výsledků šetření ..................................................................................... 63 4.4 Závěry šetření, doporučení pro praxi ................................................................... 68 Závěr .............................................................................................................................. 73 Shrnutí ............................................................................................................................ 75 Summary ........................................................................................................................ 76 Literatura ........................................................................................................................ 77 Seznam grafů ................................................................................................................. 82 Seznam příloh ................................................................................................................ 83
Úvod Bariéry! To jsou jisté překáţky, které nám činí obtíţe v samostatném pohybu při překonávání nějakého terénu. Zdravá osoba tyto obtíţe mnohokrá t ani nevnímá, ale kaţdý z nás se někdy můţe dostat do situace, kdy si těchto překáţek začne všímat. Kdyţ si například zlomíme nohu a jsme nuceni chodit o berlích, začneme si více uvědomovat bariéry, které jsme nuceni překonávat. Další situací v našem ţivotě můţe být doprovod dítěte do věku tří let. Většinou musíme pouţívat kočár. Nepřístupné prostředí nám bude hned do očí bijící. Také si musíme uvědomit, ţe kaţdý z nás bude jednou starý. V tomto období ţivota jiţ budeme mít omezené schopnosti v pohybu a budeme jistě rádi, kdyţ přístupnost
v okolí
nejen
našeho
bydliště
bude
přizpůsobena
našim
poţadavkům. Proto bychom měli usilovat o řešení bariérovosti a vytvoření přístupného prostředí pro všechny osoby bez výjimky. Téma diplomové práce jsem volila i kvůli skutečnosti, ţe jsem se přestěhovala do městské části BrnoKrálovo Pole a chtěla jsem blíţe poznat její přístupnost. Cílem diplomové práce je zjistit architektonické bariéry pro osoby s omezenou schopností pohybu v městské části Brno– Královo Pole. Na základě stanoveného cíle byla navázána spolupráce s brněnskou neziskovou organizací Liga vozíčkářů a městským úřadem městské části Brno- Královo Pole, aby zjištěná data mohla být zveřejněna, a tím mohla přispět k lepší informovanosti osob s omezenou schopností pohybu. Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. Teoretickou část tvoří první tři kapitoly a čtvrtá kapitola je praktická část této práce. První kapitola je zaměřená na jedince s tělesným postiţením. Nejprve je vymezena kategorie tělesného postiţení a dále jsou popisována jednotlivá postiţení, která mohou být vrozená, získaná po úrazech či špatným drţením těla a tělesná postiţení získaná po nemoci. V kaţdé podkapitole je ucelený přehled tělesných postiţení, která se mnohdy týkají osob na vozíku. Druhá kapitola se zabývá kompenzačními pomůckami. Popisuje různé druhy těchto pomůcek, blíţe se věnuje kompenzačním pomůckám, které usnadňují pohyb. Také radí, jak vybrat vhodný vozík a jak získat kompenzační pomůcku přes pojišťovnu.
5
Třetí kapitola se věnuje problematice bariér. Nejprve je uveden význam pohybu pro člověka a s tím související bezpečný přesun osob na vozíku. Dále se tato kapitola zabývá tím, jaké jsou druhy bariér. Na závěr je uveden legislativní rámec problematiky bezbariérového prostředí. Čtvrtá kapitola prezentuje praktickou část práce. Jsou zde uvedeny cíle a metody šetření, dále bliţší popis zkoumaných prvků, aspekty analýzy. Pomocí grafů jsou hodnoceny zjištěné informace o přístupnosti objektů v městské části Brno- Královo Pole. V závěru kapitoly jsou uvedeny výsledky analýzy. V diplomové práci byly pouţity metody kvalitativního výzkumu. Jednalo se o terénní výzkum, při kterém bylo vyuţito především pozorování , zapisování zjištěných informací do záznamového archu a doplňkovou metodou byly rozhovory s pracovníky některých objektů.
6
1 Osoby s tělesným postiţením 1.1 Vymezení kategorie tělesného postiţení „Tělesné postižení lze charakterizovat jako omezení hybnosti až omezení pohybu nebo popřípadě jako dysfunkci motorické koordinace, jež je v příčinné souvislosti s poškozením, vadou či funkční poruchu nosného a pohybového aparátu, centrální nebo periferní nervové soustavy, amputací či deformací části motorického systému,“ jak uvádí P. Bendová (2007, s. 8). M. Vítková (2006, s. 39) popisuje, ţe tělesné postiţení jsou „takové vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení, jakož i poškození nebo poruchy nervového ústrojí, jestliže se projevují porušenou hybnosti“. L. Novosad (2011, str. 85) povaţuje současné pojetí tělesného postiţení za: „dlouhotrvající nebo trvalý stav, jenž je charakteristický anatomickou, orgánovou nebo funkční poruchou, kterou již nelze veškerou léčebnou péčí zcela odstranit nebo alespoň významně zmírnit. Takový stav znamená postižení některé či více oblastí obvyklého fungování člověka, přináší výraznou redukci jeho reálných možností i životních šancí, omezuje jeho práceschopnost a negativně zasahuje do mnoha stránek kvality jeho života“. Ke vzniku poškození dochází na základě dědičnosti, nemoci či úrazu. Vnitřní faktory a vnější vlivy lze chápat jako příčiny. Charakteristikou tělesného postiţení je omezení motorického výkonu, který působí na vývoj celé osobnosti. Moţné negativní vlivy mohou jedince ohrozit v prenatálním, perinatálním či postnatálním období. V průběhu těhotenství (prenatálně) se můţe jednat o nitroděloţní infekce, krvácení matky v prvních měsících gravidity, Rh- inkompatibilitu, nejrůznější záření, které má také škodlivý vliv, preeklampsii, nedonošenost či přenošenost plodu, při které dochází k rychlému poklesu saturační křivky kyslíku v krvi. Během vlastního porodu (perinatálně) můţe dojít k tzv. porodu protrahovanému, překotnému, koncem pánevním, klešťovým či císařským řezem, kdy můţe nastat krvácení do mozku, hypoxie aţ asfyxie, tzn. u novorozence nastane nedostatečné nebo opoţděné dýchání po porodu. Období postnatální zahrnuje období do jednoho roku dítěte, ve kterém můţe být ohroţeno infekcí centrálního nervového systému, dýchacího či trávícího ústrojí. Dalšími postnatálními příčinami jsou úrazy hlavy, vrozené vady metabolismu, ale také
7
rodinná zátěţ v podobě degenerativních onemocnění, vyšší věk rodičky či opakované potraty (srov. Šlapal, R. 2007; Jakobová, A. 2006). Tělesné postiţení se vyhodnocuje na základě několika faktorů. Jedná se o hodnocení
individuálních
tělesných
výkonových
schopností,
které
zahrnují
posuzování tělesné formy, neporušenosti končetin, neurologické předpoklady pro svalový tonus, pohybové koordinace a svalové síly, avšak nesmíme opomenout moţnost motorické nedostačivosti, která můţe mít příčinu v nedostatku zásobování kyslíkem v důsledku onemocnění srdce, plic, krvetvorných orgánů či další poruchy regulace endokrinního systému (Vítková, M. 2006). Tělesné postiţení zasahuje do ţivota jedince a omezuje ho různými způsoby. Jedná se o omezení svobody pohybu. Většinou dochází k problematické koordinaci pohybů a narušení jemné motoriky. Objevují se atypické aţ patologické pohybové stereotypy, díky kterým můţe dojít k druhotnému zdravotnímu postiţení nebo ke zhoršení stavu. Například pouţívá-li někdo dlouhodobě berle nebo mechanický vozík, často se u něj vyskytne poškození kloubů horních končetin, záněty šlach i deformace páteře. Toto přetěţování můţe zapříčinit, ţe jedinec pohybující se o berlích bude muset pouţívat vozík a osoba na mechanickém vozíku bude časem potřebovat elektrický vozík. Dalším specifikem osob s tělesným postiţením je v individuálních případech zvýšená závislost na technických pomůckách nebo opatřeních, například bezbariérovost prostředí, a na asistenci či jakékoliv jiné dopomoci (Novosad, L. 2011). Pohybové vady se dělí podle různých hledisek. Jedním z nich je doba vzniku postiţení, tedy vrozená a dědičná tělesná postiţení a druhou skupinou jsou získaná tělesná postiţení, která lze dále rozdělit na získaná po úraze a nesprávným drţením těla a na tělesná postiţení získaná po nemoci. Tyto pohybové vady budou zmíněny v dalších podkapitolách.
1.2 Vrozená tělesná postiţení Vrozené postiţení se objevuje jiţ v raném věku. Jedinec se vyvíjí uţ od počátku jinak, i kdyţ psychické i fyzické zákonitosti jsou stejné jako u zdravých dětí. D. Buřvalová a E. Reitmayerová (2007, s. 10) uvádí, ţe: „Vrozené postižení mění většinou podmínky vývoje, sociální vztahy; vyřazuje některé druhy podnětů, zatímco jiné posiluje, omezuje již od počátku některé možnosti dítěte. V důsledku toho nemůže dítě získat určité zkušenosti“. Avšak na rozdíl od získaného postiţení jak popisuje 8
L. Novosad (2011, s. 114) „osoba s vrozeným, popřípadě brzy získaným postižením mívá k dispozici časový prostor a škálu podpůrných opatření k tomu, aby se adaptovala na svoji reálnou situaci, přijala ji, našla si vlastní cestu k seberealizaci a mohla žít co možná nejplněji“. Vrozená tělesná postiţení zahrnují velký okruh poškození, ke kterým můţe dojít v období prenatálním, perinatálním či postnatálním. Patří sem poruchy tvaru a velikosti lebky (např. turicefalie, skalocegalie, hydrocefalus, mikrocefalus, makrocefalus), dále vady horních končetin (např. amélie, dysmélie), vady dolních končetin (např. vrozená noha hákovitá, vrozená noha kosá), poruchy růstu (např. achondroplazie, akromegalie, akromikrie, gigantismus, nanismus), rozštěpové vady (např. lebky, rtu, čelisti, patra, páteře), centrální a periferní obrny (Bendová, P. 2007). Poruchy tvaru a velikosti lebky Mezi
poruchy
tvaru
lebky
patří
předčasný
srůst
lebečních
švů
tzv. kraniostenóza. Je-li tvar lebky vysoký aţ zašpičatělý, jedná se o turicefalii. Mikrocefalie či makrocefalie se řádí mezi poruchy velikosti lebky. Dojde-li k nadměrnému nahromadění mozkomíšního moku v nitrolebí, většinou v mozkových komorách, označujeme to jako hydrocefalus, který vzniká, jak uvádí M. Kala (2005, s. 7) „v důsledku narušení rovnováhy mezi tvorbou a resorpcí mozkomíšního moku anebo v důsledku překážky narušující fyziologickou cirkulaci“. Je charakteristický zvětšením komorového systému mozku a nitrolebeční hypertenzí (srov. Jakobová, A. 2006; Kala, M. 2006). Vady horních a dolních končetin, vrozené deformace, malformace: Deformace mohou být vrozené či získané vady, které jsou charakteristické nesprávným tvarem některé části těla. Vývojové deformity kloubů, svalů a končetin patří mezi vrozené deformace. M. Vítková (2006, s. 58) uvádí, ţe „ během celého nitroděložního vývoje dítěte může dojít k vývojové poruše a čím dříve k ní dojde, tím je vada závažnější. U většiny vrozených vad pohybového ústrojí jde o tzv. multifaktoriální typ dědičnosti, to znamená, že příčin vzniku vrozené vady je více“. Končetiny mohou mít různé tvary či růstové odchylky. V případě, ţe dojde k nevyvinutí končetiny, nazývá se amélie. Chybí-li jedinci při narození část paţe, většinou předloktí či ruka, nazývá se tato vada peromelie. Jedná-li se o tvarovou či vývojovou odchylku, jmenuje se dysmelie, tzv. porucha embryonálního vývoje končetin. Fokomélie znamená chybění 9
paţe a předloktí, ruce či nohy vyrůstají přímo z trupu, malformované končetiny mohou mít tvar ploutve. V případě celkového zmenšení končetiny ji nazýváme mikromelus. Arachnodaktylie je typická dlouhými a tenkými prsty, končetinami. Má-li jedinec srostlé prsty na horních nebo dolních končetinách, hovoříme o syndaktylii a při polydaktylii bude mít více prstů na některé z končetin. Souhrnně se tato patologická vyvinutí různých částí těla nazývají vrozené malformace a tyto vrozené vývojové vady dnes můţeme odhalit při screeningu vrozených vývojových vad pomocí ultrazvuku. Malformace jsou typické znetvořením, zahrnují rozštěp rtu, Fallotovu tetralogii (kombinovaná srdeční vada), vrozené nevyvinuté části těla (geneze) a aplazii, tzn. nevyvinutí či chybění orgánu (srov. Milichovský, L. 2010; Jakobová, A. 2006; Opatřilová, D. 2006; Vítková, M. 2006). U dolních končetin se můţe objevit také tzv. vrozená kososvislá noha. Většinou se vyskytuje společně s rozštěpy páteře nebo při vrozeném vymknutí kyčlí. L. Milichovský (2010, s. 42) popisuje, ţe: „Plně vyvinutá deformita vykazuje patu nahoře, špičku nohy dole a stočenou dovnitř, vyčnívá zevní kotník a chodidlo je otočeno tak, že jeho zevní okraj je níže než vnitřní. Lze našlapovat na špičku a především na zevní okraj nohy, někdy až po hřbet nohy“. Další moţností deformity dolní končetiny je vrozená noha hákovitá, u níţ „vystupuje pata, noha je v hlezenním kloubu ohnutá vzhůru, takže je zmenšen úhel nohy a přední plochou bérce. U novorozence je možné nohu přitisknout vzhůru až k bérci. Ohnutí nohy v hlezenním kloubu dolů je omezeno, Achillova šlacha je nápadně tenká, sotva hmatatelná“. A vrozená noha kosá je charakteristická ohnutím předního úseku nohy směrem dovnitř. V případě, ţe dojde k deformacím svalových kontraktur, objeví se zkrácení motorických svalů, které omezují lokomoční schopnosti (srov. Milichovský, L. 2010; Opatřilová, D. 2006). Mezi deformace řadíme také vrozené vykloubení kyčlí (kongenitální dysplázie kyčelního kloubu) postihuje jedince jednostranně nebo oboustranně. Jedná se o vrozený nedostatečný vývoj kyčelních kloubů, popřípadě úplné vykloubení hlavice (luxace) nebo částečné vykloubení (subluxace). Je nutné včas zjistit tuto diagnózu. Prevence je zajištěna ortopedickým vyšetřením jiţ v porodnici a následným vyšetřením pomocí ultrazvuku do šesti týdnů věku dítěte. Léčba by měla začít ihned po zjištění diagnózy a to tím, ţe díky vhodné poloze dolních končetin pomalu napomáháme vrácení stehenní kosti do jamky kloubu. U většiny dětí dojde k vyléčení (Vítková, M. 2006). Při nesprávném drţení těla mohou také nastat deformace. Jsou-li deformity páteře vrozené, charakterizují se svojí trvalostí a stálostí. Páteř můţe být deformována 10
v rovině sagitální (předozadní rovina těla) a frontální (čelní), jejímţ projevem je boční vychýlení od středové roviny. Jedná se o různé druhy skolióz (Vítková, M. 2006). Poruchy růstu Porucha růstu můţe být způsobena nesprávnou činností ţláz s vnitřní sekrecí. Jednou z nich je činnost podvěsku mozkového tzv. hypofýza, jejíţ funkce můţe být sníţena a tím vzniká nanismus neboli trpasličí vzrůst s normálním duševním vývojem. Jedinec má nedostatek růstového hormonu, který zapříčiňuje proporcionální i orgánové deformity lidské postavy, objevuje se také infantilismus (tělesná, mentální a sexuální dětinskost). Nanismus je spojen s hormonálními či genetickými chromozomálními poruchami nebo vrozenými poruchami metabolismu. Při zvýšené funkci hypofýzy (nadprodukce růstového hormonu) dochází k obřímu růstu tzv. gigantismu, u kterého se po dokončení růstu organismu vyskytuje akromegalie, tzn. nápadně se zvětšující okrajové části těla (brada, nadočnicové oblouky, rty, jazyk, prsty), (srov. Novosad, L. 2011; Milichovský, L. 2010; Jakobová, A. 2006). Achondroplázie je porucha růstu a tvaru kostí, které vznikají z chrupavky. Můţeme ji odhalit jiţ u novorozenců, kteří mají dlouhé kosti nápadně krátké a trup je přitom normální. Jedinec bude trpasličího vzrůstu, ale jeho mentální vývoj by měl být normální, popřípadě opoţděný. V některých případech můţe dojít k nestejné velikosti obou polovin těla, která se nazývá hemihypertrofie (srov. Milichovský, L. 2010; Jakobová, A. 2006). Rozštěpové vady Při vývoji jedince můţe také dojít k různým rozštěpům, například rozštěp lebky, rtů, čelisti, patra či páteře. Při rozštěpu páteře (spina bifida) dochází k chybění obratle či meziobratlové ploténky na určitém místě, kde se poruší obal míšního nervu, míšního moku a kůţe. Porucha vzniká v prvních čtyřech aţ šesti týdnech těhotenství a příčinou je většinou dědičnost nebo negativní vlivy prostředí. Rozštěp můţe být bez postiţení míchy nebo plen, rozštěp páteře a míšních plen (meningokéla), anebo rozštěp páteře, plen a míchy (meningomyelokéla). Provádí se neurochirurgická operace. U posledních dvou typu většinou dojde k částečné nebo úplné obrně dolních končetin a obrně svěračů. K postiţení intelektu nedochází (srov. Milichovský, L. 2010; Vítková, M. 2006).
11
Centrální obrny Obrny lze dále dělit podle doby vzniku na vrozené a dědičné či získané, podle místa obrny mohou být centrální či periferní. Je důleţité také zjistit, jaký je tonus, zda hypertonický, hypotonický či střídavý a rozsah obrny, jedná-li se o zasaţení jedné (monoparéza/plegie),
dvou
(diparéza/plegie),
tří
(triparéza/plegie),
čtyř
(tetraparéza/plegie, také kvadruparéza/plegie) končetin či byla zasaţena polovina těla (hemiparéza/plegie). Jak uvádí D. Opatřilová (2012, s. 33) „Obrny se projevují v kvantitativní poruše motorické inervace, rozlišujeme parézy (částečná ztráta hybnosti) a plegie (úplná ztráta hybnosti. Kvalitativní poruchy hybnosti se projevují v podobě hyperkineze, tj. mimovolními pohyby, které ruší reflexní hybnost a zasahují do aktivních pohybů“. Jedná se o abnormální pohyby, například fibrilace, fascikulace, spasmy, myoklonie, tiky, chorea, atetóza aj. Závaţným raným centrálním postiţením u dětí je mozková obrna (srov. Fialová, I., Opatřilová, D., Procházková, L. 2012; Opatřilová, D. 2006). Mozková obrna u dětí jak uvádí I. Chmelová (sec cit. Chmelová, I. in Hájková, V. 2009, s. 40) je: „perzistující (přetrvávající), ale ne neměnné postižení hybnosti a postury, způsobené neprogresivním poškozením nezralého mozku v pre-, peri- nebo postnatálním období“. Mozková obrna má formu spastickou a nespastickou. Spastická forma vzniká jako následek poškození pyramidové dráhy (centrálních motorických neuronů). Charakteristickými znaky jsou porucha aktivní volní hybnosti, svalová hypertonie a stereotypní pohyby. Mezi spastické formy patří diparetická forma postihující dolní končetiny většinou bez narušení intelektu, dále paukospastická diparetická je lehčí formou postiţení dolních končetin. Ochrnutím jedné poloviny těla se projevuje hemiparetická forma, kdy horní končetina je více postiţená a nejtěţší formou mozkové obrny je kvadruparetická forma, která znamená spastickou parézu či plegii všech čtyř končetin. U kvadruparetických a hemiparetických forem je častější postiţení intelektu a zvýšený výskyt epileptických záchvatů (srov. Opatřilová, D. 2012; R. Šlapal, 2007; D. Opatřilová, D. 2004). Forma nespastická je charakteristická absencí svalového napětí. Tato forma zahrnuje hypotonickou formu, která je vývojová a mění se v důsledku zrání mozku. Jedná se o dominantní oslabení svalového tonu trupu i končetin. Po třetím roce dítěte mizí nebo se mění v jiný typ postiţení, např. ve formu spastickou nebo dyskinetickou. Forma dyskinetická někdy nazývána extrapyramidová dystonicko-dyskinetická nebo atetózní není tak častá. Je projevem postiţení bazálních ganglií. Charakterizuje ji 12
neschopnost organizovat a správně provést volní pohyb, automatické pohyby a udrţení postury. Jak uvádí D. Opatřilová (2004, s. 14): „Dyskinéza, zpravidla se může vyvinout již kolem jednoho roku věku dítěte buď z hypotonie, nebo hypertonie, začíná atetózou a končí dystonií neboli torzním spazmem“. Při této formě jsou časté poruchy řeči (dysartrie). Poslední formou nespastických postiţení je mozečková forma, která se projevuje velmi těţkým postiţením a hlubokým narušením intelektu. Vyskytuje se vzácně (srov. J. Vítek, M. Vítková, 2010; M. Vítková, 2006; D. Opatřilová, 2004). Centrální obrny se týkají i degenerativních onemocnění mozku a míchy, které se projevují aţ v průběhu ţivota. Nejprve se začnou rozpadat nervová vlákna a později i nerovové dráhy, nakonec zanikají nervové buňky. Řadíme sem dědičné postiţení mozečkovou heredoataxii (choroba Senator-Marieova), jedná se o postiţení jedné nebo obou hemisfér, kdy dochází k postupné degeneraci mozečku, případně míchy. Jedinci se vyznačují vrávoravou chůzí, nystagmem, atrofií a poruchami řeči (Vítková, M. 2006). U mladších dospělých se můţe vyskytnout roztroušená skleróza mozkomíšní, která se vyznačuje loţiskovými změnami mozku a míchy. Místo rozpadu, jak uvádí P. Bendová (2010, s. 23), „jsou sklerotická ložiska rozeseta po CNS, nejčastěji v bílé hmotě v blízkosti komor a likvorových cest“. M. Vágnerová (2012, s. 152) popisuje, ţe: „Onemocnění vzniká v důsledku imunologické poruchy, která způsobuje akutní zánětlivou reakci CNS a následné poškození myelinu (tvořeného lipoproteiny)“. Nejčastěji postihuje jedince mezi dvacátým a čtyřicátým rokem. Dochází k poruše pohybového aparátu, řeči, dechu, chůze, vyměšování, citlivosti, zraku a rovnováhy, popřípadě k těţkým obrnám končetin. Demence se objeví v pozdějším věku. Léčba je dlouhodobá a farmakologická (srov. Novosad, L. 2011; Bendová, P. 2010; Vítková, M. 2006). Dalším degenerativním onemocněním míchy je Friedreichova heredoataxie, u které dochází k degeneraci míšních provazců. Projevuje se mezi šestým aţ desátým rokem. Je charakteristická zvláštní deformitou nohy a nejistou a vrávoravou chůzí. Později dochází ke spastické obrně dolních končetin (Vítková, M. 2006). Jedním z nejčastějších neurologických onemocnění je Parkinsonova choroba. P. Bendová (2010, s. 21) popisuje chorobu jako „pomalu se rozvíjející chronické degenerativní onemocnění bazálních ganglií v mozku, jehož vlivem dochází ke zvyšujícímu se zániku buněk produkujících dopamin (látka přenášející informaci mezi neurony-neurotransmiter)“. Nemoc nelze vyléčit, jen pomocí medikamentózní 13
léčby zmírnit. Většinou se vyskytuje u osob ve středním a vyšším věku. Příznakem nemoci je tzv. Parkinsonův syndrom, coţ je klidový třes (tremor) končetin. Dále je charakteristická (redukovanou
nehybností pohybovou
obličeje,
shrbeným
aktivitou),
krátkými
postojem, krůčky,
pomalými ztrátou
pohyby
pohybových
automatismů, udrţováním rovnováhy, celkovou ztuhlostí a je moţná i zvýšená salivace, sekrece slz a potu. Později můţe dojít i ke sníţení psychických funkcí a problémům s řečí. Nemoc probíhá ve třech fázích. Nejprve jedinec pociťuje bolesti ramen a zad, pocity tíţe končetin a ztráty výkonnosti. Přidávají se poruchy spánku a poruchy písma. Později sledujeme klidový třes končetin, nejprve na jedné polovině těla, který při pohybu mizí. Postiţená osoba začne zkracovat délku kroku a dochází k šouravé chůzi, ztuhlosti svalstva a celkové zpomalenosti pohybů. Při druhé fází se stupňují příznaky z první fáze a dále se vyskytuje ztráta výrazu obličeje a nahrbení postavy. Poruchy pozorovací schopnosti a řeči se také často objevují. Třetí a konečnou fází je celková degenerace centrálního nervového systému. Všechny příznaky přetrvávají a další symptomy se jiţ neobjevují (srov. Novosad, L. 2011; Bendová, P. 2010). Porucha pohybového aparátu nemusí být způsobena pouze lézí centrálního nebo periferního neuronu nebo nosným aparátem. Porucha můţe být přímo ve svalu. Existuje svalové onemocnění, které se vyznačuje degenerativním rozpadem svalstva. Jedná se o geneticky přenosnou chromozomální poruchu. Nejznámější postihující chlapce je Duchennova svalová dystrofie (myopatie). Nemoc se dědí buď x-chromozomálně recesivně, nebo vzniká spontánně ve vaječné buňce matky. Při poruše dochází k odbourávání svalové tkáně, která je nahrazována tukovou tkání. Nejprve je postiţen pletenec pánevní, dál nemoc postupuje směrem dolů a pak ve směru k hlavě. Jedinci umírají většinou mezi dvacátým a dvacátým pátým rokem na slabost srdečních a dýchacích svalů. Onemocnění začíná kolem 3 roku dítěte a probíhá ve vlnách (srov. Milichovský, L. 2010; Vítková, M. 2006). Existuje více forem progresivní svalové dystrofie, například Beckerova forma. Má pomalejší průběh a začíná v pubertálním věku. Postihuje také jen chlapce a neschopnost chůze nastupuje aţ po třicátém roku ţivota. Další forma, která postihuje obě pohlaví mezi druhým a čtyřicátým rokem, se jmenuje Leyden-Moebiova forma. Průběh nemoci je velmi pomalý, nejprve je zasaţeno pánevní svalstvo. LandouzyhoDejerineova forma napadá nejprve obličejové svaly, dále svaly ramene a nakonec pánevní svaly. Postihuje mladistvé jedince, postupuje pomalu a doţívají se normálního 14
věku. Poslední formou je Erbova forma, která postihuje dospělé jedince. Začíná u svalstva ramenního pletence (Milichovský, L. 2010).
1.3 Tělesná postiţení získaná po úrazech a špatným drţením těla Zdravý jedinec si často ani neuvědomuje, jaké jsou výhody a moţnosti jeho stavu. Sociální, osobní, rodinné a profesní stránky a také ţivotní postoj je úplně jiný neţ kdyţ nastane situace, která zcela změní jeho ţivot. Takovou situací můţe být nějaké tělesné postiţení, které postihne člověka například díky úrazu. L. Novosad (2010, s. 114) uvádí, ţe v případě získaného postiţení, tedy náhlé změny zdravotního stavu člověk proţívá „jedny z nejnáročnějších tlaků na lidskou psychiku v období úrazu, z různých důvodů ne zcela úspěšné operace nebo akutního i progredujícího průběhu nemoci, jež vedou k získanému postižení, jsou nečekaný přechod zdraví v „nezdraví“, funkční nedostatečnost a vzhledová odlišnost“. Avšak i přes tyto skutečnosti můţe být výhodou zachování dřívějších zkušeností, které mohou být v dalším ţivotě s handicapem uţitečné (Buřvalová, D.; Reitmayerová, E. 2007). Získaná tělesná postiţení lze dělit na tělesná postiţení získaná po úraze a nesprávným drţením těla a tělesná postiţení získaná po nemoci. V této podkapitole budou uvedena tělesná postiţení po úrazech a nesprávným drţením těla. Zahrnují úrazová onemocnění mozku a míchy, úrazová poškození periferních nervů, amputace a deformity tvaru těla a jeho jednotlivých částí (Bendová, P. 2010). Úrazová onemocnění mozku a míchy Při úrazu mohou vzniknout tzv. traumatické obrny. Úraz způsobí otevřené nebo uzavřené poranění hlavy. Většinou dochází primárně k mechanickému poškození mozkové tkáně, případné sekundární důsledky jsou reakcí na toto poškození. Můţe dojít k zasaţení lebky i mozku nebo k uzavřenému poranění hlavy různého stupně. Otřes mozku (komoce), je nejlehčí stupeň poranění hlavy a rozlišujeme lehký, střední a těţký otřes mozku. Stlačení mozku (komprese) je jiţ závaţnější, ale nejtěţším poraněním je zhmoţdění mozku (kontuse – kontusio cerebri). Mezi závaţnější traumata mozku patří také krvácení do mozku, které můţe zanechat následky jak v hybnosti, tak v myšlení, řeči, paměti, pozornosti a poruchách smyslového vnímání nebo v chování. Důleţitá je skutečnost, ţe potíţe se objevují po několika hodinách, kdy postiţený cítí nevolnost, točí se mu hlava či zvrací. Je nutné co nejrychleji vyhledat lékaře. K těmto 15
úrazům dochází většinou při sráţce s dopravním prostředkem, při pádu z kola, při sporu apod. Následky zranění mozku závisí na tom, která část mozku byla poškozena (srov. Vágnerová, M. 2012; Zikl, P. 2011; Vítková, M. 2006). Další závaţné onemocnění vzniká při poranění páteře a míchy. Rizikové aktivity, při nichţ k nim můţe dojít je např. sport, povolání vykonávané ve výškách, dopravní nehody. Míru postiţení určuje místo přerušení míchy a také zda byla mícha poškozena částečně nebo úplně. Je-li přerušení nad úrovní čtvrtého krčního obratle C4 tj. nad místem výstupu bráničních nervů, postiţený v případě, ţe mu není rychle poskytnutá první pomoc, umírá na zadušení. V lepším případě dochází ke spastické tetraparéze/kvadruparéze aţ tetraplegii/kvadruplegii s poruchou hybnosti a citlivosti, která sahá aţ ke krku. Paraparéza aţ paraplegie dolních končetin s poruchou citlivosti na dolních končetinách vzniká, kdyţ je zasaţena oblast hrudní, bederní a kříţová. Můţe se objevit i při nádorech, které stlačují míchu. U osoby s tímto postiţením probíhají nejen změny v oblasti motorické, ale také jak uvádí P. Bendová (2010, s. 18) „dekubity (proleženiny), poruchy vylučovacích a sexuálních funkcí, dochází k poruchám metabolismu a činnosti střev, vznikají patologické vegetativní reflexy, dochází k poruchám dýchání, termoregulace, vzniku spasticity, objevují se heterotopické osifikace“. Pro všechny osoby postiţené obrnou míchy je nutný rehabilitační program kvůli dovednostem ovládání vozíku, samostatnosti v sebeobsluze a také je důleţité obnovit fyzické dovednosti (srov. Bendová, P. 2010; Vítková, M. 2006). Úrazová poškození periferních nervů Poškození se projevuje formou periferní obrny, která postihuje končetiny, svaly a obličej. Tyto obrny bývají následkem hlubšího poranění, zánětů, operačních či léčebných poškození, úrazů, nervosvalových a jiných onemocnění. Dochází k nim při přerušení či zhmoţdění nervu na končetině. Obrna můţe být přechodná, kdy končetina pracuje nedokonale a většinou je moţné uzdravení. Dále obrna částečná (paréza), při které je zasaţena pohyblivost a svalová sílá v různé míře. A při úplné obrně (plegii) končetina bezvládně visí, má změněné čití, nastanou problémy s krevním oběhem v lokalitě poškození a dochází k atrofii motorického svalstva, případně k celkové deformitě končetin. Osoba s tímto postiţením podstupuje léčebnou rehabilitaci (srov. Opatřilová, D. 2006; Vítková, M. 2006).
16
Amputace Amputace je, jak uvádí D. Opatřilová (2006, s. 78) „nevratné oddělení orgánu, končetiny nebo její části od těla“. Můţe nastat v důsledku traumatických příčin, kdy k ní dojde v okamţiku úrazu nebo těsně po něm, například autonehody, poranění elektrickým proudem, výbušninou, při sportu. Při těchto poraněních je nutná spolupráce s plastickou chirurgií, protetickým oddělením pro zajištění nejvhodnějšího řešení pro postiţeného jedince. Dále mohou nastat amputace následkem chirurgického zásahu, který řeší cévní, metabolické nebo zánětlivé onemocnění (srov. Opatřilová, D. 2006; Vítková, M. 2006). Amputace můţe být jednostranná nebo oboustranná. Existují různé druhy protéz, které pomáhají vrátit jedinci ztracené funkce končetin. Například myoelektrická protéza (bioruka), která nahrazuje nejdůleţitější funkce ruky. Tato protéza se dává většinou jedincům, kteří přišli o dominantní končetinu. Při amputaci dolní končetiny nad kolenem (jednostranná) se lze pohybovat s protézou i bez holí. Někteří však pro lepší stabilitu hůl pouţívají. Při nácviku chůze se nejprve pouţívá opěrné chodítko. Je-li amputace pod kolenem (jednostranná), nácvik chůze probíhá za pomocí francouzských holí. A v případě, ţe byla nutná amputace oboustranná a došlo k dobrému zhojení pahýlu, lze v některých případech očekávat zvládnutí chůze s protézami bez holí nebo s jednou hůlkou či se dvěma francouzskými berlemi (Jakobová, A. 2006). Protézy se dělí podle různých kritérií. Jedním z nich jsou protézy horních končetin kosmetické a aktivní, ty se dále dělí na protézy ovládané a hnané silou uţivatele a protézy se samostatným pohybem. Protézy, které ovládá uţivatel sám, mohou být tahové, ovládané upraveným či neupraveným pahýlem nebo bradově ovládané protézy. Samostatně ovládané protézy mohou být na pohon elektrický nebo pneumatický. Protézy dolních končetin se dělí na stehenní, protézy pro exartikulaci (oddělení končetiny v kloubu) v kyčelním kloubu, bércové protézy a protézy pro exartikulaci v kolenním kloubu (Opatřilová, D., Vítková, M. 2011). Důleţité je cvičit a udrţet kondici jedinců s amputací a to pomocí cviků rotačních, na vyvaţování páteře, cvičení proti odporu a celkové posilování svalů. Dítě bývá většinou umístěno do rehabilitačních zařízení, kde je mu poskytnuta komplexní péče a kde jsou nacvičovány různé dovednosti, především pohybové, dále zaměřené na školní práci (nácvik psaní, kreslení) a na dovednosti v pracovním vyučování. Je-li postiţení těţší, nedoporučuje se návrat do běţné školy, protoţe dítě bývá osvobozeno 17
od různých činností a nerozvíjí potřebné pohybové a pracovní dovednosti bez protézy ani s protézou. Dětské amputace jsou samostatnou problematikou, protoţe dětem stále rostou kosti. Pahýl se stává špičatější a musí být operativně znovu upraven. Důvodem je skutečnost, ţe by kostěné části mohly protrhnout měkký pokoţkový kryt. Má-li dítě s amputací normální intelekt, je většinou v budoucnu dobře pracovně začlenitelné (Milichovský, L. 2010). Deformity tvaru těla a jeho jednotlivých částí Časté deformity tvaru těla jsou deformity páteře. Ta tvoří pruţnou a pevnou osu celého těla. Po narození je skoro rovná a během vývoje se dvakrát esovitě prohne. Lordóza je oblouk dopředu v oblasti krční a bederní a kyfóza je prohnutí dozadu v oblasti hrudní a kříţové. Pohyb ve třech rovinách zajišťuje dynamická hlavní funkce páteře a statická funkce udrţuje vzpřímený stoj. Kdyţ dítě začne zvedat hlavičku, vytváří se krční lordóza a při posazování se začíná tvořit hrudní kyfóza. Aţ začne chodit, vytváří se bederní lordóza a upevňuje se hrudní kyfóza. Dítě by nemělo předčasně dlouhodobě sedět, protoţe tím kyfotizuje páteř a přetěţuje se bederní část páteře. Vzniká tak nesprávné postavení páteře, které se v dospělosti projeví bolestivým syndromem. V předškolním věku jsou svaly a úpony svalů ještě slabé a málo vyvinuté, a proto je nutné cvičit a to pomocí cviků na zpevnění a posílení svalů (Jakobová, A. 2006). Kaţdá odchylka od správného drţení těla, která není způsobena strukturální změnou, se nazývá vadné drţení těla. Deformity hrudníku jsou jednou z nich. Jedná se o prohloubení přední stěny hrudníku do podoby misky, hrudník je ptačí, tzn. hrudní kost a z ní ţebra střechovitě vysunuta dopředu. Vyskytuje se u dětí s mozkovou obrnou, většinou kvadruparetických forem. Dalšími vadami hrudníku jsou hrudník plochý či nálevkovitý (srov. Jakobová, A. 2006; Opatřilová, D. 2006). Kulatá záda jsou diagnostikována u jedince, který má hlavu skloněnou dopředu, zvětšený hrudní oblouk, ramena posunuta dopředu, lehce zvětšenou bederní lordózu, pánev sklopenou dopředu a břicho ochablé a vystrčené. Této vadě se také říká kyfóza dospívajících a projevuje se především u chlapců před pubertou. Další vadou mohou být plochá záda, coţ je oploštělé fyziologické zakřivení páteře neboli nedostatečné zakřivení páteře, které se projevuje plochými zády i hrudníkem a nesprávným slonem pánve.
V případě
chabého
drţení
svalů
nebo
svalové
únavy
můţe
dojít
ke skoliotickému drţení těla, které je způsobeno rotací páteře a projevuje se 18
nesymetrickým obrysem těla s různou výškou ramen a lopatek. Avšak to lze volním úsilím vyrovnat (srov. Milichovský, L. 2010; Jakobová, A. 2006). Závaţnějšími poruchami hybnosti jsou ortopedické vady páteře. Sem patří skolióza. Jde o patologické vychýlení do strany, páteř je spirálovitě zakřivena. Lze ji získat v důsledku různých onemocnění páteře, zádových svalů či nervů. Vzniká také jako následek chybných návyků drţení těla a při nošení břemen. Těţká skolióza omezuje jedince v oblasti hrubé motoriky, např. při dlouhodobém sedu, stání, chůzi či běhu a klesá jeho funkční výkonnost. Pro jedince s těmito obtíţemi jsou nutná rehabilitační cvičení a výběr vhodných kompenzačních pomůcek (srov. Bendová, P. 2010; Milichovský, L. 2010). Další vady páteře zahrnují zvětšení lordóz a kyfóz v různých oblastech páteře. Hyperkyfóza je zvětšená hrudní kyfóza. Páteř je ohnuta v hrudní části, lopatky jsou odstáté a hrudník je sevřený mezi rameny, coţ vytvoří i zvětšenou krční lordózu. Ta se projevuje předsunutím a prohnutím krční páteře spolu s předsunutím a zakloněním hlavy. Zvětšená bederní lordóza (hyperlordóza) je popisována jako zvětšené prohnutí v bederní páteři spolu s uvolněným břichem a hýţděmi s nesprávným sklonem pánve (Milichovský, L. 2010). Vnitřní nebo vnější bočivost kolen je další deformitou, kterou můţeme zmínit. Jedná se o vyvracení kotníků dovnitř, které negativně ovlivňuje postavení dolních končetin a pánve. Postavení osy stehna a bérce můţe být změněno do podoby O (vybočené koleno) nebo do podoby X (vbočené koleno). Bočivost kolen je často spojena se špatným postavením hlezenních kloubů. U více neţ poloviny ţáků školního věku je diagnostikována plochá noha, která činí obtíţe při delší namáhavé chůzi a někdy i v klidové poloze. Je charakterizována poklesem aţ vymizením noţní klenby v podélném či příčném směru. Můţe dojít aţ k omezené hybnosti v důsledku značné bolestivosti (Milichovský, L. 2010; Jakobová, A. 2006). Většině deformit lze předejít správným drţením těla a postavením dolních končetin a pánve. V případě, ţe dojde ke zkrácení dolní končetiny důsledkem úrazu či skoliózy, nebo k jiné deformitě, projeví se to v celkovém drţení těla. Proto je velmi důleţité jedince sledovat a v případě potíţí dodrţovat cvičení a případnou korekci. Je nutné si uvědomit, ţe pokud neodstraníme špatné drţení těla včas během růstu, nesprávné pohybové vzorce se fixují a stává se z nich návyk (Jakobová, A. 2006).
19
1.4 Tělesná postiţení získaná po nemoci Nemoc lze podle P. Bendové (2010, s. 8) definovat jako „porušení rovnováhy mezi organismem a jeho prostředím, které vyvolá důsledky v anatomických a funkčních změnách organismu“. Můţe být krátkodobá (akutní) nebo dlouhodobá (recidivující a chronická). Příčinou tělesného postiţení získaného po nemoci mohou být revmatická onemocnění (revmatická horečka, vleklý kloubní revmatismus), dětská infekční obrna,
Perthesova
choroba,
myopatie
(progresivní
svalová
dystrofie),
(Bendová, P. 2010). Revmatická onemocnění Revmatická
onemocnění
jsou
rozmanitá
zánětlivá
onemocnění,
postihující pohybový a především kloubní systém. Rozlišujeme artralgii, neboli bolest kloubu, která vzniká například při traumatu, a artritidu, která je zánětlivým
procesem.
Společným
příznakem
těchto
onemocnění
je
tzv. chronicita potíţí s omezením pohybové aktivity. Obecně nemoc probíhá zduřením a bolestivostí postiţených kloubů, okolí bývá zarudlé a hybnost kloubů je omezená. Typická bývají ranní ztuhnutí kloubu. Kromě těchto projevů se vyskytují i nespecifické projevy jako je například nechutenství, zvýšená předráţděnost, únavnost, teploty a někdy i zvětšení jater a sleziny (Mrzena, B. 2009). Následkem streptokokových onemocnění můţe dojít k revmatické horečce (také akutní revmatizmus), která dříve patřila k nejčastějším formám autoimunních chorob. V dnešní době je výskyt tohoto onemocnění vzácný, protoţe uţ dochází k včasné léčbě streptokokových infektů. Toto onemocnění lékaři odhalují pomocí tzv. Jonesových kritérií. Mezi nimi je jedno z hlavních kritérií tzv. „chorea minor“, které je charakteristické zvláštními nervovými projevy, které z počátku nejde lehce poznat, ale postupně se zhoršují. Jedná se o záškuby, grimasy, postupně se zintenzivňují v krátkém časovém intervalu a končí třesem aţ omezením koordinace pohybů. Tyto projevy mohou ve škole působit jako výraz nekázně, zhoršené pozornosti a soustředění, tudíţ můţe docházet k neoprávněným trestům, coţ sebevědomí dítěte sniţuje. Proto je třeba myslet i na tyto příznaky nemoci (Mrzena, B. 2009).
20
Zánětlivá poškození pohybového aparátu, která vedou k těţkému poškození kloubů a omezení pohyblivosti, jsou artritidy. Podobně se projevuje revmatoidní artritida a Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida), při které jsou postiţeny klouby páteře (obratle) a některé velké klouby (ramena, kyčle). Nemoc začíná kolem dvacátého roku. Etiologie postiţení není známa. Nejprve jedinec pociťuje bolest v kříţi, která vzniká v klidu, po rozcvičení se zlepšuje. Při této nemoci se objevují mimokloubní příznaky jako je plicní fibróza,
aortální
insuficience,
neuropatie
ledvin.
Nakonec
dochází
k postupnému ztuhnutí páteře a vzniku hrudní kyfózy (hrbu). Můţe dojít i k postiţení kyčelního kloubu a k omezení plicních funkcí. V nejhorším případě můţe
dojít
k srůstu
v postiţených
kloubech
(ankylóze).
Léčba
je
medikamentózní, rehabilitační a chirurgická (srov. Novosad, L. 2 011; Bendová, P. 2010). Dalším onemocněním, které postihuje klouby, je artróza, osteoartróza. Je to nezánětlivé degenerativní onemocnění, které se vyskytuje v lokalizované nebo generalizované formě (postiţení více neţ tří kloubů). L. Novosad (2011, s. 128) uvádí, ţe „kvůli odvápnění kostí a poškození chrupavek i vazů dochází k narušení povrchu a zhrubění kloubního tvaru, tvorbě kostěných výrůstků na okrajích postiženého kloubu (kostěné nárůstky mohou způsobit stav obdobný ankylóze) a k následné bolestivosti a omezení pohybu“. Artrózy mohou vznikat v důsledku dlouhodobého přetěţování pohybového aparátu (těţká fyzická práce, výkonnostní sport). Artróza se můţe objevit také sekundárně, a to posttraumaticky, se zánětlivými kloubními onemocněními, u metabolickýc h, endokrinních a neurogenních artropatií. Léčba probíhá pomocí dodrţování reţimových opatření, dále cílenou rehabilitací, vhodná je jízda na kole a plavání. Pouţívá se i fyzikální léčba (elektroléčba, vodoléčba), lázeňská léčba, medikamentózní, a také chirurgická (srov. Novosad, L. 2011; Bendová, P. 2010). Tyto nemoci můţeme označit jako jiná zánětlivá, degenerativní poškození pohybového aparátu. A dále sem zařadit tuberkulózu kostí a kloubů, která postihuje dlouhé kosti, klouby a obratlová těla, a také de formace kloubů na základě systémových onemocnění jako jsou například hemofilie, poruchy jater a ledvin či metabolické poruchy (Opatřilová, D. 2006). 21
Dětská infekční obrna Infekční obrna (poliomyelitis) můţe postihnout děti i dospělé. Tato nemoc je charakteristická většinou periferním nebo celkovým ochrnutím. Vir napadá hlavně části páteřní míchy odpovědné za aktivaci motorického svalstva. Díky Sabinově vakcíně, kterou byly děti od roku 1958 očkovány, se nemoc v ČR nevyskytuje. Dětská obrna (poliomyelitis anterior acuta) postihovala děti v předškolním věku. Probíhá jako neuroinfekce ve dvou fázích. Nejprve se vyskytnou po pěti aţ deseti dnech lehké chřipkové symptomy. Druhá fáze je charakteristická horečnatým onemocněním s příznaky podráţdění mozkových blan. Dále se mohou rozvinout paretické příznaky různého stupně. Často v podobě kvadruplegie s ochrnutím dýchacích svalů. Rozlišují se dvě formy, spinální nebo bulbární, která ohroţuje ţivot. Intelekt bývá nepoškozen. Následky onemocnění mohou být chabá monoparéza aţ trvalá kvadruparéza s neschopností chůze (srov. Novosad, L. 2011; Vítková, M. 2006). Existuje také postpoliomyelitický syndrom, který se vyskytuje u jedinců, kteří jiţ překonali těţkou paralytickou formu polio a také u těch, u kterých probíhala nemoc mírně. Po letech normální funkce začne docházet k obnovení pregradující svalové slabosti (Vítková, M. 2006). Další závaţná onemocnění, která mohou postihnout kaţdého z nás, jsou mozkové záněty, mozkové nádory a mozkové příhody. Jedním ze zánětlivých onemocnění je encephalitis, které je vyvoláno mikroby a probíhá ve dvou fázích. Nejdříve vnikne mikrob do krve a začnou se objevovat příznaky podobné chřipce, například bolesti hlavy, břicha, nechutenství. Potom dojde k přechodnému zlepšení a nakonec se objeví vysoké teploty, třesavka, ochrnutí končetin a mohou se vyskytnout i epileptické záchvaty. Jakmile nemoc skončí, příznaky postupně vymizí (srov. Jakobová, A. 2006; Vítková, M. 2006). Mozkové nádory (tumor cerebri) mohou také negativně ovlivnit pohybový aparát. Záleţí na tom, kde je nádor umístěn. Kaţdý typ tumoru je výsledkem bujení specifických typů buněk. Nádory se vyznačují různým typem malignity či invazivnosti. Mezi celkové příznaky nádorů patří postupně zvyšující se nitrolební hypertenze, která je důsledek růstu mozkových nádorů. Jedinec pociťuje obtíţe jako je bolest hlavy, zvracení s nauzeou, závratě, oslabení zrakové ostrosti, přecitlivělost na dotyk, světlo i zvuky, různé změny 22
vědomí aţ bezvědomí. Mohou nastat poruchy psychické, především paměti a aktivity. Loţiskové příznaky nádorů mozku jak popisují L. Neubauerová, M. Javorská a K. Neubaer (2011, s. 51) „jsou především závislé na lokalizaci, objemu, způsobu a rychlosti růstu nádoru. Kromě lokálního působení je třeba brát v úvahu možnost funkčních poruch vzdálenějších struktur následkem edému a masových posunů“. Je-li nádor v místě operculum a jeho okolí dochází k expresivní afázii. „Při lokalizaci v tempero-parietálním pomezí vzniká percepční afázie a při lokalizaci v místě mosto-mozečkového koutu vzniká dysartrie a dysfagie“. Některé mozkové nádory mohou zanechat po operaci následky v pohybovém aparátu. Také v důsledku organického poškození mozku dochází ke vzniku epilepsie (srov. Neubauerová, L., Javorská, M. a Neubaer, K. 2011; Vítková, M. 2006). L. Neubauerová, M. Javorská a K. Neubaer (2011, s. 41) uvádí, ţe: „Náhlé cévní mozkové příhody jsou oprávněně jedním z nejobávanějších onemocnění dospělé populace na celém světě a třetí nejčastější příčinou smrti ve všech státech Evropy a ve většině vyspělých států“. Tyto příhody se netýkají jen osob starších šedesáti let, hranice se jiţ posunula do mladší věkové kategorie od čtyřiceti pěti let i méně. V ČR je nemoc uváděna na třetím místě příčin úmrtí hned za nádorovými onemocněními a infarkty myokardu. Při centrální mozkové příhodě dochází k poruše prokrvení mozkové tkáně. Vzniká v důsledku krvácení do mozku a u mozkových embolií. Ty jsou způsobeny nedokrevností částí mozku a dochází k odumření mozkové tkáně zaklíněním embolu pohybujícího se krevním proudem. K akutní cévní mozkové příhodě dochází nejčastěji u mozkové arteriosklerózy, u hypertenzní nemoci mozku, při prasknutí aneurysmatu, onemocnění srdce a poruch jeho rytmu, poruch lipidového spektra, diabetes mellitus apod. Ohroţeni jsou také jedinci, kteří mají méně pohybu, jsou obézní, kouří či uţívají drogy. Tyto příčiny mohou mít za následek těţké poruchy hybnosti končetin, těla a ztrátu schopnosti komunikace. Záleţí na místě poškození mozku. Častá bývá hemiparéza
aţ
hemiplegie,
podle
zasaţení
hemisféry
pravostranná
či
levostranná. Jedinci také mívají pokleslý ústní koutek, ztrácí vnímání tepla, doteku či bolesti. Při postiţení hemisféry s dominantním centrem řeči, většinou dochází k afázii (ztráta schopnosti porozumět a produkovat řeč) a také se můţe objevit apraxie. Dojde-li k postiţení pravé hemisféry, je narušeno prostorové 23
vnímání. Poškození mozečku a jeho drah se projevuje nevolností, nejistou chůzí, závratěmi a ztrátou koordinace. Kdyţ jedinec stojí a při chůzi, padá ke straně, problém mu dělají cílené pohyby, mluví nesrozumitelně a neovládá koordinaci mluvidel. Váţné je postiţení prodlouţené míchy, protoţe zde jsou centra pro řízení funkcí celého organismu. Vzniká pak porucha polykání, obrna jazyka, měkkého patra a hlasivek, dále dochází ke změnám srdečního a dechového rytmu. Léčba tohoto onemocnění by měla zahrnovat spolupráci rehabilitačního lékaře, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda a psychologa (srov. Neubauerová, L., Javorská, M. a Neubaer, K. 2011; Bendová, P. 2010; Vítková, M. 2006). Perthesova choroba Tato choroba patří do tzv. aseptických kostních nekróz, při kterých dochází v místě kloubního spojení k nekróze (odumírání) kosti. Kost se odvápňuje a při nevhodném zatěţování se zploští a deformuje. Perthesova choroba je charakterizována jednostrannou aseptickou nekrózou hlavice kyčelního kloubu, avšak dojde-li k včasné diagnostice, bývá bez následků (Novosad, L. 2011). Onemocnění postihuje děti od pěti do sedmi let. Hlavice stehenní kosti je postiţena, dochází k poškození cév vyţivujících hlavici stehenní kosti, růstový vývoj jádrové hlavice se zastaví a začne se tříštit do několika oddělených ostrůvků. M. Vítková popisuje, ţe: „Kostěná tkáň epifýzy se pak střídá s tkání neosifikovanou. Hlavice postižená fragmentací osifikačního jádra ztrácí mechanickou odolnost a tlakem způsobeným zatěžováním při chůzi se deformuje do stran“. Nemoc se projevuje kulháním po zátěţi a bolestivostí v oblasti kloubu. Léčba můţe trvat aţ dva roky, kdy dítě je střídavě doma a v nemocnici, je nutný klid na lůţku a odlehčování postiţené končetiny při chůzi. Většinou se děti umísťují do léčebny nebo do speciální školy a po vyléčení se vrací do kmenové školy. Je důleţité, aby ve škole bylo zajištěno pohodlné, nastavitelné sezení a speciálně upravená pracovní plocha s výkrojem. V tělesné výchově by jedinec měl být na nějaký čas osvobozen a při pozdějším začlenění se vyvarovat nárazovým a otřesovým sportům a hrám. Naopak se doporučuje plavat a jízda na kole (srov. Bendová, P. 2010; Jakobová, A. 2006; Vítková, M. 2006). 24
Myopatie Myopatie jsou popisovány jako degenerativní onemocnění kosterních svalů a projevují se většinou svalovou slabostí. Jejich průběh je progresivní. Kdyţ se projeví v dětství, bývají jiţ vrozená a získaná myopatie můţe vzniknout v důsledku nějakého zánětlivého onemocnění. Průběh nemoci můţe být lehký, ale u těch, které se projevují u dětí, bývá většinou těţký aţ smrtelný. Nejčastější
forma
myopatie,
Duchennova
choroba,
byla
jiţ
popsána
v podkapitole 1.2 (Zikl, P. 2011). Tělesné postižení tvoří rozmanitou skupinu poškození, poruch, nemocí a změn zdravotního stavu. Ať už se jedná o vrozená či získaná postižení, vždy omezují jedince v jeho pohybových možnostech a tím zhoršují i samostatnost v každodenních činnostech. Vrozené tělesné postižení je neměnné a člověk se s tím musí smířit. Je nutné přijmout všechny negativní stránky svého stavu, aby mohlo dojít k co nejlepšímu rozvoji všech stránek osobnosti. Vrozených postižení je velké množství, stejně tak míra a projevy poškození. Získané tělesné postižení po úrazech a špatným držením těla jsou skupinou postižení, která jsou dle mého názoru z malé části ovlivnitelná. Například různé druhy úrazů by nemusely vzniknout, kdyby každý člověk dokázal odhadnout hranice svých možností a nepouštěl se například do spor tů, pro které nemá fyzické a někdy i psychické předpoklady. Také životní styl přispívá k prevenci vyskytnutí se nemoci (například kouření a případná mozková příhoda). Samozřejmě, že v některých případech dojde k souhře různých negativních vlivů, které v danou chvíli již nejdou ovlivnit, a nastane změna zdravotního stavu, se kterým se člověk musí naučit žít. Získané tělesné postižení po nemoci je těžkou zkouškou každé osoby, jak po stránce psychické, tak fyzické. Avšak má-li jedinec dostatečnou podporu svého okolí a také duševní sílu, lze vše překonat a pokračovat dál v plnohodnotném životě.
25
2 Kompenzační pomůcky 2.1 Druhy kompenzačních pomůcek Technické pomůcky jsou důleţitou integrální součástí ţivota kaţdého jedince s poruchou hybnosti. Některé pomůcky jsou zcela nezbytné (například vozík pro imobilního), jiné je moţné nahradit (nejobvyklejší je náhrada pomůcek na manipulaci vlastníma rukama) a další mohou práci ulehčit či nám dovolí vykonávat činnosti do té doby nezvládnutelné (například drţák úchopu umoţní spastikovi psát) (Zikl, P. 2011). Kategorií pomůcek je mnoho a zabývají se jimi oborníci řady oborů. Ergoterapeuti, působí především ve zdravotnictví, dále fyzioterapeuti a někteří lékaři (např. protetik, ortoped). Ve školství jsou speciální pedagogové, kteří pracují ve speciálně pedagogických centrech či speciálních školách. V některých regionech existují také půjčovny pomůcek nebo poradenská centra a ty jsou provozovány jako sociální sluţba. Kvalifikovanou poradenskou pomoc nám mohou poskytnout také někteří komerční dodavatelé pomůcek (Zikl, P. 2011). Kaţdý učitel ve škole by měl být proškolen pro pouţívání pomůcek, především učitelé běţné školy, kteří pracují s integrovaným dítětem). Také škola či sociální sluţba by měla zajistit moţnost potřebných konzultací v oblasti technické pomoci s vlastními odborníky (speciální pedagog nebo fyzioterapeut ve speciální škole), nebo externími spolupracovníky. Z pohledu zdravotnictví se nazývají pomůcky pro osoby s tělesným postiţením
„prostředky
zdravotní
techniky“
(např.
sluchadlo,
vozík,
kardiostimulátor, …) (Zikl, P. 2011). Reedukační a kompenzační pomůcky jsou rehabilitační prostředky, které mají napravit poškozenou motorickou funkci nebo ji nahradit funkcí jinou. Snahou těchto pomůcek je podporovat soběstačnost a samostatnost osob s poruchou hybnosti v běţném denním ţivotě, usnadňovat průběh jejich socializačního a edukačního procesu a přispívat k úspěšné společenské integraci a inkluzi (Bendová, P. 2010). Pomůcky lze dělit dle různých hledisek. Jedním z nich je dělení podle účelnosti a funkčního vyuţití jednotlivých prostředků v kaţdodenní praxi. Lze sem zařadit polohovací a fixační rehabilitační prostředky, pomůcky pro manipulaci s klienty, rehabilitační prostředky pro lokomoci, její nácvik a kompenzaci (viz 2.2), hygienické rehabilitační prostředky, moţnosti vyuţití pomůcek v rámci edukačního procesu osob
26
s poruchou hybnosti a pomůcky usnadňující výkon praktických činností člověka (srov. Bendová, P. 2010; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). První skupinou jsou polohovací a fixační rehabilitační prostředky, které zajišťují optimální polohu jedince s poruchou hybnosti, avšak polohu bychom měli minimálně jednou za tři hodiny měnit. Jedná se o polohovací vertikalizační lůţka, polohovací klíny a vaky, ortézy, speciálně upravené polohovatelné sedačky, polohovací zařízení a polohovací stojany. Pomůcky pro manipulaci s klienty usnadňují přesun člověka například z lůţka na vozík, na toaletu apod. Můţeme vyuţít tzv. točnu, kluznou desku a červený program také nazývaný bezpečnostní pásy, které lze vyuţít při nácviku chůze. Dále existují různé druhy zvedáků, stropní závěsné systémy a elektrický vertikalizační stojan, který díky vysoké ceně a malé informovanosti není běţně rozšířen (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P. 2010; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). Hygienické (sanitární) rehabilitační prostředky slouţí k zajištění osobní hygieny. Zvyšují samostatnost v oblasti sebeobsluhy a nezávislosti na dopomoci druhé osoby. Rehabilitační prostředky zahrnují pojízdné sprchovací lehátko či zvedací lehátko. Je výškově nastavitelné, se sklopitelnými postranními částmi a umoţňuje jednoduchý přesun osoby s poruchou hybnosti. Zvedací lehátko usnadňuje přesun do koupelny vleţe osobám s těţkou poruchou hybnosti. Další pomůcky pro přesun z místa na místo jsou různé druhy zvedáků. Vanový elektrický zvedák nebo hydraulický zvedák do vany můţe být vybaven zádovou opěrkou a doplněn o protiskluzovou pomůcku k otáčení a přesedání. Existuje i stavěcí zvedák elektrický. Bezpečnost a stabilitu jedince zvyšují sedačky do či na vany. Mohou být opařeny opěrkou pro záda a ručními madly. Do sprchových koutů můţeme vyuţít různé sedačky (sklopná sedačka, sedačka pod sprchu,…), ţidle (ţidle sprchová pojízdná), křesla a vozíky (sprchový a toaletní vozík, toaletní vozík). Pro samostatnost na toaletě lze pouţít různé druhy nástavců na WC. V praxi jsou vyuţívány především u dětí a osob s omezenou pohyblivostí kyčelních kloubů. Existují nástavce s nastavitelnou výškou, anatomicky tvarované a mohou být doplněny područkami a poklopem. Další neméně důleţitou pomůckou jsou antidekubitní podloţky. Dekubity představují riziko neutrofických
změn,
především
v místech,
která
jsou
u
klienta
vystavena
permanentnímu tlaku (tj. na patách, ke kříţové krajině a v oblasti lopatkách). Proto je dobré jim předcházet plánovaným polohováním a střídáním pracovních poloh s vyţitím těchto antidekubitních pomůcek. Pomůcky slouţící ke stabilizaci stoje či sedu a 27
k usnadnění výkonu činností v oblasti osobní hygieny jsou madla a opěry. Madla mohou být záchytná kovová, sklopná k WC a opěra na WC přenosná. Jedinci s amputací či s těţkým poškozením jedné z horních končetin vyuţívají kartáče, houby a hřebeny s prodlouţenou rukojetí a přísavkami k zajištění fixace (srov. Bendová, P. 2010; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). Další oblastí, kterou popisují Bendová, Jeřábková, Růţičková (2006) jsou moţnosti vyuţití pomůcek v rámci edukačního procesu osob s poruchou hybnosti. Zahrnují pomůcky slouţící k rozvoji hrubé motoriky, například balanční koule, plastové kvádry, lyţe pro dvě osoby či rybičky s udičkou. Rozvoj hrubé motoriky, sedu, lezení, stoje a chůze je důleţitým předpokladem pro rozvoj motoriky jemné. Potřebujeme tedy pomůcky slouţící k rozvoji jemné motoriky. Mohou to být různé dřevěné puzzle, deska s tvary, foukací labyrint, maxi mozaika, malé aximo, knoflíky k navlékání, mandala, pyramida záţitků, kuličková hra, šněrovací panenka, šněrovací bota, labyrint s korálky, atd. K usnadnění grafických činností existují také pomůcky jako například zápěstní objímka, dlaňová objímka či pomůcka s drţákem pro psací náčiní umoţňující dlaňový úchop. Pomůcky usnadňující nácvik a realizaci volnočasových aktivit mohou nabízet drţák na jehlice nebo obraceč stránek. Pomůcky usnadňující výkon praktických činností člověka s poruchou hybnosti jsou poslední oblastí. K tomu, aby člověk dokázal samostatně zvládat běţné praktické úkony spojené s přípravou pokrmů a jejich konzumací, s oblastí oblékání a svlékání, s realizací volnočasových aktivit, slouţí řada speciálních prostředků. Kuchyňské prostředky mohou nabídnout kuchyňské prkénko fixační, škrabku na zeleninu a ovoce, štětku na nádobí s úchytem, systém kartáčů k mytí sklenic, kelímky s plastovým úchytem, dlaňová objímka s úchytem pro lţíci a vidličku. Další jsou různé podavače slouţící osobám malého vzrůstu, osobám pohybujícím se za pomoci rehabilitačního vozíku k přiblíţení nedostupných či vzdálených předmětů. Vyrábí se v různých barvách a délkách (40-100 cm) a mívají klešťovité gumové protiskluzové zakončení. Můţeme se také setkat se zapínači a rozepínači knoflíků a navlékači ponoţek a punčoch. K usnadnění obouvání mohou jedinci s omezenou hybností dolních končetin, zejména pak kolenního kloubu vyuţít speciálně upravené lţíce do bot. Terapeutické nůţky jsou další pomůckou, kterou lze pouţít při omezené hybnosti prstů či pro jedince s ochablými svaly ruky. Existují také pomůcky k usnadnění otevírání dveří (srov. Bendová, P. 2010; Bendová, Jeřábková, Růţičková 2006). 28
Kompenzační
pomůcky
jsou
velice
důleţitou
součástí
ţivota
jedinců
se specifickými potřebami. Slouţí nejen k reedukaci a kompenzaci, ale dotváří celý proces intervence jak ve škole či práci, tak v domácím prostředí. D. Opatřilová (2008) uvádí členění kompenzačních pomůcek v pěti oblastech. Jsou to sebeobsluha, vzdělávání, pracovní činnosti, rozvoj pohybových dovedností, vozíky. Sebeobsluţné pomůcky potřebné při stolování jsou například drţáky příborů, talířů, sklenic, při oblékání např. zapínače knoflíků, navlékač ponoţek, speciální věšáky, pro osobní hygienu např. sedačky do vany, protiskluzové podloţky, antidekubitní podušky, kartáče na umývání s přísavkami, kleštičky na nehty, atd.). Další oblastí jsou pomůcky vyuţívané při vzdělávání jako například drţáky na tuţky, pera, těţítka, lepící folie, stojany na knihy, speciálně upravené klávesnice od PC (dotykové, kryty s otvory, upravená myš,…), prizmatické brýle, speciálně připevněná zrcadla ke čtení, speciálně upravené lavice, lehátka, klekátka, stolky na postel, ad. Při pracovní činnosti jsou vyuţívané násadky a drţáky pracovního nářadí, skládací podavače, drţáky telefonního sluchátka, škrabky na zeleninu, pracovní deska s hroty, pákové nůţky. Na rozvoj pohybových dovedností potřebujeme kraulery na rozvoj lezení, rotátory, kozičky, berle, hole, pojízdné rámy (s opěrkami, s lavičkou) na rozvoj chůze, protismykové nástavce na hole, pomocné schody. Poslední oblastí je rozdělení vozíků podle velikosti a tvaru (pro děti, dospívající a dospělé), podle způsobu pohonu (kola, trojkolky, mechanické, elektrické), podle moţnosti skladování (skládací a pevné), podle konstrukce (velká, malá kola, různé doplňky- pásy, klíny). Další moţné dělení kompenzačních pomůcek popisuje P. Zikl (2011, s. 80), jsou to: „vozíky, pomůcky pro dopravu, pomůcky pro překonávání bariér, lokomoční pomůcky, pomůcky pro manipulaci, polohovací pomůcky, pomůcky pro běžné denní aktivity, pomůcky pro sport a volný čas, kompenzační pomůcky pro práci na PC, pomůcky pro komunikaci a další ortopedické pomůcky“. Z. Ţiţka (2012, s. 7) uvádí, ţe kompenzační pomůcky lze rozdělit: „z hlediska jejich získávání, podle způsobu jejich poskytování a úhrady na pomůcky (zdravotnické prostředky) plně nebo částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, pomůcky částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, s doplatkem ceny hrazeným příspěvkem na zvláštní pomůcku od Krajského úřadu práce, pomůcky nehrazené ze zdravotního pojištění s možností úhrady ve smyslu zák. č. 329/2011 Sb., ve spojení s vyhl. č. 388/2011 Sb., příspěvkem na zvláštní pomůcku od Krajského úřadu práce
29
a pomůcky nehrazené z veřejného zdravotního pojištění ani ze sociálních zdrojů (hrazené z vlastních prostředků uživatele)“. Z úvodního shrnutí různých druhů a dělení kompenzačních pomůcek vyplívá, ţe problematika kompenzačních pomůcek pro osoby se zdravotním postiţením (případně jejich úhrady) je velmi rozsáhlé a komplikované téma, ve kterém není vţdy snadné se orientovat.
2.2 Kompenzační pomůcky usnadňující pohyb Kompenzačních pomůcek usnadňující pohyb je velké mnoţství, a proto je velice důleţité správně ji vybrat. Na trhu můţeme najít více variant výrobků, které se liší způsobem pouţívání, materiálem nebo cenou. Jednou z pomůcek usnadňující pohyb je vozík. Slouţí osobám plně či částečně imobilním. D. Opatřilová a D. Zámečníková (2008) rozlišují invalidní vozíky podle velikosti a tvaru pro děti, dospívající a dospělé. Dále podle pohonu. Do této kategorie patří kola, trojkolky, mechanické a elektrické vozíky. Podle moţnosti skladování na skládací a pevné a poslední dělení je podle konstrukce. Rozlišujeme malá a velká kola a různé doplňky jako jsou například pásy a klíny. Dělení vozíků: mechanický vozík Nejprve zde bude popsán mechanický vozík, který je ovládán doprovázející osobou nebo uţivatelem vozíku obručí na kolech, případně pomocí pák pro osoby s mozkovou obrnou a u kvadruplegiků můţe být pohánění vozíku usnadněno výstupky na hnacích obručích. Existuje také vozík pro pohánění jednou rukou, který má oba hnací kruhy na jedné straně, je ale málo pouţívaný. Základní typ mechanického vozíku je standardní mechanický vozík, který bývá nejčastěji uţíván. Má velká kola vzadu, která usnadňují přesun z vozíku do strany a sklopení vozíku na zadní kola při přejíţdění překáţek. Zatáčení umoţňují otáčející se malá přední kola, která se otáčí i kolem vertikální osy. Součástí vozíku jsou brzdy. Další usnadňující prvky pro doprovodnou osobu bývají vzadu nahoře umístěna drţadla a dole noţní páka, která umoţňuje sklopení vozíku vzad. Hnací obruče pro jednoduché ovládání vozíku jsou upevněny na velkých kolech. Vozík můţe být skládací nebo s pevným rámem. Skládací má kříţ a skládá se přiloţením pravé strany k levé a vozík s pevným rámem je ten, který má dopředu na sedák sklopnou zádovou opěrku. Který typ si vybrat je velice zásadní 30
otázkou, protoţe skládání vozíku rozhoduje o tom, jak se bude nakládat do osobního automobilu a kaţdý uţivatel v závislosti na stupni své soběstačnosti a nezávislosti při denních činnostech nezvládá oba způsoby skládání (srov. Vašíčková, L. 2011; Zikl, P. 2011; Votava, J. 2009). S pevným rámem se vyrábí aktivní odlehčené vozíky, které jsou lépe ovladatelné a lehčí neţ vozíky standardní. Jsou však také určeny pro celodenní pouţití a mnohdy mívají i větší mnoţství volitelných doplňků. Mají lepší jízdní vlastnosti, protoţe rám vozíku nepracuje v pravolevé rovině. Kdyţ jsou vybaveny vhodným odpruţením, tak mohou při sjíţdění z chodníku přes obrubník skákat, coţ znamená, ţe dosed je mírně odpruţen, a proto není tak tvrdý pro páteř a hýţdě. Tento typ vozíku je doporučován klientům aţ jako druhý vozík, protoţe člověk má jiţ stabilizovaný sed, lépe zná potřeby opory a většinou dále neprobíhají zásadní změny zdravotního stavu a vývoje postury. Hlavním důvodem je nemoţnost vozík přenastavit, lze to jen minimálně, a v tomto případě by mohlo dojít k nevhodnému sezení a posléze k patologickému postavení pánve, trupu, pletenců ramenních, hlavy i dolních končetin. Jak uvádí L. Vašíčková (2011, s. 24) ţe: „Výsledkem mohou být funkční změny, které v delším časovém úseku vedou k fixovaným patologiím s bolestí, zvýšeným rizikem dekubitů a dalšími problémy. Tím, že vozík s pevným rámem má výrazně menší možnosti přenastavitelnosti, je náročnější na kvalitní zaměření ve srovnání s vozíkem skládacím“. Kaţdý vozík by měla zaměřovat firma,
která vozík dodává
(srov. Vašíčková, L. 2011; Zikl, P. 2011). Výhodou skládacího vozíku je jeho přenastavitelnost, variabilita a moţnost aktivní odlehčené formy. Lze jej kdykoliv v průběhu uţívání upravit a přenastavit podle potřeby uţivatele. Má velké mnoţství variant úprav, například stupačky lze vybrat jako oddělenou či spojenou odklopnou, předpruţenou, polohovací nebo pevnou s různými typy stupátka. Podobné úpravy mohou probíhat u bočnic, područek a potahu zádových opěrek. Další výhodou je skládání rámu pravou stranou k levé a rychloupínací hnací kola, coţ umoţní lepší manipulaci při nakládání do osobního vozidla. Avšak ve členitém terénu můţe vozík pracovat v pravolevé rovině, a proto bude při ovládání vozíku potřeba větší síla a koordinace neţ u vozíku s pevným rámem. V tomto případě můţeme pouţít spojené pevné stupátko, které dodá kompaktnost přední části vozíku (Vašíčková, L. 2011). Pro lidi s těţším tělesným postiţením, kteří nejsou schopni obsluhovat svůj vozík, existují speciální mechanické vozíky. Ty jsou obsluhovány doprovodnou 31
osobou, mají vyšší hmotnost a moţnost individuálního zaměření, a to díky nastavení a úprav dle aktuálních potřeb. Jak uvádí L. Vašíčková (2011, s. 25), tito klienti „potřebují kvalitní oporu v sedu, antidekubitní působení nejen sedáku, ale i vyměkčení zádové opěrky či područek, potřebuje i zajistit postranní oporu trupu, někteří potřebují i náklon či záklon v prostoru, aby se zvýšila tolerance sedu a tím délka doby, kterou ve vozíku tráví“. Tyto vozíky mají pevnou konstrukci a mnoho volitelných doplňků, kterými jsou například opěrky hlavy, bederní opěrky, někdy i centrální abdukční klín, který bývá provedený z vysoce vyměkčeného materiálu jako čalounění vozíku, dále bezpečnostní pásy, elektrické nebo mechanické polohování zad nebo celého vozíku a polohovatelné podnoţky (srov. Zikl, P. 2011; Vašíčková, L. 2011). Dále lze mechanické vozíky rozdělit na sportovní, které se pouţívají pouze na sport a jsou vyráběny uţivateli na míru. Existují různé druhy jako například vozík pro basketbal, tenis a ruggby. Tyto vozíky nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Někteří jedinci rádi závodí na vozíku, který se jmenuje handbike. Je poháněný rukama, a to převodem na velké přední kolo. Závody na něm jsou samostatnou sportovní disciplínou. Pro rekreační účely a usnadnění pohybu vozíku v terénu lze připojit k základnímu typu vozíku vpředu páté kolo a díky tomu se malá přední kola zvednou nad podloţku (srov. Zikl, P. 2011; Votava, J. 2009; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). Transportní, toaletní (hygienické vozíky), vozíky se zvýšenou hmotností Ve zdravotnictví jsou pouţívány takzvané transportní vozíky, které neumoţňují samostatné ovládání osobou na vozíku. Zde se také vyuţívají toaletní neboli hygienické vozíky. V případě, ţe bude mít klient velkou hmotnost, můţeme pouţít vozíky se zvýšenou nosností, které mohou být aţ do 320 kg. Obvyklá nosnost je 120 kg (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P. 2010). Dětské vozíky Samostatnou kategorií jsou dětské vozíky. Vyrábí se podle váhy a výšky dětí (nejmenší šířka sedu od cca 25 cm). Je jich velké mnoţství, moderní a odlehčené tvary vozíků uţ od šesti let s moderním designem a ve veselých barvách například značka „Dominik“. U dětí je vozík důleţitá pomůcka, díky které můţe dojít k aktivnímu zapojení do běţných činností. Děti raného věku s tělesným postiţením vyuţívají pro přepravu především speciální kočárky nebo se jim také říká zdravotní či 32
rehabilitační kočárky. Pouţívají se do doby, kdy se dítě začne samostatně pohybovat pomocí vozíku, to je asi do 10 let. Stejně jako u vozíků, kočárky nabízí různé komponenty pro správnou polohu dítěte jako je např. abdukční klín, peloty, opěrka hlavy a také pracovní plochu v podobě stolku. Pro samostatný pohyb dětí lze také vyuţít tříkolky (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006; Kubíčová, Z., Kubíče, J. 2001). Elektrický vozík Vedle mechanických vozíků existují také elektrické vozíky. Ty se dále dělí na exteriérové, interiérové a speciální elektrické vozíky. Pohon je zajištěn napájenými gelovými bateriemi. Na rozdíl od mechanických vozíků jsou tyto těţší a draţší. Nejsou skládací, coţ je komplikací při přepravě automobilem. Ovládání je zajištěno pomocí joysticku, který je většinou umístěn na panelu. Můţe být ovládán pravou či levou rukou, případně ovládání na obě ruce na středovém pultíku. Další variantou je ovládání pomocí tlačítek na stolečku, většinou u klientů s dyskinezami. V případě, ţe má člověk ochrnuté obě ruce, lze vozík ovládat bradou, sáním, dechem nebo čidlem v opěrce hlavy. Joystick můţe mít také různý tvar i úpravu, například míček či vidlička. Hnací kola těchto vozíků mohou být umístěna vzadu, vpředu, a dokonce i uprostřed. V interiéru je přední náhon výhodou, protoţe přední část zajede k rohu a zadní část se otočí ve směru jízdy. Na menším prostoru se kolem centra otočí středokolový vozík. Je zde menší vychylování sedáku, tudíţ výhoda pro uţivatele, protoţe při jízdě po nerovnostech se méně pohybuje jeho tělo. Existuje také velké mnoţství doplňků a příslušenství elektrických vozíků, například různé typy bočnic, područek,
hlavových
opěrek,
zakončení
joysticků
a
různé
typy
stupaček.
(srov. Vašíčková, L. 2011; Zikl, P. 2011; Votava, J. 2009). Exteriérové vozíky mohou být běţného typu, coţ znamená umoţňující pohyb v interiéru i exteriéru, anebo speciální exteriérový typ, který je více určen pro pohyb venku i v náročnějším terénu. Má také vyšší rychlost a větší dojezd. Mohou mít další přídatné funkce jako je elektrický záklon, náklon i zdvih. Existuje i čidlo, které zajistí rovný směr jízdy i na nakloněné rovině (silnici) a uţivatel nemusí trvale vyrovnávat směr jízdy joystickem. Exteriérový vozík je vybaven pro jízdu v terénu či běţném provozu světly, směrovkami, klaksonem, hrubším vzorkem pneumatik. Překračovač obrubníku je dobrou výbavou pro pohyb ve městě. Na exteriérovém vozíku lze také provést individuální úpravy ve smyslu ovládání domácnosti tzv. inteligentní 33
domácnost. To znamená, ţe klient můţe z elektrického vozíku ovládat vše, co je na dálkové ovládání (pustit TV, video, ovládat klávesnici počítače, psát maily, otevřít okna, dveře, …) (srov. Zikl, P. 2011; Vašíčková, L. 2011; Votava, J. 2009). Interiérové elektrické vozíky jsou určeny především pro pohyb v budovách. Jsou lehčí, mají menší dojezd, dobré manévrovací schopnosti, ale jsou pomalejší a potřebují zpevněný povrch. Jsou to různé druhy standardních vozíků, které jsou skládací s přídatným motorem, aţ po vozíky se samostatnou konstrukcí. Tyto vozíky nemívají osvětlení a většinou mají menší mnoţství doplňků neţ vozíky exteriérové (srov. Vašíčková, L. 2011; Zikl, P. 2011). Poslední skupinou jsou speciální elektrické vozíky, které umoţňují vykonávání dalších aktivit. Jak popisuje P. Zikl (2011, s. 83): „ jedná se o vozíky s možností vertikalizace (uvedou sedící osobu do polohy vestoje), vozíky umožňující vertikální pohyb sedáku vzhůru (lidem s poruchou růstu nebo deformitami horních končetin umožní dosáhnout na desku stolu, vypínače apod.)“. Další pomůcky usnadňující pohyb: Člověk můţe mít pohybové obtíţe a nemusí nutně pro jejich překonání pouţívat vozík. Záleţí na stupni postiţení či zasaţení nemoci, která způsobí obtíţe dolních končetin a tím znemoţní bezpečný přesun z místa na místo bez pomoci nějakých kompenzačních pomůcek. Nemoc či obtíţe mohou být jen dočasné nebo naopak trvalé. Musíme zvolit vhodnou kompenzační pomůcku, která bude vyuţívat zbylý potenciál klienta. Ten musí být motivován k dalšímu motorickému rozvoji (je-li ještě moţný) a posilovat jiţ získané pohybové dovednosti. I dětem musíme umoţnit se pohybovat a díky tomu poznávat a objevovat. Můţeme vyuţít lezítka, která jsou určena pro děti od dvou do šesti let a jak uvádí P. Bendová, K. Jeřábková a V. Růţičková (2006, s. 25) „Lze je využít např. u dětí s diparetickou formou dětské mozkové obrny. Dítě se na lezítku pohybuje vleže, s oporou předloktí. Fixační popruhy pro hrudník, pas a dolní končetiny jsou polstrované, ale chybí opěrka pro hlavu (čelo)“. Proto musíme zajistit, aby dítě dokázalo samo dlouhodobě udrţet hlavu ve vzpřímené poloze. Dalšími pomůckami usnadňující pohyb jsou berle, hole, chodítka. Berle a hole jsou pomůckou pro chůzi s oporou. Pouţívají se kvůli nutnosti odlehčení končetiny, například při hojení kosti nebo u lehčí formy diparézy. P. Bendová (2010, s. 34) uvádí, ţe: „chůze s berlemi umožňuje stabilizaci svalstva paží a trupu oproti nezávislé chůzi, kdy je posturální kontrola těla zajištěna funkcí svalstva 34
dolních končetin“. Existují různé druhy berlí, podpaţní berle, které zajišťují největší odlehčení, ale největší omezení při chůzi a při delším pouţívání je riziko útlaku nervově cévního svazku v podpaţí. Další jsou předloketní berle tzv. francouzské a kanadské. Na kluzkém povrchu je dobré berle opatřit gumovými nástavci a v zimě protiskluzovými nástavci. Můţeme také vyuţít ergonomické návleky na rukojeti. Hole rozdělujeme na jednobodové a vícebodové. Jednobodové jsou například vycházkové hole, které mají nejmenší odlehčení a mohu být i skládací a vícebodové mohou být tříbodové i čtyřbodové hole, které zajišťují vyšší míru stability (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P. 2010; Votava, J. 2009). Chodítka se liší způsobem poskytované opory. Jak uvádí P. Zikl (2011, s. 86): „Použití typu chodítka závisí na motorických schopnostech jedince, na síle dolních končetin, na schopnosti opory o končetiny horní, na zdravotním stavu (např. omezení zatížení dolních končetin vyžaduje větší oporu o končetiny horní a z toho důvodu se použije chodítko s oporou o předloktí) a v neposlední řadě je třeba dbát na omezení rizika pádu“. Existují chodítka čtyřkolová s podpaţní oporou, chodítka s oporou o předloktí a chodítka s oporou paţí tzv. oporou přes dlaně. Nejčastěji se pouţívají chodítka s oporou paţí, která mohou být se čtyřmi, třemi nebo dvěmi koly, případně bez koleček pro pevnou oporu tzv. kozička. Nadstandardní výbavou je nákupní koš, brzdy, sedátko, výšková stavitelnost či moţnost skládání (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P. 2010). Pomůcky pro překonávání bariér: Mezi kompenzační pomůcky usnadňující pohyb můţeme zahrnout také pomůcky pro překonávání bariér. Kdyţ se dostaneme do situace, ţe jsme odkázáni na vozík, naučíme se s ním manipulovat a ovládat ho, zbavíme se ostychu vyjet mezi lidi, nastane další problém, který samy nejsme schopni vyřešit. Bariéry nejen ve městě, ale i doma. Nemůţeme vyjet schody, obrubníky či podobné bariéry. Nezbývá nic jiného, neţ vyuţít nájezdové rampy, schodišťové plošiny, schodišťové sedačky, vertikální zdviţné plošiny, výtah, liţiny či schodolez. Nájezdové rampy se pouţívají především pro zpřístupnění objektů, překonání schodů či drobných rozdílů výšky, pro nájezd do automobilu nebo přejezd prahů. Mohou být pevné nebo mobilní. Vyrábějí se rampy hliníkové (lehké) nebo ocelové s různou nosností, pevné nebo teleskopické, pro svoji snadnou přepravu a různou délku (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). 35
Schodišťové plošiny umoţňují překonání interiérových nebo exteriérových schodišť, která mohou být rovná, lomená či točitá. Jak uvádí P. Zikl (2011, s. 84): „Vodící lišty jsou zakotveny do zdi nebo do schodiště, vlastní přepravní deska je sklopná a umožňuje převoz jedné osoby na vozíku, často pouze mechanické, protože elektrický vozík s uživatelem přesahuje povolenou nosnost). Jsou užívány zpravidla tehdy, pokud není možné bezbariérovost vyřešit výtahem“. Existují také vertikální zdviţné plošiny, které se vyuţívají pro překonání výškového rozdílu, například podlaţí budovy. Plošina s vozíkem je schopna jen vertikálního pohybu. Výhodou plošiny, která je připojená na elektrický proud, je samostatná ovladatelnost uţivatelem. Schodišťové sedačky pracují podobně jako šikmá schodišťová plošina. Není zde plošina pro přepravu vozíku, místo toho je tu sedačka. Je určena pro osoby, které jsou schopny samostatného sedu a jsou částečně mobilní. Tuto sedačku je vhodné pouţít i pro úzká schodiště, především v interiéru. Je také levnější (Zikl, P. 2011). Schodolez je zařízení, které ovládá doprovázející osoba. Toto zařízení samo nese váhu vozíku a udrţuje stabilitu. Pouţívá se tak, ţe se na liţiny připevní vozík s uţivatelem a schodolez se po housenkových pásech pohybuje nahoru i dolů. Vyuţívá se většinou na uţších schodištích, kde nelze nainstalovat šikmou ani svislou (vertikální) schodištní plošinu (srov. Zikl, P. 2011; Bendová, P., Jeřábková, K., Růţičková, V. 2006). Nejlepší zpřístupnění vícepodlaţní budovy je však výtah, který mohou vyuţít osoby na vozíku, osoby s problémy s lokomocí, ale také senioři či osoby s kočárkem. Dnešní nabídka výtahů umoţňuje instalaci bez náročných stavebních úprav, díky samonosné ocelové konstrukci výtahu. Lze vybudovat uvnitř budovy, je-li volný prostor v točitém nebo lomeném schodišti nebo zevně. V druhém případě je výtah na plášti budovy a vchod do bytu je předělán z jednoho okna (Zikl, P. 2011). Závěrem je nutné zmínit, ţe existují i různé úpravy automobilů pro dopravu imobilních či jen úpravu řízení pro osoby s různými potřebami. Lidé se sníţenou pohyblivostí mohou vyuţít čtyřkolové či tříkolové skútry, které jsou určené pro dopravu ve městě na delší vzdálenost. Tyto pomůcky jsou také důleţitou součástí kompenzačních pomůcek usnadňujících pohyb.
36
2.3 Jak vybrat vhodný vozík Vozík je vybírán na období minimálně pěti let. Je to pomůcka, která je součástí ţivota osob na vozíku a v případě špatného výběru můţe negativně ovlivnit zdravotní stav. Druhou zásadní věcí je, ţe jej budou dnes a denně pouţívat, a proto se nesmí opomenout všechna místa, kam se bude klient potřebovat dostat, například do výtahu, na toaletu atd. Kaţdý z nás chce být samostatný, jak v sebeobsluze, tak v socializaci, a proto by měl být vozík vybrán tak, aby zajišťoval co nejmenší závislost osoby na vozíku na svém okolí. Při výběru vozíku je nejprve důleţité zhodnotit některá kritéria, která zahrnují potřeby osob na vozíku a tito lidé by měli umět odpovědět na určité otázky. Která vlastnost je pro vozík nejdůleţitější? Zdali váha, design, cena, moţnost skládání či něco jiného. Důleţitou otázkou je také kolik času denně klient tráví na vozíku? Kde se s vozíkem osoba pohybuje, jaké překáţky musí překonávat při běţných činnostech (obrubníky, dláţdění, prahy, přejezd kolejí, …), v jakém terénu se pohybuje nejčastěji (doma, ve městě, v přírodě), jak široké jsou dveře, jak vysoké jsou stoly, jaké pomůcky pouţívá pro překonávání schodiště (asistent, schodolez, rampa, plošina, výtah,…), které přesuny zvládá samostatně (na toaletu, do sprchy, do postele, do auta, …). Co všechno klient na vozíku dělá? Jaké aktivity potřebuje dělat (sport, kancelářská práce, výlety, …), které aktivity na současném vozíku nezvládne, bude vyuţívat stejný vozík v zaměstnání, potřebuje speciální úpravy pro záliby a koníčky (adaptér na handbike, podpěrka na lukostřelbu, náhradní kola na pohyb v lese nebo další úpravy), zdali musí z vozíku přesedat na toaletu, jaké vlastnosti by chtěl, aby měl vozík k vykonávání sexuálních potřeb (zvýšená krátkodobá nosnost, odklopné bočnice, sklopná záda, …). Jak s vozíkem klient zachází? Jakým způsobem se přesunuje na vozík či z vozíku (bokem, pomocí zvedáku, …), způsob nakládání vozíku do auta (svépomocí, pomocí nakládacího zařízení), jakou nejvyšší váhu dokáţe opakovaně uzvednout s nataţenými paţemi (kvůli nakládání vozíku do auta). Další důleţitou otázkou je míra samostatnosti. S kterými činnostmi potřebuje pomoc jiné osoby, kdo a jak často osobu na vozíku tlačí (zdali potřebuje výsuvná madla, jak je vysoký, má nějaké poţadavky na vozík), kdo vozík přenáší či nakládá do auta (je pro něj významná moţnost skládání či hmotnost) [http://mechanicky.invalidnivozik.cz]. Při pouţívání vozíku si klienti ne vţdy dovedou připustit, ţe mají nějaké zdravotní potíţe. V tomto případě jim je pomohou odhalit tyto otázky. Zda-li se cítí 37
na vozíku brzy unaveni (obtíţně se jim vozík pohání, vynakládají příliš mnoho energie na stabilizaci, apod.), potřebují nějakou fixaci nohou, pánve či hrudníku, mají problém s dekubity (případně kde- záda, hýţdě, stehna, paty, …), zda-li měli v souvislosti s uţíváním pomůcky poranění nebo úraz, které další pomůcky s sebou potřebují vozit (hole,
komunikátor,
infúze,
kyslíková
láhev,
urinální
sáčky,
…)
[http://mechanicky.invalidnivozik.cz]. Důleţitou součástí ţivota na vozíku je se o něj umět postarat, vyčistit ho atd. Proto by klienti měli vědět, zda si dokáţí sami pomůcku nastavit či zajistit základní servis, jaké nejčastější závady řešili na svém současném vozíku (při výběru nového vozíku je moţno se těmto závadám vyhnout), zda řešili nastavení principu sedu, jaké mají zkušenosti s reklamacemi nebo opravami, zda mají pomůcku pojištěnou proti krádeţi či na škody způsobené provozem. A nakonec se nabízí otázka, jakým způsobem bude vozík financován? Je moţnost pomůcku hradit zdravotní pojišťovnou? Bude zaměstnavatel nebo jiná spřízněná firma ochotná přispět? Další moţností je úvěru na lepší
vozík
nebo
kontakty
na
nadace,
které
s financováním
pomáhají
[http://mechanicky.invalidnivozik.cz]. V případě, ţe si osoba pouţívající vozík odpověděla na všechny otázky a zjistila tedy svůj stav a potřeby pro výběr nového vozíku, můţe se posunout k dalšímu kroku, kterým je zorientování se v problematice na internetu na webových stránkách všech dodavatelů a prodejců pomůcek (viz příloha 1). Zde si vybere vozíky, které si myslí, ţe by byly vhodné a potom porovná jejich parametry. Dobré je také zkontaktovat uţivatele vybrané pomůcky, samozřejmě v případě, ţe klient nějaké zná, a zjistit jejich osobní zkušenosti s daným vozíkem. Avšak tyto zkušenosti jsou pouze orientační, protoţe kaţdý z uţivatelů má své specifické poţadavky na vozík díky prostředí, ve kterém se především pohybuje a odlišnému zdravotnímu stavu. Existují také různé výstavy rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, např. REHAPROTEX v Brně, NONHANDICAP v Praze apod., které by bylo vhodné navštívit (Ţiţka, Z. 2012). Nyní má uţivatel rámcovou představu o své nové pomůcce a měl by, jak uvádí Z. Ţiţka (2012, s. 9): „kontaktovat specializovanou poradnu organizace sdružující občany se stejným zdravotním hendikepem (pokud taková pro daný hendikep existuje), nebo zdravotnické pracovitě, jež se na výběr kompenzačních pomůcek specializuje, případně disponuje dostatečně zkušenými, na firmách či značkách nezávislými odborníky především z řad ergoterapeutů, dále fyzioterapeutů a lékařů, kteří mají současně přehled o aktuálním vývoji a stavu těchto pomůcek na našem trhu“. 38
Odborníci při výběru také musí vycházet z klinických potřeb, celkového posouzení situace, znalostí anamnesy uţivatele vozíku, jeho způsobu ţivota a na základě podrobného klinického vyšetření, které je zaměřeno na sezení ve vozíku mohou vybrat vhodnou pomůcku. Při zjišťování správného sezení ve vozíku se posuzují různé úhly sedu ve vztahu sedu ve vozíku. Základní uhel je mezi stehny a trupem klienta, zvaný úhel v oblasti kyčelních kloubů. Tento úhel je dán rozsahem pohybu v kyčlích a je ovlivněn stabilitou trupu. Nastavení stupačky zase působí na úhel v kolenních kloubech, tedy mezi stehny a bérci. Dalším úhlem je úhel v hlezenních kloubech, který svírají bérce a noha. Tento úhel ovlivňuje stav Achillovy šlachy, deformity v hlezenních kloubech a deformity nohy. Čtvrtým úhlem je úhel sedáku vůči podlaze. Zda je sedák paralelně s podlahou nebo nakloněn dozadu. L. Vašíčková (2011, s. 21) uvádí, ţe: „Sklon sedáku dozadu, je-li plný rozsah pohybu v kyčelních kloubech, zlepšuje stabilitu pánve i celého trupu, omezuje klouzání pánve dopředu, zásadně přispívá k redukci třecích a střižných sil“. Sedák dopředu autorka viděla jen v případě: „kdy uživatelka vozíku trpěla onemocněním s těžkým omezením, praktickou ankylosou jak v kyčlích, tak i kolenních kloubech, a jinak nemohla vozík ovládat“. Součástí sedu je také záklon a náklon. Záklon je, kdyţ z 90° sedu otevíráme úhel zádové opěrky, výsledný úhel je větší neţ 90°. Podle L. Vašíčkové (2011, s. 22): „O náklonu hovoříme, když 90° úhel sedu nakloníme dozadu. Můžeme si tuto situaci představit, jako když se houpáme na židli. Správné řešení úhlu sedu je nesmírně důležité, protože i drobná změna úhlu může vést k zásadním změnám a rozhodovat o tom, zda člověk sedící ve vozíku je stabilní, zda stále nepodjíždí, zda je schopen vykonávat konkrétní činnost a zda je schopen po jejím dokončení zaujmout původní polohu, anebo zda zůstane v poloze, do které se sesunul a ze které se sám není schopen posadit do rovného sedu“. Dalším krokem je vyzkoušení navrţeného způsobu sedu a zváţení vhodného vozíku, do kterého lze sed umístit. Někdy klientovi plně vyhovuje lehce přenastavitelný základní odlehčený vozík a jindy musí mít specializované sezení a vozík vysoce přenastavitelný. Důleţité je také nastavení výšky sedu, které by mělo být úměrné výšce postavy a délky horních a dolních končetin. S výškou sedu souvisí velikost kol a délka horních končetin, protoţe kdyţ je vozík ideálně nastaven, bude vyuţit celý záběr rukou a
tak
se
optimálně
vyuţije
síla
[http://mechanicky.invalidnivozik.cz].
39
vynaloţená
na
pohon
vozíku
Zná-li klient všechna specifika, můţe prokonzultovat s odborníky svoji představu získanou všemi zjištěnými informacemi a společně vyberou cca dva aţ tři modely vozíků. Nyní by si je měl uţivatel do detailu prohlédnout a v ideálním případě vyzkoušet, alespoň po dobu jednoho týdne. Existují půjčovny kompenzačních pomůcek (viz příloha 2), ale někdy jsou ochotni pomůcku zapůjčit i prodejci či distributoři (srov. Ţiţka, Z. 2012; Vašíčková, L. 2011). Po vybrání vhodné pomůcky by měl přijít nezávislý ergoterapeut či fyzioterapeut, případně technik, který má uvedenou kvalifikaci, a to v nezávislé poradně sdruţení sdruţujícího osoby se stejným hendikepem nebo na nezávislém zdravotnickém pracovišti, a přesně ji zaměřit na míru klientovi. Avšak v praxi se v České Republice, jak uvádí Z. Ţiţka (2012, s. 9): „tento postup velmi obtížně dodržuje. Důvodem bývá neschopnost uživatele, vzhledem k jeho hendikepu, udělat si sám průzkum na internetu, dále jeho natolik výrazný hendikep či indispozice, že nemůže navštívit osobně specializované výstavy, jeho neschopnost posoudit výsledky průzkumu, nezkušenost uživatele, jeho aktuální velmi vážný zdravotní stav, nemožnost zvážení výběru pomůcky pouze na základě doporučení známého či kamaráda a nejčastěji pak nedostupnost specializovaného pracoviště s potřebnými nezávislými odborníky nebo nemožnost zapůjčit si pomůcky k vyzkoušení“. Špatný postup při výběru vozíku a předejití chybám Bude-li mít člověk na vozíku štěstí a najde dobrého odborného konzultanta, který mu pomůţe se všemi kroky k vybrání vhodného vozíku, můţe se stát spokojeným uţivatelem svojí pomůcky. Avšak v případě špatné volby, můţe dojít pouţíváním pomůcky aţ k trvalému poškození zdravotního stavu uţivatele. Je důleţité si uvědomit, ţe pomůcku za nás nezvolí ošetřující lékař. Tito praktičtí lékaři většinou nejsou schopni pojmout velkou nabídku vozíků či dalších pomůcek, a mohou vybrat pro uţivatele nevhodný vozík, který mu nebude kompenzační pomůckou, ale spíše přítěţí. Osoby na vozíku by se při výběru pomůcky neměli spoléhat jen na jednoho prodejce či dodavatele. V dnešní době ţije většinou „kaţdý sám za sebe“, a proto by taková firma nemusela uţivateli doporučit pro něj vhodnější pomůcku od konkurenční firmy. A do třetice i odborníci ze zdravotnických zařízení nemusejí vybírat kompenzační pomůcky nezaujatě ale podle toho, se kterým prodejcem mají navázanou spolupráci a ostatní značky přehlíţejí (Ţiţka, Z. 2012).
40
Jakých chyb by se měla vyvarovat osoba vybírající vozík? Nechat se unést nedůleţitými doplňky, nezapomenout na svoje potřeby. Například design je zavádějícím kritériem pro výběr pomůcky. Někdy se jím můţe uţivatel nechat unést, avšak nejdříve by si měl zjistit reference na výdrţ a odolnost vozíku. Klient by si měl vyzkoušet, jestli se vozík všude vejde, protoţe i v dnešní době je mnoho míst, která nejsou přizpůsobena lidem na vozíku. U elektrických vozíků by měl znát hloubky výtahů, šířky dveří nejen doma ale i tam, kde se často pohybuje. Správné nastavení těţiště je také důleţité, protoţe špatné můţe způsobit to, ţe vozík půjde velmi těţce ovládat nebo naopak pojede lehce a snadno se převrátí. Nemělo by se zapomenout vyzkoušení nájezdové rampy a zváţit, zda nezkombinovat vozík s kolečkem proti překlopení, například u elektrických vozíků je nastavení těţiště důleţité v zimě, aby neprokluzovaly kola a vozík nebyl špatně ovladatelný. Při nastavování sedu na vozík by se měl uţivatel cítit pohodně, bezpečně, případně vyuţívat pomůcek pro správný rovný sed, protoţe správná poloha sedu usnadňuje správnou polohu trupu a funkčnost vnitřních orgánů. Existují různé druhy fixačních pomůcek jako například anatomicky tvarované sedáky, klíny a podloţky. Dále je důleţité správné nastavení sklonu sedáku a podnoţky,
protoţe
nevyvolává
křeče
(spasmy)
[http://mechanicky.invalidnivozik.cz]. Také by se nemělo zapomenout vyzkoušet si nejdůleţitější přesuny jako například z postele na vozík, z vozíku na záchod, z vozíku do auta atd. Právě tímto způsobem se podaří zjistit, ţe i malý rozdíl ve výškách můţe způsobit obtíţe. Dále je důleţité myslet na způsob skládání a nakládání do auta, protoţe je mnoho úprav automobilu a kaţdý pouţívá jiný způsob nakládání. Většinou se vozíky při nakládání rozebírají a potom zase skládají. Při častém cestování je lepší volit jiný typ nakládání vozíku. Protoţe čím méně je vozík skládací, tím větší má výdrţ a stabilitu. Vozík, který má osu uprostřed vozíku, většinou déle vydrţí. „Mechanismus skládání vozíku by měl být jednoduchý a uživatelsky přívětivý. Čím složitější mechanismus vozíky mají, tím je větší pravděpodobnost, že za pár let užívání nebudou fungovat zcela správně“. Takţe pokud je dostatek místa a síly pro naloţení do auta vozíku s pevným rámem, je to nejlepší
volba
zajišťující
dlouhou
ţivotnost
a
stabilitu
vozíku
[http://mechanicky.invalidnivozik.cz]. A závěrem je důleţité shrnout minimální poţadavky a základní předpoklady správného výběru kompenzační pomůcky, například vozíku. Z. Ţiţka (2012, s. 10) 41
uvádí, ţe je nutné dodrţet tři kroky: „ 1) Výběr mezi minimálně třemi značkami a typy stejné, nebo srovnatelné pomůcky (pokud je minimálně tolik typů a značek zastoupeno na našem trhu). 2) Konzultace výběru pomůcky se zkušenými, na firmách nezávislými, specializovanými
odborníky,
především
pak
ergoterapeuty,
fyzioterapeuty,
specializovanými lékaři-odborníky, zakončená jejich doporučním nejvhodnějších variant. 3) Zvážení vhodnosti vybrané pomůcky z hlediska perspektivy jejího užívání po delší dobu (minimálně po trvání směrné doby užívání)“.
2.4. Jednotlivé kroky jak získat pomůcku přes pojišťovnu V předchozích podkapitolách bylo jiţ zmíněno, jaké kompenzační pomůcky existují a jakým způsobem by bylo vhodné je vybírat. Nyní se budeme věnovat kompenzačním pomůckám, jinak také nazývaným zdravotnické prostředky, které jsou hrazené ze zdravotního pojištění a poskytované zdravotními pojišťovnami. V přílohách dále bude uvedena výše úhrady vybraných pomůcek pro osoby s poruchou hybnosti či tělesným postiţením. Nejprve je nutné připomenout, ţe kompenzační pomůcky lze získat i jinými cestami neţ jen přes zdravotní pojišťovnu. Finanční prostředky můţeme také dostat od Krajského úřadu práce pomocí příspěvku na zvláštní pomůcku nebo částečným hrazením z veřejného zdravotního pojištění a s doplatkem ceny hrazeným příspěvkem na zvláštní pomůcku od Krajského úřadu. Je moţné také vyuţít finančního daru od některé z nadací (viz příloha 3), avšak jak uvádí Z. Ţiţka (2012 s. 11) „ jedná se o řešení nenárokové a že uvedené nadace posuzují každý konkrétní případ individuálně. V těchto případech ale vyžadují nadace vždy perfektní vyúčtování ceny pomůcky a peníze většinou převádí přímo prodejci“. A poslední moţností je, ţe si uţivatel zaplatí pomůcku z vlastních zdrojů. Je to nejrychlejší způsob získání pomůcky, protoţe zde není třeba ţádného vyřizování různých potřebných dokumentů, které bývá mnohdy zbytečně zdlouhavé. V případě, ţe člověk potřebuje uţívat kompenzační pomůcku, navštíví svého odborného lékaře-specialistu, který mu ji předepíše. Jedná se o lékaře různých oborů, například ortopedy, neurology, rehabilitační lékaře apod. Po té můţe dojít na vyplacení potřebné úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Je však nutné splnit určité 42
poţadavky, a to je především odpovídající diagnóza a zdravotní indikace pojištěnce. Tyto poţadavky jsou řízeny zákonem a musí se striktně dodrţovat při procesu schvalování a propůjčování či přidělování pomůcky. Zdravotní pojišťovny vydávají podrobnější metodiku, která upravuje jen detaily jednotlivých procesů (Ţiţka, Z. 2012). Zdravotní pojišťovny, které poskytují pomůcky (zdravotní prostředky) hrazené ze zdravotního pojištění se řídí podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění. Ustanovení, která se týkají úhrady pomůcek, najdeme v § 15 odstavcích 11) a 12). Tyto odstavce blíţe určují podmínky a výši úhrady kompenzačních pomůcek. Odstavec jedenáct pojednává o přílohách, ve kterých nalezneme zdravotní prostředky, které se ze zdravotního pojištění hradí, a které nikoliv (viz příloha 4 a příloha 5). V odstavci dvanáct se dále popisuje, ţe: „Zdravotnické prostředky neuvedené v odstavci 11 se ze zdravotního pojištění hradí ve výši 75% ceny zdravotnického prostředku v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu. Ze zdravotního pojištění podle tohoto odstavce se hradí zdravotnické prostředky předepsané za účelem pokračovat v léčebném procesu, podpořit stabilizaci zdravotního stavu pojištěnce nebo jej výrazně zlepšit anebo vyloučit jeho zhoršení, nebo kompenzovat nebo zmírnit následky zdravotní vady včetně náhrady nebo modifikace anatomické struktury nebo fyziologického procesu“. Důleţitý je také § 16, protoţe je v něm uvedeno, ţe „lze hradit výjimečně i zdravotnické prostředky, které jsou pro konkrétního pojištěnce nezastupitelné, ale normálně běžně hrazené nejsou“ [portal.gov.cz]. Dále bude uvedena Metodika VZP (všeobecná zdravotní pojišťovna) ČR, Verze 860 (verze Číselníku: PZT_860), která vstoupila v platnost od 1. 4. 2012. Kaţdá pojišťovna si musí metodiku zpracovat, avšak mezi sebou se moc neliší. Při vypisování poukazů klientům se odborní lékaři musí řídit jak informacemi ze zákona, tak metodikou dané pojišťovny. Ta uvádí, ţe: „Pojišťovna hradí vždy zdravotnický prostředek (viz příloha 6) v základním provedení nejméně ekonomicky náročném v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení. Úhrada typu pomůcek, neuvedených v Číselníku, důležitých při stabilizaci handicapu (zdravotní postižení je již trvalého charakteru, pomůcka umožňuje integritu do vnějšího prostředí, usnadňuje zdravotně postiženým běžný život v domácnosti nebo v povolání), spadá do sociální sféry“ [http://www.vzp.cz]. 43
V předešlých podkapitolách byly uvedeny různé informace o kompenzačních pomůckách usnadňujících pohyb, především invalidních vozících, a proto zde bude pro představu popsán postup při podávání ţádosti o schválení elektrického vozíku podle platné metodiky VZP (úplné znění viz příloha 7). Nejprve musí lékař specialista předloţit příslušnému reviznímu lékaři řádně vyplněnou Ţádanku o schválení (povolení) elektrického vozíku. Ţádanka má různé náleţitosti, uvádí podrobný stav pojištěnce, specifikace elektrického vozíku atd. Dále musí předepisující lékař vyplnit přílohu ţádanky, Formulář k přidělení elektrického vozíku. Je-li pojištěnec nezletilý, musí být přiloţeno prohlášení zákonných zástupců dítěte o plné zodpovědnosti za bezpečnost jeho i ostatních účastníků silničního provozu. Další vyšetření, která je nutno doloţit jsou vyšetření dokládající rozsah a závaţnost postiţení, zátěţové testy, oční vyšetření a psychologické či psychiatrické vyšetření. Kompletní materiály předává revizní lékař příslušnému krajskému nebo jím pověřenému reviznímu lékaři k rozhodnutí o úhradě. Tímto procesem při podávání ţádosti o schválení elektrického vozíku jsem chtěla poukázat, na zbytečně zdlouhavý postup, který oddaluje uţívání dané pomůcky. Avšak jedinci, kteří nemají potřebné finanční prostředky pro koupi tak drahé pomůcky, jsou rádi, ţe mají alespoň tuto moţnost pomoci uhradit část nákladů na svoji kompenzační pomůcku. Pro některé z nás je využívání kompenzačních pomůcek nezbytná součást života. Bez nich by si nemohli ani představit plnohodnotný život. Proto je velice důležité, znát všechny využitelné možnosti pomůcek pro konkrétního klienta. U dětí je velice důležité, aby rodiče měli zájem a vzdělávali se, vyhledávali různé varianty a možnosti zabezpečení dítěte
po stránce
kompenzačních pomůcek. Na této nelehké cestě by jim měli pomáhat speciální pedagogové, kteří by měli mít také alespoň základní povědomí o široké nabídce těchto pomůcek, případně znát systém získávání pomůcek, poradit na koho se rodiče mohou obrátit, aby jim pomohl odborně pomůcku vybrat. Dospělé osoby by se také měli zodpovědně zajímat o kvalitu a odbornost poradenství při výběru své kompenzační pomůcky. V případě drahé kvalitní pomůcky, kterou nutně potřebují, by neměli ztrácet hlavu a nebát se využít
44
všech finančních prostředku, které jsou dostupné, jak přes zdravotní pojišťovnu, tak přes Krajský úřad práce či další nadace a organizace. Když budou osoby potřebující kompenzační pomůcky dostávat kvalitní i odbornou pomoc, mohou být spokojení s užíváním pomůcky, a tak i v osobním životě.
45
3 Problematika bariér 3.1 Význam pohybu pro člověka Proč je pro člověka důleţitý pohyb? Bez této schopnosti bychom nemohli ráno vstát z postele, kamkoliv se přesunout, vykonávat různé činnosti, být uplatnitelní ve společnosti atd. Podle L. Novosada (2011, s. 37): „Pohyb není pouhým pohybem inervovaných svalů, šlach a kloubů, hnutím citů, myšlenek či nálad. Nemá jen lokomoční smysl, není to jen fyziologická, psychofyzická či psychologická záležitost – je to sociální síla motivující lidskou soudržnost a kooperaci na všech úrovních lidské existence“. Význam pohybu pro člověka lze chápat ve dvou rovinách. Rovina primární tzv. existenční zahrnuje pohyby, které jsou nezbytné k zajištění lidské existence neboli k uspokojování základních fyziologických potřeb. Sekundární rovina neboli rovina ostatních pohybů je charakteristická pohyby, které určitým způsobem ovlivňují vývoj a kvalitu ţivota člověka po stránce tělesné, duševní a společenské (srov. Novosad, L. 2011; Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008; Bendová, P. 2007). O lidské existenci můţeme také uvaţovat jako o trojnásobném pohybu. J. Patočka (sec. cit. Patočka, J. in Novosad, L. 2011, s. 38) uvádí, ţe se jedná o „zakořenění, zakotvení do věcí, v němž je člověk bytím pro druhé; sebeprodlužování, sebereflexe, kde člověk žije, aby potřeboval a byl potřebován (v ostrém varu reality práce a boje); vztahování se ke světu jako takovému, nejde o vztahování se prostřednictvím světa k věcem ve světě“. Pohyb je základním nástrojem, který zabezpečuje člověku existenční zajištění a pracovní uplatnění. Dále také výkon občanských práv a svobod. Díky němu získáváme přísun
podnětů,
informací
a
poznatků.
Zabezpečuje
formativní
působení
sociokulturních činitelů. Máme moţnost sebereprezentace a navozování sociálních vztahů. Díky pohybu můţeme podporovat zdraví a upevňovat svoji kondici. Zahrnuje také zlepšení předpokladů pro sebeobsluhu a soběstačnost. A v neposlední řadě umoţňuje zábavu a tím i získávání proţitků (Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008). Pohybové dovednosti jsou zajišťovány velkými svalovými skupinami. Nazýváme je hrubá motorika, coţ dle D. Opatřilové (in Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008, s. 9) je „souhrn pohybových aktivit, postupné ovládání a držení těla, koordinace horních a dolních končetin, rytmizace pohybů“. Lokomoci umoţňují velké svalové
46
skupiny, díky kterým můţeme například chodit, skákat, plavat a provádět nelokomoční pohyby jako je sezení, tahání, strkání. Pohyb dále můţeme rozlišovat ve sloţkách motoriky. Jednou z nich jsou pohyby spontánní prováděné z vlastního popudu. Dále sem řadíme pohyby reflexní, které jsou vázané na určitý podnět. Pohyby záměrné jsou volní určené k danému účelu a pohyby expresívní vyjadřují psychický stav člověka (Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pohyb je velmi důleţitý pro kaţdého člověka. M. Vítková (2006, s. 66) uvádí: „U všech hybných postižení je velmi důležité kompenzovat jedincům s tělesným postižením jejich omezený pohyb, neboť důsledkem toho může dojít k vyřazení osoby s tělesným postižením z celé řady aktivit, které až doposud vykonávali, a tím i k omezení účastí na společenském dění. U vrozených pohybových vad ani k rozmanitým činnostem nemusí vůbec dojít, čímž se opět snižuje možnost sociální integrace těchto osob“.
3.2 Bezpečný přesun osob na vozíku Při manipulaci s osobou na vozíku a s vozíkem je nutné mít na paměti zásady bezpečné manipulace. Jde jak o bezpečí samotné osoby, tak o ochranu majetku, který zde představuje vozík. Během přesunů z místa na místo můţe dojít k jeho znehodnocení a poškození. V případě nedodrţování těchto zásad také můţe osoba na vozíku lehce přijít k úrazu. Před manipulací s vozíkem a osobou na vozíku bychom měli znát jejich stav. Vozíčkář můţe mít omezení horních končetin ve smyslu síly rukou. Pohyb na rovině mu nemusí dělat problémy, avšak při překonávání obrubníků, schodů či svahu jiţ můţe potřebovat pomoc. Vozíky jsou velmi rozdílné díky široké nabídce na trhu a většinou se liší v různých prvcích. Proto bychom měli znát jeho zvláštnosti. Například které díly vozíku nejsou pevně namontovány a můţeme je vyjmout (opěrky rukou, nohu, hlavy). Dále bychom měli být seznámeni s tím, jak fungují brzdy, je-li páčka na kaţdé straně, brzdí-li se jednou páčkou najednou, tak ve které poloze je vozík zabrzděn dopředu a dozadu. Měli bychom vědět, která kolečka jsou řídící, zda vpředu či vzadu. V neposlední řadě je důleţité, jaký je sklápěcí mechanismus vozíku a jaká je technika uloţení vozíku k přepravě autem (Opatřilová, D., Vítková, M. 2011). Má-li jedinec pohybující se na vozíku fyzické předpoklady, většinou se pohybuje sám. Musí však zvládnout jisté dovednosti, bez kterých se neobejde. Jedná se 47
o jízdu po rovině vpřed a vzad, jízdu do svahu a ze svahu, otočení vozíku na místě a zatáčení vozíku v jízdě. Někteří také sami zvládají přesedání z vozíku na zem a nasedání na vozík ze země. Neméně důleţitou dovedností je projíţdění dveřmi či zúţenými průchody. V případě, ţe se dveře otevírají proti směru jízdy, osoba na vozíku vjíţdí do dveří vpřed. Kdyţ se dveře otevírají po směru jízdy nebo ztěţka, vjíţdí se vzad (Šnajdarová, H. 2007). Osoby s postiţením pohybového aparátu mají různá specifika, která charakterizují a ovlivňují jejich samostatný a bezpečný pohyb. Tyto specifika platí nejen pro osoby na vozíku, ale také pro osoby pohybující se o berlích, s chodítky a jinými kompenzačními pomůckami. Jedná se o niţší rychlost jejich pohybu (mimo osob na elektrickém vozíku). Dále omezená moţnost vyuţití obou rukou, například při otevírání, obsluze a dalších úkonech mají osoby na vozíku, jestliţe se nepohybují s doprovodem, k dispozici jednu ruku, protoţe druhou řídí vozík. Osoba na vozíku sedí ve výšce asi 450 aţ 500 mm, proto při orientaci a čtení textů má sníţený horizont vidění. S tím souvisí i menší dosahová vzdálenost jak před sebe, nad sebe a do boku. Tyto osoby potřebují pro svůj pohyb i větší volnou manévrovací plochu a průchozí šířku, mají tedy větší plošnou náročnost. Při pohybu na vozíku musíme myslet na omezené moţnosti překonání horizontálních i vertikálních rozdílů a sklonů, například při vyšších sklonech a výškových rozdílech můţe být ohroţena bezpečnost osoby nebo její samostatný pohyb bude ztíţen. Sami si ani neuvědomujeme, ţe při zhoršené kvalitě chodníků a dalších veřejně přístupných ploch, nevnímáme kvalitu povrchu tak citlivě jako osoby na vozíku (Matuška, J. 2009). Vozíčkáři, kteří mají váţnější motorické postiţení nebo osoby s kombinovaným postiţením potřebují většinou asistenci druhé osoby. Je proto nutné znát pravidla, jak se ke klientovi chovat a jak manipulovat s vozíkem v určitých situacích. Dříve neţ budeme podnikat jakoukoliv činnost s jedincem na vozíku, měli bychom znát jeho názor či přání. Lze tak vytvořit partnerský vztah, při kterém se vozíčkář bude cítit respektovaným a tolerovaným rovnocenným partnerem. Potom uţ musíme mít na mysli další pravidla, a to například, ţe stojí-li vozík na místě, je nutné ho zabrzdit. Vozík zvedáme jen za pevné rámy. Kdyţ potkáme jinou osobu, stoupneme si čelem k vozíčkáři, aby se mohl podílet na rozhovoru a nemusel při tom vyvracet hlavu. Kdyţ navštívíme obchodní centra, jezdíme opatrně. Při nákupu necháme mluvit nakupujícího a v případě, ţe se na nás obsluha obrátí, odkazujeme ji na nakupujícího. Jestliţe chceme vozíčkáře na něco upozornit, měli bychom se sníţit, abychom zjistili, zda daný objekt 48
je i v jeho zorném poli. Nesmíme opomínat rychlou unavitelnost postiţených osob, a proto bychom neměli obtěţovat dlouhými hovory za jízdy s vozíkem. Souvisí s tím i to, ţe osoba na vozíku má tendence otáčet hlavu nahoru a dozadu, aby na nás viděla. Při troše zvyku lze jít vedle vozíku a tlačit za opěrku ruky. S vozíkem bychom měli manipulovat opatrně především na přechodech, ve výtahu a na jezdících schodech. V místech, kde je více lidí pohromadě, musíme dávat pozor, abychom někomu nenajeli na nohu, protoţe i to je pro osobu na vozíku velmi nepříjemná zkušenost, kterou sám nemůţe ovlivnit. Nevystavujeme vozíčkáře nebezpečí úrazu a zbytečným stresovým situacím, například při přecházení ulic s velkým provozem nebo při jízdě ze svahu. Je to nebezpečné jak pro něj tak pro nás. Kdyţ na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dáme mu moţnost promluvit s osobou na vozíku. Pomůţeme tím rozbít ostych dítěte a jeho případné předsudky (srov. Opatřilová, D., Vítková, M. 2011; Bendová, P. 2007). Nyní budou uvedeny vybrané přesuny osoby na vozíku. Transport ze schodu, z obrubníku Vozíkem najedeme na okraj obrubníku. Šlápneme na lištu vzadu mezi koly a zároveň stlačíme drţáky vozíku směrem dolů, aţ se vozík lehce nakloní dozadu. Někdy je třeba podepřít hlavu klienta vlastním tělem. Potom vozík pomalu a bez nárazu spustíme z obrubníku či schodu. Vše je správně provedeno ve chvíli, kdyţ jsou i malá kolečka postavena bez nárazu na zem. V případě, ţe má vozík malá kola vzadu (jen vzácně), nejprve najedeme s vozíkem pozpátku na obrubník, a potom lehce nadzvedneme za drţáky a nejprve malá, pak velká kolečka spustíme dolů (Bendová, P. 2007). V případě, ţe jedeme s vozíkem na schod či obrubník, přijedeme k okraji, lehce nakloníme dozadu a popojedeme, aţ se malá či velká kola (u druhého typu vozíku) dostanou na schod. Dále nadzvedneme vozík a posuneme zadní kola na chodník. Transport dolů ze schodů, do schodů Při vykonávání tohoto transportu jsou vţdy potřeba dva pomocníci. Aby vše proběhlo bezpečně, lze toto přemístění provádět jen s vozíky s velkými koly vzadu. První pomocník postupuje stejně, jako při překonávání jednoho schodu dolů. Po zdolání kaţdého schodu je nutné zatlačit vozík dozadu, neţ si druhý pomocník stoupne na další schod. Úlohou druhého pomocníka je stát naproti prvnímu a drţet vozík pod opěrkami rukou za pevný rám a působit proti síle sjíţdějícího vozíku. Je 49
nutné, aby se druhý pomocník pohyboval pozpátku a při sestupu na další schod se ujistil, ţe pevně stojí. Chůzi mu ztěţuje fakt, ţe musí stát s mírně roztaţenýma nohama, aby bylo místo na opěrky nohou. Transportujeme-li vozík, který je opatřen vystrčenými opěrkami pro nohy (u osob s narušenou flexí kolen), je potřeba mít vpředu dva pomocníky (Bendová, P. 2007). Při transportu do schodů přistavíme vozík pozpátku, lehce ho nakloníme a opatrně po hranách schodů vytahujeme nahoru. Druhý pomocník tlačí nahoru za pevný rám. Oba pomocníci musí dbát na to, aby při dokončení výstupu na kaţdý schod pevně stáli. Avšak i přesto, ţe tento transport lze uskutečnit, doufejme, ţe jej budeme muset provádět jen v krajních případech, protoţe při kaţdé chybě můţe dojít k úrazu jak osoby na vozíku, tak k transportujícím pomocníkům. Pomoc při opouštění vozíku Zda jedinec bude potřebovat asistenci je dáno druhem postiţení. V případě, ţe přesun zvládne samostatně, omezíme naši pomoc na případné přidrţení objektu, na který se přesouvá. Potřebuje-li jedinec asistenci, najdeme přestupní pozici k posteli, autu či jinému objektu. Dále zabrzdíme vozík, je-li to třeba, sundáme opěrky rukou, podnoţník, apod. Sklopíme podloţky nohou a nohy narovnáme. Stoupneme si před postiţeného tak, ţe stiskneme jeho nohy a kolena mezi své, skloníme se a jedinec si poloţí ruce kolem našeho krku. Nakonec jej švihem zvedneme vzhůru a přesouváme. Druhá varianta postupu při opouštění vozíku je z většiny stejná. Kdyţ uţ máme podloţky nohou sklopené a nohy narovnané, stoupneme si za postiţeného. Poţádáme jej, aby si sevřel ruce přes hrudník, a my vsuneme svoje ruce pod jeho paţe a tahem ho přesouváme na stranu (srov. Opatřilová, D., Vítková, M. 2011; Bendová, P. 2007).
3.3 Druhy bariér Bariéry v našem prostředí, kde se pohybujeme, jsou bohuţel v dnešní době součástí našeho ţivota. Postupně však dochází k jejich odstraňování. Bariéry se nachází jak ve veřejném prostranství, tak doma. Proč bariéry odstraňovat? Nutnost odstraňovat bariéry nevyplývá jen z toho, ţe jsou mezi námi osoby na vozíku, ale i proto, ţe v určitém období ţivota se můţeme pohybovat s kočárkem, v případě úrazu i o berlích a na stáří budeme jistě rádi, kdyţ budeme ţít v přístupném prostředí s moţná co
50
nejmenším počtem bariér. Avšak vzhledem k tomu, jaký je přístup lidí k této problematice, je přístupné prostředí hudbou daleké budoucnosti. Zamyslíme-li se například nad integrací ţáků s tělesným postiţením, je důleţitou podmínkou pro jejich vzdělávání bezbariérový vstup do školy. Všechny školy v místě bydliště většinou nejsou bezbariérové nebo nedokáţí zajistit optimální podmínky pro integraci. Dítě nelze do budovy přenášet, takové moţnosti máme jen u malých dětí, ale musíme si uvědomit, ţe děti chtějí chodit do školy jako všichni ostatní. Chtějí být samostatní, v krajním případě odkázáni na pomoc svého osobního asistenta. Je důleţité odstranit bariéry a zajistit přístup všude tam, kam potřebují, tzn. obslouţit se na WC, dostat se do jídelny i do tělocvičny. Bariéry však také znepřístupňují běţné sociální prostředí. Například tím, ţe nejsou vytvořeny nájezdy na chodník, bezbariérové vstupy do obchodních center, společenských a kulturních zařízení, úřadů apod. (srov. Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008; Kubíčová, Z., Kubíče, J. 2001). Bariéry se dělí na fyzické a psychické. Fyzické bariéry, jak uvádí D. Filipiová (1998, s. 8) „jsou reálná omezení v prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se každý den pohybujeme. Komplikují nebo zcela znemožňují pohyb osob s postižením v daném prostředí“. Nestačí jen bariéry identifikovat, snahou společnosti by mělo být je odstraňovat. Psychické bariéry mohou být v osobách s postiţením i ve zdravých lidech. Bariéry ve zdravých lidech lze chápat jako různé důvody, proč se lidé vyhýbají lidem s postiţením. Ve většině případů je příčinou nevědomost o problematice zdravotních postiţení. Na základě toho dochází ke zbytečnému strachu z kontaktu a komunikace s postiţenou osobou, někteří mohou mít pocity viny, ţe oni jsou zdraví a ten druhý ne a v nejhorším případě se vyskytují lidé, kteří mají k takovým lidem odpor a štítí se jich. Existují také další bariéry, například v oblasti rovnosti šancí, bariéry v informačních technologiích atd. (srov. Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008; Filipiová, D. 1998). Psychické bariéry v osobách s postiţením do určité míry vyvíjí společnost tím, jak se k nim chová. Vţdyť psychickým problémem pro osoby s postiţením je i samotné postiţení a nutnost se s tím vyrovnat. Kaţdý z nás je jedinečný a čas a průběh vyrovnávání s danou skutečností je jiný. Přijmout změnu ţivotní situace, například důsledkem těţké nemoci či úrazu. Tito lidé si více uvědomují fyzické bariéry ve svém okolí neţ ti, kteří mají postiţení vrozené. D. Filipiová (2002, s. 5) uvádí, ţe: „Dokud budou mezi lidmi bariéry psychické, dokud společnost jako taková nepochopí, že její 51
nedílnou a plnohodnotnou součástí jsou i lidé s handicapem, odstraňování architektonických bariér bude těžkopádné a složité“. Je nutné poloţit si otázku, jak tuto situaci budeme řešit. Nejprve si kaţdý musí uvědomit, ţe se kdykoliv můţe stát osobou, která bude také potřebovat bezbariérové prostředí. Ti, kdo však mohou nejvíce přispět k nápravě a pomoci při budování přístupného prostředí, jsou projektanti, architekti, úředníci stavebních úřadů, sociální pracovníci, pracovníci ze zdravotnictví a všichni ti, kteří se spolupodílejí na tvorbě našeho ţivotního prostředí a společnosti. Abychom zajistili bezbariérovost prostředí, musíme mít na paměti podmínky pro moţnost samostatného pohybu. Těmi jsou jasná orientace a přehlednost prostoru, dále rovná plocha, přímý přístup bez výškových rozdílů. Důleţité jsou dostatečné šířky průchodů a dveří. Pro pohyb je třeba i dostatečné manipulační plochy a umístění obsluţných prvků v dosaţitelné vzdálenosti (Šestáková, I., Lupač. P. 2010). Existují také další podmínky přístupného prostředí. Jedná se o nutnost ohleduplnosti při návrhu a realizaci, a to především k specifickým potřebám a poţadavkům přístupného prostředí. Další podmínkou je bezpečnost, protoţe kaţdý má právo na ţivot, práci a odpočinek v bezpečném prostředí, zdraví, funkčnost, srozumitelnost ve smyslu uspořádání prostoru a srozumitelnost informací. Neméně důleţitou je také podmínka estetičnosti a proţitku, který je vyjadřován radostí z dobře navrţeného a vstřícného prostředí (srov. Zdařilová, R. 2012; sec. cit. Aragal, F. in Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008). Závěrem nutno dodat, ţe naším společným cílem by mělo být bezbariérové prostředí. Takové prostředí, které je z hlediska moţnosti dobrého pohybu a orientace vstřícné pro kaţdého bez rozdílu. Důleţitý je fakt, ţe by mělo být samozřejmostí v kaţdé kulturní a vyspělé společnosti. Jak uvádí D. Filipiová (2002, s. 5): „úroveň společnosti se dá v jistém slova smyslu vyjádřit právě jejím postojem k lidem slabším, starým a tělesně či smyslově handicapovaným“.
3.4 Stávající legislativa zabývající se bariérami Aby mohlo dojít k zapojení člověka do ţivota společnosti, musí být splněna podmínka přístupnosti prostranství a staveb, jejich uţívání a moţnost se v nich volně pohybovat. V nejširším slova smyslu se jedná o naplnění práva na svobodu pohybu. Nejen lidé se zdravotním postiţením, a le také osoby s váţnými pohybovými postiţeními a omezeními, malé děti, lidé s kočárky, 52
cestující se zavazadly, senioři se sníţenou pohyblivostí, osoby po úrazu nebo lidé malého či nadměrného vzrůstu, jsou omezováni architektonickými, dopravními a informačními bariérami, a tak nedochází k naplňování daného práva na svobodu pohybu (Zdařilová, R. 2012). Práva občanů jsou ukotvena v Listině základních práv a svobod. Dokument má zaručit rovnost všech lidí v důstojnosti a v právech bez rozdílu. Vedle svobody pohybu, téma souvisí i s právem na informace, právem na vzdělání či práci. Pro jejich naplnění je však důleţité zajistit podmínky prostředí (sec. cit. Velinská, P. in Opatřilová D., Zámečníková, D. 2008). Neméně důleţitým dokumentem je Charta přístupu k dopravním sluţbám a infrastruktuře, který byl přijat na konferenci evropských ministrů dopravy v roce 1999 ve Varšavě. Výsledkem charty je důleţitost přihlíţet k potřebám lidí s omezenými moţnostmi pohybu a orientace při budování nové infrastruktury v Evropě (sec. cit. Velinská, P. in Opatřilová D., Zámečníková, D. 2008). V roce 1998 přijala vláda ČR Národní plán vyrovnávání příleţitostí pro občany se zdravotním postiţením. Nalezneme v něm charakteristiku jednotlivých oblastí ţivota zdravotně postiţených, cíle a opatření pro různé státní instituce. Problematika bariér je řešena v 5. kapitole, která byla pojmenována Odstraňování bariér (sec. cit. Velinská, P. in Opatřilová D., Zámečníková, D. 2008). V posledních letech došlo v oblasti legislativy k výraznému pokroku. Je však důleţité právní předpisy nejen vytvářet, ale i dodrţovat. Vše začíná u projektantů, stavebních úřadů a končí při vlastní realizaci a uţívání stavby. Základním předpisem upravujícím otázky odstraňování architektonických a dopravních bariér je Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu – „stavební zákon“, který v §2, odst. (1), písm. e) bezbariérové uţívání staveb staví na úroveň obecných poţadavků na výstavbu, jejichţ právní rámec je zaloţen v § 169, odst. (1): „Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími předpisy“ [portal.gov.cz]. R. Zdařilová (2012, s. 13) uvádí, ţe „ stavební zákon v § 132 připisuje bezbariérovému užívání veřejný zájem a s tím související požadavek § 156 na výrobky a materiály splňující podmínky na bezbariérové užívání“. Řešení bezbariérovosti a uţívání staveb nalezneme v prováděcích vyhláškách ke stavebnímu zákonu. Jednou 53
z nich je vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb. Vyhláška blíţe určuje poţadavky pro zajištění bezbariérovosti pro osoby s omezenou schopností pohybu, osoby s omezenou schopností orientace a osoby se zrakovým a sluchovým postiţením. Další vyhláškou je vyhláška č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, která popisuje podmínky a poţadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení staveb s ohledem na přístupnost a uţívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Zabývá se částí textovou i výkresovou. Podmínky umístění stavby stanovuje vyhláška č. 503/2006 Sb. o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (Zdařilová, R. 2012). Velké překáţky, které brání pohybu postiţených, jsou dopravní bariéry, bariéry v dopravních stavbách a nevyhovující řešení dopravních prostředků. Avšak v minulých letech došlo ke zlepšení této problematiky, protoţe bezbariérovost se stala součástí technických norem. Například při projektování místních komunikací, autobusových, trolejbusových, tramvajových zastávek, přestupních uzlů a stanovišť, další jsou schodiště a šikmé rampy, ochranná zábradlí a mnoho dalších. V oblasti dopravních staveb existují další právní předpisy, které jsou důleţité z hlediska samostatného a bezpečného pohybu pro zrakově postiţené osoby na komunikacích a plochách. Jedním z nich je nařízení vlády č. 163/2002 Sb., příloha č. 2, skupina 12, Stavební výrobky pro hygienická zřízení, ostatní speciální výrobky, která se týká dlaţebních kostek a desek se speciální hmatovou úpravou pro zrakově postiţené a také zahrnuje akustické majáčky (Zdařilová, R. 2012). V Brně vychází pravidelná rubrika „Bezbariérové uţívání staveb“ ve Stavebně správní praxi. Je součástí časopisu Urbanismus na územní rozvoj, který vydává Ústav územního rozvoje v Brně. Najdeme zde aktuality, články a stanoviska k uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (sec. cit. K. Jankovský in Zdařilová, R. 2011). I. Šestáková a P. Lupač (2010, s. 7) uvádí, ţe legislativa je jiţ na dobré cestě, avšak důleţité je „odstranit bariéry v navyklém způsobu myšlení a zároveň tím i nedostatky v právních předpisech, bariéry komunikační a v neposlední řadě architektonické. Počátek změn musí začínat již u autora stavby, každá projektant si musí být vědom toho, že hledisko bezbariérovosti patří mezi základní aspekty, na které je třeba brát zřetel, stejně jako například na konstrukční, provozní, technologické nebo hygienické zásady“. 54
Pohyb je důležitou součástí každého člověka. Díky němu, můžeme vykonávat primární existenční pohyby a také sekundární neboli ostatní pohyby, které jsou důležité pro naši socializaci. Nastane-li situace, kdy nemůžeme některé z těchto pohybů vykonávat, jsme odkázáni na pomoc druhých. A tito asistenti si musí být vědomi důležitosti výše zmíněných pohybů a na základě toho poskytovat jen nejnutnější pomoc a rozvíjet co největší samostatnost svěřeného jedince. Bariéry jsou všude kolem nás. Mnohdy si to ani neuvědomujeme, protože neomezený pohyb je pro nás samozřejmostí. Když se však dostaneme do stavu, který vyžaduje bezbariérovost, začneme si uvědomovat všechny komplikace a problémy, které bariérové prostředí přináší. Legislativa prošla velkými změnami. Těmito změnami by měli projít také lidé, kteří pracují v oblasti bezbariérového prostředí či navrhování jakýchkoliv úprav prostředí kolem nás. Ne vždy jsou schopni do hloubky domyslet všechny důsledky svých architektonických projektů.
55
4 Analýza architektonických bariér v městské části Brno – Královo Pole 4.1 Cíl a metody šetření Hlavním cílem diplomové práce bylo zjišťování architektonických bariér pro osoby s omezenou schopností pohybu v městské části Brno– Královo Pole. Jedná se o celkovou analýza přístupnosti objektů občanského vybavení (dle § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb). Výzkumná otázka Jaká je míra přístupnosti objektů v městské části Brno – Královo Pole pro osoby s omezenou pohybovou schopností? Dílčí cíle DC1: analýza vybraných objektů z hlediska moţnosti vyhrazeného parkování DC2: analýza vybraných objektů z hlediska návaznosti objektu na širší okolí DC3: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti vstupu do objektu DC4: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti toalety DC5: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti pohybu po interiéru Zabývali jsme se otázkou, jaké všechny objekty občanského vybavení jsou nutné mapovat. Je důleţité si uvědomit, kam musí mít osoba s omezenými pohybovými schopnostmi přístup. Ideální případ by byl, kdyby se dostala kamkoliv, avšak takové podmínky tato městská část neumoţňuje. Kaţdý z nás je povinen školní docházkou, a proto byly vybrány objekty z oblasti školství, tzn. mateřské školy, základní školy a střední školy. Vysoké školy byly vynechány, z důvodu moţnosti individuálního plánování výuky a moţnosti nenavštěvovat danou budovu. Další vybrané objekty zahrnují různé úřady nacházející se v městské části Brno– Královo pole. V případě, ţe potřebujete jakékoliv ošetření, měli byste vědět, kde se v okolí vašeho bydliště nachází například zdravotní středisko, a to byly další vybrané objekty z oblasti zdravotní a sociální péče. Také byly zmapovány některé objekty, které slouţí
56
pro vyplnění volného času, např. divadlo, muzeum, galerie, knihovna. A pro obstarání nezbytných věcí jako jsou léky, potraviny, je důleţité vědět, kde se v okolí nachází lékárny, obchody, banky. Metody šetření Výzkum byl kvalitativního charakteru. J. Hendl (2012, s. 50) uvádí, ţe se pouţívají „relativně málo standardizované metody získávání dat. Typy dat v kvalitativním výzkumu zahrnují přepisy terénních poznámek z pozorování a rozhovorů, fotografie, …“. Hlavní metodou šetření byl terénní výzkum, při kterém bylo vyuţito pozorování, terénní poznámky. V některých případech bylo nutné zjistit podrobnosti a vysvětlit případné nejasnosti, které se vyskytly. Byla pouţita doplňková metoda rozhovory s pracovníky některých objektů. Všechny zjištěné informace byly zapsány do záznamového archu „Mapování přístupnosti objektů, 2013“ (viz příloha 8). Časový harmonogram Jaro 2012: -
tvorba projektu diplomové práce
Květen 2012 – září 2012: -
oslovení brněnské neziskové organizace Liga vozíčkářů
-
absolvování semináře „Ţivot bez bariér“, který pořádala Liga vozíčkářů
-
analýza odborné literatury
Září 2012 – září 2013: -
oslovení Úřadu městské části Brno – Královo Pole
-
vypracování teoretické části diplomové práce
Srpen – listopad 2013: -
vypracování praktické části diplomové práce (terénní výzkum)
Listopad – prosinec 2013: -
zpracování výsledků terénního výzkumu
57
Leden 2014: -
obhajoba diplomové práce
4.2 Rozbor zkoumaných prvků Mapované objekty byly vybrány dle objektů občanského vybavení § 6 vyhlášky
č.
398/2009
Sb.,
o
obecných
technických
poţadavcích
zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb (dále jen vyhláška). Zkoumané objekty lze zahrnout do těchto kategorií uvedených ve vyhlášce: „stavba pro veřejnou správu, soudy, státní zastupitelství, policii, obviněné a odsouzené; stavba pro obchod a služby; školy, předškolní a školská zařízení; stavba pro kulturu a duchovní osvětu; stavba pro zdravotnictví a sociální služby; budova pro veřejnou dopravu“ [portal.gov.cz]. V kaţdém objektu byly zkoumány prvky, které budou níţe popsány . Poţadavky vychází z vyhlášky a metodiky Praţské organizace vozíčkářů. Důleţitou pomůckou při mapování byla také Rukověť mapovače (POV, 2012), kterou
mi
poskytla
Liga
vozíčkářů.
Nyní
budou
rozebrány
poloţky
ze záznamového archu „Mapování přístupnosti objektů, 2013“. Ten byl zaměřen na tyto aspekty analýzy. Způsob parkování, návaznost objektu na širší okolí, vstup do objektu, toaleta a pohyb v interiéru. Kaţdý aspekt bude vyhodnocen buď jako přístupný, částečně přístupný nebo nepřístupný. A z toho následně vyplyne celková přístupnost daného objektu.
Parkování Vyhrazená parkovací místa jsou v dosahu budovy. Musí být označeno vodorovně na vozovce a značkou „P“ se symbolem vozíku. Způsob stání můţe být kolmý, šikmý či podélný. Šířka stání by měla být 3,5 m, která zahrnuje manipulační plochu 1,2 m. V případě podélného stání má být délka minimálně 7 m. Pro kaţdé nově budované parkoviště platí povinnost vytvořit minimální nutný počet vyhrazených parkovacích míst dle vyhlášky (viz příloha 9).
Návaznost objektu na širší okolí Návaznost objektu na širší okolí je další poloţkou záznamového archu, která je rozdělena na obtíţný povrch terénu (
58
) a obtíţný sklon ( ). Obtíţný
povrch terénu zahrnuje nerovnosti vyšší jak 2 cm, hluboké spáry mezi dlaţbou, velké nerovné ţulové kostky, asfalt s prasklinami, případný kluzký povrch (např. hladké leštěné desky). Obtíţný sklon je důleţité sledovat v bezprostředním okolí objektu. Terén je více nakloněný. Chodník nemusí být v rovině, můţe mít příčný sklon (sklon od vstupu směrem k vozovce) nebo podélný sklon (sklon komunikace přístupové trasy podél objektu). Patří sem také chybějící nebo nevyhovující nájezdy na chodník. Návaznost objektu na širší okolí zahrnuje i průjezdné šířky, tzn. nejmenší naměřená šířka dané komunikace, která by neměla být menší neţ 80 cm. Jestliţe povrchy a sklon komunikací v objektu a jeho bezprostředním okolí výrazně nekomplikují pohyb na vozíku, lze označit objekt s návazností na širší okolí. V případě výškových nerovností od 2-5 cm, nerovné dlaţby a zvýšeného sklonu terénu v nejbliţším okolí objektu je širší návaznost na okolí omezená. Návaznost objektu na širší okolí nebude, kdyţ se vyskytne prudký sklon terénu, bariérový přechod pro chodce bez moţnosti druhé varianty přístupu k objektu a například schody.
Vstup do objektu V lepším případě je vstup do objektu pomocí bezbariérového vstupu hlavním vchodem ( ) nebo je vstup bezbariérový bočním vchodem ( ). Přístupný objekt má před vstupem dostatečný manipulační prostor, tzn. 1,5 m x 1,5 m. Před dveřmi nejsou schody, případně jsou opatřeny rampou vyhovující vyhlášce. Některé vstupy, které mají před dveřmi schody, jsou opatřeny liţinami. Jsou-li přes více jak jeden schod, kopírují sklon schodů a jsou strmé, tedy nejsou bezbariérové. Šířka dveří a průchodů je minimálně 80 cm a výška prahů nepřesahuje 2 cm. Částečně přístupný vstup do objektu má dveře a průchody široké minimálně 70 cm a výška prahů je maximálně 7 cm. Další komplikací jsou schody před vstupem do objektu. V případě nevyhovujících parametrů je objekt nepřístupný. Je-li k dispozici zvonková signalizace, výška horní hrany nejvýše postaveného tlačítka by měla být nejvýše 120 cm. Dveře mohou být různého typu. Dvoukřídlé dveře musí mít u pouţívaného křídla světlou šířku 80 cm. Prosklení by nemělo být níţe neţ 40 cm nad podlahou, v opačném případě musí být dveře opatřeny zábranou proti najetí vozíkem. Součástí dveří by mělo být vodorovné madlo ve výšce 80 - 90 cm. Karuselové dveře a turnikety nejsou bezbariérové. V tomto případě by měly vést do objektu ještě další běţné dveře. Velmi dobrý způsob řešení vstupu jsou dveře posuvné či na fotobuňku. Naopak dveře
59
se stávají částečně přístupné, je-li pouţitý zavírací systém Brano či se dveře těţce otevírají, protoţe osoba s omezenou moţností pohybu by nebyla schopna vyvinout dostatečný tlak. Většinou se setkáme s kombinací tohoto negativního faktoru. V případě, ţe má budova boční bezbariérový vstup, mělo by být u hlavního vchodu dostatečné vyznačení přístupu k vedlejšímu vchodu.
Toaleta Přístupná toaleta – WC I. bývá umístěna samostatně nebo je součástí dámských a pánských toalet. Důleţité je, ţe se dveře otevírají směrem ven z kabiny a jsou široké minimálně 80 cm. Kabina by měla mít rozměr minimálně 1,6 m x 1,6 m. Je umoţněn boční přístup k míse minimálně 80 cm. Mísa je opatřena madly z obou stran, toaletní papír není výš neţ 120 cm a není například za zády osoby sedící na WC míse. Pro podjetí vozíku pod umyvadlo je nutný dostatečný prostor a manipulační prostor v kabině není omezen například topným tělesem, úklidovými pomůckami či jinými předměty. Někdy bývá součástí WC sprcha. Baterie nesmí být výš neţ 120 cm a odsazení od rohu by mělo být minimálně 75 cm. Ve sprše by mělo být sedátko, které nesmí být umístěno tak, aby baterie byla za zády osoby sedící na sedátku. Částečně přístupná toaleta – WC II. Dveře se otevírají směrem ven z kabiny, šířka minimálně 70 cm. Minimální rozměry kabiny jsou 1,4 m x 1,4 m. Manipulační prostor pro vozík musí být umístěn naproti dveřím. Boční přístup k míse je minimálně 70 cm. Nepřístupná toaleta – běţné WC. Standardní toaleta není přizpůsobená potřebám osob s omezenou schopností pohybu.
Interiér V interiéru je řada prvků, které je nutno sledovat. Schodiště bude uvedeno v případě, ţe se v interiéru nenachází ţádné zařízení umoţňující jejich překonání. V tomto případě je objekt v interiéru nepřístupný. Točité schodiště je velkým problémem pro překonání kvůli zuţujícím se schodovým stupňům, úzkým průchodům či sníţeným nadhledům. Točité schodiště také přispívá k nepřístupnosti objektu.
60
Výtah běţně pouţívaný, který je samoobsluţný. Šířka dveří by měla být minimálně 80 cm a vnitřní rozměr kabiny minimálně široký 100 cm a hluboký 125 cm. Výtah by měl být opatřen sklopným sedátkem, které je v dosahu ovladačů. Ovládače by měly být vyznačeny v reliéfním a Braillově písmu. Výtah částečně přístupný má šířku dveří minimálně 70 cm a vnitřní rozměry kabiny jsou šířka 100 cm a hloubka 110 cm. Nepřístupný výtah neodpovídá výše zmíněným poţadavkům. Svislá nebo šikmá schodišťová plošina nebo výtah, které slouţí pouze osobám s omezenou schopností pohybu. Většinou je k ovládání těchto zařízení potřeba asistence personálu. Minimální rozměry plošiny jsou šířka dveří 70 cm, šířka předpravní plochy 70 cm a hloubka přepravní plochy 90 cm. Má-li objekt plošinu, není vyhodnocen jako přístupný ale částečně přístupný. Liţiny nebo rampa mohou být mobilní či pevné. Jejich umístění bývá před vstupem i v interiéru. Aby byl objekt vyhodnocen jako přístupný, musí mít sklon při délce do 3 m maximálně 12,5 %, při délce do 9 m maximálně 8 %. Minimální šířka pevných ramp je 110 cm. V případě, ţe rampa či liţiny budou mít sklon při délce do 3 m maximálně 16,5 % a při délce do 9 m maximálně 12,5 %, bude objekt vyhodnocen jako částečně přístupný. Kaţdý jiný sklon je povaţován za nepřístupný. Úzké dveře nebo průjezdy. Tento piktogram se uvádí v případě, ţe dveře a průjezdy jsou uţší neţ 80 cm, to platí i pro hlavní křídlo dvoukřídlých dveří. Takový objekt je částečně přístupný. Mezi mapovanými objekty jsou také stavby pro kulturu, které by měly splňovat určitá kritéria. Aby byl objekt přístupný, měly by být v hledišti minimálně 2 přístupná místa s výhledem. Šířka místa minimálně 100 cm a hloubka 120 cm. Pro částečně přístupný objekt jsou kritéria alespoň 1 přístupné místo s výhledem a rozměry o minimální šířce 90 cm a hloubce 120 cm. V obchodech je třeba se zaměřit na pokladny, kdy by měl být zajištěn průchod šířky nejméně 80 cm a výška musí být nejvíce 100 cm nad podlahou.
Objekt přístupný Za přístupný objekt bude povaţován ten, který splní výše zmíněné podmínky přístupnosti. V ideálním případě je objekt přístupný celý nebo jeho větší část, alespoň
61
s jedním bezbariérovým vstupem. Má-li objekt veřejné toalety, měla by být přístupná toaleta WC I., v případě splnění všech ostatních poţadavků stačí částečně přístupná toaleta WC II. Je-li přístupné vyhrazené parkování, bude uvedeno.
Objekt částečně přístupný Za částečně přístupný objekt bude povaţován ten, který má přístupnou jen část objektu nebo objekt nesplňuje některé poţadavky uvedené u objektu přístupného. Rukověť mapovače vydaná Praţskou organizací vozíčkářů uvádí (2012, s. 3), ţe: „Přístupnost WC není rozhodujícím faktorem. Vzhledem ke stávající přístupnosti prostředí v ČR by požadavek na existenci alespoň WC II. u objektů částečně přístupných znamenal přeřazení velké části objektů k objektům nepřístupným“. Před vstupem můţe být maximálně jeden schod bez umoţnění jeho překonání.
Objekt nepřístupný Z různých důvodů je objekt nepřístupný. Uvedené piktogramy jsou pouţité z internetových stránek Praţské organizace vozíčkářů www.presbariery.cz. Důvodem bylo to, ţe veškeré zjištěné informace zapsané v záznamovém archu „Mapování přístupnosti objektů, 2013“ budou poskytnuty Ing. Kateřině Poláčkové z Ligy vozíčkářů, která je dále zpracuje do dokumentu, který bude zpřístupněn na portálu Ligy vozíčkářů a případně na internetových stránkách městské části Brno– Královo Pole. Příklad konečného zpracování je v příloze 10. Piktogramy jsou také uvedeny v tabulce, která shrnuje zjištěná data.
62
4.3 Analýza výsledků šetření Celkem bylo vybráno 68 objektů. Byla snaha zahrnout různorodé objekty z oblasti zdravotní péče, sociální péče, kultury, školství, dále úřady, obchody, lékárny a přístupné banky (viz příloha 11). Nyní budou zhodnoceny jednotlivé aspekty analýzy pomocí grafů a vysvětlením dalších připomínek. Grafy byly vytvořeny podle tabulky (viz příloha 12), která shrnuje zjištěná data. Vyhrazené parkování
Vyhrazené parkování
12; 18%
vyhrazené parkování není vyhrazené parkování 56; 82%
Graf 1: Vyhrazené parkování
Prvním aspektem analýzy bylo vyhrazené parkování. Z grafu vyplývá, ţe pouhých 12 objektů z 68 objektů mělo vyhrazené parkování. Parkování bylo v blízkosti objektu.
63
Návaznost objektu na širší okolí
Návaznost objektu na širší okolí
3; 4% 28; 41%
PŘÍSTUPNÝ ČÁSTEČNĚ PŘÍSTUPNÝ NEPŘÍSTUPNÝ
37; 55%
Graf 2: Návaznost objektu na širší okolí
Tento aspekt analýzy je velice důleţitý pro určování celkové přístupnosti objektů a mnohdy je rozhodující. Zcela přístupnou návaznost objektu na širší okolí mělo 28 objektů. U 37 objektů byl problémem vyšší podélný sklon chodníku v bezprostřední blízkosti budovy. Problémem byl i povrch chodníku, který byl popraskaný, vystupovaly dlaţdice nebo byly rozbité. Také se sem zařadily objekty, v jejichţ okolí chyběly nájezdy na chodník. Tyto skutečnosti komplikují osobě na vozíku přístup k budově, a proto pro jejich překonání potřebuje pomoc druhé osoby. Objekty jsou v grafu označeny jako částečně přístupné vzhledem k návaznosti na širší okolí. Za nepřístupnou návaznost na širší okolí, byly označeny objekty, které měly velký podélný sklon chodníku v bezprostřední blízkosti budovy. Jednou z nich byl například objekt Policie ČR- obvodní oddělení Brno- Královo Pole na Malátové ulici. Byly zde i dva případy, ve kterých je před hlavním vstupem dvojitá příkrá dlouhá rampa, kterou je nutno překonat pro případný vstup do objektu. Vzhledem k tomu, ţe u těchto objektů chyběla i rovná plocha před dveřmi, je rampa překáţkou i například pro maminky s kočárky (foto viz příloha 13). Nepřístupnou návaznost na širší okolí měly celkem 3 objekty. Vstup do objektu Vstup do objektu je moţný hlavním vchodem či vedlejším vchodem. U dvou objektů bylo nutné zaznamenat hlavní vchod, který byl nepřístupný, i vedlejší vchod, za kterým byl přístup pouze do části objektu.
64
Vstup do objektu hlavním vchodem
7; 10% 10; 15%
26; 38%
PŘÍSTUPNÝ ČÁSTEČNĚ PŘÍSTUPNÝ NEPŘÍSTUPNÝ pouze boční vchod
25; 37%
Graf 3: Vstup do objektu hlavním vchodem
Poţadavkům pro přístupnost vyhovělo 26 objektů. Částečně přístupný vstup do objektu mělo 25 objektů. Hlavním důvodem zařazení objektů do této skupiny bylo, ţe většina dveří měla zavírací systém Brano. V případě, ţe má osoba na vozíku například i omezené pohybové schopnosti v oblasti horních končetin, není schopna takovými dveřmi projít bez pomoci druhé osoby. Před některými dveřmi byl jeden schod, díky kterému se také zařadily do částečné přístupnosti hlavního vstupu. Nepřístupný hlavní vchod mělo 10 objektů, které měly více jak jeden schod před hlavním vchodem. Například lékárna U Svaté Trojice tento problém vyřešila zvonkem pro osoby na vozíku. Po zazvonění přijde lékárník ven a osobu obslouţí. Avšak i přesto nelze tento vstup označit za přístupný. V grafu 3 je uvedeno 7 objektů, které měly přístupný boční vchod.
Vstup do objektu bočním vchodem 6; 9% 3; 4% PŘÍSTUPNÝ ČÁSTEČNĚ PŘÍSTUPNÝ pouze hlavním vchodem 59; 87%
Graf 4: Vstup do objektu bočním vchodem
65
V grafu 4 jsou uvedeny objekty, které mají boční vchod. Celkem jich bylo 9, i kdyţ by z předešlého grafu vyplývalo, ţe jich má být jen 7. Byly zde zahrnuty školy, které mají boční vchod, který vede především do jídelny a dále je objekt nepřístupný. Jídelny většinou vydávají obědy i pro veřejnost, tak mají samostatný vchod, který byl bezbariérový. 3 z těchto bočních vchodů musely být zařazeny do částečné přístupnosti, protoţe opět měly zavírání dveří pomocí systému Brano. Pouze hlavní vchod mělo 59 objektů. Přístupnost toalety
Toaleta
13; 19%
14; 21%
WC I. WC II.
11; 16%
běţné WC objekt bez WC
30; 44%
Graf 5: Toaleta
Přístupných toalet bylo pouze 14. I kdyţ v některých případech byla toaleta přístupná, musela být přesunuta do kategorie částečně přístupných, protoţe například dveře se otevíraly pomocí zavíracího systému Brano. Byly i případy, kdy prostor před toaletou měl zúţený průjezd. Částečně přístupných toalet bylo 11. Pro osoby na vozíku nepřístupné toalety, označovány jako běţné WC, byly zmapovány ve 30 případech. Jedna toaleta byla zařazena do této kategorie kvůli zaskládanému prostoru toalety a sníţení přístupnosti vedle WC mísy umístěním šatních skříněk do prostoru na vozík. Většina školských zařízení měla v celém objektu pouze běţné toalety, a proto je procento nepřístupných toalet tak vysoké. Některé obchody, lékárny, banky a kanceláře nevyţadují přítomnost toalety. Objektů bez WC bylo 13.
66
Pohyb po interiéru
Přístupnost interiéru v objektech 25
21
21
20 15
11
10 3
5
5 1
1
8 3
1
10
7 1
2
1
to či
sc ho di št
ě té sc ho di př ště ís t čá up ste n čn ýv ěp ýt řís ah tu pn ý vý ne př tah íst up ný vý př tah ís t čá u ste pn čn á pl ěp oš řís in tu a pn áp lo š in př a ís t čá up ste ná zú č ně ţe ra ný př m pa íst pr up os ná to rč ra ne ip m př pa rů zú íst jez ţe up ný dná čá pr ra ste os m pa to čn rč ěp ip ř íst rů up jez ný dne př íst po up kl po ad ný kl na ad -p na řís -č tu ás pn teč vy á ně hr př az íst en up ém ná íst o v hl ed išt i
0
Graf 6: Přístupnost interiéru v objektech
V interiéru bylo mnoho prvků, které bylo nutno sledovat. Ve 21 případech se v interiéru nacházelo schodiště bez zařízení, které by umoţňovalo jejich překonání. Ve 3 školských zařízení se také objevilo točité schodiště bez zařízení, které by umoţňovalo jejich překonání. Přístupné výtahy s vyhovujícími poţadavky byly zmapovány ve 21 objektech. V 1 případě se dveře výtahu otevíraly mechanicky, coţ by mohlo být problémem pro osoby s omezenou schopností pohybu v oblasti horních končetin, a proto byl výtah zařazen do kategorie částečné přístupnosti. Výtah, který neměl poţadované rozměry na šířku a hloubku, byl zmapován v 1 případě a je nepřístupný. V 6 objektech byla instalována plošina, která umoţňovala vyrovnání výškového rozdílu z uliční úrovně do přízemí. Všem poţadavkům vyhovělo 5 šikmých plošin a 1 šikmá plošina byla zařazena do kategorie částečné přístupnosti kvůli nevyhovující hloubce plošiny. Před objekty nebo v jejich interiéru se objevovaly rampy. Přístupných ramp bylo 11, částečně přístupných ramp bylo 8 a 3 byly nepřístupné. Pro zařazení rampy do příslušné kategorie byl rozhodující sklon rampy. V některých objektech bylo naměřeno zúţení průjezdu nebo dveří. Bylo to v sedmi případech. Jedna z mateřských škol měla v interiéru průjezd nepřístupný. Zúţení se vyskytlo důsledkem špatného rozmístění nábytku v místnosti. Při mapování obchodů
67
byla v 10 případech pokladna přístupná a ve 2 objektech jen částečně přístupná. Důvodem bylo nedodrţení šířky průjezdu. Divadlo Barka má přístupná místa v hledišti. Kategorizace přístupnosti jednotlivých prvků vybraných objektů byla zapsána v tabulce, která shrnuje zjištěná data (viz příloha 12). Celková přístupnost objektů
Celková přísupnost vybraných objektů
PŘÍSTUPNÝ; 8; 12%
NEPŘÍSTUPNÝ; 17; 25%
ČÁSTEČNĚ PŘÍSTUPNÝ; 43; 63% Graf 7: Celková přístupnosti vybraných objektů
Vzhledem k vyhodnocení všech aspektů analýzy bylo zjištěno, ţe plně přístupných je 8 (12%) objektů, 43 (63%) objektů je částečně přístupných a 17 (25%) objektů je nepřístupných.
4.4 Závěry šetření, doporučení pro praxi Hlavním cílem diplomové práce bylo zjišťování architektonických bariér pro osoby s omezenou schopností pohybu v městské části Brno– Královo Pole. K mapování bylo vybráno celkem 68 objektů. Byly zkoumány aspekty analýzy, kterými bylo vyhrazené parkování, návaznost objektu na širší okolí, vstup do objektu, přístupnost toalety a pohyb po interiéru. Kaţdý výzkumný aspekt byl vyhodnocen v kategorii přístupnosti jako přístupný, částečně přístupný nebo nepřístupný. Při celkovém zhodnocení přístupnosti vybraných objektů bylo zjištěno, ţe v městské části Brno- Královo Pole je z vybraných objektů 8 (12%) přístupných, 43 (63%) objektů částečně přístupných a 17 (25%) objektů nepřístupných.
68
Výzkumná otázka byla stanovena: Jaká je míra přístupnosti objektů v městské části Brno– Královo Pole pro osoby s omezenou pohybovou schopností? Na základě zjištěných informací lze říci, ţe velká část z vybraných objektů je částečně přístupných, 43. Plně přístupných objektů je jen 12. Díky velkému počtu objektů z oblasti školství, které ve většině případů nejsou přizpůsobeny osobám s omezenými pohybovými schopnostmi, bylo zmapováno nepřístupných objektů 17. Jak jiţ bylo zmíněno v předešlé podkapitole, velký vliv na celkovou přístupnost objektu má jeden z aspektů analýzy, návaznost objektu na širší okolí. Je důleţité si uvědomit, ţe i kdyţ bude objekt přístupný a cesta k němu bude nepřístupná či částečně přístupná, nelze tento objekt vyhodnotit jako celkově přístupný. Výstup, který tato diplo mová práce bude mít, musí být čitelný pro osoby s omezenými pohybovými schopnostmi. Proto, kdyţ uvidí objekt, který bude označený jako částečně přístupný, musí počítat s tím, ţe bude potřebovat pomoc druhé osoby, většinou asistenta. Při výběru mapovaných objektů byla snaha vybrat různé objekty, které osoby s omezenou schopností pohybu potřebují navštěvovat. První skupinou byly různé úřady, policie, pošta, ţelezniční stanice a vlakové nádraţí Královo pole. Objektů bylo mapováno 8, 7 z nich je částečně přístupných, jen objekt ţelezniční stanice a vlakové nádraţí je nepřístupný. Druhá skupina objektů poskytuje zdravotní sluţby. Bylo mapováno 13 zařízení. Z těchto objektů bylo 10 částečně přístupných a 3 nepřístupné. Třetí skupinou byly objekty poskytující sociální sluţby, celkem 6 objektů. Do kategorie přístupných objektů patří 2 zařízení a 4 objekty jsou částečně přístupné. Do čtvrté skupiny objektů byly vybrány obchody, lékárny a banky. Celkem jich bylo 14. 6 objektů je přístupných, 7 částečně přístupných a 1 nepřístupný (lékárna U Svaté Trojice s moţností obsluhy před hlavním vchodem, zazvoní na zvonek s piktogramem). Pátá skupina zahrnuje kulturní budovy pro trávení volného času. Patří sem částečně přístupné Bezbariérové divadlo Barka, částečně přístupná knihovna Jiřího Mahena, nepřístupná Malá královopolská galerie, částečně přístupné kulturní centrum Semilasso a částečně přístupné Technické muzeum v Brně. Poslední skupinou mapovaných objektů byly budovy z oblasti školství. Z vybraných školských zařízení bylo 11 částečně přístupných a 11 nepřístupných. Důvodem větší nepřístupnosti bylo především umístění zařízení ve starších budovách.
69
Dílčí cíle DC1: analýza vybraných objektů z hlediska moţnosti vyhrazeného parkování Bylo zjištěno, ţe z 68 vybraných objektů mělo pouhých 12 (18%) objektů vyhrazené parkování. Zbylých 56 (82%) vyhrazené parkování nemělo. DC2: analýza vybraných objektů z hlediska návaznosti objektu na širší okolí Tento aspekt analýzy se ukázal jako velmi problematický. Kvůli častému většímu podélnému sklonu přilehlé komunikace, mnoho objektů, které by mohly být celkově bezbariérové, musely být zařazeny jako částečně přístupné. Z 68 objektů bylo 28 (41%) objektů s přístupnou návazností na širší okolí, 37 (55%) objektů s částečně přístupnou návazností na širší okolí a 3 (4%) objekty s nepřístupnou návazností na širší okolí. DC3: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti vstupu do objektu Vstup do objektů byl moţný hlavním nebo bočním vchodem. 2 objekty měly vyhodnoceny oba vchody, protoţe vedlejší vchod byl pouţíván pro další účel (veřejná jídelna). Z 68 objektů mělo 26 (38%) objektů přístupný vstup hlavním vchodem, 25 (37%) objektů částečně přístupný vstup hlavním vchodem, 10 (15%) objektů nepřístupný vstup hlavním vchodem a 7 (10%) vstup bočním vchodem. Vstup bočním vchodem byl v 6 případech přístupný a ve 3 částečně přístupný (zde byly zahrnuty i dva boční vchody u budov, které mají hlavní vchod nepřístupný). Častou příčinou zařazení objektů do částečné přístupnosti byl fakt, ţe jinak bezbariérové dveře mají zavírací systém Brano, coţ ztěţuje přístupnost osobám s omezenou schopností pohybu. DC4: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti toalety Bylo zjištěno, ţe z 68 objektů mělo 14 (21%) objektů přístupnou toaletu tzv. WC I., 11 (16%) objektů mělo částečně přístupnou toaletu tzv. WC II., 30 (44%) objektů mělo pouze běţné WC tedy nepřístupnou toaletu osobám s omezenou schopností pohybu a 13 (19%) objektů nemělo ţádnou toaletu.
70
DC5: analýza vybraných objektů z hlediska přístupnosti pohybu po interiéru Pohyb po interiéru zahrnoval mnoho prvků, kterých si bylo nutné všímat. Schodiště bez zařízení, které by umoţnilo jejich překonání, se nacházelo ve 21 objektech a ve 3 školských zařízeních bylo točité schodiště bez moţnosti jeho překonání. Přístupné výtahy s vyhovujícími poţadavky byly zmapovány ve 21 objektech, v 1 objektu byl výtah částečně přístupný a nepřístupný výtah se nacházel také v 1 z objektů. V některých objektech byly umístěny šikmé plošiny. V 5 případech byly přístupné a 1 šikmá plošina byla částečně přístupná. Při vyhodnocování přístupnosti ramp bylo zjištěno, ţe 8 ramp bylo přístupných a 3 nepřístupné. Některé objekty měly v interiéru zúţený průjezd nebo dveře, takových objektů bylo 7. Jedna z mateřských škol měla v interiéru průjezd nepřístupný. Vyhodnocení přístupnosti pokladen obchodů prokázalo, ţe v 10 případech byla pokladna přístupná a ve 2 objektech jen částečně přístupná. U kulturních staveb byla zjištěna přístupná místa v hledišti Doporučení pro praxi Vzhledem ke spolupráci s Ligou vozíčkářů bylo dohodnuto, ţe zjištěné informace budou uveřejněny na jejich informačním portále. Po celou dobu výzkumu probíhala spolupráce s pracovnicí Ligy vozíčkářů konzultantkou pro odstraňování bariér Ing. Kateřinou Poláčkovou. Poskytla mi broţurku Rukověť mapovače, která vznikla na základě sjednocení mapovaných kritérií pro celou Českou republiku. Také mi radila při případných nejasnostech při mapování vybraných objektů. Nyní došlo k předání všech záznamových archů vybraných objektů a následně dojde ke zpracovávání zjištěných dat. V průběhu roku 2014 paní Ing. Kateřina Poláčková připraví dokument (příklad zpracování viz příloha 10), který posléze bude na informačním portálu Ligy vozíčkářů. Jelikoţ byla navázána i spolupráce s Úřadem městské části BrnoKrálovo Pole, zjištěné informace by měly být uveřejněny také na webových stránkách této městské části. Byla navázána spolupráce s tiskovou mluvčí městského úřadu Brno- Královo Pole paní Mgr. Olgou Pelcovou. Návrh na zveřejnění výsledků mapování na webových stránkách této městské části přijala kladně. Pro zveřejnění je však nutný souhlas redakční rady. Redakční radě, z mojí strany, byla poskytnuta ţádost o zveřejnění zjištěných informací 71
s ukázkou výstupu po zpracování záznamových archů. Po schůzi s redakční radou ještě není jisté, zda budou uveřejněny tyto informace, protoţe čekají na zpracování dokumentu od paní Ing. Kateřiny Poláčkové. Aţ bude dokument dokončen, tisková mluvčí jej předloţí redakční radě, která rozhodn e o jeho zveřejnění. Nyní je spolupráce s městským úřadem Brno- Královo Pole ve fázi vzájemného předávání kontaktů zainteresovaných osob v této problematice. Dále jiţ mezi sebou budou komunikovat pracovnice z Ligy vozíčkářů a tisková mluvčí městského úřadu. Doufáme, ţe v průběhu roku 2014 dojde ke zveřejnění přístupnosti městské části Brno- Královo pole. Zveřejnění těchto dat povede ke zlepšení informovanosti, samostatnosti a kvality ţivota osob s omezenou schopností pohybu, a proto toto zveřejnění pokládám za důleţité. Míra přístupnosti objektů městské části Brno- Královo pole je nyní především v kategorii částečné přístupnosti objektů. Proto je důleţité při kaţdé rekonstrukci budovy či při stavbě nové budovy nezapomínat na osoby s omezenou pohybovou schopností a snaţit se zpřístupnit co největší část daného objektů, v případě moţnosti i celý objekt. Měli bychom všichni usilovat o naplňování socializace těchto osob, umoţnit jim seberealizaci a plnohodnotné proţití ţivota.
72
Závěr Architektonické
bariéry
jsou
součástí
prostředí,
ve
kterém
se
pohybujeme. Je nutné stále upozorňovat na tuto problematiku a docílit jejich odstranění. Důleţité však je, aby lidé začali tyto bariéry vnímat a pochopili nutnost jejich řešení nejen kvůli lidem s omezenou schopností pohybu. Cílem diplomové práce bylo zjistit architektonické bariéry pro osoby s omezenou schopností pohybu v městské části Brno- Královo Pole. Bylo vybráno 68 objektů, ze kterých bylo 8 přístupných, 43 částečně přístupných a 17 nepřístupných. Lze tedy říci, ţe největší část objektů byla částečně přístupných. V mnoha případech kategorii přístupnosti celého objektu určoval aspekt analýzy návaznost objektu na širší okolí. Avšak u některých by jen stačilo odstranit zavírací systém Brano a objekty by se staly přístupnými. Do budoucna by bylo vhodné, aby se sjednotilo smýšlení těch, kteří vytváří legislativní rámec daného problému a architektů a projektantů, kteří projektují nové budovy a v neposlední řadě i majitelů těchto budov. Přístupné prostředí by pro nás všechny mělo být samozřejmostí. První kapitola diplomové práce blíţe popisovala široký okruh osob s tělesným postiţením. Najdeme zde vymezení kategorie tělesného postiţení a dále popis vrozených tělesných postiţení, získaných po úrazu a špatným drţením těla a tělesná postiţení získaná po nemoci. Druhá kapitola uvádí kompenzační pomůcky a jejich obecné dělení a dále se zaměřuje na kompenzační pomůcky usnadňující pohyb. Snaţila jsem se o ucelený popis těchto pomůcek. Mnohdy lidé nevědí, na co by neměli zapomínat při výběru vozíku, a proto jsem zařadila podkapitolu, která popisuje jednotlivé kroky, jak vybrat vhodný vozík. A kdyţ uţ byl poskytnut návod na výběr vozíku, neměl by chybět ani popis kroků, jak získat kompenzační pomůcku přes pojišťovnu. Existují totiţ různá řešení pro získání p eněz, které nám chybí pro zakoupení potřebné kompenzační pomůcky. Třetí kapitola se zabývala problematikou bariér. Nejprve je vysvětleno chápání důleţitosti pohybu pro člověka. Kdyţ uţ se bariéry vyskytnou, měli bychom vědět, jak správně manipulovat s osobou na vozíku, kdyţ ji doprovázíme. Proto byly uvedeny různé postupy přesunu osob na vozíku. Další podkapitola pojednává o tom, ţe existují různé druhy bariér, nejen ty
architektonické. A na závěr byla uvedena stávající legislativa, která se touto problematikou zabývá. Tato diplomová práce nás přinutila si uvědomit, ţe to, jak bude přístupné prostředí pro všechny osoby bez výjimky, je především ve smýšlení nás všech. Protoţe u nepřístupných objektů, například jedno ze zdravotních zařízení, jsem se setkala s vlídnou komunikací personálu a zajištěním překonání bariér pomocí fyzické síly pracovníku, ale důleţité bylo, ţe svým klientům chtějí poskytnout péči v kaţdém případě. Negativní zkušeností naopak bylo, kdyţ ve školském částečně přístupném prostředí mi bylo sděleno, ţe pro tyto osoby zde místo není. Věřím, ţe v budoucnu bude docházet k intenzivnímu odstraňování architektonických bariér a snad i ke změně smýšlení společnosti.
Shrnutí Diplomová práce se zabývá přístupností objektů městské části Brno Královo Pole. Teoretická část je členěna na tři kapitoly. Kapitola osoby s tělesným postiţením je zaměřená na vymezení kategorie tělesného postiţení, popisuje vrozená tělesná postiţení, získaná po úrazu a špatným drţením těla a tělesná postiţení získaná po nemoci. Druhá kapitola popisuje kompenzační pomůcky. Jsou zde uvedeny druhy kompenzačních pomůcek a blíţe popsány kompenzační pomůcky usnadňující pohyb. Další podkapitola radí, jak vybrat vhodný vozík a na závěr jsou uvedeny jednotlivé kroky, jak získat pomůcku přes pojišťovnu. Třetí kapitola se zabývá problematikou bariér. Nejprve je uveden význam pohybu pro člověka. Problematika bariér zahrnuje i bezpečný přesun osob na vozíku. V dalších podkapitolách jsou uvedeny druhy bariér a legislativa, která se jimi zabývá. Ve čtvrté kapitole, praktické části diplomové práce, je uveden hlavní cíl práce, zjistit architektonické bariéry pro osoby s omezenou schopností pohybu v městské části Brno- Královo pole. Informace získané z terénního výzkumu jsou zpracované do grafů a blíţe popsány. Zjištěné informace o přístupnosti objektů byly předány brněnské neziskové organizaci Liga vozíčkářů, která je dále zpracuje a p otom budou uveřejněny na jejich informačním portále a na webových stránkách městské části Brno Královo Pole. Práce tak přispěje ke zlepšení informovanosti osob s omezenou schopností pohybu.
Summary The thesis deals with accessibility of buildings of the town of Brno Kralovo Pole. The theoretical part of the thesis is divided into three chapters. The chapter called Person with physical disability is focused on defining categories of physical disabilities, describes a congenital physical disabilities, acquired physical disabilities after injury and poor posture and physical disabilities after illness. The second chapter describes compensatory aids. In this part there are given different types of compensatory aids and described in more detail compensatory aids for facilitating the movement. Further subhead advices on how to choose an appropriate wheelchair and finally the individual steps to get aid through insurance. The third chapter deals with issue of barriers. First is given the importance of movement for humans. The issue of barriers includes safe transfer of persons in a wheelchair. In further sections there are described the types of barriers and legislation that deal with them. In the fourth chapter, the practical part of the thesis, is introduced the main goal, to find out architectural barriers for people with impaired mobility in the city of Brno- Kralovo Pole. The information gathered of the field research are processed into graphs and described in more detail. Identified information about the accessibility of object s was passed Brno non-profit organizations Liga vozickaru, which is processed then and will b e published on the information portal and on the website of the Brno - Kralovo Pole. The work will contribute to improve awareness of persons with impaired mobility.
Literatura BENDOVÁ, Petra. Základy somatopedie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 52 s. ISBN 978-80-244-2620-4. BENDOVÁ, Petra. Manuál základních postupů jednání při kontaktu s osobami s tělesným postižením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 49 s. ISBN 978-80-244-1631-1. BENDOVÁ, Petra, Kateřina JEŘÁBKOVÁ a Veronika RŮŢIČKOVÁ. Kompenzační pomůcky pro osoby se specifickými potřebami. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 104 s. ISBN 80-244-1436-8. BUŘVALOVÁ, Denisa a Eva REITMAYEROVÁ. Tělesně postižený. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007, 24 s. ISBN 978-80-86991-21-4. FIALOVÁ, Ilona, Dagmar OPATŘILOVÁ a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Somatopedie. Brno: Paido, 2012, 222 s. ISBN 978-80-7315-233-8. FILIPIOVÁ, Daniela. Projektujeme bez bariér. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 101 s. ISBN 80-86552-18-7. FILIPIOVÁ, Daniela. Život bez bariér: projekty a konstrukce. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 101 s. ISBN 80-7169-233-6. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 407 s. ISBN 978-80-262-0219-6. JAKOBOVÁ, Anna. Komplexní péče o děti s tělesným a kombinovaným postižením. 2. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, 102 s. ISBN 978-80-7368-945-2.
KALA, Miroslav. Hydrocefalus. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 145 s. ISBN 80-7262-3036. KUBÍČOVÁ, Zdeňka a Jiří KUBÍČE. Kompenzační a didaktické pomůcky pro děti a žáky s tělesným postižením v mateřské a základní škole. První vyd. Praha: Septima, s.r.o., 2001, 32 s. ISBN 80-7216-166-0. MATUŠKA, Jaroslav. Bezbariérová doprava. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009, 196 s. ISBN 978-80-86530-62-8. MILICHOVSKÝ, Luboš. Kapitoly ze somatopedie. Vyd. I. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 80 s. ISBN 978-80-7452-001-3. MRZENA, Bohuslav. Pediatrie: vybrané kapitoly pro studující speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 1. vyd. Brno: Paido, 2009, 109 s. ISBN 978-80-7315-182-9. NEUBAUEROVÁ, Lenka, Miroslava JAVORSKÁ a Karel NEUBAUER. Ucelená rehabilitace osob s postižením centrální nervové soustavy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 133 s. ISBN 978-80-7435-109-9. NOVOSAD, Libor. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita: diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, 166 s. ISBN 978-80-7367-873-9. OPATŘILOVÁ, Dagmar a Marie VÍTKOVÁ. Speciálně pedagogická podpora dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami mimo školu: Special educational support to children and youth with special educational needs outside school. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 258 s. ISBN 978-80-210-5693-0. OPATŘILOVÁ, Dagmar. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 146 s. ISBN 978-80-210-3819-6.
OPATŘILOVÁ, Dagmar a Dana Zámečníková. Možnosti speciálně pedagogické podpory u osob s hybným postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 180 s. ISBN 978-80-210-4575-0. OPATŘILOVÁ, Dagmar. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 292 s. ISBN 80-210-3977-9. OPATŘILOVÁ, Dagmar. Pedagogická intervence v raném a předškolním věku u jedinců s dětskou mozkovou obrnou. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 52 s. ISBN 80-210-3242-1. ŠESTÁKOVÁ, Irena a Pavel LUPAČ. Budovy bez bariér: návrhy a realizace. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 125 s. ISBN 978-80-247-3225-1. ŠLAPAL, Radomír. Vývojová neurologie pro speciální pedagogy. Brno: Paido, 2007, 53 s. ISBN 978-80-7315-160-7. ŠNAJDAROVÁ, Helena. Bezbariérové stavby: právní a normové prostředí, úpravy staveb pro pohybově postižené. Brno: ERA, 2007, 142 s. ISBN 978-80-7366-084-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, s. r. o., 2012, 870 s. ISBN 978-80-262-0225-7. VAŠÍČKOVÁ, Lia. Sezení ve vozíku. První vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2011, 39 s. ISBN 978-80-7368-832-5. VÍTEK, Jiří a Marie VÍTKOVÁ. Teorie a praxe v edukaci, intervenci, terapii a psychosociální podpoře jedinců se zdravotním postižením se zaměřením na neurologická onemocnění. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 250 s. ISBN 978-80-7315-210-9. VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 2. rozšířené a předpracované vydání. Brno: Paido, 2006, 302 s. ISBN 80-7315-134-0.
VOTAVA, Jiří. Ergoterapie a technické pomůcky v rehabilitaci. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2009, 71 s. ISBN 978-80-7372-449-8. ZDAŘILOVÁ, Renata. Bezbariérové užívání staveb: základní principy přístupnosti v městském inženýrství. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2012, 152 s. ISBN 978-80-248-2825-1. ZDAŘILOVÁ, Renata. Bezbariérové užívání staveb: metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb. o obecných a technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. 1. vyd. Praha: ČKAIT, 2011, 193 s. ISBN 978-80-87438-17-6. ZIKL, Pavel. Děti s tělesným a kombinovaným postižením ve škole. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, 112 s. ISBN 978-80-247-3856-7. ŢIŢKA, Zdeněk. Pomůcky pro osoby se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Národní rada osob se zdravotním postiţením ČR, 2012, 107 s. ISBN 978-80-87181-07-2. Atlas přístupnosti centra města Brna pro osoby s omezenou schopností pohybu: mapa města 1:2 500 = Accessibility guide of Brno City centre for people with limited mobility: city map 1:2 500. 1. vyd. Brno: Magistrát města Brna, 2012, 1 atlas (88 s.). Rukověť mapovače. 1. vyd. Praha: Praţská organizace vozíčkářů, 2012. ISBN 978-8001-05194-8.
Internetové zdroje Číselník VZP – ZP Metodika: Verze 860. [formát pdf]. >2012 [cit. 2013-06-07], 87
s.
Dostupné
z:
metodika-860.pdf Kategorizace přístupnosti [online]. Přes bariéry, [cit. 2013-11-18]. Dostupné z:
RUSEK, Petr. Průvodce chytrého vozíčkáře aneb Vychytej si svůj vozík [formát pdf]. Zruč-Senec: Ottobock, 2012 [cit. 2013-06-03], 15.s. Dostupné z: Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb [online]. portal.gov.cz, [cit. 2013-11-18]. Dostupné z: Zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním postižení a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů [online]. portal.gov.cz, [cit. 2013-06-07]. Dostupné z: Zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [online]. portal.gov.cz, [cit. 2013-29-10]. Dostupné z:
Seznam grafů Graf 1: Vyhrazené parkování ......................................................................................... 63 Graf 2: Návaznost objektu na širší okolí ....................................................................... 64 Graf 3: Vstup do objektu hlavním vchodem .................................................................. 65 Graf 4: Vstup do objektu bočním vchodem ................................................................... 65 Graf 5: Toaleta ............................................................................................................... 66 Graf 6: Přístupnost interiéru v objektech ....................................................................... 67 Graf 7: Celková přístupnosti vybraných objektů ........................................................... 68
Seznam příloh Příloha 1: Adresář prodejců a distributorů pomůcek určených pro osoby se zdravotním postiţením v ČR Příloha 2: Adresář půjčoven kompenzačních pomůcek pro osoby se zdravotním postiţením v ČR Příloha 3: Adresář některých nadací poskytujících příspěvky na pomůcky a vzdělávání osob se zdravotním postiţením Příloha 4: Seznam pouţitých zkratek a symbolů pouţitých v seznamu zdravotnických prostředků Příloha 5: Seznam zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních sluţeb Příloha 6: Seznam zdravotnických prostředků (pouze některých) hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních sluţeb Příloha 7: Postup při podání ţádosti o schválení elektrického vozíku Příloha 8: Záznamový arch Příloha 9: Minimální nutný počet parkovacích míst dle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb Příloha 10: Příklad zpracování informací ze záznamového archu Příloha 11: Vybrané objekty Příloha 12: Zjištěná data Příloha 13: Vybrané fotografie objektů
Příloha 1: Adresář prodejců a distributorů pomůcek určených pro osoby se zdravotním postiţením v ČR ALLMEDICA s.r.o.
DMA Praha s.r.o.
Tachovské nám. 5, 130 00 Praha 3
Kunice 207, 251 63 Strančice
Schodolezy
Kompenzační, rehabilitační a ortopedické pomůcky
Tel.: 800 100 822, 323 607 383
Tel.: 323 610 610
[email protected]
[email protected]
www.allmedica.eu
www.dmapraha.cz
ALTECH spol. s.r.o.
ERGON a.s.
Průmyslová 1146, 686 01 Uherské Hradiště
Papírenská 1, 160 00 Praha 6
Schodišťové plošiny a sedačky, stropní zvedací systémy, schodolezy, bazénové zvedáky, nájezdové rampy
Zdravotnický textil, ortézy, bandáţe, polohovací a rehabilitační pomůcky, ortopedická obuv - individuální výroba
Tel.: 800 303 304 bezplatná infolinka
Tel.: 234 123 265, 234 123 111
[email protected]
[email protected]
www.altech-uh.cz
www.ergon.cz
ATHAMAS spol. s.r.o.
HORIZONT - NARE s.r.o.
Na Vyhlídce 239, 252 29 Dobřichovice
Vodní 342/5, 737 01 Český Těšín
Exteriérové a interiérové elektrické vozíky
Schodolezy, schodišťové, vertikální, nůţkové
Tel.: 605 217 660
a variabilní plošiny, madla, stropní systémy,
[email protected]
liţiny a rampy, schodišťové sedačky pro ZTP
www.pride.cz
Tel.: 603 274 438, 604 687 730 [email protected] AVZ servis, s.r.o.
www.horizont-nare.com
Střelničná 761/45, 182 00 Praha 8-Kobylisy Zdravotní a kompenzační pomůcky
IROA-HDC s.r.o.
pro osoby s pohybovým postiţením
Eledrova 718/20, 181 00 Praha 8
včetně schdolezů, lůţek apod.
Individuální úpravy aut pro invalidy
Tel.: 800 700 085, 737 342 974
Tel.: 233 552 309, 283 852 945
[email protected]
[email protected]
www.avzservis.cz
www.iroa.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Jan Píbal – JP SERVIS
Ortoservis s.r.o.
Na Městečku 137, 387 51 Štěkeň
Ronkova 13/353, 180 00 Praha 8
Úpravy vozů pro osoby tělesně postiţené
Sortiment 530 pomůcek od berlí
Tel.: 606 613 239, 383 393 249
po elektrické vozíky
[email protected]
Tel.: 266 313 652
www.jpservis.eu
[email protected] www.ortoservis.cz Josef Hurt
Bambousek 664, 281 26 Týnec nad Labem
Otto Bock ČR s.r.o.
Úpravy vozidel pro handicapované
Protetická 460, 330 08 Zruč-Senec
Tel.: 608 977 274, 321 781 363
Výroba, distribuce a servis mechanických
[email protected]
a elektrických vozíků, pomůcek pro postiţené
www.rucniovladani.cz
děti, dílů pro výrobu protéz a ortéz Tel.: 377 825 044
KALPE Ke Kapličce 193, 252 41 Dolní Březany
[email protected] www.ottobock.cz
Rehabilitační přístroje MOTREN-ROTREN Tel.: 241 910 688, 737 289 275
S.A.B. Technology s.r.o.
[email protected]
Vodní 342/5,737 01 Český Těšín
www.kalpe.cz
Výroba a distribuce schodolezů Tel.: 603 274 438, 604 271 632
MANUS Prostějov spol. s.r.o. Za drahou 4332/4, 796 87 Prostějov
[email protected] www.sabtechnology.cz
Šikmé schodišťové a svislé zvedací plošiny pro osoby se sníţenou schopností pohybu
SIVAK medical technology s.r.o.
a orientace, nájezdové rampy, schodolezy
Jana Masaryka 1713, 500 12 Hradec Králové
Tel. 582 360 558, 582 360 703
Vozíky mechanické, elektrické, polohovací
[email protected]
lůţka, chodítka, koncentrátory kyslíku
www.manuspv.cz
Tel.: 495 220 684, 495 261 624 [email protected]
MEYRA ČR s.r.o.
www.sivak.cz
Hrusická 2538/5, 141 00 Praha 4 Vozíky a rehabilitační pomůcky pro osoby
Stannah s.r.o.
s pohybovým postiţením
Křejpského 1504/37, 149 00 Praha 11
Tel.: 272 761 102, 272 661 339
Schodišťové sedačky
[email protected]
Tel.: 775 686 686, 800 196 196
www.meyra.cz
[email protected] www.stannah.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Teplo domova
VLADYKA s.r.o.
Nová 856, 570 01 Litomyšl
Tovární 1112, 537 01 Chrudim
Lůţkoviny, hygienické a zdravotní doplňky
Nájezdy hliníkové pro invalidní vozíky
Tel.: 461 612 579
Tel.: 469 319 798, 777 259 860
[email protected]
[email protected]
www.obchod.teplodomova.cz
www.altec-rampy.cz
VECOM zdvihací zařízení s.r.o.
ZP-TECH s.r.o.
Ovenecká 32, 170 00 Praha 7
Riegrova342, 552 03 Česká Skalice
Pomůcky pro osoby se zdravotním postiţením
Výrobky pro domácí péči, rehabilitaci a zdravotnictví
Tel.: 800 100 659
Tel.: 775 776 092, 775 776 090
[email protected]
[email protected], [email protected]
www.vecom.cz
www.zptech.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Příloha 2: Adresář půjčoven kompenzačních pomůcek pro osoby se zdravotním postiţením v ČR Centrum pro zdravotně postiţené Kraje Praha
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského
Lovosická 40, Poliklinika Prosek, 190 00 Praha 9
kraje, pracoviště Strakonice
Tel.: 736 509 853, 284 810 936
Stavbařů 213, 386 01 Strakonice
[email protected]
Tel.: 383 312 931, 736 467 453
www.czppraha.cz
[email protected] www.czp.strakonice.cz
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského kraje, pracoviště v Českém Krumlově Nemocniční 586, 381 01 Český Krumlov
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského kraje, pracoviště Tábor
Tel.: 380 711 764, 602 177 402
Kvapilova 2289, 390 03 Tábor
[email protected]
Tel.: 381 254 240, 603 439 105
www.czpjkckrumlov.blog.cz
[email protected] czpjk.cz/fines/tabor.php
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského kraje, o.s., pracoviště v Jindřichově Hradci Janderova 147/II, 377 01 Jindřichův Hradec
Centrum pro zdravotně postiţené
Tel.: 384 361 723, 723 783 122
Plzeňského kraje Koterovská 134, 326 00 Plzeň
[email protected]
Tel.: 377 440 854, 775 786 001 [email protected]
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského
www.czppk.cz
kraje, pracoviště Písek Palackého sady 185, 397 01 Písek Tel.: 382 212 343, 722 922 397
Centrum pro zdravotně postiţené
[email protected]
Plzeňského kraje Masarykovo nám. 215/I, 337 01 Rokycany
www.czpjk.cz
Tel.: 371 723 759, 775 786 003 [email protected]
Centrum pro zdravotně postiţené Jihočeského
www.czppk.cz
kraje, pracoviště v Prachaticích SNP 559, 383 01 Prachatice Tel.: 388 316 009, 721 001 422
Centrum pro zdravotně postiţené
[email protected]
Plzeňského kraje Bělojarská 1541, 347 01 Tachov
czpjkprachatice.blog.cz
Tel.: 374 722 189, 775 278 505 [email protected] www.czppk.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Centrum pro zdravotně postiţené Karlovarského kraje
Centrum pro zdravotně postiţené Libereckého kraje o.s.
Májová 19, 350 02 Cheb
Zahradní 415/10, 460 01 Liberec XI-Růţodol I
Tel.: 354 433 024, 602 340 483
Tel.: 485 104 044, 731 653 005
[email protected]
[email protected]
www.sluzbypostizenym.cz
www.czplk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené Karlovarského kraje
Centrum pro zdravotně postiţené Libereckého kraje o. s.
Sokolovaká 54, 360 05 Karlovy Vary
Archivní 570, 513 01 Semily
Tel.: 353 234 666, 602 340 549
Tel.: 488 577 841, 731 653 007
[email protected]
[email protected]
www.sluzbypostizenym.cz
www.czplk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené Karlovarského kraje
Centrum pro zdravotně postiţené Královéhradeckého kraje
Rokycanova 1756, 356 01 Sokolov
Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové
Tel.: 352 628 788, 602 340 482
Tel.: 495 538 867, 604 839 979
[email protected]
[email protected]
www.sluzbypostizenym.cz
www.czphk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené Ústeckého kraje, o.s.
Centrum pro zdravotně postiţené Královéhradeckého kraje, pobočka Náchod
Štefánikova 25, 400 01 Ústí nad Labem
Palachova 1303, 547 28 Náchod
Tel.: 775 204 168
Tel.: 491 426 027
[email protected]
[email protected]
www.krcentrum.cz Centrum pro zdravotně postiţené Centrum pro zdravotně postiţené Libereckého kraje o.s.
Královéhradeckého kraje, pobočka Rychnov nad Kněţnou
Konopeova 812, 470 01 Česká Lípa
Palackého 694, 516 01 Rychnov nad Kněţnou
Tel.: 487 853 481, 731 653 009
Tel.: 494 535 494
www.czplk.cz
[email protected]
Centrum pro zdravotně postiţené Libereckého kraje o.s.
Centrum pro zdravotně postiţené Královéhradeckého kraje, Pobočka Trutnov
Spolkový dům, Emilie Floriánové 8,
Horská 5/1, 541 01 Trutnov
466 01 Jablonec nad Nisou
Tel.: 499 813 032
Tel.: 483 356 218, 731 653 053
[email protected]
[email protected] www.czplk.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Centrum pro zdravotně postiţené Pardubického kraje
Centrum pro zdravotně postiţené Moravskoslezského kraje o.s.
Bělehradská 389, 530 09 Pardubice
Dr. E. Beneše 1497/21, 792 01 Bruntál
Tel.: 466 335 630, 775 693 987
Tel.: 554 718 068
[email protected]
[email protected]
www.czp-pk.cz
www.czp-msk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené kraje Vysočina - pracoviště Havlíčkův Brod
Centrum pro zdravotně postiţené Moravskoslezského kraje o.s.
Dobrovského 2915, 580 01 Havlíčkův Brod
Kolaříkova 653, 738 01 Frýdek-Místek
Tel.: 569 427 614
Tel.: 558 431 889
[email protected]
[email protected]
www.zdravotnepostizeni-vysocina.cz
www.czp-msk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené kraje Vysočina - pracoviště Jihlava
Centrum pro zdravotně postiţené Moravskoslezského kraje o.s.
Vrchlického 57, poliklinika, 587 25 Jihlava
Sokolovská 9, 741 01 Nový Jičín
Tel.: 567 303 685
Tel.: 556 709 403
[email protected]
[email protected]
www.zdravotnepostizeni-vysocina.cz
www.czp-msk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené kraje Vysočina - pracoviště Pelhřimov
Centrum pro zdravotně postiţené Moravskoslezského kraje o.s.
Na Obci 1768, 393 01 Pelhřimov
Liptovská 21, 747 06 Opava
Tel.: 565 324 806, 733 255 149
Tel.: 553 734 109
[email protected]
[email protected]
www.zdravotnepostizeni-vysocina.cz
www.czp-msk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené kraje Vysočina
Centrum pro zdravotně postiţené Moravskoslezského kraje o.s.
Komenského nám. 12, 674 01 Třebíč
Bieblova 3/2922, 702 00 Ostrava
Tel.: 568 841 034
Tel.: 596 115 318
[email protected]
[email protected]
www.zdravotnepostizeni-vysocina.cz
www.czp-msk.cz
Centrum pro zdravotně postiţené kraje Vysočina -pracoviště Ţďár nad Sázavou
Centrum pro zdravotně postiţené Zlínského kraje
Komenského 1190/1, 591 01 Ţďár nad Sázavou
Gahurova 5265, 760 01 Zlín
Tel.: 566 625 703, 605 353 612
Tel.: 575 570 600, 773 605 223
[email protected]
[email protected]
www.zdravotneposizeni-vysocina.cz
www.czp-zk.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Centrum pro zdravotně postiţené Zlínského kraje
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Hodonín
Náměstí Míru 1551, 767 01 Kroměříţ
třída Palackého 67/7, 697 01 Kyjov
Tel.:575 570 600, 773 605 223
tel.: 731 115 213, 518 389 453
[email protected]
[email protected]
www.czp-zk.cz
www.stpkyjov.cz
Půjčovny pomůcek Svazu tělesně postiţených
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Louny Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Beroun
Pod Nemocnicí 2503, 440 01 Louny Tel.: 415 620 300, 732 184 297
Na Parkáně 111, 266 01 Beroun-Město
[email protected]
Tel.: 736 282 467
www.svaztelesnepostizenych-louny.ic.cz
[email protected] [email protected]
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Náchod Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Blansko Čapkova 6, 678 01 Blansko
Zámecká 239, 547 01 Náchod Tel.:724 113 329 [email protected]
Tel.: 724 074 073, 774 170 687 [email protected]
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Nymburk Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Kutná Hora 285 42 Červené Janovice 102
nám. T. G. Masaryka 1130, 290 01 Poděbrady Tel.: 739 005 654 [email protected], [email protected]
Tel.: 327594 777, 731 765 937 [email protected], [email protected]
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
krajská organizace Moravskoslezského kraje Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Děčín
Ostrčilova 4, 702 00 Ostrava Tel.: 599 444 023, 721 907 609
U Plovárny 1262/12, 405 01 Děčín 1
[email protected]
Tel.: 606 622 119, 412 510 155
www.svaztp-msk.cz
[email protected] [email protected]
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní pobočka Louny (pobočka Podbořany) Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
místní organizace Hořovice
Mírová 615 - Městský úřad, 441 01 Podbořany Tel.: 732 184 297, 774 734 061
Palackého nám. 640 (MÚ), 268 01 Hořovice
[email protected]
Tel.: 605 503 281, 313 101 139
www.svaztelesnepostizenych-louny.ic.cz
[email protected] stp.mypage.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Louny
okresní organizace Ústí nad Labem
(pobočka Postoloprty)
Stříbrnické nivy 2428/4, 400 11 Ústí nad Labem
Jiráskovo nám. 622, 439 42 Postoloprty
Tel.: 724 738 223, 475 211 956
Tel.: 732 184 297
[email protected]
[email protected]
www.volny.cz/stp.ul
www.svazpostizenych-louny.ic.cz Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s., Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
Karlínské nám. 12, 186 00 Praha 8 - Karlín
okresní organizace Vsetín Tyršova 1271, 755 01 Vsetín
Tel.: 224 817 224, 732 526 288
Tel.: 576 515 045, 731 482 559
[email protected]
[email protected], [email protected]
www.svaztp.cz Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s., Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
místní organizace Přerov
okresní organizace Zlín Podlesí IV 5348/B, 760 05 Zlín 5 - Jiţní Svahy
Kratochvílova 35-Přerovanka, 750 02 Přerov
Tel.: 728 869 609, 776 789 937
Tel.: 737 272 958, 581 217 082
[email protected]
[email protected]
www.stp-zlin.cz
www.mostp.cz/index.html Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s., Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Příbram
okresní organizace Znojmo Zámečnická 10, 669 02 Znojmo
Ţeţická 193, 261 01 Příbram
Tel.: 725 611 711
Tel.: 606 650 114, 776 865 566
[email protected]
[email protected], [email protected]
www.stp-znojmo.cz/web
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Tábor
3 P, o.s. - Podpora Pomoc Pomůcky
Kvapilova 2289, 390 03 Tábor
Wuchterlova 362/11, 160 00 Praha 6
Tel.: 737 564 152
Tel.: 224 323 433, 724 654 007
[email protected]
[email protected] www.3p-os.cz
Svaz tělesně postiţených v České republice, o.s.,
okresní organizace Uherské Hradiště Traplice 404 (Obecní úřad), 687 04 Traplice Tel.: 777 769 309 [email protected]
(Ţiţka, Z. 2012)
Půjčovny pomůcek specifických organizací Alfa handicap sdruţení občanů se zdravotním postiţením
Domácí ošetřovatelská péče a pečovatelská sluţba ČČK Alice Husova 20, 370 23 České Budějovice Tel.: 387 318 552, 602 144 265
Přerovského regionu
[email protected]
Náměstí Svobody 1963/4, 750 02 Přerov
www.adp-alice.cz
Tel.: 581 206 925, 739 504 512 [email protected]
Handicap Ţatec o.s. Nám. Svobody 150, vchod ulice Jiráskova,
Arpida, centrum pro rehabilitaci osob se zdravotním postiţením, o.s. U Hvízdala 9, 370 11 České Budějovice
438 01 Ţatec; Tel.: 415 714 277 [email protected] www.handicap-zatec.cz
Tel.: 385 777 017, 385 777 011 [email protected], info@ arpida.cz www.arpida.cz
Charita Kaplice Náměstí 42, 382 41 Kaplice Tel.: 731 604 509, 731 604 402
Asociace rodičů a přátel
[email protected]
zdravotně postiţených dětí v ČR, o.s.
www.charitakaplice.cz
Poradna a půjčovna PAPRSEK Lípová 364/2, 682 01 Vyškov
Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s.
Tel.: 739 598 764, 605 428 639
Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5
[email protected]
Kyslíkové koncentrárory a oxymetry
www.paprsek-vyskov.cz
Tel.: 257 223 028, 776 899 257 [email protected]
Asociace vozíčkářů a zdravotně
www.cfklub.cz
i mentálně postiţených, zkr. AVAZ Dvořákova 1331/20, 405 01 Děčín 2
Oblastní charita Uherské Hradiště
Tel.: 412 527 572, 775 866 348
Velehradská třída 181, 686 01 Uherské Hradiště
[email protected]
Tel.: 572 555 784
www.avaz.wz.cz
[email protected] www.uhradiste.cz
Centrum Paraple, o.p.s. Ovčárská 471/1b, 108 00 Praha 108
Spolek Trend vozíčkářů Olomouc
Tel.: 274 771 478
Luţická 7, 779 00 Olomouc
[email protected]
Tel.: 582 77 7 709, 585 431 984
www.paraple.cz
[email protected] www.trendvozickaru.cz
Centrum pro rodinu a sociální péči o.s. PROJEKT VÝZVA Syllabova 19, 703 86 Ostrava-Zábřeh Tel.: 774 244 511, 774 244 256 [email protected] www.prorodiny.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Půjčovny pomůcek prodejců a distributorů
PROORMEDENT s.r.o. Modřanská 621/72, 143 00 Praha 4
AB Asistent s.r.o.
Přístroje pro léčebnou pohybovou rehabilitaci
Dejvická 13, 160 00 Praha 6
Tel.: 241 403 520, 725 005 501
Vozíky, skútry, lůţka, sedačky a zvedáky
[email protected]
do vany, toaletní křesla, nájezdové rampy
www.thera-trainer.cz, www.proormedent.cz
Tel.: 776 246 938 [email protected] www.abasistent.cz
SIVAK medical technology s.r.o. Jana Masaryka 1713, 500 12 Hradec Králové Vozíky mechanické, elektrické, polohovací
ALLMEDICA s.r.o.
lůţka, chodítka, koncentrátory kyslíku
Tachovské nám. 5, 130 00 Praha 3
Tel.: 495 220 684, 495 261 624
Schodolezy
[email protected]
Tel.: 800 100 822, 323 607 383
www.sivak.cz
[email protected] www.allmedica.eu
ZP-TECH s.r.o. Riegrova 342, 552 03 Česká Skalice
AVZ servis, s.r.o.
Lůţka, chodítka, vozíky, toaletní křesla, hole
Střelničná 761/45, 182 00 Praha 8-Kobylisy
Tel.: 775 776 092, 775 776 041
Zdravotní a kompenzační pomůcky
[email protected], [email protected]
pro osoby s pohybovým postiţením
www.zptech.cz
včetně schdolezů, lůţek apod. Tel.: 800 700 085, 737 342 974 [email protected] www.avzservis.cz
Příloha 3: Adresář některých nadací poskytujících příspěvky na pomůcky a vzdělávání osob se zdravotním postiţením Nadace Charty77 - Konto Bariéry
Nadace Dětský mozek
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1, Czech Republic
Na Rybníčku 14/1350, 120 00 Praha 2
Tel.: 224 214 452, 224 230 216, 224 225 092
Tel.: 606 911 627, 224 941 588
Fax: 224 213 647
Fax: 224 941 588
[email protected]
[email protected]
www.bariery.cz
www.detskymozek.cz
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby se zdravotním postiţením.
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby se zdravotním postiţením.
Nadace Taťány Kuchařové - Krása pomoci
Nadace správného ţivotního stylu
Revoluční 1, 110 00 Praha 1
Františka Černého 9, 273 01 Lhota, okres Kladno
Tel.: 221 803 253
Tel.: 225 028 100
Fax: 224 803 254
Fax: 225 028 206
[email protected]
[email protected]
www.krasapomoci.cz
www.nadaceszs.cz
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby se zdravotním postiţením.
Nadace Zdraví pro Moravu Šumavská 15, 602 00 Brno
Nadační fond J&T
Tel.: 603 420 526
Pobřeţní 14, 186 00 Praha 8, Česká Republika
[email protected]
Tel.: 221 710 124, 724 829 391
www.nadacezdravi.cz
[email protected] www.nadacnifondtj.cz
Nadace Syner
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby
Rumunská 665/9, 460 01 Liberec 4
se zdravotním postiţením.
Tel.: 486 123 111 www.nadacesyner.cz
Nadační fond Václava Klause Politických vězňů 10, 110 00 Praha 1
Firemní dárce ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s.
Tel.: 222 192 409
Záluţí 2, 436 70 Litvínov
[email protected]
Tel.: 476 163 567, 476 161 111
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby
Fax: 476 165 086
se zdravotním postiţením.
Pouze pro osoby se zdravotním postiţením z Mostecka, Litvínovska a Kralupska
(Ţiţka, Z. 2012)
Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Nadace Dagmar a Václava Havlových
Senováţné nám. 2, 111 21 Praha 1
Vize 97
Tel.: 224 216 883
Voršilská 10, 110 00 Praha 1
[email protected]
Tel.: 234 097 811
www.vdv.cz
[email protected]
Lze ţádat o příspěvek na pomůcky pro osoby
www.vize.cz
se zdravotním postiţením.
Lze ţádat o příspěvek na vzdělávání osob se zdravotním postiţením
Nadační fond manţelů Livie a Václava Klausových
Nadační fond Kapka naděje
119 08 Praha – Hrad
Nad Vodovodem 2/169, 100 00 Praha 10
Tel.: 224 373 701
[email protected]
[email protected]
www.kapkanadeje.cz
www.nadacnifondklausovych.cz Lze ţádat o příspěvek na vzdělávání osob se zdravotním postiţením
Olivova nadace Olivova 224, 251 01 Říčany Tel.: 323 631 313
Nadace Sophia Brno Business Park, Budova B
[email protected] www.olivovanadace.cz
Londýnské nám. 2, 639 00 Brno [email protected] www.nadacesophia.cz
Nadace PRO FUTURO Washingtonova 1599/17, 110 00 Praha 1
Lze ţádat o příspěvek na vzdělávání osob se zdravotním postiţením
Občanské sdruţení Ţivot dětem Lindnerova 998/6, 180 00 Praha 8 – Libeň
Nadace Archa Chantal
Tel.: 284 840 516-8
Svatoslavova 241/26, 140 00 Praha 4
Fax: 284 840 519
Tel.:261 222 570, 578
[email protected]
[email protected]
www.zivotdetem.cz
www.archa-chantal.cz
(Ţiţka, Z. 2012)
Příloha 4: Seznam pouţitých zkratek a symbolů pouţitých v seznamu zdravotnických prostředků (s vyznačením skupin, které jsou zde popisovány) Podle oddílu A, přílohy č. 3, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění (znění účinné od 1. 4. 2012). a) skupina 1
obvazový materiál, náplasti
2
pomůcky pro inkontinentní
3
pomůcky stomické
4
ortopedicko protetické pomůcky sériově vyráběné
5
ortopedicko protetické pomůcky individuálně zhotovené
6
kompresivní punčochy a návleky
7
vozíky invalidní včetně příslušenství
8
sluchadla včetně příslušenství
9
brýle a optické pomůcky
10
pomůcky respirační a inhalační
11
pomůcky pro diabetiky
12
kompenzační pomůcky pro tělesně postiţené
13
dále nespecifikované pomůcky
14
kompenzační pomůcky pro zrakově postiţené
15
kompenzační pomůcky pro sluchově postiţené
16
obuv ortopedická
17
pomůcky pro laryngektomované
b) zkratka db
decibel
DPT dioptrie K. T. kompresní třída PVC polyvinylchlorid SRT práh slovní srozumitelnosti
c) zkratky specializací a označení speciálních zaměření pracovišť ALG
alergologie a klinická imunologie
CHR
chirurgie
DIA
endokrinologie a diabetologie
DRV
dermatovenerologie
FON
foniatrie
GER
geriatrie
J16
odborná pracoviště s činností angiologickou a lymfologickou
NEU
neurologie, dětská neurologie
OHM
onkologie a hematologie
OPH
oftalmologie
ORP
ortopedická protetika
ORT
ortopedie
OTO
otorinolaryngologie
PED
dětské lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost
PRL
všeobecné praktické lékařství
REH
rehabilitační a fyzikální medicína
S3
lékař vlastnící osvědčení Společnosti ORL opravňující jej k předpisu a vydávání sluchadel hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění
S4
odborná pracoviště oftalmologická pro výdej speciálních optických pomůcek
S5
zvláštní reţim zdravotní pojišťovny, pro schválení revizním lékařem
TRA
traumatologie
TRN
pneumologie a ftizeologie
TVL
tělovýchovné lékařství
URN
urologie a nefrologie
[portal.gov.cz]
Seznam zdravotnických prostředků nehrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních sluţeb Podle oddílu B, přílohy č. 3, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění (znění účinné od 1. 4. 2012).
Poloţka Skupina Název druhu (typu) zdravotnického prostředku
Poznámka
5
4
návlek tenisový
6
4
ortézy sportovní
7
7
příslušenství ke kočárku - pracovní deska
8
7
příslušenství ke kočárku - odkládací košík
9
7
příslušenství ke kočárku - pláštěnka
10
7
příslušenství k vozíku - pracovní deska
11
7
příslušenství k vozíku - pláštěnka
12
7
příslušenství k elektrickým vozíkům - ovládání pro doprovod
23
opravy zdravotnických prostředků kromě vozíků a kočárků a individuálně vyráběných ortopedicko protetických výrobků a oprav zvedáků a polohovacích postelí
[portal.gov.cz]
Příloha 5: Seznam zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních sluţeb Podle oddílu C, přílohy č. 3, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění (znění účinné od 1. 4. 2012). Symboly úhradových limitů A – Úhrada ve výši ceny pro konečného spotřebitele zdravotnického prostředku v provedení nejméně ekonomicky náročném v závislosti na míře a závaţnosti zdravotního postiţení (dále jen „ekonomicky nejméně náročná varianta“); cenu ekonomicky nejméně náročné varianty zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu. B – Úhrada ve výši ceny ekonomicky nejméně náročné varianty celého systému
39
Skupina
Poloţka
sloţeného ze zdravotnických prostředků skupiny č. 3 tohoto oddílu.
4
Název druhu (typu) zdravotnického prostředku ortéza sériově vyráběná
Omezení max. 1 ks za rok; po předepsání
Limitace výše úhrady 100 %; A
ORT,ORP,REH,CHR,NEU,TRA,TVL 40
4
návlek pahýlový
max. 8 ks za rok
100 %; A
46
5
ortéza individuálně zhotovená
po předepsání ORP, ORT, REH, CHR,
100 %; A
NEU a po schválení revizním lékařem 48
49
5
5
protézy horních a dolních končetin
max. 1 ks za 2 roky; po předepsání
základní provedení
ORP, REH, ORT
protézy modulární horních a dolních končetin,
max. 1ks za 2 roky; po předepsání ORP,
které jsou zhotoveny ze stavebnicových poloto-
REH, ORT a po schválení revizním lék.
100 %; A
varů a sestav, včetně tahových protéz hor. konč. 50
5
protézy myoelektrické, ztráta obou horních konče-
max. 1 ks za 5 let (v případě postiţení
tin, nebo jednostranná amputace s funkčním
obou končetin 1 pár za 5 let); po přede-
postiţením druhé horní končetiny
psání ORP, REH, ORT, a po schválení
100 %; A
revizním lékařem S5 51
52
6
6
kompresní elastické punčochy lýtkové II. K. T.
kompresní elastické punčochy lýtkové III. K. T.
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 820 Kč
PRL, CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 900 Kč
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
Poloţka
Skupina
Název druhu (typu) zdravotnického prostředku
53
6
kompresní elastické punčochy lýtkové IV. K. T.
54
55
56
57
58
6
6
6
6
6
59
6
60
6
61
62
63
6
6
6
Omezení
Limitace výše úhrady
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 2000 Kč
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 1050 Kč
polostehenní II. K. T.
PRL, CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 1200 Kč
polostehenní III. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 2600 Kč
polostehenní IV. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 1200 Kč
stehenní II. K. T.
PRL, CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 1200 Kč
polostehenní III. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max 3000 Kč
polostehenní IV. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 páry; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 ks za rok; po předepsání
100 %; max 700 Kč
stehenní s uchycením v pase II. K. T.
PRL, CHR, INT, DRV, J16
za 2 ks; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 ks za rok; po předepsání
100 %; max 750 Kč
stehenní s uchycením v pase III. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 ks; A
kompresní elastické punčochy
max. 2 ks za rok; po předepsání
100 %; max 800 Kč
stehenní s uchycením v pase IV. K. T.
CHR, INT, DRV, J16
za 2 ks; A
kompresní elastické punčochové kalhot. dámské, max. 2 ks za rok; po předepsání PRL,
100 %; max. 1900 Kč
pánské II. K. T.
za 2 ks; A
PRL, CHR, INT, DRV, J16 a po schválení revizním lékařem
64
6
kompresní elastické punčochové kalhot. dámské, max. 2 ks za rok; po předepsání PRL,
100 %; max. 2000 Kč
pánské III. K. T.
za 2 ks; A
CHR, INT, DRV, J16 a po schválení revizním lékařem
65
6
kompresní elastické punčochové kalhot. dámské, max. 2 ks za rok; po předepsání PRL,
100 %; max. 2000 Kč
pánské IV. K. T.
za 2 ks; A
CHR, INT, DRV, J16 a po schválení revizním lékařem
66
67
70
71
6
6
6
6
kompresní elastické punčochové
max. 1 ks za rok; po předepsání CHR,
100 %; max. 950 Kč
kalhoty těhotenské II. K. T.
INT, DRV, J16 a po schválení reviz. lék.
za 1 ks; A
kompresní elastické punčochové
max. 1 ks za rok; po předepsání CHR,
100 %; max. 1300 Kč
kalhoty těhotenské III. a IV. K. T.
INT, DRV, J16 a po schválení reviz. lék.
za 1 ks; A
kompresní elastické punčochy a návleky II., III.
max. 2 ks za rok; po předepsání CHR,
100 %; max. 4000 Kč
a IV. K. T. - individuálně zhotovené technologií
INT, DRV, J16 a po schválení revizním
za 2 ks; A
kruhového pletení
lékařem
kompresní elastické punčochy a návleky II., III.
max. 2 ks za rok; po předepsání J16
100 %; max.
a IV. K. T. - individuálně zhotovené technologií
a po schválení revizním lékařem S5
15000 Kč za 2 ks; A
max 2 ks za rok; po předepsání
100 %; max. 260 Kč
PRL, CHR, INT, DRV, J16
za 2 ks; A
kruhového pletení 72
6
kotníkový díl a kolenní díl II. a III. K. T.
[portal.gov.cz]
Poloţka
Skupina
74
7
75
76
77
78
79
7
7
7
7
7
80
7
81
7
Název druhu (typu) zdravotnického prostředku kočárek zdravotní
kočárek zdravotní – příslušenství
vozík mechanický – základní
vozík mechanický – odlehčený
vozík mechanický – aktivní
vozík mechanický – dětský
Omezení
Limitace výše úhrady
max. 1 ks za 3 roky; po předepsání REH,
100 %; max.
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
21000 Kč za 1 ks; A
max. 1 ks za 3 roky; po předepsání REH,
100 %; max. 5000 Kč
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék.
Za 1 ks; A
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max. 9000 Kč
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék.
za 1 ks; A
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max.
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék.
19000 Kč za 1 ks; A
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max.
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék.
21000 Kč za 1 ks; A
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max.
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
21000 Kč za 1 ks; A
vozík mechanický – speciální s ohledem na míru max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max.
a závaţnost zdravotního postiţení
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
55000 Kč za 1 ks; A
vozík mechanický – příslušenství
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; A
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék. 82
7
rukavice koţené pro vozíčkáře
max. 2 páry za rok
(k mechanickému vozíku) 83
7
100 %; max. 300 Kč za 2 páry; A
vozík s elektrickým pohonem – pro provoz
max. 1 ks za 7 let; po předepsání REH,
100 %; max.
obvykle v exteriéru
ORT, NEU, INT a po schválení
136000 Kč za 1 ks; A
revizním lékařem S5 84
7
vozík s elektrickým pohonem – standardní
max. 1 ks za 7 let; po předepsání REH,
100 %; max.
pro lehký provoz obvykle v interiéru
ORT, NEU, INT a po schválení
115000 Kč za 1 ks; A
revizním lékařem S5 85
7
vozík elektrický – příslušenství
max. 1 ks za 7 let; po předepsání REH,
100 %; A
ORT, NEU, INT a po schválení rev. Lék. 86
7
opravy vozíku mechanického, elektrického
po schválení revizním lékařem
90%
max. 1 pár za 2 roky
100 %; max. 400 Kč
a zdravotního kočárku 147
12
berle podpaţní
za 1 pár; A 148
12
berle předloketní
max. 1 pár nebo 1 ks za 2 roky
100 %; max. 300 Kč za 1 ks; A
149
150
12
12
chodítko
hůl
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max. 7000 Kč
NEU, ORP a po schválení revizním lék.
Za 1 ks; A
max, 1 ks za 3 roky
100 %; max. 130 Kč za 1 ks; A
151
12
lůţko polohovací s moţností
max. 1 ks za 10 let; po předepsání REH,
100 %; max.
elektrického nastavení
ORT, NEU a po schválení reviz. Lék. S5
30000 Kč za 1 ks; A
[portal.gov.cz]
Poloţka
Skupina
152
12
153
154
155
156
157
12
12
12
12
12
Název druhu (typu) zdravotnického prostředku křeslo klozetové
Omezení
Limitace výše úhrady
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max. 4000 Kč
ORT, NEU, PRL, GER
za 1 ks; A
max. 1 ks za 3 let; po předepsání REH,
100 %; max. 1200 Kč
ORT, NEU, PRL, GER
za 1 ks; A
max. 1 ks za 5 let; po předepsání REH,
100 %; max. 2000 Kč
ORT, NEU, PRL, GER
za 1 ks; A
max. 1 ks za 10 let; po předepsání REH,
100 %; max. 60000 Kč
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
Za 1 ks; A
max. 1 ks za 10 let; po předepsání REH,
100 %; max. 10000 Kč
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
Za 1 ks; A
max. 1 ks za 10 let; po předepsání REH,
100 %; max. 30000 Kč
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
Za 1 ks; A
lůţko polohovací s moţností
max. 1 ks za 10 let; po předepsání REH,
100 %; max. 15000 Kč
nástavec na WC
sedačka do vany a pod sprchu
zařízení polohovací
příslušenství k polohovacímu zařízení
zvedák mechanický, elektrický, hydraulický
158
12
mechanického nastavení
ORT, NEU a po schválení revizním lék.
Za 1 ks; A
160
12
podloţka antidekubitní
max. 1 ks za 3 roky; po předepsání REH,
100 %; A
16
obuv ortopedická dětská – individuálně zhotovená
ORT, NEU a po schválení revizním lék. 168
169
170
16
16
171
16
173
16
174
175
16
16
max. 3 páry za rok; po předepsání REH,
100 %; max. 6000 Kč
ORT, ORP a po schválení revizním lék.
Za 3 páry
max. 3 páry za rok; po předepsání REH,
100 %; max. 3000 Kč
ORT, ORP a po schválení revizním lék.
Za 3 páry
obuv ortopedická – individuálně zhotovená -
max. 1 pár za 2 roky; po předepsání
50%
jednoduchá
REH, ORT, ORP
obuv ortopedická – individuálně zhotovená -
max. 1 pár za 2 roky; po předepsání
sloţitější a velmi sloţitá
REH, ORT, ORP
vloţka ortopedická – individuálně zhotovená
max. 1 pár za rok; po předepsání
100 %; max. 100 Kč
REH, ORT, ORP
za 1 pár
vloţka ortopedická – individuálně zhotovená
max. 2 páry za rok; po předepsání
100 %; max. 600 Kč
dětská
REH, ORT, ORP
za 2 pár
vloţka ortopedická – speciální
max. 2 páry za rok; po předepsání
80%
obuv ortopedická dětská – sériově vyráběná
90%
REH, ORT, ORP
[portal.gov.cz]
Příloha 6: Seznam hrazených
zdravotnických
z veřejného
prostředků
zdravotního
(pouze
pojištění
při
některých) poskytování
ambulantních zdravotních sluţeb Podle číselníku VZP – ZP, Metodiky VZP ČR, verze 860. U jednotlivých ZP se V Číselníku uvádí: KOD kód ZP (přiděluje VZP ČR) NAZ název, označení J na konci pole NAZ – ZP, který je poskytován na základě smlouvy o nájmu (smlouvy tohoto typu jsou uzavírány na Ústředí VZP ČR). DOP doplněk názvu PRO preskripční omezení, označení P – ZP se předepisuje na poukaz (Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku, Poukaz na foniatrickou pomůcku, Poukaz na brýle a optické pomůcky) TYP
typ ZP, kódové označení podskupiny ZP
MJD měrná jednotka VYR výrobce ZEM země výroby MAX maximální úhrada VZP MFC maximální cena koncipovaná ke konečnému spotřebiteli LIM limit OME bliţší specifikace preskripčního omezení UPO způsob úhrady, označení I – plně hrazený ZP, označení R – zapůjčovaný ZP, bez označení – ZP je hrazen ve výši uvedené v poli MAX UHP úhrada v procentech UDO uţitná doba SKP
skupina postiţení
KAT kategorie Další informace viz Datové rozhraní číselníků (např. viz www.vzp.cz).
SKUPINA 04 – ORTOPEDICKO PROTETICKÉ POMŮCKY SÉRIOVĚ VYRÁBĚNÉ Pomůcky ortopedicko protetické předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti ORT, ORP, REH, CHR, NEU, TVL, J16, TRA, OHM, PRL dle typu ZP, na Poukaz. Zdravotní pojišťovna hradí ZP skupiny 04 pouze po úrazu, operaci, apod., do doby obnovení plné mobility, resp. do doby ukončení kauzální léčby, apod. Pojišťovna hradí: Ortézy sériově vyráběné – maximálně 1 kus ročně. Tyto ortézy jsou dle funkčnosti rozděleny do kategorií. Charakteristika a indikace výrobků jsou uvedeny přímo v textové části Číselníku. Návlek pahýlový - maximálně 8 kusů ročně. Návlek pahýlový kompresivní je určen k tvarování pahýlu kompresí. Aplikace se provádí co nejdříve po amputaci. Pojišťovna hradí 2 kusy návleků ve výši 75% z ceny ke konečnému spotřebiteli. SKUPINA 05 – ORTOPEDICKO PROTETICKÉ POMŮCKY INDIVIDUÁLNĚ ZHOTOVENÉ Pomůcky ortopedicko protetické individuálně zhotovované předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti ORP, ORT, CHR, REH, NEU, S5 na Poukaz. Výrobce individuálně zhotovované ortopedicko protetické pomůcky musí mít na tuto činnost uzavřenou smlouvu s příslušným pracovištěm VZP. U kódů 0001680, 0011535, 0011539, 0000296, 0000297, 0023343 předloţí výrobce příslušné zdravotní pojišťovně cenovou předkalkulaci, která bude obsahovat název firmy, rozpis jednotlivých dílců včetně nákupních cen, předpokládaný počet výrobních hodin a hodinovou sazbu. Pojišťovna hradí: Ortézu individuálně zhotovovanou – kódy 0000957 a 0078164 – lze předepsat v době hospitalizace předpis podléhá schválení revizním lékařem. Ortéza pro stabilizaci sedu je vyráběna přísně individuálně k zajištění stability sedu se současnou korekcí páteře. Je indikována pro těţkou nedostatečnost postury při postiţení stability pacienta vsedě a poruchy statiky nebo rovnováhy a to zejména: DMO, kvadruplegie s výrazným postiţením postury, myopatie, porucha osteogeneze, klinické syndromy spojené s hypotonií svalovou, vysoké amputace DK se ztrátou stability, pooperační stavy umoţňující vertikalizaci nebo sed. Předpis podléhá schválení revizním lékařem. Korzet typu Jewett – stavebnicový, kód 0078575, hrazeno do výše 3 500,- Kč, lze předepsat v době hospitalizace. Protézy horních (HK) i dolních (DK) končetin v základním provedení (standardní) maximálně 1 kus za 2 roky.
Protézy modulární (speciální) horních a dolních končetin, které jsou vyrobeny ze stavebnicových polotovarů a sestav, včetně tahových protéz horních končetin maximálně 1 kus za 2 roky, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Pod kódy 0093321 a 0093322 lze předepsat protézu DK se systémem bionického kolenního kloubu. Předpis podléhá schválení krajským revizním lékařem. Formulář ţádosti a postup při jejím podání je vydán metodickým pokynem ředitele VZP ČR. Protézy myoelektrické při ztrátě obou horních končetin nebo jednostranné amputaci s funkčním postiţením druhé horní končetiny - maximálně 1 kus za 5 let, v případě postiţení obou končetin 1 pár za 5 let. Předpis podléhá schválení krajským revizním lékařem. S5 – formulář ţádosti a postup při jejím podání je uveden v interním pokynu VZP ČR. Opravy – jsou předepisovány v případě poškození funkčních částí pomůcky opotřebením nebo neúmyslným poškozením vyplývajícím z pouţívání pomůcky. Dle Občanského zákoníku je záruční doba na díly u individuálně zhotovované pomůcky 24 měsíců od jejího vydání. Oprava je návrat pomůcky do funkčního stavu bez změny její konstrukce, nejedná se o modernizaci pomůcky. Úpravy – jsou předepisovány v případě změn na těle pacienta, při kterých je nutné přizpůsobit pomůcku. Protézy DK Funkční indikací protézy je návrh uspořádání protézy DK podle očekávaného stupně aktivity uţivatele v závislosti na jeho celkovém zdravotním stavu. Interním předpisem VZP ČR je uvolněna preskripce protéz DK v případech, jedná-li se o prvovybavení v době hospitalizace. Stupeň aktivity uţivatele – určuje fyzické a psychické předpoklady uţivatele, profesi, uţivatelský prostor apod. Je mírou schopnosti a moţnosti uţivatele naplnit provádění běţných denních aktivit. Stupeň aktivity uţivatele určuje poţadované technické provedení protézy (kolenní kloub a protetické chodidlo, nikoliv pahýlové lůţko). Určení nezbytného technického provedení protézy (volba základních komponentů pro stavbu protézy) ze zdravotního hlediska je zaloţeno na potenciálních funkčních schopnostech uţivatele. Tyto funkční schopnosti vycházejí z očekávaných předpokladů protetika a indikujícího lékaře a jsou zaloţeny zejména na posouzení: minulost uţivatele (včetně posouzení stavu před amputací) současný stav uţivatele (stav pahýlu a jiné zdravotní aspekty) pacientova pozitivní motivace vyuţít protetickou náhradu Stupeň aktivity 0 – nechodící pacient. Uţivatel nemá vzhledem ke svému špatnému fyzickému a psychickému stavu schopnost vyuţít protézu samostatně nebo s cizí pomocí pro bezpečný pohyb nebo přesun. Terapeutický cíl: dosaţení kosmetického vzhledu uţivatele, pohyb na vozíku. Provedení protézy: bez protézy, příp. nejjednodušší kosmetické protézy. Stupeň aktivity 1 – interiérový typ uţivatele. Uţivatel má schopnost nebo předpoklady pouţívat protézu pro pohyb na rovném povrchu a při pomalé konstantní rychlosti chůze. Doba pouţívání a překonaná vzdálenost při chůzi v protéze jsou vzhledem ke zdravotnímu stavu uţivatele výrazně limitovány.
Terapeutický cíl: zabezpečení stoje v protéze, vyuţití protézy pro chůzi v interiéru. Komponenty protézy: chodidlo typu SACH, chodidlo s jednoosým kloubem. Kolenní kloub jednoosý s konstantním třením, kolenní kloub s uzávěrem, kolenní kloub s brzdou. Pahýlové lůţko podle stavu pahýlu (není určeno stupněm aktivity). Stupeň aktivity 2 – limitovaný exteriérový typ uţivatele. Uţivatel má schopnost nebo předpoklady pouţívat protézu i pro překonávání malých přírodních nerovností a bariér (nerovný povrch, schody apod.) a to při pomalé konstantní rychlosti chůze. Doba pouţívání a překonaná vzdálenost při chůzi v protéze jsou vzhledem ke zdravotnímu stavu uţivatele limitovány. Terapeutický cíl: vyuţití protézy pro chůzi v interiéru a omezeně v exteriéru. Komponenty protézy: chodidlo typ SAFE (pruţný skelet), chodidlo s víceosým kloubem. Kolenní kloub jednoosý s konstantním třením, kolenní kloub s brzdou, polycentrický kolenní kloub s mechanickým třením. Pahýlové lůţko podle stavu pahýlu (není určeno stupněm aktivity). Stupeň aktivity 3 – nelimitovaný exteriérový typ uţivatele. Uţivatel má schopnost nebo předpoklady pouţívat protézu i při střední a vysoké poměrné rychlosti chůze. Typické je překonávání většiny přírodních nerovností a bariér a provozování pracovních, terapeutických nebo jiných pohybových aktivit, přičemţ technické provedení protézy není vystaveno nadprůměrnému mechanickému namáhání. Poţadavkem je dosaţení střední a vysoké mobility pacienta a v případě také zvýšená stabilita protézy. Doba pouţívání a překonaná vzdálenost při chůzi v protéze jsou ve srovnání s člověkem bez postiţení pouze nepatrně limitovány. Terapeutický cíl: vyuţití protéza pro chůzi v interiéru a exteriéru téměř bez omezení. Komponenty protézy: chodidlo se schopností akumulace a uvolňování energie – dynamické typy chodidel (pruţný skelet z kompozitních materiálů). Kolenní kloub (jednoosý nebo polycentrický) s hydraulickou nebo pneumatickou jednotkou. Doplňkové moduly: rotační adaptéry, tlumiče rázů, torzní tlumiče apod. Pahýlové lůţko podle stavu pahýlu (není určeno stupněm aktivity). Stupeň aktivity 4 – nelimitovaný exteriérový typ uţivatele se zvláštními poţadavky. Uţivatel má schopnosti nebo předpoklady jako uţivatel stupně 3. Navíc se zde vzhledem k vysoké aktivitě uţivatele protézy vyskytuje výrazné rázové a mechanické zatíţení protézy. Doba pouţívání a překonaná vzdálenost při chůzi v protéze nejsou ve srovnání s člověkem bez postiţení limitovány. Typickým příkladem je dítě nebo vysoce aktivní dospělý uţivatel nebo sportovec. Terapeutický cíl: vyuţití protézy pro chůzi a pohyb v interiéru a exteriéru zcela bez omezení. Komponenty: chodidlo se schopností akumulace a uvolňování energie - dynamické typy chodidel (pruţný skelet z kompozitních materiálů) s ohledem na vysoký stupeň aktivity uţivatele. Kolenní kloub jednoosý nebo polycentrický s pneumatickou jednotkou s ohledem na vysoký stupeň aktivity uţivatele. Doplňkové moduly: rotační adaptéry, tlumiče rázů, torzní tlumiče apod. Pahýlové lůţko podle stavu pahýlu (není určeno stupněm aktivity). Určení stupně aktivity má být zaznamenáno do dokumentace uţivatele a má popisovat stávající úroveň aktivit uţivatele a zejména očekávané předpoklady a přínosy s navrţeným technickým vybavením protézy. Nejedná se o speciální sportovní protézy.
Uţitná doba protéz u prvovybavení není omezena, u ostatních je 24 měsíců. Dětské protézy mají individuální dobu uţití u všech druhů protéz. Pacient, který pouţívá individuálně zhotovené protézy, má nárok na maximálně dvě funkční vybavení v základním provedení, přičemţ druhé z nich (náhradní) vybavení je zpravidla méně finančně a technicky náročné, pokud slouţí především k překonání období, kdy pojištěnec nemůţe uţívat hlavní vybavení z důvodu její opravy, úpravy, případně vyhotovení nového vybavení (pomůcky). Pokud je mobilita zajištěna jiným způsobem (mechanický vozík, berle, chodítko) má nárok pouze na jedno funkční vybavení. SKUPINA 07 – VOZÍKY INVALIDNÍ VČETNĚ PŘÍSLUŠENSTVÍ Vozíky a kočárky včetně příslušenství předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti REH, ORT, NEU, INT (dle pole OME) na Poukaz. U všech typů vozíků je nutné vţdy na ţádance a poukazu (v jeho části Druh a označení pomůcky) uvést šíři sedu. Pojišťovna hradí: Kočárek zdravotní včetně příslušenství – maximálně 1 kus za 3 roky, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Vozík mechanický včetně příslušenství – maximálně 1 kus za 5 let, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Vozík s elektrickým pohonem pro provoz obvykle v exteriéru, s příslušenstvím: - maximálně 1 kus za 7 let, předpis podléhá schválení revizním lékařem, zvláštní reţim - Pojišťovny – symbol S5 v poli OME. Vozík s elektrickým pohonem pro lehký provoz obvykle v interiéru, s příslušenstvím: - maximálně 1 kus za 7 let, předpis podléhá schválení revizním lékařem, zvláštní reţim - Pojišťovny – symbol S5 v poli OME. Uţivatel elektrického vozíku se účastní silničního provozu jako chodec. Elektrický vozík, hrazený z veřejného zdravotního pojištění, musí být seřízen na max. rychlost 6 km/ hod. Vozík speciální s ohledem na míru a závaţnost zdravotního postiţení - maximálně 1 kus za 5 let, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Opravy vozíku mechanického, elektrického a kočárku zdravotního vydaných Pojišťovnou jsou hrazeny ze zdravotního pojištění ve výši 90%, podléhá schválení revizním lékařem. Rukavice koţené pro vozíčkáře na mechanickém vozíku – maximálně 2 páry ročně, nejvýše do 300,- Kč. Příslušenství k ZP plně nehrazenému ze zdravotního pojištění není cirkulovatelné. Úhrada příslušenství vozíků Pojišťovnou ve výši 100% se vztahuje na: další potřebné příslušenství nad základní provedení,
cenový rozdíl mezi stávajícím příslušenstvím a příslušenstvím nově indikovaným, které je třeba vyměnit u základního provedení, je ”cena doplňková”. Mechanické vozíky pro trvalé pouţití jsou indikovány u postiţení obou DK, které neumoţňuje pojištěnci samostatnou lokomoci při zachované funkční schopnosti HK. Při postiţení jedné DK mohou být mechanické vozíky indikovány jako pomůcka dočasná s vyznačením počtu měsíců potřebných k dalšímu medicínskému řešení. Elektrické vozíky jsou ZP se symbolem Z a R (tzn. ZP zapůjčované) předepisované smluvním lékařem specialistou (REH, ORT, NEU, INT) na poukaz (doklad VZP – 13/2009 – Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku) po předchozím schválení úhrady revizním lékařem VZP ČR. Elektrické vozíky jsou poskytovány imobilním pojištěncům a podmínkou pro zapůjčení elektrického vozíku s úhradou z prostředků veřejného zdravotního pojištění je schopnost pojištěnce bezpečně jej samostatně ovládat při splnění následujících kritérií: 1) Postiţení obou dolních končetin znemoţňující pojištěnci samostatnou lokomoci, v kombinaci s postiţením horních končetin, které neumoţňuje ovládání mechanického vozíku, a to ani mechanizmem pro jednu ruku. 2) Postiţení obou dolních končetin znemoţňující pojištěnci samostatnou lokomoci při kombinaci se závaţným chronickým onemocněním, které nedovoluje pojištěnci zvýšit fyzickou zátěţ (Nutno doloţit např.: verifikace zátěţovým testem z odborného pracoviště nebo stanovisko příslušného odborného lékaře pro dané chronické onemocnění.). 3) Somatická a mentální schopnost pojištěnce musí odpovídat ustanovením Zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, která se vztahují i na osobu, pohybující se pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, jako na chodce. Opravy Pojišťovna hradí 90%, podléhá schválení revizního lékaře. V případě, ţe u kódů 0000275, 0000269, 0005245, 0135299 cena opravy přesáhne: u mechanických vozíků a kočárků částku 3.000,- Kč, u elektrických vozíků částku 10.000,- Kč, u mechanických částí elektrických vozíků částku 3.000,- Kč, je nutné, aby servisní firma před schválením Poukazu revizním lékařem předloţila věcnou a cenovou specifikaci závady. Náklady spojené s případnou věcnou a cenovou specifikací zahrne dodavatel do ceny opravy. Kód 0003592 a 0135300 – před schválením Poukazu revizním lékařem musí servisní firma předloţit věcnou a cenovou specifikaci úpravy. Kód 0039938 výdej cirkulovaných vozíků, týká se vozíků, u kterých skončila výroba – tento kód lze pouţít pouze u vozíku, který je v majetku zdravotní pojišťovny a byl poprvé zapůjčen pojištěnci jako nový zdravotnický prostředek. SKUPINA 12 – KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO TĚLESNĚ POSTIŢENÉ Pomůcky kompenzační pro tělesně postiţené pojištěnce předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti REH, ORT, NEU, ORP, PRL, GER, v závislosti na typu ZP, na Poukaz.
Opravy: záruční opravy hradí výrobce, další opravy hradí uţivatel. Pomůcky označené v poli UPO "R" zůstávají v majetku Pojišťovny a zapůjčují se pojištěncům. Opravy těchto pomůcek hradí Pojišťovna. Pojišťovna hradí následující pomůcky, které jsou roztříděny dle funkčnosti a účelnosti: Berle podpaţní – maximálně 1 pár za 2 roky Berle předloketní – maximálně 1 pár nebo 1 kus za 2 roky Hůl – maximálně 1 kus za 3 roky Chodítko – maximálně 1 kus za 5 let, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Lze předepsat při funkčních HK, omezený pohyb DK a při sníţené stabilitě. Chodítko pevná konstrukce Chodítko pevné skládací konstrukce Chodítko pevné s přídavnými kolečky a podpaţními opěrami - omezená funkčnost HK Chodítko dvoukolové pevná konstrukce Chodítko dvoukolové skládací konstrukce Chodítko tříkolové pevná konstrukce - dobrá stabilita uţivatele Chodítko tříkolové skládací konstrukce - dobrá stabilita uţivatele Chodítko čtyřkolové pevná konstrukce Chodítko čtyřkolové skládací konstrukce Chodítko se speciálními opěrami – omezená funkčnost HK, velmi malá stabilita SKUPINA 13 – DÁLE NESPECIFIKOVANÉ POMŮCKY Pomůcky dále nespecifikované předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti REH, ORT, NEU, DRV, OHM, INT, URL, PSY dle typu ZP, na Poukaz. Pojišťovna hradí následující pomůcky, které jsou roztříděny dle funkčnosti a účelnosti: Podloţka antidekubitní – maximálně 1 kus za 3 roky, předpis podléhá schválení revizním lékařem Antidekubitní podloţka malá Antidekubitní podloţní kolo Antidekubitní podloţka sedací Antidekubitní systém na sezení pro paraplegiky a kvadruplegiky lze RL schválit pro pacienty s takovou poruchou trofiky tkání, kde je předpoklad tvorby dekubitů Antidekubitní podloţka velká Antidekubitní systém na leţení pro kvadruplegiky Antidekubitní matrace SKUPINA 16 – OBUV ORTOPEDICKÁ Obuv ortopedickou předepisuje smluvní lékař Pojišťovny odbornosti ORT, ORP, REH, v případě obuvi diabetické lékař odbornosti DIA, na Poukaz. Pojišťovna hradí Obuv ortopedickou dětskou individuálně zhotovovanou – maximálně 3 páry ročně, nejvýše do 6 000,- Kč za 3 páry. Předpis podléhá schválení revizním lékařem. Nelze předepsat jednorázově 3 páry, ale pouze postupně v průběhu roku dle změny velikosti nohy případně změny stavu vady (z toho vyplývá úhrada za 1 pár do výše 2 000,-Kč).
Obuv ortopedickou dětskou sériově vyráběnou – maximálně 3 páry ročně, nejvýše do 3 000,- Kč za 3 páry. Předpis podléhá schválení revizním lékařem. Nelze předepsat jednorázově 3 páry, ale pouze postupně v průběhu roku dle změny velikosti nohy případně změny stavu vady (z toho vyplývá úhrada za 1 pár do výše 1 000,-Kč). Obuv ortopedickou individuálně zhotovovanou – jednoduchou, pojištěnci od 18 let maximálně 1 pár za 2 roky, úhrada Pojišťovny 50%. Obuv ortopedickou individuálně zhotovovanou - sloţitější a velmi sloţitou, pojištěnci od 18 let, maximálně 1 pár za 2 roky, úhrada Pojišťovny 90%. Obuv pro diabetiky - maximálně 1 pár za dva 2 roky, nejvýše do 1000,- Kč, předpis podléhá schválení revizním lékařem. Vloţky ortopedické individuálně zhotovované pojištěnci do 18 let věku (dětská) maximálně 2 páry ročně, nejvýše do 600,- Kč za 2 páry. Vloţky ortopedické individuálně zhotovované pojištěnci od 18 let věku maximálně 1 pár ročně, nejvýše do 100,- Kč za 1 pár. Vloţky ortopedické speciální – maximálně 2 páry ročně, úhrada Pojišťovny 80%. Indikace: Obuv ortopedická jednoduchá – vyţaduje výběr vlastního tvaru, je určena pro kombinovaná postiţení tří a více uvedených vad. Jedná se např. o kladívkové prsty, zkříţené prsty, vboč. palce, ztuhlý palec, podélně a příčně plochá noha při realizovaném vyrovnání DK do 2 cm. Obuv ortopedická sloţitější - obuv vyţadující úpravu ortopedického kopyta korekcí a výběr vadě odpovídajícího materiálu. Je určena pro kombinované postiţení, tzn. tří uvedených vad. Těţké kladívkové deformity prstů, zkříţené prsty velkého rozsahu, vbočené palce nad 45°, ztuhlý deformovaný palec, fixovaná podélně příčná noha, dále pak u pooperačních a poúrazových stavů s větším rozsahem postiţení, dále u podstatně porušené funkce a anatomických poměrů nohy, u artritických deformací nohy, u edémů různé etiologie, při realizovaném vyrovnání zkrácení DK od 2,5 do 4 cm. Obuv ortopedická velmi sloţitá - obuv, pro kterou je nezbytná vlastní stavba ort. kopyta podle modelu nohy. Slouţí zejména pro vady s velkými deformitami, deformovanou nohu svislou, kososvislou, svislou a vbočenou, hákovitou, lukovitou, kontrahovanou, revmatické deformity velkého rozsahu, při rozštěpech a vrozených deformitách nohy těţkého charakteru. U amputací všech prstů po hlavičky metatarzů a při realizovaném vyrovnání zkrácení DK od 4,5 do 8 cm. Obuv ortopedická - přímá součást protetické pomůcky nebo obuv nahrazující přístroj – obuv při vrozené malformaci nebo amputaci nohy v metatarzech a výše, obuv přes vnitřní sandál, přes štítovou protézu, dále ortopedická obuv jako součást vybavení končetinovými ortézami, při aplikaci vnitřního sandálu nebo třmenu k ortéze. Obuv charakteru nosné ortézy a obuv při realizovaném vyrovnání zkrácení DK nad 8 cm. [http://www.vzp.cz/uploads/document/ciselnik-860-metodika-860.pdf]
Příloha 7: Postup při podání ţádosti o schválení elektrického vozíku 1) Lékař specialista (REH, ORT, NEU, INT) smluvního zdravotnického zařízení (SZZ) předloží příslušnému reviznímu lékaři řádně vyplněnou Žádanku o schválení (povolení) – doklad VZP – 21/2006, s uvedením podrobné epikrízy onemocnění pojištěnce, specifikace elektrického vozíku dle platného Číselníku VZP ČR a klinického zdůvodnění typu požadovaného elektrického vozíku (totéž platí i pro žádost o schválení úhrady příslušenství elektrického vozíku). 2) Jako přílohu žádanky dle bodu 1) předepisující lékař předloží vyplněný Formulář k přidělení elektrického vozíku ve všech jeho částech včetně: -
U nezletilých pojištěnců je nutné doložit k žádosti prohlášení zákonných zástupců dítěte, že plně zodpovídají za bezpečnost jeho i ostatních účastníků silničního provozu v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění.
-
V případě indikace elektrického vozíku dle písm. B) tohoto MP je nutné přiložit stanovisko příslušného odborného lékaře včetně výsledků vyšetření dokládající rozsah a závažnost postižení, např. zátěžové testy.
-
Oční vyšetření, které je součástí žádosti, musí být zaměřeno na schopnosti řídit elektrický vozík.
-
V závěru psychologického/psychiatrického vyšetření musí být výslovně uvedeno, zda je pojištěnec schopen bezpečně ovládat elektrický vozík v silničním provozu.
3) Kompletní podkladové materiály dle bodu 1) - 2) předá revizní lékař (RL) územně příslušný žádajícímu smluvnímu ZZ příslušnému krajskému (KRL) nebo jím pověřenému reviznímu lékaři k rozhodnutí o úhradě. RL je zodpovědný za kompletnost a formální správnost předaných materiálů (v případě nekompletnosti zajistí doplnění podkladů žádosti SZZ). 4) Po uplynutí užitné doby nevzniká automaticky nárok pojištěnce na úhradu nového elektrického vozíku z veřejného zdravotního pojištění. K žádosti o nový ZP je nutné přiložit technické posouzení stávajícího elektrického vozíku servisní organizací včetně vyřazovacího protokolu, který je podkladem pro vyjádření krajského revizního technika (KRT) o oprávněnosti vyřazení
elektrického vozíku. Technické posouzení jak ze strany dodavatele, tak ze strany KRT, jehož výsledky jsou uvedeny ve vyřazovacím protokolu s vyjádřením KRT, jsou nezbytným podkladem pro rozhodnutí KRL o úhradě. 5) Přednost má zapůjčení repasovaného elektrického vozíku (v souladu s písm. d) § 11 a ods. 11) § 15 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění. 6) Schvalování úhrady elektrických vozíků z prostředků veřejného zdravotního pojištění včetně odvolávacího řízení podléhá režimu dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v podmínkách VZP ČR (výdajová část) [http://www.vzp.cz/uploads/document/ciselnik-860-metodika-860.pdf].
Příloha 8: Záznamový arch Mapování přístupnosti objektů, 2013 Objekt (účel, adresa, GPS, kontaktní osoba, webové stránky) účel objektu adresa GPS kontaktní osoba webové stránky
Parkování počet vyhra. míst
způsob stání (kolmá, šikmá, podélná)
Návaznost objektu na širší okolí nerovnosti povrchu, sklon materiál příčný, podélný
návaznost k objektu
průjezdné šířky
Ano; omezená; ne ANO: - bezb. přístup, bez větších výškových rozdílů jak 2 cm -širší návaznosti, přechod, zastávka MHD - rovná dlaţba - v blízkosti objektu není třeba překonávat prudký sklon… OMEZENÁ- proč - výškové nerovnosti 2-5 cm - nerovná dlaţba - zvýšený sklon terénu v nejbliţším okolí objektu NE –proč - pro přístup k objektu je nutné překonat některé bariéry, schody - prudký sklon terénu v nejbliţším okolí objektu - bariérový přechod pro chodce bez moţnosti druhé varianty přístupu k objektu
Hlavní vstup do objektu plocha před schody, prahy vstupem
přenosná rampa, liţiny
šířka vstupu, popis dveří
zvonek
Vedlejší vstup do objektu plocha před schody, prahy vstupem
přenosná rampa, liţiny
šířka vstupu, popis dveří
zvonek
Schody a schodiště vnitřní počet rozměr schodů schodů
Rampa druh rampy
Liţiny počet schodů
velikost podest
rozměr, sklon
velikost podest
rozměry rampy, sklon
tvar schodiště
povrch
zaráţka, madla
madla
velikost oka, pororoštu
kde a jak se o liţiny ţádá
Plošina druh plošiny
Výtah rozměr klece
volně přístupná, nutnost obsluhy
velikost vstupu, způsob otvírání
Toaleta Počet Nutné upravených klíče, kde WC
Sprcha Velikost vstupu
Interiér Poznámky
Velikost místnosti
rozměry plošiny
velikost manipulačních ploch
velikost manipulační plochy
Popis, rozměr, vybavení
Popis vybavení, velikost sprchy
vybavenost kabiny
Příloha 9: Minimální nutný počet parkovacích míst dle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb § 4 odstavec 2 „Na všech vyznačených vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách a v hromadných garážích pro osobní motorová vozidla musí být vyhrazena stání pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené nejméně v následujícím počtu vycházejícím z celkového počtu stání každé dílčí parkovací plochy 2 až 20 stání
1 vyhrazené stání
21 až 40 stání
2 vyhrazená stání
41 až 60 stání
3 vyhrazená stání
61 až 80 stání
4 vyhrazená stání
81 až 100 stání
5 vyhrazených stání
101 až 150 stání
6 vyhrazených stání
151 až 200 stání
7 vyhrazených stání
201 až 300 stání
8 vyhrazených stání
301 až 400 stání
9 vyhrazených stání
401 až 500 stání
10 vyhrazených stání
501 a více stání
2 % vyhrazených stání“ [portal.gov.cz]
Příloha 10: Příklad zpracování informací ze záznamového archu
[Atlas přístupnosti centra města Brna pro osoby s omezenou schopností pohybu, 2012 s. 50]
Příloha 11: Vybrané objekty Č.
OBJEKTY
ADRESA
Úřady 1. Úřad městské části Brna, Brno - Královo Pole
Palackého třída 59, Brno 612 93
2. Úřad práce
Mojmírovo náměstí 10, Brno 612 00
3. Úřad práce
Palackého třída 89, Brno 612 00
4. Finanční úřad Brno IV
Rybníček 2, Brno Ponava 602 00
5. Policie ČR - obvodní oddělení Brno - Královo Pole
Malátova 3, Brno 612 00
6. Ředitelství městské policie Brno 7. Pošta Brno 12, Česká Pošta s.p. 8.
Ţelezniční stanice a vlakové nádraţí Brno - Král. Pole
Štefánikova 43, Brno Ponava 602 00 Mojmírovo náměstí 22, Brno 612 00 Bundovcova 2, Brno 612 00
Zdravotní zařízení 9. Centrum zdravotnických sluţeb spol. s.r.o. FNU sv. Anny - Klinika plastické a estetické chirurgie Gynekologická ambulance; Alergologická 11. ambulance 10.
Dobrovského 23, Brno 612 00 Berkova 34, Brno 612 00 Herčíkova 10, Brno 612 00
12. Královopolská poliklinika
Křiţíkova 68, Brno 612 00
13. Lékařský dům Laurea
Bulharská 29, Brno 612 00
14. Obvodní zdravotnické středisko; Dětské oddělení
Palackého třída 137, Brno 612 00
15. Poliklinaka Boţetěchova
Boţetěchova 79, Brno 612 00
16. Praktický a závodní lékař MUDr. Libor Horáček
Boţetěchova 39, Brno 612 00
17. Sanatorium Helios s.r.o.
Štefánikova 12, Brno Ponava 602 00
18. Urocentrum Brno
Purkyňova 35e, Brno 612 00
19. Zdravotnické středisko; Jana Babáka 11
Jana Babáka 11, Brno 612 00
20. Zdravotní středisko H23, spol.s.r.o.; Poliklinika
Herčíkova 23, Brno 612 00
21. Zdravotní středisko v areálu Vet. a farm. univerzity
Palackého třída 1/3, Brno 612 00
Sociální zařízení 22. Domov pro seniory Kociánka
Kociánka 1/8, Brno 612 00
23. Domov pro seniory, středisko Štefánikova
Štefánikova 54, Brno 612 00
24. NADĚJE- Dům pokojného stáří Brno- Královo Pole
Ptašínského 13, Brno 612 00
25. Ruka pro ţivot- denní stacionář
Boţetěchova 11/15, Brno 612 00
26. SANUS Brno o.s.; Domácí zdrav. péče a peč. sluţba
Štefánikova 63a, Brno 612 00
27. TyfloCentrum Brno, o.p.s.
Chaloupkova 3, Brno 612 00
Obchody; lékárny; banky 28. Albert; supermarket
Hrnčířská 6, Brno Ponava 602 00
29. Albert; supermarket
Kosmova 1, Brno 612 00
30. Billa
Srbská 51, Brno 612 00
31. ČSOB; Československá obchodní banka, a.s.
Palackého třída 56, Brno 612 00
32. GE Money Bank, a.s.
Palackého třída 51, Brno 612 00
33. Kaufland
Sportovní 21, Brno Ponava 602 00
34. Lékárna Dr. Max
Palackého třída 55, Brno 612 00
35. Lékárna EDEN
Purkyňova 35c, Brno 612 00
36. Lékárna NOVA
Botanická 61, Brno Ponava 602 00
37. Lékárna U Svaté Trojice
Palackého třída 37, Brno 612 00
38. Lidl Česká republika v.o.s.
Palackého třída 152, Brno 612 00
39. Maloobchodní síť BRNĚNKA, spol. s.r.o.
Purkyňova 45d, Brno 612 00
40. Nákupní centrum Královo Pole
Cimburkova 4, Brno 612 00
41. Rossmann Drogerie Parfumerie
Palackého třída 78, Brno 612 00
Kultura 42. Bezbariérové divadlo BARKA
Svatopluka Čecha 35a, Brno 612 00
43. Knihovna Jiřího Mahena v Brně
Palackého třída 164, Brno 612 00
44. Malá královopolská galerie
Husitská 1, Brno 612 00
45. Semilasso, GLANC, s.r.o.
Palackého třída 126, Brno 612 00
46. Technické muzeum v Brně
Purkyňova 105, Brno 612 00
Školství 47. Miniškolka Mary Poppins
Srbská 30, Brno 612 00
48. Mateřská škola Boţetěchova 65
Boţetěchova 65, Brno 612 00
49. Mateřská škola DOBRÁČCI
Dobrovského 66, Brno 612 00
50. Mateřská škola Herčíkova 21
Herčíkova 21, Brno 612 00
51. Mateřská škola Chodská 5
Chodská 5, Brno 612 00
52. Mateřská škola Chodská 15
Chodská 15, Brno 612 00
53. Mateřská škola Purkyňova 21
Purkyňova 21, Brno 612 00
54. Mateřská škola Rozárka
Herčíkova 12, Brno 612 00
55. Mateřská škola Vackova 70
Vackova 70, Brno 612 00
56. MŠ s rozšířenou výukou angličtiny SLUNÍČKO
Jana Babáka 11, Brno 612 00
57. MŠ a ZŠ pro tělesně postiţené, Brno, Kociánka 6
Kociánka 6, Brno 612 00
58. Základní škola a Mateřská škola, Brno, Staňkova 14
Staňkova 14, Brno 612 00
59. Základní škola Herčíkova 19
Herčíkova 19, Brno 612 00
60. Základní škola, Brno, Košínova 22
Košínova 22, Brno 612 00
61. Základní škola Slovanské náměstí 2
Slovanské náměstí 2, Brno 612 00
62. Gymnázium Slovanské náměstí
Slovanské náměstí 7, Brno 612 00
63.
Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka a ZŠ Botanická
64. Integrovaná střední škola automobilní 65.
SPŠ elektrotechnická a informačních technologií Brno
66. SŠ F.D.Roosevelta pro tělesně postiţené
Botanická 70, Brno 70, Brno 602 00 Křiţíkova 15, Brno 612 00 Purkyňova 97, Brno 612 00 Křiţíkova 11, Brno 612 00
67. Teiresiás Středisko pro pomoc studentům se specif. nároky Šumavská 15, Brno Ponava 602 00 68. Taneční a stepová škola R+T Bartůňkových v.o.s.
Herčíkova 17, Brno 612 00
Příloha 12:
Toaleta
Vstup do objektu
Návaznost objektu na širší okolí
Objekt
Vyhrazené parkování
Zjištěná data
bez WC
A;O;N
Úřad městské části Brna, Brno- Královo Pole
0
A
Úřad práce, Mojmírovo náměstí 10
2
A
Úřad práce, Plackého třída 89
0
A
Finanční úřad Brno IV
1
O
Policie ČR- obvodní oddělení Brno- Král. Pole
0
N
Ředitelství městské policie Brno Pošta Brno 12, Česká pošta, s.p. + KB
0
O
0
O
Ţelezniční stanice a vlakové nádraţí Centrum zdravotnických sluţeb spol. s.r.o.
0
A
0
O
FNU sv. Anny- Klinika plastické a estetické chirurgie
0
O
Gynekologická amb.; Alergologická amb.
0
N
Královopolská poliklinika
0
Lékařský dům Laurea
0
A
Obvodní zdravotnické středisko; Dětské odd.
0
A
B
Poliklinika Boţetěchova
1
A
B
Praktický a závodní lékař MUDr. Libor Horáček
0
A
Sanatorium Helios s.r.o.
0
Urocentrum Brno Zdravotnické středisko; Jana Babáka 11
0
O
0
O
0
O
2
O
Domov pro seniory Kociánka Domov pro seniory, středisko Štefánikova
0
O
0
A
NADĚJE- Dům pokojného stáří
0
O
Ruka pro ţivot- denní stacionář
0
O
SANUS Brno o.s.
0
A
Zdravotní středisko H23 spol. s.r.o.; Poliklinika
Zdravotní středisko Palackého třída 1/3
n
n
B B
B
0
B B
O
O
B
B
s 0
Toaleta
Vstup do objektu
Návaznost objektu na širší okolí
Vyhrazené parkování
Objekt
bez WC
A;O;N
TyfloCentrum Brno, o.p.s.
0
A
Albert; supermarket (Ponava)
0
O
0
Albert; supermarket (Královo Pole)
0
O
0
Billa
1
O
0
ČSOB; Československá obchodní banka, a.s.
0
GE Money Bank, a.s.
0
A
Kauflan
8
A
Lékárna Dr. Max
0
A
Lékárna EDEN
0
A
Lékárna NOVA
0
A
B
0
Lékárna U Svaté Trojice
1
A
z
0
Lidl Česká republika v.o.s. Maloobchodní síť BRNĚNKA, spol. s.r.o.
6
A
0
A
Nákupní centrum Královo Pole
50
A
Rossmann Drogerie Parfumerie
0
A
Bezbariérové divadlo BARKA
0
A
Knihovna Jiřího Mahena v Brně
0
Malá královopolská galerie
0
Semilasso
0
Technické muzeum v Brně
0
A
Miniškolka Marry Poppins
0
O
Mateřská škola Boţetěchova 65
0
O
Mateřská škola DOBRÁČCI
0
A
Mateřská škola Herčíkova 21
0
O
Mateřská škola Chodská 5
0
A
Mateřská škola Chodská 15
0
Mateřská škola Purkyňova 21
n
n
O
B
0
B
n
0 0
0
0
O O
n
0
O B
B
O
B
0
O
B
Mateřská škola Rozárka
0
A
B
Mateřská škola Vackova 70
0
O
bez WC
A;O;N
MŠ s rozšířenou výukou AJ SluníčkoMontessori MŠ a ZŠ pro tělesně postiţené, Brno, Kociánka
0
O
4
O
Základní škola, Brno, Staňkova 14 Mateřská škola RYBNÍČEK, Staňkova 14
0
O
Základní škola Herčíkova 19
1
O
Základní škola, Brno, Košínova 22
0
A
Základní škola Slovanské náměstí 2
0
O
Gymnázium Slovanské náměstí
0
O
0
B
B B
Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka a ZŠ Botanická
0
Integrovaná střední škola automobilní
0
A
SP elektrotechnická a informačních technologií
0
O
SŠ F.D.Roosevelta pro tělesně postiţené
0
O
Teiresiás Středisko pro pomoc studentům se spec. nároky
0
s/n
O
Taneční a stepová škola R+T Bartůňkových v.o.s.
2
n
O
Vysvětlivky: PŘÍSTUPNOST ČÁSTEČNÁ PŘÍSTUPNOST NEPŘÍSTUPNOST 1
Číslice udává počet míst vyhrazeného parkování
A
Návaznost na širší okolí - ANO
O
Návaznost na širší okolí - OMEZENÁ
N
Návaznost na širší okolí - NE
n
Chybí nájezd na chodník
s/n Větší sklon a chybí nájezd na chodník B
Zavírání dveří pomocí systému Brano
z
Zvonek před hlavním vchodem, obsluha venku
s
WC se sprchou
Toaleta
Vstup do objektu
Návaznost objektu na širší okolí
Vyhrazené parkování
Objekt
B
B
B
pokladna
1P
Úřad městské části Brna, Brno- Královo Pole
Úřad práce, Mojmírovo náměstí 10 Úřad práce, Plackého třída 89 Finanční úřad Brno IV Policie ČR- obvodní oddělení Brno- Král. Pole
Ředitelství městské policie Brno Pošta Brno 12, Česká pošta, s.p. + KB Ţelezniční stanice a vlakové nádraţí Centrum zdravotnických sluţeb spol. s.r.o.
X
FNU sv. Anny- Klinika plastické a estetické chirurgie
Gynekologická amb.; Alergologická amb.
X
Královopolská poliklinika Lékařský dům Laurea Obvodní zdravotnické středisko; Dětské odd.
Poliklinika Boţetěchova Praktický a závodní lékař MUDr. Libor Horáček
Sanatorium Helios s.r.o. Urocentrum Brno Zdravotnické středisko; Jana Babáka 11 Zdravotní středisko H23 spol. s.r.o.; Poliklinika
Zdravotní středisko Palackého třída 1/3 Domov pro seniory Kociánka Domov pro seniory, středisko Štefánikova NADĚJE- Dům pokojného stáří Ruka pro ţivot- denní stacionář SANUS Brno o.s.
X
Přístupnost
Interiér
Objekt
pokladna
1P
TyfloCentrum Brno, o.p.s. Albert; supermarket (Ponava) Albert; supermarket (Královo Pole) X
Billa ČSOB; Československá obchodní banka, a.s.
GE Money Bank, a.s. Kauflan Lékárna Dr. Max Lékárna EDEN Lékárna NOVA Lékárna U Svaté Trojice Lidl Česká republika v.o.s. Maloobchodní síť BRNĚNKA, spol. s.r.o. Nákupní centrum Královo Pole Rossmann Drogerie Parfumerie Bezbariérové divadlo BARKA Knihovna Jiřího Mahena v Brně Malá královopolská galerie Semilasso Technické muzeum v Brně Miniškolka Marry Poppins Mateřská škola Boţetěchova 65 Mateřská škola DOBRÁČCI Mateřská škola Herčíkova 21 Mateřská škola Chodská 5 Mateřská škola Chodská 15 Mateřská škola Purkyňova 21 Mateřská škola Rozárka Mateřská škola Vackova 70
MvH X
Přístupnost
Interiér
Objekt
pokladna
MŠ s rozšířenou výukou AJ Sluníčko-Montessori MŠ a ZŠ pro tělesně postiţené, Brno, Kociánka
Základní škola, Brno, Staňkova 14 Mateřská škola RYBNÍČEK, Staňkova 14 Základní škola Herčíkova 19 Základní škola, Brno, Košínova 22 Základní škola Slovanské náměstí 2 Gymnázium Slovanské náměstí Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka a ZŠ Botanická
Integrovaná střední škola automobilní SPŠ elektrotechnická a informačních technologií
SŠ F.D.Roosevelta pro tělesně postiţené Teiresiás Středisko pro pomoc studentům se spec. nároky
Taneční a stepová škola R+T Bartůňkových v.o.s.
Vysvětlivky: PŘÍSTUPNOST ČÁSTEČNÁ PŘÍSTUPNOST NEPŘÍSTUPNOST 1P
Jednopodlaţní budova
MvH Vyhrazené místo v hledišti
1P
Přístupnost
Interiér
Objekt
Příloha 13: Vybrané fotografie objektů Prudká rampa před rehabilitací bez rovné
Nepřístupná část
plochy před hlavním vstupem:
Finančního úřadu:
Částečně přístupná rampa před Úřadem práce
Nepřístupný hlavní vchod
Omezená návaznost objektu
Sanatorium Helios:
na širší okolí- MŠ Boţetěchova:
Přístupná rampa před zdravotním střediskem
